ZJIŠTĚNÍ POTŘEBNOSTI SLUŽEB RANÉ PÉČE RODINÁM DĚTÍ SE SLUCHOVÝM POSTIŽENÍM A DĚTÍ S DUÁLNÍM POSTIŽENÍM SLUCHU A ZRAKU V MORAVSKOSLEZSKÉM KRAJI

ZJIŠTĚNÍ POTŘEBNOSTI SLUŽEB RANÉ PÉČE RODINÁM DĚTÍ SE SLUCHOVÝM POSTIŽENÍM A DĚTÍ S DUÁLNÍM POSTIŽENÍM SLUCHU A ZRAKU V MORAVSKOSLEZSKÉM KRAJI

OLOMOUC 2007

Název studie:

ZJIŠTĚNÍ POTŘEBNOSTI SLUŽEB RANÉ PÉČE RODINÁM DĚTÍ SE SLUCHOVÝM POSTIŽENÍM A DĚTÍ S DUÁLNÍM POSTIŽENÍM SLUCHU A ZRAKU V MORAVSKOSLEZSKÉM KRAJI

Zadavatel: Komise rady Moravskoslezského kraje pro občany se zdravotním postižením v rámci plnění Moravskoslezského krajského plánu vyrovnávání příležitostí pro občany se zdravotním postižením. Zpracování studie reaguje na opatření 6.2:

Zpracování studie zaměřené na zjištění potřebnosti rané péče u dětí se sluchovým postižením a v návaznosti na její výstupy podpořit rozvoj rané péče u této cílové skupiny.

Zpracovatel: Středisko rané péče Tamtam pro rodiny dětí se sluchovým a kombinovaným postižením Olomouc Jungmannova 25, 772 00 Olomouc, tel.: 739 642 677, email: [email protected], www.tamtam-olomouc.cz

Další spolupracující odborníci a instituce: Mgr. Kateřina Tomisová, Odbor sociálních služeb Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, Zástupci poskytovatelů služeb rané péče v Moravskoslezském kraji

2

Termín realizace: Duben až listopad 2007

3

CÍL STUDIE Hlavním cílem studie bylo zjistit potřebnost služeb rané péče rodinám dětí se sluchovým postižením a duálním postižením sluchu a zraku. Hlavní cíl byl rozčleněn do 4 dílčích cílů: 

vytvořit teoretickou bázi poznatků (raná péče jako sociální služba, poskytování služeb dané cílové skupině – charakteristika cílové skupiny, specifika poskytování služeb dané cílové skupině, zkušenosti ze zahraničí,



zvýšit informovanost laické i odborné veřejnosti o službách rané péče na

území

Moravskoslezského

kraje

prostřednictvím

distribuce

informačního letáku seznamujícího s možností služeb rané péče na území Moravskoslezského kraje, které mohou upozornit potenciální uživatele služby, 

zjištění potřebnosti rané péče dané cílové skupině – stěžejní částí studie je zjištění početného zastoupení dětí se sluchovým postižením a duálním postižením sluchu a zraku raného věku a zjištění napojení dané cílové skupiny na služby rané péče a jiné sociální služby,



návrh konkrétních opatření vyplývajících z výsledků studie a jejich prezentace.

4

POSTUP REALIZACE STUDIE K naplnění jednotlivých cílů studie byly realizovány následující aktivity:

Dílčí cíl 1. – teoretická báze studie 

sběr teoretických poznatků k dané problematice, zpracování teoretických kapitol studie.

Dílčí cíl 2. – 

zvýšení informovanosti laické a odborné veřejnosti o službách rané péče tvorba informačního letáku informující odbornou veřejnost a potenciální uživatele služby:



pracovní setkání poskytovatelů rané péče v MSK s cílem vytvořit leták informující o možnostech služeb rané péče v MSK (obsahová i formální stránka, oblasti distribuce),



grafické zpracování a tisk letáku,



distribuce informačního materiálu spolu s dotazníky v rámci výzkumného šetření studie, jeho distribuce i do jiných oblastí, než je cílený zájem studie (zejména u poskytovatelů s odlišnou cílovou skupinou).

Dílčí cíl 3. –

zjištění potřebnosti rané péče rodinám dětí se sluchovým postižením a

duálním postižením sluchu a zraku v MSK 

cíl dotazníkového šetření:



zjistit početnost dětí se sluchovým postižením a duálním postižením sluchu a zraku, napojení jejich rodin na služby rané péče a další sociální služby,



skupina respondentů dotazníkového šetření:



oblast zdravotnictví (porodnická a neonatologická oddělení nemocnic – pouze distribuce letáků, foniatrie a ORL pracoviště, ambulance klinických logopedů, pediatrické ambulance),

5



oblast školství (speciálně pedagogická centra pro žáky se sluchovým postižením a pro žáky s více vadami, MŠ pro žáky se sluchovým postižením a pro žáky s více vadami),



sociální oblast (poskytovatelé služeb rané péče v MSK a další poskytovatelé sociálních služeb dětem se zdravotním postižením a jejich rodinám, organizace osob se sluchovým postižením a duálním postižením sluchu a zraku, odbory sociálních věcí městských úřadů a magistrátů obcí s pověřeným obecním úřadem),



způsob oslovování respondentů:



respondenti

byli

požádání

o

spolupráci

na

dotazníkovém

šetření

prostřednictvím doprovodného dopisu s popisem cílu studie zejména písemnou formou (email, pošta), 

obsahem

dotazníku

jsou

položky

vedoucí

k zjištění

početnosti

dětí

se sluchovým postižením a dětí s duálním postižením sluchu a zraku, jejich napojení na služby rané péče a další sociální služby, identifikační položky o respondentech byly omezeny pouze na jejich zařazení do jednotlivých resortů a základní charakteristiku služeb a územní vymezení, 

společně s dotazníky byl distribuován informační leták o službách rané péče na území Moravskoslezského kraje.

Dílčí cíl č. 4. - návrh konkrétních opatření a prezentace výstupů studie 

návrh konkrétních opatření plynoucích z výsledků realizované studie zejména v oblasti zajištěné služeb rané péče dané cílové skupině na území MSK,



prezentace

výstupů

studie

na

odborné

v poskytování služeb rané péče na území MSK.

6

konferenci

k aktuální

situaci

TEORETICKÁ ČÁST STUDIE

RANÁ PÉČE V MORAVSKOSLEZSKÉM KRAJI 

Mgr. Anna Kučerová, Ph.D. (Tamtam Olomouc)

Následující text vychází především z Manuálu o rané péči v Moravskoslezském kraji, který je výstupem studie o pojetí rané péče v kraji, zpracované v roce 2005 kolektivem autorů poskytovatelů služeb rané péče a pracovníků Krajského úřadu Moravskoslezského kraje. Konečným zpracovatelem materiálu byla Poradna rané péče při Středisku Benjamín v Krnově, zřizována Slezskou diakonií. Definice rané péče Standardy rané péče z roku 2000 definují ranou péči/intervenci jako: „komplex služeb orientovaný na celou rodinu dítěte raného věku se zdravotním postižením a ohrožením vlivem biologických faktorů nebo vlivem prostředí. Služby jsou zaměřeny na podporu rodiny a podporu vývoje dítěte.“ Zákon 108/2006 Sb. o sociálních službách definici zpřesňuje: „Raná péče je terénní, popřípadě ambulantní služba poskytovaná dítěti a rodičům dítěte ve věku do 7 let, které je zdravotně postižené, nebo jehož vývoj je ohrožen v důsledku nepříznivé sociální situace. Služba je zaměřena na podporu rodiny a podporu vývoje dítěte s ohledem na jeho specifické potřeby.“ Charakteristika rané péče Služby rané péče jsou podle Zákona č.108/2006 Sb. o sociálních službách řazeny mezi služby sociální prevence. (3) Jejich cílem je sociální integrace rodiny a dítěte, tento základní cíl je možné rozčlenit do několika cílů poskytování služeb rané péče: 

snížit negativní vliv postižení nebo ohrožení na rodinu dítěte a na jeho vývoj,



zvýšit vývojovou úroveň dítěte v oblastech, které jsou postiženy nebo ohroženy,



posílit kompetence rodiny a snížit její závislost na sociálních systémech,



vytvořit pro dítě, rodinu i společnost podmínky sociální integrace. (2)

Uživatelem služby rané péče je rodina, ve kterém žije dítě se zdravotní postižením nebo dítě, jehož vývoj je ohrožen v důsledku sociálního prostředí a jehož věk nepřesáhl sedm let. Raná péče může být

7

poskytována od zjištění rizika (zjištění postižení či ohrožení už od prenatálního období), do doby, kdy pominou důvody pro poskytování služeb rané péče, maximálně však do nástupu dítěte do předškolního nebo školního zařízení, zpravidla do 4 let u dítěte se zdravotním postižením a do 7 let u dítěte s kombinovaným zdravotním postižením. Služby rané péče jsou poskytovány jednotlivým cílovým skupinám uživatelů, které můžeme rozčlenit podle druhu zdravotního postižení dítěte na: 

rodiny s dětmi s těžkým zrakovým a kombinovaným postižením,



rodiny s dětmi se sluchovým a kombinovaným postižením,



rodiny s dětmi s mentálním a kombinovaným postižením,



rodiny s dětmi s autismem,



rodiny s dětmi s těžkým tělesným postižením,



rodiny s dětmi s narušenou komunikační schopností. (4)

Program rané péče v sobě zahrnuje tři hlavní oblasti, které se vzájemně prolínají: podpora vývoje dítěte stimulační programy a techniky, individuální a skupinové terapie poradenství při výběru vhodných metod práce s dítětem půjčování pomůcek a hraček, poradenství při jejich výběru podpora rodiny depistáž krizová intervence a podpora v nepříznivé sociální situaci výchovné, psychologické, sociální a odborné sociální poradenství posilování rodičovských kompetencí vzdělávání rodičů, půjčování odborné literatury setkávání rodin pomoc při prosazování práv a zájmů, podpora komunity mezioborová spolupráce, vzdělávání laické a odborné veřejnosti, osvětové a kulturní akce Poskytovatel rané péče by měl normativně uživatelům služby zajistit poradenství, výchovně aktivizační služby a pomoc při prosazování práv a zájmů, fakultativně pak může podle svých personálních a organizačních možností poskytovat některé z terapií (fyzioterapie, logopedie, klinická psychologie, rodinná terapie apod.). (2) Podle vyhlášky č.505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách jsou základní činnosti při poskytování rané péče vymezeny do následujících skupin: výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti: 

zhodnocení schopností a dovedností dítěte i rodičů, zjišťování potřeb rodiny a dítěte s postižením nebo znevýhodněním, specializované poradenství rodičům a dalším blízkým osobám,



podpora a posilování rodičovských kompetencí,

8



upevňování a nácvik dovedností rodičů nebo jiných pečujících osob, které napomáhají přiměřenému vývoji dítěte a soudržnosti rodiny,



vzdělávání rodičů, například formou individuálního a skupinového poskytování informací a zdrojů informací, seminářů, půjčování literatury,



nabídka programů a technik podporujících vývoj dítěte,



instrukce při nácviku a upevňování dovedností dítěte s cílem maximálního možného využití a rozvoje jeho schopností

v oblasti kognitivní, senzorické,

motorické a sociální, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím: 

pomoc při obnovení nebo upevnění kontaktu s rodinou a pomoc, podpora při dalších aktivitách podporujících sociální začleňování osob,



podpora a pomoc při využívání běžně dostupných služeb a informačních zdrojů,



sociálně terapeutické činnosti,



psychosociální podpora formou naslouchání,



podpora výměny zkušeností,



pořádání setkání a pobytových kurzů pro rodiny,

pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí: 

pomoc při komunikaci, nácvik dotazování a komunikačních dovedností, podpora svépomocných aktivit rodičů,



doprovázení rodičů při vyřizování žádostí, na jednání a vyšetření s dítětem, popřípadě jiná obdobná jednání v záležitostech týkajících se vývoje dítěte.

Služby rané péče probíhají formou terénního poskytování služeb (75% služeb probíhá přímo v domácím prostředí uživatelů služby), mohou být doplněny ambulantními službami (zejména terapie) a dalšími formami poskytování služby (vzdělávací semináře, vícedenní pobyty a kurzy, telefonické a emailové konzultace, doprovázení při kontaktu s dalšími odborníky a další). (2)

9

Průběh poskytování služby začíná vyhledáním zájemce (depistáží), následuje přijetím klienta (při prvním kontaktu dojde k předání základních informací o podmínkách a průběhu služby, přijetí klienta bývá u většiny poskytovatelů služeb rané péče formalizováno uzavřením smlouvy nebo dohody o poskytování služby rané péče). Již během přijímání uživatele služby dochází k rozpoznávání a definování jeho potřeb, jsou stanovovány a přehodnocovány cíle rané péče a následuje poskytování služeb vedoucích k jejich naplnění. Během poskytování služeb rané péče je nezbytná mezioborová spolupráce, zejména s odbornými lékaři, psychologem, sociálním pracovníkem a dalšími zainteresovanými odborníky. Služba bývá obvykle ukončována z důvodu naplnění věku dítěte jako kritéria pro poskytování služby, před ukončením poskytování služby pracovník rané péče spolu s rodinou vyhledává návaznou službu a zpracovává pro rodiče závěrečnou zprávu o poskytování služeb rané péče. (4) Poskytovatelé rané péče jsou v současné době ve většině případů zřizováni neziskovými organizacemi, které jsou financovány ze státního rozpočtu prostřednictvím dotačních programů Ministerstva práce a sociálních věcí a z prostředků nadací a sponzorských darů. Služba rané péče je rodinám poskytována bezplatně. Poskytovatel rané péče by pro své působení měl mít: 

jasně vymezenou cílovou skupinu (střediska rané péče se zaměřují většinou na skupinu dětí s jedním typem zdravotního postižení, popřípadě s tím související kombinované postižení, např. středisko rané péče pro rodiny dětí s těžkým zrakovým a kombinovaným postižením),



vymezený cílový region (tato informace je důležitá jak pro potenciální uživatele služeb, tak pro jejich zadavatele),



vymezenou kapacitu,



metodika pro poskytování služeb konkrétní cílové skupině (program rané péče jednotlivých poskytovatelů reaguje na specifické potřeby jejich cílové skupiny, největší odlišnosti je možné pozorovat zejména v metodice přímé práce s dítětem – stimulace zraku pro děti s těžkým zrakovým postižením, rozvoj komunikačních schopností u dětí se sluchovým postižením, metodika Portage

10

pro

děti

s mentálním

postižením

a

další

metodiky

pro

podporu

psychomotorického vývoje dítěte se zdravotním postižením), 

naplňování standardů a principů služeb rané péče,



opakované poskytování služeb rané péče v přirozeném prostředí rodin (terénní služba, až 75% služeb se odehrává v rodinách),



odborný tým s odpovídajícím vzděláním,



poskytování odborných programů s ohledem na specifika cílové skupiny,



povinná registrace poskytovatele sociálních služeb, která vyplývá ze Zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách. (4)

Jak již bylo zmíněno, poskytovatel služeb rané péče musí při své činnosti respektovat a naplňovat principy služeb rané péče, které jsou obsaženy ve Standardech rané péče. Princip důstojnosti obsahuje respekt k individualitě dítěte a kulturním, sociálním a výchovným zvláštnostem každé rodiny, jednaní s klientem podle zásad partnerství, vedení dokumentace s ohledem na důstojnost klienta a další zásady. Princip ochrany soukromí klienta zajišťuje nakládání s dokumentací jako důvěrným materiálem, poskytování informací o uživateli služby pouze s jeho souhlasem a taktní přístup k domácímu prostředí klienta při terénním poskytování služby. Princip zplnomocnění vede pracovníky k respektu práva klienta na kvalifikované a objektivní informace v takovém množství, jak si klient vyžádá a k respektu práva a zodpovědnosti klienta rozhodovat o sobě. Pracovník rané péče by měl klientům poskytnout celou šíři informací, aby klientům umožnil jejich kvalifikované a zodpovědné rozhodnutí. Při poskytování služeb rané péče se opouští od expertního přístupu, ale rodiče jsou platnými členy multidisciplinárního týmu, který plánuje a hodnotí program služeb rané péče. Navíc služby rané péče podporují právní vědomí rodiny a sounáležitost klientských skupin. Princip nezávislosti v poskytování služeb rané péče podporuje rodiče a dítě k využívání vlastních zdrojů pro zvládnutí situace, ve které se nacházejí. Cílem rané péče je mimo jiné předcházet vzniku závislosti na sociálním systému. Současně by si měl poskytovatel služeb rané péče udržet nezávislost na výchovně vzdělávací instituci či zařízení sociální péče tak, aby bylo poskytování služeb rané péče obsahově, finančně i personálně oddělené. Klient má právo o přijímání služeb rané péče rozhodnout, současně má právo rozhodovat o výběru poskytovaných služeb a o tvorbě individuálního plánu. To je obsaženo v principu práva volby. Jednou ze zásad poskytování služeb rané péče je multidisciplinární přístup, který je obsažen v principu týmového přístupu a komplexnosti služeb. V pracovním týmu je nezbytná spolupráce jak interních členů (poradců rané péče), tak především komunikace s externími spolupracovníky (lékaři, terapeuty), nezbytným členem týmu jsou rodiče dítěte.

11

Dodržování principu přirozenosti prostředí zajišťuje terénní povaha poskytování služby, převážná část (až 75%) služeb je klientům poskytována v přirozeném prostředí dítěte – v rodině. Služby rané péče podporují přirozené prostředí rodiny a komunity dítěte, využívá více přirozených zdrojů než speciálních pomůcek a metod. Samozřejmostí při poskytování služeb je respekt k běžnému chodu a rytmu rodiny. Princip kontinuity péče je posledním z principů rané péče obsažených ve standardech kvality sociálních služeb z roku 2000, při ukončování služby rané péče je klient informován o návazných službách v jeho regionu, je mu nabídnuto jejich zprostředkování (vzdělávací instituce, sociální služba a další), raná péče podporuje sociální integraci dítěte a jeho rodiny v rámci komunity a regionu. (8) Tým poskytovatele služeb rané péče můžeme v širším slova smyslu chápat jako všechny osoby, které spolupracují na dosažení cíle rané péče u konkrétního klienta, tedy především rodiče (zákonní zástupci) a klíčový pracovník – poradce rané péče a další odborníci. V užším slova smyslu pak pracovní tým poskytovatele chápeme jako zaměstnanecký tým, který je rozšířen o externí spolupracovníky, mezioborovou spolupráci s dalšími odborníky, kteří nejsou ve smluvním poměru s poskytovatelem služeb rané péče a podporující osoby a instituce (dobrovolníci, příznivci, média, politici, dárci, odborníci – šiřitelé dobrého jména a další). (2) Pracovní tým poskytovatele služeb rané péče a role jeho jednotlivých členů můžeme ilustrovat příkladu poskytovatele služeb rané péče rodinám dětí se sluchovým a kombinovaným postižením. Základním článkem týmu rané péče je uživatel služby, tedy rodina dítěte se sluchovým nebo kombinovaným postižením. Tím je uplatňován charakteristický rys služeb rané péče – partnerství ve vztahu uživatele a poskytovatele služeb rané péče. Základním článkem nejužšího zaměstnaneckého týmu poskytovatele je poradce rané péče, který funguje jako koordinátor služeb rané péče pro konkrétního příjemce služby, pro danou rodinu. Základním úkolem poradce rané péče je poskytovat rodině konzultace v domácím prostředí, zajistit a sladit takové služby, které jsou pro rodinu vhodné a ze strany rodiny žádané. Pro včasné poskytnutí rané péče je nezbytná včasná diagnostika sluchového postižení. Sluch je možné vyšetřit již několik dnů po narození. Plošný screening sluchu novorozenců však u nás zatím neprobíhá. Neonatální monitoring sluchu je v podmínkách České republiky aplikován pouze v případech nezralých (rizikových) novorozenců. Neonatolog může být prvním odborníkem, který rodině po zjištění sluchového postižení dítěte nabídne službu rané péče a nadále funguje jako externí konzultant při poskytování služeb rané péče zejména rodinám s předčasně narozenými dětmi. Cenným zdrojem informací o dítěti je i další odborník, člen externího týmu rané péče, pediatr, který by měl být o možnostech služeb rané péče rodinám dětí se zdravotním postižením informován. Nenahraditelným členem externího týmu střediska poskytujícím služby rodinám dětí se sluchovým postižením je foniatr a to v souvislosti s již zmíněnou diagnostikou sluchového postižení i následným výběrem a přidělením vhodných kompenzačních pomůcek (sluchadel či kochleárního implantátu), jejich průběžným nastavováním a péčí o ně. Dětský neurolog se stává členem týmu poskytujícím službu rodině zejména v případě předčasného narození či kombinovaného postižení dítěte. Sleduje psychomotorický vývoj těchto dětí, zpřesňuje jejich diagnózu a doporučuje rehabilitační postupy a pomůcky. V těchto oblastech neurolog úzce spolupracuje s fyzioterapeutem. Psycholog v týmu rané péče se musí orientovat jak v problematice raného psychického vývoje dítěte, tak v otázkách souvisejících

12

se světem sluchového postižení. V rané péči působí ve směru k dítěti, rodičům, sourozencům dítěte i dalším členům rodiny, a v neposlední řadě též intervenuje ve směru k poskytovatelům služeb rané péče. Sociální poradenství je další službou, kterou využívají rodiny dětí se sluchovým a kombinovaným postižením. Sociální pracovník poskytuje rodinám komplexní informace v oblasti sociálních příspěvků a dávek osobám se sluchovým postižením a nabízí rodině možnosti podpory při pořizování kompenzačních pomůcek. Dalším členem pracovního týmu rané péče, který se snaží společně s ostatními členy zajistit funkční komunikaci v rodině, bývá logoped. Spolu s ním hraje podpoře funkční komunikaci v rodině důležitou roli lektor znakového jazyka. Středisko rané péče navíc externě využívá služby tlumočníka znakového jazyka, který zprostředkovává semináře, besedy, setkání a pobytové akce pro účastníky se sluchovým postižením. Dalším externím členem týmu, který může napomoci budovat úspěšnou komunikaci mezi rodiči a dítětem, je videotrenér. V rané péči lze s úspěchem využívat tzv. videotrénink interakcí, což je metoda, která vznikla v 80. letech v Holandsku a byla určena rodinám, které měly problémy ve výchově svých dětí, zejména pak pokud se obtíže týkaly komunikace. Nezbytnými členy týmu rané péče jsou dobrovolníci, kteří se většinou rekrutují ze studentů speciální pedagogiky a příbuzných oborů. Ve smyslu zajištění návaznosti péče o dítě se sluchovým postižením raného věku sehrává významnou roli spolupráce s dalšími institucemi zajišťujícími výchovu a vzdělávání sluchově postižených. (7) Tolik příklad pracovního týmu poskytovatele služeb rané péče, u jiných pracovišť, které poskytují služby rodinám dětmi s jiným postižením je situace obdobná, pouze struktura odborníků je přizpůsobena typu postižení (oftalmolog u poskytovatele rané péče rodinám dětí se zrakovým postižením apod.) Pracovníci v rané péči se sdružují v celostátní profesní organizaci Asociace pracovníků v rané péči. Jejím posláním je prosazování oboru rané péče, klade si za cíl sledovat, podporovat a zvyšovat kvalitu služeb rané péče, prezentovat ranou péči jako obor a službu pro laickou i odbornou veřejnost a potencionální klienty, prosazovat obor rané péče, chránit a hájit zájmy jednotlivých pracovníků rané péče, zvyšovat prestiž profese poradce rané péče a zajišťovat vzdělávání pracovníků v rané péči.

13

Služby rané péče v Moravskoslezském kraji v současné době poskytují: Rodinám s dětmi s těžkým zrakovým, tělesným, mentálním a kombinovaným postižením: Název:

Středisko rané péče Společnosti pro ranou péči

Adresa:

Nádražní 80, 702 00 Ostrava

Telefon:

596 112 473, 777 234 036

Email: [email protected] www:

www.ranapece.cz

působnost:

Moravskoslezský kraj

Rodinám s dětmi s mentálním, pohybovým a kombinovaným postižením, autismem a narušenou komunikační schopností: Název:

Slezská diakonie Středisko Benjamín - Poradna rané péče

Adresa:

SPC 54, 794 01 Krnov

Telefon:

554 610 402, 731 191 868

Email: [email protected] www:

www.sdk.cz, www.slezskadiakonie.cz

působnost:

okruh do 70 km od Krnova (Krnovsko, Bruntálsko, Osoblažsko, Rýmařovsko, Opavsko, Hlučínsko, Vítkovsko)

Název:

Slezská diakonie Poradna rané péče při středisku Salome

Adresa:

Nerudova 1041, 753 81 Bohumín

Telefon:

059 013 434

14

Email: [email protected] www:

www.slezskadiakonie.cz

působnost:

Bohumín a okolí do 20 km

Název:

Slezská diakonie Poradna rané péče při středisku Lydie

Adresa:

Třanovského 10, 737 01 Český Těšín

Telefon:

558 712 728

Email: [email protected] www:

www.slezskadiakonie.cz

působnost:

Český Těšín a blízké okolí, Třinecko, Jablunkovsko

Název:

Slezská diakonie Poradna rané péče EUNIKA

Adresa:

Horova 654, 734 01 Karviná-Ráj

Telefon:

596 311 815

Email: [email protected] www:

www.slezskadiakonie.cz

působnost:

Karviná a blízké okolí

Název:

Sociální služby města Havířova Poradenské středisko pro rodinu a dítě „RaD“

Adresa:

Atriová 5, 736 01 Havířov - Město

Telefon:

596 885 678, 596 828 720

Email: [email protected] www:

www. rad.xf.cz

15

působnost:

Havířov a okolí do 30 km

Rodinám s dětmi se sluchovým a kombinovaným postižením: Název:

Federace rodičů a přátel sluchově postižených Středisko rané péče Tamtam Olomouc

Adresa:

Jungmanova 25, 772 00 Olomouc

Telefon:

739 642 677

Email: [email protected] www:

www.tamtam-olomouc.cz, www.frpsp.cz

působnost:

Morava

Literatura: 1. HARTL, P., HARTLOVÁ, H. Psychologický slovník. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-303-X 2. HRADILKOVÁ, T. Raná péče – teorie a praxe. In Kolektiv autorů. Raná péče pro rodiny dětí se zrakovým a kombinovaným postižením. Vybrané příspěvky z kurzu „Poradce rané péče“. Praha: Středisko rané péče Praha, 1998. ISBN 80-238-3267-0, s. 6-13 3. KRÁLOVÁ, J., RÁŽOVÁ, E. Sociální služby a příspěvek na péči 2007. Olomouc: ANAG, 2007. ISBN 978-80-7263-405-7 4. Kolektiv autorů. Manuál o rané péči v Moravskoslezském kraji. Ostrava: Agentura API s.r.o., 2006. 5. LUDÍKOVÁ, L. Poradenství ve speciální pedagogice. In RENOTIÉROVÁ, M., LUDÍKOVÁ, L. a kol. Speciální pedagogika. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2003. ISBN 80-244-0646-2, s.151-154

16

6. OPATŘILOVÁ, D. (ed.) Pedagogicko-psychologické poradenství a intervence v raném a předškolním věku u dětí se speciálními vzdělávacími potřebami. Brno: Masarykova univerzita, 2006. ISN 80-210-3977-9 7. RÁDLOVÁ, E., ŠARÁTKOVÁ, A. Komplex služeb rané péče rodinám dětí se sluchovým a kombinovaným postižením. In VII. Mezinárodní konference k problematice osob se specifickými potřebami. Sborník. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2007. ISBN 978-80-244-1652-6 8. Standardy rané péče/intervence, materiál pro pracovní skupiny pro standardy rané péče k sociální konferenci MPSV. Praha: MPSV, 2000. 9. Standardy kvality sociálních služeb. Praha: MPSV, 2000. 10. Vyhláška č.505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách. 11. Zákon č.108/2006 Sb. o sociálních službách.

17

RODINA DÍTĚTE SE SLUCHOVÝM POSTIŽENÍM A JEJÍ POTŘEBY Mgr. Martina Péčová (Tamtam Praha), Mgr. Anna Kučerová (Ph.D.)

„Slepota odděluje člověka od věcí, hluchota od lidí.“ Sluchové postižení má mezi typy zdravotního postižení specifické postavení. Jeho dopady na kognitivní a sociální rozvoj dítěte bývá velmi často podceňován. Sluchové postižení není na první pohled viditelné, bývá považováno za méně závažné, často se zaměňuje s mentálním postižením. Slyšící lidé se domnívají, že člověk se sluchovým postižením může vše co neslyšící přečíst a odezřít. Rodina s dítětem se sluchovým postižením je vystavena situacím a okolnostem, se kterými nemá zkušenosti a těžce se s nimi vyrovnává, což má vliv na všechny členy rodiny, sourozence, prarodiče a další. Mění se režim rodiny, její rituály, zvyky a způsoby komunikace, plánování budoucnosti a společenství, jehož je součástí. V 90 až 95% vyrůstají děti se sluchovým postižením v rodinách slyšících rodičů a pro ně je samotný fakt sluchového postižení velkou neznámou. V České republice se každý rok narodí 70 až 90 dětí s vrozenou těžkou percepční sluchovou vadou, nebo ji získávají v průběhu prvních dnů a měsíců života. K tomuto číslu je pak ještě nutné připočítat děti, které o sluch přichází v raném věku následkem onemocnění či úrazu. Středisko Tamtam podporuje schopnost klientských rodin řešit situaci vlastními silami a předcházet tak závislosti rodiny na sociálním systému a institucí, pomáhá rodině najít cestu k dítěti, vyrovnat se s novou situací a naučit se s dítětem komunikovat. Potřeby rodiny i jejich dítěte se sluchovým postižením jsou velmi různorodé zejména díky variabilitě sluchového postižení (typ, stupeň, etiologie, doba vzniku), ale i díky typu komunikačního systému užívaného dítětem i rodinou, používaným technickým pomůckám i sociokulturnímu zázemí. Osoby se sluchovým postižením Osoby se sluchovým postižením tvoří velmi nehomogenní skupinu, její různost je dána stupněm a druhem sluchového postižení, věkem, kdy k postižení došlo, mentálními dispozicemi, celkovou úrovní rozvoje osobnosti, dalším přidruženým postižením a sociokulturními podmínkami. Velmi důležitým faktorem je způsob komunikace, který využívají osoby se sluchovým postižením pro interkulturní (komunikace se slyšícími) i intrakulturní komunikaci (komunikace mezi osobami se sluchovým postižením. (18) Skupina osob se sluchovým postižením zahrnuje osoby neslyšící (slyšení je poškozeno v takovém rozsahu, že nemohou vnímat zvuky mluvené řeči), osoby nedoslýchavé (slyšení je ztrátou omezeno jen částečně, lze ho úspěšně kompenzovat elektroakustickými kompenzačními pomůckami) a ohluchlé (ke ztrátě sluchu u nich došlo v období dokončování vývoje řeči nebo po jeho ukončení). V současné době se navíc začíná formovat specifická skupina uživatelů kochleárního implantátu.

18

Různé pohledy zainteresovaných a výrazná heterogenita skupiny sluchově postižených ovlivňují i rozmanitost užívané terminologie. V literatuře dotýkající se problematiky sluchového postižení se můžeme setkat s pojmy „osoba s vadou sluchu“, „neslyšící“, „hluchý“ i se zastaralým pojmem „hluchoněmý“ (11). Všeobecně užívaným obecným termínem pro označení osoby se ztrátou sluchu bez ohledu na její další charakteristiku (stupeň, typ, dobu vzniku) je termín „sluchově postižený“. Tento termín je v poslední době nahrazován termínem „osoba (dítě, žák, student,..) se sluchovým postižením, kdy není středem zájmu fakt postižení, ale především člověk.

Sluchové postižení

Sluchové vnímání je důležitou složkou dorozumívacího procesu. Sluchem přicházejí informace, které napomáhají orientaci v prostředí a normální funkce sluchového analyzátoru je nezbytná pro rozvoj mluvené řeči. Hlavní význam pro sluchové vnímání má centrální část sluchového analyzátoru, která je uložena v temporálním laloku mozkové kůry. (20) Sluchové vnímání je omezeno kvalitativně i kvantitativně. Člověk je schopen vnímat zvukové vlny v rozmezí od 16 do 20 000 Hz při dostatečné intenzitě zvuku. Nejmenší intenzita zvuku, kterou můžeme vnímat, se nazývá sluchový práh. Pokud překročí intenzita zvuku určitou hranici, změní se sluchový vjem v bolest a mluvíme o prahu bolesti (maximální práh intenzity zvuku je pro člověka 120 dB). Oblast slyšení ohraničená sluchovým prahem a prahem bolesti se nazývá sluchové pole, jeho nejdůležitější oblastí je oblast řeči, která obsahuje nejdůležitější frekvence nezbytné pro rozlišování hlásek lidské řeči. (12,13) Sluchovým postižením rozumíme poškození analyzátoru v některé jeho části, které má za následek snížení nebo úplnou ztrátu vnímat okolní zvuky a řeč. (25) Sluchové postižení (vady, poruchy) lze klasifikovat podle nejrůznějších kategorií. Klasifikace sluchového postižení podle velikosti sluchové ztráty bývá odlišné podle účelu, pro něž jsou stanovena kritéria klasifikace. Světová zdravotnická organizace (WHO) v roce 1980 stanovila mezinárodní klasifikaci stupňů sluchových poruch: lehká sluchová porucha (26 – 40 dB), střední sluchová porucha (41 - 55 dB), středně těžká sluchová porucha (56 – 70 dB), těžká sluchová porucha (71-91 dB)a úplná ztráta sluchu. Surdopedická terminologie užívá pro označení velikosti ztráty sluchu nejčastěji termíny nedoslýchavost (lehká, střední, těžká) a hluchota. Nedoslýchavostí (hypacuis) rozumíme částečnou ztrátu sluchu s různou etiologií i dobou vzniku. Nedoslýchavost se může pohybovat od minimálních ztrát sluchu, kdy si okolí nemusí zhoršeného stavu sluchu vůbec všimnout, přes střední nedoslýchavost. Ta již představuje omezení sluchovým vjemů zejména v nevyhovujících akustických podmínkách až po těžkou nedoslýchavost, kdy už závažnost sluchové poruchy negativně ovlivňuje kvalitu komunikace. Hluchota (anacusis) představuje nejtěžší stupeň sluchového postižení, znemožňuje vnímání mluvené řeči i její přirozený vývoj. Lidé s hluchotu jsou zcela odkázáni na vizuální způsob příjmu informací.

19

Rozlišujeme dva typy hluchoty podle stupně sluchové ztráty. Lidé s praktickou hluchotou slyšíc jen některé zvuky při zesílení nad 91 dB, lidé s hluchotou úplnou (totální) nereagují na zvukové podněty vůbec.(18) Podle místa vzniku sluchové vady klasifikuje odborná literatura sluchové poruchy převodní, percepční, smíšené a centrální. U převodních poruch bývá postižena oblast středního ucha, charakteristická je porucha kvantity slyšení. Při percepčních vadách je postižena funkce vláskových buněk ve vnitřním uchu a nervové části sluchové dráhy. Pro percepční sluchové vady jsou typické kvantitativní a kvalitativní poruchy slyšením a mohou vést k úplné hluchotě. Převodní a percepční vada se může vyskytovat také ve smíšené formě. Centrální vady představují komplikované defekty, které mohou být způsobené různými procesy a postihují podkorový a korový systém sluchových drah. (12,13) Z hlediska doby vzniku vzhledem k řečovému vývoji rozlišujeme sluchové vady prelingvální a postlingvální. Prelingválním sluchovým postižením označujeme sluchové postižení vzniklé v období před ukončením vývoje mluvené řeči, tedy před šestým či sedmým rokem života. Prelingvální sluchové postižení mohlo vzniknout v prenatálním období, během porodu či během prvních let života dítěte. Prelingvální sluchové postižení může mít různou etiologii, typ či stupeň. U lidí s nejtěžším stupněm prelingválního sluchového postižení – prelingvální hluchotou převažuje jako komunikační prostředek znakový jazyk a to především pro interkulturní komunikaci ve společenství neslyšících. Sluchové postižení, které vzniklo po ukončení vývoje mluvené řeči (okolo 6. a 7. roku) bývá označováno jako postlingvální. Postlingvální sluchové postižení všech druhů a stupňů od lehké nedoslýchavosti až po úplnou hluchotu se nejvíce týká osob v postproduktivním věku a primárním problémem bývá vyrovnání se s novou situací, vzniklou přítomností sluchového postižení, které ovlivňuje všechny oblasti lidského života, zejména však komunikaci a sociální vztahy.

Etiologie sluchového postižení je velmi různá. V souvislosti s dědičnými poruchami jsou nejčastěji zmiňovány syndromové příčiny (syndromy Usher, Waardenburg a další), nesyndromové poruchy sluchu se vyskytují náhodně (např. mutace genu connexin 26) a je velmi obtížné je odlišit od nedědičného postižení vzniklého působením prostředí. Sluchové poruchy mohou vzniknout také prenatálně (jako důsledek infekčního postižení matky nebo teratogenním vlivem některých léků v prvním trimestru těhotenství, perinatálně či postnatálně jako důsledek traumat, onemocnění některé z částí sluchového analyzátoru či centrálního nervového systému nebo ototoxickým působením některých léků. (18) Pro další rozvoj jedince se sluchovým postižením je nezbytné stanovit velikost a strukturu sluchového postižení, aby mohl být indikován vhodný typ sluchadla či doporučena kochleární implantace a zahájena kvalifikovaná surdopedická intervence. Diagnostika objektivního stavu sluchu dítěte již od narození využívají audiologové celou řadu objektivních vyšetřovacích metod - komplex nepodmíněných reflexů, registraci akusticky evokovaných potenciálů ERA, BERA, ECOG, SSEP, vyšetření otoakustických emisí (OAE) a tympanometrii. U starších dětí a dospělých osob je možné využít subjektivní vyšetřovací metody využívající spolupráci vyšetřovaného - orientační zkouška hlasitou nebo šeptanou řečí, vyšetření sluchu ladičkami, tónová a slovní audiometrie. (12)

20

Technické pomůcky Následky sluchového postižení je možné zmírňovat celým komplexem speciálních elektroakustických přístrojů. Rozvoj lékařských disciplín a technický pokrok se projevil především v rozvoji sluchadel. Moderní digitální sluchadla se dokáží automaticky přizpůsobovat různým poslechovým podmínkám, mají minimální šum, lze v nich jednoduše potlačit akustickou zpětnou vazbu a jsou méně citlivé k rušení mobilními telefony. Základní funkcí sluchadla je zesílení zvuku prostřednictvím zesilovače. Jeho výběr je dán především stupněm sluchového postižení a anatomickou strukturou ucha. Podle konstrukčního provedení se sluchadla dělí na kapesní, závěsná, brýlová, sluchadla do boltce, do zvukovodu a sluchadla kanálová. Seřízení sluchadel pro potřeby konkrétní osobu sluchového postižení se děje na základě tónové audiometrie, proto je zejména u malých dětí nastavení sluchadla velmi obtížné. (20) Ve výchovně vzdělávacím procesu se využívají skupinové zesilovače, které patří k základnímu vybavení škol pro sluchově postižené. Pro zviditelnění mluvené řeči se v logopedické péči o osoby se sluchovým postižením využívají různé indikátory hlásek (např. sykavek, frekvenčního rozsahu hlasu aj.) a přístroje, které vizuálně zaznamenávají hlasitost a kmitočtové složení mluvy a nahrazují tak sluchovou zpětnou vazbu. (18) Další možností kompenzovat těžké sluchové postižení je kochleární implantát. Kochleární implantát (CI) je nitroušní elektronická smyslová náhrada, která přenáší sluchové vjemy přímou elektrickou stimulací sluchového nervu uvnitř hlemýždě vnitřního ucha. Zvukový signál je přeměněn na sled elektrických impulzů, které jsou vedeny do implantovaného obvodu umístěného pod kůží za ušním boltcem. Z implantovaného obvodu vycházejí elektrody, které jsou instalovány do vnitřního ucha, dráždí vlákna sluchového nervu a vyvolávají sluchový vjem. (4) Kochleární implantát je určen nejen osobám, které ztratily sluch v období, kdy už měly vyvinutou řeč (postlingválně neslyšícím), ale především pro děti, které se narodily s těžkou ztrátou sluchu, nebo ji získali před ukončením vývoje řeči (prelingválně neslyšící). Po voperování implantátu je nezbytná dlouhodobá rehabilitační a reedukační péče. Její úspěšnost závisí na době vzniku sluchové vady, věku implantovaného, jeho osobnostních předpokladů (intelektu, nadání pro řeč), absenci přidruženého postižení a aktivní spolupráci rodiny.(26) V běžném každodenním životě využívají lidé se sluchovým postižením celou řadu dalších kompenzačních pomůcek, které jim usnadňují život ve slyšící společnosti. Informaci o zvuku jim zprostředkovávají vibrací, světlem či proudem zvuku např. světelné a vibrační budíky, signalizátory domovních zvonků, zvonění telefonu aj. Sluchově postižení často využívají různé televizní a rozhlasové zesilovače, skryté titulky televizních pořadů, zesílené a psací telefony, které jsou v poslední době nahrazovány sms zprávami a emailovou komunikací. Moderním trendem je využívání internetu jako prostředku získávání informací, vzdělávání, komunikace (email, web kamery), zábavy i pracovní realizace.(20) Komunikace sluchově postižených Dorozumívání se slyšícím okolím patří v životě člověka se sluchovým postižením k největším problémům. Při interkulturní komunikaci (se slyšícími) jsou odkázáni na vizuální příjem informací, v případě mluvené řeči na odezírání.

21

Odezírání zaujímá v interkulturní komunikaci sluchově postižených prioritní místo. (23) Odezírání můžeme definovat jako komplexní čtení: pohybů celého těla, postoje mluvícího, střídání vzdáleností mezi komunikujícími, pauz v řeči a odezírání viditelných pohybů mluvidel. Při odezírání vnímá sluchově postižený kromě pohybů celého těla, postoje mluvícího, mimiky a gestikulace především kinémy - pohyby mluvidel, které přejímají funkci signálů zvukové řeči. Jednotlivé kinémy nejsou stejně dobře rozpoznatelné. (18) Odezírání je ovlivněno komplexem vnějších a vnitřních podmínek. Mezi vnější podmínky odezírání řadíme dostatečnou intenzitu a směr světla, přibližně stejnou výškovou úroveň hlavy mluvčího a odezírajícího a vizuálně přiměřenou mluvní techniku. (11) Mezi vnitřní podmínky odezírání patří fyziologické podmínky (využitelnost zbytků sluchu, schopnost využít vibračního vnímání, neporušené mentální a zrakové funkce), verbální podmínky (dostatečná slovní zásoba, dorozumívací schopnosti, znalost gramatiky a větného kontextu), psychické podmínky (pozornost, postřeh, aktuální psychický stav) a podmínky sociální (přímá a zprostředkovaná zkušenost, sociální zralost).(18) Základním prostředkem pro získávání informací ve slyšícím prostředí je mluvený jazyk ve zvukové i grafické podobě. Schopnost užívat mluvenou řeč ve zvukové a grafické formě limituje začlenění osob se sluchovým postižením do slyšící společnosti. Cílem řečové výchovy sluchově postižených je dosažení srozumitelného mluveného projevu, recepce i produkce mluvené řeči prostřednictvím psaného textu, chápání mluvené řeči prostřednictvím vizuální percepce (odezírání) a vnímání, korekce mluvené řeči pomocí zachovalých zbytků sluchu. Vytvoření orální řeči je hlavním úkolem individuální logopedické péče, která se o dosažení srozumitelného slovního projevu sluchově postižených snaží prostřednictvím speciálních metod založených na zrakovém a hmatovém vnímání. Artikulace osob se sluchovým postižením bývá nápadná, mnohdy až nesrozumitelná. Hlas může být kolísavý, příliš vysoký či naopak hluboký, chraptivý, nosový, nejnápadněji působí monotónnost hlasového projevu, protože jen málokdy jsou osoby se sluchovým postižením schopni díky chybějící sluchové zpětné vazbě využívat modulační faktory řeči. Porozumění psanému textu (recipování) a produkování písemné řeči není zdánlivě negativně ovlivněno chybějícími auditivními vjemy. Jednou z příčin potíží sluchově postižených se čtením a psaním je obtížnost českého jazyka, jehož zvládnutí činí potíže i slyšícím žákům, kteří jazyk vnímají v jeho zvukové podobě již od narození a při vstupu do školy k ní přiřadí podobu grafickou. Vzhledem ke změněné schopnosti vnímat jazyk ve zvukové podobě se sluchově postižení setkávají s psaným jazykem již v předškolním věku. Recepci i produkci psané formy českého jazyka je věnována v období primárního i sekundárního vzdělávání velká pozornost, protože vizualizace mluveného jazyka je určitým prolomením komunikační bariéry způsobené senzorickým handicapem.(20) Aktivace zachovalých zbytků sluchu (reedukace sluchu) přispívá ke komplexní stimulaci mluvené řeči a celkové orientaci v akustickém prostředí. Cílem reedukace sluchu je zlepšení funkce sluchového analyzátoru a rozvoje percepce i produkce zvukové stránky mluvené řeči. Reedukace sluchu probíhá prostřednictvím promyšleně sestavených cvičení v oblasti vnímání a rozlišování zvuků, rozlišování různých kvalit zvuku, řečových a neřečových zvuků, procvičování sluchové paměti, cvičení k rozumění na úrovni slova a věty. (9) Pro označení prstové abecedy se užívají různé termíny: daktyl, daktylní abeceda, daktylotika, daktylní forma řeči, daktylografie. (24). Daktylní abeceda je verbální vizuálně motorická

22

komunikační forma, která využívá různých poloh a postavení prstů, které zastupují písmena abecedy a používají se souběžně s mluvenou řečí. Prstovou abecedu používali k dorozumívání diplomati či mniši, kteří dodržovali věčné silentium, od nich pak prstovou abecedu převzali učitelé neslyšících pro komunikaci v edukačním procesu. Zákon č.155/1998 uznává prstovou abecedu jako integrální součást českého znakového jazyka a znakované češtiny a specifikuje její užití v obou komunikačních systémech jako prostředek k odhláskování cizích slov, odborných termínů a pojmů, pro které dosud nejsou ustáleny znaky českého znakového jazyka. Jednoruční prstová abeceda se nejčastěji využívá ve školách pro sluchově postižené jako podpůrná metoda při rozvoji mluvené řeči a nácviku čtenářských dovedností v předškolním věku. Dospělé osoby se sluchovým postižením užívají spíše dvouruční prstovou abecedu, a to v interkulturní komunikaci či v situacích, kdy není k dispozici odpovídající znak. (19)

Znakové jazyky představují vizuálněmotorickou formu komunikace. Znakové jazyky existují ve dvou základních variantách podle míry svázanosti s majoritním jazykem existujícím v audioorální formě. Znakový jazyk (ryzí znakový jazyk) je podle Zákona č.155/1998 Sb. o znakové řeči považován za základní dorozumívací prostředek neslyšících a je definován jako přirozený a plnohodnotný komunikační systém tvořený specifickými vizuálně pohybovými prostředky, tj. tvary rukou, jejich postavením a pohyby, mimikou, pozicemi hlavy a horní části trupu. Český znakový jazyk má základní atributy jazyka tj. znakovost, systémovost, dvojí členění, produktivnost, svébytnost a historický rozměr, a je ustálen po stránce lexikální i gramatické. Na základě výzkumů zahraničních a v současné době i českých lingvistů je znakovému jazyku přiznán atribut přirozeného a svébytného jazyka. Znakovaný jazyk je určitým kompromisem mezi mluveným jazykem majoritní slyšící společnosti a vlastním znakovým jazykem neslyšících. Znakovaný jazyk je na mluveném jazyku intaktní společnosti závislý, využívá znakovou zásobu znakového jazyka, ale jednotlivé znaky řadí podle gramatických pravidel jazyka mluveného. Vznik znakovaného jazyka byl iniciován snahou o zvýšení jazykové kompetence neslyšících v mluveném jazyce, v současné době je jeho hlavním smyslem vytvoření funkčního dorozumívacího média pro interkulturní komunikaci. (19) V České republice se pro vizuálněmorickou formou dorozumívání závislou na mluveném českém jazyce užívá pojem znakovaná čeština. Stejně jako znakový jazyk je i znakovaná čeština zakotvena jako komunikační systém sluchově postižených v České republice v Zákoně č.155/1998 Sb. o znakové řeči: „Znaková čeština je uměle vytvořený jazykový systém využívající gramatické prostředky češtiny, která je současně hlasitě nebo bezhlasně artikulována. Spolu s jednotlivými českými slovy jsou pohybem a postavením rukou ukazovány odpovídající znaky českého znakového jazyka“.

23

Seznam použité a doporučené literatury 1. BÍMOVÁ, P. Jazyk znakový – jazyk přirozený. Čeština doma a ve světě, 2002, roč. 10, č.2 + 3, s. 100-103. ISSN 1210-9339 2. EVANS, L. Totální komunikace. Struktura a strategie. Hradec Králové: Pedagogické centrum, 2001. ISBN 80-238-7915-4 3. FREEMAN, R. D., CARBIN, C. F., BOESE, R. J. Tvé dítě neslyší. Praha : FRPSP, 1991. 4. HOLMANOVÁ, J.Raná péče o děti se sluchovým postižením. Praha: Septima, 2002. ISBN 80-7216-162-8 5. HRUBÝ, J.Průvodce neslyšících a nedoslýchavých po jejich vlastním osudu – 1.díl.Praha: FRPSP, 1999. ISBN 80-7216-096-6 6. HRUBÝ, J. Průvodce neslyšících a nedoslýchavých po jejich vlastním osudu -2. díl Praha: FRPSP, 1998. ISBN 80-7216-075-3 7. HRUBÝ, J. Terminologie ve sluchovém postižení – jedna z příčin problémů neslyšících dětí v orálních zemích. Speciální pedagogika, 1998, roč.5, s.17-12. ISSN 1211-2720 8. JABŮREK,

J.

Bilingvální

vzdělávání

neslyšících.

Praha:

Septima,

1993.

ISBN 80-7216-052-4 9. JANOTOVÁ, N., SVOBODOVÁ, K. Integrace sluchově postiženého dítěte v mateřské a základní škole. Praha: SEPTIMA, 1998. ISBN 80-7216-050-8 10. KEBLOVÁ, A. Speciální školy pro sluchově postižené v České republice. Praha: MŠMT, 2000. 11. KRAHULCOVÁ, B. Komunikace sluchově postižených. Praha: Karolinum, 2001. ISBN 80-246-0329-2 12. LEJSKA, M. Poruchy verbální komunikace a foniatrie. Brno: Paido, 2003. ISBN 80-7315-038-7

24

13. NOVÁK, A. Foniatrie a pedaudiologie. Poruchy komunikačního procesu způsobené sluchovými vadami. Praha: vlastním nákladem, 1994. 14. POTMĚŠIL, M. Úvodní stati k výchově a vzdělávání sluchově postižených. Praha: Fortuna, 2000. ISBN 80-7168-744-8 15. POTMĚŠIL, M. Čtení k surdopedii. Olomouc: Pedagogická fakulta UP, 2003. ISBN 80-244-076-3 16. PULDA, M. Surdopedie. Olomouc: RUP, 1992. 17. SOURALOVÁ, E. Čtení neslyšících. Olomouc: Univerzita Palackého, 2002. ISBN 80-244-0433-8 18. SOURALOVÁ, E. Surdopedie I. Olomouc: UP, 2005. ISBN 80-244-1007-9 19. SOURALOVÁ, E. Surdopedie II. Olomouc: UP, 2005. ISBN 80-244-1008-7 20. SOURALOVÁ, E., LANGER, J. Speciální pedagogika osob s postižením sluchu. In. RENOTIÉROVÁ, M., LUDÍKOVÁ, L.a kol. Speciální pedagogika. Olomouc: UP, 2004. ISBN 80-244-0873-2, s. 175-191 21. SOVÁK, M. aj. Defektologický slovník. Jinočany: H&H, 2000. ISBN 80-86022-76-5 22. STRNADOVÁ, V. Jaké je to neslyšet. Praha: Česká unie neslyšících, 1995. 23. STRNADOVÁ, V. Hádej, co říkám aneb Odezírání je nejisté umění. Praha: ASNEP, 2001. ISBN 80-903035-0-1 24. TARCSIOVÁ, D, Prstová abeceda.Bratislava: Effeta – stredisko sv. F. Saleského v Nitre, 2002. ISBN 80-968584-4-0 25. TARCSIOVÁ, D. Rukovät tlumočníkov posunkovej reči 1. Bratislava: Effeta – stredisko sv. F. Saleského v Nitre, 2001. ISBN 80-968584-3-2 26. TARCSIOVÁ,

D.

Komunikačný

systém

sluchovo

postihnutých

a

sposoby

prekonávania ich komunikačnej bariéry. Bratislava: Sapientia, 2005. ISBN 80-969112-7-9

25

27. TARCSIOVÁ, D., HOVORKOVÁ, S. Máme dieťa so sluchovým postihnutím, ...čo ďalej? Bratislava: Effeta – stredisko sv. F. Saleského v Nitre, 2002. ISBN 80-968584-5-9 28. Vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných. 29. Zákon č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). 30. Zákon č.155/ 1998 o znakové řeči.



26

RODINA DÍTĚTE S HLUCHOSLEPOTOU A JEJÍ POTŘEBY Mgr. Adéla Bilíková, Bc. Marcela Štolcarová (Tamtam Olomouc) Definice hluchoslepoty Hluchoslepota je takové současné postižení zraku a sluchu, které je závažné do té míry, že svému nositeli způsobuje problémy ve sféře psychické, sociální a běžných situacích všedního života. Z toho plyne: hluchoslepota nemůže být prostým součtem postižení zraku a sluchu, ale je specifickou kategorií s nutností speciálního přístupu, protože její dopady, především v oblasti sociální, jsou mnohonásobně těžší. Klasifikace osob s hluchoslepotou Z hlediska

stupně

postižení

sluchu

a

zraku

můžeme

osoby

s hluchoslepotou klasifikovat do těchto skupin: 

totálně hluchoslepí (nevidomí neslyšící),



prakticky hluchoslepí (osoby prakticky neslyšící a prakticky nevidomé, příp. s minimálními zbytky sluchu a nebo zraku),



slabozrací neslyšící,



nedoslýchaví nevidomí,



slabozrací nedoslýchaví.

Podle jiného přístupu můžeme klasifikovat hluchoslepotu i podle doby, kdy vznikla, tedy na hluchoslepou vrozenou a získanou, což velmi výrazně ovlivňuje přístupy k osobám s duálním postižením sluchu a zraku. Z toho plyne: variabilita hluchoslepoty je natolik široká, že vyžaduje stoprocentní individuální přístup.

27

Diagnostika hluchoslepoty: Diagnostikovat hluchoslepotu je velimi obtížné.

Často je zaměňována za kombinaci

zrakového nebo sluchového postižení s postižením mentálním (především je-li zde spojení těžkého zrakového nebo sluchového postižení s lehčím stupněm postižení druhého smyslu). Často se objevují další přidružené vady - tělesné postižení, mentální postižení nebo různé zdravotní komplikace. Z toho plyne: nutnost včasného, správného a opakovaného diagnostikování. Nutnost široké podpory rodiny mnoha odborníků: lékaři více specializací, poradce rané péče, fyzioterapeut, psycholog, sociální pracovník, logoped, odborník na výživu, ap. Nápodoba Člověk získává až 80% informací zrakem. Velkou část zbývajících 20% sluchem. Z toho plyne: vzhledem k naprostému nedostatku bezděčného získávání informací, které intaktní populace dětí raného věku může využít k učení nápodobou, je nutné už u velmi malých dětí využívat záměrné učení. Socializace U osob s hluchoslepotou je běžná absence navazování kontaktů s osobami v okolí, včetně vrstevníků. Zásadní problémy mají také při seznamování se s okolním prostředím, začleňováním se do nejběžnějších denních aktivit, vytvářením představ, ap. Z toho plyne: nutnost cíleného začleňování osob s hluchoslepotou do společnosti – široké rodiny, skupin vrstevníků, atd. Zároveň také umožnění zapojení se do každodenních běžných aktivit i aktivit speciálních. Nutnost záměrného poznávání okolí. Co největší socializace dítěte snižuje jeho závislost na jiných osobách a zároveň umožní rodině zachovat si dosavadní životní styl.

28

Komunikace Osoby s hluchoslepotou používají celou řadu komunikačních módů: •

referenční (zástupné) předměty,

•

piktogramy a obrázky,

•

znakový jazyk neslyšících,

•

taktilní znakový jazyk a znakování ruku v ruce,

•

lormovu abecedu,

•

mluvenou řeč.

Z toho plyne: potřeba širokého okolí naučit se specifickému způsobu komunikace konkrétního dítěte. Netradiční způsob komunikace může mít za následek pocit stigmatizace pro celou rodinu. ZÁVĚR: Z uvedeného vyplývá, že hluchoslepota je jedinečné postižení vyžadující stoprocentní individuální přístup a to především při začleňování do intaktní populace. Vzhledem k šíři problémů, se kterými se děti s hluchoslepotou a jejich rodiny potýkají v oblasti zdravotní, sociální, komunikační, ale např. i právní,

zdůrazňujeme nutnost spolupráce odborníků

mnoha profesí, kteří mohou pomoci podpořit vývoj dětí s tímto postižením a rodinám vyrovnat se s postižením jejich dítěte.

29

KOMPLEX SLUŽEB RANÉ PÉČE RODINÁM DĚTÍ SE SLUCHOVÝM A KOMBINOVANÝM POSTIŽENÍM Mgr. Jana Fenclová (FRPSP Praha) Důsledky sluchového postižení pro dítě a jeho rodinu. Období nejistoty a doba sdělení diagnózy je pro rodinu velmi náročným krizovým obdobím. Očekávání rodičů nebudou naplněna, dítě je jiné než očekávali. Rodina je vystavena situacím a okolnostem, se kterými nemá zkušenosti a těžce se s nimi vyrovnává, což má vliv na všechny členy rodiny, sourozence prarodiče a další. Mění se režim rodiny a její rituály, způsoby komunikace, plánování budoucnosti i společenství, jehož je součástí. 90% dětí se sluchovým postižením se rodí slyšícím rodičům, kteří nemají dostatek informací o sluchovém postižení, to vede k velkým obavám rodiny o budoucnost dítěte, o jeho vývoj a kvalitu jeho života. Co je úkolem rodičů? Rodina by se měla rychle zorientovat a přijmout novou situaci, naučit se novým komunikačním technikám a to vše pokud možno co nejdříve, aby dítě neztrácelo čas a využilo plasticity mozku v raném věku. Bez účinné pomoci a podpory je zvládnutí tohoto úkolu pro rodinu téměř nereálné. Situace před rokem 1989 V minulosti docházelo velmi často k pozdní diagnostice sluchového postižení, lékařská věda neměla v té době ještě dostatek kvalitních vyšetřovacích metod. Rodině se nenabízelo mnoho návazných služeb. Děti byly zařazovány do speciálních škol dle rozsahu sluchového postižení. Ve školách pro děti se zbytky sluchu a děti neslyšící byly redukovány osnovy. Vzdělávací systém upřednostňoval orální metodu. Znakový jazyk nebyl akceptován jako jazyk, nebyl zkoumán, nebyl vyučován a nesměl být ve školách používán ke vzdělávání. Současně nebyl k dispozici kvalitní a dostatečný výběr kompenzačních pomůcek, chyběly legislativní předpoklady pro integraci dětí se sluchovým postižením do běžného vzdělávacího systému.

30

Vznik služeb pro rodiny dětí se sluchovým postižením Tyto skutečnosti negativně ovlivňovaly rehabilitaci dětí se sluchovým postižením a následní předpoklady pro integraci dítěte i rodiny do většinové společnosti. Rodiče i někteří odborníci si uvědomovali velké rezervy v možnostech sytému péče o děti se sluchovým postižením a snažili se prosadit změny, ověřené v zahraničí. Změna politického systému otevřela možnosti situaci postupně měnit. Prvním krokem k pozitivní změně bylo naplnění potřeby rodičů se sdružovat, sdílet stejné problémy a vzájemně se podporovat. Druhým cílem rodičů a odborníků bylo zajištění větší informovanosti veřejnosti o sluchovém postižením. Třetím motivem byla snaha ovlivnit změnu vzdělávacího systému, především přijetím znakového jazyka a změnou osnov. Federace rodičů a přátel sluchově postižených, o.s. (www.frpsp.cz) Federace rodičů a přátel sluchově postižených je občanské sdružení rodičů, přátel a profesionálů, které vyjadřuje a hájí zájmy sluchově postižených dětí a jejich rodičů. Byla založena v březnu roku 1990. Je zakládající člen Evropské federace rodičů sluchově postižených dětí (FEPEDA). V současné době poskytuje komplexní servis pro rodiny dětí s dítětem s SP od narození do 18 let: •

Informační centrum o hluchotě – knihovna, studovna, vydávání časopisu Info,

•

Sociální poradna,

•

Psychologická poradna,

•

Bilingvální mateřská škola,

•

Raná péče – středisko Praha,

•

Raná péče – středisko Olomouc,

•

Aktivačně socializační centrum – ambulantní služby a poradny,

•

Klub rodičů a dětí,

•

Pobytové akce,

•

Přednášky, semináře,

•

Vydavatelská činnost,

•

Akreditované vzdělávací kurzy (Centrum pro budoucí matky s SP),

31

•

Kulturně osvětové akce.

Služby poskytované Federací rodičů a přátel sluchově postižených Federace rodičů a přátel sluchově postižených poskytuje následující typy služeb: •

sociální služby,

•

poradenské služby,

•

informační služby,

•

vzdělávací služby.

Všechny poskytované služby mají celostátní působnost. Standardní služby jsou bezplatné. Sociální služby jsou registrované v souladu se zákonem č. 108/2006 Sb. Poradenské služby Ambulance: •

klinického logopeda (+sluchová cvičení),

•

psychologa, psychoterapeuta,

•

lektora znakového jazyka,

•

fyzioterapeuta,

•

nácvik na audiovyšetření,

•

audiotechnika.

Sociální služby •

služby rané péče,

•

odborné sociální poradenství,

•

aktivačně socializační centrum,

•

klub rodičů a dětí.

Informační a vzdělávací služby •

odborná knihovna,

32

•

vydávání časopisu,

•

vydavatelská činnost,

•

zpracování odborných informací,

•

přednášková činnost a semináře,

•

vzdělávací programy.

Pobytové akce pro rodiny s dětmi •

strukturovaný program,

•

individuální terapie,

•

skupinové terapie,

•

přednášky pro rodiče,

•

relaxační techniky pro rodiče.

Kulturně osvětové akce •

pro děti,

•

pro širokou veřejnost.

Co je raná péče? Raná péče (z angl. early intervention) je soustava sociálních služeb a programů, poskytovaných v ČR od r. 1993. Středisko rané péče Tamtam pro rodiny dětí se sluchovým nebo kombinovaným postižením zahájilo činnost v r. 2001. Cílem rané péče je zmírnit nebo eliminovat důsledky postižení dítěte a poskytnout dítěti a jeho rodině možnost sociální integrace. Služby jsou poskytovány souběžně a provázaně s lékařskou péčí, a to od doby zjištění postižení do přijetí dítěte do vzdělávacích institucí tak, aby zvyšovaly vývojovou úroveň dítěte v oblastech, které jsou ohroženy. Středisko Tamtam je nestátní poskytovatel služeb rané péče rodinám s dětmi se sluchovým, kombinovaným postižením nebo se závažným postižením vývoje řeči ve věku do 7 let. Zřizovatelem je občanské sdružení Federace rodičů a přátel sluchově postižených. Působnost je na celém území ČR. Centrum pro klienty v Čechách je v Praze. Centrum pro klienty na Moravě je v Olomouci. Spolupráce a vzájemné konzultace se všemi s dalšími poskytovateli služeb rané péče v celé republice. Pracovníci Střediska Tamtam jsou členy profesní organizace Asociace pracovníků v rané péči. V čem spočívá podpora Střediska Tamtam?

33

Rodina dítěte se sluchovým postižením je v začátku vystavena situacím a okolnostem, se kterými nemá zkušenosti a těžce se s nimi vyrovnává, což má vliv na všechny členy rodiny, sourozence, prarodiče a další. Mění se režim rodiny, její rituály, zvyky a způsoby komunikace, plánování budoucnosti a společenství, jehož je součástí. Středisko Tamtam podporuje schopnost klientských rodin řešit situaci vlastními silami a předcházet tak závislosti rodiny na sociálním systému a institucích. Středisko Tamtam pomáhá rodině najít cestu k dítěti, vyrovnat se s novou situací a naučit se s dítětem komunikovat.

34

Raná péče jako terénní sociální služba rodinám: •

konzultace v rodinách klientů (frekvence 4-6 týdnů),

•

psychologické, pedagogické a sociální poradenství,

•

informace z oblasti sluchového postižení a možností terapie dítěte se sluchovou vadou,

•

konkrétní práce s dítětem,

•

pomoc při výběru vhodného způsobu komunikace,

•

zapůjčení a zácvik v použití speciálních pomůcek a hraček,

•

zprostředkování odborných vyšetření a konzultací,

•

zprostředkování kontaktu s dalšími rodiči,

•

pomoc při výběru a zakoupení kompenzačních pomůcek,

•

pomoc s výběrem a dojednávání podmínek přijetí dítěte do speciálního zařízení nebo integrace,

•

videotrénink interakcí zaměřený na komunikaci,

•

domácí konzultace s dalšími specialisty (logoped, lektor ZJ).

Poradenský tým Střediska Tamtam Tým Střediska rané péče Tamtam tvoří zaměstnanci Střediska rané péče a dalších složek FRPSP: odborní poradci rané péče, psycholog, klinický logoped, tlumočník – konzultant znakového jazyka a sociální pracovník. Mezi stálé spolupracovníky patří lékaři – foniatr, pediatr, fyzioterapeut, trenér VTI, psychoterapeut, lektor znakového jazyka, odborný technik kompenzačních pomůcek. Další odborníky zajišťuje Středisko Tamtam dle individuálních potřeb klientských rodin. Asociace pracovníků v rané péči Pracovníci Střediska rané péče Tamtam jsou členy Asociace pracovníků v rané péči, která je celostátní profesní organizací pracovníků poskytujících služby rané péče v souladu s platnými standardy sociálních služeb, registrovaná na MV od roku 2003. Členství v asociaci je

35

individuální a dobrovolné. Cílem činnosti Asociace je prezentace oboru raná péče, zvyšování její prestiže a podpora, zvyšování kvality poskytovaných služeb, odborná garance kvality služeb, poskytování vzdělávání, odborná a publikační činnost a ochrana zájmů pracovníků v rané péči.

ZKUŠENOSTI ZE ZAHRANIČÍ Mgr. Anna Kučerová, Ph.D. (Tamtam Olomouc) Výchozím materiálem pro zpracování kapitoly o zkušenostech s poskytování služeb rané péče rodinám dětí se sluchovým a kombinovaným postižením raného věku byl materiál „Quality Standards in the Early Years: Guidelines on working with deaf children under two years old and their families“ (Standandy kvality v raném věku: průvodce prací s neslyšícími děmti mladšími dvou let a jejich rodinami). Tuto publikaci zveřejnila na svých webových stránkách (www.ndcs.org.uk) v dubnu roku 2007 organizace „The National Deaf Children’s Society“ (NDCS, Národní společnost neslyšících dětí), která působí ve Velké Británii a zaměřuje se na poskytování služeb dětem se sluchovým postižením. V roce 2000 byl ve Velké Británii vznesen Ministerstvem zdravotnictví požadavek celoplošného screeningu sluchu novorozenců. Pilotní projekty screeningu vyústily v jeho definitivní zavedení v Británii v roce 2004. Zavedení celoplošného screeningu bylo významným zlomem v poskytování služeb rané podpory (rané péče) v Británii, umožnil velký rozvoj odborných služeb podpory rodin s dětmi se sluchovým postižením raného věku. Dokument kvality standardů používá termín deaf pro děti s úplnou ztrátou sluchu, je tedy zaměřen na děti neslyšící, ale měly by se dále rozvíjet i služby pro rodiny dětí s různými typy a stupni sluchového postižení včetně kombinací s jiným typem vady. Jednotlivé definované standardy by měly být implementovány, sledovány a hodnoceny. Tento dokument byl vyvinut pro zdravotnické, sociální a vzdělávací služby a pro dobrovolný sektor v Anglii. Zahrnuje tak celou multidisciplinární šíři odborníků zabývajících se fenoménem sluchového postižení. Standardy ošetřují průběh poskytování odborných služeb rodinám s dětmi se sluchovým postižením raného věku v celé šíři aspektů: Partnerství s rodinami -

standardy zaměřené na klíčové principy práce s rodinami v duchu partnerství, např. právo a zodpovědnost, respekt, informovaná volba, individuální přístup, rovné přístupy.

-

na základě dotazování rodin neslyšících dětí v rámci šetření NCSD provedeného v roce 2000 bylo vymezeno několik bodů, které rodiče považovali v rané intervenci za důležité:

36

o

včasná a přesná diagnostika,

o

potřeba jasných, přiměřených a vyvážených informací o jazyku, komunikaci a vývoji dítěte, rodičovských podpůrných skupinách a dalších zdrojích pomoci,

o

možnost odborných konzultací o důsledcích hluchoty,

o

pravidelné a časté konzultace (krátké období mezi konzultacemi),

o

kvalifikovaní odborníci, kteří rozumí problematice sluchového postižení, jsou empatičtí a mají porozumění pro dítě i rodinu,

o

pozitivní postoj k hluchotě,

o

respekt k dítěti a jeho rodině,

o

spolupráce mezi službami, minimalizace konfliktů a protichůdných doporučení,

o

dlouhodobá a místně dostupné kvalitní služby a podpora.

Komunikace s rodinami Standardy kladou velký důraz na oboustranně funkční komunikaci mezi rodinou a odborníky. V této oblasti je velký důraz kladen na komunikaci v době diagnostického proces (screeningu) a zejména v případě potvrzení diagnózy sluchového postižení: V době potvrzení hluchoty QS (Standart kvality) Zdravotnická a audiologická pracoviště by měly vyvíjet průvodce (příručky)

pro své

pracovníky o tom, jak předat informaci o hluchotě, jakým způsobem sdělit rodičům diagnózu jejich dítěte. QS Všechny služby by měli své pracovníky vzdělávat v komunikaci s rodinami, která by měla být zejména v kritické době potvrzení diagnózy hluchoty jejich dítěte citlivá, přiměřená a efektivní.

37

QS V době přijímání skutečnosti hluchoty musí mít profesionálové dostatek času sdílet s rodinou aktuální situaci, v tuto dobu by měl do rodiny přijít pracovník rané podpory (poradce rané péče), který se stane pro rodinu klíčovým pracovníkem. QS Rodiče musí dostat přístupné informace, které si mohou vzít sebou, aby je mohli v klidu prostudovat. Tyto informace musí zahrnovat detaily o tom, kdo je bude kontaktovat, kdy a jaké rady a další informace mohou získat. Většina rodičů si doma po sdělení diagnózy hluchoty

jejich

dítěte

všemu?“

„Nepřeslechla

začne jsem

klást

něco?“

otázky „Jaké

typu

„Rozuměla

jsem

dobře

dovednosti

mám

svého

dítěte

u

rozvíjet?“ „Dokážu svému dítěti poskytovat tak odbornou péči?“ a další.. QS Raná péče (rané podpůrné služby) musí být rodině dostupné hned po potvrzení hluchoty. Nejlépe ve stejný den.

Práce s rodinami V této skupině standardů je mimo jiné opět kladen důraz na partnerství mezi rodinou a odborníkem: QS Rodiče musí být plně zapojeni do rozhodování o podpoře a intervenci jejich neslyšícího dítěte, stejně jako mít možnost plně sledovat a hodnotit efektivitu služeb. Poskytovatelé služeb musí rozvíjet průvodce, metodiky, jak zahrnout rodiče, platné členy týmu a být vnímaví k možným bariérám (jazyk, kultura). Většina neslyšících dětí se rodí slyšícím rodičům. Jak je hluchota prezentována rodičům, má vliv na očekávání rodičů k jejich dítěti. Standardy doporučují nemluvit o hluchotě pouze jako o medicínské či vědecké otázce, ale i možném pozitivním přínosu sluchového postižení pro jejich dítě a celou jejich rodinu. Profesionálové pracující s rodinami s neslyšícími dětmi pro ně musí vytvářet příležitosti, aby rodiče mohli rozvíjet své znalosti o kultuře a historii neslyšících lidí, porozumět jejich

38

přirozenosti a komunitě. Je velmi důležité, aby se rodiny a jejich neslyšící děti setkávali se svými neslyšícími vrstevníky.

QS Všichni pracovníci působící v rané péči musí být vzděláváni v tom, jak mluvit o sluchovém postižení v pozitivním slova smyslu. Toto vzdělávání by mělo v sobě zahrnovat informace o různých modelech hluchoty (medicínský, sociální), stejně jako způsob, jak přenášet tyto modely do svého působení v rodinách neslyšících dětí.

Oblast standardů Práce s rodinami v sobě zahrnuje i doporučení pro volbu komunikačního systému dítěte i celé rodiny, klade požadavek na včasnost a dostupnost služby v raném věku dítěte, multidisciplinární přístup v poskytování odborných služeb, věnuje se klíčové roli poradce rané péče, přináší doporučení pro individuální práci s dítětem se sluchovým postižením raného věku a ošetřuje i audiologickou oblast poskytání služeb (požadavek na přesnou diagnostiku sluchového postižení, přínos sluchadel a kochleárních implantátů), doporučení, jak postupovat v případě zhoršení sluchu dítěte, jak a kdy informovat o podpůrných skupinách a dobrovolnických organizacích či jaké jsou možnosti setkávání se s dospělými lidmi se sluchovým postižením. Nezapomíná ani na nástroj hodnocení poskytování služeb jejich samotnými uživately – rodinami s dětmi se sluchovým postižením raného věku. Poslední část dokumentu s názvem Rozvoj partnerství ve strategickém řízení služeb obsahuje standardy věnující se organizačním záležitostem implementace dokumentu v praxi (pro koho jsou standardy závazné, kdo je za jejich dodržování zodpovědný, jakým způsobem je hodnocena jejich implementace apod.).

39

EMPIRICKÁ ČÁST CÍL EMPIRICKÉ ČÁSTI Zjistit potřebnost rané péče rodinám dětí se sluchovým postižením a duálním postižením sluchu a zraku v Moravskoslezském kraji Dílčí cíle: zjistit početnost dětí se sluchovým postižením a duálním postižením sluchu a zraku, zjistit napojení rodin dětí se sluchovým postižením a postižením sluchu a zraku na služby rané péče a další odborné služby. METODY ŠETŘENÍ Pro naplnění cíle empirické studie bylo použito dotazníkové šetření. Dotazník byl vytvořen ve spolupráci s týmem pracovníků poskytovatelů služeb rané péče v MSK a Krajského úřadu MSK. Respondenti byli o spolupráci požádání prostřednictvím doprovodného dopisu s cílem studie a zaštítěním jejího zpracování. Dotazník byl distribuován prostřednictvím běžné pošty a emailu. Spolu s dotazníkem byly distribuovány informační materiály o poskytování služeb rané péče jednotlivým cílovým skupinám podle typu zdravotního postižení dětí v Moravskoslezském kraji. Obsahem dotazníku byly položky vedoucí ke zjištění početnosti dětí se sluchovým postižením, dětí s duálním postižením sluchu a zraku, dětí s kombinovaným postižením, z nichž jedno z nich je sluchové ve věku od 0 do 3 let a od 4 do 7 let. Další položkou byla stručná specifikace poskytovaných služeb (výběr z daných možností) a region působnosti. Bylo vytvořeno několik mutací tohoto dotazníku podle oblasti působení respondentů (zkratka v záhlaví SO, LO, SS apod.) CHARAKTERISTIKA SKUPINY RESPONDENTŮ Dotazník byl distribuován do třech následujících oblastí: o

oblast zdravotnictví (pediatrické ambulance, ambulance ORL a foniatrie, ambulance klinických logopedů),

o

oblast školství (speciálně pedagogická centra pro žáky se sluchovým postižením, pro žáky se zrakovým postižením a pro žáky s více vadami, MŠ pro žáky se sluchovým postižením, MŠ pro žáky se zrakovým postižením, MŠ logopedické a MŠ pro žáky s více vadami),

40

o

sociální oblast (poskytovatelé služeb rané péče v MSK a další poskytovatelé sociálních služeb dětem se zdravotním postižením a jejich rodinám, organizace osob se sluchovým postižením a duálním postižením sluchu a zraku, odbory sociálních věcí městských úřadů a magistrátů obcí s pověřeným obecním úřadem).

NÁVRATNOST DOTAZNÍKŮ Tabulka 1 Dotazníkové šetření Odesláno

Vráceno

Návratnost (%)

Celkem dětí

Průměr1

Pediatrie

248

60

24

55

0,9

Foniatrie

61

8

13

77

9,6

Logopedie

91

14

15

67

4,8

Sociální odbory

22

18

82

49

2,7

Raná péče

7

7

100

10

1,4

MŠ

10

5

50

35

3,5

SPC

12

7

58

26

3,7

Sociální služby

89

10

11

2

0,2

Celkem

540

129

24

321

2,5

1

Průměr počtu dětí na počet odpovědí respondentů.

41

Graf 2 Návratnost dotazníků

Návratnost

Sociální s lužby SPC MŠ Raná péče Sociální odbory Logopedie Foniatrie Pediatrie

0

20

40

60

80

100

Komentář – návratnost dotazníků Návratnost dotazníků byla nejvyšší u poskytovatelů služeb rané péče v Moravskoslezském kraji (100%) – zapojení do realizace studie, dále sociální odbory městských úřadů, magistrátů a obcí s pověřeným obecním úřadem (82 %) – státní správa, dále pak ve školství a u pediatrů. Překvapivě nízká návratnost dotazníků byla u foniatrů a logopedů. Nejnižší návratnost byla u poskytovatelů sociálních služeb a organizací osob se zdravotním postižení (zaměření služeb na jinou cílovou skupinu). Shrnutí – návratnost dotazníků Bylo odesláno celkem 540 dotazníků a vrátilo se jich 129. Celková návratnost dotazníkového šetření byla 25%, což je odpovídající hodnota ke zvolené metodě šetření (zatížení institucí různými dotazníkovými šetřeními, anketami). Návratnosti dotazníkového šetření výrazně napomohla informace o zadavateli studie (odkaz na Komisi rady pro občany se zdravotním postižením a logo kraje). Návratnost dotazníků podle regionů Největší počet odpovědí od pediatrů přišlo z regionu Ostrava (15), z regionů Hlučín, Jablunkova, Kravaře a Bílovec nepřišla žádná odpověď. Z osmi navrácených dotazníků od foniatrů byly dva z regionu Frýdek-Místek, 2 z regionu Karviná, po jedné odpovědi z regionu Bílovec, Bohumín a Jablunkov a jeden dotazník, ve

42

kterém respondent uváděl, že jeho služby využívají děti z regionu Český Těšín, FrýdekMístek, Havířov, Jablunkov, Karviná, Ostrava a Třinec. Návratnost dotazníků od logopedů byla nízká. Odpovědi na dotazníky se vrátily z regionu Bruntál, Havířov, Jablunkov, Karviná (2), Krnov, Nový Jičín, Odry, Orlová, Ostrava (4) a Třinec. Návratnost dotazníků ze sociálních odborů byla vysoká (81%). Odpovědi na dotazníky se vrátily ze všech regionů mimo Bohumín, Havířov, Hlučín a Kopřivnice. Z Třince přišly odpovědi dvě. Region působnosti speciálně pedagogických center a poskytovatelů rané péče je velký, mnohdy zahrnuje celý Moravskoslezský kraj. INTERPRETACE VÝSLEDKŮ ŠETŘENÍ Graf 3 Celkový počet dětí

Celkový počet dětí

Sociální služby SPC MŠ Raná péče Sociální odbory Logopedie Foniatrie Pediatrie

0

20

40

60

80

Komentář – celkový počet dětí Celkový počet dětí, které byly uvedeny ve všech odpovědích dotazníků je 321. Navíc někteří respondenti nespecifikovali přesný počet dětí, ale příslušnou kategorii pouze označili křížkem, tyto odpovědi nebyly do celkového součtu zahrnuty. Je zřejmé, že vzhledem k síti odborníků a institucí, se kterými se rodiny dětí se sluchovým a kombinovaným postižením setkává, není možné počty dětí od jednotlivých skupin respondentů sčítat. Nejvyšší počet dětí uváděli foniatři (77 dětí) - vzhledem ke svému odbornému zaměření, v péči pediatrů je momentálně dle odpovědí respondentů 55 dětí. Do ambulance logopeda

43

chodí 67 dětí splňující podmínky studie (návratnost byla ale nízká, jeden respondent uváděl 54 dětí, na zbývající logopedy tedy zbývá 13 dětí). Respondenti v oblasti školství uváděli ve svých odpovědích informace o 61 dětech. Služby SPC využívá 26 dětí, do mateřských škol momentálně dochází 35 dětí splňujících podmínky studie. V sociální oblasti je poměrně vysoké číslo 49 dětí splňujících podmínky studie, které jsou v evidenci sociálních odborů. Alarmující je minimální číslo dětí, jejichž rodiny využívají služby rané péče (pouze 10 dětí). Další sociální služby pak podle šetření využívají pouze 2 rodiny dětí se sluchovým postižením. Shrnutí – celkový počet dětí Dotazníkové šetření přináší poměrně vysoká čísla počtu dětí se sluchovým a kombinovaným postižením ve věku do sedmi let v Moravskoslezském kraji. Na základě šetření můžeme odhadnout, že se počet dětí splňujících podmínky studie pohybuje mezi 50 až 70 dětmi. Co se týká napojení rodin dětí se sluchovým a kombinovaným postižením raného věku na odborné služby a instituce je zřejmá provázanost mezi zdravotnickými pracovišti (poměrně vysoká čísla u pediatrů a foniatrů), patrné je i využívání sociálních odborů městských úřadů (problematika sociálních dávek a příspěvků). Provázanost je i ve školských institucích (speciálně pedagogická centra a mateřské školy). Využívání odborných služeb již není tak patrné u logopedie. Alarmující je minimální využívání služeb rané péče a téměř žádné propojení z dalšími sociálními službami a organizacemi působícími v této oblasti.

44

Tabulka 2 Věk dětí (celkově) Děti ve věku do 3 let Děti ve věku od 4-7 let Pediatrie

13

42

Logopedie

14

53

Sociální služby

1

1

Foniatrie

24

53

Sociální odbory

11

38

SPC

8

18

MŠ

0

35

Raná péče

8

2

Celkem

79

242

%

25

75

Komentář – věk dětí Ve většině odpovědí respondentů převládali informace o dětech se sluchovým a kombinovaným postižením ve věku od 4 do 7 let. Počet dětí mladších tří let tvoří pouze 25% u celkového počtu dětí uváděnému v odpovědích respondentů. Tuto skutečnost můžeme zdůvodnit zejména častým pozdním odhalováním sluchového postižení a apelovat tak na zavedení celoplošného screeningu sluchu novorozenců. Jediným případem, kdy převažuje počet dětí mladších tří let jsou odpovědi skupiny respondentů poskytujících služby rané péče.

45

Graf 4 Věk dětí (celkově)

79; 25%

242; 75%

Děti 0-3

Děti 4-7

46

Graf

5

Věk

dětí

(instituce)

Sociální s lužby SPC MŠ Raná péče Sociální odbory Logopedie Foniatrie Pediatrie

0

10

20 Děti 0-3

30 Děti 4-7

47

40

50

60

Tabulka 3 Děti a jejich postižení (celkově) Děti SP Děti HS Děti KOMBI Pediatrie

44

4

7

Logopedie

32

5

30

2

0

0

Foniatrie

64

8

7

Sociální odbory

41

3

5

SPC

13

2

11

MŠ

27

3

5

1

2

7

224

27

72

70

8

22

Sociální služby

Raná péče Celkem %

Komentář – děti a jejich postižení Až v 70% případů uváděli respondenti, že jejich služby využívají děti se sluchovým postižením, ve 22% případů se jednalo o děti s kombinovaným postižením a v 8% o děti s hluchoslepotou. Zajímavé je toto zjištění u jednotlivých institucí. U pediatrů a foniatrů převažuje u dětí sluchové postižení, taktéž u sociálních odborů (u kombinovaného postižení nebylo mnohdy možné identifikovat přítomnost sluchového postižení), logopedové uvádí zhruba stejný počet dětí se sluchovým a dětí s kombinovaným postižením. Služby rané péče využívají především rodiny dětí se kombinovaným postižením, speciálně pedagogická centra využívá zhruba stejný počet dětí se sluchovým postižením a dětí s postižením kombinovaným. Největší počet dětí s hluchoslepotou uvádí foniatři (8 dětí), logopedové uvedli celkem 5 dětí s hluchoslepotou, 3 děti s HS dochází do mateřské školky, 3 jsou v evidenci sociálních odborů, 2 využívají služby SPC a 2 využívají služeb rané péče.

48

Graf 6 Děti a jejich postižení (celkově)

72; 22%

27; 8% 224; 70%

Děti SP

Děti HS

49

Děti KOMBI

Graf 7 Děti a jejich postižení (instituce)

Sociální služby SPC MŠ Raná péče Sociální odbory Logopedie Foniatrie Pediatrie

0

10

20

Děti s SP

30 Děti s HS

50

40

50

Děti s KOMBI

60

70

Tabulka 4 Děti podle věku a typu postižení (instituce) SP 0 - 3

SP 4 - 7

HS 0 - 3

HS 4 - 7

KOMBI 0 - 3

KOMBI 4 - 7

PED

10

34

1

3

2

5

FON

20

44

3

5

1

4

LOGO

7

25

1

4

6

24

SPC

0

27

0

3

0

5

MŠ

7

6

0

2

1

10

10

31

0

3

1

4

RP

1

0

2

0

5

2

SOS

1

1

0

0

0

0

56

168

7

20

16

54

SOC

Celkem

51

Graf 8 Děti podle věku a typu postižení (instituce)

45 40 35 30 25 20 15 10 5 0

PED

FON

děti s SP 0 - 3 roky děti s HS 4 - 7 let

LOGO

MŠ

SPC

SOC

děti s SP 4 - 7 let děti s KOMBI 0 - 3 roky

52

RP

SOS

děti s HS 0 - 3 roky děti s KOMBI 4 - 7 let

Děti v odpovědích respondentů podle regionů Tabulka 5 Děti podle regionů (pediatři) Region

Počet dětí

Bílovec

0

Bohumín

Počet dětí

%

0 Kopřivnice

1

2

2

4 Kravaře

0

0

Bruntál

2

4 Krnov

0

0

Český Těšín

5

9 Nový Jičín

5

9

Frenštát pod Radhoštěm

1

2 Odry

2

4

10

18 Opava

1

2

Frýdlant nad Ostravicí

1

2 Orlová

0

0

Havířov

6

11 Ostrava

11

20

Hlučín

0

0 Rýmařov

3

5

Jablunkov

0

0 Třinec

2

4

Karviná

3

5 Vítkov

0

0

Frýdek-Místek

% Region

Nejvíce dětí je na základě odpovědi dotazníků od foniatrů v péči lékaře, který působí ve spádové oblasti (Český Těšín, Frýdek-Místek, Havířov, Jablunkov, Karviná, Ostrava, Třinec), jedná se celkem o 37 dětí, ve dvou odpovědích z regionu Karviná to bylo celkem 21 dětí, v regionu Bílovec 10 dětí, celkem 7 dětí ve dvou odpovědích z regionu Frýdek – Místek a 2 děti v regionu Jablunkov, jeden respondent z regionu Bílovec odpověděl, že v jeho péči není ani jedno dítě, které by splňovalo podmínky studie.

53

Tabulka 6 Děti podle regionů (logopedie) Region

Počet dětí

Bílovec

0

Bohumín

Počet dětí

%

0 Kopřivnice

0

0

0

0 Kravaře

0

0

Bruntál

2

3 Krnov

2

3

Český Těšín

0

0 Nový Jičín

0

0

Frenštát pod Radhoštěm

0

0 Odry

1

1,5

Frýdek-Místek

0

0 Opava

0

0

Frýdlant nad Ostravicí

0

0 Orlová

0

0

54

812 Ostrava

3

4,5

0

0

Havířov

% Region

Hlučín

0

0 Rýmařov

Jablunkov

1

1,5 Třinec

4

6

Karviná

0

0 Vítkov

0

0

Jedna odpověď respondenta z regionu Havířov obsahovala informaci o 54 dětech, které splňují podmínky studie. Zbývajících 13 odpovědí obsahovalo informaci o 19% dětí (13 dětech) 2

54

Tabulka 7 Děti podle regionů (sociální odbory) Region

Počet dětí

Bílovec

5

Bohumín

0

Bruntál

% Region

Počet dětí

%

0

0

0 Kravaře

0

0

1

2 Krnov

0

0

Český Těšín

0

0 Nový Jičín

7

14

Frenštát pod Radhoštěm

0

0 Odry

1

2

Frýdek-Místek

1

2 Opava

2

4

Frýdlant nad Ostravicí

0

0 Orlová

9

18

Havířov

0

0 Ostrava

7

14

Hlučín

0

0 Rýmařov

1

2

Jablunkov

1

2 Třinec

4

8

Karviná

6

12 Vítkov

1

2

10 Kopřivnice

SHRNUTÍ Návratnost Bylo odesláno celkem 540 dotazníků a vrátilo se jich 129. Celková návratnost dotazníkového šetření byla 25%, což je odpovídající hodnota ke zvolené metodě šetření (zatížení institucí různými dotazníkovými šetřeními, anketami). Návratnosti dotazníkového šetření výrazně napomohla informace o zadavateli studie (odkaz na Komisi rady pro občany se zdravotním postižením a logo kraje).

55

Celkový počet dětí v odpovědích respondentů Dotazníkové šetření přináší poměrně vysoká čísla počtu dětí se sluchovým a kombinovaným postižením ve věku do sedmi let v Moravskoslezském kraji. Na základě šetření můžeme odhadnout, že se počet dětí splňujících podmínky studie pohybuje mezi 50 až 70 dětmi. Co se týká napojení rodin dětí se sluchovým a kombinovaným postižením raného věku na odborné služby a instituce je zřejmá provázanost mezi zdravotnickými pracovišti (poměrně vysoká čísla u pediatrů a foniatrů), patrné je i využívání sociálních odborů městských úřadů (problematika sociálních dávek a příspěvků). Provázanost je i ve školských institucích (speciálně pedagogická centra a mateřské školy). Využívání odborných služeb již není tak patrné u logopedie. Alarmující je minimální využívání služeb rané péče a téměř žádné propojení z dalšími sociálními službami a organizacemi působícími v této oblasti. Věk dětí v odpovědích respondentů Ve většině odpovědí respondentů převládali informace o dětech se sluchovým a kombinovaným postižením ve věku od 4 do 7 let. Počet dětí mladších tří let tvoří pouze 25% u celkového počtu dětí uváděnému v odpovědích respondentů. Tuto skutečnost můžeme zdůvodnit zejména častým pozdním odhalováním sluchového postižení a apelovat tak na zavedení celoplošného screeningu sluchu novorozenců. Jediným případem, kdy převažuje počet dětí mladších tří let jsou odpovědi skupiny respondentů poskytujících služby rané péče. Typ postižení dětí v odpovědích respondentů Až v 70% případů uváděli respondenti, že jejich služby využívají děti se sluchovým postižením, ve 22% případů se jednalo o děti s kombinovaným postižením a v 8% o děti s hluchoslepotou. Toto zjištění se jeví jako překvapující vzhledem k tomu, že všeobecným trendem je přibývání počtu dětí s kombinacemi různých typů postižení. ZÁVĚRY Cílem dotazníkového šetření bylo zjistit potřebnost rané péče rodinám dětí se sluchovým postižením a duálním postižením sluchu a zraku v Moravskoslezském kraji. Dílčími cíli studie bylo: Zjistit početnost dětí se sluchovým postižením a duálním postižením sluchu a zraku. Na základě šetření můžeme odhadnout, že se počet dětí splňujících podmínky studie pohybuje mezi 50 až 70 dětmi. V 70% se jedná o děti se sluchovým postižením, v 8% případů se jedná o děti s duálním postižením sluchu a zraku a ve 22% se jedná o děti s kombinovaným postižením, z nichž jedno z nich je sluchové. Děti jsou v 75% případů ve věku mezi 4 až 7 let, ve věku do 3 let je čtvrtina dětí splňujících podmínky studie.

56

Zjistit napojení rodin dětí se sluchovým postižením a duálním postižením sluchu a zraku na služby rané péče a další odborné služby. Ve výsledcích provedeného šetření je zřejmá provázanost mezi zdravotnickými pracovišti (poměrně vysoké počty dětí v péči pediatrů a foniatrů), patrné je i významné využívání sociálních odborů městských úřadů. Provázanost je i ve školských institucích (speciálně pedagogická centra a mateřské školy). Využívání odborných služeb již není tak patrné u logopedie. Alarmující je minimální využívání služeb rané péče a téměř žádné propojení z dalšími sociálními službami a organizacemi působícími v této oblasti. NÁVRHY A OPATŘENÍ Ze závěrů studie vyplývají následující návrhy a opatření: zajištění včasné diagnostiky sluchového postižení - celoplošný screening sluchu novorozenců. Ve spolupráci se zdravotnickým resortem zajistit zavedení celoplošného screeningu sluchu novorozenců a zajistit tak včasné zahájení odborné intervence dětem se sluchovým postižením a jejich rodinám. V případě pozitivního výsledku screeningu zajistit rodičům vhodně a včasně podané informace o problematice sluchového postižení a odborných službách působících v této oblasti ( vytvoření materiálů o problematice sluchového postižení a kontaktních informacích na odborné služby v kraji pro rodiče, distribuce materiálů do zdravotnických pracovišť – porodnická a neonatologická pracoviště). Zvyšování informovanosti laické i odborné veřejnosti v Moravskoslezském kraji o problematice sluchového postižení a službách rané péče Realizace vzdělávacích akcí pro zdravotnické pracovníky (ve spolupráci s Českou asociací sester), distribuce informačních materiálů. Zajištění dostupnosti terénních služeb rané péče rodinám dětí se sluchovým a kombinovaným postižením v Moravskoslezském kraji Podpora rozvoje činnosti poskytovatele služeb rané péče rodinám dětí se sluchovým a kombinovaným postižením v Moravskoslezském kraji – zajištění pokrytí zvýšených nákladů (cestovné a mzdové prostředky pro pracovníka poskytovatele určeného pro poskytování služeb v kraji a poměrný podíl na provozu střediska) v souvislosti s nárůstem počtu uživatelů v Moravskoslezském kraji.

57

Mezioborové spolupráce Podpora nezbytné mezioborové spolupráce a funkční komunikace mezi poskytovateli služeb rané péče v MSK, odborníky a institucemi působícími v oblasti sluchového postižení v MSK (raná péče, speciálně pedagogické centrum, logopedové, školská zařízení, organizace lidí se sluchovým a kombinovaným postižením, státní správa).

58

ZÁVĚRY STUDIE Cílem dotazníkového šetření bylo zjistit potřebnost rané péče rodinám dětí se sluchovým postižením a duálním postižením sluchu a zraku v Moravskoslezském kraji. Dílčími cíli studie bylo: Zjistit početnost dětí se sluchovým postižením a duálním postižením sluchu a zraku Na základě šetření můžeme odhadnout, že se počet dětí splňujících podmínky studie pohybuje mezi 50 až 70 dětmi. V 70% se jedná o děti se sluchovým postižením, v 8% případů se jedná o děti s duálním postižením sluchu a zraku a ve 22% se jedná o děti s kombinovaným postižením, z nichž jedno z nich je sluchové. Děti jsou v 75% případů ve věku mezi 4 až 7 let, ve věku do 3 let je čtvrtina dětí splňujících podmínky studie.

Zjistit napojení rodin dětí se sluchovým postižením a duálním postižením sluchu a zraku na služby rané péče a další odborné služby Ve výsledcích provedeného šetření je zřejmá provázanost mezi zdravotnickými pracovišti (poměrně vysoké počty dětí v péči pediatrů a foniatrů), patrné je i významné využívání sociálních odborů městských úřadů. Provázanost je i ve školských institucích (speciálně pedagogická centra a mateřské školy). Využívání odborných služeb již není tak patrné u logopedie. Alarmující je minimální využívání služeb rané péče a téměř žádné propojení s dalšími sociálními službami a organizacemi působícími v této oblasti.

59

NÁVRHY OPATŘENÍ Ze závěrů studie vyplývají následující návrhy a opatření: Zajištění včasné diagnostiky sluchového postižení - celoplošný screening sluchu novorozenců Ve spolupráci se zdravotnickým resortem zajistit zavedení celoplošného screeningu sluchu novorozenců a zajistit tak včasné zahájení odborné intervence dětem se sluchovým postižením a jejich rodinám. V případě pozitivního výsledku screeningu zajistit rodičům vhodně a včasně podané informace o problematice sluchového postižení a odborných službách působících v této oblasti (vytvoření materiálů o problematice sluchového postižení a kontaktních informacích na odborné služby v kraji pro rodiče, distribuce materiálů do zdravotnických pracovišť – porodnická a neonatologická pracoviště). Zvyšování informovanosti laické i odborné veřejnosti v Moravskoslezském kraji o problematice sluchového postižení a službách rané péče Realizace vzdělávacích akcí pro zdravotnické pracovníky (ve spolupráci s Českou asociací sester), distribuce informačních materiálů. Zajištění dostupnosti terénních služeb rané péče rodinám dětí se sluchovým a kombinovaným postižením v Moravskoslezském kraji Podpora rozvoje činnosti poskytovatele služeb rané péče rodinám dětí se sluchovým a kombinovaným postižením v Moravskoslezském kraji – zajištění pokrytí zvýšených nákladů (cestovné a mzdové prostředky pro pracovníka poskytovatele určeného pro poskytování služeb v kraji a poměrný podíl na provozu střediska) v souvislosti s nárůstem počtu uživatelů v Moravskoslezském kraji. Mezioborové spolupráce Podpora nezbytné mezioborové spolupráce a funkční komunikace mezi poskytovateli služeb rané péče v MSK, odborníky a institucemi působícími v oblasti sluchového postižení v MSK (raná péče, speciálně pedagogické centrum, zdravotníci, logopedové, školská zařízení, organizace lidí se sluchovým a kombinovaným postižením, státní správa)

60