Číslo 14
Březen 2008
Cena 10,- Kč
Změny
Dr. Kuny. Sociální inženýrství nebo rozumný projekt? Lumír Šarman O tom, že se v ulici Dr.Kuny něco děje, ví asi každý jen trošinku všímavý obyvatel našeho městečka. Nejdříve zmizela pečlivě udržovaná zeleň, pak se začalo kopat. Byla zbudována kanalizace. Na konci minulého roku začala další fáze. Tentokrát už jde o fázi přípravně - stavební. Asi jste zaznamenali speciální zařízení tyčící se do výšky a zatloukající tzv. piloty. Je to proto, že podloží v této lokalitě není z nejpevnějších a je třeba stavbě dát i jiné než tradiční základy. Lomnické listy se novými projekty příliš nezabývají a pomalu se nám před očima mění na černobílou fotokroniku, rozhodli jsme se tedy získat pro vás bližší informace.
Dražší byla jen kanalizace Po rekonstrukci kanalizace, která svými náklady dalece přesáhla 50 milionů korun a kterou díky bohu a „šikovnosti“ při podávání žádosti o dotace hradilo město jen z malé části, je výstavba 44 bytových jednotek v ulici Dr.Kuny absolutně nejdražším projektem posledních let. Celá akce přijde podle oficiálních informací na zhruba 62 milionů korun.
Městu se nakonec podařilo získat nemalou část peněz na projekt ze státních dotací - 24,8 mil. Kč, a tak se mohlo opravdu začít. Stále však chybí 37 milionů, které si radnice bude muset půjčit. Rada města uvažuje o 30-ti letém hypotečním úvěru. Město tak připravuje závazek, se kterým si bude muset poradit minimálně 6 dalších zastupitelstev. Celkové zadlužení města se po přijetí úvěru přiblíží nebo přesáhne 50 milionů korun. Bude to historický rekord. Investice do bydlení je tou nejrozumnější. Má smysl si na ni vzít i půjčku, protože taková investice se v čase zhodnocuje rychleji než se zvedají splátky díky inflaci. Jenže investorská matematika platí u veřejných institucí ná- sledně trochu jinak. Pokud se instituce jako je město rozhodne, že bude trvale rozmnožovat svůj majetek a s ním (byť dočasně) i úvěrové zatížení, vydává se na nebezpečnou cestu. Pokud zároveň do města nepřitáhne investory a tím i větší příjem z daní a více obyvatel, podobá se takové počínání spíše sociálnímu inženýrství. Postavíme byty a tím přitáhneme více obyvatel. Dokončení na str. 2
Vážení čtenáři, držíte v rukou první letošní vydání Alternativy. Co v něm najdete? Tak především musíme s radostí napsat, že zůstáváme na dvanácti stranách a jsme tak oproti většině starších čísel o plnou polovinu delší. V tomto čísle se dozvíte nejenom o tom, co se vlastně staví v ulici Dr. Kuny. Poprvé přinášíme stručnou informaci o dění v některých našich sousedních obcích. Dohodli jsme se v Lužnici, Kleci, Záblatí a Ponědraži, a tak Vám můžeme alespoň trochu přiblížit život v těchto malebných vesnicích. I tentokrát najdete na těchto stránkách rozhovor. Je s Marcelou Božovskou a Marií Havelkovou. Dále můžeme nabídnout cestopis, úvahu na téma naší závislosti na ropě, názory, povídky - prostě to, na co jste si už zvykli. S novým rokem přicházíme i s vyšší cenou. Věříme, že Vás neodradí a pomůžete nám svým příspěvkem k tomu, abychom mohli Alternativu vydávat dál. Chceme se stále zlepšovat a jakmile to bude možné, vycházet častěji. Rádi si přečteme Vaše názory a připomínky. Krásné jaro! Redakce
Také najdete uvnitř čísla: Co se dělo, děje ... . . . . . . . . str. 2, 3 Děláme radost sobě i lidem kolem . . . . . . . . . . . str. 4, 5 Pracovní den . . . . . . . . . . . . . str. 10 Rumunsko alternativně . . . . str. 11
Změnili jsme naše www stránky: www.alternativa.estranky.cz
2
březen 2008 | ALTERNATIVA
CO SE DĚLO, DĚJE NEBO BUDE DÍT ZA HUMNY? Rozhodli jsme se, že rozšíříme naše zpravodajství a budeme vám pravidelně přinášet zajímavé informace z obcí v našem okolí. Díky ochotě pánů starostů v Záblatí, Ponědraži a Kleci a díky aktivitě paní místostarostky v Lužnici se teď máte šanci dozvědět něco nového.
Z Lužnice ... Připravila Miroslava Kolouchová Lomnický Zvoneček v Lužnici Když v loňském předvánočním čase vystupoval v lužnickém kostele dětský pěvecký soubor Zvoneček, bylo to už pět let od doby jejich prvního vystoupení v Lužnici. Byl to právě Zvoneček pod vedením paní učitelky Balcarové, který před těmi pěti lety zahájil hezkou tradici adventních koncertů v místním kostele sv. Jana Nepomuckého. A nejen tam. Každým rokem se také účastní přehlídky hudebních souborů dětí a mládeže Lužnická nota. Na je-
tento zvyk nezanikne a masopustní veselí nám oživí každou zimu. Velkým nedostatkem v Lužnici je ale chybějící hostinec se sálem. Tam se vždy odehrávaly všechny společenské akce a zakončení masopustního průvodu k nim nepochybně patřilo. Dnes hledají občané způsob, jak se setkávat, ale náhrada za společenský sál zatím neexistuje. Obyvatel přibývá, a i když všechno začíná a končí u financí, obec bude muset v budoucnu hledat řešení, bude-li mít zájem poskytnout svým občanům možnost společenského vyžití. O to potěšitelnější je fakt, že masopust a jiné společenské aktivity v Lužnici stále žijí.
Dr. Kuny Pokračování ze str. 1
A co když se to dlouhodobě nepodaří? Budeme muset za celý projekt stejně zaplatit a nový majetek stejně udržovat...
Jak budou nové byty vypadat ? V dané lokalitě vzniknou 2 domy, každý s 22 bytovými jednotkami. Zastavěná 2 plocha bude činit 589 m , obestavěná 2 6030 m . Oba domy budou stejné, každý bude mít tři podlaží. Na prvním 6, na druhém také 6 a na třetím 10 bytů. Třetí podlaží je vlastně podkroví. Domy nebudou mít sklepy. Každý z nich bude mít 3 samostatné sekce s vlastním vchodem. V každém objektu je navržena společná kotelna. V přízemním podlaží bude mít každý z bytů svůj sklep (kój). Převažujícím typem bytu je 2+KK, ale v každém z domů je i šest bytů 3+KK a pět 1+KK. Každý objekt má projektovány i 3 malometrážní byty s bezbariérovým přístupem.
Kdy bude vše hotovo?
Z vánočního vystoupení Zvonečku v roce 2005 jich milá vystoupení jsme si už v Lužnici zvykli takřka jako na “naše domácí“ a opravdu by nám v každoročním adventním čase malí zpěváčci ze Zvonečku chyběli. Masopust v obci stále žije. Přežije? V loňském roce se podařilo lužnickým hasičům a Osvětové besedě Lužnice obnovit po osmi letech tradici masopustního maškarního průvodu. Letos se opět masky vydaly na průvod obcí a je potěšitelné, že se mezi účastníky objevili většinou mladí lidé. Existuje tak reálná naděje, že
Nové domy v ulici Dr. Kuny
Akci postaví firma Spilka a Říha s.r.o. ze Soběslavi. Smlouva o dílo byla uzavřena s termínem 30. 4. 2009. Pokud vše půjde dobře, od června 2009 by se tedy mohlo rozběhnout předávání bytů nájemníkům. Město říká, že žadatelů je dost. Jak to bude s výší nájemného, zatím není jasné. Rozhodně do něj chce město promítnout splátky hypotečního úvěru. O levné bydlení tak v pravém slova smyslu asi nepůjde.
březen 2008 | ALTERNATIVA
3
CO SE DĚLO, DĚJE NEBO BUDE DÍT ZA HUMNY? Pozvánka Lužnická nota 2008 V sobotu 17. května 2008 v kempu Lužnice proběhne 5. ročník Lužnické noty - neformální setkání hudebních souborů dětí a mládeže.Účastní se ho jak pěvecké, tak instrumentální soubory, tentokrát od dechovky po taneční hudbu. Pořadatelé zvou každého, kdo chce prožít hezký den plný zpěvu a hudby.
Z Klece Kanalizace a ČOV Podle starosty Miroslava Trska bude pravděpodobně největší obcí financovanou akcí v tomto roce výstavba kanalizace a čistírny odpadních vod. Vypadá to, že by se Kleci mělo podařit získat dotace od Ministerstva životního prostředí, protože jinak by na to rozpočet našeho souseda zdaleka nestačil. Celkové náklady na investici by měly dosáhnout 25 milionů korun. Už loni se začalo kopat. Stará kanalizace ze 70. let minulého století zůstane po dokončení nové jenom jako odvod pro dešťovou vodu (je zaústěná do řeky). Pokud vše půjde dobře, měla by nová kanalizace a ČOV fungovat do konce roku 2010.
Dětský karneval v Ponědraži, 2008 Pozvánka Kulturní akce vznikají podle starosty Trska v obci spíše spontánně. Je možné, že se stejně jako v minulých letech budou 30. dubna pálit čarodějnice a proběhne další kolo družebního klání s Lužnicí ve hře "Člověče nezlob se".
Ze Záblatí Starosta Zdeněk Štěrba nám sdělil, že asi největší letošní akci bude další investice do obecního „Hostince na návsi“, kde bylo minulý rok zrekonstruováno podkroví a vzniklo ubytování. Letos by se investice měla týkat fasády a vybudování samostatného vchodu do sálu. Pozvánka na kulturu Tak jako v okolních obcích i v Záblatí se budou poslední dubnový den pálit čarodějnice a druhý den stavět májka.
Z Ponědraže Miroslav Hrošek, který už je několik volebních období v Ponědraži starostou, nám sdělil, že žádné větší investiční akce v roce 2008 v obci neplánují.
Hostinec na návsi v Záblatí
Dětský karneval 8. března 2008 proběhl v místním sále dětský karneval s maskami. Děti nejenom z Ponědraže měly šanci si zasoutěžit a vyhrát zajímavé ceny v tombole.
4
březen 2008 | ALTERNATIVA
ROZHOVOR
Děláme radost sobě i lidem kolem Lumír Šarman Vystupují s pásmy lidových písní a tanců. Připomínají nám, že naši předci měli své tradiční způsoby trávení společného času a oslav důležitých svátků. Televize ani rádio tehdy nebyly. Lidé trávili více času tím, že si povídali. Když byla nálada obzvláště dobrá, došlo i na tanec a na písničku. 3. ledna 1990 byl založen folklórní soubor Javor a do roka i dětský soubor Javoráček. Určitě už jste některé z jejich vystoupení měli možnost vidět. Povídali jsme si s vedoucí souboru Marcelou Božovskou (41) a pamětnicí a dlouholetou členkou Marií Havelkovou (80).
Marcela Božovská Jak vlastně vznikl soubor Javor? M. Božovská: Se změnou situace v celém státě po roce 1989 došlo k rozdělení Blaťáckého souboru v Ševětíně. Část členů v čele s panem Josefem Kojanem odešla a založila soubor Javor. Paní Kojanová zanedlouho stála u zrodu dětského Javoráčku. Neměli jsme vlastní kroje a v krátké době nás čekalo vystoupení v Linci a následně ve Francii. Tahle stresová situace nás hodně motivovala. M. Havelková: Už v únoru 1990 jsme s panem Kojanem navštívili Rakousko a jednali o spolupráci s Rakouským folklórním svazem. Tam jsme získali první mezinárodní kontakty. Následovala setkání s podobně zaměřenými lidmi a cesty do zahraničí. M. Božovská: Pan Kojan nám dal základ, ze kterého vlastně čerpáme dodnes. S aktivní činností skončil v roce 1995, když už mu zdraví nedovolovalo pokračovat. V témže roce odešla i paní Kojanová a vedení jsem převzala já.
Marie Havelková Kolik členů má váš soubor? M. Božovská: První tři čtyři roky jsme měli osm tanečních párů a šest až osm muzikantů. Pak přišel trochu pokles, tak jak nám odcházela část mladých. Narozdíl od Blaťáku máme své členy ze širokého okolí. Dá se říct, že jsme opravdu jihočeský soubor (směje se). V současnosti je nás 25 v Javoru a s Javoráčkem 32. Jak často se scházíte, jak často vystupujete? M. Božovská: Jedenkrát týdně trénujeme. Začátkem roku, první dva měsíce, příliš nevystupujeme. Sami se ani nesnažíme je „nasmlouvat“, protože potřebujeme čas na přípravu nových vystoupení. Do roka vystupujeme tak pětadvacetkrát. Vystoupení jsou docela rovnoměrně rozvrstvena. M. Havelková: Také vystupujeme v hotelu Gomel pro klienty cestovních kanceláří. Třeba Američany to hodně zajímá. Podobně jsou na tom Němci. M. Božovská: Gomel je vlastně jediné místo, kde vystupujeme za honorář. Vytváříme si tak finanční rezervu na ostatní vystoupení v roce, kde nám pořadatelé hradí většinou jenom náklady na cestovné. M. Havelková: Často vystupujeme pro domovy důchodců a snažíme se na trase mít třeba i dvě taková místa, aby pořadatelé měli co nejnižší náklady. M. Božovská: My bychom třeba mohli zvýšit cenu za vystoupení, ale potom by si nás řada obcí nemohla dovolit a my sami bychom pak ztratili motivaci, protože by bylo méně vystoupení. To nechceme.
Proč to všechno vlastně děláte? Kde je vaše hlavní motivace? M. Božovská: My, co jsme tady, jsme trošku - v dobrém slova smyslu, poznamenaní. Stalo se pro nás návykem trávit společně čas. Předáváme si spoustu energie, rozhýbeme se, ale hlavně se spolu můžeme zasmát. Zasmějeme se taky sami sobě. Myslím si, že kdybychom to přestali dělat, tak i z pohledu naší rodiny nám vypadne důležitý kus života. M. Havelková: Tím co děláme, také prezentujeme co pro nás znamená domov. Chceme lidi potěšit tím, že ukážeme, co jsme se společně naučili - zvyky, které patří k domovu. M. Božovská: Náš repertoár není postaven na extra koncertním výkonu. Jsme skupina různých lidí. Každý umí něco jiného. Jsme rádi za každého člověka, který k nám přijde. Myslíte si, že má v dnešní době smysl udržovat staré tradice? M. Havelková: Určitě má. Nemůžeme přece nechat zaniknout naše bytí - to odkud jsme přišli. Našim předkům dalo mnoho práce než vůbec vytvořili svůj domov. Pak se začali setkávat a povídat si. Tyto zvyky se předávaly z generace na generaci až do dneška. Taky jde o vyjádření sounáležitosti s kusem země, kde jsem se narodila, vyrůstala a žiji. Dnes je vše přetechnizované, ale neměli bychom zapomínat na lidské jádro. M. Božovská:
2007, Domov důchodců Třeboň
březen 2008 | ALTERNATIVA
ROZHOVOR Důležité také je, že společně s tradicemi se udržuje slovesnost, zpěvnost a taneční průprava. Jsou věci, které jsou přirozené a my je naším spěchem odsouváme dozadu. Ale když pak nastane vhodná příležitost, lidé je znovu nacházejí. Udržování tradic je spojené s národní hrdostí. V zahraničí vidíme, jak jsou lidé na své tradice pyšní a snaží se je předávat dál. Na co jste z činnosti Javoru Javoráčku v poslední době nejvíce pyšné? M. Božovská: To, že se nám podařilo do Javoráčku přilákat děti, které to baví. Už se oťukaly, už se nestydí a vystoupení si užívají.
M. Havelková: Na lidi, před kterými vystupujeme. Těší se až přijedeme. Platí to zejména pro domovy důchodců. Jaké jsou plány souboru do budoucna? M. Božovská: Plánů máme hodně. Jak jste dnes viděl, připravujeme nový program. Pojedeme na festival do Kovářova a chceme přijet s něčím novým. I když nejsme profesionálové, je pro nás důležité ukázat, že stále rosteme. Letos jsme pořadateli 3. ročníku folklórního festivalu v Lomnici nad Lužnicí. Pokud se vše podaří, věříme, že budou návštěvníci spokojení. M. Havelková: Jsme rádi, že s námi město v Lomnici spolupracuje. To je velké plus. I kolegové v zahraničí nám takového patrona závidí. M. Božovská: Dostáváme z Lomnice finanční podporu a zázemí, což je pro nás důležitá pomoc. Poslední otázka. Pokud by někdo chtěl poslat své dítě k vám do souboru, co má udělat? M. Božovská: Zastavit se u mě v knihovně nebo se podívat na naše www stránky (www.souborjavor.cz). Děkuji Vám oběma za rozhovor a přeji hodně zdaru.
Feelings Jana Hartmannová Čas. Divný pán. Někdy jako šnek. Jindy tvrdý kmán. Někdy chci říct: stůj ! Zastav se a nech mě žít, tu jedinečnou vteřinu, chci navždy uchopit. V té vteřině je všechno, síla, slast i víra, v té vteřině se neumírá. Nemám dost peněz ani sil, abych tě, Čase, zastavil. Jsem jenom jeden z miliónu, jen jedna svíčka v lampiónu. Jen jedna svíčka, která svítí, tak jak putuje si žitím. Kolik času máš, je Tvoje věc, stačí jen, když se rozhodneš. Rozhodneš, co nejvíc platí a co se dělat nevyplatí. Když přiblíží se konec mých dnů, já ale plakat nebudu. Nejsem kámen nebo stroj, mám v sobě pocitů roj. Pocity - jste jako počasí. Když pršíte, hned tráva vyraší. Když bouříte, tak děje se, a nás ta vlna odnese. Odnese někdy do daleka, tam, kde teče jiná řeka. Řeka, která krásná je a tichá, silou svou se žene vpřed, a sbíra malé potůčky, jak medvěd v lese med.
2007, Domov důchodců Č. Velenice
Řeka řeku někdy potká. Potkají se, srazí, stečou. Už není to, co bývalo. A sny, ty taky tečou...
5
6
březen 2008 | ALTERNATIVA
ZE SVĚTA ... Vážení čtenáři.
Hledání zázraku domova (Wandering home wondering)
Žijeme, jak někdo říká, v informačním věku. Přes médium, kterému se říká Internet, se dostaneme ke zdrojům, o jakých se nám dříve ani nesnilo. Jedním z nich jsou oficiální stránky celosvětově známých literárních autorů. Už je to poměrně dávno, kdy jsem takto objevil stránky mého oblíbeného autora Roberta Fulghuma. Asi jste narazili minimálně na jeho knihu „Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce“ nebo na románovou trilogii Třetí přání. Na svých internetových stránkách (www.robertfulghum.com) Robert Fulghum publikuje vlastní krátké texty, které píše během roku a které se jsou svým zaměřením hodně pestré. Spojuje je laskavý pohled autora na život kolem nás, nadhled a moudrost. R. Fulghum dovoluje návštěvníkům svých stránek předávat jeho dílka dál. Naše redakce tohoto přístupu ráda využívá. Občas pro vás vybereme a přeložíme to, co nás zaujme, a budeme přesvědčeni o tom, že by to mohlo zaujmout i vás.
Robert Fulgum překlad Lumír Šarman Kde je pro Vás domov? Dostatečně nevinná otázka. Často se klade v raných stádiích nové známosti, zvláště během cestování. Obvyklé významy: Kde teď žiješ? Kde jsi vyrostl? Odkud pocházíš? V době kočovné existence, když mnoho z nás už se několikrát stěhovalo, odpovědí obvykle není místo uvedené v oficiálním formuláři jako “místo narození”. Posuňte tu otázku na “Kam byste jel, kdybyste měl jet domů?” nebo se zeptejte “Kde se nejvíce cítíte doma?”. Někdy odpověď leží za otázkou “Kam chcete být pohřbeni až zemřete?”. Poslední domov. Je mnoho způsobů, jak být doma. Jeden je nikdy z domova neodejít. Myslím na lidi, se kterými jsem vyrostl a kteří stale žijí ve stejném městě, které já jsem před dlohou dobou opustil. Pro některé lidi je domov kdekoliv, kde mají teď své věci. Další způsob je cestovat po světě a nakonec, po odchodu do důchodu, se vrá-
tit zpět na místo, kde jste začínali. Znám lidi, kteří to tak udělali. Tam, kde je většina vaší rodiny – to je domov – ačkoliv s rodinou roztroušenou po celém světě je pro většinu lidí těžší se usadit. Taky můžeme najít domov v někom jiném – kdekoliv se pak ta osoba nachází, tam je váš domov. Znám páry, které takový domov mají. A pak je tu schopnost nosit si s sebou pocit domova uvnitř, takže kdekoliv jste, tam je domov. A to je ten zásadní, ne? Domov. Takový silný pojem. Potřeba mít kořeny – v rodině, v kruhu přátel, v místě, v lidech své země, v Zemi jako takové. Často mě ohromuje, co všechno lidé vydrží, co vše vytrpí a že jsou dokonce schopni položit svůj život, když jde o domov. Procházel jsem se včera pozdě v noci v dešti, díval jsem se na světla zářící z domů, které jsem míjel, a přemýšlel, jestli jsou lidé uvnitř doma. Vydal jsem se domů. Nikdo tam nebyl. “Vítej doma”, řekl jsem, když jsem vešel do dveří. „Chovej se jako doma”, odpověděl jsem si. A to jsem také udělal.
Ropa, USA a globální oteplování Klára Štefflová, Philadelphie, USA Se svítáním tisíce Američanů vstanou, skočí do sprchy s horkou vodou, vyčistí si zuby, sní misku kukuřičných cereálií a nasednou do auta, které je po hodině v hustém provozu plném nervozních řidičů doveze do přechlazené budovy, s malou zastávkou pro nezbytné kafe v plastikovém kelímku. Co spojuje celé ráno (den i večer), jsou dvě slova: oil (ropa, nafta) a convenient (příhodný, pohodlný, vhodný). Ropa se používá k topení a chlazení, na výrobu plastů a chemikálií v domácnosti (např. ropný produkt zubní pasta), jako palivo do aut nebo traktorů, které sečou sladkou kukuřici. Nasednout do auta po zdlábnutí rychlé snídaně a nestarat se o zimu nebo čekání na autobus a vyhodit kelímek je….pohodlné? Otázka je: kam pohodlnost a závislost na ropě vede Spojené státy v jejich nynější zahraniční politice a jak tato tichá tikající nálož ovlivní postoj
USA ke globálním ekologickým a humanitárním problémům do budoucna? Musím se přiznat, že jsem se o politiku v USA začala zajímat až po třech letech radostné lhostejnosti; možná v touze pochopit, v čem mí přátelé vyrůstali, anebo porozumět mentalitě lidí, se kterými jsem doposud jen sdílela výtah. První rychle uplácaný názor byl děsivý: konzumní společnost, jejíž vláda je loutka ropných konglomerátů a ta samá vláda pak bez ostychu manipuluje masu zadlužených lidí. S falešnou představou o vlastním pohodlí prostřednictvím jejich vlastní víry. Můj přirozený pesimismus si pohladil bříško a během několika dalších měsíců od probuzení se do reálného světa zplodil několik temných scénářů na konec světa. Naštěstí, můj kritický realismus se mnou po čase zacloumal a nakopl mě směrem literatury a faktů místo pocitů a pověr. Ty a moji velmi realističtí přátelé mě přesvědčili, že i když se události hrnou nebezpečným směrem, masa lidí po celém světě není
lhostejná k jejich dopadu a začíná se ozývat proti lidem, kteří věci šťouchají tím nebezpečným směrem pro vlastní zisk. Nastávající volby v USA odráží vlnu zájmu a frustrace Američanů způsobenou vleklou (8 let!) přítomností George Bushe Jr. a jeho „slon v porcelánu“ vlády. Tyto volby jsou zajímavé ze dvou hledisek: jsou to první volby, ve kterých vážnými kandidáty je žena a Američan afrického původu a ve kterých se všichni kandidáti (ano – i konzervativci) shodnou na jednom krátkém sloganu: “změna“ (což je v postatě protiklad ke slovu „konzervativní“). Slovo „změna“ odráží znechucení jak nad interními problémy, jako nefunkční zdravotnický systém (#1 ve zbankrotování je neschopnost platit účty spojené se zdravotní péčí pro domácnosti které mají pojištění) a mizerný sociální systém, tak i nad externími problémy, mezi nimiž převládá válka v Iráku a výsledné zadlužení a ekonomický úpadek. I když spousta Američanů stále věří v „dob-
březen 2008 | ALTERNATIVA
7
ZE SVĚTA ... ré úmysly“ spojené se sesazením Husajna, ne tak dávná podpora toho samého tyrana a zjevná žízeň USA po ztenčujících se zásobách ropy začíná probouzet nedůvěru ve vlastní vládu. Ale určitě není ropa jediným viníkem? K čemu USA ropu potřebuje? Na výrobu plastů, chemikálií, k pohonu aut (každý od 16. do smrti řídí všude…úplně všude) a pro ekonomický růst….. v podstatě všechno je vybudované na ropě. Co ropa ovlivňuje? Například názor na globální oteplování. Vědecká komunita je jednotná v tom, že „většina naměřeného přírůstku v globálních průměrných teplotách od poloviny 20. století je s největší pravděpodobností zapříčiněná vzrůstem koncentrace skleníkových plynů vytvořených lidskou aktivitou“(1). Vědci, kteří nesouhlasí, se dají spočítat na prstech jedné ruky (a někteří se těžko dají brát za tu objektivní stranu, když jim každý měsíc chodí šek od ropných firem) a někteří jsou znechucení povykem a vyzývají k adaptaci v teplejším světě. Nevím, jesti nám nic jiného nakonec nezbyde, ale vzdát boj, plýtvat zdroji, vybít globální diversitu a pak se dožít katastrof s lavinovým efektem - zprvu záplavy a tornáda, pak nedostatek zdrojů vedoucí k úpadku ekonomiky a rozšíření nakažlivých nemocí…To je scénář, který já nechci pokoušet, a kdyby dosah nebyl ani desetina toho, co se mi teď míhá v hlavě, za to nepohodlí to vžycky stojí. A i přes tu drtivou spoustu argumentů, důkazů a znepokojení vláda (nejen v USA) si stojí za svým: globální oteplování je kontroverzní teorie a vědci nejsou jednotní. Ropa není za vším…..ale za většinou. Většinou konfliktů a lží. Protože teď dohořívá věk, kdy ropa symbolizovala levnou a dostupnou energii a s ubývajícími zásobami se přetvořila v moc. (Začínám přemítat, jestli své chabé úspory nemám vybrat a koupit si barel ropy). Co to znamená pro mě, Českou republiku, Evropu a celý svět? To, že i když Evropa nevybudovala města, domy a státy naprosto závislé na ropě, ta lákavá jednoduchost toho být závislý je opojně nebezpečná a všichni se budeme muset snažit najít alternativy, které nebudou jednoduché, pohodlné a levné. Pro modré nebe a sníh….
Fakta o globálním oteplování: 1. Skleníkový efekt je, jako přírodní jev, zodpovědný za to, že je naše planeta obyvatelná (zvýšil průměrnou teplotu Země o 33°C). Hlavními skleníkovými plyny jsou vodní pára, oxid uhličitý (CO2), metan (CH4) a ozón. Atmosférická koncentrace CO2 a CH4 vzrostla o 31% a 149% od industriální revoluce.
je: kukuřice CO2 spotřebovává a fermentace - proces výroby ethanolu CO2 produkuje). Nejen že produkce nikdy nedosáhne ani desetinu nynější spotřeby ropy, ale také výroba ethanolu z kukuřice spotřebovává 75% své „vlastní energie“ a ta se dodává-z čeho jiného než z ropy. Kromě slabé ekonomické rentability, výroba ethanolu z kukuřice má za následek znečištění podzemních vod a zvýšení ceny potravin, závislých na sklizni kukuřice, a zdá se tedy jen dodatečným zdrojem energie do budoucna.
2. V oceánech je „uskladněno“ 50-krát víc oxidu uhličitého (CO2) než v atmosféře. Protože jeho rozpustnost ve vodě klesá se vzrůstající teplotou, skleníkový effekt se při oteplování znásobí uvolněním CO2, původně 5. UN posudek uvedl, že krávy jsou zoduloženým v oceánech. povědné za 18% přírůstku skleníko3. Se zvýšením teploty vzroste koncenvých plynů (hlavně metanu, který trace vodní páry, jako hlavního sklevylučují říháním). I když se tato stuníkového plynu. To by, spolu dije zdá kontroverzní, vědci v Auss uvolněním CO2 z oceánů, mělo za trálii navrhli pokus ve kterém následek lavinový efekt. přenesou bakterie z žaludků klokanů do kravích a tím se pokusí značně 4. Pěstování speciální kukuřice na bioetzredukovat produkci methanu. Klohanol má nahradit ropu jako palivo (produkce CO2 se teoreticky vynulukani se totíž nenadýmají. (1) Climate Change 2007: The Physical Science Basis. Intergovernmental Panel on Climate Change (2007-02-05).
Mauna Kea, Havaj - místo měření skleníkových plynů v atmosféře
8
březen 2008 | ALTERNATIVA
MOZAIKA
Bomba v páté třídě Kateřina Orlová Na podzim musela paní ředitelka naší školy řešit nesnadnou personální situaci. Nejenže měla plnou hlavu starostí, jak zajistit dětem chybějící učitele, ale ještě se do toho míchaly emoce, však to známe. Dětí (viz článek Paní učitelka v minulé Alternativě), možná i učitelů, rozhodně rodičů. Konkrétně se jednalo o obavy rodičů žáků páté třídy, že přijdou o výbornou paní učitelku Vlastu Petrželovou, a děti a rodiče si ji chtěli ubránit vší silou. Jak řekla paní ředitelka, pro učitele je to největší vyznamenání. Nicméně musela situaci po právu vyřešit sama a do páté třídy sehnala novou paní učitelku. Nakonec jsem sebe a maminku jednoho dceřina spolužáka utěšila: „Moje děti měly vždyc-
ky vynikající učitelky, tak proč by tahle měla být výjimkou?“ Nejsem věštkyně, ale měla jsem pravdu. Paní učitelka Petra Tollnerová se svými kvalitami od paní učitelky Petrželové neliší. Předává dětem mnohé ze svých znalostí, umu a nadšení, dokáže je zaujmout, dokonale zaměstnat. Je stejně zodpovědná, energická a obětavá, ve výuce naplňuje dokonale programy Školy podporující zdraví a Tvořivé školy, na což můžeme my rodiče jenom koukat s pusou obdivně otevřenou dokořán. V tělocviku paní učitelka umí dát dětem pěkně zabrat, kromě toho samy vedou rozcvičky, hrají na bacily, honí draky. V češtině jim dokáže poradit literaturu „na míru“, občas mají běhací diktát, sklá-
dají text rozstřihaný na části vět a rozesetý po celé třídě. Na burze se učí nakupovat a zacházet s penězi, matematickou teorii spojují s běžným životem (vyřešením několika příkladů s desetinnými čísly získají „tajenku“ ve formě otázky, kde všude v životě se s desetinnými místy mohou setkat). Prostor je pro tak důležité sebepoznání, osobnostní vývoj (zajímavou formou verbalizace názorů na spolužáky, vlastních milníků a vizí). A tak dále. K tomu všemu samozřejmě tvůrčí zpracování probírané látky v projektech. Mít pro své děti takové paní učitelky, to je bomba. Nevěřím však, že by má zkušenost byla ojedinělá. Možná spíš nemají žáci ostatních tříd rodiče takové grafomany.
všechny obchody ve městě, jelikož támhle mají tohle levnější a tam zase toto. Raději zatopí v kamnech, než použít pohodlné ale drahé plynové topení. Spálí přitom všechen nepotřebný odpad a ještě na ohni uvaří oběd. A nezapomene na roh plátu postavit hrnec s vodou, aby si ji nahřála na umytí špinavého nádobí. Spolehlivě kočíruje vlastní domácnost po neklidné finanční cestě. Tenhle plaťák uhradí hned, jiný chvíli počká, sem investuje, toho zkasíruje. Jednomu dítěti koupí novou zimní bundu, druhé dostane zase boty a to třetí zdědí bundu a boty po starších dětech. Nové oblečení kupuje zásadně u „Vietnamců“, i přesto, že u něho musí po krátké době přešívat popraskané švy. Její život je neúnavná pouť od výplaty k výplatě, kterou občas zaměstnavatel
zapomene vyplatit. A když něco málo ušetří, uloží nějakou tu kačku dětem na knížku. Ať se jednou mají lépe než my. Možná je moje charakteristika správné hospodyně v něčem přehnaná, ale nic není nemožné. Tvoříme přece své životy na základě stávajících skutečností a vytvořených podmínek. A ty nejsou v tomto státě zrovna nejlepší. Potraviny a energie stále zdražuje a lidé si musí navíc od nového roku připlácet u lékaře a v lékárně. Je to tak trochu nespravedlivé pro ty, kterým celý život nic nebylo, do ordinace nechodili, ale nyní k stáru lékaře potřebují. Ale vraťme se ke správné hospodyni. Taková nebo podobná určitě někde žije a je v rodině zlatý důl. A co potom, když má vedle sebe ještě dobrého hospodáře...
Správná hospodyně Jiří Kos Správná hospodyně pro peříčko i přes plot skočí... To jsou známá slova z úst moudré babičky, kterou českému národu představila spisovatelka Boženy Němcové. Všichni tento výrok dobře známe, protože knížka Babička byla školní povinnou četbou. V dnešní době se správná hospodyně chová úplně jinak. Přes ploty neskáče, jelikož je stavíme značně vysoké, aby k nám nemohli zloději nebo nepříjemní sousedé. Novodobá hospodyně by se přes plot přehoupla jedině, kdyby na druhé straně ležela pětistovka. Dnešní hospodyně je vycepovaná nejistou dobou, která ji nutí k šetrnosti. Na nákup věcí do domácnosti potřebuje minimálně dvě hodiny času. Obejde totiž
březen 2008 | ALTERNATIVA
9
VYBRALI JSME PRO VÁS
Setkání s Čochtanem Jiří Kos Se zánikem starých vodních mlýnů zmizeli z našich toků a rybníků vodníci a hastrmani. Je to logické. Co si má takový vodník počít, když přijde o mlýnské kolo? Komu má škodit, když mouku melou podnikatelé v novodobých elektrických mlýnicích a lidé se chodí koupat do bazénů a aquaparků? A tak se vodníci kamsi vytratili, možná zapadli do davu a začali vykonávat nějaké to občanské povolání většinou spojené s vodou, kterou zákonitě potřebují ke svému životu. Známý třeboňský vodník Čochtan, který v šedesátých letech často sedával s panem Werichem u staré vrby na Opatovickém rybníku, musel také uzavřít svou živnost v topení lidí a dal se na prospěšnější podnikání. Z bývalého mlýna na Zlaté stoce si udělal přepychovou restauraci, ve které návštěvníkům nabízel skvělé rybí speciality. Redaktor jednoho známého deníku pan Josef navštívil bahenní lázně v Třeboni, aby si doléčil klouby po jednom nebezpečném pádu ze schodů, a náhoda tomu chtěla, že zabloudil i do hospůdky u Zlaté stoky. Přivítal ho sám majitel pan Čochtan. Neměl na sobě ony proslavené zelené šaty s dlouhým zamokřeným šosem ani červený klobouček na hlavě, ale slušivý černý oblek podle nejnovějšího střihu. Sedl si ke stolu k redaktorovi a vyprávěl mu: „Jó, topit lidi mě už nebavilo, a tak jsem jednoho krásného dne stáhl ke dnu mlynáře, zabavil jeho majetek jako komunisti a mlýn přestavěl na parádní hospodu. Pomohl jsem tak nejen sobě, ale i všem mým známým. Víla Amálka tančí u tyče a ukazuje přitom chtivým návštěvníkům své ladné tělo. Měla holka namále. Lesníci do mrtě vysekali její rodný les a tak by ji na pasece zaručeně rozfoukal studený vítr. Hejkal dopadl podobně. Stará se mi tady o zábavu a jde mu to velice dobře. Co se jenom do toho mikrofonu nahejká a je lepší než samotnej Gott. Baba Jaga vaří v kuchyni výtečné minutky na plotně, pod kterou topí ohnivý mužíček, a obr Goliáš je naprosto skvělý vyhazovač. Od té doby, co jsem ho vzal do služeb, je v lokále i mimo něj klid a pohoda.“
Obyčejný příběh „Víte, pane Čochtane, já jsem redaktor z novin a rád bych o vás napsal článek. Všichni lidé si totiž myslí, že jste pouhý výplod fantazie pana Wericha, který o vás vydal celou knihu,“ nabízel mu Josef. „Na pana Wericha si vzpomínám. Často jsme seděli spolu při měsíčku pod vrbou na hrázi rybníku, já šil botičky a on si dělal do bloku různé poznámky. Knihu však napsal úplně jinak, než to bylo ve skutečnosti. Já nepatřil mezi hodné třeboňské vodníky! Já byl ten nejstrašnější. A pana Wericha jsem tenkrát neutopil jen proto, protože mi nosil skvělé doutníky. Právě mi nějak netáhla fajfka.“ Josef se na okamžik zamyslel a pak si posteskl: „Škoda, že už netopíte lidi. Měl bych pro vás kšeftíček. Za dva dni přijede sem na návštěvu moje manželka a chce se vykoupat ve nějakém tom třeboňském rybníku. Kdyby ji potkala nehoda, vůbec bych se nezlobil.“ „To je pravda. Topení lidí jako živnost už nemám, ale občas si pro dušičku k vodě odskočím, jako rybář na ryby. Je to můj koníček. Když zaplatíte, můžeme se domluvit. Takových deset, patnáct tisíc a z vaší manželky zbude jen obláček vzduchu. Z čeho myslíte, že můj podnik tak vzkvétá…?“ „Skvělé! Určitě se domluvíme,“ okamžitě ožil Josef. „A vaše manželka je hodně bohatá? Myslím, kolik budete po ní dědit?“ ptal se Čochtan. „Ta má peněz, že v nich topí. Její otec je jeden z nejbohatších mužů ve státě. Jenomže je zlá, nafoukaná a velice lakomá a ke všemu se chce ještě rozvádět.“ „No tak to musíme zvýšit cenu na třicet tisíc. To víte, mám už revma. Neměl bych se ponořovat do studené vody. Ale pro vás to rád udělám.“ Nakonec si plácli a Josef odcházel od stolu ve velice dobré náladě. Poznal skvělou pohádkovou osobu, která mu poskytla lukrativní rozhovor a navíc s její pomocí bude za několik dní vdovcem. Přitěžující manželka navždy zmizí jeho života, přitom ho nikdo nebude podezírat z úkladné vraždy. Co si více přát. Jenže se spletl. Případ utonulé manželky tenkrát přijel vyšetřovat slavný kriminalista Columbo z Ameriky. A tak se Josefovo náhodné setkání s třeboňským vodníkem protáhlo na několik let společného vězení.
Slavoj Svoboda V jednom tehdy malém městečku žilo několik příbuzných rodin. Byla to rodina Kavrzova, Dvořákova, Svobodova a Kostlivých. Několik kilometrů odsud žila rodina Prokopova. V tomto malém městečku byl nádherný park, kde pobývala vzdělaná a krásná paní se svým manželem. Paní Dvořáková byla přítelkyní této vzdělané dámy a se svým synovcem pravidelně navštěvovala její rodinu. Ten malý kluk tam s ní chodil dost rád, protože měl přísného, ale vzdělaného a velmi inteligentního manžela té paní v úctě. Navíc od něho dostával dobroty a bonbóny a mohl si s ním povídat. Tomu klukovi bylo tehdy asi 6 let a když se někdy stalo, že trochu zlobil (můj vnuk to dělá pořád!!), naznačil mu jeho hostitel, že je na čase přestat, protože pan učitel je autoritou. A proč o tom píši? Ten pan učitel (profesor VŠ) byl prezident Edvard Beneš a ta milá a vzdělaná paní byla paní Hana Benešová. Na závěr nutno dodat, že ten kluk ve věku 6-ti let byl můj otec. Jako malý chlapec, taky 6-ti letý, jsem chodíval do Sezimova Ústí 1 (do tzv. Paďous) s mou matkou a v parku naproti domku mé rodiny jsem vídával paní Hanu Benešovou. Je to sice dávno, ale pamatuji si, že lidé ze Sezimova Ústí jí měli za dámu s velký D. Pamatuji si, že jako skautík v roce 1968 jsem stál při obřadu u hrobu pana prezidenta a slyšel věty vyjadřující uznání jeho činů. Komunismus toto vše popíral. Jak by se asi zachovali dnešní politici v situaci Dr. Beneše před 2. světovou válkou?
10
březen 2008 | ALTERNATIVA
MOZAIKA
Pracovní den... Spousta tradičních profesí zanikla či zaniká, ještě větší spousta nových vzniká a u většiny povolání se mění náplň či podoba. Napadlo nás, že bychom se mohli vzájemně seznamovat s typickými pracovními dny různých oborů, že by to mohlo být zajímavé a v mnohém nové. Každá práce má svá úskalí, vyvolává různé pocity, má jistě i řadu výhod a kladů. Pokud byste se sami chtěli o svůj typický pracovní den podělit, sdělit své zkušenosti, velmi rádi vaše příspěvky uvítáme. Cyklus otevírá Petr Karták. Další akce dne: Revize vysokotlakého Pracovní den revizního technika meček“, obehnaný plotem, se zákazem vstupu, kde je upravován tlak přicházejí- plynovodu (většinou se jedná o několikaplynových zařízení cího plynu na požadovanou hodnotu, takPetr Karták Myslím, že mohu říci, že díky své práci to upravený plyn pak odchází z regulační znám skoro celé jižní Čechy, a to i kouty stanice plynovodem dál). Tam už by měla očím ostatních lidí hodně skryté a málo čekat obsluha této stanice, která musí být vždy při revizi přítomna. Je prováděna přístupné. Začátkem měsíce už je mi vždy více- funkční zkouška stanice včetně navození méně jasné, co mě v následujících dnech poruchových stavů a kontrola funkčnosti čeká, jaká města této části Čech navští- jistících prvků. vím (existuje určitý plán revizí na různá zařízení – regulační stanice, vysokotlaké plynovody a místní sítě, což jsou středotlaké a nízkotlaké plynovody). Značný čas věnuji před začátkem všech akcí shnánění podkladů, dokumentace k plynovodu a jejich prostudování. Můj ukázkový den: Ráno po příchodu do práce sbalím připravené podklady a přístroje (např. detektor plynu) a vyrážím na danou regulační stanici (malý „do- Lomnická regulační stanice plynu na Novém městě
kilometrové úseky v přírodě), kde projdu danou trasu a kontroluji nadzemní části a ochranné a bezpečnostní pásmo plynovodu. Při pěkném počasí to vypadá jako docela pěkný výlet přírodou, často to ale tak ideální není. Při hledání žlutočerných (označení středotlakého plynovodu) nebo oranžovo-žlutých (vysokotlak) tyček občas utíkám před stádem krav, brodím se potokem. Opravdu chodím cestou necestou. Musím být také připraven na dohadování se s majiteli pozemků. Stane se také, že si zajdu pár kilometrů zcela mimo svou vytýčenou trasu – to když mi zapadne v rozblácené polní cestě auto a já sháním traktor, který by mne vytáhl. O všech provedených zkouškách a zjištěných skutečnostech sepíšu revizní zprávu, opatřím ji kulatým razítkem a odevzdám ji provozovateli.
KOS – co teď a co potom Kateřina Orlová Respektive co jsme v minulém roce absolvovali a co plánujeme na letošek. Loni jsme především hojně zpívali tady doma. V kostele svatého Václava jsme o Velikonocích hudebně doprovodili vernisáž výstavy Petra Ettlera, v červnu oživení soch oltáře a na sklonku roku zazpívali adventní koncert. Pomáhali jsme s pořádáním Slavnosti svátku svatého Mikuláše a spoluúčinkovali na Svatoštěpánském koncertě, obojí se konalo v kostele sv. Jana Křtitele. Milé nám byly i mimoměstské aktivity – účast na festivalu Musica Sacra v Borovanech, který pořádá rakouská strana, zpívané mše v Lužnici, zpívání na indiánském táboře v Majdaleně a adventní koncert ve sboru Církve bratrské ve Veselí nad Lužnicí. Pozvání na posledně jmenovaný koncert nás obzvláště potěšilo, protože se uskutečnilo na „základě výborných referencí z loňského koncertu v Praze“. Letos si možná vyjedeme zazpívat do Volyně a znovu do Kaplice. Stěžejní náplní činnosti našeho sboru je ovšem zpívání při mších, křtinách a případně i svatbách v lomnickém farním kostele. Náš program nemá pevné obrysy, většinou dokážeme zpívat pružně podle potřeby. Vzhledem k tomu, že se k nám zatím nikdo další nepřidal, starají se zodpovědnější členové o obohacení členské základny
sami. Narodily se nám do sboru dvě zpěvačky, které pilně chodí a velice nadšeně poslouchají – Anička Kunešová a Liduška Oušková. Dovedete si představit, že se občas silným hlasem ke zpěvu přidají, a každopádně se dá čekat, že budou parádně zpívat.
Soubor Kos při vystoupení v Borovanech
březen 2008 | ALTERNATIVA
11
CESTOPIS
Rumunsko alternativně Michaela Kročáková Zdá se, že nápad vyrazit do Rumunska tak nějak „po svém“, nebyl úplně špatný. Na přelomu října a listopadu jsme se bez jakéhokoliv konkrétního plánu vydali směr východ. Jestliže vysvětluji skutečnosti v množném čísle, myslím tím kromě sebe také svého kamaráda Petra Illka, který mně na cestě dělal výborného kolegu a společníka. Výlet měl být spíše v duchu fotografickém. Tedy sbalila jsem foťák, pár kousků oblečení – jen co jde unést a nějaké nádobí, abychom si mohli uvařit. Jelikož dopravním prostředkem nám byl Volkswagen Transporter, bezmála 25 let starý, vezli jsme jen potřebné. Nikdy nevíte, kde vás takové auto může nechat, abyste s krosnou na zádech následně mohli opustit vy je. Nicméně nejenže nás spolehlivě dovezlo zpět, ale dalo se v něm parádně i vyspat. Když se řekne Rumunsko, většina z nás si vybaví nádherné hory, stařenky s šátky na hlavách, malá hospodářství, povozy s koňmi, mnohačetná stáda ovcí a tak dále.. Dalo by se jmenovat do nekonečna. Zrovna ty hory jsme si užili díky barevnému podzimu přímo královsky. Klasický čistý venkovský život se žije dnes pouze na vesnicích a snad jen tam se také zachovávají tradice. Co se týká velkých měst, vyrovnají se těm našim a cenově je v Rumunsku podobně jako tady doma. Naše první zastávka byla ještě v Maďarsku, kde jsme si oba vychutnali zasloužený spánek. Druhý den už jsme čile odkrajovali z dalších kilometrů a přejeli
maďarsko - rumunské hranice. Ještě v témže dopoledni se dala stihnout návštěva tamější tržnice ve městě Arad, kde bylo k dostání snad skoro všechno. Ovoce, zelenina, maso, ryby, sýry, květiny i věnce na hrob. Nač si jen vzpomenete. Roztomile vrásčité ženy rozkrajovaly zelí a háčkovaly ubrusy. Mohli jste koupit cokoliv. My si neodnesli víc než chléb, který nakonec padl za vlast – tu rumunskou, když jsme jej darovali k večeři místnímu žebrákovi. Ve větších městech jich je spousta. Jakmile otevřete dveře od auta, pomalu by vám zavítali až dovnitř. Na-
Stáří
štěstí zrovna to naše nevypadalo nikterak bohatě, a tak nás většinou nechávali bez povšimnutí. Jak jsem již zmínila, plán cesty nebyl dopředu jasný a dál jsme se věnovali spíše poznávání atmosféry malých vesniček, tam kde se nám právě zachtělo zastavit. Trasa nakonec vedla z jihu severně dál od hranic. S přespáním byl občas malý problém. Najít autokemp se zdálo takřka nemožné, a tak nám nezbylo než spoléhat na dobrotu tamních lidí, kteří ochotně nabídli k nočnímu parkování vlastní dvůr. Rumuni jsou nekonečně vřelí a přátelští. Na vesnicích neznají žádný jazyk, a tak se s nimi musíte domluvit spíše jak fantazie dovolí. O to více byla kupodivu nálada uvolněnější a často si nás pozvali až do chaloupky. Veškeré jejich přátelství vyvrcholilo pozváním na místní zabijačku, jež nám byla jenom třešničkou na dortu a stejně tak popíjení pálenky do rána bílého. Konečně fotografická drzost mě svedla i k návštěvě místní školy. Něco jako první stupeň - 1. až 4. třída v jedné. Drzost, kterou jsem posléze nevyužila k vytvoření snímků, nýbrž k načerpání výborné nálady, sálající z dětských duší. K načerpání nálady hřející přes skromné vybavení místnůstky. Rumunské děti mají o poznání chudší podmínky ke vzdělávání a vlastně i k životu jako takovému, než ty naše. Je těžké přiblížit vám tak nádhernou zemi v jedné reportáži a popsat vše, co by srdce chtělo říci. Já si ji zamilovala a vždycky se tam budu ráda vracet.
Pavel a Jana Hartmannovi
PAPÍR – HRAČKY – TABÁK
Náměstí 5. května, Lomnice nad Lužnicí
Jiří Soudek + Radka Kostelecká
DROGERIE - PAPÍR
Nám. 5. května 126 Lomnice nad Lužnicí Tel.: 384 792 286
n
kosmetika, drogerie
n
zahradnické potřeby
n
nátěrové hmoty
n
papír, školní pomůcky
n
kancelářské potřeby
n
noviny, známky, telefonní karty
n
n
fotoslužba, razítka, vizitky
n
n n
Kancelářské a školní potřeby noviny, známky, tel. karty HRAČKY VIDEOPŮJČOVNA
12
březen 2008 | ALTERNATIVA
NÁZORY Jóga je dobrý pomocník i do dnešních časů Jiří Sláma Dnešní doba na nás klade stále vyšší fyzické ale i psychické nároky. Pronásledují nás stres , nervozita, nespavost. Stále více lidí trpí tělesným i psychickým napětím a to vše má vliv i na náš pohybový aparát. Mnoho z nás hledá způsob, jak se cítit zdravěji a vyrovnaně. Jak obnovit tělesnou , duševní i duchovní harmonii v našem těle. Nechtěli byste to zkusit pomocí cvičení jógy? V minulém čísle jste si mohli přečíst o cvičení jógy. Většina lidí si představuje jogína zkrouceného v nepříjemné pozici, v lepším případě stojícího na hlavě, který takto setrvává dlouhé minuty. Za dobu, kdy jógu cvičím, jsem se nesetkal s člověkem, který by vybočoval z normálu. Z lidí, kteří jógu cvičí dlouhou dobu, naopak vyzařuje pozitivní energie. Cvičení pozice (ásany) využívá, ale cvičící se má
cítit dobře, nic se nemá přehánět. Důkazem je, že jógu mohou cvičit a také cvičí staří lidé, nemocní a invalidové, ale též malé děti. Cvičení se upraví jejich možnostem. Znám dost lidí, kterým toto cvičení výrazně pomohlo a pomáhá v jejich boji s chorobou. Systém jógy stále častěji využívají i vrcholoví sportovci. Mnohé ásany byly odvozeny od přirozených pohybů a pozic zvířat a někdy odrážejí schopnost zvířat pomoci si v případě onemocnění. Ásany ovlivňují tělo i mysl. Jejich cvičením docílíme blahodárného účinku, který získávají i zvířata. Ta tyto pozice zaujímají zcela instinktivně. Ásany působí na svaly, klouby, dech, oběhový, nervový a lymfatický systém, na všechny orgány a žlázy. Na začátek a konec každé cvičební jednotky i mezi jednotlivé cviky se zařazují fáze uvolnění. Rozvíjíme tím zároveň schopnost vnímat vlastní tělo. Při provádění cvičení hraje významnou roli i dýchání. Sladíme-li
Můj názor - Nové náměstí 5. května Jiří Kos Každému městu vévodí náměstí a je jeho chloubou. Na tomto místě je totiž soustředěné všechno, co lidé potřebují ke svému životu – obchody, úřady, park, lavičky k odpočinku a někdy i kašna. Lomnice dostala novou podobu díky novému náměstí, které vypadá velice moderně, ale jaksi - jako by si nerozumělo s přírodou. Určitě správně předpokládám, že tu betonovou plochu budou jednou zdobit košaté stromy v připravených kruhových otvorech se zemí. Musíme si ale počkat – takový strom roste desetiletí. Můžeme jen tipovat jaké druhy sem muži z radnice nechají vysadit. Možná to bude národní strom lípa, nebo štíhlý kanadský javor. Z dubů a jilmů padá moc listí a plodů - na betonových chodnících by to nevypadalo hezky. Že by na náměstí nakonec rostly jehličnany? – ty jsou zelené i v zimě a nic z nich nepadá. Necháme se překvapit. A taky se moc těším na kašnu – budeme se v ní moci koupat, když nemáme v okolí žádné koupaliště. Něco mi na náměstí bude určitě chybět a to keře a zelená tráva. Ale když si představím, že jiná města v okolí Lomnice mají také betonová náměstí – České Bu-
dějovice, Třeboň, Veselí nad Lužnicí, jsem rád, že na tom našem bude alespoň růst několik stromů, které jinde nemají. Neodsuzuji nové náměstí – je skutečně moderní a hezky udělané. V mysli nám všem totiž pořád zůstává dřívější podoba – ještě s benzínkou a tak si musíme na novou podobu prostě zvyknout. A než v těch připravených kolech se zemí začnou růst stromy, spokojíme se v zimě s vánočním stromem a na jaře s májkou se zeleným věnečkem na vrcholu, pokud ji zase někdo neporazí. Řádková inzerce Hledáte seberealizaci a nevíte v čem? Chcete mít opravdový zdroj příjmů z práce po internetu? Žádné klikání, žádné nadepisování, ale opravdové podnikání o kterém si rozhodnete jen Vy? Staňte se tradery na burze a obchodujte na on-line burze z vlastního domova. Pokud máte zájem o toto podnikání a chcete se dozvědět více, volejte na 724 58 69 11.
TELEGRAF ... Asi máme nejdražší vodu široko daleko Podle informací, které přinesl zpravodaj města Třeboně „Třeboňský svět“ ve svém
dech s pohybem, je průběh pohybu harmonický, dýchání se prohlubuje a dochází k povzbuzení krevního oběhu i látkové výměny. Na rozdíl od gymnastických cvičení se ásany provádějí pomalu, abychom je mohli vědomě procítit. Není důležité množství cviků, ale samotná kvalita provedení. Ásany tělo neunaví ani nevyčerpají. Naopak naplní jej energií a svěžestí. Cvičit jógu můžeme začít v každém věku. Můžeme si opatřit knihy, podle kterých jednotlivé cviky budeme provádět. Lepší je si najít učitele jógy, místo kde se jóga cvičí. Setkávání na hodinách vám dodá sílu, uspokojení, radost a klid. Z vlastní zkušenosti vám mohu potvrdit, že cvičit může začít i naprostý sportovní antitalent. Pokud bude zájem, rád vás v příštím čísle seznámím se zásadami provádění ásan a napíšu něco o vědomém usměrňování dechu (pránájáma). druhém letošním vydání, patří cena vodného stočného v našem městě na čelo žebříčku v regionu. Posuďte sami: 1. Lomnice nad Lužnicí - 63,50 Kč, 2. Nová Včelnice - 57,10 Kč, 3. - 5. Dačice, Slavonice, Nová Bystřice - 56 Kč, 6. Jindřichův Hradec - 55,10 Kč a 7. České Velenice - 52,10 Kč. Díky našemu poslanci se bude opravovat škola Rada města na svém zasedání 30.ledna tohoto roku ráda projednala oznámení Ministerstva financí o přidělení dotace ze státního rozpočtu na rok 2008. Jde o akci „rekonstrukce základní školy a přístavba tělocvičny“. Suma, kterou město dostane je 6,8 milionu korun . Za tímto „dárkem“ nestojí nikdo jiný než poslanec Michal Doktor (ODS). Díky, pane poslanče. Máme novou zeleninu Možná už jste také byli nakupovat v novém obchodě s ovocem a zeleninou. Kolikátý už je to pokus využít příjemné prostředí obchůdku na rohu Palackého a Kostelní ulice? Nová paní majitelka je z Lišova, kde předtím provozovala stánek se stejnou nabídkou. Prodávat jablka, papriky, hrušky nebo zelí ji baví. Buďme za to rádi. Podobný obchod tu jednoznačně chyběl. A nakupujme tam alespoň občas!
Alternativa. Vydává občanské sdružení Lomnice nad Lužnicí 2004. Redakce: Nádražní 427, 378 16 Lomnice nad Lužnicí,
[email protected], www.alternativa.estranky.cz. Evidenční číslo tisku: MK ČR E 15396. Neoznačené příspěvky jsou dílem redakce. Uzávěrka příštího čísla je 20.5.2008. Tištěno na recyklovaném papíře. Sazba a tisk JAVA Třeboň. Cena 10,- Kč.
