Dřevěný kostel Všech svatých v Sedlištích. Dřevěný kostel. Všech svatých v Sedlištích

Dřevěný

kostel

Všech

svatých v

Sedlištích

Dřevěný kostel Všech svatých v Sedlištích 1

Dřevěný kostel Všech svatých v Sedlištích Dřevěný

kostel

Všech

svatých v

Sedlištích

David Pindur

Sedliště 2013 2

3

Obsah Recenzent: Mgr. Jiří Brňovják, Ph.D.

7 8 14 18 32 46

Vydala Obec Sedliště ve spolupráci s Regionem Slezská brána za finanční podpory Moravskoslezského kraje.

57 77 93 100

© PhDr. David Pindur, Ph.D. © Obec Sedliště a Region Slezská brána ISBN 978-80-260-5172-5

4

119 122 126 131 132 134 140 142

Úvodní slovo Obec Sedliště v proměnách sedmi staletí Nejstarší písemné zprávy o kostele Všem svatým vystavěný a faráři bruzovskému k spravování náleží Filiálním kostelem farnosti Bruzovice Samostatným farním kostelem Ty sedlišťský kostelíčku, máš nakloněnou věžičku... Péče o kostel v posledním půlstoletí Současný kostel a jeho památky Sedlišťská fara a faráři Sedlišťské „Číslo poslední“ Z dějin hřbitovů K větší cti a slávě Boží Drobné sakrální objekty v Sedlištích Poutní místo Hájek Sedlišťští rodáci na vinici Páně Dřevěné kostely v okolí Sedlišť Poděkování autora Příloha Soupis duchovních správců sedlišťského kostela Použité prameny a literatura Zdroje vyobrazení The Wooden Church of All Saints in Sedliště 5

Úvodní slovo Vážení čtenáři, otevřeli jste knihu, která pojednává o dominantě naší obce, jíž je po staletí dřevěný kostel Všech svatých. Autor představuje v širších souvislostech historii této stavby. Svou práci vykonal se zaujetím a naprosto profesionálně. Patří mu za to můj vřelý dík. Pokud osobně kostel neznáte, přijměte knihu jako pozvánku nejen k jeho k poznání a prohlídce. V Sedlištích je totiž více pozoruhodných míst a věcí, které je možno shlédnout. Nezbývá mi než vyslovit přání, aby se Vám tato publikace dobře četla a byla pro Vás duchovním obohacením. Zároveň si dovolím pozvat „přespolní“ čtenáře, aby si prožili alespoň kousek z jedinečné atmosféry kulturní památky, jež patří k nejstarším a nejcennějším dochovaným dřevěným kostelům v České republice.

Ing. Jaromír Krejčok starosta obce Sedliště

6

7

P

Obec Sedliště v proměnách sedmi staletí

odle některých teorií jsou počátky sousedících slezských obcí Sedliště a Řepiště spjaty s  příchodem kolonistů původem z Dolní Lužice do této části Těšínského knížectví na sklonku 13. století. Podle nejnovějších poznatků vznikly obě vesnice pravděpodobně na půdě získané lužickým šlechtickým rodem Baruthů. Název Sedliště je údajně odvozen od stejnojmenné lužicko-srbské vsi v  Dolní Lužici. Vesnice s  lužicko-srbským názvem Sedlišćo nese německý úřadní název Sedlitz a  je dnes místní částí braniborského krajského města Seftenberg. Podle jiného názoru se však název obce vyvinul ze „sídliště“ – „sedliska“. Za první spolehlivou písemnou zmínku o Sedlištích můžeme považovat soupis desátků vratislavského biskupství z počátku 14.  století (vznikl kolem roku 1305). Sedliště představovaly, podobně jako sousední Bruzovice, typ lesní lánové vsi jednořadové. Vlivem příčného dělení se později vyvinula v  lánovou ves dvouřadovou. Osu vsi netvořila po celé délce vodoteč. Osídlení v sedlišťském případě bralo ohled spíše na reliéf krajiny, vytvářející zde údolí. Menší část nejstarší zástavby obce kopíruje potok Ostravickou Datyňku, pravobřežní přítok řeky Ostravice. Rozsah obdělávané půdy ve středověkých Sedlištích byl o polovinu menší než v  sousedních Bruzovicích a činil asi 20 franckých lánů (zhruba 500 ha). Obec zůstala pravděpodobně až do poloviny 15. století alodním majetkem. Jako léno jsou Sedliště uváděny v listině těšínského knížete Boleslava II. pro manželku Annu z roku

8

Sedliště (Sedlisst) a okolní obce na mapě Těšínského knížectví Johanna Wolfganga Wielanda, r. 1731 (vydání z r. 1831)

1450. Později se staly součástí frýdecko-místeckého panství. Na počátku 16. století byly Sedliště z hlediska církevní správy součástí farnosti Bruzovice. Soupis ročních desátků bruzovické fary z roku 1506 zaznamenal v Sedlištích celkem 20 osedlých (včetně fojta). Setkáváme se zde tehdy s těmito jmény (příjmení tehdy ještě nebyla pevně ustanovena): Mrozek, Pavel, Piskorka, Tessak, Savel, Pavala, Vavřík, Zymanek, Mika, Matějak, Skotničný, Bartek Šesták, Matúš Poletopika, Kočfara, Michal, Macek, Spolnik, Hladký a Slovák. V Sedlištích se tehdy nacházel panský dvůr, který obýval jistý Matúš a neupřesněný počet komorníků (neosedlých poddaných). Urbář frýdecko-místeckého panství z  roku 1580 uvádí v  Sedlištích celkem 29 osedlých včetně fojta (jistý Jan), mlynáře (Jakub Šafránek) a nájemce panského dvora (Tomáš Di-

bel). U ostatních osedlých poddaných se jednalo o tato jména (v závorce ponecháváme originální zápis podoby jejich jména): Pavel Šperlink, Adam Milatův, Jiří (Jurek) Jaskula, Matěj Oblúček, Matěj (Macek) Hurt, Jiří (Jura) Urbánek, Vít (Vítek) Slovák, Jakub, Martin Šafránek, Matouš (Matúš ) Piskoř, Martin Havlův, Tomáš (Tomek) Havlů, Jiří (Jurek) Papala, Stanislav (Staněk) Vavříků, Pavel Ziman, Ondřej (Andrys) Matějků, Martin Matějkův, Jan Pešatův, Matěj Šesták, Martin Šimků, Mikuláš (Mikoláš ) Veselka, Martin Šesták, Matěj (Matys) Bankalů, Jan Paskovský, Valentin (Válek) Černý a Matěj Vavřičků. V období držby frýdecko-místeckého panství olomouckým biskupem Stanislavem Pavlovským z  Pavlovic v  letech 1581–1584 probíhal spor o hranice katastrů Lískovce a Sedlišť na frýdecko-místeckém panství s řepišťskými poddanými Zikmunda staršího Sedlnického z  Choltic a na Vratimově. Biskup Pavlovský navštívil sporná místa v září 1582 se šlechtickou komisí a svědky z řad poddaných, stejně jako v případě jiných sporných míst ve frýdecké části panství (Bruzovice, Pazderna). Z biskupovy odeslané korespondence vysvítá, že protestant Sedlnický odmítal celou kauzu řešit dohodou a svaloval vinu na lískovecké a sedlišťské poddané. Pavlovský proto Sedlnického několikrát nabádal k  smírnému postoji, nesetkal se však s  pochopením. Spory zřejmě doznívaly ještě v dalších letech. Podle soupisu příjmů bruzovického kostela z  konce 16. století odvádělo dávky ze Sedlišť celkem 26 plátců včetně fojta a mlynáře. Tou dobou již náleželo frýdecké panství příslušníkům rodu Bruntálských z  Vrbna (od

roku 1584). Dne 12. července roku 1612 donutil držitel panství, hrabě Jan starší Bruntálský z Vrbna († 1620), sedlišťského sedláka Jiřího Pešata k  prodeji jeho volenství v  sousedství kostela a fojtova selského gruntu za 800 zlatých. Z Pešatova gruntu byl vrchností zřízen nový dvůr (folvark).

Poslední objekt z bývalého panského dvora v Sedlištích, r. 1949

V roce 1636 čítaly Sedliště podle údajů uvedených v urbáři frýdeckého 26 osedlých poddaných, z toho 19 sedláků (jeden volný) a sedm zahradníků (jeden volný). Přesný počet komorníků není uveden. Na katastru obce se nacházelo sedm rybníků menší velikosti, listnatý les sousedící s lískoveckým a kaňovickým lesem. K  sedlišťskému panskému dvoru náležely tři zahrady a  čtyři louky. Pozemkové knihy (gruntovnice), které jsou pro Sedliště dochovány od roku 1609, nás informují o hospodářském vyčerpání obyvatel, zvláště sedláků, v  tehdejších těžkých letech probíhající třicetileté války. Například 23. března 1635 v veliké a nesnesitedlné kontribuci vojenské prodal za dědičné kousek zahrady krom 9

duba, který v tom jest sedlák Stanislav Marný Adamu Kutiřovi, který si na koupeném pozemku vybudoval chalupu. Urbář panství z roku 1664 zaznamenal o jednoho sedláka a zahradníka více, uvádí rovněž 12 chalupníků bez rolí. Sedlák Jiří Bezruč vlastnil lisovnu oleje. Panskému dvoru ubyla jedna zahrada a přibyly dvě nové louky a holubník. V Sedlištích se tehdy nacházelo šest rybníků. Po celé 17. století se v Sedlištích i sousedních Bruzovicích dařilo včelařství. Z inventáře pozůstalosti po zemřelém volném sedláku Michalu Hýlovi z 9. listopadu 1615 se dozvídáme, že se na jeho statku (č. p. 91) nacházelo úctyhodných medu 22 kbelí a včel aulův 98. Sedlišťští včelaři měli své stálé místo mezi prodejci vosku na svíce a obětiny frýdeckému růžencovému bratrstvu ve druhé polovině 17. století (patřil mezi ně Jan Bezruč, Matěj Kolář a Matěj Malík). První rektifikace karolínského katastru slezského z první poloviny 20. let 18. století zachytila v Sedlištích vedle 29 sedláků a zahradníků rovněž 30 chalupníků.

Dřevěná chalupa č. p. 139, kolem r. 1960

10

Pojmem zahradník označujeme až do poloviny 19. století příslušníka nižší venkovské společenské vrstvy s menší výměrou pozemků než u sedláka. Velikost zahradnických usedlostí se na Těšínsku pohybovala od jednoho do tří hektarů. Chalupník představoval nejnižší vrstvu venkovského osedlého obyvatelstva, bezzemka s chalupou s pozemkem nevalné rozlohy v  jejím sousedství. Její přítomnost byla charakteristická pro oblasti s méně kvalitní půdou. V Sedlištích se usazovali především v místech vyklučených lesů a v odlehlých částech katastru. Na sedlišťských usedlostech se tehdy chovalo celkem 90 ovcí, 166 krav a 24 vepřů. V obci se kromě panského dvora nacházel rovněž mlýn o jednom kole a devět rybníků. Podle soupisu farníků bruzovické farnosti z roku 1764 žilo v  Sedlištích 405 obyvatel (193 mužů a 212 žen), z toho 106 dětí (50 chlapců a 56 dívek) předzpovědního věku. Sedliště byly v  této době nejlidnatější obcí bruzovické farnosti. Urbář obce z  roku 1770 zaznamenal dědičného fojta, 14 sedláků (z toho jeden volný), 10 zahradníků (dva volní), velkého chalupníka, sedm malých volných chalupníků, 53 malých rustikalistů a jednoho malého dominikalistu. Celkový počet osedlých byl 87. Roku 1776 platilo vojenské kontribuce 28 selských gruntů a stejný počet zahradnických a chalupnických usedlostí. Církevní soupis obyvatel z  první poloviny 80. let 18. století uvádí v tomto období 582 Sedlišťanů. Tou dobou lze zaznamenat úbytek sedláků a nárůst počtu chalupníků. Roku 1776 byla na katastru Sedlišť založena hrabětem Janem Nepomukem Pražmou

Dřevěná chalupa č. p. 69 a dřevěný kříž (Mlzáky), r. 1978

z Bílkova (1726–1804) osada Mlzáky (vyskytuje se také lidový název Mlzoky či Mlsáky). Osídlení v této lokalitě je však písemně doloženo již k roku 1764. Vzniklo zde celkem pět chalupnických usedlostí (č. p. 97–101) na rozparcelované půdě, původně příslušné k  sedlišťskému folvarku. Na počátku 19. století (v roce 1804) žilo v Sedlištích ve 113 domech 637 obyvatel katolického vyznání, hovořících slezsko-moravským nářečím. Pěstoval se zde oves a žito. Nejvíce plochy z katastru obce připadalo na ornou půdu. Sedliště se již v letech 1808–1809 a posléze 1812–1815 neúspěšně pokoušely o zřízení vlastní školy, aby místní děti nemusely nadále docházet do školy v Bruzovicích. Úsilí Sedlišťanů bylo korunováno úspěchem až roku 1833, kdy obdrželi stavební povolení. Vyučování v nové zděné jednotřídní škole bylo zahájeno 1. listopadu 1835. Prvním řádným učitel byl Ignác Josef Klement Burel (1812–1892), rodák z Borové u Malenovic.

Větrný mlýnek s turbínou na č. p. 98 (Mlzáky), r. 1978

Školu hmotně podpořil rovněž bruzovický farář Pavel Prutek. Podle inventáře sedlišťské školy z roku 1842 se jednalo o zděnou budovu se  šindelovou střechou nedaleko kostela (dnes sídlo pošty a muzea Lašská jizba). Nacházely se v ní dvě obytné místnosti pro učitele a kuchyně s  cihlovým dlážděním, ohništěm a  spižírnou. Školní třída měla dřevěný strop, čtyři dvoukřídlá okna s kováním a čtyři dvoudílná okna. K mobiliáři třídy patřilo 10 kusů lavic, dřevěný učitelský stůl a dvě černé tabule. Ke škole náležela dřevěná stodola krytá šindelem. 11

Až do roku 1872 příslušely k této škole děti z  Kaňovic. V letech 1928–1930 proběhla v Sedlištích výstavba nové Jubilejní obecné školy Masarykovy (dnes Jubilejní Masarykova základní škola). Na základě zákona o obcích vznikla v roce 1850 obec Sedliště v čele s voleným starostou a zastupitelstvem.

Pedagogický sbor Jubilejní obecné školy Masarykovy v Sedlištích, sedící zleva: farář Josef Nogol, řídící učitel Karel Janošek a učitel Josef Onderek, kolem r. 1935

12

Prvním starostou byl zvolen poslední fojt Ondřej Škarabela. V této době byly byly součástí Sedlišť rovněž Kaňovice, které se však v roce 1868 opět osamostatnily. Z hlediska vyšší státní správy náležely Sedliště od poloviny 19. století k politickému okresu Frýdek, v letech 1868–1901 k  politickému okresu Těšín (okresní soud však ve Frýdku zůstal) a poté k obnovenému frýdeckému okresu. V roce 1880 čítaly Sedliště 988 obyvatel ve 170 domech. Obec byla v té době téměř výlučně českou, k českému obcovacímu jazyku se přihlásilo 983 obyvatel, jedna osoba k polskému a čtyři k jinému. O padesát let později čítaly Sedliště 1  203 obyvatel, z nichž 1 174 bylo československé národnosti, šest polské, dva německé a 21 jiné. Obec v roce 1930 čítala 203 domů. Tou dobou byly Sedliště již sídlem poštovního úřadu (od roku 1920) či četnické stanice (od roku 1912). Sedliště sehrály v závěru 19. století a v první polovině 20. století jednu z prvořadých úloh v národní a kulturní oblasti. Průkopnická role připadla sedlišťské čtenářské besedě, jež v obci působila již od 70. 19. století. V roce 1908 bylo založeno Lašské národopisné sdružení Sedlišťané, které svým významem přerostlo hranice obce. V meziválečném období sdružení čítalo na 600 krojovaných č lenův několika obcích na Těšínsku i přilehlé Moravě. Neméně významná byla sbírková činnost Sedlišťanů. Nashromážděný materiál se později stal základem sbírek dnešního Muzea Beskyd Frýdek-Místek. Mezi přední osobnosti neodmyslitelně spjaté se sdružením Sedlišťané náleží neúnavný vlastivědný pracovník Joža Vochala (1892–1965) či místní kronikář Antonín

Ferdinand Stříž (1895–1977). Na muzejní tradici v  Sedlištích navazuje od roku 1974 Muzeum Lašská jizba s knihovnou specializovanou na literaturu k regionu. Joža Vochala (1895–1965), neúnavný vlastivědný pracovník a organizátor spolkového života v Sedlištích a na Těšínsku v lašském kroji, kolem r. 1920 Rovněž k dnešnímu kulturnímu životu Sedlišť aktivně přispívají četné spolky. Je třeba zmínit především Sbor dobrovolných hasičů Sedliště. Datem svého založení (1891) patří k nejstarším českým vesnickým hasičským sborům na Těšínsku. Od roku 1901 v obci působí hornický spolek Rozkvět. V současnosti je velmi činný rovněž oddíl kopané TJ Sokol Sedliště. Navazuje na tradice Tělocvičné jednoty Sokol Bruzovice – Sedliště založené v roce 1920. Z dalších spolků v obci v minulosti působily rovněž Orel, Dělnická tělovýchovná jednota či Junák. V podnikatelském areálu v místě bývalého JZD se nacházejí firmy různého zaměření, mezi nejvýznamější patří F.M.T. Group s.r.o. V Sedlištích rovněž dlouhodobě sídlí výrobna ponožek MIKETA. Dnešní Sedliště jsou ideální lokalitou pro příměstskou turistiku. Obcí prochází cyklostezky a turistické trasy. Příjemným cílem výletů je dominantní návrší Černá

zem (374 m n.m.), kde byl v roce 1932 odhalen Památník osvobozené půdy. Toto místo nese od roku 1962 název Bezručova vyhlídka. Od roku 2005 ji zdobí rovněž plastiky sedlišťského sochaře a řezbáře Emila Adamce (* 1972). Nedaleko od těchto míst se v minulosti těžil vápenec. Ze zajímavých památek na katastru obce můžeme upozornit ještě například na pomník obětí obou světových válek v centru obce či pomník postavený

Památník osvobozené půdy z r. 1932 na Černé zemi, kolem r. 1935

13

v roce 1928 u příležitosti prvního desetiletí Československé republiky v Hájku. Ochutnávku tradiční slezské kuchyně nabízí věhlasná restaurace Lašská jizba. K 1. lednu 2013 čítaly Sedliště

1 491 obyvatel. Katastrální území činí 9,90 km2 a sousedí s městy Frýdek-Místek a Vratimov a obcemi Bruzovice, Kaňovice, Řepiště a Václavovice.

Pohlednice ze Sedlišť zachycuje centrum obce směrem od návrší Černá Země, zleva: Jubilejní obecná škola Masarykova, stará škola (tou dobou sídlo kampeličky, knihovny a četnické stanice), fara, farní kostel Všech svatých, poslední objekt z panského dvora (v popředí), obecní hostinec, věž hasičské zbrojnice, hostinec U veselého rolníka a selský grunt č. p. 80, r. 1939

H

Nejstarší písemné zprávy o kostele

istorickým klenotem Sedlišť je malebný dřevěný kostel Všech svatých z první poloviny 17. století. První písemnou zmínku o předchůdci tohoto chrámu, který je od roku 1871 farním, nacházíme v soupisu takzvaného svatopetrského haléře opolského arcijáhenství z roku 1447. Dodnes však není spolehlivě vyřešena otázka, zda je tam uvedená lokalita Czedlicz totožná se Sedlištěmi. Pokud ano, naskýtá se otázka, zda byl kostel v této době farním či nikoliv, protože soupis svatopetrského haléře uvádí pouze farní kostely. Na počátku 16. století však Sedliště byly již součástí farnosti Bruzovice. Z roku 1506 je totiž dochován výše zmíněný soupis desátků bruzovického faráře, který měl od sedlišťských farníků rovněž nárok na příjem ve výši čtyř grošů o svátku Všech svatých, jímž byl pravděpodobně zasvěcen nejstarší kostel v Sedlištích. Sedliště již zůstaly součástí bruzovické farnosti.

Po  polovině 16. století se většina území Těšínského knížectví přiklonila k  novému náboženskému učení Martina Luthera. V samotném Frýdku a okolí však luterství zdomácnělo až po roce 1554, kdy frýdecko-místecké panství vykoupil ze zástavy těšínský kníže Václav III. Adam (1524–1579) a jeho správu svěřil svým úředníkům, kteří patřili k silným stoupencům reformace. Ve Frýdku působili evangeličtí duchovní Daniel z Prostějova, Pavel Soherus, Jan Skočovský či Matouš z Hradiště. Rovněž duchovní správu farnosti Dobrá vykonávali luterští kněží (zmiňováni Matouš 14

z  Hradiště a Jan Měkota z Pardubic). Z  této skutečnosti se dá usuzovat (dosud však bez opory v písemných pramenech), že i sousední bruzovická fara byla obsazena evangelickým farářem. S evangelickou minulostí sedlišťského kostela býval spojován železný kohout, nalezený na půdě kostela v roce 1862. Jeden z jeho nálezců, Jan Polach (1852–1928), o tom později napsal: Při bourání věže a části kostela našli jsme v  koutě tmavém pod střechu starého železného kutého kohuta... Kohut

Soupis desátků a dalších povinností sedlišťských farníků vůči bruzovickému faráři Matěji Polonovi z r. 1506, opis v kronice farnosti Bruzovice z počátku 18. století

15

byl ve středověku i později na katolických kostelích jako symbol bdělosti, ostražitosti a vždy pohotovosti co do věrouky katolické. Později, kdy Martinem Luthrem založena byla evangelická věrouka, pochytili tito kohouta pro sebe, že jen na evangelických modlitebnách měli kohouta... Historicky dokázáno, že i v Sedlišti jak dřív podotknuto na krátký čas byly evang. bohoslužby, tak ten kohut mohl býti k službám... Frýdecko-místecké panství se však již brzy stalo výchozím bodem pro rekatolizaci Těšínska. V listopadu 1581 koupil toto panství olomoucký biskup Stanislav Pavlovský z  Pavlovic († 1598). V souladu s tehdy platným právem Cuius regio, eius religio (Čí vláda, toho náboženství) poslal počátkem ledna 1582 do Frýdku katolického kněze Michala Stanislav Pavlovský z Pavlovic († 1598) Regulina na zkušební dobu do svátku sv. Jiří (23. dubna) téhož roku. Jelikož faru obýval ještě luterský kněz, který se však musel z  rozkazu biskupa Pavlovského co nejdříve vystěhovat, bydlel Regulinus nějakou dobu na zámku. Z pozdějšího biskupova dopisu se dozvídáme, že tento kněz spravoval rovněž neobsazenou bruzovickou farnost a že každou třetí neděli sloužil mši v Bruzovicích. Později biskup poslal katolického kněze Matěje na faru v Dobré. Z  roku 1584 se dozvídáme o  katolickém knězi Stanislavovi, bruzovickém faráři, a jeho sporu o  zadržované desátky od farníků z Bruzovic a Sedlišť. Téhož roku do16

šlo k odprodeji frýdecké části panství hraběti Bartoloměji Bruntálskému z Vrbna († 1604), místecká část byla trvale připojena k hukvaldskému panství olomouckých biskupů. Bartoloměj Bruntálský získal zároveň i  patronátní právo nad všemi farami frýdeckého dominia. Krátce po prodeji panství adresoval biskup Pavlovský Bruntálskému dopis (2. září 1584), v němž ho nabádal, aby poddané frýdeckého panství k religii s(vat)é katolické vedouc a z bludu vyvedenej Vám zachovati ke cti a chvále jeho svaté Božské milosti a jich dobrému a  spasitedlnému ráčil. Všechny tři farnosti frýdeckého panství (Bruzovice, Dobrá, Frýdek) zůstaly od této doby již v katolických rukou. Nový držitel frýdeckého panství, Bartoloměj Bartoloměj Bruntálský z Vrbna († 1604) Bruntálský z  Vrbna, daroval 28. července 1604 sedlišťskému kostelu dědičně tři skotně (pastviny pro dobytek) s  rybníčkem a jiné menší pozemky (odňaté gruntu volného sedláka Jiřího Pešata). Tyto pozemky byl pronajaty sedlišťské obci, která z  nich musela platit kostelu ročně jeden zlatý 18 grošů na opravu aneb na paramenta ku mši svaté. Podle znění dochované závěti Bartolomějovy manželky Anny Bruntálské z  Vrbna, rozené Vyškotové z  Vodník, sepsané ve Frýdku 21. září 1606 měl sedlišťský kostel po její smrti obdržet částku ve výši 100 zlatých. Obnosem v  této výši měly být obdarovány všechny

kostely na frýdeckém panství, měla být pevná a nezcizitelná a nemohla být půjčována na úrok. Peníze byly tedy určeny pouze na opravu a jiných potřebných věcí při kostelích. Již tento starý sedlišťský kostel byl zasvěcen Všem svatým. Potvrzuje to listina hraběte Jana staršího Bruntálského z  Vrbna ze 17. června 1617, kterou převedl patronátní právo nad kostely frýdeckého panství na  vratislavského biskupa Karla Habsburského a jeho nástupce. Z  tohoto dokumentu se dozvídáme poprvé o patrociniu všech osmi kostelů na tehdejším panství. Ve  Frýdku to byl farní kostel sv. Jana Křtitele se dvěma filiálními kostely: sv. Jošta na předměstí a sv. Šimona a Judy v Lískovci. K bruzovické farnosti náležel farní

kostel sv. Stanislava v Bruzovicích a filiální kostel Všech svatých v Sedlištích. Správě fary v Dobré příslušel farní kostel sv.  Jiří v  Dobré a filiální kostel sv. Martina ve Skalici. V roce 1610 byla založena novým bruzovickým farářem Janem Scultetem († 1665) nejstarší dochovaná křestní matrika bruzovické farnosti. První zde evidovaný křest ze Sedlišť je datován k 21. listopadu, kdy farář Scultetus pokřtil Kateřinu, dceru sedlišťského fojta Adama a jeho manželky Anny. Jako kmotři jsou uvedeni Jiří Jurna ze Sviadnova, Anna Grabová a Barbora Lipová, obě z Lískovce. Další křest ze Sedlišť je evidován ke 14. prosinci 1610, kdy byla pokřtěna Dorota, dcera Jiřího a Anny Troškových.

17

U

Všem svatým vystavěný a faráři bruzovskému k spravování náleží Filiálním kostelem farnosti Bruzovice

rbář frýdeckého panství z  roku staré pokrývky k pokrytí oltáře čtyři, stří1636 obsahuje o  kostele pobrný kalich, zlatá nádobka pro Nejsvětější známku: Kostel v  té vsi jest ke cti a  chvále svátost oltářní, měděný pacifikál, tři stejné nesmrtedlnému Bohu a jeho Všem svatým vykorouhve, dvě konvičky, dvě větší zvony, stavěný a faráři bruzovskému k spravování názvonek ke mši, dva oltáře, hlavní je maloleží. Podle zmínky v nejstarší bruzovické vaný zlatem a má ciborium, druhý menší křestní matrice a ve farní kronice nahras obrazem Panny Marie a také s ciboriem, dila roku 1638 původní dřevěný kostel čtyři dřevěné svícny, čtyři dlouhé svícny, nová stavba, jejíž realizace se ujal brurůzné malby na stěnách a obojím kůru jak zovický farář Jan Scultetus. K výstavbě pro z pěváky tak pro lid. Obraz y: sv. Anny bylo použito opět dřevo, které bylo nejna  jedné straně, na druhé straně Panny Erb rodu Oppersdorfů dostupnějším materiálem. Podle místní Marie Bolestné. Na stěnách visí rozmanité tradice stavěl nový kostel sedlišťský mlynář Václav malé obraz y, lavice jsou dosti důstojné a postačující, kazatelna Šustek se synem Adamem. Vzhledem k tesařským pos pokrývkou z příze, křtitelnice má měděnou nádobu. Pro abluci vinnostem mlynářů na frýdeckém panství v raném noje určen cínový kalich, v sakristii skříň na kostelní roucha, vravověku není tato možnost vyloučena. Tou dobou byl tislavský misál, agenda a kniha příjmů. P. Jan Scultetus postavil držitelem frýdeckého panství hrabě Jiří z Oppersdorfu ve farské zahradě za své peníze domek pro komorníka. Ve svátek (1588–1651), který patřil k předním katolickým šlechVšech svatých přicházeli na mši svatou do Sedlišť Frýdečané... ticům ve Slezsku a mecenášům celé řady církevních Z inventáře se dále dozvídáme, že bruzovičtí faráři objektů (např. kostela na Prašivé). O vzhledu kostela měli povinnost sloužit v tomto filiálním kostele kromě několik let po jeho dokončení informuje nejstarší inkaždé třetí neděle ještě o svátku sv. Jana Evangelisty, ventář, sepsaný farářem Scultetem. V Sedlištích je farář druhý nebo třetí svátek velikonoční (podle libosti) ale povinen sloužit mši svatou každou třetí neděli v měsíci. Ornáty slavnost Všech svatých jsou povinni tu s pomocníky kostelními jsou zde dva, jeden nový ozdobený bílými a zelenými květy, druhý slavnostně sloužiti, tento svátek byl znovu ustanoven roku 1638 je starý, z hedvábí. Antependia jsou tři, jedno kožené, zdobené se souhlasem Nejdůstojnější konzistoře. zlatou barvou, druhé je nové a   podobné novému ornátu, třetí Vizitační protokol z roku 1652 popisuje vedle bruzovicstaré je z červeného hedvábí. Plachty z příze na pokrytí oltáře tři, kého farního kostela sv. Stanislava rovněž filiální kos-

18

tel v Sedlištích jako pěkně zbudovaný, zasvěcen ke cti Boží a Všech svatých, ozdoben velmi důstojnými malbami. Vizitátor dále poznamenal: má dřevěnou věž se dvěma zvony, v kostele jsou dva oltáře, hlavní je asi posvěcený a je nově pozlacený. Na něm se v tabernáklu uchovává Nejsvětější svátost oltářní ve stříbrném, pozlaceném ciboriu. Křtitelnice je čistá s posvátnými oleji. Lavice jsou dobře ustaveny... Mezi posvátnými rouchy a liturgickým vybavením byly vyjmenovány například dva ornáty, tři antependia, osm procesních korouhví, dvě cínové konvičky, stříbrný kalich, cínový kalich k abluci či měděný pacifikál. Z knih jsou zmíněny misál a agenda vratislavské diecéze a účetní kniha. Roku 1666 daroval sedlišťskému kostelu frýdecký arcikněz a farář Matěj František Tlametius († 1682) černý ornát

Nejstarší inventář filiálního kostela v Sedlištích pořízený kolem poloviny 17. století bruzovickým farářem Janem Scultetem († 1665), opis v kronice farnosti Bruzovice z počátku 18. století

k poctě Všem svatým a jako památku na dlouholetého zesnulého bruzovického faráře Sculteta. Kromě ornátu pořídil do Sedlišť rovněž další textilie. Mnoho cenných informací poskytuje řada knih kostelních účtů. Nejstarší dochovaná účetní kniha sedlišťského kostela byla vedena v českém jazyce v letech 1672–1735. Její vazba byla zhotovena z pergamenu obsahujícího notový záznam a texty z 15. nebo 16. století. Každoroční zápisy v knize o příjmech a vydáních jsou vedeny v pravidelných přehledných rubrikách, o nichž se hovoří již v názvu písemného pramene: Registra kostela sedlištského Všech Božích svatých, založená za dvojíctih[odného] kněze Fridricha Chalíka, na ten čas faráře, a za kostelníkův Jiříka Bezruče a Václava Fojtového léta Páně 1672. V nichžto poznamenané důchody jeho: 1) z krav a u kterých lidí zůstávají, 2) z země, zahrad, rybníčkův a kteří takové držejí, 3) z peněz půjčených pod aurok, a kteří je mají, 4) z gruntových peněz odporučených aneb ukoupených, 5) z starých restův, totižto aurokův zasedělých, 6) z proseb do míška. Item vydání 1) na chrám Páně, 2) na víno, 3) na vosk, 4) na festivaly a hostie. Pro stavebně-historický vývoj kostela a jeho kulturní dějiny jsou nejdůležitější rubriky každoročních vydání na opravy. Například hned z nejstaršího zápisu se dovídáme o opravě kostelních lavic či pořízení dvou nových plechových svícnů. O rok později byly například zakoupeny dvě nové knihy (diecézní agenda a kancionál) či nové portatile (kamenná deska většinou ve tvaru čtverce vkládající se do oltářní mensy, na ní mohla být sloužena mše). V roce 1674 se připravovala výstavba nové věžičky, byla pro ni zakoupena plechová báň 19

a  šindel, tesaři opracovali dřevo a následujícího roku byly zhotoveny a zakoupeny fošně na věžečku. Výstavba věžičky byla úspěšně provedena v roce 1676. Častou položkou v účetních záznamech jsou výdaje na pobíjení kostela dřevem a výměnu šindele, což svědčí o pečlivé údržbě dřevěné stavby. Kombinací inventáře, který sepsal v září 1678 bruzovický farář Fridrich Ferdinand Chalík (1611–1683) a  později ho o některé údaje doplnili jeho nástupci, a vizitačního protokolu z roku 1679 získáme poměrně přesnou představu o vzhledu sedlišťského kostela ve druhé polovině 17. století. Kostel Všech svatých, který podle tradice obdržel toto patrocinium od vratislavského biskupa, byl vystavěn celý nově ze dřeva. Nacházel se v dobrém stavu, ozdoben malbami a neposvěcený. Neposvěceny byly rovněž oba oltáře. Výročí posvěcení se však podle starého zvyku slavilo v neděli po svátku Všech svatých. Mohlo se jednat o památku na posvěcení předchozího kostela. Hlavní oltář Všech svatých na tmavém podstavci, pozlacený, měl přenosný svatostánek (tabernákl). Nad ním byl umístěn obraz znázorňující na malovaném plátně Krista ve společnosti světců. Ještě výše byl zavěšen obraz Panny Marie. Po stranách oltáře byly umístěny celkem čtyři sochy, dvě výše a dvě níže. V oltářním nástavci stál na sloupku obraz zmrtvýchvstalého Krista, který se dal sejmout a použít o Velikonocích. Oltář měl kamennou mensu vhodnou k posvěcení. Na evangelijní straně stál boční oltář s  vyobrazením Panny Marie na dřevěné desce. Po stranách byly původně umístěny plastiky sv. Kate20

řiny a sv. Barbory. Obě plastiky panen a mučednic byly nahrazeny novými sochami sv. Jana Křtitele a sv. Ondřeje. Nad mariánským obrazem se nacházel obraz sv.  Josefa a  v  nástavci sv.  Michaela archanděla. Tyto oltáře měly k dispozici pět antependií, osm svrchních plachet, devět spodních, šest ubrousků, 11 delších stuh k výzdobě, dvě posvěcená portatile donesená z Vratislavi s  uzavřenými ostatky svatého mučedníka Julia, Charity, panny a  mučednice, a ostatky mučedníků z družiny sv. Voršily. Portatile pro hlavní oltář posvětil vratislavský světící biskup Karel František Neander v roce 1672. K inventáři kostela náležely dva plechové svícny, šest nových dřevěných postříbřených svícnů a dva opotřebované staré, tři kříže, tabulka s  nejdůležitějšími modlitbami z  kánonu, tabulky s  počátkem evangelia sv. Jana a žalmem Lavabo, místo relikviářů dva obrazy, měděný pacifikál, dvě podušky, koberec, červené sukno k pokrytí oltářních stupňů, dvě cínové konvičky, dvě vázy na květiny, dva oltářní zvonky, zvonek visící u sakristie, mosazná kadidelnice s plechovou loďkou. Před hlavním oltářem byla zavěšena plechová lampa, ale bez věčného světla, protože se zde trvale nepřechovávala Nejsvětější svátost oltářní. Pro tento účel zde ale bylo k dispozici stříbrné pozlacené ciborium. Dřevěná křtitelnice obsahovala čistý  měděný kotlík. Uzamykala se klíčem, který vlastnil farář. Byly v  ní umístěny rovněž oleje v trojdílné nádobce. Jako zpovědnice sloužila židle stojící u  oltáře. Kazatelna byla, podle výpovědi pramenů, pěkná a pohodlná. Kostelní inventář dále obsahoval dva zvonečky na milodary vy-

bírané v průběhu kázání, dvě lepší korouhve a čtyři staré, dva pohřební kříže (jeden z nich byl bez násady a sloužil k pohřbům dětí), měděný kotlík na svěcenou vodu u  dveří, u  druhého vchodu byla umístěna kamenná kropenka. Lavice byly hodnoceny jako pěkné. K bohoslužbám zde sloužil stříbrný kalich s paténou, druhý měděný, postříbřený, také s paténou, která byla vzata z Bruzovic k nošení Těla Páně nemocným. V sakristii byl dále uložen římský misál, tři alby, šest humerálů, tři cingula, čtyři ornáty všech barev, čtyři plátěné komže pro ministranty a tři kolárky. Sakristie byla charakterizována jako malá a temná, měla zánovní skříň na bohoslužebné náčiní. V této skříni byly uloženy ještě dvě rochety, nová agenda vratislavské diecéze, účetní kniha a pokladna se dvěma klíči. V dřevěné zvonici se nacházely dva neposvěcené zvony a v malé věžičce na kostelní střeše zvonek, který kostelu hrabě František Eusebius z Oppersdorfu (1623–1691) ze zámecké kaple sv. Barbory ve Frýdku, pro níž nechal zhotovit nový a větší zvon. V roku 1680 prošla náročnější opravou kostelní zvonice. Za tímto účelem bylo bruzovickým farářem Václavem Ludvíkem Komínkem († 1681) zakoupeno 10 plechů. Účty nám o této rekonstrukci dále vypovídají, že bylo zaplaceno tesařům, kteří najímali zvonici na odkup 18 gr., dáno za dubec fojtovi na špici na zvonici, dáno malířovi od pozlacení kříže 3 zl. 27 gr., dáno tesařům od pobíjení kříže na zvonici kostela a parkánův 7 zl. 30 gr. Jak bylo u těchto stavebních aktivit obvyklé, muselo být nakoupeno veliké množství šindele a speciálních hře-

bíků. V  daném roce bylo frýdecké a zvláště sousední hukvaldské panství postiženo vpádem uherských kuruců. Farář Komínek se oprávněně obával násilností a loupeží, a proto nechal v sedlišťském kostele vybudovat speciální skrýš na úschovu cenného liturgického náčiní. V účtech se o tom zachovala zmínka: Dáno zedníkovi od zasklepení kalichův v  čas postrachu rebel[antského] 4 gr. 6 hal.. V roce 1683 byl pořízen nový boční oltář, jehož autorem byl věhlasný frýdecký stolař a řezbář Filip Weissmann (1639–1719). Tento umělec zajistil rovněž přenesení starého oltáře, opravu kazatelny a všech kostelních lavic. Pro nový boční oltář Panny Marie byly tehdy namalovány dva obrazy. Následující rok byl tento oltář pozlacen malířem Janem Volným. Roku 1686 bylo Weissmannovi za novou mřížku před hlavní oltář zaplaceno šest tolarů. Téhož roku musel kostel odevzdat kontribuci na spomození vojny turecké částku 25 grošů. V květnu 1688 vizitoval farnost opolský arcijáhen Martin Theofil Stephetius z Thursternu (1641–1709), jenž zanechal stručný zápis také o Sedlištích. Podle protokolu měl filiální kostel dřevěný malovaný strop, cihlovou podlahu, umělecky vyřezávanou a malovanou kazatelnu na evangelijní straně, na téže straně přiléhala k presbytáři sakristie. Při další kanonické vizitaci roku 1697 napsal týž vizitátor o sedlišťském kostele, že je vzdálen od matky (tj. farního kostela) čtvrt míle, je celý dřevěný, neposvěcený, pod titulem Všech svatých, s malovanými stěnami z  desek, celý je vydlážděn. Kazatelna na straně evangelijní je dokola umělecky ozdobena, na téže straně se nachází malá a temná dřevěná sakristie. Lavice jsou dostačující. Dřevěná 21

křtitelnice, s křestní vodou v měděné nádobě, je uzamčena klíčem řovským, který byl ustaven v kostele v roce 1708. Farář a má posvátné oleje. Je zde také z povědnice a dva neposvěcené Ondřej František Mandáč zaznamenal mezi přírůstky oltáře, hlavní Všech svatých a boční Blahoslavené Panny. Nejve vybavení filiálního kostela relikviář, stříbrnou monsvětější svátost se tady nepřechovává. Dřevěná zvonice má dva stranci, stříbrné konvičky (vše pořízeno jeho předzvony... Připojen je i  velice stručný výčet liturgického chůdcem Ondřejem Antonínem Josefem Bienkem) náčiní a obřadních rouch: Pozlacený stříbrný kalich s paa bílý ornát, zakoupený farníkem Janem Mertinou. ténou, tři alby, pět ornátů, stříbrná monstrance I v následujícím období pracovali pro sedvážící 100 lehkých uncí, pořízená nově roku lišťský kostel frýdečtí řezbáři a sochaři 1695, a jiné náčiní potřebné ke sloužení Weissmannové. Například roku 1714 mše svaté. byla zhotovena Filipem Jakubem Papež Klement XI. udělil v roce Weissmannem (1675–1726) nová 1702 sedlišťskému kostelu odmřížka před hlavní oltář, o   rok pustky, které byly schváleny k pupozději vyrobil jeho bratr Matyáš blikování vratislavským generálFrantišek (1671–1742) kazatelnu ním vikářem Reitlingerem 1. září a  roku 1733 dvě sochy andělů téhož roku na sedm let. Pro svátek ke svatostánku. Další představu Všech svatých platily plnomocné o  barokní podobě kostela nám odpustky. V roce 1703 byly zakoupodavají vizitační protokoly z let peny od jistého Jiřího Kabáta dva 1717 a 1719. Jejich znění je téměř relikviáře pro hlavní oltář. Násleidentické: V Sedlištích je filiální kosdujícího roku byl pro sedlišťský tel, který je dřevěný, z  desek a  dost Barokní obraz Nanebevstoupení Páně z bočního kostel pořízen druhý boční oltář. prostorný. Má dva oltáře, hlavní je pooltáře na pravé (epištolní) straně Zděnou část zhotovil jistý zedník staven ke cti Všech svatých, není posvěcen z  Frýdku. Malířské práce a zlacení vykonal frýdecký má přenosné portatile, tři plachty a vše potřebné. Druhý oltář malíř Kristián Milotský († 1722) a jeho učni. Oltář nesl ke cti Blahoslavené Panny Marie stojí na evangelijní straně, má rozměrnější obraz Nanebevstoupení Páně, nad ním byl portatile, plachty a všechno nezbytné. Třetí oltář ke cti Nanezavěšen obraz s motivem Seslání sv. Ducha. Roku 1707 bevstoupení Páně stojí na epištolní straně, postrádá portatile, zhotovil pro sedlišťský kostel mosazný pacifikál těšínmá také tři plachty a vše nezbytné. Křtitelnice je bez křestní ský zlatník Václav Kalivoda. Téhož roku byl zhotoven vody. Přechovávají se v  ní také posvátné oleje. Kostel má dobnový pozitiv (malé přenosné varhany) Vavřincem Svarou kazatelnu a kůr s pozitivem... Po zhodnocení ročních 22

příjmů a kostelníků upoutala pozornost vizitátorů sakristie, která byla dřevěná, z desek a vydlážděná, uschovává se zde stříbrný pozlacený kalich, stříbrná monstrance, dvě stříbrné konvičky se stejným táckem, pozlacené stříbrné ciborium. Obřadní roucha jsou všechna barevná, je zde misál a agenda. Kostel obklopuje hřbitov ohrazený dřevěným plotem, v dřevěné věži se nacházejí dva zvony, třetí, malý, zvonek visí ve věžičce nad kostelem, panuje přesvědčení, že jsou požehnány... Kombinací údajů obsažených ve vizitačních protokolech z let 1717 a 1719 a  inventárních soupisů z  let 1719–1720 a 1726 získáme poměrně komplexní představu o barokní podobě sedlišťského filiálního kostela. Podle těchto pramenů se kostel nacházel v  dobrém stavu a jeho interiér byl ozdoben malbami. Nebyl oficiálně posvěcen, ale památka posvěcení se podle tradice slavila v neděli po svátku Všech svatých. Objekt byl charakterizován jako dostatečně prostorný. Interiér zdobily již tři odpovídající oltáře. Hlavní oltář Všech svatých měl černý podklad se zlacením a otáčecí svatostánek. Uprostřed se nacházel na plátně malovaný obraz Krista stojícího mezi světci a  nad ním menší obraz Panny Marie, královny nebe. Po stranách byly umístěny plastiky sv. Barbory a sv.  Kateřiny, jež zde byly přeneseny patrně z mariánského oltáře. Nad nimi byly zavěšeny dvě plastiky andělů. Oltářní nástavec nesl obraz zmrtvýchvstalého Krista. Používal se o Velikonocích. V kamenné oltářní mense bylo uloženo již zmíněné portatile posvěcené vratislavským světícím biskupem Neandrem. Na evangelijní straně stál boční oltář Panny Marie. Jeho černá podkladová barva byla rovněž

Inventář filiálního kostela v Sedlištích pořízený bruzovickým farářem Matějem Františkem Tadeášem Vránou (1679–1752), r. 1719

kombinována se zlacením. Po stranách oltářního obrazu Panny Marie, královny Všech svatých, stály plastiky sv. Ondřeje a sv. Jana Křtitele. V horní části byl zavěšen obraz sv.  Josefa a úplně nahoře sv. Michaela archanděla. Tento oltář měl malé portatile konsekrované roku 1682 krakovským světícím biskupem Mikulášem Oborským. Na druhém bočním oltáři byl umístěn obraz znázorňující Nanebevstoupení Páně a menší 23

obraz s motivem seslání sv. Ducha. I když se jednalo pouze o filiální kostel, všechny oltáře byly opatřeny náležitou výbavou. Kromě toho byly na hlavním oltáři vystaveny ještě dva relikviáře. Před hlavním oltářem byla zavěšena olověná lampa pro věčné světlo. Rozsvěcovala se pouze každou třetí neděli, kdy zde byla sloužena mše. Pozlacená kazatelna byla pořízena roku 1714 za kostelní peníze, zčásti přispěli dobrodinci. Namísto zpovědnice se i nadále používala vhodná židle, jež byla umístěna poblíž hlavního oltáře v presbytáři. Dřevěná křtitelnice obsahovala čistý měděný kotlík, pro případ nutného křtu dítěte. Zamykala se a klíč měl u sebe farář. Byly v ní uschovány také posvátné oleje v trojdílné nádobce. Za tyto oleje platila ves Sedliště 18 krejcarů a peníze se odevzdávaly jako tzv. svatopetří. V kostele byly dva zvonečky (mišky) pro vybírání peněz. V chrámové lodi se nacházely ještě čtyři korouhve, kříž k pohřbům a měděná nádoba na svěcenou vodu u dveří, u druhého vchodu sloužila tomuto účelu kamenná kropenka. Lavice byly charakterizovány jako nové a pohodlné. Rovněž pozitiv byl nový. Z liturgického náčiní jmenujme alespoň dvě stříbrné konvičky s táckem, pozlacené stříbrné ciborium a pozlacený stříbrný kalich s  podobnou paténou. Sakristie byla charakterizována jako malá a temná. Nacházela se v ní almara a skříňka. Roku 1731 byla opavské zlatnické dílně Františka Bordona předělávána stará stříbrná monstrance na novou. Její zhotovení zajistil činorodý bruzovický farář Matěj František Tadeáš Vrána (1679–1752). Sedlišťský kostel vděčí tomuto knězi vděčí za půvabný barokní hlavní 24

oltář, který se dochoval na svém původním místě až do dnešních dnů. O pořízení oltáře na přelomu let 1733 a  1734 nás informuje vedle účetní knihy i latinský nápis na oltářním retabulu. Z účtů se dozvídáme jak o již výše zmiňovaných Weissmannových andělech ke  svatostánku, tak o práci frýdeckého malíře Jana Jakuba Gely (1709–1786) na novém hlavním oltáři. V červnu 1735 nechal farář Vrána ve zvonařské dílně Stanků v Opavě zhotovit nový pacifikál a o rok později v opavské zlatnické dílně přetavit a pozlatit starý mešní kalich. Nový kalich posvětil 29. května 1736 fulnecký prelát Gratabi. Interiér ani exteriér kostela Všech svatých neprošel v  dalších desetiletích 18. století žádnými radikálními změnami. Dochované písemné prameny informují o pravidelných nákladech spojenými s běžnou údržbou dřevěné stavby (časté výměny šindelových střech, vadných a zahnívajících trámů či desek apod.). Výjimku by mohly snad představovat komplexnější rekonstrukce dřevěné zvonice v  letech 1742–1744 a  1775–1776. V  roce 1779 byly do sedlišťského kostela přeneseny staré opotřebované varhany z  Bruzovic. O sedm let později byl hudební nástroj opravován. Další změny v interiéru se vztahují především k pořizování výbavy kostela. Roku 1778 byly pořízeny nákladem kostelníka Jakuba Petreka a jiných dobrodinců obrazy křížové cesty. V  neděli 21.  června 1778 je slavnostně posvětil generální vikář a  frýdecký arcikněz Justus Vilém Pražma z Bílkova (1727–1795). Roku 1781 bylo zakoupeno celkem osm nových cínových svícnů, z toho šest

větších, a rovněž nové lavice. Roku 1786 přibylo nové Nejsvětější svátost oltářní. V roce 1800 chrám obdrciborium, o rok později nový misál, měděný pacifikál žel nové varhany v ceně 160 rýnských zlatých. Jméno a šest dalších cínových svícnů. V roce 1778 se sedlišťvarhanáře není známo. Zřejmě se však nejednalo o příský dům Boží stal dějištěm nepříjemné události. Poliš kvalitní nástroj, protože již o deset let později byly dle zápisu v bruzovické farní kronice vylomili zloději opravovány. 15. června 1778 dveře do sedlišťského kostela a rovněž Farář Pavel Prutek (1772–1842) sepsal v roce 1808 podo sakristie. Uřezali provazy od zvonů a odcizili dvě dle nařízení politických úřadů podrobný inventář filiálalby, 10 ručníků, rochetu a ornát se stříbrnými ního kostela. Největší pozornost pochopitelně věnoval prýmkami. Prýmky z ornátu otrhali a pokovovým předmětům, které byly tehdy rekvíroškozené roucho nechali pohozené na vány pro válečné účely (koaliční války s   nanedalekém panském plotě. Střípoleonskou Francií). První místo zaujímal brný mešní kalich si naštěstí nepozlacený stříbrný kalich s paténou. Dále odnesli, protože byl uzamčen v se ve výbavě kostela nacházel pozlacený nově pořízené skříni v sakristii. měděný kalich s  paténou, pozlacená Vnitřní vzhled kostela zůstal měděná paténa pro návštěvy nemocod první poloviny 18. století ných, pozlacená měděná monstrance neměnný. Dosvědčují to dva a měděný kotlík ve křtitelnici. Z  cínu inventáře z let 1788 a 1794. Nobyly vyrobeny dva páry mešních konvivinkou byla změna patrocinia ček s táckem, dvě nádobky pro posvátné bočního mariánského oltáře na oleje a lavor v sakristii. Na zvonici, která levé (evangelijní) straně. Novým stála samostatně před kostelní lodí, byly patronem tohoto oltáře se stal zavěšeny dva zvony. Největší nesl nápis: Barokní obraz sv. Antonína Paduánského z bočního oltáře na levé (evangelijní) straně populární světec sv.  Antonín Jesus Nazarenus Rex Judeorum – Joannes MaPaduánský. Přibyla také poutní slavnost stanovená na theus Simon vom Jahre 1736 a byl bezpochyby ulit v Opavě. neděli po svátku sv.  Antonína (13. června). Zajímavá Menší zvon byl bez jakéhokoliv nápisu, stejně jako zvoje zmínka o tom, že v kostele neexistoval Boží hrob. nek v malé věžičce (sanktusník). V kostele se nacházely Vysvětlením je skutečnost, že se bohoslužby svatého ještě tři oltářní zvonky a jeden visící na stěně u vstupu týdne i velikonočního tridua konaly ve farním kostele do sakristie. Inventář dále obsahuje obšírný výčet kosv  Bruzovicích. Ve svatostánku sedlišťského kostela telního prádla a litugické výbavy. Za pozornost stojí se však na sklonku 18. století již trvale přechovávala alespoň sedm barevných ornátů ušitých z hedvábí a oz25

dobenými vesměs zlatými nebo stříbrnými prýmkami a lemy. Z knih se v sakristii nacházely dva mešní misály, dva misály k pohřbům, diecézní agenda a sakramentář. Ze zajímavostí v inventáři sedlišťského kostela zmíníme ještě dvoje pohřební máry či formu na pečení hostií. V tomto inventáři je rovněž poprvé uvedena podsíň okolo kostela (tzv. sobota), což však nevylučuje její dřívejší existenci. Již v roce 1808 byla pisatelem inventáře, farářem Pavlem Prutkem, chápána jako jistý znak starobylosti dřevěného chrámu. V polovině roku 1842 byla zchátralá, šindelem krytá podsíň s dřevěnými sloupky opravena, především na severní straně. Na této rekonstrukci se podíleli tesař Jiří Mojžíšek, „murař“ Jan Fajkoš, Ondřej Škarabela a Martin Bárta. Dochovalo se několik českojazyčných kvitancí těchto řemeslníků vystavených bruzovickému faráři Ondřeji Prutkovi. Pro ilustraci ocitujeme jednu z nich, které za negramotného

Pohled do krytého ochozu (soboty) na pravé (jižní) straně kostela, r. 1937

26

Kvitance Jiřího Mojžíška ze Sedlišť vystavená bruzovickému faráři Ondřeji Prutkovi (1789–1861) za tesařské práce na sedlišťském kostele, dokument napsal sedlišťský učitel Ignác Burel (1812–1892), 4. července 1842

tesaře Mojžíška napsal a podepsal sedlišťský učitel Burel: Quitanci na deset rýnských 50 krejcarů stříbrných peněz za tesařskou práci při sedlišťském kostele. A sice za 32 ½ dne á 20 1/5 fr., které dolepsaný z svými spoludruhy od velebného bruzovského pana faráře na dnešním datum do svých ruk jistě obdržel. Sedlišť dne 4. července 1842. +++ Jiří Mojžíšek, tesař, Ignác Burel, m. p., jména podpisovatel. Z dalších oprav kostela v první polovině 19. století jmenujme alespoň nejvýznamnější. V roce 1820 proběhla výměna šindele na střeše na presbytářem (vykonal Jakub Němec), o pět let později na střeše chrámové lodi (taktéž v roce 1833). V roce 1826 proběhla oprava malé

věžičky a velké zvonice, která získala nový železný kříž ukovaný jistým kovářem Slívou. Obě věže prošly nákladnější opravou rovněž v roce 1850. V roce 1828 získal interiér kostela novou opukovou dlažbu. Téhož roku byly sedlišťským stolařem Pavlem Kocichem zhotoveny nové oltářní mensy a Františkem Chovancem vystavěny nové boční oltáře a kazatelna (na něž byly přeneseny plastiky a obrazy ze starších). V  roce 1847 zakoupil farář Ondřej Prutek pro sedlišťský filiální kostel v Těšíně starší stříbrný mešní kalich bez patény. Následujícího roku proběhla větší oprava varhan. V  roce 1856 zamýšlel týž duchovní správce odstranit část podsíně na severní a východní straně kostela a jeho stěny na ochranu před povětrností nechat pobít šindelem. Na jižní straně, kde byl boční vstup do kostela, měla být podsíň zachována. Počítalo se rovněž s vyřezáním dvou oken do severní stěny lodi. Podsíň však byla na severní straně nakonec zachována. Významnými úpravami prošel kostel Všech svatých v  60. letech 19. století. Již v  roce 1861 byl štafírován hlavní oltář a pořízen nový svatostánek nákladem 243 zlatých. O dva roky později byla postavena tesaři Fojtíkem a Vaškem nová sakristie. Její předchůdkyně byla již prostorově nedostačující. Postrádala navíc okna. Nad novou sakristií byla zřízena oratoř s výhledem do presbytáře. Farář nechal sakristii opatřit dvěma zamřížovanými okny. Při té příležitosti měla být také opravena zchátralá kruchta. Obec Sedliště na tuto úpravu poskytla částku 200 zlatých. V souvislosti s výstavbou nové sakristie došlo k  potřebě zhotovení nové kaza-

telny, na niž by kněz vstupoval ze sakristie. K jejímu zhotovení a přenesení uměleckých částí výzdoby ze staré kazatelny došlo v roce 1864. V roce 1863 pořídila obec svým nákladem do kostela lustr a novou lampu věčného světla. V  letech 1865, 1867 a 1870 proběhla výměna dláždění. V roce 1867 došlo k usazení nových dveří bočního vchodu do kostela na jižní straně, pořízení nové dubové lavice pro přistupující ke svatému přijímání a opravě obou bočních oltářů. O rok později byl pořízen nový obraz ke křitelnici. Interiér kostela byl v letech 1868–1870 vymalován nákladem obce ve výši 510 zlatých. V  první polovině 60. let 19. století prošel sedlišťský kostel  významnou proměnou své architektury. Stavební přípravy probíhaly již od roku 1862, kdy byla rozebrána původní masivní zvonice stojící samostatně před kostelem a zvony přeneseny provizorně na půdu. Jan Polach vzpomínal na původní zvonici následovně: Věž a zvonice byla postavena samostatně před hlavním vchodem do chrámu, spojena střechů tak zvanů předsíní. Věže stavěna čtyřhranně do pyramidy čtyrmi silnými klady dole do t. z. průtěže zapravené a nahoře kladkově spojené. Kdež teprve kolmo asi čtyrmetrová do výšky prostora pro 2 zvony byla a teprve nad tím věžní střecha zakončena s pozlacenu baní a křížem, křížem dvojitým, křížem Cirilo-Metodějským... Věže zvonice našeho kostela pobita byla od místa, kde zvony umístěny byly šindelem, ke zvonům bylo trojí poschodí, od zvonů byly čtyři okenka na čtyři strany jako vyhlídka a rozvlnění zvonových zvuků. Byl to můj malý revír v čas zvonění jako školáka v roce 1861–1862, kdež v roce 1862 přestavěl a přistavěl se o 2 ½ sáhy na zdel, 27

Podoba sedlišťského kostela před přestavbou v l. 1862–1865, jak ji podle vlastních vz pomínek zachytil Jan Polach (1852–1928), r. 1923

stará zvonice-věž zbořena a věž postavena na kostele, jak dosuď stojí... Byli jsme tři vybrani p. učitelem Chrostkem choditi zvoniť v poledne a za mrtvé, neb v čas stavby byl menší zvon zatímně pověšen na půdě kostelní... Kostelní loď byla rozšířena na západní straně a zřízena nová kruchta. Obec na tento účel poskytla v roce 1864 zdarma povozy a dřevo. Následujícího roku byla postavena nová věž nad hlavním vstupem, která nahradila původní samostatně stojící zvonici. Věž byla v  roce 1866 nákladem obce natřena. Podle místní tradice stavěl novou věž sedlišťský řezbář a tesař Ondřej Gavlas (1824–1892). Architektura kostela získala dnešní vzhled. Jak vyplývá ze soupisu materiálu použitého při rekonstrukci, došlo tehdy k navýšení počtu oken na 10  a  dosavadní okna byla zvětšena. Prodloužení objektu dokládá i srovnání rozměrů kostela. Zatímco 28

v roce 1808 dosahoval kostel délky 16,5 m, při popisu v  roce 1950 měl kostel vnitřní délku 22,6 m a vnější 23,4 m. Provoz se neobešel bez laických sil. Jejich hlavní představitelé byli dva nebo tři tzv. kostelní otcové (aeditui, vitrici, Kirchenväter), volení na obecních hromadách z  vážených sedláků. Většinou zastávali zároveň i službu kostelníků (Kirchendiener). Otcové se starali o dobrý stav kostela a jeho inventář, pravidelně kontrolovali kostelní účty a opatrovali jeden klíč pokladny s kostelními penězi. Za své služby měli právo na slavný pohřeb a pobírali z  kostelních peněz roční odměnu. Tyto zvyklosti se zachovávaly až do roku 1776, kdy Marie Terezie zrušila výsady kostelních otců a vzbudila tím velikou bouři nevole. S kostelními otci v Sedlištích se v pramenech setkáváme poprvé až v roce 1672. Tehdy tuto nelehkou službu vykonávali Jiří Bezruč a Václav Fojtův. Od roku 1677 byl kostelním otcem svobodný Jan Kohut a roku 1695 k němu přibyl Matěj Kolář. Oba byli hodnoceni jako spolehliví a opatrovali jeden ze dvou klíčů od kostelní pokladny (druhým disponoval farář). Jako jejich nástupci byli roku 1719 připomínáni Jan Nezhoda a Stanislav Grygar. Jejich pravidelný plat činil tři groše z bohoslužeb konaných ve filiálním kostele. Stejnou částku dostávali i z fundace, založené roku 1679 frýdeckou měšťankou Hedvikou Syřínkovou. Roku 1808 činil pravidelný roční příjem sedlišťských kostelníků rýnský zlatý. Ve sledovaném období byla existence každého kostela pevně vázána na zajištění jeho jmění (záduší), z  ně-

Zápis z účetní knihy sedlišťského kostela, r. 1812

hož se financovala jeho údržba ale také výdaje na bohoslužby. Rovněž sedlišťský filiální kostel disponoval pevnou částkou, jež byla zvyšována systémem pravidelných každoročních příjmů. Kromě peněz ze sbírek a  fundací, z  nichž se hradily výdaje na víno, hostie a vosk (svíce), to byly především příjmy z pastvin, zahrad a rybníčků. Víme, že kostel vlastnil již od roku 1604 tři pastviny pro dobytek (skotně) a rybníček, které pronajímal sedlišťské obci za roční poplatek jeden zlatý

18 grošů. Obec platila kostelu jednou ročně, vždy na sv. Martina (11.  listopadu). Z  nejstaršího inventáře se dozvídáme, že v polovině 17.  století dostával kostel ročně z Kašparovy zahrady 15 grošů, ze zahrady Václava Ježe stejnou částku, z Haluškovy zahrady tři groše, od zahradníka Jana Soboty zlatý a z rybníků 11 grošů 10 haléřů. Roku 1672 platili kostelu za rybníky Matěj Michálek, Jan Cholík, panský dvůr z rybníčku na Kulhánkově gruntu, Jiří a Václav Kulhánkovi, Jiří Bezruč a Jakub Mužný z Bruzovic. O sto let později bylo držitelů rybníčků o jednoho méně, avšak počet pronajatých zahrad se nezměnil. V roce 1808 patřili k nájemcům (pachtýřům) kostelních nemovitostí vedle frýdecké vrchnosti a obce Sedliště rovněž Sedlišťané: Ondřej Petrek (pole), Josef Šebesta (pole), Jakub Kohut (pole), František Jež (pole), dědici Matěje Švrčka (pole), dědici Floriána Polacha (pole), dědici Františka Chovance (zahrada), Ondřej Rodek (rybník), Jan Fojtík (louka), Ondřej Nezhoda (louka), Jakub Nezhoda (zahrada) a Jan Válek (zahrada). Sedlišťský kostel byl finančně zabezpečen rovněž vlastnictvím tzv. železných krav. Původně se jednalo o odkazy živých zvířat (většinou krav a ovcí) některých farníků místnímu kostelu. Faráři pak tato zvířata pronajali některým osedlým poddaným, kteří za nájem odváděli většinou několik grošů ročně. Bývalo pravidlem, že kdo takový dobytek, ačkoliv zdánlivě zdarma, přijal, uvázal na své hospodářství jednou provždy finanční povinnost i pro své potomky. Počet železných krav sedlišťského kostela nepředčil farní chrám v Bruzovi29

město Frýdek. V roce 1869 byl splácen sedlišťskému záduší úrok z půjček ve výši úctyhodných 1 379 zlatých 70 krejcarů. Mezi další příjmy záduší patřily poplatky za pohřební vyzvánění a tzv. gruntovní peníze. Jednalo se o půjčku kostela hospodářům na zakoupení gruntů. Mezi největší dlužníky filiálního kostela v této oblasti patřili v 18. století sedlišťští fojti.

Centrum obce Sedliště s kostelem, hřbitovem, školou a panským dvorem v mapě povinného císařského otisku stabilního katastru, r. 1836

cích. V první polovině 17. století jich bylo v Sedlištích sedm, úrok z  nich činil zlatý devět grošů. Stejný počet krav zde zaznamenal vizitátor roku 1652 či účetní kniha o dvacet let později, roku 1697 jich bylo šest. Do roku 1735 jejich počet stoupnul na 26, za jednu se platilo devět grošů, většinou se však na gruntech nacházely dva kusy (včetně sedlišťského fojtství). Roku 1767 vlastnil kostel 33 krav a v roce 1800 platilo 19 hospodářů za nespecifikovaný počet železných krav celkem 41 rýnských zlatých ročně. Další zdroj příjmů tvořily úroky z půjček kostelních peněz. Stejně jako v případě farního kostela v Bruzovicích si i od sedlišťského chrámu půjčovala nejvíce peněz šlechta. V 18. století se jednalo například o držitele frýdeckého panství, hraběte Františka Viléma Pražmu z Bílkova či držitele dolnodomaslavického panství, rytíře Antonína Harasovského z  Harasova. Častým dlužníkem sedlišťského kostela však bylo rovněž 30

Farní kostel sv. Stanislava a fara v Bruzovicích, duchovní centrum bruzovické farnosti, k níž náležely Sedliště až do r. 1871, r. 1938

Listina zbožné fundace Josefa Bělici ze Sedlišť pro sedlišťský kostel, psaná místním učitelem Ignácem Burelem, 15. prosince 1841

Pevnou součástí života každé farnosti v tomto období se stala zbožná nadání (fundatio pia) neboli fundace. Jednalo se o majetkovou podstatu věnovanou církvi, jež měla příjmy z nich používat k zbožným a dobročinným účelům. V bruzovické farnosti byl nejrozšířenějším typem fundací odkaz finanční částky farnímu, sporadicky také filiálnímu kostelu. Cílem fundací bylo nejčastěji konání zádušní mše, různých pobožností a modliteb především za spásu fundátorovy duše, případně také za jeho zemřelé rodinné příslušníky, příbuzné a přátele. Výnos z fundací plynul do zádušního jmění a zároveň navyšoval příjmy duchovního a kostelního personálu, který při fundační mši asistoval (ministranti, kostelníci, zvoníci, varhaníci, zpěváci, měchošlapi aj.). Významnými mecenáši kostelů na frýdeckém panství byli manželé Hedvika a Jakub Syřínkovi z Frýdku.

Hedvika Syřínková založila 30. března 1679 historicky první fundaci při filiálním kostele Všech svatých v Sedlištích ve výši 25 tolarů. Farář měl z fundace dostávat tolar, učitel šest grošů, sedlišťský kostel devět grošů a tamější kostelníci tři groše. Bruzovický farář měl v Sedlištích sloužit každý rok 30. března mši za fundátorku a učitel při ní měl zpívat litanie o Nejsvětějším jménu Ježíšově. Do roku 1871, kdy byl sedlišťský kostel povýšen na farní, při něm bylo založeno již 47 fundací (poslední, ve výši 80 zlatých založil roku 1860 Ondřej Škarabela). Do první světové války přibyly ještě fundace Anny Mojžíškové, Mariany Kachlové, Johany Uherkové, Johany Škapové a Anny Škovranové. V meziválečném období se od této starobylé zvyklosti v sedlišťské farnosti upustilo.

31

V

Samostatným farním kostelem

  neděli 22. po sv. Duchu roku 1871 (29. října) oznamoval bruzovický farář Madry farníkům shromážděným ke službám Božím ve farním kostele sv. Stanislava v Bruzovicích: Ve středu jest zasvěcený svátek Všech Božích svatých, odpust v Sedlišť a slavná instalace nového faráře. Tímto lakonickým konstatováním se pomyslně rozloučil se svými povinnostmi i staletými závazky svých předchůdců vůči filiálnímu kostelu v Sedlištích, který v uvedeném roce vstoupil do nové dějinné epochy.

Farní kostel Všech svatých v Sedlištích, kolem r. 1910

Stal se farním chrámem, tedy duchovním centrem nově založené farnosti Sedliště. A proto mu muselo být prvním sedlišťským farářem Janem Josefem Gorilem a vedením obce, která na sebe nyní převzala od Habsburků držbu patronátního práva, věnováno mnoho pozornosti. Již v roce 1871 ozdobily kůr sedlišťského kostela 32

nové varhany v  hodnotě 800 zlatých. Obec uhradila polovinu nákladu. Autorem varhan byl pravděpodobně varhanář Jan Hauke z Těšína. O rok později následovalo zlacení kalichu a pacifikálu a pořízení nové lavice pro hudebníky na kůru. V roce 1873 získal sedlišťský farní kostel dva nové ornáty (bílý a černý), zpovědnici, kadidelnici, kropáč (aspergil) a další vybavení nezbytné pro pravidelný liturgický provoz. Dopisem ze 16. dubna 1874 žádal farář Goril generální vikariát pro rakouskou část vratislavské diecéze o povolení k pořízení nového svatostánku (tabernáklu) pro hlavní oltář. Dostalo se mu kladné odpovědi s podmínkou, že náklady uhradí obec jako patron kostela. O dva roky později se farář společně se sedlišťským starostou Stanislavem Juřicou (1824–1910) obraceli na generální vikariát s prosbou o poskytnutí finančního příspěvku na novou křtitelnici (pouze vnitřní nádobu). V období první světové války ztratil sedlišťský kostel všechny své zvony. Byly rekvírovány rakousko-uherskou armádou pro válečné potřeby. Po menším zvonu (145 kg) z velké věže přišel 6. září 1917 větší zvon z roku 1735. Vážil 368 kg a farní úřad v Sedlištích za něho obdržel 1 472 rakouských korun (1 kg po 4 korunách). V kostele zůstal pouze sanktusník o váze zhruba 20 kg ve věžičce nad presbytářem. Farář Josef Nogol proto vstoupil v roce 1921 v jednání s firmou Richarda Herolda (1877–1945) v severočeském Chomutově (Richard Herold, Glockengiesserei und Mettallwaren-Fabrik, Komotau in Böhmen). Pro výběr firmy byla rozhodující dobrá

zkušenost farářů z Dobratic a Stříteže, kteří u ní krátce před tím pořizovali zvony pro své farnosti. Nogol v dopise adresovaném obecnímu zastupitelstvu z 5. března

1922 napsal: V obci asi jeví se veliká touha po zvonech a zájem o ně, neboť Antonín Haleš z Kutů nabídl půjčku na zvony 10 000  Kč a pan Frant. Jež, rolník, pravil, že dá dřevo k opravě

Jedna z nejstarších fotografií interiéru sedlišťského kostela, na lavicích jsou štítky se jmény předplatitelů míst k sezení, kolem r. 1910

33

věže. Heroldova firma nakonec zhotovila pro sedlišťský kostel v průběhu roku 1922 dva nové zvony. Větší o váze 393 kg (samotná zvonovina 297 kg) a průměru 82 cm byl ulit ke cti sv. Antonína Paduánského. Nesl reliéf světce a  český nápis majuskulou: SVATÝ ANTONÍNE / ORODUJ ZA NÁS! Stál 17 226 Kč. Menší zvon o váze 209 kg a průměru 65 cm nesl reliéf Na-

Dopis sedlišťského faráře Josefa Nogola chomutovskému zvonaři Richardu Heroldovi (1877–1945) s nákresem situace zvonové stolice a původních zvonů rekvírovaných za 1. světové války, 23. srpna 1921

34

nebevstoupení Páně a český nápis majuskulou: KÉŽ VŠICHNI TAM SE DOSTANEM / KAM JSI TY, Ó PANE, VSTOUPIL. Jeho cena činila 8  140 Kč. Autorem znění nápisů obou zvonů byl farář Nogol. Oba Větší zvon sv. Antonína Paduánského (393 kg) zvony byly dozhotovený firmou Richarda Herolda v Chomutově v r. 1922 a rekvírovaný nacisty v r. 1942, r. 1939 praveny dráhou do železniční stanice Frýdek. Cena za transport činila 700 Kč. Pořízení nových zvonů dohromady vyšlo na 26  336 Kč. Jejich slavnostní posvěcení vykonal v  neděli 30. července 1922 kníže-biskupský komisař Stanislav Weissmann (1866–1946) po slavnostní mši sloužené jablunkovským arciknězem a farářem Antonínem Waschitzou (1852–1926). V neděli 6. srpna 1922 farář Nogol při ohláškách na obou nedělních bohoslužbách oznamoval: Co se týče svěcení zvonů, děkuji na prvním místě té rodině, která dala nově svíčky na hlavní oltář na ten den, pak pannám a těm, kteří krášlili kostel a věnčili zvony, dále všem těm, kteří v sobotu se přičinili všemožně, aby zvony byly v neděli ve věži umístěny, pánům hasičům v čele s p. Ondřejem Mojžíškem za laskavou

a milou účast, při svěcení zvonů a  zavěšení zvonů a konečně všem ostatním, kteří v tak velikém počtu súčastnili se slavnosti svěcení zvonů. Ukázali jste tím, že občané v  Sedlištích nebo lépe řečeno, že Sedliště jsou katolické a  dá-li Pán Bůh i dále katolické Menší zvon Nanebevstoupení Páně (209 kg) zhotovený zůstanou! Zaplať firmou Richarda Herolda v Chomutově v r. 1922 a rekvírovaný nacisty v r. 1942, r. 1939 Vám to Pán Bůh. Podobu obou zvonů zachycují kvalitní fotografie václavovického fotografa Josefa Kostiala (Koštiala, 1875–1949) z konce 30. let 20. století. V roce 1922 proběhla větší oprava velké věže a dřevěného plotu (parkánu) kolem starého hřbitova. O dva roky později byla opravena a přeložena dlažba kolem ochozu a rovněž kamenná dlažba v kostelní lodi. Ochoz byl nově zakryt, byly provedeny nejnutnější opravy kostelní krytiny a řádně opravena a šindelem pokryt plot kolem hřbitova s osazením tří nových vstupů. Jednalo se zřejmě o provizorní řešení. Dne 16. září 1926 adresoval Nogol obecnímu zastupitelstvu a starostovi Josefu Mokrošovi poměrně ostrý dopis, který podepsali rovněž kostelníci Antonín Koběluš a Ondřej Mojžíšek. Náš kostelík jest

památkovým úřadem, tedy též ministerstvem školství a národní osvěty uznán za vzácnou starožitnost. Proto též ty návštěvy a prohlížení kostelíka cizími osobami z Prahy a tak dále. Proto též povinnosti udržovati jej v dobrém stavu stavebním, abychom se nemuseli styděti. Brz y bude třeba opravovati střechu kostelíka

Pohled na severní stranu kostela se sakristií a oratoří v patře, r. 1937

Přední a jižní strana kostela, r. 1937

35

K interiéru sedlišťského kostela neodmyslitelně patřily rovněž procesní korouhve, r. 1920

a jej vymalovati. A ježto zřízovací listina, ministerstvo školství, památkový úřad dávají na srozuměnou, že jest to povinností obce, obracím se tedy na Vás. Ministerstvo školství a památkový úřad dal to tím na srozuměnou, že ačkoli žádosti o subvence jsem psal já, kostelní hospodáři a starosta obce žádosti jen podepisoval, tázal se, kolik obec má přirážek a subvenci pak zaslal obecnímu úřadu, ne farnímu úřadu. Tedy obec má povinnost opatrovati. Obracím se tedy velectění na Vás se žádostí, abyste pomalu každý rok už nyní určili též kostelní přirážky, tyto jste ukládali v naší Sedlišťské kampeličce a až budou opravy už velmi nutné, jste 36

opravovali a malovali. Též z těch kostelních přirážek byste dávali něco hudebníkům, kteří hrávali při slavných mšech svatých. Já jim nyní dávám 160 Kč, z jmění kostelního 100 Kč a ze svého 60 Kč. Mše svaté tyto jest povinností farářů zadarmo sloužiti za živé a zemřelé občany v Sedlištích, za farníky, obec dávala dříve vždy malou částku zas hudebníkům. Upozorňuji, že kostelní přirážky jsou v každé farnosti a že z nich se takové věci platí. V  Dobraticích, kde jest poměr obce ku kostelu takový, jako u nás, platí se z kostelních přirážek i kostelníci, ministranti, varhaník a tak dále. Sděluju dále, že památkový úřad slíbil dávati

na opravy našeho starožitného kostelíka jednu třetinu nákladu a já jako správce kostelního jmění, budu-li moci, též dám něco. Dosud to nebylo možno, ježto vydání kostela jsou značné, hlavně na pojistné kostela, které po válce muselo býti zvýšeno a mnohé věci, zvláště, co se týkalo válečných půjček, dávány do pořádku. Moji předchůdcové byli na tom lépe než já, oprav větších nebylo a lidé byli pro kostel obětavější. Ještě dobře, že zesnulý pan farář Dostál Lutinov dal mi dobrou radu náš kostelík ohlásiti památkovému úřadu za starožitnost a žádati o subvence... Dlouho se však ve věci rekonstrukce kostela nic nedělo. Ještě v dopise obecnímu zastupitelstvu z 27. března 1929 poukazoval farář Nogol na špatný fyzický stav obou věží a navrhoval, že peníze na opravu obou věží mohou se vzíti z daru 10 000 Kč stařička Jana Polacha. Vkladní knížka jest uschována ve farní kase. V průběhu roku 1929 byla tedy konečně opravena krovová konstrukce věžní báně i její šindelová krytina, rovněž byl opraven a nově šindelem pokryt sanktusník. Stěny věže byly natřeny světlým okrem, šindel červeně. Někdy v této době se interiér kostela dočkal nové výmalby. Brněnský Státní památkový úřad pro Moravu a Slezsko sděloval sedlišťskému farnímu úřadu dopisem ze 24. května 1930, že nové vymalování kostela a ostatní vnitřní opravy měly býti památkovému úřadu předem hlášeny se žádostí o souhlas k jich provedení, ne teprve, když jsou již hotovy. Výmalba byla pracovníky památkové péče shlédnuta teprve 26. listopadu 1930. V dopise z 29. listopadu sděloval Ing. Stanislav Sochor, rada správní osvětové služby státního památkového úřadu pro Moravu a Slezsko v Brně, sedlišťské obecní radě, že výmalba kostela

nevyhovuje svou přeplněností s  přemírou barevného vzorkování požadavkům památkové péče, měla se omeziti na prosté vytónování ve dvou až třech barevných odstínech bez ornamentálních vzorků a ozdob. Pro příště žádáme, aby se předešlo podobným nevhodným, památkovou hodnotu kostela poškozujícím úpravám... Zároveň byla povolena obnova šindelové krytiny jižní strany chrámové lodi a presbytáře za užití ručně štípaného šindele. Současně bylo povoleno krytí hlavní římsy v průčelí. Tyto opravy byly v roce 1931 provedeny. V roce 1932 byla provedena obnova deštění v průčelním štítě a ochozu na východní a severní straně. V  závěru roku 1930 se brněnský Státní památkový úřad pro Moravu a Slezsko vyjádřil zamítavě proti plánované školní novostavbě. Nová škola měla vyrůst naproti staré škole (zřejmě v  místě dnešní restaurace Lašská jizba). V dopise z 9. prosince 1930 adresovaném památkovou péčí obecní radě se mj. uvádí: okolí kostela, v němž se kostel velmi pěkně pohledově uplatňuje, třeba chránit od takových změn, které by byly pohledu na kostel na škodu. Takovým ohrožením a poškozením kostela by bylo jeho obestavení; ale i ojedinělá stavba v jeho blízkosti, která by neměla dostatečný odstup od kostela a byla tak vysoká, že by dojmově jej utlačovala, byla by těžkým, v budoucnu neodčinitelným zásahem do obrazu kostela a okolí. Orgán státní památkové péče tedy obecní radu vyzýval, aby tento krok pečlivě uvážila a informovala ho podrobně o celé věci, mj. zasláním stavebních plánů k posouzení. Z  hlediska ochrany kostela jistě zaujme farářův dopis ze 6. května 1933: Velectěný pane starosto, u kostela na poli Hečkovém usadili se cikáni. Mají zde i oheň! Kostel je dřevěný pod ochranou památkového úřadu a mi37

nisterstva. Což, kdyby vyhořel?! A panu strážmistrovi, který je vyhání, říkají, že Vy pane starosto, jste jim to povolil! Nemohu tomu věřiti. V prvních desetiletích správy farnosti Josefem Nogolem byla pro kostel pořízena celá řada nových předmětů a provedeny drobnější opravy starších součástí mobiliáře. Výběrově zmíníme jen některé z  těchto počinů. V  roce 1935 nechal farář Nogol pozlatit měděné ciborium a v roce 1942 pochromovat 12 kovových svícnů pro hlavní oltář. V roce 1927 pořídil majitel sedlišťské parní pily František Hlisnikovský kostelu betlém v hodnotě 2 500 Kč. V roce 1936 pořídila rodina horníka a chalupníka Františka Stříže lampu na petro-

lej zavěšenou v chrámové lodi. Liturgická výbava byla rozšířena či inovována o nové ornáty a další textilie (antependia, vela, plachty na oltáře, rochety aj.). Kromě faráře je pořizovali například Terezie Hlisnikovská, Antonín Koběluš a další farníci. Po celé období Rakouska-Uherska i první republiky byl kostel nejen prostorem, v němž se konala liturgie. Můžeme konstatovat, že byl rovněž dějištěm bohatého společenského života obce. Proto měly v  kostele své místo spolkové prapory Besedy Sedlišťské, sedlišťské Jednoty čs. Orla, hornického spolku Rozkvět a školní prapor. Byly trvale umístěny na čestném místě u lavic v  presbytáři. Rovněž školní rok byl pravidelně zaha-

Centrum obce Sedliště, vlevo stará škola (toho času kampelička, knihovna a četnická stanice), fara, kostel a pomník padlých v první světové válce, r. 1938

38

jován i ukončován účastí žáků i pedagogů sedlišťské školy na bohoslužbách. Vzhled kostela a především přilehlého hřbitova byl zřejmě ohrožen v roce 1940. Brněnský Památkový úřad dostal od faráře Nogola informaci o plánovaném projektu okresní silnice, která mohla vést v těsné blízkosti kostela přes část hřbitova. Farní úřad se jako správce kostela proti zamýšlenému kroku rezolutně ohradil a okresní úřad od projektu upustil. Za oběť probíhající druhé světové války padly oba zvony sedlišťského kostela i když se farář Nogol zasazoval o jejich zachování. Dne 10. ledna 1942 psal okresnímu úřadu ve Frýdku: V  hluboké úctě podepsaný žádá Vás, abyste ponechali zvony, kterých majitelem jest starožitný, pod ochranou památkového úřadu dřevěný farní kostel v Sedlištích: 1) Kostelík byl vystaven roku 1638 a jest dřevěný. Dřevo jeho jest přes 300 roků staré. Kdyby se zvony měly z věže dáti dolů, jak německé národnosti zdejší Ortsleiter Erwin Weissmann, zámečník, řekl, by se musela věž bořiti. Tím by se porušil památkový ráz kostela. 2) Zvony jsou lehké, jeden váží 297 kg, druhý 145 kg. Takže jejich rozbitím by se velmi málo získalo pro válečné účely. Ten nepatrný zisk se může velmi lehko postrádati a nahraditi ziskem velikých zvonů z velikých kostelů. 3) Oba zvony ve věži jsou ulity u firmy Richard Herold Komotau roku 1922 a stály s dovozem 26 336 Kč. Peníze byly sebrány mezi chudými katolíky v Sedlištích. Po válce podruhé už těžko by se tento obnos sebral. Proto Vás žádám co nejuctivěji, abyste nám zvony ponechali! Nebo, není-li to ve Vaší moci, se přičinili u vyšších úřadů, aby nám byly ponechány! Po zamítavé odpovědi ze strany okresního úřadu mu směřoval novou žádost, v níž argumentoval významem

Pohled na presbytář, r. 1937

zvonů pro poplachovou signalizaci. Opět neuspěl. Zoufalý duchovní správce se tedy obrátil na památkový úřad v Brně s prosbou o zachování alespoň většího zvonu. Dostalo se mu následující odpovědi Ing  Dufky datované 12. března 1942: Nebylo možno neuznat, že zvon lze z věže snésti bez jejího vážného poškození, jestliže bylo možno jej v r. 1922 na věž vytáhnout. Mimo to nařízení o odevzdání zvonů stanoví, že zvon může být na zvonici rozbit, jestliže by jeho snesení bylo obtížné a  nákladné. Konečně připomínám, že  ani jeden z velkého množství zvonů z 19. a 20. století nebyl ponechán 39

Účet za výrobu dvou nových bílých procesních korouhví pro farní kostel v Sedlištích firmou Ignáce V. Neškudly syna v Jablonném nad Orlicí, 17. června 1943

jako D-zvon. Vždycky jsem hleděl, aby se Vašemu kostelu dostalo všemožně podpory, jaké si jako vzácná památka zaslouží a budu tak činit i nadále a velmi rád. Plně chápu Vaše zklamání a lituji, že nebylo možno mu předejít... Téhož dne vystavil frýdecký okresní úřad nařízení o sejmutí obou zvonů následujího dne v 9 hodin ráno s  dovětkem, že se provede na náklady farního úřadu pracovními silami zdejšího (okresního) úřadu. V pátek 13. března 1942 tedy konsistorní rada Nogol a jeho farníci trpně přihlíželi snímání zvonů, které před dvaceti lety s láskou a nadšením pořídili. O týden později, v pátek 20. března byly 40

oba zvony odvezeny na skládku zvonů do Vítkovických železáren. Trpký osud obou sedlišťských zvonů dovršila sebevražda jejich výrobce, Richarda Herolda, a jeho dvou synů 8. května 1945. Přes nepřízeň válečné doby se faráři Nogolovi podařilo v první polovině 40. let rozšířit chrámový inventář o celou řadu nových předmětů. Mezi nejvýznamnější patří pořízení nových kostelních korouhví. V roce 1943 byly zhotoveny dvě bílé damaškové korouhve, z nichž jednu zaplatila Eva Kobělušová, vdova po rolníkovi Antonínu Kobělušovi. O rok později byly z finančních darů dvou farnic, Barbory Janíkové a Vítězslavy Ličkové, pořízeny dvě fialové korouhve, které vyrobila firma Ignáce V. Neškudla syna v Jablonném nad Orlicí. Farář nechal v roce 1943 u Františka Staňka v Praze vyčistit a pozlatit či postříbřit většinu liturgického náčiní (kalichy, ciboria, patény, monstrance, mešní konvičky). Rovněž tam zakoupil novou paténu k měděnému kalichu. Ve druhé polovině roku 1941 prošel rekonstrukcí a zlacením hlavní oltář, které realizoval frýdecký malíř Karel Syřínek.

Interiér kostela v postní době, retabulum hlavního oltáře zahaleno postním plátnem s výjevem Ukřižování Krista, r. 1938

Následujícího roku byly opraveny dřevěné plastiky Panny Marie a sv. Jana Evangelisty, které byly zavěšeny na stěně jako součást kalvarské scenérie. Farář Nogol popsal v inventáři z roku 1942 svůj kostel následovně: Kostel ad Omnes Sanctos. Ve středu vesnice stojí dřevěný šindelem krytý kostelík v  dobrém stavu. Slouží ku konání služeb

Božích. Jest pojištěn u národní pojišťovny Praha. Pobočka pro zemi Moravskoslezskou v Brně. Inspektorát národní pojišťovny v Místku. Číslo pojistky 607.322. Jest pojištěn se vším, co jest v něm na 180 000 Kč. Roční pojistné jest 600 Kč a platí se 19.  července každého roku. Jest 22 m dlouhý a 10 m široký. Kostel v dobrém stavu má udržovati obec Sedliště dle zřízovací

Pohled do chrámové lodi z presbytáře, interiér byl bohatě zdoben četnými obraz y, procesními korouhvemi a spolkovými prapory, r. 1937

41

Žádost sedlišťského duchovního správce Josefa Nogola Apoštolské administratuře v Českém Těšíně o podporu při pořízení dvou nových zvonů místními horníky pro sedlišťský kostel, 24. ledna 1955

listiny. Též obec Sedliště jest patronem kostela a fary. V roce 1944 se podařilo v kostele instalovat elektrické osvětlení. Stalo se tak 12 let po provedení elektrifikace valné části katastru obce. V církvi nepřátelských podmínkách první poloviny 50. let se farář Nogol marně pokoušel o pořízení nových zvonů pro dosud hluchou věž. Do věci se proto vložili sedlišťští farníci, konkrétně horníci vedeni Bohumilem Zátopkem a Karlem Lipovským. Jmenujme rovněž horníky Vítězslava Lipinu, Aloise Čimburu a Františka Stříže. Využili právě probíhající opravy sedlišťského kostela. Dne 24. ledna 1955 žádal duchovní správce Nogol církevní oddělení ostravského krajského 42

národního výboru (dále jen KNV) o souhlas s pořízením zvonů, které vzešlo ze strany místních horníků. Tato iniciativa představitelů „dělnické třídy“ nemohla krajského církevního tajemníka, i přes jeho nelibost, nechat chladným. Státní úřady však záměrně nejednaly dostatečně pružně a celou záležitost odkládaly. Proto byla farnímu úřadu předána podpisová akce místních farníků s následujícím prohlášením: Jsme svědky toho, jak dřevěný, lidový, starožitný farní kostel v Sedlištích chráněný Památkovým úřadem je nyní přispěním a nákladem KNV v Ostravě generálmně opravován. Jelikož vidíme tuto snahu KNV opravdu uchovati tuto historickou památnou budovu, chceme i my horníci v Sedlištích, někteří z nás horníci úderky na jámě Stachanov v Ostravě, vedeni s. Karlem Lipovským, jako občané a rodáci obce Sedlišť, připojit se k této generální opravě našeho kostela tím, že bychom chtěli pořídit svým nákladem a přičiněním zvony, které jsme ztratili za německé okupace v roce 1942. Doufáme, že farní úřad nám vyjde vstříc v této věci a postará se o příslušné úřední jednání, aby naše žádost mohla býti uskutečněna. Bude to jistě v zájmu celé naší vesnice, aby i naše úspěchy byly representovány řádně vybavenými zvony v tak památné a starožitné budově, jako je náš historický farní dřevěný kostel. Dokument s desítkami podpisů Sedlišťanů nese datum 18. června 1955. Mezitím se uvažovalo o zakoupení zvonu z dřevěné zvonice ve Václavovicích, či z kostela Navštívení Panny Marie v Soběšovicích, jež měl brzy ustoupit Žermanické přehradě. Teprve v říjnu vydalo církevní oddělení KNV souhlas s pořízením zvonů s podmínkou, že budou pořízeny u jediného výrobce zvonů v Československu, národního podniku Kovolit

v Modřicích u Brna. Kovolit však farnímu úřadu kladl podmínky v podobě dodání staré zvonoviny k přetavení a věc celkově zdržoval. Nogol tedy oslovil rovněž Novou huť Klementa Gottwalda s prosbou, zda by nevyrobila ocelové zvony. Nakonec bylo přistoupeno na podmínku Kovolitu a sedlišťstí farníci sháněli materiál potřebný k ulití nových zvonů. Kovolit však mezitím ukončil svou činnost a proto se sedlišťští horníci v červnu 1956 obrátili na soukromého zvonaře Josefa Dytrycha (1912–1965) z Brodku u Přerova. Iniciátoři pořízení zvonů mezitím v srpnu 1956 vydali provolání k sedlišťským občanům: Za okupace byl náš dřevěný kostelíček oloupen o dva zvony, jejichž hlas zval věřící do kostela k církevním bohoslužbám, radostně vítal snoubence do nového života a lkaly nad úmrtím občana. Dnes oz ývá se smutně jen jednotvárný hlas tohoto nejmenšího zvonku – sirotka – který nám ještě zůstal. Aby u nás zase bylo radostněji, rozhodli se horníci z naší obce, že zakoupí do velké věže dva zvony o váze asi 100 kg a 150 kg. Jeden zvon zaplatí horníci sbírkou mezi sebou a doufají, že druhý zvon zaplatí ostatní občané ze svých peněžních dobrovolných darů. Cena za jeden kg zvonu bude asi 40 až 45 Kč, mimo dalších režií. Obracíme se na Vás, občané, aby v mezích svých peněžních možností jste přispěli na zaplacení tohoto druhého zvonu. Za to Vám předem děkuje Sdružení horníků v Sedlištích, které jako hornický spolek u nás pracuje od roku 1901. Sbírka mezi sedlišťskými horníky a dalšími občany nakonec vynesla 14 901 Kčs. Horník Bohumil Zátopek dokonce věnoval své deputátní uhlí k lití zvonů. Dva nové zvony se Dytrychovi podařilo vyrobit až na přelomu

Pohled na kostel od jihu, r. 1938

let 1956–1957. Vydání spjaté s výrobou zvonů a jejich dovozem do Sedlišť činilo 16 245,15 Kčs. Větší zvon o váze 170 kg je zasvěcen sv. Barboře, patronce horníků a hutníků, menší (105 kg) sv. Andělu strážnému. Jejich posvěcení proběhlo o Květné neděli 14. dubna 1957 ve 14 hodin. Vykonal ho Mons. ThDr. František Onderek (1888–1962), apoštolský administrátor z Českého Těšína a rodák ze sousedních Bruzovic. Kázání o významu zvonů pronesl frýdecký kooperátor Josef Holek. Svěcení byl přítomen rovněž bruzovický farář Josef Bukovan, který byl děkanem frýdeckého děkanátu. Po svěcení se sedlišťský farář Nogol pomodlil litanii ke Všem svatým, poděkoval všem zasloužilým i přítomným farníkům a po zpěvu Te Deum jim udělil kněžské požehnání. Zvony do věže instaloval Josef Dytrych, který na ně zvonil jako první. Když předčasně zemřel, vyzváněly sedlišťské zvony svému tvůrci na poslední cestu v den jeho pohřbu 21. srpna 1965. Nutno ocenit nevšední zápal a aktivitu sedlišťských horníků, kteří se společně s P. Nogolem zasadili o pořízení nových 43

zvonů. V ovzduší těžkých 50. let 20. století se jednalo bezesporu o odvážný a obdivuhodný počin. V roce 1958 došlo k pokrytí střechy národním podnikem Stavomontáž. K tomuto účelu byl využit šindel, který zůstal po nedávné opravě kostela sv. Jošta ve Frýdku. Tato rekonstrukce se však se nesla ve stínu nedorozumění ve věci platby šindele. Odbor pro školství a kulturu rady KNV v Ostravě žádal sedlišťský farní úřad k uhrazení nedoplatku za šindel ve výši 3 960 Kčs. Nakonec bylo předmětných 3 600 kusů šindele odečteno farnosti z pravidelného státního příspěvku na opravy. Koncem 50. let 20. století se opět vynořila otázka rozšíření silnice vedoucí kolem kostela o čtyři metry na úkor parkánu a starého hřbitova kolem kostela. Stavba byla plánována na rok 1961. Duchovní správce Nogol směřoval v této věci svůj protest 9. července 1960 vedení Krajského střediska památkové péče v Ostravě následujícího znění: Rada MNV v Sedlištích, okres Frýdek-Místek opisem Vám zaslaného sdělení č. j. 44260-6 dne 6. července 1960 mi sdělila, že stavba silnice Sedliště – Lískovec se má uskutečniti v r. 1961 a uskuteční ji Rada ONV ve Frýdku-Místku. Jest jejím investorem. Vzhledem ku Vaší žádosti... ze dne 18. prosince 1959, ve které mne žádáte, abych Vás o stavbě té silnice informoval, že plocha hřbitova kolem kostela, chráněného Památkovým úřadem, obehnaného šindelem krytou ohradou nesmí býti změněna, prosím Vás, aby skutečně plocha nebyla změněna, ani ohrady se nebylo dotknuto. Ze sdělení místního národního výboru (dále jen MNV) Sedliště z 6. července 1960 ostravským památkářům skutečně vyplývá, že se počítalo se zásahem do areálu starého hřbitova. 44

Kostel uprostřed vzrostlých lip, kolem r. 1950

Předseda MNV Josef Holenka zde uvádí, že prováděcí projekt vypracovaný Státním projektovým ústavem pro pro speciální stavby v Praze pro okresní národní výbor (dále jen ONV) Frýdek-Místek, coby investora stavby, skutečně počítá s přeložením hřbitovní ohrady a že silnice v tomto úseku nebude zúžována a to z důvodu, aby se zlepšily dopravní poměry. Jen díky úsilí vyvinutému ostravským Krajským střediskem památkové péče nedošlo k tomuto radikálnímu přímému zásahu do chráněného areálu kostela. Stav kostela a fary se v průběhu 60. let povážlivě zhoršil. V  archivu dokumentace Národního památkového ústavu v Ostravě překvapí poměrně odvážně formulovaná petice podepsaná desítkami sedlišťských farníků a  adresovaná vedení Krajského střediska památkové péče. Podnětem ke vzniku petice bylo zřejmě spojení naléhavosti oprav s personální změnou v duchovní správě – přeložením administrátora Buryho. V petičním prohlášení datovaném k 18. září 1967 se dočteme, že kostel Všech svatých vyžaduje neodkladně značné opravy. O věci už

Pionýrky sedlišťské školy před kostelem Všech svatých u příležitosti shromáždění k výročí narození Vladimíra Iljiče Lenina, 20. dubna 1974

byl tamější úřad o tom uvědoměn přičiněním administrátora fary P. Josefa Buryho z Frýdku. Týž však má býti vystřídán jiným duchovním správcem, jenž byl nově ustanoven ř. k. administraturou v Českém Těšíně, ač P. J. Bury si získal svou aktivností znamenitou důvěru věřících. Stát. památkový úřad nemá sice možnost zasahovat do záležitostí církevního úřadu, ale prosíme, aby v plánované opravě nebylo odkládáno. Je věru smutné, že v době společenského existenčního zabez pečení občané nejsou s to udržovat to, co naši předkové před staletími za nepředstavitelně těžkých poměrů zbudovali (poukazujeme zejména na žalostný stav farní budovy, jež je k hanbě obce). Za petiční výbor jsou podepsáni Bedřich Samok, Rudolf Popek a František Stříž.

Dne 25. dubna 1970 se při sedlišťské občanské besedě ustavila „komise pro církevní záležitosti a ochranu kulturních památek“ ve složení Františka Hrbáčková, Zdeňka Lyčková, Vítězslava Mojžíšková, Otakar Řeha a Jaromír Švrček, která chtěla by se spolu s knězem o opravu kostela starat. Na další schůzi 22. května byla předsedkyní této komise zvolena Vítězslava Mojžíšková. Byl konstatován vážný stav kostela. Severní strana poklesla o půl metru. Při zvonění a dalších otřesech stavby hrozilo její zřícení. Rovněž zastaralá elektroinstalace potřebovala kompletní výměnu. Generální opravy sedlišťského kostela se však farníci dočkali až na přelomu let 1975–1976. 45

F

Ty sedlišťský kostelíčku, máš nakloněnou věžičku… Péče o kostel v posledním půlstoletí

yzický stav sedlišťského kostela se počátkem 70.  let 20. století povážlivě zhoršoval. Vhled do alarmující situace poskytuje vedle knihy zápisů z  jednání „komise pro církevní záležitosti a ochranu kulturních památek“ rovněž dopis administrátora Edmunda Kempného adresovaný Krajskému středisku památkové péče a ochrany přírody v Rožnově pod Radhoštěm ze 7.  března 1974, kde mimo jiné uvádí: Žádný stavební podnik nám nechce převzít opravu této vzácné památky (přes 300 roků staré), která se nachází takřka v havarijním stavu. Nebude-li včas přikročeno k opravě, hrozí další velké poškození. Aby se mohlo k opravě přistoupit, bylo investováno: na plány dosavadního stavu 100  000 Kčs; geologické sondy 17 000 Kčs; projekt opravy 25 000 Kčs. Jedná se o nové základy, zvednutí kostela. Prosíme o radu, jak postupovat v  uskutečnění realisace opravy. Duchovnímu správci bylo doporučeno obrátit se na Jednotné zemědělské družstvo (dále jen JZD) Velké Karlovice, které disponovalo v rámci přidružené výroby skupinou pracovníků se specializací na dřevěné (roubené) stavby. Podle hlášení ostravské památkářky Zdeňky Motanové z 29. srpna 1974 tuto opravu JZD Velké Karlovice (stejně jako několik dalších oslovených podniků) odmítlo zajistit a celá záležitost uvízla na mrtvém bodě i přes skutečnost, že farní úřad pro tuto akci disponoval finančním příspěvkem od církevního tajemníka ONV ve Frýdku-Místku. Dne 28. srpna 1975 odmítl rekonstrukci kostela rovněž Okresní stavební podnik Frýdek-Místek

46

s odůvodněním: nestačíme plnit požadavky u veřejně důležitých akcí a v údržbě bytového fondu. Doporučujeme proto, abyste se obrátili na specializovaný podnik pro údržbu památek. Dne 12. září 1975 se na sedlišťské faře uskutečnila schůzka ve věci opravy kostela. Zúčastnili se jí: Miloslav Bařina, krajský tajemník pro církevní věci; Josef Golík, poslanec KNV a  člen rady; Ing. Albín Holenka, poslanec ONV Frýdek-Místek; Leoš Mlčák za Krajské středisko

Vz pěry na jižní straně kostela před jeho vyzdvižením, únor 1976

památkové péče v Ostravě; Vladislav Schneider, nový duchovní správce v Sedlištích; Lumír Štíhel, předseda MNV Sedliště; Josef Tluček, tajemník MNV Sedliště a  kanovník Antonín Veselý z Apoštolské administratury v Českém Těšíně. Přítomní si prohlédli kostel, jehož stav shledali skutečně havarijním. Dospěli k závěru, že oprava má být zčásti zajištěna sedlišťským farním úřadem, dále Apoštolskou administraturou v Českém Těšíně a státním příspěvkem od KNV (z fondu krajského tajemníka pro církevní věci). Pro rok 1975 byla takto zajištěna částka 300 000 Kčs. O zajištění poskytovatele oprav se měl vzhledem k naléhavosti situace postarat odbor výstavby ONV ve Frýdku-Místku. Při další schůzce 3. října 1975 bylo pochůzkou na místě a ohledáním technického stavu kostela komisí shodně konstatováno, že stavba nehrozí zřícením, ani neohrožuje návštěvníky s tím, že farní úřad neodkladně zajistí svépomocně kůr s varhanami podpůrnou konstrukcí z trámů a paždíků a zdvojnásobením pilířů. Na kůru bude zapez pečen pravý sloup u varhan (jižní). V následujících měsících se plánovaná záchranná akce dostala konečně do pohybu. Rekonstrukční práce byly zadány 1. listopadu 1975 národnímu podniku Transfera Praha, organizaci ministerstva kultury. Jednalo se o organizaci, jejíž zaměstnanci v září a říjnu téhož roku úspěšně realizovala náročný přesun gotického farního chrámu Nanebevzetí Panny Marie v severočeském Mostě o 841,1 metrů. Za Transferu převzal zakázku ředitel Ing. Ota Novák. Rozhodnutí o přípustnosti rekonstrukce bylo vydáno 20. listopadu 1975

a hospodářská smlouva byla uzavřena o měsíc později. Za Transferu byl za opravu zodpovědný Ing. Josef Kuchař. Stavebním dozorem byl pověřen stavební technik Antonín Dohnal a ostravský památkář Ing.  Zdeněk Boháč. Samotnou práci prováděla pracovní skupina sestávající ze čtyř odborných tesařů (Popek, Šindelek, Lengr, Lipowský), dvou zedníků a dvou pomocných dělníků. Bylo nutné provést riskantní podkop a výkop dvojitých starých základů a položit nové, spojené železobetonovým věncem. Celá dřevěná konstrukce pak byla vysokotlakovými lisy vyzvednuta a o třicet centimetrů „narovnána“ do původní roviny. Dne 6.  února

Odkryté původní základy kostela na jižní straně, únor 1976

47

Skupina tesařů při práci v přední části kostela, únor 1976

1976 podal P. Schneider hlášení o průběhu této náročné a unikátní rekonstrukce: Práce byly zahájeny podpěrami střech nad ochozem – parkánem – po celé délce. Rohy byly rozebrány a začalo se s výkopem starých základů parkánu, neboť byly ze starých cihel a  pískovcových kamenů, vše prosáklé spodní vodou i vodou ze střechy, neboť kostel neměl předtím okapové žleby a dešťová voda padala přímo do základů. Po vyvezení tohoto mokrého zákl. zdiva byly základy prohloubeny a znovu vybetonovány litým štěrkobetonem. Loď chrámu byla stažena 3 železnými táhly. Pak bylo přikročeno k výkopu hlavních základů kostela, s podobnou technikou jako u vnějších základů. Byla dovezena železná armatura, íčka, traversy, železné podkladové desky, písek, trámy, 23 stotunových zvedáků a 13  spoj. olej. p. lisů. Byla provedena výměna ztrouchnivělých základových trámů (35   × 30 cm) novými dubovými trámy, vyschlými, z Lesního závodu Bystřice p. Hostýnem. Tímto základové práce rekonstrukční jsou hotovy. K samotnému nad48

Vysokotlakové lisy k vyzdvižení kostela, únor 1976

zvednutí kostela došlo 17. února 1976. Podle hlášení památkářky Motanové byl kostel v obvodu lodi uvolněn od základů (podél ochozů), podložen, vyměněny uhnilé trámy za zdravé (byl opatřen dub) a pravidelně byly rozmístěny lisy (100 t) a zapojeny na zvedáky. Během dne se střídavě zvedala a zarovnávala obvodová konstrukce, vyrovnávala věž a později odpoledne se posouvala severní stěna (ujeta o 16 cm). Práce se končily již za tmy a  druhého dne byly dokončeny. Po zajištění stabilizace a nivelizace při vyzdvižení kostela bylo přikročeno k  demontáži nosného trámoví v krytém ochozu a obložení a jeho nahrazení novým dřevěm. Celá konstrukce byla následně natřena jantarovým karbolinem. Ochoz byl znovu vydlážděn původními kamennými čtverci. Celý kostel byl 3. dubna 1976 opatřen nástřikem za účelem vyhubení dřevokazného hmyzu, kterým byl napaden. Došlo k výměně nosného podélného trámu nesoucího kůr i váhu věže. Na kůru byly vyměněny svislé sloupy nesoucí a podpírající

Vysokotlakové lisy k vyzdvižení kostela, únor 1976

Vysokotlakové lisy k vyzdvižení kostela, únor 1976

Kostel v průběhu vyzdvižení, 17. února 1976

Práce na presbytáři, r. 1976

49

předložena investorovi 6. 4. 1976, kontrolována a  investorem bez připomínek proplacena. Investor prohlašuje, že dodavatel dodržel podmínky hospodářský smlouvy a jejího dodatku a přebírá tímto ukončenou stavbu bez připomínek... Do budoucna mělo dojít k prioritnímu zajištění odvodu povrchové vody od kostela (systémem okapů a zřízením kanalizace). Ve  druhé polovině roku 1976 došlo k zajištění

Velikonoce v opraveném kostele, r. 1976

temperování kostela nákupem šesti akumulačních kamen typu Elka. Na podzim téhož roku došlo k opravě varhan varhanářem Františkem Vítkem z   Ostravy-Svinova. V noci ze 3. na 4. listopadu 1975 došlo v kostele ke smutné události. Byly odcizeny dvě dřevěné polychromované plastiky Panny Marie a sv. Jana Evangelisty (výška 67 cm), zapsané jako movité kulturní památky, které tvořily dohromady s krucifixem kalvarskou scenérii. Podle písemného sdělení P. Schneidera pachatel vypáčil okno nad hlavním vchodem, dostal se na kůr, kde vypáčil uzamčené dvéře na schodiště, vnikl tak po schodech do chrámové lodě, kde po levé straně od hl. vchodu sochy byly upevněné na chrámové zdi, odkud je zcizil. Vloupání bylo ihned po z pozorování v 6.30 h telefonicky hlášeno SNB ve Frýdku-Místku i MNV. Příslušníci SNB z Frýdku-Místku okamžitě přijeli 2 voz y i se psovodem, vše prověřili i telefonicky. Později došlo ještě ke zcizení dřevěné polychromované barokní

plastiky sv. Jana Nepomuckého, která byla umístěna na levé (evagelijní) stěně presbytáře. V roce 1982 došlo k restaurování obrazů hlavního a bočních oltářů, které provedla akademická malířka a restaurátorka Miroslava Trizuljaková. Při demontáži bočního oltáře Nanebevstoupení Páně na pravé (epištolní) straně byla objevena původní výmalba kostela ze 17. století. Byla značně zpráškovatělá a její

Opravený ochoz na severní a západní straně kostela, r. 1976

zadní část věže. V  souladu s projektem došlo k  pořízení nové elektroinstalace kostela. Dne 27. května 1976 došlo k   předání stavby dodavatelem (Transferou) investorovi (farnímu úřadu Sedliště), bylo konstatováno, že dodavatel Transfera Praha provedl v plném rozsahu práce na statickém zabez pečení, jak bylo potvrzeno v HS (hospodářské smlouvě) č. 580/75 a jejím dodatku. Byl řádně dodržen termín dodávky prací (31. 5. 1976), práce byly provedeny kvalitně, drobné nedodělky ... byly odstraněny. Souhrnná faktura za provedené práce v celkové výši 239 045,22 Kčs byla 50

Boží hrob v kostele Všech svatých, r. 1976

První svaté přijímání sedlišťských dětí, zleva: Zdeňka Kanioková, Zdeňka Adámková, Šárka Pastrňáková, Zdeněk Pohludka, Josef Pohludka, r. 1977

Sousoší Kalvárie pod kůrem, plastiky Panny Marie a sv. Jana Evangelisty odcizeny v r. 1975, r. 1966

51

povrch byl silně zanešen povrchovými nečistotami. Z  rozhodnutí ministerstva kultury došlo v říjnu a  listopadu 1984 k jejímu úspěšnému restaurování Petrem Kuthanem a akademickým malířem Vladimírem Doležalem. Představuje šesté zastavení křížové cesty (Veronika podává Kristu roušku) a český nápis. Boční oltář Nanebevstoupení Páně se proto již nevrátil na své původní místo, ale byl umístěn blíže bočnímu vchodu k pravé (jižní) stěně kostela. V roce 1987 provedli Hana a Miroslav Slavíkovi restaurování dřevěných částí hlavního oltáře. Některé části byly tehdy nahrazeny lipovými dřevořezbami. Restaurování malby a  zlacení oltářního retabula prováděl akademický malíř Apvel Charapov. Po konzultaci s ostravským Ústavem krajské památkové péče a ochrany přírody bylo zvoleno odkrytí a restaurování původní malby – zelenokrové barvy. Došlo rovněž k restaurování či novému provedení zlacení některých oltářních prvků. Boční oltář Nanebevstoupení Páně včetně plastik sv.  Isidora, Vendelína, Anděla strážného a dvou sedících andílků

Informační cedule ze 70. let 20. století pojednávající o historii sedlišťského kostela, kolem r. 1990

52

restaurovali o rok později Miloš Lossmann a Václav Chovanec z Nového Jičína. U všech plastik byla sňata nepůvodní polychromie a obnovena jejich barokní barevnost. V roce 1996 byl kostel vybaven novým bezpečnostním zařízením a ozvučením. Byly zahájeny práce na opravě dřevěného parkánu kolem starého hřbitova. Náročnou opravou, především věže, prošel kostel v roce 2000. Tehdy byla za použití jeřábu snasena horní makovička věžní báně a na farní zahradě došlo k její kompletní

Obnovená makovička z kostelní báně na farní zahradě, r. 2000

Vyzdvižení obnovené makovičky s dvojitým (cyrilometodějským) křížem jeřábem z farní zahrady z pět na kostelní báň, r. 2000

Poškozená lípa a parkán kolem starého hřbitova u kostela po vichřici z 25. června 2008, 26. června 2008

rekonstrukci. Poté byla opět jeřábem osazena na původní místo. Při větrné smršti 25. června 2008 došlo k ulomení velké části staré lípy v zadní části starého hřbitova (za kamennou plastikou Panny Marie Frýdecké). Svým pádem poškodila nejen část hřbitovního parkánu, ale i střechu přístavku u sousedního č. p. 76. Po této události, při níž naštěstí zůstal neporušen kostel, bylo odstraněno několik starých lip z přední i  zadní části hřbitova. V letních měsících roku 2010 byl nákladem obecního úřadu a jeho pracovníky zho-

Kostel a parkán před generální rekonstrukcí, 19. srpna 2008

53

toven nový dřevěný parkán kolem kostela a byl pokryt šindelem. K poslední významné rekonstrukci sedlišťského kostela došlo v letech 2011–2012 s významným přispěním Evropské unie v rámci projektu financovaného z Regionálního operačního programu Moravskoslezsko. Byla provedena důkladná výměna a sanace napadených

i  v prostoru kruchty byla obnovena jediná dochovaná výmalba z konce 19. století, doplněná malbami světců v medailonech z první třetiny 20. století. Poslední výmalba s tvarově bohatou dekorativní malbou, vytvářenou pomocí několika šablon, musela být respektována na stěnách kostela. Pod ní se sice dochovaly části starší výmalby, ale jen ve zbytcích. Byla pouze jednoduchá, bez složitějšího malířského pojednání. Na přepážkách kruchty a na varhanní skříni byla obnovena původní úprava těchto ploch dvoubarevným mramorováním. Základem technických postupů restaurování bylo náOdhalená srubová část jižní strany presbytáře a chrámové lodi, 12. října 2011

Oprava krovů a střešní krytiny kostela, 2. listopadu 2011

Výstavba nového dřevěného parkánu kolem starého hřbitova u kostela, 28. července 2010

Nové ošalování jižní strany kostela, 11. listopadu 2011 Výměna poškozených trámů jižní strany presbytáře, 26. října 2011

Generální rekonstrukce sedlišťského kostela, odhalená srubová část presbytáře se zaslepeným oknem, 19. října 2011

54

dřevěných prvků krovu a roubení kostela a kompletně položena nová krytina z tradičního štípaného šindele. Dřevěné obložení na stěnách i na věži prošlo výměnou a doplněním, byl obnoven systém hromosvodů, okapů a svodů dešťových vod. Celý kostel je opatřen ochranným a sjednocujícím nátěrem. V  interiéru proběhlo

restaurování vnitřní výmalby, která pokrývá v  několika vrstvách celý presbytář a část chrámové lodi. Po průzkumu maleb a na základě jeho výsledků vznikl základní koncept restaurování. Sejmuta byla jednoduchá a řemeslně pokleslá výmalba na stěnách presbytáře. Došlo zde k restaurování mramorování a dekorativní výmalby z 19. století. Na stropě lodi kostela

Výmalba interiéru před restarováním

55

D

Restaurování nástropní malby, 23. srpna 2012

Současný kostel a jeho památky

nešní farní kostel Všech svatých v Sedlištích je vzácnou ukázkou dřevěné sakrální architektury období baroka na Těšínsku. Větší část objektu si zachovala téměř původní podobu. Výjimku tvoří, jak již bylo řečeno, průčelí a 21 metrů vysoká věž, jež nahradila sešlou zvonici stojící před kostelem. Kostel, který je prvotřídní kulturní památkou, představuje roubenou jednolodní stavbu, orientovanou podélně k  hlavní ose. Kostel má délku 28  metrů, šířku 13,2   metrů a  výšku 11,5 metrů. K  levé (evangelijní) straně presbytáře přiléhá sakristie (3,60 × 1,80 m) s patrem, v němž se

nachází oratoř s  výhledem do presbytáře a vstupem na kazatelnu. V sakristii i oratoři jsou umístěna dvě okna. Okna v sakristii jsou opatřena kovanou mříží. Sakristie má samostatný venkovní vstup. Na pravé (epištolní) straně lodi vede z ochozu do chrámové lodi boční vchod se dvoukřídlými plnými dveřmi. Hlavní vstup do chrámu, opatřený rovněž dvoukřídlými plnými dveřmi, je umístěn na  čelní (západní) straně. Krytý ochoz je nesen hladkými sloupky. Nad hlavním vchodem se vypíná kvadratická čtyřpatrová věž z roku 1865, zakončená bání s lucernou a menší

Pohled na severní stranu kostela od nového hřbitova

Kostel a starý hřbitov od východu

Hlavní věž dosahuje výšky 21 metrů

56

Varhany před restaurováním, 20. března 2012

Varhanní píšťaly a vzdušnice před restaurováním, 20. března 2012

ročné upevňování uvolněných šupin malby. Proces bylo nutné několikrát opakovat, protože barevné šupiny se i po prosycení lepivým roztokem odchlipovaly od podložky. Zároveň byly zakryty rozšířené mezery mezi prkny a dřevo ošetřeno proti červotoči. Po vy-

tmelení hlubších defektů následovala rozsáhlá retuš maleb. Kompletní renovací prošly rovněž varhany. Celkové náklady na opravy dosáhly 6,5 milionu Kč (6 milionů Kč pokryla dotace z Evropské unie). 57

cibulí s makovičkou a dvojitým křížem. Věž vystupuje mírným rizalitem z hlavního průčelí, v prvním patře je chráněna okapovou stříškou a v   každém dalším kordonovou římsou. Na přední straně věže jsou malá obdélníková okénka. Zvonice se dvěma zvony z roku 1957, na něž se dodnes zvoní ručně z kůru, je opatřena většími obdélníkovými okny na každé straně s dře-

Sedlišťské zvony z r. 1957 – sv. Barbora (vlevo) a sv. Anděl strážný Hlavní vstup do kostela

Šindelová krytina ochozu z vnitřní strany

58

Průčelí kostela

věnými žaluziemi. Větší zvon nese nápisy SV. BARBORO ORODUJ ZA NÁS! a HAVÍŘSKÝ SPOLEK SEDLIŠTĚ L. P. 1957 a reliéfní vyobrazení téže světice s heraldickým štítem se zkříženými hornickými kladivy na svém obvodu. Menší zvon nese nápis: ANDĚLE BOŽÍ BUĎ OCHR ÁNCE MŮJ! Na strmé sedlové kostelní střeše, pokryté šindelem, je umístěna sanktusníková věžička. Má polygonální půdorys a je situována nad presbytář. Na konci hřebene střechy nad presbytářem je umístěna kovová korouhvička s letopočtem 1638. Vnější stěny kostela jsou částečně oša-

Kostel je po rekonstrukci chloubou obce Sedliště

59

lovány deskami a latěmi. Presbytář (5,56 × 4,05 m) je ukončen pětiboce. Vnější stěny kostela jsou částečně ošalovány deskami. U hlavního vchodu je do vnější stěny zapuštěna barokní pískovcová kropenka. Nad ní byl donedávna umístěn krucifix s dřevěným vyřezávaným korpusem ukřižovaného Krista. V interiéru kostela se nachází plochý strop. V chrámové lodi jsou na něm vyobrazeny kruhové malby znázorňující

Interiér kostela – celkový pohled k hlavnímu oltáři

Výmalba ze 17. století znázorňující šesté zastavení křížové cesty

Interiér kostela – celkový pohled z presbytáře do chrámové lodi

60

Nástropní malba Panny Marie s Ježíškem v presbytáři

čtyři evangelisty a centrální motiv zobrazující první svaté přijímání sv. Václava. V  presbytáři zdobí strop malba Panny Marie s Ježíškem. Na bočních stěnách byly roku 1984 odkryty fragmenty původní výmalby ze 17. století, o níž se zmiňují nejstarší inventáře a vizitační protokoly. Nejcennější výmalba byla objevena za oltářem Nanebevstoupení Páně na pravé (epištolní) straně a později restaurována. Představuje šesté zastavení křížové cesty (Veronika podává Kristu roušku). Pod tímto výjevem se nachází část českého nápisu: /…/ WACLAW GEZ IAN. SOBO / /…/ I Z SEDLISZTE. 61

Detaily dekorace stěn presbytáře

62

Celkový pohled na malovaný strop chrámové lodi s malbami čtyř evangelistů a centrálním výjevem prvního svatého přijímání sv. Václava z r. 1930

Evangelista Lukáš

Evangelista Matouš

Evangelista Jan

Evangelista Marek

První svaté přijímání sv. Václava

Český nápis pod výmalbou ze 17. století

Detaily dekorace stěn presbytáře

Detail tabernáklu (svatostánku)

63

Ano 1733 EXpedit ECCLESIAE / & Coloribus abduci officiose Procuravit i. Horum /…/ / Successo /…/ Memento piu Honores MATTHIA / /…/ WR ANA PAROCHUS BRUZOVICEN / SIS & SEDLISCENSIS. Kolem oválu je vymalován mladší, dnes již rovněž málo čitelný český nápis ze 60. let 19. století: Obnoweno /…/ welebneho Pana fararze Karla Madra. V oltářním ná-

Latinský nápis na oltářním retáblu připomínající pořízení hlavního oltáře bruzovickým farářem Matějem Františkem Tadeášem Vránou v r. 1733 Obraz Všech svatých na hlavním oltáři Celkový pohled na hlavní oltář z oratoře

Hlavnímu baroknímu oltáři z  poloviny 18. století, připisovanému dílně frýdeckých Weissmannů, dominuje obraz (údajně z roku 1752) znázorňující nebe se svatými ve třech pásech. Téměř všechny vyobrazené světce lze rozpoznat podle jejich atributů. Většina z  nich vzhlíží k Panně Marii v oblacích vyobrazené v horní části plátna. Před ní klečí sv. Jan Křtitel. Tato olejomalba je zasazena do pozlaceného rámu a má rozměry 170 × 120 cm. V pravém dolním rohu obrazu je 64

Detail z obrazu Všech svatých, andílek u nohou sv. Augustina drží rozevřenou stuhu s latinským citátem 138. žalmu

u nohou sv. Augustina vyobrazen andílek držící rozevřenou stuhu s latinským nápisem Nimis honorati Sunt Amici Tui, Deus: nimis Confortatus Est Principatus Eorum, Psal: 138: V: 17. Na oltářním retabulu je pod obrazem malovaný latinský nápis v oválu, upomínající na pořízení oltáře bruzovickým farářem Vránou v roce 1733. Některé části textu jsou již špatně čitelné: Současná podoba nápisu je: HOC ALTARE IN HONOR /…/ / SS: SUISI PROSSUMPTIBUS / Extrui curavit de super

Barokní sousoší sv. Trojice v nástavci hlavního oltáře

65

du / chem, neb gegich / gest kralowstwi / nebeske. S: MATT / 5. CAP. (transkripce: Blahoslavení chudí duchem, neb jejich jest království nebeské. S[vatý] Mat[ouš] 5. kap[itola]). Anděl vedle něho pak nese pokračování textu: Blahosla / wei kterzi pla / czi neb oni po /tiesieni budu / MAT. 5. CAP. (transkripce: Blahoslavení, kteří pláčí, neb oni potěšení budů. Mat[ouš] 5. kap[itola]). Evangelijní text dale pokračuje pátým veršem u anděla

Barokní plastiky andělů nesoucích medailonky s českými citáty blahoslavenství z Kristova kázání na hoře (evangelium sv. Matouše 5, 3–10)

stavci je umístěno do šířky rozvinuté sousoší sv. Trojice. Oltářní retabulum i nástavec jsou bohatě zdobeny 12 dřevořezbami andělů a 10 okřídlenými hlavičkami andělů. Osm dřevořezeb andělů nese oválné vavřínové medailonky s českými nápisy (blahoslavenství z  Kristova kázání na hoře, Matouš 5, 3–10). První anděl u  sloupu zcela vpravo nese nápis: Blahosla /weni chudi 66

umístěného v nástavci vlevo nahoře: Blahosla / weni tissi neb / oni wladnut / budu zemi / MATT. 5 CAP. (transkripce: Blahoslavení tiší, neb oni vládnut budů zemi. Mat[ouš] 5. kap[itola]). Jeho protějšek zcela vpravo nahoře nese šestý verš: Blahosla /weni kterzi la / čny a žizni po / sprawedlnosti / neb oni napogeni budů / MAT. 5  CAP (transkripce: Blahoslavení, kteří lační a žízní po spravedlnosti, neb oni napojeni budů. Mat[ouš] 5. kap[itola]). Sedmý verš nese dřevořezba letícího anděla vlevo nad oltářním obrazem: Blahosla / weni milosr 67

/ dni neb oni / milosrdenst / wi dogdu / MATT 5 CAP (transkripce: Blahoslavení milosrdní, neb oni milosrdenství dojdů. Mat[ouš] 5.  kap[itola]). Jeho protějšek vpravo nad obrazem nese osmý verš: Blahosla / weni cz ysti / neb oni Boha / widieti budu. / MATT 5.  CAP. (transkripce: Blahoslavení čistí, neb oni Boha viděti budů. Mat[ouš]

Boční oltář sv. Antonína Paduánského na levé straně

5. kap[itola]). Poslední dva verše nesou andělé u sloupů vlevo. U  pravého anděla čteme nápis: Blahosla / weni, pokogni / neb oni sinowe / boži sluti bu / dů / MATTH. / 5 CAP. (transkripce: Blahoslavení pokojní, neb oni synové Boží slouti budů. Mat[ouš] 5. kap[itola]). Plastika anděla vlevo nese desátý verš: Blahoslaweni / kterzi Protiwen / stwi terpi Pro spra / wedlnost neb gegich / gest kralowstwi ne / beske. MATT. 5. / CAP. (transkripce: Blahoslavení, kteří protivenství trpí pro spravedlnost, neb jejich jest království nebeské. Mat[ouš] 5. kap [itola]). Po stranách hlavního oltáře jsou na stěnách Detaily dřevěných plastik Nejsladšího srdce Panny Marie a Nejsvětějšího srdce Ježíšova z 19. století umístěných v presbytáři po stranách hlavního oltáře

68

zavěšeny dřevěné plastiky Nejsvětějšího srdce Ježíšova a  Nejsladšího srdce Panny Marie v podživotní velikosti, zřejmě produkce sedlišťských řezbářů z rodu Gavlasů. Na bočním oltáři sv. Antonína Paduánského umístěném na levé (evangelijní) straně kostela se nachází obraz o rozměrech 160 × 105 cm. Znázorňuje téhož světce v řeholním oděvu klečícího s rukama na prsou před Ježíškem, který stojí na otevřené knize položené na klekátku a  u jeho nohou leží lilie. Nad scénou se vznášejí hlavičky andílků. Obraz je datován do roku 1730 a jeho autorství je připisováno malíři Eisnerovi. Po stranách retabula jsou na konzolách umístěny plastiky sv. Jana Křtitele (vlevo) a sv. Pavla, v oltářním nástavci sv. Josefa, Pěstouna Páně. Na protějším bočním oltáři na pravé (epištolní) straně je umístěn barokní obraz Nanebevstoupení Páně o rozměrech 145 ×  90  cm. Je osazen v původním pozlaceném rámu. Postava Krista se vznáší nad půlkruhem potemněDetail kříže a stuhy s latinským nápisem ECCE AGNUS DEI (Hle, Beránek Boží) na plastice sv. Jana lých mračen. Křtitele na bočním oltáři sv. Antonína Paduánského

69

Boční oltář Nanebevstoupení Páně na pravé straně

Barokní plastika sv. Isidora Madridského, patrona sedláků, na bočním oltáři Nanebevstoupení Páně

K ní vzhlíží skupina apoštolů, mimo niž stojí sv. Petr a  sv.  Jan Evangelista. Po stranách oltářního retáblu stojí plastiky sv. Isidora Madridského (vlevo), patrona sedláků (atributy této sochy nejsou však zcela jednoznačné) a sv. Vendelína, patrona pastýřů. V nástavci je možno spatřit sochu sv. Šebestiána obklopenou dřevořezbami hlav a postav andílků. Nad ní se donedávna nacházela dnes nezvěstná dřevěná plastika sv. Anděla strážného. 70

V interiéru sedlišťského kostela zaujme jistě pozornost kazatelna na levé (evangelijní) straně s bohatě zdobeným pláštěm řečniště. Ve vysokém reliéfu jsou zde vyobrazeny barokní polopostavy se sepjatýma rukama, jimž dominuje znázornění Krista se svatozáří v žehnajícím gestu. Napravo od tohoto výjevu jsou znázorněny dvě postavy. Jedná se pravděpodobně o sv. Pavla

a sv Jana Evangelistu (někdy se uvádí jako „církev naslouchající“). Vlevo od vyobrazení Krista je znázorněn sv. Petr v kazatelském gestu (někdy se uvádí jako „církev učící“). Roucha všech postav jsou zlacena. Baldachýn kazatelny je ohraničen ve dřevě vyřezávanými závěsy (festony) se střapci. Zakončen byl křížem jehož hlavní břevno je nahrazeno deskami desatera Božích

Znázornění Krista v žehnajícím gestu na vnějším plášti řečništi kazatelny

Znázornění sv. Pavla a Jana Evangelisty („církev naslouchající“) na vnějším plášti řečništi kazatelny

Barokní plastika sv. Vendelína, patrona pastýřů, na bočním oltáři Nanebevstoupení Páně

Nástavec bočního oltáře Nanebevstoupení Páně s barokní plastikou sv. Šebestiána, ochránce před morem

71

přikázání. Naproti kazatelny je na pravé (epištolní) straně umístěna dřevěná polychromovaná křtitelnice, vysoká 133 cm, v podobě anděla nesoucího vlastní nádobu křtitelnice. V nástavci nad křtitelnicí je umístěna uzamykatelná schránka na posvátné oleje ve tvaru tabernáklu a nad ní dřevořezba znázorňující křest Ježíše Krista sv. Janem Křtitelem v  řece Jordán. V kostele

Znázornění sv. Petra („církev učící“) na vnějším plášti řečništi kazatelny

72

na levé straně) a  Pannu Marii Růžencovou (na pravé straně). V presbytáři je mezi křitelnicí a  lampou věčného světla na pravé (epištolní) straně zavěšen obraz sv. Josefa, Pěstouna Páně. Ke kostelnímu inventáři dále náleží barokní dřevořezba Panny Marie Frýdecké (výška 80 cm, původně zavěšena na stěně pravé strany presbytáře) či plastika sv. Floriána. Z  obrazů deponovaných v  kostele uvádíme ještě olejomalby Panny Marie Čenstochovské, Panny Marie Karmel-

se dochoval rovněž předchůdce tohoto díla, původní obraz Křtu Páně (malba temperou na dřevě). V chrámové lodi je možno spatřit obrazy 14 zastavení křížové cesty. Jedná se o jemnou malbu na plechu. Z  volně zavěšených obrazů se v chrámové lodi setkáme s olejomalbami z 19. století. Představují Nejsvětější srdce Ježíšovo a Pannu Marii Bolestnou (zavěšeny

Barokní křtitelnice s nástavcem s výjevem Křtu Páně

Barokní křtitelnice

Osmé zastavení křížové cesty, malba na plechu

Olejomalba Nejsvětějšího srdce Ježíšova z první poloviny 19. století zavěšená na levé straně chrámové lodi

Barokní plastika Panny Marie Frýdecké

Barokní obraz Panny Marie Čenstochovské

Obraz Panny Marie Karmelské (Škapulířové) z 19. století

73

ské (Škapulířové), sv. Aloise z Gonzagy, sv. Barbory, sv. Hedviky a sv. Valentina. Barokní plastika sv. Jana Nepomuckého (výška 64 cm), jež byla původně zavěšena na levé stěně presbytáře, byla zcizena koncem 70.   let 20. století. U  schodů na kůr je zavěšen dřevěný krucifix. Dřevěná zpovědnice, kostelní lavice, obětní stůl i ambon jsou novodobého původu. Obětní stůl nese v přední části vyřezávané reliéfy s  euchaBarokní plastika sv. Jana Nepomuckého odcizená ristickou temakoncem 70. let 20. století, r. 1972

Varhanní skříň

74

tikou. Ústřední dřevořezba zpodobňuje Ježíše Krista s kalichem a  hostií. V dolní části je ve stuze latinský nápis PANIS VITAE (Chléb života). Po stranách tohoto motivu jsou umístěny dřevořezby vinného hroznu a obilných klasů. V ose poprsně kruchty jsou umístěny varhany z roku 1871 Detail manuálu varhan (výška 223 cm, šířka 232 cm, hloubka 143 cm). Jejich tónová i rejstříková traktura je mechanická, vzdušnice zásuvkové. Skříň je trojosá s nízkým středním polem, jež umožňuje varhaníkovi vidět na oltář. Hrací stůl je umístěn na zadní straně skříně. Varhanní píšťaly jsou zhotoveny z cínoolověné slitiny s obloukovými labiemi (rejstřík Principal 8´). Varhanní skříň nese polychromii se zlacenými řezbami. Za nejcennější součást kostelního inventáře lze považovat dva barokní pozlacené stříbrné kalichy, které pořídil bruzovický farář Vrána. V oválných medailonech na noze staršího kalichu jsou zpodobněny tříčtvrteční figury světců: Barbory, Vavřince a Matěje. Ve čtvrtém medailonu je vyryt dedikační nápis: Omnibus / Sanctis. in Sed / lisstz. defert voto: / Mathias Fran.:

/ Wrana. parochus / Bruzowicensis. / Ano: 1733. Na vytaženém okraji nohy je umístěn znak města Opavy a  monogram AF / K v srdčité výplni. Jedná se o chroLoďka (liturgická nádobka na sypané kadidlo) nogram opavského zlatnického mistra Andrease Franze Kremsera (Kremslera, † 1748). Týž autor je pravděpodobně auto-

rem mladšího kalichu z roku 1736. Svědčí o tom zápis v účetní knize, podle něhož nechal farář Vrána přetavit v opavské zlatnické dílně starší kalich a zároveň mistrovská značka s prvním čitelným písmenem A. Tento kalich nese na spodním okraji nohy gravírovaný nápis: Calicem hunc eclesiae Sedliscensis spectantem inovari curavit Mattias Franz Wrana parochus Bruzo. 1736. Byl přetaven v opavské zlatnické dílně. Farář Vrána nechal roku 1737 přetavit stříbrné mešní konvičky s táckem. Soubor se dochoval do dnešních dnů a nese nápis ve dvou kruzích: Hos urceolos Ecclesiae / Sedliscensis. Sumptibus / innovari curavit. V levém kruhu: Matthias Fran. Wrana / Par: Bruzo: Ano / 1737. Toto liturgické náčiní sedlišťského

Interiér kostela – celkový pohled z kůru

75

předměty z  drahých kovů státu) díky skutečnosti, že je farář Pavel Prutek před státními orgány zamlčel. Stříbrná monstrance z   Bruzovic byla dokonce farníky vykoupena. Duchovní, kulturní a  památková hodnota sedlišťského kostela Všech svatých je nevyčísliStříbrné mešní konvičky z r. 1737 telná. Nelze, než souhlasit s  oprávněným zvoláním slezskoostravského pedagoga a  vlastivědného pracovníka Ervína Tenglera (1884–1944), autora spisku 300 let dnešního kostela v Sedlištích z roku 1938: Vzácný je kostelík sedlišťský, vzácné jsou jeho paDonační nápis na spodní části tácku mešních konviček z r. 1737 mátky, neméně vzácní kostela, stejně jako kostela v Bruzovicích, obstálo za kněží tento kostel spravovali, nelze se ani věru mnoho diviti: napoleonských válek (kdy byly odevzdávány kostelní Vždyť kostelík spočívá v ochraně všech svatých! 76

S

Sedlišťská fara a faráři

edliště náležely minimálně od konce 15. století k bruzovické farnosti. V některých farnostech zajišťovali každodenní pracovní síly na faře a farních pozemcích obyvatelé takzvané farské chalupy. Proto byla v Bruzovicích zřízena farská chalupa již v roce 1640 a druhá přibyla ještě v  roce 1776. Povinností faráře bylo tento objekt řádně udržovat. Komorník, který ho se svou rodinou obýval, byl osvobozen od robotních povinností. Byl však povinen pracovat na faře pouze za stravu. Stejnou chalupu nechal vystavět bruzovický farář Scultetus rovněž u filiálního kostela v Sedlištích již v první polovině 17. století. Pamětní kniha bruzovické farnosti vypráví o stavbě nové farské chalupy v Sedlištích v roce 1675. Podle zápisu faráře Chalíka mu věnoval bruzovický komorník Adam Knis († 1675) ještě za svého života chalupu. Knis ji kdysi zakoupil od jistého Sinurky a bydlel v ní na pozemku patřícím ke statku bruzovického sedláka Jana Ondračky. Farář s povolením držitele frýdeckého panství, hraběte Františka Eusebia z  Oppersdorfu, převezl rozebraný objekt do Sedlišť na místo u cesty do Kaňovic, které mu určil hejtman panství Ludvík Dašický 21. srpna 1675. Někteří Chalíkovi farníci ze Sedlišť, včetně fojta Jakuba, odmítli poskytnout povozy k  přestěhování objektu. Farář proto požádal o vykonání této práce farníky z  Bruzovic, kteří mu pomohli. Dřevěná farská chalupa v Sedlištích byla postavena 17. října 1675. O tři roky později k ní byla přistavěna stáj. Obyvatel farské chalupy, komorník Václav Stach, nebyl vázán

robotními povinnostmi na panském a ani neodváděl daně. Vizitační protokol z  roku 1679 o chalupě poznamenal, že ji vystavěl farář, aby se měl kde ohřát v  zimním období a za deštivého počasí a že ji udržuje na své vlastní náklady. Roku 1721 zde byla nákladem faráře Vrány postavena nová budova. V polovině 18. století ji obýval Jan Rehoř, který zemřel 22. ledna 1752. Dne 29. ledna 1776 se nově vystavěné farské chalupy (č. p. 96) na kostelním gruntě v Sedlištích ujal Jan Válek, z čehož každoročně stálého platu kostelu sedlišťskému 3 zl. oddávati povinen bude.

Opis nájemní smlouvy mezi bruzovickým farářem Karlem Františkem Leopoldem Schindlerem a nájemcem sedlišťské farské chalupy Janem Válkem, 20. ledna 1776

77

Předstupněm ke vzniku samostatné sedlišťské farnosti bylo založení školy v Sedlištích v roce 1833. Od té doby se množily hlasy po zřízení (podle názorů některých osob obnovení) samostatné duchovní správy v Sedlištích. V roce 1864 došlo nákladem obce Sedliště a přiškolených Kaňovic k rozšíření stávající školní budovy přístavbou patrového objektu. Zatímco přízemí mělo sloužit druhé třídě, patro mělo poskytovat zázemí pro faráře či kaplana z Bruzovic, kteří zde přijížděli každou třetí neděli sloužit mši a vykonat kázání. V roce 1865 došlo rovněž k rozšíření kostela a výstavbě nové věže. Mezitím se rozběhla jednání s příslušnými úřady o založení samostatné farnosti. Obec Sedliště nalezla pochopení pro svůj záměr u nového bruzovického faráře Madryho. Generální vikář pro rakouskou část vratislavské diecéze, Antonín Helm (1786–1872), vydal písemný souhlas se zřízením samostatné farnosti Sedliště již 4. května 1866 s podmínkou, že se obec zaváže převzít patronátní právo nad kostelem (které dosud drželo frýdecké panství, resp. Těšínská komora),

Škola a fara v Sedlištích, počátek 20. století

78

zajistí na svůj náklad výstavbu fary a do budoucna její veškerou údržbu. Mezitím se do Sedlišť přistěhoval jistý kněz Sobel, řeholník z kláštera paulínů na krakovské Skalce, který zde ale nepobyl déle než rok. V roce 1866 proběhla v Sedlištích finanční sbírka za účelem vydržování samostatného faráře. Další finance byly získány rozprodejem kostelních pastvin mezi 24  zájemců. V roce 1869 přibylo patro na dosavadní přízemní školní budově (aby tam mohla být přesunuta druhá třída z prostor určených pro faru) a byly vystavěny farní chlévy, stodola a studna. Po četných jednáních zástupců bruzovické farnosti, frýdeckého arcikněžství, generálního vikariátu, Těšínské komory, okresního úřadu v Těšíně, slezské zemské vlády a obce Sedliště bylo zřízení sedlišťské farnosti v roce 1871 uvedeno v život. Obec Sedliště převzala od Těšínské komory patronátní právo nad kostelem s  možností prezentace vlastního faráře z  kandidátů jmenovaných vratislavským biskupstvím. Zavázala se pro všechny budoucí časy, že bude udržovati kostelní a farní budovy v dobrém stavu stavebním a zároveň, že bude se starati o ostatní kostelní potřeby rozdělením daně jako daně přímé na všechny katolické poplatníky. Do farního obvodu náležela pouze obec Sedliště. Beneficium tvořila zděná patrová fara v sousedství kostela se čtyřmi otopnými místnostmi a s hospodářskými budovami: stodolou, chlévem pro krávy, prasečími chlívky, sklepy a zahrada. Obec se zavázala najímat sedlišťskému faráři část pozemků z kostelního jmění. Farář měl určovat kostelní zřízence (kostelníka, varhaníka, zpěváka

a  zvoníka), které měla platit obec z ročních příjmů kostela. Farářovou povinností plynoucí ze zakládací listiny bylo, nad rámec jeho obvyklých úkolů, sloužit pravidelně mše v určité dny v roce za zakladatele farnosti a vyučovat náboženství na zdejší škole. V průběhu 70. let 19. století pak došlo ještě k vyřešení některých majetkoprávních záležitostí s mateřskou farností Bruzovice, která předala sedlišťskému faráři rovněž některé archiválie vztahující se k Sedlištím a přestala pro Sedliště vést matriční agendu. Posledním bruzovickým farářem, jenž vykonával v   Sedlištích duchovní správu před ustanovením samostatné farnosti byl Karel Madry. Narodil se 11. ledna 1828 v Těšíně. Pocházel z movitější důstojnické rodiny. Gymnazijní a filozofická studia dokončil v Haliči, teologii v Olomouci. Kněžské svěcení přijal 10. srpna 1851 v Jánském Vrchu z rukou vratislavského biskupa, kardinála Melichara Diepenbroka. Působil jako kaplan v Těšíně. Dne 5. srpna 1861 byl investován na bruzovickou faru. V letech 1872–1877 vykonával rovněž úřad frýdeckého arcikněze (děkana). Dne 14.  října 1874 zažil v Bruzovicích požár fary a přilehlých hospodářských budov. V období jeho působení v čele bruzovické farnosti došlo nejen ke zřízení samostatné farnosti Sedliště ale také k výstavbě kaplí sv.  Hedviky v Kaňovicích v letech 1868–1869 a  sv.  Jana Nepomuckého v Pazderně v roce 1871. V roce 1864 byla rovněž postavena kaple Kristova úpadku pod křížem u vodního pramene v bruzovické Lipině, která proslula jako poutní místo. Od roku 1875

Karel Madry, bruzovický farář v l. 1861–1878

zastával funkci předsedy nově vzniklého spolku Bruzovská beseda, avšak osobně nijak nepřekypoval energií pro českou národní věc. V Bruzovicích založil nadaci na podporu chudých. Závěrečné období Madrého působení v Bruzovicích se neslo ve znamení konfliktů s některými farníky, v jejichž pozadí byl i vznik sed79

lišťské farnosti. Jedním z důvodů byla obava farníků, že nyní již nebude v bruzovické farnosti působit kaplan. S ohledem na tuto skutečnost i na své zhoršující se zdraví požádal v roce 1878 o přeložení. V prosinci téhož roku Bruzovice opustil a pobýval v Těšíně. V červenci 1879 nastoupil na nové působiště v Konské u Těšína. Vleklá nemoc dohnala kněze k zoufalému činu. Dne 9. května 1884 se v Konské zastřelil. Historicky prvním samostatným sedlišťským farářem byl již zmíněný Jan Josef Goril, dosavadní administrátor poutního chrámu Navštívení Panny Marie ve Frýdku. Jak vzpomínal Jan Polach v nejstarší obecní kronice: asi v měsíci květnu roku 1871 byl z veliku slávu, střelbu a hudbu a průvodem do Sedlišť přiveden a na faráře nastolen. Radost a nadšení bylo veliké. Narodil se 8. května 1835 v č. p.  69 Těrlicku jako syn místního učitele Jiřího Gorila a jeho manželky Jan Josef Goril, sedlišťský farář v l. 1871–1876 Mariany, rozené Žídkové z Místku. Pokřtěn byl 9. května 1835 v těrlickém farním kostele Nejsvětější Trojice. Kněžské svěcení přijal 17. července 1859. Pro své pro proněmecké smýšlení a postoje byl sedlišťskými vlasteneci považován za 80

odrodilce. Po několika počátečních konfliktech si však farníci na svého duchovního správce zvykli. Polach vzpomínal: později nás měl moc rád. Sliboval při oltáři, že chce v Sedlišti zemřít... Okolnosti tomu však chtěly jinak. Goril se po smrti svého mladšího bratra Josefa Antonína Gorila, faráře v Domaslavicích, 28. února 1876 ucházel o uprázdněnou domaslavickou faru, na níž byl ustanoven na jaře následujícího roku. Zde proslul jako zbožný a svědomitý kněz. Přičinil se o výzdobu a rozšíření liturgické výbavy domaslavického farního kostela sv. Jakuba Většího. Zemřel jako farář v Domaslavicích 10. října 1886. Gorilův pohřeb vykonal biskup František Sniegoń (1809–1891), generální vikář rakouské části vratislavské diecéze za účasti 29 kněží. Po Gorilově odchodu do Domaslavic administroval dočasně sedlišťskou faru Vincenc Zubek, rodák z  Krásné u  Frýdku, pozdější duchovní správce v Ohrazené u Těšína. Gorilovým nástupcem v Sedlištích se k 6. červnu 1877 stal Antonín Poledník. narodil se 31. května 1843 v sousedních Kaňovicích jako syn tamějšího fojta a hostinského Martina Poledníka, držitele zahradAntonín Poledník, sedlišťský farář v l. 1877–1889

nické usedlosti č. p. 30, a jeho manželky Zuzany, rozené Novákové z Petřvaldu. O den později, 1. června, byl pokřtěn v bruzovickém farním kostelem farářem Ondřejem Prutkem. Po maturitě absolvované v roce 1864 na gymnáziu v Těšíně Antonín vstoupil do kněžského semináře v Olomouci. Dne 5.   července 1868 přijal v Olomouci kněžské svěcení. Jeho prvním kněžským působištěm byla Skalice. V letech 1870–1877 působil jako kaplan ve Frýdku. Dne 6. července 1877 byl investován na sedlišťskou faru. Polach tohoto kněze hodnotí slovy: nejsem sto popsati jeho ctnosti, mírnou povahu, vlídnosť jako každý kněz měl by býti a kazatel! Toho času hledaný. Měli jsme ho rádi jak otce dobrého. Jak rád se s námi ve společnosti pobavil, požertoval a když toho bylo potřeba poradil, potěšil... Poledník byl rovněž jedním z  prvních členů Rolnicko-osvětové besedy v Sedlištích. S jeho přičiněním byla v roce 1885 zakoupena chalupnická usedlost č. p. 16 od bezdětné Anny Škovronové ke zřízení farního a  obecního chudobince. V  období Poledníkova působení v Sedlištích čítala tato farnost 1 141 obyvatel, z toho 1 139 katolíků a 2 židy (údaje z roku 1887). K 7. říjnu 1889 byl Antonín Poledník ustanoven farářem sousední vratimovské farnosti, která se nacházela v karvinském arcikněžství. Plačící sedlišťští farníci vyprovodili dojatého faráře Poledníka v průvodu až

Podpis faráře Poledníka a otisk razítka farního kostela v Sedlištích, 5. prosince 1888

Vazba knihy sedlišťského růžencového bratrstva založené r. 1871

do Vratimova. Později zastával rovněž úřad karvinského arcikněze a byl jmenován radou generálního vikariátu rakouské části vratislavské diecéze. Nutno podotknout, že se Poledník zařadil do galerie významých českých vlasteneckých duchovních na Těšínsku. Redigoval Posla slezských katolíků, překládal z němčiny do češtiny pastýřské listy vratislavských biskupů a uspořádal a vydal oblíbený zpěvník Sbírka písní a modliteb, která se dočkala několika vydání. Jiný vlastenec, kněz Jan Evangelista Tagliaferro (1867–1922), Poledníka v   nekrologu hodnotil slovy: Miloval svou rodnou zemi, miloval svůj lid, z něhož vyšel, znal velmi dobře jeho zvyky a  obyčeje. Své smýšlení vlastenecké netajil, ale kde bylo třeba vystoupil ve prospěch dobré věci... Jako sedlišťský farář neváhal připojit svůj podpis k tiskem vydanému provolání Hlas ze Slezska do Slezska, Čech a na Moravu, které volalo po prosazení českého jazyka ve školách, společnosti, ve slezském zemském sněmu i v říšské radě ve Vídni, pokroku ve školství a v neposlední řadě po vydávání 81

českého Opavského Týdenníku. Zemřel v neděli 23. července 1911 raněn mrtvicí na kazatelně farního kostela v Bruzovicích při primici novokněze Františka Petra (1885–1921) z Bruzovic. Oči všech věřících v přeplněném chrámě byly prý upřeny na něho a za chvíli oz ýval se kostelem tichý i hlasitý pláč. Všichni ho měli rádi, všichni zesmutněli, ale co se odehrávalo teprve v duši novokněze P. Petra, který pro pláč nemohl ani z pívat, ani usebraně dokončit svou první mši sva-

Titulní list nekrologu Antonína Poledníka z pera Jana Evangelisty Tagliaferra vydaného tiskem v Brně, r. 1911

82

tou... Poledníkova pohřbu ve Vratimově se zúčastnilo více než 100 kněží a 2 000 věřících. V konkurzu na uprázdněnou sedlišťskou faru zvítězil František Nogol. Narodil se 22. prosince 1857 v Dolních Domaslavicích jako syn držitele zahradnické usedlosti č. p. 41 Františka Nogola a jeho manželky Anny, rozené Kacířové. Na přání rodičů studoval teologii. Kněžské svěcení přijal 29. června 1885. Jeho prvním kněžským působištěm byla Polská Ostrava, kde působil jako kooperátor. V  období Nogolovy správy sedlišťské farnosti zde velice aktivně působilo růžencové bratrstvo. Méně ohlasu si získalo škapulířové bratrstvo (Panny Marie Karmelské), jež v roce 1893 čítalo pouhé čtyři členky. Farář Nogol byl dlouholetým předsedou dozorčí rady Občanské záložny ve Frýdku. Jan Polach na tohoto kněze později vzpomínal: Byl od mládí chromý. Obecně vůkol se povídalo: Sedlišťský chromý farář. Kazatelem moc slavným nebyl. Společník dobrý, veselá kopa, až příslovečně pohostinný. Prožili jsme různého dobrodružství v mladších letech dosť a dosť! Byl to podařený čtrlístek: farář Nogol, učitel Al. Halfar, hostinský Karel Moris a moje maličkosť. Letní doby, kdy hlavní práce trochu ustaly, byla naše zábava chytání raků v Datyňce... Jak z hora jsem podotknul, byli jsme jaksi přátelé a spokojeni s ním, po různých stranách a organizacích se nepídil, proti nim nebrojil, ani nových stran nezakládal a následkem toho ani mezi stranami tolik nenávisti, osočování a podceňování nebylo. Tuto charakteristiku potvrzuje i jeho synovec Josef Nogol, pozdější farář v Sedlištích, když o něm napsal: Kdo jej znal, praví o něm, že byl originelní kněz a v tom je obsaženo všechno. Rád se pobavil, byl

vesel a veliký humorista. Kam přišel a počal vyprávět, rozesmál vždycky všechny. Staral se jak o  spásu duší svých farníků tak i  o  jejich vezdejší blahobyt. František Nogol zemřel v  Sedlištích 13.  října František Nogol, sedlišťský farář v l. 1889–1918 1918 a pohřeb se konal za veliké účasti tamtéž o dva dny později. Jeho ostatky odpočívají na novém sedlišťském hřbitově, který založil. Ve své poslední vůli odkázal dvě parcely v centru obce (č. 652 – pole a č. 654 – zahrada) o celkové výměře 38 × 33 m2 na zřízení české klášterní školky sv. Františka Saleského. Tento ušlechtilý záměr však nikdy nedošel svého naplnění. Nogolova nadace na zřízení školky byla nejprve převedena k zádušnímu jmění a v roce 1948 prodána dlouholeté farní hospodyni Kristýně Tomšalové. Administrátorem neobsazené sedlišťské farnosti byl dočasně jmenován František Konečný (1885–1936), farář v sousedních Bruzovicích. Duchovní službu v  Sedlištích vykonával především bruzovický kaplan Josef Pavlásek (1889–1941), rodák z Bruzovic, který o místo sedlišťského faráře velice stál. Byl z matčiny strany synovcem bývalého sedlišťského faráře Poled-

níka. Pavlásek nakonec od roku 1924 až do smrti působil blahodárně jako farář v Radvanicích. V konkurzu se o sedlišťskou faru se však kromě Pavláska ucházeli další tři duchovní: Jan Fajkoš, Josef Juroš a Josef Nogol. Z původní volby vzešel vítězně janovický rodák Fajkoš, kterého si však Sedlišťané příliš nepřáli. Fajkoš krátce nato přestoupil k nově vzniklé československé církvi a působil jako kněz této církve ve Slezské Ostravě. V roce 1919 přichází na nové působiště Josef Nogol. Je více než symbolické, že tento pozdější dlouholetý sedlišťský duchovní správce přijal křest 13. března 1884 z rukou prvního sedlišťského faráře Gorila v  domaslavickém farním kostele. Toho dne se totiž narodil v zahradnické usedlosti č. p.  117 v  Horních Domaslavicích rodičům Josefu Nogolovi a Johaně, rozené Sojkové. V dětství často pobýval na sedlišťské faře u strýčka Františka Nogola. Josef byl poslán s doporučením sedlišťského učitele Albína Halfara a strýčka faráře v roce 1894 na české gymnázium do Opavy. O  rok později přešel na nově založené matiční gymnázium v Místku, kde v roce 1903 maturoval. Jelikož od dětství toužil po kněžském povolání, vstoupil do Josef Pavlásek, bruzovický kooperátor v l. 1919–1920

83

vidnavského semináře. Dne 23. července 1907 přijal ve Vidnavě kněžské svěcení a o pět dní později sloužil primiční mši v sedlišťském kostele. Nejprve působil jako kooperátor ve Frýdku, poté v Polské Ostravě, kde od 1. srpna 1909 zastával místo katechety na měšťanských školách. V  roce 1914 byl povolán do světové války. Až do roku 1918 působil v   rakousko-uherské armádě jako vojenský kaplan v hodnosti štábního kapitána. Po strýčkově smrti byl zvolen farářem v Sedlištích, důvěrně známém prostředí, kde se přestěhoval 9.  listopadu 1919. Přičinil se o to především místní horník Jan Škuta, který zastával úřad starosty za sociální demokraty. Od svých nových farníků dostal při této příležitosti darem nový bílý ornát. Farářem byl oficiálně ustanoven k 1. červnu 1920. Všemožně pečoval o ochranu a opravu kostela Všech svatých, pro který pořídil mnoho nových potřebných předmětů. Nejvýznamnějšími byly bezesporu nové zvony v roce

Bohoslovec Josef Nogol (zcela vpravo) se spolužáky (zleva Jan Foldyna, František Bražina, Josef Nikel a František Zajíc) v době studií v kněžském semináři ve Vidnavě v l. 1903–1907

84

1922 a potom jejich dvě náhrady v roce 1957. Především 20.  léta se nesla ve znamení napětí mezi Nogolem a vedením obce, kterému se ne vždy zamlouvala role držitele patronátního Josef Nogol, sedlišťský farář v l. 1920–1966 práva a  s  tím spojená péče o beneficium. Napětí dostoupilo svého vrcholu zřejmě v roce 1925, kdy se roznětkou k rozepři s farářem stala parcelace půdy v  Sedlištích, která do roku 1918 náležela frýdeckému velkostatku, respektive Habsburkům. Obec podle farářova mínění nepostupovala dostatečně uvážlivě při nakládání s  nemovitostmi náležejícímu k zádušnímu jmění. Další jablko sváru představoval v roce 1926 malicherný spor o  torzo starých varhan sedlišťského kostela, které byly od roku 1871 uloženy na půdě školy. Nogol byl členem Československé strany lidové, která byl v Sedlištích založena 20. února 1923. Za jeho přičinění se v období první republiky konaly ve farnosti několikrát misie (1925, 1927, 1934). Od roku 1941 zastával funkci konzistorního rady olomouckého arcibiskupa a později rovněž děkana frýdeckého děkanátu. Farář Josef Nogol zažil v Sedlištích radostná i smutná léta, přede-

Žáci 6. třídy sedlišťské školy na skupinové fotografii před sedlišťským kostelem se svými pedagog y, zleva řídící učitel Josef Onderek, třídní učitel Josef Kunčický a farář Josef Nogol, r. 1948

vším v období nacistické a komunistické totality. Spojil s touto obcí téměř celý svůj život. Proslul přímostí hraničící s nekompromisností a pevnými a upřímnými postoji. Tak vystupuje jeho osobnost nejen z četných archivních pramenů ale i ve vzpomínkách starších farníků. Výše uvedené tvrzení je možno doložit jedním z mnoha dochovaných dopisů faráře Nogola. Dne 31.   března 1924 adresoval vedení obce tyto řádky: Nepokládejte to za žádnou urážku, co Vám sděluju a ještě v následujícím chci sděliti. Já, jakož i moji předchůdcové, vím to velice dobře o nich a od nich, mám zde trpký život a mám

v  úmyslu při nejbližší příležitosti hlásiti se pryč. Jest mi velice líto, že jsem se nehlásil o Petrovice, které bych byl zcela jistě dostal. Co se týče kázání, kážu jen to, čemu katolické náboženství učí. Kážu i trpké pravdy, aby, když nás Pán Bůh po smrti souditi bude, žáden se nemohl vymlouvati, že jsem to v kostele nepovídal. A  v tom ohledě nemíním se změniti do své smrti. V   roce 1948 o sobě do obecní kroniky napsal: Miluji svůj kostel, školu, faru, své farníky, to jest rád konám své kněžské povinnosti. Duchovní správu sedlišťské farnosti zastával Josef Nogol nakonec až do roku 1966. Zemřel 24. března 1969 a byl pochován za účasti mnoha kněží 85

Upomínka na slavnost 35 let kněžství Josefa Nogola, 23. července 1942

Kolorovaná kresba sedlišťského kostela od Josefa Barona, řídícího učitele v Dobré a podpis faráře Josefa Nogola v druhém dílu kroniky obce Sedliště, r. 1948

86

Památka na první svaté přijímání v sedlišťském kostele vystavená farářem Josefem Nogolem, 9. května 1943

Upomínka na slavnost 50 let kněžství Josefa Nogola, r. 1957

a farníků na sedlišťském hřbitově. Tak se jistě naplnila jeho slova v jednom z jeho dopisů (z roku 1931): Já jsem rodem z Domaslovic, ale můj úřad mne zavazuje pracovati pro farnost Sedlišťskou! Jsem Sedlišťan! Po Nogolově odchodu na odpočinek administroval faru krátce jablunkovský rodák Josef Bury (1933–1996), kooperátor z Frýdku. Od roku 1967 byl novým administrátorem (ne zcela přesný termín, který se používal v období komunistické totality namísto původního označení „farář“) sedlišťské farnosti ustanoven s platností od 15. srpna 1967 Bohumil Nikel. K 1.  srpnu 1970 na jeho místo přišel Edmund Kempný, rodák ze sousedních Řepišť. Převzal rovněž excurrendo správu farnosti Bruzovice. Ve druhé polovině roku 1970 došlo k nákladné rekonstrukci fary. Byla zbořena stará hospodářská budova a část dobrých cihel použita k výstavbě nové garáže. Došlo ke zřízení nového sklepa a jeho propojení se starým

sklepem. Byla rovněž zhotovena nová střecha. Do farní budovy byla přivedena nová vodovodní přípojka ze sousední staré školy a zhotovena nová kanalizace. V přízemí byly ve všech místnostech odstraněny staré podlahy a zárubně. Rovněž zde bylo vybudováno nové sociální zařízení. V prvním poschodí bylo zapraveno ještě jedno okno a vyzděna příčka ve velké místnosti. Rovněž ze byla rekonstruována spižírna a koupelna. V roce 1971 získala celá fara novou omítku. V budově byla zhotovena nová elektroinstalace a rozvedeno

Farář Josef Nogol slouží mši v sedlišťském kostele, 6. října 1962

Bohumil Nikel, sedlišťský administrátor v l. 1967–1970

87

Prvomájový průvod prochází kolem fary a kostela, r. 1982

ústřední topení. P. Kempný působil v Sedlištích do roku počátku roku 1975, kdy byl jmenován administrátorem farnosti Borová. S platností od 1. dubna 1975 byl ustanoven novým administrátorem sedlišťské farnosti Vladislav Schneider, rodák z nedalekého Šumbarku (dnes Havířov), který do farnosti přišel z Bernartic na Jesenicku. Po něm se v duchovní správě farností Sedliště a Bruzovice vystřídali Josef Byrtus (1935–2012), Bohumil Řezníček (1923–2004) a Bohumír Hozík (1918–1995). Jelikož byl farář Hozík již od roku 1939 členem Kongregace Nejsvětějšího Vyku88

pitele (redemptoristů), přestěhoval se v polovině roku 1993 do jejich kláštera u poutního chrámu Navštívení Panny Marie ve Frýdku. Na sedlišťskou faru se nastěhoval nájemník Radim Byrtus s rodinou, který zde bydlel do roku 1999 a působil jako katecheta na místní škole. P. Hozík zemřel tragicky při autonehodě cestou na mši do Sedlišť 11. července 1995. Duchovní správa obou farností, sedlišťské i bruzovické, byla až do roku 1999 vykonávána frýdeckými faráři z Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele. V letech 1993–1997 to byl redemptorista Petr Bauchner a od května roku 1997

Mše v Sedlištích sloužená novoknězem Františkem Vrublem, rodákem z Pazderny, vpravo Josef Byrtus, sedlišťský administrátor v l. 1978–1982, r. 1981

Tomasz Wasciński. Za posledně jmenovaného došlo rovněž k opravě fary a pořízení plynového kotle. Objekt byl celkově připraven k bydlení samostatného duchovního správce. Po krátkém období, kdy byl farářem v Sedlištích a excurrendo v Bruzovicích Karel Macků, vykonává od 25. října 2000 duchovní správu obou farností Pavel Motyka, rodák z Bukovce u  Jablunkova. V období jeho působení prošly náročnou rekonstrukcí jak farní kostely v Sedlištích a Bruzovicích, tak kaple v  Kaňovicích, Pazderně i Žermanicích.

Sedlišťský kostel náležel od pradávna k vratislavské diecézi. Rovněž sedlišťská farnost byla od svého vzniku v roce 1871 podřízena této církevní provincii. Jelikož se od roku 1740 nacházelo centrum diecéze, Vratislav, v Prusku, byl v roce 1770 vratislavským biskupem Filipem Gotthardem Schaffgotschem ustanoven generální vikariát pro rakouskou část diecéze (ukončil svou činnost definitivně v roce 1925). Nižší církevně správní jednotkou bylo frýdecké arcikněžství (děkanát) ustanovené v roce 1654. V době vzniku 89

Juraj Dubec, frýdecký kaplan, oddává v sedlišťském kostele manžely Sližkovy, 8. listopadu 1997

Mše v Sedlištích sloužená novoknězem Františkem Vrublem, rodákem z Pazderny, r. 1981

sedlišťské farnosti k němu náležely farnosti Borová, Bruzovice, Dobrá, Dobratice, Domaslavice, Frýdek, Hnojník, Morávka, Skalice a Staré Hamry. Rozdělení Těšínska mezi Československo a Polsko v roce 1920 se promítlo rovněž do zažitého modelu zdejší katolické církevní správy. Generální vikariát působil do roku 1925 již pouze pro část Těšínska, která připadla Polsku. Pro československou část vratislavské diecéze (od roku 1929 arcidiecéze) byly zřízeny dva arcibiskupské komisariáty. Farnost Sedliště příslušela i nadále 90

k frýdeckému arcikněžství (děkanátu), který společně s  dalšími čtyřmi arcikněžstvími z Těšínska (Fryštát, Jablunkov, Karviná, Slezská Ostrava) náležel do působnosti (arci)biskupského komisariátu pro východní čsl. Slezsko se sídlem v Karviné. Důsledky Mnichova se negativně promítly rovněž do modelu církevní správy v české části vratislavské arcidiecéze. Zatímco celý západní komisariát (Jesenicko) připadl Německu, valnou část východního obsadilo Beckovské Polsko. V části, která setrvala ve zbytku Československa a poz-

ději protektorátu Čechy a Morava se nacházely pouze větší části arcikněžství Frýdek a Slezská Ostrava, které byly až do roku 1945 v dočasné správě olomouckého arcibiskupství. Do osvobozené Československé republiky vrátila těšínská a jesenická část vratislavské arcidiecéze v předmnichovských hranicích. Apoštolským listem papeže Pia XII. z 26. června 1947 byla československá část vratislavské arcidiecéze vyňata z  pravomoci vratislavského arcibiskupství a  prohlášena samostatnou apoštolskou administraturou se sídlem v Českém Těšíně podléhající přímo papeži. V čele stál apoštolský administrátor s právem nosit mitru i berlu

a se všemi právy rezidenčního biskupa. Tímto úřadem byl pověřen bruzovický rodák ThDr. František Onderek, někdejší profesor na arcibiskupském semináři ve Vidnavě. Do hranic frýdeckého děkanátu se navrátily všechny farnosti nebo jejich části náležející v  letech 1938–1939 k Polsku a posléze až do roku 1945 k Německu. K 30. prosinci 1977 došlo z rozhodnutí papeže Pavla VI. k  zarovnání hranic arcidiecézí se státními hranicemi a území administratury bylo připojeno k olomoucké arcidiecézi. Tento stav trval téměř dvacet let. Vydáním papežské buly Ad Christifidelium spirituali 30. května 1996 byla zřízena ostravsko-opavská diecéze 91

H

Sedlišťské „Číslo poslední“ Z dějin hřbitovů

řbitov u kostela v Sedlištích je poprvé zmíněn ve vizitačním protokolu z  roku 1652. Sloužil k  poslednímu odpočinku výhradně farníkům ze Sedlišť. Záznamy o pohřbech můžeme sledovat v úmrtních matrikách bruzovické farnosti až od roku

Členové sedlišťského chrámového sboru, uprostřed dolní řady František Hurina, frýdecký kaplan a Vítězslava Mojžíšková, vedoucí sboru

a jejím sídelním biskupem jmenován Mons. František Václav Lobkowicz, OPraem., dosavadní pražský světící biskup. Z olomoucké diecéze byly vyňaty a k nové diecézi připojeny děkanáty Bílovec, Bruntál, Frýdek, Hlučín, Jeseník, Karviná, Krnov, Místek, Nový Jičín, Opava a   Ostrava. Frýdecký děkanát je v  současné

době tvořen farnostmi Bruzovice, Dobrá, Dobratice, Domaslavice, Frýdek, Hnojník, Horní Lomná, Jablunkov, Janovice, Mosty u Jablunkova, Morávka, Ropice, Sedliště, Skalice, Střítež, Šenov, Třinec, Vendryně a Vratimov. Sídlem současného frýdeckého děkana Mons. Rudolfa Sikory je fara v Hnojníku.

Sedlišťský kostel a starý hřbitov, r. 1939

92

1665. K  prvním písemně evidovaným zesnulým, jejichž ostatky spočinuly na sedlišťském hřbitově, patří dvouletá Markéta, dcera Barbory a Jana Mužných, která zemřela 25. dubna 1665, a osmdesátiletý Stanislav Mužný (†  23.  května 1665). Farníci z  ostatních obcí bruzovické farnosti (Bruzovic, Kaňovic, části Panských Nových Dvorů, Pazderny a Žermanic) byli pohřbíváni u  farního kostela sv. Stanislava v  Bruzovicích. Inventář z  roku 1677 stejně jako o dva roky mladší vizitační protokol popisují sedlišťský hřbitov jako dobře ohrazený a se dvěma brankami, na nichž byly upevněny kříže, odděleným místem k pohřbívání nekřtěných dětí a  márnicí. Roku 1719 shledal vizitátor sedlišťský hřbitov dostatečně rozsáhlý a obehnaný dřevěným parkánem. Vzhled hřbitova se od druhé poloviny 17.  století pravděpodobně nijak radikálně nezměnil, protože farář Vrána jej v  inventáři roku 1726 popsal jako celý ohrazený, se dvěma brankami s  kříži. Údržba hřbitova byla hrazena z  kostelního jmění. K výraznější opravě hřbitova došlo roku 1688. Tehdy byl obnoven dřevěný kříž nad brankou a parkán pokryt novým šindelem. V roce 1713 byla vyměněna střecha na márnici. K další větší opravě hřbitova došlo roku 1733. O průběhu této opravy nás informují účty: 5. listopadu 1733 za desky nad krucifix nad fortku na kyrchově dáno 3 gr. 6hal.; 6. listopadu Jakubovi Tieslovi v Sedlištích za 9 kop šindela kopa po 6 gr. k opbíjení parkánu okolo kyrchova a krucifixu dáno 18 gr.; 7. prosince od pobíjení tohož 93

94

kyrchova a krucifixu dáno 18 gr. Tesař Tiesla pracoval na pokrývání hřbitovního plotu a kostela také o čtyři roky později. Z výkazů pohřbených osob v bruzovické farnosti za desetiletí 1775–1784 se dozvídáme, že na sedlišťském hřbitově bylo mezi těmito léty pohřbeno 79 dospělých a 109  dětí (v Bruzovicích 181 dospělých a  227 dětí). Sedlišťský hřbitov již tehdy kapacitně nepostačoval

(obec čítala 605 obyvatel) a  proto došlo k  jeho rozšíření, jak dokládal 13. ledna 1785 bruzovický farář Schindler generálnímu vikariátu pro rakouskou část vratislavské diecéze. V  souvislosti se zřízením sedlišťské farnosti byl na hřbitově obnoven centrální dřevěný kříž, který byl posvěcen farářem Gorilem ve druhé polovině roku 1871.

Rozloha hřbitova se v pozdějších obdobích příliš nezměnila a jeho kapacita na konci 19. století rozrůstajícím se Sedlištím pochopitelně nevyhovovala. Farář František Nogol se proto odhodlal k založení nového hřbitova. V  první polovině roku 1904 si vyžádal od vratislavského biskupa, kardinála Georga Koppa, prostřednictvím generálního vikariátu pro rakouskou část vratislavské diecéze potřebná povolení k  zakou-

pení vhodné parcely. Za tímto účelem mu bylo povoleno použít 3  000 korun z  kostelního jmění. Dne 8. července 1904 od sedlišťského obchodníka Jana Skuliny z č. p. 77 odkoupil pole sousedící s kostelním polem a farní zahradou. V roce 1906 byla na novém pohřebišti postavena frýdeckým stavitelem Antonínem Bezděkem zděná márnice o rozměrech 8 × 5 m. Její výstavba stála 1 400 korun. Jako jedny z prvních

Výkaz bruzovického faráře Karla Františka Leopolda Schindlera o pohřbených farnících na hřbitovech v Bruzovicích a Sedlištích za l. 1775–1784, 19. července 1785

Litinové dětské náhrobky na starém hřbitově v Sedlištích

Litinové dětské náhrobky na starém hřbitově v Sedlištích

Litinový náhrobek frýdeckého vlastence MUDr. Augustina Petra ve tvaru novogotické věže na novém hřbitově v Sedlištích

95

spočinuly na novém sedlišťském hřbitově ostatky frýdeckého lékaře Augustina Jana Petra (1824–1894) a jeho manželky Marie, rozené Zavadské, jež byly exhumovány na zrušeném frýdeckém hřbitově u kostela sv. Jošta. Nákladem Besedy Sedlišťské a Besedy Frýdecké byl realizován 3.  května 1906 slavnostní čestný pohřeb tohoto velikého českého vlastence. Na nový hřbitov v Sedlištích byl z Frýdku přenesen Petrův liti-

nový náhrobek ve tvaru novogotické věže. Od té doby se pohřbívalo na novém hřbitově, který měl původně výměru zhruba 71 × 41 m. Ve 20. letech 20. století bylo u plotu v  zadní části hřbitova, vpravo od márnice, vyděleno samostatné místo k pohřbům jinověrců a nevěřících. Oba hřbitovy, starý i nový, byly vedeny jako majetek farnosti Sedliště až do konce roku 1956. Tehdy byly

Detail dětského náhrobku na novém hřbitově v Sedlištích

Plán nového hřbitova v Sedlištích s vyznačením oddělení pro pohřby jinověrců a nevěřících, kolem r. 1920

96

Sedlišťský starý hřbitov jako „skanzen“ litinových křížů

Sedlišťský starý hřbitov jako „skanzen“ litinových křížů

97

98

Sedlišťský starý hřbitov jako „skanzen“ litinových křížů

Pomník obětí komunistického režimu z r. 1994 před sedlišťským kostelem

na základě státních nařízení předány do správy MNV. Dochoval se předávací protokol z  18. prosince 1956, podle něhož farnost převedla na obec: 1) Pohřebiště parcela č. 1515 ve výměře 12 a 19 m2, pohřebiště parcela č. 887/2 ve výměře 39 a 76 m2; 2) Márnice na novém hřbitově letos opravena farním úřadem obnosem Kčs 3 101,51; 3) Dvoje velké staré mary a dvoje malé staré mary. Nářadí ku vykopání hrobu jsou majetkem Albrechta Verlíka, soustružníka v Sedlištích, který na požádání občanů kope hroby; 4) Kniha pohřbených na novém

hřbitově. Záznam poplatků za propůjčení hrobů; 5) Předaná vkladní knížka státní spořitelny v Místku, jednatelství v Sedlištích fol. IV. 13 s obnosem Kčs 1 578,49. Za předávající farní úřad protokol podepsal Josef Nogol, za nabyvatele Josef Tluček a neschází podpis okresního církevního tajemníka Josefa Čapčucha. Prozatím poslední rekonstrukcí prošel nový hřbitov Sedlištích v  letech 2008–2009. Jednalo se o projekt spolufinancovaný Evropskou unií – Fondem sou-

držnosti a Státním fondem životního prostředí ČR v  rámci Operačního programu Životní prostředí. Cílem této akce byla obnova zeleně v areálu hřbitova a jeho bezprostředním okolí. Došlo k odstranění přestárlých a nevhodně rostoucích thují. Nahradilo ji 22 kusů lípy srdčité, lyrovník tulipánokvětý, dva buky lesní, stříbrný smrk, cypřišek nutkajský a 646 keřů (dřišťál, pěnišník, zimostráz). Celkové náklady této akce činily 599 483 Kč, obec Sedliště poskytla částku 77 429 Kč. Starému hřbitovu u kostela hrozilo ve druhé polovině 50. let 20. století zrušení. Vysvítá to z dopisu Okresní hygienicko-epidemiologické stanice v  Místku ze 3. prosince 1957. Oba sedlišťské hřbitovy v něm byly shledány kapacitně nedostačujícími. Na starém hřbitově se navíc začalo opět pohřbívat, což však bylo do budocna neúnosné a bylo nařízeno rozšířit nový hřbitov. S poukazem na § 22 nařízení ministerstva zdravotnictví z 15. února 1955 o pohřebnictví bylo okresním hygienikem MUDr. Hruškou zakázáno pohřbívat na starém hřbitově u kostela s  platností od 1.  ledna 1957. Po patnácti letech měl být hřbitov zrušen a pořízena zde parková úprava. Proti zrušení starého hřbitova se však ohradil duchovní správce Nogol dopisem ze 3.  července 1959 adresovaným MNV Sedliště. Jedním z důvodů bylo, že si na něm sám přál být pohřben, naproti hlavnímu vchodu do kostela, abych i  po smrti se díval na Krista Pána, který se za nás obětoval a stále obětuje ve mši svaté. Dr. Hruška mi ale svého času říkal, že starý hřbitov, až tělesné pozůstatky zemřelých budou setleny dle nařízení Minis-

terstva školství a osvěty bude zrušen a bude sad kolem kostela jako ve Frýdku kolem sv. Jošta. Pomníky, že budou moci si odnésti příbuzní na starém hřbitově pohřbených. Vašim úkolem jest tedy oplotiti nový hřbitov rozšířený o 20 arů a to, co stojí nechati tak, jak to je. Dáte tak pokoj zemřelým, kteří tam jsou pohřbeni i nám živým, kteří tam pohřbeni býti chceme. Na těch dvaceti arech, o které hřbitov bude rozšířen, můžete si dělati, co za dobré uznáte. Přání se faráři Nogolovi vyplnilo jen částečně. Zatímco jeho tělesné ostatky nakonec nalezly místo posledního odpočinku na novém hřbitově, starý hřbitov kolem kostela nakonec naštěstí zůstal. Shodou okolností přežil i snahu o jeho narušení v důsledků rozšíření silnice, plánované na rok 1961, jak již bylo zmíněno. Celkový pohled na historický význam a   památkovou hodnotu starého hřbitova se naštěstí začal měnit. Ve stanovisku Krajského střediska památkové péče z 23. července 1975 adresovaném ONV ve Frýdku-Místku výslovně stojí: Okolní hřbitůvek upravovat tak, že k přemísťování novodobých náhrobků nebude námitek; ponechat však staré litinové pomníky (kříže), případně je možno tyto doplnit i z jiných zrušených lokalit o umělecky hodnotné exempláře. Starý hřbitov si tedy díky tomu uchoval původní ráz až do současnosti. Byl skutečně doplněn o několik litinových náhrobních křížů, které zde byly v průběhu 70. a 80. let přeneseny ze zrušených hřbitovů v Místku, Dobré či Pražmě. V roce 1994 byl na hřbitově před vstupem do kostela instalován prostý dřevěný kříž s  trnovou korunkou z  ostnatého drátu jako pomník obětí komunistického režimu.

99

V

K větší cti a slávě Boží Drobné sakrální objekty v Sedlištích

  poměrně rozlehlém katastru obce Sedliště se dodnes dochovalo velké množství drobných sakrálních objektů. Původ nejstarších z nich můžeme tušit již v 18. století či dříve a jsou svědectvím barokní religiozity zdejšího obyvatelstva. K mnohým z těchto půvabných staveb směřovala až do série zákazů a omezení ze strany vládnoucí komunistické diktatury na

konci 50. let 20. století tradiční procesí sedlišťských farníků v takzvané prosebné dny s modlitbami o požehnání úrody či díky za dobrou sklizeň. Řada z nich plnila rovněž funkci zastávky pravidelných procesí poutníků směřujících do chrámu Navštívení Panny Marie ve Frýdku či k zázračnému prameni v nedalekém lískoveckém Hájku. Ani čtyři desetiletí komuni-

Pohled z Příčnice na scenérii s kamenným Krplovým křížem, Frýdeckým lesem a Lysou horou v pozadí, 16. května 2013

100

stické zlovůle nedokázala vymazat pomníky víry ze sedlišťské krajiny. Některé se po roce 1989 dočkaly obnovy, vznikají dokonce i zcela nové. Opět se u nich modlí mariánští poutníci i zdejší občané. Výstavba  těchto objektů byla v  minulosti nejčastěji spjata se zbožnými fundacemi sedlišťských obyvatel, jak si ukážeme u konkrétních případů. Pokud zbožný dárce založil fundaci za účelem výstavby či obnovy drobného sakrálního objektu, musel v  přítomnosti svědků složit konkrétní finanční obnos či jiný druh zabezpečení. Tento akt byl sepsán bruzovickým (později sedlišťským) farářem a předán ke schválení vyšším úřadům – církevním i státním. Odkázaná fundační částka na údržbu kaple, kříže či sochy byla uložena na faře (později na samostatném účtě ve spořitelně). Farářovou povinností bylo vést si o hospodaření s těmito finančními prostředky přesnou evidenci. V rámci bruzovické farnosti byla založena účetní kniha těchto objektů v roce 1845 farářem Ondřejem Prutkem (Rechnung über die bei Pfarre Brusowitz befindlichen Kapellen, Statuen und Kreutze Unterhaltugsfonde). Jednalo se rozšíření fundace jeho strýce a předchůdce, bruzovického faráře Pavla Prutka na udržování některých drobných sakrálních staveb bruzovické farnosti z 18. června 1816. V  roce 1845 bruzovický farář nakládal s  finančním jměním těchto sedlišťských objektů: kaple sv. Josefa, kaple Korunování Panny Marie (sv. Trojice) na Mlzácích, kaple sv. Antonína Paduánského na č. p. 2, jistá blíže nespecifikovaná kaple v nivě u vdovy Němcové, dřevěný kříž na č. p. 24, kamenný kříž na č. p. 79 a ka-

menná plastika sv. Jana Nepomuckého za kostelem. Po zřízení samostatné farnosti Sedliště přešla povinnost hospodařit s fundačním jměním sedlišťských sakrálních objektů na sedlišťské faráře. Ještě v roce 1947 farář Josef Nogol disponoval jměním těchto objektů: kaple sv. Antonína Paduánského na č. p. 2, kaple sv. Floriána na č. p. 24, kaple Korunování Panny Marie (sv. Trojice) na Mlzácích, plastika sv. Jana Nepomuckého za kostelem, kamenné kříže na č. p. 79 a 83, dřevěné kříže na č. p. 17, 85 a 120. Toto jmění křížů a  kaplí čítalo k 31. prosinci 1947 celkem 4 726 korun 49 haléřů. Zbývající sakrální objekty, které se nacházely v  Sedlištích, nebyly udržovány z  prostředků tohoto fondu, ale nákladem potomků jejich zakladatelů či vlastníků pozemků, na nichž se nacházely. Z  typologického hlediska dnes v  Sedlištích nalezneme poměrně pestré zastoupení sakrálních objektů. Kromě několika zděných kaplí a tří kamenných plastik jsou nejhojněji zastoupeny kříže, přičemž převažují

Svěcení kaple Panny Marie Prostřednice všech milostí pod Hájkem, 15. srpna 2011

101

dřevěné kříže. Setkáme se zde však i se sloupky či s obrazy zavěšenými na stromech. Většina objektů se velice dobře pohledově uplatňuje v sedlišťské krajině a tvoří po staletí či desetiletí její neodmyslitelnou součást. Tyto pomníky křesťanské víry tak slouží nejen „k větší cti a slávě Boží“, ale vytvářejí trvalou definici domova. Kaple Korunování Panny Marie (sv. Trojice) na Mlzácích Nachází se v nadmořské výšce 336 metrů mezi dvěma starými jírovci u okresní silnice Sedliště – Šenov. Jedná se o zděnou stavbu obdélného půdorysu s předním trojúhelníkovým štítem (s prádnou nikou). Vstup do kaple je opatřen novodobými dřevěnými dvojkřídlými dveřmi s  mřížemi. Původ objektu lze klást minimálně do počátku 19. století. Váže se k němu několik místních pověstí. Kaple byla původně zasvěcena sv. Trojici. V roce 1804 k ní zřídil fundaci 10 zlatých sedlišťský šafář Jakub Fajkoš. V mapě stabilního katastru obce z roku 1836 i druhého vojenského mapování (1836–1840) se s touto kaplí již setkáme. V roce 1843 byla přestavěna a rozšířena nákladem 114 zlatých 25 krejcarů. O rok později byl ze jmění kaple i darů farníků zakoupen pro tuto kapli obraz Korunování Panny Marie. Od té doby nesla mariánské patrocinium. Dne 16. května 1844 žádal bruzovický farář Ondřej Prutek generální vikariát pro rakouskou část vratislavské diecéze o povolení k posvěcení obnovené kaple. Bylo mu uděleno 20. května 1844 generálním vikářem Matějem Opolským. Ke kapli se konala ka102

sil o povolení k  posvěcení sochy sv. Josefa, čemuž bylo vyhověno 22. června 1807 generálním vikářem Josefem Karlem Schippem. Dochovaly se písemné záznamy o opravách této kaple v letech 1823 a 1853. Naposledy prošla stavba rekonstrukcí nákladem obecního úřadu v Sedlištích v roce 1995. Opravenou kapli posvětil v neděli 10. září 1995 sedlišťský administrátor Petr Bauchner. V interiéru kaple se nachází nika, v níž se původně nacházela plastika sv. Josefa. Dnes je zde umístěn dřevěný krucifix a sádrové sousoší sv. Rodiny. Reliéfy hlav Ježíše Krista a Panny Marie zde byly přemístěny v rámci poslední opravy kaple v roce 1995 z půdy kaplanky ve Frýdku.

Kaple sv. Josefa, 10. června 2006 Kaple Korunování Panny Marie (původně sv. Trojice) na Mlzácích, 20. listopadu 2009

ždoročně procesí ze sedlišťského kostela v  tzv. prosebné dny. Nedaleko kaple se u silnice směrem na Kaňovice nacházel dřevěný kříž, který evidovalo již druhé vojenské mapování. Kaple sv. Josefa Je situována u místní komunikace spojující střed obce s dolním koncem v sousedství č. p. 124. Jedná se o zděnou stavbu obdélného půdorysu s předním i zadním trojúhelníkovým štítem. Přední štít nese dnes prázd-

nou niku (původně s  prosklenými dvířky). Střecha i dělící římsy jsou kryty štrípaným šindelem. Vstup do kaple je osazen novodobými dřevěnými dvojkřídlými dveřmi s mřížemi. Stavba pochází z počátku 19. století. Dochovala se žádost bruzovického faráře Pavla Prutka generálnímu vikariátu pro rakouskou část vratislavské diecéze datovaná 20. června 1807, podle které zamýšlel sedlišťský zahradník Josef Šebesta v  kapli umístit k veřejné úctě plastiku sv. Josefa, Pěstouna Páně. Šebesta založil za účelem údržby této kaple i plastiky fundaci ve výši 25 zlatých. Farář Prutek zároveň pro-

Kaple sv. Antonína Paduánského Dnes se jedná o upravené torzo původní kamenné kaple, kterou na selském statku č. p. 2 nedaleko hranice katastru s Bruzovicemi založil jeho majitel Ondřej Stříž. Tento sedlák opatřil 10. května 1833 kapli a v ní umístěnou plastiku sv. Antonína Paduánského fundací ve výši 40 zlatých. Kaple byla opravována v roce 1855 nákladem 13 zlatých a o v roce 1868 nákladem 17 zlatých. K její výzdobě měly původně patřit dřevořezby sv. Petra a sv. Barbory, jež byly v roce 1953 předány frýdecko-místeckému muzeu. V průběhu druhé poloviny 20. století došlo vlivem neudržování objektu k jeho zkáze. V roce 2008 byla obnovena část destruovaného kamenného zdiva, jež bylo upraveno jako posezení s nikou, v níž je umístěna socha Panny Marie Lurdské. Na zdi je usazen litinový hřbitovní kříž 103

Fundační listina sedláka Ondřeje Stříže z č. p. 2 na údržbu kaple sv. Antonína Paduánského na jeho gruntě, 10. května 1833

se stříbrnou barvou malovaným nápisem: lp 2008.

Dřevěná plastika sv. Barbory ze zaniklé kaple sv. Antonína Paduánského, dílo připisované sedlišťskému řezbáři Ondřeji Gavlasovi

104

Kaple sv. Floriána Původní zděná sloupová kaple sv. Floriána, ochránce před ohněn a  pozdějšího patrona hasičů, byla postavena v roce 1837 chalupníkem Ondřejem Škarabelou u jeho domu č. p. 24. Fun-

Současný stav torza kaple sv. Antonína Paduánského, 21. srpna 2008

dátor věnoval na její údržbu 35 zlatých. V roce 1982 došlo k rozebrání původního, značně zchátralého objektu v důsledku rozšiřování silnice. O několik metrů dále byla v zahradě domu č. p. 24 postavena replika této kaple. Jedná se o sloupovou stavbu s centrální nikou, krytou dřevěnými dvířky a menší, dnes již prázdnou nikou. Stříška kaple je pokryta pálenými taškami. Římsa původní kaple nesla malovaný nápis v českém jazyce. Podle dvou černobílých fotografií pořízeným před rozebráním objektu v  roce 1982 byla valná část nápisu zakryta druhotnou omítkou. Čitelný byl pouze fragment slova Swatem.

Původní kaple sv. Floriána před rozebráním, r. 1982

Kaple Panny Marie Prostřednice všech milostí pod Hájkem, 25. září 2012

Kaple Panny Marie Prostřednice všech milostí Nejmladším sakrálním objektem na katastru Sedlišť je zděná kaple Panny Marie Prostřednice všech milostí. Byla postavena nákladem Marie Ivánkové v květnu 2011 jako poděkování za obdržené Boží milosti, za zděděnou víru a vnoučata. Kapli posvětil 15. srpna téhož roku sedlišťský farář Pavel Motyka. Je postavena na louce nedaleko Hájku v sousedství vzrostlého dubu. Jedná se o zděnou stavbu obdélného půdorysu s  předním i zadním

trojúhelníkovým štítem. Přední štít nese keramický reliéf sv. Anděla strážného. Střecha i dělící římsy jsou kryty štrípaným šindelem. Vstup do kaple je osazen mřížemi. V kapli je umístěn novodobý keramický reliéf zobrazující Pannu Marii v bílém plášti stojící na zeměkouli, u hlavy má vyobrazeny slunce a měsíc. Reliéf nese nápis: Pane Ježíši / Kriste / Synu Otce / Sešli nyní svého Ducha na Zemi / Dej, ať Duch Svatý přebývá / v srdcích všech národů, aby / byly uchráněny před zká / zou, neštěstím a válkou. / Kéž Matka všech náro 105

Reliéf v kapli Panny Marie Prostřednice všech milostí, 25. září 2012

/ dů, blahoslavená je naší / přímluvkyní. Amen. V dolní části vybrazení Panny Marie je nápis: Panna Maria. Vpravo od vstupu do kaple je umístěna cedulka s tištěným textem: Tato kaplička byla postavena / během května / v roce 2011. / Zasvěcena je Panně Marii / Prostřednici všech milostí / a posvěcena 15. srpna na slavnost / Nanebevzaté Panny Marie. / Kaplička je poděkováním / za obdržené Boží milosti, / za zděděnou víru po předcích, / za vnoučata. / Ať toto svědectví je pro příští generace / a osloví všechny, kdo příjdou / do těchto míst. / Ivánková Marie. 106

Plastika sv. Jana Nepomuckého za kostelem Pískovcovou plastiku postavil v  roce 1841 sedlák František Mojžíšek (1782–1847), výměnkář z  gruntu č.  p  79. Na její údržbu věnoval 30 zlatých. Dne 18.  května 1841 žádal bruzovický farář Ondřej Prutek generální vikariát pro rakouskou část vratislavské diecéze o povolení k posvěcení této plastiky u obecní cesty. V  roce 1868 byla plastika opravena nákladem 14 zlatých. Noviny Slezské listy přinesly 22. listopadu 1902 informaci o tom, že sedlišťský kupec Jan Skulina věnoval soše krásnou lampu. V roce 1969 došlo k jejímu poškození spadlou větví stromu. Již od 70. let 20. století je plastika ve velice špatném stavu a nadále dochází k jejímu zvětrávání. Hranolový podstavec je zakončen profilovanou vyloženou římsou. Přední část podstavce nesla dnes již zvětralý nápis: Tu Statui wystawil k poctě / sw. Jana Nepom. / František Mojžišek / obywatel ze Sedlišť / Nro 79 Leta 1841. Na římse je umístěn menší soklík, který je po stranách konvexně a konklávně zvlněn. V  přední části nese dnes již prázdnou nikou krytou kovovými dvířky. Socha světce je v  podživotní velikosti, v tradičním pojetí, s kovovými atributy palmové ratolesti a svatozáří s pěti šesticípými hvězdami. Plastika je nemovitou kulturní památkou. Plastika Panny Marie Frýdecké za kostelem Vpravo od starší sochy sv. Jana Nepomuckého byla v roce 1894 postavena pískovcová plastika Panny Marie Frýdecké, kterou nechala svým nákladem zhotovit Anna Vašková, vdova po místním vlastenci Jiřím

Plastiky sv. Jana Nepomuckého a Panny Marie Frýdecké za kostelem se slavobránou ke vzniku Československé republiky na níž byl umístěn nápis: Vzdejte Čest Prolité Krvi Našich Bratrů Za Naši Svobodu, 1. listopadu 1918

Vaškovi. Slezské listy ze 22. listopadu 1902 přinesly zprávu, že sedlišťský kupec Jan Skulina věnoval soše krásnou lampu (obdobně jako sousední soše sv. Jana Nepomuckého). Stav památky se od 60. let 20.  století nadále zhoršuje. Na hranolovém soklu ukončeném v horní části výžlabkem a oblounem je umístěn hranolový podstavec. V jeho přední části je rám rytý linkou s  konkávně probranými rohy. V  tomto rámu umístěn dodnes čitelný nápis: Věnovala / ANNA / WAŠKOWA / 1894. Podstavec je zakončen profilovanou římsou. Na ní dosedá soklík s volutově zvlněnými bočními stranami. Na soklíku osazena socha Panny Marie Frýdecké v  podživotní velikosti. Na levé paži

Plastika Panny Marie Frýdecké za kostelem, 16. května 2013

má umístěnu sošku Ježíška, v pravé ruce se nacházelo dnes již scházející kovové žezlo. Obě postavy mají na hlavách kamenné koruny, madona sojí na kamenném půlměsíci. Za postavou madony kovová rozevřená 107

kniha s  paprsčitou svatozáří. Na některých místech jsou patrny zbytky původního zlacení. Jedná se o nemovitou kulturní památku.

Dnes již značně ztrouchnivělý kříž bez konkrétnější výzdoby a označení stojí na křižovatce polních cest směrem k Mlzákům.

Plastika Panny Marie Frýdecké na č. p. 80 V neděli 21. srpna 1870 bruzovický farář Karel Madry při dopoledních bohoslužbách (ranní mše v  Bruzovicích, „velká“ mše v Sedlištích) oznamoval: o 3. hodinách letanie v Sedlišť. Po letanii se bude světit nová kamenná figura P. Marie na Pitříkovým gruntě v  Sedlišť. Z  písemných archivních pramenů dosud nevyplývá, zda se jednalo o náhradu staršího podobného objektu na tomto místě. Objekt se nachází na původním místě v zahradě domu č. p. 80 nedaleko centra obce a je situován k silnici. Sokl čtvercového půdorysu nese poměrně vyoký hladký kulatý sloup zakončený římsou. Na soklíku osazena socha Panny Marie Frýdecké v podživotní velikosti. Na levé paži má umístěnu postavu Ježíška a v pravé ruce držela kovové žezlo. Obě postavy mají na hlavách kamenné koruny, kolem hlavy Panny Marie kovová svatozář se 12 šesticípými hvězdami. Madona stojí na kamenném půlměsíci. Za postavou madony je umístěna kovová paprsčitá svatozář. Na některých místech sochy jsou patrny zbytky původní polychromie.

Dřevěný kříž u silnice na Frýdek-Místek Nedaleko centra obce u okresní silnice směrem na Frýdek-Místek je naproti odbočky k  areálu bývalého zemědělského družstva postaven dřevěný kříž s  jetelovitým ukočením ramen. Jeho předchůdce byl postaven v  polovině 19. století v  místech, kde

Dřevěný kříž před kostelem O centrálním hřbitovním kříži na starém hřbitově se z  písemných pramenů dozvídáme až ve druhé polovině 19. století. V  roce 1863 věnovala obec na nový centrální hřbitovní kříž dub v ceně 25 zlatých. V roce 108

Plastika Panny Marie Frýdecké na č. p. 80, 23. září 2007

1871 získal tento dřevěný kříž stříšku a o rok později získal nátěr a korpus Krista byl pozlacen. V roce 1938 byl kříž nahrazen novým nákladem manželů Františky a Karla Řehových. Další generální oprava kříže proběhla v  roce 1999. V  dolní přední části kříže je vyřezán nápis: Věnovali v roce 1938 / Františka a / Karel ŘEHA. V současnosti je kříž bez plechového korpusu ukřižovaného Krista. Ramena kříže jsou zakončena jetelovitě a jsou kryta plechovou stříškou.

Dřevěný kříž před kostelem, 15. května 2013

Dřevěný kříž na č. p. 85 Dne 12. září 1831 byla na bruzovické faře založena fundace na zřízení a údržbu dřevěného kříže z  odkazu zemřelého Ondřeje Rodka (1777–1827) z  č.  p.  85. Sedlák Rodek věnoval 14 zlatých na pořízení a údržbu kříže u  kaňovické cesty. Tento kříž nalezneme v  mapě druhého vojenského mapování.

Fundační listina sedláka Ondřeje Rodka z č. p. 85 na pořízení a údržbu dřevěného kříže na jeho gruntě, 12. září 1831

109

údajně zemřel sedlišťský sedlák František Mojžíšek z č. p  79 (fundátor kamenné plastiky sv. Jana Nepomuckého za kostelem a kamenného kříže na č. p. 79). Toto ústní podání však dnes již můžeme spolehlivě vyvrátit. Podle úmrtní matriky bruzovické farnosti tento bývalý sedlišťský sedlák zemřel jako výminkář gruntu č. p. 79 doma na tyfus až 16. prosince 1847 po zaopatření farářem Ondřejem Prutkem. Kříž ve

druhé polovině 20.  století chátral, v  roce 2000 byl opraven péčí Otakara Řehy (1936–2002). Namísto vyobrazení ukřižovaného Krista bylo do středu kříže umístěno kovové pozlacené srdce s paprsky. V dolní části kříže jsou vyryty letopočty 2000 / 1845, nad nimi umístěna novodobá cedulka s nápisem: Na tomto místě zemřel v roce 1845 / významný rodák z č. 79 / František MOJŽÍŠEK / autor pomníků před kostelem (r. 1841) / a pod pilou (r. 1843). // Vzdejme modlitbou úctu svým předkům!

doucí z Černé Země do Hájku a významně se krajinně uplatňuje při pohledu z polní cesty směrem od osady Amerika. V  dolní části je vyřezán letopočet 1894 a v zadní části 1993. V horní části je umístěn kovový

Dřevěný kříž na tzv. Staré příčnici Na osamělém místě v  polích na tzv. Staré příčnici (polní cesta napříč někdejšími grunty) stojí ve skupině tří habrů kříž z  roku 1846. Jeho předchůdce je vyznačen na mapě druhého vojenského mapování. Dne 6. června 1847 získal bruzovický farář Ondřej Prutek od generálního vikáře Matěje Opolského povolení k  posvěcení tohoto nově postaveného kříže na pozemku sedláka Pavla Kachla. V roce 1887 byl opraven nebo nahrazen současným. V dolní části přední strany je vyryto 1887 / F. C. a v zadní části 1846.

Dřevěný kříž u silnice na Frýdek-Místek, v pozadí Prašivá a Travný, 19. srpna 2008

110

Dřevěný kříž na č. p. 144 Kříž se nachází v zahradě domu č. p. 144 u místní komunikace v horním konci obce. V dolní části přední strany je vyřezán letopočet 1880. Kříž nese malovaný korpus ukřižovaného Krista na plechu a cedulku s nápisem INRI. Ramena kříže jsou zakončena jetelovitě a  jsou kryta plechovou stříškou.

Povolení generálního vikáře pro rakouskou část vratislavské diecéze Matěje Opolského pro bruzovického faráře Ondřeje Prutka k posvěcení nového dřevěného kříže na pozemku Pavla Kachla na tzv. Staré příčnici, 6. června 1847

Dřevěný kříž u silnice z Černé Země do Hájku, 13. března 2011

Dřevěný kříž u silnice z Černé Země do Hájku Již v mapě druhého vojenského mapování je na gruntě č. p. 26 zaznačen kříž. Současný kříž pochází z roku 1894. V  minulosti se u něho nacházela studánka. Je situován mezi třemi lipami u místní komunikace ve-

reliéfní obrázek Panny Marie Bolestné a plechový korpus ukřižovaného Krista, nad ním cedulka s nápisem INRI. Ramena kříže jsou ukončena jetelovitě a jsou kryta plechovou skříškou. 111

Dřevěný kříž na dolním konci obce před bývalou samoobsluhou Kříž se nachází u místní komunikace v  dolní části obce před bývalou samoobsluhou u odbočky k rybníkům. Původ tohoto kříže dosud není spolehlivě objasněn. Je vyznačen v mapě stabilního katastru z roku 1836. Podle fotografie z října 1981 se v jeho dolní části

nacházel vyřezávaný motiv mešního kalichu s  hostií a kotva jako symbol víry (dodnes dochováno). V horní části byla upevněna kovová lucerna, nad ní malba na plechu znázorňující Pannu Marii a dřevěná plastika ukřižovaného Krista se samostatnou cedulkou s nápisem INRI. Kříž je dodones kryt plechovou stříškou. Jeho původní výzdobu nahradily části hřbitovního litinového kříže. Do nedávné doby stál mezi dvěma vzrostlými lipami. Dřevěný kříž na č. p. 69 na Mlzácích Již v mapě druhého vojenského mapování je v těchto místech v sousedství Datyňského lesa vyznačen kříž. Dnešní objekt vznikl u č. p. 69 podle místní tradice na základě šťastného uhašení požáru (proto nese vyobrazení sv. Floriána). Jedná se o jednoduchý dřevěný kříž, který byl původně kryt stříškou. V  jeho středové části se nachází dřevěný reliéf s  vyobrazením sv. Floriána. Kříž byl opraven v nedávné době občany části Mlzáky. Dřevěný kříž pod Černou Zemí Kříž je umístěn v listnatém lese pod Černou Zemí směrem k Frýdeckému lesu. Jedná se o jednoduchý dřevěný kříž s  jetelovitým ukončením ramen. Ve  středové části je umístěn podstavec s  připevněným kovovým stojanovým křížkem. Kříž náleží k nejmladším sakrálním památkám v katastru obce Sedliště.

Dřevěný kříž před bývalou samoobsluhou na dolním konci obce, 23. září 2007

112

postaven v  roce 1843 nákladem Františka Mojžíška, výměnkáře z gruntu č. p. 79. Fundátor věnoval na jeho údržbu 30 zlatých. V roce 1870 byl obnoven po následcích větrných škod nákladem 20 zlatých 58 krejcarů. Není známo, zda již tehdy byla horní část kříže, jež

Dřevěný kříž s vyobrazením sv. Floriána na č. p. 69 na Mlzácích, r. 1978

Dřevěný kříž na č. p. 31 Nejmladší dřevěný kříž v  Sedlištích byl postaven v roce 2008 v zahradě č. p. 31 nákladem Boženy Fojtíkové. Posvěcen byl srpnu téhož roku sedlišťským farářem Pavlem Motykou. Na přední spodní straně vyryt nápis: L. P. / 2008. Namísto vyobrazení ukřižovaného Krista bylo do středu kříže umístěno kovové pozlacené srdce s paprsky. Nad ním vyryt nápis INRI. Kříž je opatřen plechovou stříškou. Kamenný kříž pod pilou Kříž nedaleko pily u okresní silnice ve směru na Mlzáky ve skupině tří vzrostlých jírovců je nejstarším křížem v  katastru obce (pískovcový podstavec). Byl

Český nápis na podstavci kamenného kříže sedláka Františka Mojžíška pod pilou, 6. prosince 2008

byla původně kamenná, nahrazena litinovým křížem se zlaceným korpusem ukřižovaného Krista (dnešní stav). Odstupňovaný pískovcový podstavec nese nápis: Postawen tento pama / tnik k chwale Pet Ran / Gežíše Krysta aby gdau / ce okolo wraucny obéto / wal modlitbu zaduše / zemřelých. / František Možišek / z toho gruntu Roku 113

1843 (transkripce: Postaven tento památník k  chvále pět ran Ježíše Krista aby jdouce okolo vroucní obětoval modlitbu za duše zemřelých. František Mojžíšek z  toho gruntu roku 1843.). Nad nápisem se nachází reliéf zobrazující veraikon. Nad římsou je osazen kamenný soklík. Kamenný kříž na novém hřbitově Centrální hřbitovní kříž byl postaven nákladem faráře Františka Nogola v  roce 1905. Zhotovila kamenosochařská firma Rajmunda Schustera ve Frýdku. V přední části podstavce je vytesán nápis: Slitujte se nade / mnou, aspoň vy / přátelé moji. / Job. 19, 21. Na přední části soklu vytesán letopočet 1905. V pravém horním rohu stupně je vytesáno: Schuster Frýdek. Kříž dnes již postrádá korpus ukřižovaného Krista. Kamenný kříž na č. p. 14 U místní komunikace v horní části obce je v zahradě domu č. p. 14 umístěn kamenný kříž. Na přední straně původního pískovcového podstavce je vytesán nápis: Pochvalen but / Pan / JEŽÍŠ KRISTUS a na přední straně soklu: L. 1913. P. Původní kříž byl nahrazen novým s  plastikou ukřižovaného Krista. Na kříži je osazena novodobá lucerna. Kamenný kříž nedaleko centra obce Již v mapě druhého vojenského mapování je u místní komunikace nedaleko centra obce směrem na dolní konec vyznačen dřevěný kříž. V letech 1914–1915 byl 114

Kamenný kříž nedaleko centra obce, 17. května 2009

nahrazen současným pískovcovým křížem nákladem manželů Aloisie a Stanislava Fojtíkových, majitelů pozemku náležejícího k nedalekému č. p. 66. Jedná se o typizovanou průmyslovou produkci, jež je v regionu poměrně hojně zastoupena. Na odstupňovaném soklu je osazen podstavec, v jehož přední části je vytesán nápis: Kříž tento svatý / hlásá války hrůz y / obnaž chodče hlavu / svědomí své zkus. Nad nápisem je dnes již

Záběr pořízený zřejmě u příležitosti posvěcení kříže manželů Marie a Ludvíka Mokrošových u silnice na Frýdek-Místek, r. 1945

prázdná nika a torzo původní lucerny. V horní části je umístěna kovová plastika ukřižovaného Krista a  kamenná cedulka s  vytesaným zlaceným nápisem INRI. U paty kříže je reliéf mešního kalichu s hostií. Ramena kříže jsou zakončena jetelovitě. Na zadní straně soklu je nápis v rámu: 1914.1915.1916.1917. / živym k smutne vz pomínce / padlym k věčne slavě //věnuji

manžele Stan. a Aloisie Fojtikovi. V sousedství kříže donedávna rostly dvě vzrostlé lípy. Kamenný kříž u silnice na Frýdek-Místek Nachází se na křižovatce Příčnice a okresní silnice v sousedství č. p. 175. Tento objekt stojí na pozemku patřícím v minulosti k č. p. 158. Již v mapě druhého vo115

jenského mapování je v těchto místech zaznačen kříž. Současný objekt byl postaven v  roce 1940 nákladem manželů Marie a Ludvíka Mokrošových. Podstavec nese vpředu nápis: JÁ JSEM / VSKŘÍŠENÍ / A ŽIVOT! / Jan II, 25. Dole na soklu je vytesáno: L. P. 1940 / GAVLAS FRÝDEK a v zadní části podstavce: VĚNOVALI / MANŽELÉ / LUDVÍK A  MARIE / MOKROŠOVI. Původní kříž s plastikou ukřižovaného Krista byl nahrazen novodobým bez plastiky. Původně stál mezi dvěma vzrostlými lípami. Kamenný kříž pod Příčnicí V roce 1943 postavil sedlák František Krpel z gruntu č. p. 3 na svém poli kamenný kříž jako památku na úmrtí svého šestnáctiletého syna. Podstavec nese na přední straně nápis: BOŽE ŽEHNEJ / PRÁCI / DĚLNÍKA PŮDY. Na přední straně soklu je nápis: POSTAVENO / POD DOJMEM UDALOSTI / ZE DNE 7. 3. 1943. Mramorový kříž nese plastiku ukřižovaného Krista, nad ní vytesáno I. N. R. I. Kříž je umístěn mezi čtyřmi lipami. Druhé vojenské mapování eviduje kříž rovněž na Příčnici nedaleko od tohoto místa. Sloup sv. Huberta na Rohově Již v mapě druhého vojenského mapování je u místní komunikace Sedliště – Řepiště vpravo před lesem nedaleko návrší Rohov (332 m n. m.) vyznačen sakrální objekt. Až donedávna se zde nacházel dřevěný sloupek s vitrínkou. V roce 2010 ho nahradil vysoký dřevěný sloup s vyřezávaným reliéfem sv. Huberta, patrona myslivců a lesníků. 116

Kamenný Krplův kříž pod Příčnicí, 30. prosince 2012

Na přední straně sloupu je vyřezán letopočet MMX, na boční O. U. SEDLIŠTĚ Obraz Nejsladšího srdce Panny Marie na stromě v Americe Na stromě v osadě Amerika je u polní cesty na okraji lesa nedaleko č. p. 127 zavěšen na lípě dřevěný zasklený obraz

Reliéf sv. Huberta ze sloupu na Rohově, 3. července 2010

Obraz Nejsladšího srdce Panny Marie na stromě v Americe, 15. května 2013

s barvotiskovým motivem Nejsladšího srdce Panny Marie. Jeho původ není dosud spolehlivě objasněn.

obraz přemístěn na katastr Václavovic. Jeho původ je podle místní tradice spjat s  loveckým neštěstím, při němž přišly náhodou o život dvě děti.

Obraz Panny Marie Ustavičné pomoci na stromě v Rynince Na stromě u pramene Ryninka v Datyňském lese je zavěšen dřevěný zasklený obraz Panny Marie Ustavičné pomoci. Původně se nacházel na nedalekém stromě na katastru Sedlišť, vzhledem ke skácení stromu byl

Plastika Panny Marie Lurdské v č. p. 33 Plastika Panny Marie Lurdské se nachází v nice někdejší zahradnické usedlosti č. p. 33. Umístil ji zde její majitel a  významný aktivista sedlišťského společenského života přelomu 19. a 20. století Jan Polach (1852–1928). 117

S

Poutní místo Hájek

církevními dějinami Sedlišť je neodmyslitelně spjato rovněž poutní místo Hájek, nacházející se v sousedním Lískovci (dnes součást Frýdku-Místku), nedaleko katastrální hranice se Sedlištěmi. Místo náleží k frýdecké farnosti. V roce 1786 vztyčil v panském lese Hájek lesník Michal Hirschheimer dřevěný kříž u vodního pramene. K této události došlo paradoxně v období vlády Josefa II., jehož církevní reformy redukovaly počet poutních míst v habsburské monarchii. Tento osud měl potkat i nedávno dostavěný poutní chrám Navštívení Panny Marie ve Frýdku. Ke zrušení frýdeckého poutního místa však naštěstí nedošlo. Po počátečních soukromých pobožnostech věřících začali Hájek vyhledávat i poutníci navštěvující Frýdek. Tehdejší frýdecký farář, generální vikář Justus Vilém Pražma z Bílkova nechal kříž zastřešit a jeho nástupce, farář Josef Karel Schipp, zde roku 1834 vybudoval

Dřevěný sloup sv. Huberta na Rohově, v pozadí panorama Beskyd, 3. července 2010

Poutní místo Hájek v Lískovci u Frýdku, kolem r. 1840

118

nynější dřevěnou kapli Povýšení sv. Kříže. Frýdecký farář Pavel Prutek nechal roku 1840 zhotovit nad pramenem kamennou studni s  okrasnou mříží. Většina procesí neopomenula Hájek při cestě do Frýdku anebo zpátky domů navštívit. Poutníci se občerstvili vodou z pramene, umyli se anebo si na památku nabrali do lahvičky vodu, v jejíž léčivou moc věřili. Biskup Robert Herzog, který stál v čele vratislavské diecéze v letech 1882–1886, měl v úmyslu zde vybudovat kostel. Předčasná smrt mu v  úmyslu zabránila. Roku 1891 přibyl do kaple nynější hlavní oltář s  dřevěným sousoším Kalvárie, které věnovala Julie Janitzká z Frýdku a které bylo slavnostně posvěceno frýdeckým farářem Karlem Findinským 15. srpna 1891. Náročná oprava kaple proběhla v  letech 1952–1953. Tehdy byla původní šindelová střecha nahrazena eternitovou krytinou a vznikla také zvonice. Areál postupně doplnily sochy Nejsvětějšího srdce Ježíšova a Nejsladšího srdce Panny Marie z umělého kamene v nadživotní velikosti nad schodištěm ke studni a zasklený obraz Panny Marie Frýdecké přemístěný zde ze staletého dubu na nedaleké autobusové točně. Malba je dílem frýdeckého rodáka Josefa Langa. Poslední generální rekonstrukce celého areálu poutního místa Hájek byla realizována v  letech 2006–2007 za finanční podpory Magistrátu města Frýdek-Místek, Římskokatolické farnosti Frýdek, mnoha sponzorů a dárců. Dne 1. září 2007 obnovenou kapli v  Hájku slavnostně požehnal ostravsko-opavský biskup František Václav Lobkowicz. V roce 119

Oltář v kapli Povýšení sv. Kříže v Hájku, r. 1973

2009 proběhla druhá fáza rekonstrukce Hájku, při níž bylo upravováno okolí kaple. Vznikla sjezdová rampa od kaple k prameni. U příležitosti ukončení rekonstrukce zde byla 30. srpna 2009 sloužena mše frýdeckým farářem Miroslawem Jeselem, CSsR. Další, málo známou zajímavostí Hájku (již na katastru Sedlišť), je památník desetiletého výročí vzniku Československé 120

republiky. Jedná se o opracovaný žulový kámen v lese slavnostně odhalený 28. října 1928. Sedlišťští katolíci do Hájku putovali v tradičním procesí počátkem září, kdy se zde konala hlavní poutní slavnost Povýšení sv. Kříže. Již v nejstarší dochované ohláškové knize sedlišťské farnosti z let 1895–1905 se dočteme, že v neděli 1. září 1895 farář František Nogol v sedlišťském kostele oznamoval: Dnes o 2.  hod. proceství do Hájka. V 50. letech 20. století došlo k postupnému omezování této náboženské akce ze strany komunistického režimu. Duchovní správce farnosti si musel vždy písemně vyžádat povolení ke konání procesí od církevního odboru ONV ve Frýdku-Místku. Dne 11. srpna 1958 tak administrátor Nogol psal: Každý rok jsme po sklizni úrody polní chodili do Hájku v Lískovci Pánu Bohu poděkovati za požehnání úrod polních. Letos chceme tam jíti 31. srpna 1958 v neděli, kdyby bylo deštivé počasí 7. září 1958 v neděli. Jako jiná léta chceme jíti cestou středem obce a z pátky přes Černou zem. Vyšli bychom od kostela o druhé hodině odpoledne, kdy vozidla nedělají žádných překážek. Zpátky do kostela na svátostné požehnání. Též § 15, § 16, § 17 naší Československé ústavy o svobodě svědomí avyznání takovým úkonům dávají volnost. Míru zdar! P. Nogol Josef, farář. Vedoucí odboru František Golima Nogolovi souhlas s  konáním akce udělil s podmínkou, že se bude průvod konati polními cestami – mimo hlavní silnici a za bez pečnost a pořádek během průvodu zodpovídá duchovní správce. O rok později bylo procesí Nogolovi povoleno na neděli 6.  září 1959, ovšem s podmínkou, že jeho trasa povede: výlučně od kostela polní cestou směrem na Ře-

Poutníci u „svaté“ vody v Hájku, r. 1928

piště k hostinci Bartkovi a pak do Hájku a touže cestou z pět. K povolení byl připojen dovětek adresovaný Golimou duchovnímu správci v arogantním tónu: Je úplně zbytečné z Vaší strany při příštích žádostech psaní upomínajících dopisů apod. Zbytečně nás s tím zatěžujete a plýtváte papírem. Vaše záležitost bude stejně vždy vyřízena až na ní dojde pořadí…

Vzhledem k přetrvávající nepřízni ze strany vládnoucí diktatury k této tradiční náboženské akci se v dalších desetiletích upustilo pořádání organizovaného procesí a pouť do Hájku nabyla soukromého rázu jednotlivců i skupin věřících.

121

S

Sedlišťští rodáci na vinici Páně

edlišťský kostel byl po celá staletí, stejně jako dnes, duchovním srdcem této slezské obce. Nejsme schopni písemně zachytit tisíce lidských příběhů, proseb, modliteb, které pamatují jeho starobylé stěny. Nevíme, nakolik neopakovatelná atmosféra tohoto dřevěného chrámu ovlivnila rozhodnutí pro duchovní povolání několika zdejších rodáků, které si nyní představíme. Prvním knězem, u něhož je znám sedlišťský původ, byl Josef Petrek. Narodil se roku 1746 (pokřtěn 1.  února) manželům Anně a Janu Petrekovým ze  sedlišťského panského dvora. Petrek po přijetí kněžského svěcení působil jako kooperátor v Těrlicku, kde je připomínán roku 1775. O deset let později byl ustanoven administrátorem v  Domaslavicích, neboť zdejší dlouholetý farář Adam Jan Nepomuk Gřegořek (1710–1787) zcela oslepl. Po Gřegořkově rezignaci na domaslavickou faru a jeho odchodu do Frýdku se stal Petrek zdejším farářem. Investován byl 1. září 1786. Za jeho působení v domaslavické farnosti byla

Potvrzení o studiu Víta Mojžíška na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, 14. prosince 1923

122

v únoru 1788 zahájena výstavba zděného filiálního kostela Navštívení Panny Marie v Soběšovicích, který nahradil starý dřevěný kostel (zděný kostel likvidován v roce 1957 v souvislosti s výstavbou Žermanické přehrady). Dokončení a vysvěcení soběšovického kostela se však Petrek nedožil. Zemřel předčasně zaopatřen svátostmi 13. března 1789. Tento kněz byl podle některých zpráv velmi přísný na polní zloděje a po jednom dokonce vystřelil. Dalším knězem, pocházejím ze Sedlišť byl JUDr. Vít Jan Mojžíšek. Narodil se 15. června 1893 v zahradnické usedlosti č. p. 41 v Sedlištích manželům Valentinu Mojžíškovi a Barboře, rozené Hrabcové, dceři sedláka Josefa Hrabce ze Žermanic. Byl pokřtěn 24.  června farářem Františkem Nogolem v  sedlišťském kostele. Kmotry u křtu byli manželé Johana a Jan Jiříkovi, sedláci z Bruzovic. Vít vstoupil po maturitě na místeckém gymnáziu (12. července 1912) a krátkém studiu práva na Karlově univerzitě v Praze (zimní semestr 1912/1913) do kněžského semináře ve Vidnavě. Zde přijal 30. července 1916 kněžské svěcení. Působil jako kooperátor v Mnichově (Einsiedel) u Vrbna pod Pradědem. V roce 1917 byl přeložen do Staré Červené Vody u Vidnavy. Od 10. ledna do 30. dubna 1918 byl administrátorem farnosti Kobylá nad Vidnavkou. Brzy začal trpět chrlením krve a léčil se v  Těšíně, kde zastával od 1. listopadu 1918 do 31. května 1920 místo duchovního správce v  klášteře alžbětinek. Od 1. června do 31.  října 1920 byl kooperátorem v  Bru-

zovicích, poté působil až do 30. září 1925 jako kooperátor ve Slezské Ostravě. Od 1. září 1924 zastával místo katechety na  Československé státní chlapecké a dívčí obecné a měšťanské škole ve Fryštátě. V této době získal doktorát práv na Masarykově univerzitě v Brně. V polovině roku 1933 byl ustanoven farářem

v Těrlicku. Farníci polské národnosti proti Mojžíškově dosazení na těrlické beneficium ostře protestovali. Štvavá kampaň proti jeho osobě našla ohlas v  celé řadě tendenčních dobových tiskovin (výběrově např. Wiesław Wojnar, Prawda o Cierlicku gdzie Żwirko i Wigura startowali do wieczności. Czeski Cieszyn 1934). Navzdory

Kněžská legitimace JUDr. Víta Mojžíška vystavená pražským arcibiskupstvím, 31. října 1953

123

tlakům Mojžíšek v Těrlicku působil do roku 1938, kdy musel farnost v souvislosti s polskou okupací části českého Těšínska opustit. Stal se duchovním správcem středočeské farnosti Vepřek nedaleko Kralup nad Vltavou, od července 1940 působil v Praze-Michli, kde

Upomínka na zemřelého JUDr. Víta Mojžíška, r. 1956

124

byl od 1.  ledna 1941 ustanoven farářem. V  průběhu válečného roku 1941 se faráři Mojžíškovi podařilo podle plánu významného urbanisty Emanuela Hrušky (1906–1989) vystavět dřevěný provizorní filiální kostel sv. Františka z Assisi na Habrovce v Krči, která náležela k michelské farnosti a čítala 18 000 obyvatel bez kostela. K  Mojžíškem plánovanému rožšíření barokního farního kostela Narození Panny Marie v Michli v  roce 1948 již nedošlo. Jako duchovní správce této farnosti působil do své smrti 4. června 1956. Ještě o  Velikonocích roku 1956 vykonal Mojžíšek bohoslužby ve své rodné obci, kterou navštívil. Je pohřben v kněžské hrobce na hřbitově v pražských Olšanech. Kněžského svěcení se nedožil jiný sedlišťský rodák, bohoslovec Jan Krpel. Narodil se 29. září 1864 v č. p. 3 jako syn sedláka Františka Krpla a manželky Anny, rozené Hrabcové. Po maturitě na těšínském gymnáziu začal v Olomouci se studiem bohosloví, leč po druhém ročníku studia přerušiti a v domově úlevy v neduhu plicním hledati musel. Ale nemoc zakořeněná odstraniti se nedala, nýbrž čím dál tím patrněji v těle chřadnoucím řádila. S napnutím sil súčastnil se ještě vloni slavnosti svěcení praporu Besedy Sedlišťské (1891), aby pořádal, radil a pomáhal kde a  jak jen mohl. V pátek 10. června 1892 se v sedlišťském kostele konal Krplův pohřeb. Pohřební mši sloužil frýdecký kaplan František Havlas, který pronesl i  kázání. Kondukt vykonal generální vikář rakouské části vratislavské diecéze Karel Findinský. Kromě sedlišťského faráře Františka Nogola a jeho předchůdce Poledníka se pohřbu zúčastnili další čtyři kněží a šest Krplových

Alfons Karas, kolem r. 1920

spolužáků z  olomouckého semináře. Beseda Sedlišťská o tom referovala v Opavském Týdenníku: Stáli jsme totiž nad rakví ctihodného pana bohoslovce Jana Krpla, jenž

byl chloubou své matky vdovy, radostí své rodiny, nadějí našeho lidu, že mu bude jednou cherubem v náboženských a národních potřebách jeho… Sedlišťský původ po otci měl Alfons Eduard Karas. Narodil se 19. října 1886 v Pržně u Frýdku učiteli Eduardu Karasovi (1860–1927), rodáku ze Sedlišť a   jeho manželce Johaně Julii, rozené Kuběnské z Lubna. Dne 4. července 1915 přijal v Praze kněžské svěcení a o  sedm dní později sloužil ve farním kostele sv. Ignáce z Loyoly na Borové v Malenovicích primiční mši. Především počátkem 20. let 20. století se Karas aktivně podílel na společenském životě v  rodné borovské farnosti, stál například u založení malenovického odboru Matice osvěty lidové. Naposledy působil jako katecheta na české státní obecné škole v Karviné (od 1.  září 1922). Zemřel 22. dubna 1935 v moravskoostravské nemocnici na následky tuberkulózy a byl pohřben na hřbitově v Moravské Ostravě.

125

S

Dřevěné kostely v okolí Sedlišť

edlišťský dřevěný kostel Všech svatých se řadí do  poměrně početné skupiny dřevěných kostelů, jež se zachovaly v dnešní české části historického Těšínska (Těšínského Slezska). Můžeme konstatovat, že do nástupu baroka v tomto regionu dřevěné sakrální stavby nad zděnými převažovaly. Důvodem byla především snadná dostupnost dřeva jako stavebního materiálu. V  nejbližším okolí Sedlišť existovala řada dřevěných chrámů ještě ve druhé polovině 18. století. Výběrově jmenujme farní kostel sv. Mikuláše v  Šenově, jenž v letech 1764–1766 nahradil zděný barokní chrám Prozřetelnosti Boží, farní kostel sv. Markéty v Dolních Bludovicích, nahrazený v letech 1786–1792 dnešním zděným kostelem či filiální kostel sv. Šimona a  Judy v  Lískovci, který nahradil dnešní kostel v  letech 1790–1791. Dřevěný farní kostel sv. Jana Křtitele stál do roku 1806 rovněž ve Vratimově. Po rozdělení Těšínska mezi Československo a Polsko v  roce 1920 se v české části tohoto historického území nacházelo devět dřevěných kostelů (Albrechtice, Bystřice, Dolní Marklovice, Guty, Nýdek, Řepiště, Sedliště, Staré Hamry-Gruň a Vyšní Lhoty-Prašivá). V roce 1936 jejich řadu obohatila novostavba kostela sv. Cyrila a Metoděje v Hrčavě. V  nejbližším okolí Sedlišť se nachází dřevěný kostel sv. Michaela archanděla v sousední obci Řepiště. Jeho původ je kladen minimálně do 16. století. Až do roku 1654 byl farním kostelem a náležel evangelíkům. Poté se stal filiálním kostelem farnosti Šenov a od roku

126

1785 náleží k farnosti Vratimov. Původní patrocinium sv. Mikuláše bylo v  18. století nahrazeno sv. Michaelem archandělem. Obrazy obou světců nalezneme na hlavním oltáři. Boční oltáře jsou zasvěceny sv. Jakubu Většímu a sv. Janu Nepomuckému. Mezi nejcennější části mobiliáře řepišťského kostela patří vyřezávaná barokní kazatelna z 18. století či barokní varhany, jež pocházejí z dílny frýdeckého varhanáře Františka Horčičky (1745–1800). Hudební nástroj se v roce 2009 dočkal celkové rekonstrukce. Dřevěné kostely v Sedlištích a Řepištích patří k nejvýznamnějším a nejcennějším památkám Regionu Slezská brána. V blízkosti Řepišť, ovšem již na moravské straně historické zemské hranice, se v  ostravské městské části Hrabová nachází dřevěný farní kostel sv. Kateřiny Alexandrijské. Existenci jeho předchůdce ze 60. let 16. století zpečetily 2. dubna 2002 plameny ničivého požáru. Po této tragické události zůstala z kostela zachována pouze větší část sakristie a torzo presbytáře. Jelikož se jednalo o jeden z nejhodnotnějších a nejstarších dřevěných kostelů v České republice, došlo k výstavbě jeho repliky podle projektu Antonína Závady a Antonína Závady ml. z  Valašského Meziříčí. Stalo se tak díky mimořádné obětavosti místních občanů i  sponzorů. Nový dřevěný hrabovský kostel vysvětil ostravsko-opavský biskup František Václav Lobkowicz 27. listopadu 2004. Pokud bychom se od dřevěného kostela v Sedlištích vydali severním směrem, najdeme v  nížinaté části

českého Těšínska (a dnešního turistického regionu Těšínské Slezsko) dva barokní dřevěné kostely. Jejich zachování v  silně industrializované krajině působí ve stínu těžních věží téměř jako zázrak. Starším je filiální kostel Nanebevstoupení Páně v  Dolních Marklovicích které jsou dnes součástí obce Petrovice u Karviné. Byl postaven v  roce 1739 na místě staršího dřevěného kostela sv. Mikuláše, který byl v  roce 1654 odňat evangelíkům. Tento původně filiální kostel žibřidovické farnosti dnes náleží k farnosti Petrovice. Z jeho architektury zaujme masívní, původně samostatně stojící zvonice. Z  interéru si zasluhuje pozornost především obnovená bohatá barokní výmalba a hodnotný barokní a klasicistní mobiliář. Na hřbitově v  nedalekých Albrechticích nalezneme barokní dřevěný kostel sv. Petra a  Pavla. Byl postaven pravděpodobně v  roce 1766 na místě staršího dřevěného předchůdce. Až do 30. let 20. století byl filiálním kostelem farnosti Karviná. V letech 1935–1938 byl nedaleko vystavěn zděný farní kostel sv. Petra a Pavla. Z mobiliáře dřevěného albrechtického kostela zaujmou především barokní oltáře a kazatelna. Typologicky velice podobnou stavbou byl až do roku 1913 dřevěný kostel sv. Máří Magdalény z roku 1779 v sousední Stonavě. Se zvýšeným počtem kostelů na českém Těšínsku se však setkáme v jeho horské části. Jedná se o kostely v  Bystřici, Gutech, Hrčavě a Nýdku, které řadíme do oblasti dnešního turistického regionu Těšínské Slezsko a kostely v osadě Gruň (obec Staré Hamry)

a na hoře Prašivé (obec Vyšní Lhoty), jež z tohoto hlediska náleží k  turistickému regionu Beskydy a Valašsko. Nejstarší dochovaný dřevěný kostel na českém Těšínsku nalezneme v  třinecké městské části Guty. Zdejší filiální kostel Božího Těla pochází ze 60. let 16. století. Až do roku 1654 sloužil evangelíkům. Jeho architektura zaujme především masivní, původně samostatně stojící zvonicí, v  níž se donedávna nacházel renesanční zvon z  roku 1565. Interiér gutského kostela disponuje množstvím vzácných renesančních a barokních památek. Výběrově zmíníme alespoň původní hlavní oltář z roku 1591 s obrazem Poslední večeře Páně či soubor čtyř rozměrných pláten z první poloviny 18. století, která sloužila jako didaktické pomůcky těšínských jezuitů při misijní činnosti. Z  období třicetileté války pochází unikátní kruchta ve tvaru písmene L s dekorativní malbou a českým nápisem z  roku 1642. Tomuto kostelu se architekturou podobal dřevěný kostel sv. Bartoloměje v Třanovicích, který ustoupil zděnému chrámu v roce 1903. Gutský kostel prošel v  letech 2011–2012 náročnou rekonstrukcí, která spočívala především v opravě střechy a krovu. Do roku 1576 jsou kladeny počátky kostela sv. Mikuláše v  Nýdku. V  roce 1581 byl pro něj pořízen zvon. Tento filiální kostel vendryňské farnosti sloužil rovněž do roku 1654 evangelíkům. Pozdější úpravy poněkud setřely jeho archaický ráz. V  roce 2005 však došlo k  obnově šindelové krytiny. Prostému 127

interiéru dominuje barokní hlavní oltář z roku 1746 s bohatými řezbami a plastikami světců: Dominika, Františka Xaverského, Pavla a Petra. S Nýdkem sousedí obec Bystřice, v níž byl v letech 1896–1897 byl postaven dřevěný kostel Povýšení sv. Kříže podle návrhu těšínského stavitele Albína Teodora Prokopa (1838–1916). Jedná se, stejně jako v případě Nýdku, o filiální kostel farnosti Vendryně. Nahradil starší dřevěný kostel téhož patrocinia pochazející z 80. let 16. století. Původní bystřický dřevěný kostel, typologicky odpovídající kostelu v sousedním Nýdku, byl až do roku 1654 rovněž evangelickým. Z interiéru současného kostela stojí za pozornost hlavní oltář, jenž je kopií původního raně barokního oltáře (dnes v dřevěné kapli sv. Hedviky ve Visle) či trojdílný renesanční oltář z roku 1588, zřejmě dílo těšínského malíře Pavla Reyse (Reisse). Dřevěný kostel sv. Cyrila a Metoděje v Hrčavě, byl vystavěn až v roce 1936 nákladem Slezské Matice osvěty lidové s přičiněním jablunkovského arcikněze a faráře Josefa Hanzlíka (1877–1960) jako filiální kostel jablunkovské farnosti. V  prostém interiéru zaujme především dřevěná křtitelnice, jež je dílem místního rodáka Ondřeje Zogaty (1904–1965). Každoroční cyrilometodějská pouť v Hrčavě, obci na trojmezí České republiky, Polska a Slovenska svým významem přesahuje církevní charakter. Poutní kostel na hoře Prašivé pochází ze stejné doby jako současný kostel v Sedlištích. Byl vystavěn kolem roku 1640 nákladem držitele frýdeckého panství, Jiřího z  Oppersdorfu v  nadmořské výšce 706 metrů 128

Dřevěné kostely v okolí Sedlišť

(dnes katastr obce Vyšní Lhoty). Původní patrocinium sv. Ignáce z Loyoly bylo v roce 1673 nahrazeno populárním sv. Antonínem Paduánským. I když jsou počátky kostela opředeny romantickou pověstí, ve  skutečnosti byl postaven v souvislosti se spory o pastviny mezi frýdeckým a těšínským panstvím. Do roku 1791 náležel do správy frýdeckých farářů, poté se stal filiálním kostelem farnosti Dobrá. Současná věž pochází z roku 1907. Prostému interiéru dominuje hlavní oltář ze 60. let 19. století. Kostel patří k nejvýznamnějším a nejnavštěvovanějším poutním místům na Těšínsku. Z finančního odkazu kněze Filipa Jakuba Habernala (1808–1868) byl v letech 1890–1891 vystavěn dřevěný kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů v  horské osadě Gruň v katastru obce Staré Hamry. Původně se  na tomto místě nacházela pískovcová plastika Panny Marie Frýdecké, kterou zde nechal roku 1773 postavit místní pasekář Šimon Tomeček. Retabulum hlavního oltáře kostela na Gruni je dílem sedlišťského řezbáře Ondřeje Gavlase (1824–1892). Zdobí ho plastiky Krista Dobrého pastýře a světců: Antonína Paduánského, Filipa, Jana Nepomuckého a Karla Boromejského jako upomínka na čtyři kněze, jež se zasloužili o výstavbu tohoto původně filiálního kostela farnosti Staré Hamry, od roku 1994 farnosti Ostravice. Rovněž na historickém území Moravy se kromě již zmíněné Hrabové do dnešních dnů dochovalo několik dřevěných kostelů. Z nejbližšího okolí Sedlišť zmíníme alespoň dva, jež náleží k  turistickému regionu Beskydy a Valašsko. Specifickou architekturu nabízí 129

kostel sv. Bedřicha (Fridricha) v  horské Bílé, která byla až do roku 1951 součástí rozlehlé obce Ostravice. V tomto letovisku olomouckých arcibiskupů byl v letech 1873–1875 postaven nákladem olomouckého arcibiskupa Fridricha Egona z Fürstenberku (1813–1892) kostel podle návrhu Ing. Antonína Kybasta (1837– 1903). Stavba zaujme především nezvyklou a náročnou konstrukcí po vzoru skandinávských kostelů a vysokými dřevěnými sloupy v interiéru. Původně filiální kostel farnosti Ostravice byl v roce 1911 v souvislosti se vznikem farnosti Bílá povýšen na farní. Určitý unikát představuje dřevěný kostel sv. Prokopa a Barbory v  Kunčicích pod Ondřejníkem. Tento původně řeckokatolický kostel sv. Michaela archanděla z  přelomu 17. a 18. století stával po staletí v obci Hliňanec na Podkarpatské Rusi. V roce 1928 tuto poškozenou stavbu zakoupil Ing. Eduard Šebela (1878–1952), generální ředitel Vítkovických kamenouhelných dolů a o tři roku později ji nechal převézt do Kunčic pod Ondřejníkem. Zde byl kostel znovu postaven na pozemku patřícím k Šebelově vile a 23. srpna 1931 vysvěcen ke

130

cti sv.  Prokopa a Barbory, patronů horníků. Kostel, který je dnes filiálním kostelem farnosti Kunčice pod Ondřejníkem, je jedním z šesti dřevěných kostelů přenesených ve 30. letech 20. století z Podkarpatské Rusi a východního Slovenska do českých zemí. Dřevo je materiálem, z něhož byly, a dodnes jsou, stavěny kromě kostelů i drobnější sakrální stavby. Množství dřevěných křížů v  sedlišťském katastru je toho ostatně dokladem. Kromě již zmíněné kaple v  Lískovci-Hájku bychom rádi upozornili ještě na dřevěnou kapli sv. Anežky České z roku 1990 v Řepištích-Rakovci. Sedlišťský kostel Všech svatých se svými dějinami, bohatou výzdobou a památkami patří k  nejvýznamnějším a nejstarším dřevěným kostelům v  České republice. Je trvalou součástí cenného odkazu života, umění a především víry našich předků. Proto si tato stavba zaslouží náš respekt i žádoucí ochranu. K bližšímu pochopení tohoto významu má napomoci i tato kniha.

A

Poděkování autora

utor si na tomto místě dovoluje jmenovitě poděkovat několika lidem, kteří se zasloužili o vznik této knihy a stáli u jejího zrodu. Za vydavatele to jsou v prvé řadě Ing. Jaromír Krejčok, starosta obce Sedliště a Rostislav Kožušník, starosta obce Řepiště a předseda sdružení obcí Slezská brána. Oba s  nevšední vstřícností pomáhali při kompletaci obrazového materiálu i některých informačních zdrojů a  archiválií. Neutuchajícím entuziazmem přispíval ke vzniku knihy frýdecko-místecký fotograf Ing. Miroslav Lysek. Knihu provází množství jeho krásných fotografií. Tuto osobnost je možno směle označit za hybnou sílu celého díla. Poděkování náleží několika duchovním, především současnému sedlišťskému faráři P. Mgr. Pavlovi Motykovi a diecéznímu konzervátorovi P. Mgr. Rudolfovi Kopeckému za umožnění pořízení podrobné fotodokumentace sedlišťského kostela a zapůjčení historických fotografií. Uznání náleží P. Antoniovi Perézovi, Mld, vikáři farnosti Praha-Michle, za aktivní pomoc při pátrání po osudech sedlišťského rodáka

P. Víta Mojžíška. Děkujeme všem kolegům z archivů a muzeí, kteří s  ochotou poskytli historickou ikonografii. Jmenujme alespoň PhDr. Tomáše Adamce (Státní okresní archiv Frýdek-Místek), RNDr. Tomáše Grima, Ph.D. (Český ústav zeměměřický a katastrální v Praze), Moniku Ruskovou (Muzeum Lašská jizba v Sedlištích) či Mgr. Mariana Dembinioka a Mgr. Mariusze Makowského (Muzeum Śląska Cieszyńskiego w Cieszynie). Za poskytnutí dalšího obrazového materiálu pro tuto knihu se sluší vyslovit poděkování: Vlastě Hlostové ze Sedlišť, Renému Košťálovi ze Sedlišť, Ivě Pánkové ze Sedlišť, Marii Pohludkové ze Sedlišť, Ing. Mgr. Miroslavovi Přikrylovi ze Starého Města u Frýdku, Marii Rašíkové z Prahy, Aleně Šotkovské ze Sedlišť, Stanislavovi Varhautovi z Prahy a Henrykovi Wawreczkovi z Třince. Autorovy díky směřují rovněž k pracovníkům ostravského Image studia, s.r.o., kteří vtiskli knize grafickou podobu. V neposlední řadě děkuji manželce Pavle, která se zájmem a trpělivostí sledovala vznik této publikace.

131

Příloha Přehled duchovních správců sedlišťského kostela Přehled uvádí všechny dosud známé duchovní správce farnosti Bruzovice do roku 1871, kdy vznikla samostatná farnost Sedliště. Do přehledu nejsou zahrnuta jména příslušníků pomocného kléru (kaplani a kooperátoři), kteří v sedlišťském kostele rovněž působili, nevykonávali však duchovní správu farnosti. Pomlčka před samostatným letopočtem znamená, že kněz ve farnosti působil, není však známo od kterého data. Administrátor excurrendo je označení pro dojíždějícího kněze z jiné farnosti, který je pověřen dočasným vedením neobsazené farnosti. Latinskou zkratkou CSsR jsou označeni příslušníci Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele (Congregatio Sanctissimi Redemptoris) neboli redemptoristé. Duchovní správa farnosti Bruzovice (do roku 1871) 1506 Matěj Polonus, farář 1567 Tomáš, farář 1582 Michal Regulinus (Regulin), administrátor excurrendo 1582–1584 ( poslední zmínka) Stanislav, farář 1592 Petr Strzelecius (Střelec),farář –1599 Adam Wysocki (Vysocký) z Velkopolska a  Velkého Vysocka, farář 1599–1610 Jan Siscinius, farář 1610–1665 Jan Scultetus, farář 132

1665 Matyáš František Tlametius (Tlamečka), administrátor excurrendo 1665–1672 Gabriel Ferdinand Valentin Kwiezdinski (Kvězdinský), farář 1672–1679 Fridrich Ferdinand Chalík, farář 1679–1681 Václav Ludvík Komínek, farář 1681–1709 Ondřej Antonín Josef Bienek, farář 1709–1711 Václav Tadeáš Faldyna, administrátor excurrendo 1711–1716 Ondřej František Mandáč, farář 1716–1717 Matěj František Tadeáš Vrána, administrátor excurrendo 1716–1752 Matěj František Tadeáš Vrána, farář 1752–1773 František Josef Schuster, farář 1770–1773 František Josef Kasperek, administrátor 1773–1803 František Karel Leopold Schindler, farář 1803 František Tkáčv administrátor 1803–1836 Pavel Prutek, farář 1836–1861 Ondřej Prutek, farář 1861–1878 Karel Madry, farář

1918–1920 František Konečný, administrátor excurrendo 1920–1966 Josef Nogol, farář 1966–1967 Josef Bury, administrátor excurrendo 1967–1970 Bohumil Nikel, administrátor 1970–1975 Edmund Kempný, administrátor 1975–1978 Vladislav Schneider, administrator 1978–1982 Josef Byrtus, administrátor

1982–1991 Bohumil Řezníček, administrátor 1991–1993 Bohumír Hozík, CSsR, farář 1993–1997 Petr Bauchner, CSsR, administrátor excurrendo 1997–1999 Tomasz Waściński, CSsR, administrátor excurrendo 1999–2000 Karel Macků, administrátor 2000–dosud Pavel Motyka, farář

Duchovní správa farnosti Sedliště (od roku 1871) 1871–1877 Jan Josef Goril, farář 1877 Vincenc Zubek, administrátor 1877–1889 Antonín Poledník, farář 1889–1918 František Nogol, farář 133

Použité prameny a literatura

Archivní prameny: Archiwum Archidiecezjalne we Wrocławiu fond Administracja Diecezji fond Akta Parafii i Miejscowósci Archiwum Państwowe w Katowicach, Oddział w Cieszynie fond Komora Cieszyńska Moravský zemský archiv v Brně fond B 2 Moravské gubernium – církevní oddělení Národní archiv v Praze fond Česká dvorská kancelář Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ostravě Archiv evidence a dokumentace: Sedliště Evidenční listy nemovitých a movitých kulturních památek: Sedliště Muzeum Lašská jizba v Sedlištích Fotografická kronika obce Sedliště Vyúčtování zvonové akce 1956–1958 Zápisky pro farní kroniku v Sedlištích Soukromý archiv Reného Košťála Kniha zápisů z jednání Kroužku pro církevní záležitosti a ochranu kulturních památek při Osvětové besedě v Sedlištích (1970–1975) a Farní rady v Sedlištích (1994–2000) Soukromý archiv Marie Rašíkové Osobní pozůstalost P. Víta Mojžíška (1893–1956) Zemský archiv v Opavě fond Generální vikariát v Těšíně fond Královský úřad v Opavě fond Sbírka matrik Severomoravského kraje fond Sbírka pozemkových knih – Velkostatek Frýdek fond Urbariální komise slezská v Opavě – listiny 134

fond Velkostatek Frýdek fond Zemská vláda slezská v Opavě Zemský archiv v Opavě, pobočka v Olomouci fond Arcibiskupství Olomouc Zemský archiv v Opavě, Státní okresní archiv ve Frýdku-Místku fond Archiv obce Sedliště fond Děkanský úřad Frýdek fond Farní úřad Bruzovice fond Farní úřad Frýdek fond Farní úřad (Horní) Domaslavice fond Farní úřad Sedliště fond Obecná škola Sedliště fond Okresní národní výbor Frýdek-Místek fond Okresní úřad ve Frýdku Zemský archiv v Opavě, Státní okresní archiv v Karviné fond Okresní úřad (Český) Těšín Edice pramenů: AL SAHEB, Jan – PINDUR, David (edd.): Vizitační protokoly vratislavské diecéze z roku 1697. Frýdecké arcikněžství. Edice. Opava 2006. BRZOBOHATÝ, Jan – DRKAL, Stanislav (edd.): Karolínský katastr slezský. 2. Praha 1973. JUNGNITZ, Joseph (ed.): Visitationsberichte der Diözese Breslau. Archidiakonat Oppeln. I. Breslau 1904. MORR, Josef: Der ehemals österreichische Anteil der Diözese Breslau nach den Visitationberichten des 16. und 17. Jahrhunderts II. Zeitschrift für Geschichte und Kulturgeschichte Schlesiens 14/15, 1919–1920, s. 73–161.

PANIC, Idzi (ed.): Sprawozdania wiz ytacyjne biskupów wrocławskich (z roku 1717). Dekanaty: ciesz yński, frysztacki, frydecki, wodzisławski i bielski. Acta Historica Silesiae Superioris I. Cieszyn 1994. SOBOTÍK, Bohumil – GROBELNÝ, Andělín (edd.): Urbář panství frýdecko-místeckého z r. 1580. Opava 1953. Literatura: ADAMCZYK, Irena a kol.: Dřevěné kostely a kaple v Beskydech a okolí. Drewniane kościoły i kaplice w Beskidach i okolicy. Cieszyn 2009. ADAMEC, Tomáš – LYSEK, Miroslav: Region Slezská brána. Šenov 2010. ADAMUS, Alois: K statistice Těšínska. Černá země 4, 1927–1928, č. 9–10, s. 283–287. Al SAHEB, Jan – PINDUR, David: Nejstarší dějiny farního kostela sv. Jana Křtitele ve Frýdku. Cieszyńske studia muzealne – Těšínský muzejní sborník 3, 2007, s. 176–195. AL SAHEB, Jan – PINDUR, David: Příspěvek k dějinám frýdeckého panství v 17. století. Vlastivědné listy 31, 2005, č. 1, s. 4–10. BAKALA, Jaroslav: Osídlení Frýdecka a Jablunkovska v období vrcholného feudalismu. Frýdek-Místek 1982. BARCIAK, Antoni: Początki sieci parafialnej w księstwie ciesz yńskim. In: Chmiel, Peter – Drabina, Jan (red.): Die konfessionellen Verhältnisse im Teschener Schlesien von Mittelater bis zur Gegenwart – Stosunki wyznaniowe na Śląsku Cieszyńskim od średniowiecza do współczesności. Ratingen 2000, s. 11–21. BARTOŇ, Josef (red.): Čtení o Sedlištích. Sborník k 700. výročí první písemné zmínky o Sedlištích. Sedliště 2005. BARTOŇ, Josef: Lašské národopisné sdružení Sedlišťané. 100 let od založení. Sborník Státního okresního archivu Frýdek-Místek 11, 2010, s. 88–95.

BARTOŠ, Josef – SCHULZ, Jindřich – TRAPL, Miloš: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848–1960 XV. Okresy: FrýdekMístek, Český Těšín. Olomouc 2000. Církevní památky Regionu Slezská brána. Šenov – Vratimov 2010. FAJKOŠ, Karel: Svědectví lužicko-srbské kolonizace aneb o jedné velmi staré obci na Těšínsku, o Sedlištích. Těšínsko 11, 1968, č. 4, s. 7–9 HAVLAS, František: Děje- a životopisné památky farnosti Domaslovické. Opava 1887. HEYNE, Johann: Dokumentirte Geschichte des Bisthums und Hochstiftes Breslau II. Breslau 1864. HROZEK, Antonín: Z historie Občanské záložny ve Frýdku. In: Ročenka občanské záložny ve Frýdku.Frýdek 1928, s. 5–70. INDRA, Bohumír: Barokní řezbáři a sochaři Weissmannové ve Frýdku. Časopis Slezského musea, série B 37, 1988, č. 3, s. 266–275. JEŽ, Radim – PINDUR, David: „…Oznámili sú, jakž Bartka Šestáka zabili…“. K dějinám městského trestního práva na Těšínsku v raném novověku. Sborník Státního okresního archivu Frýdek-Místek 10, 2009, s. 9–34. KARASEK, Alfred – KUHN, Walter – STRZYGOWSKI, Josef: Die Holzkirchen in der Umgebung von Bielitz-Biala. Posen 1927. KARBANOVÁ, Pavla: Bruzovská beseda. Příspěvek k dějinám českého národního hnutí na Těšínsku. Těšínsko 55, 2012, č. 3, s. 10–23. KARZEL, Othmar: Die Reformation in Oberschlesien. Ausbreitung und Verlauf. Würzburg 1979. KNEIFEL, Reginald: Topographie des kaiserl. königl. Antheils von Schlesien. II/1. Brünn 1804. KROČEK, Miroslav: Fojti na frýdeckém panství (2. část). Těšínsko 56, 2003, č. 1, s. 1–7.

135

KROČEK, Miloslav: Z minulosti obce Sedliště. Těšínsko 44, 2001, č. 3, s. 1–10. LEBÁNKOVÁ, Miroslava: Umělecká litina na sedlišťském hřbitově. Těšínsko 33, 1990, č. 1, s.33. LIPOVSKI, Radek – FIDRICHOVÁ, Šárka: Weissmann. Biografický slovník Slezska a severní Moravy 9 (21), 2006, s. 148–150. LONDZIN, Józef: Historja generalnego wikarjatu w Ciesz ynie. Cieszyn 1926. LONDZIN, Józef: Kościoły drewniane na Śląsku Ciesz yńskiem. Z pośmiertnych zapisków Autora przejrzal, uzupełnił i do druku prz ygotował Ks. R. Tomanek. Cieszyn 1932. MARKGRAF, Herrmann: Die Rechnung über den Peterspfennig im Archidiakonat Oppeln 1447. Zeitschfrift des Vereins für Geschichte und Alterthum Schlesiens 27, 1893, s. 356–383. MATUSZCZAK, Józef: Studia nad kościołami drewnianymi na Górnym Śląsku. Bytom 1989. MENCL, Václav: Dřevěné kostelní stavby v českých zemích. Praha 1927. MLČÁK, Leoš: Státní seznam nemovitých kulturních památek okresu Frýdek-Místek. Ostrava 1980. Opravy církevních památek v zemi Moravskoslezské v l. 1919–1936. Zprávy památkové péče 1, 1937, č. 9, s. 9–12. PINDUR, David: 330 let od začátku výstavby kamenného kostela v Bruzovicích. Sborník Státního okresního archivu ve Frýdku-Místku 5, 2004, s. 21–36. PINDUR, David: Bazilika Navštívení Panny Marie ve Frýdku. Baz ylika Nawiedzenia Marii Panny we Frydku. Český Těšín 2011.

136

PINDUR, David: Bienek, Ondřej Antonín Josef. Biografický slovník Slezska a severní Moravy 7 (19), 2005, s. 18. PINDUR, David: Historický a správní vývoj katolické církve na Frýdecku v raném novověku. Studia Comeniana et historica 35, 2005, č. 73–74, s. 48–73. PINDUR, David: Chalík, Friedrich Ferdinand. Biografický slovník Slezska a severní Moravy 7 (19), 2005, s. 49–50. PINDUR, David: Kostel Božího Těla v Gutech. Střítež – Guty 2012. PINDUR, David: Kostel sv. Antonína Paduánského a poutní tradice na Prašivé. In: Al Saheb, Jan a kol: Prašivá. Český Těšín 2011, s. 26–40. PINDUR, David: Kostel Všech svatých v Sedlištích. Sedliště 2012. PINDUR, David: Książe czasów przełomu. Kazimierz II. ciesz yński (1450–1528) i jego wladztwo. Wrocław 2010. PINDUR, David: Náboženský život ve slezských farnostech Bruzovice a Dobrá do josefínských reforem. Acta historica Universitatis Silesianae Opaviensis 1 (Confinia Silesiae. K životnímu jubileu Rudolfa Žáčka), Opava 2008, s. 359–399. PINDUR, David: Počátky charitní péče v Bruzovicích. Těšínsko 48, 2005, č. 3, s. 8–13. PINDUR, David: Poutní tradice na Frýdecku v období pozdního baroka. Těšínsko 49, 2006, č. 3, s. 1–8. PINDUR, David: Pražmové z Bílkova a barokní náboženské festivity ve Frýdku. In: Pindur, David – Turóci, Martin a kol.: Šľachta na Kysuciach a jej susedia. Šlechta na Kysucích a její sousedé. Čadca – Český Těšín – Žilina 2012, s. 163–187. PINDUR, David: Přehled nejstarší církevně správní organizace Těšínska. Od středověku do vzniku generálního

vikariátu v roce 1770. In: Jirásek, Zdeněk (ed.): Polská papežská nunciatura v Opavě (Slezsko v církevních dějinách 18. století). Acta historica Universitatis Silesianae Opaviensis – Supplementa Tomus V, Opava 2009, s. 57–92. PINDUR, David: Reformace a počátky rekatolizace v Těšínském knížectví. In: Jež, Radim – Pindur, David (edd.): Těšínsko v proměnách staletí. Sborník přednášek z let 2008–2009 k dějinám Těšínského Slezska. Český Těšín 2010, s. 79–92. PINDUR, David: Scultetus, Jan. Biografický slovník Slezska a severní Moravy 9 (21), 2006, s. 88–89. PINDUR, David: „Si Deus pro nobis, quis contra nos?“ Rod Oppersdorfů jako reprezentant barokního katolicismu v nižším stavovském panství Frýdek. In: Brňovják, Jiří – Gojniczek, Wacław – Zářický, Aleš: Šlechtic v Horním Slezsku. Vztah regionu a center na příkladu osudů a kariér šlechty Horního Slezska (15.–20. století). Szlachcic na Górnym Śląsku. Relacje między regionem i centrum w losach i karierach szlachty na Górnym Śląsku (XV– XX wiek). Katowice Ostrava 2011, s. 197–222. PINDUR, David: Spor o Žermanice v 1. polovině 17. století. Těšínsko 48, 2005, č. 4, s. 1–6. PINDUR, David: Školství v Bruzovicích do začátku 19. století. Práce a studie Muzea Beskyd – Společenské vědy 16, 2005, s. 15–27. PINDUR, David: Vrána, Matěj František Tadeáš. Biografický slovník Slezska a severní Moravy 10 (22), 2007, s. 73–74. PINDUR, David: Vznik panského dvora v Sedlištích. Sborník Státního okresního archivu ve Frýdku-Místku 6, 2005, s. 10–18. PINDUR, David: Z dějin farnosti Dobratice. Dobratice 2012.

PINDUR, David: Z nejstarších dějin kostela Všech svatých v Sedlištích. Těšínsko 49, 2006, č. 1, s. 1–10. PITRONOVÁ, Blanka: Frýdecké urbáře z let 1580 a 1583 a jejich význam při majetkových změnách na panství. Slezský sborník 54, 1956, s. 95–109. PITRONOVÁ, Blanka: Poddanské nepokoje na frýdeckém panství v letech 1771–1783. Radostná země 11, 1961, s. 97–104. POSPÍŠIL, Josef: Z památní knihy fary bruzovské. Věstník Matice Opavské 13, 1905, s. 1–18. PRASEK, Vincenc: Rodáci z Opavska a Frýdecka. Opava 1885. RADLINSKÝ, Miloš: „Železné krávy“. Selský archiv 1, 1902, č. 1, s. 27. ROSOVÁ, Romana: Dřevěné kostely v okrese Frýdek-Místek – 1. část. Práce a studie Muzea Beskyd 24, 2012, s. 1–26. SCHIPP, Joseph Carl: Historisch-topographische Beschreibung des Breslauer k. k. Diözesantheils. Teschen 1828. SCHENKOVÁ, Marie – OLŠOVSKÝ, Jaromír: Barokní malířství a sochařství ve východní části českého Slezska. Opava 2004. SEHNAL, Jiří: Barokní varhanářství na Moravě. 1. Varhanáři. Brno 2003. SEHNAL, Jiří: Barokní varhanářství na Moravě. 2. Varhany. Brno 2004. Św. Florian na Śląsku. Racibórz 2011. ŠKUTA, Vladimír: Dřevěné kostely na Těšínsku. Těšínsko 9, 1966, č. 3, s. 35–36. TAGLIAFERRO, Jan: Zemřelý arcikněz Antonín Poledník. Krátký životopisný nástin. Brno (1911). TENGLER, Ervín: 300 let dnešního kostela v Sedlištích. Moravská Ostrava 1938. TOVAČOVSKÝ, Oldřich – SIKORA,

137

Jan – SCHÖDELHAUSER, Vladimír: Historie poštoven na Těšínsku. Praha 1999. URBAN, Wincenty: Z dziejów dusz pasterstwa katolickiego w archidiakonacie opolskim i głogowskim w czasach nowoż ytnych I. Warszawa 1975. VACHOVÁ, Zdena: Lidové umění výtvarné. In: Štika, Jaroslav (ed.): Těšínsko. 4. Lidová píseň a hudba. Lidový tanec. Prozaická ústní slovesnost. Lidové umění výtvarné. Český Těšín – Rožnov pod Radhoštěm 2002. VALOŠEK, Isidor: Bruzovice. Obraz života slezské vesnice ve 14.–19. století – příspěvek k vlastivědě Frýdecka. Bruzovice 1970. VARHAUT, Stanislav: Proměny Krče a Michle, aneb, Stručný průvodce dějin Michelské farnosti. Praha 2007. VAVROUŠEK, Bohumil: Kostel na dědině a v městečku. Praha 1929. VESELSKÁ, Jiřina: Dřevěné kostely v Beskydech a Pobeskydí. Frýdek-Místek 1994. VESELSKÁ, Jiřina: Dřevěné kostely v okolí Frýdku-Místku. Frýdek-Místek 1969. VESELSKÁ, Jiřina: Sakrální památky v okrese Frýdek-Místek II – dřevěné kostely. Těšínsko 15, 1972, č. 1–2, s. 22–26. VYCHODIL, Josef: Farské chalupy. Selský archiv 3, 1904, č. 2, s. 77–80. WOJNAR, Wiesław: Prawda o Cierlicku gdzie Żwirko i Wigura startowali do wieczności. Czeski Cieszyn 1934. ŽÁČEK, Rudolf: K cenám na Frýdecku koncem 17. a počátkem 18. století. Těšínsko 39, 1996, č. 1, s. 6–12. ŽÁČEK, Rudolf: Pobeskydí od husitství od husitství do Bílé hory. Frýdek-Místek 1986. ŽÁČEK, Rudolf: Pobeskydí v letech 1618–1848 (místopisný přehled). Frýdek-Místek 1992.

138

Rukopisy: GARBOVÁ, Eva: Epigrafické památky okresu Frýdek-Místek. Diplomová práce Filozofické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně. Brno 1977. KOUŘILOVÁ, Markéta: Sociální poměry na frýdeckém panství ve 2. polovině 18. století. Ročníková práce Ústavu historie a muzeologie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. Opava 2001. KUTHAN, Petr – DOLEŽAL, Vladimír: Zpráva o restaurování a průzkumu ve farním kostele v Sedlištích. S. l. 1984. NEČÁSKOVÁ, Milena: Restaurování nástěnných a nástropních maleb v kostele Všech svatých v Sedlištích. S. l. 2012. PETER, Václav: Bruzovští rodáci na vinici Páně. Ostrava-Michálkovice s. d. (1955). PINDUR, David: Dějiny farnosti Bruzovice do začátku 19. století. Rigorózní práce Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity. Opava 2006. PINDUR, David: Frýdecké arcikněžství v letech 1654–1770 (v kontextu těšínského biskupského komisariátu). Disertační práce Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity. Opava 2012. ONDEREK, Josef – POLACH, Josef – STŘÍŽ, Antonín Ferdinand: O naší vesnici Sedlištích. Sedliště 1966. SLÍVA, Ladislav: Kronika bruzovské farnosti II. Bruzovice 1943–1946. TRIZULJAKOVÁ, Miroslava: Zpráva o restaurátorské práci: restaurování oltářních obrazů z kostela Všech svatých v Sedlištích (včetně rámů). S. l. 1983.

Statistické příručky a přehledy: Apoštolská administratura v Českém Těšíně. Stav k 1. lednu 1973. Český Těšín 1973. Apoštolská administratura v Českém Těšíně. Stav k 1. prosinci 1968. Český Těšín 1968. Catalogus cleri Archidioecesis Olomucensis anno reparatae salutis 1941. Olomucii 1941. Catalogus cleri Archidioecesis Olomucensis 1943. Olomucii 1943. Handbuch des Bistums Breslau und seines Delegaturbezirks für das Jahr 1929. Breslau 1929. Handbuch des Erzbistums Breslau für das Jahr 1937. Breslau 1937. Chytilův úplný adresář Moravy a Slezska. I/II. Slezsko. Praha 1925. LUKEŠ, Josef: Obraz Slezska v číslech. Praha 1913. Obyvatelstvo Slezska a Hlučínska v několika nejdůležitějších směrech na základě sčítání lidu ze dne 15. února 1921 se

zvláštním ohledem na předešlá sčítání lidu. S dodatkem. – Die Bevölkerung Schlesiens und des Hultschiner Gebietes in einigen wichtigeren Beziehungen auf Grund der Volskszählung vom 15. Februar 1921 mit besondere Breücksichtigung der vorhergegangenen Volkszählungen. Mit einem Anhang. Opava – Troppau 1924. Österreichischer Zentralkataster sämtlicher Handels-, Industrie- und Gewerbebetriebe. XVII. Die Betriebe von Schlesien. Handelskammerbezirk Troppau. Wien 1908. SCHIPP, Joseph Karl: Stand des Breslauer k. k. Diozesantheils mit Ende des Jahrs 1820. Teschen 1821. Schematismus des Bisthums Breslau und seines DelegaturBezirks für das Jahr 1887. Breslau 1887. Denní tisk: Katolické noviny, 18. 1. 1953 Slezské listy, 22. 11. 1902

139

Zdroje vyobrazení Číslo označuje stranu, na níž se vyobrazení nachází, číslo za lomítkem označuje pořadí obrázku na straně. Instituce: Český ústav zeměměřický a katastrální v Praze, Ústřední archiv: 30/1 Muzeum Lašská jizba Sedliště: 9, 10, 11, 12, 13/1, 36, 38, 45, 85, 87/2, 88, 105/1, 107/1, 113/1 Muzeum Śląska Cieszyńskiego: 32, 33, zadní strana obálky Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště Ostrava: 51/2, 74/1, 76/1–2, Římskokatolická farnost Bruzovice: 83/2, 94/1 Římskokatolická farnost Sedliště: 52/2, 53/1, 80/1–2, 84/2 Obecní úřad Sedliště: 53/2, 54/1–4, 55/1–2, 56/2–3, 101 Zemský archiv v Opavě: 8 Zemský archiv v Opavě, Státní okresní archiv Frýdek-Místek: 15, 19, 23, 26/2, 28, 29, 30/2, 34/1, 40/1, 42, 77, 78, 79, 81/1–2, 86/2, 96, 104/1, 109/2, 111/1, 112 Autorské fotografie ©: David Dominik: 61/1, 63/2 Lysek Miroslav: přední strana obálky, 52/1, 53/3, 57/1–3, 58/1–3, 59/1–2, 60/1–2, 62/1–6, 63/1, 63/3–4, 64/1–2, 65/1–3, 66/1–2, 67/1–3, 68/1–4, 69/1–2, 70/1–4, 71/1–2, 72/1–3,

140

73/1–5, 74/2–3, 75/1–2, 94/2, 95/1–2, 97/1–3, 98/1–2, 100, 102, 103, 104/3, 105/2, 106, 107/2, 108, 109/1, 110, 113/2, 114, 117, 118/1–2 Pindur David: 111/2, 116 Přikryl Miroslav: 55/3, 56/1 Wawreczka Henryk: 61/2 Sbírky a fotoarchivy soukromých osob: Hlostová Vlasta: 86/3 Pánková Iva: 87/1, 89, 90, 91, 115, Pindur David: 13/2, 14, 22, 25, 26/1, 31, 35/2–3, 39, 40/2, 41, 44, 82, 83/1, 84/1, 86/1, 86/4, 119, 120, 121, 125 Pohludková Marie: 51/1, 92 Rašíková Marie: 122, 123 Šotkovská Alena: 46, 47, 48/1–3, 49/1–3, 50/1–3, Varhaut Stanislav: 124 Wawreczka Henryk: 34/2, 35/1, 43, 93, 144 Literatura: PAPROCKÝ Z HLOHOL, Bartoloměj: Štambuch Slezský. Brno 1609: 18 PAPROCKÝ Z HLOHOL, Bartoloměj: Zrcadlo Margkrabství Moravského. Olomouc 1596: 16 ŠTIKA, Jaroslav (ed.): Těšínsko. 4. Lidová píseň a hudba. Lidový tanec. Prozaická ústní slovesnost. Lidové umění výtvarné. Český Těšín – Rožnov pod Radhoštěm 2002: 104/2

141

The Wooden Church of All Saints in Sedliště The most important and precious historical building of   distinctive Silesian municipality Sedliště is the quaint wooden All Saints Church which was to the second half of the 19th century filial church of Bruzovice parish. The independent parish of Sedliště (only for this municipality) was established on February 1, 1871 and local church was promoted to a parish one. The oldest mention of Sedliště church is from 1447. Already at the beginning of the 16th century Sedliště was a part of Bruzovice parish. 1638 the old church was replaced by new building whose realization was carried out by priest from Bruzovice Jan Scultetus. According to local tradition, the new church was built by miller from Sedliště Vojtěch Šustek and his son Adam. During 1861–1865 the church was rebuilt, widespread to the western side and got new belfry which replaced the original independent standing belfry. The church is a timbered one-nave building oriented longitudinal to the main axis. On the right side there is the side entrance leading to the gallery (so called sobota). The main church entrance is from the  frontal (western) direction. The quadratic four-storey tower ended by cupola with lantern and double-cross rises over the main entrance. The flèche on the steeple saddle-shaped, shingle covered roof is situated over the  presbytery. The nave reaches size of 9,05 x 5,80 metres. The presbytery (5, 56 x 4, 05 metres) is ended in five sides. 142

Last restoration dates to 2011–2012. The affected wooden components and church timbering were replaced and remediated. The new roofing from traditional chopped shingles was laid down. The wooden facing on the walls and in the tower went through exchange and replenishment. The inside paintings, which cover the whole presbytery and a part of the nave in several layers, were renovated totally. On the choir’s partition and organ sideboard got their original adjustment by double-coloured marbling. The organ underwent through restoration as well. The church inside has flat ceiling with paintings from the 19th and the beginning of the 20th century. The  fragments of the original painting from the 17th century were discovered on the side walls in 1984. The most precious of them was detected behind the side altar of Ascension of Jesus on the right side. It is restored and represents the sixth station of the cross with a fragment of Czech inscription. The painting of the heaven with saints dominates the main altar from the 18th century. In the altar extension there is placed a wooden curving of the Holy Trinity. Some of angels´ plastics bear médaillons with Czech inscriptions citing beatitudes of Jesus. The side altar on the left side is consecrated to Anthony of Padua. On the sides of the St Anthony’s painting from 1730 stand sculptures of St John Baptist and St Paul. The altar of Ascension of Jesus is on the  opposite side. It is decorated by sculptures of St

Isidor of  Madrid and St Wendelin. In the extension you can see the wooden curving of St Sebastian. Your attention can rivet the Baroque pulpit or baptismal font. The church of Sedliště is surrounded by cemetery with wooden fencing with shingle roof. This place of  the  last rest is first documented in written record to the year 1652. The old cemetery preserved its original character and today it is a rare kind of open-air museum of cast-iron sepulchral crosses. In its vicinity there are valuable sandstone sculptures of St John of  Nepomuk from the first half of the 19th century and Virgin Mary of Frýdek from 1894.

The history and the present of church in Sedliště are set into wider context into his publication. The text introduces local priests, priests-countrymen and last but not least all sacral buildings in the municipality. It also pays attention to other wooden churches in the vicinity of Sedliště. The wooden church in Sedliště represents the first class relic of sacral Baroque architecture in the region of Teschner Silesia and belongs to the  most precious monument of Region Silesian Gate. The goal of this reconstruction is to underline the importance of the one from the oldest wooden churches in the Czech Republic.

143

Letecký pohled na centrum obce Sedliště s dřevěným kostelem Všech svatých, 2. května 2008

Dřevěný kostel Všech svatých v Sedlištích PhDr. David Pindur, Ph.D. Překlad resumé do anglického jazyka: Mgr. Hana Šústková, Ph.D. Vydala Obec Sedliště ve spolupráci s Regionem Slezská brána za finanční podpory Moravskoslezského kraje Grafická úprava: Image studio s.r.o. Tisk: Tiskárna Kleinwächter, Frýdek-Místek ISBN 978-80-260-5172-5 144