ZMĚNA V UŽÍVÁNÍ KOSTELŮ Kriteria a pomoc při rozhodování o změně v užívání kostelů
24. září 2003 Vydavatel: Sekretariát Německé biskupské konference, Bonner Talweg 177, 531 29 Bonn
Předmluva V rámci studijních dní k tématu liturgie se němečtí biskupové na svém podzimním shromáždění r. 2002 zabývali i otázkou využití a zachování budov kostelů. Aktuálnost a naléhavost této otázky je nasnadě. Vezměme si třeba demografický vývoj v naší zemi, stěhování mnohých ze svých dřívějších bydlišť, i úbytek členů církví; vezměme si problém klesající návštěvnosti bohoslužeb, nedostatek kněží a s tím spojené fúze farností a vznik tzv. pastoračních jednotek. Vezměme si sekularizaci ve společnosti, která zasahuje všechny oblasti života včetně církevního. A vezměme si především enormní finanční zátěž, která je spojena s přiměřenou údržbou budov kostelů. Přes, anebo právě pro tuto neúprosnou a v mnohém ohledu hořkou realitu jsme my, biskupové, byli žádáni o to, abychom nejprve a především zdůraznili nezastupitelný význam našich kostelů a kaplí. Vždyť kostel není ledajaká budova. Kostel není jen orientační bod v krajině, architektonický akcent našich měst a vesnic nebo jen pamětihodnost, kterou je třeba ochraňovat. Pro nás, katolické křesťany, je každý kostel především domem Božím, domem slavení bohoslužeb farnosti a domem modliteb jednotlivce. V našich kostelech je patrná přítomnost Boží, jsou to prostory úcty a uctívání. To, co naše křesťanské povolání nejhlouběji utváří je v našich kostelech „patrné“: slovo Boží a tajemství našeho vykoupení. Tak jsou naše kostely kamennými svědky víry a – ve své architektonické a umělecké rozdílnosti – zosobněné teologie. Před nedávnem jsem vydali dvě směrnice1 které zvou k tomu, abychom naplnili naše kostely životem víry, i když třeba už nejsou používány – nebo ne zcela – pro bohoslužby. V mnoha případech však nezbývá než učinit dalekosáhlejší rozhodnutí. Proto nabízíme v této směrnici kriteria pro rozhodování v takových situacích a doporučení k vyváženému a zodpovědnému rozhodnutí, pokud dojde k nutnosti přeměny nebo zrušení, prodeji nebo dokonce zbourání kostela. Mnoho lidí nás o takovou pomoc prosilo. Bonn/Míšeň, na Svátek všech svatých, 1. listopadu 2003 + Kardinál Karl Lehmann, předseda Německé biskupské konference.
1
Prostory ztišení. Myšlenky k ochraně ohroženého dobra v našich kostelech. Němečtí biskupové, Liturgická komise č. 26. vyd. Sekretariát Německé biskupské konference, 14. 2. 2003; Být misionářskou církví.Otevřené kostely – hořící svíce – slovo ukazující, Němečtí biskupové č. 72, vyd. Sekretariát Německé biskupské konference, 28. 4. 2003.
2
Obsah ÚVOD .......................................................................................................................................... 4 1. NÁSTIN PROBLÉMU .................................................................................................................. 5 2. CÍRKEVNÍ PROSTORY A BUDOVY KOSTELŮ .............................................................................. 6 2. 1. Vnímání vnitřní.............................................................................................................. 6 2. 2. Vnímání vnější ............................................................................................................... 7 3. VEŘEJNÝ ZÁJEM ...................................................................................................................... 8 4. ZÁSADY ROZHODOVÁNÍ........................................................................................................... 9 4. 1. Církevně – liturgické aspekty ........................................................................................ 9 4. 2. Památkově-kulturní aspekty ........................................................................................ 10 4. 3. Stavebně – technické aspekty ...................................................................................... 10 5. PŘÍPADY ................................................................................................................................ 11 5. 1. Budova kostela zůstává v církevním vlastnictví.......................................................... 11 5. 1. 1. Změna liturgického využití .............................................................................. 11 5. 1. 2. Ukončení liturgického využití .......................................................................... 12 5. 2. Budova kostela je prodána ........................................................................................... 12 5. 3. Budova kostela je zbourána ......................................................................................... 13 6. PRAKTICKÉ ÚVAHY ................................................................................................................ 13 6. 1. Diecézní poradní výbory ............................................................................................. 13 6. 2. Sběr dat a popis objektu............................................................................................... 14 6. 3. Postup .......................................................................................................................... 14 6. 4. Aspekty financování .................................................................................................... 15 7. PRÁVNICKÉ ASPEKTY ............................................................................................................ 15 DODATEK: RITUS PRO PROFANACI KOSTELA.............................................................................. 17
3
Úvod S velkou úctou byly od nejstarších dob ctěny kostely, „v nichž se shromažďuje křesťanská obec, aby naslouchala Božímu slovu, společně se modlila (a) slavila Eucharistii a další svátosti.“2 Proto je každá budova kostela svědkem víry, viditelným důkazem křesťanské identity a „zvláštním způsobem znamením církve putující po zemi, a současně obrazem církve, která již dlí v nebi“.3 „Podle starého křesťanského obyčeje je kostel „vysvěcen při zvláštní slavnosti Páně“.4 V modlitbách a úkonech slavnosti posvěcení kostela je důrazně vyjádřen teologický význam kostela. Přitom se nesmí zapomínat na to, že budova kostela má pro členy farnosti také emocionální kvality. Často jsou to místa, v nichž prožili důležité okamžiky svého křesťanského života: křest, první přijímání, biřmování, svatbu, pohřeb apod. Potud jsou kostely kromě svého stavebně nebo uměleckohistorického významu také značeny živou a prožívanou estetikou víry. Přesto v dějinách církve vždy z různých příčin docházelo ke změně užívání, profanaci a bourání kostelů. Důvodem byly hospodářské záležitosti, války, rušení klášterů, především následky sekularizace po roce 1803. Z kostelů se staly knihovny, zasedací sály, výstavní prostory, koncertní sály, správní budovy a byty. Dnes se zachování a využití kostelů stalo v Německu často problémem. Příčiny toho jsou komplexní a jejich zhodnocení je diferencované a je třeba postupovat v každém jednotlivém případě individuálně. Situace nutí k rozhodnutí a jednání. Proto má tato směrnice být pomocí pro všechny, kteří jsou odpovědni za stav kostelů.
2
Posvěcení kostela č. 1.In: Posvěcení kostela a oltáře. Posvěcení olejů, Pontifikále IV, Trier 1994, str. 25. Tamtéž č. 2 4 tamtéž 3
4
1. Nástin problému Změněné počty Od 50. let neustále klesá počet návštěvníků nedělních bohoslužeb, a to z původních 12 milionů na nynější cca 4 miliony, což nutí k zamyšlení nad nabídkou a využitím prostor. Přitom je využití kostelů během církevního roku velmi různé. Na svatbách, patrociniích, rodinných bohoslužbách, pohřbech bývají kostely plné, dokonce přeplněné. Přesto však nelze zastírat, že situace je velmi vážná. Na základě zmenšení mnohých farností a nízkého počtu kněží byly v současnosti ve všech německých biskupstvích vyvinuty nové pastorační koncepce. Vznik pastoračních jednotek má za následek menší úlohu nebo využití kostelů či církevních prostor. Když např. sousední městské farnosti budou sloučeny do jedné, je vhodné odpovídajícím způsobem snížit také počet bohoslužeb. To může vést k tomu, že kostely již nebudou třeba. Jde tu o to vytvořit životaschopné farnosti a připravit pro ně potřebné prostory. Změna životního prostoru Drahý obytný prostor ve městech nutí mnohé lidi, aby si hledali bydlení ve vnějších zónách, kde se zřizují nové a cenově příznivé obytné oblasti. Pustnutí městských center, v nichž často nacházíme důležité církevní stavební památky – často komunitní kostely, které se staly farními teprve v důsledku sekularizace – to je další problém. Další potíž se objevuje v souvislosti s počtem a polohou kostelů: mnohé a často příliš velké kostely leží mimo dnešní obytná centra.Vysoký počet kostelních novostaveb – především z poválečné doby – nás nutí k přehodnocení stavu, zvláště tam, kde městská výstavba probíhá navzdory územnímu plánování. Mnohé obce se cítí být nuceny zamykat své kostely mimo dobu bohoslužeb. Kostely však nejsou jen shromažďovacím místem obce pro účely bohoslužby, ale jsou i místem osobní modlitby a zbožnosti. Změněné rámcové finanční podmínky Ubývají příjem z církevní daně, kostelních a dalších sbírek vede k tomu, že mnohé farnosti si již nemohou dovolit údržbu svých budov.
5
Nejen náklady na údržbu a zachování budov, ale i rostoucí nároky na církevní prostory a s tím související doprovodné výdaje (personál, teplo aj.) překračují finanční možnosti farností a dalších církevních organizací. Problém se ovšem v žádném případě netýká jen farních kostelů. Vzdání se klášterů, církevních a charitativních zařízení vede k vyprázdnění klášterních a poutních kostelů a kaplí.
2. Církevní prostory a budovy kostelů Staré i nové budovy kostelů charakterizují obraz našich měst a vesnic. Jsou to kamenní svědkové křesťanské víry, „znamení a symboly nadpozemské skutečnosti.“5 Prostor kostela má různé funkce pro křesťanskou obec a společenství a její bohoslužbu. 2. 1. Vnímání vnitřní Podle své vnitřní orientace jsou kostely: Místa posvátného Prostor kostela slouží především liturgii a svým uspořádáním bytostně odpovídá jejím potřebám. Jeho posvěcení ho charakterizuje coby místo pro slavení liturgie. Podle křesťanského chápání je to sakrální prostor potud, pokud v něm probíhá posvátné dění. Jeho posvátnost se zakládá ve shromáždění a skrze jím uskutečňované slavení stejně jako v přítomnosti Kristově a eucharistické svátosti. Místa různých bohoslužeb Kromě slavení eucharistie jako nejvyšší formy křesťanské liturgie nabízejí kostely a kaple také prostor pro množství dalších bohoslužebných forem farnosti a dalších společenství: slavení ostatních svátostí a svátostin, slavení bohoslužeb slova, zvláštní slavnosti v průběhu církevního roku, pobožnosti a procesí. Místa individuální zbožnosti Kostely nabízejí prostor také pro osobní modlitbu jednotlivce a jsou místy odpočinku pro lidi ve stále hektičtějším a zekonomizovaném světě. Modlitba, osobní pobožnost, úcta ke svatým zde mají své místo. Mimo časy bohoslužeb jsou otevřené kostely místem uctívání.6
5 6
II. vatikánský koncil, konstituce o liturgii „Sacrosanctum koncilium“, čl. 122. CIC can. 937
6
Místa náboženské tradice Kostely jsou zvláštními místy i proto, že se zřizují na zcela zvláštních místech. To platí pro kostely na hřbitovech, hrobech mučedníků nebo světců, na místech, která od pradávna slouží jako svatá místa úcty, na místech, na nichž se staly zázraky. Tato místa byla v průběhu dějin až do dneška posvěcována bohoslužbou. Místa různého využití Velké kostelní prostory nabízejí šanci pro využití překračující úzké vymezení ve smyslu bohoslužeb. V kostelech probíhala plenární zasedání II. vatikánského koncilu a Würzburské synody. Vedle určení pro liturgii slouží kostely i pro neliturgické účely farnosti a veřejnosti: koncerty, výstavy, duchovní hry, právnické akty, shromáždění… Význam kostelů překračuje duchovní využití církevního prostoru. 2. 2. Vnímání vnější Podle své vnější orientace jsou kostely: Místa přítomnosti církve Kostely nejsou jen stavby pro obec a jednotlivce, jsou také znamením křesťanských dějin a současnosti. Mají charakter připomínky a nesou stopy života církve ve stále sekularizovanější společnosti. Budova kostela zpřítomňuje církev na veřejnosti. Místa identity jednotlivce i skupin Kostely jsou místem zakotvení individuální i kolektivní identity. Jsou centrem zvyků a lidové zbožnosti. Jako osobní místa vzpomínek zprostředkují zakotvení a mají emocionální kvality. To platí i pro lidi, kteří se (už) na církevním dění nepodílejí nebo dokonce stojí mimo církev. To dokládají příklady nasazení necírkevních skupin pro zachování ohrožených kostelů. Místa zakoušení jiné skutečnosti Kostely jsou oázami ve světě merkantilního ekonomizovaného prostředí a všeobecného tlaku na výkonnost. Společnost i jednotlivci potřebují místa ztišení a spočinutí, která jsou prosta naléhavosti všedního dne. Zde se nejen věřící setkávají s jinou životní 7
skutečností, která umožňuje zastavení a popřemýšlení. Jsou to místa cesty ke spiritualitě a smyslu. Vyzařování prostoru a jeho uměleckých děl umožňuje setkání s neuchopitelným tajemstvím, tedy Bohem. Místa umění a dějin Často jsou kostely stavebně historickými památkami. Jako svědkové historie a umění překračují církevní rámec. Mají charakter utváření místa a jsou zpřítomněním historických událostí a živé religiozity. Proto existuje velký zájem na jejich zachování i ze strany památkové péče.
3. Veřejný zájem Zacházení s budovami kostelů se dotýká také státu, spolkových zemí a místních komunit. Péče o památky je v zájmu veřejnosti. Proto Rada Evropy stanovila, že nepoužívané kostely nesmějí být zanedbávány a mají být chráněny proti zničení a nepřiměřenému zneužití. Mají být pro svůj architektonický a historický význam zachovány jako kulturní dědictví, aby naší minulosti byla zajištěna budoucnost. Proto by mělo být podniknuto vše, aby byla existence těchto budov zajištěna citlivým využitím, které by pokud možno bylo v souladu s dřívějším určením. Protože kostel většinou je středem života a ústředním atributem společenství stejně jako místním znakem, měl by dotyčné obci být poskytnut dostatek času a dostatečná podpora.7 Také v zákonech Spolkové republiky Německo se poukazuje na to, že stát má povinnost zachování veškerého kulturního dědictví, tedy i církevního. V Německu je péče o památky věcí spolkových zemí, které je upravují v platných památkových zákonech.8 Na ně navazuje příkladně „Drážďanská výzva na ochranu církevních stavebních památek“ z roku 1995: „Již po staletí je církevní umění a kultura bytostnou součástí západního kulturního dědictví a tradice.“9 Německá katolická biskupství jsou si přitom také vědoma svého úkolu na zachování církevních památek. Na jejich údržbu vydala německá biskupství v letech 1996 – 200 více než 2,1 miliardy euro. Vzhledem k státnímu podílu ve výši 15% je třeba připomenout státu, spolkovým zemím a komunitám jejich zodpovědnost za údržbu budov v církevním vlastnictví. 7
Srv. Rada Evropy, Rezoluce 916 (1989) na 41. řádném zasedání. Srv. Bernard Matzig, Kirchen in Not, Bonn 1997, 91-94. 9 Tamtéž str. 97 8
8
Partnerem církve při zachování církevního majetku je státní památková péče. Té jde o zachování a smysluplné využití chráněných staveb v kontextu státního nebo zemského vlivu. Je zodpovědná za ocenění církevních stavebních památek a radí při hledání jiného využití. Pokud památková péče bere vážně svoji roli advokáta církevních staveb „proti svodům ducha doby“10 a to nejen jako „advokáta minulých dějin, ale skoro ještě více nastupujících generací“11, pak budou partnery církevních obcí. Církev může zajistit svoji životnost pouze tehdy, když si v pohledu na své budovy uvědomí budoucnost a bude se podílet na veřejném diskurzu o památkách a kultuře. Je třeba doporučit podporu partnerství mezi církví a památkovou péčí a zřizování fór na úrovni spolkových zemí tak, aby byl vytvořen dialog o budoucnosti církevních staveb a historických objektů.
4. Zásady rozhodování V průběhu diskuze o různých řešeních v oblasti změny užívání, neužívání nebo profanace kostelů nebo kaplí je třeba uvážit rozličné aspekty. 4. 1. Církevně-liturgické aspekty Zodpovědnost církve za údržbu a ochranu církevního majetku patří k nejdůležitějším kořenům moderní péče o památky. Církve mají přirozený zájem o na zachování dědictví po předcích v jeho kulturní a liturgické hodnotě. Prostor kostela má vyšší prioritu než jiné prostory a budovy v církevní obci. Otázka budovy kostela je také otázkou křesťanského stanovení priorit. Nábožensko-církevní funkce kostela daleko překračuje požadavky na využití pouze bohoslužebné a náboženské praxe. Kostely nebyly nikdy zřizovány pouze s ohledem na své liturgicko-církevní fungování. Při ubývajících nárocích na liturgické využití se dá přemýšlet i o smíšeném využití jako prostoru pro bohoslužby a zařízení pro veřejnost. Zvláště na vesnicích jsou kostely centrálními stavbami, které by měly být zachovány pro vesnickou komunitu. Zachování kostela se změněnou funkcí má přednost před jeho zbouráním. Často dnes v centrech měst zažíváme jev, kdy staré a ctihodné kostelní budovy zůstávají prázdné nebo téměř nevyužité, protože oblast bydlení se přesunula z centra do 10
Karl Lehmann, Geschichte zwischen BAuen und Bewahren – vom Geist kirchlicher Denkmalpflege. In: Denkmalpflege Informationen, vydání A č. 69, Mnichov, 7. 8. 1989, str. 5-11, zde str. 2 11 tamtéž str. 9
9
vnějšího okruhu, kde byly zřízeny nové farnosti a nové kostely. V procesu nutného slučování farností, resp. zakládání farních svazů mohou staré kostely získat význam zakládající novou identitu ve smyslu navrácení zrušených farních společenství do bývalé domovské farnosti. Přestavby jsou možné a legitimní z historického hlediska. Zbourání již nepoužívaného kostela je zpravidla „ultima ratio“; nejprve je třeba hledat další liturgické využití vlastní církví nebo jinými křesťanskými církvemi a společenstvími. Před ukončením liturgického užívání kostela by se měla obec přiměřeným způsobem se svým bohoslužebným prostorem rozloučit. Zde má smysl použít vlastní ritus. Rozhodnutí o setrvání nebo odvezení liturgického zařízení (např. oltář, ambon, křtitelnice) je třeba učinit individuálně. 4. 2. Památkově-kulturní aspekty Zhodnocení uměleckého a historického významu kostela nesmí záviset pouze na jeho stáří. Aby se zabránilo hodnocení pouze podle osobního vkusu, je třeba vysoká kunsthistorická a místně historická kompetentnost. V dohodě s lidmi místně zodpovědnými by mělo být použití kostela pro účely veřejné kulturní – jako náhrada za novostavby - pečlivě přezkoumáno. Převzetí prostor kostela do rukou veřejnosti má přednost před prodejem do soukromých rukou. Využití kostela pro kulturní účely má přednost před jeho komerčním využíváním. Přitom by měla být zvážena i smíšená využití, která by odpovídala důstojnosti prostoru. Důstojnost prostoru ustavuje hranice profánnímu využití. Komerční využití se rovněž nedá vyloučit. Pronájem plochy před kostelem nebo kolem kostela za účelem obchodu je smysluplnější než zřízení obchodu přímo uvnitř; nepoškozuje budovu kostela a je vratný. Pokud se prostor kostela nedá využít pro církevní nebo kulturní účely, měla by se stavba obezřele přizpůsobit cizímu využití. Zde je to otázka osobního vkusu a kreativity. Také je třeba dát pozor na případná autorská práva. Převzetí bohoslužebného motivu a objektu pro komerční využití se zakazuje. 4. 3. Stavebně-technické aspekty Kostely zpravidla mají solidní stavební konstrukci, která umožňuje omezené stavební podnikání i pro delší časové období. Předpokladem pro to je pravidelná kontrola budovy a vybavení a příležitostné odborné (nouzové) opravy resp. (nouzová) konzervace počínajících stavebních škod nebo škod na vybavení. 10
Při záruce požadované kontroly povinnosti zajištění při provozu vlastníkem jsou vždy ke zvážení alternativy stavebních úprav (ochranná opatření, omezení užívání, uzavření). Stavební opatření pro nové využití by měla být pokud možno vratného charakteru, aby příští generaci mohly kostel znovu užívat podle jeho původního určení. Mnohé kostely přežily sekularizace tímto způsobem. Kostel, který zrovna není užíván nevyžaduje automaticky okamžité řešení. Zakonzervováním kostela se získá čas na rozmyšlenou, ve kterém mohou být uváženy všechny možnosti. Stržení je odstranění bodu krystalizace pro možný nový začátek. V dějinách staveb se vždy znovu začínalo na zbytcích předchozích budov a tak bylo umožněno pokračovat v dějinách a tradici.
5. Případy Pro posuzování scénářů pro jiné využití a hledání řešení je dobré strukturovat různé možnosti změny užívání kostelů. Takovou strukturu může rozdělit do čtyř úrovní, které pokryjí celé spektrum možností; vyjdeme přitom z velmi opatrné změny užívání až k dalekosáhlým změnám, prodeji a stržení budovy kostela. Každý kostel musí být posuzován sám za sebe, musí být zhodnocena aktuální a specifická farní situace a následně potom může být rozhodnuto. 5. 1. Kostel zůstává ve vlastnictví církve 5. 1. 1. Změny liturgického užívání Je více možností: Partnerství při užívání kostela Církevní obec dále užívá kostel k bohoslužbám, nabízí ho ale také dalším církvím nebo církevním společenstvím pro jejich bohoslužby. Myslitelné je i spoluužívání pro účely komunity nebo kultury, např. přednášky, koncerty, výstavy atd. Přitom by mělo být respektováno právo domácího. Odevzdání do užívání Budova kostela může být užívána jako městský kostel, kostel pro katolické menšiny pro bohoslužby v jejich jazyce, osobní farnosti, jako místo truchlení nebo pohřbu.
11
Omezení liturgického užívání Liturgické využití se redukuje (např. jako kaple Nejsv. Svátosti, kaple pro všední den) a je omezeno na část prostoru (např. chór, postranní loď, kaple, krypta a pod). Zbylý prostor kostela je pak nejlépe využít pro církevní účely (církevní správa, společenské prostory, církevní knihovna apod.) nabídnout pro bohoslužby ostatním křesťanským církvím a církevním společenství. Myslitelné je ale také využití určitého prostoru resp. prostor pro kulturní účely (např. výstavy, koncerty, přednášky, občanské schůze) nebo ke komerčním účelům (např. k bydlení, jako dílna, kancelář, atelier atd.). 5. 1. 2. Ukončení liturgického užívání Budova kostela změnila své využití pro církevní, kulturní nebo komerční účely a byla pronajata. Tato změna užívání má provizorní a nikoli konečný charakter. -
Změna užívání kostela pro církevní účely (např. charitativní organizace, církevní správa, muzeum, archiv, knihovna apod.)
-
- Změna využití kostela ke komerčním účelům s odpovídajícím doporučením pro užívání (např. byty, galerie, dílny, kanceláře atd.). Nové využití by mělo odporovat charakteru budovy
-
Zakonzervování kostela kvůli „času na rozmyšlenou“ v rozpětí 10-15 let. Myslitelné je také dočasné otevření prázdného prostoru kostela jako místa vzpomínek a ztišení nebo pro umělecké výstavy
-
Značně dál by zašlo již částečné stržení spojené se zakonzervováním a tvorba veřejně přístupného místa pokoje a zamyšlení
5. 2. Budova kostela je prodána Tento případ má konečný charakter. Je vyžadována profanace podle pozdějšího charakteru využití.
-
Prodej kostela musí v prodejní smlouvě zohlednit zvláštní pravidla, např. stavební zacházení s budovou, omezení využití, klausule o návratnosti atd.
-
Možná využití novým vlastníkem: liturgické nebo pastorační jinou církví nebo církevním společenstvím; sociální nebo kulturní využití komunálním, státním nebo soukromým vlastníkem; komerční využití s odpovídajícím omezením 12
-
Kultické využití nekřesťanskými náboženstvími (např. islám, buddhismus, sekty) není možné vzhledem k symbolickému dopadu takového opatření a to s ohledem na náboženský cit katolických věřících.
5. 3. Budova kostela je stržena Zbourání kostela je „ultima ratio“. -
V ojedinělém případě může být stržení kostela (nepoužívaného, architektonicky a umělecko historicky nevýznamného) lepší než nákladné udržování nebo nepřiměřené využití
-
Pokud je kostel stržen, může být uvolněný pozemek použit k církevním účelům
-
Myslitelné je i ponechat pozemek prázdný s eventuální náhradou (kaple, obraz, umělecké dílo, vyznačení základů) nebo jako veřejný prostor
-
Pozemek může být koneckonců také prodán. Kupci může být doporučeno, aby tam umístil pamětní desku, která by upomínala na bývalý kostel
6. Praktické úvahy Každá budova kostela je jedinečná ve svém umístění a vybavení. Proto musí být každý jednotlivý případ pečlivě rozvážen, přičemž je třeba uvážit i psychologické dopady. Před jakýmkoli rozhodnutím o změně užívání nebo prodeji, přestavbě nebo vůbec zbourání je vhodný sběr dat. Analýza slouží jako pomocný prostředek pro přiměřené zhodnocení místní situace. 6. 1. Diecézní poradní výbory Zhodnocení situace by se mělo dít skrze stálý (nebo alespoň příležitostně ustavený) poradní výbor diecéze. Doprovází porady v dotyčné farnosti, vypracovává návrhy pro další postup a vyslovuje jednoznačná doporučení pro toho, kdo má rozhodnout. Vedle dotyčné farnosti (a komunity) by měly v takovém grémiu zasednout následující instituce resp. kompetence -
diecézní stavební a umělecký referát resp. umělecká komise
-
pastorační úřad a dotyčný liturgický referát resp. liturgická komise
-
kněžská rada
-
diecézní rada
-
právnické oddělení
13
-
státní památková péče
Ve vážném případě musí proběhnout konzultace na místě. Mezidiecézní výměna je doporučena. 6. 2. Sběr dat a popis objektu Sběr dat by měl probíhat podle pevného rastru, aby byla zajištěna objektivita. K tomu patří: -
zaevidování celého stavu budovy vlastníka
-
popis budovy kostela podle historie a kunsthistorického významu
-
údaje ke stavbě a pozemku podle polohy, velikosti, stavebního stavu, přístaveb a návaznosti městského stavebnictví
-
šetření pastoračně sociologických rámcových podmínek podle počtu katolíků, bohoslužeb a návštěvníků bohoslužeb
-
Poměr velikosti budovy k liturgickému využití
-
Mínění dotyčné obce, duchovních, zaměstnanců a dobrovolných spolupracovníků, grémií obce, obyvatel
-
zjištění demografického vývoje městské části nebo venkovského regionu a hospodářské a sociální struktury
-
význam kostela v městském a regionálním kontextu
-
šetření ohledně případného možného využití
-
zaevidování právních poměrů vlastníka a věcných břemen (komunity, země, spolkové republiky)
6. 3. Postup Rozhodnutí o změně využití kostela činí vedení biskupství12 po vyslechnutí příslušných grémií dotyčné církevní obce. Přitom má být přednostně vyslechnuta kněžská rada. Při povolení prodeje kostela je třeba dbát na to, že výnos z prodeje připadne farnosti, které kostel patřil, zpravidla farnímu fondu.
12
srv. CIC can 1212 a 1222
14
6. 4. Aspekty financování Pro financování údržby stavby kostela je možno vyzkoušet tyto možnosti: -
Zvýšení vstupného do umělecko historických prostor
-
zařízení prodejních míst ve vedlejších prostorách nebo přístavbách
-
založení podpůrného spolku
-
zřízení správcovského fondu
-
zisk od sponzorů
7. Právnické aspekty V souvislosti se změnou využití kostela mohou připadat v úvahu následující právní úkony: -
kupní smlouvy
-
nájemní smlouvy
-
užívací smlouvy
-
smlouvy na dědičné právo stavby
-
darovací smlouvy
Při uzavírání smlouvy by měly být zohledněny následující úvahy: Kupní a darovací smlouvy Smlouvy tohoto druhu je zvláště třeba brát v úvahu, pokud je budova kostela prodávána nebo darována jiné církvi nebo církevnímu společenství za účelem bohoslužeb. Toto využití pro bohoslužebné účely by mělo být uzavřeno smlouvou. Rovněž je třeba dbát na to, aby prodejce (třeba farnost) nenesla riziko ručení. Pokud se kostel prodává nebo je darován necírkevnímu majiteli, který jej chce využít pro profánní účely, mělo by být ve smlouvě zaneseno, že při využití je třeba brát v úvahu původní charakter budovy coby kostela. Tento závazek by měl být zanesen do pozemkové knihy, aby přešel na eventuální následovníky. Nájemní a užívací smlouvy Pokud je kostel na přechodnou dobu předává k jinému užívání, mělo by ve smlouvě být pamatováno na přesné vymezení užívání, které musí uživatel dodržet. Kromě toho by mělo být ve smlouvě zakotveno udržování stavby.
15
Dědičné právo stavby Takové smlouvy přicházejí v úvahu, pokud je budova kostela dávána k dlouhodobému využití, po uplynutí lhůty se ale vrací zpět majiteli. I zde by mělo být upraveno udržování stavby. Všeobecné zásady Při všech možných smlouvách by mělo být stále dbáno na původní charakter budovy kostela. To by mělo být odpovídajícím způsobem zaneseno do pozemkové knihy. Rovněž je třeba myslet na to, aby zástupcům farnosti bylo zajištěno právo v odůvodněných případech požadovat kdykoli vstup na pozemek, aby zkontrolovali dodržování těchto závazků. A konečně v ojedinělých případech je možno zvážit odstoupení od smlouvy, znovuodkoupení nebo předkupní právo.
16
Dodatek: Obřad profanace kostela 1. Bohoslužbou u příležitosti profanace kostela se obec loučí se svým starým kostelem. S vděčností je možno vzpomenout na vše, co se po mnoho let v tomto kostele slavilo a co z tohoto kostela vyšlo. Současně však musí slavnost být zaměřena na otevřenou budoucnost obce. Proto by podle možností v slavnosti měl proběhnout přechod ke kostelu, ve kterém se v budoucnu bude obec shromažďovat k bohoslužbám. Tak by liturgie měla poskytnout podporu novému usídlení věřících, kteří dosud ve starém kostele slavili bohoslužbu a modlili se. Následující pořad se tedy liší podle toho, zda je nebo není součástí slavnosti průvod. 2. Je užitečné, když dekret o profanaci kostela vstupuje v platnost čtením v kostele. Tak se v den, kdy dekret vstupuje v platnost ve starém kostele naposledy slaví Eucharistie. To by se mělo dít s veškerou slavnostností. Kostel je slavnostně vyzdoben, všechny svíce jsou zapáleny. 3. Stejně jako zřízení a vysvěcení kostela, spadá profanace do kompetence biskupa, kterému je svěřena péče o tuto místní církev.13 Proto je adekvátní, když bohoslužbě u příležitosti profanace kostela předsedá biskup sám. Pokud to není možné, měl by tímto úkolem pověřit jiného biskupa nebo, ve výjimečných případech, kněze.14 Biskup slaví mši v koncelebrování s knězi, kteří do nynějška byli kompetentní sloužit v tomto kostele bohoslužby, a s rektorem kostela, do kterého budou po skončení slavnostní mše přeneseny ostatky svatých a některé zvláště uctívané zbožné obrazy. 4. Ve všední dny, vyjma slavností, nedělí, adventní, postní a velikonoční doby, velikonočního oktávu, svátku všech svatých, Popeleční středu a ve Svatém týdnu může diecézní biskup dovolit, aby se použil mešní formulář pro mše o zvláštních příležitostech. 15 K tomu se hosí především mše „na poděkování“, votivní mše ke cti patronů kostela16 nebo mše „za kostel“. Jako preface se zvláště hodí preface o mši o zvláštních příležitostech II („Bůh vede církev“). Mše bude slavena obvyklým způsobem až k závěrečné modlitbě.
13
Srv. can 1212 a 1222 V popisu tohoto obřadu je vždy biskupem nazýván předsedající. 15 Srv. k tomu Všeobecný úvod k Římskému misálu č. 332, odpovídající také Institutio Generalis Missalis Romani z 2002 č. 374 16 Zásadně mohou mše, které jsou stanovené pro dny svytých v propriu vzít jako votivní. Srv. Missál 1988, 604, stejně tak Missale Romanum 2002, 708 14
17
Koná-li se průvod 5. Biskup odloží kasuli a vezmi si pluviál. poté se přečte profanační dekret diecézního biskupa. Pak se vše připraví k průvodu do „nového“ kostela. V čele průvodu jde ten, kdo nese kříž, doprovázen dvěma ministranty s hořícími svícemi. Kde je to možné, následuje socha patrona kostela a popř. jiné obrazy a sochy, které mají být umístěny v novém kostele. Pokud mohou být oltářní relikvie bez potíží vyzdviženy nebo se berou s sebou jiné posvátné věci (ostatky kříže apod.), mají tyto být neseny za křížem před knězem za doprovodu dvou ministrantů se svícemi. 6. Když je vše připraveno k průvodu, je ze svatostánku vyjmuto ciborium s konsekrovanými hostiemi a postaveno na oltář. Biskup okouří Nejsvětější Svátost vezme ciborium buď sám nebo ho předá knězi.Věčné světlo je uhašeno biskupem nebo, pokud ten nese ciborium, rektorem kostela.Při průvodu se dodržuje pořádek obvyklý ve svátostných průvodech, přičemž obec se zařadí za kříž a skupinu s ostatky, sochami a obrazy a před skupinu s Nejsvětější Svátostí. 7. I „nový“ kostel, cíl průvodu, má být slavnostně vyzdoben a připraven na převzetí soch, obrazů a relikvií. Je důležité, aby především obraz patrona profanovaného kostela byl okamžitě umístěn na čestné místo. Popřípadě by mělo být skrze jiný obraz zjevné, že „nový“ kostel se stává domovem pro bohoslužebná shromáždění profanovaného kostela. 8. Ciborium je postaveno na oltář. Pak biskup okouří Nejsvětější Svátost. Po vhodném zpěvu jsou vysloveny přímluvy, v nichž se zvláštním způsobem přimlouvá za potřeby a žádosti těch lidí, kteří byli profanací kostela zvláště zasaženi a za celou obec. Pak je uděleno svátostné požehnání obvyklým způsobem. 9. Na závěr slavnosti může být zazpívána píseň k patronu profanovaného kostela nebo k Matce Boží. Nekoná-li se průvod 10. Pokud se nekoná společný průvod ke kostelu, ve kterém se budou v budoucnu shromažďovat k bohoslužbám lidé ze „starého“ kostela, přečte se po závěrečné modlitbě profanační dekret. Poté je ciborium s konsekrovanými hostiemi vyjmuto ze svatostánku a postaveno na oltář. Biskup okouří Nejsvětější Svátost a předá ciborium knězi nebo jáhnu, 18
který přenese ciborium do nového kostela. Ministranti s kadidlem a svícemi ho doprovázejí alespoň ke vchodu do kostela. Následně uhasí biskup věčné světlo, požehná obci a propustí ji. Poté může být zpívána píseň k patronu profanovaného kostela nebo k Matce Boží. Odchod probíhá v tichosti. 11. Doporučuje se, aby první mše v „novém“ kostele byla slavena jako „obřad uvítání“. 12. Je adekvátní, aby se obec po bohoslužbě profanace shromáždila spolu s biskupem k agapé a času na rozhovor. 13. I ostatní sakrální předměty (oltář, ambon, svatostánek, křtitelnice, zpovědnice, křížová cesta i varhany a hodiny) jsou z kostela odneseny a použity buď v novém kostele nebo k jinému liturgickému účelu. 14. Je žádoucí, aby na místě profanovaného kostela, resp. – pokud je stržen – na místě, kde stál, byl umístěna pamětní deska nebo kříž.
19
