/2006
12 13. ročník
editoriala
Vážené čtenářky a čtenáři! Miroslav Horníček se kdysi ve svých Hovorech H zmínil o mistrovi v autoopravně, který peskoval mladého mechanika opravujícího své auto, že takhle nemůže zajišťovat jakýsi spoj, protože by se za chvíli znovu uvolnil. Mechanik namítl, že to tak dělají zákazníkům a že je to „dobrý“. No jo, vece mistr, ale sám pro sebe bys to měl udělat pořádně! Je to možná jeden ze symptomů současné doby v našich rovnoběžkách, že zákazníci nezřídka narážejí v obchodních firmách – bez ohledu na jejich velikost – na neprofesionalitu, často hraničící s diletantstvím. Někdy jde dokonce o záměr – však vytunelované fabriky či banky jsou toho zářným příkladem. Samozřejmě nelze zevšeobecňovat, ale snaha vydělat co nejvíc peněz s co nejmenší námahou je, zdá se, zatím stále hojně rozšířená; trh to zatím neřeší. Dáte si třeba podrazit boty a za týden se udělá „žralok“ na půl podešve. Reklamaci uznají a napodruhé už nejspíš nasadí lepší lepidlo, protože bota drží. Ale zákazník tam musel jít dvakrát. Zkoušeli to, nebo neuměli? Také v železniční dopravě jsou tací, kteří mávnou rukou a nechají třeba cestujícím ujet přípoj. Však se to nějak zdůvodní. Nadřízený mávne rukou nad ledabylou prací svých zaměstnanců, jen aby nemusel jít do konfliktu. Zákazníci si stěžují, kiks se vyšetřuje, někdy jsou viníci i potrestáni. Vychová je to? Fungují však i dobré týmy, kde vzájemný pozitivní vliv je natolik silný, že nedobrý přístup k práci si nikdo nedovolí. Jsou téměř neviditelné, protože profesionalita není vnímána tak silně, jako její opak. Přesto takoví železničáři jsou, a jistě jich přibývá. Třeba doprovod pendolin, tam se s neochotou nebo nabručeností snad nesetkáte. Stejně tak jistý výpravčí, ač to neměl v náplni práce, bedlivě pozoroval na obrazovce, jak vlak projel omylem návěstidlo. Kdyby výpravčí okamžitě nezasáhl, došlo by dost pravděpodobně k vážné nehodě. Ale zasáhl profesionál. Přejme si do nového roku, ať je takových profesionálů co nejvíc! IRENA POSPÍŠILOVÁ
Foto na titulní straně: JAN KUŽÍLEK
Vydávají: České dráhy, a. s., nábřeží L. Svobody 12, 110 15 Praha 1 IČ 709942226 Vychází: 12. prosince 2006 Adresa redakce: ČD pro Vás, generální ředitelství ČD, nábř. L. Svobody 12, 110 15 Praha 1 Místo vydání: Praha Telefon: 972 233 091, 972 233 090 Fax: 972 233 092 Vedoucí redaktorka: Mgr. Irena Pospíšilová E-mail:
[email protected] Technický redaktor: Michal Málek Inzertní oddělení: Eva Balíková E-mail:
[email protected] Evidenční číslo MK ČR: E 6931 ISSN: 1210-9142
Změny ve vnitrostátním tarifu ČD od 10. prosince 2006 Jak se již stalo pravidlem, s novým jízdním řádem nastávají menší či větší změny v oblasti cen jízdného a změny v oblasti slev ve vnitrostátní přepravě. V tomto čísle magazínu bych vás tedy rád upozornil na nejdůležitější změny, které právě v tuto chvíli vstupují do začátku své platnosti.
•
Do tarifu TR 10 bylo zapracováno jízdné v autobusové lince AIRPORT EXPRESS, kde se uznávají jízdenky za obyčejné nebo zvláštní jízdné SuperCity 1. a 2. vozové třídy, běžné jízdenky za obyčejné nebo zvláštní jízdné 1. a 2. vozové třídy, jízdenky za zákaznické jízdné 1. vozové třídy a traťové jízdenky 1. a 2. vozové třídy. Abyste mohli za jízdné ČD dojet až na pražské letiště v Ruzyni, musí být na jízdence uvedena stanice Praha letiště (NAD). U zvláštního jízdného pro žáky a studenty byla nově zapracována možnost vystavení žákovského průkazu do města s mezinárodním letištěm, pokud žák studuje v zahraničí a k cestám používá leteckou dopravu. Pro držitele In–karty/Rail plus byla doplněna možnost dokoupení aplikace In– zákazník k dříve vydaným In–kartám/Rail plus s jinou aplikací. Cena byla stanovena na 0,60 Kč/den, a to vždy až do konce „životnosti“ In–karty/Rail plus, která činí 3 roky. Jako příklad bych mohl uvést cestujícího, který je v tuto chvíli držitelem In–karty/Rail plus s aplikací In–junior na jeden rok. Po skončení roční aplikace si na zbývající dva roky může dokoupit aplikaci In–zákazník za výše uvedenou cenu na jeden den. Rád bych upozornil naše cestující, že tato možnost neplatí v případě prvožadatelů o aplikaci In– zákazník při současném vystavení In–karty/ Rail plus (tu lze zakoupit pouze na tři roky). In–karta/Rail plus je „integrovaný národní průkaz“, který v sobě zahrnuje jednak vnitrostátní slevy ČD a jednak mezinárodní slevu Rail plus, což zrovnoprávňuje občany ČR s občany ostatních zemí EU při zakupování jízdenek se slevou mezinárodních jízdenek na národní průkaz, který je uznáván k získání slevy při zakupování jízdenek ve většině zemí Evropy (celkem 25 států přistupuje ke slevě Rail plus). Přesto, že In–karta/Rail plus obsahuje tuto novou a nezanedbatelnou slevu, cena aplikací na vnitrostátní slevy (In– zákazník, In–junior a In–senior) se nemění.
•
Nově byla zařazena obchodní nabídka LÉTO –26, která nahrazuje bývalý Junior pas–léto. Na rozdíl od dosavadní praxe pro tuto slevu nebude třeba vybavovat žádný průkaz, každý cestující mladší 26 let obdrží v období 21. 6. – 21. 9. slevu (zákaznické jízdné nebo zlevněnou síťovou jízdenku) pouze na základě prokázání věku občanským průkazem nebo cestovním pasem.
•
•
•
U obchodní nabídky víkendové síťové jízdenky SONE+ bude nově možno použít levnější variantu jízdenky (160 Kč) i ve spěšném vlaku (dosud pouze v osobním vlaku) a dražší variantu jízdenky (360 Kč) i ve vlacích vyšší kvality EC, IC, SC (dosud pouze do kategorie EX) s podmínkou zakoupení místenky pro daný spoj všem spolucestujícím (možnost až pěti spolucestujících, z nichž maximálně dva mohou být starší 15 let zůstává zachována). V praxi to znamená, že jízdenka
•
Foto: MICHAL MÁLEK
K nejméně populárním patří pochopitelně změny v cenové oblasti, které se často probíraly na stránkách většiny sdělovacích prostředků. Ke zvýšení cen dochází u zákaznického jízdného nad 50 tarifních kilometrů pro všechny kategorie cestujících, u zpáteční slevy nad 50 tarifních kilometrů pro jednot-
livce i skupiny, u jednoduchých jízdenek pro skupinu nad 50 tarifních kilometrů a u jednoduchých a zpátečních jízdenek pro držitele aplikace In–junior (junior pas) ve všech pásmech. Touto úpravou bude mít zákaznické jízdné nově jednotnou výši slevy, a to 30 % z obyčejného (respektive příslušného zvláštního) jízdného, přičemž maximální zvýšení ceny je o 12 %. Sjednocením výše slevy ve všech pásmech došlo k narovnání určité diskriminace cestujících, kteří měli na různé vzdálenosti jiné procento slevy. Zpáteční
sleva bude i nadále se slevou 5 % ze zákaznického jízdného, jehož zvýšení se pochopitelně promítne i do výše ceny zpáteční slevy. Sleva pro juniory (In–junior, junior pas) je zaokrouhlena tak, aby byla vždy 50 % z obyčejného jízdného. Dále dochází ještě ke zvýšení ceny za jízdní kolo jako spoluzavazadlo a za úschovu během přepravy z 20 Kč na 26 Kč. Ke zlevnění cen dochází u kombinovaného dokladu pro jízdní kolo, u lůžkových a lehátkových příplatků ve vnitrostátní přepravě a u přepravného pro psy, které bude nejdražší za 60 Kč (dosud bylo ve výši zákaznického jízdného pro dítě ve všech pásmech, tedy do ceny až 215 Kč u jednosměrné jízdy). K zásadní změně dochází u cen místenek, u nichž bude poskytována zajímavá sleva držitelům slevy Rail plus (tedy i všem držitelům In–karty/Rail plus), takto: místenka SuperCity 200 Kč (beze změny) – pro držitele Rail plus ale 86 Kč (snížení ceny), místenka pro mezinárodní vlaky 86 Kč (zvýšení ceny) – pro držitele Rail plus 30 Kč (beze změny), místenka pro vnitrostátní vlaky 30 Kč (beze změny). Beze změny zůstávají ceny zpátečních jízdenek se slevou VLAK+, ceny aplikací na In–kartě/Rail plus, cena kilometrické banky ČD, ceny týdenních traťových jízdenek, ceny měsíčních traťových jízdenek, ceny čtvrtletních traťových jízdenek, ceny žákovských traťových jízdenek, ceny síťových jízdenek Klasik i In–gold, ceny síťových jízdenek SONE+, cena skupinové jízdenky SC+, ceny obyčejného jízdného, ceny zvláštního jízdného, ceny jízdného SuperCity, ceny za zásilky ČD Kurýr a cena místenky pro jízdní kolo. Jako akviziční sleva byla po celou dobu JŘ 2006/2007 vyhlášena v přepravně–tarifním věstníku sleva eLiška, která za jednotnou cenu 140 Kč nabízí omezený počet jízdenek mezi všemi krajskými městy v ČR. Jízdenku je možno zaplatit a objednat pouze přes eShop ČD a koupit si ji mohou pouze držitelé čipové In–karty/Rail plus (s jakoukoliv aplikací). Jízdenka eLiška tedy umožňuje uskutečnit cestu například z Ostravy do Prahy, nebo Brna do Prahy, nebo i ze Zlína do Karlových Varů za pouhých 140 Kč. Ve spojení s tím, že ve vlacích EC a IC se k této jízdence neplatí příplatek a ve vlaku SC pouze místenka (v tomto případě za 86 Kč), se jedná o velmi zajímavou nabídku. Jako akviziční sleva byla pro rok 2007 vyhlášena regionální síťová jízdenka LIBNET+ platná v Libereckém kraji a přilehlých příhraničních oblastech Německa a Polska. Bližší informace na www.cd.cz/libnet.
Změnou kilometrické vzdálenosti do stanice Zittau (ležící na peážní trati Liberec – Varnsdorf), kde se k výpočtu ceny používá vnitrostátní ceník dle tarifu TR 10, dochází rovněž k výraznému snížení ceny jízdného. Zatímco dosud byla tarifní vzdálenost Liberec – Žitava stanovena na 45 km (zákaznické jízdné 42 Kč), nově se cena bude vypočítávat za skutečnou tarifní vzdálenost 27 km (zákaznické jízdné 28 Kč). Pro cestu do Žitavy lze použít všechny vnitrostátní obchodní nabídky ČD a akviziční slevu LIBNET+. Změnou tarifních kilometrů na trati 270 Česká Třebová – Ostrava (po rekonstrukci trati) došlo ke zkrácení vzdálenost o 2 tarifní kilometry v úseku Hoštejn – Zábřeh na Moravě, a tedy i ke snížení jízdného v mnoha relacích, například Praha hl. n. – Olomouc hl. n. o jedno tarifní pásmo. Současně s Tarifem Českých drah pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel (tarif TR 10) vstupují v platnost i novelizované Smluvní přepravní podmínky Českých drah pro veřejnou osobní dopravu (SPPO). V SPPO např. ustupujeme od vybírání přirážky za porušení Úmluvy o mezinárodní železniční přepravě (400 Kč) a při odbavení ze státní hranice se k jízdnému vypočtenému dle tarifu TR 10 bude účtovat pouze manipulační přirážka (20 Kč). V Tarifu lanové dráhy Liberec–Horní Hanychov – Ještěd (tarif TR 14) nedochází od 10. 12. 2006 ke změně cen. Novinkou však bude, že poloviční sleva bude nově přiznána dětem až do 15 let (dosud pouze do 10 let) a zcela nově bude sleva 50 % z jízdného přiznána držitelům průkazů ZTP a ZTP/P (průvodci držitelů průkazu ZTP/P však musí zaplatit celé jízdné jako dosud). Pokud se chcete s tarify TR 10 a TR 14 nebo se SPPO podrobněji seznámit, můžete o jejich zapůjčení požádat některého zaměstnance ČD (průvodčí, pokladník, dozorčí, výpravčí a podobně) nebo si je prostudovat na www.cd.cz v sekci Cestování vlakem / Čím se řídíme. Věřím, že všechny provedené změny v tarifní oblasti budou znamenat přínos pro všechny naše zákazníky a že určité zvýšení některých cen přijmete s pochopením a s ohledem na vývoj cen v okolním prostředí, ve kterém se naše společnost musí pochopitelně také pohybovat. Přeji vám příjemné chvíle strávené ve vlacích naší akciové společnosti. Bc. ROMAN ŠULC, České dráhy, a. s.
rady na cesty
SONE+ nově umožní pohodlné cesty malým skupinám (především rodinám) i na dlouhé vzdálenosti. Mezi obchodní nabídky byla nově zařazena skupinová sleva SC+, která nabízí za 750 Kč skupině až pěti spolucestujících, z nichž maximálně dva mohou být starší 15 let, cestovat ve 2. vozové třídě vlaků SuperCity. Jízdenky za tuto skvělou cenu jsou však pouze pro omezený kontingent míst (jeden vůz v každém spoji), a proto je třeba jejich zakoupení neodkládat a využít až dvouměsíčního předprodeje jízdních dokladů ČD.
Advent, Vánoce i novoroční čas jsou pro mnohé z nás obdobím shonu a stresu. Snažíme se stihnout co nejvíce věcí – nákupy, pečení cukroví, úklid… Ale tento čas máme trávit především v pohodě a klidu. Zapomeňte alespoň chvíli na vánoční cukroví a velký předvánoční úklid a podnikněte s Českými drahami a jejich zahraničními partnery příjemný výlet za vůní adventu, Vánoc či Nového roku. Nejen u nás, ale také u našich sousedů, jsou příjemné vánoční trhy, na kterých je vzduch provoněný svařeným vínem, punčem a sladkostmi a na kterých koneckonců můžete koupit i nějaký pěkný vánoční dárek.
Drážďany
Saská metropole zve podobně jako další německá města na předvánoční trhy s charakteristickou atmosférou. V tomto městě na Labi však můžete obdivovat mnohem více. Množství Čechů zná
Drážďany z dob NDR, současné město však významně změnilo tvář. Vedle moderních obchodních domů na Prager Strasse vyrostl z trosek překrásný chrám Frauenkirche i nové domy v jeho okolí, které se snaží opět navrátit městu atmosféru 30. let. Milovníci umění pak mohou navštívit galerii a další sbírky v Zwingeru a ten, kdo miluje operu, si pak jistě nenechá ujít návštěvu Semperovy opery. Podrobnosti o Drážďanech můžete získat na internetu www.dresden.de.
Norimberk
Nejslavnější vánoční trhy u našich západních sousedů se konají každoročně v Norimberku. Mezi stánky namačkanými na náměstí pod orlojem voní svařené víno, tradiční bavorské klobásy a cukrovinky. V dalších stáncích lze nalézt množství klasického i netradičního předvánočního zboží. Jsou tu svíčky, sklo, keramika, výrobky ze dřeva. Pobyt v Norimberku si lze zpestřit i návštěvou některých památek. Mezi ně patří například Císařský hrad, Dürerův dům
Foto: Mgr. PETR ŠŤÁHLAVSKÝ
eurovíkend
Vánoční víkendy
eurovíkend
či množství kostelů. Další informace o Norimberku a jeho vánočních trzích získáte na www.nuernberg.de.
Řezno
Vlakem snadno dostupným dalším místem s tradiční vánoční atmosférou je bavorské město Řezno. Místo, které na vás v současné době dýchne nejen adventní a vánoční atmosférou, ale osloví vás také svou bohatou minulostí a množstvím architektonických památek. Již před jeden a půl tisíci lety bylo toto místo osídleno Kelty, v 8. století zde vzniklo biskupství, od 13. století bylo svobodným říšským městem, zasedal v něm říšský sněm. Více se o městě dozvíte na internetu www.regensburg.de.
Cesta do německých měst
Množství německých měst – Drážďany, Berlín, Hamburk, Norimberk, Řezno či Mnichov mají s různými místy v Čechách a na Moravě velmi kvalitní spojení vlaky EuroCity, rychlíky a osobními vlaky. K cestě do míst v příhraničí, např. do Drážďan nebo Řezna, můžete využít jízdenky SONE+ od 160 Kč až pro 5 osob (z toho 2 nad 15 let). Do Norimberka a Mnichova se můžete vydat s jízdenkou NürnbergSpezial nebo MünchenSpezial. Cesta z Prahy do Norimberka a zpět tak přijde na přibližně 1200 Kč. Slevy na jízdném mají také skupiny a držitelé průkazu IN Karta/RailPlus. Podrobné informace o spojích a slevách najdete na www.cd.cz.
Linec
Advent, Vánoce nebo Nový rok je možné strávit také u našich jižních sousedů. Příjemná a poklidná atmosféra maloměsta je v Linci, přestože se jedná o jedno z největších rakouských měst. Vánoční výzdoba, trhy v kombinaci s historickými domy, jedno z nejkrásnějších rakouských náměstí, to vše nabízí hornorakouská metropole v těchto dnech. Od nádraží vede příjemná cesta po hlavní obchodní třídě až k Dunaji, kde se rozkládá hlavní náměstí. Předvánoční a vánoční čas zve ale také k návštěvě řady církevních památek, které mají příslušnou tradiční výzdobu. Informace o Linci získáte také na www.linz.at.
Vídeň
Tradiční teplý jablečný štrúdl se šlehačkou, sachr dort, typická vídeňská káva, to jsou jen některá lákadla předvánoční a vánoční Vídně. Rakouská metropole
Cestující čekající v rakouské stanici Langen na vlak směr Zurich. Foto: MARTIN HARÁK Na dolním snímku romantická nálada předvánočních trhů ve švýcarském Bernu Foto: AUTOR působí po celý rok trochu ospale a tak je možná tím pravým místem na odpočinek od předvánočního shonu. Přitom i v tomto velkoměstě na Dunaji lze navštívit tradiční vánoční trhy, obchody s předvánoční nabídkou nebo si prohlédnout nepřeberné množství chrámů, kostelů a kaplí s vánoční výzdobou. Zimní Vídeň nabízí i další lákadla. Mezi ně patří například velké kluziště přímo před radnicí nedaleko Hofburgu. Další tipy při cestě do Vídně jistě najdete i na www.wien.at.
Cesta do Rakouska
Česká republika má s Lincem, Vídní a dalšími rakouskými městy dobré spojení. Především do Vídně lze cestovat pohodlně a rychle prakticky z celé České republiky. K návštěvě těchto míst lze využít řadu cenově zvýhodněných jízdenek, např. CityStar, EURegio, skupinové jízdenky, zvláštní slevy pro vlaky SuperCity nebo slevu prostřednictvím IN karty/Rail Plus. Podrobné informace o slevách a jízdních řádech najdete na www.cd.cz. Mgr. PETR ŠŤÁHLAVSKÝ
rozhovor
Rozhovor s finským spisovatelem Artem Paasilinnou na knižním veletrhu v Česku
O vážných tématech s humorem Nejpopulárnější a také nejvydávanější současný finský spisovatel Arto Paasilinna (ročník 1942) se čte nejen ve Finsku, ale ve většině evropských zemí, Českou republiku nevyjímaje. Paasilinna píše sice o vážných věcech – o krizi středního věku, stáří, touze po svobodě, ale píše o nich čtivě, lehce a humorně.
Autor knihy Arto Paasilinna (uprostřed) při natáčení rozhovoru pro rozhlas, společně s překladatelem svých knih Vladimírem Piskořem (na snímku vlevo). Česky vyšlo již pět jeho románů, včetně jeho posledního díla Autobus sebevrahů. Jeho české vydání autor osobně pokřtil na 16. podzimním knižním veletrhu v Havlíčkově Brodě. Při této příležitosti také poskytl magazínu ČD pro Vás exkluzivní rozhovor. Na úvod řekněme, že ústředním tématem nového románu Autobus sebevrahů je skupina lidí, které přestal bavit život a rádi by s ním skoncovali. Nicméně ani se sebevraždou to není tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát. Autor s vrozenou empatií rozebírá putování těchto nešťastníků po celé Evropě luxusním autobusem, v němž se mají v plánu organizovaně zabít. Prozraďme jen to, že kniha s humornou nadsázkou má vcelku šťastný konec, byť ne všichni „účastníci zájezdu“ se závěru jízdy dožijí. Vydání knihy ve Finsku provázela zpočátku poměrně značná nevole; vydavatel
považoval téma sebevraždy za příliš nebezpečné. V té době (pozn. red. v roce 1997) se o sebevraždách nesmělo v mé zemi dokonce mluvit, protože si ve Finsku bralo život kolem tisíce pěti set lidí ročně, vysvětluje počáteční těžkosti při vydání posledního románu autor Arto Paasilinna. Připouští ovšem, že kniha měla po svém vydání velký ohlas nejen ve Finsku, ale v celé Evropě. Nevím, zda měla moje kniha tak velký vliv, ale po té, co vyšla, klesl počet finských sebevražd o celou jednu třetinu. Na téma sebevražd se začalo veřejně diskutovat a proběhlo několik mediálních kampaní, takže snad kniha nějaký účel splnila, říká zamyšleně a dodává, že každý, kdo by chtěl sebevraždu spáchat, by si měl asi nejdříve přečíst jeho Autobus sebevrahů. I když je téma románu vážné a truchlivé, mým cílem bylo pomoci lidem, kteří se ocitají v těžkých životních situacích. V době,
kdy vyšlo první finské vydání, jsem měl pracovnu v Portugalsku, kde jsem přes zimu svoje knihy psával. V okamžiku, kdy kniha vyšla, začal v mém portugalském domě takřka nepřetržitě zvonit telefon. Ve dne v noci mně volaly po dobu asi tří měsíců tisíce lidí, takže jsem prakticky nemohl ani pracovat, natož se vzdalovat z domu. Považoval jsem za svoji povinnost se každému jednotlivci věnovat, neboť šlo o velmi závažné téma, než abych bral tyto telefonní hovory na lehkou váhu, vzpomíná spisovatel Paasilinna. On sám osobně o sebevraždě nikdy neuvažoval, proto si dovoluje poněkud humorný podtext celého románu, který ale v žádném případě nezlehčuje vážné téma. Nicméně musím říci, že každý člověk má občas ve svém životě sebedestruktivní myšlenky. Když je člověk v depresi, tak je přirozené, že se chce všeho vzdát, vždy by však měla existovat cesta z deprese ven. Tématu sebevražd jsem se věnoval usilovným studiem asi dva roky, než jsem se do románu pustil. Protože jsem založením optimista, tak doufám, že Autobus sebevrahů dá řadě čtenářů další naději žít, říká s úsměvem na závěr našeho rozhovoru Arto Paasilinna. MARTIN HARÁK
Nezbytnou součástí křtu knihy je i autogramiáda pro širokou veřejnost. Foto: AUTOR (2x)
na cestách
Jednotka „Turbíni“ před odjezdem do Alexandrie z Ramessova nádraží v Káhiře
Egyptské národní železniční muzeum v Káhiře Od mé poslední reportáže o Egyptu před dvěma lety se mnoho změnilo. Do této země na Nilu jezdí stále více lidí, kteří ji křižují křížem krážem a ke své cestě často využívají železnici. Tedy především pro dopravu mezi Káhirou a Luxorem nebo Asuánem, když míří za nejkrásnějšími památkami staroegyptské civilizace. Konec konců, této důležité železniční magistrály, sledující tok Nilu, jsme minule také využili a již jsem o ní na stránkách ČD pro Vás psal. Před dvěma měsíci jsem se do Egypta vrátil. A protože jsme většinu hlavních taháků pro turisty již viděli, mohli jsme se tentokrát věnovat jemnějším nuancím, jako třeba cestě vlakem do ne příliš zajímavé
Alexandrie nebo návštěvě národního železničního muzea, založeného již v roce 1933. Železniční muzeum naleznete přímo na hlavním káhirském nádraží, které se jmenuje Ramesse. Značení k muzeu je velmi chabé (v typicky egyptském stylu) a tak jsme při jeho hledání poněkud bloudili. A jelikož je jeho návštěva asi velmi kuriózní, cestu
nám neporadili ani všudepřítomní strážníci. Když vystoupíte ze stanice metra Mubarak před hlavním vchodem do nádraží, dejte se vpravo podél staniční budovy asi 100 metrů. Nic nedbejte toho, že přibývající nepořádek naprosto nenasvědčuje tomu, že by v podobném koutě mohla sídlit jakákoliv instituce. Po levé ruce za chvíli objevíte velký nápis EGYPTIAN NATIONAL RAILWAYS MUZEUM. Hned za vchodem je kasa, jak vystřižená ze starého nádraží, ve které jsme zastihli ředitele muzea a průvodce v jedné osobě, pana Rašóda Abduseléma Géda. Koupili jsme si u něj vstupenku za 10 egyptských liber (40 Kč) a pan ředitel nám na oplátku pověděl, co všechno můžeme v muzeu vidět. Osobní doprovod jsme zdvořile odmítli a tak jsme se mohli pustit do prohlídky tohoto unikátního objektu. Je nutno podotknout, že většina prostor i exponátů byla poněkud ošuntělá a zaprášená, ale jsme přeci v Egyptě. Hned jsem si vzpomněl na všechny železniční nadšence u nás doma, jak by s láskou sobě vlastní cídili každý ze vzácných kousků. Ačkoliv hned za vchodem spatříte velmi pozoruhodné lokomotivy, určitě je lepší začít prohlídku od prvního patra. Tam jsou totiž modely nejrůznějších druhů dopravy od staBudova Ramessova nádraží v Káhiře (v nároží kulatý ukazatel k muzeu)
na cestách
totiž o lokomotivu a vagon současně. Zatímco uhlí bylo umístěno ve zvláštních zásobnících podél kotle, místo obvyklého tendru je luxusní kupé obložené mahagonovým dřevem, se sedadly potaženými kůží, a od strojvedoucího oddělené posuvnými dveřmi. Jak stanoviště strojvedoucího, tak kupé pro vzácné cestující si můžete projít a doslova osahat. U protější stěny stojí druhá lokomotiva, vyrobená v roce 1906, která je zajímavá především tím, že má podélně rozříznutý kotel i válec. Poprvé v životě jsem tak nahlédl doslova a do písmene do útrob parního stroje a viděl spletité armatury na přeměnu vody na páru, rošt, topeniště, kondenzátor, šoupátka a písty. Jenom se to všechno rozjet a muselo by se jednat o úžasnou symfonii pohybů. Podél řezu lokomotivy je vyvýšený můstek, takže zvídavému návštěvníkovi neuteče sebemenší detail. Poslední lokomotiva stojí ve zvláštním přístavku vedle muzea. Jedná se o nejstarší exponát, Stephensonovu lokomotivu č. 986 z roku 1852. Tato lokomotiva je zajímavá tím, že pohonná jednotka není umístěna vně stroje, ale uprostřed lokomotivy pod kotlem mezi koly. Prohlídku muzea i s vyzkoušením všech táhel a hejblátek zvládnete za dvě hodinky a tak můžete ještě nějaký čas věnovat prohlídce odjezdové haly Ramessova nádraží. Třeba budete zrovna svědky příjezdu rychlovlaku „Turbíni“ z Alexandrie. Vzdálenost 216 kilometrů urazí tato motorová klimatizovaná jednotka za 2 hodiny a čtvrt a mohu z osobní zkušenosti potvrdit, že cesta tímto vlakem je velmi příjemná. Z druhého konce nádraží
Cestující v posledním voze osobního vlaku do Delty rověkého Egypta, které začínají znázorněním transportu 60 tun težké kolosální sochy faraóna, a zastoupen je zde také vývoj vodní i letecké dopravy až do současnosti. V druhé části horní haly jsou velké funkční modely všech typů lokomotiv, které kdy jezdily po egyptských tratích, modely různých telegrafů, hradel, kompostérů nebo přestavníků a podobně. Většina zařízení je stále funkční, často doplněná řezem, aby si návštěvník mohl prohlédnou činnost jejich mechanických částí. Větší část prostoru dolní haly pak vyplňuje velké, prý funkční, modelové kolejiště velikosti minimálně H0. Model je docela zajímavý, ale my jsme ho v činnosti neviděli. O jeho funkčnosti navíc pochybuji vzhledem k tomu, že bych rád
viděl jeho pravidelnou údržbu, o které si může nechat jen zdát. A jelikož se říká, že to nejlepší nakonec, jsou zde tři opravdové lokomotivy, na dvě se dá i vstoupit pomocí vybudovaných schůdků. Tím nejkrásnějším a asi i nejvzácnějším kouskem je originální Stephensenova parní lokomotiva číslo 1295, vyrobená v roce 1862 pro manželku Napoleona III., císařovnu Eugénii, u příležitosti otevření Suezského průplavu. Lokomotiva jezdila rychlostí 30 km/h a později sloužila egyptským místokrálům. Středoevropana laika zaujme především orientální výzdoba lokomotivy intarzovaným dřevem a mosazí, železničářského zájemce svým technickým uspořádáním. Jedná se
Ředitel železničního muzea pan, Rašód Abduselém Géd
na cestách
odjíždějí osobní vlaky směrem do Nilské delty, kde jsme běžně viděli cestující tísnící se na vnější straně dveří posledního vozu. Vzpomněl jsem si na všechny ty paragrafy v zákonech a přepravních řádech u nás platné a musel jsem se smát. Budete–li se delší dobu bezcílně poflakovat po nádraží, zřejmě vás osloví příslušník turistické policie a bude vám nabízet pomoc při zakoupení jízdenky. Pokud někam budete cestovat, jeho pomoc určitě neodmítejte. Pouhá přítomnost paže zákona u pokladního okénka totiž zamezí jakýmkoliv nepříjemným
Cesta v jednotce „Turbíni“ do Alexandrie
Stephensenova lokomotiva z roku 1862 a kupé pro císařovnu Eugénii, vzácné exponáty v železničním muzeu. dohadům s pokladníky, kteří například cizincům s oblibou tvrdí, že již nejsou jízdenky do 2. třídy a snaží se prodat dražší jízdenky do 1. třídy. Jinak je ale veškerý personál egyptských železnic vstřícný, milý a usměvavý, včetně stevardek z jídelního vozu, které k našemu překvapení procházely soupravou vlaku krásně oblečené, nalíčené a nezahalené. Pokud se tedy vydáte do Egypta a podaří se vám vymanit z koloběhu po památkách v Káhiře nebo jejím blízkém okolí, udělejte si na chvíli čas, abyste se seznámili se zdejší železnicí. Tím se vám totiž podaří alespoň nahlédnout přes závěs staroegyptské historie, pro turistu téměř neproniknutelný, do žhavé současnosti této kouzelné země. Text a foto: ROMAN ŠULC
Modelové kolejiště v železničním muzeu v Káhiře
historie
Divy stoleté techniky Za pověstné nošení dříví do lesa by asi každý označil tvrzení, že věda a technika prostupuje našimi životy. Technika je v běžném životě skutečně všudypřítomná a není divu, že si mnohdy její existenci ve svém bezprostředním okolí ani neuvědomujeme. Platí to obecně a samozřejmě i v konkrétních oblastech lidské činnosti. Železnici nevyjímaje. V míře včera ještě ne zcela představitelné tady dnes technika nahrazuje činnosti, svěřené nedávno výhradně člověku. Příkladů by se jistě našlo nemálo. Ona přemíra vymožeností okolní techniky vyvolala v nás jakousi netečnost; člověk konzumní společnosti již uvykl stále novému a novému zdokonalování svého životního prostředí. To před sto léty, na počátku dvacátého století, byla situace naprosto odlišná. Tehdejší populace stále procházela oním nádherným stavem okouzlení z techniky, stavem vytrvale živeným i dobovým tiskem. Každý nový vynález, každý objev prezentovaly sdělovací prostředky jako další důkaz fenomenálního vítězství lidského ducha a vychovávaly občana v přesvědčení, že žije skvělou a mimořádnou dobu. Tuto pozoruhodnou éru trvale zaznamenaly trochu zažloutlé stránky novin a časopisů. Jedním z periodik, zabývajícím se programově světem vědy a techniky, byl i měsíčník VYNÁLEZY A POKROKY. Jeho první ročník z roku
1905 věnoval nemálo prostoru i železnici: již v prvním čísle například představil svým čtenářům „NOVÝ SIGNÁL PRO PŘECHODY A PŘEJEZDY ŽELEZNIČNÍ“. Autor v článku popsal princip zařízení takto: „Přístroj sestává ze zvonce, který jest uváděn v činnost elektrickým motorkem, jenž jest ukryt ve válcovém plášti přístroje…do vedení jsou vepnuty 3 žárovky na přístroji, které osvětlují nápis „ZUG KOMMT“ (vlak přijíždí) a 1 žárovka na nejbližší stanici, která jest pro kontrolu, že přístroj správně působí. Na trati jsou totiž ve vhodných vzdálenostech tři kontakty: přejede–li vlak první, uvede se stroj v činnost, přejede–li druhý, zastaví se stroj a třetím kontaktem uvede se vše do původního stavu.“ V závěru autor neopomenul nové zařízení pochválit: „Všecko je velmi dobře uspořádáno,
tak že přístroj může vykonávati dobré služby, hlavně při přechodech, které jsou bez dozoru.“ Další vývoj dal tomuto komentáři za pravdu – činnost dnešního automatického přejezdového zabezpečení vychází v podstatě ze stejného principu. Masového rozšíření se ovšem tento systém dočkal až se zdokonalením elektrického obvodu a rozšiřováním automatického bloku, tedy od poloviny padesátých let minulého století. Zabezpečení železničních přejezdů patří mezi témata, která dokáží oslovit dnešního člověka. Ten má rád pocit osobního bezpečí, ale zrovna tak jej vzrušuje svět vysokých rychlostí. Fascinují jej stále další a další rychlostní rekordy. Vytvoření jednoho takového rozšířila světová média zprávou dne 2. září 2006: vícesystémová elektrická lokomotiva Taurus typu ES64 U4, označená u Rakouských spolkových drah jako 1216 050–5, dokázala na nové trati mezi Norimberkem a Igolstadtem udržovat po čtyři minuty rychlost 357 km/hod. Sériově vyráběná lokomotiva tak posunula hranici rychlostního rekordu z roku 1955 o celých 26 km/hod. Rychlost a rekordy uměly zcela spolehlivě uvést v úžas i člověka z počátku dvacátého věku. V roce 1905 časopis VYNÁLEZY A POKROKY představil svým čtenářům jednoho takového rekordmana v článku „NEJRYCHLEJŠÍ LOKOMOTIVA NA SVĚTĚ“. Vědom si důležitosti sdílené informace, začal autor svoje vypravování touto poněkud pateticky laděnou pasáží:
Po tomto vzletném úvodu dozvěděl se čtenář něco o rychlostním rekordu, dosaženém nedávno zkušebním elektrickým motorovým vozem na vojenské dráze u Berlína. Poté autor přešel rovnou k věci: „…strojírna Henschel a syn v Kasselu předvedla vládě německé parní lokomotivu, na všechen způsob pozoruhodnou.Tato lokomotiva nemůže sice dosáhnouti té rychlosti jako zmíněné lokomotivy elektrické, jest však mnohem důkladněji stavěna a lacinější nežli ony; ačkoli jest sestrojena na rychlost mnohem menší, jen 130 km v hodině, s připřaženými vozy jest přece nejrychlejší lokomotivou na světě. Při břemeni 180 tun (4 až 5 vozů o 4 osách) vyvinuje energii asi 1400 koňských sil. Stroj skládá se ze 3 válců, z nichž střední dostává páru čerstvou a působí na přední osu, druhé dva válce, umístěné po obou stranách, vně frémy (rámu), působí na zadní osu lokomotivy.“ Následují další technické údaje o lokomotivě–rekordmance. Z dnešního pohledu zajímavější bude asi její vzhled; při porovnání s obvyklými typy parních lokomotiv působí výrobek z Kasselu dosti nekonvenčním dojmem. Viděno očima autora článku: „Řidič lokomotivy nalézá se v kabině v předu lokomotivy, odkud všecko se řídí. Pomocný řidič
také jest v této kabině, a střídá se občas s topičem. Při jízdě na zad, např. v nádraží, druhý řidič obstarává brzdu a parní píšťalu, které jsou umístěny v zadu na tendru. Z tohoto místa jakož i z komory topičovy vedou mluvící trouby do kabiny řidičovy. Za příčinou přecházení lokomotivního personálu jsou uspořádány uvnitř plechového pláště po obou stranách chodby. Na zadním konci tendru jest můstek, který tendr spojuje s prvním vozem způsobem obvyklým u průchozích vozů, tak že v případě potřeby řidič s průvodčím vlaku, který nalézá se v posledním voze, mohou za jízdy přecházeti jeden k druhému.“ Lehké mrazení v zádech musela způsobovat čtenářům před sto léty představa vlaku, uhánějícího rychlostí 130 km/hod. Vlaku čistého, krásně osvětleného a v zimě náležitě vytopeného. Protože dnes záležitost zcela běžná, vytápění vlaků, nepatřila před sto léty zdaleka k samozřejmostem železniční dopravy. Situaci v roce 1905 shrnul časopis VYNÁLEZY A POKROKY konstatováním: „Užívá se rozmanitých systémů pro vytápění vozů železničních. Nejstarší způsob, který jest dosud velice rozšířen, jest topení pomocí nádob s teplou vodou, které za mrazivého počasí nepostačuje, a jsouc obtížné nejen obecenstvu, ale i zřízencům, zavdává příčinu k steskům často velmi oprávněným…Konečně užívá se již ode dávna topení parou na velikém počtu tratí železničních ve střední Evropě.“ Následuje dlouhý popis tehdy užívaného způsobu vlakového parního topení, zavedeného v Evropě poprvé v roce 1886. Nevýhoda tohoto tzv. vysokotlakého cirkulačního vytápění se dala shrnout do jedné věty: první vozy
Zabezpečení přejezdů, rekordmanka na kolejích a teplo ve vlaku. Před sto léty zajímavosti první třídy. Dnes pozoruhodný doklad vývoje techniky na železnici. PAVEL SCHREIER
historie
„Přečetná jsou odvětví činnosti lidské, v nichž dovednost inženýrova docílila netušených pokroků, nikde však nejsou pokroky tak překvapující, jako při lokomotivách železničních. Stavě na základě vědy stále bezpečnějším, moderní železniční inženýr daroval nám lokomotivy, které jsou pravými divy jak co do rychlosti, tak co do bezpečnosti jízdy.“
za lokomotivou byly přetopeny, v zadních byla zima. Malá výkonnost a trvalé hromadění zkondenzované vody v potrubí, vedoucí k častému kolapsu celého systému, dokreslovaly jeho slabiny. Tomu všemu má rázný konec učinit nový vynález: „Lancrenon, ingenieur en chef, přidělený dopravní službě společnosti „Compagnie de l‘Est“ ve Francii, připadl na myšlénku přimísiti k páře jakési množství stlačeného vzduchu; zkušenost ukázala, že jest výhodný poměr asi 10 : 100. Přimíšení vzduchu má za účel odstraňovati vodu z nejnižších míst potrubí a tím zabrániti ucpání jeho. Hlavní potrubí jest zakončeno automatickým přístrojem, který vypouští ochlazený vzduch a skondensovanou vodu…Tím, že stlačený vzduch vyfukuje po každém zatopení skondensovanou vodu, která by jinak zůstala v nejnižších místech potrubí, zamezuje se zamrznutí potrubí a tím poškození jeho za velkých mrazů, což jest také velikou výhodou nového způsobu proti starému.“ Principielně vynález pana Lancrenona stál u zrodu později široce rozšířeného nízkotlakého parního topení, u kterého stejnoměrnosti vytopení soupravy bylo dosaženo vložením redukčních ventilů. Tato zařízení vpouštěla do topnice páru o nízkém tlaku, takže ta odevzdala všechno své teplo a zkondenzovala. Nízkotlaké parní topení prokázalo mimořádnou životaschopnost, když sloužilo věrně železnici až do počátku devadesátých let minulého století.
dětem
Pohádky pana přednosty
Pohádka vánoční Blížil se konec roku, Vánoce byly za dveřmi a děti měly vánoční prázdniny. Paní Františka Drahorádová nakupovala mouku, rozinky, mandle, kakao a fondánové cukroví, všechno v mnohem větším množství než ostatní zákaznice. Dokonce vzala s sebou i svého manžela, přednostu Drahoráda. Ne, že by potřebovala poradit, její muž Otakar byl expert na úplně jiné věci, ale zkrátka potřebovala nosiče. „Á, přijedou vnoučata, že. Mohu doporučit ještě datle a fíky – pravé turecké,“ nechal se slyšet kupec Svoboda. „Přijedou, už se těšíme,“ přitakala spokojeně paní Františka a směrem ke svému muži dodala vyčítavě: „A ještě nemáme vánoční stromek.“ „Bez obav, to je mužská záležitost,“ zabručel pan Otakar. Když pak vyšli z krámu obtěžkáni taškami dodal ještě: „Taky nemusíš hned všechno vyzvonit, víš, jak je Svoboda zvědavý. Půjdu s dětmi do lesa, ať mají nějaké dobrodružství.“ „Kdybys stromek raději koupil a nedělal hlouposti a ostudu,“ zlobila se paní Františka, ale dobře věděla, že vše je marné. Jak se její Otakar pro něco rozhodl, již to bylo z poloviny hotovo. Vymluvit si nedal nikdy nic. Sotva děti přijely a odložily zavazadla, už je děda komandoval: „Jdeme na tajnou výpravu. Pořádně se oblečte, ať vám není zima. Slabší jedinci si mohou vzít svačinu.“ Pochopitelně šli všichni bez jídla. Nikdo nechtěl být slaboch. A u babičky to tak krásně a slibně vonělo! Ale dědův úsměv zase sliboval nějaké dobrodružství! Zamířili k lesu. „Tamhle v rokli jsme vás na konci prázdnin našli, když jste utekli. Vzpomínáte?“ prohodil děda. Jak by ne. Vzpomněli si všichni. Roklinu minuli obloukem a došli k nízkému borovému lesu. Začalo se stmívat. „A dědo, kdy už nám konečně prozradíš,
kam jdeme a co tam budeme dělat?“ odvážila se jako první zeptat Lenka – podkolenka. „A proč všechny ty tajnosti?“ přidal se Pavlík. „A proč se pořád ohlížíš?“ ptal se Otík. „Tak tedy dobře,“ odpověděl děda, zastavil se a tajuplným hlasem dodal: „Jdeme pro vánoční stromek!“ „Ale dědo, to se přece nesmí!“ začal poučovat Ríša. „No, no, snad byste se nebáli! Já s mým tátou chodil pro stromek do lesa každý rok. A to bylo
na panském a hajný měl ostré náboje. Podstatné je nenechat se chytit!“ Děti zvážněly, poznaly, že jde do tuhého. Nikdo se již na nic neptal a mlčky pokračovali k lesu. Nyní se již ohlíželi všichni, děda i děti. Po chvíli dal děda Drahorád pokyn rukou, aby zastavili. Byli na místě. Stáli před krásně rostlou borovičkou, asi dva metry vysokou. Dětem se líbila, jen žaludek měly poněkud vysoko. Děda sáhl pod kabát a vytáhl pilku ocasku, kterou měl zabalenou do modré služební šály. „Uřízni ho!“ vyzval potichu, ale důrazně nejstaršího Richarda. Ukázal ovšem kupodivu na nenápadnou borovičku, stojící vedle krasavice ve dvojici s ještě jednou – vyšší. Děti pohlédly na dědu a očima se ptaly: „Proč právě tuhle, a ne tu hezčí?“ Děda pochopil. „Z krasavice bude jednou pěkný strom, ale z těchto dvojčat jenom tehdy, když jedno uřízneme.“ Vše bylo všem jasné. Ríša popadl pilu, zaklekl a za chvíli borovička ležela na zemi. Děda přitáhl větve ke kmeni a Lenka je obtočila pro-
LÍDA a HONZÍK KAČENKOVI z Kladna poslali panu přednostovi Dráhorádovi krásné fotografie mašinek, vlastnoručně vyrobených z víček od PET lahví. Jejich šikovnost a fantazii se pan přednosta rozhodl odměnit malým dárečkem.
Fotografie s vašimi pracemi můžete kromě poštovní adresy též zasílat mailem na adresu
[email protected]. Vzhledem k velkému počtu příspěvků mějte trpělivost s uveřejněním. na všechny vaše krásné obrázky a fotografie se určitě dostane.
vazem, aby se stromek lépe nesl. Děda ještě zamazal čerstvý řez na pařízku hlínou, aby nesvítil po okolí, a vyrazili k domovu. Pavlík šel vpředu, dával znamení jako předsunutá hlídka, a Otík průvod uzavíral. Ostatní děti se střídaly v nesení. Měly nahnáno a stále zrychlovaly. Byly právě na kraji lesa a už se zdálo, že mají vyhráno. Pavlík kynul rukou, že je vzduch čistý, a všem spadl kámen ze srdce. K nádraží zbýval jen kousek cesty podél kolejí a tam se již nebály. Tam byl pánem jejich děda – přednosta stanice. „Stůjte!“ Zaznělo to jako výstřel, jako hrom z čistého nebe! Všichni ztuhli. Anička, jak měla vykročeno, nechala nohu nahoře a s vypětím sil držela rovnováhu. Lenka zbledla, Otík si leknutím sedl na zadek, Richard se začal potit, děda zčervenal. Pavlík chtěl něco říci na svoji omluvu, ale nedokázal vypravit z hrdla ani hlásek. Ze stínu na okraji lesa vystoupila vysoká postava s helmou na hlavě a s puškou přes rameno. „A mám vás, bando lupičská! Lesní pych – to bude drahé!“ promluvil hromovým hlasem strážník Sebránek. Postoupil blíže a s údivem dodal: „Je to možné? Sám pan přednosta stanice! Kdo by to do vás řekl. Tak to bude navrch ještě pořádná ostuda.“ Děti jenom tiše polykaly a bylo jim dědečka líto. Ten si však odkašlal a poprosil strážníka Sebránka o rozhovor v ústraní. Popošli na louku, kterou mírně, ale přece, osvětloval měsíc. Děda něco strážníkovi vysvětloval, ale slyšet nebylo, pak sáhl do kapsy, vytáhl nějaký papír, strážník škrtnul sirkou a něco si četl. Pak se hlasitě rozesmál a zavolal: „Tak šťastné a veselé a bohatého Ježíška. Asi už nikoho nechytím, jdu do hospody Na
růžek na grog. Myslím, že se všichni dobře pobaví, až jim budu vyprávět, jak jsem málem zatknul přednostu stanice i s vnoučaty.“ Zasalutoval, nadhodil si pušku na rameni a odkráčel do městečka.
ROBERT DROZDA
ANNA ČERVENKOVÁ Děti koukaly jako zjara, a ne jako 23. prosince. Anička konečně došlápla, Lence se vrátila normální barva, Otík se zvedl, Ríša vyměnil studený pot za teplý a Pavlík opakovaně volal: „Dědo, dědo, co se stalo? Proč nás nezatknul?“ „Vojenské tajemství. Nebuď zvědavej, budeš brzo starej! Krom toho, na přednostu Drahoráda si nějakej strážník jen tak nepřijde. A jdeme domů. Babička už má určitě strach.“ Šťastně dorazili domů do tepla. Babička je pochopitelně již vyhlížela z okna. Měla uvařený čaj, na stole byla mísa s vánočním cukrovím, všude klid a pohoda. „Babičko, málem nás zatknul strážník,“ volaly děti jeden přes druhého.
Chcete svou pohádku? Umíte trochu malovat? Milé děti, nakreslete přednostovi Drahorádovi obrázek, nebo pošlete námět na pohádku z železničního prostředí, kterou byste si v magazínu ČD pro Vás rády přečetly! Pohádky s vašimi obrázky vycházejí v každém sudém čísle našeho magazínu. Nejlepší autoři obdrží propagační předměty Českých drah a nejlepší dílka budou zveřejněna (pokud budou opatřena čitelnou adresou). Ta naše adresa je: redakce ČD pro Vás, nábř. Ludvíka Svobody 12, 110 15 Praha 1. Lída a Jan Kačenkovi z Kladna, Zuzana Tomášová z Opolan a Anna Červenková z Lichnova získávají propagační předměty Českých drah. Vybraným autorům blahopřejeme. REDAKCE
dětem
ZUZKA TOMÁŠOVÁ
„Blázne starej, kdy ty dáš pokoj. Nic nedostaneš, abys věděl! “ rozzlobila se paní Františka a odnesla ze stolu dědův hrnek čaje. Otakar Drahorád za ní šel do kuchyně a ukázal jí lístek, který před chvílí četl strážník Sebránek. Stálo na něm. Potvrzuji, že přednosta Otakar Drahorád řádně zaplatil 1 kus vánoční borovice a má povoleno ji uříznout v lese nad roklí. Alois Skála, hajný „A neříkej to prosím dětem, zkazila bys jim vánoční dobrodružství a mně radost. Zítra ti budu za to v kuchyni pomáhat.“ „Tak dobře, blázne stará, usmála se Františka. A v kuchyni se mi raději nepleť, pomůžou mi děti.“ Vzala hrnek s čajem a oba se vrátili k dětem do pokoje. Děti viděly, že se oba usmívají, a už se raději na nic neptaly. Všechno bylo v pořádku. K Vánocům přece patří nějaké tajemství.
vlakem do zoo
Víte, že ve Vyškově existuje ZOO? Vyškov je nevelké moravské město nedaleko Brna, kde by jen málokdo hledal zoologickou zahradu, ale v letošním roce uplynulo již 41 let od jejího založení. Svou rozlohou malá, ale pro návštěvníky a zejména děti velmi příjemná ZOO se nachází nedaleko středu města na rozloze přibližně 6 ha.
Původní koutek živé přírody ve Vyškově byl založen v dubnu 1965 panem Zdeňkem Sokolíčkem a již od svého vzniku se zaměřil na chov drobných domácích i divoce žijících živočichů. Nebylo jednoduché v tehdejší době, mnoho nepřející výjezdům a kontaktům se zahraničím, získávat nová a atraktivní zvířata z cizích zemí a tak se postupně začala orientace zookoutku, jak je ostatně veřejností nazýván dodnes, zaměřovat na primitivní a původní plemena domácích a hospodářských zvířat z celého světa. Až do letošního roku byl největší atrakcí „Dvoreček naší babičky“, který navozuje atmosféru selského dvora a kde přicházejí návštěvníci do přímého kontaktu s chovanými zvířaty. Děti a mnohdy i jejich rodiče jsou doslova u vytržení, když si mohou pohladit kozu, ovečku, telátko, ale i prase, poníka, nebo jejich mláďata. Může se stát, že návštěvník přijde v době, kdy na Babiččině dvorečku pobíhá volně mladý velbloud, tele skotu watussi, mládě jaka domácího a dalších větších „mlaďochů“, kteří se na dvorečku velmi brzy spřátelí se všemi lidmi, kteří jsou k nim hodní. Zoologická zahrada ve Vyškově je orientována na dětské návštěvníky a přímým stykem se
zvířaty, herními, zábavními, edukačními i environmentálními prvky se jim snaží vštípit poznání – například, že kráva není fialová, mléko se nevyrábí uměle, nebo že vejce nevznikají jakousi chemickou cestou někde ve fabrice. Uvidíte zde na 85 druhů a plemen zvířat v asi 450 exemplářích. Namátkou několik zvířat, která ve Vyškově uvidíte: jedno i dvouhrbé velbloudy, lamy, koně šírské, fjordské, tarpany a poníky, největší oslí plemeno – osla poitouského, skotský náhorní skot, dlouhorohý vahumský skot vatussi z Afriky, gajaly, buvoly, zakrslé zebu a taky jaky. Ve výčtu chovaných zvířat nelze zapomenout na několik druhů opic a poloopic, dikobrazy, divoké kočky, psíky mývalovité, pštrosy dvouprsté a nandu, mnoho plemen hrabavé i pernaté drůbeže. Keramickou vesničku obývají morčata a zakrslí králíčci. Trhákem sezóny 2006 je největší DinoPark v České republice i na Slovensku s 28 prehistorickými zvířaty v životní velikosti, která jsou všechna ozvučena a tři z nich se i pohybují. Součástí DinoParku je 3D kino, které vás po nasazení speciálních brýlí v trojrozměrné projekci seznámí se vznikem života na zemi a uvede do doby dinosaurů, naučná stezka, paleontologické hřiště pro děti. Unikátem světového významu je V DinoParku umístěná druhohorní rostlina Volemia nobilis. Pro botanika je setkání s tímto druhem pravěké dřeviny totéž, co pro biologa setkání se skutečným živým dinosaurem. Rostlina žila na zemi před 175 miliony lety. Novinky v ZOO – nový vstupní areál s prodejnou suvenýrů, hotel s restaurací a venkovní terasou, ze které je výhled na tři nové výběhy Afrika, Asie, Jižní Amerika oddělené od sebe suchými příkopy i vodními plochami a rovněž na nové dětské hřiště. Velkokapacitní parkoviště přímo u vstupu do ZOO parku.
Vchod do ZOO parku je vzdálen od nádraží ČD asi 10 minut chůze. Otevírací doba letní období (duben–září) 9.00 – 18.00 hod. zimní období (říjen–březen) 9.00 – 16.00 hod. Ceny vstupenek letní/zimní období dospělí 100 / 40 Kč děti 3–15 let 70 / 20 Kč děti do 3 let zdarma ZTP dospělí 70 / 20 Kč ZTP děti 30 Kč / zdarma celoroční–dospělí 300 Kč celoroční–děti 150 Kč Vstupné je kompletní, v ZOO ani DinoParku se návštěvník nesetká se skrytými poplatky. V ceně je zahrnuto vstupné do ZOO i DinoParku, doprava ze ZOO do Dino a zpět, vstupné do 3D kina, parkování i použití WC. V zimním období je DinoPark mimo provoz. Kontakty ZOO park Vyškov; Cukrovarská 424/9 682 01 Vyškov tel/fax: 517 346 356 mobil: 608 771 016 web: www.zoo–vyskov.cz e–mail: zoopark@zoo–vyskov.cz Vlakem do zoo Číslo žel. tratě: 300, 301 Železniční stanice: Vyškov na Moravě Vzdálenost od žel.stanice: 1 km Doporučené slevy: In–karta,SONE+, Kilometrická banka PETR BLÁHA MAREK PLOCHÝ
Vrch Dlouhé Stráně v Jeseníkách poblíž Loučné nad Desnou se svým tvarem výrazně liší od okolních. I kdybyste náhodou předtím nikdy neslyšeli o kontroverzní přečerpávací vodní elektrárně, uměle seříznutý vrchol zaujme na první pohled.
Při procházce po hrázi horní nádrže se můžete kromě impozantního technického díla kochat přírodnimi krásami Jeseníků. V pozadí nejvyšší hora Praděd. Výstavba vodního díla byla zahájena v roce 1978, v 80.letech byla stavba převedena do útlumového programu, ale po roce 1989 bylo rozhodnuto, že elektrárna bude dokončena.
Provoz byl zahájen v roce 1996. Horní nádrž se nachází ve výšce 1350 metrů nad mořem. S turbínami ji spojují dva tlakové přivaděče o průměru 3,6 m a délce 1,5 km. Spád více než
500 metrů je největší v naší republice. Turbíny a transformátory jsou umístěny v podzemní kaverně. Jedná se o dvě Francisovy turbíny, které se pyšní dokonce dvěma „nej“. Jsou to největší reverzní vodní turbíny s největším instalovaným výkonem (2 x 325 MW) v České republice. S dolní nádrží, která leží na říčce Divoká Desná, je spojují dva odpadní tunely. V době, kdy je v síti přebytek elektrické energie (tzn. mezi špičkami, zejména v noci), se čerpá voda z dolní nádrže do horní, ve špičkách se naopak v turbínovém režimu elektrický proud vyrábí. Přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé Stráně se podílí na regulaci výkonu a frekvence v elektroenergetické soustavě a plní funkci pohotové rezervy v systému. Z klidu do plného výkonu jsou turbíny schopny najet do 100 sekund. Pro turisty jsou pořádány velmi zajímavé exkurze. V informačním centru elektrárny proběhne výklad a je zde promítnut film. Následuje prohlídka podzemní strojovny s turbínami a poté výjezd autem k horní nádrži a procházka kolem ní. Text a foto: JIŘÍ BERGER (3 x)
tip na výlet
Přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé Stráně
