LESY DEFINICE LESA: za les považujeme plochu o rozloze alespoň 0,5 ha, na níž stromy dosahují výšky nejméně 5 m, a kde koruny stromů v souvislém zápoji pokrývají přinejmenším 10% této plochy. ZÁKON O LESÍCH: § 3 Pozemky určené k plnění lesa a)pozemky s lesními porosty a plochy na nichž byly lesní porosty odstraněny za účelem obnovy, lesní průseky a nezpevněné lesní cesty nejsou-li širší než 4 m, a pozemky na nichž byl lesní porost dočasně odstraněn na základě rozhodnutí orgánu státní zprávy b)zpevněné lesní cesty, drobné vodní plochy, ostatní plochy, pozemky nad horní hranicí dřevinné vegetace, lesní pastviny a políčka pro zvěř c)nejsou lesní školky a plantáže lesních dřevin LESNÍ BIOLOGICKÁ ROZMANITOST:je proměnlivost organismů žijících v lese a ekologických procesů, jejichž jsou součástí -původní tropické vlhké lesy vykazují vysokou produktivitu na jednotku plochy a větší druhovou bohatost -původní lesy soustřeďují 1/2 světové biologické rozmanitosti -druhovou bohatost ovlivňují různé faktory např.: dlouhodobý vývoj krajiny, ekologický prostor, produktivita lesa, rozsah lesního pokryvu, struktura a spojitost krajiny a vzájemné vazby mezi druhy….. -centrum rostlinné rozmanitosti: je oblast, kde je alespoň 1000 druhů planě rostoucích rostlin a současně 100 endemických druhů cévnatých rostlin (8 z 10 těchto center se nachází v lesích) -80% organismů a jejich druhů osídluje rozmanité lesní biotopy a v příštích 25 letech v lesích zmizí 1-10% těchto organismů a jejich druhů(příčinou bude úbytek biotopů) VLASTNICTVÍ LESU: podle oficiálních údajů vlastní a obhospodařují 77% všech světových lesů vlády -místní komunity a domorodé obyvatelstvo formálně vlastní 7% veškerého území a další 4% tohoto základního typu prostředí pro ně vyčlenily vlády příslušných zemí -12% světových lesů patří soukromým vlastníkům a nestátním firmám -v České republice vlastní stát 3/4 lesní půdy, obce vlastní 12% a soukromníci 16% lesní půdy DLOUHODOBÝ VÝVOJ LESA:zhruba 400 milionů př. n. l. žily rostliny ve vodě (byly to hlavně řasy, které zachycovaly sluneční světlo a světelnou energii využívaly k tomu, aby z CO2 a vody syntetizovaly jednoduché cukry a při tom vylučovaly kyslík). Zelené rostliny se rychle množí a v noci vyrobený kyslík zase stravují, po jejich odumření je rozkládají mikroby, kteří k tomu potřebují kyslík a tak se bilance mezi vyrobeným a spotřebovaným kyslíkem vyrovnává.
Zelené rostliny k životu potřebují nejen vodu, CO2 a světlo, ale také různé minerální látky a na souši jich je mnohem víc. Rostliny tedy „vyšly “ na souš a tam se usadily. Toto se odehrálo zhruba v siluru, rostliny se rychle rozvíjely a ty nejlepší diferencovaly své tělo v kořeny, stonky a listy. Asi o 1 milion let později vyrobily rostliny tolik kyslíku, že ho bylo v atmosféře přes 30% (dnes je ho 21%) a diky tomu mohli vzniknout vyšší formy života. VÝVOJ LESU V EVROPĚ OD DOBY LEDOVÉ:asi před 12 000 lety skončila doba ledová, ledovce začaly ustupovat a půda rozmrzat a v této nehostinné krajině se začaly usazovat prví odolné rostliny a stromy (bříza, líska) poté následovaly další a nakonec i teplomilnější rostliny. Za pár 1000 let se celá Evropa stala lesnatou krajinou (80% zastoupení listnáčů-buk 36%, dub 32% plus lípy, habry břízy). V době ranného středověku se lesy začaly mýtit (obydlí, rozvoj a rozmach měst) a asi největší úbytek nastal za průmyslové revoluce, kdy se začaly vysazovat „umělé “ lesy (složení lesa ve světě: 70% jehličnanů, smrk 40%, borovice 26%, buk 18% a dub 8% Složení lesa v ČR: 78% jehličnanů, smrk 55%, borovice 18%, modřín 3%, jedle 1%-aktuální ohrožení vymření!!! A 20%listnáčů,dub 6%, buk 5%, bříza 3%, javor, habr, jasan, olše a lípa asi 1% zastoupení) VÝZNAM LESU V HISTORII:všechny velké,slavné a vyspělé civilizace, jejichž zbytky nalézáme v pouštích a stepích, zanikly. Proč? Ne kvůli válkám nebo změně klimatu či přírodních katastrof, ale proto, že nadměrně odlesňovaly půdu. To vedlo k velké erozi, která obnažila zem až na skalnaté podloží- zemědělství se nedařilo a kultura zmizela. A důsledek- vznikl stepní koridor (od Kanárských ostrovů, po obou pobřeží Středozemního moře, přes Blízký východ až k tibetským náhorním plošinám) STRUKTURA DŘEVA:uprostřed je nevýrazná dřeň, na ni přiléhá úzký pruh primárního dřeva a následuje silní vrstva starého druhotného dřeva, jehož cévy už nefungují, pak je malá vrstvička kambia (rostoucí tkáň, směrem dovnitř vytváří xylém-buňky dřeva a směrem ven lýko), lýko se skládá z cévních svazků, které propouští živiny směrem od koruny dolů ke kořenům (míza) a vnější plášť tvoří borka, je to již odumřelá část kambia, která stárnutím praská (je to ochranná vrstva stromu). -strom produkuje dřevo= odumřelé buňky kambia (časem se zpevní), každý rok na jaře strom produkuje nejvíc dřevních buněk, které jsou velké, ale postupně jsou vyprodukované buňky nenší a hustěji uložené vedle sebe až nakonec produkce dřeva ustává (vznikají letokruhy s rozdílným jarním a letním dřevem). Každý rok se tento proces opakuje a strom roste do výšky a do šířky. Aby to bylo možné produkuje 2 látky: lignin (dřevovina, sloučenina částečně cyklických sloučenin uhlíku) a celulózu (polysacharid, pevná ve vodě nerozpustná látka dává pevnost a trvanlivost stěnám buňek). Spojením pevnosti dřevoviny a elasticity celulózy vzniká nejpevnější přírodní
látka. Strom roste také proto, že jsou ve dřevě vodivé kanálky (tracheidy), které vedou živiny od kořenů ke koruně. TŘI FÁZE ŽIVOTA STROMU: Růst: bývá nejdelší, strom roste rovnoměrně, později se růst zpomalí a zastaví Rovnoměrná fáze: může trvat desetiletí, strom neroste a hmoty neubývá (roční přírůstek kryje ztráty) Odbourávací fáze:strom ztrácí více dřeva než může nahrazovat (kmen bude vykotlaný, velké větve se ulomí a dřevo začne tlít) -když strom roste je rovnice mezi produkcí a spotřebou kladná, v rovnovážné fázi spotřebují tolik kyslíku kolik sami vyprodukují (bilance je vyrovnaná) a ve fázi stáří převažuje spotřeba nad produkcí (rovnice je záporná), v této poslední fázi vnikají do dřeva mikrobi a houby a tím začíná postupný rozklad dřevní hmoty na humus STÁŘÍ STROMU: Druh borovice osinaté se dožívá až 4000 – 5000 let, sekvoje 3000 – 4000 let, některé druhy smrků, cedrů, platanů a tisů přes 1000 let, lípa až 1900 let a dub kolem 1300 let, třešeň až 400 let, hrušeň 300 let a jabloň 200 let TVORBA ORGANICKÉ HMOTY U LISTNÁČŮ A JEHLIČNANU: -jehličnaté stromy mají fotosyntetický aparát méně výkonný, ale kyslík produkují o 3 – 4 měsíce déle a styčný povrch jehlic s dopadajícím světlem je výrazně větší než u listnatých stromů (např.: 1 ha bukového lesa má listový povrch velký 7,5 ha a 1 ha jedlového lesa má povrch jehlic 12,8 ha) a proto je tvorba organické hmoty stejná jak u jehličnáčů tak i u listnáčů ROZMNOŽOVÁNÍ STROMU:jsou dvě možnosti a několik variant -nepohlavní rozmnožování tvorbou výmladků (je omezeno jen na bezprostřední okolí stromustrom se sám regeneruje, ale genově jsou stejné jako starý strom, tato forma vyhovuje v případě stálých podmínek- se změnou se hůř vyrovnávají) -pohlavní rozmnožování tvorbou semen (geny se nově skládají a semena vytváří větší paletu vlastností a životních možností) pomocí větru:např.: bříza na jaře uvolní z jehněd pil a ten je roznášen větrem na samčí květy, poté se vyvinou semena s křidélky a až dozrají jsou větrem roznášena do okolí; šance na usazení semene jsou velmi malé a tak bříza produkuje velké množství semen pomocí živočichů: např.:jabloň vytváří velké nápadné květy, na které láká včely, aby je opilovala, potom se vyvíjí semeno obalené v sladké dožině, které po dozrání spadne na zem a dužinu se semeny roznesou prasata, veverky, kuny a ptáci
pomocí větru i živočichů: stromy větrosnubné (pyl se šíří větrem a potom vzniká velké, těžké semeno, které musí šířit živočich), např.: semena dubu – žaludy- šíří sojka, která si je na zimu schovává do země a na některé zapomene a ty mají možnost vyklíčit pomocí jejich létacích schopností: celkem těžká semena mají křidélka, s jejichž pomocí se nechají větrem unášet velmi daleko (smrk, jedle, jasan, javory….) OTÁZKA:co nám lesní ekosystém dává? -dřevo pro dřevozpracující průmysl, palivové dřevo, vlákniny, potraviny, léčiva -uchovává a obnovuje lesní půdu, zadržuje vodu v krajině, čistí ovzduší a vodu, recykluje živiny, udržuje biologickou rozmanitost, zmírňuje důsledky změn podnebí, fixuje uhlík -vytváří přírodní příležitosti, poskytuje rekreaci, ochraňuje přírodní krajinné dědictví FORMY LESA Lesy vzniklé lidským obhospodařování: -
vysokokmenný les: zjednodušená forma (všechny stromy jsou stejně staré a málo odolné)
-
nízký les: časté kácení lesů kolem řek ( na jaře vyrostou výmladky, ale už ne tak vysoko)
-
střední les:druhově bohaté listnaté lesy (podrost z výmladků, které nevyrostly)
Lesy vzniklé přirozeně -
lesy vzniklé v říčních nivách (lužní lesy)
-
horské lesy
STRUKTURA LESA: výškové rozvrstvení strukturuje les jako životní prostor -
svrchní stromové patro: tvořeno klenbou korun stromů; je plně přivráceno ke světlu; je velmi jednotné a rozmanité
-
druhé stromové patro: nižší stromy dorůstají těsně pod horní patro; stromy nejsou vystaveny povětrnostním podmínkám a zároveň se jim dostává sluneční světlo; je důležité pro hnízdění ptáků
-
keřové patro: dřeviny křovitého vzrůstu od 1 do 3 metrů; druhé stromové patro ho zřetelně přerůstá; v jehličnatém lese to jsou malé keříky
-
bylinné patro: skládá se z nedřevnatých rostlin tam, kde slunce proniká až na zem; ve smrkových lsích spíš mechy a lišejníky
-
listové/mechové patro
-
surový humus/jehličnatá hrabanka
-
tlející vrstva
-
půdní vrstvy
OKRAJ LESA:je přechod jednoho životního typu do druhého (na okraji lesa je široká paleta rozličných životních podmínek) -
vysoké dřeviny se spouštějí dolů k zemi a přechází v lemové dřeviny, křoviny a vysokou trávu
-
zadržuje příliš silné poryvy větru (chybí-li vnikne vichřice do lesa a napáchá velké škody)
SVĚTLINY:jsou otevřený terénem v souvislé lesnaté krajině a přizpůsobuje se jim bohatá fauna i flóra -
k zemi se dostává sluneční světlo (vysoké stromy ho pohltí až 90%) a proto se zde usazují různé světlomilné rostliny
LESNÍ FORMACE: závisí na zeměpisné poloze, reliéfu zemského povrchu, na hornině, klimatu a na půdních typech Neopadavé lesy:tropické deštné lesy (v tropickém pásu v oblastech hojných srážek; žije zde 40 – 50% všech druhů rostlin a zvířat na zemi; plocha zabírá 6% zemského povrchu) Vavřínové neopadavé listnaté lesy a tvrdolisté xerofilní(suchomilné) lesy (různé varianty; pobřežní pásma středozemního moře hlavně vavříny, cypřiše, olivy, neopadavé duby a jalovce, někde i borovice a teplomilné a suchomilné rostliny s hustým a neprostupným keřovým patrem; rostliny mají kožovité neopadavé listy úzkých tvarů a potažené tenkou vrstvičkou vosku – pro snížení výparu- a leskem-pro odrážení světla; produkce biomasy nízká-ochraňují půdu Jehličnaté lesy(přirozené ve studených klimatických oblastech s dlouhou zimou a sněhem; forma listu je redukovaná do jehlic; porost není příliš bohatý) Opadavé lesy:monzunové v době sucha opadavé lesy(za dešťového období v zimě je les zelený, v létě část stromů opadne, ale jsou zde zastoupeny i neopadavé dřeviny, takže se část lesa zelená; nejvíce se nachází v jihovýchodní Asii) Opadavý les mírného pásu(stromy se sytě zelenými avšak měkkými a tenkými listy, které koncem teplého období opadají a na počátku následujícího teplého období se opět obnovují; nachází se hlavně na severní polokouli a také v jihovýchodní Austrálii) TYPOLOGICKÉ SKUPINY LESU:lesy dělíme podle stupňujících se příznaků ovlivnění člověkem -
lesy umělé (převážně nebo zcela vytvořené člověkem)
-
lesy přirozené (převážně nebo zcela vytvořené přírodními pochody)
přirozené lesy dělíme podle míry lidského vlivu: neporušené lesy (pralesy v nejpřísnějším chápání) přírodní lesy (ovlivněny lidskými zásahy nebo přírodními katastrofami nepatrně; uchovávají si svou druhovou skladbu i věkovou strukturu; nejzachovalejší přírodní lesy bývají označovány jako „pralesy “) přírodě blízké lesy (škála lesů s přírodně druhovou skladbou, ale ne s prostorovou a věkovou výstavbou – méně rozmanité; byly těženy a obnovovány přirozeně i uměle – jsou v nich uchovány přirozené, vzájemné, ekologické vztahy a jsou schopní se přirozeně obnovovat)
OCHRANA LESA:předmětem ochrany lesa jsou procesy v lesním ekosystému z ekonomického hlediska hodnocení lesa nežádoucí -
zaměření na prevenci a boj proti škodlivým činitelům
-
obranná opatření jsou v takovém rozsah, aby se populační hustota snížila pod práh hospodářské škodlivosti
-
všechna obranná opatření nesmí zasáhnout do komplexu ochraňovaného ekosystému
zákon o lesích – § 32 (ochrana lesa) Vlastník je povinen provádět taková opatření, aby se předcházelo a zabraňovalo působení škodlivých činitelů na les; zejména – bránit vývoji, šíření a přemnožení škodlivých organismů - zajišťovat opatření proti požárům - při nepředvídatelném poškození musí učinit bezodkladná opatření pro zmírnění jejich následků - dbát, aby lesy nebyly moc poškozovány zvěří - je zakázáno les oplocovat (kromě školek) - v lese musí používat (majitel) biologicky odbouratelné oleje a hydraulické kapaliny -
ochrana i sankcemi: pokuta 5000 Kč při rušení klidu a ticha, při hrabání steliva, při vyrývání semenáčků, přisbírání lesních plodů způsobem poškozující les, při táboření mimo vyhrazená místa, při ježdění mimo vyznačené lesní cesty na kole, lyžích nebo saních pokuta 15 000 Kč při rozdělávání ohně, konání neohlášených sportovních
akcích, odhazování odpadků nebo při kouření -
ochrana pomocí chráněných území: na celém světě vyhlášeno 30 350 chráněných území ( údaj z roku 2002); dnes se v nic nachází 8 – 12% lesů na planetě a tropické lesy jsou lépe zastoupeny
-
ochrana v EU a ES pomocí projektu zalesňovací projekt (během doby 1999 – 2000 se lesnatost Evropy zvýšila, každoročně přibude 3000 km2 zalesněné plochy)
OTÁZKA ČÍM OHROŽUJE LIDSTVO LESNÍ EKOSYSTÉMY? Kácením lesů, vnášením průmyslových látek (imise, hnojiva, postřiky), pěstováním monokulturních lesů, lesními technikami vedoucími k poškození půdy a porostu, nadměrnými stavy spárkaté zvěře. OCHRANA PŘÍRODY A PÉČE O LES V ČR: u nás dlouhá tradice -
1348 zákoník Karla IV. (Maiestas Carolina) obsahuje několik článků o ochraně lesů
-
1838 v Čechách vytvořeny prví dvě rezervace (Hojná voda a Žofín)
-
1904 založen okrašlovací spolek
-
státní politika životního prostředí (střednědobý cíl je obnova růstu lesů v oblastech zasažených znečištěním a dlouhodobý cíl je ochrana biologické diverzity)
-
15% území ČR je nějak chráněno; 90% všech chráněných oblastí je v kategorii chráněných území, 6% v kategorii národní park a 1% v kategorii přísná přírodní reservace nebo řízená přírodní reservace
-
v ČR je 24 CHKO, 4 NP, a 1757 maloplošných chráněných území, z toho 537 v NP či CHKO
článek o žofíně!!!! LESNÍ HOSPODÁŘSTVÍ: vzniklo v letech 1770 – 1800, je to samostatné výrobní odvětví -
první lesní zákon v Rakousku pochází z roku 1754 (přímé vlivy nepřesahují jednu generaci lesa!!!), tehdy se dřevo využívalo enormně – přírůstek nenahrazoval poptávku a podíl lesa poklesl na málo % plochy země a ochranná funkce lesa se zhroutila, proto byla nutná rychlá výsadba lesa a vznik lesního hospodářství; v 19. Století se Evropa znovu zalesnila, ale jen z 1/3.
-
Koncepce: postexploatační pojetí lesa (= primitivní regulace přírodních procesů; začátek cílevědomé obnovy devastovaných lesů; hlavně v 18. Století – dnešní zbytky přírodních lesů pochází z tohoto období) Systemizační pojetí lesa (pravidelné zásahy do lesních porostů s cílem dosáhnout
vyrovnanost a trvalost dřevních výnosů; hlavně v 18. Století – dnes přírodě blízké lesy s převahou domácích dřevin nebo přestárlé porosty) Ekonomizační pojetí lesa ( velkoplošné holé seče a vznik jehličnatých monokultur, to vedlo ke zvýšení výnosu lesa, ale také k růstu větrných a hmyzích kalamit a k degeneraci lesních ekosystémů; v 2. Pol. 19. Stol a počátkem 20. Století) Biologizační pojetí lesa (usiluje o smýšené porosty a vhodné dřeviny na stanovištích, realizuje produkční proces bez narušení porostního prostředí; 1.pol. 20.stol.) Technizační pojetí lesa (přizpůsobení lesa pro nasazení velkokapacitních mechanismů, holosečná obnova dříví a zalesňování pasek = opakování ekonomizačního pojetí, monokultury zakládané na holinách; od 2.pol. 20.stol) -
smrková monokultura: jehličnaté monokultury zaujímají v lesích ČR 78,4%; v některých lesních závodech je podíl smrku vyšší než 80%, jsou to – LZ Nové Město na Moravě, Jihlava, Karlovice, Ostravice, Hanišovice, Horní Maršov, Teplá
+ mapka monokultur!!!! -
SEČE: seč souvisí s obnovou (tzn.: znovuzalesněním lesa)
Seč clonná má čtyři fáze: 1)seč přípravná- vykácí se nějaké stromy, aby do lesa šlo trochu světla (vytěží se asi 15% zásob); dělá se opatrně, aby tam nešlo moc světla a půda nezačala zarůstat např.: ostružiním 2)seč semenná- vytěží se další stromy a tím se uvolní místo pro nové stromečky; dělá se v semenných letech; vytěží se asi 25-35% zásob 3)seč prosvětlovací- v době, kdy už jsou semenáčky a chceme jim dodat více světla 4)seč domýtná- dotěží se zbytek lesa a nechá se jen pár stromů jako výstavek význam: menší kolísání půdní vlhkosti během dne a noci; menší rychlost vznikajícího větru; menší výpar (vhodné pro stinné a polostinné dřeviny- smrk, buk, dub a pro dřeviny s těžkými semenybuk, dub) klady: příznivé podmínky pro přezimování a klíčení semen; clona dospělých stromů chrání semenáčky před škodlivými vlivy klimatu; proběhne vystřídání generací bez náhlého narušení prostředí zápory: tlumení růstu clonnými stromy; zvýhodnění jedinců jedné dřeviny (semenný rok); vznik stejnorodých a stejnověkých porostů obnova holosečná je většinou spojena s umělou obnovou (musí se uměle ručně vysazovat stromky), najednou se vytěží velká plocha lesa (všechny stromy); důležitá je orientace holoseče na směr převládajícího větru-obdélník lesa, který se těží by měl stát proti směru převládajícího větru klady: umožňuje lepší mechanizaci těžebních prací zápory: musí se nákladně uměle obnovovat okrajová seč: les se těží postupně od kraje; je lépe založit ji z více stran lesa, protože je velice časově náročná; dřevo se těží od kraje postupně ke středu a čeká se až na osvětlená místa postupně nastupují mladé stromky, postupem času tak vzniká pás lesa, kde jsou odrostlé mladé stromky, pak pás, kde se těží a teprve tam začínají stromky růst a pás lesa, kde jsou jen staré vysoké stromy a ty čekají na vytěžení zápor: obnova je pomalá klad: mohou se zároveň obnovovat dřeviny , které mají různé nároky na světlo TRVALE UDRŽITELNÉ HOSPODÁŘSTVÍ Cíl dosažení uplatnění principů ekologicky orientovaného přírodě blízkého lesního hospodářství. Omezení holoseče. Listnaté dřeviny představují 1/3 výsadby na 1900 ha, kde byla realizována přirozená obnova. Úprava druhové skladby lesa na přirozenější složení předpokládá novou
lesnickou legislativu a vyžaduje, aby škody způsobené spárkatou zvěří (okusem a olupováním kůry) byla kontrolována. Zvěř: v současné doby jsou stavy dvojnásobnější, než by měli být (snížení počtu jelenů, muflonů, nasazení predátorů - rys - 160 ks). Přemnožení zvěře a vyhubení vlků a rysů znamená ztrátu přirozeného nepřítele, což má za následek spásání mladých stromků a sazeniček. Myslivci udržují vysoké počty zvěře přikrmováním. LESY A ZMĚNA PODNEBÍ Jejich obhospodařování nebo pokračující ničení může mít dopad na první běh globálního oteplování. Pohlcují ve velkém CO2 a tak tlumí náhlé změny koncentrace. Původní lesy jsou z pohledu fixace uhlíku dvakrát účinnější, než člověkem obhospodařované lesy (největším zásobníkem uhlíku je tajga - 26%, tropy - 20% a lesy mírného pásu - 7%). Tropické lesy ukládají uhlík 5x rychleji než tajgy. Změny koncentrace CO2 a teploty či rozložení srážek ovlivní rychlost látkové výměny a zpomalení růstu u živočichů, u rostlin je dopad na fotosyntézu. Vlivem rychlých klimatických změn se nemusí lesní rostliny přizpůsobit a mohou vyhynout. Kjótský protokol: je to rámcová úmluva OSN o změně klimatu. Ukládá 39 hosp. vyspělým státům snížit emise CO2 a dalších skleníkových plynů v období 2008 - 2012 o 5% ve srovnání se situací v roce 1990 (včetně CO2 pohlcovaných lesy). PRALES Prales je přirozený lesní ekosystém, kde vše, co zde vyroste z půdy, se do ní opět navrací. Člověk tu neprovádí žádné násilné zásahy. Pralesy jsou neprobádané ekosystémy, v nichž žije 90% veškerých živočišných a rostlinných druhů planety. Přírodní lesy jsou lesy složené z přírodních dřevin, nepěstovaných člověkem. Tvoří 95% všech lesů na Zemi. Průmyslové monokultury tvoří 3%, ostatní monokultury 2%. NIČENÍ LESŮ (PRALESŮ) V období 1990 - 2000 v tropech ročně vykáceli, vypálili či zaplavili vodou 70% ploch (142 000 km2). Odlesněná půda byla využívána jako trvalá zemědělská půda. Hrubý úbytek lesů v globálním měřítku je 161 000 km2 za rok. V některých zemích (Kamerun, Kongo, Belize,…) chybí základní legislativní normy na ochranu životního prostředí. Udělování těžařských licencí je hlavně záležitostí korupce státních úředníků. Pralesy jsou ničeny těžbou dřeva, intenzivním zemědělstvím, důlním průmyslem, povodněmi a požáry. 80% těžby je ilegální, 70% vytěženého dřeva je zničeno v pilách.
ODUMÍRÁNÍ LESA I daleko od průmyslových center, v oblasti tzv. čistého vzduchu, stromy umírají. Od prvních známek po odumření neuplynou ani 3 roky. Faktory poškozující les: spalovací komplexy (průmysl, elektrárny, doprava či domácnosti) do vzduchu vypouští kouřové plyny (SO2, NOx) způsobují kyselé deště. Rozptýlené částečky ze spalovacích procesů se usazují v suchém stavu. Dešťové vodě, skapávající z listů a jehlic, je koncentrace kyseliny 10x větší než ve vlastních srážkách. OBNOVA LESŮ A PRALESŮ Zachování rozumné plochy světových lesů do budoucna vyžaduje jak vyhlášení dostatečného počtu dobře řízených chráněných území s různým stupněm ochrany lesů, zavádění udržitelného obhospodařování lesů mimo ně. Měli bychom chránit zejména původní lesy před znečišťováním prostředí a celosvětovým oteplováním tím, že omezíme vypouštění škodlivin do prostředí a o lesy budeme pečovat tak, aby se zvýšila jejich odolnost vůči změnám podnebí. U některých zemí, např. Filipíny, Thajsko, Indie, bylo odlesňování prohlášeno za národní ohrožení. Vysazováním stromů se může snížit obsah CO2 a také omezit působnost kyselých dešťů. VÝZNAM LESŮ PRO NÁŠ ŽIVOT -
místo k rekraci
-
zásobárna vody a čistička vzduchu
-
vytváří obraz krajiny, je domovem zvěře
-
dědictví a závazek pro budoucnost
-
v lese je víc vlhkosti, zmírňují kolísání teplot, rychlost větru
-
chrání půdu a podporují její tvorbu
-
zamazují, aby srážková voda příliš rychle odtékala
-
tlumí zvuk
NATURA 2000 Je to soustava chráněných území evropského významu, která chrání nejvzácnější a nejvíce ohrožené druhy planě rostoucích rostlin nebo volně žijících živočichů (tzv. přírodních stanovišť na území EU). Klade si za cíl zachování biologické rozmanitosti v rámci EU. Skládá se z: SPA směrnice o ptácích, seznam ochranného ptactva; SCI - směrnice o stanovištích, seznam území schválených EU.
FSC - FOREST STEWARDSHIP COUNCIL - šetrné hospodaření Nezávislá, nevládní, nezisková organizace založená 1993 v Torontu. Základní myšlenka je podporovat environmentálně odpovědné, sociálně přínosné a ekologicky životaschopné obhospodařování lesů, a to tím, nápomoci chránit ohrožené, mizející a devastované světové lesy. Inspekce v konkrétním lese zjišťuje, zda-li je obhospodařován v souladu s odsouhlasenými standarty. SVĚTOVÉ ORGANIZACE -
Ekologické fórum - Indonesian Environmental Forum
-
Zelený pás
-
FAO - Světová organizace pro výživu a zemědělství
-
WWF - Světový fond na ochranu přírody
-
WRI - Ústav pro světové zdroje
-
IPCC - Mezivládní fond o změně podnebí
-
Greenpeace
-
Panda
-
Duha
-
ISOP
UZAVŘENÉ DOHODY TÝKAJÍCÍ SE OCHRANY PŘÍRODY -
v r. 1990 Ramsarská dohoda
-
1992 Úmluva o světovém dědictví
-
1992 Cités - Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin
-
1994 Bonská konference - dohoda o ochraně netopýrů
-
1994 Úmluva o biologické diverzitě
-
1998 Bernská úmluva
-
1999 Natura 2000
EKOSYSTÉM Lesy jsou charakterizovány jako ekosystémy třech hlavních součástí - producenti - zelené rostliny, které fotosyntézou budují organické látky; - konzumenti - zvířata, která tuto produkci zužitkovávají jako potravu; - houby a bakterie či mikroorganizmy, které v půdě odbourávají organické látky = destruenti. V ekosystému, citlivém ústroji mnohostranných účinků, se jednotlivý
tvorové vzájemně ovlivňují. Producenti a konzumenti se spojují v taková životní společenstva, v nichž panuje vzájemné závislost. Ekosystém jako les je mimořádně dynamický útvar. Sehraný ekosystém je vůči vnějším vlivům neobyčejně přizpůsobivý, protože jeho členové udržují vzájemnou plynulou rovnováhu, takže jednotlivé ztráty mohou být pohotově vyrovnány (krom monokultur) LITERATURA Reichholf, J.: Les, ekologie středoevropských lesů. Praha 1999 Větvička, V., Matoušková, V.: Stromy a keře. Praha 2000 Švestka, M. a kol.: Praktické metody ochrany lesa. Praha 1996 Javna, J.: 50 nápadu pro děti k záchraně Země. Praha 1991 Vinš, B a kol.: Dopady možné změny klimatu na lesy v ČR. Praha 1996 Časopisy: Veronica, Ocharana přírody, Deštné pralesy Internetové stránky: www.panda.org, www.greenpeace.org, www.koktejl.cz
