ZODIAC: NEJNEBEZPEČNĚJŠÍ ZE VŠECH ZVÍŘAT 1

ZODIAC : NEJNEBEZPEČNĚJŠÍ ZE VŠECH ZVÍŘAT

|

1

27 U nás v Louisianě jsem neměl žádnou možnost se dozvědět, že mám malého bratra jménem Oliver. Věděl jsem však, že jsem adoptovaný. Leona mi četla knihu o tom, co to znamená být adoptovaný, když mi byly tři roky, ale tehdy jsem tomu úplně nerozuměl. Řekla mi, že ze všech chlapců na světě si vybrala mě, abych se stal jejím synem, protože jsem výjimečný. Co tím myslela, mi došlo až jednoho odpoledne, když jsem si hrál s kamarády Jeffem a Tommym. „Tvoje pravá máma tě nemá ráda,“ oznámil mi Jeff, který od svých rodičů zaslechl, že jsem adoptovaný. Na Jihu je drbání sousedů příjemným způsobem, jak strávit deštivé odpoledne. „Jo, tvoje máma tě odložila,“ doplnil ho Tommy. „To není pravda,“ křičel jsem. „To teda je,“ vrátilo se mi unisono. „Není,“ otočil jsem se vzad a utíkal od nich, jak nejrychleji jsem dovedl. Když jsem se vrátil domů, běžel jsem do svého pokoje, dumal nad tím, co mi řekli, a lámal si hlavu, jestli náhodou nemají pravdu. U večeře si Leona všimla, že se mnou něco není v pořádku, protože jsem si jen se skloněnou hlavou mlčky vzal jídlo. „Co je s tebou, zlatíčko?“ zeptala se mě. „Jeff a Tommy mi řekli, že mě moje skutečná máma nemá ráda, a proto mě odložila. Mami, proč mě moje skutečná máma odložila?“

p Zodiac : Nejnebezpečnější ze všech zvířat

„Ale, zlatíčko, to prostě není pravda. Tvoje maminka tě milovala tak moc, že tě dala k nám, protože věděla, že ti nemůže být dobrou mámou a postarat se o tebe tak, jako se můžeme postarat my.“ Nikdy jsem se nevyptával, proč mě máma nechtěla zpět. Ale potom jsem měl pocit, jako by na mě mé tety a mí strýcové zírali víc, než bylo nutné, jako kdyby se snažili přijít na to, kdo jsem a proč mě moje máma odvrhla. Nikdy mi nic neřekli a vždycky se ke mně chovali hezky, ale moje zrzavé vlasy a pihy jim vrtaly hlavou. Pocházejí ty zrzavé vlasy od mé skutečné mámy nebo od mého skutečného otce? Zdálo se, že odpověď na tu otázku se nikdy nedozvím, ale cítil jsem se v domě Stewartových tak milován, že mi to skoro nepřipadalo podstatné. Ale všechna láska na světě nemohla zabránit tomu, abych pociťoval úzkost, které jsem nedokázal porozumět. Začalo to jednou v sobotu, když mi bylo šest. Loyd s Leonou nás vzali na návštěvu k bratrancům Courvillovým. Když mě Ken pozval, abych u nich strávil noc, rychle jsem se běžel zeptat rodičů. Loyd a Leona souhlasili, že můžu, a slíbili, že pro mě přijedou další den po kostele. Dal jsem mámě i tátovi pusu na rozloučenou a díval se, jak odjíždějí pryč. Najednou se mi úplně nečekaně sevřelo hrdlo a srdce se mi divoce rozbušilo. Vyděsil jsem se. Bylo mi jasné, že jsem udělal chybu, a modlil se, aby se to auto zastavilo a aby se rodiče otočili a vrátili se pro mě. Nestalo se nic. Zdráhavě jsem šel domů. Prolézání obručovým stanem v Kenově pokoji a hraní si s figurkami vojáčků mě na chvíli

Ukázka z knihy

p

rozptýlilo, ale když potom teta Loretta řekla „Zhasnout“ a strýček Bub zhasl světlo v pokoji, znovu se mě zmocnila panika. Nemohl jsem dýchat, bušilo mi srdce, nemohl jsem za žádnou cenu usnout. Mohl jsem jenom ležet v černočerné místnosti a modlit se, aby si pro mě máma s tátou zase přijeli. Neměl jsem ani potuchy – vědomé – o tom dítěti, které zůstalo ležet na schodech, nic o tom muži, který ode mě tak bezcitně odešel, ale můj strach z toho, že zůstanu opuštěný, u mě byl patrný už od útlého dětství.

28 Edith už strach neměla. V roce 1969 se jí narodil další syn, kterého pojmenovala Urban, a navíc zjistila, že je znovu těhotná. Když se celá šťastná připravovala na příchod svého třetího děťátka, ani netušila, že se její manžel propadá čím dál hlouběji do temnoty a že si vyhlíží svou další oběť. Toho, co o svém manželovi nevěděla, bylo opravdu hodně. Včetně skutečnosti, že se stal přítelem velekněze Církve Satanovy. LaVey nedávno vydal Satanskou bibli a neuvěřitelně si užíval rozruch a kontroverzní reakce, které kniha vyvolala. Rick Marshall, ředitel Avenue Theatre, si myslel, že je to legrace. Několik let se snažil udržet divadlo nad vodou


a rok předtím ho citovali v San Francisco Chronicle: „Mám pocit, že nejchytřejší věc, která se mi kdy povedla, bylo objevení Antona LaVeye. Když se mu nepodařilo prorazit jako varhaníkovi, podíval se na sebe jednoho dne do zrcadla a prohlásil: ‚Já jsem osobnost.‘ Pak si našel tiskového mluvčího a stal se samotným Satanem.“ A teď Satan napsal bibli. Van se nemohl dočkat, až si ji konečně přečte. V prologu si pozorně přečetl Satanské devatero: Satan znamená ukájení choutek, nikoli odříkání! Satan znamená živoucí existenci, nikoli vymyšlené spirituální báchorky! Satan znamená neposkvrněnou moudrost, nikoli pokrytecký sebeklam! Satan znamená laskavost k těm, kdo ji zasluhují, nikoli lásku, vyplýtvanou na nevděčníky! Satan znamená pomstu, nikoli nastavení druhé tváře! Satan znamená odpovědnost vůči odpovědným, nikoli péči o psychické upíry! Satan znamená člověka jako pouhé zvíře, někdy lepšího, mnohem častěji však horšího než ti, co kráčejí po čtyřech, člověka, jenž se díky „božskému duchovnímu a intelektuálnímu vývoji“ stal nejzkaženějším zvířetem! Satan znamená všechny takzvané hříchy, jelikož ty vedou k fyzickému, mentálnímu nebo emočnímu uspokojení! Satan je nejlepším přítelem, jakého kdy církev měla, jelikož ji po celá ta léta pomáhal udržovat v chodu!

Ukázka z knihy

p

Van a LaVey spolu o těchto zásadách diskutovali po mnoho let a průběžně je vylepšovali, než dostali konečnou podobu Devatera, jež bylo diametrálně odlišné a v opozici ke křesťanskému Desateru Božích přikázání, které Van dobře znal již od dětství. Zda Satanské devatero přijal z filozofického přesvědčení, nebo jako vzpouru proti svému otci, se asi nikdy nedozvíme. „Možná bych měl poslat kopii svému otci,“ řekl jednou Van Williamovi. Earl by byl zcela jistě zděšený. Můj dědeček neměl ani ponětí, jak hluboko jeho syn klesl. A mělo se to ještě zhoršovat. Van ji možná zahlédl v Avenue Theatre: hezká blondýnka, která se na něj mohla usmát, když vešla dovnitř. Okamžitě by si musel všimnout její podoby s Judy – nevinné oči, široký úsměv. A snubní prsten na prstě. Darlene Ferrinová byl přátelská dívka, která milovala večírky a mužskou společnost. Za svého prvního manžela se provdala na Nový rok 1966 v Renu. Manželství však netrvalo dlouho a Darlene se znovu provdala, tentokrát za Arthura Deana Ferrina, krátce po svém rozvodu v roce 1967. Na počátku si Darlene možná mohla myslet o Vanovi to samé, co ostatní dívky, které se s ním seznámily: že je okouzlující, inteligentní a zajímavý. Krátce poté, co se v Vanem potkala, začala na schodech svého domu na Virginia Street číslo 1300 ve Vallejo nacházet neobvyklé dárky. Přestože byla vdaná, pozornost, které se jí od toho sympatického muže staršího, než byla ona, dostávalo, ji těšila. Podobně jako Gertrudě ani Darlene manželský svazek nepřistřihl křidélka, jak už to tak


u těchto svobodomyslných dívek bývá. Darlene mužskou pozornost milovala. Bylo to snadné. Pro Vana představovala Gertrudu a Judy v jednom balení. Brzy se u jejich domu začal objevovat i bez pozvání a Darlene to začalo být nepříjemné. Zmínila se o tom svým sestrám, Pam a Lindě. Její obavy byly oprávněné. Dne 4. července 1969 Van sledoval Darlene z jejího domu do italské restaurace Caesar’s Palace a čekal, než se pozdraví se svým manželem Deanem, který tam pracoval jako kuchař. Když Darlene a její sestra Christina odjely do Terryho restaurace, kde Darlene pracovala jako servírka, Van je samozřejmě následoval dál. Sledoval. Pozoroval. Později v noci vyzvedla Darlene Christinu a jely na schůzku s jejím přítelem Michaelem Mageauem. Darlene a Michael zamířili na Springs Road dát si něco rychlého k snědku. Bylo krátce po půl dvanácté. „Musím s tebou o něčem mluvit,“ řekla podle policejní rekonstrukce a záznamů Darlene Michaelovi, když opustili restauraci. „Proč si nezajedeme do parku Blue Rock Springs?“ navrhl jí Michael. Když Darlene dojela na místo, otočila auto a zaparkovala na zcela prázdném a opuštěném místě na posledním parkovacím stání napravo. Bylo to těsně před půlnocí, když vedle nich zastavilo jiné auto, možná corvair.

Ukázka z knihy

p

Van s baterkou v ruce vystoupil z vozu a přiblížil se ke straně spolujezdce, kde seděl Michael. Svítil mu baterkou přímo do očí. Van zvedl devítimilimetrovou poloautomatickou pistoli a začal střílet. První kulka zasáhla Michaela do krku. Když se pokoušel přeskočit na zadní sedadlo a tam se před střelcem ukrýt, kulka mu proletěla kolenem. Van se rychle přesunul na druhou stranu auta a zaměřil svou pozornost na Darlene. Prásk. Prásk. Prásk. Tři výstřely do paže a levého boku. Spokojený Van se otočil k odchodu. Pak ho ale zarazil výkřik. Michaelův výkřik bolesti. Van se otočil a přešel zpět. Ještě dvakrát na Michaela vypálil, pak se vrátil k Darlene a ještě dvakrát vystřelil i na ni. Michael se snažil otevřít dveře, ale klika byla zaseknutá. Natáhl tedy ruku ven okýnkem, a když se mu podařilo otevřít dveře zvenčí, vypadl ven. V příšerných bolestech sledoval, jak Van ujíždí směrem k Valleju. O několik minut později zastavilo na místě jiné auto. Zkrvavený Michael volal o pomoc, zatímco Darlene uvnitř vozu se již zmohla jen na tiché sténání. Mladá dívka začala Michaela utěšovat a uklidňovat, že pomoc je již na cestě, zatímco její přátelé volali policii. Za chvíli se na místě objevily houkající a blikající policejní vozy. Mezitím bojovala Darlene o každý nádech. Než upadla do bezvědomí, pokusila se něco říct, ale policejní důstojník,


který byl u ní, rozuměl pouze slovům „já“ a „můj“. Pak omdlela. Když s ní sanitka dorazila do nemocnice, bylo už pozdě. Darlene byla prohlášena za mrtvou. Michael se podrobil těžké operaci, při které mu doktoři vyndali čtyři kulky. Později útočníka popsal policii: muž okolo třiceti let, hnědé vlasy, kulatý obličej, podsaditá postava. Vypověděl také, že si myslí, že je ten muž do parku sledoval. Čtyřicet minut po střelbě zastavil Van u benzinové pumpy na rohu Tuolumme Street a Springs Road, čtyři bloky od policejní stanice, a zavolal místní policii. Když se ohlásila operátorka, řekl pevným hlasem: „Chci nahlásit dvojnásobnou vraždu. Když pojedete jeden a půl kilometru na východ po Columbus Parkway do veřejného parku, najdete tam dva mladé lidi v hnědém autě. Byli zastřeleni devítimilimetrovým lugerem. Zabil jsem taky ty další lidi vloni. Na shledanou.“ Operátorka Nancy Sloverová později jeho hlas popsala jako „spíše měkký, ale silný“. Uvedla, že se volajícímu hlas změnil, když říkal „na shledanou“. Tvrdila, že tehdy mluvil trochu hlouběji a „zdálo se, jako by v něm byl slyšet výsměch“. V jedné věci se Van mýlil. Nebyla to dvojnásobná vražda. Michael jeho řádění přežil. V Darlenině adresáři policisté našli jméno Vaughn, varhaník v Avenue Theatre, z čehož vyvodili, že měla s divadlem něco společného, ale nedokázali si dát všechny střípky dohromady. Nikdo si nemohl vybavit jméno člověka, který

Ukázka z knihy

p

se objevoval u jejího domu, i když Darlenina sestra Pam si později vzpomněla, že to bylo krátké jméno. Jako Lee. Nebo Stan. Podle policejních zpráv vypověděla Darlenina sestra Linda, že Darlene měla přítele jménem Lee, který jí přivezl dárky z Mexika. Jedno z Vanových falešných jmen, která jsou uvedena v jeho spise FBI, znělo Richard Lee. Další alias, které je uvedeno v policejních zpávách z Baton Rouge, bylo Harry Lee.

29 Vanovým zvykem se stalo až nábožné sledování médií. Pečlivě studoval každý článek, který o jeho vraždách vyšel ve vallejských Times-Herald, v San Francisco Chronicle nebo v San Francisco Examiner, a došel k závěru, že policie o jeho totožnosti nemá ani tušení. Jeho sebejistota narůstala s každou další vraždou a on se rozhodl, že policii napoví. Začal pracovat na své šifře. Využil jednoduchých technik, které se jako dítě naučil od svého otce a které během mládí vypiloval, a začal skládat svůj kryptogram. Nejprve zformuloval své poselství, v němž záměrně nepoužíval interpunkci a dělal pravopisné chyby. Rád zabíjím lidi protože je to mnohem zábavnější je to větší zábava než


zabíjet zvířata žijící volně v lese protože člověk je nejnebezpečnější ze všech zvířat zabít něco je pro mě ten nejvíc vzrušující zážitek je to lepší než užít si s nějakou holkou nejlepší část je že až umřu a budu znovuzrozen v ráji tak všichni co jsem zabil se stanou mými otroky nebudu vám říkat svoje jméno protože byste se mě pokusili zastavit a přerušili mi sbírání otroků pro můj posmrtný život

Na konec poselství ještě připsal nesmyslný shluk písmen: ebeorietemethhpiti. Do svého dopisu zakomponoval variaci na LaVeyovo Satanské devatero, že „člověk se stal nejzkaženějším zvířetem“. Van začal kódovat své poselství a zašifroval do něj i své jméno a iniciály. Když byl spokojen a přesvědčen, že kód je nerozluštitelný, ale že zároveň zanechal dost záchytných bodů pro odhalení své totožnosti, rozdělil hotovou šifru do tří částí. Potom napsal dopis, který odeslal spolu se šifrou: Vážený redaktore Jsem vrah 2 teenagerů poslední Vánoce u jezera Herman a dívky posledního

Ukázka z knihy

p

4. července. Na důkaz toho můžu uvést některé skutečnosti, které znám jen já + policie. Vánoce 1 Značka munice Super X 2 10 výstřelů vypáleno 3 Chlapec ležel na zádech nohama k autu 4 Dívka ležela na pravé straně nohama k západu 4. července 1 Dívka měla na sobě vzorované kalhoty 2 Chlapec byl střelen také do kolena 3 Značka munice byla Western Zde je šifra a je to část číslo jedna. Další dvě části této šifry byly poslány do S.F. Examiner + S.F. Chronicle. Chci abyste tuhle šifru vytiskli na přední straně v pátek 1. srpna 69 odpoledne. Pokud to neuděláte dojde na krvavé běsnění které začne o páteční noci a bude pokračovat celý další týden. Budu kroužit okolo a odstřelovat bloudící jedince nebo páry, které


budou někde samy, a pak půjdu zabíjet další, dokud nezabiju víc než deset lidí.

Dopis byl podepsán symbolem – kruhem s křížem uvnitř.

Van dopis adresoval vallejským novinám Times-Herald, na obálku připsal upozornění „Spěšná zásilka pro redakci“ a nacpal do ní dopis i šifru. Poté napsal druhý dopis, v podstatě totožný, jen s několika drobnými změnami, do San Francisco Examiner. K němu připojil druhou část šifry. Třetí část šifry poslal Van spolu s dalším dopisem do San Francisco Chronicle. V tomto dopise navíc připsal: „Tahle šifra obsahuje moji totožnost,“ aby dal policii i veřejnosti na srozuměnou, že když ji dokážou dekódovat, najdou i vraha. Tato šifra později vešla ve známost jako šifra 408, protože obsahovala 408 písmen a symbolů. Na obálky nalepil dvakrát více známek, než bylo potřeba, a odeslal je 31. července 1969, přesně na sedmé výročí svého zatčení pro únos nezletilé. Všechny tři šifry byly v novinách uveřejněny tak, jak to Van uvedl do svých pokynů.

Ukázka z knihy

p

V dalších novinových článcích, které k případu vycházely, žádal Jack E. Stiltz, vallejský šéf policie, vraha o více informací. Bylo načase, aby Van formálně představil světu jméno, pod kterým chtěl být známý – Zodiac –, odvozené z řeckého slova zoion, což znamená „zvíře“, nebo ve Vanově mysli „nebezpečné zvíře“. Těšil se z pozornosti, které se mu dostávalo, a poslal do San Francisco Examiner další dopis s razítkem 4. 8. 1969: Promlouvá k vám Zodiac. V odpovědi na vaši žádost o více informací o pěkných chvílích, které jsem ve Valleju zažil vám rád dodám ještě více materiálu. Mimochodem – užívá si policie nad mou šifrou? Pokud ne vyřiďte jim tohle abyste je povzbudil: Když to rozluští budou mě mít.

Šifru rozluštili dne 8. srpna salinaský středoškolský učitel Donald Harden a jeho manželka Bettye, kteří si ji přečetli v novinách. Jejich výsledky později ověřovala i FBI. Manželé později vysvětlovali, že by se ve zprávě mělo pravděpodobně vyskytovat slovo „killing“, tedy „zabíjení“. Proto začali hledat písmena nebo symboly, které se opakují dvakrát po sobě a jež by mohly představovat dvě l. Také se domnívali, že autor šifry bude sebestředný a začne své sdělení slovem „I“, tedy „já“. Když se jim


povedlo rozluštit slovo „kill“ (zabít) a díky tomu i slova „killing“ (zabíjení) a „thrilling“ (děsivý), byli schopni prolomit celý kód. Vyšetřovatelé si v ten moment konečně uvědomili, že se jedná o dílo sériového vraha, a začali v šifře hledat jméno vraha. Povšimli si také podivné stylistiky a pravopisných chyb v dopisech, z čehož usoudili, že jejich podezřelý by mohl být Brit. Rovněž si uvědomovali, že dopis v sobě skrývá odkazy na Satanské devatero. Ale ani to je nikam neposunulo. Přestože byla šifra rozluštěna, nedokázali se posunout o krok dál a rozluštit jméno vraha. Nevěděli, jaké jméno v tom složitém kódu hledat. Pro mého otce se tím hra ještě vylepšila. Když se dozvěděl, že jeho šifra byla dekódována, věděl, že existuje možnost, že bude brzy dopaden i on. Čekal na policii, která ho přijde zatknout, ale nikdo se neobjevil.

Zodiac je přezdívka amerického sériového vraha, který operoval na konci šedesátých let v Severní Kalifornii. I když policie vyšetřovala více než 2500 podezřelých, vrah nebyl nikdy dopaden. Případ Zodiac je tak jednou z největších kriminálních záhad posledních padesáti let – a nyní se zdá, že by mohl být konečně vyřešen. Gary Stewart tvrdí, že ví, kdo byl vrah, který terorizoval a děsil celou Kalifornii. Byl to jeho biologický otec…

Ukázka z knihy

p

ROZŘEŠENÍ ZÁHADY NEJDĚSIVĚJŠÍHO SÉRIOVÉHO VRAHA VŠECH DOB Ve svých devětatřiceti letech se Gary Stewart setkal s biologickou matkou a začal pátrat i po tom, kdo je nebo byl jeho otec. Po dvou letech v něm začalo klíčit hrůzné podezření – jeho otec rozhodně nebyl dobrý člověk. Přes pochyby, zda se vůbec chce dozvědět něco bližšího, investoval další roky do pátrání a po dvanácti letech prohlašuje: „Jsem si naprosto jistý, že můj otec byl Zodiac.“ Spolu s osvědčenou autorkou zaměřující se na kriminalistiku sepsal Gary vše, co během let zjistil, a předkládá světu zbeletrizovaný portrét svého otce, jeho profil, traumata a způsob myšlení. Prezentuje i fakta, která ho dovedla k hrůznému poznání. 386 stran, 32 stran barevné přílohy, pevná vazba s přebalem, 349 Kč. THE MOST DANGEROUS ANIMAL OF ALL Copyright © 2014 by Gary L. Stewart and Susan Mustafa Czech edition © Grada Publishing, a. s., 2014

Grada Publishing, a. s., U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: Š E C400 H ZVÍŘAT Z O D I 234 A C : 264 N E J N401, E B E Zfax: P E Č+420 N Ě J Š Í234 Z E V264 p +420 e-mail: [email protected], www.grada.cz

ZODIAC: NEJNEBEZPEČNĚJŠÍ ZE VŠECH ZVÍŘAT 1

Recommend Documents