praktikus 3 ZOSTAVIL KAMIL ZOUFALÝ OBSAH: 1. ZLATÝ HŘEB Chatu? Ano. Annu! NA CHATU kozub ( - k r b ) O r i e n t á l n i ohniště s e l e k t r i c k ý m p o h o n e m Minimiešačka Ako lakovať o d k v a p o v é rúry E š t e k p e s t o v a n i u jahôd v s u d e . . . . Na o c h r a n u s t r o m ů Zásobník n a z r n o Zásobník n a z á p a l k y N á ř a d í k z a h r a d n í m u traktůrku . . . . Jak na l i n k y ?
2 9 12 14 17 18 19 20 21 22 27
3. DO BYTU Dvojlôžková r o z k l a d a c i a p o h o v k a . . . 28 Police s cihelnou podezdívkou . . . . 30 Sololitové tehly 31 V k u s n é lustry 32 Regulátor t e p l o t y t o p n é v o d y 34 Rekonstrukce kotle . . . . . . . . . 36 Ložiskové t ě l e s o el. pračky VIRENA . . 37 Podložka 37 Olejnička 37
NAKLADATELSTVO
PRO DETI Osm vteřin a dost dekoračná plastika — imitácia kachiel
.
38 40
PRO VLASTNI DlLNU Svářecí transformátor Vyhlášení III. soutěže Zařízeni na prohlíženi diapozitivů a Ctení mikrofilmu AUTO—MOTO Zvedák přívěsného vozíku Potí se vám podlaha? Couvačka do Trabanta Náhradní cívky Kanystr na 10 1 pro Š 1000 MB . . . . Ochranný kryt motorového priestoru . . Ostrekovač skiel Páka na poklice Sťahovák
41 46 47 -49 53 53 54 54 55 55 56 56
SERIÁLY Starožitnosti
57
BRATISLAVA
ZLATÝ HŘEB Před čtyřiceti lety se u nás rozmohl tramping a s ním stavba chat. Tehdejší trampské chaty byly malé jednoduché sruby o jediné místnosti; koupelna byla v potoce, WC v okolních lesích. Z tehdejších mladých trampů a jejich squaw jsou dnes obtloustlí dědové a babičky a „ta naše chata malá" se změnila v „druhý domov" — jak sociologové říkají domu, kam rodina celoročně jezdí na víkend. A tak projektanti chat dnes stojí2 před nesnadným úkolem: na 50 m zastavěné plochy (jak předpisuje zákon) vyřešit bydlení pro dvě—tři generace — se dvěmi až třemi ložnicemi, velkým obývacím prostorem, kuchyní, koupelnou, WC, a dostatkem úložných prostor na jídlo, šatstvo, topivo atd. Protože na 50 m2 se tohle všechno nevejde, nezbývá než stavět na dvě podlaží, což ovšem stavbu velmi prodražuje. Nejlevnějším konstrukčním typem dvoupodlažního dřevěného objektu je tzv. stanový typ. Chata Anna je z hlediska vybavení nejkomfortnější z chat stanového typu, které byly u nás zatím vyprojektovány a publikovány — počtem i skladbou místností reprezentuje městský byt s plným vybavením — a to i plošně (za předpokladu, že použijeme vhodného nábytku). Systém otopu a izolační vlastnosti pláště objektu umožňují celoroční obývání. Nosná konstrukce, založená na pilotách je úsporná jak na materiál, tak na spotřebu práce při montáži — přičemž montáž mohou provádět i neodborníci. Protože téměř veškerou část vnějšího pláště tvoří azbestocementová (eternitová) krytina s dlouhou životností, odpadaj! prakticky všechny udržovací práce. Sešikmení stěn a tím zmenšeni kubatury místností značně snižuje i náklady na otop. DISPOZICE
Chata má dva vchody; zadním se vchází do předsíně (3 m 2 ), ze které je přístupné příslušenství: kuchyně (4,17 m 22), WC (1,21 m 2 ) a koupelna (3,70 m ). Zvenku je přístupný malý dřevník (0,66 m 2 ). Z předsíně je vyvedeno dřevěné schodiště do podkroví. Jsou použity rovné i zkosené stupně, tak aby schodiště zaujalo co nejmenší prostor a zároveň chůze byla co nejbezpečnější. Největší prostor v přízemí zaujímá obytná místnost {26,10 m 2 ), rovněž přístupná z předsíně. Protože je obytná místnost spojena s kuchyní podávacím okénkem, je v části obytné místnosti přilehlé ke kuchyni umístěn jídelní kout. Ve zbývající části místnosti se předpokládá odpočlvný kout, soustřeďující se okolo kamen. Štítová stěna místnosti je z větši části prosklená. Jsou v ni bal-
2
kónové dveře, které vedou na sklop2 nou lichoběžníkovou terasu (11,15 m ) Není-li chata obývána, tvoří terasa velkou okenici, chránící okna a balkónové zasklené dveře proti vloupání a poškození. Je-li chata obývána, sklopí se terasa na připravené stupně a při hezkém počasí zvětšuje vhodně obytnou místnost. V podkroví jsou umístěny dvě lož2 nice- jedna větší (9,02 m ) a jedna 2 2 menší (8,82 m ). Na podestě (2,00 m) 2 jsou zabudovány skříně (3,00 m ). KONSTRUKCE
Základy: Chata je založena na devíti (tři řady po třech) betonových pilotách, ke kterým jsou kamenáči připevněny tři podélníky z dřevěných polštářů 22 cm vysokých. Jsou ovšem
Štítové stěny. Nosná konstrukce štítových stěn je z hranolků, na kteréf se zevnitř přibijí sádrokartonové, dřevotřískové, sololitové apod., desky. Zvenčí jsou uzavřeny dřevotřískovou 1 deskou napuštěnou dvakrát fermeží a I případně omítnutou PVaC omítkouJ Izolaci štítových stěn tvoří minerálnff plsť, která se vkládá mezi oba pláštěj Veranda má lichoběžníkový tvar| takže tvoří pro štítovou stěnu s b koňovými dveřmi až do výšky I. pátraj jedinou velkou okenici. Závěs, okolo kterého se otáčí je v úrovni podlahy! přízemí. Veranda je dřevěná, nosnou konstrukci tvoří podélníky 7/14 vosové vzdálenosti 100 cm přes které se napříč kladou hranoly 4/10. Veranda: se zvedá pomocí ocelového lanka, ve-i děného přes kladku, upevněnou naj kleštině.
CHATU? ANO -ANNU! možné i jiné varianty s použitím většího počtu pilot a trámků menšího průřezu (nebo ocelových nosníků), či s použitím průběžných betonových nebo zděných prahů. Samozřejmě lze postavit i tradiční základy s podsklepením. Použijeme-li pilot, je možno z estetických důvodů piloty z vnější strany opláštovat azbestocementovými deskami apod. Nosná konstrukce chaty je tvořena dřevěnými rámy ve tvaru velkého písmene „A" s průřezem ve tvaru velkého písmene „T". Rámy se vytvářej! z jednotlivých prvků částečně sbíjením, částečně sešroubovánim pomocí ocelových přlložek. Z úsporných důvodů není nutno krokev průřezu ve tvaru „T" protáhnout až do hřebenového styku: nad místem kde končí panely, tj. nad stropem nad podkrovím, se ukonči i příruba průřezu „T" z prkna 3X14. Fošna 5X16 je nastavena dvěma prkny 3X16, mezi něž se vloží tři fošny 5X18, které zajišťuji tuhost a správný tvar vrcholového styčnlku. Tato úsporná alternativa je uvedena na příčném řezu (str. 4). K podélnlkům jsou rámy připevněny v osové vzdálenosti 126 cm, resp. 66 cm v posledním poli Mezi rámy se vkládají stěnové nebo podlahové panely z likusu ap. Tyto panely mají funkci jak tepelně izolační, tak i (po spojeni drátěnkami s rámy) nosnou. Na vyčnívající vrchní hrany vazníků se připevni latě a na ně azbestocementová vlnitá krytina. Panely lze bud koupit (VD Tečhnocentrum), nebo si je přes zimu vyrobit v garáži, ve sklepě apod. Tvoří je dřevěný rám (průřez 5X5 cm) vyplněný izolační hmotou (např. čedičovou vatou) a opláštovaný velkoplošným materiálem (např. sololit), nebo pobitý řezivem.
PřfCky. Nosnou konstrukci tvořil sloupky, na které se z obou stran pří-1 pevňují sololitové, sádrokartonové ap. desky, případně prkénka. Podlaha přizemí je podvětrávaná, nosná konstrukce je vytvořena podlá- i hovými panely krytými dřevotřískovými deskami v celém rozsahu přízemí. Povrch dřevotřískové desky je napuštěn pryskyřicí pro podlahové nátěry EPOXY. Obdobně je řešena podlaha podkroví. Samozřejmě je možno použít i tradiční prkenné podlahy. Vodovodní instalace je bud nápoje- : na na veřejný vodovod, je-li v místě, \ nebo je nutná studna, ze které čerpáme vodu buď ručně, nebo elektricky darlingem do ploché nádrže, která se nejlépe umístí v podkroví v ložnici 2 pod postelí. Z nádrže se pak samospádem rozvádí na jednotlivá místa spotřeby. Rozvod vody a nodobně i elektřiny je proveden v dutině mezi pláštěm příček, přičemž se postupuje tak, že po osazen! sloupků a jednostranného pláště se natáhnou elektro- < kabely a vodovodní potrubí, vyvrtají i prostupy pro krabice a vývody, osadí; krabice a vývody na straně provedeného pláště a dokonči oplášfováni příčky. V podélném směru se elektro- ) rozvody vedou u podlahy a zakryji lištou. "• Vytápěni. Předpokládá se vytápěni . naftovými kamny systému Tůma. Jed- \ na kamna, upravená jako sporák, i jsou umístěna v kuchyni. Odvetrávací komínek je vyveden přes ložnici, ve které je umístěn výměník, který v ložnici temperuje. Druhá kamna jsou j umístěna v obytné místnosti a jejich komínek je veden přes druhou ložnici, kterou také výměníkem temperuje. V prostoru nad podkrovím jsou obě odvetrávací azbestocementové trouby ohnuty tak, že po prostupu
3
4
^/y/c$r/$u
5
6
střechou je možno obě společně mas kovat jako tradiční komín opatřený stříškou proti sněhu a dešti.
KROKEV
TECHNOLOGIE MONTÁŽE
Základy. Na vybraném pozemku vyměříme a vykolíkujeme půdorys chaty. V místech budoucích pilot vy hloubíme ručním vrtákem 0 25 cm otvory do hloubky min. 80 cm. Do vy vrtaných děr vložíme azbestocemen tové trouby tak dlouhé, aby po vybe tónování pilot 30 až 50 cm azbestocementové trouby zůstalo v zemi. Trouby budou různě dlouhé podle sklonu terénu. V rozích základu, v osách budou cích pilot, natlučeme masivní kolíky a podélně natáhneme od jedné strany k druhé přes hlavu kolíku černý pá leny železný drát ti. 1 až 1,5 mm. Po mocí hadicové váhy a dotloukáním jednotlivých koliku je srovnáme do absolutní roviny. Drát musí být řád ně vypnut a nesmí se pronášet, proto kolíky popřípadě ještě rozepřeme proti směru tahu. Potom můžeme začít betonovat Vnitřkem trouby vhazujeme do otvoru sušší betonovou směs; když je troubil z části naplněna, vyzvedneme ji tak vysoko, až se horním okrajem dotkneme vypnutého drátu. Přitom část betonu vypadne do volné díry pod troubou. Při zvedání trouby naplněné betonovou směsí z jámy si pomůžeme
KRAMLE dl.30cm(z ploché oceli) nebo viz det. R
dvěma sochory; stačí asi 1,5 m dlouhá tyčovina, kterou proti sobě volně uchytíme provazem 10 až 12 mm silným a jim troubu dvakrát otočíme.
Tyčovinu uvážeme tak, abychom s výhodou využili páky — jedna strana tyče asi 30 cm dlouhá je uvázaná asi 20 cm nad zemí; potom proti sobě
7
delší konce páky zvedáme, kratší můžeme podložit cihlou, kamenem nebo dřevěným špalíkem a snadno tak rouru upravíme na žádanou výšku. Potom mezi okraje jámy a troubu volně zarazíme dva připravené klíny a odvážeme páky, které nám pomáhaly při zvedání trouby. Vezmeme zednické závaží na šňůře a pečlivě vážíme, aby trouba byla absolutně svislá a kolmá k nataženému drátu. Je nutno vážit dvakrát: z jedné čelní strany a o 90° dál po obvodě trouby, tedy čelně a z boku. Když je trouba řádně usazena, sypeme betonovou směs okolo trouby a řádně dusáme latí, nebo jiným vhodným prostředkem, a to tak intenzívně, až se povrch spojí. Teprve potom naplníme troubu betonovou směsí až asi 20 cm pod horní okraj. Betonovou směs sypeme po částech a stále dusáme. Druhý nebo třetí den můžeme na piloty osadit podélníky. Do podélníků jsme už předem přišroubovali kotevní železa z páskové ocelí 50X3 mm dlouhé asi 50 cm a na konci rozseknuté a rozevřené. Tato kotevní železa musíme přišroubovat tak, aby konce nepřesahovaly víc, než je volné místo nad zatvrdlým betonem v troubě a aby rozteče byly takové, aby kotevní železa byla vždy uprostřed trub. Trám s našroubovanými kotevními železy položíme na trouby tak, aby železa byla uvnitř. Tak připravíme všechny tři trámy a potom doplňujeme trouby betonovou směsi až po okraj. Drobné nerovnosti při usazováni trub můžeme potom vyrovnat podbetonováním. Stavba rámů. Na té čelní straně, kde je více prostoru, připravíme prkennou podlahu přibitou na kolíky zatlučené do země. Na takto vzniklou podlahu narýsujeme přesně tvar rámů a tím máme zajištěno, že jeden díl bude přesně jako druhý. Na této šabloně smontujeme krokve a kleštiny do pevné rámové konstrukce, kterou pohodlně tři lidé odnesou na připravené základy. Když máme všechny rámy hotové, přistoupíme ke stavění. Na podélnících přesně rozměříme vzdálenosti a v místech, kde budou vztyčeny rámy vydlabeme zapuštění, aby rámy na DOdélníclch nepodjlžděly. (Je možné toto zapuštění i vynechat, ale o to pevněji musíme rám k podélníků přibít.) Potom postavíme první trám a to tak, že zvedáme vrchol a přidržujeme u základny, aby konstrukce nepodjela. Když je rám zvednut asi na 45°, použijeme pro další zvedání tyčí. Svislou polohu je nutné pečlivě zjistit pomoci šňůry se závažím, která je uvázána ve vrcholu konstrukce. Když dosáhneme svislé polohy, zajistíme rám latí nebo tyčí, která je jednak přibita k rámu a jednak ke kolíku, který je zaražen do země. Tyto podpory musí být přibity naprosto svědomitě, aby se při další manipulaci postavená konstrukce ne-
8
zřítila. Tyč nebo lať, která drží první štítový rám, musí být směrem ze stavby, aby při stavění dalších rámů nepřekážela. Potom vztyčíme druhý rám a ten zajistíme jednak ve vrcholu distanční tyči z dřevěné kulatiny 0 10 cm, jednak přibitím dvou prken, jedno z každé strany na vnější stranu rámu. Potom už můžeme na horní kleštiny položit několik volných fošen a máme tak provizorní podlahu — práce se stavěním a zajišťováním dalších rámů je stále snadnější. Jsou-li postaveny všechny rámy, položíme a upravíme podlahové panely. Potom pokládáme stěnové panely: Začneme od posledního pole; nejprve uložíme obě spodní desky na obou stranách. Horní desky položíme a rukama je vysuneme, kam až dosáhneme a zbytek dostrčíme latěmi — desky samy zapadnou na svoje místo. Musíme použít vždy alespoň tří latí, aby eventuálně při vysmeknutí jedné zajišťovaly další dvě bezpečnost osob stojících pod vysouvanými panely. Tím máme hotovo jedno pole a u ostatních pracujeme obdobně. Panely přitloukáme z boku do krokví drátěnkami 70 až 80 mm dlouhými po 30 cm. Na vyčnívající části rámů nabijeme podélně ve vzdálenostech po 100 cm latě 7,5X7,5 cm pro desky z vlnitého azbestocementu. Latě přitloukáme do rámů hřeby 120 mm dlouhými. Při pokrývání chaty azbestocementovými vlnitými deskami postupujeme opět od spodu. Nejprve po jedné straně chaty opřeme jednotlivé desky o latě i s žádaným přesahem, abychom zustili, jak nám jednotlivé desky vyjdou, a vyhnuli se zbytečnému podélnému přiřezáváni. Při nasazováni první — spodní — řady desek nejprve přichytneme střed desky u kraje jedním šroubem. Používají se šrouby do eternitu s gumovou podložkou a krytem z pozinkovaného plechu a s PVC botičkou na hlavu matic šroubu. Pro šroub musíme vyvrtat díru skrz desku a částečně i do latě. Do otvoru trošku zatlučeme šroub s gumovou podložkou a krytem a potom klíčem s citem dotáhneme tak, abychom přílišným utahováním desku nerozštipli. Pod spodní okraj nasuneme okapnice a přichytíme jedním Šroubem spodní okraj desky i okapnici. Potom položíme okraj následující desky do vlny již usazené desky a vrtáme a šroubujeme střed, tentokrát skrz dvě azbestocementové desky a potom spodní okraj s podsunutou okapnicl, tedy skrz tři desky. Postupujeme až do konce celé spodní řady, takže máme všechny desky na jedné straně přišroubovány uprostřed a dole (i s okapnicemi). Potom pokládáme druhou řadu. Rukama vysuneme desku až tak daleko, jak dosáhneme a pak dále latěmi až do žádané výšky. Vrtáme a šroubujeme
spodní okraj desky s deskou řady první. Potom uprostřed a horní opět až s osazením řady poslední. Poslední operace je položení hřebenáčů. Na našem trhu nejsou vhodné hřebenáče k dostání, musíme použít ty, které jsou určeny pro hřebeny střech hodně rozevřených. Protože střecha naší chaty je velice strmá, překrývají se okraje protilehlých hřebenáčů jen málo, ale dostatečně, jak bylo vyzkoušeno na prototypu. Tato alternativa je uvedena na obrázku postupu výstavby (strana 4). Místo asbestocementových hřebenáčů je možno použít pozinkovaného plechu, ze kterého se vyrobí vhodný hřeben, který se přichytí stejně jako hřebenáče azbestocementové přišroubováním spolu s horní částí poslední řady vlnitých desek. Tato alternativa je na příčném řezu. Při vrtání otvorů pro šrouby nevrtejte desku nikdy příliš v rohu, neboť snadno praskne a roh se ulomí. Vhodná vzdálenost je 8 až 12 cm. Zručný pokrývač dovede vlnitý azbestocement přibít bez navrtání. Potom zbývá postavit z hranolů zadní a přední štítové stěny a opatřit je pláštěm. V chatě postavíme schodiště, podlahu na horních kleštinách a strop nad podkrovím. Tím máme hrubou stavbu hotovú. Ostatní dokončovací práce nepopisujeme, protože jsou stejné jako v jiném dřevěném objektu. NÁKLADY
Nepočítáme-li zařizovacl předměty (sprcha, umývadlo, kloset, kamna a podobně), elektroinstalaci a zdravotechmické instalace — stojí materiál na chatu necelých 45 000 K6s. Myslí se ovšem nový materiál, zakoupený za maloobchodní ceny. Podstatnou část nákladů na materiál tvoř! náklady na stěnové a podlahové panely (asi 25 000 Kčs). Domníváme se, že při vlastní výrobě panelů z výhodně získaných starších materiálů, lze zejména v této položce mnoho ušetřit. Další úspory proti tradičním typům vznikají při samotné 'montáži, kde se obyčejně normální stavebník neobejde bez placené odborné pomoci. Lacinější konečně u tohoto typu bude i doprava, protože není třeba vozit větší kvanta písku, cementu, vápna, tvárnic či cihel, betonových prefabrikátů apod. Náklady na práce PSV (voda, elektřina, kanalizace), včetně zařizovacích předmětů by měly podle stavebních ceníků být asi 8 200 Kčs — v těchto nákladech se ovšem počítá jako by šlo o uliční přípojky. Protože jde o chatu, kde je nepravděpodobné, že bude připojena na vodovodní a kanalizační řád, je třeba počítat vlcenáklady na studnu, ruční či elektrické čerpadlo (darling), zásobník vody, septik ap. VLADIMÍR BRABEC
NA CHATU KOZUB [KRB] prieduchy • I2j
bet. základ 0 kozube a jeho funkcii sa na stránkach rôznych časopisov už vela popísalo. V š e o b e c n e sa tvrdí, že kozub sa v súčasnosti nebuduje ako zdroj tepla, a l e predovšetkým pre svoj vzhlad a príjemnú atmosféru, ktorú vytvára plápolajúci oheň. Nezabúdajme, že pri zakúrení v kozube, sála z neho prekvapujúco veľa tepla. O vhodnosti kozuba podlá tvaru alebo velkosti, ako aj o používanom materiáli v tomto článku písať nebudem, pretože o tom existuje dostatočné množstvo literatúry a mali by to určiť aj samotné podmienky záujemcov. Na z o p a k o v a n i e základných pojmov pripájam tabulku a s c h é m u kozuba (obr. 2 ) , podlá čoho si m ô ž e m e určiť jednotlivé rozmery.
Obr. 1 (hore) Kozub vybudovaný postupom uvedeným v texte. Miestnosť má 72 m3. Komin je stavaný spolu s kozubom a je 6,5 m vysoký. Azbestocementová rúra 0 20 cm presahuje 50 cm nad hrebeň strechy. Obr. 2 (dole) Kozub pristavený k jestvujúcemu kominu 1 — komin, 2 — koleno, 3 — dymovod, 4 — uzáver, 5 — hrdlo, 6 — rimsa, 7 — stena, 8 — ohnisko, 9 — dno, 10 — popol, Š — Šírka ohniska, V — výška ohniska, H — hlbka ohniska, D — difuzér, Z — zadná stena, K — komin.
AKO SI ĽAHKO POSTAVÍME KOZUB (KRB) Aby sme to vôbec dokázali, potrebujeme mať chuť a odvahu. Po prečítaní d a l š í c h riadkov a prezretí pripojených obrázkov chuť iste dostanete.
9
V případe, že komín pre napojenie kozuba už máte, bude stavba jednoduchšia. Pri výške komína 8 m má byť jeho svetlosť min. 20/20 cm. Ak komín je nižší, prieduch musí byť väčší. Vybudovaný kozub připojíme kolenom do komína, ako vidíme na obr. 2. Ak komín nemáme, musíme ho stavať a je výhodné budovať ho spolu s kozubom. Tento případ je znázornený na obr. 1. V obidvoch prípadoch platí, že kozub má mat samostatný komín. ZAKLAD KOZUBA
Najvhodnejší základ je z betónu minimálne takých řozmeřov aký je pôdorys kozuba vrátane komína. Rozhoduje tu druh zeminy a jej nosnosť. Hlbka základu je 0,8 až 1,4 m podlá přemřzajúcej hlbky a podlá umiestenia v střede stavby alebo při obvodovom murive. Základ od telesa kozuba odizolujeme proti vlhkosti zeme.
Obr. 3 (vlavo). Roit zhotovený z plechov. Počet plechov volíme podľa potrebne] veľkosti roätu. Rozmery stí udané v mm. Obr. 4 (vpravo). Oceľové príchytky zhotovené z ploche) ocele 25 X 3, potrebný počet 10 ks. _ 240
A teřaz už môžeme začat stavať samotný kozub. Vopred si připravíme potřebné ocelové výrobky a stavba bude jednoduchá a řýchla. Potřebné veci sú rozkreslené na obrázkoch. Okrem toho si připravíme asi 80 kg šamotovej múčky, cca 15 1 vodného skla, 80 ks šamotových tehál, piesok, vápno, cement, kameň alebo tehlu, podlá toho aký materiál sme si zvolili. PRIESTOR PRE POPOL
Na připravený základ vymurujeme na šířku ohniska po obidvoch stranách muřivo do výšky asi 40 cm. Hřúbka muřiva je minimálne 15 cm. Na múřiky osadíme připravené dva ocelové profily T 45/45 a profil L 45/45. Ich dlžka je podlá šířky ohniska + 10 cm na obidve strany pře uloženie, ak nechceme, aby vytvořená doska prečnievala po stranách. V drahom případe třeba profily zhoto viť dlhšie. Vzdialenosť profilov určí šamotová tehla, ktořú medzi ne vkladáme do šamotovej malty. Takto sme si vlastne vytvorili dno ohniska, ktořé je ohňovzdorné. V střede vynecháme otvor pře osadenie roštu, cez ktorý přepadá popol do popolnice uloženej v priestore pře popol.
Obr. 5. Hrdlo kozuba v rozvinutom tvare. Horné rozmer; sú pre komín 0 200. Rozmery sú udané v mm. Bočné plechy sa privaria kolmo na Čelný plech.
Roit zhotovíme z plechov, ktorých řozmeřy vychádzajú podlá šamotovej tehly. Medzi plechy vkladáme matice M 22, ktořé nám vytvoria dostatočné medzery. Rošt stiahneme dohromady maticou M 20 (obr. 3). Šamotovú maltu vyrobíme tak, že vodné sklo riedime vodou v pomere 1:1 a do takého roztoku primiešavame šamotovú múčku až do potrebnej hustoty. Popolnica — plechová nádoba nám velmi ulahčí čistenie kozuba a vynášanie popola. Priestor asi 40 cm je dostatočnou izoláciou ohniska od podlahy a súčasne slúži ako prívod vzduchu cez rošt pře lepšie horenie. OHNISKO
Na vybudované dno murujeme samotné ohnisko. Znútra ho obkládáme šamotovou tehlou, aby bolo ohňovzdorné. Šamotové tehly muřujeme na šamotovú maltu ako sme už uviedli. Steny majú byť hladké, vnútri ich zošlkmujeme přo lepšie vyžarovanie tepla. Ak v murovaní nemáme velkú přax, zadnú zošikmenú stenu zaistíme proti spadnutiu ocelovými příchytkami (obr. 4). Keď dosiahneme požadovanú výšku ohniska, na murivo osadíme ocefový profil U č. 12 přírubami nahoř; dlžka sa opäť rovná šírke ohniska + 20 cm.
10
Obr. B. Uzáver kozuba. Rozmery sú pre azbestocementovú rúru 0 200, rozmery sú udané v mm. HRDLO KOZUBA Bočné steny ohniska, ktořé sme vybudovali do potrebnej výšky a na ktořé sme osadili spomínaný profil U, budú niesť hrdlo kozuba. Hrdlo kozuba sme si urobili z ocelového plechu (obr. 5). Dolné rozmery prednej steny závisia od šírky ohniska a bude ju niesť ocelový U nosník. Bočné steny hrdla oprieme o bočné múry ohniska. Vyplatí sa hrdlo takto zhotoviť, o čom sa presvedčíme hned1 při obmuřovávaní šamotovou tehlou. Na prednú stenu a bočné zošikmené steny šamotovú tehlu velmi jedno-
ducho vymurujeme, lebo ju máme o čo oprieť a nemôže prepadnúť. Takisto máme zabezpečenú úplnú hladkosť stien, čo je rozhodujúce pre kozub. Zadná kolmá stena nemusí byť plechová, pretože ju jednoducho vymurujeme šamotovou tehlou. Hrdlom sme sa dostali zo širokého priestoru ohniska k úzkemu dymovodu. UZÁVER KOZUBA
Na zabudované hrdlo kozuba osadíme uzáver, ktorý si pripravíme z ocele podlá obr. 8. Ním môžeme regulovať odvod dymu do komína, alebo — keď je kozub mimo prevádzky — úplným uzavretím zamedzíme odvod teplého vzduchu. V sparnom lete zase pri úplnom otvorení dosiahneme lepšiu výmenu vzduchu. Pri čistení komína zavretím uzáveru zamedzíme znečisteniu celého priestoru sadzami. Uzáver zasúvame tyčkou, ktorá sa odskrutkuje alebo sklopí. Uzáver osadíme tak, aby sa mohol ovládať z hociktorej strany kozuba. Po osadení uzáveru osadíme aj nosný oceľový profil U č. 14 (dlžka = š + 20 cm). Pomôže nám ďalej pri murovaní komína. Ak máme už komín hotový, dymovodom a kolenom kozub naň napojíme. Ak komin murujeme súčasne s kozubom, do horného uholníka uzáveru nasadíme azbestocementovú rúru. Volné priestory okolo uzáveru a vôbec pri celej stavbe dôkladne zamažeme šamotovou maltou. KOMÍN
Volné priestory po bokoch hrdla vymurujeme tehlami až po uzáver a spolu s nosníkom U budú pokračovať ako komín. Odporúčam použiť azbestocementové rúry z viacerých dôvodov. Predovšetkým je to úplná hladkosť stien a kruhový priemer, čo je pre dobrý ťah rozhodujúce. Rúry zabezpečujú dôslednú tesnosť komína a zabraňujú tak možnosti vzniku požiaru. Azbestocementová rúra je ako výstuha samotného komína a po zvislom osadení zjednoduší jeho murovanie, lebo rúra sa len obmurováva. Komín nad strechou vyškárujeme kvalitnou tehlou alebo Omietneme. Nad prieduch osadíme dosku, najlepšie oceľovú, ktorá chráni otvor pred dažďom a snehom. Zatial sme prednú časť kozuba, konkrétne hrdlo, nedokončili. Je len obmurované šamotovou tehlou. Odporúčam túto časť ukončiť demontovatelnou stenou, čo umožňuje po jej zložení dostať sa ku konštrukcii kozuba. Ja som si stenu vyhotovil z drevených latiek. Majú príjemný vzhľad a cez medzery dovoľujú dobré sálanie tepla z kozuba. Namiesto nich možno použiť plech, azbestocementové dosky a pod. Oceľový materiál vrátane plechu si môžeme pomerne lacno zabezpečiť v Kovošrote. Celý postup stavby, ako uvádzam, sledujte na obrazových prílohách, ktoré znázorňujú kozub, ktorý som vybudoval opísaným spôsobom. Jeho stavba môže byt každému dostupná.
Jednotlivé rozmery zodpovedajú tabuľkám. S kozubom som veľmi spokojný a bez akéhokoľvek dodatočného zásahu ho často používam. ING. RUDOLF KOLLÁR Rozpiska materiálu oceľových výrobkov
C. SMOLEN: JEDNODUCHÉ OPRAVY V DOMÁCNOSTI Naše domácnosti sú pekne vybavené a je v nich vela viac či menej zložitých zariadení, ktoré nám spríjemňujú život. S údržbou alebo dokonca opravami týchto súčasti bytu je však vždy vera starosti. Aspoň čiastočne sa týchto starosti zbavíme, ak si podlá tejto knihy odstránime čo aj len tie jednoduchšie závady. Dokážeme to určite vSetci, lebo autor volil takú formu, že nás opisom vedie takmer za ruku pri rozoberaní vodovodného kohútika, oprave odpadnutej omietky a pod. Z obsahu: Zatlkanie klincov a skôb do rôznych materiálov. Natieranie stien rôznymi nátermi. Udržiavanie podlahovín. Vešanie roliet a ich oprava. Zasklenie okna. Zaobchádzanie s vykurovacím zariadením. Glejenie a lepenie rôznych materiálov. Knihu vydalo nakladatelstvo ALFA v Bratislave, má 230 strán a viazaná stojí Kčs 15,—.
11
POSTUP PRACE
ORIENTÁLNI OHNIŠTE S ELEKTRICKÝM POHONEM V loňském zimním sborníku „Udělej si sám" jsme otiskli návod na zhotovení originálního orientálního ohniště, tj. plechové nádoby, v níž se nad dřevěným uhlím dají opékat kousky masa nabodnuté na rožni. Zařízení, které dnes popisujeme, je založeno si-
12
ce na stejném principu, ale upraveno pro věk autocampingu: je skládací, aby se snadno vešlo do zavazadlového prostoru a navíc rožně jsou na elektrický pohon — to proto, aby zatím co se maso peče, bylo možno postavit stan apod.
Na zhotovení roštu (15), Cel (14) a boků (13) jsme použili nerezavějícího plechu. Na Čelech roštu jsou nanýtovány držáky nožek (19). Zhotovíme je podle potřeby, my jsme použili trubky s vnitřním 0 10 mm. Trubky, jejichž jeden konec je uzavřen svarem jsme privarili na plocháč asi 20X20 a 2 mm se dvěma dírkami v okrajích. Držáky jsou v libovolném místě nanýtovány na čelních stranách dna (15). Nožky (18) jsou z drátu a jsou do
DET. I
DET.2
DET. 3
13
držáků volně nasazené. Použití nožek není podmínkou. Nože (21) zhotovíme z nerezavějícího plechu tak, že připravený materiál oboustranně zbrousíme. Na jednom konci navaříme vodicí váleček (11), druhý konec zabrousíme do kulatá. Při skládání nožů pak na vodicí váleček nasadíme ozubené kolečko (20) s modulem 1,25. Ozubené kolečko je vyrobeno na fréze z kousku odpadové mosaze. Kolečka jsou zajištěna proti pootočení vlastní rukojetí nože (22). Rukojeti jsou z umčlé hmoty nebo pilníkových držáků. Převodová skříňka je ze dvou kusů odpadového mosazného plechu (1, 2). Pro požadovaný převod 39 ot./mln. jsme použili ozubených koleček z vyřazeného strojku registračního přístroje. Na připravené proužky mosazného plechu si přeneseme rozměry z det. 1, 2 a dle udaných průměrů vyvrtáme dírky. Přiložíme pak obě základní desky na sebe a překrývají-li se všechny dírky, máme jistotu, že jsme pracovali přesně. Pak zhotovíme ozubený převod. Z elektrického strojku jsme vybrali tři kusy naprosto stejných ozubených koleček. Tato kolečka byla už od výrobce opatřena hřídelkou (3), na které byl nalisován pastorek (10). Tato část převodu bude pro kutily, kteří nemají možnost získat taková kolečka, asi nejnáročnější. Dvě kolečka (4, 5) zůstanou neporušena. Z třetího vylisujeme hřídelku a ozubené kolečko nasadíme a zaletujeme na hřídelku (3). Na konci hřídelky je zářez, který použijeme při grilování kuřat, a to tak, že otočený nůž svým zabroušeným koncem pevně zapadne do zářezu na hřldelce a tím je zajištěn pohon. Do vyvrtaných dírek (ložisek) nasadíme kolečka a zjistíme délku distančních trubiček (7). Přiložíme zad ní část základní desky a přes krajní otvory a distanční trubky obě části spojíme šroubky (8); spodními delšl-
Rozpiska materiálu
mi šroubky je přišroubován držák, na němž je uchycen motorek IGLA kovovým páskem a hlavní vypínač. Motorek usadíme tak, aby pastorek nalisovaný na hřídelce motorku zapadal do ozubeného kolečka (5) přes obdélníkový otvor v zadní základní desce (2). Náboj (12) k hnacímu ozubenému kolečku převodové skříňky je pevně spojen s hnacím kolečkem 0 50 mm s modulem 1,25 (je stejných rozměrů jako kolečka hnaná, nasazená na vodicí válečky nožů). Toto kolečko se před provozem nasadí na hřídelku (3) a zajistí šroubkem M3. Na roštu topíme dřevěným uhlím. Z počátku doporučujeme plechovou
MINIMIEŠAČKA Potreba miešať betón na troch miestach súčasne (dom, chata a garáž) ma postavila pred problém kúpiť alebo tri miešačky, alebo platiť prepravu jednej miešačky nákladným automobilom na tri miesta počas stavby. Prvú možnosť som vylúčil, bežne vyrábané miešačky sa nevojdú
14
ani do „tisícdvestodvojky", a tak mi zostala tretia možnosť — urobiť miešačku, ktorú bežné prevážam malým fiatom. Miešací bubon je totiž spojený s rámom miešačky jednou skrutkou M12 a ľahko sa zmestí na polovicu zadného sedadla. Rám s pohonom je konštruovaný tak, že sa vojde do
konstrukci mírně nahřívat malým množstvím uhlí. Postupně oheň roztáhneme po celém dnu roštu. Celková spotřeba uhlí je 10 dkg na jedno pečení. Maso opékáme cca 1 hodinu. Strojek má kapacitu 1,2 kg připraveně zbojnické pečeně. S jednou 4,5 V baterií opečeme dvě dávky masa. Po nepatrné úpravě otočením jednoho nože umožňuje strojek grilování dvou kuřat. Nůž se zasune do středních otvorů čel. Poznámka: Držák el. motorku IGLA si musí každý zhotovit až po zakoupení motorku a vypínače, které se velikostí liší. STANISLAV TUROŇ, BOHUSLAV FINRASZEK bežnej autozáhradky. Vzhľadom na to, že zaobstarávacie náklady na zostrojenie takejto miešačky sú v porovnaní s cenami predávaných miešačiek skutočným zlomkom, stojí za úvahu sa do stavby pustiť. Za rok vyrobila asi 50 m3 betónu a malty bez najmenších porúch. Jej kapacita (približne polovica rovného stavebného kolieska) sa zdá síce malá, ale túto nevýhodu vyvážia už uvedené prednosti. V návode na stavbu tejto miešačky úmyselne neuvádzam všetky detaily, pretože každému sa nepodarí zohnať
např. presne rovnaký motor (ja som ho kúpil v Bazáre) a bude musieť z tohto dôvodu upraviť konštrukciu rámu. Preto sú uvedené len informatívne rozmery, ktoré si každý ľahko upraví podla materiálu a dielov, ktoré sa mu podarí zohnať. POSTUP PRACE
Základom je miešací bubon. Pretože sa otáča na štyroch valčekoch, a nie na jednom hlavnom ložisku, musí byť pomerne masívny. Jeho valcová časť
je zo železného plechu hrúbky 4 mm. Čím presnejšie dodržíme kruhový rozmer, tým plynulejšie sa bude miešačka otáčať. Zvar musí byť dokonale zabrúsený, aby v styku s pojazdnými valčekami nebol bubon brzdený. Dno bubna, ktoré je elektricky privarené, je zo železného plechu hrúbky 3 mm. Horná zužujúca sa časť bubna je zo železného plechu hrúbky 2 mm a je k valcovej časti taktiež elektricky privarená. Pretože vstupný otvor do miešacieho bubna mal veľmi ostré hrany, čo je pri práci nebezpeč-
né, privaril som na hranu vstupného otvoru stočenú rúrku priemeru 4 mm. Tento jediný zvar je urobený plynovým zváracím agregátom. Všetky ostatné zvary boli urobené amatérskou elektrickou zváračkou. Rozmery miešacieho bubna (pozri obr. 1), nie sú podstatné a každý si ich určite prispôsobí svojím výrobným možnostiam alebo automobilu, ktorý používa. Pri kópii tejto miešačky na miešací bubon sa použila vyrezaná stredná časť vyradeného elektrického bcjlera, ktorá sa veľmi osvedčila. Prá-
OBR. I
OBR.2
15
ve tak zužujúca sa časť bubna nemá na samotné miešanie podstatný vplyv, a preto jej rozvinutý plášť neuvádzam. Pomerne delikátnou záležitosťou sú lopatky vnútri miešacieho bubna. Ich rozmer závisí nielen od otáčok bubna, ale aj od výkonu motora. Sám som použil trojfázový motor s výkonom 145 W s interným chladením, ktorý mal 1350 ot/m. Zmenou prevodu na 38 otáčok pre miešací bubon som dosiahol takú silu, že bolo možné do bubna navariť lopatky z páskového železa 4X50, ako znázorňuje nákres. Krížom zvarené lopatky z rohu do rohu valcovej časti sú dve, lopatky privarené k vnútornej časti valcovej nádoby sú štyri. Za celú dobu prevádzky sa nestalo, že by sa preťažením miešačka zastavila. Prevody zabezpečujú klinové remene. Pretože v čase, keď som miešačku vyrábal, zohnal som remene iba „desiatky", použil som ich a zatial som ich nemusel meniť. Jeden klinový remienok poháňa od osi motora pomocné medzikoleso a druhý z menšej remeničky pomocného medzikolesa priamo opásava bubon miešačky bez ďalšieho vedenia. Tento jednoduchý spôsob by sa mohol zdať nedobrý, ale vzhladom na zložitosť výroby drážky na obvode miešacieho bubna som ho použil a som s ním spokojný. Vzhladom na velkú styčnú plochu medzi klinovým remeňom a bubnom, nenastáva preklzovanie. Napínanie tohto remeňa je zabezpečené tak, že celý hnací agregát (motor a pomocné prevodové medzikoleso) je umiestnený na pomocnom, výkyvné umiestnenom ramene, ktoré vlastnou tiažou (váhou) a navyše pomocnou pružinou zabezpečuje trvalé napnutie tohto klinového remeňa v akejkoľvek polohe miešačky. Axiálny posun miešacieho bubna je zabezpečený skrutkou M12 zavarenou v dne. Táto skrutka prechádza oporným ramenom a je zaistená ľahko dotiahnutou maticou a kontramaticou. Je samozrejmé, že táto skrutka musí byť presne v osi bubna. Pri prevážaní stačí vyskrutkovať dve matice M12, sňať hlavný klinový remeň, ktorý opásava bubon a miešačka je pripravená v dvoch kusoch. Uhol sklonenia miešacieho bubna pri práci závisí od jeho rozmerov, takže ho nemožno jednoznačne určiť. Po skúškach sa mi osvedčilo vziať do úvahy uhol podlá obr. 2. Zamiešaný materiál sa vyklápa tak, že sa sklop! celá miešačka. Na to je v zadnej časti privarená pomocná rúrka. Aby som dosiahol menšiu váhu celej miešačky (53 kg), chcel som
16
odvftaním odľahčiť niektoré uholníky, z ktorých je zvarený rám, ale z obavy, aby pri miešaní materiálu miešačka neposkakovala, som od tejto alternatívy upustil. Z rovnakých dôvodov som na rám nepoužil tzv. Jäckelove profily. Celý rám je z uholníka 30X30 mm, iba dva spodné, na ktorých miešačka stojí, sú z materiálu 50X30 mm. Zadné oporné rameno Je z T kusa 30X30 mm. Jeho hornú časť som odřezáním upravil tak, aby mohla priečnou časťou prechádzať pridržovacia skrutka M12. Na obidvoch stranách v mieste prechodu tejto skrutky oporným ramenom sú bronzové podložky. Konštrukcia rámu je vyhotovená tak, že pri vyklápaní zamiešaného materiálu je bubon v takej výške, aby sa materiál sypal priamo do stavebného kolieska.
mu. Vypínač som použil s tepelnou istiacou ochranou, i keď jej použitie nie je nevyhnutné. Vzhľadom na to, že pri používaní miešačky sa pracuje vo vlhkom alebo mokrom prostredí, treba patričnú pozornosť venovať elektrickej inštalácii. Jej zapojenie, a najmä riadne uzemnenie, by mal urobiť dobrý odborník. V miestach, kde nie je k dispozícii sieť na striedavý prúd — 3X380/220 V, možno motor prepojiť na svetelný — jednofázový prúd tak, že sa použije kondenzátor do tretej fázy. Jeho kapacita sa odporúča asi 7 mikrofaradov na 100 W výkonu. Všetka elektrická inštalácia musí byť vodotesná, s použitím liatinových škatúľ a vypínačov, alebo v krajnom prípade bakelitových, ale so železnou ochranou proti prerazeniu alebo rozbitiu.
Hoci som sa usiloval opracovať bubon čo najlepšie, nepáčil sa mi hluk počas prevádzky; preto som na bubon, v miestach, kde sa stýka s otáčajúcimi sa valčekmi, navliekol gumu hrubú 1,5 mm, ktorú som navyše k bubnu prilepil Alkaprénom. Použil som časť duše zo zadného kolesa traktora. V prednej časti bubna som túto gumu nechal prečnievať asi 80 mm cez bubon smerom k vstupnému otvoru, aby pri prevádzke a umývaní nezatekala voda do hnacích a pojazdných súčastí. Celý rám je zaplechovaný, aby sa zabránilo prístupu vody a abrazív k hnaciemu mechaniz-
Valčeky (spolu 3), na ktorých sa miešací bubon otáča, sú zrejmé z obr. 2. Ich rozmery nie sú pre vlastnú činnosť dôležité. Sám som z nich použil 8 ložísk 6201 (s úpravou 6002), ale možno použiť aj iné. Podobné ložiská sú aj v remeniciach. Rozmery remeníc neuvádzam, pretože závisia od použitého motora a obvodu miešacieho bubna a každý ich musí týmto rozmerom prispôsobiť. Pri prvých pokusoch som použil namiesto valčekov samostatné ložiská, ale pretože sa často zadierali, musel som ich nahradiť valčekmi s prachotesným uzavretím. Mohli by sa síce použiť
Špeciálne ložiská v prachotesnom vyhotoveni (ako sú např. ložiská RIV označené AL 15 - ch 02 - 053), alebo v krajnom prípade naše ložiská s indexom 2 Z, ale pretože tieto ložiská nie sú bežne na trhu, musel som pristúpiť k zložitejšiemu zariadeniu, ktorým sú valčeky. Komu by sa však podarilo zohnať celouzavreté ložiská s trvalou vlastnou náplňou, ktoré sa vyskytujú na niektorých automobilových vodných čerpadlách, potom by celú konštrukciu velmi zjednodušil. Netreba azda uvádzať, že do valčekov sa nemusia použiť nové ložiská. Malá axiálna i radiálna vola pri prevádzke vôbec neprekáža. Pretože som všetky práce s touto miešačkou robil iba so svojou manželkou, musel som priemer vstupného hrdla miešacieho bubna prispôsobiť najmenšej, tzv. uholnej lopate, ktorá je na trhu a má šírku 17 cm. Ak by miešanie robil zdatný pracovník, je lepšie, ak sa vstupný otvor bubna urobí taký, aby sa mohla používať bežná lopata. Jednoduchý spôsob reverzácie chodu motora by sa síce mohol využiť pre lahšie vyprázdnenie miešacieho bubna pri navarení miešacích lopatiek s malým uhlom, ale možnosť preklopenia bubna pri vyprázdňovaní do temer zvislej polohy túto alternatívu nepotrebuje. Pretože predpokladám, že do stavby miešačky sa pustí iba ten, kto okrem remeselnej zručnosti má možnosť zvárať a sústružiť, potom pre neho určite ne-
Rozpiska materiálu
bude problémom si túto konštrukciu prispôsobiť podľa svojich možností. Pozor — napokon ešte upozorňujem,
že treba venovať maximálnu starostlivosť vyhotoveniu elektrickej inštalácie. PAVEL FILIP
AKO LAKOVAŤ ODKVAPOVÉ RÚRY Životnosť výrobkov z pozinkovaného ocelového plechu ako sú např. odkvapové rúry a žľaby, možno predlžiť ochrannou vrstvou farby alebo laku. Natrieť vonkajšie plochy nie je problém. Do vnútornej odkvapovej rúry mnohí farbu nalievajú a položenou rúrou potom otáčajú. Je to síce jednoduché, ale nemožno zaručiť, že sa farba rozleje po celej ploche. Spotreba farby je aj tak pomerne veľká. Aby som tieto nedostatky odstránil, zostrojil som si jednoduchý prípravok, ktorý mi umožňuje nafarbiť vnútornú plochu rúry bez ohľadu na jej zostavenú dlžku (výšku) alebo prierezový tvar. Podstatou celého postupu je zmáčanie vnútornej plochy rúry hladinou farby, ktorá sa naleje nad ďalej opisovaný prípravok. Prípravok je v podstate špeciálna zátka, ktorú ťahá motúz postupne od
vrchu odkvapovej rúry po celej dĺžke (výške). Za touto zátkou potom postupuje — klesá naliata farba, ktorá súčasne zmáča vnútornú plochu rúry a tak vytvorí celistvý ochrany povrch. Dôležité je, aby rúra určená nn farbenie bola v zvislej polohe. Vo väčšine prípadov sa povrch pozinkovaného plechu farbí po čiastočnom zostarnutí zinkovej vrstvy. Potom možno nechať namontované rúry na múre domu a len odmontovať vrchné a spodné zvádzacie koleno (pozor na znečistenie fasády). S výhodou možno pre túto prácu použiť lešenie alebo vhodný strom, o ktorý sa odkvapová rúra oprie a z rebríka spustime do nej pevný motúz pripevnený na prípravok, ktorý zasunieme asi 20 cm pod horný okraj rúry a nad tento prípravok nalejeme potrebné množstvo vhodnej farby (Izokryt a pod.). Pri tejto
17
práci sú potrebné dve osoby. Jedna drží pri vrchu koniec rúry a zabezpečuje jej stabilitu, a druhá pri spodku pomaly ťahá za motúz a tak vťahuje uvádzaný prípravok dole rúrou. Len čo prípravok zíde dole rúrou k spodnému okraju rúry, musí sa postupovať opatrne, pretože zvyšok farby, ktorý nad prípravkom ešte zostal, musíme opatrne pri vyberaní vypustiť do pripravenej nádoby. Nie je na škodu, ak po tejto operácii môžeme rúru položiť do vodorovnej polohy a s ňou občas pootočiť vždy asi 90°. Je pochopitelné, že pre túto prácu treba určiť vhodnú hustotu farby alebo laku, a že vnútorná plocha rúry musí byť celkom suchá a očistená od prachu alebo iných nečistôt. Takto možno súčasne nakonzervovat aj iné kovové rúry znútra s väčším priemerom. Vzhľadom na to, že medzi stavebníkmi sú ľudia rôznych povolaní a
záujmov, navrhujem výrobu opisovaného prípravku dvoma spôsobmi: 1. Strojári si môžu prípravok zhotoviť z kovu. Len obidva tesniace krúžky 2 si zhotovia z machovitej alebo inej gumy podobných vlastnosti. 2. Pre tých, ktorí ľahko pracujú s drevom, bude prijateľnejšie zhotoviť prípravok z dreva, preglejky alebo sololitu. Aj tu treba použiť pre obidva tesniace krúžky machovitú gumu. Celok sa potom môže stiahnuť pomocou oceľovej skrutky.
asi o 10 mm väčší než je menovitý rozmer rúry. Urobíme ho z machovitej gumy 6 až 10 mm hrubej (alebo z podobného materiálu); 2 kusy. 3. Rozperná rúrka; jej dĺžku zvolíme asi dvojnásobok menovitého rozmeru rúry. Vyhotovíme ju z oceľovej rúry svetlosti 6 až 10 mm, alebo z dreveného kolika, do ktorého vyvŕtame otvor pre skrutku alebo svorník; 1 kus. 4. Ocelová skrutka (svorník); dĺžku a priemer zvolíme tak, aby zodpovedali dĺžke prípravku; 1 kus.
POUŽITÍ MATERIÁL
5. Oceľová matica: závit musí byt taký istý ako na skrutke 4; 2 kusy.
1. Vefká strediaca podložka; rozmery aj priemer zvolíme o 20 až 30 mm menší než je menovitý rozmer rúry. Možno zhotoviť z plechu asi 0,5 mm, preglejky a pod., alebo viečok z obalov; 4 kusy.
B. Očko na prichytenie motúza; zhotovíme z hrubšieho oceľového drôtu a to zaistime maticou 5; 1 kus.
2. Tesniaci krúžok; priemer zvolíme
Dĺžku pevného motúza zvolíme asi o 1 m dlhšiu, než bude maximálna dlžka rúry. ALOIS VACEK
EŠTE K PESTOVANIU JAHÔD V SUDE V prvom zväzku zborníka Praktikus z tohto roku uverejnili ste článok Pestovanie jahôd T sude, ktorý ma podnietil k vyhotoveniu suda. Najprv som zvážil svoje možnosti a uvažoval som aj o možnostiach zlepšenia podmienok pri vlastnom dopestovávaní jahôd.
Vzhľadom na uverejnený návod som urobil takéto zmeny: 1. Zmena tvaru otvorov jednoduchšieho vyhotovenia, ako aj s ohľadom na prirodzenejší rast jahôd. 2. Zmena systému centrálneho zavlažovacieho potrubia, lacnejšieho a jednoduchšieho vyhotovenia. 3. Zmena uloženia suda s ohľadom na možnosť prijímania slnečných lúčov rastlinami po celom obvode suda. Po obvode suda sú šachovnicovito rozmiestené otvory, ktorých je 36 a vyhotovia sa takto: Na každom mieste pre otvor vyznačíme vodorovné čiary dlhé 18 cm, po ktorých vyhotovíme pílkou na železo zárezy. Spodné okraje zárezov povyhýňame smerom von zo suda a horné okraje zárezov smerom dovnútra. Takto vyhotovené otvory umožňujú prirodzený
18
rast jahôd koreňami smerom nadol a nehrozí •'nebezpečenstvo ustrihnutia koreňov pri prípadnom usadaní zeminy. Sadenie nových koreňov je jednoduché a pôdu okolo koreňov možno kypriť bodlom. Centrálny zavlažovací kanál je zostavený z upravených, na seba naukladaných prázdnych plechoviek. V dne plechoviek prebijeme otvory, priemeru 2 až 3 cm, a pretlačíme smeíom dovnútra. Vrchná časť plechoviek sa falcuje, aby sa umožnilo ukladanie plechoviek na seba. Na valcovom plášti plechoviek šidlom poprepichujeme otvory a šikmo vyhneme nadol. Dná po obvode plechoviek takisto poprepichujeme. Plechovky pred ukladaním zaplníme väčšími kameňmi. Ukladáme ich postupne ako zaplňujeme sud zeminou. Takto zostavený centrálny zavlažovací kanál umožňuje rovnomerné zavlažovanie po celej výške suda, pri postupnom zalievaní menšími množstvami vody. Aby rastliny mohly po celom obvode prijímať slnečné lúče, položíme sud na axiálne ložisko, ktoré vyhotovíme takto: Do dvoch rovnakých krúžkových výpalkov z konštrukčného plechu hrúbky 10 mm vysústružíme z jednej strany polguľové drážky na rovnakom rozstupnom priemere. Tvar drážky je daný veľkosťou guľô-
Najvýhodnejšie sorty Jahôd: 1. Jedenkrát rodiace — PREKVAPENIE TRZNlC, MARIŠA, SENGA SENGANA. 2. Stále rodiace — RED R1CH, SON-. JA - špalierová, VIERA. 3. Mesačné — RUJANA. Prekvapenie tržnic — je vhodná pre južné oblasti. Kvitne často ul začiatkom mája a plody dozrievajú už začiatkom Júna. Mariia — je vhodná a] pre vyššie polohy. Je stredne skorá. Úrodnosťou i prispôsobivosťou predstihuje materskú sortu Georg Soltwedel. Senga Sengana — sa s úspechom pestuje vo všetkých oblastiach. Je najúrodnejšia. Kvitne stredne skoro a plody dozrievajú o 6 až 7 dni po sorte Prekvapenie tržníc. Pri spracovaní si ponecháva farbu. REZ SUDOM: 1 — betonová podpera, 2 — otvor na odtekanie vody, 3 — axiálne ložisko, 4 — plechový sud, 5 — plochý kameň, 8 — plechovky, 7 — väčšie kamene, 8 — otvory na dne a na bokoch plechoviek. čok. Do drážky spodného krúžku po celom obvode poukladáme gulôčky a priložíme vrchným krúžkom. Aby sa zabezpečila stabilita suda, nesmie byť rozstupový priemer guľôčok menší ako 350 mm. INC. VLADIMÍR VECHTER
AUTOR DODÁVA: Pred naplnením suda zeminou, vnútornú i vonkajšiu časť suda natrieme základným náterom, ktorý sa v bežne] praxi používa ako základný náter na kovy — minium. Po vychnutí základného náteru urobíme syntetický náter vnútorne] časti suda, a to lubovoľne] farby a odtieňa podla vlastného vkusu. Náter ochraňuje sudy pred hrdzou a tým predlžuje ich životnosť. Čo sa týka prípravy zeminy, zemina nemôže byť velmi chudobná, no nesmieme ]ej kvalitu ani velmi preháňať. V obidvoch prípadoch by sa úspech nedostavil. Najvhodnejšie sú hlínitopiesočnaté, humózne pôdy zásobované vlahou s mierne kyslou reakciou. Polievaniu musíme venovať pozornosť od skorej jari do neskorej jesene.
Red Rich — osvedčená, stále rodiaca sorta, vhodná pre južné i stredné oblasti. Vo vyšších polohách má spravidla len dve úrody. Kvitne (prvý raz) so stredne skorými sortami. Prvé plody dozrievajú okolo 16. júna. Druhá úroda býva okolo 10. až 15. augusta a potom plody dozrievajú až do príchodu jesenných mrazov. Sonja — stále rodiaca, nazývaná aj špalierová. Súčasne s materskou rastlinou kvitnú a rodia i dcérske rastlinky. Je veľmi náročná na výživu a najmä na vlahu. Viera — stále rodiaca, poplazy netvorí. Rozmnožuje sa semenom. Kvitne bohato, ale menej rodí. Môžeme ju sadiť aj okolo chodníkov a na obruby záhonov. Rujana — mesačná, drobnoplodá sorta, kvitnúca a rodiaca od júna až do prvých Jesenných mrazíkov. Rozmnožuje sa semenom, prípadne aj delením trsov. Ja mám nasadené v dvoch sudoch sortu Senga Sengana a v troch sudoch sortu Red Rich. Nechcem tvrdiť, že tieto druhy sú najvhodnejšie na pestovanie v sudoch. Nasadil som ich preto, že iba tie som mal k dispozícii. Priesady jahôd je nať v šľachtitelskom podniku, kde máme dostaneme zdravotne tove čisté.
potrebné objeda semenárskom záruku, že ich nezávadné a sor-
dlhých 4 až 6 cm, dobre vyvinutý koreňový krček a srdiečko. Najlepšie sa priesady ujímajú pri sadení v podmračných dňoch, pripadne zavčasu ráno alebo podvečer. Hneď ako priesady dostaneme, skrátime korienky asi o 1/3 a odstránime poškodené listy. Dôležité je dobré pritláčanie pôdy k priesadám, pričom srdieíko musí byt nad úrovňou půdy. Po vysadení zalievame, a to aj po obvode suda, avšak iba ľahko, nie silným •prúdom, aby voda nevymyla zeminu. Prvý raz přihnojujeme mesiac po vysadení. Dobre je přihnojit liadkom vápenatým, 20 g do jedného suda. V predjarí odstránime z trsov staré a poškodené lístie. Túto prácu robíme v marci. Po odstránení nevhodných listov přihnojujeme prvýkrát Druhýkrát přihnojujeme koncom apríla. Tretíkrát prihnojíme po zbere úrody a Štvrtýkrát začiatkom septembra. Na prlhnojovanie používam špeciálne záhradné hnojivo na pestovanie väetkfleh druhov jahôd „FRAGARIN". Jahody patria v záhrade medzi najvďačnejšie kultúrne plodiny. Ich jednoduchosť pestovania, velká prispôsobivosť, častá a včasná rodivosť, kvalita plodov a najmä vysoká rentabilita, sú najlepšou reklamou pre ich ustavičné rozširovanie a pri pestovaní v sudoch sa dostanú aj tam, kde sa dosiaľ nepestovali. Jahoda patrí medzi trváce ovocné rastliny, prakticky so stále zelenými listami, v sudoch je ozdobou záhrady a verím, že bude aj peknou ozdobou balkónov. V prípade dalších dotazov som ochotný svoje vedomosti a skúsenosti, prípadne rady poskytnúť každému, kto by mal o ne záujem. MARTIN VARGA
NA OCHRANU STROHÚ Mám na chatě veliké vlašské ořechy, které mají každým rokem velkou úrodu ořechů. Než stačí plody dozrát, odnesou Je veverky. Proto jsem na kmen stromu (asi 1,50 m od země) dal hliníkový plech 20 cm široký. Veverky se od té doby na strom nedostanou, protože se drábky na plechu nezapíchnou. Od doby, kdy jsem nápad realizoval, „krádeže" zmizely. EMIL STŘlLKA
Priesada má mat 3 až 4 dobre vyvinuté lístky, hustý zväzok koreňov.
19
osvedčili a pracujú celkom spoľahlivo.
ZÁSOBNÍK NA ZRNO Každý kto chová a kŕmi hydinu, alebo iiné domáce zvieratá zrnom, pozná ťažkosti s uskladňovaním a dávkovaním krmiva i s ochranou proti myšiam a iným škodcom. Po rôznych zlých skúsenostiach som si vyhotovil zásobník na zrno, ktorý úplne vyhovie pre kŕmenie granulátom a] pre uskladnenie a dávkovanie šrotu. Umožňuje dávkovať krmivo priamo na mieste kŕmenia a súčasne aj regulovať a najmä presne kontrolovať spotrebu.
20
Velkosť zásobníka možno zvoliť podľa potreby a váhy uskladňovaného množstva. Dovoľuje spôsob kŕmenia na viacerých miestach (např. v králikárňach), kde možno dobre použiť rozvod krmiva na viacero miest pomocou rozvodu z novodurových rúrok, ktoré zlepíme. Ušetrí sa tým čas a starosť o uskladnenie a zbytočná manipulácia. Výroba, funkcia a obsluha je veľmi jednoduchá, zásobníky na krmivo sa pri mojej chovateľskej praxi velmi
POPIS SÚČIASTOK
Zásobník sa skladá z drevenej zglejenej a zoskrutkovanej nádoby 1, plechového zrezaného Ihlana 2, uzatváracej klapky 3, veka 4, závesu 5, krycieho veka B, 7, 8, výstuže nádoby 9, priezoru z organického skla 10, držadla klapky 11, skrutiek M 6X15 milimetrov 12, matice M 6 13, podložky 14, dištančnej vložky 15, skrutiek do dreva 0 4X20 16, skrutiek do dreva 0 5X15 17, vrutov závesu 18. PRACOVNÝ POSTUP
Najskôr vyhotovíme základnú časť zásobníka; z plechu vystrihneme
plášť zrezaného štvorbokého ihlana. Podlá výkresu vyvŕtame a ohraníme všetky otvory, potom plášť na rohoch ohneme, zvaríme a spodná časť Je hotová. Podlá vnútorných rozmerov vsadenej časti ihlana nameriame rozmery na vyhotovenie drevenej nádoby, ktorú vyrobíme z ohobľovaných dosák, alebo môžu byť aj drevotrieskové dosky. Nádobu v rohoch spojov zglejíme a zoskrutkujeme vrutmi. Na zvýšenie pevnosti spojov vložíme do rohov hranolčeky, ktoré tak isto zglejíme a priskrutkujeme. Pred samotnou montážou však musíme vyrobiť v čelnej strane zásobníka otvory pre kontrolu obsahu. V našom prípade pri celkovom obsahu asi 38 kg zrna zodpovedajú rozmery podľa výkresu, to je veľkosť zásobníka asi 10 cm na 5 kg zrna. Po vyvŕtaní otvorov priskrutkujeme na vnútornú stranu čelnej dosky pás z organického skla, prípadne zo skla. Po zmontovaní drevenej nádoby zásobníka nasadíme plechový ihlan a vyskúšame, či rozmery súhlasia, prípadne ich upravíme tak, aby spodná hrana nádoby dosadla až k osadenej časti. Súčasne vyrobíme z plechu uzatváraciu klapku a plechové veko, vyvŕtame a ohraníme všetky otvory (podľa výkresu dodržaním všetkých rozmerov pre správnu funkciu klapky). Všetky plechové súčiastky natrieme náterom proti korózii. Po dôkladnom zaschnutí farby môžeme začať montáž ovládania zásobníka. Veko priložíme na spodnú časť plechového ihlana, nasunieme skrutky M 6, medzi veko a spodnú časť ihlana vložíme dištančné vložky (4 kusy), ktoré zaručujú voľný pohyb uzatváracej klapky. Súčasne do vzniknutej medzery nasunieme klapku, a to všetko s piatimi skrutkami vsunieme do otvorov v spodnej časti ihlana. Znútra nasunieme podložky, priskrutkujeme matice a dotiahneme ich tak, aby klapka mala vo vzniknutej medzere voľný, avšak tesný pohyb. Ostáva nám už len nasunúť na klapku rukoväť z vhodnej gumovej hadice a spodná časť zásobníka je hotová. Uzatváracie veko zhotovíme zo sololitu, rozmerov ako vonkajšia časť nádoby. Na vzniknutý štvorec priglejíme alebo pribijeme rámik s rozmermi vnútornej časti nádoby. Potom pribijeme aj držadlo a uzatváracie veko je hotové.
Rozpiska materiálu
Poznámka: všetky ostatné rozmery podlá výkresu zostavy Na zadnú stenu priskrutkujeme záves, ktorým zásobník zavesíme na stenu. Ak nám tento záves nevyhovuje, môžeme zásobník zavesiť na reťaz, alebo pripevniť na nejaký stlp v blízkosti miesta kŕmenia. Po skončení všetkých predchádzajúcich častí montáže spojíme drevenú nádobu so spodnou časťou pomocou skrutiek do dreva a všetko je hotové.
V prípade použitia zásobníka pre iné krmivo, např. šrot alebo granulát, treba si obsah zásobníka ociachovať podľa použitého krmiva. Verím, že uvedený zásobník vykoná každému, kto si ho zostrojí, dobrú službu a zľahčí tak prácu pri krmení domácich zvierat a navyše spoľahlivo ochráni zrno proti všetkým škodcom. ANTONÍN MAREK
ZÁSOBNÍK NA ZÁPALKY Na chalupách a chatách, ale i v kuchyních městských bytů se na zdech a policích začínají znovu objevovat „zapomenuté" předměty. — Mnohé se vracejí jen jako dekorace — jiné s plnou parádou, neboť dále slouží. Jednou z takových drobností je i zásobník na zápalky, jehož výroba si vyžádá pár hodin práce a výsledek jistě potěší výrobce i obdarovaného. Potřebné rozměry jsou z nákresu zřejmé. Tvar i provedení si každý přizpůsobí podle svého vkusu a fantazie. Ornamenty na fotografii jsou vypálené, ale můžete je i namalovat pestrými barvami. Zásobník je zhotovený ze 4—5 mm tlusté překližky, tenkých hřebíčků a lepidla. Hotový výrobek natřeme bezbarvým lakem.
65
Zásobník oceníte zvláště tehdy, máte-li ve své blízkosti děti. Povede vás k pořádku a povalující se krabičky zápalek nebudou na dosah dětskou rukou. IVO LIEBICH
21
NÁŘADÍ K ZAHRADNÍMU TRAKTŮRKU V předcházejících dvou sbornících byl uveřejněn návod na malý zahradní traktůrek domácí výroby. Abychom ho mohli plní vyuíít, musíme si vyrobit nebo vhodně adaptovat pracovni nářadí. V zásadě byl traktůrek konstruován na oráni jednoradličným pluhem. Postupem doby jsem traktůrek vybavil jednoduchou bránou na úpravu půdy před sázením a jednoduchým řádkovačem — hrobkovačem, kterým si připravíme řádky na sázeni brambor; po zasazeni brambor se opět týmž řádkovačem zahrnou a po vzejiti brambor i vyřádkuji za předpokladu, že rostliny nejsou příliš vzrostlé. V práci mám jednoduchý přívěsný valniček na odvoz různého materiálu. Tento valniček nemám Ještě hotov, bude uveřejněn později. Jen pro informaci: vybaven je dvěma koly Bantam 4X8 jako u traktůrku. Náboje kol jsou upraveny pro montáž brzdy z Pio nýra. Valniček musí být v každém případě bržděn a opatřen odrazovými skly jak vzadu, tak i vepředu. Péro váni nemá, odpérována musí být se dačka pro řidiče.
bránovat. Z vlastní zkušenosti vím, že na kola traktůrku není nutné připevňovat orebná kola, pokud jsou pneumatiky traktůrku opatřeny hrubým vzorem. S bránou pracujeme tak, že ji taháme volně za traktůrkem. Sami jdeme vedle traktůru a vedeme jej pouze za jednu kleč — podle toho, z které strany máme volno, popřípadě ještě neupravenou půdu Snažíme se nechodit v upravené půdě. Způsoby bránovánl jsou uvedeny na obr. 2. Podle možnosti lze bránu upravit i jako nesené nářadí. Pak je nutné zhotovit delší hřídel (nosník), který upneme do držáku nářadí a potom na
dost dlouhých svislých nosnících upevnit vlastní bránu. S tímto způsobem hranování však nemám zkušenosti; plně mi vyhovuje hranování vlečenou bránou. JEDNODUCHÝ RÁDKOVAČ — HROBKOVAČ Používám ho hlavně při řádkování a sázeni brambor, jejich zahrnování a vyřádkování po jejich vzejití. Na řádkovači si můžeme nastavit jakoukoliv rozteč řádků, takže sázet můžeme kteroukoliv zemědělskou plodinu. Pro brambory používám rozteče 50 až 60 cm. Řádkovač — hrobkovač (obr. Obr. 1. Záviseni jedné brány za traktůrek: 1 — volně zasunuté Šrouby nebo koliky 12X90 — 100 mm dlouhé, 2 — silnější řetízek 2 až 2,5 m, 3 — zátěž brány (podle potřeby).
JEDNODUCHÁ BRÁNA NA OPRAVU PUDY Bránu je nutno si opatřit bud v JZD (starSi vyřazená) nebo koupit. Potom ji rozebereme a vyčistíme. Hroty brá ny, které vnikají do půdy, necháme u kováře vykovat a nabrousit tak, aby měly všechny stejnou délku. Bránu dáme dohromady a natřeme základní barvou. Každá brána je opatřena čtyřmi oky, kterými se upíná k tažnému stroji. V našem případě použijeme pouze dvou ok na jedné straně. Těmito oky provlékneme tenči řetěz a upevnime k traktůrku dvěma šrouby M 12, které provlékneme do drzá ku nářadí na traktůrku (obr. 1). Na bránu upevníme pomoct drátu 2 až 3 cihly podle toho, jak hluboko chceme Rozpiska materiálu — řádkovač — hrobkovač (obr. 3)
Obr. 2. Rftzné způsoby hranování: a — traktůrek se pohybuje po obvodu nrčeného obrazce ve stále se zmeniujlcich kruzích, b — traktůrek vedeme v řádkách stejně vzdálených systémem „cig-cag", c — jezdíme po obvodu určitého obrazce, který vždy na jedné straně o iíři brázdy zvětifme, na drahé zmeniime.
22
Obr. 3. (nahoře). Rádkovač a hrobko vař — sestava a detaily: Rozměry „a" a „d" v det. 5 podle použité radlický, rozměr „b" podle použitého materiálu poz. 4 a rozměr „c" je součet a + b + 10+ tloušťka materiálu. Obr. 4. dole. Jednoradličný nesený pluh. DLE ZÁVĚSU TRAKTŮRKU
3) se skládá z držáku, který upneme pomoci dvou šroubů do držáku nářadí na traktůrku a z vlastních dvou řádkovacích radliček — rozhrnovačů půdy. Hloubku řádek si řídíme pouhým zatlačováním klečí směrem k zemi. V zásadě musíme pamatovat na to, že musíme dělat vždy dvě řádky najednou, aby traktůrek jel rovně. Jestliže umístíme pouze jednu radličku na jedné straně, stane se traktůrek neovladatelný, neboť vzniklým momentem sil bude zatáčet na tu stranu, kde je umístěna radlická. V případě, že bychom chtěli dělat pouze jednu řádku, musíme řádkovací radličku upevnit do středu tažné osy traktůrku. Hloubku řádkovacích radliček si nastavíme povolením šroubu M 12 u dvou upínacích třmenů (tzv. slupiček), které upínají řádkovací radličky. Praxe ukázala, že je nutno nasta vit radlický tak, aby byly při vodorovné poloze traktůrku zatlačeny do země 5 cm.
V TOMTO POHLEDU NENÍ KRESLENO ZAŘÍZENI PRO ZMĚNU HLOUBKY ORBY
Při řádkování není třeba montovat orebná kola; hrubý vzorek pneumatiky zaručí vyvinutí příslušné tažné síly za předpokladu, že přidáme zátěž do kol. Zátěž do kol namontujeme ra-
23
Obr. 6. Zařízení pro změnu hloubky orby — sestava a detaily. ději natrvalo, protože při každé polní práci i v případě tažení valníčku se tím vyvodí větší tažná síla. Závaží jsem odlil z olova (staré olověné trubky), lze je však vyrobit t z betonu. Závažím vyplníme prostory v kolech, které vznikly použitím nových disků kol. Upneme je pěti šrouby M 10 k ocelovému disku kol. Vlastni zhotoveni řádkovače (obr. 3) Opatříme si průřez U č. 5 v délce 1000 mm, uřízneme z něho kus 1 o
24
RozpUka materiálu — jednoradličný nesený pluh (obr. 4) a) plnŽDÍ dvoudílná hřídel (obr. 5)
Obr. 7. Aretační zařízení pro nastavení pracovních poloh pluhu — sestava a detaily. b) zařízení na změnu hloubky orby (obr. B)
sami, a to bud ohnutím plocháče nebo svařením. Podle použité radlický v nich vyvrtáme vhodné otvory, vypilujeme podélné otvory a ve středu svislé části slupičky vyvrtáme otvor a vyřízneme závit M 12. Slupičku navlékneme na nosník 4, podélnými otvory prostrčíme řádkovací radličku a šroubem M 12 patřičně utáhneme, aby se radlická opírala o nosník. Po svaření a zalícování natřeme celý přípravek základní barvou včetně slupiček, potom krycí barvou podle vlastního vkusu. Po nasazení slupiček a upnutí radliček upevníme řádkovač do držáku na traktůrku; traktůrek postavíme do pracovní polohy a seřídíme radlický tak, aby byly zabořeny 5 cm do země, utáhneme všechny šrouby a můžeme vyjet do pole, které je ubránováno a připraveno na sázení. NESENÝ JEDNORADLIČNÝ PLUH
délce 200 mm a privaríme k němu průřez I č. 10 dlouhý 250 mm. Ještě před privarením opatríme průřez I výřezy a vyvrtáme dva otvory 0 12,5 milimetru. Po svařeni držáku (pos. 1 a 2) dohromady vyztužíme průřez I čtyřmi výztuhami 3. Tyto výztuhy musí být bezpodmínečně vevařeny, neboť jinak by docházelo k ohýbání průřezu. Potom svařený držák zalícujeme do držáku na traktůrku a označíme si, kde budeme vrtat otvory 0 12,5 mm
podle držáku u traktůrku. Vlastní držák upevníme do držáku nářadí na traktůrku pouhým prostrčením dvou šroubů M 12X80 mm a tím zafixujeme proti natáčení. Musí se pracovat co nejpřesněji. Do nosníku 4 zhotoveného z průřezu U č. 5 vyvrtáme podle držáku dva otvory 0 12,5 mm; dvěma šrouby M 12X35 s maticemi a podložkami upevníme nosník k držáku. Upínací třmeny pro vlastní řádkovací radlický (slupičky) si zhotovíme
S jeho zhotovením jsem se potýkal dost dlouho, než jsem odstranil všechny vady a nedostatky. Nakonec se mi to podařilo a pluh, který předkládám ke zhotovení, pracuje podle přání obsluhujícího. Lze s ním orat až do hloubky 25 cm, což je již hluboká orba. Na zahradu stačí běžně hloubka 15 až 18 cm. Základem výroby pluhu je obstarání vhodné orací radlice Já jsem si opatřil orací radlici z vyřazeného pluhu — dvojáku, kterou jsem adaptoval pro svou potřebu. Pluh „sakovák" nedoporučuji, neboť
25
je příliš tSžký a traktůrek by Jej neutáhl. Plužnf těleso, demontované z dvojáku včetně plužnf desky a ostří (želízka) rozebereme a vyčistíme od rezu a špíny. Šrouby namočíme do petroleje a řádně očistíme, aby matice šly zlehka naSroubovat. Utrhne-li se některý šroub, nahradíme jej novým, ale s metrickým závitem. Plužní desku a ostři důkladně zbavíme rzi a pracovní plochy vyhladíme a vyleštíme, protože čim hladší a lesklejší jsou pracovní plochy, tím se lehčeji orá. Hrubá, či silně zarezlá plocha pluhu maže způsobit, že pluh nebude vůbec orat, nebo se s nim budeme zbytečně dřít. Všechny šrouby, upevňující ostři a plužní desku musí být dokonale zapuštěny. V žádném případě nesmi vyčnívat nad pracovní plochu pluhu.
Pluh je opatřen zařízením na změnu hloubky orby a zařízením pro nastaveni a zajištěni pracovní polohy jak při oráni, tak i pro transport. Celý pluh se upíná do držáku nářadí na traktůrku a pojisti se jedním šroubem M 16 jeho pouhým žasnutím do otvoru v držáku a pluhu. Ten, kdo si netroufne na zhotoveni vlastního pluhu, může si koupit pluh hotový, jednoradličný obracecl k půdním frézám. Prodává ho n. p. Zemědělské potřeby. V tom případě si musí upravit upínací hlavu podle našeho popisu. Kompletní sestava pluhu (obr. 4) se skládá z těchto hlavních části: a) plužnl dvoudílná hřídel (obr. S); b) zařízeni na změnu hloubky orby (obr. 8); c) aretačnl zařízeni pro nastaveni pracovních poloh neseného pluhu (obr. 7); d) kompletní oracl radlice demontovaná z pluhu dvojáku (stará). Vyčištěnou plužnl desku a ostři provizorně namontujeme na plužnl těleso. Z tvrdého papíru si obkreslíme tvar pracovní plochy včetně ostři. Obkreslený tvar vystřihneme a najdeme jeho těžiště tak, že na ostrý hrot tužky postavíme vystřiženou plochu tak, aby byla v rovnováze, tj. na žádnou stranu se nesmi tvar naklánět. Takto nalezený bod si řádně označíme a přeneseme jej na plužnl desku. Tento bod musí být umístěn v ose plužnl hřídele. Jelikož to nebude odpovídat skutečnosti, musíme celou plužni desku posunout tak (včetně ostři), aby těžiště leželo na svislici k ose plužnl hřídele. Při posunováni
26
plužnl desky musíme bezpodmínečně dodržet úhel, který svírala plužn! deska s osou plužni hřídele. Po zajištěni nové polohy plužnl desky a ostři vyvrtáme v plužnlm tělesu nové otvory pro uchyceni plužnl desky a ostři. Tímto posunutím těžiště jsme si zajistili, že traktůrek bude jezdit s pluhem rovně a oráni nebude namáhavé. Kompletně smontované plužnl těleso včetně plužni desky a ostři a plazu řádně natřeme základní barvou a vyhlazené a vyleštěné pracovní plochy pluhu natřeme vazelínou nebo olejem, aby nezrezivěly. Natřeme-li plochy vazelínou, musíme ji pak před oráním odstranit setřením nebo seškrábáním. Oraci radlici máme připravenou a tak se pustíme do výroby plužni hřídele. Sestava plužni hřídele i potřebné detaily jsou na obr. 5. Hřídel nám musi zajišťovat upevněni do držáku nářadí na traktůrku, natáčeni do jednotlivých pracovních poloh pluhu včetně jejího zajištěni a změnu hloubky orby podle našeho požadavku na oráni. Natáčeni plužni hřídele je zajištěno v pouzdru čtyřhranu 3, kterým probíhá čep 4 plužnl hřídele, na který je našroubována a zajištěna matici M 27X2 mm. Nastaveni hloubky orby se provádí natáčením (zvedáním a snižováním) konce plužnl hřídele, kde je upevněno plužni těleso. Konec hřídele se natáčí kolem čepu 10 (obr. 5). Celá plužni hřídel je upevněna do držáku nářadí na traktůrku vsunutím válcové části upínací hlavice 1 a zajištěním šroubem M 16. Vlastni zhotoveni pluhu
Na upínací hlavici 1 privaríme plocháče 2 (2 kusy) a takto připravené těleso zallcujeme do držáku nářadí na traktůrku zapilovánlm nebo zafrézovánim spodní dosedací plochy (pos. 1) a vrchní strany (pos. 2). Jakmile lze volně zasunout upínací hlavice s minimálními vůlemi do držáku nářadí traktůrku, označíme si otvor 0 16,1 a vyvrtáme stejný otvor v pos. 1. Ve vzdálenosti 35 mm (podle obr. 5) přivaříme na plocháče 2 pouzdro čtyřhranu 3 s nasunutým rozvidleným čtyřhranem 4, aby nedošlo k deformaci pouzdra 3. Pos. 4 je vyrobena ze čtyřhranu 50 mm; zvlášt pečlivě je nutno provést zářez o šířce 22 mm, nejlépe vyfrézovat a vyvrtat otvor 0 20 mm pro čep, podle kterého se natáčí další pokračováni plužnl hřídele s oraci radlici. Pokračujeme výrobou pos. 5 a dbáme na to, aby šel velmi těsně nasunout do rozvidleni
pos. 4. Uděláme-li pos. 5 volnější, musíme vymezit vůle plechovými podložkami. Cep 10 je ocelový šroub M 20 X 80 mm s matici a podložkou. Na pos. S privaríme pos. B, mezi které se potom upevni pomoci vhodných šroubů oracl radlice. V pos. B musíme vyvrtat dva otvory podle orací radlice tak, aby konec plužni hřídele lícoval s koncem orací radlice. Tlm jsme vyrobili základ pluhu — plužnl hřídel. VSechny svary musi být provedeny velmi pečlivě a poctivě, neboť jsou značně namáhány. Celek natřeme základní barvou. Nyní přistoupíme k výrobě zařízeni na změnu hloubky orby (obr. 8). V podstatě jde o dvě konzoly, spojené šroubem a matici a ovládané ručním kolečkem; to může být upevněno bud na péro nebo se vypiluje čtyřhran. Detaily vyrobíme podle obr. B a musíme dodržet rozměry v sestavení, tj. konzoly přivařit ve vzdálenosti 70 mm a dodržet výšku rovněž 70 mm. Další prací na pluhu je aretačnl zařízení pro zajištění polohy pluhu, jehož sestava i detaily jsou uvedeny na obr. 7. Vlastni plužní hřídel se otáčí kolem své osy — čepu 0 30 mm, který je opatřen závitem M 27X2. Zajištěni natočené polohy se provádí pomocí odpérované západky. Aby západka 35 spolehlivě držela v nastavené poloze, lze zpružinu 38 zkrátit podle potřeby. Na det. 31 je vyznačen otvor 012,1, III. poloha, který se vyvrtá, až budeme nastavovat pluh do pracovní polohy. Tímto posledním zařízením jsme skončili výrobu pluhu. Celý ho znovu rozebereme, prohlédneme, natřeme základní barvou detaily, které ještě nebyly natřeny, otočné čepy a závěsy namažeme vazelínou a smontujeme do celku. Matici M 27X2 dotáhneme a zajistíme závlačkou. Matici i hřídel provrtáme otvorem 0 4 mm a zajistíme závlačkou. Pluh potom namontujeme na traktůrek a začneme se seřizováním. Na zahradě si uděláme rýčem brázdu o hloubce 20 cm tak dlouhou, aby se do ni vešel traktůrek s pluhem. Traktůrek opatřený orebnými koly postavíme v brázdě 'tak, aby pravé orebné kolo (při pohledu ze strany obsluhujícího ) stálo těsně u dolní hrany brázdy (obr. 8 b a c). Plužní hřídel nastavíme do vodorovné polohy, tj. přední a zadní část plužni hřídele musi být spolu rovnoběžné. Vyrovnáni provedeme pomoci ručního kolečka řízeni hloubky orby a pluh v této poloze spustíme do brázdy tak, aby svislá strana orací radlice byla přesně ve
m ..._ Obr. 8. Polohy pluhu (pohled zezadu) při: a) transportu, b) prvni brázdě, c) druhé a daliích brázdách. Na obrázcích dole je vždy černě vyznačena poloha západky na plužnf hřídeli (aretace polohy). svislici. V této poloze pluhu si označíme na aretační desce otvor pro III. polohu a vyvrtáme otvor 0 12,1 mm. Tím je nastavení pluhu skončeno. Nastavení můžeme rovněž provést tak, že traktůrek s namontovaným pluhem postavíme na rovnou plochu a levé kolo, při pohledu ze strany obsluhujícího, podložíme dřevěným špalíkem vysokým 20 cm a provedeme shora uvedený postup. Nyní již můžeme vyjet s pluhem na vyorání prvních zkušebních brázd. Při tom pečlivě sledujeme, jak se pluh chová, zda brázda je kolmá k ostatnímu terénu a zda je čistá, tj. zda není zanesena hlínou. Případné nedostatky odstraníme. Pracovní polohy pluhu jsou uvedeny na obr. 8. Při vyorávání první brázdy jsou obě kola v jedné rovině, při dalších brázdách jede vždy jedno kolo ve vyorané brázdě. Hloubku záběru řídíme zvedáním nebo snižováním konce plužní hřídele s orací rad-
JAK NA LINKY?
Jestli jste viděli, jak rutinovaný malíř pomocí štětečku s dlouhým vlasem a tenkého pravítka snadno vytvoří dokonalou linku, nedejte se klamat. Určitě to není jednoduché. Dokonale olinkovat například lakování na autě neumí ani každý vyučený lakýrník. Nicméně linkou někdy potřebujeme ukončit nebo ohraničit práci ať malířskou či lakýrnickou. Na rovných a hladkých plochách lze poměrně jednoduše linkovat dvěma pásy z tenké samolepící pásky. Podélnými tahy, nikoliv tedy napříč, pak mezeru stejnoměrně vybarvíme hustší a dobře kryjící barvou či emailem, pomocí jemného (nejlépe vlasového) štětce. Jakmile nanesená barva či email mírně zaschne (nesmí
Obr. 9. Způsob oráni: a) orání „do skladu,, b) orání „do rozhonu".
Pluhem můžeme orat „do skladu" (obr. 9a), tj. první brázda se začne uprostřed plochy a pak od středu objíždíme kolem dokola a končíme na kraji plochy. Při orání „do rozhonu" (obr. 9b) začínáme první brázdu na krajích plochy, objíždíme kolem dokola a končíme brázdou uprostřed plochy. Před každým oráním se přesvědčíme, máme-li naostřeno ostří pluhu a zda je plužní deska vyleštěna a vyhlazena.
licí pomocí ručního kolečka na plužním hřídeli. Pro orání musíme vždy použít orebná kola a závaží v kolech, aby tažná síla vyvinutá traktůrkem byla plně využita. Oráme-li na rozmoklém terénu, musíme občas zastavit a vyčistit orebná kola od hlíny. Na konci vyorané brázdy se vždy pluh přehodí do transportní polohy, traktůrek otočíme k další brázdě a pluh se přepne do další pracovní polohy, tj. vyoráme další brázdu.
Po skončení orání pluh demontujeme od traktůrku, vyčistíme jej, plužní desku a ostří natřeme olejem nebo vazelínou a celý pluh uložíme do prostoru, kde bude chráněn před nepřízní počasí.
uschnout), pásky se opatrně strhnou. Tento způsob je vhodný při linkování například na lakované podlaze, podlahových krytinách, schodech, pingpongovém stolu a také na skle, umakartu ap. Samotný podklad, na který pásky lepíme, musí být pevný a hladký, neboť čerstvý nebo nedostatečně vytvrdlý nátěr se často utrhne i se snímanou páskou. Z uvedených důvodů se tento způsob nehodí na klihové či latexové nátěry na omítce. Pro vytvoření linky na pokojové malbě je v současné době ke koupi linkovací přístroj (28,— Kčs). Práce s ním je poměrně rychlá a jednoduchá a pro domácího kutila je to jediný dostupný způsob, který má přijatelné výsledky. Pomůckou je tlustší pravítko, o které se kolečko opře středovou osičkou.
Začátek a konec linky musí být čistý a veden stejně jistou rukou, Jako prostředek. Proto pravítko podložíme tenkým, málo nasekaným papírem nebo fólií z umělé hmoty. Na něm linku začínáme nebo končíme. Linkováček má celkem tři vyměnitelná kolečka s různou šířkou stopy — 10, 7 a 5 mm. Počítejte s tím, že linka je o maličko širší, protože na kolečko působíme tlakem ruky. Přístroj můžeme využít i jinak. Ti méně jistí si jím mohou vyznačit začátek nebo konec barevného pole tam, kde si netroufnou okraj vytvořit přímo štětcem. V tom případě vyjedeme kolečkem s nejširší stopou linku a k té pak stěnu štětcem nepoměrně snadněji vymalujeme bez rizika, že nám „ujede" ruka. VIKTOR HOREJŠ
První brázdy jsou vždy dost těžké, ale to nikoho nesmí odradit; jakmile si na pluh zvyknete, budete orat jako praví sediaci a zemědělci. Vše chce jen cas a zkušenosti. JAROSLAV KYSEL
27
D O BYTU DVOJLOŽKOVÁ ROZKLADACIA POHOVKA
Konštrukcia vznikla v snahe doplniť zariadenie malej izby pohovkou, ktorú by bolo možno použiť pre dve osoby, ale zaberala by čo najmenej miesta. Pri určovaní rozmerov sme vychádzali z velkosti molitanových matracov 190X80X10 cm, ktoré dostať na našom trhu. Rozmery možno, pravda upraviť aj pre matrace inej velkosti. Konštrukcia pohovky je kovová, zvarená z bežne dostupných ocelových profilov Jäckel, ložná plocha je preglejková. Túto koncepciu som zvolil preto, že amatér obvykle nedosiahne dokonalý vonkajší vzhľad drevených výrobkov, kým povrchová úprava kovových plôch je oveľa jednoduchšia. Profily som neohýbal. Aby sme nemuseli používať velmi masívne profily, konštrukcia je vystužená troma priehradkovými nosníkmi. Konštrukcia nie je predimenzovaná z hľadiska prípustného priehybu pri maximálnom zaťažení (pretože treba uvažovať aj prakticky — bodové zaťaženie pri sedení na pohovke, počítali sme s maximálnym zaťažením 150 kp uprostred na jeden nosník). Preto nemôžeme použiť podstatne slabšie profily. POSTUP PRACE
Rozpiska materiálu
28
Najprv narežeme profily na potrebné rozmery. Treba pracovať čo najpresnejšie, lebo už odchýlka 1 mm by sa mohla negatívne prejaviť pri rozkladaní pohovky. Najdôležitejšie sú presné rozmery dielov 1, 6, 7, 8, 12 a 14. Pokiaľ ide o šikmo zrezané diely, dôležité je dodržať uhol 45°. Zadný rám zvaríme — diely 1 a 2. Dbáme na presnú pravouhlosť. Ďalej zvaríme obidve bočné operadla 4 s prednými nožičkami 5. Na tento účel je vhodné vyznačiť si na podlahe uhol týchto dielov 96°, ktorý treba dodržať. Potom zvaríme obidva rámy z dielov B, 7 a 8, ktoré musia byť rovnaké a presne pravouhlé. Medzi zadný rám a jeden z obidvoch vodorovných rámov vložíme plechové podložky 26 a obidva diely zvaríme dohromady. Potom privaríme obidve operadla s nožičkami k zadnému rámu a vodorovnému rámu. Medzi nožičky a vodorovný rám vložíme opäť na každej strane podložku 27. Plechové podložky 26 a 27 vymedzujú vôľu potrebnú pre pohodlné rozloženie pohovky. Predný a zadný priehradový nosník zvaríme z dielov 12, 13, 14, 15 a 16. Predný nosník privaríme medzí predné nôžky pohovky tesne pod vodorovný rám. Na zadnom nosníku privaríme najprv diel 14 k zadnému rámu, potom diely 16 k vodorovnému rámu. Diely 15 slúžia ako zarážka pre matrace a pred privarením ich podložíme podložkami 27. Ďalej zostavíme nožičky odklápacej dosky 3 s priehradovým nosníkom z dielov 9, 10 a 11. Celok privaríme k odklápaciemu rámu tak ako zadný priehradový nosník. Diely 10 pred privarením podložíme podložkami 27. Odklápací rám priložíme na vodorovný rám a zabezpečíme proti posunutiu. Závesy 19 odrežeme na šírku asi 15 mm a privaríme k obidvom rámom. Vyskúšame, či sa pohovka dá ľahko rozložiť. Nakoniec privaríme výstuhy 17 a 18, na ktoré sa priskrutkuje preglejka. Diel 18 je o 15 mm dlhší než diel 17, pretože ich treba založiť do bočnice
29
(poz. 7). Všetky zvary velmi starostlivo opilujeme. Narežeme 8 dielov preglejky 20, ktoré budú tvoriť ložnú plochu rozloženej pohovky, a diel 21 tvoriaci ložnú plochu zloženej pohovky. Vo výstuhách 17 a 18 vyvŕtame po dva otvory 0 4,2 mm a podľa týchto otvorov rovnaké otvory aj v preglejke 20 a 21. Otvory v preglejke zahlbime opatrne frézou alebo rovno zbrúseným vrtákom 0 10 mm do hlbky 3 mm. Pred zostavením urobíme povrchovú úpravu. Celú kostru očistíme a odmastíme, natrieme základnou farbou S 2000 a necháme zaschnúť. Po zaschnutí vytmelíme prípadné nerovnosti tmelom C 5001, prebrúsime a nastriekame nitroemailom C 2001 hliníkového odtieňa 9110. Striekanú niekoľko vrstiev. Náter možno urobiť aj štetcom. Po dôkladnom zaschnutí priskrutkujeme preglejky 20 a 21 ku kostre, otvory po skrutkách zatmelíme, preglejky prebrúsime skleným papierom a natrieme bezfarebným lakom.
Jeden molitanový matrac zúžime na 750 mm, z druhého odrežeme dva pruhy široké 330 mm. Všetky tri diely potiahneme potahovou látkou. V zloženom stave tvoria matrace 28 lôžko široké 750 mm, obidva matrace 29 slúžia ako operadlo. V rozloženom stave sa všetky tri matrace položia vedia seba a vytvoria súvislú ložnú plochu šírky 1400 mm, ktorá úplne stačí pre dve osoby. Možno však využiť aj celú šírku matraca 800 mm. Všetky zvary boli urobené elektricky, elektródami 0 2 mm. Náklady na zhotovenie pohovky nepresiahnu 1 400 Kčs, z ktorých najväčšiu položku tvoria obidva molitanové matrace á Kčs 420,—, ďalej poťah asi Kčs 200,— (táto položka môže byť rozdielna podía kvality poťahu), oceľové profily Kčs 200,—, preglejka Kčs 100,—, ostatné (skrutky, farby, závesy, elektródy atď.) Kčs 60,—. Konštrukcia je zrejmá z nákresov, celkový vzhľad pohovky znázorňujú priložené fotografie. JOZEF PODBRDSKÝ
POLICE S CIHELNOU PODEZDÍVKOU Uvádím návod na sestavení pokojové poličkové stěny, která slouží jednak na ukládání drobných předmětu a knih, jednak vhodně rozdělí pokoj nebo vytváří zákoutí. Můžeme na ní umístit i květiny a doplníme-li ji zídkou, pak unese i těžší věci, jako televizor, gramofon; můžeme ji využít i jako sedačku, dáme-H na horní desku zídky například kožešinu apod. Poličkovou stonu můžeme sestavit i do pravého úhlu, potom však přizpůsobíme i tvar zídky. Pořízení stěny je velmi levné. Police i nosné trámky jsou z měkkého smrkového dřeva, namoreného a natřeného bezbarvým lakem. Pořizovací cena dřeva je asi 250 až 300 korun. Rovněž výroba je poměrně jednoduchá. K sestavení
30
nepotřebujeme žádné speciální vybavení. Stačí sada dlát (rovných) s dřevěnou palicí, pilka, hoblík na přihoblovánl, plochá rašple, brusný papír, vrtačka s příslušným vrtákem na vyvrtání osazení pro nosníky na jednotlivé police. Jiné běžné nářadí má jistě každý při ruce. Dřevo by mělo být co nejkvalitnější, řádně proschlé a bez suků. Můžeme použit tvrdé i měkké dřevo. POSTUP PRACE
Na náčtrtku vidíme nárys a bokrys stěny. Rozvržení jednotlivých polic je individuální. Jednotlivé police jsou upevněny na nosnících, které jsou běžně v prodeji a používají se u normálního nábytku. Podle plánku si postupně vyvrtáme do trámků zdířky. Police jsou nasazeny jednak na trámcích, Jednak na dvojici latěk asi 1X1,5 cm. Tyto laťky jsou rovněž použity v sestavě jako ozdoba. Konce latěk jsou zasazeny nahoře i dole do lůžka, které vydlabeme dlátem. Pokud laťka nebo trámek prochází policí skrz naskrz, musíme vysekat příslušný otvor. Postupujeme odzdola a pracujeme přesně; trámky musí být upevněny přesně kolmo, svisle a v zákrytu. Způsob uchycení trámků jak v podlaze, tak u stropu si jistě každý provede sám podle toho, na Jakém druhu podlahy a stropu bude trámek připevněn. Máme-li postavenu zídku, pak Je upevnění trámků poměrně snadné. Můžeme udělat pevnou konstrukci, která není vidět, protože Je kryta horní deskou na zídce. Ve stropě, Je-li sádrový, je nejlépe vy-
S O L O L I T O V É TEHLY
dlabat lůžko pro trámek, který zasadíme a pak laťkami olemujeme. Nosné trámky pochopitelně nemusíme dělat až do stropu. Máme-li totiž nosný trámek až do stropu, musíme výřez v polici vydlabat do písmene U, abychom vůbec mohli stěnu sestavit. Není-li nosný trámek až do stropu, můžeme udělat výřez v policích Jako u středního trámku, to znamená otvor uzavřený kolem dokola. Připevněné police s vydlabanými otvory sestavíme do stěny a opravíme případné nepřesnosti. Potom stěnu rozebereme a dřevo povrchově upravíme. Měkké dřevo namoríme podle potřeby do žádaného odstínu, nalakujeme bezbarvým nitrolakem a vyleštíme směsí lihu a nítroředidla (asi 2 díly lihu a 1 díl ředidla). Tvrdé dřevo můžeme rovnou natřít bezbarvým nitrolakem a vyleštit. Potom už zbývá stěnu znovu a na pevno sestavit. KE STAVBE ZlOKY
Zídka na fotografii je z keramických cihel rozměru 25X12X6 cm. Jsou spojeny maltou a jejich povrch byl namořen mahagonovou červeni a přetřen epoxydovým dvousložkovým bezbarvým lakem. Spáry jsou natřeny bílým latexem. Zídka je postavena do tvaru písmene U, otevřeným koncem u zdi. Horní desku mužem zhotovit z jakéhokoli vhodného dřeva, avšak musíme kolem dokola udělat lem, abychom zakryli horní hrany zídky. Můžeme ovšem vytvořit i imitaci podezdívky pomoci lisované imitace zděného povrchu nebo tapet. JlRI JELÍNEK
pôsobí. Môžeme ním napodobnit rôzne obkladové materiály, kameninu a pod. Ani na vlhkých miestach steny sololit nepracuje, neprehýba sa, a najma dobre drží. JUDr. VLADIMÍR CERMÄK
Pri úprave bytového interiéru Je často vhodnejšia čistá tehlová stena, než akákoľvek malba alebo valček, najmä ak má byť štýl miestnosti alebo haly úplne odpočinkový. Upokojujúco pôsobiaci kozub (krb) a drevené obloženie stropu si priamo žiada tehlu, aspoň na Jednej strane. V súčasnosti sa už na tento účel vyrábajú papierové tapety, ktoré sú však len nedokonalou a nevkusnou náhradkou. Ani plastikové lisované panely imitujúce tehlovú stenu nie sú veľmi vhodné jednak pre nekvalitné vyhotovenie a malú pevnosť, jednak preto, že sú pomerne drahé. Ťažko sa s nimi pracuje pri členitej ploche, obstavaní dverí, výklenkov a pod. Nemožno ich deliť a prirezávať. Veľmi jednoduchý spôsob som vyskúšal pri obkladaní steny so vstavaným kozubom. Na okružnej píle som narezal sololit na rozmery tehly (odřezy sololitu sú veľmi lacné). Tieto obkladačky som po stranách obrúsil šmirglovým papierom a potom natrel latexovou farbou, namiešanou z červenej s prídavkom čiernej farby. Odtieň treba vyskúšať na vzorke. Na obkladačky možno pred natieraním naniesť tmelovú vrstvu, ktorú štetcom, tupováním, upravíme na požadovaný povrch, ktorým môže byť aj hrubo opracovaný kameň. Takto pripravené obkladačky potom ukladáme na bielu stenu prichytením dvoma 10 až 15 mm dlhými klinčekmi. Pred přibitím nanesieme aspoň na miesta klinčeka trochu lepidla Herkules, Kasein alebo im podobné. Klinčeky utiahnem pribíjačom a potom jemným přetřením náterom zahladíme ich stopy. Vyskúšaný spôsob Je pomerne
rýchly, lacný a dobre
31
VKUSNÉ LUSTRY
Pokojová lampa nemá být hezká jen tvarově, důležité je i jakou náladu dává místnosti při rozsvícení. To je ovlivněno hlavně tvarem a materiálem stínidel. V poslední době se rozmáhají stínidla z dřevěných dýh. Dávají měkké, teplé světlo, které vytváří příjemnou atmosféru i v místnostech zařízených strohým moderním nábytkem. Než začneme s prací, koupíme v domácích potřebách odřezky jasanové dýhy (jasan však není podmínkou) ti. 0,5 mm, z nichž vyřežeme dýhy na stínidla lampy — 84 kusů rozměru
32
180X35 (15) a 12 kusů rozměru 160X10 (10). Z jedné strany dýhy vyřízneme ve vzdálenosti 60 mm od sebe zářezy hluboké 12 mm. Pak nám dá celková sestava požadovaný tvar mírného vyklenutí dýhy. Na nejspodnějším dýhovém čtverci zářezy neděláme. Aby se sestava nerozpadla, použijeme pro spojení spojovací dýhy (14). Hrany jednotlivých čtverců spojíme tapetou DC-Fix — (13). Do horní strany stínidla vlepíme víko (10). Jeho tvar dostaneme, když celé stínidlo položíme na základní materiál — překližku — a obkreslíme. Do víka vyřízneme otvor 0 80 mm a vyvrtáme tři otvory 0 3 mm, 20 mm od hrany (asi po 120°). Nosný rám sestavíme z ramen (7). Na delším konci ramen vyvrtáme 70 mm od okraje otvory 0 8 mm. Po sestavení a zalepení spojů lepidlem Epoxy 1200 přilepíme na otvory rámu
cívky od nití (8) a na ně desky z překližky 0 120X6 (9). Před přilepením desky (9) si svrtáme tři otvory 0 4 mm, které přeneseme z víka (10). Desku (9) s víkem (10) sešroubujeme šrouby M 4 s maticí M 4 (18). ELEKTRICKÉ ZAPOJENI
Na desku (9) přišroubujeme objímku s přimontovanou dvoulinkou. Dvoulinku protáhneme otvorem v desce, cívce a rámu. Potom na ni navlékneme textilní izolační trubku (5) nebo (nedostaneme-li ji) dvoulinku či třílinku kruhového průřezu. Zbývá provléci všechny tři konce krabicí z organického skla (1) v jejímž dně je vyvrtán otvor 0 20 mm. Krabici polepíme tapetou DC-Fix. Po protažení drátů a trubek s dvoulinkou otvorem, propíchneme trubky vázacím drátem a ten omotáme, aby neklouzal. Z kon-
ce drátu uděláme závěsné oko. Textilní trubka je dost elastická a přitlačuje ke stropu krabici (1).
K plechové krabičce 1 (vznikne ohnutím rohů vystřiženého plechu) připevníme tabulky skla 5 a 6 pomocí izolovaného drátu 7, ze kterého uděláme jakési skobičky; pokud nemáte zkušenosti s řezáním skla a vyvrtáváním otvorů, bude lépe, koupíte-li si tabulky mléčného skla příslušných rozměrů přímo ve sklenářství. Skobičky z drátu uvnitř krabičky po nasunuti zahneme přesně na rozteč otvoru v tabulce skla. Postupujem zlehka, aby přílišným utahováním tabulka nepraskla. Po namontování tabulek skla vložíme na opačný konec stínidla montážní přípravek ze dřeva o rozměrech 140X140, ti. 20. V místě, kde bude žárovka, je stínidlo omotáno několika
Použitý materiál Krabička z organického skla (od zavináčů v majonéze), závěsný hák, dvoulinka v délce 2500 mm, železný vázací drát dl. 150 mm, textilní izolační trubka lakovaná, 0 8 až 10 mm, dl. 700 mm (3 ks), samolepicí tapety DC-Fix (tmavé nebo světlé dřevo) — 500 mm, hranol ze dřeva rozměru 620X35X20 (3 ks), malá cívka od nití (3 ks), překližka 0 120X6 mm (3 kusy), překližka 180X180X6 mm (3 kusy), objímka (nástěnná) — 3 ks, žárovka 60 W (3 ks), spojovací dýha 160X10X0,5 mm (12 ks), dýha rozměru 180X35X0,5 mm (84 ks), lepidlo Epoxy 1200, šrouby M 4X15 (9 ks), matice M 4 ČSN 021401, olejový lak na nábytek. ZBYNÉK BOEHM
Rozpiska materiálu
• • • , Tradičním materiálem stínidel pokojových svítidel je mléčné sklo. Změkčuje tvrdé elektrické světlo, ale zároveň propouští dostatek světla. To je nejen výhodné pro zrak, ale zároveň pro kapsu, protože se drahá elektrická energie neztrácí přeměnou na teplo v nevhodných stínidlech. Vyhotovit si stínidlo z mléčného skla není pro kutila snadné. Popsaná konstrukce však tento problém zdařile řeší. závitky papírového motouzu 8, jehož začátek přichytíme prvním závitem a konec podstrčíme pod poslední závit. Motouz utahujeme s citem, aby sklo neprasklo. Namotaný motouz přetřeme postupně třemi vrstvami bezbarvého olejového laku. Po dokonalém zaschnutí se motouz spojí s tabulkami skla, dřevěný přípravek můžeme vyjmout a pokračovat • v montáži. Připojením objímky k nosné šňůře je vodič připraven k provléknutí plechovou krabičkou 1. Po nastavení délky zamáčkneme do šňůry kleštěmi pojistku 3 v požadované výšce ve tvaru podobném závlačce. Místo pojistky můžeme udělat na šňůře suk. Pro žádanou vzdálenost obou stínidel provlékneme el. vodiče otvory vyvrtanými v půleném bambusu a vyvedeme do jediného otvoru krycí krabičky závěsu lampy. Zavěšení je individuální podle způsobu, jakým byla upevněna stará lampa, či na jaký je vývod na stropě připraven. JINDŘICH NOVOTNÝ
33
REGULÁTOR
TEPLOTY
TOPNÉ
VODY
Obr. 1. Sestava regulátoru teploty zvratné vody. Je hodně druhů zařízení umožňujících čištění teplosměnných ploch kotle teplovodního vytápění. Ideální ovšem je, aby plochy kotle zůstaly bez usazenin jakéhokoliv původu. Ocelové kotlíky navržené a postavené amatéry se mimo vnější vzhled neliší od továrenských výrobků. Je nutné si uvědomit, že milimetrová vrstva dehtových usazenin klade takový tepelný odpor, jako kdyby stěna kotle byla z ocele třicet centimetrů tlusté. Zni to neuvěřitelně, musíme však věřit tepelným výpočtům. Je zbytečné zvyšovat výkon kotle rychlejším oběhem vody, nebof výsledek je nepodstatný. Také tloušťku stěny kotle nemá smysl měnit, protože při ti. stěny 3 až 10 mm je tepelná prostupnost prakticky stejná. Chceme-li tedy zvýšit výkon kotle, zbývají dvě možnosti: — zvýšit teplotu plamene, tzn. zabránit přílišnému ochlazování plamene o studené kotlové stěny; — zvýšit výkon rychlejším prouděním spalin kolem teplosměnných ploch nebo zvětšit topnou plochu. Jak toho dosáhnout? První zásadou je udržet stěny kotle přiměřeně čisté, což nelze dosáhnout žádným mechanickým čištěním. Topná voda, která se vrací do kotle nemá mít nižší teplotu než 60° C, jinak se kotel zanáší dehtem a tvrdými usazeninami. Vzniklé sírnaté korose způsobují, že ocelový kotlík za 10 až 15 let musíme na-
34
hradit novým. Vratnou vodu je tedy nutné předehřívat. V zahraničí se používají směšovací ventily s termostatem, které se však dosud u nás sériově nevyrábějí. Proto jsem zhotovil regulační ventil sám. Slouží již třetí topnou sezónu k plné spokojenosti. Nemohu tvrdit, že jsem uspořil palivo, avšak teplota vzduchu ve vytápěných prostorách se zvýšila ze 17° C na 21° C. Regulační ventil lze použit u všech ocelových a litinových kotlů.
použijeme jako přírubu, zbytek na dno. Střed máme odúlčíkovaný od řezání, takže vyvrtáme otvor 0 12 mm. Obrousíme přírubu a přesně kolmo sestehujeme na plášť. Navrtáme otvory 0 55 mm. Nesmíme je řezákem pálit, jinak se plášť zdeformuje! Přívodní trubky nařežeme na 0 60 mm a vybrousíme je, aby přesně dosedly na plášť. Dobrá příprava se při svařování vyplatí. Svařujeme vždy střídavě proti sobě. Přírubu obvaříme z obou stran.
POSTUP PRÁCE
Regulační křidlo 2. Vyřízneme desku a obrousíme zaoblení tak, aby se v plášti 1 otáčela. Uděláme zářezy a navaříme kulatinu. Pak v místě svaru zakulatíme.
Při práci budeme potřebovat svářet obloukem i plamenem, a proto si musíme zajistit i pomoc zkušeného svářeče. Z nářadí pak budeme potřebovat brusku, vrtačku (stačí ruční). Mnozí udělají nejlépe, když si plášf i příruby nechají navařit topenářem. Na obr. 1 je funkční sestava. Topná voda z kotle naráží na regulační křídlo, kterým se rozdělí na část k vytápění a část k ohřevu vratné vody. Při zatápění sklopíme regulační desku až na doraz na zarážku 7. Po dosažení teploty přes 80° C na teploměru 2 nařídíme pákou S regulační desku do vyzkoušené polohy. Nemějme obav z teplot kolem 90° C, neboť zařízení je naprosto bezpečné. PláSť 1. Naprosto rovně si nařežeme trubku 0 108/4 mm. Řezákem pomocí kružidla vyřežeme přírubu 0 150 mm. Pak přesně vyřízneme kruh 0 108 mm. Vzniklé mezikruží
Víko 3. Odůlčíkujeme, vyřízneme řezákem, navrtáme otvor 0 20 mm. Osadíme šrouby M8 a zavaříme je. Navaříme podložku a provrtáme 0 12 mm. Dno pláště 1 vycentrujeme s regulačním křídlem 2 a dno zavaříme. Přišroubujeme víko 3 a za otáčení křídlem dotáhneme šrouby. Těsnění je z klingeritu o ti. 3 mm. Šrouby dotahujeme křížem, vždy proti sobě. Zarážka 7. Křídlo 2 nastavíme tak, aby výstup topné vody nebyl zcela uzavřen — 1 cm mezera stačí (kóta v obr. 1). Pak označíme a zavaříme zarážku 7. Zarážku 7a umístíme tak, aby topná i vratná voda mohla nerušene proudit. Navaříme podložku 0 20 mm. Příruba ucpávky 4. Jelikož z ocelo-
35
litiny jí nemáme možnost udělat a potřebnou těžko seženeme, musíme postupovat dle výkresu. Nemůže být totiž ze železa, ucpávka občas kape. Ovládací páka 5. Zhotovíme ji z tyčoviny 10X20 mm a vhodně vytvaru jeme. Na hřídel regulačního křídla 2 je upevněna bud pomocí kolíku, klínu, šroubu nebo čtyřhranem, který vypilujeme. Montážní schéma na obr. 3 znázorňuje umístění regulátoru na potrubí a potřebné vybavení. V případě, že chcete přes směšovač napojit sklepní tělesa, nechte si odborníkem vypočítat, zda to je možné. Teploměr 1 i 2 je nutno umístit alespoň 50 cm od regulátoru, nejlépe
Obr. 3. Montážní schéma za ohyb, aby ukazovaly správné hodnoty. Směšovač není nutné napojovat na
REKONSTRUKCE KOTLE Útulná domácnost a maximální — rozumovými prostředky dosažitelné pohodlí, je touhou každého. Nezbytnou podmínkou k dosažení tohoto cíle je teplo v bytě. Etážové topení tuto podmínku splňuje, pokud v důsledku nevhodné konstrukce nevyžaduje příliš obtížnou obsluhu a stálý dozor. Např. nekvalitní uhlí mnohdy způsobuje, že udržet oheň je úkol nadlidský. Rošt je stále zanesen,
čímž znemožňuje přístup vzduchu k čerstvému uhlí, kotel nehřeje, komín se nadměrně zanáší. Oživeni ohně vyžaduje otevřít topeniště, odstranit škváru, popel — prostě mrzutosti. Účinnost takového vytápění je pak malá. U kotlů, které mají jednoduchý plochý rošt event. i s otočnou částí (obr. 1) lze provést poměrně snadno radikální rekonstrukci. Princip re-
potrubí pomocí přírub; práce by se značně prodražila. Na vlastním plášti nemůže dojít k závadě, která by vyžadovala jeho demontáž. Necháte-li si regulátor udělat v odborné dílně, vyjde asi na 350 až 400 korun. Vlastní montáž do potrubí včetně vyregulování asi na dalších 300,— Kčs. A ještě něco. Opatřete si teploměr do 450 °C a namontujte ho pomocí jímky do kouřovodu za kotel. Teplota spalin má být v rozmezí 160 až 200 3 C. Budete překvapení, kolik tepla utíká komínem. Teploměr vám málokdy ukáže méně než 300 °C. To již je ovšem jiná kapitola. VIKTOR HNIDKA
konstrukce spočívá v tom, že se rošt zvětší o šrafovanou plochu a použiji se dva rošty bez otočné části, z nichž jeden je vodorovný a druhý šikmý (obr. 2). Vodorovná část je pohyblivá ve vodorovném směru tak, že po odsunutí vpravo (u jiných konstrukcí vlevo) prohořelé uhlí, tj. škvára — spadne do popelníku a může být i s ním vynesena ven bez zbytečného prášení. Po vrácení roštu do provozní polohy se z násypné šachty dostane na rošt čerstvé uhlí. Způsob upevnění roštů může být různý. Nelze pochybovat, že každý jen trochu zručný kutil tento pro-
Obr. 1. Jedno z možných původních uspořádáni roitu # Obr. 2. Topeniiti po rekonstrukci # Obr. 3. Schéma mechanismu pro posouvání roltu • Obr. 4. Spolehlivé spojeni táhla (1) s roitem # Obr. 5. Spolehlivé a rychlé rozebíratelné spojeni táhla (3) s vidlici (2).
36
blém hravě vyřeší. Bylo by neúčelné popisovat způsob provedení podrobně, když stejně u každého kotle musí být řešení v podrobnostech přizpůsobeno jeho konstrukci. Pokud jde o mechanismus pro pohyb roštů, může vypadat tak, jak jsem jej provedl já (obr. 3). Nutný a postačující pohyb roštu je 6 až 7 cm. Potíž je se sháněním vhodného roštu, leč i to se po více návštěvách v Kovomatech podaří. Hlavní je jeho vhodná délka, šířku lze upravit odříznutím jednoho nebo více žeber. Poměrně kritická je délka roštu šikmého. Limitujícím faktorem je zde úhel sklonu, který má
být 45° a více a pak vzdálenost C — obr. 2, aby uhlí nezůstávalo viset. Vodorovný rošt může být i delší, jen aby dovolil jeho odsunutí o zmíněných 6—7 cm. Detail upevnění 5 táhla 1 je na obr. 4. Velmi se mi osvědčil. Snadno se vyrábí a znamenitě drží. V hlavici táhla 1 se nařízne závit M8, našroubuje se na vyčnívající šroub a jako celek se vloží do kotle. Toto provedení nevyžaduje žádné zajištění táhla 1 proti vypadnutí. Detail 5 je vyroben z plechu 1 až 1,5 mm tlustého. Spojení táhla 3 s vidlicí 2 musí být provedeno podle obr. 5. Nelze je provést prostým ohuntím jako u táhla 1,
protože by vyskakovalo. Pokud jde o rozebiratelnost, jsou obě řešení rovnocenná. ZkuSenosti z provozu Rekonstrukci jsem provedl na začátku prosince roku 1971. Do dnešního dne je kotel v nepřetržitém provozu, ani jednou nevyhasl, ani jednou jsem neotvíral dvířka topeniště (kromě popelníkových), nepráší se, v bytě je stále teplo, spotřeba uhlí klesla o 25 %. Interval, ve kterém bylo nutno čistit 'komín, se prodloužil z jednoho týdne na tři týdny. JAN HOLÝ
LOŽISKOVÉ TĚLESO ELEKTRICKÉ PRAČKY VIRENA Sehnat těsnicí kroužky GUFERO do starší el. pračky zn. VIRENA bývá velký problém. Vrtule této pračky je uložena v umělé hmotě, která se časem opotřebuje (vydře) a ani nové těsnění nezabrání vytékání vody kolem hřídelky na motor. Pračka ztrácí výkon, protože řemen prokluzuje a hrozí spálení motoru. Tuto závadu jsem odstranil tím, že jsem vyvrtal větší otvor do umělé hmoty (podle obrázku) a stěny otvoru jsem zdrsnil. Po vložení těsnicích kroužků Gufero B hřídelky jsem otvor zalil DENTACRYLEM a nechal zaschnout. Dentacryl má velkou odolnost proti otěru a samomazací schopnost nasáknutím oleje. Po zatvrdnutí dentacrylu stačí vyvrtat mazací otvor o průměru 3 mm, nakapat olej a hřídelku několikrát protočit. Takto opravená pračka pere už více než pět let bez poruchy. FERDINAND URYGA
PODLOŽKA
K
orunkové uzávěry z lahví od piva obsahují korkové vložky, které kancelářskými svorkami spojíme a vyrobíme podložky pod teplé nádobí. Kovových korunek můžeme použít jednorázově jako misky pro přípravu malého množství barvy, epoxydu nebo dentacrylu. Vložky z umělé hmoty se zase hodí k vystřižení malých podložek k těsnění. J. Š.
•
ahve od Ironu z umělé hmoty můžeme po upotřebení znovu plnit ijinými čisticími prostřed ky jako lihem, benzínem, ředidlem, strojním olejem apod. Je to praktické a hospodárné. Pôknou a účelnou olejničku získáme, vyrobíme-li si náustek ze šroubovacího uzávěru lahve, kous ku plechu a kovové trubičky z náplně propisovaček.
L
OLEJNIČKA UZÁVĚR S OTVOREM ODŘÍZNOUT KULIČKU VLOŽKA Z PROPISOVAČKY PŘIPÁJENO PLECH POLYETHYLENOVÉ TĚSNĚNÍ
LÁHEV OD IRONU
37
PRO DETI 8 VTEŘIN A DOST! Základní částí hry ]e tablo (obr. 1), které sestává z rámu 1 sešroubovaného nebo sklízeného ze čtyř dřevěných lišt 15X35 mm. Hodí se rám, jaký je pod broušeným zrcadlem, které prodávají např. Domácí potřeby. Na zadní straně jsou upevněny čtyři vodorovné lišty 2, na jejich přední ploše jsou namontovány dvě svislé lišty 3. Lišty 2, 3 vytvoří v rámu devět okének 70X110 mm, v nichž jsou s vůlí 1 mm otáčivě uloženy tabulky 8. Pro postavení na stůl slouží dva stojany (obr. 2), složené z podstavců 4, vložek 5 a lišt 6. Stojany se zasunou do plechových příložek 7 na rámu 1. Stojany tvoří zrcadlové obrazy, otvor 0 5a výřez 5X28 jsou před rámem. Tabulka 8 má dva čepy 9, kterými je uložena v předvrtaných otvorech ve vodorovných lištách 2 a dá se otáčet o 180°, přičemž v obou polohách je pohyb omezen narážkami 24. Z přední strany vidíme tudíž vždy jen jednu stranu tabulky. Na její přední straně jsou čísla 1 až 9 (obr. 1), na zadní stranu se na hřebíčky 10 zavěšují štítky 23. Štítky tvoří série po
9 kusech a jsou opatřeny různými obrázky, kresbami nebo hesly, která tvoří určitá ucelená témata. Čepy 9 jsou hřebíky, z nichž odstraníme hlavičky a začistíme. Aby v překližce dobře držely, sevřeme ji při zatloukání hřebíků svorkou nebo svěrákem. V podstavcích 4 je pomocí čepu 12 a páky 11 uloženo otáčivě víko krabice, která slouží na uschování hry. Čep 12 se otvorem 0 5 v levém podstavci a otvorem v bočnici víka zasune do pouzdra, které tvoří překližkové části 17, 18, přinýtované k víku 26. Páka 11 se obdobně zasune
LEVY PODSTAVEC MÁ MÍSTO VÝŘEZU JEN OTVOR o 5 m m
38
1 »
otvorem v bočnici víka do pouzder tvořených částmi 20, 21, 22, 23 a 13, 14, 15, 16 přinýtovaných rovněž k víku 26. Závěrkami se v nich upevní. Páka 11 je uložena ve výřezu pravého podstavce 4. Víko 26 se dá tudíž pákou zvednout do polohy, která je na výkrese vyznačena čárkovaně, a v níž zakrývá tablo. Na vnější stranu víka přilepíme obrázek 28, který ve zvednuté poloze víka tvoří oponu. Povrchová úprava má být atraktivní, ovšem vkusná. Hodí se polepení knihařským plátnem, barevnými fóliemi, nebo nátěr.
l/l
99
Hry se zúčastní jeden hráč, který hru řídí a dává otázky, jeden (nebo více hráčů), kteří soutěží, tj. snaží se uhodnout správné číslo. Nejprve zvedne vedoucí hráč víko do polohy 26a, takže zakrývá tablo. Nyní zvolí devět obrázků, rozvěsí je na otáčivé tabulky a otočí je obrázky ven. Pak na „osm (nebo více) vteřin a dost" sklopí víko, takže odkryje
tabulky a soutěžící vidí obrázky. Při zvednutém víku se pak tabulky opět otočí zpět a po jeho sklopení začne soutěž. Její pravidla jsou známa z televize, doma je ovšem přizpůsobíme věku hráčů. Vrcholem je poslední kolo, rozdílení cen, kdy místo obrázků se na tabulky rozvěsí tři štítky s nápisem „dost" a šest košíčků s odměnami. Ty si hráč, který uhodl, vybere.
Hra je poutavá, má však i výchovný smysl. Vedoucí hráč totiž dává při soutěžení otázky, tj. musí na obrázky, které rozvěsil, tvořit souvislé a srozumitelné věty. Jinak se otázka nepřijme. Soutěžící pak trénují postřeh a paměť, zejména tzv. „fotografickou", při níž si musí krátkým pohledem co nejvíc zapamatovat. RICHARD MIHULA
Ruzpiska materiálu Cis.
Součást
ks
Materiál a jeho rozměry
DEKORAČNÁ PLASTIKA - IMITÁCIA KACHIEL Najjednoduchšími prostriedkami zhotovíme pôsobivé dekoračné doplnky do bytu. Postup: Do obdlžnikovej plochy 10X15 alebo 15X20 cm umiestnime štylizovaný motív — siluetu, kvet, figúru alebo abstraktný vzor. Tento obrys prenesieme na lepenku aspoň 1 mm hrubú a vyrežeme, aby sme dostali šablónu 2 vhodnú na vytvorenie reliéfu na budúcom odliatku. Teda pozor — motív vyrežeme, okolie zostane! Na vhodnú podložku (doštičku, preglejku, sololit) položíme aspoň čiastočne vodovzdorný papier 3 (pergamen, celofán, pauzovací papier) a z odrezkov líšt zostavíme rám 1, ktorý pribijeme niekoľkými klinčekmi 4 na podklad. Z mäkkého viazacieho drôtu 0 asi 1 mm zhotovíme „armatúru" pre plastiku; pamätajme na závesné oko 5. Nevystužený sadrový odliatok je krehký a lanko za zlomí. Potom si vypočítame objem budúcej plastiky v cm3. Napríklad pri šírke 10 cm, dĺžke 20 cm a hrúbke 1,5 cm je objem 300 cm3. Do tohto množstva vody sypeme za stáleho miešania bielu alabastrovú sadru, kým hmota nenadobudne hustotu smotany, ktorá je najvhodnejšia n;i odlievanie. Ako misku použijeme polovicu starej gumovej lopty. Po odliatí síce niečo zvýši, ale to je potrebná re zerva. Do formy nalejeme sadru najprv len do výšky asi 0,5 cm, „armatúru" vložíme tak, aby závesné oko prišlo správne do hornej polovice plastiky a dolejeme tak, aby záves zostal vonku. Len čo sadra stuhne (zahreje sa), odstránime opatrne lišty a z líca odliatku snímeme papier aj prilepenú lepen-
40
14 Vložka 15 Závěrka
ku. Nožom upravíme povrch plastiky, najmä obrysy reliéfu, zvýrazníme siluetu, prípadne doplníme ryhami a vrypmi kresbu vnútri siluety. Po niekoľkých hodinách, alebo na druhý deň (podlá vlhkostí prostredia), keď sadra čiastočne vyschne a je schopná prijímať vodu, vyfarbíme líce aj bočné steny vodovými farbami v sýtych výrazných farbách, pretože ich biela sadra zosvetlí. Okraje a bočné steny sú najtmavšie. Odliatok necháme niekoľko dní v teple, a keď sadra riadne vyschne, prelakujeme plastiku na líci a na bočných stranách niekoľkokrát hustým kopálovým lakom, aby získala sklovitú glazúru, akú mávajú predávané keramické kachle. Zadnú stranu nikdy nelakujeme, pretože sadra musí „dýchať". Ing. EDVARD WIRTH
PRO VLASTNI DÍLNU SVÁŘECÍ TRANSFORMÁTOR Výroba svářecího transformátoru vyžaduje značné množství materiálů, af již jde o transformátorové plechy na jádro, nebo potom o materiál na vinuti cfvek (vždyť se jedná o mnoho kg midi). Tyto materiály jsou v mnoha případech těžko dostupné. Nejjednodušší je použit materiál ze starého vyřazeného větliho transformátoru. Tlm je oviem dáno rozličné konstrukční řeiení svářecího transformátorn. Proto se ve svém Článku budu zabývat populární formou výpočtu a konstrukčními zásadami.
Užitečný výkon N transformátoru je závislý na velikosti jádra, počtu závitů a stupni účinnosti. Rozlišujeme vždy transformátor pro trvalý provoz a transformátor pro provoz přerušovaný. Svářecí transformátor považujeme za transformátor s přerušovaným provozem. Výkon transformátoru si určíme podle toho — jaké jsou potřebné provozní podmínky pro svařování elektrickým obloukem, — jak je dimenzována elektrovodná sít a — Jaký materiál se nám podaří opatřit. A. Napětí, kterým oblouk zapalujeme, nazýváme zapalovacím napětím. Při stejnosměrném proudu se pohybuje v mezích 40 až 90 V, při střídavém proudu v mezích 70 až U0 V. Chceme-li, aby oblouk při zapalování snadno nasazoval, měli bychom volit napětí sekundáru v tomto rozmezí. AvSak na základě praktických zkušeností k zapálení oblouku střídavým proudem postačí napěti v rozmezí 40 až 60 V.
Napětí potřebné pro udržováni oblouku se nazývá pracovni napětí. Je značně nižší než zapalovači napětí a závisí na druhu používaných elektrod. Tak např. při holých elektrodách je asi 20 V, při obalovaných elektrodách se pohybuje v mezích 25 až 30 V, při uhlíkových elektrodách asi 50 V. Napěti sekundáru je tedy dáno rozmezím 40 až 60 V. Abychom mohli určit výkon sekundáru, je třeba znát ještě velikost svářecího proudu. Tento svářecí proud určuje několik faktorů: — tloušťka svařovaného materiálu, — průměr a druh elektrody, — poloha, ve které má být svár proveden. Protože při amatérské stavbě svářecího transformátoru jde o svařování menších konstrukcí, bude vyhovovat sekundární proud do 170 A. Pro doplněni a používáni elektrod uvádím tab. 1 a 2.
Tab. 1. Přehled elektrod vhodných pro střídavý proud a jejich použití Barevné označeni
Elektroda
Polohy svářeni
Příklady použiti
E. 41.00
všechny
Na podružné 2konstrukce a součástky málo namáhané z oceli pevnosti do 50 kp/mm
černá
E. 42.11
viechny
Na konstrukce a součástky z konstrukční oceli pevnosti do 50 kp/mm2 Hustý tok; možnost svářet shora dolů
bila
E 4ZJ2
vodorovná nahoře a svislá
Na kontrakce a součástky do 50 kp/mm2 Potřebný velký výkon při sváření
bílá
B 42.18
viechny
Jenom na plechy o tloulfce pod 3 mm s pevnosti v tahu do 50 kp/mm2 Hustý tok; potřebný malý výkon při sváření
bílá
E 44.22
vodorovná nahoře a svislá
Na sváření mostních konstrukci z oceli 10 373 a na svářeni ocelí 10 370 a 10 372 a betonářských Potřebný velký výkon při svářeni
rumělková červeň
E 44.72
viechny
Na kotle a tlakové nádoby z oceli Potřebný velký výkon při svářeni
rumělková červen
E 48.72
viechny
Svářeni kotlů a tlakových nádob z oceli Potřebný velký výkon při svářeni
ultramarín
41
Tab. 2. Přípustné proudové zatíženi elektrod
Podle všech těchto uvedených podmínek by byl pro amatérskou potřebu výkon svářecího transformátoru na sekundáru v mezích 6800 W až 10 200 W. B. Při používání svářecího transformátoru hraje podstatnou úlohu dimenzování elektrovodné sítě. Je nutno počítat, že např. při sekundárním proudu transformátoru 170 A pohybuje se proud primáru při napětí 220 V v mezích 20 až 58 A a při napětí 380 V v mezích 13 až 34 A. Proto již při návrhu svářecího transformátoru je nutno s touto skutečností uvažovat a předevSím se přesvědčit, na jaké proudy jsou dimenzované přívody, pojistky a elektroměr! V domech, kde je zaveden motorový proud, bývá rozvod, pojistky a elektroměr v rozmezích 20 až 25 A, neboli primární příkon se může pohybovat: — bez přetížení sítě a elektroměru při 220 V od 4 400 VA do 5 500 VA při 380 V od 7 600 VA do 9 500 VA — s úvahou krátkodobého přetížení sítě a elektroměru při 220 V od 8 800 VA do 11 000 VA při 380 V od 15 200 VA do 19 000 VA Výkon transformátoru bude při 80 % účinnosti — bez přetížení sítě a elektroměru při 220 V od 3 500 W do 4 400 W při 380 V od 6 100 W do 7 600 W — s úvahou krátkodobého přetížení sítě a elektroměru při 220 V od 7 000 W do 8 800 W při 380 V od 12 200 W do 15 200 W C. Množství a rozměry získaných transformátorových plechů nám určují průřez jádra s = čistý průřez jádra, tj. tloušťku plechu bez izolace. Jsou-li plechy izolované papírem, vypočítá se čistý průřez jádra násobením skutečného průřezu jádra konstantou 0,9. To znamená, že se uvažuje tlouštka izolace 10 %. Na základě čistého průřezu jádra lze již také vypočítat výkon N.
až 12 000 G. Nepoužívejte proto jiných plechů než transformátorových. Nejenom průřez jádra určuje výkon, ale také průřez drátu na vinutí. Proto bude důležité přihlédnout při určování výkonu také na získané dráty. Aby se transformátor příliš nezahříval, volíme úměrné zatížení cívek. Při přerušovaném provozu jsou to 4 A/mm2 při použitém měděném vodiči. Použijete-di hliníkový vodič, pak uvažujte 3,4 A/mm2. Máme-li k dispozici pro sekundární vinutí měděný pás 3X14 mm, tj. 42 mm 2 průřezu, snese toto vinutí 42X4 = 168 A, což by odpovídalo požadavkům kladeným na výkon sekundáru od 6fi00 W do 10 200 W (40 až 60 V). Průřez drátu primárního vinutí spočítáme při 80 % účinnosti transformátoru podle vzorce N 3,2 . E N = výkon transformátoru na sekundáru E = použité primární napětí Při výkonu sekundáru 6 800 W je tedy nutný průřez měděného drátu primárního vinutí — při napětí 220 V 9,7 mm 2 — při napětí 380 V 5,6 mm2 Je-li však výkon sekundáru 10 200 W, zvýší se průřez měděného drátu primárního vinutí — při napětí 220 V na 14,5 mm2 — při napětí 380 V na 8,4 mm 2 Výkon transformátoru je také ovlivněn teplem vznikajícím za provozu a jeho odváděním. Proto při stavbě zajistíme dobré větrání. Při sváření tedy potřebujeme značný proud postačující k taven! materiálu, ale současně musíme mít i napětí aspoň 40 V k nasazení a udržování oblouku. Proto maximální výkon svářecího transformátoru bude značný, ale přitom značně kolísavý během provozu. Musíme si uvědomit, že při zapalování oblouku dochází ke zkratu v sekundáru. Z toho důvodu se svářecí transformátory mnohdy staví jako rozptylové s posouvatelným rozptylovým jádrem mezi oběma sloupky.
Počet závitů Stříhání plechů na určité rozměry je dost problematické, neboť transformátorové plechy jsou značně křehké. Střih je potom otřepený a může způsobit na okrajích spojení jednotlivých plechů. Proto doporučuji rozměry získaných plechů pokud možno zachovat. Ne všechny druhy železa jsou stejně vhodným materiálem pro stavbu transformátorů. Obyčejný železný plech můžeme zatížit magnetickou indukcí 6 000 až 8 000 G, zatímco transformátorový plech může být zatížen 10 000
42
K výpočtu počtu závitu použijeme tohoto vzorce:
kde Zi = počet závitů primárního vinutí, Z2 = počet závitu sekundárního vinutí, Ei = napětí primáru ve V, K2 = napětí sekundáru ve V, B = volená indukce v G,
Cfvky se zhotovuj! z lepenky, umakartu nebo jiného vhodného materiálu, který netrpí teplem. Je výhodné slepit cívku lepidlem Epoxy 1200 nebo jiným vhodným. Cívka musí na jádru dobře sedět. Není-li tomu tak, musíme vůli vyplnit železem. Obtížná je montáž zvláště posledních plechů. Často je třeba použít svěráku a plechy smáčknout, aby mohly být nasunuty další. Nikdy nesmí být cívka zhotovena s větší vůlí než 0,5 mm. Vůle 0,5 mm je pro zručného mechanika dostatečná.
Jádro by se více zahřívalo. Změna počtu závitů v malých rozmezích však může nastat, aniž je výkon příliš ovlivněn.
VINUTÍ Základním předpokladem zdařilé stavby svářecího transformátoru je vinutí z dobře izolovaného drátu. Na primární vinutí je vhodný drát izolovaný smaltem a opředený bavlnou. Sekundární vinutí se většinou vine mědědým pásem, který se izoluje olejovým plátnem. Nepoužívejte drátu izolovaného pouze smaltem. Při provizorním navíjení (ručně, nebo provizorní navíječkou) se snadno stane, že se izolace poškodí, aniž o tom víme. Může vzniknout zkrat, celá práce je pak marná a musíme vinout znovu. Také dráty určené pro elektroinstalaci, izolované umělou hmotou (PVC), nejsou vhodné. Případným zahříváním transformátoru tato izolace měkne a mohlo by rovněž dojít ke zkratu. Jednotlivé vrstvy se prokládají pásem olejového plátna nebo jiné izolace jako např. papírem napuštěným šelakem apod. Dbejte také, aby byl počet závitů dodržen, jinak bude dávat transformátor jiné napětí, čímž bude ovlivněn výkon. čtvercový nebo obdélníkový tvar průřezu jádra vyžaduje stejný tvar cívky pro vinutí. Chceme-li mít vinutí kulaté, které se lépe vine (obzvláště sekundár), musí mít průřez jádra tvar do kříže dle vyobrazení (obr. 1). Vzniklé mezery se vyplňuji dřevěnými tvarovanými lištami.
Na jádro použijeme jedině plechů transformátorových. Stahujeme je bud šroubem, který prochází jádrem, nebo po obou stranách špalíky z tvrdého dřeva staženými šrouby mimo jádro. Způsob s dřevěnými špalíky je jednodušší a kromě toho zaručuje, že šrouby nemohou způsosit spojení plechů. Použijeme-li šrouby, které procházejí jádrem, musí být bezpodmínečně od stěn děr izolovány tlustým papírem, kterým šrouby obalíme. Jinak se jádro zahřívá. Zahřívají-li se šrouby při provozu, je nutno je lépe izolovat. Plechy musí být dobře utaženy. Nejsou-li, jádro drnčí. V tom případě je impregnujte šelakem nebo izolačním lakem. Jádro se skládá z pásů podle nákresu (obr. 2) tak, aby se v každé další vrstvě dělicí spáry střídaly a pásy pak po složení tvořily celistvý blok. Je-li izolace na některém transformátorovém plechu špatná, je nutno ji obnovit.
STAVBA SVÁŘECÍHO TRANSFORMÁTORU Zadání: Svařovací transformátor bez rozptylového jádra Sekundár — napětí: 45 V proudy: přepínatelné ve skocích 50, 70, 90, 130 a 170 A. Primář — Protože jde o značný příkon, volíme napětí pouze 380 V. K výrobě svářecího transformátoru je použit materiál získaný ze starého vyřazeného transformátoru. Průřez jádra u něho je 54 cm2, což vyhovuje požadavkům zadání. Je složeno z plechů o rozměrech 45 X 310 mm, 80X310 mm a 45X195 mm, 80X195 mm a staženo šrouby, které procházejí jádrem. Celkový tvar jádra je tedy obdélník o rozměrech 390X275 mm s okénkem pro vinutí 230X115 mm (obr. 3). Tvar, rozměry plechů a izolace nejsou tak důležité, jen aby byl dodržen průřez jádra a aby pásy po složeni ponechaly dost místa pro cívky. Obáváte-li se, že plech je
4a
horší kvality, volte průřez jádra nepatrně větší. Proužky plechů se nasouvají až do hotových cívek. Jádro má v průměru tvar kříže, proto zhotovíme cívky kulaté, dlouhé 23 cm. Zhotovíme je na dřevěný válec (kopyto) postupným lepením vrstev papírů vodním sklem. Lepíme tak dlouho, až tloušťka stěny je asi 5 mm. Necháme řádně zatvrdnout. Po zatvrdnutí cívek vineme nejdříve cívku primárního vinutí. Vzhledem k nevelikému počtu závitů vineme cívku snadno i ručně. Vineme těsně závit vedle závitu a dobře utahujeme, aby drát při provozu transformátoru nedrnčel. Jednotlivé vrstvy prokládáme olejovým plátnem nebo jinou vhodnou izolací. Umístění vinutí na cívce je zřejmé z obr. 4. Pro 380 V je to 355 závitů měděného drátu 0 2,8 mm izolovaného smaltem a opředeného bavlnou. Vinut! je dobře napustit izolačním lakem. Proud přivádíme dostatečně silným izolovaným kabelem přes vypínač 25 A, umístěný uvnitř skříně a vyvedený knoflíkem na čelní desce. Sekundární vedení je z měděného pásu 3X14 mm izolovaného olejovým plátnem. Skládá se z devíti samostatných sekcí (obr. 4 — A a B). Osm sekcí je vinuto po šesti závitech na sebe (obr. 4 — A). Z toho čtyři jsou umístěny na cívce u primárního vinutí — po dvou na každé
OBR. 4
straně a čtyři na samostatné protilehlé cívce. Devátá sekce (obr. 4 — B) je navinuta 18 závity, tj. 6 závitů ve třech vrstvách. Vývody všech těchto sekcí (obr. 4 — body 2 až 11) jsou vyvedeny na svorkovnici, zhotovené z pertinaxu a deseti mosazných šroubů M8 (obr. 5). Spoje musí být těmito mosaznými šrouby pevně staženy, aby nikde v sekundárním obvodu nevznikal zbytečný odpor. Ten by ohrozil provoz transformátoru. Na této svorkovnicí lze potom pomocí propojovací lišty (obr. B) zhotovené z měděného pásu 3X14 mm zapojovat v sérii větší nebo menší počet cívek a měnit výkon transformátoru. Propojovací lišta má otvory 0 8 mm rozmístěné tak, že obsahuje všechny rozteče mezi šrouby na svorkovnici. Manipulaci s kombinováním cívek si potom může každý
Při používání transformátorových zdrojů, při kterých napětí naprázdno přesahuje 60 V, musíme dodržet tyto bezpečnostní předpisy: a) Při dlouhodobém sváření se musí používat dva páry rukavic. V suchých se pracuje a vlhké se zatím suší od potu. Rukavice se nesmí používat, jsou-li poškozené. b) Elektrody vyměňovat jen v rukavicích. c) Rukověť držáku elektrod musí být dokonale izolována. S porušenou izolací se nesmí pracovat. Svářeč se nesmí při práci dotknout držáku nechráněnými částmi těla. d) Držák elektrod a svorka před začátkem sváření musí být izolované a samostatně uložené. I při práci se musí držák vždy izolovaně položit. e) Po přerušení sváření se má transformátor vypnout. Doporučuje se i namontovat dálkové ovládání držáku. f) Transformátory se nemají používat na sváření rozměrných konstrukcí, uzavřených nádob a na montáže. V případě, je-li to potřebné, svářeč musí používat speciální izolační pomůcky, gumové boty, rukavice a nesmí se dotknout svářeného předmětu. uspořádat podle své potřeby. Přepínací svorkovnice je umístěna na pravém boku skříňky. Z bodů 1 (začátek vinutí) a 11 (konec vinutí) obr. 4 jsou vyvedeny dva samostatné mosazné šrouby na čelní panel skříňky pro připojení pracovních kabelů. K začátku vinutí (bod 1) se připojuje kabel se svorkou k upevnění na svářený materiál. Pamatujte vždy na dokonalý kontakt! Ke konci vinutí (bod 11) se připojí kabel s držákem elektrody. Kromě toho je navinuto na sekci B (obr. 4) pět závitů smaltovaného drátu pro kontrolní žárovičku signalizující, že transformátor je v provozu. Žárovička je umístěna na čelním panelu nad vypínačem pod barevním sklíčkem. Uspořádání a provedení celého transformátoru je patrné z uvedených fotografií. Neseženete-li materiál odpovídající přesně tomuto popopisu, považujte návod jenom za vzor, ale dbejte, abyste alespoň zhruba dodrželi průřez jádra, počet závitů a průměr drátů.
Je přísně zakázáno používat improvizovaných přívodů při sváření elektrickým obloukem, jako například volně položená profilová železa, pásky plechů, kolejnice, zábradlí budov, stojany atd. Každý svářeč elektrickým obloukem musí používat předepsané osobní ochranné pomůcky a nedovolí ani spolupracovníkovi (pomocníkovi), aby pracoval bez nich. Všechny svářecí zdroje se smějí používat jen do maximálně dovoleného zatížení. LUMÍR HOŘENI
STAVÍTE - OPRAVUIETE - KilffTE?
Svářečka JS-90/380 bude vašim nezbytným pomocníkem!
BEZPEČNOSTNÍ PŘEDPISY I když se úrazy při sváření elektrickým obloukem vyskytují málokdy, přece každý musí znát a dodržovat bezpečnostní předpisy pro elektrické obloukové svařování. Podrobně jsou bezpečnostní předpisy pro sváření elektrickým obloukem uvedeny v ČSN 05 0630, vydané dne 26. 9. 1962. Každý, kdo s elektrickým obloukem sváří, je zodpovědný za bezpečnost vzhledem k používání elektrického proudu. Vůbec neškodný proud pro lidské tělo má 25 V a 0,05 A. Blíže se tímto zabývá norma CSN 34 3500. Všechny používané svařovací zdroje musí být uzemnené podle předpisů CSN. Před zasunutím přívodního kabelu svářecího zdroje do zásuvky se musí zjistit zda: a) zástrčka není špatná nebo rozbitá, b) přívodní kabel nemá někde porušenou izolaci, c) vypínač zdroje svářecího proudu je v nulové poloze, d) jsou svorky kabelových ok dostatečně utažené, e) svářecí kabely nejsou poškozené, f) konce svářecích kabelů nejsou spojené (držák elektrod a svorka).
V krátkých dodacích lhůtách dodá ELEKTROKOVVD JEVIŠOVICE se sídlem ve Znojmě
45
III. KONŠTRUKTÉRSKÁ SOUTĚŽ VYPSÁNA
Uzávěrka soutěže 31.1.1973 • Porota rozdělí 3 0 0 0 0 Kčs Nakladatelství ALFA a výrobní družstvo TEGHNOCENTRUM vypsaly další ročník konštruktérská soutěže. Letošní soutěž bude rozdělena do tří kategorii: A. Konstrukce, materiály a pracovní postupy pro údržbu, opravy a modernizaci domovního fondu. B. Netradiční konstrukce, zaměřené na potřeby, které byly dosud mimo okruh zájmu kutilů. C. Ostatní konstrukce určené pro zlepšení vybavení bytu, chaty, pro provozování všech druhu rekreační činnosti včetně sportu, různých koníčků (Hobby), pro vybavení domácí dílny, motorismus atd. Poslední termín k zaslání soutěžních příspěvků je 31. leden 1973. Do toho dne je třeba zaslat dokumentaci na adresu: Redakce Udolej si sám, Za Strahovem 10, Praha 6. Dokumentace by mela obsahovat íotografie, výkresy a stručný popis konstrukce vč. technických a ekonomických parametrů v rozsahu a podrobnostech nutných k posouzení tvůrčího přínosu konstrukce. V každé kategorii může porota udělit: I. cenu Kčs 5 000,— II. cenu Kčs 2 500,— III. cenu Kčs 1000,— a dalších 15 věcných cen v hodnotě po 100,— Kčs. Po zkušenostech z minulé soutěže zůstává v platnosti ustanovení, že porota ceny může rozdělit i jinak, tj. některé ceny vůbec neudělit, rozdělit je nebo sloučit tak, jak to bude odpovídat počtu a kvalitě konstrukcí zaslaných do soutěže. Kromě cen a prémií mohou autoři získat další finanční prostředky, jednak jako honoráře za zveřejnění ve sborníku, jednak jako poplatek za využití konstrukce při jejím zavedení do výroby. Zasláním výsledků své práce do soutěže se těchto práv totiž nezříkají. Podmínkou výplaty cen je, že autor oceněné konstrukce na požádán! redakce doplní dokumentaci tak, aby tvořila dostatečný podklad pro publikaci návodu ve sborníku.
Důvodem rozdělení soutěžních příspěvků do tří kategorií je snaha zaměřit pozornost konstruktérů žádoucím směrem. Zaměření první kategorie bylo stanoveno u vědomí, že kapacita podniků a družstev, zabývající se touto činností, totiž je, a i v budoucnu bude,
nedostatečná. Nemá-li domovní fond chátrat, je nutno nedostatečnou kapacitu podniků nahradit iniciativou samotných obyvatel. K tomu je ovšem nutno vytvořit podmínky — ne každý umí a má možnost „fušovat" do řemesla kvalifikovaným odborníkům, používajícím tradičních materiálů, nářadí a pracovních postupů. Domníváme se, že právě kutilové nashromáždili mnoho zkušeností a vynašli nová jednodušší řešení, nahrazující řešení tradiční, vyžadující odbornou kvalifikaci toho či onoho řemesla. Právě tyto poznatky chcem* shromáždit, roztřídit a zveřejnit a ve spolupráci s výrobními podniky pomáhat k tomu, aby se na našem trhu objevily materiály i nářadí určené údržbářům—amatérům. Zaměření druhé kategorie vychází z poznatku, že by bylo vhodné rozšířit zájem kutilů — konstruktérů i mimo tradiční náměty. Místo dlouhého vysvětlování několik příkladů: — mříž, která se při otevření okna automaticky zavře (při zavřeném okně esteticky neruší, při otevřeném zabrání vypadnutí dítěte); — elektrický odsávač přebytečného mateřského mléka; — dětský „rostoucí" nábytek; — srolovatelný předpínatelný žebřík pro opravy střech chat a chalup; — vibrační masážní podnožka pro prodavače ap.; — tělocvičné náfadí do bytu; — levný chodníkový sněhový pluh či fréza; — rozpékač pečiva (aby včerejší rohlík k snídani byl křupavý jako právě vytažený z pekařské pece); — travní žací lišta na el. pohon do 24 V; — zkrátka jde o to nenapodobovat, co prodává Obchod průmyslovým zbožím, ale najít řešení pro lidské potřeby zatím u nás opomíjené. Do třetí kategorie patří všechny ostatní konstrukce. Zařazení soutěžních prací do jednotlivých kategorií provede porota sama — podmínkou však je, aby konstrukce byla pro průměrného kutila realizovatehná (ať už z hlediska dostupnosti a ceny použitých materiálů či náročnosti na strojní vybavení). Nakonec upozornění pro čtenáře: Zájem o sborník stále roste. Chcete-li si zajistit pravidelnou dodávku, subskribujte si celý ročník na adrese: Expedice USS, Slezská 8, Praha 2, tel. č. 25 68 77.
^XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXVÄXN.XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX
46
ZAŘÍZENÍ NA PROHLÍŽENÍ DIAPOZITIVŮ A ČTENÍ M I K R O F I L M U Majitele zvětšovacích přístrojů bych chtěl upozornit na možnost upravit nepatrným nákladem zvětšovací přístroj a rozšířit jeho použití jako prohlížečku na barevné i černobílé diapozitivy, čtecí přístroj na mikrofilmy a dokonce při malých nárocích také jako profiloprojektor. Mnozí amatéři mají zvětšovací přístroj, nemají však vhodné zařízení na promítání diapozitivů; technici si pořizují mikrofilmové reprodukce z cizích a málo dostupných odborných časopisů, které potom nemají kde studovat. Zhotovení zvětšených kopií z mikroíilmů je totiž pracné a nákladné. Oprava, kterou popisuji, vyřeší všechny tyto problémy bez zásahu do zvětšovacího přístroje; zařízení je levné a skladné. Objekt (negativ nebo diapozitiv) se promítá prostřednictvím zvětšovacího přístroje a odrazného zrcadla na šikmo umístěnou matnici, která umožňuje zvětšený objekt prohlížet, číst a studovat. K práci potřebujeme jen lepenku, slabou překližku, pertinax nebo umakart, čtvercové zrcadlo minimálně 25X25 cm a skleněnou matnou desku rozměru 30X30 cm, kterou lze nahradit takš obyčejným sklem a matovanou fólií z astralonu, používanou v konstrukčních kancelářích na originály výkresů. V nouzi stačí i pauzovací papír nebo fólie z polyethylenu, která je však nejméně vhodná.
(pro negativy). Musíme tedy odstranit vrchní sklo. Spolu s polotovary můžeme také vložit průhledné celuloidové měřítko a nastavit si lineární zvětšení třeba 1:5. Zařízení nebude tak přesné jako drahé profiloprojektory používané v průmyslu, ale k vzájemnému porovnání polotovarů postačí. I při tomto pozorování lze používat žlutý filtr. Závěrem bych ještě upozornil, že vyzkoušené zařízení používám pod zvětšovací přístroj OPEMUS II 6X6. Pro pozorování negativů nebo diapozitivů 24X36 mm by bylo možné přizpůsobit na zvětšovák jiný objektiv o ohnisku 50 mm a větší světelnosti. Tím by se podstatně zvětšila jasnost, zejména barevných obrázků. Zařízení lze snadno složit po plochého tvaru, takže nikde nepřekáži a můžeme ho kdykoliv použít znovu.
Podle vyobrazení zhotovíme z lepenky nebo překližky skladný pultek, který nese šikmo umístěnou matnici. Dole na průmětnu rovněž šikmo umístíme zrcadlo; bude mít poloviční úhel sklonu podle zásady, že úhel odrazu se rovná úhlu dopadu. Skládací stěny pultku slepíme textilní samolepící páskou nebo i leukoplastí. Podobné pásky se prodávají i k olemovaní koberců. Celek polepíme tmavým knihařským papírem pro pěkný vzhled z vnější strany a pro pohlcování nežádoucího světla z vnitřní strany. Zařízení sestavíme pod zvětšovák, místnost zatemníme a do zvětšováku zasuneme zaostřovací negativ. Provedeme seřízení a zaostření na matnici, přičemž kontrolujeme ostrost obrazu po celé matnici. Není-li obraz ostrý, zafixujeme v zrcadlo v jiné poloze. Jestliže jsme pracovali přesně, bude výsledek uspokojivý. Nyní můžeme zaostřovací negativ vyměnit za mikrofilm. Při čtení mikrofilmu je dobře použít na objektiv zvětšováku žlutý filtr, který méně namáhá oči. Na prohlížení zasklených diapozitivů si vyrobíme přesouvací rámeček podle vyobrazení, nejlépe z překližky, abychom mohli diapozitivy střídavě vyměňovat. Při prohlížení diapozitivu žlutý filtr nepoužíváme, naopak, do zvětšováku našroubujeme silnější žárovku. Barevné diapozitivy vyžadují silnější světlo. Určitou nevýhodou je, že zvětšovací objektivy nejsou příliš světelné a proto propouštějí málo světla. Do zvětšovacího přístroje můžeme dát i žárovku Nitrafot B 250 W. V některých případech můžeme takto upravený zvětšovací přístroj použít i jako profiloprojektor k pozorováni nebo porovnávání menších plochých předmětů a polotovarů ve strojírenské výrobě. Drobné výlisky nebo šroubky dáme na spodní skleněnou desku zvětšovacího rámečku
47
.RÁMEČEK
PŘEKLIŽKA 4 mm
UZAVŘENÍ PULTU PŘI SESTAVENÍ
ROZLOŽENÝ TVAR
250
48
SCHÉMA 4 FUNKCE *
K VLASTNÍMU PROVEDENI
Pro práci se zařízením používám normální objektiv 75 mm a dále mám přizpůsoben i fotografický objektiv Tessar 50 mm. Druhý dá podstatně jasnější obraz i při žárovce 100 W, avšak skládací pultek je pro objektiv 50 mm dost vysoký. Provedení odpovídá svými rozměry rozvinutému náčrtku. Pro zvedání a zajištění zrcadla v poloze, kdy je celé pole ostré, používám jednoduché provedení, kdy zrcadlo je zvedáno provázkem, jehož očko zavěsím dole na výstupek zrcadla a druhý konec zaklesnu do kotoučku z tvrdého papíru, který je připevněn sedlářským nýtem.
Otáčením kotoučku se navíjí provázek na nýt mezi kotoučkem a stěnou zařízení. Tím se zrcadlo zvedá, takže je lze pohodlně zajistit v žádané poloze. Při skládání vysuneme oko ze závěsu, složíme do bočnice. Vrchní stěnu s otvorem skládáme dolů a průmétnu složíme na bočnice. Zadní stěnu ohneme úplně dolů pod základnu. Pro větší jas obrazu je také třeba ze zvětšovacího přístroje vyjmout matné sklo a nechat v něm jen kondensor. Přesouvací rámeček by měl být zhotoven z tlustších překližek, aby byl v podélném otvoru zvětšováku bez větší vůle. Tím se usnadní přesouvání diapozitivů. JOSEF ŠAFÁR
PRO AUTO-MOTO ZVEDÁK PŘÍVĚSNÉHO VOZÍKU Motoristé mají často problém, kam umístit přívěsný vozík za automobil, když garáž je malá a navíc přeplněná různými zařízeními potřebnými k opravám, lyžemi, saněmi apod. Zařízení, které uvádíme, umožňuje jednS osobě umístit přívěsný vozík pod strop garáže asi za pět minut. Zvednutí nevyžaduje žádné mimořádné fyzické námahy a je naprosto bezpečné. Rozhodující jsou ovšem rozměry garáže. V případě, že garáž není dost vysoká, lze po zvednutí demontovat kola přívěsného vozíku. V tomto článku je popsáno zařízení pro zvedání vozíku rozměrů 1200 X 1900X900 mm a váhy asi 10 kg v garáži 3 m široké, 6 m dlouhé a 2,60 m vysoké. Zvedací zařízení se skládá (obr. 1) ze dvou příčníků A, navijáku B, čtyř sklopných podpěr C a D, dvou podpěrných trámků E, lana a upevňovacích šroubů s lanovými svorkami a kotevních šroubů do zdi. Veškerý materiál potřebný pro zvedací zařízení je běžně k dostání v železářství, takže zhotovení není pro šikovného kutila žádným problémem. Záměrně neuvádíme některé kóty a rozměry, protože každá garáž je jinak veliká. POPIS ZAŘÍZENI (obr. 2 a 3)
PřiCniky A podpírají přívěs. Místa, kde se příčníky stýkají s přívěsem, je třeba řešit individuálně, např. pomocí trámků, podle typu podvozku apod. Příčník je z ocelové trubky 1, na jejichž koncích jsou privarený ob-
Obr. 1. Základní sestava zařízeni A — příčník, B — naviják, C — sklopná podpěra s kladkou úplná, D — sklopná podpěra úplná, E — podpěrný trámek, F — kotevní šroub M10 s maticemi a podložkami, G — lano 0 4, H — Šroub M10X65 s maticemi, I — lanová svorka (Blejchert)
49
Det.B
Obr. 2. Díly zvedacího zařízeni
50
51
jímky 2, ve kterých jsou na Cepech 12 točně uloženy kladky 3. Naviják B se skládá z ocelové trubky 4, která se otáčí ve dvou úhelnících S a je zajištěna dvěma stavěcími kroužky 6 a červíky 16. Vratidla 7 jsou z kruhové oceli, na koncích jsou opatřeny závity M10, na které se po prostrčení trubkou 4 našroubují matice 17. Do otvorů 0 6 (musí mít sraženy hrany) je navlečeno lano; bud je z jednoho kusu, nebo ze dvou, v tom případě musí být uvnitř trubky spojeno a zajištěno lanovou svorkou.
Rozpiska materiálu
Sklopné podpěry C a D zajišťují příčníky v horní poloze, aniž by byla lana namáhána. Dvě z nich (C) nad navijákem jsou opatřeny kladkami 3. Vůle kladky v držáku 10 je zajištěna dvěma distančními trubičkami 15. V protilehlých operách D jsou místo kladek šrouby M10X65, na kterých je uchycen konec lana lanovou svorkou {obr. 4). Podpěry se skládají z pevného držáku 10 nebo 11, sklopné opery 8, vzpěry 9 a spojovacích čepů 12 zajištěných závlačkami 14 a podložkami 13. Lano 0 4 mm je provlečeno otvory 0 6 mm v trubce navijáku, přes klad-
Obr. 4. Upevněni lana lanovými svorkami ky v držácích nad navijákem, protaženo trubkami příčníků a oba konce jsou upevněny v držácích 11 na šroubech M 10X65 lanovými svorkami. Před zvedáním musí být na trubce navijáků natočeno minimálně 3 až 6 závitů. POSTUP MONTÁŽE
Podle obrázků zhotovíme přesně veškeré díly zařízení, není možné použít menších rozměrů materiálu, než je uvedeno. Pak si pečlivě rozměříme jednotlivé polohy podpěr a navijáku a zřetelně si je na zeď označíme. V místech uchycení kotevními šrouby vrtačkou nebo trubkovým sekáčem prosekáme celou šířku zdiva, provlékneme kotevní šrouby {příp. zalijeme maltou), nasadíme příslušné hotové dílce a zajistíme maticemi. Pak provlékneme lano do příčníků a jeho konce zajistíme lanovými svorkami. Správnou funkci zařízení si ověříme nejprve bez zatížení. Všechny kluzné části je třeba namazat mazacím tukem.
52
Funguje-li zařízení správně, můžeme již přívěs zvednout. POSTUP PŘI ZVEDÁNI
Přívěsem najedeme na příčníky a vyrovnáme je na střed. Pomocí dvou vratidel navijáku, která střídavě přesouváme, otáčíme trubkou, na které se navíjí současně obě lanka tak
dlouho, až je přívěs vyzvednut do potřebné výše. Přitom jej udržujeme ve vodorovné poloze. Poté zajistíme příčníky sklopnými podpěrami a naviják nepatrně uvolníme. Při spouštění navijákem jen nepatrně přívěs zvedneme a podpěry sklopíme. Potom postupujeme opačným způsobem, až je přívěs spuštěn na podlahu. JIŘÍ OHERA
POTÍ SE VÍM PODLAHA?
Mám na mysli podlahu v autu. Nadzvednete-li gumové obložení, najdete pod ním úplně promočený kobereček nebo plst. Nebojte se, do vozu nezatéká. Ta voda je totiž ještě loňská. Ve voze je teplo, venku je chladněji a plech je odspodu ovíván — chlazen. Důsledek: Vydýchaná vlhkost se uvnitř ze vzduchu sráží na plechu a vsakuje do textilu, z nějž se nemůže vypařit „díky" neprodyšné krytině. Plech reziví a textil plesniví i hnije. Podařilo se mi udržet sucho po celou zimu tímto opatřením: Na plech jsem nejprve položil dlaždičky z umělé hmoty, jaké se prodávají na rohože do koupelny. Čtverečky s prolisovaným prolamováním mají na obvodu rybinovité hmoždinky, které zapadají do příslušného vybrání v sousední dlaždičce. Na ně dáme koberečky z běhounu šíře 70 cm s papírovou osnovou (běžný metr za Kčs 60,— ) a na koberečky gumovou rohož pod nohy (metrové karosářské zboží). Textil nepřiléhá rovnou na plech, vzduchová vrstva izoluje, koberec nezvlhl a nepřimrzl, jak tomu bývalo za předchozích zim. Další zlepšovák se vnutil sám. Rohož z plastikových dlaždiček vyšla poněkud širší než je prostor od prahu (u Trabanta) a vyboulila se. Řezat — stříhat? Ale ne, to sám od sebe vznikl větrací tunýlek. Zhotovil jsem z překližky ti. 4 mm a z latí 20X10 mm plochý kanál podle obr. 1 — slepeno epoxidovým lepidlem a sklepnuto malinkými hřebíčky. Výřez vpředu je nastaven pod výfuk topení pod plynovým pedálem. Později jsem sem zavedl hadici od odfukovánl pravé poloviny okna, aby nucený průtok vzduchu byl vydatnější a aby smetl z pedálu nepadalo do kanálku. Teprve přes tento dřevěný kanál je položena rohož z dlažek, na ní kobereček a guma. Potřebnou délku hadice asi 70 cm jsem získal — ze smetí po elektrikářích. Papíro-staniolové hadice použité v Trabantu nejsou totiž ničím jiným, nežli trubkami pro kabely pod omítkou. Hospodář, který odhodil nepoužitelný zbytek, ani netušil, jakou radost udělá panu řidiči, protože trubka má přesně požadovaný průměr 43 mm. Ještě mám v plánu přestavit plechovou klapku — výhybku teplého vzduchu „pravé okno — podlaha". Kanál jsem prodloužil mezi sedadly přes páku ruční brzdy, až k zadním sedadlům, opět překližkou a laf-
Jl vzduch dotadu
kami (obr. 2). Tím se přivádí větší část vzduchu na nohy cestujících vzadu, což také není k zahození. Mechanismus sušení je prostý: chladný vzduch z vnějšku má vždy menší obsah vlhkosti než uvnitř, i když vzhledem k jeho teplotě má třeba vysokou relativní vlhkost venku. Tím, že se ohřeje, klesne jeho relativní vlhkost, čili vzroste schopnost rozpouštět v sobě další vodu. Netěsnostmi v kanálu a v rohoži proniká mezi
podlahou a gumou a vynáší vlhkost do kabiny. Přetlak pod kobercem hlavně zamezuje, aby vzduch z kabiny nevnikal pod gumu. Nemělo by smysl dmychat pod koberec teplý vzduch z kabiny např. nějakým větráčkem. Výsledkem by byl opak — srážení vlhkosti na chladném plechu po dosažení rosného bodu. To platí pro všechny podobné případy, nejen pro Trabanta. ZDENEK ŠKODA
COUVAČKA DO TRABANTA
Pro zajíždění do neosvětlené garáže jsem opatřil svého Trabanta bílým ukazatelem směru, který je běžně k dostání v Mototechně. Podle možností a vkusu lze tak upotřebit i svítidla pro vozy Fiat, nebo upravit reflektorek na kolo pro zamontování žárovky 20 W. Spínač S pro zasouvání couvačky C jsem upevnil na plechový úhelník z pásku 200X60X2 mm uchycený pod držákem řadicí páky k převodovce. Měl jsem k dispozici mikrospínač ze servopohonu, lze však použít i jiného, např. upraveného kolébkového spínače, zvonkového tlačítka — jen když snese proud aspoň 3 A — a to je tak zpravidla, neboť běžné sítové spínače bývají pro proud 6 až 10 A. Je vhodné chránit kontakty před znečištěním zabalením spínače do PVC fólie nebo do gumy. Proud lze odebírat z pojistky P stíračů, která je nejméně zatížena. PETR SlMONEK
SCHÉMA EL. ZAPOJENÍ
Mg)—• 53
NÁHRADNÍ CÍVKY Ještě stále je u nás v provozu hodně mopedů zn. Stadion a Jaweta, jejichž nedostatkem je častá porucha magnetu, způsobená skoro výhradně zapalovací cívkou (bud přetížením nebo jejím navlhnutím). Tento nedostatek jsem odstranil k plné spokojenosti takto: Po třetí výměně zapalovací cívky v magnetu jsem zjistil, že jde vždy o poškození sekundárního vinutí, zatímco primární okruh je v naprostém pořádku. Použil jsem proto zapalovací cívku pro automobil zn. Wartburg (lze však použit jakoukoliv velkou zapalovací cívku pro napětí 6 V) ve spojení s původní poškozenou cívkou. Při výměně je nutno volit tento postup: 1. Po stáhnutí setrvačníku vyjmout originální zapalovací cívku ze statoru magnetu a odstranit sekundární vinutí (tenký drát). 2. Jeden konec primárního vinutí na boku cívky zůstává ukostřen a na druhý se připájí drát, který se vyvede a upevní na novou zapalovací cívku na svorku č. 15. 3. Ze šroubku, kde je upevněna pružina přerušovače, vyvedeme drát na zapalovací cívku svorkou č. 1 (pozor na správné usazení izolačních podložek na tomto šroubku).
4 /Z. Schematický nákres zapalováni pro mopedy. Vlevo: před úpravou, vpravo: po úpravě. 1 — osvětlovací cívka, 2 — zapalovači cívka, 3 — přeruiovafi, 4 — kondenzátor, 5 — původní zapalovací cívka s primárním vedením, 6 — nová zapalovací cívka B V. Oprava je trvalá a navíc lze přerušit jeden z přívodu k nové cívce skrytým vypínačem, čímž lze moped zajistit proti odcizení, nehledě k možnosti tímto způsobem vypínat motor a zamezit poškozování péra, a tím i netěsnosti dekompresoru. VLADIMÍR TRUSKA
KANYSTR NA 10 L PRO Š 1000 MB Návaly u benzínových pump, zejména v době, kdy se odjíždí na víkend nebo dovolenou, nás dokáží připravit o několik desítek minut času, určeného k odpočinku či rekreaci. I na delší cesty je výhodou mít s sebou větší množství pohonných hmot. Běžné řešení — vézt s sebou kanystr — může být u auta MB 10Q0 obtížně splnitelné. Zavazadlový prostor je malý a kanystr s benzínem v něm může překážet. Přitom pod zavazadlovým prostorem, v části, kde je uloženo náhradní kolo — je dost velké nevyužité místo. Má ovšem nepravidelný tvar a normální benzinový kanystr se tam nevejde. Zhotovil jsem si proto speciální kanystr vhodného tvaru, do něhož se vejde 10 1
benzinu. A taková zásoba prodlouží dojezd o 100 až 120 kilometrů — to už je dost, abychom mohli tankování přesunout na příhodnější dobu či místo. Kanystr jsem zhotovil z plechu dle přiloženého náčrtu. Je podložen pěnovou gumou a zajištěn řemínkem, který je provléknut výztuhou. Kanystr lze naplnit i v zasunuté poloze. JAROSLAV ZALABÁK Rozpiska materiálu Cis.
54
Součást
ks
Materiál
Rozměr
OCHRANNÝ KRYT MOTOROVÉHO PRIESTORU Udržovanie čistoty povrchu karosérie vozidla nie je práca závideniahodná a patrí medzi menej príjemnú stránku motorizmu. Vnútorný povrch zadnej steny karosérie na automobile Škoda 100/110 sa znečistí pri jazde po prašnej alebo blatistej vozovke odstrekovaním vodnej hmly od zadných hnacích kolies alebo protiidúcich vozidiel, čo vyžaduje pri celkovom čistenie a udržiavaní vozidla zvýšenú prácu. Tento stav však možno zlepšiť namontovaním ochranného krytu do zadnej spodnej časti motorového priestoru, bez osobitného zásahu do pôvodného vyhotovenia. Kryt upevníme štyrmi skrutkami na priečnom rúrkovom nosníku motora, ktoré slúžia súčasne na pripevnenie dvoch spodných bočných krytov a spodného okraja zadnej steny karosérie. Základným materiálom na zhotovenie tohto krytu môže byť oceľový, najlepšie pozinkovaný plech hrubý 0,6 mm, prípadne čierny ocelový plech obchodnej akosti (hliníkový plech) a pod. Tvar krytu a polohy upevňovacích dier sú prispôsobené tvaru priečnika a spodnému okraju zadného krytu karosérie a pre zvýšenie priečnej pevnosti je profil krytu vytvorený dvoma pravouhlými ohybmi so zaoblenými rohmi. Pri zhotovovaní krytu postupujeme
REZ A-A
1 — zadná stena auta, 2 — kryt, 3 — guma 10X20, 4 — skrutka M6X20 s maticou a podložkou. tak, že najprv z plechu vystrihneme pás rozmeru'. 300 X1050 mm. Pás ohneme vo zveráku pomocou dvoch ocelových líšt potrebnej dlžky, aby sme povrch plechu neporušili. Plech vyklepáváme gumovou alebo drevenou paličkou. Po ohnutí orysujeme ihlou vonkajší tvar krytu a vystrihneme ho nožnicami na plech. Potom jamkovačom (důlčlkem) označíme polohy dier, ktoré vyvŕtame vrtákom priemeru 7 mm a ďalej si vyznačíme dva bočné zárezy podlá polohy dvoch prečnievajúcich koncových plechov karosérie; zárezy potom vystrihneme. Otvory pre skrutky v spodnom okraji zadnej steny vŕtame spoločne
po nasadení krytu na skrutky priečnika malou elektrickou vŕtačkou. Spojenie krytu so zadnou spodnou časťou karosérie je znázornené na detaile; spojovacím prvkom je skrutka so šesťhrannou hlavou rozmerov M6 X 20 mm s pružnou podložkou a maticou. Spoj je utesnený gumovým pásikom prierezu 10X20 mm, dlžky 1050 mm, do ktorého podľa označenia vyvŕtame diery priemeru 8 mm pre skrutky. Po dokončení kryt natrieme. Po zaschnutí náteru namontujeme kryt na štyri skrutky priečnika a päť skrutiek na spodný okraj zadnej steny karosérie. Ing RUDOLF TRKALA
O S T R E K O V A Č SKIEL Na tých motorových vozidlách, ktoré nemajú elektrický ostrekovač iba tlačidlovú pumpičku, umývanie skiel za jazdy je pomerne obťažné, pretože pumpička dodáva malé množstvo kvapaliny a sklá sa omývajú pomaly. Preto som tlačidlovú pumpičku nahradil balónikom z rozprašovača laku na vlasy a umiestnil som ho pod prístrojovou doskou hned! vedľa prepínača pre obrysové svetlá a hmlovky
na vozidle MB 1000 na ľavej strane od riadenia vozidla (pozri fotografiu). Polovica obsahu balónika stačí na dokonalé omytie skla pri nepretržitom ostrekovaní. Treba však použiť balónik, ktorý sa dodával s rozprašovačom laku z plastickej hmoty alebo z rozbitého hustomeru elektrolytu. Tieto balóniky sú dostatočne tuhé, takže sa do nich okamžite nasaje nová kvapalina z vrecúška po uvoľnení balónika. Balóniky dodávané so skleným rozprašovačom sú veľmi mäkké a v zime, keo* používame nemrznúce zmesi, ktoré sú husté, trvalo by nasatie kvapaliny dlho. Balónik nasunieme na nástavec z mosadzného materiálu (ipozri obr.), ktorý sa upevní maticou M 6 pod prístrojovou doskou a na druhý koniec nasunieme hadičku od tlačidlovej pumpičky. Stlačením a uvoľnením
balónika nasajeme do neho kvapalinu, a tým je pripravený na používanie. Výhoda je v tom, že sa sklá umývajú rýchle a nepretržite, ale nevýhodou je, že po celý čas, keď sa dodáva kvapalina, musíme balónik stláčať. PAVEL SOLFRONK
55
ZPŮSOB POUŽITÍ SNÍMAČE POKLIC
SESTAVA NÁSTROJE
PÁKA NA POKLICE Sejmout chromované poklice z disku kola je někdy pro automobilistu obtížné a neobejde se bez opravdové zručnosti. Ocelové páčidlo vkládané mezi disk a lem poklice poškozuje při snímání ochranný nátěr disku, neboť se do něj zapichuje ostrou hranou. Při snímání poklic přes vrub disku usilovně ovládáme páčidlo oběma rukama, přičemž nám poklice obyčejně padá na zem a tím se deformuje a poškodí chrom. Snímač, který popisuji, odstraňuje všechny tyto nevýhody a při své jednoduché konstrukci a výrobě slibuje kus dobrého a spolehlivého nářadí pro každého majitele škodovky. Původní konstrukce tohoto snímače spočívá v tom, že je vhodně využito prolisu v disku kola, který slouží jako opora pro kloub snímače. Snímač poklic se snadno v tomto prolisu pootočí, aniž by poškodil disk a nos lehce přesune poklici přes vrub na disku. K práci stačí jedna ruka, zatímco druhou zachytíme sejmutou poklici. Výroba nástroje není časově ani materiálově náročná, avšak vyžaduje přesné provedení.
STAHOVÁK Medzí nenáročné udržovacíe práce na vozidle patří např. kontrola stavu brzdového obloženia čeľustí na zadných kolesách automobilu. Pri tom treba stiahnuť hlavy zadných kolies z kuželového zakončenia hriadeľa alebo stiahnuť hlavy kolies z kuže-
56
Čis.
VÝROBNl POSTUP
Na ocelovém pásku železa vyznačíme délku pro ohnutí, které provedeme ve svěráku. Naznačíme a vyvrtáme otvor pro spojovací šroub. Pilníkem upravíme přední část a na rukojeti opilujeme hrany a zakončení. Opěrný hranolek z tvrdého dřeva nebo silonu si přiřízneme s menšími přídavky pro konečné opracováni. íových valivých ložísk predných kolies. Pri tom sa nezaobldneme bez potrebného jednoúčelového prípravku. V originálnom vyhotovení nie je dostupný Sťahovák. Preto neostáva nič iné, len sa pokúsiť o vyhotovenie vlastnou silou. Takmer všetky dielce si pripravíme sami, okrem skrutiek a matíc, ktoré podía predpísaných rozmerov treba vyhotoviť na sústruhu. Hlavnú nosnú rúrku 1 odrežeme pílkou z bezšvovej oceľovej rúrky
Předvrtáoie do něj rovněž otvor a zahloubení pro spojovací šroub. Oba díly spojíme šroubem a upravíme zaoblení na opěrném hranolku — pätici. Funkci snímače odzkoušíme přímo na kole auta. Nakonec zazátkujeme otvor nad hlavou šroubu kolíkem. Pro konečnou úpravu použijeme smirkový papír a pro pěkný vzhled libovolný trvanlivý nátěr. BOHUSLAV OHAREK priemeru 2V2". Do nej navŕtame kontrolný priezor podľa obrysovania vrtákom, vysekneme a tvar pekne dookrúhla podopílujéme na potrebné konečné rozmery. Kruhová matice 2 je z oceľového odrezku zo zvarieľnáho materiálu 0 70 mm, do ktorého vyrežeme závit pre odtlačovaciu skrutku 3; skrutka je zhotovená zo šesťhrannej oceľovej tyče pre otvor kľúča 30 mm, v hlave skrutky je vyvŕtaný otvor na vloženie uťahovacej tyčky a skrutka je zakončená hrotom. Príruba stahováka 4 je z oceľového plechu hrúbky 8 mm s otvorom na vloženie nosnej rúrky a štyrmi dierami 0 14 mm vyvŕtanými v rozstupe 130 mm s rozdelením po 90°. Tvar príruby bud vypálíme horákom, buď vŕtame na vŕtačke viacero dier do kruhu tesne vedľa seba, takže po vyseknutí a opracovaní dostaneme konečný tvar. Na vloženie pomocnej kruhovej tyče pre pridŕžanie stahováka proti otočeniu sa ja puzdro 5, ktoré je z oceľovej bezšvovej rúrky rozmeru W a privarenej kolmo na os hlavnej nosnej rúrky. Naznačené kútové zvary sú priebežné po celom obvode a robíme ich elektrickým oblúkom, alebo acetylénovým horákom s prídavným drôtom. Pri použití stahovák nasunieme prírubou na štyri skrutky kolesa a priskrutkujeme šesťhranné matice kolesa a dotiahneme kľúčom. Polohu sťahováka nastavíme tak, aby hrot skrutky smeroval do osi hriadeľa kolesa, čo pozorujeme cez priezor (postupným priťahovaním sťahovacej skrutky vyvinieme silu potrebnú na stiahnutie hlavy kolesa do uloženia). Ing. RUDOLF TRKALA
PETR DANEŠ: STAROŽITNOSTI JEJICH KONZERVÁCIA A REŠTAURÁCIA III. KONZERVOVANIE PREDMETOV Z KERAMICKÝCH MATERIÁLOV Keramickú výrobu ako samostatnú čast ľudské] práce poznáme z histórie už pred niekolkými tisícmi rokov pred naším letopočtom. Keramika, to inie sú len hrnce, popolnice a zásobné nádoby z oblasti kultúr dávnej minulosti, ale aj hračky, umelecké diela minulých storočí a súčasnosti, ktoré pochádzajú z rôznych končín tejto zeme. KONZERVOVANIE A DOPĹŇANIE KERAMICKÝCH A PORCELÁNOVÝCH PREDMETOV
Keramika, porcelán a sklo sú materiály, ktoré velmi dobre odolávajú vonkajším vplyvom. Majú však jednu velmi nepríjemnú vlastnost — sú velmi krehké. Preto je nám často lúto umeleckého dielka, lebo ak nám vypadne z ruky, hned sa zmení na kôpku črepov. Čriepky pozbierame, schováme do vrecúška s predsavzatím, že raz, ak budeme mať viacej času, dáme vecičku dohromady. Potom, keď sa k tomu dostaneme, môžeme alebo vela pokazit, alebo ju dobre opraviť. Lepenie a dopĺňanie týchto materiálov je náročné na trpezlivosť a pokoj rúk. Čo teda urobiť s týmto rozbitým džbánočkom, či tanierikom? Predovšetkým treba poctivo pozbierat všetky črepy a pokusne zistiť, či nejaký nechýba. Potom lomy jednotlivých črepov odmastíme (najlepšie acetónom, ktorý necháme na volnom vzduchu vyprchať). Vhodné lepidla
Pokyny pre výber vhodného lepidla: Na tento účel sa používa vela druhov nevhodných lepiacich prostriedkov, ako je glej, dextrínové lepidla, vodné sklo, rozličné laky, ba aj lak na nechty. Tieto lepidla nie sú trvanlivé a v mnohých prípadoch napomáhajú vznik plesní. Okrem toho (v dôsledku sirupovitej konzistencie, v ktorej sa stávajú lepivými) vytvárajú velmi širokú škáru a v ostrom lome zaberajú zbytočne vela miesta. Pri konečnom zostavovaní črepov sa nám potom môže stať, že posledné časti nemožno zlepiť, pretože hmota jednotlivých časti predmetu sa zväčšila o hmotu lepidla. Predmet musíme znova rozobrať, lomy črepov bezchybne očistit a celý postup znova opakovat. Situácia je ešte horšia, ak sme použili niektorú z nerozpusných živíc (např. Epoxy 1200). Práve preto, že nemožno jednotlivé kúsky predmetu po vytvrdení rozlepif, neodporúča sa na takéto práce použiť syntetické živice. Moderné a velmi výhodné je lepidlo Dispercoll, ktoré sa predáva pod obchodným názvom Herkules. Jeho príprava je velmi jednoduchá. Postačí, keď ho rozriedime vodou v pomere 1:5 (1 diel lepidla k 5 dielom vody). Postup pri lepeni
Usporiadané črepy lepíme takto: Vyberieme drobné úlomky, ktoré k sebe patria podlá lomu a zlepíme ich na väčšie plochy. Nádoby lepíme od spodnej časti smerom nahor a dbáme na to, aby sme nevhodným výberom neuzatvorili cestu pre lepenie ďalšieho črepu. Lepíme teda tak, že si vytvárame volný priestor pre ďalší, nasledujúci úlomok. Štetôčkou namočenou v lepidle nasýtime tie strany črepu, ktoré v určitej fáze lepíme. Jemným tlakom potom nájdeme správne miesto lomu a úlomok pritlačíme. Vytlačené lepidlo zotrieme vlhkou hubkou namočenou vo vode. Zlomok zafixujeme proti prípadnému posunutiu. Najideálnejším spôsobom vhodným na tento účel je škatula s väčším množstvom preosiateho plesku (pieskovisko) bez kamienkov. V piesku uložíme predmet tak, aby črep pôsobil svojím prirodzeným ťažis-
kom a váhou kolmo nadol a tak dosadol k lepenému predmetu. Ak je situácia komplikovanejšia, použijeme niekoľko kúskov plastelíny. Gulôčkami z plastelíny úlomok na niekoľkých miestach zafixujeme. Na fixáciu sa rozhodne nemajú použiť pomôcky, ktoré majú určitý funkčný ťah (pérové spony, kolíčky na bielizeň a pod.). Zafixovanú časť necháme pri použití lepidla Dispercoll asi pol hodiny tuhnúť a potom opatrne pokračujeme v práci. (Lepidlo Dispercoll vytvrdne celkom až za dva dni.) Retušovanie a doplňovanie
Keď sme takto zlepili všetky časti do jedného celku, nasleduje ďalšia fáza — retušovanie puklín na miestach, kde lom nebol tak ostrý. Do menšej misky alebo polievkovej lyžice si pripravíme sadru, najlepšie alabastrovú (nikdy nepoužijeme sivú, technickú sadru) a zalejeme ju potrebným množstvom vody. Necháme ju dobre premočiť, ale nemiešame. Škáry v predmete navlhčíme hubkou a sadru do nich vtláčame malou špachtľou. Nanášame len toľko sadry, aby neprevyšovala okraje puklín, necháme ju stuhnúť, ale nie celkom zatvrdnúť. Ostrým nožíkom ju potom v polostuhnutom stave zarovnáme na úroveň škár. Musíme dbať na to, aby sme najmä na oblých predmetoch zachovali určité zakrivenie, pretože inak by škára pôsobila veľmi plošne. Ak niektorý črep chýba, musíme príslušné miesto doplniť. Aj na tento účel použijeme alabastrovú sadru, ktorú rozmiešame na pastovú konzistenciu. Sadru vždy pridávame do vody, nikdy nie naopak, a to tak, že sa v strede nádobky vytvára malý kopček. Sadru prestaneme pridávať v okamihu, keď sa začína vršit nad hladinu vody. Necháme ju dobre premočiť a až potom ju dokonale premiesime. Možno, že sa nám budú zdať predchádzajúce riadky zbytočné, no dobre pripravená sadra je základom úspechu. Pri retušovaní a dopĺňaní sa neubráníme zašpineniu okolia dopĺňaného miesta. Sadra sa po vytvrdení vymýva naozaj veľmi ťažko, najmä z pórovitého materiálu. Preto chránime predmet separačnou vrstvou — môže byť obyčajná mydlová pena, ktorá sa samozrejme nesmie dostať na lepené plochy. Chýbajúcu časť predmetu podložíme nejakým materiálom, najlepšie zubárskym voskom na modelovanie. Predávajú ho v predajniach so zdravotníckymi potrebami. Vosk vložíme do teplej vody a necháme ho tam dovtedy, kým nezvláčnie. Takto pripravenú doštičku vosku potom priložíme na chýbajúce miesto a prstami (ak je to pravidelný, opakujúci sa tvar, potom prenesením) vymodelujeme vyžadovaný tvar. Ochladením vosk stuhne. Takúto upravenú šablónu vhodne, pripevníme k predmetu (povrázkom, gumkou alebo inou pomôckou). Potom si pripravíme sadru a nanášame ju špachtľou vo vrstve trocha hrubšej než je črep; necháme zatuhnúť a postupujeme podobne ako pri retušovaní. Doplnok opracujeme zhruba ostrým nožom a povrch vyhladíme šmirglovým papierom. Takto upravený predmet necháme na teplom mieste dokonale vyschnúť. Pri bežnej izbovej teplote v suchom prostredí postačí čas asi 48 hodín. Dobre vysušený doplnok domalujeme, alebo ak je to jednofarebný predmet, dotónujeme podľa potreby. Na tónovanie použijeme práškovité pigmenty. Spojivom je v tomto prípade nitrolak. Ďalšou možnosťou je použitie širokej palety latexových farieb. Pomocou tónovacích pást môžeme velmi dobre vyladit vyžadovaný odtieň doplnku, treba však urobiť niekoľko skúšok, pretože presný odtieň sa prejaví až po úplnom zaschnutí farby. Keramické predmety možno tónovať aj temperovými farbami. Podmienkou je však konečné zafixovanie. Doplnený a retušovaný, farebne tónovaný predmet musíme na povrchu konzervovat nejakou vhodnou impreg-
57
načnou látkou, např. Dispercollom, ktorý riedime v pomere 1:2. Na obidve strany predmetu nanesieme dve vrstvy náteru. Najprv nanesieme roztok mene] koncentrovaný a potom hustejší. Nesmieme však použiť taký hustý roztok, ktorý by do materiálu nevsiakol. Tým konzervujeme predmet nielen proti vlhku, ale zväčšujeme aj jeho odolnosť proti mechanickému namáhaniu, spevňujeme ho. Predmety, na ktorých je pôvodná glazúra, alebo predmety z porcelánu, netreba konzervovať. Očistíme ich umytím v saponáte, pričom si jemne pomáhame hubou alebo kefkou. Ešte sa treba zmieniť o iných spôsoboch dopĺňania, presnejšie o iných materiáloch, ktoré sú vhodné na dopĺňanie. Zväčša sú to výrobky, ktoré sa univerzálne používajú v zdravotníctve. Fritex (Zdravotnícke potreby) — silikátový cement, ktorého hlavnou výhodou je veľká pevnosť (používa sa na zubné plomby). Presný návod na použitie je priložený v každom balení. Vyrába sa v pätnástich odtieňoch, ktoré možno navzájom miešať a tak získať vyžadovaný odtieň. Je vhodný predovšetkým na dopĺňanie porcelánu. Na lepenie glazovanej keramiky, alebo vtedy, keď má byť lepidlo po zaschnutí číre, používame Resolvan P 30 (Remeselnícke potreby), alebo Supercement (Modelár). Ak nekladieme velké požiadavky na technické namáhanie, môžeme použiť Kanagon. A ešte niekoľko rád: Vysoký lesk získame vtedy, keď povrch natierame niekoľkými nátermi nitrolaku alebo Acrylitu. Musíme však dávať pozor, aby sa pri stekaní nadbytočného laku nevytvárali na povrchu kvapky. Pri napodobňovaní keramických nádob vyrobených z kameniny, používame pri dopĺňaní prípravok Keramik — cement (Zdravotnícke potreby). Matný lesk získame pretieraním emulziou včelieho vosku rozpusteného v benzíne. Postup pri príprave: Včelí vask makrájaný na imalé kúsky vsypeme do nádoby z varného skla, ktorá Je do polovice naplnená benzínom. Nádobu postavíme do vodného kúpeľa. Pri mierne] teplote sa vosk rozpustí, pričom ho musíme stále kontrolovať. Vodný kúpeľ zásadne nepostavíme na otvorený oheň! Potrebné množstvo vosku rozpusteného v benzíne, ktorý je vhodný na tento účel, je v pomere 1:5 (objemové diely). Teplý roztok necháme ustať a potom přefiltrujeme cez jemnú handru. Tým je pripravený na použitie. Nanášame ho štetcom a dôkladne rozotrieme. Vrstvu necháme asi hodinu tuhnúť a kefkou z vlásia alebo flanelom přeleštíme.
ktorú treba robiť veľmi opatrne, pretože vzniknuté chyby sa odstraňujú veľmi ťažko. Počiatky výroby skla patria do doby pred naším letopočtom. Sklené predmety patria v histórii medzi najstaršie. Na rozdiel od keramiky, ktorá nadobúda svoj tvar za studena a až vypálením v peci získava svoje neskoršie vlastnosti, sklo sa spracúva v žiari a finálne vlastnosti získava chladnutím. Nebudeme sa preto zmieňovať o priamej konzervácii a dopĺňaní skla, lebo to prakticky nemôžeme realizovať. Aj dopĺňať sklo niektorými materiálmi (fóliami Umafol, Umacel) vyžaduje veľkú prax a z nej vyplývajúcu zručnosť. Preto je vhodnejšie zveriť takýto predmet do rúk konzervátora. Zameriame sa len na možnosti, ktoré sa naskytujú pri lepení. Ak bol predmet už lepený, staré lepidlo musíme celkom odstrániť. Skúšame účinok rozpúšťadiel a očistíme ho. Veľmi dôležité je predmet pred ďalším lepením dôkladne odmastiť. Robíme to v trichlóretyléne. Potom predmet umyjeme saponátovu vodou, pričom si pomáhame kefkou. Nakoniec ho opláchneme vlažnou vodou s liehom v pomere 1:1. Lepíme syntetickými lepidlami, např. použijeme Resolvan P — 30 alebo Supercement. V niektorých iprípadoch, např. ak chceme zachovať funkčné vlastnosti predmetu, alebo ak je na malej ploche veľmi namáhaný (nôžka na pohári) môžeme použiť lepidlo Epoxy 1200. Pri lepení jednotlivých črepov postupujeme podobne ako pri keramike. Dávame, samozrejme, väčší pozor, pretože ide o oveľa krehkejší materiál. Preto črepinky kladieme na podložku z molitanu. Lepidlo nanášame sklenou tyčinkou. Nadbytočné lepidlo nestierame, ale počkáme kým nestuhne, a potom ho odrežeme tesne pri povrchu ostrým nožom alebo skalpelom. Pri lícovaní úlomkov je výhodné použiť lupu, pretože lom skla je zvyčajne ostrý. Predmety fixujeme v pieskovisku z jemného piesku, ktorý si naosievame alebo sami, alebo ho kúpime v Laboratórnych potrebách. Potom predmet opatrne očistíme acetónom, aby sme nenarušili jednotlivé spoje a napokon ho pretrieme liehom. Sušíme ho pri teplote do 40 CC. Povrchová úprava na zachovalých predmetoch nie je potrebná. KONZERVOVANIE A DOPĹŇANIE KOSTENNÝCH, ROHOVINOVÝCH A PERLEŤOVÝCH PREDMETOV
Ďalším, takisto atraktívnym materiálom je sklo. Pri skle treba však veľmi starostlivo uvážiť rozsah práce,
Zhotovujú sa alebo ako samostatné predmety z určitého materiálu, alebo ako rozličný druh výzdoby, vykladanie a pod. Z estetického hľadiska je intarzia jedným z najkrajších spôsobov zdobenia umelých predmetov. Môžeme sa s ňou stretnúť na nábytku, umeleckopriemyselných dielach, zbraniach atď.
Keramický tanier. Stav pred lepením a dopläanfm
Zlepený tanier ešte nedoplnený
Lepenie sklených predmetov
58
Mikrofotografia chýbajúcej kostennej intarzie
Tá istá intarzia po doplnení
Konzervácia kostenných predmetov
rytím, môžeme ju jemne prebrúsiť skalpelom, šmirglom. Prebrúsenú kosť oprášime štetcom a umyjeme francúzskym terpentínom. Tým ju zbavíme nečistôt po brúsení. Počas práce môžeme v niektorých prípadoch zistiť poškodenie lôžka intarzie. Chýbajúce drevo musíme potom pritmeliť. Vhodné tmely sú zmesi Dispercollu s plavenou kriedou alebo sadrou. Pôvodné lepidlo aj tmel očistíme. Väčšinou sa používal glej, ktorý sa časom zmení na prášok, alebo sa lepilo na želatínu, čo spôsobilo ^odlupovanie. Preto na lepenie pri opravách zásadne nepoužívame kostný glej ani želatínu. Glej nepoužívame ani na prípravu tmelov. Na lepenie kosti, rohoviny a perlete je vhodné, niekolkrát už spomínané lepidlo Dispercoll (Herkules), ktoré trocha zriedime vodou.
Rezbárske práce, ako sú sošky, okrasné nože a pod. sú zväčša zhotovené zo sloních alebo mrožích klov. Tieto predmety najskôr zbavíme nečistôt umývaním v roztoku liehu s neutrálnym saponátom. Pomer roztoku je 1 diel liehu k 4 dielom saponátovej vody. Potom predmet opláchneme a vysušíme, najlepšie flanelovou handrou. Nikdy ho nesušíme rýchlo, např. horúcim vzduchom a pod., pretože by sa deformoval. Konzervačným prostriedkom je velmi zriedený roztok Acrylitu. Riedime ho acetónom alebo xylénom v pomere 1:4. Rovnako postupujeme pri ošetrovaní rohoviny. Ked sa tento materiál použije na intarziu, môže sa znehodnocovať odlupovaním, znečistením, môže prijímať hrdzavé zafarbenie od hrdzavejúceho kovu, s ktorým je kostěný materiál kombinovaný a pod. V mnohých prípadoch treba stratenú časť doplniť. Málo znečistenú intarziu čistíme saponátovou penou s malým množstvom liehu. Vykladanie nesmieme velmi namáčať, preto sa pridáva lieh, ktorý urychluje sušenie. Ďalším čistiacim prostriedkom je benzín. Môžeme použiť aj zmes s viedenským vápnom. Ak kosť nie je dalej povrchovo spracovaná, např. Tanier po doplnení bez retušovania
Teraz uvedieme postup pri príprave kosti na vykladanie. Výber kosti závisí od tvaru doplnku, pre ktorý ju chceme použiť. Pre plošné ozdoby sú velmi vhodné lopaty z danielého parožia, alebo lopatky hovädzieho dobytka. Pre menšie veci sú vhodné drobné kosti, srnčie a jelenie násady a pod. Rohovinu získavame jednak zo samotných parohov, potom aj z kopýtok, paznechtov atd. Jelenie a daniele parožie netreba preparovať, no ťažko ho dostať, pretože je to poľovnícka trofej. Hovädzia kosť je dostupnejšia, ale zväčša ju získame nepreparovanú. Základná príprava tejto kosti je velmi jednoduchá. Kosť zbavíme zvyškov mäsa orezaním a necháme asi 48 hodín vylúhovať vo vlažnej vode. Potom nádobu postavíme na oheň a za mierneho varu a pri mechanickom používaní kefy, dokonale vyvaríme. Upravenú kosť necháme uschnúť. Potom nasleduje dôkladné odmastenie vyvařením v trichlóretyléne. Môžeme ju do trichlóretylénu len ponoriť, ale odmasťovanie trvá potom dlhšie, často aj niekolko dní. Odmaštěnu kosť, z ktorej vyprchali zvyšky trichlóretylénu, rozrežeme na plátky a zbavíme kostnej drene. Zväčša nezískame celkom rovný povrch, preto kosť vyrovnáme tak, že vyrezanú časť vložíme do horúcej vody a za chvíľu skúsime v prstoch, či nemäkne. Naparenú kosť potom vložíme medzi dve kovové doštičky a pevne stiahneme vo zveráku alebo stolárskou zvierkou. Takto ju necháme asi 12 hodín a dobre vysušíme. Žltkastú kosť môžeme vybieliť 3% peroxidom vodíka, alebo lúhom. Toto však nie je vhodný zásah pre samotný materiál, pretože sa z kosti vylučujú organické zložky, ktoré sa pretvárajú na minerálne. V dôsledku toho kosť krehne a praská. Ponecháme teda kosti, podlá možnosti, jej charakteristickú farbu a vyberáme medzi jednotlivými odtieňmi farby ten správny. Vyrovnanú kosť zbrúsime do roviny na šmirglovom papieri, ktorý je nalepený na tvrdej podložke (doštičke). Potom kosť vyleštíme na brúsenej strane matového skla. Takto získame príjemný vzhľad povrchu. Teraz obyčajnou ceruzou načrtneme potrebný tvar, prípadne použijeme papierovú šablónu. Vyrežeme lupienkovou pílkou a opracujeme tradičnými nástrojmi (pilníkmi a pod.). Do rezaného lôžka vnesieme štetčekom lepidlo a pinzetou vtlačíme nallcovaný dopi-
59
PoSkodená perleťová intarzia nok. Potom zaťažíme, alebo stiahneme podľa potreby rozličnými spôsobmi (klinmi, zvierkami a pod.)- Vytlačené lepidlo utrieme tampónom. Necháme dôkladne preschnúť. Konzervácia perleťových predmetov Podobne pracujeme s perleťou, ktorú získame z mnohých zdrojov — najdostupnejšie sú riečne mušle, lastúry. Perleť režeme lupienkovou pílkou a do vyžadovaného tvaru opracujeme jemnými pilníkmi. Pri tomto materiáli si musíme uvedomiť, že najkrajšie farebné odtiene (typické pre perleť) nájdeme pod povrchom, nie vnútri mušle. Povrch obrúsime pemzou na koži, kam prikvapkáme malé množstvo kyseliny sírovej. Perleť bielime kysličníkom. Farbenie perlete, kosti a rohoviny Môžeme sa stretnúť aj s materiálmi, ktoré sú zafarbené. Preto pripájame aj niekoľko návodov na farbenie perlete, kosti a rohoviny. Perleť farbíme v roztokoch farby s malým množstvom kyseliny octovej, šťavelovej alebo kamenca. Materiál pred farbením, samozrejme, odmastíme. Veľmi znečistenú perleť čistíme benzínom. Inak můžeme odmašťovat ponorením do 10 % roztoku sódy alebo potaše na čas asi 1 hodinu. Potom predmet opláchneme vo vode a dbáme na to, aby sme sa ho nedotýkali holou rukou. Pracujeme s pinzetou, alebo inými pomôckami. Perleť sa najčastejšie farbí na čierno. Moriacim roztokom je 40 g dusičnanu strieborného v 0,4 1 vody. Do roztoku pridáme za studena čpavok, aby sa rozpustila vytvorená zrazenina. Perleť necháme v tomto roztoku asi 36 hodín, potom ju vystavíme pôsobeniu slnečných lúčov. Rovnako dobre sa môže použiť aj rozptýlené svetlo. Počas jedného dňa perleť očernie. Celý postup niekoľko ráz opakujeme. Žltý odtieň získame v roztoku 10 % kyseliny pikrovej
60
Predmet po doplnení perleťovej výzdoby (Drogérie — Brno). Hnedé orlie zafarbenie vznikne po morení v 5 % roztoku manganistanu draselného (hypermangáne). Anilínovou modrou farbíme na modro, fuksínom na červeno. Kosť farbíme podobne ako perleť (o bielení sme sa už zmienili). Keďže kosť je hustejšia, farbivo prijíma ťažšie. Preto ju pred farbením neleštíme. Na urýchlenie farbenia vkladáme kostný materiál do kyslého kúpeľa, aby sme rozpustili minerálne vrstvy. Na tento účel si pripravíme roztok, ktorý sa skladá z 87 dielov vody, 5 dielov kyseliny dusičnej a 8 dielov kyseliny vínnej. Po farbení sušíme kosť najlepšie v horúcich drevených pilinách. Hnedý odstieň získame z roztoku hypermangánu. Na žlto predmet vyfarbíme, ak ho namáčame najskôr asi 3 hodiny v 10% octane olovnatom a potom ho vložíme do 5% roztoku dvojchrómanu draselného. Môžeme použiť aj liehové roztoky anilínových farieb. Z farbiva sem patrí fuksín, metylová modrá, eozín, zeleň Viktória a iné. Na 1 diel farbiva pridávame 3 až 5 dielov kyseliny octovej. K farbeniu rohoviny uvádzame tieto pripomienky: Podmienkou farbenia je očistený a dôkladne odmaštěný povrch ako v predchádzajúcich prípadoch. Veľmi často je rohovina zafarbená na sivo. Takéto zafarbenie získame, keď materiál zahrievame v roztoku octanu olovnatého a potom ho ponoríme do kúpeľa 10% roztoku dusičnanu ortuťnatého. Jódová tinktúra zafarbí rohovinu na hnedo. Je to veľmi lacné a výsledok je uspokojujúci. Farebná odtiene s kovovým nádychom dosiahneme liehovými roztokmi anilínových farieb. Fuksínom získame zeleno-kovový lesk, eozínom — zlatý, metylovu modrou — medený. Pre úspešné ustálenie efektu farieb vkladáme rohovinu do roztoku z 10 dielov fukslnu, 90 dielov liehu, 2 dielov šelaku, 0,5 dielu benátskeho terpentínu. Ak rohovinu potrieme kyselinou octovou získame dúhové zafarbenie. Myslím, že sme jednotlivé štandardné možnosti vyčerpali. Vypadnuté intarzie možno doplňat aj polyesterovou živicou alebo dentadrylom, ktoré nalejeme do tvaru doštičiek, z ktorých vyžadované tvary vyrežeme. Musíme však uvážiť, ktorý spôsob dopĺňania je pre určitý druh práce vhodný.
KNIŽKY PRO ZVÍDAVÉ KUTILY z* STŘEDISKA TECHNICKÉ LITERATURY, Praha 1, Spálená 51 Staňková—Pechar TISÍCILETÝ VÝVOJ ARCHITEKTURY a urbanismu (všechny slohy' a styly) od nejstarších dob po současnost populární formou. 356 stran, 300 názorných obrázku. Cena 32 Kčs. Tajovský NOVÝ BYT V PODKROVÍ od A do Z poradí při úpravě podkrovních a půdních prostor na byt. 88 stran, 131 obrázků. Cena 12 Kčs. Sládek PRlRUCKA ELEKTROMONTÉRA DOMOVNÍCH INSTALACI 296 stran, 180 obrázků, 114 tabulek. Cena 31 Kčs. Tajovský DROBNÉ STAVBY poradí, jak postavíte kurníky, králfkárny, psi boudu, chlívky, včelíny apod., ale také jak pěstovat žampiony. 144 stran, 182 obrázků. Cena 12 Kčs. Janoš a kolektiv ROZHLASOVÝ PRIJÍMAČ • jaho všestranné využiti — knížka pro vás. 228 stran, 154 obrázků, 5 tabulek. Cena 17 KCs. Tajovský REKREAČNÍ CHATY Názorné pokyny o všem pro individuální výstavbu a zařizování chat. 244 stran, 347 obrázků. Cena 31 Kčs. Novák SLABIKÁŘ RADIOAMATÉRA Všem, kteří se chtějí prakticky seznámit se základy radiotechniky a postavit si přitom tranzistorový přijímač. 196 stran, 155 obrázků, tabulka. Cena 15 Kčs. Jakubaschk PRlRUCKA PRO AMATÉRY ELEKTRONIKY 100 elektronkových a tranzistorových zapojeni Návody ma stavbu elektronických přístrojů. 260 stran, 168 obrázků. Cena 29 Kčs. (Překlad 7. NDR.)
Mašek—LOwlt ABECEDA DOBRÉHO BYDLENI Pro každého, kdo si chce vkusně zařídit byt starším i novým nábytkem, předělat si některé kusy starého nábytku, zhotovit si rozkládací křeslo nebo různé bytové doplňky. 164 stran, 429 obrázků. Cena 45 Kčs. Vážete si sám knížky? Zkuste to podle učebnice Vakrčka: KNIHAfiSTVl — Technologie ruční vazby Podrobný popis i návody ke zhotovování nejrůznějších knihařských prací. 256 stran, 269 obrázků, 4 tabulky a příloha. Cena 16 Kčs. Kořínek SÍTOTISK — SERIGRAFIE — pokrokové tiskové, nanášecl, zdobící a označovací techniky s uplatněním v nejrůznějších výrobních odvětvích. 196 stran, 135 obrázků, 7 tabulek. Cena 18 Kčs. Salda OD RUKOPISU KE KNIZE A ČASOPISU Ze už roku 868 byla tištěna nejstarší svitková kniha na světě, kdo byl Gutenberg, a vše o přípravě rukopisů, obrázků a předloh pro tisk se dovíte z této knížky. 336 stran, 189 obrázků, 4stranná barevná příloha. Cena 24 Kčs. Co znamená ad augusta per anglista? SLOVNÍK CIZÍCH SLOV vysvětlí celou řadu nejrůznějších významů a slov. Seznam chemických značek prvků, měnové jednotky všech zemí. 416 stran. Cena 46 Kčs. Knížka, kterou bude nadšen váš synek First—Patočka PLACHTY NAD OCEÁNY Instruktivní návody pro zhotoveni modelů historických plachetnic, včetně pomůcek. Vývoj mořeplavby od starověku, mapy námořních cest atd. Bohatě ilustrováno. 120 stran. Cena 18 KĎs.
61
KUTILOVÉ A POJIŠTĚNÍ Budete jistě, vážení čtenáři, souhlasit s námi když řekneme, že každá domácnost je vystavena mnohému nebezpečí. Stač! například zapomenout příliš blízko plynového sporáku utěrku či chňapku a je z toho pořádný požár. Stačí trochu se zapovídat se sousedkou v okamžiku, kdy jste se rozhodli se vykoupat a napouštíte do vany vodu, a je z toho povodeň až do přízemí. Stačí odjet na dovolenou a nechat stažené rolety a do prázdného bytu mohou vniknout nevítaní hosté a odnést vše, co se dá . . . Budete jistě také souhlasit, že v bytě kteréhokoliv kutila je takových nebezpečí daleko více. Ve škodních sípiseoh České státní pojišťovny je například zaznamenán tento případ: Muž, dejme tomu Josef Černý, se vyznačoval tím, že neustále zdokonaloval svůj byt. Všechen nábytek od jednoduchých polic až po složité příborníky vytvářel vlastníma rukama. Navrhoval, kreslil, řezal, hobloval, sbíjel a znovu hobloval, mořil a lakoval. A právě tento poslední úkon mu přinesl mnohé nepříjemnosti. Ten muž měl totiž ještě jednu vášeň. Šedesát cigaret denně pro něho nic neznamenalo. Výpary různých laků, nátěrů a rozpustidel se s ohněm nesnáší. Dětský pokoj, který se právě rozhodl pan Černý renovovat, potřeboval těch barev opravdu mnoho: červenou, zelenou, oranžovou — jen aby se dětem v jejich království líbilo. Náš muž natíral a při tom si zapaloval cigaretu. V tom se to stalo. Výbuch, požár. Že tenhle malér způsobil on sám, to pochopil až v nemocnici, když se probudil z bezvědomí. Po uzdravení a rekonvalescenci mohl plně uplatnit všechny své dovednosti a schopnosti při výrobě nového nábytku do dětského pokoje. V našem druhém příběhu hraje hlavní rolí opět muž, a opět vášeň. Tentokráte spočívající v neustálém rozebírání a opravování jeho motorky. Jednoho dne se rozhodl provést generální opravu motoru. Rozebral jednotlivé části a jal se je koupat v benzínové lázni. V studené chodbě bytu s dlaždicemi mu byla zima, přinesl si tedy elektrická kamínka se spirálou. Zapojil je, brzo se rožhavila do červena a vydávala příjemné teplo. Jenže ani benzínové páry se s ohněm nesnášejí a tak i muž z našeho druhého případu skončil v nemocnici a chodbu, sousedící kuchyň, koupelnu a toaletu uvedl výbuch do dezolátního stavu. Při rukodělné činnosti ve volném čase může dojít k různým škodám. Nemusí mít vždy tak katastrofální následky jako v našich dvou případech. Při práci s pájkou či chemikáliemi mohou vzniknout i menší škody, ale i jejich likvidace může být nákladná, může způsobit značné finanční starosti. Pojištěným v takových případech pomáhá Česká statni pojiiťovna. Sdružené pojištění domácnosti zabezpečuje byt a věci v něm pro případ jejich poškození či zničení živelní událostí. Tedy požárem, výbuchem, bleskem, vichřicí, povodní nebo záplavou, krupobitím, sesouváním půdy, zřícením skal nebo zemin (pokud k nim nedošlo v souvislosti s průmyslovým nebo stavebním provozem), sesouváním nebo zřícením lavin, pádem stromů, stožárů nebo jiných předmětů, nejsou-li součástí poškozené věci a vodou z atmosferických srážek. K poškození či zničení bytu, jeho zařízení a věcí v něm může dojít i vodou z vodovodního zařízení nebo nádrží, vodou nebo párou z etážového, ústředního nebo dálkového potrubí apod.
62
A také odcizením, jestliže pachatel překonal překážky chránící věci před odcizením. Pojištění se vztahuje na všechny věci, které tvoří zařízení pojištěné domácnosti a slouží k potřebě jejich členů. Tedy všechny věci osobní potřeby, nábytek, elektrické spotřebiče, ale i malba stropu a stěn, nátěry oken a dveří atd., jestliže k poškození nebo zničení dojde v důsledku některé z výše uvedených pojistných událostí. Pojištění se vztahuje i na drobné a domácí hospodářské zvířectvo, palivo a součásti motorového vozidla, uložené v bytě nebo v místnostech k bytu náležejících, například ve sklepě. Všechny tyto věci jsou však pojištěny jen do částky 2 000 Kčs. Věci osobní potřeby jsou pojištěny nejen v pojištěném bytě nebo v bytě, do něhož se pojištěný s celou domácností přestěhoval, ale v některých případech také na pracovišti, na cestách, při rekreaci, sportu apod., tedy mimo byt, pokud je měl člen pojištěné domácnosti u sebe, na sobě nebo je uložil na místě k tomu určeném. Pojištěny jsou také věci v čistírnách, prádelnách, opravnách apod., jestliže škoda na nich byla způsobena živelní událostí. Pojištěna je rovněž odpovědnost členů domácnosti za šlcody, které způsobí jiné cizí osobě na zdraví nebo na majetku, pokud za škodu podle právních norem odpovídá. Toto ipojištôní se nevztahuje na škody způsobené pří výkonu zaměstnání, provozem motorového vozidla nebo vyplývající z vlastnictví budov. Jestliže se byt stal v důsledku pojistné události neobyvatelným, uhradí pojišťovna náklady náhradního ubytování až do doby šesti měsíců. Jestliže dojde ke škodě živelní událostí, vodou z vodovodního potrubí nebo odcizením, nahrazuje pojišťovna objektivně zjištěnou škodu až do částky 200 000 Kčs. Oďpovědnostní škody na majetku jiné cizí osoby nahrazuje pojišťovna až do výše 100 000 Kčs, škody na zdraví a usmrcením nejsou finančně limitovány. Věci umělecké a historické ceny a klenoty odškodňuje pojišťovna do částky 5 000 Kčs za jednu věc. Sbírky známek, mincí apod., do 2.000 Kčs za jednu sbírku, peníze rovněž do výše 2 000 Kčs, vybrané vklady z odcizené vkladní knížky do výše 5 000 Kčs. Podmínkou, aby po}išťov.na nahradila škodu vzniklou odcizením peněz, klenotů a věcí historické či umělecké ceny je, aby k odcizení došlo z uzamčené obytné místnosti nebo uzamčených schránek. Jízdní kola, dětské kočárky a věci na pracovišti (kromě peněz a cenností) pojišťovna nahrazuje, i když k jejich odcizení došlo bez odstranění překážek je chránících. Pojistné se určuje podle počtu místností v bytě a činí za byt s jednou místností 40,— Kčs, se dvěma 55,— Kčs, se třemi 65,— Kčs, se čtyřmi místnostmi 75,— Kčs, s pěti a více místnostmi 85,-— Kčs. Za zvláštní příplatek k pojistnému lze připojistit motory elektrických spotřebičů s příkonem od 20 W proti poškození nebo zničení vinutí zkratem, etážové topení, věcí umělecké a historické ceny, sbírky a klenoty nad výše uvedenou hranici plnění. Všechny informace o sdruženém pojištění domácnosti i o všech ostatních druzích pojištění vám poskytne každá pobočka České státní pojišťovny.
OBELISK, NAKLADATELSTVÍ UMÍNÍ A ARCHITEKTURY, PRAHA T, Mikulandská 10
KNIHA O UMĚNI - VHODNÝ VANOCNI DÁREK
Galerie OBELISK:
A. HISTORICKÉ PAMÁTKY 1. Tykva: KORUNOVAČNÍ KLENOTY 10 str. textu, 16 str. barev, příloh. Tato publikace představurevných snímků K. Neuberta, E. Einhorna a J. Ployhara v reprezentativní úpravě seznamují čtenáře s úplmým souborem korunovačních insignií. Původní studie v čtyřbarevném zněni (česky, něm., aingl., franc). 1. vyd. 1971, brož., Kčs 45,2. J. Burian: OKNA KATEDRÁLY SV. VITA 10 str. textu, 16 str. barev, příloh. Tato publikace představuje ojedinělý průřez uměním české vitráže, reprezentované především díly Alfonse Muchy, Maxe Švabinského, Fr. Kysely o Cyrila Boudy. Doprovodní text je otištěn česky, něm., angl. a frainc. 1. vyd. 1971, brož., Kčs 45,3. J. Krása: SVATOVÁCLAVSKÁ KAPLE 12 str. textu (česky, rusky, něm., ongl., franc.) a 16 str. čtyřbarevných vyobrazení. Reprezentativní bareviná publikace, věnovaná významné historickoumělecké památce. Těžiště dílo je v 16 barev, reprodukcích (foto P. a A. Paulovi). 1. vyd. 1972, brož., Kčs 48,4. E. Poche: SVATOVÍTSKÝ POKLAD 16 str. textu, 16 str. barev, příloh. Reprezentativní barevná obrazová publikace (foto K. Neubert), věnovaná nejcennějším předmětům chrámového pokladu katedrály sv. Víta na Pražském hradě. Text česky, rusky, .německy, anglicky a francouzsky. 1. vyd. 1972, brož., Kčs 48,5. E. Poche: LORETÁNSKÝ POKLAD 16 str. textu, 16 str. barev, příloh. Reprezentativní bareviná obrazová publikace (foto K. Neubent) poprvé souhrnně informuje o významné sbírce gotického a barokního uměleckého řemesla. Text je přeložen do ruštiny, němě., anglič, a framcouz. 1. vyd. 1972, brož., Kčs 48.6. J. Heřman: STARONOVÁ SYNAGÓGA A STARÝ 2IDOVSKÝ HŘBITOV 4 str. čes. a 12 str. cizojaz. textu, 16 str. bar. příloh. Reprezentativní barevná obrazová publikace (foto K. Neubert) seznamuje se dvěma nejvýznamnějšími památkami bývalého pražského Židovského města. 1. vyd. 1972, brož., Kčs 48,|
B. MONOGRAFIE O UMĚLCÍCH
|
7. J. Zemina: EMIL FILLA 4 str. itextu vč. 5 čer. vyobr. a 16 str. bar. příloh. Naše moderní umění vděčí za mnoho popudů Emilu Fillovi, našemu nejvýznamnějšímu malíři v první polovině tohoto století, zejména v období kubismu. 1. vyd. 1970, brož., Kčs 42,-
10. F. Dvořák: FRANTIŠEK TICHÝ 4 str. textu, 16 str. bar. příloh. František Tichý je jedním z nejpozoruhodnějších tvůrců českého malířství 20. století. V reprezentativním výběru šestnácti děl a v dokonale barevné reprodukci velkého formátu připomene melancholii capriccií, comedie delľarte a světa manéží, se kterými tvorba Fr. Tichého splynula. 1. vyd. 1971, brož., Kčs 42,EDICE ŽIVOTY:
|
11. N. Schwarzkopf: GRUNEWALD 190 stran, 39 čer. vyobr. a 3 bar. přílohy. Poutavě, jako osobní zpověď vyprávěný životní román velkého malíře německé pozdní gotiky, jehož názory a dílo nic neztratily na své aktuálnosti. 1. vyd. 1970, váz., Kčs 36,12. Pierre Courthion: DELACROIX 96 stran, 8 barevných a 48 černých reprodukcí. Reedice románového zpracování životního osudu člověka, jehož dílo prostupuje drama lidskosti a jehož život byl naplněn horečnou tvůrčí prací. 1. vyd. 1970, váz., Kčs 32-, 13. Fred Berance: MADONA S HARPYJEMI 220 str. textu včetně 1 bar. a 26 čer. vyobr. Fred Bérence, veliký znalec renesanční kultury, vytěžil z renesančního látkového okruhu kromě obsáhlých studií kulturně historických i román Madona s harpyjemi. Jde v mém o citový a umělecký příběh malíře Andrei del Sarto, pokračovatele Leonardova a Raffaelova, odehrávající se v dramatických kulisách vrcholu a soumraku renesance. 2. vyd. 1970, váz., Kčs 25.14. Hendrik vton Loan: REMBRANDT 300 str., 4 bar. a 65 čer. vyobr. Známého autora populárních encyklopedických prací o umění H. von Loana zaujal dramatický, pohnutý život jednoho z největších umělců všech dob, holandského malíře Rembrandta natolik, že o něm napsal poutavý román. Zobrazuje v mém nejvnitrnější proudy, z nichž vyvěrá umělcovo dílo, i malířův tragický lidský osud. 2. vyd. 1971, váz., Kčs 50,15. F. Timmermans: PETR BRUEGHEL 344 str., 92 čer. a 4 bar. vyobr. Spisovatel inspirovaný Bruegheliovými obrazy zalidněnými svéráznými venkovskými typy zpodobněnýmí ve všech možných situacích, vytvořil literárním slohem, adekvátním malířovu dílu, pestré pásmo umělcova života. 2. vyd. 1971, váz., Kčs 58,-
8. P. Spielmann: VÁCLAV SPÁLA 4 str. textu vč. 4 čer. vyobr. a 16 str. bar. příloh. Od svých začátků představoval V. Spála v českém umění svérázný a nenapodobitelný typ tvůrčího umělce. Po svém přijímá) zásady moderní malby, posléze však soustavnou prací vytvořil z trojzvuku barev — modré, zelené a červené - jedinečnou podobu českého kubismu. 1. vyd. 1970, brož., Kčs 42,-
16. Henri Perruchot: 2IVOT TOULOUSE-LAUTRECA 268 str. textu, vč. 36 pér., 45 čer. a 16 bar. vyobr. na křídě, šestibarev. přebal, formát 145X205. Perruchotova biografie Toulouse-Lautreca vychází jako všechny svazky jeho řady Umění a osud z autentických dokumentů, svědectví a dobových pramenů o usiluje podle vlastních slov autorova úvodu Loutrecovi „navrátit jeho skutečnou tvář." Živý a plastický obraz a kouzlo lidské i umělecké osobnosti Lautrecovy, zasazené do slavné kulisy Montmartru dokreslují obrazové přílohy, rozšířené oproti předešlému vydání o četné zajímavé dokumenty barvitě vylíčeného prostředí Lautrecova života. 2. vyd. 1969, váz., Kčs 36,-
9. M. Lamač: JOSEF MÁNES 4 str. textu vč. 4 čer. vyobr. a 16 str. bar. příloh. Nová publikace o Jos. Mánesovi si ino rozdíl od jiných monografii o irtěm všímá především jeho malířského díla. 1. vyd. 1970, brož., Kčs 42,-
17. H. Perruchot: 2IVOT EDOUARDA MANETA 240 dtr. textu a 80 čer. vyobr. Životopisné romány H. Perruchota, vycházející z přísně doložených dokumentů, jsou mezi našimi čtenáři velmi oblíbeny. 1. vyd. 1972, váz., Kčs 45,-
63
18. H. Perruchot: CÉZANNÚV ŽIVOT 272 str. textu, 108 str. čer. příloh, 4 barev, prílohy. Druhé vydaní jedné ze sedmi Perruchotových biografických prací, zabývajících se nejvýznamnějšími postavami moderního francouzského umění. 2. vyd. 1972, váz., Kčs 50,|
EDICE ISMY
19. M. M íčko: EXPRESIONISMUS 166 str., 81 čer. vyobr., 16 bar. příloh. Expresionismus představuje v dějinách umění trvalou tendenci, která se pnojevuje periodicky v různých formách tu s menší, tu <s větši naléhavostí a dnes vyznívá zejména v umění abstraktním. 1969, váz., Kčs 48,20. B. a M. Mrázovi: SECESE 84 str. textu, 64 str. čer. a 24 bar. přSloh. Daíš! svazek úspěšné populárně vědecké edice ISMY, věnovaný historickému vymezení, vývoji a hlavním představitelům secese v celosvětovém i masem měřítku. 1971, váz., Kčs 55,|
EDICE MĚSTA UMĚNÍ
|
26. A. Kutal. ČESKÉ GOTICKÉ UMĚNI 212 str. vč. 178 čer. a 24 bar. vyobr. V obdob! gotiky stanuly české země poprvé v centru umeleckého děrní v Evropě a obohatily evropskou kulturu o cenná díla, především malířská a sochařská. Kniho našeho předního historika uměni 1 prof. Alberta Kutala přináší ucelený pohled na českou g atiku ve všech jejích Ntávmich projevech - architektuře, plastice, deskové malbě, knižní miniatuře a všímá si i vývoje uměleckých řemesel. 1972, váz., Kčs 180,OBJEDNAVKA 1. Korunovační klenoty
. . • výt.
2. Okina katedrály sv. Víta
. . . výt.
3. Svatováclavská kaple
• • • výt.
4. Svatovítský poklad
• • • výt.
5. Loretánský poldlad
• • • výt.
6. Staronová synagóga a Starý židovský hřbitov 7. Emil Filla
• • • výt.
8. Václav Spála
• • • výt.
9. Josef Mánes 21. Stamlislav Richter: DRÁŽĎANY A MI5EŇ 248 str. včetně 122 str. čer. vyobr. Tento nezbytný průvodce spolehlivě informuje návštěvníka slovem i obrazem o minulosti i přítomnosti dvou měst, jež po válce, vzkříšena z trosek, znovu váb! přitažlivou krásou a bohatstvím svých uměleckých pokladů. 1969, brož., Kčs 16,22. V. Loudova: VÍDEŇ 376 str. včetně 181 čer. vyobr. Další z populárně vědecké řady umělecko-historických průvodců po evropských metropolích. Stručně a odborně informuje o nejvýznamnějších památkách, muzeích, galeriích i současném uměleckém dění. 1. vyd. Í972, brož., Kčs 33,|
EDICE ORIENTACE:
23. J. Cigánek: ÚVOD DO SOCIOLOGIE UMĚNI 272 str. textu a 24 str. čer. vyobr. Cigánkova kniha je první soustavnější prací z oblasti sociologie umění. Shrnuje základní poznatky zakotvené v dějinách této discipliny a pokouší se stanovit její významové založení. Kniha je určena hlavně studentům společervsko-vědních oborů, i zájemcům o společenskou problematiku kultury. 1. vyd. 1972, brož., Kčs 42,|
MIMO EDICE:
|
24. C. Bouda: SPÍCI ZÁMEK 112 str., 23 ilustr. převážně barev. Antdlbgie významného českého ilustrátora, představuje soubor 12 pohádek z knih ilustrovaných Cyrilem Boudou. 1. vyd. 1972, váz., Kčs 43,-
. . . výt
. . . výt.
10. František Tichý
. . . výt.
11. Griinewald
. . . výt.
12. DeTacroix
• • • výt.
13. Madona s harpyjemi
. • . výt.
14. Rembraindt
• • • výt.
15. P. Brueghel
. • • výt.
16. Život Toulouse— Lautreca
. . • výt.
17. Život Maneta
. . . výt.
18. Cézamův život
• • • výt.
19. Expresionismus
• • • výt.
20. Secese
•• • výt.
21. Drážďany a Míšeň
. • • výt.
22. Vídeň
. . • výt.
23. Úvod do sociologie umění
. . . výt.
24. Spíci zámek
• • • výt.
25. Umění baroku v Čechách
. . . výt.
26. České gotické umění
. . . výt.
Adresa objednavatele (čitelně):
25. O. J. Blažíček: UMĚNI BAROKU V ČECHÁCH 196 srtr. vč. 36 obr., 157 čer. a 23 bar. vyobr. Rozsáhlá syntetická studie našeho předního odborníka, věnovaná barokní české architektuře, malbě o plastice. 1971, váz., Kčs 150,-
Podpis
Praktikus — Udělej — Urob si sám. Zostavil Kamil zoufalý, graficky upravila Alena Dostálová. Ako svoju 4948. publikáciu vydalo ALFA, vydavatelstvo technickej a ekonomickej literatury, n. p. Bratislava, Hurbanovo nám. 6 v spolupráci s pracovným a výrobným družstvom Technocentrum, Americká 21 Praha 2, roku 1972. Zodpovedná redaktorka Ing. Gréta Izakovičová. Adresa redakcie: Za Strahovem 10, Praha 6, tel. 350 797. Expedícia subskribentom: Slezská 8, Praha 2, tel. 256 877. Vytlačila severografia, n. p., Ostí nad Labem. 10,759 AH, (text 4,940, ilustrácie 5,053, tabulky 0,766) 11,— VH. Náklad 69 000 výtlačkov, I. vydanie. I
63—073—72
Brož. výtlačok Kčs 12,—
|
505/21; 8. 8/1 © Alfa, vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatury, 1972
