Zinové knihovnictví. Část II

Publikováno na Inflow.cz (http://www.inflow.cz/zinove-knihovnictvi-cast-ii)

Zinové knihovnictví. Část II 7. 10. 2011 Lukáš Ondřej

Ve druhé části článku autor seznamuje čtenáře s jeho zkušenostmi se sběrem českých punkových a HC/punkových zinů. Toto zaměření si vybral z toho důvodu, že punková a hardcorová hudba a jejich myšlenky jsou mu velmi blízké a ziny tvoří důležitý prvek v této subkultuře. Od osmdesátých let, kdy se objevilo pár prvních exemplářů, jich do dnešní doby vznikly a vznikají stovky, samozřejmě různorodé kvality. Zaměřují se nejen na hudbu, ale také na témata spojená s punkovým hnutím, jako práva zvířat, hrozba neonacismu, antimilitarismus[1] apod. Poznámka redakce: jedná se o druhou část výtahu z bakalářské diplomové práce: LUKÁŠ, Ondřej. Zinové knihovnictví a tvorba knihovního fondu českých punkových a HC/punkových zinů : Sběr alternativních tiskovin. Brno: Masarykova Univerzita, Filozofická fakulta, Katedra informačních studií a knihovnictví, 2010. 50 s. Vedoucí diplomové práce PhDr. Michal Lorenz.

 

Sběr českých punkových a HC/punkových zinů Než začnete číst, nalaďte se na článek trochou hudby http://www.youtube.com/watch?v=-4m3nfIVRVM http://www.youtube.com/watch?v=QKy2BCW-1AE http://www.youtube.com/watch?v=_2f1cJMa9-I http://www.youtube.com/watch?v=CZSo0wXJQuc http://www.youtube.com/watch?v=bB9za6V4Doc http://www.youtube.com/watch?v=Qnis_za1PJI

Ziny jsou vytvářeny přesně v duchu DIY a punkové grafiky, takže jsou plné různých koláží či poslepovaných textů. Jednou z myšlenek punku je vzepření se střednímu proudu kultury,[2] který podle členů této subkultury slouží jen pro zisk. Proto je DIY přesně způsob produkce, který vyhovuje tomuto názoru. Díky tomu mají vydavatelé všechno pod svojí kontrolou, svou činnost si

řídí naprosto sami.

K čemu takový fond? Dobové ziny jsou jediným dokumentem kapel, koncertů a aktivit okolo hnutí. Pro nadšence a sběratele punkové hudby jsou nedocenitelným zdrojem informací o dávno zaniklých kapelách. I v osmdesátých a devadesátých letech byly ziny prakticky jediným zdrojem, ze kterého se punkový fanoušek mohl dozvědět informace o kapelách, o chystaných koncertech či různých hnutích a jejích aktivitách. Bohužel dnes už jsou velmi těžko dostupné. Záměrně nebyly a nejsou dostupné ve většinové distribuci a nebyly ani jakkoliv cíleně archivovány. Většinou se nacházejí u punkových sběratelů, kteří si je střeží a neradi je někomu půjčují, protože by je tím mohli vystavit možné ztrátě či zničení. A proč je dle mého lepší digitalizovat ziny? Získávání starých zinů je velmi obtížná činnost a pro sběratele je daleko přijatelnější, když svůj zin digitalizují. Dalším důvodem je přístupnost k zinům. Dnešní možnosti internetu umožňují neomezený přístup k zinům, který zabrání komukoliv těžit za zprostředkování zinů. Taktéž uživatelsky je digitální forma přístupná na internetu daleko přijatelnější.

Historie českých zinů Před rokem 1989 byl význam undergroundových tiskovin a zinů o to větší, že punk a hardcore byly styly systémem zakazované a potlačované a psát o nich (či je dokonce provozovat) se rovnalo těžkému zločinu.[3] To byl jeden z důvodů, proč po technické stránce byly ziny značně nedokonalé. Jednoduše jinou možnost, než opisovat ziny na stroji, kopírovat je cyklostylem[4] a obrázky do něj vlepovat, před revolucí vydavatelé neměli. Asi nejslavnějším samizdatovým časopisem bylo Vokno,[5] jehož hlavním aktérem byl František „Čuňas" Stárek[6] a které začalo vycházet koncem osmdesátých let. Vokno nebylo čistě punkové, spíše celkově undergroundové, ale v několika číslech se zmínky o punku objevily. Bohužel vydavatelé Vokna byli za svou činnost trestáni několika lety vězení. Po revoluci vycházelo Vokno dále, ale postupem času se přeměnilo na A-kontra, dnes jedno z nejzásadnějších anarchistických periodik. Bratrským časopisem Vokna byly mladší Voknoviny,[7] které vydávala podobná skupina lidí. V nich už se zmínky o punku a hardcoru objevovaly pravidelně. Nutno říct, že obě tiskoviny můžete dnes najít v digitální podobě na internetu. Prvním čistě punkovým zinem u nás byl Punk Maglajz, který vydávali členové legendární kapely Hrdinové nové fronty v čele s jejich lídrem Petrem „Biafrou" Štěpánem. Tento zin vycházel mezi lety 1985 až 1987. Celkově vyšlo 5 čísel. Poté byl nahrazen Schrott magazínem, kterého ale vyšly pouze dvě čísla. V roce 1987 se poprvé objevil pražský Attack (tehdy ještě pod názvem The 10 Years flexi-disc), který už byl na daleko vyšší úrovni. Zatímco první číslo se zaměřovalo na zahraniční scénu, další dvě čísla přinesla spoustu informací o domácím punku a HC. Poté byli ale autoři zinu udáni a další čísla již nevyšla. I na Moravě se objevilo několik zinů. Jedním z nich byla Sračka, které vyšly tři čísla (po revoluci vyšly ještě další čtyři). Další byly Oslí uši, které jsou dodnes považovány za nejlepší český punkový

zin. V Brně vycházel Šot, který se sice zaměřoval na nekomerční rockovou hudbu jako celek, ale punk v něm tvořil značnou část. Ziny se staly hlavním mluvčím punkové kultury a po revoluci jich začaly vycházet desítky.[8] Velkou zásluhu na tom mělo již výše zmíněné A-kontra (původně pouze Kontra), další dva přeživší ziny Sračka a Šot a po revoluci nově vzniklá Malárie (vůbec první čistě hardcorový zin v tehdejší ČSFR), které díky svému velkému nákladu a lehké dostupnosti inspirovaly velkou řadu lidí, kteří začali tvořit své vlastní časopisy. Postupem času se domácí ziny plně vyrovnaly kvalitě těch zahraničních,[9] pouze nevycházejí v takových nákladech, neboť o česky psané publikace není za hranicemi naší republiky příliš velký zájem. Bohužel literatura, která by se detailněji zabývala porevolučním vývojem českých zinů, prakticky neexistuje, proto vás mohu pouze odkázat na bibliografický seznam většiny vzniklých zinů, který obsahuje bakalářská práce Miroslava Blažka z roku 2007.[10]

Ukázky předrevolučních zinů

Sběr Pokud se rozhodneme pro aktivní sběr zinů, je nutné se rozhodnout, jaké ziny hodláme shromažďovat.

Existující ziny Získávání nových (rozuměj dalších do sbírky) zinů je náročnější, než by se mohlo zdát. Předně je složité, obeznámit se se všemi existujícími ziny. V tomto případě mohu doporučit bakalářskou práci Miroslava Blažka na téma tvorby bibliografie punkových zinů,[11] která díky obsažené bibliografii podává soupis většiny existujících zinů do roku 2007. Jiná relevantní literatura prakticky neexistuje. Avšak ani tato práce není kompletní. M. Blažek přiznává, že dostat se k veškerým existujícím zinům je prakticky nemožné, ať už z důvodů, že nevíme o jejich určité existenci, nebo proto, že jejich náklad byl tak malý, že se žádný exemplář nedochoval. Faktem tudíž zůstává, že i přes veškeré snažení žádná sbírka nejspíše nikdy nebude kompletní. Přesto však je dochovaných zinů několik set, takže konečná sbírka může být značně obsáhlá.

Zaniklé ziny Velkým problémem je, kde tyto již nevycházející ziny získávat. Existují dva zdroje, na které se můžeme obrátit.

Prvním zdrojem starých zinů jsou samozřejmě jejich autoři. Pouhé jméno autora, pokud je nám vůbec známo, však k získání zinu nepostačí. V některých zinech bývají uvedené kontaktní údaje, ale paradoxem je, že pokud nemáme zin, nemáme ani tyto údaje. Toto samozřejmě platí pro ziny, od kterých ještě nevlastníme žádné číslo. Pokud však chceme získat další číslo od zinu, který již máme ve své sbírce, je možnost zkontaktovat se s autory pomocí obsažených údajů. Pokud nám jde např. o zin, který byl vydáván před dvaceti lety, nemáme žádnou záruku, že ony kontaktní údaje jsou ještě platné. Proto je vhodnější vyhledávat sběratele zinů. V tomto směru je velice praktické využít internet. Na webu totiž existují různé blogy, fóra, diskusní skupiny či samotné elektronické ziny, na kterých se dá celkem lehce spojit s lidmi se stejnými zájmy. Z vlastní zkušenosti vím, že sběratelé jsou různí, nejen co se týče samotných zinů, ale např. i raritních nahrávek na kazetách (tzv. demoalbech), [12] ať už z předrevoluční nebo i těsně porevoluční doby. Většinou pokud od nich něco žádáte, musíte také něco nabídnout. Třeba za nahrávku, kterou sháníte vy, nabídnout nahrávku, kterou shání oni. Je to pochopitelné, tito sběratelé pro získání nahrávek také museli vynaložit určité úsilí. U zinů je to samozřejmě podobné. Často mají tito sběratelé na svých webových stránkách vystaveny nahrávky a ziny, které vlastní, a ty, kterými by si chtěli doplnit svoji sbírku. Bohužel, většina se jich sběrem zabývá mnoho let, tudíž pro sběratele začátečníka je velmi nesnadné nabídnout jim něco vzácného. Naštěstí se ale najdou i tací, kterým jde hlavně o šíření punkových myšlenek a není problémem se s nimi dohodnout. Rádi digitalizují a poskytnou zájemcům něco ze své sbírky. V některých případech je možné dohodnout se i na fyzickém půjčení. Tyto výpůjčky se povětšinou dějí prostřednictvím poštovních zásilek a důležitá je zde důvěra obou stran. Co se týče předrevolučních zinů, je dalším možným řešením knihovna samizdatové a exilové literatury Libri prohibiti.[13] V jejích fondech by se měly nacházet i předrevoluční ziny.

Nové ziny Pokud se nám jedná o novější ziny, nebo právě vyšlé, je tu také jistý problém. Hardcorová scéna je velmi uzavřená. Nové ziny je prakticky možné získat pouze na koncertech v distrech a různých podobných akcích. Distribuce zůstává poplatná svým začátkům a je vedená undergroundovými cestami mimo jakákoliv oficiální média. Častým jevem také je, že určité ziny jsou spjaty s některou kapelou ze scény (zin Hluboká orba vydává kytarista hardcorové kapely See you in hell Filip Fuchs, zin Trhavina zase zpěvák grindcorových Gride s přezdívkou Iny). S příchodem internetu se však tato situace přece jen zlepšila. Někteří provozovatelé dister si založili svoje internetové stránky, na kterých některé aktuálnější ziny nabízejí, tudíž je už daleko snadnější se k zinu dostat.

Zpracování Díky svému osobitému ztvárnění představují ziny při svém zpracování velkou potíž. To, co se povětšinou můžete dozvědět z obálky, je název. Ty bývají často velice nekonformní, obdobně jako názvy punkových kapel (Sračka, Vostnatej drát, Brak...) Občas můžeme na obálce najít i pořadové číslo zinu a rok ve kterém vyšlo, to však není pravidlem. Pokud není rok uveden, můžeme si pomoci prozkoumáním zinu. Ten totiž obsahuje i recenze alb, u kterých už není tak těžké zjistit, kdy vyšla. Díky tomu je možné alespoň přibližný rok vydání určit.

Základní identifikační znaky Co se týče určení autora, máme dvě možnosti. Jednou je úvodník, který bývá povětšinou z druhé strany titulního listu. Skoro žádný autor si ho neodpustí (i když skoro pokaždé se v něm můžete dočíst, jak ho psaní úvodníku irituje) a samozřejmě ho podepíše. Avšak může se vyskytnout zádrhel a tím je, že je pro podpis použita pouze přezdívka. Pokud se tak stane a my se s touto možností nespokojíme, je tu ještě jedna možnost a tou je kontaktní adresa, která zde bývá uvedena (není to ale podmínkou). Ta už musí obsahovat celé pravé jméno autora a může nám posloužit ještě v jedné věci a tou je určení místa vydání, jelikož většina vydavatelů si svoje ziny dělá doma. Tím je ale výčet identifikačních znaků zaznamenaných přímo v zinu u konce a pokud bychom ještě nějaké našli, tak potom je to pouze ojedinělý případ.

Žánr Označit se ale dá také podle určení žánru, kterým se zin zabývá. Punkový zin může mít několik charakteristik. V prvé řadě je to hudební periodikum. Avšak tyto ziny se zabývají i dalšími tématy, které souvisí s punkem a hardcorem. Kromě článků, zabývajících se tématy zmíněnými výše, zde publikují i různé politické organizace, většinou anarchistického či částečně levicového zaměření. Dají se tedy označit i jako sociální, či politické publikace.

Technické zpracování

 

Grafické zpracování bývá dosti nápadité, autoři hojně využívají kolážové techniky, v rámci cut´n´paste (vystřihni a nalep). Písmena nebo věty jsou na jednotlivé listy různě nalepovány spolu s fotkami skupin a dalšími. Není výjimkou, že text je přelepen přes jiný text (např. reklamní leták apod.). Typografickými pravidly[14] se autoři také moc nezabývají. Texty jsou nalepeny až po okraj stránky (občas se při kopírování stane, že některá písmena jsou vynechána), každý článek je napsán jiným fontem písma (pokud se font nemění přímo v článcích samotných) a dokonce je někdy něco i připsáno rukou. Existují i ziny, které jsou celé napsány ručně. Samotné kopírování pak vizuální kvalitu jenom zhoršuje. Fotky bývají prakticky nerozeznatelné, písmo bývá nečitelné a jsou znát šmouhy, které nekvalitní kopírka zanechává.

Ziny psané rukou

Špatně vytištěné ziny

Ziny s různě vlepeným textem 

Vyhledávání Jelikož u naskenovaných zinů není možné při vyhledávání použití metody Fulltextu,[15] je vyhledávání omezeno na vytvoření klíčových slov a základní používaná pole pro podrobnější vyhledávání. V této části se podíváme jak k těmto polím přistupovat a jaké informace můžou uživateli přinést.

Název Základní údaj, který je uveden v každém zinu. Pokud uživateli jde o konkrétní zin, je možné vzhledem k relativně nízkému počtu zinů si konkrétní zin vyhledat v seznamu dostupných zinů. Proto je vhodné ziny řadit abecedně dle názvu, aby byl tento způsob hledání umožněn. Není výjimkou, že některé ziny mají i podnázev jako např. straight edge zine, anarcho punkový DIY občasník, punk, crust, hard-, grind-, noise-, emo-, core journal, kulturně nekulturní občasník, nebo i časopis svobodně myslících lidí. Tyto podnázvy jasně ukazují zaměření zinu a uživateli mohou částečně pomoci ve vybírání pro něj vhodné tiskoviny.

Autor Tento údaj oproti názvu není tak jednoznačný. Pomyslnou redakci může tvořit jediný člověk, nebo i skupina několika nadšenců. Často se tito vydavatelé opírají o pomoc dopisovatelů, kteří z vlastní iniciativy píší články, recenzují desky či koncerty, nebo vytváří rozhovory s kapelami. Pod jednotlivými články jsou pak samozřejmě podepsáni sami dopisovatelé. Samotný autor (či autoři) se často podepíše jen přezdívkou nebo křestním jménem a jeho pravé jméno lze zjistit pouze z kontaktních údajů. Pokud jde o skupinu autorů, je zvykem, že se podepisují pod názvem svého seskupení (např. United Crusties, Chyba crew apod.). V některých případech se autoři ke svému zinu ani hlásit nechtějí a proto svoje jméno neuvádějí vůbec. Nejen z tohoto důvodu, ale také proto, že klasické časopisy také všeobecně nemají autory si myslím, že není potřeba tento údaj uvádět..

Rok Spolu s číselným označením zinu je rok zhotovení jeden z mála poměrně často uveřejněných údajů. Oba údaje bývají uvedeny na obálce spolu s názvem. Pro uživatele je tento údaj užitečný, pokud např. hledá záznamy o nějaké kapele, která hrála v určitém časovém úseku (méně známé kapely často existovaly pouze několik let), nebo si zjistit informace o konkrétním koncertu či hudební nahrávce apod. Spolu s číselným označením zinu si můžeme pomocí roku vytvořit představu přibližného intervalu, ve kterém zin vycházel. Ten se může samozřejmě pohybovat od pár týdnů do několika let a s každým vydaným zinem se mění. Pro české a slovenské punkové ziny má rok vyhotovení ještě jeden důležitý faktor. Rozděluje ziny do pomyslných tří dob vzniku, před rokem 1989 (tedy za dob totality), mezi lety 1989 a 1993 (doba před rozdělením České a Slovenské republiky) a po roce 1993 (po rozdělení České a Slovenské republiky). Zvláště rozdělení doby vydání před a po roce 1989 má pro zájemce velký význam, neboť za minulého režimu byla tvorba takovýchto zinů nezákonná. Pojednávají o kapelách, koncertech a nahrávkách, které jsou dnes považovány za legendární. Vzniklo jich velice málo a jsou nadšenci považovány za jisté relikvie tehdejší doby.

Místo vydání Tento údaj povětšinou nejde určit přesně. Autoři ho sami od sebe v zinu neuvádějí, ovšem dá se vyčíst z kontaktních údajů, pokud jsou v zinu uvedeny. Místo distribuce samozřejmě nemusí znamenat, že v tomto místě zin i vznikl, ale je to informace, ze které se dá vycházet. Proto bych tento údaj spíše než místo vydání označil jako přibližné místo vzniku. Pro uživatele je cenný, pokud hledá kapely či informace o koncertech spadajících do konkrétního místa působnosti (určitý kraj, nebo město). To se týká hlavně starších zinů, neboť s přibývajícími informačními možnostmi (hlavně s rozšířením internetu) není problém pro zinestery psát o kapelách z jakéhokoliv státu.

Nakladatelství Nakladatelství jako takové v rámci zinů prakticky neexistuje. Pokud zin vytváří skupina autorů pod jednotným názvem (viz. výše) tak se za vydavatelství nepovažuje a ani tak nevystupuje, u samotných autorů platí totéž. Výjimku by mohly tvořit ziny, jejichž autorem by bylo některé z nezávislých hudebních vydavatelství (tzv. label), ale ty ziny většinou pouze distribuují, proto lze v jejich případě mluvit spíše o distributorech než o vydavatelích. Těch ale bývá vícero a do obsahového sdělení často nezasahují. Proto tento údaj, stejně jako údaj o autorství, které jsou víceméně totožné, není dle mého potřeba uvádět.

Jazyk Základní rozdělení zinu podle jazyka je na česky a slovensky psané ziny. Toto rozdělení není (jak by se mohlo zdát) ani tolik důležité kvůli jazykovému upřesnění. To je dáno určitě podobností obou jazyků a také proto, že česká a slovenská scéna je obecně považována za jednu kompletní scénu, jak to bylo před rozdělením našich států v roce 1993. Toto rozdělení tedy pomáhá čtenáři hlavně k částečnému upřesnění obsahu zinu, neboť autoři se logicky zaměřují více na kapely z jejich země. Třetí, spíše okrajovou skupinou, jsou ziny od českých a slovenských autorů, avšak psané jiným jazykem (většinou anglicky). Zde by bylo vhodné uvést národnost autora, pro lepší geografické upřesnění.

Klíčová slova Jak jsem psal v úvodu této části, fulltextové vyhledávání není možné, proto je nutné ho alespoň částečně nahradit vhodně zvolenými klíčovými slovy. Pokud by uživateli nešlo o konkrétní zin, bylo by bez této možnosti vyhledávání přinejmenším velmi obtížné a časově náročné. V prvé řadě je nutné označit zin kapelami, kterými se zabývá, ať už půjde o rozhovory, recenze nahrávek, či reporty z koncertů. Dále je nutné označit druhy článků, tedy již zmíněné rozhovory, recenze a reporty. Dále mohou ziny obsahovat texty písní, povídky, kresby, náhledy přebalů hudebních nahrávek či fotky kapel. Otázkou je, jestli všechny tyto údaje zahrnout mezi klíčová slova jednotlivě, nebo je označit jednotným názvem. Dále je nutné popsat články, které se netýkají hudebních kapel, ale různých aktivit, organizací a názorů, které jsou s punkovým hnutím spjaté, jako např. vegetariánství,  veganství a ochrana zvířat, antimilitarismus, odpor vůči neonacismu, komunismu a celkově homofobním názorům a aktivitám, ekologie, straight edge, anarchie apod.

Přílohy a split ziny

Jistou zvláštnost představují split[16] ziny (dva ziny spojené do jednoho sešitu) a přílohy k zinům. Přílohy se často liší svým formátem, typografickým zaměřením a jejich obsah tvoří ucelené téma (např. pokusy na zvířatech). Formou mohou připomínat spíše leták a jejich autor nemusí být tatáž osoba, či skupina, která vytvořila samotný zin. Myslím si, že je vhodné považovat přílohy za nedílnou součást zinů a uveřejňovat je jako celek. Ziny, které jsou součástí „splitů" jsou na sobě prakticky nezávislé. Mají jiného autora, rozdílný obsah a zaměření a společnou mají povětšinou opravdu jen vazbu. Toto spojení se provádí převážně kvůli rozdělení si nákladů na výrobu, lepší distribuci a přátelství autorů. Pro vyhledávání je nejlepší uvádět oba ziny samostatně, vždy s odkazem na druhý zin.

Závěr Při práci se ziny musíme mít na paměti, že důležitá není forma, ale obsah. Čím horší se může zdát formální zpracování zinu, tím více ho jeho autor vytvářel srdcem a to je ta největší hodnota, kterou nám ziny dávají.

[1] NEČAS, Michal. Česká punková a HC/punková kultura po roce 1989. 2006. Brno, s. 30. [2] Tamtéž s. 28. [3] Kytary a řev aneb co bylo za zdí: Punkrock a hardcore v Československu před rokem 1989. Brno, 2002. s. 258. [4] Zařízení na rozmnožování tiskovin. [5] Vons.cz [online]. 2007 [cit. 2011-04-29]. Vokno. Dostupné z WWW: < http://www.vons.cz/vokno>. [6] Čuňas [online]. [Praha] : 2005. Dostupné z WWW: . [7] Vons.cz [online]. 2007 [cit. 2011-04-29]. Voknoviny. Dostupné z WWW: < http://www.vons.cz/voknoviny>. [8] Trhavina. Iny. 2007, č. 2. s. 47. [9] Tamtéž s. 47. [10] BLAŽEK, Miroslav. Tvorba bibliografie českých punkových fanzinů mezi lety 1976 -2007. Brno, 2009. s. 22-61. [11] BLAŽEK, Miroslav. Tvorba bibliografie českých punkových fanzinů mezi lety 1976 -2007. Brno, 2009. s. 22-61. [12] Neoficiální nahrávka pořízená většinou na koncertech, šířená undergroundovými distributory.

[13] Vice viz. Libri prohibiti : Knihovna amizdatové a exilové literatura [online]. [Praha] : Libri prohibiti, 2010 [cit. 2010-07-07]. Dostupné z WWW: .   [14] Typo [online]. 2010 [cit. 2010-07-07]. Pravidla sazby. Dostupné z WWW: < http://www.typo.cz/databaze/pravidla-a-nazvoslovi/pravidla-sazby/>. [15] Vyhledávání zadaných slov přímo v textu. [16] Výraz pochází z hudební terminologie. Označuje album, které obsahuje nahrávku od dvou (výjímečně i od tří) hudebních kapel (při větším počtu kapel se hovoří spíše o kompilaci) Štítky: zin, alternativní tiskoviny, punk, hardcore, samizdat