Zlatý Solokapr Na čtvrtek 8. dubna jsme se všichni moc těšili. V Ostravě se konalo vyhlášení výsledků soutěže o nejlepší školní časopis kraje Zlatý Solokapr a redaktoři Druhého patra tam samozřejmě nemohli chybět. Porota hodnotila grafické zpracování, jak často časopis vychází, kolik v něm je článků, fotky a spoustu dalších věcí. Náš časopis skončil PRVNÍ, což nám udělalo radost. Chvíli poté jsme sbalili tašky s cenami a pěšky se vydali na exkurzi do redakce Mladé Fronty Dnes. Tam jsme se dozvěděli mnoho informací o práci redaktorů. Dominik
Po vyhlášení Solokapra nás ještě čekala exkurze v redakci MLADÉ FRONTY DNES. Přišli jsme včas, takže nás už čekali. Jen jsme se divili, že už taky věděli o našem vítězství. Usadili jsme se a už tam s námi byl Petr Žižka a nabídl nám občerstvení. Dali jsme si každý jednu sklenici
dobré vody z kohoutku. Pan šéfredaktor nám vyprávěl, jak to tam všechno probíhá. Každý z redaktorů se zajímá o jeden obor (sport, kultura, zdravotnictví, …) a o něm píše. Když ale třeba někdo chybí, tak ho musí zaskočit někdo jiný. V redakci mívají dvě porady, jednu ráno, tam se baví, o čem kdo bude psát, a tu další kolem páté odpoledne a tam řeší, jak kdo co napsal, a titulní stranu. Někdy se stane, že se během večerních hodin stane něco důležitého, takže se první stránka novin změní. Taky nás provedl redakcí, jak to tam vypadá a představil nám pár lidí, co tam pracují. Můžu říct, že to byla velice zajímavá exkurze. Pak jsme ještě zašli do obchodů a KFC a potom jsme šli na vlak a jeli jsme domů s výborným pocitem. Další den ve škole už bylo ve školním rozhlase, že jsme ZVÍTĚZILI. Je to skvělý pocit být první. Doufejme, že se časopisu bude pořád tak dařit. Sabina
Jak se podělit o kořist Po úspěšném včerejším dni, kdy jsme získali 1. místo o nejlepší školní časopis kraje, nás o velké přestávce čekalo překvapení. Jakmile zazvonilo na přestávku, všichni jsme se sešli v počítačové učebně. Tam jsme se společně s diplomem vyfotili. Pak pan učitel otevřel velikou krabici, která tam celou dobu ležela a čekala na nás. Byli jsme zvědaví, co v ní je. Když ji pan učitel otevřel, bylo v ní plno zákusků. Všichni se ke krabici nahrnuli, ale nikdo se neodvážel vzít jako první. Nakonec jsme se do zákusků všichni pustili. Byly moc dobré. Když jsme dojedli, na stole nás čekalo plno cen, které jsme vyhráli. Pan učitel řekl, ať si každý vybereme. A pak to začalo… Všichni začali prohrabávat ceny a uvažovat, kterou si vyberou. Nakonec si každý vybral svou cenu bez hádek. Dostali jsme knížky, kalendář, diář, různé prospekty, cédéčka, hrnek, ponožky a reklamní věci od rádia Kiss Morava. Každý byl spokojen s tím, co si odnesl. Takové přestávky by mohly být častěji. Katka, Sabina
Práce 2.A na téma: Proč si někteří lidé zvolí učitelskou profesi? Chtějí děti naučit psát a počítat, chtějí dávat jedničky a pětky, jsou chytří a mohou učit děti, mohou vést kroužky, chtějí mít hodnou třídu, kde děti nebudou zlobit, baví je dětem dávat hezké známky a být na ně hodní, mohou dělat projekty, pomáhat dětem při práci, chtějí být s dětmi, chtějí vychovávat děti, naučí je poznávat hodiny, chtějí děti učit, aby nebyly hloupé. Proč někdo nechce být nikdy učitelem? Protože mu vadí zlobení a křičení dětí, jak se kopají, žduchají, mluví v hodině, učitelé si musí namáhat hlasivky, bojí se, že budou děti hloupé, aby byl učitelem, musí se dobře učit a mít pevné nervy, pro některé je to nuda a stres, učit děti je pro některé ztráta času, děti jsou líné.
U příležitosti Dne učitelů bylo na radnici ve Frenštátě oceněno sedm pedagogů. Těší nás, že mezi nimi byla i naše paní zástupkyně Alena Korčeková. Blahopřejeme a doufáme, že naše paní zástupkyně pořád bude mít důvod se usmívat!
Síla úsměvu Úsměv, to je jedna z nejkrásnějších věcí na světě. Když se na vás usměje váš protějšek, je to skvělé, ale pokud se na vás usměje osoba vám blízká, je to něco neskutečného. Nejkrásnější úsměvy jsou ty, které nejsou falešné, ale jsou opravdové. Ty, ze kterých vyzařuje štěstí a radost. Potěší, když se někdo usmívá a to díky vám. Říká se, že se můžete do někoho zamilovat kvůli jeho (či jejímu) úsměvu. Tohle není jen nějaká povídačka z pohádek, nýbrž čistá skutečnost. Síla úsměvu spočívá v jeho kráse. Pokaždé, když se na vás někdo usměje, je váš den zase o kapku veselejší. Čím více radosti rozdáte, tím více se vám to vrátí. Tak se usmívejte na přátele a na lidi, na kterých vám záleží. David Studnický 8.A
Podle mne je úsměv nedílnou součástí života a bez něj by to asi na světě šlo těžko. Úsměv pro mne znamená pozitivní myšlení nebo něco ve stylu otevřené brány – přístup povolen. Jsem rád, když za někým přijdu a ta osoba se směje, hned vím, že se pobavíme a že je všechno OK. S takovým člověkem se rád pobavím a zasměju. Navíc smích je nakažlivý, takže když mám špatnou náladu, úsměv na druhé tváři mne povzbudí do dalšího dění kolem mne. Ale když za někým přijdete a na jeho líci není úsměv, je to jako bouřkový mrak. Buď se vám ho podaří zahnat a bude slunečno, nebo mrak zůstane viset na obloze a bude z něj pršet nebo budou padat blesky. Ani jednu tuhle variantu nemám rád, protože zakaboněný obličej je jako špinavé nové auto – nikdo by ho potom nechtěl. Když se setkám s človíčkem, který se neusmívá, není to dobré a vždy se ho snažím rozveselit. Ale když ani tohle nepomáhá, je to zlé, to už je střecha v plamenech, to se snažím jenom navázat konverzaci a pomalu jít směrem k úsměvu. Když potkám smutného člověka, nejsem z toho zrovna šťastný. Smutný člověk je pro mne jakoby úkol, prostě se ho snažím vyřešit a rozveselit ho. Ale když se mi to nedaří, je lepší prostě odejít a nechat ho chudáčka vyhasnout a počkat si. Ovšem je ale velmi pěkné potkat někoho, kdo na vás vyvalí překrásný úsměv a vy víte, že je to dobře. A tak by to mělo být. Jan Tesař 8.A
Jak jsme nevyhráli Také v letošním roce se našlo několik odvážných tříd, které zkusily štěstí a pokusily se vyhrát počítačovou učebnu v soutěži Najdi, co neznáš! Letošní soutěž byla trochu jiná a to „jiná“ se týkalo hlavně tipovacích otázek. Dokážete spočítat, kolik krabic s minidataprojektorem se vejde na korbu velkého kamionu nebo kolik notebooků Dell bylo uvedeno na trh od roku 1989? Pokud víte, kolik aktuálně konfigurovatelných položek obsahuje kompletní nabídka notebooku Dell Latitude E4300 v české lokalizaci, mohli jste vyhrát hlavní cenu. My to nevěděli… Každopádně blahopřejeme všem družstvům, která se probila až do závěrečného kola: Zlatíčka01 (8.A), draci (9.C), cetyron (7.C), truckeři Jamaica (8.C), 8Beee (8.B). Byla to jediná družstva z okresu Nový Jičín, která se dostala do finále! Protože rádi soutěžíme, účastní se 11 žáků 9.C soutěže Pey-sec cup (obdoba loňské i-space). Spousta žáků 6. – 9. tříd se zapojilo do soutěže soví quiz. Doufejme, že budou úspěšní.
Naše dny APRÍLOVÝ DEN e středu 31. března jsme měli ve škole aprílový den. Je pravda, že apríl je až 1. dubna, ale to jsme měli zrovna velikonoční prázdniny. A tak jsme ho měli 31. března, tedy ve středu. Ten den přišel do školy Petr v holčičím oblečení. Taky byl nalíčený. Potom se do holčičího oblečení oblékl také Radek. Všichni na ně hleděli… jak na bohy. No a to nebylo všechno. V jiném obleku přišel taky Honza, jako voják (nebo něco takového). A když byl ten aprílový den, neunikla by nám nějaká ta srandička. První hodina byla matematika. To jsme se přesadili a sedli si s někým jiným. Samozřejmě ti největší seděli vepředu a ti menší vzadu. Jak přišla paní učitelka do třídy, místo toho, abychom se postavili, jsme si klekli. Dále jsme se normálně posadili a spali. Paní učitelka něco říkala, ale my jsme dělali, že spíme a neslyšíme ji. Všichni se ale smáli. Sice jsme se potom uprostřed hodiny zvedli a dělali normální učivo, bylo to dobré. Druhou hodinu byla fyzika. Ještě o přestávce nás napadlo, že budeme hrát štronzo. To se hraje tak, že když to někdo řekne, všichni se zastaví v tom pohybu, jaký zrovna měli. Odvolávat to mohl zase ten, kdo ten příkaz dal. A tak jsme se rozhodli, že to někdo řekne ve fyzice. No jo, ale co se nestalo.
Paní učitelka to nějak nepochopila. A ještě jsme dostali. Dále byla zajímavá čeština. To jsme byli přesazení stejně jako v matematice. Zrovna jsme měli literaturu. A když jsme četli příběh a pan učitel někoho vyvolal, četl vždy ten, kdo na jeho místě seděl. Taky tam kdosi řekl štronzo a to jsme se skoro všichni zastavili. Tady to panu učiteli Ondryášovi nevadilo. A to bylo dobře, aspoň jsme se zasmáli. No a další předměty byly vcelku normální. Byl to dobrý a vůbec nejlepší školní den, který nás zatím potkal. Kamila Skurková 6.A
Národní divadlo napříč předměty Začátkem dubna se uskutečnilo naše další projektové vyučování. Neslo název Národní divadlo. Nevěřili byste, do kolika předmětů se Národní divadlo dá začlenit. Začalo to občanskou výchovou. Celou hodinu jsme se bavili o vlastenectví. Nechápali jsme proč, ale v dalších hodinách to některým začínalo docházet. Celou hodinu dějepisu jsme probírali jednu jedinou stavbu – Národní divadlo. Kdo, kdy, proč, zač a jak. Dozvěděli jsme se vše o jeho historii. Pan učitel nám slíbil i písemku, ale tu jsme naštěstí nestihli, ale určitě si ji ještě někdy napíšeme. V českém jazyce jsme měli vymyslet návrh plakátu, který by zapůsobil na Čechy, aby se znovu zapojili do sbírky na divadlo, které těsně před dokončením vyhořelo. Tak doufám, že nám lidé přispějí co nejvíc! Tímto dnem to ale neskončilo. Přišla středa, matematika, ve které jsme počítali různé počtářské hříčky a vždy nám
vyšla tajenka s nějakým letopočtem souvisejícím s Národním divadlem. Pro zpestření jsme je vypracovávali ve dvojici, což bylo pro většinu povzbuzující (získali lepší známky
:D). Pak začala výtvarná výchova a měli jsme ztvárnit některou českou pověst ve formě lunety. Poslední předmět, kde se opět Národní divadlo objevilo, byla zase čeština, ve které jsme psali diktát s názvem Požár Národního divadla, který nebyl vůbec lehký, ale většina spolužáků měla dobré známky (aspoň myslím). Prostě týden s Národním divadlem. Myslím, že projektové vyučování bylo pro všechny příjemné zpestření každodenních hodin výuky. Veronika Hrubišová 8. C
Národní divadlo ve čtyřech předmětech Asi si myslíte, že Národní divadlo v matematice je hloupost, ale není! I v matematice si můžete během křížovkové písemky zopakovat důležité letopočty týkající se Národního divadla. V českém jazyce jsme si napsali ,,menší“ diktát o Národním divadle☺, málem mi z něho upadla ruka☺. Ve výtvarce jsme malovali lunety s pověstmi, se kterými se můžete setkat v budově Národního divadla. (Lunety jsou plochy vymezené polokruhem nad vodorovnou základnou). V dějepise jsme se podívali na video a další hodinu jsme si zapsali důležité údaje o Národním divadle. Např. 1868 – položení základních kamenů a to i z našeho Radhoště, 1881 – požár, 1883 – znovuotevření Národního divadla, a tak bych mohla pokračovat. Propojení všech čtyř předmětů bylo fajn, ale ty sny potom… Národní divadlo, Národní divadlo… Lenka Maňasová 8.B
Atomový den Formou projektového dne měla 9.C možnost zjistit něco dalšího o atomových zbraních. V dějepise jsme se dozvěděli o bombardování Hirošimy a Nagasaki, při kterém zahynuly statisíce lidí. V informatice jsme vytvářeli projekt plný obrázků a zbraní z 2. světové války. V chemii jsme rozebírali funkci a strukturu atomové bomby a řekli jsme si
i něco o historii a testování bomb. V českém jazyce nás čekala ukázka Srpen 2026 z Marťanské kroniky, ve které zůstal po atomovém výbuchu jediný dům, který byl sice skvěle vybavený, ale bez lidí. Ve výtvarné výchově jsme kreslili atomový hřib nebo „atomovou“ krajinu. Toto téma nás neminulo ani v matematice. Květa Pustějovská 9.C
Proč mám ráda divadlo Někdo rád sportuje, někdo rád čte, jiný rád nakupuje… Já ráda jezdím do divadla. Když jsem byla malá, jezdívala jsem často na divadelní představení do loutkového divadla v Kopřivnici. Líbily se mi postavičky zvířátek a jejich příběhy. Sice jsem se bála tmy, která mě v divadle obklopovala, ale když se na pódiu objevily moje oblíbené postavy, tma mi hned vadit přestala.
Teď už jsem větší a kopřivnický Čtyřlístek jsem vyměnila za divadla ostravská. Tam jezdívám celkem pravidelně, a to zhruba každé tři měsíce. Jednou je to balet Sněhurka a sedm trpaslíků, jindy třeba muzikál o Popelce. Nedávno jsem viděla starořecké drama Oidipus. Zaujalo mě hlediště s neobvyklými kulisami, netradičně oblečení herci, z nichž někteří měli na sobě antické kostýmy, jiní zase moderní oblečení. Byl to zajímavý protiklad. Po představení mi sice maminka musela převyprávět děj příběhu, protože některé části byly pro mne složité, ale to mi radost z představení nepokazilo. Líbila se mi také hudba, která dokreslovala atmosféru představení. Kdybych ale tuto hru viděla v televizi, asi by se mi tak nelíbila. Chyběla by mi atmosféra divadla. Postrádala bych nádhernou výzdobu, slavnostně oblečené diváky i příjemně měkká sedadla v hledišti. Chyběla by mi i společnost kamarádů, se kterými do divadla jezdívám, bufet, v němž si o přestávkách dáváme něco dobrého… Neobešla bych se ani bez závěrečného potlesku, který je určen hercům za jejich výkon. Ten potlesk jim někdy i závidím a tajně si přeju být na jejich místě. Je tu duben a s ním i slibovaný balet Giselle. Už se moc těším! Karolína Králová 8. B
Ve školní kuchyni Jedno úterý jsme se šli podívat do školní kuchyně. Provázela nás tam paní vedoucí jídelny Jitka Žurovcová, která všem rozdala bílé pláště, takže jsme vypadali jako doktoři. Pojďte s námi a přečtěte si, co jsme se dozvěděli: Zboží se doveze auty na rampu a pak jde dál na zpracování nebo se dává do výtahu, ten slouží k přepravě těžkých věcí, ať je nemusí paní kuchařky nosit po schodech. Zamířili jsme do „sklepa“, připomínal spíše mraveniště, všude samé chodbičky. Do jedné z nich jsme zamířili. Na konci byla malá místnost, ve které všechny paní kuchařky škrábaly jablka na zítřejší koláč. Ve sklepě se zpracovává zelenina. Ve škrabce se zelenina očistí a potom se upraví, umyje, dá do nádob a vynáší nahoru do kuchyně. Brambory (ale jen do polévky) se škrabou ve škrabce, na jídlo se vozí
loupané v nádobách. Zelenina se výtahem vyveze nahoru, před vařením se nakrájí nebo nastrouhá na robotu (říkají mu pavouk). Polévka a těstoviny se vaří v kotlech (potřebují hodně vody), knedlíky a rýže se vaří v konvektomatu. Do kotle se vejde 110 kg brambor, ale vešlo by se víc, pro spotřebu strávníků to stačí. Brambory se vaří přibližně 20 minut, ale paní kuchařky už ví, jak přesně dlouho. Kuchařky mají rozděleno, která vaří polévku, kdo přílohy, kdo hlavní jídlo a při této práci se střídají. Vše se musí stihnout a v 11.15 hodin musí vše být hotovo. Jídlo se uvaří a pak se dá do gastronádob, teplota se hlídá speciálními vpichovými teploměry a pravidelně se zapisuje. Na zemi stojí dva nízké vařiče, na nich se připravují třeba luštěniny do polévky, nálev do salátu, omáčky k masu, ale také se ohřívá šťáva k masu. „Srdcem“ kuchyně je konvektomat. Kdybychom jej měli k něčemu přirovnat – je to plechová bedna s tlačítky a prosklenou přední stěnou. V něm se dělá všechno, je to největší pomocník. Umí péct, vařit, podle toho, co se navolí. Nedají se tam vařit těstoviny, protože potřebují hodně vody. Připravují se v něm ryby, smaží se bez tuku, bez přepalování. Maso se naporcuje, dá se na plechy do vozíku a ten se zaparkuje do konvektomatu. Maso se dělá asi 1,5 hodiny, záleží na druhu. Náš konvektomat byl vyroben v roce 2000 a paní kuchařky se shodly, že by potřebovaly ještě jeden (v tak velkých kuchyních všude mají dva). Je ale hodně drahý, protože k němu patří gastronádoby, plechy, speciální plechy na knedlíky a další vybavení. K dalšímu vybavení kuchyně patří smažící pánev – jsou dvě, vejde se tam najednou 9–12 palačinek, ale i bramborové placky. Palačinek se dělá 150 porcí, dvě palačinky pro malé děti, tři pro starší, 4 pro dospělé. Hotové palačinky se složí a dají do gastronádob a do konvektomatu, který udrží teplo. Příruční skříňka obsahuje nože, škrabky.
Velká díže slouží k zadělávání těsta na knedlíky nebo moučníky, také se v ní míchá mleté maso. Do nádoby se dává až 20 kilogramů mouky. Když se dělá více těsta, míchá se několikrát. V rohu místnosti stojí dělička, píst zajede dolů, vloží se těsto, vyjedou nože a těsto rozdělí, kuchařka pak musí děličku zastavit a těsto rozdělené na díly vydělat. Těsto se přenese na stoly a dál zpracovává. Dělička se používá nejen na těsto, ale i na sekané řízky, karbenátky, aby všechny díly byly stejné. Robot na míchání bramborové kaše patří k veteránům vybavení. V kuchyni je 8 pracovnic, z toho jsou tři kuchařky, jedna zaučená kuchařka, která vaří polévky a tři pomocné síly a paní vedoucí je náhradnice pro případ, že někdo chybí. Pro zjištění množství potřebných surovin jsou normy, den dopředu (proto se omlouvají obědy do půl druhé) se zjistí počet strávníků a připraví suroviny ze skladu. Ráno se vše naveze a vaření může začít. O půl dvanácté jsou všechny kuchařky na svých místech a začíná se vydávat. Pokud se vám zdá, že každý den můžete vidět kuchařku na jiném místě výdeje, nezdá se vám to, opravdu se střídají. Když oběd sníte (nesníte), zamíříte k okénku, kde se zbytky shrnují do nádob a nádobí se vkládá do myčky (stejně tak i tácy – ty za den poslouží několika strávníkům). Nevýhodou táců je to, že se všelijak prohýbají, výhodou to, že se nelámou a nepraskají. V kuchyni nás zaujal také stojan s prkny na krájení – na každém prkně bylo červeně napsáno, k čemu se může použít – např. ovoce, cibule, zelenina, syrové maso, vařené maso, pečivo. Jednou za měsíc bývá sanitární den, kdy se vše dezinfikuje (od příborů po skleničky až k talířům). Když byste se pozorně rozhlédli v kuchyni, určitě byste si všimli, že nad hlavami vám vede hrozně dlouhé a veliké potrubí, které je napojeno na odsávání. Dříve bylo od páry všechno mokré, voda kapala ze stropu. Asi opravdu není lehké navařit pro více než 550 strávníků, kteří do jídelny chodí na obědy. Určitě jste si také všimli, že skoro každý den je na výběr ze dvou jídel (častěji prý zkoušejí novinky spíše dospělí). Recepty si ale nevymýšlejí paní kuchařky samy, ale vaří podle norem.
Naše kulturní zážitky Dnešní vystoupení „Legionářů“ se mi celkem líbilo. Někteří říkají, že to bylo blbé a že za to dali zbytečně 40 korun. Ale mi se to líbilo. Postupně nám tam představili pár diktátorů a císařů. Pak tam byl i boj. Ještě tam zkoušeli s některými sedmáky, šesťáky a páťáky štítovou formaci „želvu“ a živý žebřík. Jen škoda, že nikdo na něm nelezl. Pak nám tam představovali různé meče, např. gladius. Hráli tam jen dva páni. Měli tam plno štítů a tak. Chvílemi to byla nuda, ale chvílemi mě to taky bavilo. Takže podle mě to bylo celkem dobré. Jakub 6.A Toto vystoupení se rozhodně nevyvedlo tak, jak jsme si mysleli. Předpokládali jsme, že se představení bude hrát v kině, bude obsazeno více než dvěma rolemi a bude živější. Místo toho jsme šli do tělocvičny, seděli na tvrdých lavičkách a děj nám přibližovali pouze dva herci. Ti jen mluvili a mluvili a mluvili. A my jsme se jen měsíce nudili, počítali a připravovali se na písemku z literatury, která nakonec vůbec nebyla. Párkrát jsme se zasmáli, ale vlastně ani nevím čemu. Nejlepší na tom bylo to, že jsme neměli matiku. Adéla 6.A Bylo to zábavné a zároveň poučné představení. Mohli jsme se taky zapojit. Vybrali si 27 žáků, těm dali štíty a postavili želvu. Pak poslali 21 žáků zpět a s 6 žáky postavili živý žebřík. Pak nám řekli, kdo všechno vládl Římu a jak zemřel. Řekli nám jich pět. Nejlepší byl Claudius. Bylo to fajn. Kristýna 6.B Mi se líbilo, jak nás vybrali, abychom šli udělat se štítem nějakou želvu. Bylo to dobré, ale bolela mě z toho hlava, protože jsme to brnění částečně podpírali hlavou. Potom jak se Caligula převlíkal za ženu Venuši. Eliška 6.B Dnes byli v naší škole „legionáři“. Tentokrát si připravili téma Život v Římě v 1. století našeho letopočtu. Bylo to zajímavé. Předváděli a zároveň povídali o různých císařích, jakým způsobem vládli a co vše udělali. Také předváděli bojové umění a zapojili několik žáků. Byl to takový zábavný, ale zároveň naučný pořad. Naši školu už navštívili poněkolikáté, pokaždé to bylo jiné téma, vloni to byli husité a pokaždé se všichni dobře bavili a zároveň se něco naučili. Kamila 9.C
Výstava Deník Anny Frankové Myslím, že to bylo velice napínavé, protože mě období 2. světové války hodně zajímá. Myslím si, že je i dobře, že se ten deník vydal, protože ten může ukázat, jak lidé trpěli ve 2. světové válce. Doufám, že už nikdy takhle lidé nebudou trpět. Výstava na mě zapůsobila dost smutně. Když jsem viděla různé obrázky a přečetla si text, uvědomila jsem si, co si lidé museli prožít, jak trpěli hladem, neměli dostatek místa a umírali na různé nemoci. Nelíbilo se mi, jak byli Židé diskriminování. Výstava mě zaujala. Byla perfektně udělaná. Druhá světová válka mě zajímá odmalička. Osudy těch lidí byly velice zajímavé, místy až k pláči. Fotky a videa z té doby mě vždy velice zasáhnou a jsem ráda, že žiju v jiné době, kde se s tímto nemusíme potýkat. A Annin deník byl obzvlášť zajímavý. Určitě mám v plánu přečíst si knihu, jak byl deník vydán. Byla to zajímavá výstava. Měli opravdu krutý život a alespoň si života budeme víc vážit. Když jsem to četla, tak jsem si dost věcí uvědomila. Určitě to měla v té 8.B době moc těžké. Nechtěla bych toto zažít.
Hanin kufřík Když jsme přišli do Domu kultury, sedli jsme na fajne židličky. Až jsme se ztišili, začala nám paní ze Židovského muzea v Praze vyprávět o životě Židů za druhé světové války. Je třeba říci, že se hodně ptala na otázky z meziválečných i válečných dějin a také je třeba říci, že jsme skoro všechno věděli! Později nám pustila prezentaci a ukázala obrázky, na kterých byl například obchod s cedulí Židům nepřístupno. Dozvěděli jsme se, že Židé mohli do obchodu vstupovat jen v určitou hodinu. Potom každá skupina dostala jednu osobu a v pracovním textu musela vyhledat odpovědi. My jsme měli Martina Glase, kterého spolu s jeho matkou pustili z Terezína, protože jeho matka pěstovala zeleninu pro vojáky a Martin ještě neměl 14 roků. Všechny děti mladší 14 let pustili. Hanin kufřík se nám líbil a byla tam sranda. Marek, Tereza 9.C
Tento program se konal v Domě kultury. Dozvěděli jsme se o osudech několika dětí a jejich rodin. Některé rodiny přežily válku, jiné zahynuly v koncentračních táborech.
Každá naše skupina dostala materiály s příběhy různých rodin. Ve skupinách jsme hledali odpovědi na otázky, které se týkaly dané rodiny. Po vyhledání všech otázek jsme příběh rodiny přednesli před ostatními. Ke konci jsme všichni zhlédli krátký film o holocaustu. Film byl děsivý, pro dnešní lidi něco nepředstavitelného. Kamila, Hana 9.C
Tradiční svátky – Velikonoce Velikonoce jsem si užil. V pondělí jsem byl na pomlázce a vykoledoval dvě a půl tašky sladkostí a 150 Kč. Velikonoce jsem si užil, ale holky asi tak veselé nebyly. Vojta Blabla 6.A Velikonoce jsou o tom, že chodíte po barácích a plácáte holky tatarem, jalovcem. Chodí se za každého počasí. Je to nádherné, aspoň pro kluky, chodí se do 12 hodin, pak se už jde zpátky domů. Někdy se to nedá ani zvládnout do těch dvanácti hodin. Tento svátek je jen jednou za rok, a proto si ho každý užívá podle svých představ. Je to velmi významný David Houšťava 8.A svátek. Hned zrána, tak kolem 6.30, vstávat a šup pod vodu, takže celá mokrá. Sotva jsem si usušila vlasy, tak slyším zvonek a za dveřmi parta kluků, samozřejmě zase mokrá, taky tatar, kterým to teda hodně bolelo, no a taky nezapomněli na voňavku. A takhle to postupovalo pořád dokola, až tak do půl jedné. Podle mě by měly Velikonoce vypadat takhle: byl by určený čas, ve který kluci začínají chodit a kdy končí. Měl by se vymyslet taky nějaký den pro holky, aby místo kluků chodily ony. A když se říká, že pomlázka znamená zdraví, tak by to chtělo i den pro holky, aby zdraví byli taky kluci. Kristýna Kravčenková 8.A Já Velikonoce moc neprožívám a to asi proto, že nejsem kluk. Co mám z toho, že mě kluci bijou a já jim mám dát vajíčko. Ale co, už je to svátek a svátky se mají dodržovat. Letos jsem trávila Velikonoce s rodinou, takže nic moc extra to nebylo. Vstala jsem si pěkně v 10.30 hodin. Pohoda, rodina mě vyšmigrustovala a pak už bylo po dvanácté. Takže Velikonoce celkem v klidu. Natálie Macháňová 8.A
Když má svátek ta, kterou máme rádi… (Den Země) Přímo ve „sváteční“ den – 22. dubna – proběhlo soutěžní odpoledne pro žáky 2. stupně konané ke Dni Země. Každá třída vybrala tři své zástupce, kteří soutěžili ve znalostních i „uměleckých“ disciplínách. Řešili 6 úkolů s ekotématikou, např. jak se odpady dlouho rozkládají /hřbitov odpadků/, kam který odpad patří, luštili tajenky, potrénovali se v poznávačce živočichů a dalších disciplínách. A jak soutěž dopadla? Na 3. – 4.místě se umístila trojice z 8.A ve složení Lada Chromelová, Jiří Janošek a Natálie Macháňová s 61 body a se stejným ziskem bodů ještě trojice z 6.B ve složení Jaroslav Šindler, Rebeka Fuksová a Barbora Jenčková, na 2. místě s 62,5 body trojice ze 7.B – Tomáš Jurečka, Lenka Kneblová a Markéta Maňasová a na 1. místě trojice z 8.B ve složení Markéta Přadková, Lenka Maňasová a Karolína Petrová. Všechny trojice vytvořily perfektní soutěživou atmosféru a z jejich zpětných listů bylo jasné, že si odnesli nové informace a že odcházeli s úsměvem. Doufáme, že se nám ten Den Země povedl. Poděkování patří tedy Vyzkoušejte si to také: všem soutěžícím, ale 1) sklo a) týden až 20 dní i děvčatům z 8.B Martině 2) krabice od mléka b) 2 až 5 měsíců Častulíkové, Veronice 3) plastová taška c) 6 měsíců až 1,5 roku Hanzelkové a Karolíně 4) papír d) 1 až 2 roky Dobiášové, které 5) ohryzek od jablka e) 5 až 15 let pomáhaly při organizaci 6) polystyren f) 6 až 10 let a vyhodnocování soutěže. 7) vlna g) nikdy Žáci školy také tvořili 8) plastový kelímek h) 20 až 30 let 9) plechovka i) 50 až 80 let práce k výtvarné části 10) slupka pomeranče j) nikdy, odhad asi soutěže ke Dni Země 3000 let a nejlepší práce budou vyvěšeny v atriu školy. K nejzáludnější části soutěže ke Dni Země asi patřila část HŘBITOV ODPADKŮ. Soutěžící dostali 10 druhů odpadků a měli určovat dobu jejich v přírodě. Za každý správný odhad dostali 1 bod. A že byla nejzáhadnější – o tom svědčilo bodové hodnocení. Většinou obdržela 5 bodů, ale některým se odhadování nedařilo a s nulovým skóre.
nazvaná rozkladu tato část družstva skončily
V rámci projektu Letem ke klíčovým kompetencím aneb Pohádkou o Raškovi to nekončí popřáli žáci vše nejlepší Zemi k jejímu svátku.
Životopisy slavných Jmenuji se Slunce. Žiji ve velkém a chladném vesmíru, ale nikdy mi není zima, protože moje teplota je asi 100 000 °C. Nikdo mě nemůže poškodit, protože se na můj povrch ani nedostane. Jsem pokryto lávou. Ve vesmíru se mi dobře bydlí, jelikož mám přehled skoro o všem, co se kde děje. Taky jsem ve vesmíru největší a možná i nejstarší, samo ani nevím, kolik mi je let. Přestalo jsem to počítat po pár desítkách tisíc let. Jsem také známo jako světlo pro lidi nebo hvězda. Taky rádo pozoruji Zemi, co tam ti malí mravenci, kterým se říká lidé, vyvádějí. Nechtělo bych být paní Zemí. Když je zima, tak přestanu trošku svítit a nechám lidi, aby si užívali bílého a pěkného sněhu. Miroslav Petr 7.A
Jmenuji se Země. Můj životopis je velice dlouhý, proto vám ho řeknu stručně. Představte si malinký bod. Takhle kdysi vypadal vesmír. A najednou nastal velký, velice rychlý „třesk“, který netrval ani 1 sekundu. A ten malinký bod už není malý, ale je to velký, nekonečný prostor, ve kterém teďka žiju. Vědci se domnívají, že za dalších několik miliard let se tento proces bude opakovat. To ale až zadlouho a do té doby ještě zažiju spoustu zajímavých věcí. Nejprve na mně byla samá moře a v nich drobní živočichové. Tenhle život byl docela nudný. Pak se zrodili dinosauři. Byli to velcí, těžcí živočichové. Cítila jsem se tak těžká! Pak přišla na svět další různá zvířata, ze kterých vznikli lidé. Nejprve to bylo tak, že muži chodili na lov a děti i ženy hlídaly v jeskyni oheň. Pak se lidé postupně měnili, stávali se rozumnějšími a věděli více věcí. Za poslední staletí si lidé život rozdělili na pravěk (v něm žili lidé v jeskyních, kteří se vzhledově velmi lišili od současných lidí), následoval starověk, středověk – v něm byl vládce království král a ten měl své poddané. Pak byl novověk, který je i teďka.
Lidé si snaží práci hodně zjednodušovat a vynalézají různé přístroje a elektrárny, které mě ale bohužel znečišťují a strašně mě to bolí. Na ostatních planetách to taky není nejlepší, často si s nimi povídám. Kdo na nich žije, vám ale neřeknu, na to musí lidé přijít sami. Často se lidem zdá, že je život nespravedlivý. Tak to ale bohužel je už od začátku života. Někteří živočichové byli malí a slabí, jiní velcí a silní. Ve středověku byl král bohatý, poddaní chudí. Někdo je nemocný, jiný zdravý… Po smrti se to ale vše vyrovná a nikdo se nebude cítit nespravedlivě. Musíte věřit! Nikola Španihelová 7.A
Jmenuji se Země a narodila jsem se před několika milióny lety. Bydlím uprostřed vesmíru. Moji nejlepší přátelé jsou Slunce a Měsíc. Slunce mne ohřívá a díky němu rozkvétají a rostou všechny rostliny na mně. Měsíc zase v noci svítí, aby nikdo nezabloudil. Mezi mé koníčky patří zemětřesení, povodně a sopečné činnosti. Tím však znepříjemňuji život lidem, kteří na mně žijí.
Dělám to většinou schválně, protože lidé si mne neváží a hází na mne odpadky. Ve dne jsem pestře barevná, ale v noci netuším, jak vypadám, protože odpočívám po celodenní práci. Pamatuji si, že jsem zažila dinosaury, kterých jsem se ale bála, pak jsem ještě zažila dobu ledovou, kdy jsem skoro celá zamrzla. Simona Cabáková 7.A
Dovolte mi, abych se vám představila – mé jméno je Země. Žiji si uprostřed velikého, nekonečného vesmíru společně se spoustou dalších sourozenců a svých příbuzných. Přesné datum narození vám bohužel neřeknu, nesmíte se mi divit, vy byste si to taky nepamatovali, kdybyste stejně jako já měli nějakých těch pár miliard let! To už pak lehko zapomenete takovou zanedbatelnou věc, jako je přesné datum vašeho narození… A tak mi moji obyvatelé – lidé – určili den, kdy svoje narozeniny pravidelně slavím. A proč to tady všechno vzpomínám? No přece proto, že se právě blíží onen slavný den, tedy 22. dubna – Můj Den. Sice jsem lidem vděčná, že se mnou oslaví narozeniny, ale abych pravdu řekla, moc v oblibě je nemám. Vždyť oni mi neustále ubližují! Od rána do večera dělají všechno proto, aby mě – nebohou malou planetu – naprosto zničili. Ať už to jsou „obyčejné“ igelitové tašky, kácení deštných pralesů, či malí plechoví
paraziti (neboli auta, jak jim oni říkají); to všechno mi moc škodí. To se mi pak nesmíte divit, že já – nebohá stařenka – se pak bráním, seč můžu a využívám těch pár zbraní, které mám k dispozici. Sesílám na ně prudké deště, kterými zaplavuji jejich obydlí, či vypouštím trochu lávy ze svých sopek. Stále ale doufám, že se jednoho dne vzpamatují, uvědomí si, že tímto chováním neškodí jen mně, ale i sobě a začnou se mnou hospodařit tak, jak by měli a tím mi dají ten nejkrásnější narozeninový dárek ze všech!!! Kristýna Kampová 7.A
Jmenuji se Měsíc.
Narodil jsem se v Mléčné dráze. Můj nejlepší kamarád je Země. Celý náš život si hrajeme na „hoňku“. Ještě nikdy jsem ji nechytil a ona mne. Denisa Dorňáková
Nemám za kamaráda jen Zemi, jsou tu i jiní – Slunce, Merkur, ale se Zemí si nejvíce rozumím a také jsme si nejblíže. Na Zemi žijí nějací divní tvorové, nazývají se lidé, a oni mě někdy navštěvují. Vždy mne to potěší. Ozdobí mě praporky, ale oni tomu říkají vlajky. Mým koníčkem je pomáhat svítit na Zemi vždy v určitou dobu. Svoje rodiče jsem nikdy neviděl, ale strašně po tom toužím. Už od narození jsem taková malá kulička šedé barvy, se skvrnami, kterým se říká Moře. Můj život sice vypadá, že je nudný, ale mne baví… 7.A
Jmenuji se Měsíc, narodil jsem se už ani nevím kdy, neboť je to tak dlouho, že už ani nevím. Lítám kolem Slunce a Země. Bydlím mezi hromadou obláčků a večer svítím na Zemi. Ale jen večer mě můžete vidět až na vaší Zemi. Lidé na mě lítají, jako bych byl nějaké letiště. Chodí po mně, jezdí po mně s divnými věcmi, kterým vy říkáte roboti. Nelítají na mě letadly, ale raketami. Ale nemám si na co stěžovat, objevují mě a pak se o mně učí ve školách. Petr Šlechta 7.A
„Dárky“, které asi naší Zemi radost nedělají – odpadky Lidé házejí odpadky na zem, protože jsou líní nebo protože nechtějí chodit ke koši a raději to někde zahodí. Abychom neházeli odpadky na zem, měla by za to být malá pokuta. V každé vesnici by se měli všichni lidé sejít a začít uklízet, asi tak jednou za půl roku, a tak i ve městě. Odpadky jsou cigarety, plasty, láhve od vína nebo obaly od sladkostí a tak dál. Třídit odpad by měli všichni, alespoň podle mne. Jak jsem říkal, nějaké malé pokuty a velký úklid jednou za půl roku. Jan Pavlita 4.B
Lidé házejí odpadky na zem. Proč? Nechtějí je třídit a už vůbec ne chodit s nimi do různých kontejnerů. Uklízet je by bylo hodně nákladné, už tak pro ty odpadky musí jezdit popeláři. Aby lidé neházeli odpadky na zem, se nedá udělat skoro vůbec nic. Možná sběrné dvory, kde za odpadky dostanete peníze, ale to je taky moc nákladné… Kdo, kdy, kde a co vyhodil, se zjistit nedá. Všechny nápady proti házení odpadků stojí hodně peněz. Třídit odpadky je moc pracné a stojí to hodně času, a proto lidé odpadky netřídí a ani nevyhazují do koše. Matyáš Marek 4.B
Odpadky by se měly třídit, protože by celá Země vypadala jako kontejner, popelnice, sáček… Já jsem viděla sáček na stromě a jak tál sníh, tak jsem viděla sáčky, cigarety, pet lahve, žvýkačky, listí… Cestou domů jsem viděla celý chodník od žvýkaček, rozbité sklo od obchodu a nikdo to neuklidil. Můžu s tím udělat to, že budeme třídit odpadky, nevyhazovat na sousedovo nebo do příkopu, do parku, na dětské hřiště… Moře je znečištěné a zvířátka kvůli tomu hynou, trpí a my taky! Proč nevyhazujeme odpadky do popelnic? UKLÍZEJTE!!! Sabina Daňhelová 4.B
Proč lidé házejí odpadky na zem, to netuším. Třeba že když jsem šel naším lesíkem, bylo tam hodně odpadků. Tatínek mi říkal, abych ty odpadky posbíral. Tak jsem říkal, že bych popelářem být nechtěl. Všichni lidé by měli třídit odpadky a mohly by se recyklovat. Anebo jak jsme s maminkou a tatínkem šli k můstkům, taky tam bylo plno odpadků. No prostě – JE TO HRŮZA! Jan Liška 4.B
Odpadky bychom měli třídit, protože když je třídit nebudeme, bude za pár let celá zeměkoule z odpadků (no spíš za hodně let). Měli bychom také chodit ty odpadky uklízet z lesů nebo odjinud, jenomže by to asi na nic nebylo, protože někteří lidi, co tam ty odpadky hází, by je tam furt házeli a my bychom to furt třídili. Když nebudeme třídit odpadky, tak za pár let nebudeme mít moře, nebudeme se moci koupat, protože moře a ostatní řeky a potůčky budou plné odpadků. Když bude v moři a v lesích moc odpadků, nebudou zvířata, protože by se mohla otrávit a na Vánoce bychom neměli ryby, protože by řeky byly zaplněné odpadky a ryby by byly otrávené. Aneta Zátopková 4.B
Slovo odpad? Je to něco ošklivého a škaredého. Nikomu z nás se to nelíbí. A odpad jsou např. pet lahve, zbytky jídla a hlavně plast. Podle mne by lidi měli třídit aspoň nějaký druh odpadu, možná plast nebo papír, sklo, železo, bílé sklo. My doma třídíme plast, papír, sklo, bílé sklo a to je vše… ale aspoň něco. Anežka Vacková 4.B
Tajemní obyvatelé Beskyd Popisuji domácího skřítka – špírka, kterého jsem zahlédla cestou na Radhošť. Špírek měl velmi malou postavu, na kterou se upínaly nepatrné ručky se smetáčkem a kyblíkem na vodu. Na hlavě mu stál roztřepený klobouček s pár děrami. Oči lákaly na pohled jako malinké modré borůvčičky. Nos a rty byly velmi malé, ale vykreslovaly tvář jako panence. Domácí skřítek působil velmi poslušně a oddaně. Snažil se i o to, aby u svého pána byl vždy načas, protože měl na krku malinké „hodinky“, které pevně svíral rukou a díval se, jestli nejde náhodou pozdě. Svým oblečením a obuví dával najevo svou skromnost a to, že k šťastnému životu není zapotřebí hodně peněz. Troufám si říct, že by byl skvělým ochráncem zvířat. Když totiž k němu přiběhla veverka, lítostně si ji dal na rameno a veverka se jej určitě nebála. Jen škoda, že má strach z lidí. Na mne skřítek špírek působil velmi dobře. Doufám tedy, že si na mě vzpomene, až se někdy uvidíme. Snad mu jen není líto toho, že je otrokem uklízení. Přeji hodně úspěchů, špírku! Lucie Romanovská 7.C
Světlonoš Džordžíno Popisuji světlonoše Džordžína. Světlonoš je menší postavy, trochu tlustší, hlavu má baculatou a na ní jsou černé krátké kudrnaté vlasy. Džordžíno má čokoládové oči a baculatý nos. Na sobě nosí zelenožluté tričko a kostičkované kraťasy. Svoje černé kudrnaté vlasy si ze všeho nejraději žehlí žehličkou na vlasy. Má rád děti. Když má špatnou náladu, je schopen i vraždit. Rád o sebe pečuje, i když to tak nikdy nevypadá. V noci rád chodí svítit do lesa lucernou. Tím, že svítí, jakoby zdraví všechny čarodějnice a skřítky. Světlonoš je často veselý, někdy to však přepískne. Doma si pro jistotu schovává alkohol, kterým si někdy lepší život. Světlonoš Džordžíno je přátelský, každý s ním dobře vychází. Eliška Drnovská 7.C
Světlonoš Popisuji světlonoše, kterého jsem náhodou zahlédla po cestě na Javorník. Byl normální výšky, asi 160–170 cm a vypadal skoro celkem normálně. Ještě bych měla připomenout, že to byl muž, ale prý jsou i světlonošky. Měl hnědé kratší vlasy, zpod nichž byly vidět zelené oči, malý nos a menší pusa. Oblečené měl tričko a kalhoty z přírodních materiálů. Jinak vypadal celkem zmodernizovaně. Je to hodná bytost, která pomáhá lidem v nouzi a v bolesti, dokáže uzdravovat jak rány fyzické, tak rány psychické. Ve volných chvílích rád chodí po lese a dívá se na fotbal. Viděla jsem ho jen chvíli, ale působil na mě moc příjemně a povzbudivě. Pak se mi ztratil v modrých a bílých světýlkách. Asi šel pomáhat dalším nevinným. Katka Žingorová 7.C
Popisuju čarodějnici, kterou už jsem viděl 2000x, ale neviděl jsem ji v lese, ale úplně někde jinde. Měla trochu delší hnědočerné vlasy, hnědé oči. Má dlouhé šaty a nos jí odstává od tváře. Mezi její zájmy patří čarování, hlavně ji baví začarovat člověka např. v myš, taky ji baví lítat na koštěti, přesněji na Nimbusu 2010, ale nepohrdne ani vařením lektvarů. Když jsem ji poprvé viděl, lekl jsem se, ale po těch mnoha setkáních už se nelekám. Marek Macura 7.C
Čarodějník Popisuji čarodějníka, kterého jsem náhodně potkal. Na hlavě měl dlouhý špičatý klobouk a šedivé dlouhé vousy, které mu byly dlouhé až po břicho. Nosil kulaté brýle jako Harry Potter a na sobě měl velký plášť, který mu překrýval celé tělo. Vypadal, jakoby mu ten plášť byl o číslo
větší. Bydlel v takové chatrči na Radhošti. Čarodějník byl dobrý a dělal dobré skutky, např. když lidem něco nefungovalo, tak začal kouzlit a věc byla opravená. U sebe měl magickou kouli, kde sledoval vše, co se děje. Byl to asi první čaroděj, který byl hodný. Filip Tosi 7.C
Čarodějnice Popisuji čarodějnici, kterou jsem čirou náhodou viděla cestou na Radhošť. Začala jsem zdrhat, ale ona nasedla na koště a kde ji nevidím – přímo přede mnou. Obešel mě strach. Prohlídla jsem si ji zblízka a všimla si
namodralých očí, hustých vlnitých vlasů a bradavice na nose. Její postava byla docela štíhlá. Pozvala mě na vodu k ní do jeskyně a zjistila jsem, že je vlastně hodná, ale docela nechutná. Na Radhošť jsem sice nedošla, ale poznala jsem fajn čarodějnici. Andrea Kociánová 7.C
Duch – strážce pokladu Popisuji jednoho ducha, který, jak se říká, je nějakým strážcem pokladu. Vypadal skoro jako člověk, byl oblečený do úlomků skály, měřil asi 190 cm. Měl polodlouhé tmavé vlasy, ve tváři byly vidět velké šedé oči. Z obličeje mu čouhal dlouhý špičatý nos a jakoby zkamenělé černé rty, které se nehýbaly, ani když mluvil, jenom z nich byl slyšet zvuk a slova, která říkal. Jeho mohutné kamenné nohy je slyšet na míle daleko a když chodí,
tak se lidé bojí a schovávají do sklepů. Slyšela jsem, že by to měl být celkem hodný duch, který vám poradí cestu, ale když se někdo pokusil dostat k pokladu, většinou to nepřežil, protože duch ho naváděl tak, že chodil pořad dokolečka, po pár dnech mu došlo jídlo a pití, tak tam zahynul. Strážce nikdy nikoho k pokladu nepustil. Takže pokud tam ten poklad doopravdy byl, tak by tam měl být ještě dnes. Míša Dobiášová 7.C
rozpočtem očtem České republiky Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozp
Blíží se máj – lásky čas. Nabízíme pár rad, JAK ULOVIT TOHO PRAVÉHO/TU PRAVOU Nejdůležitější věcí je vzít si na snídani activii smetanovou, sladkou. Pěkně se oblečte, namalujte a učešte. Pak pouze vyjděte z domu a procházejte se po městě. Na vaše bříško se určitě někdo nalepí… Pak ho ještě okouzlete svým šarmem. Váš románek určitě dobře dopadne a kdyby ne, vrátíme vám peníze.
Když se vám líbí nějaká holka a chcete s ní chodit, ale nevíte jak na to, tak třeba začnete s tím, že: - začnete se k ní chovat mile a pozorně - zeptáte se její kamarádky/kamaráda, kdo se jí líbí, ale nenápadně - pozvěte ji na rande. Jestli přijme, tak ji pozvěte na její oblíbené jídlo. Povídejte si s ní o různých věcech. Jestli nepřijme, tak jí řekněte, že to neva a třeba za 2 týdny ji zkuste pozvat znovu. A HLAVNĚ NA NI NESPĚCHEJTE!!! Musí jít přes město a jak uvidí toho pravého, půjde k němu a zeptá se ho, kolik je hodin. Až jí odpoví, tak na něho zamrká, opráší ramínko a odejde. Pokud se za ní neotočí, tak se k němu ještě vrátí a zeptá se ho na nějakou krávovinu a přitom si nechtě rozsype kabelku, kde má spodní prádlo. Zaprvé: mít hodně mastný bankovní účet a mít rád nákupy. Zadruhé: být dobře oblečen, nejlíp značka Blažek anebo nějakou jinou drahou značku. Psát romantické dopisy a nikdy neodmlouvat. Hlavně musíte být sami sebou, - nebýt moc ukecaný/á ani nemlčet - nebrat si na rande na sebe nic, v čem se necítíte pohodlně - nebuďte naštvaní, namyšlení - nebavte se o drbech - být milý/á - sem tam se dotknout toho druhého - někdy svůdně zamrkat - vybělit si zuby (abychom mohli hodit ,,zářivý“ úsměv) 6.A
Vtipné hlášky pro kočku a myš:
8.A – U kočky – myšičko, myš. Pojď ke mně blíž … U myšky – Nepůjdu kocourku, však mne nesníš … JE DEN ZEMĚ! 9.A – U myšky – A jak dlouho se budu rozkládat já? U kočky – V mém žaludku velmi rychle! 7.B – U myšky – Mám hlad! U kočky – Co se na mě díváš?? Už jsi mi snědla kus ocasu!!!
9.C – U myšky – Pomóóc, nechej mě být, chci si ještě užít důchod!!! U kočky – Myško, neblbni. Nesmíme narušovat zvířecí koloběh. Chcete nám pomoci vyhrát nové vybavení učeben? Podívejte se na stránky školního webu www.zstyrfren.cz a dejte hlas některému z našich projektů. V termínu 19. – 21. 5. se uskuteční tradiční jarní sběr starého papíru. Nezapomeňte se podívat na televizní vysílání Bludiště: ČT 1 od 16.30 30. 4., 7. 5., 14. 5.
Děkujeme, že nám pomáháte.
Den Země jsme pojali netradičně…
…v souladu s přírodou…
…budeme všichni žít měsíc…
???
Toto číslo připravovali pod vedením Mgr. Petra Ondryáše a Mgr. Marka Křištofa členové redakční rady kroužku Počítače a psaní. Obrázky kreslil: Lada Chromelová, Míša Strnadlová Komiks: Jan Tesař Fotografie: Petr Ondryáš, Jiří Novotný, Tomáš Hopp e-mail:
[email protected] http://www.zstyrfren.cz Tisk: LWR Graphic s.r.o. Frenštát p. R. http://www.druhepatro.ic.cz ZŠ a MŠ Tyršova 913, Frenštát pod Radhoštěm Vydáno 27.4. 2010
