Jaroslav Hutka: Jsem osamělý bojovník...říká v rozhovoru na straně 8

BŘEZEN 2010

Plastická chirurgie trochu jinak když se řekne plastická chirurgie, vybaví se většině lidí zvětšování prsou silikonem. „Plastika“ ale v mnoha případech pomáhá navracet lidi po vážných úrazech do života. ............. více na str. 4

Kubistická kaple skrytá ve dvoře dvůr domu v Prokopově ulici č. 4 na Žižkově ukrývá unikátní sakrální stavbu ............. více na str. 12

Schránka pro nechtěné děti

na Vinohradech byl nainstalován druhý pražský babybox. Ubude díky němu nálezů pohozených novorozeňat? ............. více na str. 5

Jaroslav Hutka: „Jsem osamělý bojovník“ ...říká v rozhovoru na straně 8

• dopisy čtenářů Z

REDAKČNÍ

inzerce

POŠTY

S dychtivostí jsem očekávala nové číslo vašeho časopisu a musím Vám poděkovat, že jste věnovali opravdu hodně prostoru v otázce (spíše skutečnosti) , která nám nyní všem na sídlišti leží v žaludku. Jak by řekl český člověk: Je to v r... ! Jsem ráda, že zde konstatujete i zájem radnice - ač je nemám ráda - snažili se. Samozřejmě jsem vyhledávala na internetu různé odkazy a jediný, který mi nějak nepasuje, je MUDr. Jan Gerle, 3,5% vlastník (z roku 2007) polikliniky Jarov. Bohužel nemohu nikde najít, o kterou polikliniku se jedná, zda o tu na Praze 3 nebo u Berouna. Pokud by se jednalo o naší - naskytla by se otázka, jak je možný prodej několik let před vyhlášením soutěže! Každopádně můžeme poděkovat vládě p. Topolánka, že ač v demisi, dala podnět k prodeji, a Ministerstvu financí, které v žádném případě neakceptovalo zájem občanů ani nabídku radnice Prahy 3. Skutečně došlo na velké navýšení nájmu - což vede lékaře k rozhodnutí, zda mají v budově pokračovat dále nebo hledat jiné prostory. Na podepsání nových smluv o pronájem měli celých 5 dnů! Je to velká škoda, neboť jak na sídlišti Jarov a Chmelnice, tak i v okolí začíná převládat střední a starší generace, staví se tzv. Zelené město (i když na pozemku Prahy 9) a poliklinika by byla relativně blízko. V tomto případě skutečně nevidím žádné vycházející sluníčko (nápravu rozhodnutí), což mě ale neodradí. Pokud se naskytne zas nějaký námět, ozvu se. S pozdravem Pintrová Jana „Nadzvedl“ vás nějaký článek v Region Revue? Nebo byste rádi k některému z témat připojili svůj názor? Sedněte k počítači a směle do nás. Uvítáme jakékoli vaše názory, postřehy či tipy. Vadí vám něco, co se okolo vás děje? Či byste se o něčem rádi dočetli ve svém oblíbeném časopise více? Máte tip na zajímavý výlet po Praze 3 či na Vinohradech? Zajímavé informace či materiály z historie regionu? Napište nám. Žádný z vašich názorů v redakčním koši neskončí – každý z nich je pro nás podnětem k zamyšlení, případně se může stát námětem pro zajímavý článek. Pište nám o všem, co vás zajímá, trápí nebo štve přímo šéfredaktorovi Region Revue na [email protected]. O článcích v Region Revue můžete diskutovat také na internetových stránkách www.regionrevue.cz.

Region Revue. Vydavatel: Milan Janata, Katusická 13/700, Praha 9, IČ: 87078732. Evidenční číslo MK ČR E 18723. Kontakt redakce: tel./fax: 286 855 560, mobil: 776 115 107, [email protected], Katusická 13/700, Praha 9, 197 00. Vedoucí obchodního týmu: Daniel Květoň, mobil: 737 406 193, [email protected] Šéfredaktor: Roman Peterka, [email protected] Grafické zpracování a sazba: Bílý Tomáš (www.primadesign.cz) Číslo 3 / 2010 vyšlo v Praze v březnu 2010 v nákladu 50.000 kusů, distribuce do všech dostupných schránek domácností i firem Názory autorů se nemusí shodovat s názory redakce. Vydavatel neodpovídá za informace, uvedené v komerčních přílohách. WWW.REGIONREVUE.CZ

2

www.regionrevue.cz

inzerce

www.regionrevue.cz

X 3

• reportáž měsíce

Plastická chirurgie trochu jinak

N

a operačním sále Kliniky plastické chirurgie Fakultní nemocnice Královské Vinohrady panuje hluboké soustředění. Je to tichý koncert pro čtyři ruce – operatéra a asistenta – které se snaží při několikahodinové operaci napravit následky osudové chvilky nepozornosti. Operovaný, který je teď jen tušit pod rouškami, jež zakrývají celé jeho tělo a nechávají odkryté jen „operační pole“, řezal ještě před pár hodinami dřevo na cirkulárce. Stačila malá chvilka nepozornosti... a pila mu amputovala tři prsty. Houkající sanitka ho přivezla do Vinohrad, kde mají s replantacemi, jak se „přišívání“ amputovaných částí těla v odborném lékařském žargonu nazývá, bohaté zkušenosti.

Limity záchrany

Přišít uříznutý prst není jen tak. Nepřišívá se jen prst jako takový, ale kousek po kousku – plastičtí chirurgové s  neuvěřitelnou přesností a pečlivostí (podporovanou výkonným mikroskopem) sešívají jednotlivé cévy, tepny, nervy a šlachy. Je to ještě větší piplačka než práce hodináře. „Průměr cév v prstech dospělého člověka se pohybuje kolem 1 mm, u dětí je to ještě výrazně méně. Céva o průměru 1 mm se sešívá osmi až dvanácti stehy, “ říká přednosta kliniky plastické chirurgie Doc. Miroslav Tvrdek. To, že pokrok medicíny umožnil tyto zákroky, které mohou z velké části napravit tragické následky různých úrazů, je skvělé. Mikrochirurgie prožila za uplynulých více jak čtyřicet let revoluční rozvoj. Nyní už se běžně přišívají ruce, paže, uši, nos či např. penis. Přes veškerý rozvoj mikrochirurgie je ale opatrnost při práci s pilou, soustruhem nebo i třeba sekačkou nezbytná. Možnosti plastické chirurgie v oblasti replantací mají své limity. Záleží především na míře destrukce amputované části. „Samozřejmě čím ostřejší řez, čím čistší poranění, tím je větší naděje na úspěch,“ říká Doc. Tvrdek. Ani tehdy, když lékaři rozhodnou, že replantace je proveditelná a uříznutou část těla „přišijí“, není ještě ani zdaleka vyhráno. Úspěšnost replantací je potřebné hodnotit podle obnovy funkce, ne pouze podle toho, zda došlo k přihojení amputované části.. To, nakolik je možné předpokládat obnovu funkčnosti,

je také jedním z kritérií, ke kterým se přihlíží při rozhodnutí, zda daný úraz je nebo není možné indikovat k replantaci. Výsledek by měl být z hlediska návratu funkce dané části těla lepší, než kdyby se k replantaci nepřistoupilo a pacient dostal umělou náhradu, protézu. Ani tehdy, když vše dobře dopadne, kosti, svaly a šlachy se zhojí, nervy dobře zregenerují a funk-

ce se obnoví, však nelze očekávat, že vše bude, jako kdyby se žádný úraz nestal. Připomínek replantace bude víc, než jen jizva po operaci. „Téměř vždy zůstává jistý deficit rozsahu hybnosti a citlivosti“ upozorňuje Doc. Tvrdek.

Závažnější neznamená lukrativnější

Plastická chirurgie pomáhá v mnoha případech když ne přímo zachraňovat životy, tak navracet se do života – když odstraňuje nebo alespoň zmírňuje následky vážných úrazů či vrozených vad. Klinika plastické chirurgie Fakultní nemocnice Královské Vinohrady funguje jako mikrochirurgické centrum pro území Čech a zajišťuje nepřetržitý replantační servis. Kromě replantací tu mikrochirurgické techniky využívají také k tzv. volným tkáňovým přenosům. Jde o rekonstrukční výkony, kdy se do místa defektu na jeho „vyspravení“ přenášejí tkáně ze vzdálených částí těla. Ve vinohradské nemocnici na „plastice“ se zabývají intenzivně také léčbou vrozených vad, mezi něž patří obličejové rozštěpy, některé vrozené vady končetin a zevního genitálu. Slouží jako centrum pro léčbu rozštěpových vad pro území celých Čech. Přesto, když se řekne plastická chirurgie, vybaví se většině lidí jako první zvětšování prsou silikonovými implantáty, odsávání přebytečného tělesného tuku z „problémových“ partií a další zákroky, které podstupují v podstatě zdraví lidé s  jediným cílem – vypadat lépe. A kvůli „kráse“ neváhají sáhnout i poměrně hluboko do peněženky. Výkony estetické chirurgie, pojišťovny nehradí. Estetická chirurgie ale tvoří jen malou část oboru s názvem plastická chirurgie. Bohužel tu, která je mnohem lukrativnější a víc se o ní ví. Roman Peterka

inzerce

4

www.regionrevue.cz

inzerce

Schránka pro nechtěné děti

V

 pondělí 8. března byla v Praze zprovozněna druhá schránka pro odložené děti –babybox. Nový babybox je k nalezení na Vinohradech, na budově úřadu městské části Praha 2, u vchodu z Jugoslávské ulice. Babybox na Vinohradech je druhým zařízením svého druhu v Praze, až dosud fungovala v hlavním městě jediná schránka pro odložené děti – šlo o historicky první český babybox zřízený v prostorách soukromého zdravotnického zařízení Gyncentrum v Hloubětíně. „Úřad městské části Praha 2 má výhodnou polohu praktic- Schránka je vytápěná na teplotu 37°C. Pro odkládající osoky v centru hlavního města. Umístěním babyboxu na jeho bu je ve schránce připraven lístek s informací o dalším osubudově chceme pomoci eliminovat otřesné případy, jakým du dítěte a o možnostech, jak jej získat zpět. Po uzavření byl nedávný nález novorozedvířek se aktivují vizuální a né Terezky v parku na Karakustické senzory. Pracovník lově náměstí. Ten se naštěstí ostrahy úřadu městské čásobešel bez tragických následti Praha 2, který zaregistruje ků, což ale nemusí být pravisignál, okamžitě prověří, zda dlem. Snadná dostupnost baje v babyboxu dítě. Bude-li na byboxu by mohla podobným obchůzce, dostane zprávu do situacím zabránit,“ vysvětlumobilu. Nejpozději do tří mije umístění babyboxu starostnut dojde k obrazovce monika Prahy 2 Jana Černochová torující interiér babyboxu. Pos odkazem na šokující případ kud zjistí, že je zde odložedoslova pohozeného dítěte. no dítě, ihned volá záchranV  říjnu loňského roku našla nou službu na linku 155. Zámetařka v  křoví v  parku na roveň se přemístí k babyboxu Karlově náměstí podchlazea otevře vstupní dveře do bunou novorozenou holčičklu dovy radnice, aby mohli prazabalenou v mokrém zakrvácovníci záchranné služby za ceném ručníku a dalších hadjeho asistence vyjmout dítě z rech. Mezi porodem a dobou babyboxu. Pakliže lékař zánálezu uplynulo podle odhachranné služby zjistí, že naledu záchranářů několik hodin. Holčičku se naštěstí podaři- zené dítě jeví známky poranění nebo není živé, informuje lo zachránit. Právě případ Terezky byl impulsem pro zřízení pracovník ostrahy ihned Policii ČR. Jakmile dítě odveze zábabyboxu na území Prahy 2. „Sledovala jsem v médiích vy- chranná služba, ostraha telefonicky ohlásí nález dítěte prajádření pana Hesse (předsedy občanského sdružení Babybox covnici Oddělení sociální prevence a sociálně právní ochrapro odložené děti – Statim, který stojí za myšlenkou babybo- ny dětí a předsedovi občanského sdružení Babybox pro odxů – pozn. red.), zda by se matka zachovala jinak, kdyby bylo ložené děti – STATIM Ludvíku Hessovi. v Praze více babyboxů. Kontaktovala jsem ho, zda by bylo Podle starostky Jany Černochové může být babybox správmožné, aby byl umístěn babybox v naší městské části,“ vzpo- nou cestou, nabídkou pomoci matkám v těžké životní simíná starostka Prahy 2. „Pak nás napadl úřad městské části. tuaci. Jeho výhodou oproti jiným způsobům, jako je uta400 metrů vzdušnou čarou od úřadu je Gynekologicko-po- jený porod a předání dítěte k adopci, je naprostá anonymirodnická klinika U Apolináře a Dětská nemocnice Pod Kar- ta. Babyboxy však mají i kritiky – podle některých zřízelovem, takže lékařská pomoc tu bude do tří minut,“ dodá- ní schránek jen zvýší počet odložených dětí, protože nabívá. Záměr schválila rada městské části 5. ledna. V úterý 19. zí příliš snadnou cestu, jak se dítěte zbavit. Jiní uvádějí jako ledna podepsala starostka Prahy 2 s předsedou občanského protiargument právo dítěte na informace o jeho původu. sdružení Babybox pro odložené děti – STATIM Ludvíkem „Schránky ovšem především zachraňují život dítěte,“ naHessem smlouvu o zřízení a zajištění provozu této schránky. mítá Ludvík Hess.

www.regionrevue.cz

• aktuálně z Vinohrad

Starožitnická poradna Na Vaše dotazy odpovídají : • Mgr. Dominika Jakubcová – tel.: 608 73 19 23 (knihy, antikvariát) • Ing. Jaroslav Jakubec – telefon 608 86 64 13 (starožitné a sběratelské předměty, obrazy, nábytek) (Manželé Jakubcovi jsou majitelé ANTIKVY U VINOHRADSKÉ VODÁRNY v Korunní ulici č. 75, firmy,která má již 18tiletou tradici v oboru obchodu se starožitnostmi a uměním.) Vlastním jídelní příbory s příslušenstvím v kazetě a několik dalších dekoračních předmětů, jako např. tác, dózu na doutníky a konvici. Nevím jistě, z jakého kovu jsou věci vyrobeny, domnívám se ale, že se jedná o stříbro. Jak se o tom můžu přesvědčit? S. N., Praha 3 Prakticky na všech stříbrných ( a zlatých) předmětech najdeme tzv. punc, úřední značku, která stvrzuje, že se jedná o drahý kov a jaká je jeho ryzost. Puncy jsou většinou dobře viditelné, i když v některých případech dá jejich nalezení i nějakou práci. V literatuře jsou uvedené všechny puncy, které byly v minulosti používány, většinou se jedná o kombinaci obrazové části(různá zvířata, antická božstva) a písmen a číslic, ze kterých poznáme ryzost a často i místo výroby. Ovšem pozor! Ne každá značka vyražená na kovovém předmětu je nutně punc, může se jednat o tovární nebo mistrovskou značku na jiném kovu. Pokud máte zájem o přesné určení, zajděte k nám do prodejny a my Vám ZDARMA ihned kov určíme – buď podle puncu nebo zkouškou kyselinou. A samozřejmě v případě Vašeho zájmu od vás věci i vykoupíme a to i v případě, že se nebude jednat o stříbro. Chci prodat několik obrazů. Myslíte, že je teď dobrá doba na prodej (ekonomická krize) ? Navíc nevím, jestli obrazy prodat v aukci, nebo prostřednictvím nějakého(třeba Vašeho) obchodu František, Vinohrady Musím říct, že zatím ekonomická situace trhu s uměním, tedy nejen obrazům ale i kvalitním starožitnostem, přeje. V době, jako je tato, se mnoho lidí uchyluje k ukládání peněz do prověřených a jistých komodit, ať už obrazů, nemovitostí nebo třeba zlata. Takže prodej Vám mohu doporučit, dokonce bych řekl, že současná doba je skoro ideální, protože v budoucnosti může dojít k těžko odhadnutelným výkyvům. Ke druhé části Vaší otázky : aukční prodej je obecně vhodný v případě mimořádných děl špičkových malířů, i když i v tomto případě musíte nést riziko prodeje za nízkou vyvolávací cenu. U ostatních obrazů je asi vhodnější zvolit prodej v některém z obchodů, jde většinou o rychlejší prodej, v obchodě jsou nižší marže než v aukci, navíc aukční domy si přísně vybírají jen kvalitní a atraktivní položky a může se Vám stát, že z několika obrazů přijmou třeba jen jeden, nebo žádný. Ovšem úplně konkrétní rozhodnutí vždy závisí na posouzení toho kterého obrazu.

5

• střípky ze Žižkova Opilec za volantem

Opilý řidič na sebe upozornil strážníky 24. února v ulici Jana Želivského hodinu před půlnocí. Zapomněl totiž při přejíždění z pruhu do pruhu zapnout blinkr. Ve chvíli, kdy ho hlídka chtěla zkontrolovat, jevil silné známky opilosti, měl skelné oči, zmatené chování a byl cítit alkoholem. Dechová zkouška prokázala, že má nezodpovědný řidič více než dvě promile. Muže si k dalšímu vyšetřování převzali policisté. (teg)

Žižka na koni míří do servisu

Gigantickou jezdeckou sochu Jana Žižky, která stojí před památníkem na Vítkově, čeká velká oprava. Začít by se mělo v dubnu.

rá rez, beton, kterým je scoha vylita, se rozpíná a přidá- ně obměněný celek. „Jsme mnohem dál než na podzim. vá tak k působení koroze další škody. Podle restauráto- Máme k dispozici nové mužstvo. Absolvovali jsme kvarů, kteří prováděli průzkum sochy, mohou za její kritic- litní přípravu,“ věřil svým svěřencům Vlastimil Petržeký stav především její obří rozměry ve spojení s použitím nevhodných technologií a materiálů při minulých opravách. Problémy jsou i v některých „horkou jehlou šitých“ konstrukčních řešeních – jako bylo právě vylití části sochy betonem. Rozsáhlá rekonstrukce sochy začne v dubnu, hotovo by mělo být do listopadu příštího roku. Závěrečný účet za rekonstrukci se vyšplhá až na 30 milionů korun.

Žižkovští fotbalisté bodují

Po porážce, kterou žižkovská Viktorka udělila čáslavskému Zenitu na přelomu léta a podzimu loňského roku, měli čáslavští šanci na odvetu – navíc na domácím hřišti, kde jsou tradičně silní a jen málokdo je tu zvládne porazit. Nepodařilo se. Ani hra v oslabení nezabránila žižkovským fotbalistům ovládnout hru. A jejich soupeři z Čáslavi dostali „na zadek“ ještě víc, než při posledním setkání – bodový stav na konci utkání byl 3:0 pro Viktorku. „Tak je jasné, že v oslabení to bylo fyzicky náročnější, ale naše defenzíva byla hodně excelentní. Bránili jsme v osmi lidech a kompaktním výkonem dotáhli zápas do důležitého vítězství,“ říká hráč Viktorky a autor přihrávky na první branku v zápase proti Čáslavi Lukáš Vaculík. Oprava je nutná – uvnitř sochy je se dlouhodobě drží "Bude to úplně jiný zápas než na podzim," prorokovysoká vlhkost, vysrážená voda pak stéká do nohou. Bro- val před nedělním duelem proti Čáslavi trenér Vlastimil znzový plášť a ocelové prvky sochy tak postupně proží- Petržela. Narážel na skutečnost, že hráčský kádr prodělal přes zimu hodně změn a na trávník tak vyběhl výraz-

la. A nezmýlil se. Utkání mělo dva důležité momenty. V prvním případě důležitý vedoucí gól Richarda Kaloda a v tom druhém dva faulové kontakty Jakuba Brabce oceněné žlutou kartou. Stoper FK Viktoria Žižkov tak musel ze hřiště ven a tým čekala od 31. minuty hra v deseti. Viktorka ale oslabení pozornou hrou v obraně zvládla a ve druhé části podala týmový výkon, což ocenil i trenér Petržela. „Takový výsledek z Čáslavi je skvělý. Nemyslím si, že se zde na jaře bude vyhrávat podobným výsledkem,“ řekl po utkání. „Zápas probíhal na velmi těžkém terénu, ale hráči duel po zbytečném vyloučení Brabce zvládli. Ve druhé části to bylo z naší strany o taktice, kdy jsme nechali na hrotu pouze Richarda Kaloda a do středu hřiště šel, vzhledem k nebezpečnosti standardních situací, Jirka Novák. Kalod potom tuto osamocenou pozici skvěle zvládl a pro-

inzerce

6

www.regionrevue.cz

• střípky ze Žižkova kázal, že to je hráč s prvoligovou kvalitou. Vůbec všichni filozofické směřování skupiny na prahu středního věku. hráči odehráli utkání s maximálním nasazením. Hodně Dopředu však varují: „Žádná převratná překvapení nenám pomohli oba krajní obránci a na pozici stopera situ- čekejte.“ aci zvládl i Jirka Petrů. Své si odvedl také brankář Hruška, který tam měl několik důležitých momentů,“ vyhodLegenda hudebního notil Petržela průběh zápasu.

Soubor kreténů po 25 letech

Legendární soubor kreténů TŘI SESTRY letos oslavuje 25 let existence. A jako dárek sobě i svým věrným fanouškům a fanynkám nadělil v březnu nové studiové album s názvem Lázničky. Křtít se bude ve středu 7. dubna od 19.30 ve Velkém sále Paláce Akropolis na Žižkově.

Nové album je výběrem šestnácti nejlepších kousků z takřka třiceti písní vzniklých za více než dva roky po vydání veleúspěšných Mydlovar. V těchto písních mimo jiné odhalí tajemství tajemných tvorů lázniček a osvětlí

undergroundu v Kuřeti

Ve čtvrtek 8. dubna zahraje v prostorách nového pražského hudebního klubu Kuře v hodinkách Music club legendární skupina Garage, jejíž historie začala ještě v temných dobách českého kulturního undergroundu. Písničky a hudba Garage jsou založené na osobnosti charismatického zpěváka Tonyho Ducháčka, který je také autorem většiny textů založených na unikátním periferním slangu se spoustou poetické imaginace. Tony Ducháček začal hostovat v Garáži v roce 1981 s písněmi L. Reeda, záhy přišel bubeník Tonda Pěnička, v r.1985 Honza Macháček, Joe Karafiát v roce 1992 a David Fikrle s Jardou Jeřábkem v roce 1993. Jan Macháček a Joe Karafiát byli a jsou autory většiny skladeb. Historie legendární pražské rockové kapely však sahá až do roku 1979, kdy byla založena basákem Ivo Pospíšilem přímo v jedné garáži na pražském předměstí v Klukovicích. V průběhu 80.let Garage (tehdy pod názvem Garáž) patřila k nové generaci mladých

nezávislých kapel inspirovaných punkem, postpunkem, pub rockem a novou vlnou. Za komunistického režimu v průběhu 80. let bylo kapele zřídka dovoleno hrát oficiálně, a pokud ano, nikdy nebylo dovoleno, aby kapela hrála za peníze, přestože byla velice populární. Garage bylo dovoleno pravidelně hrát v pražském klubu Na Chmelnici a v brněnském klubu Musilka. V těchto dvou klubech kapela směla hrát jednou měsíčně a jinak se musela zaměřit na nepravidelné hraní na předměstích, ve vesnických hospodách a na svatbách. Skupině nebylo za komunistů dovoleno vydávat oficiální alba a tak jejich nahrávky, často nahrávané ve skutečných garážích, obíhaly samizdatově na páscích a na kazetách. Během 18 let po revoluci Garage vydala řádku alb. První na vinylu, další již na na CD.

inzerce

www.regionrevue.cz

7

• rozhovor měsíce

Jaroslav Hutka: „Jsem osamělý bojovník“

J

eho vystoupení na Letenské pláni 25. listopadu 1989 se stalo pro mnohé přímo synonymem sametové revoluce. „O tom, co se stalo 17. listopadu, jsme se doslechl v rádiu, na BBC, v Kolíně nad Rýnem. Volala mi i žena Vladimíra Merty, která to krásně vystihla – říkala: Jardo, přijeď, bolševik je v prdeli,“ vzpomíná Jaroslav Hutka. „Chtěl jsem jet autem, ale kamarád mě přesvědčil, ať letím letadlem, první volná letenka byla ale až na 25. listopadu, protože jinak si už všechny zabookovali zahraniční novináři, kteří se slétali do Prahy. Proto jsme přiletěl až 25. listopadu a ukázalo se, že to byl přesně ten den, kdy to mělo být, krásně do toho zapadla i ta Letná a i ta písnička si našla přesně to místo, kam patřila,“ vzpomíná dnes na den, kdy s ním narvaná Letná zpívala: „Krásný je vzduch, krásnější je moře...“ Dlouho ale jeho hvězda po návratu domů nezářila - Jaroslav Hutka se časem octl mimo hledáček médií, takže nikdo, kromě skalních fandů, moc nevěděl, co vlastně dělá. Pozornost médií a veřejnosti na sebe – nezamýšleně – strhl až nedávno, písní Udavač z Těšína, kterou reagoval na informaci, že jiný slavný český písničkář Jaromír Nohavica spolupracoval koncem 80. let s StB. Reakce, které tento Hutkův počin vzbudil, byly hodně kontroverzní. Mnozí na něj pro to, jak se „opřel“ do Nohavici, zanevřeli. A to i ti, kteří se počítali mezi jeho fanoušky. „Ztratil jsem tak polovinu svého publika,“ tvrdí Jaroslav Hutka. Ale nelituje.

Vy jste si s  tím Nohavicou pěkně zavařil. Překvapila vás síla vášní, které tahle píseň vzbudila? Překvapila. Já sjem si vyřizoval účty s  písničkářem, který si zajistil svou kariéru tím, že se stal udavačem, což se podle mě nedělá, navíc, když mi tenkrát, když jsme se setkali, říkal, jakým jsem mu byl příkladem a vzorem. Že to vzbudí nějakou reakci, jsem předpokládal, ale že nezasáhnu jeho, ale jakési kolektivní vědomí, to jsem vůbec nečekal. Tím ta píseň zároveň byla užitečná - že ukázala tu dezorientaci obecného povědomí a jeho neschopnost přiklonit se k  čemukoli kromě úspěchu. Spousta lidí mi má tu píseň za zlé, protože nejsou schopni uvěřit, že by Nohavica vážně mohl být udavač – vždyť je takový slavný a tak... Přitom on jen na rozdíl od nás ostatních pochopil to, co nám všem estébáci pořád říkali – že si kazíme kariéru. A rozhodl se, že si ji kazit nebude. A skutečně ji má – mohl se tomu věnovat, měl na to čas a podmínky, dnes je obrovsky populární a dobře mu to vydělává. Mně se ale zdá ta cena, kterou zaplatil za to, aby to tak bylo, dost vysoká. inzerce

8

Co vy? Jak je to s vaší kariérou? Už dost dlouho o vás nebylo nic moc slyšet... Koncertů je dost, i když už to není jako dřív, kdy mě pořadatelé oslovovali sami, teď se člověk musí nabízet, ale po internetu to není zase tak složité. Je to trochu osamělejší, protože koncerty jsou menší a tím pádem na to není tolik vidět - pro velká média je to nezajímavé. A pro mnoho lidí platí, že když se něco neprobírá v médiích, jako by to nebylo. Tak­že se mě lidi občas ptají – co vlastně děláš? Žiješ ještě vůbec? A žijete? Žiju (smích). Mám nový repertoár, našel jsem si svou cestu. Dlouhou dobu od vás ale nic nového nebylo. To je pravda, celých patnáct let jsem nic nového nenapsal. Co to, chyběla múza? Nebo nebyl čas? Nevím. Ono se to u mě všechno nějak po tom návratu vnitřně propadlo, jako by to všechno ztratilo smysl. Navíc se mi stala ta nepříjemná věc na počátku 90. let, že jsem chvíli byl tou jakoby hvězdou, což zároveň znamená, že člověk je ve veřejném pohledu stylizován do velmi zjedodušené image, do podoby televizního šaška – a s tím jsem se nehodlal smířit. Ztratil jsem ideály i z toho, jak se po listopadu vyvíjela zdejší politická scéna... to všechno

dohromady vedlo k pocitu, že to nikam nevede, nemá to smysl, že už jen dojíždím ze své někdejší slávy a živím tím rodinu, což je fajn, když mám děti, ale nic jiného už v tom není. Probral jsem se z  toho až před šedesátkou a začal jsem zase tvořit – ale už jsou to úplně jiné věci, než před tím, je to jiná cesta, která s tou předchozí nemá žádnou souvislost. Takže jste pořád takový ten osamělý bojovník. Tak nějak (smích). Ale díky tomu, že jsem se naučil být sám za sebe už za bolševika a pak i v  emigraci, zvládám to docela dobře. Jinak by z  toho člověk byl zbytečně vystresovaný. Člověk to zkrátka musí brát, jak to je. Zmínil jste emigraci. StB se vás, podobně jako některé další "problémové živly", snažila v  rámci akce Asanace dosta pryč ze zdejšího komunistického „ráje“, abyste tu nenarušoval lidem iluze. Vy jste dlouho vzdoroval. Co vás nakonec přimělo odejít ? Ten rozhodující okamžik nastal, když mi dali na výběr – buď půjdu do vězení nebo emigruju. Měl jsem v  té době na krku už čtvrté trestní stíhání a má první žena už šílela, říkala – zavřou tě, zbytečně ztratíš léta v kriminále a co já tady budu dělat bez tebe. Takže víceméně na její nátlak jsem nakonec zvolil druhou z nabídnutých možností. Nebýt ženy, šel byste raději sedět? Asi jo, blbej jsme na to byl tenkrát dost (smích). Dokonce mě to ještě nějakou dobu v  emigraci mrzelo, když jsme postupem času zjišťoval, že emigrace vypadá úplně jinak, než jsem si původně představoval, vyčítal jsem si, že jsem tím vlastně zradil všechno to, co jsme tu celou dobu dělal a že jsme měl jít radši do vězení (smích). Ale nakonec jsem rád, že to dopadlo takhle. A že ten můj příběh neskončil tím, že člověk umře www.regionrevue.cz

• rozhovor měsíce v  emigraci, ale že má možnost navazovat s  tou svou emigrantskou zkušeností zase zpátky ve svém původním prostředí. I když to se mezitím už dost proměnilo. Více o životě Jaroslava Hutky v  exilu, o tom, co ho pojí s  Žižkovem a Vinohrady, o jeho třech manželstvích a všem možném dalším najdete v plné verzi rozhovoru na www.regionrevue.cz Text a foto: Roman Peterka inzerce

Jaroslav HUTKA Narodil se 21. dubna 1947 v Olomouci. Na kytarus e chtěl naučit hrát už jako dítě, ale nevzali ho do hudebky, že prý je na to ve třetí třídě na základní škole moc starý. „Zkrátka nesmysl,“ vzpomíná Jaroslav Hutka na někdejší trauma. Z  Olomouce se přesunul do Prahy, studoval tu (a nedostudoval) na Žižkově na uměleckoprůmyslové škole. Na kytaru se naučil hrát sám až v  19 letech. Na konci šedesátých let začal vystupoval s Vladimírem Veitem (Hutka a Veit), později se svým vlastním hudebním programem. Získal si velké množství příznivců. Stal se signatářem Charty 77. Kvůli soustavné policejní šikaně v  rámci nechvalně proslulé akce Asanace opustil v říjnu 1978 Československo a žil v emigraci v  Nizozemsku, později v Německu. Po pádu komunismu se ihned v roce 1989 vrátil a již v listopadu zpíval na Letenské pláni. Postupem času se z něho stal kritik české postkomunistické demokracie. Zabrousil i do politiky – nejprve jako člen Balbínovy poetické strany (což vnímal spíš jako recesi), později na kandidátce Strany Zelených (což mu vzalo iluze o angažmá v politice). Dnes vystupuje v malých sálech a klubech, vydává si sám svou vlastní tvorbu - vypaluje si CD na svém domácím počítači, sám si kreslí a tiskne obaly a sám je prodává nebo rozdává na svých koncertech (svou edici pojmenoval příznačně Samopal). Je třikrát rozvedený a má tři děti: z prvního manželství dnes již čtyřicetiletého syna Vavřince a ze třetího manželství (které je také již minulostí) dcery Kláru (19 let) a Elišku (15 let). inzerce

www.regionrevue.cz

9

• střípky z Karlína

Karlínští pomocníci pro bolavé duše onkologicky nemocných

O

d začátku roku funguje v nových a téměř bezbariérových prostorách v Šaldově ulici v Karlíně Centrum prevence a psychosociální pomoci pro onkologicky nemocné a jejich blízké provozované občanským sdružením Amelie. Centrum nabízí individuální konzultace, krizovou intervenci a skupinové aktivity, které pomáhají překonávat všechny fáze života s onkologickým onemocněním.

Občanské sdružení Amelie založila onkologická pacientka a specialistka na marketingovou komunikaci Pavla Tichá spolu s psychoonkoložkou, psychiatričkou a psychoterapeutkou Henrietou Tondlovou a dalšími přáteli v roce 2006. Jejich cílem bylo vyplnit va-

kuum v péči o onkologicky nemocné pacienty a jejich blízké. Přestože totiž medicína vykazuje při léčbě onkologických onemocnění stále nové pokroky, zůstává onkologické onemocnění strašákem a pro nemocného i jeho blízké znamená nejprve šok a pak dlouhodobou psychickou zátěž. A přestože lékaři přikládají psychické kondici pacienta stále větší roli v léčebném procesu, prakticky se pro její zlepšení děje jen velmi málo. Současný zdravotnický systém většinou nenachází kapacitu pro to, aby se v rámci léčby zaměřil na prožívání a pocity pacienta a jeho blízkých. Od roku 1990 proto vzniká řada občanských iniciativ, které se různými způsoby snaží vyplnit tuto mezeruv oblasti psychické a jiné podpůrné péče o pacienty a jejich blízké, kteří prožívají nemoc s nimi. Jedním z nich je i Amelie. „Našim cílem není řešit otázky metod a přístupů k léčení. Za prvotní pova-

žujeme přijetí životní situace se všemi příčinami a následky. Když převezmeme zodpovědnost za svůj život a zbavíme se strachu a paniky, můžeme se rozhodovat a aktivně spolupracovat na efektivní léčbě,“ vysvětluje zakladatelka, předsedkyně sdružení Amelie a onkologická pacientka Pavla Tichá. Občanské sdružení Amelise poskytuje psychoterapeutickou podporu, sociální poradenství, tvůrčí a aktivizační programy a rozvíjí dobrovolnický program pro onkologicky nemocné již čtvrtým rokem. Sdružuje specialisty – psychiatry, psychoterapeuty, sociální pracovníky, arteterapeuty, právníky, odborníky na komunikaci a řadu dalších, kteří dosud dobrovolně pracují v rámci již probíhajících programů a hledají další cesty, jak zařadit psychosociální a psychoonkologickou pomoc jako nedílnou součást léčby především pro onkologicky nemocné. Začátkem letošního roku otevřelo Centrum prevence a psychosociální pomoci pro onkologicky nemocné a jejich blízké v nových prostorech na rohu Šaldovy a Sokolovské ulice (ze které je vstup), centrum funguje již na profesionální bázi. „Tyto prostory pro nás znamenají ohromný krok kupředu. Začali jsme jako čistě dobrovolnické sdružení s vizí profesionální psychosociální služby, která pomůže stále rostoucími počtu lidí, kterým do života vstoupila rakovina. Je to oblast, která v nemocnicích nemá dostatek místa a doplňuje komplexní onkologickou péči,“ říká Pavla Tichá. Prostory v Karlíně sdružení získalo od městské části Praha 8.

Karlínská Carmen stále na prodej

V

izuálně velkolepý, z hlediska uměleckých kvalit sporný, nicméně divácky zcela jistě vděčný muzikál Carmen inspirovaný příběhem Bisettovy opery, je stále hojně reprízovaným představním na jevišti Hudebního divadla v Karlíně. A jak upozorňuje vedení divadla, stále je možné sehnat lístky. „Ještě stále máme v nabídce omezený počet atraktivních vstupenek,“ potvrzují v divadle. Muzikál Carmen sliboval, že přivede do Prahy velko- ná ani pár let. A Lucie Bílá na jevišti karlínského divalepou divadelní podívanou v broadwayském stylu, ve dla je toho jasným důkazem. Vad na kráse by se našlo které nebudou chybět ani odvážná cirkusová čísla. To víc, stejně tak ale lze vyzdvihnout některé velmi zajímasplnil. Podívaná je to vskutku velkolepá, pro někoho vé scénografické nápady (jako je probíhání zrcadlovým možná až příliš pompézní, ale to k muzikálu patří. Té- bludištěm). Ale nebuďme hnidopiši – lístky na muziměř není co vytknout ani po stránce pěveckých výko- kál rozhodně nejsou za babku a za cenu vstupenky dinů. Problematičtější je hodnocení výkonu hlavní hvěz- vák získá skutečně opulentní vizuální podívanou, která dy muzikálu, Lucie Bílé, které psal hudbu slavný muzi- může vypadat všelijak, rozhodně nevypadá lacině (přikálový tvůrce Frank Wildhorn doslova „na tělo“, z hle- nejmenším z hlediska rozpočtu na inscenaci). Předstadiska hereckých kvalit a tanečních čísel. Flamenco sku- vení v  březnu: 25. (19.00 hod.), 26. (19.00 hod.), 27. tečně nejde „nadřít“ za pár týdnů, ani měsíců - a mož- (15.00 a 19.00 hod.), a 31. 3. (19.00hod.) inzerce

10

www.regionrevue.cz

inzerce

Jaro, sport a kontaktní čočky Zima se s námi rozloučila a nastává čas jarních sportovních aktivit. Každý sport pro vás může být poněkud obtížnější díky nošení dioptrických brýlí. Zejména pro lidi s  vyšší dioptrickou či astigmatickou vadou jsou brýle při sportu velkou komplikací. Ideální řešení spočívá v podobě kontaktních čoček. Kontaktní čočky vám nezkreslují obraz ( v některých případech umí dokonce poskytnout lepší vidění nežli brýle ) a navíc vám nikde „nepřekáží“. Dokonce ani v případech, kdy si chcete vybrat libovolné sluneční a sportovní brýle, které bývají tvarovány podél profilu obličeje a nelze do nich zabrousit dioptrická skla. Navíc, v případě nošení čoček nehrozí nebezpečí úrazu oka v případě zásahu např. tenisového nebo squashového míčku. Navíc kvalitní UV filtr ochrání vaše oči i u moře nebo na horách. Na sport a na příležitostné nošení např. do divadla, na večírek či na dovolenou k moři, zde jsou nejlepší volbou jednodenní kontaktní čočky. Jsou to čočky, které ráno nasadíte do oka, večer vyndáte a vyhodíte. Taková čočka od vás, kromě ranního nasazení a večerního vyndání, nepožaduje vůbec žádnou péči. To je výhodné zejména pro vás, co se nechcete starat o pravidelné čistění a desinfekci čoček. Pokud se rozhodnete nosit kontaktní čočky každý den a brýle použijete jako zálohu, pak je pro vás výhodnější, zejména z  finančního hlediska, zvolit kontaktní čočky s delším cyklem výměny nežli 1 den. Nejlepším řešením jsou pak 14-ti denní kontaktní čočky. Tyto kontaktní čočky večer vyčistíte speciálním roztokem a uložíte do pouzdra pro další den. Přijďte nebo se objednejte na oční vyšetření lékařem do ORC-Optika v Korunní 45 Praha 2, tel. 777 80 20 10. Máme zde pro vás nejen kontaktní čočky, ale též nové kolekce slunečních a dioptrických brýlí za velmi příznivé ceny.

www.regionrevue.cz

11

• kam na výlet • kulturní památky v regionu • kulturní památky v regionu • kulturní památky v regionu •

Kubistická kaple skrytá ve dvoře

S

kromně ukrytá uprostřed bloku pavlačových domů je Betlémská kaple na Žižkově. Je podstatně mladší, nežý její mnohem slavnější jmenovkyně na Starém městě, z jejíž kazatelny brojil proti zlořádům v církvi Jan Hus – otevřena byla až v červnu 1914, tedy zhruba 500 let od upálení mistra Jana Husa. A není to kaple ledajaká – jde o stavbu kombinující prvky kubismu a pozdní secese. Nescházejí se tu husité, ale evangelíci. Historie žižkovské Betlémské kaple je také kusem historie zdejšího evangelického sboru. O Žižkově se dá říct, že vyrostl „na zelené louce“", kde se do té doby prostíraly polnosti a zahrady několika usedlostí. Obtížný kopcovitý terén i blízkost průmyslových obci předurčily pozemky pro stavbu

nájemních domů s malými byty, které zabydlely nezámožné vrstvy. Většinou to byli katolíci, evangelíky tvořila mezi obyvateli Žižkova jen nepatrná hrstka, která se musela obejít bez vlastní modlitebny a scházet se po by-

tech. Roku 1904 vznikla první modlitebna v Husinecké ulici, ta ale nakonec byla z rozhodnutí majitele adaptována na biograf Edison. Vzhledem k tomu, že v centru Žižkova již nezbývaly volné stavební parcely, koupilo staršovstvo nového sboru od řezníka Poupy dům v Prokopově ulici nazývaný "U generála Zacha", který v roce 1870 vystavěl podnikatel František Horn. K domu patřila i rozlehlá parcela – někdejší jáma na těžbu písku pro okolní stavby, která byla zavezená sutinami, jež zbyly po pražské asanaci. Na místě zavezené jámy měla vzniknout kaple s  byty. Řezník Poupa smlouvu podepsal, zbývalo vyřešit technicky zpevnění jámy – s  tím si poradila hravě firma Blecha – a povolení ke stavbě. S  tím byl větší problém – sousedům se nelíbilo, že by měl být dvůr zastavěn a stěžovali si až u nejvyšší instance. Úřady nakonec stavbu povolily, ale ve zmenšeném rozsahu, bez bytů, které vznikly až roku 1928 nástavbou předního domu. Projekt nové stavby vypracoval architekt Emil Králíček, který již dříve navrhl např. dům Diamant na nároží Spálené ulice. Do stav-

by zakomponoval i prvky kubismu, čímž se z této sakrální stavby stal světový stavitelský unikát. Ani drobné přístavby a úpravy v dalších letech na celkovém vzhledu kaple nic nezměnily a kubistický duch zůstal zachován. V interiéru ho později zdůraznila i nová malba provedená studenty žižkovské uměleckoprůmyslové školy v roce 1992. Roku 1928 došlo k dostavbě bytové části. V roce 1938 byla přistavěna sakristie nazvaná Švýcarská síň a zvonice podle projektu architekta Bohumila Kozáka. Po válce kapli hrozilo vážné nebezpečí, že bude zbořena v rámci velkolepé asanace a přestavby Žižkova, kterou plánovali komunisté. .Díky snahám tehdejšího faráře Františka Potměšila došlo ale v roce 1975 k prohlášení stavby za kulturní památku a tím i záchraně před zbouráním. Kaple má co do činění i s pražským undergroundem – ve svých počátcích tu našla azyl skupina Plastic People of the Universe.

Karlínská zeď

V

e skutečnosti to není žádná zeď, ale železniční most. Karlínská zeď jsme přezdívali s kamarádem v dobách mého pubertálního mládí z legrace Negrelliho viaduktu. Inspiroval nás k tomu film režiséra Zdeňka Tyce Už, kde v jedné scéně stojí u jednoho z oblouků viaduktu Petr Čtvrtníček a udivenému Josefu Poláškovi ukazuje: „Hele, vidíš to? Východní Karlín, Západní Karlín. To je, co?“ Vtipná hláška se ujala a Karlínská zeď byla na světě. Smyslem Negrelliho viaduktu ale ve skutečnosti nebylo pod mnoha oblouky tak byly provizorně zaslepeny bed- vznikly řemeslnické dílny či byly využívány pro potřerozdělit Karlín na „východní“ a „západní“, pro obyvatele něním, uvnitř takto získaných nebytových prostor pak by speditérských firem. Dodnes jsou využívány jako skladové prostory, garáže, najde se tu i hosKarlína není vůbec žádným pomyslným přepoda (tam, kde kdysi byla sběrna), některé dělem, který by tuhle obec dělil na dvě části. oblouky přiléhající k prostorám autobusoKaždopádně je ale neodmyslitelnou součástí vého nádraží Praha - Florenc jsou užívány Karlína, jako je Eifelovka součástí Paříže. Je jeho provozovatelem. Poněkud necitlivým také poměrně významnou technickou kulzásahem do původní podoby viaduktu bylo turní památkou – jde o druhý nestarší most také vybourání dvou pilířů v místě, kde pod v Praze a bezkonkurenčně první železniční mostem prochází Křižíkova ulice – aby tu most přes Vltavu. Lesk jeho dávné slávy však bylo více místa pro projíždějící auta. V buponěkud za ta léta pokryl prach. doucnu by možná mohl Negrelliho viadukt Když byl roku 1849 železniční most, který „prokouknout“ – radnice Prahy 8 se už delší spojuje pražské Masarykovo nádraží přes osdobu snaží dohodnout s majitelem viaduktu, trov Štvanice s nádražím Praha-Bubny, doSprávou železniční dopravní cesty, na jeho budován (stavěl se od roku 1846), byl svěbudoucím využití a jeho proměně v důstojtovým unikátem. Nejen svou délkou – 1111 ný vstup do Karlína. V některých „zabedněmetrů – ale také počtem oblouků, kterých ných“ obloucích už byly vypovězeny nájembylo 87. Oblouků však postupně – alespoň ní smlouvy a bednění či provizorní zazdění opticky – ubývalo, s rozvojem průmyslu, ktebylo vybouráno. Výhledově se předpokládá rý Karlín proměnil ve čtvrť plnou továren, celková revitalizace viaduktu – kdy to bude, začali prostor pod mostními oblouky vyuto je zatím ve hvězdách. žívat řemeslníci a speditéři. Volné prostory

12

www.regionrevue.cz

inzerce

www.regionrevue.cz

13

inzerce

14

www.regionrevue.cz

inzerce

Křížovka o ceny! Čeho si může užít každý návštěvník HIT FITNESS FLORA (odpověď v tajence) ? Tři vylosovaní úspěšní luštitelé obdrží poukaz v hodnotě 500 Kč na veškeré služby HIT FITNESS v Chrudimské ulici. Správné znění tajenky, společně se svými kontaktními údaji, zasílejte na adresu: Milan Janata, Katusická 13/700, 197 00 Praha 9 nebo na [email protected] do 7.4. 2010. Výherci poukazů dvě vstupenky na představení Divadla Kalich dle svého výběru v hodnotě 1.500,- Kč. z minulého čísla jsou: Marie Volková – P10, Věra Koutecká – P3, Jiří Zlámal – P8. Blahopřejeme!

www.regionrevue.cz

15

inzerce

• www.regionrevue.cz • www.regionrevue.cz • www.regionrevue.cz • www.regionrevue.cz • www.regionrevue.cz • www.regionrevue.cz •