dobroučské farnosti neděle 10. prosince 2006 2. neděle adventní
50/2006
Modlitba z 2. neděle adventní Všemohoucí a milosrdný Bože, spěcháme vstříc tvému Synu a prosíme tě: nedopusť, aby nám stály v cestě pozemské zájmy, ale ať nebeská moudrost zúrodní naše nitro, abychom došli k věčnému životu s Kristem.
Dvě tváře očekávání (úvaha nad 2. čtením z 2. neděle adventní (cyklu B) – 2 Petr 3, 8–14)
Co víme o Pánově příchodu, který bychom měli podle sv. Pavla očekávat tak intenzivně, že by to přetvořilo naše myšlení i naše srdce? O tom nás informuje sv. Petr. Především by nemělo naší ujít naší pozornosti, že svým očekáváním přesahujeme hranici času. Tím ztrácíme možnost měřit délku čekání na dny a roky, neboť „u Pána je jeden den jako tisíc roků a tisíc roků jako jeden den.“ Přetvářet své myšlení podle těchto neměřitelných dispozic je stejně tak krásné a povznášející, jako těžké a nepředstavitelné. Pro takovéto dispozice jsme však určeni a zříkat se jich by bylo vůči sobě samému velmi špatné a vůči svému světu velmi nezodpovědné. Když se nechceme ochudit o to, co je v nás největší, co nás dělá lidmi, musí se očekávání Pánova příchodu z dálek, ve kterých je jeden den jako tisíc roků a tisíc roků jako jeden den, stát důvěrnou záležitostí našeho srdce. Ale jak? Copak lze hovořit o strachu ze zloděje jako o důvěrné záležitosti člověka? Rachot a oheň, ve kterém pomine vesmír se vším, co je na něm staré, skutečně není vhodným pozadím pro intimní očekávání Pánova dne. Očekávání
2
Pánova příchodu má však opravdu tyto dvě tváře. Jako vždy, když zanikne staré a rodí se nové. Pro toho, kdo nic nového neočekává, je zánik starého ztrátou. Cítí se okradený o všechno, co měl, i o vlastní život. Když neočekáváme příchod Páně, musíme počítat s příchodem zloděje. Nejhroznějšího ze všech, protože nás okrade o celý náš svět, i o naše vlastní bytí. – A tak všechno vezme za své. Jak vám proto musí ležet na srdci, abyste žili svatě a zbožně, a tak očekávali a urychlovali příchod toho Božího dne, kdy se nebesa stráví v ohni a živly rozplynou v žáru. Ale my čekáme – jak on to slíbil – nová nebesa a novou Zemi, kde bude mít svůj domov spravedlnost. Je to sen? Ano, připadá mi to jako ten nejkrásnější sen. Ale bez tohoto nadčasového očekávání by mě strašné očekávání zlodějského zániku ve smrti děsilo jako ten nejčernější sen. Převzato z knihy Každý den s Bohem, Jozef Porubčan. Vysvětlení: V minulých Zprávičkách (č. 49/06) byla v této rubrice omylem zařazena úvaha nad čtením z 2. neděle adventní místo z 1. neděle adventní (cyklu C), tedy o týden napřed. Abychom neotiskovali zase totéž, je v tomto čísle uvedena úvaha nad 2. čtením z 2. neděle adventní, ale z cyklu B (loňského). ++++++++++++++++++++++++++++++++++
Vybrat dárky k Vánocům bývá problém (2. část) Dary zviditelňují vztahy Charakter daru, okolnosti jeho předání i potřeba vděčnosti, nebo dokonce její vyžadování, to všechno je obrazem vztahu i kvalit obdarovávajícího. Dary jsou totiž zviditelněním vztahů, které mezi dárci a obdarovanými panují. Dary samy ale vztahy netvoří! Říká se, že Vánoce jsou svátky (dětské) radosti. Lidem přirozeně dárky dělají radost. Někdy ale podlehneme představě, že platí jakási přímá úměra: čím více dárků, tím více radosti. Není tomu tak! Dárek není jen věc, která má určitou hodnotu. Dárek je především osobní poselství, které říká „mám tě rád“. A něco takového se penězi vyjádřit nedá. V dárku totiž dáváme sami sebe. A to je velká, slavná věc, kterou bychom o Vánocích měli zažít.
3
Dárek nad dárky: jistota Dárek nad dárky je pro děti jistota, že máme rádi nejen je, ale že se máme rádi i my dospělí kolem nich. Takovýto dárek citové jistoty se nikdy neztratí, nezkazí, nezestárne, nezapomene. Nestydět se za projev lásky Říká se také, že o Vánocích se otvírají lidská srdce. Ano, je tomu tak - co to však znamená? Je to doba, kdy si dospělí vzájemně projevují více lásky, kdy ji více dávají najevo a nestydí se za ni. Je to také velká příležitost k odpuštění a k usmíření všude tam, kde došlo k nedorozumění a k hořkostem. Tip pro rodiče Děti toho velice mnoho dostávají. Naskýtá se tak příležitost, aby se také samy učily dávat. Aby mohly zakoušet radost a uspokojení z toho, že mohou někomu udělat něco dobrého jen z vděčnosti za to, co samy z lásky a bez zásluh přijaly. Je to jedinečná příležitost učit děti překonávat sobectví osobní, rodinné, skupinové, národní... Protože dostáváme, můžeme dávat... Můžeme si navzájem přát, abychom v dávání i přijímání darů byli svobodní, upřímní a pravdiví. Protože nakonec všechno naše dávání darů má svůj základ v Božím daru nového, zlem nezatíženého života, který nám všem byl darován v Ježíši Kristu. A všechno naše přijímání darů může mít svůj vzor v Ježíšově matce Marii, která přijala s bezelstnou otevřeností andělovo zvěstování i dítě, které se ukázalo být vtěleným Božím synem. Na co o Vánocích nezapomenout ? Ani při všech vánočních starostech a radostech, bychom neměli na něco zapomenout: o Vánocích se po celém světě slaví narození Ježíše Krista. Tehdy, před dvěma tisíci lety, vstoupil do lidských dějin někdo zcela jedinečný, vzácný, a už z nich neodešel. I naše letošní Vánoce by tak mohly být něčím vzácným, zvláštním, byť se v našem životě opakují už kdoví pokolikáté. Hleďte, jak velikou lásku nám Bůh daroval: byli jsme nazváni dětmi Božími, a jsme jimi. (Bible, 1. Jan 3,1) Přijali jsme Ducha, který je z Boha, abychom poznali, co nám Bůh daroval. (Bible, 1 Kor 2,12-13)
Zpracováno podle textů Mons. Ing. Aleše Opatrného, Th.D a Prof. PhDr. Zdeňka Matějčka, CSc.
4
Moje pouť do Fatimy 26. 9. – 5. 10. 2006 (6. část) V noci ze soboty 30. 9. na neděli 1. 10. jsme se mohli prospat o něco déle, neboť jsme měli snídani posunutou až na osmou hodinu. Dnes jsme měli v plánu zúčastnit se slavnostní mezinárodní mše svaté na prostranství před Růžencovou bazilikou, která měla začít v 11:00 hodin. Spolu se spolubydlícím jsme vyrazili asi o hodinu dříve, neboť jsme ještě chtěli navštívit stánky se suvenýry, abychom si přivezli nějakou památku z Fatimy. Půl hodiny přede mší sv. už jsme zaujali místa v nejpřednější části prostranství za zábradlím, odkud jsme měli pěkný výhled na hlavní pódium. Bohoslužba začala slavnostním průvodem. V čele šli ministranti a ministrantky, za nimi následovali kněží a průvod uzavírali dva biskupové (místní a náš arcibiskup Karel). Během homilie místní portugalský biskup krátce uvítal a představil otce arcibiskupa shromážděným poutníkům. Jelikož většina jeho slov byla v portugalštině, rozuměli jsme jen velmi málo. Mše sv. se zúčastnilo poměrně hodně národů – jak Portugalci a sousední Španělé, tak i Francouzi a Italové. Bylo vidět i černochy. Asi ve 13 hodin, hned po skončení liturgie, jsme pospíchali zpět na ubytovnu, odkud vyjížděl náš autobus na odpolední poznávací výlet po zajímavých okolních místech. Průvodce nám dělal pan Vondráček, majitel cestovní kanceláře VOMA. Během jízdy nás stručně seznámil s historií i současnou situací Portugalska. Mluvil o tom, že v posledních letech jde Portugalsko (jinak poměrně chudá evropská země) ekonomicky nahoru a hodně se v něm buduje, za což vděčí finanční podpoře EU. Když jsme projížděli různými portugalskými vesničkami a městečky, měli jsme možnost se o jeho slovech na vlastní oči přesvědčit. První zastávkou bylo městečko Batalha, což v portugalštině znamená bitvu. Zde jsme si prohlédli gotickou baziliku Panny Marie Vítězné, ve které jsou k vidění hroby několika portugalských panovníků – včetně Jindřicha Mořeplavce, známého tím, že financoval průzkumné zámořské plavby v 15. a 16. století. Vyslechli jsme si také zajímavou historii o původu této stavby. Byla postaveno jako poděkování (součást slibu) za vítězství nad nepřátelským vojskem. Tento slib učinil portugalský princ Jão I., když musel čelit šestinásobné přesile španělských rytířů. Zvítězil tehdy nad nimi a svůj slib dodržel. Poté jsme pokračovali dál, k pobřeží Atlantiku, do městečka Nazaré. Tam jsme navštívili další mariánskou baziliku – tentokrát zasvěcenou Panně Marii Nazarské, ochránkyni námořníků a rybářů. Na místním náměstí se nachází i malá kaplička, kam se námořníci i rybáři chodili pomodlit a poprosit za ochranu před vyplutím na moře. Mariánská soška v kapličce má skrze okénko výhled přímo na Atlantik. Pak jsme sestoupili přímo na písečnou pláž Atlantiku a mohli, coby vnitrozemský a suchozemský národ, pozorovat příboj oceánu. Já jsem prozíravě zůstal stát o něco dál, ale většina ostatních šla suverénně dopředu. Dopadlo to tak, že podcenili dosah příboje a povětšinou skončili do půl těla (od pasu dolů) zmáchaní. Ale kdy se to člověku poštěstí, že? Místní vlhký, slaný, oceánský vzduch byl znát, ostatně je prý zdravý. Asi v 18 hodin jsme se vrátili z pláže do autobusu a odjeli zpátky do Fatimy, kde už na nás čekala večeře. Po večeři jsme se opět zúčastnili světelného průvodu na prostranství před bazilikou. Tentokrát byl počet zúčastněných poutníků znatelně slabší. Nejspíš i proto, že byla neděle večer a
5
scházeli tak přespolní a zahraniční návštěvníci. Jen tak pro zajímavost: Během světelných průvodů se většinou socha Panny Marie Fatimské (s korunkou se zasazenou kulkou od atentátu na papeže J. Pavla II.) nenosí. Tato socha je zasklená a umístěna na podstavci v Capelinhe. Obvykle se nosí jiná socha – její kopie. Při modlitbě růžence opět zazněla čeština i slovenština. Po skončení průvodu jsme se vrátili na ubytovnu a spánkem načerpali nové síly do dalšího dne.
Pavel Dušek ++++++++++++++++++++++++++++++++++
Pozvánky Pěvecký sbor Campanula spolu se svými hosty s letohradského sboru Familia cantorum a komorním orchestrem připravují na sobotu 16. prosince v 19:30 hod. na Rychtě vánoční koncert. Zazní na něm české koledy a pod vedením Josefa Kněžka Česká mše vánoční „Hej mistře!“ J. J. Ryby. Vstupenky za 50 Kč si můžete zakoupit v Rozmarýnku. Srdečně vás zve Campanula. Jaroslava Maříková ++++++++++++++++++++++++++++++++++ KDU-ČSL ve spoluprací s OB Hnátnice pořádají 17. prosince 2006 od 17:00 hod v kostele sv. Petra a Pavla v Hnátnici vánoční koncert. Účinkuje Gemma Sopotnice. Sponzorem je Metric Products s.r.o. ++++++++++++++++++++++++++
Myšlenka na týden: Pane, uzdrav mou úzkostlivost. Pane, uzdrav mou urážlivost. Pane, uzdrav mou umíněnost. (Mozaika naslouchání, J. Doubrava)
6
Pořad bohoslužeb v Dolní Dobrouči a okolí ve dnech od 10. 12. 2006 do 17. 12. 2006
07.30 Ostrov NEDĚLE 10. prosince
2. neděle adventní
09.00 Dolní Dobrouč
Za Jiřího Jakubce, rodiče a sourozence
10.30 Lanšperk PONDĚLÍ 11. prosince ÚTERÝ 12. prosince STŘEDA 13. prosince
sv. Lucie
ČTVRTEK 14. prosince
sv. Jana od kříže
PÁTEK 15. prosince SOBOTA 16. prosince
NEDĚLE 17. prosince
3. neděle adventní
9.00 Dolní Dobrouč - DPS 17.30 svátost smíření Dolní Dobrouč Za Emila Skalického a manželku 18.00 s večerními ch. Za Adolfa Simona a manželku Dolní Dobrouč Za Petra Chládka a manželku 07.00 s ranními ch. Dolní Dobrouč Za Josefa Motla, rodiče 07.00 s ranními ch. a sourozence 17.00 adventní svátost smíření Hnátnice mše svatá 18.00 16.00 adorace a svátost smíření Dolní Dobrouč Za P. Josefa Nouzu 18.00 a věrné zemřelé 13.30 – 16.30 Dolní Dobrouč – adventní svátost smíření 17.00 Ostrov 18.30 Dolní Dobrouč Za farnost 07.30 Horní Dobrouč Za rodinu Markovu Dolní Dobrouč 09.00 Za Vlastu Ryšavou a manžela dětská 10.30 Hnátnice
Vydává: Římskokatolická farnost Dolní Dobrouč, Dolní Dobrouč 1, 561 02, tel. 465 543 420, 605 543 654 Vychází každou neděli. Uzávěrka vždy předcházející sobotu. Pouze pro potřebu farnosti! Kontaktní osoby: P. Ján Kubis (
[email protected]), Mgr. Iva Špinlerová (
[email protected]), Mgr. Pavel Dušek (
[email protected]) http://sweb.cz/farnostdobrouc, email:
[email protected]
