William Shakespeare, Sonet 66 Tired with all these, for restful death I cry: As to behold desert a beggar born, And needy nothing trimmed in jollity, And purest faith unhappily forsworn,… (úryvek ze sonetu 66, W.Shakespeare, originál) Znaven tím vším, já chci jen smrt a klid, jen nevidět, jak žebrá poctivec, jak pýchou dme se pouhý parazit, jak pokřiví se každá čistá věc,… (úryvek ze sonetu 66, překlad: M.Hilský)
1
Vážené posluchačky, vážení posluchači, od zápisů už uběhlo hodně času, výuka je v plném proudu a teď by mohla být řada na Vás, abyste popustili uzdu své fantazie a napsali nějaké krátké povídání do svého časopisu BLOG KLUB, a to na jakékoli téma, které Vás napadne. Čím více bude příspěvků, tím snáze bude možné vytvořit v časopisu rubriky pro témata, které Vás budou zajímat. Napadlo mne takové heslo: „Skladujete své myšlenky na potom, a to na kdy? Podělte se s nimi raději hned s ostatními a pište, protože žijeme teď a tady!“ Pro okamžitou inspiraci se můžete podívat do třetího čísla letošního roku, kde v zábavné části zbývá ještě šest zadaných a nevyužitých slov - podstatných jmen, ze kterých se dá sestavit jednoduchá povídka. Jak jsme už zmiňovali v minulých číslech, na jaře letošního roku se vydalo šest našich „děvčat“ šířit vzdělanost do sousední země a nasávat slovenskou výuku pro seniory. Podzim je zase vyhrazen sousedům a jejich úkolem je seznámit nás se způsobem získávání vědomostí na jejich straně. Naší příjemnou povinností bylo připravit pro ně program. Výhodou pro obě strany je dorozumívací jazyk a nedávná společná minulost.
Co najdete v BLOG KLUBU: Aktuality z naší U3V Celoživotní vzdělávání dospělých GAIN dobrovolnický projekt Příspěvky posluchačů U3V FF UK Hobby Zábavný koutek
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Oznámení o znovuotevření studovny pro seniory (s131) Studovna pro seniory, kterou můžete využívat vždy v pátek, kdy probíhá výuka, je znovu otevřena a navíc v „novém kabátu.“ V učebně je instalováno 10 počítačů, můžete je využít pro psaní svých závěrečných prací či pro přístup na internet. Přítomna bude vždy asistenční služba, která Vám případně poradí s technickými problémy. Do studovny se dostanete z přízemí hlavní budovy vchodem na dvůr (vpravo vedle vstupu do Platóna) a dále napříč dvorem dozadu a doleva. Studovna se nachází ve stejných místech jako vloni, pouze došlo ke změně čísla učebny. Nové číslo učebny je s131.
Nejjednodušší způsob jak se dostanete do studovny je z přízemí zadním výtahem u východu z auly. Studovna pro seniory je otevřena od 9:00 do 14:00. Informace k závěrečným (seminárním) pracím Pokud se rozhodnete psát závěrečnou písemnou práci jakožto výstup některých kurzů, prosím, dodržujte předepsanou formu, která je uvedena na webových stránkách, nástěnce, popř. Vám bude sdělena na požádání. Základní pravidla pro psaní závěrečné písemné práce na U3V na Filozofické fakultě UK jsou: - min. rozsah je 10 stran textu (u seminární práce je 5 stran) psané na počítači (ne ručně!) - velikost písma 12, normostrana cca 1800 úhozů na stránku (60 úhozů na řádek a 30 řádků) – velice orientační, nemusíte striktně dodržovat. - práce je svázaná nebo proděravěná a vložená do desek, aby hodnotitel mohl listovat bez problému v textu - práce obsahuje úvodní stranu (vzor ke stažení na www.cdv.ff.cuni.cz), obsah, seznam použité literatury. Tyto jednotlivé strany se nezapočítávají do celkového rozsahu práce. - okopírování částí textu z internetu není přípustné, stejně tak opsání textu z knih. Jsou možné citace a parafráze s dostatečným poznámkovým aparátem – bibliografické údaje. Upozorňujeme, že správná citace podléhá autorskému zákonu (č. 121/2000 Sb.). - dále bych ráda upozornila, že poznámky z přednášek nejsou hodnověrným zdrojem informací, protože je není možné ověřit. Ve své práci je samozřejmě můžete využít, do seznamu použité literatury je ale neuvádíme. Připomínám, že psaní závěrečných písemných prací i závěrečných testů, je dobrovolné. Pokud se na to necítíte, nechcete se stresovat nebo se Vám prostě nechce, psát nic nemusíte. Pokud však práci napíšete, bude Vám na ni vypracován posudek a v případě kladného přijetí práce získáváte osvědčení o absolvování Univerzity 3. věku.
2
Stejně tak v případě úspěšného napsání závěrečného testu. Toto osvědčení sice nemá žádnou formální hodnotu, ale určitě potěší a zůstane Vám jako památka na studium. Přeji Vám, ať se Vám v novém akademickém roce na půdě fakulty líbí a daří, ať jsou pro Vás přednášky obohacující a přínosné, ať se zbytečně nerozčilujete a naleznete zde klid a pohodu a potkáte nové tváře. Chodíte sem ve svém volném čase, abyste si odpočali od starostí. Nechte tedy starosti a problémy za dveřmi a vstupte s radostí vstříc novým pozitivním zkušenostem! JN xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
GAIN - dobrovolnický projekt 2012 - 2014 Přípravy na přijetí posluchaček ze Žilinské univerzity Tak jako příprava na odjezd našich „děvčat“ zabrala více než půl roku pilné práce, rovněž stejný čas byl potřeba na přípravu příjezdu našich slovenských partnerů resp. partnerek. Bylo potřeba zajistit všechno od ubytování po skladbu celodenních programů, kde je nutné se držet projektu, který je zaměřený na celoživotní vzdělávání dospělých v tomto případě seniorů 50+. Postřehy posluchaček Žilinské univerzity jsou po jednotlivých dnech uvedeny na webové stránce http://grundtvig-U3V.webnode.cz
Chvíľka poézie...Študent – senior Aj keď moju hlávku šedivý vlas zdobí, škola je teraz moje veľké hobby. Nie sú to len čary máry, ani chvály. Robím to, čo ma baví. Už od rána som ranné vtáča, celý deň sa mi rezko kráča. Čo sa to so mnou deje ? - únava je preč, nápady sa hrnú a je so mnou iná reč. Že to v škole nejde ako predtým, nelámem si hlavu. Robím to všetko pre radosť a pre zábavu. Príspevok do časopisu Klubu posluchačov U3V FF UK „BLOG KLUB“ z prezentácie prednášky „Vzdelávacie aktivity z oblasti práce s PC v seniorskom veku“. Uvedená prednáška odznela v „Týmovej studovni“ na FF UK, 09. 10. 2013. Autor príspevku: Anna Frličková, študentka Univerzity tretieho veku pri ŽU v Žiline, absolvent študijných programov „Človek a počítač - Človek a média“ a účastník výmenného pobytu študentov v rámci projektu GAIN – Grundtvig dobrovoľnícky projekt pre seniorov - v Prahe od 07.10.2013 do 27. 10. 2013. Kromě prezentace „Vzdelávacie aktivity z oblasti práce s PC v seniorskom veku“ předvedly své prezentace ještě na téma „Reflexní prvky pre chodcov a bicyklistov“, „Zdravý životný štýl“, Tvorivé dielny
„Pletení košíčků“ a „Historie města Žiliny“. V příštích číslech uvedeme ukázky z dalších prezentací slovenských posluchaček, tak našich z pobytu v Žilině. xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx Padesát odstínů... života? Je slunečný podzimní den, ale já ležím u knihy. Kamarádka mně půjčila všechny tři díly diskutovaného díla Padesát odstínů šedé. Ty jedeš na chalupu, já jsem v práci, a stejně nemůžu číst, užij si to. Téměř dva tisíce stran se na mě cení, hlavou mně probíhají rozdílné názory na toto dílo, ale to už hltám. Můj muž venku před chalupou trhá černý jeřáb a láká mě na slunce slovy - to bude slivovička, takhle vyhřáté sluncem, přešlé mrazem - kde jsi? Já? Jsem v Seattlu, a na břehu moře, a peněz, a sexu. Čtyři dny se mnou nikdo nehnul, vykonávala jsem pouze nutnou činnost a vlastní údržbu, až jsem završila poslední stranu.
Byla jsem všeho plná, a ráda bych podiskutovala. Sousedky z chalupy neměly čas, ale hlavně zájem, knihu neznaly, nechtěly půjčit, hotovo. Následující den jsme měli jet s mužem zpátky do města cosi vyřídit, protože i naše důchodcovské volné chvíle někdy končí povinnostmi, a tak jsem měla jednoho posluchače jistého. Často si při jízdách autem vyprávíme knížky a filmy, a moc nás to baví. Druhý den jsem nasedla do auta a informovala muže, že mu tedy povím jak jsem strávila minulé dny, kdy mě nevylákal ani na sousedovo grilování a ochutnávku rybízového vína. Rozvíjím popis hlavní hrdinky, ale než se posunu k
3
detailům, projíždíme kolem místní hospody. Cedule, opřená o plot, hlásá, že zítra začínají vepřové hody - detailní popis následuje, můj muž mlsně vzdychá - kolínko, jitrničky, a na mě v hlavě útočí krvavý kroupák, kterého se odmítám dotknout už od dětství. A to zrovna musíme domů, lituje můj muž. Vzdalujeme se od naší chalupy v horách a já opět chytám nit vzpomínek a začínám se hroužit do vyprávění. Po minutě jsem přerušena výkřikem, vidíš ty srnky támhle, a to listí, už se zbarvuje - to je krása! Právě nechci řešit srnky ani listí, jedeme už dvacátý kilometr a já se ještě nedobrala ani k tématu knihy. A vypadá to, že ani nedoberu. Míjíme další vesnickou hospodu s vývěskou - v sobotu vinobraní, sele, cimbálovka. Páni, konstatuje natěšeně můj muž, zase bude burčák. Vzpomínáš loni? No, vzpomínám. Vyrazili jsme i s našimi vnučkami a já, poučena místními znalci, že burčáku se musí, aby byl člověk zdráv, a to já přece ve svých pouhých jedenašedesáti přece chci, vypít nejméně dva litry. Snažila jsem se. Červený, pak i bílý. Také tanec. Pak už jsou mé vzpomínky kusé. Sedím u dětského pískoviště, posléze ležím, slyším mého muže říkat, á tady je naše babička, slyším vnučky jak soucitně říkají, babička spinká, dědečku. Jo, spinká, vnímám uchechtnutí mého muže, a pak už potupný transport zpět na chalupu. Až sem vzpomínky. Zakazuji si pokračování, vjíždíme na silničku lemovanou hlubokým lesem. Lesem z úzkými
cestičkami, lány tmavě zeleného mechu, pasečkami s malými stromky. Sem jsme s mužem občas unikali, no ano, to už je hodně let, když byla chalupa plná rodičů, malých dětí, křiku. Deku jsme měli pohotovostně v kufru auta, a les byl náš. Zase zatlačuji vzpomínky a pokouším se vykřesat zájem muže o padesát odstínů v Seattlu. Věnuje mně jen vteřinku a už zas informuje - vidíš ?, to je ta naše cesta. Jak jsme tam leželi s dekou na mraveništi, jak nás poté pozdravil hajný, který vykoukl z houští a ty ses tak lekla, že jsme hned museli odjet, a jak, a jak. Pamatuji, pamatuji. Zastavíme, co říkáš, oznamuje můj muž, sundává ruku z volantu a jemně mě hladí. Pátravě na něj pokukuji - je to možné - že by? Dnes - teď? Souhlasím, a nadšeně se soukám z auta na cestu. Můj muž zvedá kufr auta a dlouho cosi loví. Ta deka už tam dávno není, hlásím. Pamatuješ, spolu jsme ji házeli do popelnice, po té, co jsme ji deset let nevytáhli. Jakou deku - táže se naprosto zmateně. Hledám nůž, jdeme na houby. Smaženice, mlaskl. Jo tak smaženice, probouzím se do reality. Asi jsem fakt ještě v zajetí snů. Co dodat. Plný koš, a v městském bytě stůl obsypaný všemi odstíny HNĚDÉ. Smaženice, řízky, sekaná. Vzdala jsem to vyprávění. Snad příště. Zítra. Zkusím Svět podle Garpa. .... hanaha 12
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx Příhoda s koňmi V minulém studijním roce jsem už o našich koníčcích psala. Pro ty, kdo článek nečetli, nebo si nevzpomínají, zopakuji, že máme, vlastně naše vnučky, chovají koně. Cvičí je na westernové soutěže. Mají klisničky Naren, Čiju a Legí a jednoho valáška jménem Svít. Nedávno přišla Radka s tím, že její sestřenice Terezka musí platit za ustájení své klisničky velké peníze, nemohla-li by si ji ustájit u nás. Řekli jsme, že nic proti tomu nemáme, o jednoho koně víc nebo míň, na tom nezáleží. Pastvinu máme za domem, seno nasušené, s krmením by problém neměl být. Navíc jsem si říkala, že Terezka alespoň pomůže Radce, která je teď na naše koně sama, když je druhá vnučka Barborka pryč. Odešla totiž za svou láskou.
Vše bylo dohodnuto, Terezka přivezla klisničku Dáju, ještě se byly obě projet, potom ji zavřela do ohrady k našim koním a jela domů. Ráno jdeme nakrmit zvířátka a co vidíme, Dája v ohradě nebyla. Zbyly po ní na jednom místě potrhané dráty – máme elektrický ohradník. Tušili jsme, že ji asi náš valášek Svíty nesnáší a vypudil ji. Láďa (zeť) obvolal všechny obecní úřady kolem, zavolal i na policii. Potom jsme museli čekat, kdo se ozve. Netrvalo to dlouho, asi do té doby, než přišel do práce starosta ze sousedních Třebívlic, když zazvonil telefon, že je klisnička u jejich sousedů, kteří mají také koně. Dáju prý o půlnoci přivedla řidička, která ji odchytla, když ji zpozorovala, jak se prochází vedle silnice. Spadl nám všem kámen ze srdce. Představovala jsem si, co se mohlo stát. Silnice, u které byla chycena, spojuje Lovosice a Most a je tam velký provoz. Jenomže to není konec. Navečer se byla Radka na Svítovi a Terezka na Dáje projet. Vše bylo v pohodě. Ještě Radka nedovřela ohradu, Svíty se rozzuřil a napadl Dáju. V panice Dája rozbila ohradu a tentokrát s ní utekly i naše tři klisničky. Zůstal tam jenom Svíty. Naše koně brzy chytili, ale Dája
4
běžela jako v nedohlednu.
smyslů
zbavená
a
zmizela
frekventované silnice (staví se tam dálnice D8), nebo silnice Lovosice Teplice. I na okresce je setkání auta s koněm špatné. Naštěstí Dája neopustila les. Bylo také velké vedro. Nedaleko města Bílina je údolí, dříve tam byly vesnice, jenomže byly zrušeny a zasypány hlínou z povrchových dolů z okolí Bíliny. Právě tam, kde bývala obec Radovesice je bahnitý rybníček a u toho Dája byla. Byla celá zablácená, hřívu zacuchanou, na noze ránu, jak ji Svíty kopl. Hlavně, že se nic nestalo. Byly to bezesné noci, než se našla.
Láďa zavolal na policii, obvolal všechny známé po okolních vesnicích, hlavně myslivce, protože byla lovecká sezona a oni chodí na čekanou. Až asi v jedenáct hodin volal jeden myslivec, že ji viděl v Želkovicích v sadě. Jeli tam, volali, hledali ale byla už tma a sad je veliký, takže ji ani nezahlédli. Druhý den volali lesáci, že ji viděli v lese na Štěpánově. Usoudili jsme, že míří domů, před tím, než k nám přišla, byla ustájena v jedné vesnici u Vilemína a Štěpánov je tím směrem. Chodili po lese, volali a pořád nic. Čtvrtý den se ozvali houbaři, že ji viděli. Jenomže kolem Velemína jsou lesy poměrně rozsáhlé a najít tam koně, i když je to velké zvíře, není jednoduché. Navíc tam jsou
Teď jsou Svíty a Dája každý v jiné ohradě. Dája ale zase z našich klisniček snese jenom Čiu, takže to není jednoduché. Ale ať se děvčata starají. Jiřina Benešová
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx Vážení posluchači U3V. V září proběhly zápisy ke studiu akademického roku 2013/2014. Mnozí z nás mají v indexu zapsané přednášky a semináře již z minulých let. Studijní obory jsme si vybrali podle svých zájmů. Těšíme se opět na nová setkávání a studium, na podzimní vycházky Prahou a exkurze za poznáváním s naším klubem. Budeme potkávat veselé děti, které se také procházejí. My půjdeme i na hřbitovy a zavzpomínáme na naše zesnulé. Dovolte mi přispět do našeho časopisu texty z mé sbírky Podzim v Praze: Děti a kaštany Kam zase spěchají? Davide, počkáme. Pořád tě hledáme. Aha! Ty máš ty kaštany na hrudi schovány.
Nejen tam, i kapsy jsem naplnil, abych ten radostný podzim svou sbírkou pozdravil. (Cestou na Žofín)
Olšanské hřbitovy Co se to děje tady, jaký zmatek? Kdo přišel budit vás pro mrtvých svátek?
Po cestách strmých mezi křížky hrobu vedou sem tam stopy tak tichých smutných kroků.
5
Proč ale zase tolik spěchu, Velké uklízení vždyť listy z javoru vám nahradí i naše pohlazení….
Jsme přeci stále s Vámi, vždyť jsme se měli tolik rádi. Tak klidu nám dnes dopřejte A srdcem, láskou, prohřejte to dušičkové vzpomínání K životu patří i lidské umírání….
Ach bože, lidé živí! Nechoďte sem jen v tuto roční chvíli! Buďte s námi pořád ve svých myšlenkách – a uslyšíte všude od nás povzbudivý hlas. -
A jestli zazněl dnes tu křik a možná i šum pracovní, my odpouštíme vám. Tak jako my jsme kdysi byli. Božena Neumanová xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Tykání……… Na přednášce Klubu U3V Jak s přehledem zvládat společenské situace jsme hovořili také o tykání, jeho úskalích, o způsobu odmítnutí tykání. Existují ale zcela neočekávané situace……. Poté, co jsme celá třída složili maturitní zkoušky užívali jsme si ještě těch pár dní do konce školního roku a do doby, než se všichni rozejdeme kdoví kam. Chodili jsme na čaje o páté, lenošili na koupališti. Jenže, do školy se přece jenom pořád alespoň na dopoledne muselo, a tak jsme vymýšleli různé neplechy. Vzpomínám si například, jak jsme instalovali dost obézní paní profesorce z češtiny do dveří, kterými vždy procházela do svého kabinetu dopravní značku „pouze pro úzký profil“. Prostě, nebylo nám rady. Zapomněla jsem říct, že gymnázium bylo ve staré budově, bývalém klášteře, kde vstup tvořil malý obezděný prostor v každém rohu s betonovým sloupem. Jednou dopoledne přiběhli naši kluci do třídy rozesmátí, s očima navrch hlavy. Co se stalo – v síle asi deseti účastníků nadzvedli auto profesora biologie (měl Trabanta) a umístili do vchodu mezi sloupy tak, že z něj nemohl sám v žádném případě vyjet. Hrozně jsme se těšili, co bude. Nu – byl povyk, vzduchem létaly dvojky z chování, ale protože nikdo nic neřekl a nikdo nic neviděl, nic se nakonec nestalo. Dokonce pan profesor poprosil naše kluky (naši třídu měl moc rád), aby mu ze svízelné situace pomohli, což oni samozřejmě rádi udělali a auto vysvobodili. Od maturity se každých pět let scházíme. Popovídáme si o tom, jak se říká, že jsme byli mladí
a krásní a teď už jsme jenom krásní. Zveme samozřejmě i naše profesory. Poslední sraz jsme měli loňského roku. Jako vždy jsme hovořili o tom, co nás v posledních letech potkalo, profesoři také zavzpomínali a nyní již stařičký pan profesor biologie jako vždy vyprávěl tu historku s autem jako tu nejhorší, co mu studenti za jeho kariéru připravili. Kolem půlnoci se naši profesoři na chvíli vytratili na balkón a pak nám ústy profesora biologie řekli, že by si s námi všemi chtěli tykat. To se samozřejmě nedalo odmítnout, jenže ouha…….svědomí tlačilo. A tak jsme se všichni po tolika letech přiznali k výše popsanému zločinu. Chvíli bylo ticho. Pak najednou pan profesor vyskočil, popadl deštník a hlava nehlava začal do našich „kluků“ bušit. „Tak oni si ze mě celá léta dělají legraci“, křičel, „a já je ještě jako pitomec prosím o pomoc“, „a já těm holomkům ještě nabízím tykání“ !!!!. „Nic nebude, ještě si o tom promluvíme za pět let, těšte se“ !!!!! Ne, konec večírku ještě nebyl, poté, co jsme seděli asi deset minut jako přimrazení a bylo nám trapně se pan profesor vrátil ve zcela jiné náladě. „Co civíte bando rošťácká, vždyť já už jsem vám to dávno odpustil. Vždy jsem si celá léta myslel, že to kromě vás nemohl nikdo udělat. A kromě toho – za pět let už bych třeba nemusel přijít“. Nu – a tak si s panem profesorem přece jenom tykáme. Marie Coufalová
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx – pro tentokrát k podzimní pohodě jablkový koláč. Nicméně hobby může být jakékoli – třeba ruční práce, cestování, sbírání bylinek, rybaření, sběratelství, řezbářství, motorismus a další a další, které mne momentálně nenapadají.
6
Obrácený jablkový koláč Těsto: 4 vejce, 200 g moučkového cukru, 1 vamilkový cukr, 100 ml teplé vody, 100 ml oleje, 200 g hladké mouky, 1 prášek do pečiva, 1 lžíce kakaa, špetka soli, 1 kg jablek (oloupaná a nakrájená na půlkolečka), skořice a cukr dle chuti. Krém na ozdobení: 400 ml vody, 100 g cukru krupice, 1,5 vanilkového pudinku, 250 g másla Postup: Oloupaná a nakrájená jablka naskladáme tesně vedle sebe na plech vyložený pečícím papírem, který potřeme máslem. Posypeme cukrem a skořicí. Vyšleháme sníh z bílků se špetkou soli. Žloutky s oběma cukry vyšleháme do pěny, přidáme vodu a olej dál šleháme do pěny. Pak přidáme přesátou mouku s práškem do pečiva. Vmícháme sníh z bílků, polovinu těsta nalijeme na jablka, do druhé přidáme kakao a nalijeme na světlé těsto. Pečeme v předehřáté troubě na 180°C asi 20-25 minut. Po vychladnutí překopíme na druhý plech a potřeme krémem a postříkáme čokoládovou polevou.
Jak se baví babičky? Píšou dětem básničky. O hvězdách a nočním skřítkovi Někdy, dřív, než půjdeš spát, zkus se k nebi podívat. Tam za malou chviličku, najdeš svoji hvězdičku.
Není v nebi pro legraci. Celou noc má velkou práci. Někdy hvězdičky si přejí trošku lehce přeleštit. To vždy, když na nebi chtějí mít za noci krásný třpyt. Potom, když jsi ještě v spánku, smetá skřítek hvězdný prach, který hvězdy rozvířily, při společných nočních hrách.
Kolem ní je tmavé nebe, hvězda svítí jen pro Tebe. V nebi je jak zakletá, nemůže k nám, do světa. Proto velmi šťastná je, tichounce se raduje, že někomu při Měsíčku, může svítit na cestičku.
Často se i v noci létá od nás do celého světa. Skřítek, celý ustaraný, hlídá pak na všechny strany, aby k nám snad letadla, dolů na zem nespadla.
Hvězdy nespí, hlídají nás, dbají, aby v noci bylo, všechno, jak má správně být. Aby se nám pěkně žilo, děti, aby měly klid na spánek i na pohádky. A až další den se skončí, budou zas na nebi zpátky.
Tak takhle to v nebi chodí v noci, když Ty ještě spíš. Hvězdičky i Barnabášek, drobounký, jak větší hrášek, že ho téměř nevidíš, nemají tam klidné chvilky.
Každá má svou lucerničku a v ní malinkatou svíčku. Noční skřítek Barnabášek, pomáhá je k ránu zhášet.
A než začne nový den, ještě Ti pak do postýlky, z nebe pošlou hezký sen. Eliška Pešková
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
7
Evropská města NORSKO ITALIE NĚMECKO FRANCIE RUMUNSKO BELGIE LITVA ŠPANĚLSKO
Skrývačky (zvířata) BURGOS KASSEL CRAIOVA VILNUS TERNI BRUGGE BERGEN BREST
Bohužel, vaše auto jsme nenašli. Levné zboží je mnohdy drahé. Ta dívka s krásnýma očima je Lenka. Pepíček je neposlušný, ale není třeba ho stále peskovat. Než koupíte letenku, porovnejte konkurenční cenu. Kapelu Čechomor čekají krajané za mořem. Pepíčku, mlsal jsi příliš karamel, proto tě bolí zoubek. Učme děti ekonomickému myšlení.
Norsko-Bergen, Italie-Terni, Německo-Kassel, Francie-Brest, Rumunsko-Craiova, Belgie-Brugge, Litva-Vilnius, Španelsko-Burgos
Želva, lev, jelen, pes, tele, morče, liška, myš
pruh látky Naše města
nádoba k zalévání
sev. Morava
část dveří černý pták přesná rána kostní výplň samec od kozy
vých. Čechy
část obličeje
střed. Čechy
trup
vých. Čechy
biograf
střed. Čechy
část koňského postroje
nejčastější název sev. Morava
začátek dne
Univerzita třetího věku
pád ekonomiky část obličeje
Uzávěrka pro příští číslo je 15. prosince 2013. Těšíme se na Vaše příspěvky – redakce Klubu posluchačů U3V FF UK Příspěvky zasílejte na adresu:
[email protected] Příští číslo, pokud pošlete příspěvky, vyjde na Vánoce – předem děkujeme za spolupráci.
Redakce si vyhrazuje právo na běžnou redakční úpravu textu a na event. krácení příspěvků.
V Praze dne 31. října 2013
8
