praktikus 4 ZOSTAVIL KAMIL ZOUFALÝ OBSAH:

praktikus 4 ZOSTAVIL KAMIL ZOUFALÝ OBSAH: 1. PRO DĚTI

Brúsik na c e r u z k y

39

Na léto i na zimu: Bobkára

2

J e d n o d u c h ý s v ě r á k pro v r t a č k u

Dětské elektrické auto

6

Nástroj n a vrtání otvorů pro vruty O c h r a n a p o v r c h u při s v a ř o v á n í

2. DO BYTU Lampión

13

dekorační stěna s osvětlením

14

. . . .

40

. . .

42

. . . .

42

.

45

O c h e m i c k é m barvení kovů

43

K l i e š t e na z v á r a n i e

Infragril

16

Elektrický zapalovač plynu

20

Stavebnice hudebních tranzistorových

Kryty na zásuvky

21

nástrojů

2X rebrík

22

2X o čistění radiátorů

23

Automatický časový spínač ku z v ä č š o v a c i e m u prístroju

5. PRO KONICKY 46 50

J e d n o d u c h é p ř í p r a v k y na d i a p o z i t i v y

.

.

55

3. NA CHATU Využitie akumulátora v chate

24

Dvere na garáž

28

Přípravek pro montáž ventilů

Síto na jemný písek do malty

30

Oprava s a c i e h o p o t r u b i a

8. PRO AUTO—MOTO

Malotraktor

4. PRO DOMÁCÍ DÍLNU Malý soustruh s tyčovým ložem

31

Ohýbačka plechu

38

58

. . . . . . . 60 60

7. SERIÁLY Starožitnosti

61

PRO DÍTI NA LETO I NA Z I M U : BOBKARA Již z názvu vyplývá, že se jedná o univerzální vozítko, které slouží dětem jak v létě, tak i v zimě. Bobkára je konstrukčně jednoduchá, avšak pevná a výrobně levná. Nebylo zapomenuto ani na bezpečnost dítěte — překlopení bobkáry není tak snadné a proti vypadnutí Je opatřena ohrádkou, která také slouží k držení a roztlačování. Každé dítě si zakrátko najde svůj vlastní způsob, jak vozítko nejlépe ovládat. Náš chlapec při jízdě po rovině na káře klečí, jednou nohou se při jízdě odráží a rukama ovládá řídítka. Při jízdě z kopce sedí na bobkáře bud1 v mírném záklonu, rukama se drží ohrádky a nohama ovládá řídítka, nebo v předklonu, přičemž řídítek se drží rukama i nohama. Jsou

2

samozřejmě i jiné způsoby — to Je odvislé od stáří, výšky a váhy děcka. Vozítko je naprosto bezpečne, protože děcko může v jakékoliv poloze zbrzdit jízdu nohama. K výrobě bobkáry je zapotřebí jenom elektrická svářečka. Trubky tvořící kostru se ohýbají za studena, trubky na ohrádku a lyžiny za tepla — stačí nahřát opalovací lampou nebo i na plynovém sporáku. Náklady na výrobu nepřekročí 100,— Kčs.

POSTUP PRACE

Rám 1 vozítka tvoří trubka 0 18, ohnutá za studena podle výkresu. Jeden konec nosné trubky 2 přizpůsobíme na trubku 3 0 20 mm, a druhý

konec upravíme podle výkresu s privarením ložiska 6, podložky 9 a plechu 1,5 mm tlustého tvořícího čelo nosné trubky. Ohrádku 4 ohneme za tepla podle výkresu a konce trubky přizpůsobíme na trubku 1 0 18 mm. Rozpěrky 5 jedním koncem přizpůsobíme na trubku 1 0 18 a druhým koncem na držák kola 12 podle výkresu. Rididlo 7 — uprostřed trubky 0 18 milimetrů vyvrtáme otvor 0 12 mm, který zapilujeme do hloubky 1 mm v šíři 35 mm pro podložku 9 0 35 mm. Držák předního kola 10, 8 vyrobíme podle výkresu, privaríme a řididlo 7 ohneme na žádaný tvar. Osu kolečka U vyrobíme ze šroubu M8 tak, že závit doříznerae na roz-

30

2

měr 25 mm, který nám vymezuje axiální vůli kolečka. Rozměr je nutno dodržet, aby se kolečko volně otáCelo. Držák kola 12 vyrobíme pod!e vý-

kresu, z toho dva kusy s nidiusem R6 ve čtyřech rozích připravíme pro svaření s rozpěrkou 5. Ostatní dva kusy s radiusem R6 ve třech rozích patří pro zadní lyžinky.

DETAIL K _ ^

POOTOČENO

9

ow 7

Lyzinku 13 vyrobíme z ocelové trubky 0 8 mm podle výkresu, za tepla ohneme materiál na tří lyžinky najednou (1 přední a 2 zadní lyžinky). Vzpěru 14 jedním koncem přizpů-

3

23

4

LYZINKA

PŘEDNÍ

14

20

•"

21

sobíme na pos. 7 a druhým na pos. 12. Pos. 1S až 22 vyrobíme podle výkresu. Oko 23 vyrobíme z očka do dřeva (0 oka 16 mm), konec zkrátíme a později privaríme k pťední lyžince 13.

Rozpiska materiálu Pos.

Součást

ks

Materiál

Rozměr

Pos. 25 až 27 vyrobíme podle výkresu. Skluznici 28 vyrobíme' z novoduru, nařezáním třech kusů pásů šíře 70 mm dlouhé 420 mm, špičky upravíme podle výkresu a ohneme nad teplem podle tvaru lyžinky. Po .zhotovení jednotlivé celky svaříme.Jde o pos. 1 až 6 včetně pos. 12. Sestav«né detaily k sobě lehce privaríme "(nabodujeme). Zkontrolujeme všechnj| míry, úhly «a hlavně souosost. %skytla-H se nám někde chyba, můžeme ji ještě odstranit (vyrovnáním); po dokonalém svaření již nikqliv. Jednotlivé svary začistíme pil: *tfltem a drátěným kartáčem, opatříme ochranným* nátěrem (základní

5

barvou). Stejně pokračujeme při sváření lyžinek.. Skluznici 20 prilepíme k dosedacím plochám lyžinejc epoxydem a zajistíme zapuštěnými' hliníkovými nýtky, Držátka 34 z dětského jízdního kola přilepíme epoxydem na řididlo 7% Konečný nátěr bobkáry zvolíme podle svého vkusu. Rám bobkáry vypleteme barevným pppruhem. Rididlo nasuneme čepem do ložiska rámu bobkáry, zašroubujeme matici M8, kterou upravíme na obvodu tak, že vypikijeme drážku pro zahnutí závlačky, aby se děcko neporanilo.. Podle způsobu použití namontujeme buď kolečka, nebo lyžinky. VLADISLAV SKÁLA

DĚTSKÉ ELEKTRICKÉ AUTO Ve volné chvíli jsem vyrobil pro své dítě itíalý automobil s elektrickým pohonem. Tento pohon je nejvý-" hodnější, protože odpadá startováni motoru, hlučnost i nežádoucí zplodiny. Automobil má rám z tenkostenných trubek. Kola* se běžně prodávají a jsou z ručního vozíku. Hnací jednotkou je elektromotor z ventilátoru Š 100. Tento motor •má při přepólování opačný smysl otáčeni, proto je možná i jízda^zpět. Energii dodávají dva akumulátory 6 V 14 Ah. Osvětleni. vozidla zajišťují dva reflektory Na jedno koncové světlo. Převodovka má poměr 25:1, převod z převodovky na hřídel zadních kol je řešen řetězem a má poměr 2:1. Otáčky "elektrického motoru jsou asi 5000 za minutu, ,otáčky hřídele kol asi 80 otáček za minutu. Řízení je hřebenové; použít však lze také řízeni z dětského šlapacího autíčka, které' je mnohem jednodušší. Karosérie je z pozinkovaného plechu, takže ji lze spájet měkkou pájkou. Čalounění je z koženky, a molitanu. Základní rám sedadla a opěradla je ze dřeva, koženku jsem přiklepnul hřebíčky. Pokrytí stěn uvnitř vozidla je rovněž z koženky vyztužené leperfkou. ZÁKLADNI PARAMETRY

DéLka.'lábO mm, šířka 600 mm, výška 450 mm, váha 40 kg; odběr proudu na rovině 2—3 A, ve stoupání 5—8 A, světla 2,8 A; stoupavost 5 procent při

6

NOSNÝ RÁM

f

HŘEBENOVÉ ŘÍZENÍ

8

9

zatížení 20 kg, akční rádius 4 až 6 hodin; pořizovací cena asi 800,— Kčs. PRACOVNI POSTUP Rám je z tenkostenných trubek. Krátké trubky 4 na boku rámu jsou určeny pro prahy karosérie; kdo zvolí jinou karosérii, od těchto trubek upustí. V zadní části rámu jsou saně 5 pro hnací jednotku. Na předním příčném úhelníku B je privarená matice 7 pro výkyvné přišroubování přední nápravy. Tím se zabrání, aby auto nejelo po třech kolech při přejíždění menší nerovnosti, případně, aby se nezastavilo při nadzvednutí hnacího kola. Náprava se vykyvuje o 50 mm. Přední náprava je svařena z trubek a ploché oceli. Eliptická pera jsou jen napodobeninou, která nepruží. Kdo chce, může si namontovat skutečná listová pera. Řízení je hřebenové, dle výkresu na str. 8. Myslím si však, že vétšina zájemců zvolí jednodušší řízení ze šlapacích dětských aut nebo motokár. Protože je přední náprava výkyvná, použil jsem kloub řízení. Zadní hřídel je z trubky 0 20. Na každém konci je nalisovaná a privarená kulatá ocel stočená na průměr díry v kole. Na jedné straně je však opilovaný čtyřhran pro uchycení hnacího kola. Na hnacím kole je přivařené pouzdro, ve kterém je na jedné straně otvor kulatý a na druhé čtyřhranný podle hřídele. Pohon je jen na jedno kolo, proto se druhé kolo musí otáčet na hřídeli volně. Kola jsou koupená a mají průměr 240 mm — z dvoukolového ručního vozíku za 13 Kčs. Hnací jednotka. Tvoří ji motor spojený s převodovkou konzolou (mezi-

10

VÍKA PŘEVODOVÉ SKŘÍNĚ

skříní). Motorek jsem koupil v Mototechně za 220,— Kčs; je to motorek do topení Š 100, který má příkon asi 35 W, 12 V. Má rozměry 65X130 mm. Nevadí, že je to poměrně malý a slabý motorek, na autíčko však stačí. Při malém odběru déle vydrží kapacita akumulátorů — po rovině 6 hodin, do kopce 1,5 hodiny. Převodovka má jemné ozubení modulu 0,5 mm, aby její odpor byl co nejmenší; jen poslední dvě ozubená kola jsem již změnil na modul 1 mm, protože při promazávání jsem zjistil po půl roce provozu, že původní kola (měla modul také 0,5 mm) jsou více opotřebená. Akumulátory. Jsou motocyklové 6 V 14 Ah. Nabíjíme je dříve než se úplně vybijí, jinak by se brzy zničily. Řetězový převod je odvislý od terénu, v jakém bude auto jezdit. Pro kopcovitý terén dáme převod větší, po rovině menší. Řetězové kolo 58 má 10 zubů, 59 má 22 zubů; pro kopcovitý terén dáme 24 až 26 zubů. Řetěz je 1/2X1/8". Karosérie je vyrobena z pozinkovaného plechu ti. 0,6 mm. Celá karosérie je spájena cínem. Okraje jsou zesíleny trubkou 0 10 mm, okraje blatníku pak drátem 0 4 mm. Hotová karosérie se zatmělí tmelem, přebrousl skelným papírem a nastříká lakem. Pokud jde o barvy, zvolil jsem základní barvu červenou, blatníky a prahy jsou krémové, chladič, přední náprava, rám a kola jsou šedé. Celou karosérii jsem zevnitř a zespoda natřel čtyřmi nátěry tlumexu, aby při jízdě nehlučela. Čalounění je z koženky s použitím molitanu. Obloženi vnitřních stěn je z koženky podlepené lepenkou. Sedadlo zhotovíme ze dvou desek sešroubovaných úhelníčkem z plechu, podle obrázku na str. 9. Pak potáhneme koženkou podloženou molitanem. Postačí asi 1 m2 koženky a 0,5 m2 molitanu ti. asi 3 cm. Přístrojová deska může být bud z plechu nebo z umakartu. Na této desce je spínací skříňka 70, kontrolka spínací skříňky 69, vypínač světel 71 a kontrolka světel B9. Přístrojovou deskou prochází volant. MONTÁŽ AUTA

VÍKA PŘEVODOVÉ SKŘÍNĚ

Na rám přišroubujeme přední nápravu jedním šroubem 8; tento šroub musíme zajistit proti povolení závrtným šroubem M5 v matici 7. Dále přišroubujeme zadní hřídel 45 přes lo-

11

žisko 21 na upravenou část rámu. Upravenou proto, že každý si upraví rám pro ložisko, jaké si zvolf. Výkresová dokumentace je pro kluzné ložisko z textitu. Já jsem však použil valivá ložiska vyříznutá ze staré klikové skříně motoru. Ne každý má k dispozici starý motor, proto jsem uvedl jinou možnost. Karosérii přišroubujeme k rámu šroubky M4. Místo uchyceni se bude lišit podle druhu karosérie, jakou kdo zvolí. Podlahu vyložíme plechem. Nejsložitější části je převodovka. Kdo by neměl možnost vyrobit ji sám nebo podobnou sehnat, může použit jinou převodovku i s menším poměrem a dát zase větši poměr u řetězového převodu. Lze použit i šnekového převodu, bude-li však samosvorný, nebudeme moci auto tlačit při vypnutém motoru. Převodovku naplníme tukem. Hnací jednotku našroubujeme do namontované karosérie na saně rámu. Řetěz napínáme bud posunutím jednotky dopředu (na drážkách saní) nebo jejím podložením. Pro uložení akumulátorů si ohneme krabičku z plechu o výšce stěn 70 mm; krabičku přišroubujeme k rámu v místě podle obrázku. Akumulátory v krabičce podložíme a obložíme plstí. Uvnitř auta uděláme sedadlo a stěny vyložíme koženkou. Do přední části auta (podle obrázku na str. 8) přišroubujeme přepínač 72 a rychlostní (přepínací) páku 43. Přepínač a rychlostní páku spojíme táhlem 40. Na konec rychtostní páky našroubujeme bakelitovou kuličku se závitem M10. Ložisko volantu 61 přišroubujeme asi uprostřed trubky rámu 78 šikmo, a to v ose volantu, šroubky M5. Přes ložisko prostrčíme tyč volantu 38, 39 a upevníme přes křížový kloub k řízení přední nápravy. Zbývá jen našroubovat světlomety, koncové světlo, přístrojovou desku a propojit elektrické zařízení podle výkresu na str. 9. Akumulátory nabíjíme přímo na svorkách, nebo si můžeme upravenou zásuvku přišroubovat přímo na některou část auta. Údržba auta je minimální; občas promažeme kola a jednou za půl roku doplníme mazací tuk v převodovce. Často však musíme kontrolovat hladinu elektrolytu v akumulátorech a doplňovat destilovanou vodou. Samozřejmě k tomu patří pravidelné dobíjení. JOSEF JEDLIČKA

12

DO BYTU

Pro zhotovení det. 1, 2 vybereme Čistý a rovnoletý materiál. Plochy nařežeme, hrany obrousíme a z jedné strany nalakujeme. Nalakovanou stranu po zaschnutí přebrousíme skelným papírem £. 100 zalepeným parafínem. Det. 4, 5, 6, 7 vysoustružíme, obrousíme, nalakujeme a opět přebrousíme. Det. 6, 7 spojíme a zaklížíme s det. 3. Do držáku objímky 5 zavrtáme tři otvory pro nožičky 4, které po zakllžení nalakujeme. Lamely 2 namažeme z levé strany do výšky 5 mm klihem a zasuneme do drážky ve vzdálenosti asi 7 mm. Obdobně postupujeme u det. 1. Nakonec provedeme elektroinstalaci. FRANTIŠEK KOMÍNEK Rozpiska materiálu Cis.

Součást

ks

Materiál

Rozměr

LAMPIÓN 13

DEKORAČNÍ STĚNA S OSVĚTLENÍM Milovníci květin mají mnohdy v menších bytech potíže s vhodným umístěním květin tak, aby nepřekážely a měly dostatek světla. Já jsem tuto situaci vyřešil jejich umístěním do stěny postavené mezi podlahou a stropem. Stěna je současně i osvětlovacím tělesem. Je navržena pro byt v panelovém domě. Tomu odpovídají i její rozměry (hlavně výška), které jsou uvedeny na obrázku. Rozměry jsou tedy spíše orientační a každý si je může podle potřeby přizpůsobit.

14

MECHANICKÉ PROVEDENI Z obrázků je vidět, že celá stěna je sestavena z patnácti rámečků z lišt rozměrů 15X50 mm a hlavního rámu z prken 20X100 mm. Lišty jednotlivých rámečků Jsou navzájem sklízeny a sešroubovány. Hlavičky vrutů jsou zapuštěny a zatmeleny dřevotmelem obarveným mořidlem. Kdo má možnost lišty sčepovat, ušetří si práci s tmelením a vybrušováním. Rámečky jsou mezi sebou spojeny

opět lištami 6, 7 a 12 o rozměru 15X20 mm. Příčky mají dvojí délku — 50 a 100 mm. Některé z nich -6jsou pro elektrickou instalaci podélně provrtány. Do rámečků jsou příčky zapuštěny pomocí čepů vytvořených na obou jejich koncích a zakllženy. Prkna hlavního rámu jsou opět sešroubována, případně spojena pomoci čepů a sklizena. Celý rám je namořen světlým mořidlem. Do čtyř rámečků je zabudováno elektrické osvětleni. V každém z těchto čtyř rámečků jsem umístil dvě objímky „mignon" se závitem E 14 a odpovídajícími žárovkami. Místo připevněni těchto objímek je naznačeno čerchovaně. Způsob uchycení je patrný z řezu B—B. Přesný popis neuvádím, neb každý může použít různých typů objímek. Rámeček je uzavřen z obou stran neprůhledným sklem 5, jak je patrno z příčného řezu rámečku B—B. Každá skleněná tabulka je do rámečku připevněna pomocí čtyř úchytek 2 a 3. Dvě z nich jsou do rámečku zapuštěny (det. 3) a dvě jsou k rámečku přišroubovány (det. 2), aby bylo možné sklo do sestaveného rámečku vůbec zasadit. Sklo má rozměry vždy

o 2 cm menši, než jsou vnitřní rozměry rámečku. Úchytky jsou vysoustruženy z texgumoidu, nebo jiné umělé hmoty. Zářez pro sklo, jehož šířku volíme podle tloušťky použitého skla, je do válečku vyfrézován (případně vyříznut pilkou a vypilován). SESTAVENI STĚNY

Začneme od hlavního rámu. Rám na podlaze sešroubujeme, namoríme a postavíme tak, jak bude stát definitivně. Provizorně ho zajistíme klínem mezi stropem a rámem. Potom smontujeme rámečky a příčky, které jsme předem namorili. Já jsem začínal od shora a od té strany rámu, která nebude přistavena ke zdi, tj. tedy od rámečku 16. Pak jsem postupně pristavoval další rámečky tak, abych skončil vždy u té strany rámu, která bude stát u zdi. Tam jsou příčky spojující jednotlivé rámečky k rámu pouze přišroubovány (čep mají jen na jedné straně), aby bylo možné krajní rámečky do hotového rámu vůbec vsadit. Příčky se tedy postupně zapouštějí do rámečků a na ně se nasazují

další rámečky tak, abychom skončili u rámečků 27 a 28. Jejich spodní příčky jsou (ze stejných důvodů jako boční příčky) k rámu jen přišroubovány. Budete-li vrtat otvory do rámečků a rámu pro zapuštění čepů příček spirálovým vrtákem a elektrickou ruční vrtačkou, doporučuji nasadit na vrták například pertinaxovou nebo jinou trubičku příslušné délky, aby vrták „neprojel" dřevem. ELEKTRICKÁ INSTALACE

Vedení drátů od žárovek je označeno čárkovanými čarami. Vodiče procházejí pouze přes dva volné rámečky 19 a 21 a jsou na lišty rámečků jen přiloženy a přilepeny. Použijete-li vodič s izolací přibližně stejné barvy jako je barva rámečků, nepůsobí přívody nikterak rušivě. Já jsem použil pro osvětlení celkem osmi žárovek 60 V, 10 W s „mignon" závitem (E 14). Je ovšem možné použít libovolných žárovek podle toho, jaké má kdo možnost sehnat, či z jakého zdroje je budeme napájet (například svíčkové žárovky na vánoční stromeček, které jsou 7, 12 a

15

20 V a až 5 W). Pak je nutno příslušně navinout transformátor pro snížené bezpečné napětí a volit průřez vo2 dičů podle proudu (3 A/l mm ). Hlavní přívod je veden mezi zdí a rámem tak, jak je naznačeno na výkresu. Po dokončení elektroinstalace natřeme celou stěnu 2 až 3krát bezbarvým nitrolakem na dřevo, nebo použijeme „lak na nábytek — lesklý" v aerosolovém balení. Potom umístíme stěnu na její definitivní místo. Ke zdi ji připevníme pomocí dvou vrutů (u stropu a podlahy) a ke stropu jedním šroubem nad rámečkem 16. Do zdi je tedy nutné zasekat špalíčky. Místo šroubu do stropu je možné stěnu upevnit klínem, který mezi strop a rám zatlučeme. (Pozor! Toto je ale možné jen v bytech, kde je betonový strop, jinak poškodíte omítku.) Teprve nyní upevníme do příslušných rámečků skla, která jsem pro zvětšení efektu natřel zespodu různými barvami (červená, modrá, zelená a bílá). Pořizovací náklady jsou velmi malé a výsledný efekt je velký. Stěna dělí místnost i prostorově, což je mnohdy výhodné. K sestavení nepotřebujeme speciálního nářadí, kromě soustruhu a frézy. Ale i bez těchto strojů se lze

Rozpiska materiálu

obejít. Jak jsem již uvedl, je možné zářez do úchytek vyříznout pilkou (například pilkou na železo). Úchytky samotné je možno nařezat přímo z kulatiny 0 10 mm. Všechny by pak

INFRAGRIL

16

byly provedeny podle det. 2 (byly by tedy všechny přišroubovány). Čepy na příčkách lze také dělat „ručně" pomocí nože a pilky. ING. JIR1 RYNT

Ešte predtým, než sa tieto výrobky dostali na náš trh, chcel som si niečo podobného vyhotoviť sám, nuž som usilovne prezeral katalógy rôznych obchodných domov a zhotovil som výrobok, ktorý predkladám (obr. 1). Všetky dôležité časti sú podrobne vykreslené (obr. 2) a s ostatnými si určite každý, kto sa pustí do takejto práce, sám poradí. Pohon ražňa (obr. 3) — ražeň sa musí otočiť asi raz za minútu. Na pohon som použil gramofónový motorček so 78 ot/min. Pomocou závitovkového prevodu sú tieto otáčky znížené. Najskôr vyrežeme na ocelověj guľatine závit M12X1.5 po dlžke 30 mm. Na druhom konci tejto skrutky vyrežeme vnútorný závit M8 dlžky 15 mm. Taký istý závit vyrežeme na oske motorčeka, na ktorej bol pôvodne položený gramofónový tanier. Zhotovenú závitovkovú skrutku 15 pritiahneme na túto os. Ďalej zhotovíme závitovkové koleso 16. Z dosky texgumoidu vyrežeme štvorec 48X48, ktorý na sústruhu upravíme na priemer 46 až 48. Stredový otvor tohto kolesa je 0 6. Potom do hlavy sústruhu upevníme závitník M12X1.5, nastavíme

najmenšie otáčky a vhodne otáčavo a v osi závitníka upevnené koliesko tlačíme na otáčajúci sa závitnfk. Tak sa postupne reže závit odvalovaním po obvode kolesa. Rezanie skončíme, keď je závit po celom obvode ostrý. Ražeň — je zo striebristej ocele 0 6a vidlice 0 3. Na konci je spílený do malej špičky a do štvorhrami, podlá ktorého musíme urobit kruhovú podložku 13 0 12 so štvorhranným otvorom. Táto podložka sa potom narazí do osadenia v ložisku prevodu 12. Ražeň sa nasunie do ložiska a potom po označení miesta, ktorým sa dotýka otvoru na vkladanie v bočnej stene (bočnici) diel 2, sa v tomto mieste urobí zápich trochu širší ako hrúbka plechu bočnice. Zápich nedovoluje, aby sa ražeň posúval pri otáčaní smerom von. Odkvapkávacia miska. — je z pocínovaného plechu a má maximálnu výšku 15 mm. Rozmery sú 300X180 milimetrov. Vyhrievacie telesá — v Technomate sa predávajú náhradné telesá infražiaričov. Tieto (podľa rôzneho typu a príkonu) sú prichytené keramickými koralmi, rúrkami a pod. (v prestupe stenou grilu) a pridŕžané na veku grilu pritiahnutím ocelovým drôtikom cez keramický kolík. Tepelná izolácia — je urobená medzi vložkou a zadnou stenou, medzi vložkou a bočnicou, pod vekom medzi odrazovou doskou z fotoleštičky a vekom a medzi motorčekom a ovládacím panelom. Azbestové dosky sú vofne vložené. Nastavenie závitovky — koleso 16 definitívne umiestnime až po umiestnení a pripevnení motorčeka. Našu-

Obr. 1. Zostavenie dielcov

17

18

Obr. 3, Pohon ražňa. 12 — Ložisko prevodu, X3 - Kruhová podložka, 14 — Ložisko v stene ovládacieho panela, 15 — Skrutkový nástavec osi gramofónového motorčeka, 18 — Závitovka, 17 — Nosná os, 18 — Držiak ložiska, 19 — Pásik alebo špirálová pružina, 20 — Motorček, 21 — Objímka, 22 — Pružná podložka (guma), 23 — Vediajíí panel Obr. 2. Detaily. 1 a 2 — Bočné steny, čierny plech, 2 ks (IX s vetracími otvormi, IX s výrezom pre ražeň). Po ohnutí zvariť plameňom alebo oblúkom. Nevariť mosadzou (na tvrdo). Pri smaltovaní v týchto miestach (mastných) email odpadáva; 3 — Zadný diel, čierny plech, 1 ks; 4 — Vložka, nerez, 1 ks; 5 — Dno, č. plech + nerez, 1 ks; 6 — Ovládací panel, nerez, 1 ks; 7 — Veko, nerez, 1 ks, krížom označené miesta po ohnutí vyrezať podľa dielu 1. Prílohy nanitované (na obidvoch stranách); 8 — Noha, silon (bakelit, dural, atď.), 4 ks; 9 — Držiak misky, striebristá oceľ, 12 ks; 10 — Capy držiaka skla, striebristá ocel, 2 ks (vrátane matice M4); 11 — Držiak skla, nerez, 1 ks podľa čapu

19

nieme ho na nosnú os 17, vrátane všetkých matíc, prisunieme do záberu so závitovkovou skrutkou a pevne v tejto polohe fixujeme maticami. Toto upevnenie celkom postačí a nemusíme sa báť, že pri prevádzke povolí. Oska 17 závitovkového kolesa je uchytená v dieli 12, ktorý prechádza ložiskom 14 v stene ovládacieho panela a druhý koniec je výkyvné pri-

chytený v silonovom ložisku, ktoré k hnacej závitovkovej skrutke M12X X 1,5 pritláča špirálová pružina. Tento spôsob zamedzuje sťažené otáčanie osky 17 v dôsledku nepresnosti pri zhotovovaní závitovkového kolesa 16, keďže oska vedená v silonovom ložisku má voľný výkyv nabok po lyžine. Vyhotovenie vidieť na obrázku. Vypínače — sú upevnené na vedľajšom paneli. Vypínač je izbový (zhotovený pod omietku). Vložka — keďže zadný diel grilu je vyrobený z čierneho plechu, nerezová vložka zakrýva plech a súčasne pridŕža tepelnú izoláciu. Vložka je nanitovaná s dištančnými krúžkami, ktoré vymedzujú 5 mm medzeru, na zadný diel vždy jedným nitom v rohu. Zhotovenie grilu nie je náročné na špeciálne zariadenie dielne. Bočnice zvarí priatel, ostatné urobíte sami a odmenou bude „nový kus nábytku" do kuchyne a pochutnáme si na grilovaných kurčatách. KAREL VAVERKA ml.

V našich obchodech se již několik let prodává zapalovač plynu napájený jedním monočlánkem. Myslím, že s používáním tohoto zapalovače jsou

dobré zkušenosti. Při zapalování metanu se však vlákno brzy prepáli, neboť je třeba větší energie než pro zapálení svítiplynu. Předkládám návod

Obr. 4. Schéma elektrického zapojenia

POUŽITY MATERIÁL: čierny plech 1 až 1,2 mm hrubý, nerezový plech alebo iný vhodne povrchovo upravený, lesklá doska z fotografickej leitičky 310X250 mm, vyhrievacie telieska 800 W, 2 ks (alebo iná kombinácia), gramofónový motorček stariieho typu, vypínače pod omietku, 2 ks, tlejivka 220 V, vidlica 220 V/10 A, 2 trojzilový vodič 3X0,5 mm , Cu 2,5 m, texgumaid 50X50 mm, silonový pás alebo iný izolačný materiál 0 25, asi 150 m, striebristá ocel 0 B, 380 m a 0 3, 500 m, sklo 5 mm hrubé, 300X140 mm, azbestová doska, odrezky 5 mm hrubé, závitníky M2 a M4, 1 a 2 vrecúška, drobný spojovací materiál. Náklad na zhotovenie asi Kčs 300,—, vrátane smaltovania.

na výrobu jiskrového zapalovače, který tímto nedostatkem netrpí. K Jeho zhotovení použijeme pouzdru zapalovače napájeného monočlánkem. Do dna zavedeme síťovou flexošnůru a dřívější žhavicí žárovečku opatříme na konci odizolovaným drátem, který tvoří jiskřiště. Zapojení (obr. 1) je upraveno pro napájení ze sítě 220 V střídavých. Na vstupu jsou dva odpory Ri a R2, oba 10 kíi, které slouží k omezení rušení do sítě. je možno zapálit až 6krát za minutu než dojde k překročení dovolené meze rušení. Zapalovač je zdrojem nespojitého rušení, pro nějž platí ustanovení normy ČSN 34 2860 § 28 612. Diody v umělé hmotě D, a D2 jsou KY 130/900 a spolu s kondensátory C, a C2 tvoří zdvojovač napětí. Na kondensátoru C2 se objeví dvojnásobné špičkové napětí sítě 220 X 1,44 X X2, tj. přibližně 620 V ss. Celková energie na tomto kondensátoru je

kde W — energie (]], C — kapacita kondensátoru (F), U — napětí na kondensátoru (V). Pro náš případ jde o energii přibližně 19 J, tj. 19 mVs. Zvážíme-li, že pro pomalu proudící plyn metan stačí 2 mVs, pak Je tu bohatá rezerva.

20

máme k dispozici tento ferit — můžeme použít jiný (například malé feritové antény), dbáme však na to, aby objem feritu nebyl o mnoho menší než navržený. Použitá cívka je nakreslena v řezu (obr. 2). Vinutí je jednovrstvové jak na primáru, tak na sekuvidáru. Na primáru je 13 závitů drátu 0 1 mm, pomocí kterého lze cívku upevnit na plošný spoj nebo jinak. Na sekundáru je 1100 závitů drátu 0 0,03 mm vinutého závit vedle závitu. Sekundární vinutí zalijeme izolační zalévací hmotou například bakelitovým lakem nebo Epoxy 1200 apod. Vinutí je provedeno na kartitových trubičkách 0 7/5 a 0 10/7,5 mm, takže sekundární cívka 1 ferit se dají vysouvat. Nemáme-li k dispozici drát 0 0,03, použijeme silnější a volíme větší počet vrstev; každou vrstvu řádně oddělíme izolační zalévací hmotou nebo další trubičkou, aby nedocházelo k přeskokům na okrajích cívky. Konstrukci cívky věnujeme náležitou péči, neboť odděluje primární stranu nn od strany sekundární, což tvoří tzv. ochranu oddělením obvodů. Musí být splněna podmínka, že cívka musí vydržet zkušební napětí 4 kV střídavého proudu 50 Hz mezi primární a sekundární stranou a izolační odpor musí být lepší než 2 Mfi. Energie jiskry je natolik malá, že i při doteku elektrod nemůže dojít k úrazu elektrickým proudem, tzn., že tělem neprojde nebezpečný proud 10 mA (ČSN 34 1010) Zapalovač musí být vyroben jako spotřebič třídy II — izolace mezi primárním a sekundárním vinutím splňuje výše popsané podmínky. Rovněž přívodní svorky síťové flexošňůry musíme odizolovat od vlastního pouzdra, abychom zajistili dvojitou izolaci; šňůra musí mít odlehčovací svorku. Obr. 3. Pohled na ploiný spoj Čím větší je rychlost plynu, tím větší je i potřebná energie. Pro ovládání je nejvýhodnější mžikové přepínání, což zaručuje malé opalování kontaktů. Jinak poslouží jakékoliv vratné tlačítko malých rozměrů, stavěné na 250 V. V klidovém stavu je zdvojovač napětí připojen k síti. Po přepnutí se odpojí od sítě a náboj na kondensátoru C2 se vybije přes primární vinutí cívky ZC. Zvláštností tohoto zapojení je, že zapalovací cívka ZC je velmi malých rozměrů s feritovým jádrem o rozměru 0 5X48 mm typ M2. Pokud ne-

Obr. 4. Rozmístění funkřních součástí 1 — ke spínači, 2 — k přívodu, 3 — k jiskřišti

Z celuloidového vyřazeného pravítka (nebo organického skla) jsem udělal kryty na zásuvky, které chrání děti před úrazem el. proudem. Ze zkušenosti vím, že s oblibou strkají různé kovové předměty do zásuvek. Kryt je nenáročný na výrobu za předpokladu dodržení uvedených rozměrů. Jen tak lze kryt snadno vsunout a vyjmout ze zásuvky. Obdobným krytem lze chránit i dvouzásuvky. Postup při vyjímání krytu: Do otvoru o 0 1 mm vsuneme jakýkoliv předmět (zápalka, hřebík ap.), a mírným tlakem dolů a tahem kryt vyjmeme. OTTO SKOKAN

Vysoké napětí můžeme přivést k jiskřišti pomocí vodiče izolovaného silikonovou pryží nebo jiným vodičem s dostatečnou tloušťkou izolace. Přívodní kontakty žárovky zalijeme izolační hmotou. Vlastní výtvarné konstrukční provedení, vyjma zdůrazněných bezpečnostních opatření, ponechávám na čtenáři. Obsluha zapalovače je velmi jednoduchá. Připojíme lehkou šňůru do zásuvky a stiskneme přepínač. Tím se nám vybaví vždy jedna jiskra mezi elektrodami žárovečky. Zapalovač může spolehlivě zapalovat všechny druhy plynu s velkou životností. Monočlánek není třeba vyměňovat. ING. LADISLAV VAŘEKA

1 — otvor pro vyjímáni krytu, 2 — otvor pro zemnicí kolík

21

spodu. Týmto jednoduchým opatřením predídeme úrazu a uľahčime si manipuláciu pri prenášaní.

NA SCHODY

Maľovanie a vôbec akákoľvek práca na schodoch a vo výške, kde už nemožno dosiahnuť, je veľmi ťažká. Jednoduchý rebrík možno použiť len zriedkavo a dvojitý rebrík (štafľu) bez úpravy vôbec nie. Tento rebrík môže stáť rovno vtedy, ak priskrutkujeme z jednej strany na obidva dolné nosníky po jednej predlžovacej nohe. Aby sme mohli použiť štafľu pre rôzny sklon schodišťa, zhotovíme si predlžovacie nohy dlhšie, so štyrmi otvormi s rovnakým rozstupom; to umožní voliť z troch rôznych dĺžok. Dva otvory podľa výkresu s rovnakým rozstupom vyvŕtame do štafl! na jednej strane v oboch bočniciach. Predlžovacie nohy priskrutkujeme dvoma vratovými skrutkami M6X60 milimetrov s krídlovými maticami. Pod matice dáme podľa možnosti velké podložky. Ak nebudeme predlžovacie nohy používať, priskrutkujeme ich k bočniciam obrátene, t. j. otočíme ich o 180°. Takto nohy nemusíme nikde skladovať a pred použitím ich netreba hladať. Pri práci dbáme na to, aby štafle stálí rovno. Pri roztvorení sa nesmú nerovnomerne vychylovať. Potrebné roztvorenie si zabezpečíme proti samovoľnému zväčšeniu dobrým povrazom, alebo ešte lepšie retiazkou. Povraz alebo retiazku pripevníme na priečky proti sebe. Na sedempriečkových štafliach ich pripevníme na štvrtej priečke od

NA SCHODY

22

Skoro každý majiteľ chaty či rodinného domu mi dá za pravdu, že i celkom malá oprava strešnej krytiny sa stane problémom, ak sa musí pritom vyliezť na strechu. Práca samotná nie je ťažká, ale málokto vie, ako treba bezpečne a bez zbytočného poškodenia ďalšej krytiny vyliezť na strechu. Každému, kto to potrebuje, môžem odporúčať jednoduchú pomôcku — rebrík s hákmi, ktorými sa zavesuje za hrebeň strechy. Ak je strecha dlhšia ako 3 m, možno navrhnutú konštrukciu predĺžiť. Pre ľahšiu manipuláciu je vhodnejší skladací predĺžený rebrík. Silnejšie pánty zaručia jednoduché rozloženie priamo na streche. Výkres, rozpiska materiálu a fotografie ukazujú celú konštrukciu. Usilujte sa, aby rebrík pri dodržaní dostatočnej pevnosti pozdĺžnych nosníkov — bol čo najľahší. Drevo musí byť bez hrči a chýb. Pri práci na streche sa vždy zaistite dobrým lanom. Rebrík zo zeme na strechu dopra-

víte povrazom alebo okienkom z povaly. Zložený rebrík zaistíte proti samovolnému otvoreniu háčikom alebo zviažete povrazom. (Pozri Zimný zborník USS 1970, str. 23.) POSTUP PRACE

Záchytné háky 1 ohneme a vyvŕtame podlá výkresu. Hotové použijeme ako šablónu na vyvŕtanie otvoru do nosných dielov 2. Pánty 3 približných rozmerov kúpime hotové, alebo si ich zhotovíme sami z oceľového plechu hrubého 4 mm. Otvory pre skrutky vyvŕtame podobne ako pri hákoch. Kúpené pánty musíme však podlá výkresu vyhnúť a otvory pre skrutky prevŕtať. Priečky 4 pribijeme dvakrát dvoma klincami veľkosti 30X60. Konce klincov ohneme cez oceľovú tyčku priemeru 5 mm a zatlčieme späť. Pracujeme pozorne, aby sme drevo zbytočne ne-

poškodili. Do jednej priečky vydlabeme drážky podľa veľkosti pántov. Inak by priečka neležala na nosnom diele. Záchytné háky a pánty pripevníme k nosným dielom vratovými skrutkami M8. Hotový rebrík natrieme vhodnou farbou. ZDENEK KOTHÁNEK Rozpis materiálu

2x O ČIŠTĚNÍ RADIÁTORŮ Ú. T. Prostory mezi žebry radiátorů se špatně čistí — a prach pak víří v místnosti včetně bacilů. Osvědčily se mi dva přípravky: NÁSTAVEC NA VYSAVAČ PRACHU Nástavec je vyroben z novodurové trubky dlouhé 260 milimetrů. Její světlost nebo tepelné zformování je voleno tak, aby jeden její konec 1 v délce 70 mm šel nasadit na hadici od vysavače. Opačná strana trubky 2 se zploští v délce 150 mm a její konec zalepíme (uzavřeme vzduchotěsně] lepidlem na novodur Zploštěnou část trubky opatříme sacími otvory 3, které se střídají s kartáčovými štětinami 4. Sací otvory i otvory pro štětiny mají 0 3 mm. Štětiny se upevní do otvoru tak, že vhodný svazeček štětin se přehne na polovinu své délky, otvor se naplní lepidlem na novodur a přehnutá část svazečku štětin se zatlačí do otvoru. Potom se štětiny ještě jednou zalepí. Když jsou všechny zalepeny a lepidlo dostatečně zatvrdlo, sestříhneme je na výšku 20 mm. PŘÍPRAVEK NA MYTI MEZIŽEBROVÝCH PROSTORO

Zatímco nástavec na vysavač prachu čisti mezižebrové prostory za sucha, je druhý přípravek určen pro mytí mezižebrových prostorů vodou se saponátem. Jedná se vlastně o jakousi vidlici se čtyřmi trny, na které se nasazují molitanové válečky. Tato vidlice s nasazenými molitanovými válečky se namáčí do kbelíku s vodou a saponátem. Potom se nasátými válečky omyjí čtyři mezižebrové prostory najednou. Délka a průměr válečků i rozteč mezi

jednotlivými válečky závisí na druhu žebrových radiátorů. Proto nákres neudává rozměry. Vidlice je kovová s dřevěnou rukojetí. Čtyři trny X zhotovíme z kulatiny 0 4 až 6 mm. Budou o 20 mm delší než molitanové válečky. Upravíme je tak, aby byly nepatrně kónické. To zajistí snadné a rychlé nasazování a stahování válečků z trnů a dostatečné upevnění válečků k trnům. Tlustší stranou je potom v požadované rozteči privaríme k pásovému železu 2 10 mm širokému o ti. 2 až 3 mm. Na protější stranu pásového železa, přesně v jeho středu, přivařtme hranatý kónický trn 3 pro naražení dřevěné rukojeti. Nemáme-li možnost sváření, lze čtyři kónické trny a trn na dřevěnou rukojeť připevnit k pásovému železu šroubením. Celou vidlici natřeme barvou, abychom ji chránili před korozí. Dřevěnou rukojeť koupíme hotovou v Řemeslnických potřebách. Podle ní budeme volit rozměry trnu na její upevnění. Zhotovení molitanových válečků není rovněž nikterak pracné. Nejdříve si zhotovíme na kulatinu o něco slabší nežli trny pro molitanové válečky papírové trubičky 4, asi 2 až 3 mm tlusté. Lepíme je nejlépe Kanagomem, s výhodou lze využít vodního skla. Délka těchto papírových trubiček bude odpovídat hloubce radiátorových žeber. Uděláme si jich osm, tj. čtyři do rezervy. Po důkladném zatvrdnutí nalepíme na ně ze slabších nastříhaných pásů molitanu 5 jednotlivé vrstvy Kanagomem až do požadovaného průměru válečku. Průměr válečku má být takový, aby váleček omyl současně dvě žebra. Není to ovšem podmínkou. Síře nastříhaných molitanových pásů odpovídá délce papírové trubičky. LUMlR HOŘENI

23

NA CHATU tohtoročnom prvom zväzku Udělej si sám — Urob si sám, sme opísali možnost elektrifikácie chaty akumulátorovou batériou z auta. Hlavnú pozornosť sme venovali tomu, ako si zariadiť rozvodnú sief a vyrobiť osvetľovacie telesá. V tomťo článku si ukážeme, ako možno siet s napätím 12 V použiť aj na iné účely a ako si možno zaobstarať alebo zhotoviť príslušné prístroje a spotrebiče.

V

BATÉRIOVÉ SPÁJKOVANIE

Pri opravách prijímača, magnetofónu a pod., treba chybné alebo podozrivé spoje a súčiastky spájkovat. Spájkovačky, ktoré sú určené na ohrievanie v otvorenom pla-

žíme k hrane očka alebo vývodu odporu plochú stranu uhlíka. Z miesta dotyku sa šíri teplo, ktoré za niekolko sekúnd spájku roztaví. Dôležité je zvoliť taký tlak uhlíka, aby nevznikol oblúk. Nesmieme zabudnúť, že uhlík len zahrieva spájkované miesto, ktoré potom preberá úlohu hrotu alebo slučky bežnej spájkovačky. Pri spájkovaní na plošných spojoch zovrieme krokodílčekom hrot (klinec 0 3 až 4 mm), ktorý pritlačíme blízko spájkovaného vývodu na prívodný plošný spoj. Další postup je už taký istý ako predtým. Keďže takýto postup sa od doterajšej praxe odlišuje, je vhodné, aby sme si spájkovanie uhlíkovou spájkovačkou nacvičili doma. UMELÁ KLIMATIZÁCIA

VYUŽITIE AKUMULÁTORA V CHATE meni, nie sú vhodné pre svoje rozmery na jemnú prácu a okrem toho je samotné ohrievanie a čistenie hrotu pri dlhšej oprave nepohodlné. Našim požiadavkám najlepšie vyhovuje tzv. mikrospájkovačka TESLA typu MP 12 {spotreba 12 W). Jej hlavnou nevýhodou je však pomerne vysoká cena. V Maďarsku sa predáva za 60 forintov podobná spájkovačka, ktorá sa vyrába pre napätie 6 alebo 12 V. Šikovní záujemci si môžu takúto spájkovačku vyrobiť sami, např. podlá návodov, uverejnených v časopise Sdělovací technika, ročník 1967, č. 3, str. 100; ročník 1967, č. 6, str. 227; ročník 1970, č. 12, str. 370. Väčšinu spojov (najmä v spájkovacích očkách) možno spájkovať uhlíkovou spájkovačkou podľa obr. 1. Z vybitej plochej batérie vyberieme uhlík. Opatrne ho uchopíme do plochých klieští za koniec, na ktorom je mosadzná čiapočka a vypálíme v plameni kahanca alebo variča. Tým ho zbavíme zvyškov parafínu a iných chemických látok z galvanického článku. K mosadznej čiapočke prispájkujeme jednopramennú šnúru, ktorú získame např. oddelením žíl vodiča YH 2X0,5 až 1 mm 2 (biela dvojlinka). Druhý koniec opllime do ostrého klina. Uhlík zasunieme do železnej rúrky s vnútorným priemerom asi 7 až 8 mm (môže byť medená alebo aj mosadzná, lebo táto pridobre vedie teplo). Uhlík ovinieme niekoľkými vrstvami medenej fólie (prípadne aj Alobalom), aby sme ho nerozdrvili dvoma navzájom kolmými upínacími skrutkami M3. Na tzv. pracovný koniec ostávajúcej žily vodiča YH spoľahlivo prispájkujeme zvierajúci krokodílček. Tým je spájkovačka hotová. Spôsob použitia znázorňuje obr. 2. V našom príklade chceme spájkovanlm odpojiť (alebo pripojiť) odpor R. Krokodílček pripojíme k opačnému krídelku očka alebo k vodiču, ktorý z neho vedie. Potom prilo-

24

V predajniach modelárskych potrieb a väčších hračkárstvach možno kúpiť malý elektromotorček zn. IGLA na napätie 12 V a trojlistovú vrtuľku z plastickej hmoty s dĺžkou ramien 60 mm. Priemer osi aj svetlosť otvoru sa zhodujú, takže vrtulku na os motorčeka nasunieme miernym tlakom. Spôsob zhotovenia ventilátora na jednoduchom podstavci je zrejmý z obr. 3 a 4. Vodiče prívodnej šnúry sú prispájkované k mosadzným segmentom, ktoré kryjú kefky motorčeka. Polaritu napájacieho napätia (a kolíkov zástrčky) volíme tak, aby zmysel otáčania vrtulky zodpovedal potrebnému smeru pohybu vzduchu. Ventilátorom možno v zime vytvoriť nútený obeh vzduchu a zvýšiť účinnosť vykurovania. Opísaný ventilátor umiestime např. na dlážke v tesnej blízkosti kachiel tak, aby vrtuľka otočená smerom šikmo nahor hnala chladný vzduch od dlážky. Tým sa podporí prirodzený obeh vzduchu a vyrovná teplota v celej miestnosti pri velmi malej spotrebe prúdu (0,1 až 0,2 A). Podobne môžeme zvýšit teplotu v menších miestnostiach, ktoré sú vedia vykurovanej miestnosti. Ako vieme, teplý vzduch sa hromadí pod stropom. Preto postačí, keď do horného rohu rámu dvier umiestnime ventilátor tak, aby vháňal teplý vzduch do miestnosti, ktorú inak nevykurujeme. Ostatné možnosti tejto umelej klimatizácie si určite každý záujemca navrhne podlá svojich podmienok a potrieb. NAPÁJANIE ROZHLASOVÝCH PRIJÍMAČOV A MAGNETOFÓNOV

Na väčšine kabelkových a stolných tranzistorových rozhlasových prijímačoch a magnetofónoch je zásuvka na pripojenie vonkajšieho zdroja. Po zasunutí zástrčky sa odpojí napájanie z vnútorných batérií. Tento druh prevádzky je výhodný práve v chate, ak máme akumulátor. Ak je napätie, potrebné na napájanie, také isté ako napätie akumulátorovej batérie (12 V), např. na prijímači Selena a Riga, treba zhotoviť iba príslušné prepojovacie šnúry. Jej opis a najmä spôsob prepojenia nožov a dutiniek konektora nájde záujemca v prospekte svojho prijímača.

OBR. I

OBR. 2

25

Ak spôsob pripojenia akumulátorovej batérie nezabezpečuje nezámennosť polarity (pozri článok v prvom zväzku Urob si sám), vyplatí sa použiť niektorý z ochranných obvodov na obr. 5. V prvom prípade Je do série s kladným prívodom medzi bodmi 1, a 2 zapojená dióda Dl. Keby sme omylom zamenili vstupné prívody 1, ľ, dióda sa zahradí a ochráni napájaný spotrebič pred poškodením. V usporiadaní podlá obr. 5b tvoria diódy Dl až D4 Graetzovo zapojenie. Pri akejkofvek polarite vstupných prívodov je na svorke 2 vždy kladné napätie. Typ diód nie je kritický. Najvýhodnejšie sú však plošné germaniové diódy s malým spádom napätia v priepustnom smere. Väčšina malých spotrebičov sa však napája odlišným napätím, t. j. menším než 12 V. Najčastejšie je to napätie 9 V, ako je to např. pri prijímači VEF 204 a predovšetkým pri obľúbenom kazetovom magnetofóne TESLA A3. V tomto prípade treba na napájanie z 12 V autobatérie použiť napájač so zrážacím obvodom.

Obr. 7. Konštrukcia napájača Všestranne možno použiť zapojenie znázornené na obr. B, ktoré je uvedené v prospekte k magnetofónu A3. Výrobca tento napájač nedodáva a odporúča ho zhotoviť amatérsky. Opíšme si teda jeho konštrukciu. Na svorky 1, ľ na obr. B sa privádza napätie batérie 12 V. Po zopnutí spínača SP a priechodu poistkou POJ rozděluje sa prúd za bdporom R medzi Zenerovu diódu ZD a vlastný spotrebič, pripojený ku svorkám 2, 2'. Ak spotreba nepresahuje asi 250 mA, napätie na dióde a tým aj na výstupných svorkách je stále a pri zvolenom type diódy je 8 až 9 V. Pre úplnosť poznamenávame, že pre výstupné napätie 6 V, ktoré je potrebné na napájanie prijímačov Carina, Sport, Sokol a pod., použijeme diódu 2 NZ 70 a odpor R bude mať hodnotu 33 ohm. Príklad konštrukcie napájača je na obr. 7. Je umiestený v bakelitovej škatuľke typu BI. Na čelnej stene je spínač SP a žiarovka Ž, ktorá signalizuje správnu funkciu napájača. Šnúru spotrebiča pripájame alebo ku konektorovej zásuvke K, alebo k paralelne pripojeným zdierkam Zl, Z2. Zenerova dióda má chladič, ktorý sa skladá z dvoch uholníkov (det. 3 na obr. 8), pripevnených k bočným stenám škatule skrutkami M3. Spájkovacie očko 01 diódy ZD je spojené s anódou a prechádza ním teda záporný spoj medzi bodmi ľ a 2' na obr. 6. Ku kratším zvislým stenám chladiacich uholníkov je pomocou dvou nosníčkov (det. 2) pripojená pertinaxová

26

Obr. 8. Drobné mechanické diely napájača doštička (det 1). Podlá obr. 7 je na nej nitovacie spájkovacie očko 02 a držiaky poistky POJ. Obidva držiaky (det. 4 a 5) zhotovíme přehnutím a tvarovaním oceľového pásika, ktorý sa používa např. na viazanie balíkov brikiet. K pertinaxovej doštičke sú držiaky pripevnené (mosadznými) rúrkovými nitmi. Na vnútorné prepojenie súčiastok sa použije medený pocínovaný vodič 0 0,5 mm s plastickou izoláciou (zvončekový drôt). Pri zapojení dutiniek konektorové j zásuvky dbáme presne na pokyny výrobcu v prospekte (např. pri magnetofóne TESLA A3 je dutinka B pripojená ku kladnému pólu a dutinka 2 k zápornému pólu napájača). Pre pripojenie k akumulátorovému rozvodu v chate je na napájači biela dvojlinka YH 2X0,5 mm2, ktorá je zakončená sieťovou zástrčkou. Tak isto ako vo všetkých predchádzajúcich prípadoch ju výrazne označíme (farebne alebo nápisom 12 V), aby sme ju v stálom byte omylom nezasunuli do svetelnej siete 120 alebo 220 V! PRENOSNÁ AKUMULÁTOROVÁ BATÉRIA 12 V

Mnohí chatári nemajú auto, no napriek tomu by chceli využiť predchádzajúce návody. Títo však musia použiť ba-

Obr. 9. Prenosná akumulátorová batéria (12 V, 14 Ah)

Obr. 10. Konitrukcie držadla akumulátorovej batérie: a — drevenú kostra, b — elektrické zapojenie tériu s menšou kapacitou a lahšiu. No aj pre motorizovaných chatárov sa takáto zásobná batéria uplatní v čase, keď je v chate len niektorý člen rodiny a ostatní odídu autom. Už niekolko rokov sa mi osvedčuje zdroj na obr. 9, ktorý je z dvoch akumulátorových batérií pre motocykel typu 3M2 s kapacitou 14 Ah. Obidve batérie sú umiestené v kostre, ktorá je zhotovená z drevených hranolov 4X1,5 cm {obr. 10). Jednotlivé diely sú v rohoch zlepené lepidlom Epoxy a ešte spojené vrutmi. Kostru starostlivo natrieme dvoma až troma vrstvami fermežovej farby, ktorá chráni drevo pred účinkami kyseliny. Asi raz za rok náter kontrolujeme, prlp. opravíme (najma pod akumulátormi). Na dno kostry dáme štyri gumové nárazníčky. Vo zvislom prednom nosníku vyrežeme otvor 48 X 48 mm, do ktorého vsadíme zásuvku do omietky a pripevníme vrutmi. Na prepojenie podlá obr. 10b použijeme medený izolovaný vodič 0 1,5 až 2 mm (nepoužijeme šnúru, pretože jej tenké vodiče rýchlo korodujú). Prívodné drôty k oloveným vývodným okám akumulátorov pripevníme skrutkami M5 s maticou, alebo lepšie prispájkujeme. Drôt

aj oko dobre očistíme, podobne aj spájkovačku, aby sme dlhým zahrievaním neroztavili aj olovo oka. Spájkované miesto chránime potřením lakom. Opačné konce prívodných drôtov pomocou dvojitých lamačích svoriek prepojíme tak, aby boli oba akumulátory zapojené v sérii cez prístrojovú poistku 5 A. Na prenášanie slúži držadlo, ktoré je vo výpredaji a pôvodne sa používalo pre prijímač TESLA T 61. K zvislým nosníkom je pripevnené dvoma vrutmi 5X25 mm. Opísaný zdroj je dobre prenosný, odolný proti prevráteniu; drevená kostra chráni vlastné akumulátory pred nárazmi. Ľahko sa udržuje, pretože obidva akumulátory možno z kostry vybrať, ked1 uvolníme konce prívodných vodičov z lamačích svoriek. Jeho kapacita vystačí na osvetlenie chaty počas 2 až 3 večerov; pri opatrnej spotrebe (len žiarovky do 3 W) aj 2 týždne. Ak nemáme vlastnú nabíjačku (kúpenú alebo vlastnoručne zhotovenú podlá niektorého z mnohých návodov v časopisoch Amatérské rádio alebo Radiový konstruktér), zveríme nabíjanie najbližšej autoopravovni. JINDŘICH ČERMÁK

27

DVERE NA GARÁŽ Pre tých, ktorí dávajú přednost práci vlastných rúk pred kúpeným hotovým výrobkom, opisujeme jeden z návodov na zhotovenie garážových dvier. Konštrukcia je jednoduchá a nebude robif tažkosti ani tým menej zručným. Vyžaduje však spoluprácu kvalifikovaného zvárača. POSTUP PRACE

Rám zváranie z uholníkov 1 a 2. Spodné diely dverových závesov 12 prlzvaríme podlá obr. 1. Závesy pred prizvarením na rám podložíme kúskom plechu rozmerov asi 70X30, hrúbky 1,5 mm. Tým záves odsadíme, čo je dôležité pre Iahšie nasadzovanie krídiel, ktoré sa pri otváraní nebudú zadrhávat. Závesy musíme prizvarif v jednej osi. Zostáva prizvarif kotvové pásy 8. Pásy na konci roztrihneme a rozohněme, aby v stene lepšie držali. Rámy krídiel. Najprv zvaríme uholníky 3 a 4, potom pásovinu B tak, aby lícovala s vonkajšou rovinou rámu krídla. Ďalej prizvarime uhlopriečnu uholníkovú vzperu 5. Napokon prizvarime k pevnému krídlu držiaky dverových zastrčí 11 podlá detailného výkresu (obr. 2). Horné diely dverových závesov 13 prizvarime po zložení krídiel do rámu tak, že krídla vyrovnáme zložením kúskov plechov potrebnej hrúbky podlá obr. 3, iba potom nasadíme horné diely závesu na spodné (tie už máme prizvarené na rá-

me), podložíme kúskami plechu (ako pri zváraní spodných dielov na rám) a prizvarime. Potom prerysujeme otvory pre zámku v obidvoch častiach krídiel, ktoré odvŕtame a dopflime. Dverové zástrče U pripevníme skrutkami 15 privítaním (zástrče môžeme prípadne prizvarit), dopílime zarážky 9 a prizvarime k rámu podfa obr. 2 tak, aby vola zavretej zástrče bola minimálna. ' Latovanie. Krídla závesov obkládáme ohoblovanými a nadrážkovými latami z dobre vyschnutého smrekovcového alebo borovicového dreva. Pracujeme alebo pri vy-

Obr. 1. Rám — pohlad zvonku, krídla — pohľad znfitra a rozdelenie vôli krfdel dvier v ráme pri pohlade znfitra

sadených krídlach naležato, alebo už na vsadených v zamurovanom ráme. V tom prípade podložíme dolu volný roh krídla klinkom, hore roh podložíme plechom, aby sme klinovanie neprehnali. Najprv pripevníme latu 19 vratovými skrutkami 15, ktoré privítame na hornú a dolnú stranu rámu 4 a na pásovinu B. Tam, kde skrutky na pásovine budú pod ozdobným kovaním, musíme hlavy skrutiek zapustiť hlbšie, aby neprekážali pri pripevňovaní kovania. V miestach prizvarených závesov latu predlabeme (presadíme). Potom pripevňujeme laty 17 a končíme latou 19, ktorú pripadne prihoblujeme, aby s rámom lícovala. Na otvára-

28

REZ A-A

55

Obr. Obr. Obr. Obr.

2. 3. 4. 5.

2 5. 5 5 ,35

Detail zástrCe dvier Detail závesu dvier Detail pripevnenia „klapačky" Ozdobné kovanie uprostred

Obr. 6. Ozdobné kovanie v rohoch dvier

29

cie krídlo pripevníme „klapačku" 18 podlá obr. 4 tak, aby prekrývala medzeru medzi krídlami. V late vyvŕtame otvor na kľučku priemeru 15 mm.

POUŽITÝ MATERIÁL: Poz. 1

— uhol Ĺ 63X63X6 — 2526 — Zlu

Poz. 2 — L 63X63X6 — 2076 — 2 fcs

OZDOBNE KOVANIE Kovanie zhotovíme z pásoviny hr. 4 mm podlá obr. 5 a 8. Tvar orysujeme a vystrihneme, v príslušných miestach si pomôžeme nastriíhnutím alebo nařezáním a tvar za tepla upravíme. Kraje vyrovnáme a sklepeme, potom tu,pým sekáčom urobíme ozdobné záresy. Kusy pnzv;iríme k sebe. Rohové kovania sú vždy dve pravé a dve ľavé. Prostredné sú takisto v ľavom a pravom vyhotovení (ľavé vyfiotovenie je zrkadlovým obrazom pravého).

Poz. 3

— L 40X40X5 — 1937 — 4 ks

Poz, 4

— L 40X40X5 — 1192 — 4 ks

Poz. 5

— L 40X20X4 — asi 2200 — 2 ks

Poz. 6

— • 30/5 — 1112 — 2 ks

Poz. 7

— Držiak 45X45X3 — 120 — 2 ks

Poz. 8

— Pásovina • 30/5 — 180 — 8 ks

Poz. 9

— Zarážka 0 6 — asi 46 — 2 ks

Poz. 10 — Zámka dverová — 1 ks. Poz. 11 — Zastrč dverová — 140/12 — 2 ks Poz. 12 — Záves dverový spodný diel — 160 — 6 ks

POVRCHOVÁ OPRAVA

1 kompletný kus — 3 lavé 4- 3 pravé

datované dvere napustime fermežou a po zaschnutí natrieme bezfarebným olejovým lakom 01108. Dvere natrieme aj na vnútornej strane. Kovanie natrieme ešte pred pripevnením na dvere čiernou farbou. Aj hlavy vratových skrutiek natrieme čiernou farbou, alebo ešte lepšie — po odmaštění ich ponoríme do farby. Hotové dvere vyplníme znútra penovým polystyrénom a prikryjeme umakartom alebo sololitom. Poznámka: Skrutky na strednej priečke, zakreslené na výkresoch, na fotografii nevidieť. Doplnili sa až dodatočne, lebo zamedzujú zväčšovanie sa láí uprostred dverí vplyvom vlhka. j. D.

Poz. 13 — Záves dverový horný diel — 160 — 6 ks Poz. 14 — Skrutka M6X25 — CSN 021151 — 2 ks Poz. 15 — Skrutka vratová M6X35 — CSN 021319 podložka 6,4 CSN 02 1702 matica M6 CSN 02 1401 Poz. 16 — Skrutka vrátová MB X 55 Poz. 17 — Lata smrekovcová alebo borovicová s drážkou a pružinou 20 X 50 — 2000 mm Poz. 18 — Lata smrekovcová alebo borovicová, bez drážky a pružiny 20X60 — 2000 mm Poz. 19 — Lata smrekovcová alebo borovicová s drážkou bez pružiny 20X60 — 2000 mm — 4 ks

SÍTO NA JEMNÝ PÍSEK DO MALTY Kdo staví rodinný domek nebo chatu vi, jaká práce je s proséváním písku do jemné štukové malty na natahování omítky. Běžně se k tomu používá síta položeného na dvou kozičkách. Písek musí být suchý, aby

30

se jím síto nezalepovalo. Abych tuto práci nemusel dělat ručně, využil jsem míchačku. Podle průměru jejího bubnu jsem si zhotovil síto z pásu plechu 2 0,6 milimetru tlustého a 20 cm širokého.

Pás jsem stočil tak, aby se shodoval s průměrem otvoru do bubnu míchačky. Horní kraj jsem vyztužil drátem 1 průměru 5 mm, dolní okraj jsem přeložil asi o 1 cm. Přes takto zhotovený kruh jsem položil síto, jehož průměr byl asi o 8 cm větší. Potom jsem zhotovil obruč 3 z materiálu 1,2 mm tlustého o takovém průměru, aby se mohla volně nasadit na horní okraj bubnu míchačky. Obruč je široká 5 cm. Nasadíme ji na síto a plechový kruh (síto je přidržováno mezi plechy J a zajistíme ji několika nýty nebo malými šroubky. Buben míchačky skloníme do polohy ve které se míchá malta. Síto položíme volně na buben za okraj obruče, vhodíme 2 až 3 lopaty písku a míchačku necháme stále otáčet. Písek se prosévá na šikmé ploše sita a padá do bubnu. Síto jde sejmout během práce, kamínky se vysypou a síto opět nasadí. Když se buben naplní piskem, vysypeme do kolečka celý obsah a odvezeme na místo, kde budeme písek skladovat. Výhodou Je, že lze prosévat písek mokrý, aniž by se síto zalepilo. VLADIMÍR SEIFERT

PRO VLASTNÍ DÍLNU

MALÝ SOUSTRUH S TYČOVÝM LOŽEM Jednoduchý malý soustruh, na kterém by bylo možno obrábět nejen dřevo, ale i tvrdé umělé hmoty a kovy, zůstává stále nesplněným snem velké většiny domácích kutilů. Soustruhy s běžnou konstrukcí lože a nožového suportu, po vzoru strojů používaných v průmyslu, Jsou sice funkčně dokonalé, ale výrobně náročné, a tedy cenově velmi těžko dostupné. Naproti tomu prostý dřevoobráběcí soustruh, jehož lože bývá nahrazeno tyčí kruhového průřezu a funkci nožového držáku zastává pouhá přestavitelná opěrka nože, který je při práci držen v ruce, vyhovuje prakticky opravdu jen pro obrábění dřeva a měkčích umělých hmot. V tomto článku uvádíme konstrukci soustruhu, která spojuje výhodu jednoduchosti dřevoobráběcího stroje, proti němuž má navíc jen několik součástek, s poměrně pevným a přesným vedením nože suportem, s pohybem v podélném i příčném směru. Tuhost vedení nože dovoluje dosahovat velmi dobré jakosti povrchu při soustružení materiálů jako například hliník a mosaz, soustružit lze i drobnější předměty z oceli. Konstrukce soustruhu je chráněna čs. patentem č. 147 326. Stroj se skládá z výrobně poměrně jednoduchých částí, z nichž řadu lze vyrobit běžným ručním nářadím, některé je ovšem třeba svěřit do výroby strojně zařízené dílně. Řadu součástí, které je třeba soustružit, si po provizorním sestavení může vyrobit již soustruh sám.

POPIS VÝROBY

Základna a vodicí tyč — 1 a 2 — jsou výrobně nenáročné díly, u nichž je třeba dbát především na to, aby byly co nejdokonaleji rovné a tažené plochy hladké, nezrezivělé. Otvory pro šrouby v základně 1 vrtáme společně se součástmi, které k nim patří. Zejména se to týká otvorů pro šrouby M8, na nichž závisí rovnoběžnost obou tyčí a osy vřeteníku a tím kvalita výsledku celé práce. U vřeteníku 3 a 4 záleží na alespoň přibližném dodržení souososti a rozteče (tolerance max. 1 mm) otvorů 0 36 a 0 28 mm a na jejich rovnobežnosti se zářezem šířky 10 mm. Pokud tento zářez vyřezáváme a odvrtáváme ručně nebo na stroji, který nezaručuje dostatečnou přesnost, zvětšíme raději jeho šířku na 12 mm a vzniklé štěrbiny zalijeme při montáži pryskyřicí. Svary obou částí začistíme a dle potřeby zatmelíme. Spojka 5 má klínový zářez, jehož vypilovávání si můžeme usnadnit částečným odvrtáním materiálu. Šířku zářezu musíme dodržet tak, aby spojka po dotažení šroubů pevně seděla na koncích obou spojovaných tyčí. Vřeteno a s ním spojené části 6, 7, 8, 9, 10 a 11, si dáme zhotovit u soustružníka. Vrtačkové sklíčidlo 7 pro průměr vrtáku 13 nebo 16 mm (je běžně v prodeji) je nutno ze zadní strany provrtat a nalisovat na vřeteno, přičemž průměr otvoru a tím 1 konce vřetena (na výkresu kótováno 0 22) je nutno vyzkoušet, může se dle druhu sklíčidla

31

lišit. Sklíčidlo musí být na vřetenu nalisováno pevně a dokonale souose (upnutý předmět nesmí házet). Dobré souososti je možno dosáhnout dokončováním vývrtu sklíčidla, upnutého do soustruhu prostřednictvím kousku tažené kulatiny co největšího průměru. Remenice 11 může být vysoustružena z textitu, pertinaxu, dentacrylového odlitku nebo jiného podobného materiálu. Pero 12 do řemenice zalijeme epoxidovou pryskyřicí nebo jiným lepidlem dle materiálu řemenice; před zaléváním povrch pera i drážky řádně odmastíme a zdrsníme. Suport 13 a 14 kromě vysoustružení objímky a svaření vyrobíme sami. Důležité je, aby horní vodorovná plocha sloupku byla dokonale rovná, jinak by na ní nožový držák špatně dosedal a nůž by se při práci chvěl. Nožový držák 15 je možno vyrobit odvrtáním a propilováním drážek, lépe však je dát si drážky vyhoblovat nebo vyfrézovat. Pro spodní plochu držáku platí totéž jako pro sloupek 13. Otvor 0 28 v koníku 21 si dáme vyvrtat nebo jej odvrtáme a propllujeme, ostatní operace jsou jednoduché a nevyžadují velikou přesnost. Pouze otvor pro závit M12 by měl být pokud možno přesně kolmý k čelní stěně koníku a rozteč 60 mm k ose otvoru 0 28 mm je třeba dodržet s tolerancí nejvýše asi 1 min. Otvor pro tento závit prozatím pouze předvrtáme na 0 10 mm, závit vyřízneme až po celkovém sestavení. Ložiska vodícího šroubu 24 vyřežeme a vypilujeme sami, s výhodou je možno zhotovit z lehčeji obrobitelného materiálu než je ocel, například z duralu. Otvory pro šrouby M6 svrtáváme se základnou 1 tak, aby osa otvorů 0 14 milimetrů pro vodicí šroub byla rovnoběžná s hranou tažené části 1. Vodicí šroub 25 si necháme vysoustružit včetně závitu M16. Závit řezaný očkem — třeba i s největší pečlivostí — vždy hází. Zato je zbytečné trvat na dodržení hloubky a tvaru závitu, protože závit matice na něj budeme odlévat. Vodicí matici 26 si zhotovíme z plochého materiálu odvrtáním a vypilovaním, s výhodou je možno na ni rovněž použít měkčí materiál, například dural. Podložku vodícího šroubu 27 uřízneme a zapilujeme z vhodné trubky, případně si ji necháme upíclínout na soustruhu.

a nastavení hrotu koníku do osy vřetena. K tomuto účelu je možno zhotovit si různé přípravky; pro běžnou praxi však postačí přesnost, jaké dosáhneme pomocí posuvky (šuplery) a dvou pravítek. Při sestavování se dobře osvědčil tento postup: 1. Na vodicí tyč nasadíme a bez zvláštních nároků na přesnost zaklínkujeme a zalijeme suport. Je třeba pouze dbát, aby šíře zalévané štěrbiny byla všude přibližně stejná, aby pryskyřice dobře zatekla. Po zatuhnutí (asi 24 hod.) suport s tyče stáhneme; stahování někdy usnadní mírné nahřáti tyče, kterým nanesený parafin změkne. 2. Podobně zalijeme na vodicí tyč koník. Rovnoběžnost vodicí tyče s osou otvoru pro šroub M12 a dodržení rozteče 60 mm kontrolujeme pomocí asi 30 cm dlouhé přesně rovné tažené tyčky 0 10 mm, kterou vsuneme do tohoto otvoru. Koník zaléváme v poloze „hlavou dolů". 3. Základnu a vodicí tyč spojíme navzájem spojkou 5 a mírně stáhneme šrouby M8 34. Je třeba, aby při utahování šroubů se obě spojované tyče zatahovaly do boků klínové drážky a nedosedly na její dno, takové spojení by nebylo pevné a při soustružení by se poddávalo. 4. Na vodicí tyč a základnu nasuneme a klínky ustavíme vřeteník. Pokud, zářez ve sloupku vřeteníku lícuje s tloušťkou tažené stojiny základny, můžeme vřeteník se základnou svrtat a stáhnout šrouby. Pokud máme vyříznutý zářez o šířce 12 mm, vymezíme napřed vůle čtyřmi úzkými svisle orientovanými vložkami, zalícovanými do štěrbin mírně na přesah, stáhneme horním (mezi tyčemi uloženým) šroubem M8 a vřeteník se základnou opatrně svrtáme. Po svrtání našroubujeme a mírně dotáhneme šrouby, zkontrolujeme rovnoběžnost obou tyčí a osy pouzdra vřeteníku a můžeme provést zalití. Při zalévání je nutno co nejpřesněji dodržet svislou i vodorovnou'rovnoběžnost základny a vodicí tyče, malá nerovnoběžnost osy vřeteníku se vyrovná později při zalévání vřetena. Zalévané šrouby stejně jako zalévané plochy obou tyčí izolujeme parafinem a šrouby raději protočíme ještě před úplným ztvrdnutím pryskyřice, aby se uvolnily.

• Z dosud uvedených dílů již můžeme sestavit „hrubou stavbu" soustruhu. Součásti zbývající jsou vesměs soustružnické výrobky, které si již na zhruba sestaveném stroji vyrobíme sami. Jako ložiskový materiál, ke slícování součástí á jejich ustavení do vzájemně přesných poloh je použita epoxidová pryskyřice Epoxy 1200 (na výkresech označeno pos. 31). U některých součástí je třeba, aby pryskyřice na jejich povrchu lpěla — zde je nutné, aby povrch byl náležitě zdrsněn a odmaštěn (acetonem, tetrachlórem, Cikuli). Jinde potřebujeme, aby se součást v epoxidovém ložisku (vřeteno) nebo výstelce (vodicí tyč vůči koníku, suportu, před dotažením šroubů 1 vůči vřeteníku) pohybovala — zde je třeba povrch součásti opatřit izolačním filmem. Dobře se osvědčuje potření zahřáté součástky svíčkou, přičemž stupeň ohřátí řídí tloušťku parafinové vrstvy. Vrstva má být co nejslabší, okem sotva znatelná. Jen na střední část vřetena mezi ložisky a na rozpěrku 9 naneseme vrstvu parafinu asi 1 až 2 mm tloustou, aby vřeteno po odlití ložisek bylo možno z vřeteníku snadno vyjmout. Zcela vyplňovat mezeru kolem vřetena, aby ložiska byla navzájem oddělena, není nutné.

5. Do vřeteníku sestavíme kompletní vřeteno mimo řemenici, připravené parafinovými vrstvami (mezi ložisky alespoň 1 mm!) k zalévání. Demontujeme spojku 5 a na vodicí tyč nasuneme suport a koník včetně pomocné tyčky 0 10 mm, kterou upneme do sklíčidla. Opět namontujeme spojku. K suportu upevníme šroubem M10 16 a běžnou maticí provizorně nožový držák, do spodní části suportu zašroubujeme (pokud ještě nemáme odtlačný šroub 19) jakýkoliv vhodný šroub M12. Tím je suport již schopen podélného (rukou) i příčného (tímto šroubem) posuvu. Do nožového držáku upneme kousek čtyřhranu nebo ploché oceli a nyní posouváním suportu po vodicí tyči, přičemž šroub M12 klouže po tažené ploše základny, kontrolujeme rovnoběžnost pomocné tyčky a tím i vřetena s vodicí tyčí a základnou. Polohu konce vřetena zajišťujeme klínky, polohu koníku máme zajištěnu šroubem 32. í"okud máme možnost si na tuto práci půjčit dotykový indikátor („hodinky"), upneme jej do nožového držáku hrotem proti ose pomocné tyčky; tento přístroj nám pomůže dosáhnout skutečně vysoké přesnosti ustavení osy vřetena. Rovnoběžnost tyčky a vodicí tyče ve svislém směru kontrolujeme při tom posuvkou. Po přesném ustavení a zajištěn! vřetena odlijeme ložiska, necháme do druhého dne ztvrdnout a vřeteno rozebereme. Parafin seškrábeme, z ložiskových ploch jej smyjeme rozpouštědlem (například acetonem), ložiska slabě natřeme řídkým olejem a můžeme sestavit kompletní vřeteník včetně řemenice. Pokud se v ložiskách projevuje i jen malá vůle, odstraníme ji přibrušováním rozpěrky 9, ale opatrně, vřeteno se musí otáčet zcela lehce.

Velikost štěrbin mezi jednotlivými zalévanými částmi se vymezí malými ocelovými nebo dřevěnými klínky. Štěrbiny se po přesném ustavení součástí zatmeli sklenárskym kytem nebo plastelínou tak, že v nejvýše položeném místě a pokud možno z obou stran ponecháme otvor pro vtok, vytvarovaný do malé nálevky, a asi 5 až 10 mm vedle něj otvor pro „výfuk". U matice 26 pouze propíchneme otvory výfukové a pryskyřici naléváme krajními otvory 0 8 mm. Nejdůležitější podmínkou, na jejímž splnění bude záviset přesnost soustruhu, je dodržení vzájemné rovnobežnosti osy vřetena, osy vodicí tyče, tažené části základny

Postup odlévání výstelek v ložiskách 24 a závitu ve vodicí matici 26 jistě jíž není nutno detailně popisovat. Zaléváme nejdříve vodicí šroub do ložisek namontovaných na základně a nakonec vodicí matici, doléhající svým vybráním na objímku suportu a na vodicí tyč. Tím je „hrubá stavba" soustruhu ukončena. Máme-li všechny šroubové spoje řádně dotaženy a všechny pohyblivé součásti se lehce pohybují, můžeme soustruh pomocí vhodných šroubů a příložek upevnit na pracovní stůl. V případě, že máme k dispozici i vhodný motor s klínovou řemenicí a řemenem (viz dále), lze soustruh uvést •

POPIS SESTAVENI (MONTÁŽE)

32

33

34

DLE SKLÍČIDLA

ŘEZ A-A

10

35

do provizorního provozu a dokončit jeho výrobu vysoustružením několika zbývajících součásti. Konce odtlačného šroubu 19 a šroubu koníku 22 upravíme soustružením do tvaru dle výkresu, hrot šroubu koníku zakalíme. V matici 17 vyřízneme závit M10 a M6, matici našroubujeme na kousek kulatiny se závitem M10, upneme do sklíčidla a oba její konce rovněž upravíme nožem; příslušně upravíme i konce pák 18 a 23, vysoustružíme matici 18 a kolík 30. Hlavy šroubů 20 a 29 odlijeme z dentacrylu s přídavkem 5% grafitu (stačí do formy z tužšího papíru s přídavkem několika milimetrů na opracování), do jejich středu vyřízneme závitníkem č. 1 a č. 2 (ne č. 3!) závit M12, našroubujeme na kousek kulatiny 0 12 mm se závitem, upneme do sklíčidla a osoustružíme. Do úzkého okraje vedle zápichu vyryjeme koncem pilky, upnuté do nožového držáku, vodorovné drážky, jimiž obvod rozdělíme na 20 dílů. K tomuto účelu si na řemenici nalepíme papírové mezikruží, rozdělené značkami rovněž na 20 dílů, podle kterého vřeteno při této práci natáčíme. Zápich a Vrypy vykryjeme bílou barvou, vrypy očíslujeme a čísla překryjeme průhledným lakem. Hlavy našroubujeme na příslušné šrouby a řádným dotažením zajistíme proti uvolnění. Hlavou vodícího Šroubu 29 vymezíme osový posuv vodícího šroubu a její polohu zajistíme maticí 28; zašroubujeme kolík 30. Osazené konce šroubů 37 zakalíme dle možnosti krevní solí, aby se příliš neotlačovaly. Páky zajišfovacích šroubů 18 a 23 nastavíme přibližně do poloh podle výkresu sestavení (kresleno v poloze „zajištěno") pomocí podložek, vložených pod hlavy šroubů, případně mírným osazením hlavy šroubu. Obě páky 23 musí být do hlav šroubů naraženy pevně, aby se neuvolňovaly; pokud se nám to nepodaří, necháme si je zakápnout mosazí, někdy postačí i pryskyřice. Šrouby 36 s maticemi 38 zajišťuji polohu hrotu koníku v ose vřetena; před stažením objímky koníku na vodicí tyči musí být mezi nimi a vodicími plochami základny malá vůle, aby při utahování šroubu 32 došlo napřed ke stažení objímky na vodici tyči a potom teprve k vymezení této vůle. Záměrným vyosenlm koníku pomocí těchto šroubů je možno soustružit táhlé kužely.

36

Povrchové ápravy doporučujeme provést následující: 1. Všechny tažené části 1 a 2, spojku 5, nožový držák, konec vodícího šroubu, zajišfovací páky a jejich šrouby leštit. 2. Spodní část základny a řemenici natřít tmavošedě (tmavošedé jsou i dentacrylové odlitky s příměsí grafitu). 3. Všechny ostatní části nastříkat světle šedě (námořnická modř) sprayem. POHON SOUSTRUHU K pohonu je nejvhodnější motor o výkonu asi 200 až 400 W a 1400 otáčkách s jednoduchou nebo stupňovou řemenici pro klinový řemen 8 mm. Nejmenší řemenice by neměla mít průměr pod asi 45 až 50 mm. Pokud budeme pro určitou práci potřebovat otáčky vřetena ještě nižší než vychází z daných průměrů řemenic, bude nutno vyřešit pohon s předlohou, anebo použít motor s nižšími otáčkami, například 950 ot./min. PRACE SE STROJEM

je jednoduchá. Levou rukou ovládáme pomocí odtlačného šroubu suportu příčný posuv nože a mírným tlakem na hlavu šroubu přidržujeme suport tak, aby odtlačný šroub trvale doléhal na vodicí plochu základny (nutné prakticky jen při obrábění děr), pravou rukou ovládáme pomocí vodícího šroubu podélný posuv nože. Nůž máme při soustružení malých průměrů nastavený bud přesně do osy vřetena anebo raději nepatrně pod osu. Soustružíme-li předmět většího průměru, nastavujeme nůž více pod osu. Odkláněním suportu se totiž poněkud zmenšuje úhel hřbetu nože (daleko méně, než se přísnému teoretikovi může na prvý pohled zdát!) a nižším umístěním nože se tento úhel opět zvětší, takže hřbet nože nedře o obráběnou plochu; u nožů volíme úhel hřbetu kol asi 10 až 12°, s čímž vyjdeme na veliký rozsah průměrů bez výškového přestavování nože. Potřebujeme-li nůž nastavit rovnoběžně s osou vřetena (při obrábění vnitřních ploch), natočíme nožový držák,

Rozpiska materiálu

Soustruh v popsaném provedení je zařízen pouze pro ruční posuvy, takže na něm nelze řezat závity. Jistě jste si však všimli, že jak vodicí šroub, tak i základna jsou protaženy až poněkud za vřeteník, což dává předpoklad spojení vřetena a vodícího šroubu jednoduchým převodem, který by řezání závitů umožnil. Upevníme-li na vodicí plochu základny proti odtlačnému šroubu vhodnou tvarovanou šablonu, můžeme sériově soustružit přesně stejné tvarované výrobky, jako například rukojeti pilníků, kuželKy, ale třeba i kužely s libovolnými úhly a podobně. Velikost soustruhu uvedeného na výkresech je dána použitým profilem základny 1, tj. taženým profilem T 50X50X10 mm. Existují však podobné profily silnější, například profil s rozměry 70X90X15 mm, na němž by bylo možno postavit soustruh podstatně větší. Pokud naši čtenáři projeví zájem, přinesli bychom výkres takovéhoto „velikého" soustruhu v některém z příštích čísel. Uvedené tažené profily se používají jen v úzkém oboru strojírenské výroby (jsou to vodicí kolejnice výtahů) a tedy pro většinu zájemců budou těžko dostupné. Zahájili jsem proto jednání s podnikem, který výtahy vyrábí, o dodávky odřezků těchto profilů a bude-li jednání úspěšné, bude již nařezané a vyrovnané profily možno dostat v naších prodejnách. ING. LUBOMÍR VALOUCH

STAVÍTE OPRAVUJETE KUTÍTE Svářečka JS-90/380 bude vašim nezbytným pomocníkem!

který je na suportu nasazen excentricky, delší Částí dopředu. Nože udržujeme vždy ostré, tupý nůž způsobuje velikými řeznými odpory průhyby vedení suportu a tím nerovný povrch obráběné plochy, zejména u tvrdších materiálů jako je ocel.

Parametry: regulační rozsab 50—120 A použité elektrody: 0 2 ai 3,15 váha: 28 kg cena: 2.509,— Kčs

Pokud podpíráme delší obrobek koníkem, nevyvíjíme hrotem koníku zbytečně veliký tlak na ložisko vřetena, ložisko by se zahřívalo. Teplotu ložiska a vřetena kontrolujeme i při dlouhotrvajícím vrtání nepříliš ostrým vrtákem. Ložiska vřetena občas namažeme řídkým olejem, pryskyřice není na mazání náročná. Závit vodícího šroubu ani vodicí tyč nemažeme, je to zbytečné a olej způsobuje nalepování třísek. Určité potíže činí upínání předmětů větších průměrů do sklíčidla. Zde si musíme pomoci nasazením takového předmětu na trn se závitem, na rozpěrací trn a podobně. Tyto potíže by odstranilo použití vhodného univerzálního sklíčidla namísto sklíčidla vrtačkového, prozatím však mafá „univerzálka" není běžně na trhu.

V krátkých dodacích lhůtách dodá ELEKTROKOV VD J E V I Š O V I C E se sídlem ve Znojmě, Engelsova 25 — tel. 2555

37

OHÝBAČKA PLECHU

Uverejňujeme ďalíí návod pre tých, ktorí si zariaďujú dielnu. Ohýbačku možnú použiť na železný čierny a železný pozinkovaný plech da hrůbky 1,2 mm, hliníkový plech do 2 mm. Maximálny uhol ohybu je 4S» (135*) a pri úprave prltlaCBej lišty — obrúsenie na menší uhol než 45°, možno dosiahnnť ostrejšie uhly ohybu. Je vhodná pro menšie klampiarske práce v domáce] dielni. Navrhnutá je pre šírku plechu 50 cm, nákres vSak možno použiť aj pre zostrojenie ohýbačky na väčšie šírky plechu; predlžia sa iba súčasti 8, 8, 10 a 14 o tolko, o kofko bude plech širší než 50 cm. Pri šírke nad 70 cm treba zosilniť súčasti B a 10 na 50X50 mm a súčasť 14 na 0 14 mm, súčasť 12 na M 10. Nosník B stačí privariť k podstavným doskám 1 iba na vonkajšej strane, vnútorná strana je ťažko prístupná. Prednú hranu prítlačnej lišty, o ktorú plech ohýbame, brúsime do uhla 45°. Stlpiky opatríme aj krátkym závitom M 10 na dolnom konci, vyvŕtame preň otvory v podstavných doskách, vyrežeme v nich vnútorný závit M 10, stl-

piky zaskrutkujeme a zospodu zvaríme. Pozor na kolmosť stĺpika k podstavným doskám a rúrok 9 k vodorovne] ploche prítlačnej lišty, aby nedošlo k priečeniu. Skrutku M 8 12 v dlžke 7 mm od konca opracujeme (najlepšie na sústruhu) na priemer 6 mm a vytvoríme tak čap pre otáčenie ohýbacej lišty. Aby sa skrutky dali dobre upnúť do sústruha, použijeme ich dlhšie a po opracovaní ich odrežeme na predpísanú dlžku. Osobitnú starostlivosť venujeme presnému vystredeniu obidvoch skrutiek M 8 12, okolo ktorých sa otáča ohýbacia lišta. Osi skrutiek musia byť presne v predlženl hrany ohýbacej lišty 10. Otvory v bočniciach ohýbacej lišty 11 vyvŕtame na priemer 4 mm a dopílime pri stálom skúšaní na priemer 6 mm, t. j. priemer čapov — koncov skrutiek M 8. Keby sme chceli na ohýbačke zhotovovať zložitejšie výrobky, doplníme ohýbačku ešte ďalšiou výmennou lištou so zárezmi podľa rozmeru výrobku, prípadne urobíme dlhšie stlpiky 2, aby bolo možné pod prítlačnú lištu vkladať prípravky. JAROSLAV TICHÝ Rozpis materiálu Čís..

3t

Súčasť

ks

Materiál

Rozmer

edzi časté denné úkony technikov a konštruktérov patrí aj brúsenie tuhy v patentnej ceruzke „Versatil" a pod. Na brúsikoch, ktoré sa vyrábajú továrenský aj po domácky, sa pri brúsení vyžaduje „ručný" pohon. Pri častom opakovaní predsa Len tento úkon zaberá nejaký čas, a sú aj ťažkosti s rozhádzanou tuhou a zle nabrúsenou ceruzkou. Všetky tieto ťažkosti a úsporu času možno riešiť „malou mechanizáciou" — elektrickým brúsikom. Pri samotnom riešení treba vychádzať z toho, že brúsik musíme mať stále po ruke, a to znamená nezávislosť od sieťového zapojenia. Ďalšou podmienkou je, aby bol na stole stabilný, nepadal, mohol se obsluhovať jednou rukou a aby prevádzka bola lacná. Brúsik, ktorý opisujeme ďalej, splna uvedené požiadavky. Nakupované súčiastky sú jedine: motorček „Igla" na pohon hračiek 4,5 V za Kčs 18,— [možno ho" kúpiť v hračkárstve), bakelitová škatulka BI (Potreby pro domácnosť) za Kčs 7,50 a plochá batéria do vreckovej lampy. Ostatné súčiastky sú zo zvyškov a odpadového materiálu, ktoré má iste každý domácky majster. Samotné ložisko a vedenie osky urobíme z ložiska starého potenciometra. Ložisko má pomerne presný otvor s priemerom 6 mm a vonkajší závit M12X1 s maticou na upevnenie. Najlepšie sa na tento účel hodia staré typy potenciometrov, ktoré majú mosadzné ložisko. Novšie potenciometre sú vyrábané z hliníkovej zliatiny, ktorá má menšiu životnosť. No aj tú možno použiť, lebo jej náhrada je vždy ľahkä. Ako vidíme z obrázku, týmto ložiskom sa súčasne pripevní diel škatulky (z pásky na písací stroj), otvorom na dne priemeru 12 mm. Na hornom diele škatuľky je trojuholníkový otvor, ktorý umožňuje prístup na brúsiace koliesko. Tento otvor nesmie byť pri-

M

BRÚSIK NA CERUZKY velký; pri brúsení musí tuha zostať v priestore škatulky, aby nešpinila okolie. Do úrovne tohoto otvoru zasahuje svojím horným koncom tzv. opora ceruzky, z pásika ocelového plechu hrubého 1 mm a šírky 8 mm. Dlžku pásika a jeho ohnutie upravíme podľa skutočných potrieb pri zostavovaní brúsika. Horná hrana pásika má polkruhovité vybranie na opieranie ceruzky (alebo len vysunutej tuhy) pri brúsení. Ak oprieme ceruzku o túto oporu a stlačíme ju, zapneme súčasne prívod prúdu z batérie do motorčeka. Opora svojím dolným, ohnutým koncom stláča totiž dva fosforobronzové (hrúbky 0,3) alebo aspoň mosadzné pásiky, ktoré sú navzájom odizolované a priskrutkované do škatuľky. Odizolujeme ich tak, že v plieškoch vyvŕtame väčší otvor a na skrutku natiahneme motúzik. Medzi pliešky dáme izolačné podložky z pertinaxu. Aby nám pri opření ceruzky opora neunikla nabok, pripevníme na škatuľku od pásky dvoma skrutkami M2X5 vedenie opory. Je to pásik z plechu od konzervy asi 5 mm široký, ktorý vytvarujeme podľa šírky opory tak, aby sa v ňom opora voľne pohybovala len vo zvislom smere. Brúsiaci kotúč s nalepeným šmirglovým papierom a pohonný kotúč priskrutkujeme cez pružinové podložky skrutkami M3X8 do závitov v oske 0 6 mím. Dl'žlka osky závisí od hrúb-

ky použitých kotúčov, je približne 28 mm dlhá. V zvislom smere je oska zaistená dvoma zápichmi, v ktorých je zaisťovacia podložka alebo jeden závit oceľovej struny. Rozstup zápachov závisí od rozmeru ložiska. Osku možno upevniť aj dvoma dištančnými rúrkami medzi ložiskom a kotúčmi. Rozstup zápichov alebo veľkosť dištančných rúrok volíme tak, aby sa oska s kotúčmi voľne otáčala a nemala veľkú radiálnu vôľu. Brúsiaci a pohonný kotúč môžu mať rovnaký priemer (50 až 52 mm). Sú z ľubovoľného, dostatočne pevného materiálu (železo, dural, mosadzný plech, hrúbky 1 až 2 mm). VLASTNÝ POHON

Na oske motorčeka je pevne natiahnutý 3 mm dlhý kus gumovej hadičky (např. z ventila bicykla) a celý motorček ša pomocou oceľovej planžety pritláča do záberu. Motorček je upevnený sťahujúcim pásikom, ,ktorý je prinitovaný dvoma nitmi priemeru 2 mm na oceľovú planžetu cca 25X0,6. Planžeta je prinitovaná jedným koncom na uholník, ktorý je dvoma skrutkami prichytený na bakelitovej škatuľke. Na druhom konci sú planžeta —a s ňou motorček — pritláčané skrutkou (červíkom). Táto skrutka je zaskrutkovaná v uholníku, naproti uholníku držiacemu planžetu. Touto skrutkou nastavíme takú prítlačnú silu, aby pri brúsení nepreklzavala oska motorčeka na kotúči. Takéto nastavenie je dôležité, pretože pri zbytočne veľkom tlaku motorček odoberá velký prúd a rýchlejšie vybíja batériu. Pri správne nastavenom tlaku a malých odporoch v ložisku* (občas treba naolejovať kvapkou strojového oleja) vydrží batéria najmenej pol roka. Škatulka z pásky na písací stroj (dvojdielna s priehľadným viečkom) tvorí ochranu kotúča s nalepeným

39

Rozpiska materiálu

šmirglovým papierom a súčasne slúži ako zásobník na obrúsenú tuhu. Aby sa škatulka pri používaní neotvorila, prelepíme ju na bokoch priehradnou lepiacou páskou. Toto upevnenie viečka je praktické a pri rozoberaní lepiacu pásku nahradíme ľah-

ko novou. Pri vyprázdňovaní škatulky tuhu vysypeme otvorom pre ceruzku. Batériu na pohon motorčeka môžeme pripevniť priamo na spodný lepenkový kryt, ktorý je súčasťou zakúpenej škatulky BI, a to pásikom plechu z konzervy, ktorý vytvarujeme

podľa profilu batérie a prinitujeme na lepenku. Prívody od motorčeka sú za končené kontaktmi z pliešku, ktoré nasunieme na kontaktné pliešky baté rie. Jeden prívod od motorčeka k batérii prerušíme spínačom opory. Ba tériu a prívodné lanko upevníme tak, aby sa nikde mechanicky nedotýkali pohonného kotúča alebo motorčeka; batériu môžeme upevniť aj na priehradku z ľahkej lepenky (hrúbky asi 1 mm], ktorá oddeľuje priestor motorčeka a prevodov od priestoru batérie (na obrázku označené čiarková ne). Ani táto priehradka sa nesmie dotýkať prevodu. Kontakty pre prevodné pliešky batérie môžeme urobiť zo starej zástrčky (alebo banánikov), ktoré sú z mosadze (0 4 mm), po dlžke rozrezané a na konci so závitom na upevnenie. Dvoma maticami upevníme tieto kontakty priamo do priehradky. Kontakty umiestnime tak, aby sa kontaktné pliešky batérie zasunuli do ich rozrezaných častí. Toto je síce pracnější spôsob, ale lepšie splna účel — uľahčuje výmenu ba térie. Po dvojročnom používaní brúsika v konštrukčnej kancelárii môžeme konštatovať, že sa dobre osvedčil, a to najmä pri kreslení zložitých celkov s množstvom detailov, pri ktorých ostrý hrot na ceruzke je nevyhnutný. JIŘÍ HORÁČEK

JEDNODUCHÝ SVĚRÁK PRO VRTAČKU

Svěrák je zhotoven z dostupného materiálu; hůře se shání snad jenom šroub s trapézovým závitem. Proto jsem ho nahradil metrickým pravým šroubem a i ten se mi výborně osvědčil. POSTUP PRACE

Plech 2, 2' přiložíme na sebe, upne.me do svěráku a zúhlujeme. Máme-li oba plechy stejné, společně vyvrtáme otvory 0 10 a zahloubíme větším vrtákem. U plechu 2' vyvrtáme otvor pro šroub M24 (raději větší). Do otvoru 0 10 nasadíme kulatinu 6 (hlazenku 0 10) jak v pozici 2, tak i 2*. Plech 2 i kulatinu 6 nastehujeme. Připravíme si obě čelisti 3, 3' (nejlépe přistěhované ze stran k sobě) a společně je opracujeme (zúhlovat, vyvrtat otvory a vy frézovat drážku). Máme-li připravené čelisti, vysuneme plech 2 z kulatiny 0 10 a nasadíme na obě kulatiny trubky, které budou držet posuvnou čelist. Poz. 2. nasadí-

40

me znovu na kulatinu 0 10. Plech 2 přistěhujeme na spodní plech ze strany, totéž provedeme u pozice 2', kde navíc přistěhujeme i kulatinu 0 10. Rozpiska materiálu

Potom obě čelisti přiložíme na posuv né trubky a posuvnou čelist 3* přistěhujeme s výztuhami. Pevnou čelist 3 přistěhujeme na plech 2; stehy, jimiž byly čelisti spo jené, opilujeme. Na pohyblivou čelist nastehujeme kroužek, nasuneme do něi šroub M24 s maticí M24, který zajistíme kroužky a kolíky. Na plech pozice 2' přitáhneme matici, zvolíme její nejlepší polohu a nastehujeme. Plechy 2, 2' privaríme na kulatinu 0 10. K plechu 2 přistěhujeme výztu hu a pak vše zavaříme nejlépe svá řeckou E 4483. Nakonec navaříme na hlavu šroubu M24 trubku pro rukojeť. Šroub na fotografii je proti plánku delší a před maticí je ještě plech, v němž je závit (posílená matice).. ANTONÍN PEKÁREK

41

NÁSTROJ NA VRTÁNÍ OTVORU PRO VRUTY V katalogu anglické firmy „STANLEY" jsem si všiml zajímavého sdruženého nástroje na vrtání otvorů pro vruty. Tehdy jsem se rozhodl, že se pokusím takový nástroj vyrobit. Použil jsem starého šroubu o pevnosti 2 80 Kp mm a po dvouhodinové práci na hodinářském soustruhu jsem vyvrtal první otvor. Výsledkem byly otvory pro vruty, se kterými jsem byl napoprvé spokojen. Otvory lze vyvrtat jakoukoliv vrtačkou opatřenou upínací hlavičkou pro průměr 6 mm. Podle uvedené tabulky vypracované pro zápustné vruty ČSN 02 1814 a zápustné vruty s hlavou čočkovitou CSN 021815 lze vyrobit nástroje pro vruty 0 2 až 6 mm. Nástroj lze výhodně použít pro zapouštěni vrutů pod povrch okolní roviny. Vzniklý otvor je možno zaslepit zátkou ze stejného materiálu. Nástroj se osvědčí zejména stavitelům plovoucích chat a všem těm, kteří kladou důraz na bezpečné užívání výrobku. LUDVIK KUBEC

Obr. 1. Sdružený nástroj pro vruty CSN 02 1814 a CSN 02 1815 Obr. 2. Zapuitěný vrut CSN 02 1814 — rozměrový výkres

Obr. 3. Zapuštěný vrut: vlevo podle CSN 02 1814; uprostřed podle ČSN 02 1815 vpravo se zaslepeným otvorem

PŘI SVAŘOVÁNÍ prasklých součásti, zvláště plechů (karosérie automobilů, blatníky motocyklu a jiných povrchově upravených dílců hlavní i pomocné výroby) vzniká poškození povrchové úpravy v širokém, nepravidelném okolí svaru.

Tabulka rozměrů sdruženého nástroje Rozměr A je zároveň skutečnou délkou vrutu. Vyráběné délky vrutů A jsou přiřazeny k jednotlivým průměrům d následujícím způsobem, plnou čarou jsou vyznačeny délky vrutů ČSN 02 1814, čárkovaně pak délky vrutů CSN 02 1815.

42

Tomu lze snadno zabránit, když na prasklinu 1 ve svařovaném materiálu 3 nalepíme z obou stran ve vodě namočenou azbestovou vatu 2 asi ve vzdálenosti šířky svaru. Po svaření azbest odlepíme, čímž vznikne svar přesně ohraničený. Pod azbestem zůstává povrchová ochrana naprosto nepoškozená. Tohoto způsobu lze též s velkou výhodou použít v případě, kdy chceme zabránit šíření tepla (v blízkosti benzinové nádrže) apod. Dnes se používají v některých případech mokré hadry, což se nedá s tímto způsobem srovnávat proto, že

azbestová vata je nehořlavá a hlavně proto, že zůstává bezpečně přilepena i ve svislé poloze, dokonce je možno tímto způsobem svařovat i ze spodní strany. Vždy po odlepení a namočení je možno vatu použít znovu. Azbestovou vatu vyrobíme rozlámáním a pomačkáním azbestové desky ve vodě. MILAN STANEK

Při výrobě ozdobných kovových předmětů pro domácnost nebo do chaty se občas ukáže potřeba dát předmětu jinou barvu, než je původní barva kovu. Tento problém se nejčastěji řeší různými laky či barvou. Mnohem působivější však je chemické obarvení a patinování. Uveřejňujeme proto některé metody chemického barvení oceli, mědi, mosazi, cínu, zinku, hliníku a stříbra, kterých můžete použít ve své domácí dílně. Stačí k tomu poměrně jednoduché vybavení. Barvení v roztocích vyžaduje nejlépe skleněnou nádobu z varného skla (kádinka, mísa). Při práci do teploty 60° C lze použít kameninových nádob, za normální teploty stačí nádoby z novoduru. K zahřívání použijeme elekrický nebo plynový vařič. Zahřívat nádoby však musíme přes plotýnku nebo azbestovou síťku. Pro zahřívání alkalických roztoků (obsahují hydroxyd sodný) lze použít elektrický ponorný vařič. OPRAVA POVRCHU PRED BARVENÍM Předběžné úpravy, kterými připravíme povrch kovu pro barvení mají dvojí účel: a) očistit povrch, tj. odstranit mechanické nečistoty, zbytky mastnot, tuků, oleje, leštících past, prachu, třísek po obrábění a chemické nečistoty, korozní zplodiny a okuje; b) dosáhnout určitého povrchu, požadovaného pro vzhled a přilnavost (leštění, zdrsnění). Mastnoty z povrchu odstraníme hadrem namočeným do organického rozpouštědla (technického benzínu, tetrachlúru apod.). Dokonalé odmaštění pak dosáhneme pomocí vídeňského vápna. Z vápna připravíme kasičku a tou povrch očistíme pomocí hadru či kartáče. Potom povrch důkladně opláchneme vodou. Čištění povrchu od okují a korozních zplodin se provádí mořením. Zinek a cín moříme v kyselině solné zředěné 1:1. Měd, mosaz a stříbro se moři v koncentrované kyselině dusičné, hliník v 5% roztoku hydroxydu sodného. Moření je třeba kontrolovat, aby naleptávání nepostupovalo příliš rychle a nepravidelně. Po moření se předměty musí co nejrychleji opláchnout ve studené vodě. Mechanické opracování povrchu provádíme například chemickým nebo mechanickým leštěním. K leštění nám poslouží hadrové kotouče upevněné například do vrtačky. Zdrsnění lze dosáhnout například vytepáváním. Chemické leštění kovů bude popsáno v jiném čísle našeho sborníku. BARVENI OCELI žíháním Nejjednodušší způsob barvení oceli je její zahřívání na vzduchu. Získáme tak pestré popouštěcí barvy. Po dosažení příslušné barvy ocelový předmět vyjmeme z pece a ochladíme. Tabulka uvádí potřebné teploty k dosažení odpovídajícího zabarvení. Barva do 200° C kovově lesklá 210° C světle žlutá 220° C slámově žlutá 230° C žlutá 240° C tmavě žlutá 250° C hnědo žlutá 260° C hnědo červená 270° C červeno hnědá 280° C fialová 290° C tmavě modrá 300° C chrpově modrá 310° C^ světle modrá 320° C šedomodrá 330° C šedozelená

V roztocích

Černé barvy oceli dosáhneme pomocí roztoků koncentrovaných alkalických hydroxydu (louhů). K těmto roztokům se pak přidávají nejrůznější oxydačnl činidla, takže existuje celá řada lázní podle druhu upravovaného materiálu. Požadavku na co nejuniverzálnější lázeň odpovídá toto složení: hydroxyd sodný 800 až 1000 g dusitan sodný 150 až 200 g voda 1000 ml Doba alkalického černění se pohybuje v rozmezí 10 až 45 min. při teplotě 135 až 150° C. Mimo alkalických roztoků lze k černění použít i kyselých lázní. To je jeden z nejstarších způsobů úpravy oceli. Jeho velkou předností je práce za normální teploty a velmi pěkný vzhled sytě černého odstínu se slabým nádechem do modra. Protože se však pracuje ručně, je černění kyselými roztoky pracnější. Chlorid železitý kryst. 50 g Kyselina dusičná konc. 50 g Chlorid rtuťnatý 15 g Chlorid amonný 7 g Voda 1000 ml Uvedené chemikálie rozpustíme ve vodě. Nejprve v horké vodě chlorid rtuťnatý, jeho roztok pak smícháme s roztokem chloridu železitého a amonného a teprve pak se přidá kyselina dusičná. Roztok naneseme rovnoměrně na povrch barveného předmětu štětcem nebo houbou, postavíme na teplé místo (30 až 35° C) a ponecháme sušit tak dlouho až se na povrchu vytvoří červenohnědá vrstvička. To opakujeme dvakrát i vícekrát. Poslední nátěr schne 10 až 12 hodin. Potom předmět vyváříme v měkké čisté vodě po dobu asi 15 min. a osušíme. BARVENI MEDI Žíháním

Při pomalém zahřívání mědi na teplotu 150 až 300° C se její povrch pokrývá tenkou vrstvičkou. Podle tloušťky vrstvy vznikají různé barevné odstíny v následujícím pořadí: světlehnědooranžová, červenooranžová, růžová, bílá, světle žlutá, tmavožlutá. Toto barvení lze velmi dobře provést pomocí benzínové lampy. V roztocích: a) Persiranové černění — tímto způsobem se získává jedno z nejkrásnějších zbarvení. Nejobvyklejší lázeň je tohoto složení: v-^50 až 80 g hydroxydu sodného 10 až 15 g persíranu amonného nebo draselného 1 000 ml vody. Lázeň působí již při normální teplotě i když velmi zvolna. Výhodnější je proto pracovat při teplotě 70 až 100° C; b) Tmavohnědé zbarvení — dosáhne se v lázni o složení: 10 g sirných jater 1000 ml vody. Lázeň působí při teplotě 80 až 100° C; c) Modročervené zbarvení — dosáhneme v lázni o složení: 25 g sirných jater 10 ml čpavku 1000 ml vody. Zbarvení zesílíme a urychlíme ohřátím lázně na teplotu 25 až 80° C;

43

d) Zelené zabarvení — jinak také nazývané umělá patina ; «e dosáhne v lázni tohoto složeni: '-3S g dusičnanu meďnatého > 3 0 g chloridu amonného »_730 g chloridu draselného «~-1000 ml vody. Předměty natíráme a po zaschnutí opláchneme vodou a osušíme. >»y20 g chloridu amonného / 5 g octanu meďnatého 50 ml kyseliny octové 1000 ml vody. Předměty můžeme roztokem rovněž polévat, což několikrát opakujeme. BARVENI MOSAZI

ČERNOU barvu získáme ponořením za normální teploty na dobu 1 až ,2 minut do lázně o složení: 200 g zásaditého uhličitanu meďnatého 900 ml 25% čpavku Lázeň nejlépe působí po krátkém zapracování. ZLATOVÉ zabarvení dosáhneme několikanásobným ponor(jm do 80" C teplé lázně o složení: £Í5jg dvojchromanu draselného _•' 5 g hydroxydu sodného *J 25 g ferikyanidu draselného 1000 ml vody. ČERVENĚ zabarvení dosáhneme několikanásobným ponorem do 50° C teplé lázně o složení: 5 g zásaditého uhličitanu meďnatého y5 ml kyseliny sírové konc. 8 g jemných železných pilin 1000 ml vody. STARÁ MOSAZ — tohoto zabarvení dosáhneme ponorem do lázně o složení: 25 až 35 g sirných jater j . / 5 g čpavku

• • • - • .

1000 ml vody. Lázeň je nutno zahřát až na teplotu 80° C. ZELENE zabarvení dosáhneme v lázni o složení: j_/400 ml kyseliny octové . w /180 g chloridu amonného \_y 60 g chloridu sodného '/ SQ vinného kamene •• . \60jlg octanu meďnatého • ŽOOO ml vody. Předměty se tímto roztokem natírají a po působení 1 až 3 hod. se proces opakuje. HNEDÉ zabarvení získáme ponorem do lázně o složení: i 50^ g sirnatanu sodného v/50 síranu měifijatého 20 g vinného kamene 1000 ml vody. MODRE zabarvení dosáhneme ponorem do 60 až 70° C teplého roztoku složení: ,/240 g thiosíranu sodného ./•25 g octanu olovnatého 30 g vinného kamene 1000 ml vody. BARVENI ZINKU

ZELENÉHO zbarvení dosáhneme, natfráme-li předměty zředěným roztokem dusičnanu meďnatého a po zaschnutí roztokem uhličitanu amonného. ČERVENÉHO zabarvení dosáhneme lázní o složeni: v50,g síranu nikelnatého '50 g síranu zinečnatého v ^ 2 0 g síranu amonného 1000 ml vody. Lázeň působí při teplotě kolem 35° C. Před vlastním barvením je třeba předměty omočit ve 3 až 5% kyselině dusičné. BARVENI ClNU

Cín, pro svůj přirozený pěkný vzhled zpravidla nevyžaduje žádné zlepšení, zvláště ne u užitkových předmětů.

44

V některých případech bývá však snaha napodobit vzhled starého cínu, který se vyznačuje patinou šedé barvy. Imitaci cínové patiny dosáhneme v lázni tohoto složeni: v/30 g octanu meďnatého

i/ 5 g chloridu amonného

. /10 g kyseliny octové.

••.»••

BRONZOVÉ zabarvení dosáhneme ponorem předmětu do 90 až 100° C teplé lázně o složení: ixSO g síranu meďnatého >S£Q g síranu železnatého 1000 g vody. Po vyjmutí z lázně a osušení předměty natíráme roztokem 60 g kyseliny octové a 15 g octanu meďnatého v 1 litru vody. BARVENI HLINÍKU

ČERNE zabarvení získáme přímým barvením v lázni o složení: J> manganistanu draselného dusičnanu meďnatého íl kyseliny dusičné. Předměty se ponořují do lázně 80 až 100° C teplé na dobu 20 minut. Při kratší době je zbarvení hnědé. To hoto vybarvení lze s úspěchem použít například při zhotovování různých štítků či stupnic pokud je po vybarvení vygravírujeme. BARVENI STŘÍBRA

Ze stříbrných předmětů se barví různé umělecké předměty na „staré stříbro". Nejlepší výsledek dosáhneme, ponoříme-li předmět za normální teploty do lázně o složení: 15 g sirných jater 1000 ml vody.. Získáme tmavošedé zbarvení s modrým odstínem. OPRAVY PO BARVENI

Po dokonalém opláchnutí barvené předměty osušíme — nejlépe stlačeným vzduchem. V některých případech velmi pěkně působí místní zesvětlení barevného povlaku (na hranách či výstupcích). Zdůrazňuje se tím zvlášť u mědi či bronzu starobylost předmětu. K tomu používáme žíněných nebo mosazných kartáčů. Pro zlepšení vzhledu se barevný povlak dále může impregnovat v oleji, vosky nebo bezbarvými laky. Tím se zároveň zlepší mechanická a protikorozní odolnost. Impregnace olejem či voskem (používají se zpravidla jejich roztoky například v benzínu) dodává předmětům větší lesk a prohlubuje barvu. BEZPEČNOST PRT PRÁCI Roztoky k chemickému barvení kovu obsahují chemické škodliviny (kyseliny a zásady, tj. například kyselina sírová, dusičná, octová, hydroxyd sodný a Čpavek) a jedy (sloučeniny rtuti a olova). Pro zacházení s jedy a Škodlivými látkami platí příslušné předpisy. Při práci se zdrávi škodlivými látkami je třeba dbát, aby pokud možno nedocházelo ke styku chemikálii s pokožkou, sliznici, dýchacími orgány a zažívacím ústrojím. Vždy dodržujeme základní zásady bezpečné práce a hygieny (opatrnost, ochrana zraku, lití kyseliny do vody, mytí rukou apod.). Všechny práce spojené s chemickým barvením kovů zásadně provádíme v místnostech dobře větraných nebo ještě lépe na volném prostranství. V případě, že se žiravina (kyselina či louh) přece jen dostane do styku s pokožkou, rychle a účinně, ji odstraníme proudem vody, případně neutralizujeme 2% roztokem jedlé sody (bikarbonátu). Místa zasažená louhy neutralizujeme 2% roztokem kyseliny citrónové (4 až 5 kávových lžiček na 1 litr vody). FRANTIŠEK URBÁNEK

Celková zostava rukoväte (horé) 1 — gumová hadica,. 2 — rúrka, 3 — sklepaná rúrka, 4 — matica M6, 5 — pripoj na kábel, 6 — gumová manžeta.* Kliešte a drevený kolík (vřavo)

KLIEŠTE NA ZVÁRANIE využijú ti, ktori zvárajú doma a zvyčajne velmi ťažko zháňajú potrebné nástroje. Pomáhajú si potom nevhodnými pomôckami, ako např. som videl držať elektródu v obyčajných kliešťach. Skonštruoval som si preto kliešte a rukoväť z páskového železa a rúrky, ktoré si hocikto môže podľa uvedených nákresov ľahko vyrobiť. Po skončení zvárania je potrebné rukoväť odložiť na vhodné miesto. Na to používam drevený kolík, ako je znázornené na obrázku. JOSEF SUCHÁČEK

V listopadu letošního roku jsme rozeslali všem předplatitelům sborníku USS — Praktikus poštovní poukázky na předplatné příštího roku 1973. Sborníky vyjdou opět čtvrtletně a celovoční předplatné činí 48,— Kčs. Protože náklad sborníku je omezen, chceme v prvé řadě uspokojit naše stálé odběratele a proto potřebujeme znát v nejkratší době počet zájemců (předplatitelů) o publikaci USS — Praktikus. Máte-li zájem o zasílám uvede- f4 ných sborníků v příštím roce, zašlete nám (pokud jste již tak neučinili) předplatné ve výši 48 Kčs:" Zároveň upozorňujeme všechny naše subskribenty na novinku, kterou zavedlo Federální ministerstvo spojů. Od počátku roku 1973 musí být všechny zásilky přepravované poštou označené poštovním směrovacím číslem. (Toto směrovací číslo vám oznámí vaše poštovní doručovatelka.) Prosíme naše subskribenty, aby nám vMiejkratší době nahlásili své poštovní směrovací číslo.

Viem zájemcům o sborník sdělujeme, že administrace má ještě na skladě menší množství některých čísel. Jsou to: Letni sborník „Udělej si sám" z roku 1970, ve kterém najdete návody na stavbu nafukovacího katamaranu, pařeništních oken z PVC, přenosného jeřábu o nosnosti 250 KP, aparátu na stříkání stromů aj. Zimní sborník z roku 1970, z jehož obsahu vyjímáme např. návody na osvětlovací tělesa z kornoutů, skládací křesílka, lavicovou houpačku do zahrady, gymi-skútr, samočinné větrání pařeniště, el. fotoleštičku, ministativ aj. Podzimní sborník z roku 1971 s množstvím návodů na hry a hračky pro děti, návodem na stavbu malého motorového člunu, lyžařské chatičky atd. Z letošního ročníku jsou na skladě 2. a 3. číslo sborníku Praktikus.

EXPEDICE SBORNÍKU USS, Slezská 8, 128 000 Praha II

45

PRO KONÍČKY

Převážná část mého kutění spočívá ve výrobě různých elektronických hudebních nástrojů. Není to zábava zrovna nejlevnější. Proto jsem se rozhodl, že sestavím univerzální generátorové jednotky, ze kterých bych mohl postavit několik hudebních nástrojů. Při návrhu jsem vycházel mimo jiné z toho, že zvukové kvality všech nástrojů musí být co do barvitosti na úrovni elektronických varhan střední-

ho typu. To si ovšem vyžaduje, aby generátorová jednotka vyráběla tóny ve čtyřech stopách („2", „4", „8", „16"). Kombinací těchto stop dosáhneme patnácti zvukových barev. Použijeme-li v těchto stopách RC členy, počet barev bude ještě větší. Na základě všech těchto úvah vznikla generátorová jednotka ve třech variantách: GJ1, GJ2, GJ3. V podstatě se generátorové jednotky od sebe liš! jen

Obr. 1 Generátorová jednotka, typ GJ1. — Rozmer destičky včetně 20pólové zástrčky je 173X100X24 mm; počet tranzistoru — 12, počet diod — 6, stabilizované napětí 6 V.

doplňky; GJ1 (obr. 1) má „vibrátô", GJ 2 (obr. 2) má místo vibráta basový obvod, a GJ3 (obr. 3) má dva oddělovací obvody, jinak ostatní obvody — jako multivibrátor (vyrábí tón), limitačnl obvod (upravuje tón na stejnou amplitudu a tím dostaneme stejnv obdélníkový průběh) a I., II. a III. dělič kmitočtu — jsou stejné. GENERÁTOROVĚ JEDNOTKY GJ1, GJ2, GJ3

Všechny generátorové jednotky jsou zhotoveny na plošných spojích univerzální destičky o rozměrech 140 X X97 mm. Na destičce jsou vyleptány čtverečky 4X4 mm. Čtverečky mezi sebou propájlme cínem a tím dosáhneme žádané propojení. Přesné rozmístění součástek neuvádím, protože každý si může destičku zhotovit podle vlastního uvážení. Všechny tranzistory a diody mohou být II. třídy z „partiovky", jen křemíkové tranzistory a diody v I. děliči by měly být jakostní. Při použití méně kvalitních tranzistorů v multivibrátoru musíme nástroj častěji dolaďovat, kdežto při jakostních tranzistorech stačí doladit jedenkrát za čtyři měsíce. Na destičce GJ1 je navíc stabilizační obvod, kterým stabilizujeme napětí pro všechny generátorové jednotky. Patřičné vývody jsou ukončeny na dvacetipólové zástrčce, označené čísly od 1 do 20. Celá destička je v rámečku z pocínovaného plechu o výšce 24 mm, na který je také přišroubována 20pólová zástrčka (obr. 4). Z generátorových jednotek je vyveden i vstup na limitační obvod pod číslem 13, který se zatím nezapojuje. Je připraven pro další hudební na-, stroje, které připravuji (dělič pro kytaru, housle apod.). Celkové rozměry generátorové jednotky včetně 20pólové zástrčky a rámečku jsou 173 X 100X24 mm. Obr. 2. (vlevo): Generátorová jednotka typ GJ2 (13 tranzistorů). Je shodná s GJ1, jen místo vibráta je basový obvod. Obr. 3. (vpravo): Generátorová jednotka typ GJ3 (12 tranzistorů). Je shodná s GJ1, jen místo vibráta jsou dva oddělovací obvody. Trimry 68k se nastaví na nejslabší kliksy.

46

Obr. 4. (vpravo): Generátorová jednotka GJ2 a přepínač rejstříků. Obr. 6. (nastránce dole vlevo): Jednohlasý hudební nástroj THNl se zesilovačem — pohled při zavřené elektronické části. Obr. 7. (na stránce dole vpravo): Elektronická část hudebního nástroje THNl. TRANZISTOROVÍ JEDNOHLASÝ HUDEBNÍ NASTROJ THNl k akordeonu (případně k foukací harmonice BOHÉMA ap.) V nástroji je použita generátorová jednotka GJ1. Přepínače rejstříků a vibráta mají nulovou polohu (přepínač směrovek z motocyklu). V tomto nástroji můžeme rejstříkovou část zjednodušit (viz THN4) a místo RC členů zapojit jen C 15k — IM v sérii s odpory 33k — 56k, případně použít jiných filtrů podle vlastního vkusu. Nástroje během hry vypínáme vypínačem na potenciometru hlasitosti. Nástroj je jištěn ještě dalším vypínačem ve formě připojovacího konektoru, a to čtvrtým a druhým kolíkem. Uspořádání celého nástroje je zřejmé z obr. 5 a 6. Čísla v kroužcích jsou shodná s 20pólovou zástrčkou GJ1. Kontakty pod klávesnicí jsou jednoduché, neboť nasazování tónů při hře na akordeonu nepůsobí rušivě, i když je zde možnost použít oddělovacího obvodu — viz nástroj THN2b. Ladicí trimry jsou připájeny na kontaktech šachovitě (obr. 7). Obr. 5. Tranzistorový jednohlasý hudební nástroj THNl k akordeonu. Osazení stopami: „2" — „4" — „8" — „16" (15 barev); napájeni — 9 V (dvě ploché baterie), generátorová jednotka GJ1. — Ladicí řetěz: RL 1 až RL 4 — Bk8, RL 5 až RL 11 — lOk, RL 12 až RL 13 — 15k, RL 14 až RL 19 — 22k, RL 20 až RL 21 — 33k, RL 22 až RL 26 — 47k, RL 27 až RL 32 — 68k, RL 33 až RL 37 — Ml, RL 38 až RL 45 — M 15.

47

Nástroj můžeme připojit na libovolný zesilovač bud přímo, nebo přes nožní pedál, nebo na „zesilovač pro domácí poslech", který jako součást stavebnice uvádím. Pokud zesilovač propojíme přímo, je napájen ze dvou baterií v nástroji. Poznámka: Čtvrtým přepínačem přepínáme frekvenci vibráta 3 Hz a 10 Hz. TRANZISTOROVÝ ĎVOUHLASÝ HUDEBNI NASTROJ THN2b (S BASY) S OBMĚNAMI A THN2 (BEZ BASO)

Obr. 8. Tranzistorový dvouhlasý hudební nástroj s basy typu THN2b. Rejstříková Část je shodná s THN1. Generátorové jednotky GJ1 a GJ2, napájení 9 V (dvě ploché baterie).

Obr. 9. Tranzistorový hudební nástroj THN4 — pohled shora na klávesnice s ladicím řetězcem.

Tento nástroj můžeme zhotovit Jako samostatný i jako přídavný, a to v několika variantách. 1. varianta je při použití generátorových jednotek G JI a GJ3 (bez basů s oddělovaCem); 2. varianta je při použití generátorových jednotek G JI a GJ2 (s basy

Obr. 10. Tranzistorový hudební nástroj THN4 — pohled na kontakty a ladicí řetězec.

Obr. 11. Tranzistorový hudebni nástroj THN4. Generátorové jednotky GJ1, GJ2, 2XGJ3, napájené 9 V (dvě ploché baterie). Hodnoty ladicího řetězce jsou shodné s THN1.

48

bez oddělovače, kde pak odpadne poslední řada kontaktů pod klávesnicí a oddělovač); 3. varianta s generátorovým jednotkami GJ1 a GJ2 (s basy a s oddělovačem — obr. 8). Další varianta může spočívat v tom, že rejstříkovou částí vybavíme obě generátorové jednotky a tím můžeme barvu a hlasitost druhého a prvního hlasu nastavovat samostatně. Provizorní zapojení tohoto nástroje ukázalo, že nástroj nemusí být vybaven oddělovačem, avšak pro úplnost jej tu uvádím. Kondenzátor v oddělovači C IM určuje nasazení tónu. Stejné oddělovače jsou použity v generátorové jednotce GJ3, která se ve stavebnici vyskytuje dvakrát. Použité tranzistory v oddělovači jsou 102 — 103NU71 (II. třída). V tomto nástroji můžeme rovněž zjednodušit rejstříkovou část — viz THN4. Ladicí řetězec je v tomto nástroji dvojitý a je zapojen tak, že první hlas je zapojen do série a druhý paralelně. Znamená to, že při stisknutí jedné klávesy zní jeden a týž tón z každé generátorové jednotky (dvojmo), ovšem při zmáčknutí dvou kláves bude znít u GJ1 jen nejvyšší a u GJ2 nejnižší tón - (obr. 8). Ladíme tak, že nejprve naladíme první hlas (druhý je odpojen) podle nějakého normálu (akordeonu, BOHÉMY) od nejvyššího tónu a pak druhý

4«KY701

naladíme podle prvního hlasu od nejnižšího. První hlas má hodnoty ladicích trimrů shodné s THN1. Trimry v druhém hlasu mají rozladit na každou stranu jeden až dva tóny, zbývající hodnotu nahradíme pevným odporem. Basová část je jednoduchá a má samostatné řízení hlasitosti. Uspořádání kláves (knoflíků) je shodné se základní řadou basů na akordeonu (pro harmonikáře) nebo může pokračovat ve formě tradiční klávesnice za melodickou částí (pro pianisty). Tento nástroj je velmi působivý a basová část jej obohatí. Nástroj připomíná dvouhlasou hru na varhany. Pokud budeme nástroj montovat 3o akordeonu, můžeme použít 1. variantu, případně 2. variantu bez zapojení basové části. Rozdíl mezi 1. a 2. variantou První varianta používá GJ1 a GJ3, kde je využit jen jeden oddělovací obvod pro odstranění „kliksů". Druhá varianta používá GJ1 a GJ2. Při instalaci do akordeonu můžeme vynechat basovou část, která je na desce GJ2. Tato varianta nepoužívá oddělovací obvod, protože při vázaném stylu hry na akordeon nepůsobí kliksy příliš rušivě. Pro náročnější hráče je vhodnější první varianta.

Obr. 12. Zesilovač s výstupním výkonem 0,75 W pro domáci poslech tranzistorových hudebních nástrojů typu THN1, THN2, THN4. Vlevo pedál se síťovým a bateriovým zdrojem. Spínač na potenciometru Sk je při sešlápnutí pedálu vypnut.

TRANZISTOROVÝ HUDEBNÍ NASTROJ THN4 Generátorové jednotky: GJ1, GJ2, dvakrát GJ3. Na tento nástroj jsem použil klávesnic z foukací harmoniky BOHÉMA (obr. 9). Jako ladicí řetěz slouží potenciometry z výprodeje s uřezanými osičkami, se zářezem pro šroubovák. Zde může každý použít zase doladovací odporové trimry — viz THN1. Celý rozsah je osazen čtyřmi generátorovými jednotkami na přeskáčku po třech půltónech — obr. 9. Hodnoty Ryl až Ry4 jsou součty hodnot přeskakovaných devíti půltónů. Odpory Rx2 až Rx4 nastavíme generátorové jednotky na nejvyšší tóny (při středové poloze prvních trimrů). Kontakty pod klávesnicí jsou trojité s postupným spínáním (obr. 10). Nejprve nasadí multivibrátor a pak teprve oddělovač — tím je zaručeno čisté nasazování tónů. Nástroj má poněkud neobvyklé přepínání rejstříků. Ovšem toto opatření nástroj zjednodušilo na počet oddělovacích obvodů (čtyři), zatímco by jich bylo třeba šestnáct. Schéma znázorňuje zapojení rejstříku generátorové jednotky GJ1. Ovšem GJ2 a 2XGJ3 jsou zapojeny shodně — čili jedním stopovým tlačítkem ovládáme rejstříky od všech čtyř generátorových jednotek. To si vyžaduje spínač 4X4 kontaktních dvojic. Zde se výborně uplatní tlačítkový přepínač z radiopřijímače — (Ferit nebo Š. PÁSMA, ORCH., BAS) z výprodeje za 10 Kčs. Přepínač zapojíme tak, že při stisknutí tlačítka stopu vymaže (zkratujeme proti kostře) obr. 11. Tento přepínač má na jednom tlačítku čtyři přepínací kontakty, z nichž všechny spínací jsou použity. Je vhodné použít tyto přepínače dva a osadit Je takto: První přepínač zleva kontakty dolů: 1. TL — „2", 2. TL — „4", 3. TL — „8", 4. TL — „16" (toto tlačítko Je samostatné). Druhý přepínač zleva kontakty dolů: 1. TL — vibráto pomalu, 2. TL — nezapojeno a slouží k vypnutí vibráta, 3. TL — vibráto rychle, 4. TL — vypínač nástroje.

Obr. 13. Zesilovač pro poslech hudebních nástrojů v bytě. - Obr. 14. Noiní pedál.

49

V rejstříkové části můžeme použít filtry s RC členy podle libosti, avšak musíme každý filtr použít čtyřikrát, což je stále levnější než 12 tranzistorů v oddělovačích navíc. Basová část je shodná s THN2b a má samostatné řízení hlasitosti. Čtyřhlasý nástroj má bohaté zvukové kvality a při připojení na výkonnější zesilovač imituje některé zvukové barvy klasických varhan. Rozměry celého nástroje (bez zdroje, zdroj je v nožním pedálu — obr. 11) jsou 425X250X110 mm.

ZESILOVAČ PRO DOMÁCÍ POSLECH TRANZISTOROVÝCH HUDEBNÍCH NÁSTROJO

Zesilovač je vestavěn spolu s reproduktorem o průměru 200 mm do výprodejnlho gramofonového kufříku (do spodní části, ve víku kufříku bude instalován dvouhlasý nástroj THN2b) o rozměrech 300X240X100 milimetrů bez víka, s víkem 300 X X 240X160 mm. Zesilovač je běžný a nepotřebuje komentář. Pokd seženeme v „partiovce" transformátory BT a VT z AKCENTU po 10 Kčs, bude ze-

silovač levnější. Tranzistory GC 500 opatříme chladicími křidélky. Vnitřek kufříku je polepen plstí. Uspořádání zesilovače je zřejmé z obr. 12 a 13. PEDÁL

Jelikož pedál (obr. 14) je dost veliký, což je dáno rozměrem chodidla, rozhodl jsem se jeho prostoru lépe využít. Tedy pedál kromě potenciometru obsahuje malý síťový doplněk a dvě ploché baterie s přepínačem provozu. Síťový doplněk je v pedálu od potenciometru oddělen plechovou přepážkou. JOSEF RlHÁK

AUTOMATICKÝ ČASOVÝ SPÍNAČ KU ZVÄČŠOVACIEMU PRÍSTROJU Opisovaný časový spínač spojený s meračom osvetlenia umožňuje: plnoatomaticky nastavit expozíciu pri vyhodnotení najsvetlejšieho miesta na priemetni zväčšovacieho prístroja pohybom sondy po priemetni; — exponovať menšie série snímok z jedného negatívu bez opakovaného merania;

Pri starostlivom nastavení možno dosiahnuť presnosť časového spínača väčšiu než 3 % z nastavenej hodnoty a presnosť osvitomeru lepšiu než 5 %. Pri 3% odchýlke z nastaveného času expozície možno informáciu osvitomeru uchovať v pamäti prístroja za čas dlhší než 15 s. Zapojenie prístroja umožňuje kori-

— bodovo merať osvetlenie a informatívne určiť rozsah osvetlenia odčítaním na stupnici meradla; — samostatne použiť časový spínač s ručným nastavením času. Pracovný rozsah prístroja je: I. 0,5 -*• 15 s, II. 1 + 100 s.

Napätie sa meria vo vyznačenej polohe prepínačov S 1 až S 3 pri zatemnenom odpore F E

50

govať citlivosť použitých papierov minimálne o 100 °/o, vzťahujúc na citlivosť zväčšovacích papierov Brom — normálnej gradácie. Pri prístroji je aj zásuvka na pripojenie zväčšovacieho prístroja a zásuvka na osvetlenie tmavej komory, ktoré sa pri meraní meračom osvetlenia vypína.

du diferenciálneho zosilňovača tranzistormi riadenými elektrickým polom, ktoré sa vyznačuje veľkým vstupným odporom. Na druhý vstup diferenciálneho zosilňovača (riadiaca elekt.óda tranzistora T4) sa privádza napätie z kondenzátora C3, ktoré sa lineárne zväčšuje v závislosti od času. Kondenzátor sa nabíja zo zdroja prúdu, ktorým je tranzistor T9. Velkosť prúdu a tým aj rýchlosť zmeny napätia na kondenzátore C3 určuje odpor R25 (pre rozsah do 100 s) alebo odpor R24 (pre rozsah do 25 s) a nastavenie potenciometrického trimra R 2 Í, od ktorého závisí rozsah časového spínača.

Obr. 2. Stupnica meradla OPIS ZAPOJENIA Pre meraciu sondu sa použije fotoodpor RE, ktorý sa vyberá tak, aby jeho relatívna fotoelektrická citlivosť bola v meranom rozsahu osvetlenia >1. Závislosť odporu od osvetlenia linearizujú odpory R4 a R5. Fotoodpor napája zdroj prúdu, ktorým je tranzistor T^ Velkosť prúdu určuje odpor R2 (pre prevádzkový rozsah prístroja do 100 s) alebo odpor R3 (pre rozsah do 25 s) a poloha bežca potenciometra PL ktorým sa nastavuje citlivosť merača osvetlenia. Napätie, úmerné meranému osvetleniu, sa zosilňuje tranzistorom T2, ktorý je zapojený ako emitorový sledovač. Výstupným napätím tranzistora T2 sa nabíja pracovný kondenzátor C2 a pamäťový kondenzátor C3. Dióda D] zabezpečuje, že sa kondenzátory nabijú na napätie, ktoré je úmerné maximálnemu osvetleniu, pôsobiacemu na sondu počas merania. Zenerova dióda ZD, stabilizuje napätie pre predpätie tranzistora T2. Velkosť tohto napätia sa volí tak, aby meranie neovplyvňovali nelineárne úseky charakteristík tranzistorov. Keď sa meranie skončí, prepínač S2 sa prepne do polohy „expozícia", pričom sa nameraná hodnota napätia uchová na pamäťovom kondenzátore C2 a kondenzátor Cj sa vybije. Veľkosť kondenzátorov CÓ a C2 sa volí tak, aby sa pri opätovnom meraní kondenzátor C2 vybil do kondenzátora C) (pri prepnutí prepínača S2 do polohy „meranie") tak, aby výsledné napätie na kondenzátoroch bolo menšie než napätie zodpovedajúce minimálne možnému osvetleniu, ktoré možno prístrojom merať. Napätie sa z pamäťového kondenzátora privádza na riadiacu elektró-

Na výstupe diferenciálneho zosilňovača je zapojené meradlo, ktorého citlivosť sa nastavuje odporovým trimrom R33 a zosilňovač, skladajúci sa zase z diferenciálneho zosilňovača s tranzistormi T5 a T6. Jeho výstupné napätie ovláda spúšťací klopný obvod s tranzistormi T7 a T8. Rozdielnosť parametrov tranzistorov T3 a T4 kompenzujú obvodové prvky R9, Rm a D2. Tlačidlom „ŠTART" v báze tranzistora T7 preklopí sa klopný obvod T7, Tj tak, že sa tranzistor T8 otvorí a cez odpor R22 a diódu D5 zopne tyristoroVý spínač, ktorým sa ovláda žiarovka zväčšovacieho prístroja. Súčasne poklesne napätie na odpore Ri4 a cez diódu D4 sa uzatvorí tranzistor T10, ktorý vo svojom otvorenom stave zamedzuje nabíjanie kondenzátora C3. Napätie na kondenzátore C 3 rastie dovtedy, kým nedosiahne hodnotu napätia na druhom vstupe diferenciálneho zosilňovača. Pri tomto stave je na výstupe diferenciálneho zosilňovača nulové napätie. Zosilňovač T5, T6 a klopný obvod T7, T8 nastavuje sa odporovým trimrom R í3 tak, že sa v tomto okamihu prepne do pôvodnej pokojovej polohy a expozícia sa skončí.

Kondenzátor C3 sa vybije cez tranzistor T10 na počiatočnú hodnotu napätia, ktoré je nastavené odporovým trimrom R15. Žiarovku zväčšovacieho prístroja spína tyristorový spínač. Tyristor TR2 v kladnej polohe striedavého napätia spína výstupné napätie klopného obvodu T7, T 8 . Úbytkom napätia na žiarovke sa cez diódu D6 nabije kondenzátor C6. Napätím na tomto kondenzátore sa ovláda v zápornej polohe tyristor TR-|. Zdroj je symetrický ±10 V, stabilizovaný Zenerovými diódami ZD2 a ZD3. Pri meraní osvetlenia sa pomocným obvodom s tranzistorom T l l t pomocou prepínača S2b spúšťa spínací obvod žiarovky zväčšovacieho prístroja a súčasne vypína osvetlenie tmavej komory. NASTAVENIE PRISTROJA A UVEDENIE DO PREVÁDZKY

JEHO

Pri nastavení prístroja sa postupuje tak, aby pritom nebolo potrebné použiť meracie prístroje. Tento postup však vyžaduje, aby sa použili kvalitné súčasti a nevyskytli sa chyby v zapojení. Predpokladám, že si majitelia meracích prístrojov budú vedieť uľahčiť prácu aj sami. Odporové trimre je nevyhnutné pred pripojením pristroja na sieťové napätie nastaviť do strednej polohy odporovej dráhy. Riadiace elektródy tranzistorov T3 a T4 sa navzájom prepoja a prepínač S3 sa prepne do polohy „ručné nastavenie". Potenciometer P2 sa nastaví do strednej polohy. Trimrom R9 sa nastaví nulová výchylka meradla M, pričom sa súčasne zvyšuje citlivosť meradla trimrom R33 (odpor trimra sa zmenšuje). Ak nulovú výchylku nemožno nastaviť, treba zameniť tranzistory T3 a T4. Pri akejkoľvek manipulácii s týmito tranzistormi je ne-

Obr. 3. Mechanická zostava pristroja

51

pa a tlačidlom ŠTART sa spustí vypínač. Trimer R,3 sa nastaví tak, aby sa expozícia skončila (žiarovka zhasla) v okamihu, keď sa rúčka meradla kryje s nulovou ryskou stupnice. Potenciometrom P2 sa nastaví výchylka meradla na poslednú rysku stupnice (výchylka zodpovedajúca času 100 s) a trimer R26 sa nastaví tak, aby dlžka expozície byla 100 s. Vplyvom nelinearity prevodových charakteristík tranzistorov T3 a T4 vzniká na začiatku stupnice meradla chyba v meraní času. Táto chyba nemá vplyv na automatické nastavenie expozície, prejaví sa však vtedy, ked sa prístroj používa na presné ručné nastavovanie expozície. V tomto prípade je vhodné meradlo individuálne ociachovať. Pre bežnú prax postačí stupnica podlá obr. 2. Ďalšie nastavenie je nevyhnutné urobiť na zväčšovacom prístroji v tmavej komore. Pomocou clony a výšky projektora zväčšovacieho pristroja nastaví sa na priemetni osvetlenie, ktoré zodpovedá sčerneniu zväčšovacích papierov normál, gradácie za čas expozície 10 s. Na priemetňu so položí sonda s fotoodporom, potenciometer P, sa nastaví do strednej polohy, prepínač S, je v polohe 100 s a prepínač S2 sa prepne do polohy „meranie". Trimrom R2 sa na meradle nastaví výchylka, úmerná expozičnému času 10 s. Ak výchylku nemožno nastaviť, je nevyhnutné použiť trimer s väčšou hodnotou. Naopak, ak je bežec trimra na počiatku odporovej dráhy, je vhodné použiť trimer s menším odporom, prípadne odmerať odpor nastaveného trimra a nahradiť ho pevným odporom s rovnakou hodnotou.

Obr. 4. Ploiný spoj I — pohľad z boku súčiastok (1:1) vyhnutné prepojiť ich riadiace elektródy s emitorom, aby sa nezničili! Potenciometer P2 sa nastavuje z jednej krajnej polohy do druhej, pričom sa trimer R í0 nastaví tak, aby v celom rozsahu potenciometra P 2 bola rovnaká výchylka meradla M. Trimrom R, sa opäť nastaví nulová výchylka. Tento postup sa niekolko ráz opakuje dovtedy, kým nie je odchýlka meradla od nulovej polohy v celom rozsahu potenciometra P 2 minimálna. Prepojenie riadiacich elektród tranzistorov T3 a T4 sa preruší a prepínač

52

S] sa prepne do polohy „automatické nastavenie". Báza tranzistora T2 sa spoji so záporným vývodom Zenerovej diódy ZD,. Trimer R15 sa nastaví tak, aby bola výchylka meradla nulová. Prepínač Sj sa prepne do polohy „ručné nastavenie" a potenciometer P2 sa nastaví do krajnej polohy, ktorá zodpovedá maximálnemu nastavenému času. Trimrom R3J sa nastaví rúčka meradla tak, aby ukazovala asi 1 mm za poslednú rysku na stupnici. Do zásuvky na pripojenie zväčšovacieho prístroja sa zapojí stolná lam-

Osvetlenie na priemetni zmenšíme tak, aby výchylka meradla zodpovedala času 25 s a prepínač ST prepneme na rozsah 25 s. Trimrom R3 nastavíme výchylku na rysku stupnice, ktorá zodpovedá 25 s na tomto rozsahu. Ak vyžadovanú výchylku nemožno nastaviť, musíme zväčšiť hodnotu trimra R3. Linearizáciu závislosti priebehu odporu RE od osvetlenia urobíme v troch bodoch pracovnej oblasti. Osvetlenie sa na priemetni zväčšovacieho prístroja opäť nastaví pre sčernenie pri expozícii 10 s. Potenciometrom P, sa nastaví na rozsahu 25 s s výchylkou, např. 20 s. Trimer R4 je pritom nastavený na minimálny odpor a trimer R5 na maximálny odpor. Osvetlenie sa zväčší, např. na osemnásobok (znížením clonového čísla o jeden stupeň sa osvetlenie zväčší na

Zmena rozsahu Na prístroji sú dva rozsahy: do 25 s a do 100 s. Pri bežnej práci s normálne krytými negatívmi a malým zväčšením je výhodné používať rozsah do 25 s. Ak je výchylka meradla na rozsahu 25 s pri meraní väčšia než 25 s (rúčka je za poslednou ryskou stupnice), prepneme na rozsah 100 s. Rozsahy sme navzájom ciachovali, takže netreba meniť citlivosť, ani inak s prístrojom manipulovať. Orientačné meranie rozsahu osvetlenia Meraná veličina, ktorú nazývam „rozsah osvetlenia", je ekvivalentnou veličinou k tzv. rozsahu sčernenia, ktorý určuje výrobca pre fotografické papiere. Rozsah osvetlenia udáva vzťah:

Obr. 5. Ploiný spoj II — pohlad z boku súčiastok (1:1) dvojnásobok, znížením vzdialenosti projektora od projekčnej plochy na polovičnú vzdialenosť — štyrikrát), trimrom R4 sa výchylka nastaví na 1/8 pôvodnej výchylky. Osvetlenie sa zväčší na pôvodnú hodnotu a potenciometrom P, sa nastaví výchylka na 10 s. Osvetlenie sa zmenší na 1/8 pôvodnej hodnoty a trimrom R5 sa nastaví výchylka meradla na 80 s. Postup Je nevyhnutné niekoľkokrát opakovať. Ak v niektorom prípade nemožno pristroj pomocou trimra nastaviť, je nevyhnutné voliť vyššiu hodnotu odporu trimra. Konečná presnosť prístroja závisí od toho, ako starostlivo urobíme toto nastavenie. Ak je to možné, kontrolujeme merané osvetlenie luxmetrom. Aby sme zabezpečili stálosť nastavených hodnôt odporov R4 a R5, je vhodné ich po nastavení odmerať a vymeniť za pevné odpory s rovnakou hodnotou. OBSLUHA PRISTROJA Použitie spínača s automatikou Prepínač S3 je prepnutý v polohe „automatické nastavenie". Podľa citlivosti použitého zväčšovacieho papiera sa najprv nevyhnutne nastaví citlivosť merača osvetlenia. Na tento účel sa urobí skúška expozície. Prepínač S>2 sa prepne do polohy „meranie". Regulátor citlivosti (potenciometer Pi) sa nastaví do strednej polohy. Sondou sa pohybuje po priemetni zväčšovacieho prístroja v oblastiach maximálneho osvetlenia. Prepínač S2 sa prepne do polohy „expozícia" a

na prúžiku použitého zväčšovacieho papiera sa skúša expozícia. Regulátorom citlivosti sa koriguje citlivosť. Nastaveniu citlivosti treba venovať veíkú pozornosť (skúšku radšej niekoľko ráz opakovať), pretože od presnosti nastavenia závisí kvalita dalších snímok. Regulátor citlivosti možno orientačne ociachovať pre rozličné druhy papierov. Napriek tomu je vhodné skúšku citlivosti robiť vždy na začiatku práce a pri zmene papiera. Výrobca totiž nezaručuje rovnakú citlivosť pre papiere, ktoré majú síce rovnakú gradáciu, ale iné emulzné číslo. Kecľ nastavíme citlivosť, môžeme celkom využiť výhody automatického nastavenia času. Pri zmene negatívu sa prepínač S, iba prepne do polohy „meranie", sondou sa prejde svetlejšími miestami na priemetni zväčšovacieho prístroja a možno exponovať. Ak sa expozícia tej istej snímky opakuje, netreba znova merať. Pamäťový bbvod prístroja uchová informáciu o zmeranom osvetlení asi počas 15 min., kedy možno osvit opakovať. Pri reprodukcii väčšieho množstva rovnakých fotografií je vhodné prepnúť prepínač S3 do polohy „ručné nastavenie" a potenciometrom P2 nastaviť rovnakú výchylku meradla, ako bola pri meraní. Pri ďalšom meraní sa prepnutím prepínača S2 automaticky zruší predtým nastavený čas. Použitie spínača s odpojenou automatikou Prepínač S3 sa prepne do polohy „ručné nastavenie". Potenciometrom P2 možno nastaviť ľubovoľný čas v nastavenom rozsahu spínača a použiť ho samostatne, např. v reprodukčnej technika na ovládanie osvetlenia a pod.

kde E je maximálne osvetlenie, Eo — minimálne osvetlenie. Meria sa tak, že sa sonda položí najprv na miesto, v ktorom predpokladáme najnižšie osvetlenie. Regulátorom citlivosti sa nastaví maximálna výchylka meradla (100 s) a sondou sa pohybuje po nejsvětlejších miestach obrazu. Na stupnici označenej D sa odčíta nameraný rozsah osvetlenia, podľa ktorého možno voliť gradáciu papiera. Ak nemožno regulátorom citlivosti nastaviť výchylku pri meraní na najtmavšom mieste, je nevyhnutné zmenšiť clonu, prípadne zmenšiť zväčšenie zväčšovacieho prístroja. Pri meraní na najtmavšom mieste je nevyhnutné prepínač S2 prepnúť do polohy „meranie" až po položení sondy na meťané miesto! Túto zásadu treba dodržať aj vtedy, keď meriame v rozličných bodoch obrazu. MECHANICKÁ ZOSTAVA Mechanická zostava prístroja je zhotovená podľa obr. 3. Usporiadanie ovládacích prvkov je volené vzhľadom na ovládanie ľavou rukou. Umiestenie a sklon meradla prístroja je volené tak, aby odčítanie nastaveného času nebolo namáhavé pri zníženej viditeľnosti vo fotokomore. Zapojenie Je zhotovené na dvoch doskách plošných spojov (obr. 4 a 5), ktoré sú prepojené vodičmi, upravenými do káblovej formy. Vývody spomínaných spotrebičov sú v dvojzásuvke s prerušeným mostíkom vývodov fázy. Sieťové napätie sa privádza trojžilovým vodičom, vypína dvojpólovým vypínačom a poisťuje poistkou umiestenou v poistkovom puzdre. Dvojzásuvka, vypínač a puzdro s poistkou sú upevnené na zadnej stene prístroja. Skrinka je trojdielna, lepená z polystyrénu hrúbky 2 mm. Fotoodpor je v kruhovom puzdre lepenom z polystyrénu; ako prívod sa použije tenká dvojlinka s dlžkou asi 60 cm.

53

Automatický časový spinaC R 3 3 vrstvový odpor TR 1 1 2 a M l R 3 4 vrstvový odpor TR 112a 47k/A R35 v r s t v o v ý o d p o r TR 112a lk/A TP 180a 20A 5k/N P, vrstvový p o t e n c i o m e t e r TP 180a 20A 25k/N P 2 vrstvový p o t e n c i o m e t r TC 180 M33 C, k o n d e n z á t o r MP TC 278 15k C 2 terylénový kondenzátor TC 180 2M C 3 k o n d e n z á t o r MP TE 985 1O0M Ct elektrolytický kondenzátor TE 985 100M C 5 elektrolytický kondenzátor TE 984 5M C 6 elektrolytický kondenzátor KA 502 ( m a l é I K A) D, kremíková dióda KA 502 D 2 kremíková dióda KA 502 O3 kremíková dióda KA 502 D4 kremíková dióda KA 502 D5 kremíková dióda GA 201 D6 germaniová dióda KY 701 D7 kremíková dióda KY 701 D8 kremíková dióda KY 701 O9 kremíková dióda KY 701 D, o k r e m í k o v á d i ó d a KZZ71 ZD, Z e u e r o v a d i ó d a 5 NZ 70 ZD 2 Zenerova d i ó d a 5 NZ 70 ZD 3 Z e n e r o v a d i ó d a 4 NZ 70 ZD, Z e n e r o v a d i ó d a T, Tranzistor p n p Si KFY 18 prípadne KF 517 T 2 t r a n z i s t o r npn Si KC 509 T 3 t r a n z i s t o r FET KF 520 \ alebo dvojica tranzistorov T 4 t r a n z i s t o r FET KF 520 / KFZS2 T 5 t r a n z i s t o r npn Si KC 5081 alebo dvojica tranzistorov T 6 t r a n z i s t o r n p n Si KC 508/ KC 510 T7 tranzistor pnp Si KFY 18 možno použiť germaniový GC 519 T8 tranzistor pnp Si KFY 18 možno použiť germaniový GC 519 T9 tranzistor pnp Si KFY 18 1 prípadne KF 517 \ T, o tranzistor pnp Si KF 508 /prípadne KF 507 / alebo dvojica KFZ 57 T,, tranzistor pnp Ge OC 7D TR, tyristor KT 505 I nad 150 W spínaného výkonu TR2 tyristor KT 505 / je nevyhnutné chladenie

54

M Po Tr RE 51 52 53 54 TI, Tl2

magnetoel. meradlo MF 80 100 ^A tavná poistka 1 A transformátor podlá navíjacieho predpisu fotoodpor WK 650 38 výber nad >1 pre 10 lux páčkový dvojpólový prepínač (4166/2—18) páčkový dvojpólový prepínač (4188/2—18) páčkový dvojpólový prepínač (4168/2—18) páčkový dvojpólový prepínač (4166/2—18) vstavané tlačidlo vstavané tlačidlo

Rozpis mechanických súčiastok (podľa obr. 3) 1 1 ks plošný spoj (obr. 4) 2 1 ks plošný spoj II (obr. 5) 3 1 ks uholník (obr. 6) 4 1 ks uholník (obr. 6) 5 4 ks dištančný stlpik 6 mm s vnútorným závitom M3 a dĺžkou 34 mm 6 2 ks skrutka bez hlavy M3 X 25 7 2 ks držadlo transformátora — pás 80X8X0,6 8 10 ks skrutka M3 X B s valcovou hlavou 9 8 ks matica M3 10 4 ks skrutka M3X6 so zapustenou hlavou

11 12 13 14 15 16 17 18 19 20

1 ks dvojzásuvka bez spojovacieho mostíka medzi vývodmi fázy * 1 ks držadlo poistky 2 ks gombík na hriadeľ s priemerom 6 mm 2 ks medzikružie 20/16 hrúbky 1 mm 2 ks pätka so závitom M3 pripevnená na skrinke 1 ks horný diel skrinky — zlepené z polystyrénu hrúbky 2 mm 1 ks predný diel skrinky — polystyrén, hrúbky 2 mm 1 ks spodný diel skrinky — polystyrén, hrúbky 2 mm 1 ks lemovacia matica M3 1 ks trojžilový sieťový prívod so zástrčkou

Transformátor Vinutie transformátora je na teliesku z lepenky hrubej 1 mm. Použilo sa jadro typu EI 16 s výškou štipca h = 10 mm. Primárne vinutie: 220 V — 4720 záv. drôt 0,05 mm. Sekundárne vinutie: 2 X 22 V —2X700 záv. drôt 0,08 mm. Vrstvy primárneho a sekundárneho vinutia sú preložené papierom hrúbky 0,03 mm. Medzi primárnym a sekundárnym vinutím je izolácia 4X0,1 mm. Povrchová izolácia 2X0,2 mm. Ing. WILFRIED BRUDNÝ

JEDNODUCHÉ PŘÍPRAVKY NA DIAPOSITIVY Kdo rád experimentuje v oboru fotografie, jistě pocítil potřebu zhotovit si kromě fotografii také diapozitívy. Černobílé diapozitívy lze zhotovit poměrně snadno, avšak jsou v amatérské praxi málo běžné. Barevné diapozitivy jsou dnes mnohem více rozšířeny, ale každý je má jen v jednom exempláři. Jejich rozmnožování není běžnou záležitosti. V tomto návodu chci popsat jednoduché přípravky a zařízení pro rozmnožování Černobílých diapozitivů a dublováni inversních barevných diapozitivů. Jde zejména o diapozitivy na kinofilmu, pro které je u nás zaří-

zena většina diaprojektorů a prohlížeček. Nemíním popisovat vlastní fotografické postupy a návody, které jsou popsány v odborné literatuře (např. Ján Smok: Diapozitiv). Jsou dva způsoby rozmnožování diapozitivů: Kontaktní kopírování a reprodukování optickou cestou, tj. ofotografování předlohy. Jednodušší je kopírování kontaktem. Hodí se zejména pro zhotovování černobílých, ale i barevných diapozitivů, pokud se dělají z barevných negativů. Ze zasklených diapozitivů můžeme zhotovit dublety jen optickou cestou, protože přímému kopírováni kontaktem brání

tloušťka skla. Kopírováni kontaktem by mělo být dokonalejší. Spočívá v tom, že v temné komoře (maximálně při červeném osvětlení) přiložíme negativ emulsí na citlivou vrstvu neosvětleného diapozitivního filmu. Osvětlujeme nejlépe pod zvětšovákem. Kontakt musí být dokonalý a proto si zhotovíme jednoduchý přípravek, který v malém nahradí drahé a složité kopírky používané ve filmových laboratořích. Praxe ukázala, že není příliš účelné kopírovat pouze po jednom poličku. Černobílé diapozitivy je lépe kopírovat po třech až pěti políčkách přibližně stejné hustoty najednou. Práce jde rychleji a s delším kouskem filmu se lépe manipuluje. KONTAKTNÍ KOPÍRKY

Obr. 1. Jednoduchá kontaktní kopírka. 1 — překliika nebo prkénko potaženo sametem nebo papírem podloženým molitanem, 2 — organické sklo, 3 — izolepa, 4 — kolíky podle perforace, 5 — otvory pro kolíky podle perforace filmu

Nejjednodušším přípravkem (obr. 1) je podélné prkénko nebo překližka v délce pěti filmových políček. Překližku potáhneme tmavým sametem a po délce k ní izolepou přilepíme stejně dlouhý pruh organického skla, který na překližku priklopíme. Do této jednoduché kopírky vkládáme film s negativem emulsí k sobě a negativem ke sklu. Protože filmy se kroutí, je pravděpodobné, že by se nám je tímto způsobem nepodařilo položit přesně na sebe, zvláště ne po tmě. Proto je možné do překližky narazit ze spodu koliky, které přesně zapadají do perforace filmu, a to na obou stranách i okrajích. Do krycího organického skla vyvrtáme pro kolíky odpovídající otvory. Tím máme možnost negatív i film před okopírováním zafixovat ve správné poloze a dokonalém kontaktu. Při tom nemusíme vždy okopírovat najednou všech pět políček. Jestliže je v negativu některé políčko pokažené a nebo jej nemíníme kopírovat, ustřihneme si kratší kus pozitivního filmu třeba jen na dvě nebo tři políčka. Na kolíky nasuneme oba filmy pouze na kraji, kdežto na konci zakolíkujeme jen ne-

55

KOLIKY DLE PERFORACE

Obr. 2. Kontaktní kopírka pro zhotovování diapozitivů. 1 — přípravek pro založení negativů s pozitivem 2 — kolíky ve vzdálenostech podle perforace filmu, 3 — základní deska, 4 — hranolky, 5 — šablonka pro odstrihovaní filmu, 6 — patentní kolíčky na prádlo. gatív. Kratší pozitiv pod ním se srovná sám. Kopírujeme pod bílým svžtlem, nejlépe pod zvětšovákem, nastaveným na větší zvětšení, bez negativu. To má tu výhodu, že clonou zvětšovacího objektivu si můžeme nastavit potřebnou intenzitu světla podle hustoty negativu, aniž bychom museli měnit nastavenou dobu osvitu. Barevné diapozitivy by šly tímto způsobem kopírovat z barevných negativů za použití subtraktivní filtrace ve zvětšováku. Potíž je s obstaráním barevného pozitivního filmu, který prakticky používají jen filmové laboratoře. Tento přípravek má některé nevýhody. Krycí organické sklo snadno přijímá drobné nečistoty a lehko se poškrábe. Proto jsem kopírovací přípravek vyřešil ještě jinak (obr. 2). Opatříme si proužek pertinaxu, texgumoidu nebo pružného plechu. Proužek bude dlouhý asi 280 mm a široký

56

Rozpiska materiálu Přípravek pro kontaktní kopírování a šablonka k odstřižení filmu

35 až 45 mm. Tlouštka texgumoldu je asi 1 mm. Do tohoto pruhu narazíme kolíky jako u předešlého přípravku na obou stranách a v délce pěti poli Cek. Na plechový pás můžeme kolíky také přiletovat ve formě dutých nýt ků. Kolíky musí do perforace těsně zapadat, aby ji netrhaly a neměly žádnou velkou vůli. Nasazeni filmu i negativu provedeme stejným způso bem. Po nasazen! filmu prohneme pás mírně nahoru, čímž dosáhneme těsného kontaktu. Abychom v této poloze film mohli kopírovat, zhotovíme si ještě nodélné prkénko s příčnými laťkami dle vyobrazení. Do této základny prohnutý přípravek vložíme pod zvětšovák a osvětlíme. Negativ tak není kryt žádným materiálem, který by byl nositelem prachu a kopírovatelného znečištění. Mírné prohnutí kopírování nevadí, jestliže osvětlení je rovnoměrné a rozptýlené. Přípra vek vylepšíme, jestliže pružný pruh plechu nebo texgumoidu polepíme slabým molitanem a pokryjeme (pře lepíme) černým papírem. Tím se zlep ši kontakt filmu a odstraní možné reflexy od podložky pod pozitivem. K polepení se hodí také tmavý samet, ale zachycuje se v něm mnoho pra chu. Pozitiv stříháme bud po pěti obrázcích, nebo podle jiných požadavků. Ke správnému sestřižení si vyrobíme z jiného pruhu pertinaxu šablonku, podle které si můžeme ustřihnout jedno až pět poliček filmu beze zbytků, podle zářezů, které si na šablonce uděláme. Zářezy a kolíky musi opět odpovídat perforaci filmu. Pokud své negativy uchováváme v roličkách, můžeme k zajištěni svitku na přípravku použít obyčejných patentních kolíčků na prádlo, jejichž konce polepíme sa metem, aby negativ nepoškodily. Ko líčky zajišťujeme i filmy stříhané po pěti políčkách, aby z přípravku při prohýbání nevypadly. Tímto postupem se podaří zhotovo vat diapozitivy kontaktním způsobem. Musíme si ovšem zavést a vyzkoušet svůj postup. Jakmile se zapracujeme na určitý materiál a vyzkoušíme doby osvitu a vyvolávání, půjde vše již snadno. Je třeba poznamenat, že pro černobílé diapozitivy se hodí málo citlivý orthochromatický film, zpracovatelný při červeném světle. Pokud diapozitivní film neseženeme, jsou ve fotoobchodech k dostání filmy Dokument, které se pro tento účel také hodí; jsou však trochu kontrastnější. Prodávají se po patnácti metrech. OPTICKÁ

MEZIKROUŽKY

PRŮMĚR PLECHOVKY»98mn

Obr. 3. Adaptér pro zhotovování diapozitívu; miry na obrázku jiou uvedeny pro fotoaparát Praktina. Rozpiska materiálu

Přípravek pro optické kopírování

KOPÍRKA

Pro zhotovování dubletu ze zasklených diapozitivů a nebo potřebujemeli získat diapozitivy na pásu v určitém sledu, např. pro přednášku, musíme zvládnout také ještě postup kopírování optickou cestou. Nejlepším pomocníkem je jednooká zrcadlovka na kinofilm, ke které musíme mít mezikroužky. S jistými obtížemi lze použít i jiný přístroj na kinofilm — např. typu Leica, také ovšem s mezikroužky. K optickému kopírování se dodává nákladné měchové zařízeni. Je to vlastně precizní optická lavice. Zařízení, které stojí několik set korun lze nahradit jednoduchým přípravkem třeba z krabice od Sunaru.

57

Mnohem více než obsáhlý popis ukáže nákres (obr. 3). Na mezikroužek zhotovíme objímku, která jde posunovat a může být zajištěna šroubkem. Je to jediná část, která se musí vyrobit na soustruhu. Na tuto objímku připevníme souměrně třemi šroubky víko z krabice od Sunaru nebo jiné podobné. Ve víku jsme předem vyřezali otvor. Vlastní krabice se nasune na víko, když jsme předem do dna vyřízli čtvercový otvor. Před tento otvor přišroubujeme rámeček pro zasunování zasklených diapozitivů, negativů v pásu a rozptylného podjímaného skla. Rámeček je dvoudílný; to proto, aby mezi oba díly bylo možno zasunout negatív v pásu. Je zhotaven ze slabšího pertinaxu nebo překližky. Jeho namontování musí předcházet zkouška, při které zjistíme, je-li vzdálenost před objektivem správná, aby bylo možné dokonalé zaostření tehdy, když je objímka asi uprostřed nejširšího mezikroužku. Zaostřujeme vzdalováním nebo přibližo

váním diapozitivů, když je objektiv trvale zaostřen na nekonečno. Zaostření je velmi choulostivé. Proto lépe vyhovuje krabice kratší. Na správnou délku ji prodloužíme tak, že na dno vyrobíme kruhovou podložku s čtvercovým otvorem pod zasouvací rámeček. Tlouštka podložky musí vyrovnat vzdálenost od objektivu tak, aby se zaostření a zafixování vzdálenosti dalo provést na mezikroužku. Barevné diapozitivy dublujeme tak, že na barevný inverzní film ofotografujeme barevný diapozitiv vložený do přípravku a pečlivě zaostřený. Vzhledem k barevné teplotě světla nelze ofotografovánl provést umělým světlem. Jestliže máme v aparátu založen denní barevný inverzní film, pak vložený diapozitiv osvětlíme proti zatažené obloze, čímž získáme bílé světlo. Osvětlit lze také elektronickým bleskem, a to tak, že na stěnu připevníme arch bílého křídového papíru. S fotoaparátem se postavíme asi půl metru přert tuto plochu a snímek

diapozitivu provedeme světlem blesku odraženého od bílé plochy. Clonu a expozici si musíme vyzkoušet a poznamenat. Zase platí, že jednou zjištěné a vyzkoušené podmínky snímku nám usnadní další práci. Proto si napoprvé vyzkoušíme jen několik snímků a clonu i osvit si dobře poznamenáme. Při správné expozici budou dublety úplně shodné nebo jen nepatrně odlišné od originálu. Sám jsem dosáhl kopie jen málo studenější než originál patrně vlivem zabarvení krycích sklíček a optiky přístroje. Na černobílý materiál můžeme po odzkoušení pracovat bez obtíží. Zakládáme bud málo citlivý orthochromatický materiál nebo v nouzi aspoň 17/10 din. Ostatní informace potřebné pro zhotovení těchto jednoduchých přípravků jsou jistě patrné z připojených fotografií a nákresů, jejichž rozměry odpovídají mnou používanému aparátu Praktina. JOSEF ŠAFÄR

PRO AUTO-MOTO PŘÍPRAVEK PRO MONTÁŽ VENTILŮ Univerzální přípravek je nezbytným pomocníkem při opravách běžně používaných ventilů hlav motorů našich 1 zahraničních vozidel. K výrobě lze použít odpadových materiálů, takže pořizovací náklady jsou nepatrné. Celý přípravek je rozebíratelný, tedy skladný. POPIS PRÁCE

Základní desku 1 zhotovíme z běžně prodávané páskové oceli. Oba konce zarovnáme, zaoblíme rohy a hrany. Poté privaríme matici 2 s uvedeným závitem. Nakonec vyvrtáme otvor pro upevnění 0 8 mm a desku prořízneme podle rozměrů uvedených na výkrese. Vodicí tyč 3 je z kolíkových šroubů bloků motorů, které jsou opatřeny závity. Průměr vodící tyče stanovený na výkrese není však podmínkou. V případě použití jiné tloušťky materiálu nebo závitu je nutné upravit jak otvor u det. 4, tak i shodnou matici 2. Nakonec povrch vodicí tyče po celé délce — nejlépe na soustruhu — zahladíme. Posuvné vodítko 4 zhotovíme ze čtyřhranu. Po celkovém orýsování nejprve vyvrtáme otvory pro šroub a svorník. Poté vyvrtáme 0 14 mm a 10 mm, rozřízneme a upravíme na uvedené rozměry. Nakonec z plechu ti. 1,5 až 2 mm zhotovíme zajištění proti otáčení hlavy šroubu, které privaríme při vsazeném šroubu. Svorník 5 zhotovíme na soustruhu. Nemáme-lí tu možnost, použijeme šroub M8. Opěrka 8 je z ocelové podložky a trubičky. Po orýsování osy propilujeme horní část podložky dle průměru trubičky asi do poloviny její šíře. Spodní část upravíme na rozměry dle výkresu. Zároveň si z plechu t i . 2 mm připravíme konce, které spolu s trubičkou privaríme. V horní části trubičky vyvrtáme otvor 0 5,5 mm a privaríme matici M5. Na spodní část opěrky doporučuji nalepit slabou gumu, která zabraňuje smeknutí po misce. Páka opěrky 7 je z ocelové kulatiny 0 15 mm, jejíž jeden konec po ohřevu zploštíme na žádoucí tvar. Po konečném opracování na ti. 9,9 mm vyvrtáme otvor 0 8 mm. Druhý konec páky zaoblíme. V délce asi 270 mm profrézujeme drážku, která slouží jako vodítko opěrky 6. Konec pojistného šroubku 8 upravíme do vyfrézované drážky. Výšku a průměr opěrné podložky 10 je nutné upravit podle spalovacích prostorů opravovaných hlav.

58

ZPŮSOB POUŽITI

Konec přípravku zajistíme šroubem nebo svěrkou k desce. Do spalovacího prostoru hlavy motoru nastavíme opěrnou podložku 10. Poté posuneme opěrku 6 na střed misky ventilové pružiny a proti samovolnému pohybu ji zajistíme šroubem 8. Nakonec nastavíme pomocí vodítka 4 požadovanau výšku. Doporučuji, aby při volném položení opěrky 6 na misku pružiny směřovala páka vzhůru v úhlu asi 10 až 15°. V této poloze posuvné vodítko zajistíme pomocí křídlové matice 9. Chceme-li demontovat nebo namontovat oba ventily bez posunutí hlavy, nedotahujeme vodicí tyč 3 až do konce matice 2. Celým systémem je pak možno pootáčet. ZDENEK POKORNÝ

DESKU PŘIPEVNIT Celková sestava. 1 — základní deska, 2 — matice M14, 3 — vodici tyč, 4 — posuvné vodftko, 5 — svorník, 6 — opěrka, 7 — páka opěrky, 8 — pojistný íroub MS, 9 — křídlová matice a äroub M8, 10 — opěrná podložka.

59

ÚPRAVA SACIEHO POTRUBIA •42°

chu. Pre kontrolu teploty nasávaného vzduchu možno umiestiť do otvoru v čističi teplomer. Skôr než ho nasunieme — pri ústí hadice odparovania oleja z klukového hriadela — omotáme ho izolačnou páskou alebo naň navlečieme gumovú hadičku. Týmto vymedzíme vôľu medzi teplomerom a otvorom v čističi vzduchu a súčasne teplomer chránime pred rozbitím. Oprava sa mi osvedčila; za chladnejšieho počasia sú prechody motora plynulejšie, chod motora na volnoběžné otáčky je pokojnejší, akcelerácia sa zlepšila. Ak nasávaný vzduch dosiahne teploty asi vyše +35 °C, môže sa výkon motora vo vyšších otáčkach znižovať (no ja také skúsenosti nemám). Preto množstvo privádzaného teplého vzduchu regulujem klapkou v pomocnom hrdle podlá tabulky: Klapku otvoriť

Mnohé autá používajú na zlepšenie prevádzky v zimnom období predhrievanie nasávaného vzduchu (např. Fiat). A] niektoré staršie autá mali toto zariadenie (např. Škoda Tudor mal hornú časť čističa vzduchu otáčavú; v letnom období sa otvor nasmeroval od výfukového potrubia, v zimnom období sa otočila horná časť čističa tak, aby otvor pre nasávanie bol smerom k výfukovému potrubiu). Pretože nasávanie teplého vzduchu kladne ovplyvňuje prevádzku vozidla v zimnom období, urobil

som si úpravu aj na svojom aute Skoda 1000 MB. Optimálna teplota nasávaného vzduchu pre motor je asi +20 až 25 CC. Takéto teplotné hodnoty nasávaného vzduchu nemožno (najmä pri krátkych jazdách) v zimnom období dosiahnuť. Preto som si zhotovil nástavec na nasávacie hrdlo čističa vzduchu pre prisávanle teplého vzduchu od výfukového potrubia. Rozmery pre zhotovenie sú na obrázkoch. V nástavci je klapka, ktorou sa reguluje množstvo prisávaného vzdu-

pri teplote od do

Pri krátkych jazdách s častými zastávkami môžeme vždy klapku otvoriť viac, lebo ani motor, ani motorový priestor sa neprehreje dokonale. Na úpravu som použil rúrku priemeru 32 a 40 mm, na klapku a držiak nástavca plech hrúbky 1 mm. Na utesnenie pomocného potrubia k nasávaciemu potrubiu čističa vzduchu som použil penovú gumu, z ktorej som vystrihol potrebné medzikružie. BOHUSLAV STIBOREK

V zimním sborníku ročníku 1971, jarním a podzimním 1972, jsme otiskli návod na zhotovení zahradního traktůrku. Čtenář Eduard Meisner z Petrovic, okr. Karviná, nám poslal fotografii a stručný popis malotraktoru (jak svoji konstrukci nazývá), jenž na rozdíl od uveřejněného traktůrku působí sice méně esteticky, ale je výrobně mnohonásobně jednodušší a levnější. V podstatě je to motocykl Jawa 250 zkombinovaný s deferenciálem, převodovkou a koly (16X600) z vyřazených automobilů. Meisnerův malotraktor dosahuje maximální rychlosti 18 km/hoď., utáhne náklad 850 kg na polní vozovce při stoupání 8 °/o. Při orbě spotřebuje 1,5 1 směsi na 4,5 aru. Podrobnější popis neuveřejňujeme, konstrukce je zřejmá z fotografie a při stavbě každý musí vyjít ze součástí, které má k dispozici. Nejdůležitější přitom je správnost převodování do pomalá.

60

PETR DANES: STAROŽITNOSTI ICH KONZERVÁCIA A REŠTAURÁCIA IV. ČISTENIE OBRAZOV V tomto pokračovaní si povieme niečo o čistení obrazov na plátne. Ide o práce na velmi citlivom materiáli a podľa toho musíme k nim pristupovať. Bolo by velmi ľahkomyseľné, keby sme nepripomenuli, že rozsah prác musíme obmedziť na omývanie a čistenie. Náročnejšie zásahy do obrazov zveríme odborníkom. Pred začatím samotnej práce na obraze musíme najprv rozpoznať, či ide o maľbu temperovú alebo olejovú. Tieto dve techniky sa od seba natoľko odlišujú, že na ich čistenie nemôžeme použiť rovnaké prostriedky. V niektorých prípadoch sa môžeme stretnúť s kombináciou obidvoch techník. Na ich rozpoznanie môžeme použiť viac prostriedkov. 1. Lieh — rozpúšťa pomaly olejovú farbu, na temperu neúčinkuje. 2. Chloroform — rozpúšťa veľmi rýchle olejovú farbu, na temperu neúčinkuje. 3. Éter — rozpúšťa olejovú farbu, temperu nerozpúšťa. 4. Lúh draselný — rozpúšťa olejovú farbu aj temperu. Všetky skúšky robíme na okrajoch plátna, nikdy nie na viditeľných miestach. Omytie olejového obrazu od mastnoty a prachu je veľmi ľahká práca v tom prípade, ked sa vo farebnej vrstve nevytvorili trhlinky, alebo väčšie praskliny. Môžeme sa stretnúť aj s prípadmi, ked odporúčajú zriedenú kyselinu soľnú aleho lúh. To rozhodne nie je správne, vec môžeme viac pokaziť ako jej pomôcť. V mnohých prípadoch dosiahneme potrebný efekt miernejšími spôsobmi a ich opakovaním. Najmiernejším spôsobom je omývanie vlažnou prevarenou vodou. Plátno iba utierame vatovým tampónom, no nepresycujeme ho vodou. Preniknutím vody cez farebnú vrstvu by sa mohla rozrušiť podkladová vrstva. Obraz omývame od stredu ku krajom, kde aj vrstva špiny býva najhrubšia. Plátno veľmi nenamáčame, ale používame vyžmýkanú vatu a ihneď vysušujeme mäkkou handrou. Vatový tampón vymieňame dovtedy, kým nie je úplne čistý. V priebehu práce obraz niekoľkrát obrátime a pozorujeme zadnú stranu. Ak sa tvoria mokré miesta, prácu ihneď prerušíme a pokračujeme až po dokonalom vysušení. Teplota vody má byť okolo 35° C, nesmie byť veľmi teplá ani horúca. Poslednou zásadou pri čistení je, že nikdy neomývame vodou zadnú stranu obrazu. Plátno by sa mohlo zraziť a celý obraz zdeformovať. Rub čistíme od prachu štetcom a potom mäkkým chlebom. V prípadoch, ked omytím nezískame žiadúci efekt, použijeme iné prostriedky. Veľmi jednoduché, praktické a neškodné je čistenie rozkrájanou cibuľou, jablkom alebo zemiakom. Na plátno veľmi netlačíme a postupujeme opäť od stredu ku 'krajom. Špina sa oveľa ľahšie zmýva, ak pridáme do vlažnej vody trochu škrobu alebo múky. Temperovú maľbu môžeme dobre vyčistiť cestom, ktoré si pripravíme takto: Do jedného litra vriacej vody dáme IV2 litra čpavku, 2,5 g kyseliny citrónovej, 2 dkg rozrobenej škrobovej múčky, 2 dkg múky a všetko dobre premiešame. Necháme asi 8 minút prikryté v hrnci odstáť. Potom na doske vypracujeme tuhé cesto. Pri samotnom čistení dbáme na to, aby sme na plátno veľmi netlačili a tým farebnú vrstvu neodierali. V niektorých prípadoch sa môžeme stretnúť s rozpraskanou farebnou vrstvou, ktorá je veľmi citlivá a ľahko sa odlupuje. V tomto prípade by sme obraz veľmi ťažko vyčistili. Preto ho pred touto prácou napustíme zmesou vosku a živice. Zmes si pripravíme vo vodnom kúpeli z 10 objemových dielov svetlého včelieho vosku, 3 dielov živice elemi, 3 dielov kopajského balzamu a 30 dielov francúzskeho terpentínového oleja. Zmes necháme vychladnúť a pridáme 2 diely citrónového oleja a 4 diely vazelínového oleja. Pripravenou zmesou

napustíme štetcom lícnu stranu obrazu, ktorá sa zvláčni a póry prasklín sa vyplnia. Takto sa zamedzí zatekaniu čistiaceho prípravku pod farebnú vrstvu. Čistime potom už podľa uvedeného návodu. V niektorých prípadoch treba vyčistiť pozlátenie obrazu. Tu je možnosť mechanického čistenia, tj. mäkkým chlebom alebo plastickou gumou, alebo vatovým tampónom namočeným v zmesi 4 dielov vody a 2 dielov čpavku. Samozrejme, že v prvom prípade na hmotu chleba alebo gumu príliš netlačíme a v druhom prípade zlato nemáčame, iba vlhkým tampónom otierame. Týmto sme vyčerpali možnosti čistenia olejomaľby aj temperovej maľby reálnymi, nenákladnými a bezpečnými metódami, no za predpokladu, že sa pridržiavame opisu prác. Náročnejšie reštaurátorské zásahy by sme mali zveriť odborníkom, pretože teoretický popis práce je jednoduchší ako náročnosť práce samotnej.

KOŽENÉ PREDMETY

Kožené predmety sa nám vyskytujú ako puzdra zbraní, poťahy na nábytku, väzby kníh a pod. Koža ako materiál veľmi ľahko podlieha rozkladu. Škodí jej napučiavanie vlhkom, ako aj vysušenie. Aj biologickí škodcovia ju napádajú. Pri čistení kožených predmetov zásadne nepoužívame vodu. Na tento účel sa oveľa lepšie hodia niektoré organické rozpúšťadlá, např. benzín. Rýchlejšie sa odparujú a súčasne nimi odstránime zvyšky starých konzervačných prostriedkov, takže povrch je pripravený prijať nové konzervačné látky. Takto očistenú kožu musíme presýtiť tukom. Nato si pripravíme pastu, ktorú získame rozpustením stearínu v nádobe vo vodnom kúpeli za ustavičného pridávania 40 %-ného hydroxidu sodného, kým nevznikne hustá kaša. Pasta je vtedy pripravená, keď jej kvapka vo vode vytvorí zakalený roztok. Takto pripravenú pastu vtierame vatovým tampónom do povrchu predmetu. Vtierať môžeme aj niekoľkokrát po sebe. Pastu necháme vsiaknuť a na suchom voľnom mieste asi 48 hodín vyschnúť. V niektorých prípadoch na zvláčnenie môžeme použiť prípravok „Elaskon" (dostať ho vo všetkých drogériách). Po napustení kože tukom musíme rátať s jej stmavnutím. Vysušený predmet potom napustíme roztokom parafínbenzínu, ktorý si pripravíme v pomere 1 diel parafínu a 10 dielov benzínu. Necháme znova niekoľko hodín preschnúf a nakoniec přeleštíme flanelom.

ZAVER

V predchádzajúcich štyroch pokračovaniach sme sa v krátkosti zmienili o možnostiach ošetrenia jednotlivých materiálov, z ktorých sú vyrobené starožitné predmety. No nevymenovali sme všetky. Chýbajú niektoré tradičné materiály, a to např. papier, textil a mnohé iné. Usilovali sme sa podať iba stručný výpočet konzervačných techník, ktoré prichádzajú do úvahy v podmienkach amatérskej úrovne. Musíme znovu zopakovať, že pred každou prácou treba starostlivo skúšať a uvažovať. Nepracovať unáhlene a sústrediť sa na to, čo v jednotlivých operáciách vyžaduje najväčšiu pozornosť. Dobre ošetrený predmet, ktorý ozdobuje náš interiér nám potom prinesie o to viac radosti. Zbieranie starožitností je dnes oblasťou využitia voľného času na úrovni zbierania iných historických a nehistorických materiálov. Preto by sme mali byť uvážliví, trpezliví a precízni.

61

PRO DOMÁCI KUTILY DODÁVA DRUKOV nízkotlaké Stříkací pistole,

DRUKOFIX

které jsou vhodné

k nanášeni všech běžných nátěrových hmot, čisticích, impregnačních, konzervačních a desinfekčních prostředků a jsou konstruovány k připojeni na vysavač prachu, za maloobchodní cenu Kčs 290,-.

Pistole dodávají všechny elektroprodejny Domácích

UMDS

univerzální přenosný dřevoobráběcí strojek Ideální pomocník v údržbárskych a školních dílnách, na montážích a stavbách, v menších dřevozpracujících provozech i pro domácí kutily. Slouží při pracích srovnávacích, tloušťkovacich, vrtacích i dlabacích, jakož i při rovných či šikmých řezech. Úprava strojku pro jednotlivé operace je velmi jednoduchá. Elektrický pohon.

Informace a prodej

potřeb nebo vám je zašle naše vzorková prodejna

DRUKOV - BRNO, KŘENOVÁ 39

detektivky s otevřeným koncem

TŘÍDA M Í R U 68, PARDUBICE

— — — — —

na cesty do vlaku do autobusu na dlouhé zimní večery pro celou rodinu

ČASOPIS PRO CHYTRÉ HLAVY ZADEJTE VE VŠECH PRODEJNÁCH A STAŇCÍCH POŠTOVNÍ NOVINOVÉ SLUŽBY

62