Zhodnocení vybraných aspektů turismu v CHKO Bílé Karpaty s důrazem na kontext udržitelnosti

MASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA GEOGRAFICKÝ ÚSTAV

Zhodnocení vybraných aspektů turismu v CHKO Bílé Karpaty s důrazem na kontext udržitelnosti Bakalářská práce

Karolína Vystrčilová

Vedoucí práce: Mgr. Ivan Andráško, PhD.

Brno 2014

Bibliografický záznam Autor:

Název práce:

Karolína Vystrčilová Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita Geografický ústav Zhodnocení vybraných aspektů turismu v CHKO Bílé Karpaty s důrazem na kontext udržitelnosti

Studijní program:

Aplikovaná geografie

Studijní obor:

Aplikovaná geografie a geoinformatika

Vedoucí práce:

Mgr. Ivan Andráško, PhD.

Akademický rok:

2014

Počet stran:

53+4

Klíčová slova:

cestovní ruch; Bílé Karpaty; chráněná krajinná oblast; trvale udržitelný cestovní ruch; trvale udržitelný rozvoj

Bibliographic Entry Author

Title of Thesis:

Karolína Vystrčilová Faculty of Science, Masaryk University Department of Geography Evaluation of selected aspects of tourism in the Bílé Karpaty PLA with the emphasis on the context of sustainability

Degree programme:

Applied Geography

Field of Study:

Applied Geography and Geoinformatics

Supervisor:

Mgr. Ivan Andráško, PhD.

Academic Year:

2014

Number of Pages:

53+4

Keywords:

Tourism; Bílé Karpaty; Protected area; Sustainable tourism; Sustainable development

Abstrakt Tato bakalářská práce se zabývá problematikou trvale udržitelného cestovního ruchu v CHKO Bílé Karpaty. Přináší nejen přehled lokalizačních, selektivních a realizačních faktorů a předpokladů cestovního ruchu, ale v rámci daného území hodnotí cestovní ruch s ohledem na kontext trvale udržitelného rozvoje. Součástí práce je rozbor dotazníkového šetření, které bylo zaměřeno na informovanost veřejnosti ohledně aktivit konaných na daném území. Výsledky poukázaly na to, že návštěvníci oblasti mají nízké povědomí o možnosti využití šetrných forem turistiky i vzdělávacích aktivit v CHKO Bílé Karpaty.

Abstract This bachelor thesis discusses the problematics of sustainable tourism in Bílé Karpaty PLA. It deals with selective, localization and implementation assumptions of tourism and it evaluates tourism in the protected area on the context of sustainable development. Part of this work is the analysis of the survey, which was aimed at informing the public about the activities held in the territory. Results showed that visitors have low awareness of sustainable forms of tourism and educational activities in Bílé Karpaty PLA.

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Mgr. Ivanu Andráškovi, PhD. za odborné vedení mé práce a cenné rady a tipy, kterých si moc vážím. Poděkování patří také mé mamince, které jsem vděčná za vše, co pro mě udělala, za to, že při mně vždy stála a byla mi nesmírnou životní oporou.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem svoji bakalářskou práci vypracovala samostatně s využitím informačních zdrojů, které jsou v práci citovány.

Brno 6.5.2014

……………………………… Jméno Příjmení

Obsah ÚVOD .................................................................................................................................... 9 Cíl práce ............................................................................................................................. 9 Postup práce ..................................................................................................................... 10 1 TEORETICKÁ VÝCHODISKA ...................................................................................... 12 1.1 Cestovní ruch ............................................................................................................. 12 1.2 Trvale udržitelný rozvoj cestovního ruchu ................................................................ 13 1.2.1 Udržitelné formy cestovního ruchu .................................................................... 15 2 FAKTORY A PŘEDPOKLADY CESTOVNÍHO RUCHU V CHKO BÍLÉ KARPATY 17 2.1 Vymezení a poloha území .......................................................................................... 17 2.2 Lokalizační faktory a předpoklady cestovního ruchu ................................................ 17 2.2.1 Přírodní zdroje a předpoklady cestovního ruchu a rekreace ............................... 17 2.2.2 Kulturně-historické předpoklady a potenciál pro cestovní ruch ......................... 24 2.3 Selektivní faktory a předpoklady cestovního ruchu .................................................. 27 2.3.1 Vývoj osídlení ..................................................................................................... 27 2.3.2 Sídelní struktura .................................................................................................. 27 2.3.3 Zaměstnanost ...................................................................................................... 29 2.4 Realizační faktory a předpoklady cestovního ruchu .................................................. 30 2.4.1 Dopravní infrastruktura....................................................................................... 30 2.4.2 Hromadná ubytovací zařízení ............................................................................. 30 2.4.3 Stravovací služby ................................................................................................ 31 2.4.4 Doplňkové služby cestovního ruchu ................................................................... 31 3 CESTOVNÍ RUCH V CHKO BÍLÉ KARPATY.............................................................. 33 3.1 Návštěvnost oblasti .................................................................................................... 33 3.2 Formy cestovního ruchu ............................................................................................ 35 3.2.1 Pěší turistika ........................................................................................................ 35 3.2.2 Cykloturistika...................................................................................................... 36 3.2.3 Naučné stezky ..................................................................................................... 37 3.2.4 Vinařské stezky ................................................................................................... 38 3.2.5 Venkovská turistika v CHKO Bílé Karpaty ........................................................ 38 3.2.6 Vodní turistika ..................................................................................................... 39 3.2.7 Chalupaření a chataření ...................................................................................... 39 3.2.8 Lázně ................................................................................................................... 40 3.2.9 Zimní dovolená ................................................................................................... 40 4 PRÁCE S VEŘEJNOSTÍ A PROPAGACE CHKO BÍLÉ KARPATY ............................ 41 4.1 Informovanost návštěvníků........................................................................................ 41 4.2 Naučné stezky ............................................................................................................ 46 ZÁVĚR ................................................................................................................................ 50 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .................................................................................. 51 Knihy a časopisy .............................................................................................................. 51 Elektronické zdroje .......................................................................................................... 52 SEZNAM PŘÍLOH.............................................................................................................. 54 PŘÍLOHY ............................................................................................................................ 55

ÚVOD Cíl práce Rozmanitá krajina Bílých Karpat je společným dílem přírody a člověka. Výsledkem je unikátní mozaika luk, pastvin, sadů, remízků, solitérních stromů a lesů (Obr. 1). Díky této značné rozrůzněnosti se zde nachází velké množství dnes už často vzácných rostlin a živočichů, které vyžadují šetrné a přiměřené hospodaření v krajině. Kulturní dědictví a přírodní dědictví jsou hlavními hodnotami cestovního ruchu. Jsou historicky daná a škody na nich způsobené jsou zpravidla nevratné. Navíc společenská hodnota životního prostředí spolu s jeho život podporujícími funkcemi převažuje nad hodnotou prostředí jako pouhého ekonomického aktiva cestovního ruchu. Z tohoto důvodu je nezbytné přistupovat k cestovnímu ruchu v širších souvislostech – v kontextu trvale udržitelného rozvoje. Je důležité tuto unikátní biodiverzitu zachovat, držet se zásad ochrany přírody a principů platných pro CHKO. To se však nevylučuje s nárůstem cestovního uchu v oblasti. Existují šetrné formy turistiky, které nepoškozují přírodu a naopak učí člověka žít v souladu s ní. Právě na ně by měla být zaměřena propagace. Cílem práce je zhodnotit cestovní ruch na území CHKO Bílé Karpaty a posoudit, zda se v současnosti ubírá trvale udržitelným směrem.

Obr. 1: Krajina Bílých Karpat (autor: Karolína Vystrčilová, červen 2013)

9

Postup práce Cílem mé bakalářské práce bylo zhodnocení cestovního ruchu v CHKO Bílé Karpaty s ohledem na kontext udržitelného rozvoje. Práce čerpá informace z dostupných zdrojů, mezi které patří odborná literatura, webové stránky, statistické údaje, mapy, atlasy a vlastní dotazníkové šetření. Práce je složena ze čtyř částí, první pojednává o principech cestovního ruchu a trvale udržitelného cestovního ruchu. Významným autorem zabývajícím se geografií cestovního ruchu byl Peter Mariot, z jehož děl jsem využila práci Geografia cestovného ruchu (1983). Jako velice přínosnou hodnotím také publikaci Geografie cestovního ruchu (2011) od autorů Jiřího Vystoupila, Martina Šauera a kolektivu, která se problematikou geografie cestovního ruchu zabývá skutečně komplexně. Seznamuje čtenáře s výsledky více než třicetiletého výzkumu a ve svém pojetí i rozsahu je unikátní studií svého druhu o celém našem území. Udržitelnému cestovnímu ruchu se věnuje Martina Pásková v díle nazvaném Udržitelnost rozvoje cestovního ruchu (2008). Dále také Jan Trávníček a Jakub Trojan v publikaci Cestovní ruch a udržitelný rozvoj (2012), která na téma nahlíží v širších souvislostech a je zpracována velice přehledným a čtivým způsobem. Ze zahraniční literatury hodnotím jako přínosný zdroj informací o problematice udržitelného rozvoje cestovního ruchu zejména Tourism and Sustainable Community Development (2000), který napsali Greg Richards a Derek Hall. Publikací jedinečnou v tom, že se zaměřuje na udržitelný cestovní ruch konkrétně v chráněných oblastech, je Practical, profitable, protected: A starter guide to developing sustainable tourism in protected areas (2012) od autorů Lucy Galvin a Aivy Jakovely. Pro přiblížení zkoumaného regionu je v rámci druhé kapitoly zpracována charakteristika oblasti zahrnující lokalizační, selektivní a realizační faktory a předpoklady cestovního ruchu. O CHKO Bílé Karpaty pojednává dílo Chráněná krajinná oblast Bílé Karpaty (1991), jehož autory jsou Bohumír Prokůpek a Pavel Kuča. Cenným zdrojem informací o tomto území je také publikace nesoucí název Bílé Karpaty: region s perspektivou trvale udržitelného života: krajina, lidé, projekty (2000), kterou napsal Václav Štětka. Ostatní údaje pro tuto část práce jsem čerpala z webových prezentací, především ze stránek Správy CHKO Bílé Karpaty a KS Zlín (bilekarpaty.ochranaprirody.cz). Zdrojem statistických údajů mi byly stránky Českého statistického úřadu (czso.cz). Kapitola s názvem Cestovní ruch v CHKO Bílé Karpaty hovoří o návštěvnosti oblasti a analyzuje možnosti a negativní dopady jednotlivých forem turistiky, které jsou zde provozovány. Mým původním záměrem v poslední části práce bylo více se zaměřit na negativní dopady turismu, odhalit jejich příčiny a navrhnout opatření, na základě kterých by se jim dalo v budoucnu předcházet. Po seznámení se s veškerými dostupnými zdroji jsem však svůj přístup přehodnotila. Negativní dopady turismu nejsou v CHKO Bílé Karpaty příliš velkým problémem, protože oblast není vystavována velkému tlaku ze strany návštěvníků. Rozhodla jsem se tedy, že se zaměřím naopak na práci s veřejností a propagaci regionu. Ovšem jen na aktivity, které jsou pro oblast udržitelné a ekologicky šetrné. Pro poslední kapitolu jsem nakonec využila dotazníkové služby vyplnto.cz. Otázky si kladly za cíl zhodnotit práci s veřejností v CHKO Bílé Karpaty. Především šlo o získání informací, zda mají návštěvníci území povědomí o akcích a aktivitách, které se v CHKO konají. Na základě výsledků dotazníkového šetření jsem se pokusila zhodnotit informovanost návštěvníků CHKO Bílé Karpaty a propagaci daného regionu a navrhnout případné možnosti zlepšení. 10

Textové části byly vypracovány v programu Microsoft Word, grafy a tabulky byly vytvořeny v programu Microsoft Excel. Fotografie, u kterých jsem uvedena jako autor, byly pořízeny fotoaparátem Canon EOS 400D DIGITAL.

11

1 TEORETICKÁ VÝCHODISKA 1.1 Cestovní ruch Světová organizace cestovního ruchu (World Tourism Organisation, WTO) prezentuje cestovní ruch následovně: „cestování a cestovní ruch zahrnuje aktivity osob cestujících a pobývajících v místech mimo jejich obvyklé prostředí ne déle než jeden rok za volným časem, obchody nebo za jinými účely“ Cestovní ruch ovšem není tvořen pouze turisty, kteří zavítají do některé z destinací. Celý sektor představuje o mnoho složitější mechanismus. Pásková a Zelenka definují ve Výkladovém slovníku cestovního ruchu (2002) cestovní ruch tímto způsobem: „komplexní společenský jev, souhrn aktivit účastníků cestovního ruchu, souhrn procesů budování a provozování zařízení se službami pro účastníky cestovního ruchu včetně souhrnu aktivit osob, které tyto služby nabízejí a zajišťují, aktivit spojených s využíváním, rozvojem a ochranou zdrojů pro cestovní ruch, souhrn politických a veřejně-správních aktivit (politika CR, propagace CR, regulace CR, mezinárodní spolupráce apod.) a reakce místní komunity a ekosystémů na uvedené aktivity.“ Cestovní ruch se po skončení druhé světové války stal celosvětovým fenoménem. Svým rozsahem zdaleka překonal veškerá očekávání a jeho perspektivy budoucího rozvoje se zdají být více než slibné. Cestovní ruch tak sehrává významnou roli v rozvoji území (Mariot, 1983). Jedním z přínosů cestovního ruchu pro rozvoj území je vytváření nových pracovních příležitostí. Cestovní ruch přispívá k poznávání nových míst, přírodního a kulturního dědictví jiných národů, pomáhá lépe pochopit jejich mentalitu, tradice a zvyklosti, a tím může být chápán jako nástroj rozvoje mírového soužití (Vystoupil, 2008). Environmentálním dopadům cestovního ruchu však nebyla v minulosti věnována dostatečná pozornost. Teprve mohutný rozvoj cestovního ruchu v posledních letech upozornil na nutnost řešení otázky jeho trvalé udržitelnosti (eden-czechtourism.cz). Přináší s sebou totiž hrozbu devastace životního prostředí a postupné ničení vlastních předpokladů rozvoje cestovního ruchu, tj. vhodné a nenarušené krajiny, vod a ovzduší (casopis.ochranaprirody.cz). Může docházet k poškozování životního prostředí, nadměrnému využívání přírodních zdrojů (zejména neobnovitelných), hrozí také vznik konfliktních situací mezi domácími obyvateli a návštěvníky, a to například z důvodu odlišných zvyklostí a způsobu chování (eden-czechtourism.cz). Kvalitní přírodní prostředí a památky jsou podmínkou pro turismus. Může se však stát, že turismus likviduje sám sebe. Intenzivní turistika ničí přírodní i sociální kapitál destinačních cílů a znehodnocuje tak právě to, na čem závisí její úspěch (Trávníček, Trojan, 2012). Negativní dopad cestovního ruchu na životní prostředí se projevuje především v případě, kdy počet návštěvníků destinace překročí míru únosnosti (Klapka, 2001) a životní prostředí ztratí schopnost vypořádat se s nadměrným využíváním bez znatelných změn, což může vést nejen k jeho oslabení, ale i k jeho zničení (Kiráľová, 2003). Únosnou kapacitu pak můžeme chápat jako maximální zatížení daného území antropogenními vlivy bez snížení kvality životního prostředí a ekosystémů (Trávníček, Trojan, 2012). 

Mezi negativní vlivy cestovního ruchu můžeme zahrnout: Znečišťování ovzduší a vodních zdrojů Zdrojem zvýšení emisí cestovním ruchem je zejména doprava. Do životního prostředí se tak dostávají různé oleje, chemikálie, kaly a odpady. Nepřímo se na znečišťování podílí

12





  

   

sám cestovní ruch prostřednictvím emisí vytvořených např. ve stavebnictví (Antoušková, 2008). Eroze Na narušování přírodního povrchu se cestovní ruch podílí např. tvorbou přístupových cest k památkám nebo sešlapem ve volné přírodě. K erozi a devastaci fauny a flóry dochází např. i kvůli odlesňování při budování nových rekreačních objektů, lyžařských tratí a vleků (Kiráľová, 2003). Zavlečení nepůvodních druhů Zpravidla se jedná o neúmyslné aktivity turistů a provozovatelů turistických zařízení, kdy návštěvníci přenášejí semena rostlin či zárodky živočichů do oblastí, kde se předtím nevyskytovaly. Problémy nastávají zejména v národních parcích a CHKO (Antoušková, 2008). Poškozování přírodních hodnot a biodiverzity Jedná se často o vandalismus či snahu turistů o získání unikátního suvenýru (Antoušková, 2008). Nedbalostí turistů může dojít také ke vzniku požárů. Nadměrné čerpání přírodních zdrojů a energií Vymírání rostlinných a živočišných druhů Stavební aktivita, hluk a zvýšený počet automobilů na cestách může způsobit vytlačení některých živočišných druhů z jejich původního životního prostředí a následně pak způsobit jejich zánik (Kiráľová, 2003). Hluk Hlučné prostředí vytváří především doprava a stavební činnost. Změna původního vzhledu a rázu krajiny Estetické znečištění přírodního prostředí se projevuje budováním zařízení cestovního ruchu v blízkosti původních sídel (Kiráľová, 2003). Poškozování památek Cestovní ruch může poškodit významné historické památky při nadměrném a nekontrolovaném pohybu lidí (Myšáková, 2010). Zásah do sociálního prostředí místního obyvatelstva Turismus nenávratně mění kulturní zvyklosti místních obyvatel. Dochází ke ztrátě soukromí a kulturní jedinečnosti (Blažková, 2008).

1.2 Trvale udržitelný rozvoj cestovního ruchu Nejprve definujte trvale udržitelný rozvoj, podle Páskové a Zelenky (2002) je to takový rozvoj, který současným i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat jejich základní životní potřeby a současně nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů. Ekonomický růst, vyjádřený například růstem HDP, nemusí být nutně spojen s růstem čerpání zdrojů nebo produkce znečištění. Zkušenost z vyspělých zemí ukázala, že hospodářského růstu lze dosáhnout i bez toho, aby se například zvyšovala spotřeba primárních energetických zdrojů. Při růstu zátěže stoupá i znečištění, ale jen do určité míry. Další růst prosperity naopak přináší pokles zátěže prostředí, protože jsou k dispozici prostředky na ochranná opatření nebo na čistší technologie. Vysoká úroveň prosperity je naopak základem pro účinnou ochranu životního prostředí a trvale udržitelný rozvoj. Trvale udržitelný rozvoj patří k pojmům postupně aplikovaným ve všech sférách lidského počínání, tedy i v cestovním ruchu. Uplatňování principů trvale udržitelného rozvoje v tomto odvětví je oprávněné. Cestovní ruch je kromě nesporných přínosů i

13

původcem aktivit a jevů negativně ovlivňujících ekonomickou, sociální a environmentální oblast, které by ve své jednotě měly zabezpečit harmonický a vyvážený rozvoj celé lidské společnosti. Trávníček a Trojan (2012) vnímají trvale udržitelný rozvoj turistického regionu jako rozvoj, který je založen na takovém řízení všech zdrojů a aktivit cestovního ruchu, které vedou k uspokojení současných i budoucích ekonomických, sociálních a zážitkových potřeb návštěvníků a rezidentů se zachováním kulturní integrity, biodiverzity, procesů a vazeb v ekosystémech a rozvíjení systému životních hodnot návštěvníků i obyvatel regionu. Trvale udržitelný cestovní ruch není jednou z kategorií cestovního ruchu, ale je to přístup k cestovnímu ruchu jako takovému. Na trvale udržitelný cestovní ruch lze nahlížet z více pohledů (Pásková, Zelenka, 2002): 1. environmentální vymezení, návrh normy EU: koncepce rozvoje a plánování cestovního ruchu, jehož cílem je ochrana a zachování životního prostředí ve všech aspektech a respektování životního stylu místních obyvatel 2. holistická definice: cestovní ruch, kdy aktivity a služby poskytované návštěvníkům a vlastní aktivity návštěvníků ovlivňují přírodní a antropogenní životní prostředí, místní komunitu a biosféru jako celek pouze v takové míře a kvalitě, která neobnovitelně negativně nemění globální ani lokální životní prostředí, místní komunitu a biosféru jako celek a neomezuje tak možnost využití cestovním ruchem a další antropogenní využití destinace v budoucnu, stejně jako funkce biosféry 3. ekonomicko-environmentální vymezení, WTO: schopnost destinace udržet si potenciál konkurence v soutěži s novými, historicky méně využívanými destinacemi, přitáhnout první i opakované návštěvy, podržet si kulturní jedinečnost, být v rovnováze s životním prostředím Udržitelný rozvoj cestovního ruchu má ekonomické, ekologické i sociální aspekty a při jeho uplatňování je nutné přihlížet ke kulturním, právním i etickým zásadám té které oblasti. Proto by trvale udržitelný cestovní ruch měl splňovat následující požadavky (sdt.unwto.org): 1. Optimálně využívat environmentální zdroje, jež vytváří klíčové prvky pro rozvoj cestovního ruchu, udržovat základní ekologické procesy a podílet se na zachování přírodního dědictví a biodiverzity. 2. Respektovat sociálně-kulturní jedinečnost hostitelských společenství, uchovat jejich vzniklé a živoucí kulturní dědictví a tradiční hodnoty, a přispět k mezikulturnímu porozumění a toleranci. 3. Zajistit životaschopné, dlouhodobě trvající hospodářské činnosti, zabezpečit sociálněekonomické přínosy všem účastníkům, které zahrnují stabilní zaměstnanost a možnosti výdělku, sociální služby hostitelským společenstvím a přispívání ke zmírnění chudoby. Můžeme vymezit také deset strategických cílů ochrany životního prostředí pro udržitelný rozvoj cestovního ruchu (Kiráľová, 2003): 1. zavádění a využívání nových nástrojů ochrany životního prostředí, které zvyšují dlouhodobou konkurenceschopnost služeb cestovního ruchu 2. snižování nadměrné zátěže území regulací cestovního ruchu v přetížených oblastech 3. časová a prostorová diverzifikace cestovního ruchu

14

podpora ekologicky šetrných druhů dopravy respektování limitů využívání území při umísťování infrastruktury cestovního ruchu zkvalitňování místního prostředí v rámci činnosti turistických zařízení ochrana historických památek podpora účasti klíčových zájmových skupin při navrhování turistických produktů sledování rozvoje cestovního ruchu podle stanovených indikátorů udržitelného rozvoje a zveřejňování těchto informací 10. informování návštěvníků o specifikách místního prostředí a zásadách jeho ochrany 4. 5. 6. 7. 8. 9.

Udržitelný rozvoj však představuje pro cestovní ruch velmi složitou otázku. Týká se daleko širšího okruhu aspektů. Patří sem i morální a společenský kontext, jako je ekonomická a sociální spravedlnost, přístup k informacím, demokracie v rozhodovacích procesech atd. Z hlediska aspektů udržitelného rozvoje tak cestovní ruch znamená pro každou lokalitu příležitost, ale zároveň i ohrožení (Richards, Hall, 2001). Příležitosti a ohrožení se projevují ve sféře ekonomické, sociální i environmentální. Příležitosti znamenají pro lokalitu určité šance, kterých lze využít, ohrožení naopak představují problémy, jichž je třeba se vyvarovat. Na druhé straně mohou být pro danou lokalitu výzvou či podnětem k řešení, právě pomocí provozování udržitelných forem turismu. Destinace by měla mít zpracovanou takovou koncepci rozvoje cestovního ruchu, podstatou které je orientace na uspokojení potřeb a požadavků návštěvníků oblasti při dosažení zisku, zabezpečení životní úrovně místních obyvatel a ochraně životního prostředí (Kiráľová, 2003). 1.2.1 Udržitelné formy cestovního ruchu Udržitelná turistika rekreanty a cestovatele spíše rozptyluje, než koncentruje. Uvědomělá a odpovědná spotřeba účastníků nesměřuje k zajištění pohodlí ve velkých vybavených centrech s unifikovanými službami. Na prvním místě je spíše individualismus, nezávislost, spontánnost, autenticita, kvalita zážitku místo kvantity, poznání a informace o místních odlišnostech, tradiční kultuře a přírodě (Trávníček, Trojan, 2012). Klade si za cíl eliminovat negativní dopady na přírodu a naučit žít člověka v souladu s ní. Níže si uvedeme příklady aktivit, které můžeme řadit do udržitelných forem cestovního ruchu. Agroturistika Je to forma venkovské turistiky, při které se především lidé z měst vracejí ve volných chvílích k přirozenějšímu a méně hektickému životnímu stylu do blízkosti přírody a zvířat, kde mohou v klidu relaxovat. Mohou se tak stát součástí hospodářství, ochutnat na farmě vypěstované plodiny a blíže se seznámit s péčí o hospodářská zvířata. Součástí většiny farem je i chov koní, kteří jsou často k dispozici k projížďkám nebo celodenním výletům. Mezi nabídkami jednotlivých farem často nechybí ani možnost seznámit se s takzvanou ekologickou výchovou, tedy s ekologickým hospodařením a pěstováním biopotravin. Cílem je poznání života místních obyvatel a tradičních prací na venkově. Ekoturistika Ekoturismus můžeme definovat jako formu cestovního ruchu, jejíž účastníci jsou motivováni využitím chráněných výtvorů přírody, přírodních rezervací, kulturních památek, souhrnně biosféry a antroposféry tak, aby nebyly cestovním ruchem nadměrně narušovány. Pro ekoturismus jsou typické aktivity s relativně malým vlivem na 15

ekosystémy. Zahrnujeme mezi ně především pěší turistiku, fotografování, pozorování volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, jízdu na kajaku, účast na kulturních akcích, montanistiku, cykloturistiku, dílny hlubinné ekologie, survival a pozorování ptactva (Pásková, Zelenka, 2002). Jedná se o ekologicky šetrnou aktivitu, jejíž výhody spočívají v jejím ověřeném dlouhodobém ekonomickém přínosu, přičemž přírodní i kulturní hodnoty území představující základní kapitál tohoto rozvoje zůstávají zachovány pro další generace. Pro obyvatele regionu tento způsob rozvoje znamená možnost pracovat jako kvalifikovaný průvodce cestovního ruchu, v propagaci ekoturismu, v regionálních ekoturistických agenturách a souvisejících službách cestovního ruchu, např. v ubytování, stravování, tlumočnictví, výrobě upomínkových předmětů a místní dopravě. Dochází také ke zvýšení povědomí o daném regionu a zdůraznění hodnot specifických pro dané území. Takovéto zaměření rozvoje cestovního ruchu je zřetelným vyjádřením vědomí o jedinečnosti oblasti a také jasným signálem i pro návštěvníky z jiných regionů (Pásková, 2008), kteří dokážou tyto hodnoty patřičně ocenit. Ekoagroturistika Jedná se o formu cestovního ruchu, pro kterou je typický pobyt účastníků na rodinných farmách zabývajících se alternativním zemědělstvím. Mezi aktivity návštěvníků patří zejména konzumace alternativně pěstovaných a upravovaných potravin ze zdrojů farmy, samotná práce na farmě, jízda na koni, pěší turistika, cykloturistika, pozorování zvířat a péče o ně (Pásková, Zelenka, 2002). Hipoturistika Hipoturistika je druh venkovské turistiky, kdy turista cestuje převážně na koni. Jezdec zde však, na rozdíl od jezdectví, neusiluje o dosažení mimořádných sportovních výkonů, ale spíše o smyslový požitek. Občasné vjíždění mimo běžně užívané trasy je záležitostí ojedinělou, bez nebezpečného dopadu na chráněné části přírody. Jako formy turistiky šetrné k přírodě však můžeme označit zajisté i poznávání památek, klasickou pěší turistiku po značených cestách či naučných stezkách a do jisté míry například i cykloturistiku.

16

2 FAKTORY A PŘEDPOKLADY CESTOVNÍHO RUCHU V CHKO BÍLÉ KARPATY 2.1 Vymezení a poloha území Chráněná krajinná oblast Bílé Karpaty byla zřízena výnosem Ministerstva kultury ČSR č. j. 17.644/80 ze dne 3. listopadu 1980, o zřízení chráněné krajinné oblasti, rozprostírající se na ploše 715 km2 (skutečná výměra CHKO však dnes činí 746,6 km2). Jejím řídícím orgánem je Správa CHKO (bilekarpaty.cz). Jedná se o bilaterální CHKO. Moravská část CHKO Bílé Karpaty se rozprostírá na jihovýchodě České republiky. Leží v územní správě Zlínského a Jihomoravského kraje a zasahuje na území okresů Hodonín, Uherské Hradiště a Zlín. Existencí CHKO je dotčeno celkem 81 obcí či katastrálních území, z nichž 38 leží celou svou katastrální hranicí uvnitř CHKO.

2.2 Lokalizační faktory a předpoklady cestovního ruchu 2.2.1 Přírodní zdroje a předpoklady cestovního ruchu a rekreace Geologická stavba CHKO Bílé Karpaty náleží geologicky Západním Karpatům, které jsou součástí středoevropských alpid. Karpatský systém se postupně utvořil horotvornými procesy v místě třetihorního moře před desítkami milionů let. Bílé Karpaty vznikly vyvrásněním z mořských sedimentů při styku s Českým masivem, který byl od konce prvohor prakticky nepřetržitě souší. Došlo tak k oddělení oblasti hercynské a karpatské (Prokůpek, Kuča, 1991). Geologická stavba Bílých Karpat se vyznačuje flyšovým vývojem. Flyšem je míněno pravidelné střídání vrstev jílovců, prachovců, slepenců a pískovců. Tyto flyšové sedimenty dosahují mocnost až přes 1000 m. Z magurské flyšové skupiny se na území CHKO nejčastěji vyskytuje bělokarpatsko-moravská jednotka. V severovýchodní části sem proniká jednotka bystrická, která se v severní části stýká s jednotkou račanskou. Všechny paleogenní a neogenní horniny jsou pokryty kvartérními usazeninami o malé mocnosti. Patří mezi ně především svahové hlíny, fluviální sedimenty a sutě (bilekarpaty.cz). Právě flyšová souvrství jsou v kombinaci s dalšími faktory příčinou častých sesuvů půdy. Voda se dostane do vrstev jílovcových hornin, které posléze nabobtnají a výrazně změní své mechanické a fyzikální vlastnosti. Dojde ke vzniku smykových ploch, po kterých se jiné vrstvy hornin snadno dostanou do pohybu. Nejčastěji dochází k sesuvům mělkých půd, které snadno kloužou po flyšovém podloží. Častým jevem, který se vyskytuje na celém území Bílých Karpat, jsou vápenné tufy, které vznikly již v období čtvrtohor a utvářejí se i v dnešní době. Jsou složeny z vápenitých látek, vysrážených z vodních roztoků bohatých na vápník, které pochází z flyšových hornin, především z vápnitých jílovců a pískovců. Tvorba tufů je ovlivňována chemismem vody, teplotou a činností organismů, zejména řas a mechů, ale také vyšších rostlin (Prokůpek, Kuča, 1991). V okolí Bojkovic, Bánova, Komně, Nezdenic a Starého Hrozenkova došlo v neocénu k intruzi pravých i ložních žil neovulkanitů z trachyandezitů a čedičů do vrstev sedimentů magurské flyšové skupiny. V lomu Bučník jsou na tyto intruze vázány významné mineralogické výskyty, konkrétně je zde popsán výskyt 51 nerostných druhů (bilekarpaty.cz). 17

Geomorfologie Chráněná krajinná oblast Bílé Karpaty spadá do třech orografických celků, mezi které patří Bílé Karpaty, Vizovická vrchovina a Dolnomoravský úval. Dolnomoravský úval zasahuje do CHKO jižně od města Strážnice a Vizovická vrchovina vstupuje do CHKO v oblasti východně od Luhačovic (bilekarpaty.cz). O samotném geomorfologickém členění pojednává blíže Příoha čl. 1. Bílé Karpaty jsou plochá hornatina o rozloze 575 km2, střední výšce 473 m n. m. a středním sklonu 8°46´. Základním fyziologickým znakem této krajinné oblasti je členitost povrchu s velmi kolísavou amplitudou reliéfu, sklonitostních poměrů území a nadmořských výšek. Typické jsou zbytky zarovnaných povrchů, četná průlomová údolí a časté sesuvy svahů. Celkově dominují konvexní tvary nad konkávními. Dalším výrazným znakem je převažující bystřinný charakter toků se značným spádem a dominancí erozních procesů nad akumulační činností (moravske-karpaty.php5.cz). Reliéf Bílých Karpat je podmíněn jejich geologickou stavbou. Hlavní hřbet pohoří je tvořen pásmem tvrdých pískovců a je rozčleněn 80-150 m hlubokými otevřenými údolími bez strmých svahů, kterými dnes většinou protékají vodní toky. Pro tuto krajinu jsou typické rozsáhlé ploché hřbety, z nichž nejvýše vystupuje Velká Javořina (970 m n. m.) (viz Obr. 2). Dalšími významnými vrcholy moravské části Bílých Karpat jsou Žalostiná (621 m n. m.), Lopeník (911 m n. m.) a Javorník (739 m n. m.). Nejnižším bodem je kóta Radějovického potoka u Petrova (175 m n. m.) (moravske-karpaty.php5.cz).

18

Obr. 2: Vysílač na vrcholu Velké Javořiny (autor: Karolína Vystrčilová, červen 2013) Různá odolnost flyšových hornin se promítá do celkového reliéfu Bílých Karpat. Geomorfologicky se výrazněji uplatňují pouze odolnější pískovce, kterými jsou tvořeny nejvyšší horské partie, např. Velká Javořina a Velký Lopeník. V místech, v nichž se nacházejí horniny menší odolnosti, jsou převážně mírné a dlouhé svahy, ploché hřbety a pedimenty velkého rozsahu. V holocénu došlo k vytvoření menších náplavových kuželů uvnitř pohoří v důsledku odnášení materiálu z údolí potoky, které do výplně vyhloubily ostré zářezy, přičemž na svazích údolí místy zůstaly pouhé zbytky původního dna. Výrazným holocénním modelačním činitelem jsou sesuvy (moravske-karpaty.php5.cz). V holocénu byly vytvořeny i pěnovcové povlaky. V současnosti je výrazným modelačním činitelem člověk. Celá oblast je odvodňována řekami Moravou a Váhem. Zvláštností Bílých Karpat je, že devět řek nepramení přímo pod hlavním hřbetem, ale z moravské části pohoří se jejich toky prořezaly na slovenskou stranu, čímž došlo k rozdělení hlavního hřbetu na jednotlivé masivy (moravske-karpaty.cz). Vizovická vrchovina má délku přesahující 70 km a šířku téměř 40 km. Je to členitá vrchovina zaujímající rozlohu 1399 km2, se střední nadmořskou výškou 338,7 m a středním sklonem terénu 5°20´. Vyskytují se zde zbytky zarovnaných povrchů, 19

asymetricky vyvinutá povodí Dřevnice a Olšavy, značně rozšířené jsou také kryopedimenty, asymetrická údolí, úpatní haldy a při okrajích a ve sníženinách nalezneme akumulační tvary. S výchozy pískovců ve vrcholových i svahových polohách jsou spojeny četné skalní útvary. Mezi nejznámější patří Čertovy skály u Lidečka. Podél údolí říčky Senice a jejich přítoků se vyskytují zbytky plošin tzv. údolního zarovnaného povrchu. Nejvyšším bodem Vizovické vrchoviny je Klášťov (753 m n. m.). Nejnižším bodem oblasti jsou pak svahy přiléhající k Dolnomoravskému úvalu v okolí Strážnice (180 m n. m.) (moravske-karpaty.cz). Dolnomoravský úval je sníženinou o rozloze 965 km2, střední nadmořské výšce 183,2 m a středním sklonu 1°01´. Má rovinný až pahorkatinný ráz s nadmořskou výškou od 150 do 200 metrů. Osu tvoří řeky Morava a Dyje se značně širokými meandry. Nivní část oblasti se vyznačuje říčními terasami a povrchy na proluviálních, deluviálních a eolických sedimentech. Najdeme zde váté písky. Území Dolnomoravského úvalu patří mezi nejteplejší a nejúrodnější oblasti v naší republice. Místy jsou zachovány původní lužní lesy se slepými rameny a nivní louky (moravske-karpaty.cz). Vodstvo Území CHKO Bílé Karpaty se řadí k úmoří Černého moře a jeho největší část patří do povodí řeky Moravy, konkrétně jejích levostranných přítoků Olšavy, Okluky, Svodnice, Veličky a Radějovky. Menší severovýchodní část CHKO náleží do povodí Váhu, jehož nejvýznamnějším přítokem je řeka Vlára (bilekarpaty.cz). Flyš je typický svým nedostatkem podzemních vod a velkým povrchovým odtokem. Ten je zapříčiněn téměř nepropustnými vrstvami jílovců, které znemožňují zasakování atmosférických srážek a komplikují také oběh a akumulaci podzemních vod. Podzemní vody jsou vázány pouze na místa s mocnějšími polohami pískovců. Vytváří se hydrogeologické jednotky drobných rozměrů, které odpovídají jednotlivým polohám pískovců. Proto se v Bílých Karpatech vyskytují nejčastěji toky s malou vydatností, která navíc výrazně kolísá během roku. V pramenných oblastech vodních toků se vyskytují prameny převážně malé s velmi rozkolísanou vydatností, které se využívají jako zdroje vody pro místní potřebu. Vydatnější zdroje podzemní vody se nacházejí v kvartérních fluviálních sedimentech podél některých větších vodních toků, mezi které patří především Olšava, Velička, Radějovka a Vlára (Prokůpek, Kuča, 1991). Zvláštní geologický vývoj Bílých Karpat je příčinou vzniku minerálních pramenů, které jsou využívány především v Luhačovicích. Při tektonických narušeních horninového masivu docházelo ke vzniku puklin a zlomů, které se staly přívodními cestami pro minerální vody. Přítomnost oxidu uhličitého je dokladem vulkanické činnosti, která se zde odehrávala v průběhu třetihor. Vytvořily se zde podmínky, které jsou vhodné pro zachování mineralizovaných vod a také pro utvoření hydrogeologického režimu, který umožňuje výstup a následné mísení hlubinných minerálních vod s prostými vodami patřícími do mělkého oběhu (Prokůpek, Kuča, 1991). Význačným fenoménem jsou pěnovcová prameniště, na která jsou vázána společenstva vápnitých slatinišť a další mokřadní společenstva (Prokůpek, Kuča, 1991).

20

Klima Tab. 1: Charakteristiky klimatických oblastí (Quitt, 1971) Klimatické charakteristiky Počet letních dnů Počet dnů s průměrnou teplotou 10°C a více Počet mrazových dnů Počet ledových dnů Průměrná teplota v lednu °C Průměrná teplota v červenci °C Průměrná teplota v dubnu °C Průměrná teplota v říjnu °C Průměrný počet dnů se srážkami 1 mm a více Srážkový úhrn ve vegetačním období mm Srážkový úhrn v zimním období mm Počet dnů se sněhovou pokrývkou Počet dnů zamračených Počet dnů jasných

Klimatické oblasti MT7 MT9 30-40 40-50

CH7 10-30

MT3 20-30

MT10 40-50

T2 50-60

120-140 140-160 50-60

120-140 130-160 40-50

140-160 110-160 40-50

140-160 110-160 30-40

140-160 110-160 30-40

160-170 100-110 30-40

-3 - -4

-3 - -4

-2 - -3

-3 - -4

-2 - -3

-2 - -3

15-16

16-17

16-17

17-18

17-18

18-19

4-6

6-7

67

6-7

7-8

8-9

6-7

6-7

7-8

7-8

7-8

7-9

120-130

110-120

100-120

100-120

100-120

90-100

500-600

350-450

400-450

400-450

400-450

350-400

350-400

350-450

250-300

250-300

200-250

200-300

100-120

60-100

60-80

60-80

20-60

40-50

150-160 40-50

120-150 40-50

120-150 40-50

120-150 40-50

120-150 40-50

120-140 40-50

O klimatických charakteristikách zkoumané oblasti vypovídá Tab. 1. Podle Quitta (1971) nalezneme na území CHKO Bílé Karpaty všechny 3 klimatické oblasti (chladná, mírně teplá, teplá) a několik klimatických podoblastí. Z nich jsou nejmarkantněji zastoupeny podoblasti MT10 a M 9. Převážná část zkoumané lokality (střední polohy Bílých Karpat) spadá do mírně teplé oblasti, která se vyznačuje krátkým suchým létem mírného typu, kdy průměrná teplota vzduchu v červenci dosahuje 16-18 °C a počet letních dnů činí 30-40, a mírným jarem, kdy průměrná hodnota teploty vzduchu v dubnu kolísá mezi 6 a 7 °C. Průměrná teplota vzduchu v říjnu dosahuje též 6-7 °C. Zima je normálně dlouhá, mírně chladná a sněhová pokrývka má spíše kratší dobu trvání (60-100 dní). Průměrná teplota v lednu je -3 až -4 °C. Průměrnou roční teplotu vzduchu vystihuje údaj 8,1 °C a průměrný roční úhrn srážek činí 752 mm. Teplota vzduchu výrazně koreluje s nadmořskou výškou. S přihlédnutím ke konkrétním stavům počasí lze počítat s poklesem teploty vzduchu o 0,6-1,0 °C na 100 m výšky, pokud však nedojde ke vzniku inverzních situací. Průměrné roční teploty vzduchu se pohybují v nejnižších částech CHKO kolem 9 °C. V podhůří Bílých Karpat ve výškách 400 m n. m. pak okolo 7,6 °C a ve výškách 650 m n. m. kolem 6,8 °C. Na vrcholových partiích Bílých Karpat klesá průměrná roční teplota až pod 6 °C (bilekarpaty.cz). Co se týče ročního chodu atmosférických srážek, hlavní srážkové maximum se vyskytuje v létě, převážně v červenci, a minimum nastává v zimě. Ke druhotnému maximu atmosférických srážek dochází v říjnu.

21

Sněhová pokrývka se v průměru vyskytuje v nadmořských výškách nad 300 m od poslední třetiny listopadu a trvá do první dekády března, někdy do poloviny dubna. Pohoří Bílé Karpaty ovlivňuje rychlost a směr proudění vzduchu v závislosti na celkovém rozložení tlaku za různých povětrnostních situací. Směry větru v jednotlivých oblastech jsou určovány orografickými poměry bližšího i širšího okolí. Při jihovýchodním a jižním proudění se na jihovýchodní Moravě může projevit sestupná složka proudění, která zapříčiňuje föehnové efekty, a to v důsledku nestejnoměrného ohřívání členitého povrchu. Toto proudění způsobuje silnou eolickou erozi, kdy pozorujeme odsávání jemných částí půdy a hornin a jejich ukládání v podobě závějí, které mohou být až několik dm vysoké, ale i jisté zdravotní potíže některých více citlivých obyvatel. Tyto vzduchové hmoty se na moravské straně jeví jako suché, teplé padavé větry (bilekarpaty.cz). Půda Převládajícím půdním typem Bílých Karpat jsou obvykle nepříliš úrodné hnědé (lesní) půdy. Jejich úrodnost závisí především na substrátu a na vodním režimu. Místy jsou zde patrné projevy oglejení. Na spraši se vyvinuly různé druhy černozemí, které jsou však pravidelně, zejména na jaře, postihovány silnou větrnou erozí. V oblasti můžeme najít také slabé projevy solončakování. V malé míře jsou v okrajových částech CHKO zastoupeny také luvizemě, u nichž se k procesu translokace jílových minerálů přidávají redukčně oxidační pochody v periodách stagnující podzemní vody na nepropustných vrstvách (bilekarpaty.cz). Specializace zemědělství ve spolupůsobení s intenzivním procesem industrializace urychlily degradační procesy, které se nepříznivě projevují svou setrvačností při obnově přirozené biologické úrodnosti zemědělských půd. Nejvíce patrné jsou projevy eroze, mezi které patří neúměrně velké lány, nevhodná struktura pěstovaných plodin, vysoký stupeň zornění, klimatické a geomorfologické podmínky oblasti. Tyto procesy jsou spojené s úbytky humusu a se snižováním půdního profilu. Děje se tak kvůli užívání těžké mechanizace, která je spojena s celkovým zhoršením fyzikální struktury půdy, snížením infiltrační kapacity a celkové úrodnosti půd a s ochuzením půdní bioty (bilekarpaty.cz). Flóra Bílé Karpaty leží na nejzápadnější části karpatského horského systému a slouží jako přirozená bariéra pro migraci některých druhů živočichů a rostlin. Oblast je zvlášť cenná nejen díky absolutnímu počtu druhů, které se zde vyskytují, ale zejména díky jejich skladbě. Teplomilné prvky sem pronikají nejen z Dolnomoravského úvalu, ale i ze Slovenska okrajem Malých Karpat a Povážím. V rámci biogeografického členění České republiky spadá CHKO z největší části do Bělokarpatského bioregionu, dále pak i do bioregionů Hluckého, Zlínského a Vsetínského (Culek, 2005). Na území moravské strany Bílých Karpat zasahují 4 fytogeografické okresy, mezi které patří Dolnomoravský úval, Bílé Karpaty stepní, Bílé Karpaty lesní a Javorníky. Do oblasti termofytika náležejí Dolnomoravský úval a Bílé Karpaty stepní. Ostatní okresy, které zabírají větší část CHKO, náležejí do mezofytika. Severního okraje se dotýká jednotka Zlínské vrchy (bilekarpaty.cz). V CHKO Bílé Karpaty se vyskytuje téměř 1 500 druhů cévnatých rostlin, z nichž je dnes 30 druhů považováno za vyhynulé a 50 druhů je nezvěstných. Vyskytuje se zde celkem 103 chráněných druhů cévnatých rostlin, z toho 27 v kategorii kriticky ohrožených, 37 silně ohrožených a 39 v kategorii ohrožených druhů. V CHKO Bílé Karpaty se 22

vyskytuje (resp. vyskytovalo) 41 z celkového počtu 56 druhů vstavačovitých, jejichž přítomnost byla prokázána na území České republiky. Tato čeleď je zde jednou z nejrozšířenějších čeledí. Mezi kriticky ohrožené druhy patří například tořič čmelákovitý (Obr. 3) a hlístník Loeselův. Rostliny na první pohled zaujmou svou pestrostí barev i tvarů, i když ve srovnání s tropickými orchidejemi jsou o poznání menší. Tyto rostliny žijí v symbióze s houbami a celé toto společenství je velmi citlivé na jakékoliv změny. Přítomnost orchidejí je tak dobrým indikátorem relativně nenarušeného prostředí. Podmínkou další existence těchto vzácných rostlin je zachování původního prostředí a také způsobu obhospodařování luk, především nehnojení lučních porostů. Pro bělokarpatské louky je charakteristická roztroušená zeleň v podobě solitérních dřevin. Tato zeleň neplní zdaleka jen estetickou funkci, zpevňuje flyšové vrstvy pískovců a jílovců a částečně tak pomáhá zabránit sesuvům. Pro karpatské louky je typický též výskyt pramenišť s mokřady vznikajících v místech nepropustných jílových vrstev. V těchto místech se hojně vyskytuje suchopýr úzkolistý a širolistý, prstnatec pleťový a prstnatec májový a také kruštík bahenní (Prokůpek, Kuča, 1991).

Obr. 3: Tořič čmelákovitý (zdroj: naturephoto.cz) Při okraji oblasti (mezi Lipovem, Blatničkou a Nivnicí) se kdysi nacházela typicky stepní společenstva s kavylem tenkolistým, hlaváčkem jarním, hadincem červeným a koniklecem velkokvětým. Dnes jsou však již bohužel zcela zničena intenzivní zemědělskou velkovýrobou (Friedl, 1991). Původní krajina Bílých Karpat byla pokryta listnatými lesy. Vyskytovaly se zde i pralesy, jejichž zbytky nyní najdeme jen na Velké Javořině a ve Vlárském průsmyku. Na rozdíl od jiných oblastí naší vlasti, kde byly vysázeny smrkové monokultury, zůstala v 23

majoritní části Bílých Karpat zachována původní skladba lesů listnatých. Nejvýznamnější dřevinou je buk, který dominuje od nejnižších do nejvyšších poloh. Četným druhem je také dub, se kterým se setkáme zejména v teplých polohách. V CHKO Bílé Karpaty se vyskytují také jasany, jilmy, javory, plané třešně, habry, břízy a lípy (Prokůpek, Kuča, 1991). Bohatá luční mykoflóra je na většině území málo poškozena jinak intenzivním užíváním průmyslových hnojiv (Štětka, 2000). Mezi významné zástupce patří např. voskovka, závojenky a hlíva máčková. V lesích najdeme teplomilné druhy hřibů – satan, hřib Fechtnerův a hřib medotrpký (bilekarpaty.ochranaprirody.cz). Fauna V ekosystémech CHKO Bílé Karpaty lze nalézt např. otakárka fenyklového, jasoně dymnivkového, tesaříka alpského a nepřeberné množství dalších živočichů. V lesích hnízdí i čáp černý, krkavec velký a další vzácní ptáci. K nejvzácnějším savcům oblasti řadíme kočku divokou, rysa ostrovida a medvěda hnědého (bilekarpaty.ochranaprirody.cz). 2.2.2 Kulturně-historické předpoklady a potenciál pro cestovní ruch Bohatství CHKO Bílé Karpaty je ukryto nejen v krásách přírody, ale i v mnoha historických památkách. Níže jsou vyjmenovány ty nejzajímavější památky v CHKO Bílé Karpaty a okolí. Hrady, zámky a zříceniny - Zámek Strážnice – hrad přestavěný na zámek, v dobrém stavu, je přístupný veřejnosti - Zámek Luhačovice - barokní zámek, v současné době využíván pro potřeby školství a volnočasových aktivit dětí a mládeže - Zámek Nový Světlov (Bojkovice) - slouží jako hotel a restaurace, součástí komplexu je rozsáhlý park anglického stylu Muzea a galerie - Muzeum vesnice jihovýchodní Moravy ve Strážnici - expozice umístěné do vybraných objektů seznamují turisty se způsobem života a bydlení lidu - Muzeum selského života a tvarohu v Tvarožné Lhotě – věnuje se prezentaci života v dřívějších dobách, přírodnímu bohatství a tradičním řemeslům - Památkový domek v Boršicích u Blatnice - hlavním cílem je zachování lidových tradic a řemesel v obci, návštěvníci se tak mohou seznámit s tradičním bydlením, lidovými kroji a černou kuchyní, v níž je možnost sušení ovoce, vaření povidel a výroby moštů (slovacko.cz) - Památník J. A. Komenského v Komni – nahlíží na obec Komňa jako na jedno z možných rodišť Jana Ámose Komenského, věnuje se také dějinám samotné obce a archeologickým nálezům z nedalekého hradu Zuvačov (slovacko.cz) Lidové památky a architektura Vinné sklepy Plže v Petrově tvoří ojedinělý soubor původních vinných sklepů z 18. a 19. století. V roce 1983 byl jako první v ČR prohlášený za vesnickou památkovou rezervaci (slovacko.cz). 24

Moravské Kopanice se rozprostírají na moravsko-slovenském pomezí. Oblast získala své jméno podle toho, že těžce dostupná políčka na strmých svazích mohli místní zemědělci obdělávat pouze kopáním motykou, a proto je nazývali Kopaničáři a podle nich se této oblasti začalo říkat Kopanice. Největším bohatstvím moravských Kopanic je jedinečný krajinný ráz, alespoň z části dochovaná tradiční řemesla a folklór. Nalezneme je v obcích Vápenice, Žítková, Březová, Starý Hrozenkov, Vyškovec a Lopeník. Ukázku kopaničářské usedlosti nalezneme na Obr. 4. Významné památky lidové architektury nalezneme v Horním Němčí, Hrubé Vrbce, Nové Lhotě, Javorníku, Vyškovci a Vápenkách. Městská památková zóna Luhačovice chrání cenné stavby, které vznikly od počátku do 30. let 20. století (slovacko.cz). Dominantu tvoří především stavby slavného architekta Dušana Jurkoviče. Architekt vytvořil unikátní soubor staveb ve stylu lidové secese. Tím vtiskl Luhačovicím nezaměnitelný ráz. Mezi jeho stavby patří: Jurkovičův dům, Vodoléčebný ústav, Sluneční lázně, Chaloupka, Hudební pavilon, Jestřabí, vila Vlastimila a Valaška.

Obr. 4: Lidová architektura (autor: Karolína Vystrčilová, červen 2013) Poutní místa Mezi poutní místa ve zkoumaném regionu patří Velehrad, Buchlovice, Blatnice pod sv. Antonínkem, Kněždub, Radějov, Ratíškovice, Tvarožná Lhota, Bzenec, Strážnice a Uherský Brod. Rozhledny - Velký Lopeník – tato rozhledna je v CHKO Bílé Karpaty tou nejvýznamnější, jedná se o dřevěnou rozhlednu postavenou z dubového dřeva, jejíž výška činí 22 m, poskytující návštěvníkům výhled na českou i slovenskou stranu Bílých Karpat, byla otevřena v červenci 2005 (bilekarpaty.ochranaprirody.cz) 25

-

-

Travičná (Tvarožná Lhota – Lučina) – sezónně přístupná ocelová rozhledna vysoká 52,6 m (se zařízeními všech tří operátorů mobilních sítí) je v provozu od roku 2001 (jako první rozhledna v Bílých Karpatech) (bilekarpaty.ochranaprirody.cz), v jejích prostorách je výstava o rostlinách, živočiších a geologii Bílých Karpat Drahy (Javorník nad Veličkou) – volně přístupná dřevěná rozhledna vysoká 20 m, byla zpřístupněna na podzim 2009 (slovacko.cz) Královec (Valašské Klobouky) – volně přístupná dřevěná rozhledna vysoká 21,5 m sloužící návštěvníkům od října 2006 (slovacko.cz)

Technické památky - Výklopník Sudoměřice – dříve sloužil k překládání lignitového uhlí, nyní funguje jako vyhlídková věž, pro zájemce je možná prohlídka interiérů s odborným výkladem - Muzeum mlynářství ve Strážnici – disponuje kompletním zařízením válcového mlýna - Větrný mlýn v Kuželově – jeden z mála dodnes zachovalých mlýnů holandského typu Oblast je typická také kulturním životem, který je úzce spjat s akcemi folklórního charakteru. Níže naleznete seznam akcí konaných v CHKO Bílé Karpaty a okolí spolu s měsícem, ve kterém akce probíhá. Jak je z přehledu patrné, nejvíce akcí se koná v letním období. Kulturní akce a festivaly - Ekojarmak ke Dni Země – Veselí nad Moravou (duben) - Odemykání Baťova kanálu – Baťův kanál (květen) - Zlatá křídlovka (mezinárodní soutěž malých dechových orchestrů) – Hodonín (květen) - Otevírání pramenů – Luhačovice (květen) - Svátek hudby (sborová duchovní tvorba) – Hodonín (červen) - Strážnické dotyky (festival folkové hudby) – Strážnice (červen) - Mezinárodní festival dechových hudeb – Ratíškovice (červenec) - Letní filmová škola – Uherské Hradiště (červenec) - Festival česneku na zámku – Buchlovice (červenec) - Mezinárodní hudební festival Janáček a Luhačovice – Luhačovice (červenec) - Zamykání Baťova kanálu – Baťův kanál (září) - Festival hudebních nástrojů lidových muzik – Uherské Hradiště (říjen) - Týká se to také tebe (filmový festival) – Uherské Hradiště (listopad) - Vánoční jarmark – Buchlovice (prosinec) Folklórní akce - Jízda králů – Hluk, Kunovice, Vlčnov - Festival masopustních tradic Fašank – Strání (únor) - Soutěž o nejlepšího tanečníka slováckého verbuňku – Kyjov, Staré Město (květen) – mužský tanec verbuňk je památkou UNESCO - Mezinárodní folklórní festival – Strážnice (červen) - Kosecké písně – Buchlovice (červen) - Kunovské léto – Kunovice (červen) - Horňácké slavnosti – Velká nad Veličkou (červenec) 26

-

Dolňácké slavnosti písní a tanců – Hluk (červenec) Kopaničářské slavnosti – Starý Hrozenkov (červenec) Svatovavřinecké slavnosti s jarmarkem a hodovou zábavou – Hodonín (srpen) Mezinárodní festival dětských folklórních souborů – Luhačovice (září) Martinské hody – Buchlovice (listopad)

2.3 Selektivní faktory a předpoklady cestovního ruchu 2.3.1 Vývoj osídlení Zkoumané území patří k nejstarším souvisle osídleným oblastem na území naší republiky. Níže položené části Bílých Karpat byly osídleny již v pravěku. Množství archeologického materiálu dokládá také slovanské osídlení oblasti. Tato část Moravy ležela v blízkosti centra Velkomoravské říše. Nejstarší osídlení Bílých Karpat je doloženo ojedinělými nálezy převážně z jejich podhůří, hornatá část byla souvisle osídlována až ve středověku. Dělo se tak především ve 13. a 14. století osadníky, kteří postupovali horskými údolími podél vodních toků z rovinného Pomoraví. Velmi významným činitelem v osídlování Bílých Karpat byla valašská kolonizace probíhající v 15.-18. století. Obyvatelstvo, které v tomto období přicházelo do Bílých Karpat, bylo různorodého původu. Kolonisté pocházeli z karpatského oblouku, ze Slovenska, z Polska, z Ruska, z Rumunska i z dalších zemí. Jednotícím prvkem však bylo hospodaření, které s sebou noví obyvatelé přinesli. Projevovalo se v salašnickém způsobu chovu dobytka a zpracování jeho produktů (Prokůpek, Kuča, 1991). Postupným osídlováním území Bílých Karpat byla formována sídelní krajina. Člověk svou usilovnou prací uzpůsoboval dosud nevyužitou půdu svým hospodářským potřebám, noví kolonisté získávali půdu mýcením lesa, mýtiny pak proměňovali v zemědělskou půdu a budovali zde své příbytky (Prokůpek, Kuča, 1991). V původně souvislých lesích zakládali kolonisté samoty nebo osady obklopené loukami a nevelkými plochami orné půdy, čímž vzniklo charakteristické rozčlenění lesních celků. Tento typ osídlení se nazývá kopanice, což je usedlost na horách obklopená špatnými pozemky (kopaninami). Větší část kopaničářské oblasti je dosud porostlá lesem, přičemž přibližně v polovině porostů zůstala zachována téměř přirozená druhová skladba. Odlesněné plochy byly využívány hlavně jako pole, sady, louky a pastviny (bilekarpaty.ochranaprirody.cz). Území se vyznačuje osobitou materiální i duchovní kulturou, lidové písně vyjadřují životní filozofie lidí ve všech etnografických regionech, jejich vztah k přírodě, k práci i ke společnosti. V Moravských Kopanicích žijí někteří kopaničáři stále tak, jak žili jejich předkové. V posledních desetiletích však dochází k vylidňování této krajiny a ke změně jejího využívání pro rekreační účely. S tím souvisí i opouštění zemědělské půdy, která zůstává ležet ladem. Moderní způsob života spojený s intenzivním hospodařením na lesní i zemědělské půdě s sebou přináší riziko zániku rázovité kopaničářské krajiny. Starousedlíků je stále méně a místo nich přicházejí chalupáři, kteří nemohou nahradit péči původního hospodáře (Prokůpek, Kuča, 1991). 2.3.2 Sídelní struktura Území CHKO Bílé Karpaty se z největší části nachází v okrese Uherské Hradiště (více než 38 %, 285 km2), podstatná část leží také v okresech Zlín (necelých 38 %, 284 km2) a Hodonín (24 %, 178 km2). Do okresu Vsetín spadá je nepatrná část rozlohy CHKO 27

(0,01 %, 0,05 km2) (czso.cz). Nejvíce obcí v CHKO Bílé Karpaty má 500-999 obyvatel. Konkrétně je jich 25 a tvoří tak 37 % všech obcí ve zkoumaném regionu (czso.cz). Blíže o sídelní struktuře pojednává Tab. 2. Mezi obce přesahující hranici 5 000 obyvatel řadíme následující města: BrumovBylnice, Luhačovice, Slavičín, Strážnice a Valašské Klobouky. Strážnice patří do okresu Hodonín, ostatní města spadají do okresu Zlín (czso.cz). Tab. 2: Sídelní struktura CHKO Bílé Karpaty v roce 2011(zdroj dat: czso.cz) okres Hodonín

okres Uherské Hradiště

okres Vsetín

okres Zlín celá CHKO

do 199 200-499 500-999 1000-1999 2000-4999

2 7 5 1

4 2 9 4 5

1 -

2 7 8 4 1

6 11 25 13 7

5000-9999

1

-

-

4

5

Počet obyvatel průměrné obce v CHKO Bílé Karpaty představuje hodnota 1345, která nedosahuje počtu obyvatel průměrné obce v rámci celé České republiky (1635) (czso.cz). Ačkoliv podíl venkovského obyvatelstva vykazuje klesající tendenci, zastává stále velice důležitou součást osídlení. Celkově zde došlo ke zmírnění prudkého vysídlování venkova, tento trend je však stále velmi patrný v oblastech značně vzdálených od sídelních center. Vysídlování některých venkovských lokalit je způsobeno jejich špatnou dopravnou dostupností, nedostatkem pracovních příležitostí, nedostatečnou občanskou vybaveností a infrastrukturou, věkovou strukturou obyvatelstva, jeho vzdělanostní úrovní a změnou životního stylu. Specifickým problémem jsou obce ležící těsně při hranicích se Slovenskem, kde jsou projevy těchto jevů nejmarkantnější. Za příčinu můžeme považovat rozdělení Československa, kdy došlo k přetržení vazeb mezi obcemi. Tyto problémy neustále narůstají a mohou mít za následek stále vyšší zaostalost příhraniční oblasti (Novák, Netrdová, 2011). Za typickou periferní oblast můžeme z hlediska mnohých socioekonomických charakteristik i geografické polohy považovat mikroregion Moravské Kopanice. V rámci teorie jádro–periferie lze území definovat jako extrémně vnitřně polarizované, kdy jádro oblasti představované Valašskými Klobouky vykazuje celou řadu značně odlišných charakteristik od zbylých obcí, které tvoří periferii. Již od 60. let 20. století dochází v mikroregionu k neustálému poklesu počtu obyvatel (Stockmann, 2005). K výraznějšímu odlivu obyvatel dochází zejména v nejmenších obcích. Vážný problém oblasti představuje nejen úbytek obyvatelstva, ale také rychlé demografické stárnutí obyvatel, protože příslušníci mladší generace často zcela opouštějí toto území a z dlouhodobého hlediska se tak pravděpodobně bude počet obyvatel Moravských Kopanic stále silně snižovat. Charakteristickým znakem zdejší populace je i relativně nízká vzdělanost, což může vést k absenci zástupců vzdělaných místních elit, které by byly schopné region nějakým způsobem rozvíjet.

28

2.3.3 Zaměstnanost Vývoj míry nezaměstnanosti má v České republice i v okresech Hodonín, Uherské Hradiště, Vsetín a Zlín podobný průběh. V roce 2008 došlo k prudkému snížení míry nezaměstnanosti a od té doby zaznamenáváme opět nárůst. Trend vývoje míry nezaměstnanosti je však pro okres Hodonín (14,1 %) výrazně nad republikovým průměrem (8,6 %). V roce 2011 byl rozdíl mezi mírou nezaměstnanosti pro celou ČR a údajem pro okres Hodonín 5,5 %. I v okresech Uherské Hradiště (9,2 %) a Vsetín (10,4 %) je vyšší míra nezaměstnanosti než v České republice (czso.cz). Graf znázorňující vývoj průměrné míry registrované nezaměstnanosti nalezneme v Příloze č. 2. Celý region bojuje s problémem, kterým je nízká konkurenceschopnost zemědělských podniků. Dalším problémem je roztříštěnost zemědělských aktivit. V okrese Hodonín má zaměstnanost v zemědělství (6,2 %) větší význam než v celostátním měřítku (4,4 %). V okrese Zlín je podíl obyvatel zaměstnaných v zemědělství naopak výrazně nižší (2,7 %) (czso.cz). Podíl zemědělské půdy v České republice je 54 %. Této hodnoty nedosahuje žádný z okresů, nejvíce se jí blíží okres Hodonín se svými 52 %. Nejmenší zastoupení má zemědělská půda v okrese Vsetín (20 %). Nížinné oblasti zkoumaného regionu nabízí vhodné podmínky pro pěstování obilovin, ovoce a zeleniny. V podhorských oblastech se ve velké míře uplatňuje specializace živočišné výroby na chov skotu a ovcí. Okres Zlín však patří mezi regiony vykazující podprůměrnou produkční schopnost zemědělské půdy a tím i celkově špatné přírodní předpoklady pro zemědělské hospodaření (czso.cz). Širší okolí regionu bylo v minulosti považováno za ekonomicky silnou oblast s výraznou koncentrací průmyslových podniků. Mezi významná odvětví patřila výroba obuvi, pneumatik, strojů a letadel. V polovině 90. let se však situace začala měnit vlivem privatizace a restrukturalizace průmyslu. Negativní úlohu sehrála špatná dopravní obslužnost území spolu s odtržením od Slovenska, s nímž do té doby fungovaly významné obchodní vztahy. Došlo také k rozpadu výzkumných pracovišť (czso.cz). Průmysl zaujímá v ekonomice všech sledovaných okresů dominantní postavení, je zde více zastoupen než v celostátním měřítku (48,3 %). Nejvyšší hodnoty dosahuje okres Uherské Hradiště (60 %). Velký potenciál má průmysl obuvnický, dřevozpracující, chemický, gumárenský a potravinářský. V rámci celé České republiky patří region v tvorbě hrubého domácího produktu mezi lokality s nejnižší hodnotou (czso.cz). V regionu je nižší podíl zaměstnaných ve službách než v rámci celé České republiky (39,8 %). Této hodnotě se nejvíce blíží okres Zlín (34,5 %) (czso.cz). Graf vyjadřující ekonomicky aktivní obyvatelstvo podle odvětví nalezneme v Příloze č. 3. V CHKO Bílé Karpaty lze pozorovat rozdíly ve vyspělosti jednotlivých lokalit. Můžeme vymezit problémové oblasti, které chápeme jako území s nadprůměrnými hodnotami míry nezaměstnanosti, podílu domácností pobírajících příspěvek na bydlení, zaměstnanosti v primárním sektoru, podílu nedenně dojíždějících, změny míry nezaměstnanosti a indexu stáří a podprůměrnými hodnotami podílu podnikatelů, vysokoškolsky vzdělaných obyvatel, intenzity migračního salda včetně vysokoškolsky vzdělaných obyvatel, intenzity bytové výstavby, volební účasti, počtu kandidátů na mandáty, celkovými a investičními výdaji na obyvatele, hrubé míry přirozeného přírůstku a počtu spojů (Novák, Netrdová, 2011). V CHKO Bílé Karpaty je na tom dle těchto ukazatelů nejhůře Brumov-Bylnice, mezi problémové lokality řadíme také obce Hroznová Lhota, Hrubá Vrbka, Javorník, Kněždub, Komňa, Lipov, Lopeník, Pitín, Poteč, Nedašov, Nedašova Lhota, Nová Lhota, Radějov, Rokytnice, Suchov, Šanov, Štítná nad Vláří-Popov, Študlov, Tvarožná Lhota, Valašské Klobouky, Velká nad Veličkou a Vlachovice). 29

Okres Zlín však ve srovnání s ostatními pohraničními regiony patří mezi více rozvinuté. To je dáno především nízkou mírou nezaměstnanosti a vysokým podílem ekonomicky aktivního obyvatelstva. Vyznačuje se také vysokou intenzitou soukromého podnikání.

2.4 Realizační faktory a předpoklady cestovního ruchu 2.4.1 Dopravní infrastruktura Oblast má v rámci České republiky relativně horší dopravní dostupnost. Jedná se o periferní oblast a železniční ani silniční síť zde není moc hustá. Délka železničních tratí ve Zlínském kraji tvoří jen 3,7 % z její celkové délky v ČR. U silnic je to 2,2 %, u silnic I. třídy 3,7 %, u silnic II. třídy 3,9 % a u silnic III. třídy 3,5 % (czso.cz). Více viz Tab. 3. Tab. 3: Infrastruktura železniční a silniční dopravy v krajích v roce 2011(zdroj dat: czso.cz) ČR, kraje Jihomoravský kraj Zlínský kraj

Silnice Provozní Silnice Dálnice I. třídy délka a v železničních dálnice II. třídy z toho provozu celkem tratí celkem rychlostní 784 359

4 477 2 145

135 17

447 359

26 16

1 474 573

III. třídy 2 422 1 197

Dopravní infrastruktura, ale zejména dopravní propustnost je subjekty cestovního ruchu ve Zlínském kraji hodnocena na velmi špatné úrovni a je označována jako hlavní překážka dalšího rozvoje cestovního ruchu v kraji (kr-zlinsky.cz). Tento fakt však z hlediska trvalé udržitelnosti nemusí být vnímán negativně, možná právě díky němu se krajina Bílých Karpat nemusí potýkat s nezvladatelným náporem turistů. Díky plánovanému zdokonalení dopravního propojení Zlínského kraje se Slovenskou republikou se pro CHKO Bílé Karpaty naskýtá možnost rozvoje příjezdového cestovního ruchu právě ze Slovenska, případně i z dalších států ležících východně či jihovýchodně od našeho území. Region má však například velký potenciál pro rozvoj turistické vodní dopravy. Jednou z možností je Baťův kanál. Délka Baťova kanálu (od Otrokovic do Skalice) je v současnosti přibližně 53 km. Rozdíl výšek na této vodní cestě (18,6 m) vyrovnává 13 zdymadel (plavebních komor). Hloubka Baťova kanálu je průměrně 1,5 m a jeho šířka činí průměrně 12 metrů (vychodni-morava.cz). 2.4.2 Hromadná ubytovací zařízení V této kapitole je z důvodu lepší dostupnosti dat využito faktu, že se CHKO Bílé Karpaty nachází na území dvou turistických oblastí – Slovácka a Zlínska. Slovácko je samostatné marketingové území, které je součástí turistického regionu Jižní Morava (Uherskohradišťsko, Uherskobrodsko a část Zlínska). Výrazně však přesahuje vymezení CHKO Bílé Karpaty. Turistická oblast Zlínsko je samostatně vyčleněné okolí Zlína. V turistické oblasti Slovácko se v roce 2011 nacházelo 116 hromadných ubytovacích zařízení a v porovnání s předchozími třemi roky došlo k poklesu jejich počtu. V této oblasti můžeme využít 2646 pokojů a 7180 lůžek. V turistické oblasti Zlínsko nalezneme 103 ubytovacích zařízení a v porovnání s předchozími dvěma roky jejich počet 30

vzrostl. V této oblasti je 3762 pokojů a jejich počet se stále zvyšuje. Lůžek je zde k dispozici 8323 a také dochází k nárůstu jejich počtu. S největší ubytovací kapacitou se setkáme v Luhačovicích, které jako tradiční lázeňské město nabízí ubytování v hotelích a penzionech různého stáří a všech úrovní kvality. Většina objektů v Luhačovicích je však mimo CHKO (hranice CHKO prochází středem města) (bilekarpaty.ochranaprirody.cz). Další ubytovací kapacity jsou v bývalých střediscích hromadné rekreace. Ta byla zejména v lokalitách Tvarožná Lhota - Lučina, Mlýnky, Kopánky, Mikulčin vrch, Lopeník, Vyškovec, Nový Světlov, Královec. Většina objektů byla přestavěna hotely a penziony. Některá zařízení však nenašla odpovídající rekreační využití a dnes bohužel samovolně chátrají (např. rekreační chata školského úřadu na Lopeníku). Levnější ubytování nabízejí na území CHKO kempy: Autokemp Lučina u Tvarožné Lhoty, Eurocamping Bojkovice, autocamping Luhačovice, přehrada a kemp ve Starém Hrozenkově. Dobrým příkladem ekologického turistického ubytování je certifikovaný ekopenzion v pasivním domě v Hostětíně, jehož kapacita činí 24 lůžek (bilekarpaty.ochranaprirody.cz). 2.4.3 Stravovací služby Celkový počet stravovacích zařízení v Bílých Karpatech dle webových stránek slovacko.cz činí 148. Nejedná se však o údaj pouze pro CHKO, ale pro celou českou část pohoří. Navíc není známo, kolik zařízení zde není uvedeno. Přesto můžeme usuzovat, že mnoho stravovacích zařízení nalezneme v Luhačovicích. Spektrum je široké, je zde velký počet restaurací, barů a především cukráren, které se pojí zejména s letní dovolenou. Stravovací služby však nabízí téměř každé ubytovací zařízení nacházející se v CHKO Bílé Karpaty. Zajímavostí je projekt Czech Specials, v rámci kterého vznikl seznam certifikovaných restaurací. Dvě z nich nalezneme právě v CHKO Bílé Karpaty – Spa & Wellness hotel Alexandria (Luhačovice) a Hotel Vyhlídka (Pozlovice) (czechspecials.cz). 2.4.4 Doplňkové služby cestovního ruchu Na území Bílých Karpat působí několik cestovních kanceláří - CA Světlov (Bojkovice), Cestovní agentura, Ing. Daša Bačová (Luhačovice), CK IRRA v.o.s (Strážnice), CK Ludor (Strážnice), Travel 2002, s.r.o. (Strážnice) a Wellness Tour s.r.o. (Luhačovice). Z informačních center jmenujme Cestovní a informační agenturu Luhanka (Luhačovice), Infocentrum Strání-Květná (Strání), Informační centrum Lopeník (Lopeník), Informační centrum Mikroregionu Bojkovsko, Muzeum Bojkovska, p.o. (Bojkovice), Informační středisko pro rozvoj Moravských Kopanic (Starý Hrozenkov), Městské turistické a informační centrum Luhačovice (Luhačovice) a Turistické informační centrum Strážnicko (Strážnice). Obcemi, ve kterých má sídlo taxislužba, jsou Nezdenice, Pozlovice a Rudice. Turisté mohou využít možnosti zapůjčení automobilu v Luhačovicích, lodě ve Strážnici, Sudoměřicích či Petrově anebo půjčovny kol v Luhačovicích a Pozlovicích. Mezi obce, v nichž se můžeme setkat s bankou či bankomatem, patří Bojkovice, Strání a Luhačovice. Směnárnu nalezneme v Luhačovicích a Pozlovicích. Ze sportovního vyžití můžeme jmenovat tenisové kurty, které jsou k dispozici v obcích Horní Němčí, Bojkovice, Korytná, Luhačovice a Nezdenice. Golf si lze zahrát v Luhačovicích a Pozlovicích. Koupaliště jsou lokalizovaná v obcích Lipov, Horní Němčí, Strání, Nezdenice, Pozlovice, Luhačovice, Strážnice, Pitín a Sehradice. Koupání v přírodě 31

mohou nabídnout Tvarožná Lhota, Strání, Žítková, Korytná, Sudoměřice a Pozlovice. Příznivci adrenalinových sportů mohou zavítat do lanového centra v Luhačovicích či Pozlovicích. V Pozlovicích je také možnost zorbingu.

32

3 CESTOVNÍ RUCH V CHKO BÍLÉ KARPATY 3.1 Návštěvnost oblasti CHKO Bílé Karpaty má charakter rozsáhlého území, které má dobré předpoklady pro mnohostranný rozvoj rekreace a využití území pro různé formy turistiky a jiné sportovní aktivity. Potenciál pro rekreaci však není ještě plně využit, území doposud sloužilo především jako rekreační zázemí blízkým městům (Zlín, Otrokovice, Uherské Hradiště, Veselí nad Moravou, Strážnice, Hodonín) a kromě několika lokalit bylo z hlediska rekreace poměrně dlouho opomíjené. Atraktivní a více navštěvované jsou lokality: Mlýnky, Radějov, Tvarožná Lhota - Lučina, Velká nad Veličkou, Velká Javorina, Mikulčin vrch, Starý Hrozenkov, Luhačovice, Hostětín, Brumov a Valašské Klobouky (bilekarpaty.ochranaprirody.cz). Z SO ORP, na jejichž území se rozkládá CHKO Bílé Karpaty, řadíme mezi lokality s atraktivitou nadregionálního významu pouze Luhačovice. Ostatní SO ORP se vyznačují atraktivitou lokálního či regionálního významu. Také z pohledu turistického významu území, který je poměřován na základě jeho ubytovací infrastruktury a návštěvnosti, má největší hodnotu SO ORP Luhačovice. Ostatní SO ORP mají výrazně nižší turistický význam (Vystoupil et al., 2006). Větší turistická střediska jsou soustředěna na hranici CHKO (Luhačovice, Valašské Klobouky, Strážnice). Uvnitř CHKO patří mezi nejvýznamnější rekreační prostory Mikulčin vrch a vodní nádrž Lučina nedaleko Radějova (Vystoupil, Šauer, 2011). Rozvoj cestovního ruchu lze na území CHKO pozorovat až v posledních letech, kdy se obce začaly sdružovat a vytvářet mikroregiony, které se snaží podporovat a koordinovat rekreační a sportovní aktivity v regionu. Výrazný vliv na narůstající příliv návštěvníků a tlak na využití území pro turistický ruch má rozvoj informačních technologií a propagace ze strany krajů a turistických rozvojových agentur a provozovatelů služeb v turistickém ruchu. Návštěvnost hromadných ubytovacích zařízení v turistické oblasti Slovácko (Tab. 4) má klesající tendenci. Oblast Zlínska (Tab. 5) je v posledních letech naopak stále více navštěvovaná a ve srovnání se Slováckem se zde hosté zdržují déle, což je spojeno s Luhačovicemi, které poskytují vyhledávané lázeňské služby.

33

Tab. 4: Návštěvnost hromadných ubytovacích zařízení v turistické oblasti Slovácko (zdroj dat: czso.cz) Počet příjezdů hostů

Počet přenocování

Průměrný počet přenocování

Průměrná doba pobytu

2000

159 595

643 136

4,0

5,0

2001

155 914

461 947

3,0

4,0

2002

152 753

408 461

2,7

3,7

2003

179 971

503 010

2,8

3,8

2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010

162 616 164 752 166 752 191 975 199 603 174 294 166 554

451 251 496 814 489 207 484 747 486 521 448 520 442 205

2,8 3,0 2,9 2,5 2,4 2,6 2,7

3,8 4,0 3,9 3,5 3,4 3,6 3,7

2011

156 220

421 804

2,7

3,7

Tab. 5: Návštěvnost hromadných ubytovacích zařízení v turistické oblasti Zlínsko (zdroj dat: czso.cz) Počet příjezdů hostů 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011

174 880 171 482 176 510 207 824 200 755 190 393 187 719 204 710 192 667 175 905 186 284 191 626

Počet přenocování 1 029 893 937 335 996 490 992 030 999 979 943 126 926 495 964 208 880 710 838 276 841 623 809 619

Průměrný počet přenocování 5,9 5,5 5,6 4,8 5,0 5,0 4,9 4,7 4,6 4,8 4,5 4,2

Průměrná doba pobytu 6,9 6,5 6,6 5,8 6,0 6,0 5,9 5,7 5,6 5,8 5,5 5,2

Podíl nerezidentů na návštěvnosti hromadných ubytovacích zařízení v ČR činil v roce 2011 52 %. Zlínský kraj však není zahraničními turisty příliš vyhledáván, hodnota zde dosahovala necelých 14 %. Podíl nerezidentů na návštěvnosti hromadných ubytovacích zařízení v Jihomoravském kraji činil 38 %. Česká republika je nejvíce vyhledávána Němci, dále také Rusy a Poláky. Do Zlínského kraje přijíždí nejvíce turistů ze Slovenska, dále z Německa a z Polska. Jihomoravský kraj je dle pořadí nejvíce navštěvován Poláky, Slováky a Němci (czso.cz). Podíl návštěvnosti hromadných ubytovacích zařízení v oblasti Slovácko na celkové návštěvnosti ubytovacích zařízení v České republice činil v roce 2011 1,2 %. Pro oblast Zlínsko platí hodnota necelých 1,5 % (czso.cz) (Obr. 5). Na území CHKO jsou provozovány různorodé aktivity, které se však vyznačují krátkou dobou trvání, jsou většinou jednodenní nebo víkendové. Delší pobyty jsou méně časté a jsou obvykle spojeny s lázeňstvím, agroturistikou nebo zimními sporty. Zařízení s 34

větší ubytovací kapacitou (bývalé pionýrské tábory a podnikové chaty) jsou často využívány pro pobyty dětských kolektivů ze škol a školských zařízení (školy v přírodě, ozdravné pobyty) (bilekarpaty.ochranaprirody.cz). Podíl návštěvnosti hromadných ubytovacích zařízení v oblastech Slovácko a Zlínsko na celkové návštěvnosti ubytovacích zařízení v ČR (% ) 1,9

Podíl návštěvnosti (%)

1,8 1,7 1,6 1,5

Slovácko

1,4

Zlínsko

1,3 1,2 1,1 1 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 Rok

Obr. 5: Podíl návštěvnosti hromadných ubytovacích zařízení v turistických oblastech Slovácko a Zlínsko na celkové návštěvnosti ubytovacích zařízení v ČR (zdroj dat: czso.cz)

3.2 Formy cestovního ruchu 3.2.1 Pěší turistika Pěší turistika je ideální formou aktivní dovolené v Bílých Karpatech. Území CHKO je protkáno poměrně hustou sítí značených turistických tras, která se postupně rozrůstala (největší rozmach oficiálních tras KČT nastal v 80. letech) a dnes je v CHKO celkem cca 360 km značených turistických tras (bilekarpaty.ochranaprirody.cz). Z hlediska turistického zatížení jsou nejproblematičtější hřebenové úseky značených turistických tras, jelikož procházejí rozsáhlými lesními komplexy, kde je žádoucí zachování maximálního klidu. Dále také úsek zelené značky procházející středem NPR Čertoryje (bilekarpaty.ochranaprirody.cz). Celkově však pěší turistika nepředstavuje významné ohrožení funkcí CHKO. Ohrožení především v podobě vzniku eroze zde představuje spíše využívání pěších tras cyklisty. Ani zde se však nesetkáváme s častými problémy. Turisticky atraktivní lokality s vyšší návštěvností v CHKO a jeho okolí jsou především lázně Luhačovice s nejbližším okolím, Velká Javorina, Mikulčin vrch - Velký Lopeník, hrad Brumov, rekreační oblast Tvarožná Lhota – Lučina, Pivečkův lesopark u Slavičína, větrný mlýn u Kuželova a Velká nad Veličkou – Zahrady pod Hájem (bilekarpaty.ochranaprirody.cz).

35

3.2.2 Cykloturistika Na území CHKO je v současnosti cca 274 km cyklotras. Územím neprochází žádná dálková cyklistická trasa. Většina tras je vedena v místech, kde neohrožuje zájmy ochrany přírody, některé trasy byly vyznačeny přímo na základě dohody se Správou CHKO. Určité problémy se projevují lokálně, při sjíždění mimo stezky a při neusměrněném pohybu ve volné krajině a nárazově při přetížení stezek. Negativní důsledky spočívají v možném rušení živočichů a lokálně v mechanickém poškozování citlivých biotopů, mezi které řadíme zejména mokřady a prameniště. Celkově však cykloturistika představuje nízké riziko oslabení funkcí CHKO. Výjimku tvoří adrenalinová cyklistika, která může způsobovat rušení živočichů a je jednou z příčin eroze. Cyklotrasy v okolí Bílých Karpat (slovacko.cz) Cyklostezka podél Baťova kanálu je dlouhá více než 80 km a patří mezi nenáročné. Cyklostezka vede absolutně rovinným terénem, je proto vhodná nejen pro dálkové cyklisty, ale i pro rodiny s dětmi, in-line bruslaře a seniory či tělesně postižené. Její bezpečnost zvyšuje fakt, že křížení všech silničních komunikací i železničních tratí je řešeno mimoúrovňově. Kolem Baťova kanálu vede také cyklotrasa střední náročnosti. Cesta probíhá okolo ostrožských jezer, dále přes Uherský Ostroh, kde se nachází zámek. Pokračuje Strážnicí, Veselím nad Moravou, okolo bzeneckého zámku, zámeckým parkem v Napajedlích a přes Topolnou zpět. Délka této cyklotrasy je 96 km. Přes kopec sv. Antonínka vede další nenáročná cyklostezka. Její délka činí 27 km a její převýšení je 142 metrů. Mezi obce, přes které cyklostezka vede, patří Hluk, Boršice u Blatnice, Blatnička, Blatnice pod svatým Antonínkem a Ostrožská Lhota. Kolem Ostrožska se nachází cyklostezka střední náročnosti. Délka trasy je 44 km a její převýšení činí 169 metrů. Stezka vede přes Ostrožskou Novou Ves, Uherský Ostroh, Veselí nad Moravou, Blatnici pod svatým Antonínkem, Blatničku a Hluk do Ostrožské Lhoty. Luhačovským Zálesím vedou dva lázeňské okruhy. Malý okruh začíná u hotelu Vega, pokračuje kolem přehrady do Luhačovic a poté přes Biskupice a Řetěchov zpět do Pozlovic. Na trase se nachází několik dalších zajímavostí, mezi které můžeme zařadit kostel sv. Martina v Pozlovicích, koupaliště Duha Pozlovice, Jurkovičovu alej a lázeňskou kolonádu v Luhačovicích. Délka trasy je 22 km a jedná se o trasu střední náročnosti. Velký okruh začíná také u hotelu Vega, vede k přehradě a do Petrůvky, odkud jsou krásné vyhlídky. Odtud nahoru na Řetěchov, kolem zříceniny hradu Starý Světlov pod vrch Komonec. Poté zpět do Pozlovic. Délka trasy činí 38 km a řadíme ji mezi trasy s vysokou náročností. Luhačovským Zálesím vedou i další cyklotrasy. Jižní toulky Luhačovským Zálesím začínají v Luhačovicích, odkud trasa vede před Rudimov do Slavičína, dále do Nevšové a okolo Luhačovické přehrady. Délka trasy je 28 km a patří k náročným cyklostezkám. Komonecké stezky začínají u hotelu Vega a vedou k vrcholu Komonec. Za vidění stojí poutní místo Malenisko či křížová cesta. Jedná se o trasu vysoké náročnosti. Severní toulky Luhačovským Zálesím představují cyklotrasu střední náročnosti o délce 49 km. Z Luhačovic se dostaneme do Biskupic, odtud přes Dobrkovice, Velký Ořechov a Kelníky do Doubrav. Poté zpět do Luhačovic. Za vidění stojí kostel sv. Václava ve Velkém Ořechově, kaple v Doubravách či poutní místo Malenisko s kostelem Panny Marie Sněžné. Cyklotrasa Slavičín-Luhačovice zde patří k nejnovějším. Jedná o poměrně náročnou trasu. Střední okruh Bílými Karpaty umožňuje seznámení se s památkami 36

Uherskobrodska, s památkami lidového stavitelství a rozmanitou přírodou Bílých Karpat. Cyklotrasa vede například Uherským Brodem, Bojkovicemi, Lopeníkem, Březovou a Bánovem. Délka trasy činí 60,5 km a jedná se o trasu nenáročnou. Velký okruh Bílými Karpaty představuje středně náročnou cyklotrasu o délce 111 km. Provede cyklisty nejvýznamnějšími místy luhačovské a uherskobrodské částí Bílých Karpat. 3.2.3 Naučné stezky Naučné stezky turistům nabízí propojení fyzické aktivity v malebné krajině s užitečným poznáním oblasti. Některé jsou vhodné i pro cyklisty. Bojkovickou stezku tvoří okruh, který vede z Bojkovic přes Pitín, Hostětín a Šanov na hlavní hřeben a zpět nebo zkrácenou trasou údolím říčky Olšavy. Na vrchu Ochoz navazuje na NS Moravské Kopanice. Trasa je vhodná pro pěší i cyklisty a její celková délka činí 24 km. Nejlépe je dostupná z Bojkovic. Javořinská stezka vede etnografickou oblastí Horňácka, což je region s krásnou přírodou i bohatou kulturou. Začíná ve Velké nad Veličkou a končí strmým stoupáním na Velkou Javořinu. Zvláště zajímavá je NPR Javořina se zachovalým bukovým "pralesem". Celková délka stezky je 23 km a obsahuje 14 panelů. Dostupná je nejlépe z Velké nad Veličkou. Trasu Květná tvoří malý okruh okolo obce Strání-Květná, kde se nachází sklárna s ruční výrobou skla. Z přírodních zajímavostí stojí určitě za zhlédnutí okolí Svinárského potoka nebo Stráňanská kotlina. Stezka je vhodná pro pěší i cyklisty všech věkových kategorií a její celková délka činí 7 km. Obsahuje 10 panelů. Dostupná je ze Strání. Stezka Lopeník vede úpatím Velkého Lopeníku. Tabule naučné stezky seznámí návštěvníky s krajinou Moravských Kopanic. Stezka je vhodná pro pěší i cyklisty všech věkových kategorií. Její celková délka je 7,3 km a zaujímá 8 panelů. Nejlépe dostupná je z Lopeníku. Stezka Moravské Kopanice vede pestrou krajinou v okolí Starého Hrozenkova a Žítkové. Seznámí návštěvníky s přírodou, historií a kulturou tohoto nezaměnitelného kopaničářského kraje. Stezka je vhodná pro pěší turisty, ale je možno ji absolvovat i na horských kolech. Zaujímá celkovou délku 23 km (nebo 16 km) a 14 panelů. Dostupná je ze Starého Hrozenkova. Stezku Okolo Hrozenka tvoří okruh, který vede ze Starého Hrozenkova k Žitkové na státní hranici se Slovenskem, poté do Vyškovce, Vápenic a odtud po silnici zpět do Starého Hrozenkova. Panely informují nejen o přírodě, ale také o historii a tradicích Kopanic. Na Bedovém navazuje na naučnou stezku Moravské Kopanice, na Vyškovci se tato trasa téměř dotýká Lopenické naučné stezky. Trasa je vhodná pro pěší i cyklisty a je možné ji rozdělit na severní a jižní okruh. Její celková délka činí 18 km. Obsahuje 12 panelů. Nejlépe dostupná je ze Starého Hrozenkova. Šumárnická stezka seznámí návštěvníky s částmi Dolňácka a Horňácka. Začíná u vlakového nádraží Strážnice a končí ve Velké nad Veličkou. Na panelech jsou informace o životě a hospodaření ve zdejší krajině a vysvětlení jejich historických a přírodních souvislostí. Trasa vhodná pro pěší i cyklisty. Její celková délka je 18 km a je rozdělena na 17 panelů. V číselné řadě panelů 1-18 však nebyl panel č. 17. (Léšť) obnoven. Nejlépe dostupná je ze Strážnice. Naučná cykloturistická trasa Po stopách osídlení Slovanů prezentuje na 4 zastaveních historické zajímavosti okolí Slavičína a Nevšové. Je zde nová cyklotrasa, po níž se lze dostat přes obec Nevšovou do Luhačovic (bilekarpaty.cz). 37

3.2.4 Vinařské stezky Moravské vinařské stezky je název dlouhodobého projektu ochrany kulturního dědictví a rozvoje vinařské turistiky na jižní Moravě, který je postupně realizován již od roku 1999. Spolupracuje na něm 280 vinařských obcí a mnoho dalších partnerů. Svým rozsahem a posláním se jedná o unikátní síť cyklistických tras, které byly navrženy s ohledem na atraktivitu krajiny, vlastní malebnost vinic, polohu vinných sklepů i památek Moravy (cyklistikakrnov.com). Vinice této oblasti se od ostatních moravských oblastí značně liší právě svým umístěním na svazích Bílých Karpat. Velký počet vinic je vysázen na těžkých půdách vzniklých na jílech, jsou to půdy zadržující vodu a réva tak na nich může čerpat živiny i ve značně suchých obdobích (penzion-regio.cz). Město Strážnice je největší vinařské středisko této oblasti, významná je také Blatnice pod sv. Antonínkem. Mezi vyhledávané lokality patří i Petrov. Celá oblast je proslulá svými folklórními tradicemi, které jsou do velké míry spojeny právě s vínem. Jednou z nejznámějších vinařských cyklostezek, které prochází oblastí CHKO Bílé Karpaty, je Strážnická vinařská cyklostezka. Jde o převážně rovinatou trasu, která se zvedá pouze v podhůří Bílých Karpat a v několika úsecích Hlucké pahorkatiny. Její délka činí 101 km a maximální převýšení dosahuje 150 m. Vede například přes Uherský Ostroh, Veselí nad Moravou, Vnorovy, Strážnici, Bzenec, Petrov, Radějov, Tvarožnou Lhotu, Kněždub, Lipov, Hluk, Blatnici pod Sv. Antonínkem a Ostrožskou Lhotu. 3.2.5 Venkovská turistika v CHKO Bílé Karpaty Agroturistice, hipoturistice, ekoturistice a ekoagroturistice se věnují: - Areál Podzámčí Nový Světlov (Bojkovice) - Zaměřuje se na sportovní ježdění, věnuje se výcviku koní - Chovatelská stanice Eva Brostíková (Bojkovice) - Centrum Veronica (Hostětín) - Najdete zde pasivní domy, které šetří energii, biomoštárnu, kořenovou čistírnu odpadních vod, sochy v krajině, obecní výtopnu na biomasu, historickou sušírnu ovoce, teplo a energii ze slunce a šetrné veřejné osvětlení. Centrum Veronica nabízí ubytování, pořádá různé kurzy (zdravé vaření, ovocnářský kurz, automatická kresba, meditace), letní tábory a jiné pobyty (hostetin.veronica.cz). - Venkovský statek SunJardin (Komňa) - Realizuje projížďky na koni krajinou Bílých Karpat a seznamuje turisty se životem na venkově. - Jezdecká stáj JOSPO (Luhačovice) - Zaměřuje se na parkurové a drezurní ježdění a věnuje se výcviku koní. - Dvorec u Kavků (Vyškovec) - Nabízí ubytování na chalupě, v současné době se zde nehospodaří, ale okolní louky v oblasti Moravských Kopanic jsou i nadále udržovány pastvou dobytka, ovcí a koz. Majitelé nabízí úschovu kol, dřevo na táborák a do krbu, setkání s domácími i divokými zvířaty a doporučují v okolí pěší túry a cyklotúry na horských kolech, jízdu na koni (Vápenice), sběr lesních plodů, koupání (Žítková, Bojkovice, Uherský Brod), rybaření (Bánov, Ostrožská Nová Ves) a sjezdové a běžecké lyžování v lokalitě Mikulčin vrch (dvorec-kavka.cz). Zařízení, která se věnují těmto formám turistiky, není na území CHKO Bílé Karpaty příliš mnoho, ale nabídka služeb, které mohou návštěvníci využít, je poměrně

38

pestrá. Bližší informace o povědomí turistů o udržitelných formách cestovního ruchu podá kapitola 4 PRÁCE S VEŘEJNOSTÍ A PROPAGACE CHKO BÍLÉ KARPATY. 3.2.6 Vodní turistika Baťův kanál (Obr. 6) je historická vodní cesta s třinácti funkčními plavebními komorami. Původně byl určen k přepravě lignitu z Ratíškovic do otrokovické elektrárny. Jeho délka činí 50 km, z čehož 26 km vede korytem řeky Moravy a zbylá část umělým průplavem (vychodni-morava.cz). Dnes je hojně využíván k rekreačním účelům, v letních měsících lze využít skupinové rekreační platby s výkladem či speciálním programem. Turisté si také mohou vypůjčit loď a zvolit svůj vlastní program.

Obr. 6: Baťův kanál (autor: Karolína Vystrčilová, září 2013) 3.2.7 Chalupaření a chataření V CHKO je celkově přibližně 3000 chat. V minulosti vzniklo několik velkých chatových osad, především v lokalitách Mlýnky, Radějov, Lučina, Troják, Valašské Klobouky a Dolní Lhota. S menšími chatovými osadami, které se však stále rozrůstají, se můžeme setkat v lokalitách Filipov, Vápenky, Strání, Mikulčin vrch, Kopánky, Bojkovice, Luhačovice, Slavičín a Brumov. Chaty byly stavěny zejména v 70. a 80. letech 20. století (bilekarpaty.ochranaprirody.cz). Tento živelný vznik chatových osad je bohužel spojen s řadou problémů od urbanistických po hygienické. I v místech se stavební uzávěrou dochází k rekonstrukci objektů, mnohé jsou prováděny bez příslušných povolení, nebo případné zamítnutí povolení správou CHKO nerespektují. I v případě, že se chatové oblasti nerozrůstají, roste jejich ubytovací kapacita a zatížení z hlediska spotřeby pitné i užitkové vody a likvidace odpadu. Nadále také roste hlukové i světelné znečištění. Některá vesnická sídla, zejména pak ta s horší dostupností, se postupně vylidňují. Z hlediska trvalého obývání jsou opouštěny také objekty v oblastech s rozptýlenou zástavbou. Tento problém se týká zejména oblasti Moravských Kopanic. Mnohé ze stávajících objektů jsou pak využívány k chalupaření. Z pohledu ochrany krajiny je chalupaření, když jej porovnáme s výstavbou chat, relativně přijatelným způsobem 39

rekreačního využívání objektů, protože zajišťuje alespoň základní údržbu tradičních, krajinářsky hodnotných staveb a brání tak jejich zániku. Na druhé straně však i zde mnohdy dochází k nelegálním rekonstrukcím. Doprovodným problémem jsou také úpravy přilehlých pozemků a zavlékání nepůvodních druhů rostlin (např. tuje a další okrasné jehličnany, křídlatka). 3.2.8 Lázně Lázně Luhačovice jsou největšími moravskými lázněmi. Jsou proslulé příznivými klimatickými podmínkami, stavbami významného architekta Dušana Jurkoviče a léčivou sílou minerálních pramenů. Nejznámějšími minerálními prameny jsou Vincentka, Aloiska a Ottovka (slovacko.cz). Lázně Hodonín slouží k léčbě onemocnění pohybového aparátu a kardiovaskulárního systému. Je zde zajištěna léčba chronických pohybových onemocnění, předoperačních a pooperačních stavů i poúrazová rehabilitace. Základním přírodním léčivým zdrojem v Lázních Hodonín je jodobromová minerální voda zvaná solanka, která patří mezi nejkvalitnější vody v Evropě (laznehodonin.cz). Přírodním léčivým zdrojem v Sirnatých lázních Ostrožská Nová Ves je sirná, přírodní minerální voda, která má velmi příznivé léčivé účinky na některá chronická kožní onemocnění, zejména na lupénku a atopický ekzém (laznenovaves.cz). 3.2.9 Zimní dovolená Hlavní centrum zimní dovolené spadá v Bílých Karpatech do severní poloviny oblasti. Můžeme jej situovat na Uherskobrodsko, do Luhačovského Zálesí a do oblasti jižního Valašska. Týká se to hlavně sjezdového lyžování. Na Uherskobrodsku nalezneme tři zimní střediska - Lopeník-Mikulčin vrch, Strání-Velká Javořina a sjezdovka v Nezdenicích. V průběhu zimy se zde konají zajímavé kulturní akce, mezi které patří například tradiční silvestrovský přechod Bílých Karpat, který končí slavnostním zapálením Vatry přátelství na náměstí ve Strání, nebo také festival masopustních tradic Fašank ve Strání, který probíhá v únoru. Ve Valašských Kloboukách můžou turisté v rámci zimní dovolené navštívit dvě rekreační zařízení, která jsou postavená nad městem – Jelenovská a Královec. Možnosti běžeckého lyžování jsou podstatně širší, pěkné trasy se vyskytují prakticky ve všech částech Bílých Karpat (slovacko.cz). Běžecké stopy jsou vytvářeny a udržovány především samotnými běžkaři. Běžně je v zimě takto udržována stopa cca 100 km bežkařských tras. Trasy jsou vedeny po značených turistických stezkách a provoz na nich není ve střetu se zájmy ochrany přírody (bilekarpaty.ochranaprirody.cz).

40

4 PRÁCE S VEŘEJNOSTÍ A PROPAGACE CHKO BÍLÉ KARPATY Podklady pro tuto část práce tvoří data z vlastního výzkumu, který byl realizován elektronickou formou prostřednictvím dotazníkové služby vyplnto.cz. Respondentů bylo 100, z toho 52 žen a 48 mužů. 45 % účastníků výzkumu spadalo do věkové kategorie 1825 let, 30 % respondentů bylo ve věku 26-40 let. V ostatních věkových kategoriích bylo zastoupení nižší (16 % věk 41-60, 6 % věk vyšší než 61 a 3 % věk nižší než 18 let).

4.1 Informovanost návštěvníků Z následujícího grafu (Obr. 7) je patrné, že drtivá většina dotázaných vyhledala informace pro svoji návštěvu CHKO Bílé Karpaty prostřednictvím internetu. Na druhém místě je získávání informací od přátel a známých. Zbylé možnosti se s úspěchem příliš nesetkaly.

Obr. 7: Získávání informací o CHKO Bílé Karpaty Pokud tedy chcete navštívit CHKO Bílé Karpaty, příliš toho o oblasti nevíte a zdrojem informací Vám má být internet, zřejmě využijete některého z vyhledávačů. Při zadání slovního spojení „CHKO Bílé Karpaty“ do Googlu se na prvním místě objeví web Správy CHKO Bílé Karpaty a KS Zlín, což je v pořádku. Tato webová prezentace je navíc poměrně přehledná a její barvy působí sympatickým dojmem souznění s přírodou. Čtenář si zde může přečíst charakteristiku oblasti, která je podrobná a přehledně členěna do jednotlivých podkapitol. Například v textu sekce Fauna je využito mnoho odborných výrazů, kterým by bez vysvětlení laická část populace zřejmě nerozuměla, ale definice přírodovědných pojmů zde naštěstí nechybí. Webové stránky pojednávají i o samotné činnosti pracoviště, ale tyto informace jsou popsány opravdu dost odbornou formou a turista, kterého tato skutečnost může odradit, si poté nenajde cestu k mnoha dokumentům, které by jej mohly zajímat. Velmi přínosné by mohly být informace ze sekce Správa informuje, protože se zde pojednává například o akcích, které se budou konat na území CHKO Bílé Karpaty. Pozvánky na exkurze a jiné dění v oblasti jsou však značně zastaralé, poslední je z roku 2012. Pokud má turista zájem dozvědět se před návštěvou oblasti různé informace a dostane se přímo na stránky Správy CHKO, zajisté by zde neměl chybět návštěvní řád. K nějakým pravidlům chování je však velice obtížné se dostat, takže pokud 41

je návštěvník cíleně nehledá, zřejmě se k nim nedopracuje. Zajímavá je sekce Co dělat když…, která může návštěvníkovi oblasti pomoci se zorientovat, když se dostane do nečekané situace, a dá mu návod, na koho se v případě potřeby obrátit. Druhý odkaz, který Vám při zadání slovního spojení CHKO Bílé Karpaty vyhledávač Google vygeneruje, je Rozcestník – CHKO Bílé Karpaty (bilekarpaty.cz). Tato stránka je skutečně rozcestníkem, můžete si zde vybrat, zda se necháte přesměrovat na web Správy CHKO, Český svaz ochránců přírody Bílé Karpaty (bilekarpaty.cz/csop), Vzdělávací a informační středisko Bílé Karpaty (bilekarpaty.cz/vis) či Stráž přírody CHKO Bílé Karpaty (bilekarpaty.cz/strazci). Webová prezentace Správy CHKO Bílé Karpaty by měla umožnit zájemci, aby našel za krátký čas vše, co potřebuje. Častější aktualizace by přispěla k vyšší informovanosti návštěvníků. Také by zde měli nalézt alespoň stručný návštěvní řád oblasti a stránky by měly více odkazovat právě i na další organizace, které pořádají různé akce pro veřejnost. Činnost Českého svazu ochránců přírody Bílé Karpaty je velmi pestrá. Organizace se věnuje odborným botanickým a zoologickým průzkumům, sledování rozdílného vlivu obhospodařování na luční porosty, zpracování plánů péče maloplošných zvláště chráněných území i populárně naučné činnosti formou výstav, přednášek, naučných stezek a práce s mládeží. Webová prezentace má opět příjemný design v zelených barvách, z hlavního menu je patrné, že se organizace věnuje řadě aktivit. Vše působí přehledně, případní zájemci se opět jen díky využití jednoho kliknutí do hlavního menu dostanou do sekce K prodeji, kde mohou zakoupit trička či odborné publikace. Kategorie Ke stažení zahrnuje opravdu povedené dokumenty, které jsou kvalitně graficky zpracovány a podají čtenáři mnoho informací o tom, čím jsou Bílé Karpaty tak jedinečné a proč je třeba je chránit. Časopis Bíle-Biele Karpaty můžete snadno stáhnout také z tohoto webu. Stránky Vzdělávacího a informačního střediska Bílé Karpaty nemají tak propracovaný vzhled, jako webová prezentace Správy CHKO Bílé Karpaty a KS Zlín či Českého svazu ochránců přírody Bílé Karpaty, ale to nic nemění na jejich přehlednosti. V levé části webu je opět jednoduché hlavní menu, díky kterému se zájemce dostane ke všem informacím, které potřebuje. Činnost tohoto střediska je opravdu velice rozsáhlá. V rámci environmentální výchovy, vzdělávání a osvěty se věnuje pořádání exkurzí ve spolupráci s odbornými pracovníky ze Správy CHKO Bílé Karpaty. Zajišťuje také ekologické výukové programy pro MŠ, ZŠ a SŠ, spolupracuje se školami při přípravě projektových dnů a organizuje aktivity ke Dni Země. Pořádá cestopisné a přírodovědné večery a odborné exkurze při příležitosti Evropského dne parků. Nabízí vzdělávací semináře pro širokou veřejnost, které se zabývají např. předcházením konfliktům mezi podnikatelskými záměry a orgány ochrany přírody a tradičním využívání krajiny. Středisko provozuje informační kanceláře pro návštěvníky, turisty a občany města Veselí nad Moravou, obyvatele CHKO Bílé Karpaty a další veřejnost. Poskytuje ekologické poradenství v oblasti domácí ekologie, odpadů, ochrany živočichů a rostlin, ekologické výchovy, aktuální informace o chráněných územích, režimu ochrany a možnostech dotací na managament krajiny. Nabízí možnost zakoupení či zapůjčení odborné literatury (ekologie, životní prostředí, příroda, environmentální výchova apod.). V rámci tvorby propagačních materiálů se jedná o úpravu textových i obrazových podkladů pro vydávané materiály, grafické zpracování a následný tisk do podoby různých informačních prospektů, plakátů a map. Za zmínku stojí např. mapa Zajímavosti Bílých Karpat, leták jak stavět v CHKO Bílé Karpaty, bilaterální časopis Bílé-Biele Karpaty, brožura Možnosti financování ochrany přírody v Karpatech a Bílé Karpaty – naučné stezky a cyklotrasy (bilekarpaty.ochranaprirody.cz).

42

Webová prezentace Stráže přírody CHKO Bílé Karpaty je jednoduchá. Svůj účel ale splňuje. Informuje návštěvníky o činnosti členů dobrovolné stráže přírody, kteří při svých kontrolních pochůzkách využívají této příležitosti také k osvětové a vzdělávací práci. Sbor stráže přírody CHKO Bílé Karpaty má aktuálně 14 členů, které můžeme rozdělit na 12 strážců a 2 zpravodaje. Členem stráže se může stát každý občan České republiky starší 21 let, způsobilý k právním úkonům, neodsouzený pro úmyslný trestní čin a zdravotně způsobilý. Pokud splňuje tyto podmínky, je třeba, aby úspěšně složil zkoušky z obecné znalosti, místní znalosti, znalosti souvisejících právních norem a v neposlední řadě i znalosti práv a povinností Stráže přírody. Po úspěšném vykonání zkoušek složí adept slib před Správou CHKO Bílé Karpaty. Poté je mu vydán služební odznak se státním znakem a služební průkaz. Území CHKO Bílé Karpaty je rozděleno do 24 okrsků, přičemž cílem SCHKO Bílé Karpaty je získat pro každý okrsek alespoň jednoho strážce. Činnost Stráže ochrany přírody se přitom řídí Organizačním řádem Stráže ochrany přírody (bilekarpaty.cz). Na tomto webu naleznou zájemci také výborně zpracované mapy CHKO Bílé Karpaty k jednotlivým tématům (zonace, klimatické poměry, geomorfologické poměry a mnoho dalších), dále přehledně zpracované informace o přírodních poměrech oblasti a základní údaje o chráněných územích v CHKO Bílé Karpaty. Cesta ke všem těmto informacím je rychlá a snadná. Činnost těchto organizací doplňuje řada dalších sdružení po celém území Bílých Karpat. Patří k nim především Přírodovědný klub v Uherském Hradišti, Informační středisko pro rozvoj Moravských Kopanic, o.p.s. ve Starém Hrozenkově a ZO ČSOP Kosenka ve Valašských Kloboukách. Svou funkci plní také Infocentrum Strání–Květná a Městská informační centra v Uherském Brodě, v Brumově-Bylnici, Slavičíně, Luhačovicích a Bojkovicích. Dále také místní CEV Pantoflíček v Dolním Němčí a Občanské sdružení Tradice Bílých Karpat (nature.hyperlink.cz). Z předchozího textu vyplývá, že o CHKO Bílé Karpaty se toho můžete mnoho dozvědět nejen prostřednictvím internetu, ale i díky široké nabídce propagačních materiálů a také pořádaným akcím, které mají různé cílové skupiny, díky čemuž by si z nich vybral každý. Níže uvedený graf (Obr. 8) však dokazuje, že turisté například o možnosti zúčastnění se exkurze či přednášky ani neví.

Obr. 8: Respondenty zaznamenané způsoby propagace CHKO Bílé Karpaty 43

Otevřenou komunikaci jako efektivní formu veřejné interakce již dnes zpochybňuje málokterá organizace, avšak v praxi je v mnoha případech většinou dosud využívána jen jako jednosměrný komunikační kanál, prostřednictvím kterého lze sdělit vlastní poselství. Problémem je skutečnost, že člověk, který tyto informace cíleně nehledá, se k nim nemá jak dostat. Právě jedinečnost přírodního prostředí ve velkoplošně chráněných oblastech si totiž činí velké nároky na ochranné podmínky, které často vyžadují i nepopulární omezení pro veřejnost, mezi která patří například zákazy vstupu do nejcennějších oblastí, přísná kritéria pro povolení stavebních či sportovních aktivit apod. Podcenění komunikace s veřejností v CHKO se může stát především v případě zvýšení návštěvnosti oblasti vážným potenciálním rizikem pro udržitelný rozvoj území. Iniciátorem komunikace by tedy měla být Správa CHKO Bílé Karpaty, která by se měla snažit zapojit veřejnost jako partnera do procesu ochrany přírody a krajiny. Většina účastníků výzkumu se již setkala s webovými stránkami o CHKO Bílé Karpaty a 31 % dotázaných již slyšelo o působení různých sdružení v oblasti. Následující graf však ukazuje, že ačkoliv o působení sdružení slyšeli, o jejich činnostech toho příliš mnoho neví, protože jen 8 % respondentů je obeznámeno s tím, že zde existuje možnost zúčastnit se různých exkurzí či přednášek. Blíže viz Obr. 9.

Obr. 9: Povědomí respondentů o možnostech trávení času v CHKO Bílé Karpaty Bylo by ideální, kdyby se v rámci webové prezentace Správy CHKO objevily odkazy na tato sdružení, ale ještě lepší by bylo, kdyby se už přímo na webu Správy CHKO mohli návštěvníci seznámit přímo s konkrétní nabídkou přednášek, exkurzí, ekologické výchovy pro školy či jiných akcí pro veřejnost. Cestou pro lepší informovanost veřejnosti je ze strany Správy CHKO Bílé Karpaty také vydávání či aktivní spolupráce na vydávání odborných, naučných a popularizačních tiskovin (např. zpravodaje Bílé-Biele Karpaty) a především spolupráce s regionálním tiskem prostřednictvím zveřejňování zpráv o činnosti Správy CHKO a pořádání setkání s novináři. Správa CHKO by se měla aktivněji podílet na vydávání a hlavně na distribuci informačních materiálů, které budou přibližovat zásady hospodaření v CHKO a ukazovat možnosti, jaké pro hospodaření vyplývají z dotačních programů. Tím by se mohl zvýšit i počet poskytovatelů venkovského cestovního ruchu v oblasti a prostřednictvím 44

informovanosti turistů i jeho využití. Webové stránky jsou důležité pro část veřejnosti, která se do oblasti už chystá a chce získat informace. Jsou ale tací, kteří zatím nevědí, co je v Bílých Karpatech tak jedinečného a proč by do oblasti měli zavítat, proto je důležité, aby si samy tyto informace našly cestu k návštěvníkům. Bylo by také ideální navázat spolupráci s více školami, protože ekologická výchova je možností, jak veřejnost již od dětských let přimět k životu v souladu s přírodou. Pro turisty by se mohla oblast stát atraktivnější, kdyby se více prezentovala například na veletrzích cestovního ruchu či podobných akcích. Pouhých 19 % dotázaných odpovědělo kladně na otázku, zda ví, že je v CHKO Bílé Karpaty možnost agroturistiky či hipoturistiky. A jen 3 % respondentů tyto formy turistiky vyzkoušela (Obr. 10).

Obr. 10: Zkušenosti dotázaných s možnostmi trávení volného času v CHKO Bílé Karpaty Na území CHKO Bílé Karpaty je venkovský cestovní ruch i přes veškerý potenciál oblasti poměrně málo rozvinutý. Zdejší ekozemědělci nejsou dostatečně informovaní o výhodách podnikání v cestovním ruchu a dotačních možnostech pro tuto oblast. Ekozemědělci však mohou využít dostupných poradenských institucí, jako jsou například Centrum Veronica v Hostětíně či Informační středisko pro rozvoj Moravských Kopanic, o.p.s. Za zmínku stojí také zajímavý projekt s názvem Vzdělávání ECEAT, který realizuje Evropské centrum pro agroturistiku. Zájemci zde mohou získat informace týkající se obnovitelných zdrojů energie i informace týkající se cestovního ruchu na venkově. Poskytuje také bezplatnou možnost provedení orientačního testu kvality ubytovacích služeb z ekologického hlediska. Propagace venkovského cestovního ruchu je v České republice na nižší úrovni, než je tomu např. v Rakousku či Německu. Příčiny tkví především v nedostatku finančních prostředků a v nízké spolupráci jednotlivých subjektů cestovního ruchu (Pourová, 2002). Ve srovnání se zahraničím máme ještě znatelné rezervy, ale v posledních letech se daří tuto formu cestovního ruchu prosazovat o něco více. Vhodným a účinným způsobem propagace venkovského cestovního ruchu je 45

spojení jeho subjektů se seriózním touroperátorem, turistickým sdružením (např. ECEAT, Svaz podnikatelů ve venkovské turistice a agroturistice apod.), cestovními kancelářemi (např. STYL TOURISTIC a Českou centrálou cestovního ruchu. Tyto organizace vydávají své katalogy, prezentují se na výstavách a veletrzích cestovního ruchu, mají okruh svých stálých klientů, mohou si dovolit intenzivní propagaci a tím úspěšně realizovat zviditelnění venkovského cestovního ruchu (Pourová, 2002).

4.2 Naučné stezky Terénní informační systém je důležitým nástrojem působení na veřejnost. V terénu jsou umístěny četné informační tabule, kromě tabulí o území CHKO a MZCHÚ se jedná zejména o cedule, které jsou součástí naučných stezek. Účastníci výzkumu mohli stav naučných stezek v CHKO Bílých Karpatech hodnotit na stupnici výborný až nedostatečný (Obr. 11). 34 % dotázaných hodnotilo stupněm chvalitebný a opět 34 % stupněm dobrý. S hodnocením dostatečný se ztotožnilo 23 % a nedostatečně by klasifikovalo je 9 % respondentů.

Obr. 11: Hodnocení stavu naučných stezek respondenty Stupeň výborný však nevyužil ani jeden dotázaný. Z odpovědí na předchozí otázky dotazníkového šetření vyplývá, že s naučnými stezkami se setká většina návštěvníků oblasti. Právě proto by měl být jejich stav co nejlepší, protože jsou to prostředky k informování a ovlivňování veřejnosti. Tabule by neměly pouze popisovat přírodní hodnoty daného území, resp. předměty ochrany, ale je vhodné jednoduchým a srozumitelným způsobem popsat i cíle ochrany přírody v dané lokalitě včetně důvodů k nim vedoucím a vysvětlit návštěvníkům případně prováděný management. Na území CHKO se vyskytuje 7 naučných stezek, které vznikaly ve spolupráci Správy CHKO Bílé Karpaty, ZO ČSOP Bílé Karpaty a Vzdělávacího a informačního střediska Bílé Karpaty o. p. s. a k některým se při tvorbě a realizaci přidaly i jednotlivé obce. Ukázkou velmi dobré spolupráce je například obec Strání, která je jednou z mála, jež panely pravidelně aktualizuje a jejich údržbu řeší z vlastních prostředků (bilekarpaty.ochranaprirody.cz). Návštěvnost naučných stezek však není monitorována a konkrétní data nejsou

46

dostupná. Od roku 2004 zaznamenalo velký rozmach budování naučných stezek obcemi a mikroregiony v rámci čerpání dotací EU na rozvoj venkova. Problémem je umísťování panelů (obecní pozemky) v rámci CHKO a především následná údržba. Mnohé ze stezek a panelů jsou tak v havarijním stavu (Obr. 12, Obr. 13). Tabule nejčastěji trpí zásahem vandalů, především sprejerů na nejnavštěvovanějších místech CHKO. Občas dochází i ke zcizení tabulí (bilekarpaty.ochranaprirody.cz).

Obr. 12: Panel naučné stezky Lopeník čekající na opravu (autor: Karolína Vystrčilová, červen 2013)

47

Obr. 13: Panel naučné stezky Lopeník (autor: Karolína Vystrčilová, červen 2013) Například na naučné stezce Lopeník není problém setkat se s poměrně rychle jedoucími automobily (Obr. 14). To zajisté není příliš ohleduplné ani k přírodě, ani k turistům, kteří jsou tak vozidly vytlačováni právě mezi leckdy chráněné druhy rostlin.

Obr. 14: Setkání s automobilem na naučné stezce Lopeník (autor: Karolína Vystrčilová, červen 2013) 48

Měl by být zajištěn funkční terénní informační systém, pro který je zapotřebí udržovat stávající informační systém včetně naučných stezek. Bylo by i vhodné spolupracovat s dalšími subjekty při zřizování naučných stezek. Informačními tabulemi je v plánu osadit všechna MZCHÚ, dále instalovat nové informační tabule i na jiných místech s přírodními či historickými zajímavostmi a postupně doplnit u památných stromů informační tabulky pro veřejnost se základními údaji (bilekarpaty.ochranaprirody.cz). Správa CHKO Bílé Karpaty míní podpořit vznik on-line informačního systému v CHKO Bílé Karpaty, kdy bude vytvořeno a v terénu nainstalováno celkem 250 taglistů s beetaggem a QR kódem) (bilekarpaty.ochranaprirody.cz). Tento krok by mohl být v době věku informačních technologií návštěvníky vnímán jako zajímavá a lákavá inovace.

49

ZÁVĚR Cílem práce bylo charakterizovat cestovní ruch v CHKO Bílé Karpaty a posoudit, zda se ubírá trvale udržitelným směrem. V Bílých Karpatech nalezneme mnoho turistických cílů, jsou zde naučné stezky, cyklostezky i střediska, co se orientují na agroturistiku či hipoturistiku. Návštěvnost oblasti však není příliš vysoká. V CHKO Bílé Karpaty můžeme cestovní ruch označit jako udržitelný. Přívlastek trvale či dlouhodobě však nemůžeme s jistotou použít. Oblast se v současnosti nepotýká se závažnými negativními dopady cestovního ruchu, ale otázkou je, co by se v krajině změnilo, když by se zvýšil počet turistů. Bílé Karpaty jsou územím s jedinečnou biodiverzitou a typickým rázem krajiny. Jako turista zde ani v období letních prázdnin nepotkáte mnoho lidí, co by sem přijeli za stejným účelem jako Vy. Sama mohu říci, že za den, kdy jsem navštívila Velký Lopeník, Mikulčin vrch a Velkou Javořinu, jsem potkala maximálně pět turistů. To je na oblasti na jednu stranu to krásné. Ta atmosféra nedotčené přírody a dokonalého klidu. Vše může zůstat tak, jak je, Bílé Karpaty mohou stále být tou klidnou lokalitou, která se vyznačuje loukami plných květin, osamocených dřevin a roztroušenou zástavbou, což dává oblasti naprosto specifický krajinný ráz a atmosféru. Avšak i to se dá rozvíjet. O propagaci regionu a prací s veřejností pojednává vlastní dotazníkové šetření, které původně nemělo být součástí práce, ale v souvislosti s návštěvou oblasti a zjištěním, že tato destinace není pro turisty příliš známá, jsem se jej rozhodla vytvořit. Kdyby v CHKO Bílé Karpaty fungovalo více středisek, která turistům nabízí alespoň na krátký čas možnost symbiózy s tradičními řemesly, zemědělstvím a celkovým venkovským způsobem života, prostřednictvím kterého by si mohli odpočinout od městského ruchu a hektického tempa všedních dní, nemuselo by to mít na krajinu žádné negativní dopady, oblast by naopak mohla využívat kladné stránky a výhody, které s sebou cestovní ruch přináší. A atmosféra oblasti by mohla zůstat téměř stejná. K tomu však není zapotřebí jen rozšířit nabídku venkovského cestovního ruchu o více poskytovatelů, ale především tyto informace zanést do povědomí veřejnosti. Tento úkol je nelehký, ale zároveň je zde mnoho možností, jak tohoto cíle dosáhnout. Cestou je aktivní spolupráce s médii, prezentace oblasti na veletrzích cestovního ruchu a podobných akcích a také například navázání spolupráce s více školami. Pro část veřejnosti, která má do CHKO Bílé Karpaty namířeno, je velice důležité najít všechny podstatní informace na jednom místě, k tomuto účelu by přirozeně měly sloužit webové stránky Správy CHKO Bílé Karpaty.

50

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Knihy a časopisy CULEK, Martin. Biogeografické členění České republiky II. díl. Praha: AOPK ČR, 2005. ISBN 80-86064-82-4. FRIEDL, MARŠÁLKOVÁ, PETŘÍČKOVÁ, POVOLNÝ, RIVOLOVÁ a VINŠ. Chráněná území v České republice. Praha: Ministerstvo životního prostředí České republiky, 1991. ISBN 80-85368-13-7. GALVIN, Lucy a Aiva JAKOVELA. Practical, profitable, protected: A starter guide to developing sustainable tourism in protected areas. Latvia: Microdot Ltd., 2012. KIRÁĽOVÁ, Alžběta. Marketing destinace cestovního ruchu. Praha: Ekopress, s.r.o., 2003. ISBN 80-86119-56-4. KLAPKA, P. Krkonoše a trvale udržitelný rozvoj. Diplomová práce Katedry geografie PřF MU, Brno, 2001. MARIOT, Peter. Geografia cestovného ruchu. Bratislava: Veda, 1983. ISBN 807158696X. NOVÁK, Jakub a Pavlína NETRDOVÁ. Prostorové vzorce sociálně-ekonomické diferenciace obcí v České republice. In:Sociologický časopis, 2011, Vol. 47, No. 4. PÁSKOVÁ, Martina a Josef ZELENKA. Výkladový slovník cestovního ruchu. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj, 2002. ISBN 978-80-7201-880-2. PÁSKOVÁ, Martina. Udržitelnost rozvoje cestovního ruchu. Hradec Králové: Gaudeamus, 2008. ISBN 978-80-7041-658. POUROVÁ, Marie. Agroturistika, možnosti rozvoje a perspektiva v České Republice. Praha: Česká zemědělská univerzita v Praze, 2002. ISBN 80-213-0672-6. PROKŮPEK, Bohumír a Pavel KUČA. Chráněná krajinná oblast Bílé Karpaty. Brno: Český ústav ochrany přírody ve spolupráci s Krajským střediskem státní památkové péče a ochrany přírody a Krajskou komisí cestovního ruchu JM KNV V Brně, 1991. ISBN 8085032-01-5. QUITT, Evžen. Klimatické oblasti Československa. Brno: Academia, Studia Geographica 16, GÚ ČSAV v Brně, 1971. RICHARDS, Greg a Derek HALL. Tourism and Sustainable Community Development. London: Routledge, 2000. ISBN 0-203-77315-2. STOCKMANN, Jiří. Moravské Kopanice: identita na periferii. In: Problémy periferních oblastí. Praha, 2005.

51

ŠTĚTKA, Václav. Bílé Karpaty: region s perspektivou trvale udržitelného života: krajina, lidé, projekty. Brno: Nadace Partnerství, 2000. TOUŠEK, V., KUNC, J., VYSTOUPIL, J. a kol. Ekonomická a sociální geografie. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008. ISBN 978-80-7380-114-4. TRÁVNÍČEK, Jan a Jakub TROJAN. Cestovní ruch a udržitelný rozvoj. Brno: Vysoká škola obchodní a hotelová, Bosonožská 9, 625 00 Brno, 2012. ISBN 978-80-87300-21-3. VYSTOUPIL, Jiří, Andrea HOLEŠINSKÁ, Josef KUNC, Jaroslav MARYÁŠ, Daniel SEIDENGLANZ, Martin ŠAUER, Petr TONEV a Milan VITURKA. Atlas cestovního ruchu České republiky. 1. vyd. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2006. ISBN 8023972561. VYSTOUPIL, Jiří a Martin ŠAUER a kolektiv. Geografie cestovního ruchu České republiky. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2011. ISBN 978-8389502-73-5.

Elektronické zdroje 10 důvodů, proč se vydat do Hostětína. Centrum Veronica [online]. [cit. 2014-03-02]. Dostupné z: http://hostetin.veronica.cz/ekologicka-vesnice Aktivity a výlety. Dvorec u Kavků [online]. [cit. 2014-03-02]. Dostupné z: http://dvoreckavka.cz/aktivity-a-vylety Aktualizace Programu rozvoje cestovního ruchu ve Zlínském kraji. Zlínský kraj [online]. [cit. 2014-04-22]. Dostupné z:http://www.kr-zlinsky.cz/ ANTOUŠKOVÁ, Michaela. Cestovní ruch jako faktor rozvoje regionu online]. Praha, 2008 cit. 2013-10-03]. Dostupné z: www.pef.czu.cz/cs/ dl 1 f 13038. Disertační práce. Česká zemědělská univerzita v Praze. Bílé Karpaty. Slovácko: Úplný průvodce regionem [online]. [cit. 2013-10-10]. Dostupné z: http://www.slovacko.cz/lokalita/6478/bile-karpaty BLAŽKOVÁ, Tereza. Trvale udržitelný cestovní ruch a jeho uplatňování ve vybrané destinaci - Peru [online]. Praha, 2008 [cit. 2013-10-03]. Dostupné z: http://isis.vse.cz/zp/70382. Diplomová práce. Vysoká škola ekonomická v Praze. Certifikované restaurace. Czech Specials [online]. z: http://www.czechspecials.cz/restaurace/

[cit.

2014-04-22].

Cestovní ruch. Ochrana přírody [online]. [cit. 2013-09-06]. http://www.casopis.ochranaprirody.cz/zvlastni-cislo/cestovni-ruch.html

Dostupné

Dostupné

z:

Destinační management a vytváření produktů v cestovním ruchu: Cestovní ruch, udržitelný rozvoj a životní prostředí. Ministerstvo pro místní rozvoj ČR [online]. [cit. 2013-10-06]. 52

Dostupné z: 728df70a5fd8/GetFile14_2.pdf

http://www.mmr.cz/getmedia/cc80193b-e4e8-4694-8a65-

Historický vývoj strategie trvale udržitelného rozvoje. Trvalá udržitelnost [online]. [cit. 2013-10-06]. Dostupné z: http://trvala-udrzitelnost.sweb.cz/tur2.html Chráněná krajinná oblast Bílé Karpaty. Chráněná území Zlínského kraje [online]. [cit. 2014-04-22]. Dostupné z:http://nature.hyperlink.cz/Bile_Karpaty/index.htm Lázně Hodonín [online]. [cit. 2014-04-21]. Dostupné z: http://www.laznehodonin.cz/ Moravské Karpaty. Moravské Karpaty [online]. z: http://moravske-karpaty.php5.cz/

[cit.

2014-04-22].

Dostupné

Moravské vinařské stezky. Cyklistika Krnov [online]. [cit. 2013-10-10]. Dostupné z: http://www.cyklistikakrnov.com/Cyklotrasy/stezky-vinarske-moravske.html MYŠÁKOVÁ, Tereza. Trvale udržitelný cestovní ruch v Řecku online]. Jihlava, 2010 cit. 2013-10-03]. Dostupné z: https://is.vspj.cz/bp/get-bp/studijniobor/6501R001/student/.../785. Bakalářská práce. Vysoká škola polytechnická Jihlava. Naučné stezky. Vzdělávací a informační středisko Bílé Karpaty [online]. [cit. 2013-10-10]. Dostupné z: http://www.bilekarpaty.cz/vis/index.php page stezky Plán péče o Chráněnou krajinnou oblast Bílé Karpaty. online]. cit. 2014-04-21]. Dostupné z:http://bilekarpaty.ochranaprirody.cz/res/data/132/017508.pdf Rozbory Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty. online]. cit. 2014-04-21]. Dostupné z:http://bilekarpaty.ochranaprirody.cz/res/data/132/017509.pdf Sirnaté lázně Ostrožská Nová z: http://www.laznenovaves.cz/

Ves [online].

[cit.

2014-04-21].

Dostupné

Správné řízení věcí veřejných. Cenia [online]. [cit. 2013-10-06]. Dostupné http://www.cenia.cz/web/www/web-pub2.nsf/$pid/MZPMSFHV0HSB/$FILE/ur.pdf

z:

Strážnická vinařská cyklostezka. Penzion RÉGIO [online]. [cit. 2013-10-10]. Dostupné z: http://www.penzion-regio.cz/straznicka.html Sustainable development of tourism. World Tourism Organisation, WTO [online]. [cit. 2013-10-06]. Dostupné z: http://sdt.unwto.org/en/content/about-us-5 Udržitelný cestovní ruch. Czech Tourism [online]. [cit. 2013-10-06]. Dostupné z: http://www.eden-czechtourism.cz/udrzitelny-cestovni-ruch/

53

SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1: Geomorfologické členění Bílých Karpat Příloha č. 2: Vývoj průměrné míry registrované nezaměstnanosti v okresech v letech 2004-2011 Příloha č. 3: Ekonomicky aktivní obyvatelstvo podle odvětví v okresech v roce 2011

PŘÍLOHY Příloha č. 1 Geomorfologické členění Bílých Karpat Systém: Alpsko-Himalájský Provincie: Západní Karpaty Subprovincie: Vnější západní Karpaty Oblast: Slovensko-moravské Karpaty Celek: Bílé Karpaty Podcelek: Žalostinská vrchovina Javořinská hornatina Stráňanská kotlina Beštiny (Slovensko) Lopenická hornatina Súčanská vrchovina (Slovensko) Kobylináč (Slovensko) Chmeľovská Kýčerská hornatina (Slovensko) Bošácke bradlá (Slovensko) Vršatske bradlá (Slovensko) Celek: Vizovická vrchovina Podcelek: Hlucká pahorkatina Luhačovická vrchovina Komonecká hornatina Provincie: Západopanonská oblast Subprovincie: Vídeňská pánev Oblast: Jihomoravská pánev Celek: Dolnomoravský úval Podcelek: Dyjsko-moravská niva Celek: Myjavská pahorkatina (Slovensko)

Příloha č. 2 Vývoj průměrné míry registrované nezaměstnanosti v okresech v letech 2004-2011 (zdroj dat: czso.cz) Průměrná míra registrované nezaměstnanosti (% ) 16,00

Míra nezaměstnanosti (%)

14,00 12,00 Česká republika

10,00

Hodonín Uherské Hradiště

8,00

Vsetín 6,00

Zlín

4,00 2,00 0,00 2004

2005

2006

2007

2008

Rok

2009

2010

2011

Příloha č. 3 Ekonomicky aktivní obyvatelstvo podle odvětví v okresech v roce 2011 (zdroj dat: czso.cz) Ekonomicky aktivní obyvatelstvo podle odvětví 100%

Podíl obyvatelstva

80%

60%

Služby Průmyslová výroba Zemědělství, lesnictví, rybolov

40%

20%

0% Česká republika

okres Hodonín

okres Uherské Hradiště Území

okres Vsetín

okres Zlín