ZÁŘÍ 2009
nově 24 stran !
Parkovací zóny na trojce po roce Zóny fungují už přes rok. Na Jarově zatím ne. ............. více na str. 4
Strážci kolejí
Jejich revírem je železnice a jejich tempo je vražedné.
............. více na str. 12
Ve víru balkánských rytmů Originální mix balkánu a elektroniky v podání Shantela a kapely Bucovina Club Orkestar. ............. více na str. 18
"Zlouny už mi nikdo neodpáře." ...říká v rozhovoru herec Jan Přeučil.
........ více na str. 8
• aktuálně z regionu
inzerce
Kde privatizace nebude
R
ada městské části Praha 3 schválila seznam domů, které jsou vhodné do fondu bydlení městské části a nebudou proto zařazeny do privatizace. Z několika stovek domů, které byly zařazeny do IV. etapy privatizace nájemcům v loňském roce, tak po skončení privatizace zůstane v obecním vlastnictví jen 40 bytových domů. Praha 3 si ponechá soubor panelových domů ohraničených ulicemi Blahoslavova, Jeseniova, Ostromečská a Roháčova, pak šest domů na Hollarově náměstí a obytné domy Baranova 40 a Zelenky Hajského 4. „Z bezmála sedmi tisíc bytových jednotek, které městská část vlastnila před loňským startem čtvrté privatizační etapy, si radnice ponechá jen 1035 bytů, to je přibližně 15 procent. Půjde o zlatý fond, který obec bude využívat pro svou bytovou a sociální politiku. Zbytek nabídneme nájemníkům v rámci privatizačního procesu. To je jasný důkaz, že privatizace je naší prioritou, nájemce považujeme za nejlepší vlastníky a radnice proto nemá ambice podnikat v realitách,“ uvedl k tomu místostarosta Zdeněk Lochman.
Strážníci sbírali jehly po narkomanech v metru
T
éměř sedmdesát injekčních stříkaček a dalších 119 předmětů souvisejících s užíváním omamných látek nasbírali v uplynulých dnech ve stanicích metra a v jejich okolí strážníci městské policie. Akce s pracovním názvem „Jehla“ je součástí řady kontrolních opatření, které problematice narkomanů městští policisté věnují. „Většinou kontrolujeme hlavně dětská hřiště a pískoviště, ale tentokrát jsme se zaměřili na pražské metro, kde se lidé závislí na návykových látkách také soustřeďují,“ uvedl první náměstek primátora Rudolf Blažek, do jehož kompetence bezpečnost v metropoli spadá. Tři strážníci hlídkového útvaru městské policie kontrolovali nejen vestibuly stanic, ale také jejich bezprostřední okolí, přilehlé parky a okolí větracích šachet. Prošli stanici Nádraží Holešovice, kde prohlédli také podchod směrem k nádraží Českých drah a přilehlé okolí. Ve stanici Muzeum prohledali i park navazující na výstup směrem k budově Národního muzea. Na Hlavním nádraží prověřili vestibul a celý park včetně ventilačních šachet, stejně jako na Karlově náměstí. I zastávka Náměstí Republiky a zejména výstup směrem k Masarykovu nádraží a jeho okolí prošly důkladnou prověrkou. Ve stanici Stodůlky strážníci pečlivě prošli rovněž celý vestibul i blízké okolí. „Do speciálního kontejneru posbírali strážníci nejen injekční stříkačky a jehly, ale i další pomůcky narkomanů, jako jsou například nádobky s roztokem určeným k ředění drogy a další kontaminované předměty,“ informoval ředitel Městské policie hlavního města Prahy Vladimír Kotrouš.
Region Revue. Vydavatel: Milan Janata, Katusická 13/700, Praha 9, IČ: 87078732. Evidenční číslo MK ČR E 18723. Kontakt redakce: tel./fax: 286 855 560, mobil: 776 115 107,
[email protected], Katusická 13/700, Praha 9, 197 00. Vedoucí obchodního týmu: Daniel Květoň, mobil: 737 406 193,
[email protected] Šéfredaktor: Roman Peterka,
[email protected] Grafické zpracování a sazba: Bílý Tomáš (www.primadesign.cz) Číslo 9 / 2009 vyšlo v Praze v září 2009 v nákladu 50.000 kusů, distribuci zajistila Česká Pošta s.p. Názory autorů se nemusí shodovat s názory redakce. Vydavatel neodpovídá za informace, uvedené v komerčních přílohách.
2
www.regionrevue.cz
inzerce
www.regionrevue.cz
3
• kauza regionu
inzerce
Parkovací zóny na trojce rok poté
malovány modré zóny pro rezidenty, zjistili, že jsou na území “své“ městské části „přespolní“. Alespoň co se týče parkování. Podle pravidel stanovených pro zóny placeného stání totiž nemohli získat kartu opravňující k parkování v „modrých“ rezidenčních zónách. Při návštěvě úřadu nebo třeba lékaře tak často jen marně hledali místo, kde by mohli legálně zaparkovat – a když už takové našli, museli za něj zaplatit 40 korun na hodinu. Zároveň začali mít čím dál větší problém zaparkovat „doma“ – jejich čtvrť se po zavedení zón placeného stání na Žižkově a na Vinohradech proměnila v záchytné parkoviště, kam si auto odkládají všichni, kdo přes Jarov míří dál do centra.
Kdo za to může?
V únoru loňského roku zavedla Praha 3 na svém území zóny placeného stání – poté, co se zóny z Prahy 1 rozšířily i na Prahu 2 a z Prahy 3 se tak stalo zdarmové „odstavné parkoviště“ nejblíže centru. V praxi to znamená, že na území Prahy 3 – nebo aspoň její větší části, které se týká zavedení modrých zón – nelze legálně zaparkovat bez placení. Rezidenti, kteří platí za možnost parkovat kdekoli v modrých zónách – alespoň za první auto – vcelku přijatelný roční poplatek 700 korun, si ve většině zóny chválí – až do chvíle, kdy k nim nechtějí přijet řemeslníci s tím, že nemají kde zaparkovat. Obyvatelé jiných městských částí, kteří mají nějaké vyřizování na Žižkově, z nich celkem pochopitelně nadšeni nejsou. A motorizovaní obyvatelé Jarova a sídliště Chmelnice, kteří jsou sice také obyvateli městské čás-
4
ti Praha 3, ale té části, kde zóny zavedeny nejsou, při vyslovení termínu „zóny placeného stání“ vidí rudě.
Parkovací diskriminace
Zóny totiž nebyly zavedeny na celém území Prahy 3, na Jarově zůstalo parkování zdarma. Pro obyvatele Jarova či sídliště Chmelnice ale nastal rázem problém - poté, co ve zbytku Prahy 3 byly v ulicích na-
„Projekt ZPS V Praze 3 byl zpracován několik let před zavedením zóny, kdy nebylo spuštění regulace na Jarově aktuální, oblast IV., tedy Jarov v době práce na projektu zavedení ZPS vykazovala parkovací možnosti jako dobré,“ vysvětluje důvody, které vedly k tomu, že na Jarově zóny placeného stání zavedeny nebyly, místostarosta Prahy 3 Zdeněk Lochman. Zároveň zdůrazňuje, že toto rozhodnutí nebylo „z hlavy“ žižkovské radnice, ale města coby provozovatele zón placeného stání. „Žižkovská radnice již v době zavedení ZPS prosazovala názor, že regulace parkování by měla být spuštěna také v zóně IV,“ upozorňuje Lochman. Žižkovští radní nakonec po jednáních s městem dosáhli pro obyvatele Jarova ústupku - od 15. května si i obyvatelé Jarova (a firmy zde působící) mohou zakoupit kartu opravňující k parkování v existujících „modrých“ zónách na území Prahy 3 za stejných podmínek, jako rezidenti. pokračování na str. 5
www.regionrevue.cz
• kauza regionu
inzerce
Parkovací zóny na trojce rok poté dokončení ze strany 4
úprav se nám podaří rozšíření zóny prosadit,“ informuje Lochman. I Jarovští by se tak měli v budoucPolovičaté řešení nu dočkat regulace parkování. Otázkou je, jak z toho Tento ústupek však zatím drtivou většinu obyvatel budou nadšeni jejich sousedé z Malešic a Hrdlořez, Jarova nenadchl – což potvrzuje i dosavadní poptáv- kam se přesune problém „odstavného parkoviště“. ka po parkovacích kartách z jejich strany. „Je s podivem, že přestože byla poptávka po možnosti koupě Parkovací zóny v Praze 3 v číslech z této lokality enormní, Podle údajů radnice Prahy 3 je celková kapacita využilo tuto možnost pouze přibližně 200 modré zóny 11 671 parkovacích míst. Průměrná obsaobčanů,“ diví se Loch- zenost modré zńy dosahuje 81,7 % a je i docela respektovaná – z 82,7 %. V barevných „návštěvnických“ zóman. „Podle mého názo- nách je celkem k dispozici 1 692 parkovacích míst ( Oranžová zóna se sobotním provozem 261 míst ru je to řešení v duchu přísloví „vlk se na- v oranžové zóně se sobotním provozem, 585 míst v žral a koza zůstala celá“ oranžové zóně s cenovým tarifem III, 124 míst v oran– vlkem myslím rad- žová zóna s tarifem II, 549 míst v zelené zóna s tarifem nici a kozou problém II a 173 míst zelené zóně s tarifem I. řidičů z oblasti JaroNaděje pro desítku? va a Chmelnice,“ hodVelké vrásky způsobilo zavedení zón placeného stánotí ústupek dosažený žižkovskými radními ní na většině území Prahy 3 také obyvatelům Prahy Jana Pintrová z Jarova. 10 – především těm z Vinohrad. Na hranicích Prahy 3 „Co se pro nás změni- a Prahy 10 dochází k absurdní situaci – na straně ulilo? To že můžeme za- ce, která ještě patří pod Prahu 3, zejí přes den parjet na úřad či k léka- kovací místa pro rezidenty i ta určená pro „přespolři a tam bez problémů zaparkovat na základě vydané ní“ prázdnotou, zatímco na druhé straně ulice, která parkovací karty v plné ceně 700 korun? A potom půl spadá pod Prahu 10, je doslova nacpané auto na autě. lým příkladne objíždět sídliště a hledat volné místo, když vět- D o k o n a ce Korunšina jich je již obsazená vozy, kteří přes naše sídliš- dem je ulirova. Řidiči tě míří dál do centra,“ zlobí se Jana Pintrová. „Takže ní či Šrobásnaží ušetkarta plus zbytečně projeté pohonné hmoty, nás vy- se zkrátka dání hranic jde podstatně dráže než cesta MHD. A protože větši- řit a uspořáhou 3 a 10 na z nás na úřad nejezdí každý týden - ale maximál- mezi Praprostředně dvakrát nebo třikrát do roka, s velkým dlouhým v e d e n ý c h k tomu přínosem toto "vstřícné" gesto radnici odmítla,“ dodává. kem ulic je mo vybízí. Proč platit za parkování, když v té Místostarosta: „Zóny budou“ samé ulici mám možPodle místostarosty Lochmana však je zmíněný nost parkovat i zadarústupek jen jakýmsi provizorním řešením a radnice mo? usiluje nadále o spuštění regulace parkování i v zóně Situace na VinoIV (v projektu ZPS byla oblast Prahy 3 rozdělena hradech působí již delší do původně čtyř oblastí: oblast I – Vinohrady, oblast dobu vrásky nejen řidiII - Žižkov po ulici Jana Želivského, oblast III. ohra- čům z části Vinohrad, co spadá pod Prahu 10, ale také ničená na východě ulicí Jeseniova a oblast IV. - Jarov). radním z desítky. Starosta Prahy 10 Vladislav Lipov„Pro rozšíření ZPS i do oblasti Jarova máme zpraco- ský sám považuje celý projekt zavádění zón placenévaný projekt, který je již několik měsíců předložen ho stání za nešťastné řešení, Praha 10 proto nechce řek rozhodnutí Magistrátu hl.m. Prahy coby zřizova- šit problém s parkováním tím, že by začala také usiloteli ZPS a pevně věřím, že při novém projednávání vat o zavedení těchto zón na svém území. Za alespoň
www.regionrevue.cz
částečné řešení situace považuje zavedení tzv. průnikové zóny na hranicích Prahy 3 a Prahy 10 (o podobném řešení jedná i s Prahou 2). V této zóně by měli obyvatelé Prahy 10 možnost parkovat jak „u sebe“, tak v části ulic Prahy 3 zařazených do průnikové zóny. Obyvatelé okrajových částí Prahy 3 budou naopak mít možnost využít k parkování volná místa v sousedních ulicích Prahy 10. „Na jednáních s Prahou 10 jsme se předběžně dohodli na průnikové zóně ohraničené ulicemi Korunní, Chorvatská, Dykova, Nitranská s tím, že tato průniková zóna bude v režimu ZPS Prahy 3 a ulice Korunní bude označena na straně Prahy 10 jako modrá – rezidentní,“ popisuje stav jednání Zdeněk Lochman. text + foto: Roman Peterka
Starožitnická poradna • Na Vaše otázky odpovídají experti z ANTIKVY U VINOHRADSKÉ VODÁRNY, Korunní 75, Mgr. D. Jakubcová (knihy, pohledy, grafika) - telefon 608 731 923 a Ing. J. Jakubec (starožitnosti, obrazy, zajímavosti)-tel. 608 866 413. • Dotazy můžete směrovat buď do redakce RR, nebo přímo do ANTIKVY U VINOHRADSKÉ VODÁRNY, KORUNNÍ 75, telefony 608731923 (D.Jakubcová) nebo 608866413 (J. Jakubec).
VYKLÍZENÍ BYTU V poslední době jsme obdrželi několik dotazů, týkajících se vyklízení bytu, ať už z důvodu stěhování, nebo nutnosti uvolnit byt po zemřelém příbuzném. Proto se budeme v dnešní Poradně věnovat tomuto problému obecně : musíte-li vyklidit byt, je nejlepší dát stranou věci, které si chcete ponechat, zbytek potom nijak netřídit, neuklízet a kontaktovat nás.Domluvíme si termín, který Vám bude vyhovovat a přímo na místě označíme věci, o které máme zájem. Ihned věci zaplatíme, a odvezeme, v případě větších kusů nábytku zajistíme stěhování. Máme zájem o obrazy, i rámy, grafiku,nábytek, svítidla, starožitnosti, zbraně, sběratelské předměty-mince, bankovky,medaile,pohlednice, známky a mnohé další, samozřejmě také knihy. Za naši návštěvu samozřejmě nic neplatíte, nemusíte mít obavu nás pozvat ani v případě, že si nejste jisti, mají-li Vaše věci nějakou cenu. NABÍDKA KNIH NA INTERNETU Vážení přátelé, často se na nás obracíte, když hledáte konkrétní knihu. Přímo v prostorách prodejny máme z prostorových důvodů vystavenou jen malou část naší knižní nabídky, většinu knih, několik tisíc svazků nabízíme na našich internetových stránkách. Stránky najdete na adrese w w w . a n ti k v a k o r u n n i 7 5 . cz. Hned na úvodní straně můžete knihy hledat podle žánrů, nebo zadat rovnou autora nebo název knihy. Když Vás něco v naší nabídce zaujme, jednoduše si knihu objednáte a během krátké doby si jí vyzvednete v naší prodejně. Pokud byste měli jakoukoliv potíž při práci na našich stránkách, zavolejte Mgr. Jakubcovou : 608731923.
5
• střípky z regionu Most sebevrahů zatím bez sebevrahů uselský most se proslavil jako oblíbené místo těch, kdo se rozhodli skoncovat se životem, pro uskutečnění tohoto rozhodnutí. Pokud se sebevrah odhodlal a skutečně skočil z mostu do Nuselského údolí, měl jistotu, že tohle nebude jen pokus, který nevyšel. Pád z Nuselského mostu zatím ještě nikdo nepřežil. Každý rok takto přibylo na vrub Nuselskému mostu několik mrtvých. „Vysoká stavba sebevrahy přitahovala a jen za rok
N
Nuseláku,“ dodává. Od srpna 2007 nepřibyl do statistik žádný další sebevrah, který by se zabil skokem z Nuselského mostu. Rozhodující měrou se o to zasloužil nový systém zábran, který město na most nechalo nainstalovat právě koncem srpna 2007. Sebevrahy sice zábrany tak docela neodradily, zkouší to dál – záznamy pražské záchranky evidují za poslední čtyři měsíce roku 2007 dvanáct pokusů o skok, v roce 2008 dvacet a letos zatím dvanáct. „Jenže překonání zábran je nyní prakticky nemožné, takže se nikomu nepodařilo skok uskutečnit,“ podotýká ředitel Zdravotnické záchranné služby hlavního města Prahy Zdeněk Schwarz.. Zrušený autobus se vrací na Jarov řed několika měsíci zrušil Dopravní podnik provoz linky 234, která jezdila na zastávku Habrová. Důvod? Nízká rentabilita. Krok dopravního podniku ale vzbudil velkou bouři nevole u místních. Tak velkou, že nezůstalo jen u planého nadávání a na světě byla petice za obnovení zrušené autobusové linky. Tu podepsalo na dvě stovky lidí a podpisů neustále přibývalo. Když na radnici viděli, že zrušená linka lidem evidentně chybí, začali vyjednávat s Dopravním podnikem o jejím obnovení. Relativní úspěch se dostavil až po delším jednání. „Dopravní podnik dlouho trval na svém stanovisku, že spoj je nerentabilní, nakonec jsme však nalezli společné řešení,“ říká místostarosta Prahy 3 Zdeněk Lochman. Oboustranně přijatelný kompromis vypadá v praxi takto: Linka 234 se sice už nevrátí, nicméně od 1. září ji nahrala prodloužená linka 124. Ta dříve končila u stanice
P
2006 jsme evidovali šedesát tři pokusů o skok, z nichž se pěti nepodařilo zabránit a skončily smrtí,“ říká první náměstek primátora Rudolf Blažek, do jehož kompetence bezpečnost v metropoli spadá. „V roce 2007 bylo padesát devět pokusů o skok, z toho čtyřicet sedm v době od počátku roku do konce osmého měsíce roku. To znamenalo další tři mrtvé, kteří se však stali prozatím posledními oběťmi známého
metra Želivského, od 1. září je každý druhý spoj prodloužen od Želivského po trase Mezi hřbitovy, Červený dvůr, Malešická a Vackov až do zastávky Habrová. Část „práce“ linky 234 odvádí i linka 175, která míří z Florence přes Koněvovu a Olšanské náměstí na Skalku. Ta byla od svého zavedení v srpnu loňského roku hojně využívána, její velkou nevýhodou však byly dlouhé intervaly – 12 minut v ranní špičce, 15 minut v odpolední špičce a 30 minut mimo špičku. Od 1. září je na ní po dohodě radnice Prahy 3 a Dopravního podniku zaveden intenzivnější provoz, po její trase projíždí dvojnásobný počet souprav Za bukem, za bukem, číhá strážník s radarem trážníci městské policie mohou opět měřit rychlost projíždějících vozidel a pokutovat řidiče, kteří překročí rychlostní limity. Alespoň tam, kde jsou na tom domluveni s republikovou policií, jak to vyžaduje novela zákona o obecních policiích. Krajské ředitelství Policie hlavního města Prahy v souladu s novelou zákona o obecních policiích určilo celkem sto míst v metropoli, kde může městská policie provádět v součinnosti s Policií ČR měření rychlosti. Seznam míst pro měření vyplynul ze společných jednání Policie ČR a Městské policie hlavního města Prahy. „Zvážili jsme všechna rozhodující kritéria, která bezpečnost provozu na pozemních komunikacích ovlivňují. Na základě poznatků o nekázni řidičů, vývoji dopravní nehodovosti a jejích následcích a s ohledem na místa se zvýšeným výskytem chodců včetně dětí u škol jsme vybrali místa, kde by spolupůsobení městské policie bylo největším přínosem pro bezpečnější silni-
S
inzerce
6
www.regionrevue.cz
inzerce
• střípky z regionu
ce,“ vysvětlil ředitel Městské policie hlavního města Prahy Vladimír Kotrouš. Měřit se bude vždy viditelně, z označených vozidel městské policie a strážníky v uniformách. Určená místa jsou vždy v blízkosti mateřských škol, základních škol, sportovišť, parků, hřišť, nákupních center a podobně. Na Vinohradech by ti, kdo mají „těžší nohu na plynu“, měli být ostražití v Italské v úseku od křižovatky s ul. Na Smetance ke křižovatce s ul. Lichnická, v Rumunské v úseku od křižovatky s ul. Londýnská ke křižovatce s ul. Belgická, při jízdě po Vinohradské v úseku od křižovatky s ul. Italská po křižovatku s ul. Sázavská a v okolí náměstí Jiřího z Lobkovic, v Korunní v úseku od křižovatky s ul. Šumavská ke křižovatce s ul. Kladská a v Sokolské v úseku od křižovatky s ul. Rumunská po vjezd na Fügnerovo náměstí. Na pozoru před strážníky s radarem je také třeba se mít při jízdě ulicí Jana Želivského v úseku od křižovatky s ul. Olšanskou po křižovatku s ul. U nákladového nádraží. Na Žižkově hrozí setkání se strážníky vybavenými měřiči rychlosti v Olšanské zhruba od křižovatky s ulicí Jana Želivského až po tramvajovou zastávku Olšanská. Další tři místa, kde mohou strážníci měřit, jsou na Žižkově v Koněvově ulici - v úseku od domu č. 211 ke křižovatce s ul. Na vrcholu, v úseku od domu č. 198 ke křižovatce s ul. V zahrádkách a v úseku od domu č. 238 ke křižovatce s ul. Spojovací. Kompletní seznam míst měření je k nalezení na webu Magistrátu hl. m. Prahy www.magistrat. praha-mesto.cz v sekci Doprava pod odkazem v levé svislé navigační liště „Radary 100“ a odkaz na něj rovněž na stránkách městské policie www.mppraha.cz. text a foto: Roman Peterka
www.regionrevue.cz
7
• rozhovor měsíce
V
Jan Přeučil: „Zlouny už mi nikdo neodpáře“
„civilu“ je herec Jan povahy snad jen ráka. Za svou dlounepočítaně. Hraje dá mi s úsměvem „Hraju ty zápododává. Nejčersček z filmu Klíček. z obětí politicnec nedo-
Přeučil milý a vstřícný člověk, podle těch, kdo ho znají nejlépe, je jedinou stinnou stránkou jeho to, že je až moc hodný. Na jevišti a před kamerami se však dokáže převtělit v dokonalého zápohou hereckou kariéru už má různých úlisných, záludných a jiných ukrutníků na svém kontě i jiné role, ale ty záporáky si zkrátka každý pamatuje nejvíc. „To je herecký osud,“ odpovína otázku, jestli ho nemrzí, že spousta lidí ho má zafixovaného jako „zlouna“. ráky rád, koneckonců se hrají i zajímavěji, než vyloženě kladní hrdinové,“ tvějším záporákem Jana Přeučila je krutý komunistický vyšetřovatel KoníPráce na této roli byla pro Jana Přeučila hodně osobní záležitostí – jednou kých procesů z 50. let se stal i jeho otec. Oprátku, která mu hrozila, nakostal, v nejtěžších kriminálech si ale odseděl patnáct let.
Film Klíček měl ambice přiblížit příslušníkům současné mladé generace atraktivní formou zrůdné praktiky komunistického režimu z 50. let a budil velká očekávání. Poté, co spatřil plátna kin, ale převažuje rozčarování. Nemrzí vás to? To víte, občas se vám stane, že vstoupíte do nějakého filmu, protože vám přijde velice zajímavý a ten výsledek nakonec zajímavý není. A to je i případ Klíčku. Ten film má strašně zajímavé téma, které se mě osobně velice dotýká, proto jsem na něm pracoval bez nároku na honorář. Bral jsem ten film jako poděkování všem těm lidem, kteří bojovali za pravdu a demokracii. Bohužel ten výsledek po umělecké stránce neodpovídá očekáváním, se kterými jsem do toho šel a úsilí, které jsem do té práce vložil. Což mě samozřejmě svým způsobem mrzí, na druhé straně řadu lidí ten film oslovil, i přes všechny možné výhrady, které k němu mají. Víte, s filmem je to vždycky složité. Jak říká Anička Polívková – je to vždycky sázka do loterie, nikdy dopředu nevíte, co z toho vzejde, protože vy sám na ten celkový výsledek nemáte skoro žádný vliv. Snažíte se odvést maximum, vidíte třeba, že i scénář je zajímavý – stejně
8
nikdy nemáte jistotu, že z toho představení. Zoufalá zinscenovaná komedie – nebo spíš tragédie. Komunisté zkrátka potřebovali vynakonec bude dobrý film. robit nepřítele, někoho, na koho by mohli ukázat Postava estébáckého vyšetřovate- a svalit na něj zodpovědnost za všechno, co nefunle Koníčka byla inspirovaná nechvalně govalo. Není toaletní papír, není Jar, ulice jsou špiproslulým Aloisem Grebeníčkem, kte- navé, protože je nikdo neuklízí, baráky padají, prorý skutečně působil v uherskohradišťstké tože se o ně nikdo nestará – to není chyba systému, věznici, kam je děj filmu Klíček situován. za to mohou tito imperialističtí štváči a zaprodanci. Jak na vás, kterému komunisté zavřeli tátu, působilo, když vám syn Aloi- Kolik vám bylo, když otce zatkli? se Grebeníčka, komunistický poslaTřináct nebo čtrnáct. Už jsem zkrátka nebyl žádnec Miroslav Grebeníček, vyhrožovat žalobou, pokud film po- né malé dítě, takže jsem to samozřejmě všechno špiní památku jeho zemřelé vnímal velice intenzivně. ho otce? Když i váš otec si po svém zatčení užil od lidí Jak moc jste měl možnost se otcem vídat během typu pana Grebeníčka jistě těch let, co byl ve vězení? své? Poprvé jsme se viděli rok po procesu, když nám Velice úsměv- povolili návštěvu na Mírově. Pak bylo ještě pár dalně, vůbec ších návštěv v době, kdy byl v Leopoldově a ve Valnijak mě dicích. V 64. roce ho nakonec pustili. to nev z r u - Nakolik se dařilo po patnácti letech odloučení š o - zase navazovat vztahy s vlastním tátou? v a l o. Ví t e , To víte, že to nebylo jednoduché – patnáct let živok d y ž ta, to je skoro jedna generace. Ale táta byl ohromný jsem tu roli studoval, setkal jsem se s řadou lidí, kte- člověk a neuvěřitelně silný charakter, takže se nám ří si pana Grebeníčka staršího pamatovali a všichni říkali, že to byl skutečně zrůdný člověk. Inteligentní a zároveň psychopat. On sám tu ošklivou práci při výsleších nedělal, on ji „jen“ vymýšlel a přikazoval. A měl z toho potěšení. Na samotnou realizaci těchto praktik, jako bylo třeba pouštění elektrického proudu do vyslýchaných, měl své lidi. Takže taková byla ta doba a myslím, že přes veškeré výhrady, které k němu člověk může mít, je dobře, že vznikl. Není to samozřejmě jediný film, který se padesátým letům věnuje, ale řekl bych, že je prvním, který ukázal v tak konkrétní podobě metody, které se při vyšetřování politických případů v té době používaly. A které si váš otec zažil na vlastní kůži. Dozvěděl jste se od něj něco o tom, čím prošel? Vyprávěl mi, jak se musel k procesu Milady Horákové naučit všechno zpaměti, jak ho v tu dobu v noci budil bachař každých dvacet minut a ptal se ho: „Když vám soudce řekne tuto větu, jak odpovíte?“ To nebyl soudní proces, to bylo divadelní www.regionrevue.cz
• rozhovor měsíce
inzerce
tuhle obtížnou fázi podařilo překonat velice rychle. pro to, aby stačily – budu se mu věnovat dál. Kaňka na kádrovém profilu vám pak dost zkomplikovala cestu k herectví. To ano, velice. Cesta na vysněnou DAMU byla dlouhou dobu zavřená, takže jsem se původně vyučil jako dřevomodelář. Umíte si představit, že byste se tím nakonec skutečně živil? Ani ne. Já jsem zpětně docela rád, že jsem touhle zkušeností prošel, poznal to prostředí a musel sem tam něco udělat rukama, což určitě není nikdy žádnému klukovi na škodu – ale mě to vůbec nebavilo. Já už v té době toužil po herectví a jsem moc rád, že se mi nakonec v roce 1956, kdy jsem se dozvěděl, že jsem přijat, otevřely dveře ke splnění tohoto mého snu. Pro mě je to, že se mohu věnovat herectví, velké štěstí, je to moje velká radost, přes všechny problémy a starosti, které s sebou tohle povolání nese. A jsem rád, že se mu mohu věnovat dodnes a dokud mi budou síly stačit – a dělám všechno
Evy Hruškové a Jana Přeučila. To je svým způsobem také podnikání – divadelní podnikání, kteA neměl jste někdy chuť zkusit něco jiného? Tře- ré nás baví a naplňuje. Musí se to dělat dobře, ba po roce 1989, když jste odešel z angažmá v Di- aby o vás byl zájem. A musím to zaťukat – zájem je vadel na Zábradlí a zůstal na volné nozec – nena- zatím tak veliký, že ani nestačíme pokrýt poptávku. padlo vás vrhnout se na nějaké podnikání, jako to učinili někteří vaši kolegové z branže, kteří Jak se vám hraje pro děti? si otevřeli svoje kavárny či hospody? Pomiňme teď to, že konce těchto projektů většinou byly Tak já se tomu věnuju už dlouho, už s mou prvdost tristní. ní ženou Štěpánkou Haničincovou, což byla legenda, která vychovala několik generací dětských diTak samozřejmě, v tom roce 1989 se najednou do- váků, a má druhá žena, Evička, na to svým způsoslova otevřel svět a vznikla úplně jiná pravidla hry bem navazuje. Myslím si, že je to strašně důležia i když zpětně si říkám, že mnohé věci měly být asi tá práce. Kriticis e na to sice dívají poněkud přezímalinko jinak, jedno je jisté – nastala doba šancí. ravě, ale je třeba si uvědomit, že my těm „velkým“ Doba, která nám dává obrovskou svobodu a záro- divadlům připravujeme potenciálního diváka. veň starost o sebe, to spolu souvisí. Takže i já jsem A když pak hrajeme v nějaké mateřské škole a vidítrochu tímhel směrem uvažoval a rozhlížel jsem se, me, jak ty děti to představení vtáhne, jak to celých co by se dalo podniknout, ale nakonec jsem se na těch pětačtyřicet nebo padesát minut sledují a prožádné podnikání nevrhnul. Protože jsem si uvě- žívají – a spolu s nimi i paní učitelky a vychovateldomil, že mám tu hereckou profesi nesmírně rád. ky – je to pro nás ta největší poklona a jsme rádi, A nějaké ty podnikatelské tužby, které ve mně dří- že tuhle práci děláme. text + foto: Roman Peterka mou, mi vynahrazuje dětské divadélko, které jsme založili s mou ženou Evou Hruškovou – Divadlo
Jan Přeučil v kostce Narodil se roku 1932 v Pardubicích, je však hrdým Pražanem. „V Pardubicích jsem prožil jen první rok života, pak jsme se přestěhovali do Prahy, takže jsem v podstatě pražák křtěný Vltavou a Prahu miluju,“ říká. Už na základní škole se rozhodl, že bude hercem – měl naplánováno, že po základce půjde na tříleté gymnázium a pak se zkusí přihlásit na DAMU. Pak ale přišel rok 1950 a s ním velká změna plánů. Otec Jana Přeučila byl zatčen a posléze odsouzen v procesu s Miladou Horákovou k doživotnímu trestu. Jan Přeučil si mohl o jakémkoli studiu nechat jen zdát, musel do továrny mezi dělnickou třídu, aby „smyl vinu svého otce“. V ČKD Stalingrad Praha se vyučil jako dřevomodelář. Po vyučení, během kterého zvládl ještě absolvovat večerní gymnázium pro pracující si roku 1955 podal přihlášku na DAMU – a byl přijat. Když ale zjistili, že přijali syna třídního nepřítele, poslali ho zpět do továrny. Další rok to zkusil znovu a tentokrát úspěšně. V roce 1960 absolvoval a dostal nabídku angažmá v Divadle na Zábradlí, kde pak vydržel dlouhých 33 let. V letech 1982 - 1987 zde byl i šéfem činohry. Už od roku 1958 se objevuje často také na filmovém plátně a v televizi, jeho první filmová role byla ve snímku Smrt v sedle. V roce 1994 odešel z Divadla na Zábradlí a od té doby působí na volné noze. 27 let učil na DAMU, nyní učí na herecké škole v Banské Bystrici. Už téměř 40 let žije na Vinohradech. „S mou paní Evou Hruškovou jsme tu velice spokojeni, protože bydlíme v klidné části Vinohrad a zároveň jsme blízko centra, kde je většina našich pracovních aktivit. Navíc jsme oba takové ty městské typy, rádi si zajdeme, když je čas, sednout do kavárny nebo v klidu nakoupit. A máme tu nádherný byt a velice rozumného a příjemného pana majitele,“ hodnotí život na Vinohradech. A na otázku, zda mu tu něco vadí, odpovídá při rozhovoru ve své oblíbené vinohradské kavárně Faux Pas: „Uvítal bych více zeleně – třeba v té části ulice, kde bydlím, byly před čtyřiceti lety stromy, pak časem zmizely a i když se teď v horních částech vysazují, u nás stále žádné nejsou. A mrzí mě, že se dnes často staví na úkor zeleně, doporučoval bych pánům radním každý takový projekt velmi pečlivě zvažovat, protože město by mělo dýchat a zeleň jsou jeho plíce.“ www.regionrevue.cz
9
• aktuálně z regionu
V
inzerce
Chodník na Vinohradské opraven
rámci Projektu čisté a zelené Prahy – Pro zdravé město byly ve dnech 7. 9. - 11. 9. 2009 opraveny jednotlivé výtluky a propadliny na ploše chodníku Vinohradské ulice v úseku Italská U Vodárny o rozloze celkem 280m2. Rozpraskané plochy a propadlá místa byly opraveny technologií litého asfaltu, jednotlivé figury a podkladní vrstvy byly vybourány včetně zaříznutí živice. Zlikvidována byla také rozsáhlá kaverna. Po odvozu suti bylo nutné jednotlivé pracovní plochy nejprve upravit a zhutnit, následovalo položení nové podkladní vrstvy z betonu v tloušťce 10 cm a na lepenku byl následně zhotoven kryt v tloušťce 5 cm. Následující den byly proříznuty spáry a zality pružnou asfaltovou zálivkou za tepla. Finanční náklady na opravu komunikace jsou zhruba půl milionu korun. „V rámci projektu Čistá a zelená Praha, Pro zdravé město je týdně zahájeno zhruba 50 lokálních oprav chodníků na celém území Prahy,“ říká ředitel Technické správy komunikací Luděk Dostál. Na opravy chodníků bylo v rámci projektu vyčleněno 51 mil. Kč. Technická správa komunikací ročně vloží do lokálních oprav chodníků cca 50 mil. Kč. To znamená, že díky Projektu Čistá a zelená Praha, Pro zdravé město bude možno provést dvojnásobný rozsah oprav chodníků oproti běžnému roku.
10
Milé maminky, milí tatínci, přátelé a partneři,
rádi bychom Vás přizvali k účasti na akci
„Neděle pro děti – dětský bazar“ Akce se koná v neděli 27.září 2009 od 10:00 – 14:00 hodin v TJ Sokol Vinohrady, Polská ul. Praha 2. Organizační informace a rezervace míst si můžete domluvit přes telefon: 733323053, 724053311 (Leona a Blanka) nebo přes email:
[email protected] Těšíme se na Vás
www.detskaburza.byznysweb.cz
www.regionrevue.cz
inzerce
www.regionrevue.cz
11
• reportáž měsíce
Strážci kolejí
Jejich revírem je železnice a jejich tempo je vražedné... dal by se s trochou nadsázky parafrázovat prolog k německému seriálu o dálniční policii Kobra 11 „napasovaný“ na popis práce policistů z oddělení železniční policie na Hlavním nádraží. A ve stejném duchu by se dalo pokračovat: Jejich protivníky jsou zloději zavazadel, kapsáři, vrazi i bezdomovci. Muži ze železniční policie pracují ve dne v noci. Jejich úkolem je chránit naši bezpečnost. Stejně jako je seriál Kobra 11 televizní fikcí, ze které mají skuteční dálniční policisté jen legraci, pokulhává i parafráze s prací železniční policie. Automobilové honičky si tu neužijí –okolo kolejí se toho moc najezdit nedá a v nádražní hale je něco takového zcela nepředstavitelné. „Auto tu máme jen pro eskorty,“ říká zástupce velitele Pavel Ksiažek. Na druhé straně, honit po kolejích zloděje je skoro stejně adrenalinový zážitek, jako seriálová automobilová honička. Stejně jako rovnat rvačku „na nože“ mezi zfetovanými či podnapilými „týpky“, kterých dřív v nádražní hale přebývalo nepočítaně.
rého z extremistických uskupení, kteří přijeli do Prahy podpořit své „soukmenovce“ při některé z jimi organizovaných protestních akcí – ať už jsou to holé lebky z Národního odporu nebo příslušníci některé z bojůvek z druhého okraje polického názorové-
Hlídka na dopravním uzlu
Služba je tu docela hektická. Hlavní nádraží je jeden z největších dopravních uzlů – končí tu velká část vlaků, jeho halou projde většina lidí, kteří míří po železnici z kteréhokoli koutu republiky či ze zahraničí do Prahy. „Za hodinu tu projde nějakých deset tisíc lidí,“ říká Pavel Ksiažek, který mi poskytne cosi jako úvodní teoretickou přednášku o práci zdejších policistů, než začnu sbírat dojmy „v terénu“. Rajón zdejších policistů není sice v porovnání s jinými policejními okrsky nejrozlehlejší, o to je ale výživnější. „Koncentrací lidí, nápadem trestné činnosti a pestrostí té práce je to tu docela hektické pracoviště,“ říká Ksiažek. I dnes se tu, přes zjevné zlepšení situace oproti době ještě tak před dvěma lety, najdou na lavičkách pospávající bezdomovci nebo feťáci, pořád se tu objevují kapsáři a občas dochází k výtržnostem. K tomu připočtěme různé události, které vybočují z běžné denní rutiny – jako je dohled nad příjezdem fanoušků Baníku, kteří přijíždí s cílem podpořit svůj oblíbený klub při některém z jeho pražských zápasů. Občas však jejich fandění skončí ještě dřív, než doopravdy začne. „Je to docela vtipné – mnozí z nich se během cesty vlakem opijí tak, že poté, co vlak zastaví a otevře dveře na hlavním nádraží, vypadnou a rovnou se skácí na zem a vezou se na záchytku. Zápas nevidí, na za záchytce zaplatí 2,5 tisíce a jedou zase domů. Až si říkáme, jestli jim ten výlet stál za to,“ směje se Ksiažek. Občas se tu mezi davy lidí, co tudy každý den proudí, objeví příslušníci z někte-
12
mají na starost policisté z Prahy 1. „Ale pokud se tam něco semele, jsme u toho většinou nejdříve my – protože jsme nejblíž,“ říká mi můj průvodce dnešní denní směnou Ondřej Juráň. Stejně tak občas zasahují policisté z „hlaváku“ i dole v metru, přestože to už není tak docela jejich rajon. Jsou zkrátka obvykle nejblíž. Kromě samotného nádraží pak jejich působnost sahá i dál do Vinohradských tunelů. „Tam, kde se tunely dělí, se dělí i naše odpovědnost – směr na Vršovice už není náš, ale ve směru na Vyšehrad je to celé naše až do poloviny Železničního mostu,“ vysvětluje Ksiažek. Od druhé poloviny Železničního mostu už si vše přebírá oddělení železniční policie na Smíchovském nádraží. Na celé tohle území dohlíží obvykle čtyřčlenná hlídka, která se střídá ve dvousměnném provozu – pokud se neděje nic mimořádného, trvá denní „šichta“ od 8.00 do 20.00 a noční od 20.00 do 8.00. „Občas se samozřejmě stane, že se něco semele těsně před koncem směny – třeba nás někam vyšlou nebo někoho kontrolujeme a vyjede nám z registru, že je v celostátním pátrání. To pak musíme zůstat ve službě, než k tomu zpracujeme papíry. Ale to je život,“ krčí rameny Ondřej Juráň. Základnu má hlídka na služebně, která byla po dobu rekonstrukce přemístěna dočasně do provizorních prostor v těsné blízkosti nechvalně proslulé Fantovy kavárny. Pro policisty, kteří tu zajišťují hlídkovou službu, a jejich kolegy, co se tu ve čtyřiadvacetihodinových směnách střídají v roli dozorčích, je ale tohle provizorium v porovnání s tím, co jim nabízela původní „řádná“ služebna, neuvěřitelným luxusem. „Tam to bylo děsný – dvě místnůstky bez oken, kde se skoro nedalo dýchat, a záchod. Tohle je proti tomu hotel,“ potvrzuje Juráň. Součástí vybavení jsou i tři malé cely určené pro krátkodobé zadržení osob.
Pořád v pohybu
ho spektra, nebo nejlépe obě tyhle nesmiřitelné party najednou. A sem tam se objeví i skutečná celebrita, které je třeba zajistit maximální bezpečí – nedávno to byl americký prezident Obama, brzy tu čekají příjezd papeže Benedikta XVI.
Služba na kolejích
Území, které zdejší policejní oddělení „obhospodařuje“, také není tak úplně malé. Určitě se neomezuje jen na nádražní budovu. Tu samozřejmě mají zdejší policisté na starost celou, k tomu okolí nádraží, kde jsou koleje – v celé šířce, až ke zdi, která odděluje prostor nádraží od zbytku Vinohrad. Z druhé strany končí území železničních policistů stěnami nádražní haly. Proslulý „sherwood“, jak se přezdívá parku u hlavního nádraží, už do jejich působnosti nepatří – ten už
Hlídkující policisté si pohodlí své nové služebny moc neužijí – jejich úkolem není trávit čas na služebně, ale „na place“ v nádražní hale a jejím okolí. Jejich prací je pozorně se dívat a zároveň být vidět – už jen to může některé nenechavce odradit od páchání nepravostí. A když už něco vidí, musí umět zasáhnout a zjednat pořádek. Zároveň fungují jako mobilní informační středisko. „Prosím vás, kudy se dostanu k taxíkům,“ obrací se na tříčlennou hlídku vedenou Ondřejem Juráněm postarší pán. Ondřej Juráň mu ochotně vysvětlí cestu a spolu se dvěma mladými kolegy z Přerova, Pavlem Lučanem a Davidem Červkem (kteří nedávno dokončili policejní školu a tady jsou na dočasné výpomoci, aby se stejně jako jiní mimopražští policejní absolventi „otrkali“ v Praze) pokračuje v obchůzce nádražní halou. „Can you help me?“ obrací se na hlídku o chvíli později britský turista. Ještě tak před deseti patnácti lety by neměl moc šanci – policisté v běžných hlídkách ani na místních odděleních znalostí cizích jazyků – možná s výjimkou ruštiny, kterou museli povinně zvládnout ještě na základní škole. Časy se ale mění. Ondřej Juráň zvládne pochopit, co po něm Brit chce. Hledá sochu sira Nicholase Wintona, který roku 1939 www.regionrevue.cz
• reportáž měsíce zachránil 669 převážně židovských dětí z Československa před transportem do koncentračních táborů tím, že jim zajistil odjezd vlakem do Spojeného království. „You must go straight, than upstairs – first platform,“ posílá cizince na první nástupiště, kde se socha nachází. Během obchůzky policisté radí cestu ještě několikrát. „Jsme tu takový infostánek, občas tu taky sloužíme jako služba první pomoci – už jsme tu takhle řešili třeba nějaké epileptické záchvaty, většinou to byli feťáci, co si šlehli a pak se skáceli. Tak jsme je do příjezdu záchranky oživovali a hlídali,˝ aby se nezalkli,“ popisuje Ondřej Juráň. Pak ale dostávám příležitost poznat i jinou část jejich služby. Na lavičce před východem z nádražní haly k nástupišti spí mladík, na kterém je na první pohled vidět, že je zmožený nejen únavou, ale i něčím jiným. „Tak chlapci, ukažte se,“ posílá své mladé kolegy do akce Ondřej Juráň. Pavel Lučan a David Červek začnou muže budit, aby mu mohli zkontrolovat doklady. Mladík se po chvíli posadí na lavičce, chvíli nechápavě mžourá a pak nepříliš koordinovanými pohyby vytahuje doklady. „Ten je slušně nastřelenej,“ konstatuje Ondřej Juráň. Pavel Lučan vysílačkou nahlásí dozorčímu mladíkovy osobní údaje, dozorčí prověří, jestli nejde o hledanou osobu. Nejde. Policisté vrací mladíkovi doklady a posíla-
jí ho pryč. Kdyby byl hledaný, zadrželi by ho a předali dál. „Na takové tu taky narazíme, většinou nejde ale o žádné závažné případy,“ říká Ondřej Juráň. „Většinou bývají v pátrání proto, že se vyhýbají převzetí soudní obsílky, tak aby jim konečně moh-
la být doručena, nebo třeba kvůli neplacení alimentů. Občas tu také zachytíme někoho, kdo má zakázanou na nějaký čas Prahu, to se pak řeší jako maření výkonu úředního rozhodnutí, nebo třeba Slováky, kteří byli z nějakého důvodu vyhoštěni a teď mají na nějakou dobu zákaz pobytu v České republice,“ popisuje. inzerce
www.regionrevue.cz
Riziko povolání
Práce je pro hlídkující policisty na nádraží dost, už to tu ale není tak „drsné“, jako to bývalo. Rekonstrukce, která postupně dává nádražní halu „do pucu“, většinu „závadových osob“ (jak se všem těm různým pochybným existencím, co na nádraží a v jeho okolí spokojeně vegetovali, říká v policejní hantýrce) vypudila. „V tomhle ohledu je to dnes už o mnoho lepší, hodně tomu pomohla rekonstrukce nádražní haly. Před tím tu byly všechny ty stánky s levným alkoholem obsypané bezdomovci a různými jinými pochybnými existencemi, vždycky tu popíjeli, pak se tu různě rvali, rozhazovali krabice od vína okolo – teď je to v porovnání s tím zlatý,“ potvrzuje mi Ondřej Juráň. Ví, o čem mluví – na „hlaváku“ slouží už čtyři roky, což ho pasuje mezi služebně nejstarší členy party, která tu zajišťuje hlídkovou službu. „Dřív se sem nikdo moc dobrovolně nehrnul, tradovalo se, že sloužit tady je za trest,“ dodává. Teď už se daří získávat i do služby na „hlaváku“ novou krev. Na otázku, zda se někdy dostal do situace, kdy by mu šlo o život, Ondřej Juráň jen vrtí hlavou. „Člověk tu zažije občas různé nepříjemné situace, ale že bych vyloženě měl nůž na krku, to ne, alespoň mě osobně se to ještě nestalo,“ říká. „Když se tu někdo rve nebo něco ničí, většinou se ve chví-
13
• reportáž měsíce li, kdy přiběhneme na místo, zklidní. Že by na nás nějak útočili, to ne. Maximálně s námi odmítají jít – to pak nezbývá, než využít naše oprávnění použít donucovacích prostředků: zalehneme je, spoutáme a předvedeme,“ popisuje s úsměvem. Občas se také musí za někým rozeběhnout – to když se chce zloděj, sprejer nebo jiný výtečník spasit útěkem. „Že by se s námi někdo ale vyloženě pral, to ne,“ říká Ondřej Juráň. A na otázku, zda měl někdy příležitost použít služební zbraň, odpoví s úsměvem: „Ne, nikdy. Naštěstí.“ Občas ale některý z policistů přece jen ve službě přijde k úrazu. „Jeden z našich kluků utíkal za nějakým podezřelým a na mokrých schodech uklouzl a vyvrkl si kotník,“ popisuje zástupce velitele Pavel Ksiažek, se kterým si pak o práci železničního oddělení povídám v jeho kanceláři, šedivou realitu policejní práce, která má daleko ke scénám z akčních filmů. „Naštěstí se nikdy nestalo nic fatálního – třeba že by někdo z kluků, zatímco by se honil s někým po kolejích, vběhl pod vlak,“ klepe na dřevo. A sem tam je třeba se s někým „popasovat“. „Osobně mám zkušenost s agresivním pachatelem - byl opilý, nerespektoval výzvu a zaútočil na mě, takže mezi námi došlo k potyčce, musel jsem použít donucovací prostředky a výsledek byl ten, že si ublížil on i já,“ popisuje Ksiažek. Jak říká, s podobnými situacemi policista musí počítat. „Práce tady je asi stejně riziková, jako na kterémkoli jiném policejním oddělení. Vždycky je tu určité nebezpečí, že přijdete k úrazu,“ uzavírá.
Pohled do historie
V současné době je železniční policie jednou ze složek Policie České republiky. Ne vždy ale byla železniční policie skutečně policií. Dlouhá léta měly zabezpečení pořádku a ochrany dopravy na železnici v rukou speciální složky nikoli policie, ale samotné železniční správy. Již od vzniku Československých drah v roce 1918 měly dráhy vlastní bezpečnostní strukturu, která působila jako podpůrná síla policejních složek ČSR. Roku 1935 byla zřízena ozbrojená ochrana na železnici jako samostatná organizace, jejímž úkolem byla ochrana bezpečnosti provozu železnice, udržování pořádku v obvodu dráhy a ochrana majetku. V padesátých letech byla zřízena Veřejná bezpečnost na železnici (VBŽ), která měla převzít v plném rozsahu ochranu železnice. Během krátké doby se však ukázalo, že VBŽ nemůže plně zajistit všechny úkoly ochrany na železnici, její činnost se proto zaměřila jen na šetření případů trestných činů spáchaných na železnici a Ministerstvo dopravy ČSSR zřizovalo útvary Ozbrojené ochrany železnic (OOŽ), které měly zajišťovat bezpečnost provozu a pořádek na drahách, střežení objektů a zařízení, sledování a doprovody zásilek. V případě napadení byli příslušníci OOŽ oprávněni použít střelnou zbraň. Chyběly jim však pravomoci potřebné k účinnému zásahu v situacích, kdy docházelo v obvodu ČSD k narušování bezpečnosti a plynulosti provozu nebo výtržnostmi k narušování pořádku, popř. k ohrožení bezpečnosti majetku. V roce 1974 proto byl z dosavadních útvarů OOŽ zřízen Sbor ozbrojené ochrany železnic (SOOŽ), přímo řízený federálním ministerstvem dopravy. Příslušníci SOOŽ byli oprávněni zjišťovat totožnost osob, předvést osobu, provádět bezpečnostní prohlídky osob, odejmout věc, provádět prohlídky skladišť, dopravních prostředků a prostorů, ukládat pokuty za přestupky a používat donucovací prostředky, včetně zbraně. Ze SOOŽ později vznikla Federální železniční policie, přes slovo policie v názvu však nadále spadala pod působnost ministerstva dopravy. Po zániku federace pozbylo Ministerstvo dopravy ČR statut orgánu státní správy ve věcech ozbrojených sborů v dopravě a 1. ledna 1994 přešla železniční policie do působnosti ministerstva vnitra jako samostatná Služba železniční policie Policejního prezídia České republiky. Od roku 1998 pak přešla železniční policie z působnosti Policejního prezidia pod jednotlivá text + foto: Roman Peterka okresní ředitelství PČR. V současné době je aktivováno celkem 18 oddělení železniční policie. inzerce
PLASTOVÁ OKNA poradna V pravidelných otázkách se tentokrát zaměříme na údržbu a možnost použití plastových oken. Na Vaše dotazy odpovídá pan inženýr Pecháček z firmy OTHERM (tel.: 602 411 999). Jsou plastová okna skutečně bezúdržbová? Teoreticky ano. Okna musí nejen dobře vypadat, ale i péče o ně musí být jednoduchá a bezproblémová. Plastová okna OTHERM se vyznačují hladkým povrchem bez pórů, dají se snadno čistit a udržovat, jsou vybavena všestranně odolným, trvanlivým a pružným těsněním. Hladký povrch plastového okna se časem nemění ani strukturou, ani barevností. Jeho údržba spočívá pouze v občasném omytí ulpělého prachu běžným saponátem (na okna a dveře nelze použít abrazivní materiály (písky apod.) a zejména ne organická rozpouštědla). Zhruba jednou za 2 roky doporučujeme promazání jednotlivých částí kování. Okna a dveře OTHERM jsou tedy nenáročná na údržbu, nevyžadují opakované nátěry a zachovávají si trvale atraktivní vzhled. Mohou být plastová okna namontována ve staré zástavbě? ANO. Asi nejpádnějším argumentem jsou pro nás stavby v Německu z 19. a počátku 20. století, kde jsou po rekonstrukci osazena plastová okna. S okny OTHERM je možné zhotovit všechny běžné typy oken, od mřížek přes oblouky až k šikmým tvarům a lomeným obloukům. Pro sanaci starých staveb jsou k dispozici sloupky, poutce, mřížky a nejrůznější ozdobné profily. Provedení oken OTHERM v systému GAMA z vnější strany opticky odlehčuje, je esteticky atraktivní a velmi se přibližuje tradičnímu tvarosloví dřevěných oken, ale má navíc i řadu technických výhod proti běžnému provedení plastových oken na trhu.
14
www.regionrevue.cz
inzerce
www.regionrevue.cz
15
• z policejních zápisníků • z policejních zápisníků • z policejních zápisníků • z policejních zápisníků • z policejních zápisníků •
Strážníci umí pomoci v nouzi i neslyšícím
Pokud se do nesnází na ulici dostane normální člověk, požádá o pomoc strážníky, své spoluobčany nebo zavolá na tísňovou linku. Horší situaci mají handicapovaní lidé, například neslyšící. Pokud se do nesnází dostanou oni, je velmi obtížné pomocí znakové řečí vysvětlit přítomným či do telefonu, s čím potřebují pomoci. Proto Městská policie hlavního města Prahy zřídila speciální telefonní linku, kam se mohou neslyšící v případě jakýchkoliv potíží obrátit. Na speciální telefonní číslo 724 003 333 lze podle prvního náměstka primátora Rudolfa Blažka odesílat sms zprávy. „Zpětné vyrozumění odesílatele realizujeme přes internet. Neslyšící mohou také odeslat sms zprávu na linku 156 pomocí faxového přístroje Panasonic. Dozorčí přijme tísňové volání na telefonní ústřednu a předává na připojený fax,“ informoval Blažek. Základní domluvy s neslyšícími jsou schopni i pražští strážníci. K dispozici mají příručku, která je učí základním znakům jako jsou například: Někdo mi ukradl kabelku, Nemohu dýchat, Zavolej policii sanitku nebo hasiče. V minulosti například centrála městské policie přijala na mobilní telefon určený pro neslyšící krátce po ůlnoci textovou zprávu: „Jsem v Ústí nad Labem, nádraží západ, asi 500 metrů od stanice v kolejišti, čekám na vlak a mám strach.“ Po pisateli zprávy se rozjela velká pátrací akce a byl zastaven veškerý železniční provoz. Policisté spolu s psovodem pak po půl hodině v kolejišti našli stojící hluchoněmou pětatřiceti-
16
letou ženu, která byla silně rozrušená a nekomunikovala. Zjistili, že se u ní jedná již o několikátý pokus, kdy usilovala o svůj život, a proto ženu převezli k hospitalizaci na psychiatrii. Mezi případy z poslední doby, kdy pražští strážníci pomáhali hluchoněmému patří příhoda z Prahy 10. Osmého dubna přijali strážníci podle obvodního ředitele Městské policie Prahy 10 Michala Ridla oznámení, že v ulici Švehlova leží poblíž benzínové pumpy na chodníku muž. „Ač byl hluchoněmý a z jeho dechu byl cítit alkohol, podařilo se pomocí posunků a psaných otázek zjistit, že si stěžuje na bolest v pravé noze,“ uvedl Ridl s tím, že hlídka přivolala rychlou záchrannou službu, která muže odvezla do Fakultní nemocnice Královské Vinohrady.
Hyena s lidskou tváří
Někteří lidé se neštítí ničeho. Třeba okrást svého postiženého známého. Jako zloděj, který zneužil 28. srpna důvěřivosti své nevidomé známé. Žena muže pozvala k sobě na návštěvu do domu s pečovatelskou službou v Krásově ulici. Návštěvník si jako „výslužku“ odnesl 81 tisíc korun. „Po jeho odchodu žena zjistila, že jí zřejmě ukradl dvě obálky s finanční hotovostí,“ informuje obvodní ředitel Městské policie v Praze 3 Dušan Machoň. Strážníkům se podařilo muže dostihnout, a když na požádání hlídky otevřel svůj diplomatický kufřík černé barvy, ležely v něm podle Machoně obě obálky i s penězi. Nakonec se muž ještě doznal, že má v přední kapse schovaných dalších deset tisíc, které z obálek vytáinzerce
hl. Nenechavce si k dalšímu vyšetřování převzali policisté.
Tři piva? Ne, tři promile
Nezodpovědného řidiče z Bulharska, který sedl do svého vozidla opilý, zadrželi 24. srpna strážníci z Prahy 3. „Hlídka si muže, který byl zjevně pod vlivem alkoholu všimla v Seifertově ulici. Po chvíli ho zadržela a muž přiznal, že vypil dvě nebo tři piva,“ vypráví obvodní ředitel Městské policie v Praze 3 Dušan Machoň. Jak však ukázala dechová zkouška, řidič své údaje o množství vypitého alkoholu silně podhodnotil – trubička ukázala tři promile alkoholu v dechu. Muže si nakonec kvůli podezření z trestného činu převzali policisté.
Zfetovaný agresor
Muže, který pod vlivem omamné látky lidem vytrhával nákupní tašky a ohrožoval řidiče, museli zadržet 19. srpna v Perunově ulici strážníci. „Ve chvíli, kdy je spatřil, přestal kopat do zdi a pokřikovat a utekl do areálu městské knihovny v Korunní ulici. Zde jej hlídka také dostihla,“ popisuje zákrok obvodní ředitel Městské policie v Praze 3 Dušan Machoň. Ani po výzvě však nereagoval a strážníci mu museli pomocí hmatů a chvatů nasadit pouta. Muž skončil podle Dušana Machoně v Psychiatrické léčebně Bohnice. Kvůli jeho stavu nebylo možné zjistit ani jeho jméno a ani adresu, kde přebývá. teg, red
www.regionrevue.cz
inzerce
www.regionrevue.cz
17
• kam za kulturou
D
V e v í r u b a l k á n sk ý c h r y t m ů
o Paláce Akropolis míří německý hudebník Shantel a jeho osmičlenná kapela Bucovina Club Orkestar. A vezou s sebou svůj vlastní originální mix tradiční balkánské dechovky a moderní elektronické taneční hudby. V žižkovském stánku kultury přistanou se svou koncertní party Planet Paprika Tour 2009 7. října. České publikum už mělo možShantel vydal nadšeně přijaté album nost ochutnat tuhle partičku na „Bucovina Club“ a podílel se na uniloňském ročníku festivalu Cokátní kompilaci „Electric Gypsyland“; lours of Ostrava. Úspěch slavioriginálně zremizovaných skladbách li velkolepý. Balkánské melodie Kočani Orkestar, Taraf De Haidoa nástroje hrající na podkladu uks a Mahala Rai Banda. Na remixech elektronických rytmů se zkrátse podílela celá řada světových produka líbily. Nápad propojit stalecentů a elektroniků: DJ Dolores, Setou balkánskou tradici s tanečňor Coconut, Bumcello, Arto Lindní scénou nosil DJ Shantel (alisay, Mercan Dede aj. Shantel svým přías Stefan Hantel) v hlavě od chvístupem inspiroval řadu dalších kale, kdy se vydal do Černovic, ropel a DJs – například Balkan Beat Box diště své matky. Město za časů či BalkanBeats Berlin. Napsal také půhabsburské monarchie tvořivodní hudbu k filmu „Na druhé straně“ lo významné centrum obchodrežiséra Fatiha Akina. „Globalizace je ní a kulturní centrum korunneúprosná, ničí jednu vzácnější tradici ní země Bucoviny. Ta po první za druhou. Hudbu ovládají afro-latinsvětové válce připadla Rumunanglosaské elementy a Východ je pořád sku, ale dnes spadá pod Ukrajina druhé koleji. Do jisté míry si uvěnu. Dosud na downtempovou tadomuji, že elektronika není to nejideneční hudbu zaměřený DJ po náálnější řešení, přesto je to jeden ze způvratu z Rumunska vyslyšel přásobů jak tradiční hudbu uchovat dalní frankfurtského divadla Schauším generacím", řekl Shantel. Bucovina Club Orkestar Vstupenky jsou v prodeji od 21. čerspiele, toužícího po novém, daleko bouřlivějším formátu tanečních party. Shantelovo své noč- vence v sítích Ticketpro, Ticketportal a Ticketstream za 450 Kč včetně ní show, „kdy pot stékal ze stěn a vodka tekla proudem", nazval poplatku, v pokladně Paláce Akropolis za 410 Kč. „Bucovina Club“. Za čas se s ním s velkým úspěchem představil Více info: www.charm-music.cz i v jiných německých a evropských městech. Na svém labelu Essay pak text: Roman Peterka inzerce
18
www.regionrevue.cz
• kam za kulturou Nekonvenční žižkovský podzim startuje Ve čtvrtek 24. září odstartuje již 13. ročník mezinárodního hudebního festivalu Nekonvenční žižkovský podzim. Hlavním organizátorem a zakladatelem akce, která od 24. září do 19. listopadu nabídne letos 14 koncertů vážné hudby na různých místech Prahy 3 (plus jeden koncert v Praze 1) je violoncellista Jiří Hošek, záštitu nad festivalem převzala Praha 3. První koncert festivalu se uskuteční 24. září od 16.00 v obřadní síni žižkovské radnice na Havlíčkově náměstí 9 – na programu jsou české a francouzské šansony. Další koncert, koncipovaný jako pocta hudebnímu skladateli J. B. Foerstrovi je naplánován na 5. října v 15.30 v kostele sv. Rocha na Olšanském náměstí. 8. října v v 19.30 bude na programu v komorním sále Hudební školy hl. m. Prahy (Komenského nám. 400/9, Praha 3) hudebně-literární večer nazvaný Meditace a rozkoše. Návštěvníci se mohou těšit na verše V. Holana, F. Halase a J. Seiferta recitované za doprovodu melodií Bacha, Händela, Marcella a Temla. 12. října v 19.30 ožije koncertní a výstavní síň Atrium (Čajkovského 12, Praha 3) skladbami pro violoncello a klavír od Foerstera, Dvořáka, Janáčka a Martinů. 15. října v 19.30 v Betlémské kapli CČE na Žižkově v Prokopově 4 zahraje hudební soubor QUARTETTO TELEMANN, který slaví 20 let od svého založení. 17. října v 16.00 v divadelním sále hotelu Ariston v Seifertově 65 zahraje Divadlo Řešeto hudební revue nazvanou Ze Žižkova do Hollywoodu věnovanou 100. výročí narození skladatele Josefa Stelibského. 18. října se v 16.30 uskuteční v koncertním sále Hudební školy hl. m. Prahy na Komenského náměstí koncert vítězů 7. ročníku písňové soutěže B. Martinů. 22. října zahraje v obřadní síni žižkovské radnice od 19.30 Kvarteto Martinů skladby Beethovena, Kalabise, Martinů a Janáčka. 24. října se v Chrámu Panny Marie před Týnem na Staroměstském náměstí uskuteční k 900. jubileu města Rokycany (Irena Fürbachová - soprán, Pavla Kšicová – alt, Ondřej Šmíd - tenor, Tomáš Jindra – bas, Přemysl Kšica - varhany, Josef Kšica – dirigent, smíšený pěvecký sbor Cantate z Rokycan a Pražský katedrální sbor a orchestr). Informace o dalších koncertech Nekonvenšního žižkovského podzimu přineseme v říjnové Region Revue.
letošního, již třetího, ročníku je 130. výročí povýšení Královských Vinohrad na město. Hlavní část slavností se chystá na sobotu 19. září a dějištěm se opět stane areál Grébovky. Návštěvníci se přenesou do „století páry“ a prožijí si vtipnou a neotřelou exkurzi do historie Královských Vinohrad. Významné osobnosti jako František Josef I., Mikoláš Aleš, pan rada Vacátko nebo Eduard Bass se v krásném prostředí Havlíčkových sadů a Gröbeho vily stanou jejich průvodci po slavné historii Vinohrad na sklonku 19. století. Těšit se mohou i na přehlídku vynálezů a velocipedů, kouzelnickou školku nebo krotitele medvědů, uvidí i modely kočárů. Součástí Vinobraní na Grébovce bude tržiště s dobově pojatými stánky, stylovým sortimentem, burčákem, vínem a obsluhou v dobových kostýmech. Bude tu také tančírna, palačinkárna, historické vinohradské infocentrum a na závěr nebude chybět oblíbený ohňostroj. Součástí programu je i řada netradičních klání o zajímavé ceny.
Vinohradské vinobraní nadvakrát
Aby toho nebylo málo a aby se to nepletlo – o tom samém víkendu, kdy Praha 2 oslaví vinobraním na Grébovce 130 let od povýšení Královských Vinohrad na město, pořádá Praha 3 na „své“ části Vinohrad také vinobraní. Jak jinak, než vinohradské. Vinohradské vinobraní patří k tradičním akcím, letos je to již 13. ročník. Letos si opět každá z městských částí, které se dělí o Vinohrady, pořádá akce paralelně „na vlastní pěst“, v minulosti byly i ročníky, kdy své síly spojily. Pro potenciální návštěvníky je však současná situace jedině výhodná – nabídka je pestřejší. Dějištěm Vinohradského vinobraní bude i tentokrát náměstí Jiřího z Poděbrad. Tady vše v pátek 18. 9. v úderem 16. hodiny slavnostně odstartuje, pak zavládne bujaré veselí, k vidění budou kejklíři, jarmareční muzikanti, divadelní představení (například divadelní soubory Divadlo v pytli, Remedium a Ježek a Vinobraní na Grébovce Čížek), víno a burčák poteče proudem a trhovci buVe dnech 18. a 19. září pořádá městská část Pra- dou nabízet své zboží na jarmarku. Večer od 19.30 ha 2 Vinobraní na Grébovce. Ústředním tématem zahraje k tanci a poslechu skupina Dobrohošť, kte-
rou ve 20.30 vystřídá legendární Vladimír Mišík & ETC. V sobotu 19. září se můžete na náměstí Jiřího z Poděbrad veselit a příjemně opíjet už od druhé odpolední, večer zahraje B.U.R.A.N.A. Orchestr a po něm TAM-TAM Orchestra a Batucada.
Hospoda na mýtince jako otvírák sezony
Divadelní sezonu v Žižkovském divadle Járy Cimrmana otevřela 13. září „opereta s výpravou a kostýmy“ s názvem Hospoda na mýtince. Podruhé je v září tahle cimrmanovská klasika k vidění v neděli 20. září. I v Hospodě na mýtince se divák může těšit na klasickou koncepci představení složeného ze svou částí - série odborných referátů, týkajících se života a díla Járy Cimrmana a v druhé části pak ucelenějšího zpracování některého jeho díla - v tomto případě úryvku z Cimrmanovy operety Proso. Referát s názvem Umělecká loupež odhalí divákům překvapivá „fakta“ o osudu této Cimrmanovy operety. Ta byla původně sedmihodinová a Cimrman ji poslal do Vídně do operetní soutěže. Bohužel, protože byl sice génius, ale zároveň velký škudlil, poslal ji nedoporučeně – a to byla velká chyba. Umělecká komise složená z předních operetních tvůrců – např. Franze Lehára či Johanna Strausse – odhalila v Prosu materiál, který by jejich dílka poslal na smetiště dějin a s hrozbou se vypořádali po svém: Celé dílo vykradli. V operetě se proto objevují motivy, které jsou známé z nejproslulejších operet, ve skutečnosti ale pocházejí z Prosa. Vlastní děj operety se odehrává v hospodě Na mýtince, umístěné hluboko v lesích, protže její původní majitel si vždycky přál mít hospodu, ale vadilo mu, když mu do ní chodili lidi. Do hospody postupně dorazí Hrabě Ferdinand von Zeppelin, jemuž náhodný výstřel zničí vzducholoď, a uprchlý vězeň Kulhánek. Oba se zamilují do fiktivní vnučky hostinského Růženky. Děj vrcholí ve chvíli, kdy se z figuríny nehnutě sedící u jednoho ze stolů již patnáct let vyklube policejní inspektor Trachta, který zatýká hraběte Zeppelina za pašování.
inzerce
www.regionrevue.cz
19
• sport • sport • sport • sport • sport • sport • sport • sport • sport • sport • sport • sport • sport • sport •
V i k t or č i no
P
z l íns k é ví t ě zs t ví
o porážce od Hradce Králové a prohraném zápase s Duklou mohla žižkovská Viktorka konečně slavit triumf. Při zápase se Zlínem hráči ze Žižkova zabrali a nasazením a aktivní pozornou hrou soupeři nedovolili, s výjimkou několika momentů, ohrozit svou branku. Ve dvou případech byl potom včas na svém místě brankář Peter Bartalský. Výsledkem byl stav 1:0 pro Viktorii Žižkov. Ten si průběh zápasu pochvaloval. „Nejen klu- hrát, tak už na nic nebyl čas. Byl to těžký zápas, hledu však mám s podobnou situací zkušenosci v obraně pracovali velmi dobře. Dnes to byl ale o to je vítězství sladší,“ dodal ke své premi- ti už z Ruska. Také tam jsem několikrát sáhl pro kompletně dobrý výkon. Stoperská dvojice Ba- éře obránce žižkovského týmu Jan Balík. Jeho hráče do rezervy a oni to zvládli. Biško s Balíkem lík a Biško zvládla utkání dobře a pokryla vět- parťák Jiří Biško si už v minulosti pod trené- nám svým výkonem pomohli a to je dobře. Jišinu nebezpečných momentů,“ zhodnotil výkon rem Malurou na malou chvíli ke druhé lize při- nak dnes jsme byli dobře připraveni jak po fyzicmužstva po utkání. Svou druhou branku sezó- čichl. V základní sestavě však nastoupil popr- ké stránce, tak i takticky. Vyšlo nám i rozestaveny zaznamenal Richard Kalod: „Byl to super zá- vé: “Hlavně se nám podařilo uhlídat Žůrka, který ní hráčů a soupeře jsme díky tomu k ničemu nepas. Já osobně jsem se v kariéře trefil poprvé tady umí být hodně nebezpečný. Jsem přesvědčený, že pustili. Kluci si prostě hrábli a tak to má být. Dnes Na Letné a hned jsou z toho tři body. Fantazie, že nás toto vítězství zvedne. Po porážkách to bylo v to byl kvalitní týmový výkon,“ shrnul vítězství ve byl zároveň vítězný. Šlo o vrácený centr a poda- šatně rozhozené. Dnes nám také možná také po- Zlíně trenér Viktorky. řilo se mi v souboji u tyče prosadit. Dnes oprav- mohlo, že jsme hráli proti silnému soupeři,“ kondu podal celý tým super výkon. Je to výborné i statoval druhý premiant v základní sestavě. Zlín - Viktoria Žižkov 0:1 (0:0) pro naší psychiku, konečně se vyhrálo. ZasloužeDobrou náladou nad odvedeným výkoně nás čeká volný víkend,“ řekl po zápase. nem celého týmu před odjezdem autobusu sr- Branky: 57. Kalod. Rozhodčí: Hrubeš - Večeřa, Před utkáním musel trenér Petržela, podob- šel i Zdeněk Koukal: „Po porážkách v Hradci a Drastík. ŽK: Görner, Kroča, Šmahaj - Culek, Biško, ně jako v předcházejících zápasech, řešit slože- s Duklou se nám konečně podařilo vyhrát. Je to Koukal. Diváci: 2068. ní obrany. Na stoperská místa nakonec posta- skvělé. Všichni jsme to už potřebovali. Na hřišti vil dvojici Balík - Biško. Pro prvně jmenované- jsme dnes odvedli dobrou práci a vyplatilo se to. V Zlín: Kořínek - Malcharek (73. Poznar), Kroča, Zboho šlo o premiéru ve druhé lize: „Věděli jsme, že tabulce to hned bude o trochu veselejší. Snad jsme žínek, Jelínek - Šmahaj, Görner (57. Šrom), Vozábal, Zlín je v tabulce nad námi a jako tým umí být sil- tím udělali i radost fanouškům. V podobném du- Novák - Žůrek (61. Bačík), Kroupa. Trenér: Minář. ný nejen ve vzduchu, ale i v osobních soubojích. chu musíme pokračovat.“ S Bišounem to byla naše premiéra ve druhé lize, Pochopitelně spokojený byl i trenér Petrže- Žižkov: Bartalský - Kučera, Balík, Biško, Camara ale pomohlo nám, že jsme už vedle sebe odehrá- la, který přiznal, že nominace stoperské dvoji- Hromek (69. Novotný), Procházka, Culek, Folwarli pár zápasů v béčku. Naposledy minulou nedě- ce byla překvapením i pro jeho asistenty: „V hla- czny (89. Zengue) - Kalod, Koukal (81. Hušbauer). li. Své reakce tedy známe a to je důležité. Jinak vě jsem o tom uvažoval už asi dva týdny, ale když Trenér: Petržela. já osobně jsem byl trochu zdravě nervózní před jsem to před přípravou napsal na plachtu s roze-red.zápasem, ale to k tomu patří. Jak se však začalo stavením hráčů, tak to asi nečekali. Z mého poinzerce
20
www.regionrevue.cz
• historie
inzerce
V
Nejstarší žižkovský kostel
těsné blízkosti rušné křižovatky Olšanské a Jičínské ulice se nachází nejstarší žižkovský kostel – kostel sv. Rocha. Celým názvem se jmenuje kostel sv. Rocha, Šebestiána a Rosálie. Přesto, že se nachází na jedné z velmi expono- Ze strany, kde parčík kolem kostela neohrani- Kříže. K tomu došlo v roce 1839, roku 1843 byly vaných pražských křižovatek, je kostel celkem čují rušné dopravní tepny, je jeho hranicí hřbi- přeneseny všechny farní funkce farnosti Olšany nenáapdný. Člověk, který tudy jen projíždí, tře- tovní zeď. Kostel stál původně za ní a sloužil ke kostelu sv. Rocha. Roku 1909 ale byla zřízena jako hřbitovní kostel. Při výstavbě pozemních farnost u kostela sv. Prokopa. Pod ni dnes patří i komunikací na Olšanech ale byla část hřbitov- kostel sv. Rocha. Jde o zajímavou barokní zdi, za níž kostel stál, ní elipsovitou kupolovou stržena, a kostel se octl stavbu, jejíž vnitřek je čleza hranicemi hřbitova. něn arkádami, nad nimiž se Kostel sv. Rocha je táhne galerie. Svým tvarem hmatatelnou připomínmůže trochu připomínat kou morové epidemie, románskou rotundu (tak je která v praze vypukla také někdy nazýván, přesv roce 1680. Aby bylo tože ve skutečnosti nemá kam pochovat všechs rotundou nic společnény, kteří epidemii podho). Jejím projektantem lehli, dostaly jednotlibyl pravděpodobně proluvé pražské obce za úkol zřídit za městskými hradbami morová pohřebiš- lý francouzský architekt Jean Baptiste Matheye. tě. Na Olšanech tak vznikly morové hřbitovy sta- Roku 1879 byl obnoven celý interiér kostela, z té roměstský, novoměstský a židovský. Magistrát doby pochází také hlavní novorenesanční oltář. starého města pak rozhodl, že u jeho pohřebiště V jeho centru je obraz rozdělený do dvou verbude vystavěna také morová kaple. V roce 1682 tikálních pásem. V horním je Panna Maria s antgal byl postaven kostel sv. Rocha. Ten si svou děly, v dolním pak svatí patroni, pomáhající při funkci hřbitovního kostela zachoval i poté, co morových epidemiích – sv. Roch, sv. Šebestián ba že denně, nemusí jeho existenci ani zazname- Olšanské hřbitovy přestaly být morovým pohře- a sv. Rozálie. V pozadí obrazu je možné spatřit nat. Kostel sv. Rocha není žádný obří chrám, je to bištěm a začalo se na nich pohřbívat „normálně“. hrůzy, způsobené morovou zkázou. Nejstarším nepříliš rozložitá a nepříliš vysoká budova. Na- V 1. polovině 19. století dokonce povýšil na farní dochovaným předmětem v kostele je barokní cívíc je schován v ostrůvku zeleně, malém parčíku kostel, poté, co byl pro stavební závady a nepří- nová křtitelnice z roku 1595. text + foto: Roman Peterka znivou polohu zrušen farní kostel Povýšení sv. na rohu Olšanského náměstí. inzerce
www.regionrevue.cz
21
inzerce
22
www.regionrevue.cz
inzerce
Křížovka o ceny! Ve kterém muzikálu společně účinkují Bára Basiková, Ondřej Ruml, Kamil Střihavka, Lucia Šoralová a Jiří Zonyga? Tři vylosovaní úspěšní luštitelé obdrží poukaz na dvě vstupenky na představení Divadla Kalich dle svého výběru v hodnotě 1.500,- Kč. Správné znění tajenky, společně se svými kontaktními údaji, zasílejte na adresu: Milan Janata, Katusická 13/700, 197 00 Praha 9 nebo na
[email protected] do 5. 10. 2009. Výherci poukazů na výborné sýry od Holanďánka z minulého čísla jsou: Hana Wielgusová – P3, Tereza Chlupáčová – P2, David Smrž – P3, Veronika Unzeitigová – P8, Kristýna Kopecká – P10. Blahopřejeme!
www.regionrevue.cz
23
inzerce
www.regionrevue.cz
