Solokapr rozdával ceny Kdo dělá nejlepší školní časopis v Moravskoslezském kraji? Už počtvrté si nad tím lámali hlavu porotci soutěže Zlatý Solokapr, kterou pořádá občanské sdružení Novináři dětem a portál Moravskoslezského kraje Solokapr.cz. Do soutěže se přihlásilo 35 titulů. Některé mezi nimi vynikaly – originalitou textů i grafiky. A jak to celé dopadlo? Na to bylo zvědavých na 280 žáků základních a studentů středních škol, kteří přišli dnes do Domu kultury města Ostravy. Akci podpořil Krajský úřad Moravskoslezský kraj, Statutární město Ostrava, Úřad městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz, Janáčkova konzervatoř a Gymnázium v Ostravě a Gymnázium Ostrava-Zábřeh Volgogradská 6a.
Tady jsou výsledky: ZLATÝ SOLOKAPR IV. Oceněné časopisy: Základní školy (pravidelně vycházející časopisy) 1. Cihláci, ZŠ Cihelní, Karviná-Nové Město 2. Druhé patro, ZŠ a MŠ Frenštát pod Radhoštěm 3. Dušanovy zápisky, ZŠ a MŠ Stará Ves nad Ondřejnicí
Jak bych mohl využít čas místo sezení u televize? - sedět u počítače - mohl bych si číst - jít ven - projít se se zvířetem - šla bych ven do města, na zahradu nebo na výlet - třeba jít ven, ale to chodím taky - mohla bych se třeba učit - jít na trénink - jít s kámoši na airsoft - mohl bych čumět do knihy anatomie - jít si ven zahrát basketbal do 1 hodiny do 2 hodin do 3 hodin do 4 hodin do 5 hodin
- zahrát si šipky, cvičit, venku, MP3 - učila bych se nebo lítala venku - lehl bych si a poslouchal MP3 - ven, kdyby bylo škaredě, něco bych dělala v pokoji - spát - zakopat si nebo se projet na kole - šla bych ven za kamarády a vytáhla je na chvíli od TV - psát si úkoly a učit se
sleduji televizi 2 3 10 5 3
jsem u počítače 2 7 6 2 6
Stavění májky Na prvního máje jsme si řekli s kamarády ze skupení LPA, že postavíme májku. Nejdříve jsme májku různě nazdobili, aby to nějak vypadalo a vykopali díru. Když už jsme měli všechno připraveno, mohli jsme stavit. Lano jsme měli zajištěné, tak jsme májku zvedali nahoru. Byli jsme opravdu středem pozornosti, protože si nás i sousedi natáčeli. Májka se pomalu, ale jistě stavěla, ale málem spadla na sousedovic plot. Tak jsme si řekli, že by to tak nešlo. Museli jsme dojít ještě pro jedno lano, abychom májku mohli jistit z boku. Jakmile bylo druhé lano na světě, začal pokus číslo 2. Všichni jsme se modlili, ať se nám májka nezlomí. Po hodinové práci májka stála a všichni byli šťastní. Ale první květen je taky lásky čas, aby kluci dodrželi tradici, šli si obstarat větev z rozkvetlé třešně. Jak našli větvičku, tak pospíchali za námi, ať jim neuschneme. Ale někteří to vůbec neřešili a postačila jim jabloň. Stavění májky se velice vydařilo, počasí nám taky vyšlo, takže co víc si přát. Už se těšíme na 3O. května, jak budeme kácet májku … Katka Holubová, Sabina Tománková 8.C
Jak by mohli deváťáci využít poslední měsíc ve škole? - mohli bychom vymýšlet něco pro malé děti, třeba nějaké soutěže. V tělocvičně bych udělala diskotéku pro všechny od 6. do 9. třídy. Mohli bychom na chodbách soutěžit na popelnicích ve dvojici. Jeden bude sedět, druhý bude vozit. Kdo by vyhrál, dostal by KOKINO! Sabina - v přírodopisu bychom dělali projekty, v matice ve skupinkách nějaké tajenky. V angličtině bych byla na počítačích. V informatice by bylo samostudio, jak říká pan učitel Křištof. V rodinné výchově bychom si vybrali zajímavé téma a bavili se o něm. To by ty dny ubíhaly rychle. Lenka - mohli bychom chodit ven, dělat nějaké hry, které by souvisely s danou hodinou. Byla by to tzv. škola hrou. Taky bych třeba zašla do muzea nebo na nějakou exkurzi. Daly by se dělat nějaké projekty ve skupinkách nebo jeden velký s celou třídou. Helena - každý den bychom měli do půl dvanácté, čtyři hodiny úplně stačí. Kromě videa bychom mohli chodit na výlety, třeba na Radhošť, Javorník, Ondřejník nebo do muzea. Každý učitel by mohl vymyslet pro svou třídu nějaký program, se kterým by žáci souhlasili. Celý měsíc by byli třídní učitelé se svou třídou, hlavně deváťáci, aby si svoje žáky třídní učitelé pořádně užili. Prostě uzavřít známky a jenom se bavit. Patrika - vždycky se najde někdo, kdo není spokojený, to je pravda, ale já jsem. Nechala bych to přesně tak, jak to je teď, akorát bych možná chtěla být bohatá, abych učitelům zaplatila nějakou dovolenou do lázní. Fakt, myslím to vážně. Vždyť oni trpí ze všech nejvíc. Ke konci roku se nikdo nezmění na učenlivého žáka, možná trošku ti, kteří si chtějí zlepšit známky. Ale po deváté třídě tohle nemůžete chtít, to by bylo jako zločin. Petra - chce si to užít. Ve třídě máme 23 lidí, to je 23 nápadů a přání. Všechny devítky bych dala na poslední měsíc do jedné třídy a hrát takové ty psychohry, kde člověk poznává sám sebe. Učení už je zbytečné, tak proč se této činnosti „věnovat“. Spravedlivé by bylo, že za devět let školní docházky by se dalo 9 dní prázdnin, ale bez toho, aby se tam započítávaly víkendy. Myslím, že by to nikomu neublížilo a my si to zasloužíme. Ivana - na začátku června bychom odevzdali učebnice. Poté slavnostně přestali psát do sešitů jednotlivých předmětů tak, že bychom je na zahradě spálili. Ale jen dobrovolníci, nebylo by to povinné. Poté už bychom chodili do školy bez věcí a v hodinách si povídali. Každou druhou hodinu bychom třeba chodili ven, bývali na hřišti, dívali se na TV apod. Linda - v době 7.50 – 8.35 povídací hodina o tom, co se včera dělo 8.45 – 9.30 lehké učení, což je něco zapsat do sešitu a přečíst trochu stránek. 9.50 – 10.35 tělocvik, ale ne zaujmout atletikou a gymnastikou, ale fotbalem. 10.45 – 11.30 znovu fotbal, ale jen lehce. A na další dny jinačí atrakce, jako počítače, zahrada atd. Do takové školy bych mohl a chtěl chodit celý rok. Jan
- pro první stupeň alespoň 3x týdně bych dal pro děti tělocvik, ať se vyblbnou. Pro ty, kteří by dělali nepořádek nebo neposlouchali, bych vyčlenil speciální třídu, ve které by se učili, až by jim hlavy upadly. V té třídě by samozřejmě byly i rákosky. Pro druhý stupeň bych zavedl docházku od 9 do 12 hodin. Rošťákům bych dal do ruky hrabě, lopatu nebo podobný nástroj a poslal bych je makat na zahrádku. Ostatní bych poslal na dvoutýdenní výlet do všech koutů České republiky. Hned jak by se vrátili, by napsali článek o tom či onom místě v ČR pro časopis Druhé patro. Ondřej
Projektový den V úterý 5. května jsme měli projektový den. Měli jsme si donést pevnou složku, na které se dá psát, volný papír a propisku. Dostali jsme mapku, do které jsme měli zakreslovat cestu, a list s horami. Nejdříve jsme šli na radniční věž, pak jsme pokračovali po cestě a zapisovali si různé věci, co byly na tabulích. Došli jsme k hospodě U Janíka a tam nás čekaly další úkoly. Cestou jsme měli nasbírat 5 šišek, se kterými jsme se trefovali do stromu. Měli jsme také odhadnout vzdálenost dvou stromů. Pak jsme skákali z místa a hledali v mapě Lysou horu a Ježánky a měli jsme zjistit, jak je to dlouhá cesta. Ten den byl v poho, protože jsme se nemuseli učit. Eliška Drnovská 6.C
Cesta do Auschwitz A je to tady. Náš příjezd do města Osvětim. Naše třída a jiné deváté třídy totiž měly možnost zúčastnit se dějepisné exkurze na prohlídku koncentračního tábora Auschwitz. A teď jsme tady. Vystoupili jsme z autobusu a dopadla na nás tíživá atmosféra staré doby. I když dnes bylo slunečné počasí, ulice uklizené a všechno zlé bylo už dávno pryč, stály tady pořád ty staré budovy, ostnaté dráty a několik pomníků na památku mrtvých. Bývalé tábořiště smrti se všem vrylo do paměti navždy. Paní průvodkyně nás postupně vedla z jedné budovy do druhé, do umývárny, kde nikdy nebyla zavedena voda, do místnosti se záchody, kterým by se spíše dalo říkat díry do země, nebo také do stájí pro koně, kde bydlely ženy. Nebyla tam podlaha, ani pořádné postele, pouze taková dřevěná patra (1,5x1,5), kde spalo kolem deseti žen. Prošli jsme celý prostor s budovami a mířili k rozpadlině plynové komory. Když Němci přivezli několik set žen s dětmi, řekli jim že se mají jít osprchovat. A až všechny nahnali do ,,sprch“, pustili jim plyn, který začal všechny dusit. Bez rozdílu, jestli to byl dospělý člověk nebo dítě, všichni tam pomalu a bolestivě umřeli. Potom Němci zavolali další vězně, kteří těm mrtvým museli ostříhat vlasy, najít šperky, zlaté či stříbrné zuby a poté mrtvé přenést k peci na spálení. Kousek dál bylo jezírko, kde lidé házeli popel zemřelých. Nejde popsat slovy, jaká atmosféra tam panovala a jak přesně to tam vypadalo. Musíte tam stát, na tom místě, kde umřely statisíce lidí, a pak teprve pochopíte to, co se vám tu snažím popsat. Petra Kanioková 9.A
V Osvětimi to bylo hodně zajímavé, akorát hodně smutné a na psychiku velká tíha. Hodně mě to prostředí zaráželo. Ty dřevěné domy, ve kterých muselo být tolik lidí, ty jejich podmínky na spaní, malé příjmy jídla a všechny další informace o jejich těžké práci a jejich konci v plynových komorách mě dostávaly do kolen. Při návštěvě přímo plynových komor to byl nepříjemný zážitek a hrozně špatný pocit. V tu chvíli člověku hlavou běží všechny ty promarněné životy lidí. Ty tisíce žen, mužů a malých dětí. Myslím si, že bylo dobře, že jsme se tam jeli podívat. I přes to zděšení jsem za to ráda a i za to, že jsem narozená v téhle době a tohle mě nepotkalo, protože to, co si zažili všichni ti lidé, je něco hrozného a otřesná minulost světa. Na tento výlet v životě nezapomenu! Vlaďka Kantorová 9.D
Opravdu se vyplnilo to, co jsem si myslel. Viděl jsem hodně filmů a dokumentů o Osvětimi, ale když tam stojíte, tak je to úplně něco jiného. Myslím si, že by tam měl každý člověk být a aspoň jednou za život se zamyslet ne jenom o tom neštěstí, ale i sám nad sebou. Neuvěřitelné je, jak se k těm lidem chovali, hůř než ke zvířatům. Martin Parma 9.D
Psali jsme slohovou práci... Popis pracovního postupu – batikování: Na tričku si uděláme uzly, které svážeme provázkem. … vymáčkneme vodu a stříháme uzly. Uzly vhodíme do koše a dodáme do dvou sáčků. Až bylo tričko uvařené... Na kouskách trička uděláme chumel. Začali jsme odšmykávat špagáty. Poté napustíme hrnec vodou a začneme ho vařit … 6.C
Charakteristika – To jsem já: Uprostřed obličeje je jeden pár zelenomodrých očí. Jako správný sourozenec nemám moc rád svého bratra. Mé vlasy mají barvu špinavého blondu a mám hnědé vlasy. Jinak jsem takový průměrný puberťák. Ve škole to jde se mnou z kopce. Kdybych byla o něco hubenější, tak budu i o něco veselejší. Postava, ve které se světu ukazuji, je vysoká 168 cm. Vlasy jako ovčí vlna... Ve škole jsem hodný, ale pokaždé, když skončí škola, přeskočí mé jádro na výbušný typ. Jsem hodně kamarádský a nikomu zbytečně nedělám naschvály, kromě mého bratra. Pod očima visí mírně zakulacený nos. Jsem celkem nízká a vím, že nohy, které vlastním, narostly krátké. K jeho nejoblíbenějším předmětům patří tělocvik, hudebka a cokoli, v čem je čas na pití kofoly a srandu. Jdu zdolat další rybu a s postavou v rybníce jsem docela spokojen. Ta holka, která jsem já, má … Pod celou hlavou, která je nasazena na krku. Tělo, které nosí oblečení, je postavou vysoká. Povahu, kterou holka vlastní, nebo spíš já, ráda jezdí na kole a na bruslích, která chodí ráda na výlety a tábory. Nejraději za předměty považuje Vv, Pč a informatiku. Fuj, to jsem se lek takový gřinč stojí mu vlasy. Pod nimi se sklání průměrné čelo. Obočí černé barvy leží pod čelem. Hnědé svítící oči jsou zasazeny v dulcich. Mezi oky je zasazen celkem placatý nos s dvěma dýchacímy otvory které funí na věčně ukecaná ústa vnich je 28 lesknoucích se zubů, drží je kulatá brada zasazena na krasnem krku které drží svalnatá ramena a sportovní tělo. Prostě jsem king. 7.C
Nosím brýle, mám dvě uši, dvě oči, nos a pusu. Uši mi překrývají vlasy. Dlouhé vlasy mi splývají s mojimi hnědými oči. Já si nemůžu pomoci, ale strašně se mi líbí
moje oči. Jsem chudé a dlouhé postavy. Můj vzhled je takový vysoká. Oči se po ránu zbarvují do modra. Ovládám i různé obličeje. Vlastnosti: Je výjimečná v tom, že je taková jediná ve světě, protože KAŽDÝ člověk. Také jsem „obalen“ přáteli. Ras jak jsem přišel ze školy, byl jsem hrubý na bráchu. S kamarády se směju vtipům, které vyprávím, jsem vtipný. Jsem čilejší, během dne aktivní. Jinak všeobecně se vidím, jako úplně v pohodě kluk. Nerada urážím kamarády, ale když si to zaslouží, tak klidně urážím. Jsem strašně upřímná v některých věcech. Mám několik zájmů. Jsem hodně přátelská a bez kamarádů by ten život nebyl ANO! Je velmi rychlý, hbitý a velmi rychle reaguje na podněty. Je opravdu výjimečná, protože každý člověk je výjimečný. Je zvláštní kluk, někdy si myslí, že na to má a že tak musí být, ale přitom je to nesmysl. Jsem energická, takže lehce ujdu i delší trasy. Ke všem bývá zodpovědná. Jsem opravdu inteligentní. 7.A
Úvaha S rodičema se dá taky někdy o něčem mluvit a ze psem sme taky kámoši. Myslíte si, že jsem se svými kámošemi spokojen? Se svojemi kamarády jsem celkově spokojen. Jsem rád, že mě lidi jak štakš berou. Nevím, co bych si bez přátel počil. S kamarády můžeme hrát sporty. Je to nepředpokladatelné. Každý má někde na světě nějakého svého kamaráda. Jsou sto let za opicama. 8.C
Filipojakubská noc Konečně! Po dlouhém roce konečně zas můžu oprášit své koště a hůlku a znova se ukázat na světě. Už se nemůžu dočkat! Svůj dům jsem obrátila vzhůru nohama a nemůžu nic najít! Kde mám svoje šaty? Asi si je zajdu půjčit k Verči! Ale radši ne, ona se mi zas bude chlámat! Ty musím najít. A najednou kolem mě proběhla kočka. ,,Hej či, či, čííííííííííííí poď sem! Čičino, co to máš na sobě? Ty harante, to jsou moje šaty!!“ A v tu chvíli začala po domě honička! Po pár hodinách, když už kočka sotva chodila, jsem svoje šaty přece jenom získala. A už jsem si to promenádovala k picerce, kde jsme se měly sejít. Měla jsem šílený hlad a snědla jsem skoro všechno, co mi přišlo pod ruku. Na druhý den mi bylo samozřejmě parádně blbě, ale stejně to stálo za to. Verča Hrubišová 7.C
V 8 večer si musíme my čarodějnice dávat pozor! Zajdeme do sklepa a vytáhneme košťata, až na mě, já jsem si koupila nově košťátko! To se na Radhošti vytáhnu! Ještě musím sehnat pár přísad na lektvar. Líh, pepř, rum,… No spoustu věcí. To bude! Mám i novej ohoz. Tak se tam holky sejdem (Radhošť 22:00) - Kikina, Zuzka, Denča N., Já (Terka), Bája, Verča B., Verča H. a Denča H. P.S. Minule to málem schytala Denda H. Terka Dumbrovská 7.C
Slet čarodějnic Zuzana V. přiletí na nejnovějším vysavači značka ježisáč 5000 a setká se s Terezou D., ta přiletí na nymbusu 2009 a připojí se k nim paní učitelka Ondryášová, která přiletí na nejnovější učitelské katedře, kterou si vypůjčí z třídy 7.C a ještě se tam přidají další paní učitelky, které poletí na létajících židlích z třídy 7.C. Sraz na Radhošti, každá vezme nejsilnější lektvar na očarování žáků, jste srdečně zváni. Čas přesně ve 24 hodin. Adam Mihál 7.C
Čarodějnice Čarodějnice známe z pohádek, jak kouzlí, mají různé čarodějnické knihy a dělají různé lektvary. Ale je tomu vážně tak? Opravdu čarují? My to víme, ale každý zná čarodějnice trošku jinak, nebo snad ne? Já vám povím, ale spíš napíšu, jak si myslím, že vypadá slet čarodějnic. Tyhle čarodějnice žijou normálně jako my, i když normálně čarují. Ale když přijde jejich den, každá čarodějka to ucítí, že je jejich čas se připravit. Každá, ale úplně každá čarodějka musí mít koště, jinak to není čarodějka, ale podvodnice. Jak se všechny sejdou, jsou rády, že se zase vidí a že můžou ukázat, co nového umí. Čarodějnice musí mít koště, čarodějnický klobouk, oblek pro čarodějnice, knihu kouzel a lektvary. Čarodějnice samozřejmě vaří lektvary a učí se novým čárům a zaklínadlům. Taky přiletí malé čarodějky a nově nezkušené budoucí čarodějnice, které se učí novým čárům. Taky si musí dát pozor, aby je nikdo nezahlédl, jinak by šly na hranici, kde se čarodějnice upalují! Radím vám, čarodějky, dejte si dobrý pozor! Jenže den je krátký a čarodějky se musí rozloučit tak, že udělají nějakou velkou čarodějnickou oslavu. Než odbije půlnoc, musí se vrátit domů a až za rok se zase uvidí. Jestli si takhle slet čarodějnic nepředstavuješ, nevadí, aspoň si ho představíš ještě úžasněji než kdokoli jiný. Pozor, i kouzla můžou být kolem nás... Markéta Juříková 7.C
Slet čarodějnic Když je slet čarodějnic, tak se všechny čarodějnice sejdou na nějakém místě, které si určí už předem. Některé tam přiletí na koštěti, některé přiletí na orlovi, a dokonce přijedou i novým krásným autem. Podle toho, jak se které čarodějnice chce. Na tom srazu si povídají o různých věcech, které se jim staly za uplynulý rok a o tom, jak se zjistí, že ji upálí. A tak se udělá oheň. Všechny čarodějnice se okolo ní seběhnou, chytnou ji a hodí ji do ohně. Míša Dobiášová 6.C
Slet čarodějnic „Tohle je můj nejlepší den jednou za rok,“ povídala Pepka a její starší sestra Zdepka jí povídala, že se bude bát. Začalo se stmívat a po obloze se vznášely různé čarodějnice, které létají na smetáku, židlích, talíři, a dokonce v květinách. Pepčina maminka řekla, ať se jdou holky připravit, že za 15 minut odlétají na sraz čarodějnic
do nedalekého lesa. Pepka se moc těšila, protože uvidí své kamarádky a protože musí přiletět na něčem neobvyklém. Přemýšlela a pořád přemýšlela, až pak jí přiletěla slupka od banánu rovnou do obličeje a řekla si, že přiletí na ten sraz na slupce. Maminka zavolala: „Odlétáme.“ Letěli jsme 5 minut. Maminka na záchodové míse, Zdepka na kýblu a já na slupce od banánu. Když jsme přiletěly, šla jsem hned za svýma kámoškama, sestra za svou partou a maminka za tátou. To byl můj nejlepší let. Peťa Kutajová 6.C
Čarodějnice má černý klobouk a černého kocoura. Většinou lítá na svém koštěti, které je pravděpodobně začarované. Měla by mít nějakou bradavici na nose a je oblečená v černém plášti nebo co to vlastně je. Čarodějnice jsou prostě celé v černém. Samuel Očenáš 6.C
V noci ze dne 30. 4. na 1. 5. se konají slety čarodějnic. Takové novodobé čarodějnice už nevypadají jako dřív - roztrhané několikrát pošité šaty, velký nos, dlouhé zašmodrchané vlasy, ale jsou to normální lidi, kteří mají nebo věří v nadpřirozené bytosti. Taky už nebydlí kdesi v lese v chýši, nýbrž normálně v domech jako my (většinou nebydlí ve městě, ale někde v přírodě). Každý rok se takto slétají a povídají si své příhody a úlety za celých 12 měsíců. Slétají se na starých hradech a zříceninách. Kdysi se čarodějnice upalovaly, dnes už se to nedělá, novodobé čarodějnice se už nemusí bát. Katka Žingorová 6.C
Novodobé čarodějnice. Já si novodobou čarodějnici představuji takto: černé malé a nápadné auto, konkrétně Honda Jazz. Byt tak možná 5+1 na ty jejich slety a pokusy a knihy a všechno možné. Kámošek na 100 000, aby mohly dělat co nejvíce pokusů. Kosmetika, ta nejznamenitější na celém světě, možná značky „Čarodějfaktor“. No ale hodné sousedky, aby jim nevadily ty nenápadné kamarádské slety a rámus. Černé oblečení, černé lodičky a tenisky. Práce by měla být možná tak na zametání podlahy nebo krmení zvěře. Na pokusy a knihy bych doporučovala jednu velkou místnost o velikosti 100 m2. Taky nějakou elektrickou kytaru na vyblbnutí a pozor, žádné mužské čaroděje. Není potřeba čarodějnicím vykouzlit v hlavě lásku. Lucka Romanovská 6.C
Přijali mě! Ještě teď se při vzpomínce na mé přijetí divím, že jsem nezbořila školu. Hlavně proto, že obchodka byla škola, na kterou jsem chtěla jít ze všech nejvíce a zároveň to byla škola, na které byla nejmenší šance, že mě přijmou. Vešly jsme s mamkou do školy a tam byly vyhlášeny výsledky. Mé číslo 409 bylo podle všeho přijato. To jsem brala samozřejmě jako omyl. Ale jakmile mi dali do ruky dopis s tím, že mé přijetí myslí vážně, vyhrkly mi slzy a křičela jsem štěstím do té doby, než mě mamka vyvedla ven a uklidnila. Tahle škola zvítězila na plné čáře. Petra Kanioková 9.A
Nejdříve mi volali ze soukromé školy, že mě vezmou a ptali se, jestli na tu školu chci 100%, ale já jsem čekala na jinou. Přišly mi dopisy ze všech škol a byla jsem přijata na všechny. Možná to bude znít trochu sebevědomě, ale já jsem věděla, že mě přijmou na všechny. Hlásila jsem se na školy, o kterých jsem věděla, že můj průměr bude dostačující. Měla jsem 1,8 a škola, kterou budu navštěvovat příští školní rok, brala do průměru 2,4. Ostatní školy mě nějak nezajímají, ty jsem si vybrala jen kdyby mě na tu mou vyvolenou nevzali. Od 1. září nastupuji na Střední školu obchodně podnikatelskou ve Frýdku-Místku. Monika Bartošíková 9.A
Když jsem se dozvěděl, že jsem přijat, měl jsem radost, ale ne zase tak velkou. Tohle rozhodnutí jsem očekával. Radim Švrček 9.A
PŘIJATA V pondělí 16. března byl den, kdy měly už být výsledky o mém přijetí na netu. Od rána jsem nervózně přečkávala ten dlouhý den, až byl skoro večer. Bylo půl sedmé večer a já sedla k PC, rozjela webové stránky střední školy strojírenské a dopravní. Tam byly výsledky rozděleny podle jednotlivých oborů, já rozklikla „dopravní prostředky“. Měla jsem číslo 55. Tož jsem řekla rodičům, že už jsou výsledky na netu. Taťka přišel a přisedl si. A už jsme se spolu dívali. Šipkou na klávesnici jsem sjížděla dolů a koukala do tabulky, jestli tam není někde to mé číslo. Tajně jsem doufala, že jsem se tam dostala. Bum! Číslo 55 na 21. místě, takže přijata. Já vykřikla tak hlasitě, že to i s taťkou škublo. Objala jsem taťku, mezitím mi stačily vyhrknout slzy v očích a pak jsem utíkala za mamkou do obýváku. Tož jsem ji taky štěstím objala, ona mi popřála hodně štěstí, i když vím, že z toho mého oboru moc nadšená není. Ale to je jedno! Pak jsem ještě začala radostí skákat a běžela dolů za babi, která mě stačila seřvat, co dělám takový kravál. Ale potom, co jsem jí řekla, co se stalo, to pak mi přála. No ještě jsem nestačila ani vydechnout a všem ostatním jsem to dávala vědět, přes icq, sms, telefonáty, no prostě všemi směry. Radost byla veliká a jsem ráda, úplně moc. Snad ten státní zaměstnanec, tedy policista, někdy Linda Rajnošková 9.A bude.
Od doby, co jsem dostal pololetní vysvědčení v 9. ročníku, jsem věděl, že mě vezmou skoro na každou školu, takže jakmile jsem dostal dopis o přijetí, jsem ho ani nemusel otevírat. Ale přece jsem ho otevřel a přečetl. „PŘIJAT!“ stálo v něm. Dočetl jsem, odložil dopis stranou a pokračoval ve své obvyklé činnosti. (Střední průmyslová škola stavebnictví) Ondřej Řezníček 9.A
Kniha Knihy mohou být tlusté nebo tenké. Já mám ráda napínavé Četl ti někdo příběhy, protože se ráda bojím. Když čtu, zapomenu na pohádky před všechno kolem a věnuji se jenom té knize. Chtěla bych se spaním? také stát hlavní hrdinkou, bylo by to určitě dobrodružné Otázky pro 3.B a akční, měla bych odvahu, kterou ve vlastním životě nikdo (3) nemám. Když čtete knihu, můžete si představovat, jak to maminka (11) tam vypadá, jaké má hlavní hrdina pocity a co si myslí. tatínek (2) U filmu to tak není, protože je dědeček (1) Kde nejraději čteš? vše dané a na představy není sestra (1) v pokoji (8) čas. Proto se mi víc líbí knížky. já sám (2) doma (3) Nejvíce času strávím s knihou na posteli (2) na nějakém tichém místě, kde v posteli (2) mě nikdo neruší a kde můžu o knížce přemýšlet. v kuchyni v Nejčastěji si půjčuji knihy z Městské knihovny podvečer (1) a nejraději mám knížky od Thomase Breziny, protože jsou napínavé. Baví mě číst večer, pak se dívám z okna a přemýšlím, co by se stalo, kdyby se objevilo to zjevení z knihy. Nevím, co bych dělala, asi bych začala řvát. Možná už se to některým lidem přihodilo, Proč číst? ale mně ne. - kniha nás naučí číst V televizi běží soutěž Kniha mého - dříve usnu, když mi ji někdo přečte srdce. Kdybych měla já říct, jaká - když čtu knížku, mám pocit, že jsem v ní je kniha mého života, vyhrál by - kniha pro mě znamená uvolnění a pohodu Thomas Brezina a jeho Penny - hodně času na čtení a sedm bílých tlapek. Nechte - je pro mne dobrý kamarád medvěda žít. - pohádkové knížky mívají srandovní Myslím si, že by lidé měli více obrázky číst, ať se jim rozvíjí fantazie. Ale to je jen jejich věc. Pro mne knihy znamenají hodně. Veronika Kuběnová 8.C
Kniha mého srdce - učitelé p. uč. Maňasová: Agatha Christie – detektivky p. uč. Gróf: Kája Mařík – Školák p. uč. Machová: E. M. Remarque p. uč. Šmírová: Mikeš p. uč. Korčeková: Vejce a já p. uč. Papicová: Šifra mistra Leonarda p. uč. Pustějovská: Vejce a já Ptala se Veronika Kuběnová 8.C
Kniha mého života – žáci 1.A: v seznamu se objevilo 16 knížek, 5.A: vítězem by se stala knížka Mašinka celkem 24 knížek, vítězí Rychlé šípy Tomáš a Krteček (po 2 hlasech) 6.C: celkem 17 knížek, vítězí Krteček 2.B: celkem 20 různých knížek, nejvíce těsně následován Ferdou Mravencem hlasů získal Ferda Mravenec a knížky 7.C: Husí kůže celkem 19 knížek, vítězí Harry Potter pronásledován Krtečkem 2.C: celkem 18 knížek, dva hlasy pro 8.C: Harry Pottera celkem 16 knížek, nejvíce hlasů pro Krtečka a Léto za všechny prachy 3.B: celkem 19 různých knížek, vítězí 9.A: Pohádky Boženy Němcové celkem 14 knížek, vítězí My děti ze stanice ZOO 4.C: celkem 12 různých knížek, bez vítěze Takže tak. Naše minisoutěž skončila bez jasného vítěze. Mohli bychom počítat, zda příznivci Harryho jsou početnější než fanoušci Krtečka či by Ferda dokázal sehnat dostatek hlasů ve druhém kole. Objevila se různá překvapení, kdy knížky pro malinké četli ti největší, ale otázka zněla – která knížka na vás nejvíce zapůsobila... Takže si nechme každý svou knížku, ke které se budeme vracet, když nám nebude moc veselo, anebo právě tehdy, když nám veselo bude.
Malý dárek pro přírodu... každá domácnost bude chovat tři slepice (likvidace biologického odpadu) - výhody: domácí vajíčka zdarma, nemusí se vyhazovat zbytky jídla - nevýhody: ti, kdo bydlí v paneláku, by asi měli problém, uklízet po slepicích a krmit je. To by bylo hodně náročné. Představte si modelku, která se stará o tři slepice, to snad ani nejde. Prostě – je to úplná blbost. Magda
- výhody: nevyhazovaly by se zbytky jídel do popelnic - nevýhody: celý panelák by vypadal jako velký kurník. Všude neuvěřitelný smrad. Jak známe lidi, určitě by si navzájem slepice pokradli a bylo by po nařízeních... Tereza
Nedokážu si představit, že bych se ráno probudil a vedle mě by byly tři slepice. Když budu chtít jít na záchod, nemůžu, táboří tam slípky. A ještě k tomu v paneláku – to by bylo šílené. Když jsem byl menší, měli jsme doma slepky a jednoho kohouta, který mě ďobal do zadku. Já na něj: „Hodný kohoutek...“, ale jak se přibližoval, dostal jsem strach a začal utíkat. Kohout mě vždy dohnal a ďobl do zadku. No prostě, bylo by to šílené. Někde v jiné zemi, kde nemají takové nařízení, by se divili, co to přijelo za chovnou stanici, kdybychom se slepicemi jeli na dovolenou. Kdybychom jeli autem, všude by stály kolony, protože by všichni venčili slepice. Navíc by všichni byli bez peněz, protože by jim kury zakousávaly kuny či psi nebo jiná zvěř. Přijela by teta z Rakouska a na brance by byla cedule Já si svá vejce ohlídám a co ty? Nebo tabulka Tady hlídají tři šílené slepice! Co by si teta pomyslela? Mirek - výhody: slepice by snesly vejce, sežraly zbytky jídla a pak bychom je mohli sežrat my (slepice). Chovat bychom je mohli v klecích jako králíky a používat třeba na cvičení loveckých psů... - nevýhody: byl by binec na zahradě a ráno by nás budily, ale před 50 lety to bylo asi upa normální. Mohly by se více prodávat špunty do uší a musely by být dopravní značky Pozor, slepice! Jan počítače a www stránky by sloužily pouze k vyhledávání informací (úspora elektřiny) - toto nařízení by mi vadilo, protože bych nemohl chodit na nějaké zábavné stránky a hrát různé hry. Výhody by nebyly asi žádné, ale informace dostaneme i z těch her, takže je to v klidu... Matěj televizní vysílání bude končit ve 21 hodin (úspora elektřiny, vyspaní lidé více vyrobí a vymyslí) - když by televize v devět vypnula, možná by šel někdo spát, ale ostatní by si zvykli na nový režim. Elektřina by se neušetřila, protože by lidé zapínali televizi už třeba v sedm ráno a vypínali až ve 21. Žádný superfilm by nebyl pozdě. Ten, kdo sleduje nějaký seriál, který začíná třeba v devět, by musel vstát už v pět. Je to nevyhovující nařízení.... Michal
auto musí být obsazeno nejméně třemi lidmi (úspora paliva, lepší parkování ve městech) - člověk pojede do práce, musí vzít celou rodinu s sebou, dovézt ji do práce a zpátky by jeli busem a odpoledne zase zpět. Nebo by se musel domluvit s kolegy, že by jezdili každé ráno spolu, nebo brát stopaře. Mohl by si také na to zřídit živnost. Radmil - výhodou by bylo, že by ubylo aut. Kdyby byl někdo sám a potřeboval někam rychle odjet, měl by smůlu. Nedovedu si představit, jak by to dodržovali lidé, kteří nemají rodinu a nikoho by nemohli vzít s sebou. Nebo by vznikli profesionální spolujezdci. Kamila cena alkoholu se zvýší o 87% (vyšší podíl alkoholu v benzínu aut) - bylo by méně bouraček pod vlivem alkoholu. Bezdomovci by místo krabicového vína kupovali chleba. Postiženi by byli také lidé, kteří mají třeba vinárnu. Petr - stávalo by se méně silničních nehod, za které můžeme poděkovat opilým řidičům (opilý řidič – veselý vrah). V nemocnicích by se objevovalo méně lidí s otravou krve alkoholem. Nevýhodné by to bylo pro kupující, místo 200 Kč za Metaxu by platili téměř 400 Kč. Myslíte, že by se jim to líbilo? Určitě ne! Marek výuka ve školách začne v 9 hodin, končit bude v 17 hodin (úspora energie) - některým by se líbilo ráno si přispat, ale kdybychom měli být ve škole tak dlouho? Celý den ve škole a volna bychom si skoro vůbec neužili. I když musíme chodit na sedm nebo na osm, zbývá nám odpoledne dost času pro sebe... Sabina - kdybychom chodili na devět, mohli bychom si více pospat. V zimě, když bychom končili v 17 hodin, je už tma, takže by se moc energie neušetřilo. Když půjdem do školy v devět a zpátky v pět, je to zabitý celý den. Hana - výuka ve školách by měla být maximálně čtyři hodiny, ale i v sobotu a neděli. Přišli bychom do školy na sedm hodin a v jedenáct bychom šli domů. Marek K. - kdyby škola začínala v devět, bylo by dobré, protože bychom spali o něco déle. Když by končila v pět, bylo by málo volného času a nestíhal bych trénink a bylo by to prostě divné. Jan B.
Otázky naší třídy (3.B): Napiš pět lidí, které vždy pozdravíš: - učitelky, sousedy, doktory, úředníky, prodavačky - policii, prodavačku, učitelku, uklízečku a spolužáky - paní učitelku, paní doktorku, zubaře, neznámé osoby, kamarády - paní učitelku, sousední osobu, maminčiného příbuzného - svou tetu Míšu, svou tetu Barboru, paní učitelku, Radku, pak Káju a psa Ferdu - paní učitelku Vašíčkovou, paní učitelku Dobíškovou, pana učitele Krále, dědečka, kamarády - učitelku, ředitele, kamarády, prodavače, maminku, tatínka
Proč se lidé zdraví: - aby si zpříjemnili den - aby k sobě navzájem vyjádřili úctu. přejí si, aby se jim den povedl. - pro radost - protože se mají rádi - zdraví se proto, že se chtějí uvítat a přejí tím úctu - zdraví se, protože se znají. Kdyby se nezdravili, vypadalo by to, že se neznají. - protože jsou slušně vychovaní, mají se rádi a nejsou nepřátelé a ať se jim všechno podaří a ať mají krásný den, večer, noc, odpoledne.
Moje oblíbená květina (9.A) Mám ráda trumpety. Je to moje nejoblíbenější květina, protože ji kdysi pěstovala babička. Vždy, když jsem přišla k ní, krásně provoněly její byt. Květina je moc hezká a vždycky, jak ji vidím, tak si vzpomenu na babičku. Mojí nejoblíbenější květinou je růže. Možná si hodně lidí řekne, že už je ohraná, ale mně to nevadí. Samozřejmě je plno jiných krásných květin, ale k růži mám vyloženě citový vztah. Vyjadřuje podle mě strašně hodně pocitů a zároveň je taková tajemná. Růži mám prostě nejraději. Kopřiva – hezky voní, pálí, má krásnou zelenou barvu, je jí všude plno. Kde se podívám, tam roste a je zadarmo, tak pro ni nemusím chodit daleko. Když dostaneš od kluka červenou růži, připadáš si krásnější. Poté si přivoníš a rozplyneš se jako čokoláda na slunci. Masožravka. Líbí se mi její láčky, které, když přistane moucha, se začnou ihned zavírat a mouchu chytnou. Masožravka je tedy prospěšná tím, že zahubí a pochytá mnoho much. A není ji třeba ani hnojit. Šťovík – dá se jíst a moc mi chutná. Je ho všude dost, takže nemusím mít strach, že ho budu mít málo. Když ji natrhám do kytice, nemusím se bát, že by uschla, protože ji doma sníme a zbytky z okna ven! Mám ji ráda.
Moje oblíbená květina je plevel. Nemusíš se o ni starat a roste sama. Prostě kytka mých snů. Slunečnice od doby, co jsem jich vloni dostala asi pět od jednoho synka. Líbí se mi také proto, že roste jen jedno roční období a má zajímavé barvy. Moje oblíbená rostlina je třešeň. Na jaře hezky kvete a voní, v létě má hezké červené plody a na podzim se dá konzultovat v tekutém stavu. Je to velký strom, který se mi prostě hodně líbí. Je to květina, kterou dostávám vždycky na narozeniny a svátek. Jsem už na ni zvyklý. Dostávám ji už od tří let, a proto jsem si ji vybral. Jedině tuhle si pamatuji.
Už vím proč, aneb Chci být chytrý jako encyklopedie 2. KOLO LITERÁRNÍ SOUTĚŽE - UŽ VÍM PROČ Papoušek Anežka Pražáková (2.A) Bez ohledu na své stáří, všemi barvičkami září. Barevný ocas, barevné křidýlko, usedá na své bidýlko. Starosti netíží jeho hlavičku, vyhlíží malou holčičku. Ví, že každý večer a každé ráno o zrní má postaráno. Holčička nad jeho krásou žasne, papoušek je kamarád, to je jasné.
Druhé kolo literární soutěže bude probíhat obdobně jako kolo předchozí. Omezena je zde pouze forma práce. Ta je jednotná pro všechny ročníky, které se soutěže zúčastní. Jde o báseň. Žáci si podle zadání vyberou z encyklopedie zvíře, živočicha či prostředí. Na tento námět pak složí báseň, která bude mít alespoň dvě sloky. Křeček Natálie Šenková (2.A) Máme doma křečka, zrnéčka sní všecka, a pak se rád točí - na kolotoči. Napije se vodičky, jde spát do své boudičky.
Kocourek Mourek Míša Žingorová, Kristýna Biolková (2.A) Ten náš Mourek neposeda, ke snědku si něco hledá. Myšku, piškot, smetanu, schová se nám do stanu. Po ránu si vyspává, v noci loví, kde se dá.
Myška Jana Cibulcová (2.A) Na zápraží myška stojí, každý se jí u nás bojí. Mamka výská, já hned křičím, zdá se, myška není ničí. Pojď, kočičko, chytneme ji, než nám v spíži všechno vyjí.
Veverka Nikola Štefková (2.A)
Můj kůň Ondřej Tuček (2.A)
Veverka je plaché zvíře, uteče mi v každé díře. Když je ještě maličká, nejdou vidět očička. Ve větru jí ocas věje, na všechny se shora směje. Oříšky má tuze ráda, zoubkama je rozlouskává.
Mou zábavou jsou koníci, malí, hezcí poníci. Jezdím za nimi na kole, mám to kousek přes pole. Sbírám chleba, rohlíky na oběd pro mé poníky. Koně si sám osedlám, do klusu se v klidu dám.
Co si povídají a myslí zvířata v učebně přírodopisu? Jsem orel skalní a na svůj život vzpomínám nerad. Ale teď jsem rád, protože pozoruji tetřeva hlušce a když se škola zamkne, tak se spolu mlátíme a hrajeme na hoňku. Adam Mihál 7.C
Jsem tetřev hlušec a jsem zde nespokojen. Musím hledět do stropu, lépe mě vážně umístit nemohli. A k tomu všemu sedím na klacku, který co nevidět spadne. Vidět stejně nic nemůžu, protože mám oči plné omítky a prachu. No prostě – hůř jsem dopadnout nemohl! Radek Jendrol´ 7.C
Tady v učebně přírodopisu je nuda. Jsem vycpaná kachna a vůbec mě to tady nebaví. Nikdo si mě nevšímá, jsem pro ně jenom vycpaná kachna. Někdy je tady rušno, střídají se tu děti a my je pozorujeme, co dělají a co se zrovna učí. většinou je tady ale nuda, proto radím všem zvířatům – snažte se z klece utéct, protože být vycpaným zvířetem je veliké prokletí. Markéta Juříková 7.C
Jsem orel skalní v učebně přírodopisu, ale už jsem bohužel vycpaný. Za svého života jsem byl pružný a velmi hbitý. V učebně jsem největší. Když skončí škola, všechna zvířata oživnou a já jsem jejich král, protože jsem největší a nejsilnější. Někdy se některá zvířata zblázní a já je musím uklidňovat. Ale i tak mám rád tenhle život. P.S.: Za nejhodnější třídu považuji 7.C Radek Střalka 7.C
Vycpaná žluna Au!!! Ty harante! Už zase mi trháš mé krásně žlutozelené peříčka! Tož tos přehnal! Už se nebudu kavce líbit! Pomstím se ti, hošánku! Ale jak se vlastně jmenuje? Ale
počkat, někdo na něj volá: ,, Jendrol´, ty ...!“ Ha a teď to má spočítané, tak! HAHAHA!! Vytrhám mu všechny chloupky na jeho těle, nevynechám ani chloupek! Bude trpět, hošánek! Hop, ďop, klov a ťuk a je z něho krásné oďobané kuře! Pro příště tady máte všichni výstrahu, co se s váma stane, když byste se chystali k něčemu podobnému! Verča Hrubišová a Verča Balcarová 7.C
Moje oblíbená květina (9.D) Nejraději mám asi růže. Nejvíce ty rudé. Jsou rudé jako krev, která nám proudí tělem. Jsou pro mě takovým symbolem života., který nás každým dnem provází. A také proto, že růže mají plno různých odstínů, barev a míchání. Pampeliška. Protože kvete žlutě a je jich hodně. A jde z toho udělat víno nebo med. Nemůžu přesně říct, která květina se mi líbí. Mnoho jich je krásných, ať už jsou to fialky, které tak krásně voní, či růže, které vyjadřují jemnost a svou barvou vyjadřují to, co osoba, která kytku darovala jiné osobě, cítí. Anebo orchidej, která i díky svému jménu a obzvlášť vzhledu je tak záhadná a hlavně krásná. Mám ráda růže, protože vypadají hezky. Růže, protože píchá a pěkně voní. Mě se líbí květina, která je právě nalevo za mnou. Mám ji rád, protože jsem ji přivedl ke květenství. Jakou kytku mám nejradši? Skoro jako každý mám ráda růži. Je hezká a pěkně voní. Mně se líbí růže. Její trny jsou ostré a při silnějším dotyku se zraním. Krásně voní a její vzhled je překrásný. Moje oblíbená kytka je růže, protože je pěkná i když uschne. Mám rád řepku olejku, protože se z ní vyrábí bionafta. Moje oblíbená rostlina je chmel, protože se z něho vyrábí kvalitní a dobrý zlatý mok, takže pivo. Moje nejlepší rostlina je smrk ztepilý, protože se z toho dělá máj. Mám ráda bílé růže, protože jsou takové čisté a jasné. Když se na ni podívám, tak prostě z ní jde taková pozitivní energie. Ale jinak mám ráda všechny květiny. Červené růže, protože jsou pěkné, mají pěknou barvu a pěkně voní. Kaktus – nikdo ho neutrhne a každého píchne. Nejraději mám bílou orchidej, a to protože o ní zpívají Eva a Vašek a musím říct, že je to fakt chytlavý song. Já mám nejraději Alstromerii, protože krásně voní a má nádherné květy. Nejlepší jsou stromy, na kterých jsou šišky. Mám na nich rád hlavně šišky, protože se mi líbí jejich tvar a to, že pěkně hoří, když je zapálíte, mají zajímavou vůni a zajímavě praskají.
Moje oblíbená květina (nejen učitelé) p. uč. Korčeková – slunečnice, je p. uč. Pavla Maňasová – kopretina, je radostná, veselá, velká, nejraději dvě krásná. nebo tři. Maruška 1.A – růže, protože voní. p. uč. Sivková - chryzantéma, zalíbila se Lucka 1.A – tulipán, líbí se mi, protože mi, když jsem si prohlížela čínské má různé barvy. malby tuší, byly tam krásně Denisa 8.C – bílá růže, protože namalovány. zdůrazňuje něhu a nevinnost a nejlepší p. uč. Alena Maňasová – frézie, je dostat ji od milovaného člověka. nádherně voní. Filip 9.C – nemám oblíbenou, nemám p. uč. Friedlová – fialka, je pěkná, líbí rád květiny. se mi celý život. Martina 9.C – růže, protože je nejhezčí. p. uč. Kociánová – růže, křehká, voní Lada 7.A – masožravky, protože jsou a je jemná. zajímavé, jak žerou mouchy. Kateřina Holubová a Sabina Tománková 8.C
Kde to žije, tam (jsem já)... Kde žiju... No, tak ve škole to určitě není, ve škole většina lidí usíná a já jsem mezi nima. Ale místo, kde neusínám a vždycky žiju (když nejsem opravdu vyčerpaná), je na tanečním parketu v naší taneční „skupině“ New SD. Ale na druhou stranu, i když jsem utahaná, dá se tančit, protože tancem se dá vyjádřit všechno. Ale toto je opravdu místo, kde obživnu. Ale je jich i více, než jenom toto. Mi prakticky stačí být někde s lidmi, na kterých mi záleží, mít možnost s nimi komunikovat a už to jede. Prakticky by se dalo říct že žiju všude, krom školy. Já ožiju na fotbalu, protože na něm můžu dělat kraviny. A ještě ožiju tam, kde je sranda. Kde ožívám? Rozhodně v obchodech. Ale ne v těch, kolem kterých chodím a dívám se do výloh a s plačtivýma očima sleduju cenu toho krásného oblečení, ale v těch, do kterých přijdu a očima přelítám z jedné krásnější věci na druhou. Kdy mám v sobě dost energie je, když slyším krásnou hudbu. To se mi chce hned tančit. Místo, kde ožívám, je můj pokoj, nejlepší je, když si pustím hudbu hodně nahlas, sednu si a dívám se na rybičky. V tuto chvíli ožívám. Žiju tam, kde je hudba a moji přátelé. Taky tam, kde jsou nějaké koncerty. Vím, že tam nuda nikdy nebude, tak nemám důvod být znuděný. Na těch místech se žije, i kdyby se nechtělo. Ožívám tam, kde se mi líbí a cítím se na tom místě dobře. Žádné znuděné prostředí. Je jedno, kde jsem, hlavní je s kým. Někde, kde je příjemně. Ale nyní mě nic nenapadá.
Kde ožívám? Já ožívám na závodech. Jakmile dojedu na závody a uvidím všechny ty známé tváře, které jsem celou zimu neviděla, jsem zcela jiný člověk. Vždycky jsem strašně ráda a když je vidím, jsme super parta. Ale nejlepší je, když jedem na vícedenní závody, protože vždycky večer můžeme dělat kraviny a je to strašná sranda. Místo, kde ožívám, je pouze náklaďák. Vždy, když do něj nastoupím, ucítím tu zvláštní vůni. Vlezu si do spaní, pustím si hudbu a jdu relaxovat. Když jsem v náklaďáku, plně ožiju a mám chuť do všeho. Já nejvíce ožívám na nějaké výstavě, kde je nějaká zemědělská technika nebo pily. Tak určitě mi je nejlíp s mými přáteli, a to už mi je jedno, kde jsem. Ale kdybych si měla vybrat místo, je to určitě v nějakém tanečním klubu s mými přáteli. A také na tréninku, když tančím. Ožiju tam, kde mám své přátele. Lidi, které mám ráda, lidi, se kterými se nikdy nenudím. Prostě ožiju vždy, když jsem s nimi. Držím heslo: Všude žiju, ve škole umírám. Ne, sranda. Místo, o kterém můžu říct, že tam žiju, tak to přesně nevím. Není určité místo. Žiju všude, kde je sranda, jsou tam skvělí lidé a není tam nuda. Protože aby se žilo, nesmí být nuda, Jedno takové místo je na place v Trojanovicích, kde má parklé auto pan Skapka. Tam se snad nikdy nenudím. Bývám tam s nástupcem na jeho trůn, Jiříkem. Tam je vždycky co dělat a tam se nenudím. Já ožívám v latině. Vždycky, když tančíme, tak se uvolním a je to zábava. A ještě ve sprše. 9.D
Florbal Myslím si, že jste o florbale už někdy slyšeli. A víte taky, že hráči Sokolu Frenštát obsadili 1. místo jak v Regionální soutěži, tak i v Oblastním přeboru a stali nejlepšími hráči Moravy a Slezska? Regionální soutěž se hrála 3 dny a hrálo se v ní asi 7 zápasů a z toho vyšel vítěz, kterým je už zmiňovaný Sokol Frenštát. Na rozdíl od Regionální soutěže se Oblastní přebor hrál jenom jeden den a to bylo 18. 4. 2009. Sešly se tam nejlepší týmy z Moravy a Slezska. A hrály se jenom 4 zápasy. Aby se rozhodlo o vítězi celé soutěže, muselo být trestné střílení, protože se hrálo na malé branky bez brankářů. Více se dozvíte na: www.frenflorbal.ic.cz Sestava ml. žáků ve florbale – vítězný tým: Filip Řezníček, Dominik Schneiderka, Tomáš Fuciman, Marek Štěpán, Jan Eliáš, Zdeněk Polach, Emil Milata, Adam Polach, David Plasgura, Jan Zeman, Karolína Šablaturová, Jakub Rosínský Dominik Schneiderka 7.A
Ping pong Ve čtvrtek 7. 5. se uskutečnilo školní kolo v ping pongu (ve stolním tenise). Byly tři skupiny - nejmladší, mladší, starší a dorostenci. V nejmladších a dorostencích bylo málo hráčů, a tak se v těchto skupinách nehrál pavouk, v ostatních dvou se pavouk hrál. První se hrálo ve skupinách, z nich se dále
postoupilo do prvního kola pavouka (vyřazovací), poté vítězi postoupili do dalšího kola, z tohoto kola se postoupilo do finále a z finále vystoupil vítěz. A vítězi ze všech kategorií postupují do dalšího zápasu, kde se utkají nejlepší hráči ze škol ve Frenštátě p. R. Dominik Schneiderka 7.A
Co pro mě znamená sport? Sport je vlastně celý můj život. Já a sport jsme jako pokrevní bratři. Bez sportu si život nedokážu představit. Kdyby sport nebyl, tak ani nežiju. Žiju, protože mám rád fotbal, hokej, F1, florbal, zápas a spoustu dalších sportů. Jsem sportovní typ kluka, který bez něj nevydrží ani den. Nepochopím lidi, kteří přijdou domů, praští aktovkou a sednou k počítači. Myslím, že každý člověk, kdyby nebyl líný, by mohl sportovat. Sport je pro mne jednou z nejdůležitějších věcí. Proč ho děláme? Protože raději půjdu hrát fotbal, než abych šel na PC. Proč mám rád sport? Já jsem člověk, který nevydrží chvíli v klidu a musí jít vybít energii na fotbal. Jak často se věnuju sportu? Fotbal mám 3x týdně - v pondělí, středu a pátek. 1x týdně mám zápas, a to ve čtvrtek. V sobotu pak jezdím na závody ze zápasu a v neděli většinou hraji fotbal, ale někdy i v sobotu. Petr Zdarsa 8.C
Dvanáctého ročníku McDonald´s Cupu se i letos zúčastnili žáci dvou kategorií – 1. kategorie žáci 1.-3. tříd a 2. kategorie žáci 4.-5. tříd. Oba týmy v základních kolech postupovaly do dalšího kola z prvního místa. V další části soutěže se naši mladší žáci dostali až do finále, které se hrálo v Bílovci. Tam po bojovém výkonu prohráli až ve finále s týmem ZŠ Fulnek. Druhé místo je velmi krásné a v příštím roce může být výsledek ještě lepší. I žáci ve 2. kategorii hráli s nadšením, ale postup do další části soutěže jim utekl v Novém Jičíně v utkání, které se dostalo až na penaltový rozstřel. Tam o jediný gól prohráli. Za úspěšnou reprezentaci naší školy oběma družstvům patří dík. Zdeněk Král
Ukončení sběru pomerančové a citronové kůry V letošním školním roce se zúčastnilo ve sběru pomerančové a citronové kůry 48 dětí, převážně z prvního stupně. Celkem nasbíraly 79,15 kg pomerančové kůry a 1,87 kg citronové kůry. Pořadí nejlepších sběračů: 1. Aneta Marková 3.C – 10,65 kg, 2. Tomáš Hrachovec 1.A – 5,60 kg, 3. Daniel Bernátek 4.C – 5,30 kg. A proč se kůra sbírá? Pro ty, kteří to ještě neví, tak ji vykupují „Léčiva“ k výrobě čajů, léků, mastí, atd. Kdo z vás se letos nezapojil, přidejte se příští školní rok. vychovatelka Eva Kozlovská
A spravedlnost zvítězila... Jednoho dne se jeden zločinec, říkejme mu třeba M., připravoval na vypuštění spolužákovy koloběžky na školním dvoře. Společně se svým spolupachatelem Š. přišel na dvůr, postávali a nenápadně se blížili ke koloběžce a čekali, až nikdo nebude poblíž. Ale stáli ve špatný čas na špatném místě, neboť majitel koloběžky už číhal s mobilem u okna a zločince natočil při činu. Záznam pak zveřejnil a následoval bleskový rozsudek – zločinec dofouká koloběžku. M. však ve škole pumpu nenašel, proto se vydal do města shánět vzduch. Nakonec jej nalezl u čerpací stanici Frenoil na konci Frenštátu. Nakonec spravedlnost zvítězila a M. se zpotil. Jakub Šandor 8.C
Výlet 9.D Tak to tady snad ještě nebylo. Jedinečný výlet, ještě jedinečnější třídy 9.D, která se jela 13.-15. května, na tři zmrzlíky, utopit na řeku Moravu. Všechno to vypuklo v sakra brzkých hodinách, v 6:10, na vlakovém nádraží ve Frenštátě, kde se sešlo 21 lidí z 9.D se svými plně naloženými, velmi těžkými a prostornými krosnami (obzvlášť tedy od holek) a slamáky na hlavě, nepočítaje ovšem pančelky Lavičkovou a Pavlasovou, bez kterých by to asi nebylo ono. Po chvilkovém odpočinku na nádraží jsme naložili krosny na záda a šli se s nimi narvat úzkými dvířky do vlaku. Po dvou a půl až tříhodinové jízdě se dvěma přestupy jsme konečně dorazili na místo, kde už na nás netrpělivě čekaly 3 rafty, 4 pálavy a pět urostlých chlapů. Šli jsme se převléct mezi tři stromky, které stály mezi hlavní cestou a panelákem, naházeli krosny do vodáckého auta a hurá (s velkými obavami) na vodu. Prvních několik set metrů to byla opravdu zajímavá jízda, obzvláště na těch pálavách, které jsou pro dva a instruktoři řídí pouze rafty. Takže si jistě dokážete představit, jak to vypadalo. Ti, co byli na pálavách, najeli minimálně jednou tolik než ti na raftech, jelikož kličkování zprava doleva je celkem zdlouhavé, a když po cestě vyberete skoro každý strom, tak se opravdu nenudíte. Ale co je asi nejhorší, je to, když se vám chce na záchod. Pracně přistavíte pálavu ke břehu, ještě pracněji se vyškrábete na pevnou zem, sundáte si spodní část oděvu a najednou zjistíte, že váš parťák i s pálavou vám uplaval, jelikož se nedokázal udržet u břehu. A taky je celkem zábavné při jízdě přes relativně rychlou vodu na vratké pálavě měnit pozice, no, málem jsme se Milanem překlopili, ale ustáli jsme to. Velikánské zážitky jsou ale také na raftu, na který jsem po hodinové jízdě s Milanem radši přestoupila. Asi po tříhodinové cestě, nepočítaje přestávky, jsme dorazili do našeho prvního „kempu“. Nocovali jsme hned vedle koníků, na které tam dohlížely dvě obrovské dogy. To by ale ještě tak nevadilo, ale po Moničině zjištění, že tam nikde není elektrika, kde by si mohla zapojit žehličku a že tam neteče teplá voda, jsme mysleli, že naše bubínky a nervy prasknou. Ale naštěstí byla tak utahaná, že hned jak
postavila svůj malý stan, kde se vlezla tak tak s Niki a věci musely nechat u jiných, zalezla do stanu a až do večeře odpočívala. Po postavení stanů, obkouknutí okolí, po večeři na kluky udělaném ohni, někdo objevil v půlmetrových kopřivách kopačák, no a dokážete si představit, co se dělo dál... kluci si hráli. Když už byli moc unavení z běhání a honění se za balonem, rozhodli se, že si zahrajou schovku. No prostě naši kluci si vždycky něco najdou. Večerní program nám poté také obohatila pančelka Pavlasová svým hudebním vystoupením. Po večerním programu a sedění u ohně se šli všichni pořádně navléct, obzvláště ti, co se myli v totálně ledové vodě a zalezlo se do stanů. Druhý den nás o půl páté ráno vzbudil Ládík, který už nemohl dospat, a tak sekal sekyrkou do dřeva. Po snídani, sbalení stanů a rozloučení se se zvířátky, jsme opět nasedli do našich plavidel a už jsme jeli. Jelikož druhý den byla voda pomalejší, téměř stojatá, rozhodli se Milan s Martinem společně se svou pálavou plavbu obohatit. Po sjetí takového malinkého jezu se obrátili a rozhodli se, že ho sjedou ještě jednou. Jenomže nějak nechytli vlnu a převrátili se do vody. Nejhorší na tom ovšem bylo, že uvízli v proudu a nemohli se odtud dostat, a tak se raft „zkušených vodáků“ ve složení Láďa, Denča, Simča, Pavel, Adrian a jejich instruktor vydal na pomoc. Asi po dvouhodinové plavbě nás pak čekal jez, na kterém ti, co nebyli za celou dobu mokří, měli stoprocentní jistotu, že suší nezůstanou. Po zdolání jezu a plutí k cíli to klukům nedalo a šli se okoupat. Sice nedobrovolně, ale šli. Radek si třeba skočil krásnou šipku poté, co ho žduchnul Marek. Dominik ochotně pomáhal přitáhnout raft ke břehu a protože se domníval, že je tam vody po kolena, skočil a hups, voda po krk. Asi 500 metrů před koncem se raft pančelky Pavlasové shodl, že po hysterickém záchvatu Monči, která zjistila, že má v hlavě housenku, jim dají pálavu a pojedou na ní samy dvě. Jenže holky odmítly, hodily loď na břeh a šlapaly s ní po souši. Po usídlení v kempu a večeři se kluci vydali do nedalekého Teska, protože na suchých záchodech, které jsme tam měli k dispozici, nebyl toaletní papír. Večer jsme si ovšem náležitě užili. Krásně jsme seděli u ohně, když vtom za námi přišla nějaká starší holka, přisedla si, jako by se nechumelilo a začala s námi komunikovat, no tedy s Lopikem, nikdo jiný totiž nebyl schopný konverzace, jak byl vyvalený, co se děje. Druhé ráno nás pro změnu neprobudil Ládík, ale vrzání dveří od suchého záchodu, před kterým se tvořily fronty. Když jsme potom přišli ze snídaně, už nás tam čekal jeden pán, s kterým jsme šli lézt na horolezeckou stěnu. Někteří to vylezli, jiní zase ne. Ale zkušenost a sranda rozhodně velká. Poté jsme se sbalili, šli na vlak a unaveni hurá domů. Tento výlet byl naprosto úžasný. Hodně jsme si toho zažili a vyzkoušeli. Byli jsme tam skvělá banda a nuda rozhodně nebyla! Byl to super výlet! Aneta Andrlová 9.D
Určitě jste si všimli diplomu na první straně. Také letos jsme se umístili na stupních vítězů, tedy mezi nejlepšími časopisy Moravskoslezského kraje. Chtěli bychom poděkovat všem žákům aučitelům za spolupráci.
Bez vás bychom nebyli takoví, jací jsme. Redakce časopisu
… začínají školní výlety …
Milí žáci …
… letos jedou všichni
…
… i ti nejzlobivější!
Toto číslo připravovali pod vedením Mgr. Petra Ondryáše a Mgr. Marka Křištofa členové redakční rady kroužku Počítače a psaní. Obrázky kreslil: Michal Janda, Lada Chromelová, René Strnadel Komiks: Jan Tesař Fotografie: Lenka Ondryášová http://www.zstyrfren.edunet.cz/DP.htm e-mail:
[email protected] http://www.druhepatro.ic.cz Tisk: LWR Graphic s.r.o. Frenštát p. R. ZŠ a MŠ Tyršova 913, Frenštát pod Radhoštěm Vydáno 25. 5. 2009
