AUSTRALSKÉ ROSTLINY JAK NA TO

AUSTRALSKÉ ROSTLINY – JAK NA TO

Boleslav Jelínek © 2012 [email protected]

Australské rostliny – jak na to

PÁR SLOV ÚVODEM Viděli jste někde eukalypt, akácii, nebo jinou rostlinu pocházející z Austrálie a chtěli byste ji pěstovat doma? Přemýšlíte, zda je to možné a jestli to zvládnete? Pak je tento návod určený právě vám. Nečekejte nic složitého, žádné vědecké pojednání. Povíme si jak na to. Shrnu zde své zkušenosti. Ukážu vám chyby, kterých jsem se dopouštěl a jak jsem je řešil. Projdeme celý proces od A do Z, neboli semínka k rostlině. Po celou dobu však mějte na paměti, že se budu dopouštět určitých zjednodušení. Austrálie je kontinent, na kterém jsou tropy a subtropy, nížiny i hory. Tedy mnoho rostlin v různých podmínkách. A ne všechno se dá zobecnit a platí pro všechny rostliny. Z toho důvodu se soustředím na ty, které je možné pěstovat v květináčích doma, v zimních zahradách a sklenících. Tedy v podmínkách běžně dostupných pro většinu lidí. Pusťme se tedy do toho. Co budete potřebovat? Pokud se pokojovým rostlinám věnujete, tak většinu potřebných věcí už doma máte. Nachystejte si tedy květináče, misky, lehčí substrát, konvičku, případně další drobnosti, které považujete za důležité. Teď už zbývá jen si opatřit semena rostlin, které chcete pěstovat. V případě, že chcete začít s něčím jednodušším, kupte si běžně dostupná semena eukalyptů, akácií, melaleuk, kalistemonů nebo balmínů. Tyto druhy se pěstují snadno a jsou vhodné na sbírání zkušeností. Můžete samozřejmě zkusit i náročnější druhy. Jejich semena se ovšem shánějí o poznání hůře. V úvahu přicházejí například banksie, hovea, swainsona, anigozanthos. Až budete mít semena doma, sedněte si na chvíli k internetu a zjistěte si o daném druhu alespoň základní informace – v jaké oblasti a na jakém stanovišti roste. Následně se vám to bude hodit, neboť potřebujete vytvořit rostlině obdobné podmínky. Informace o některých druzích můžete vyhledat i na mém webu – australskerostliny.anigozanthos.biz. Všechno tedy máme nachystané a můžeme se do toho pustit.

SEMENA A JEJICH VÝSEV EUKALYPT, KALISTEMON, MELALEUKA, BALMÍN Možná, že už jste si někdy kopili semena eukalyptů nebo kalistemonů a zkoušeli je pěstovat. Jestli jste jako já, tak jste se nezatěžovali s čtením návodu. Semena jste vyseli tak, jak jste zvyklí ze zahrádky a pak se divili, že se nedaří. To jste narazili na jednu ze záludných vlastností některých australských rostlin. Zmiňované eukalypty a kalistemony totiž patří mezi rostliny, jejich semena ke klíčení potřebují světlo. Z dalších běžněji dostupných druhů jsou to melaleuky a balmíny. Semena těchto druhů se musí vysévat na povrch půdy. Tu je samozřejmě potřeba udržovat vlhkou. Výsev je možné zakrýt, pak je ale potřeba pravidelná kontrola, aby nedocházelo k rozvoji plísní. Pro výsev používám směs rašeliny a písku. Tu dám do výsevových misek a na povrch vyseji semena. Použít samozřejmě můžete jakoukoli misku, třeba od margarínu, nanukového dortu apod. Jen nezapomeňte do dna udělat dírky. Substrát musíte udržovat vlhký, ale nesmí to být bažina, takže přebytečná voda musí někudy odtékat. Případně substrát můžete zalévat „odspodu“ (výsevovou misku postavíte do jiné misky a občas do ní nalijete vodu). Pokud budete výsevy zalévat z vrchu, tak dávejte pozor. Voda občas rašelinu odplavuje, ta zakryje semena. Výsledkem pak je špatné klíčení. Boleslav Jelínek © 2012 [email protected]


Obr. 1 - Důsledek příliš vlhkého substrátu. Na rašelině se vyvíjí plíseň, která pak napadá semena, případně semenáčky. Vysetá semena melaleuky jsou tak malá, že na fotce nejsou vidět. Zalévání chce trochu cviku. Stává se, že když substrát je delší dobu příliš vlhký, rašelina začne plesnivět (obr. 1). Semenům ani semenáčkům to nesvědčí. V takovém substrátu semena špatně klíčí a semenáčky následně ničí krčkové hniloby. Tyto problémy jsem měl se všemi uváděnými druhy. U eukalyptů to nyní řeším tak, že semena dám na vlhkou vatu nebo odličovací tampón (obr. 2). Pár dní počkám, až začnou klíčit. Naklíčená semena poté dávám do malých květináčků nebo sadbovačů (obr. 3). Jestli se rozhodnete pro naklíčení eukalyptových semen, nezapomeňte na pravidelnou každodenní kontrolu. Pokud klíčící semena

Obr. 2 - Semena eukalyptu daná k naklíčení na odličovací tampón. Boleslav Jelínek © 2012 [email protected]


necháte na vatě, klíček jí bude prorůstat. Špatně se pak vyndávají a často dojde k utržení klíčku. Vaše snaha tak přijde vniveč. Až budete vysazovat naklíčená semena, pamatujte, že semena potřebují světlo. Když jsem začínal, dával jsem naklíčená semena do substrátu. Myslel jsem si, že když už vyklíčila, nemusí být na povrchu. Z většiny semen pak nic nebylo. Vyvíjela se jen semena, která byla na povrchu. Do substrátu je tedy dávejte tak, aby klíček byl v substrátu a semeno při jeho povrchu. I při tomto způsobu pěstování bych chtěl upozornit na opatrnou zálivku. Voda může na semena substrát naplavit. Občas se také stane, že voda semeno vyplaví a klíček zaschne. U eukalyptů je potřeba zmínit ještě jeden specifický požadavek. Týká se horských druhů, jako je například Eucalyptus coccifera, E. gunii, E. pauciflora – všechny poddruhy. Jejich semena je potřeba stratifikovat. Jestli víte, co je stratifikace, můžete tento odstavec přeskočit. Snad jen na okraj. Stratifikace by měla probíhat po dobu 2 až 6 týdnů. Nyní k vlastní stratifikaci. Nejedná se o nic složitého. Semena se prostě vystaví po určitou dobu nízkým teplotám (u eukalyptů kolem 5 °C). V zahradnictvích se to dělá tak, že se semena smíchají s vlhkým pískem, dají do chladicích boxů a po určité době vysévají. Tu trochu semen, kterou budete stratifikovat vy, stačí dát do misky na vlhkou vatu a vložit do ledničky. Doporučuji pravidelnou kontrolu. U některých druhů se mi stává, že po několika týdnech začínají semena klíčit. Ta, která nevyklíčí, po pár týdnech z ledničky vydejte a nechte na světle vyklíčit. Případně je po vyndání z ledničky můžete vyset na povrch půdy.

Obr. 3 - Malé eukalypty v sadbovači vyrostlé z naklíčených semen. Z mnoha semen nic nevyrostlo, neboť byla zakryta zeminou naplavenou při zalévání.



AKÁCIE, KENNEDIA, HOVEA, HARDENBERGIE Dále se podívejme na další proceduru, které je potřeba vystavit semena některých rostlin. Jmenuje se skarifikace. Týká se druhů, jejichž semena jsou kryta tvrdým osemením (testou). Typickým zástupcem této skupiny jsou akácie. Uvedený postup využijete například i u těchto druhů – kennedie, hovea, hardenbergie. Skarifikace znamená narušení osemení. K tomu budete potřebovat jemný smirkový papír (řekněme 250 a jemnější). Vezmete semínko a z každé strany ho trochu obrousíte (není nutné osemení úplně „ubrousit“, stačí trochu narušit). Takto upravená semena můžete vyset. Za vhodnější však Obr. 4 - Semena akácie s narušeným osemením daná na vlhký považuji, dát je na vlhkou odličovací tampón k naklíčení. Je vidět několik semen, která vatu naklíčit. Pokud to nenaklíčila. Jejich osemení je potřeba narušit (obrousit) uděláte, tak zjistíte, jestli znovu. narušení osemení bylo dostatečné – semena v takovém případě nabobtnají (viz obr. 4). V opačném případě je potřeba osemení znovu trochu obrousit. Smysl má vysévat semena, která nabobtnala. Jinak nevyklíčí. Samozřejmě je můžete na vlhké vatě nechat naklíčit a sázet až naklíčená semena. I pro tyto druhy použijte lehčí substrát. Snížíte tak riziko kořenových hnilob. V případě, že se vám nechce semena obrušovat, tak máte ještě jednu možnost. Vystavte je teplu. Semena dejte do sklenice (zavařovačka nebo něco podobného) a zalijete je horkou vodou. Minimálně přes noc je nechte namočená (doporučovaná doba je 1-2 dny). Semena, která nabobtnají, můžete vyset. U ostatních se procedura opakuje. DALŠÍ „PROCEDURY“ Ani tyto procedury však nemusejí rostlinám z oblastí s výskytem požárů zajistit optimální klíčení. Jak bylo zjištěno pracovníky botanické zahrady v Perthu, klíčení mnoha druhů je stimulováno látkami obsaženými v kouři. Běžně se dnes používá tzv. kouřová voda. Dělá se to tak, že se kouř z hořícího dřeva a jiných rostlinných zbytků nechává probublávat vodou. Ta se potom používá k zálivce výsevů, nebo se do ní semena namáčejí. V Austrálii se kouřová voda dá koupit. Tady byste si ji museli vyrobit sami. Nahradit ji lze přidáním popela (samozřejmě ze dřeva či jiných rostlinných materiálů) do substrátu. Voda tyto látky vyluhuje do půdy a tak se dostanou k semenům. Boleslav Jelínek © 2012 [email protected]


Existuje ještě jedna možnost, osobně jsem ji ale nikdy nevyužil. Tento postup je uveden v návodu na pěstování u některých semen prodávaných v Austrálii. Postup je následující. Semena vysejete na záhon, nebo do ohnivzdorných květináčů, misek apod. Na substrát se nasype cca 10 cm listí, větví a dalších rostlinných zbytků a pak se to zapálí. Semena dostala to, co potřebují – požár. Jestli to chcete zkusit, tak na vlastní nebezpečí. A hlavně to dělejte někde venku. Já osobně jsem to nikdy nezkoušel.

PŮDA A PŘESAZOVÁNÍ Samozřejmě, že různé druhy australských rostlin rostou v různých půdách. Jsou to jak písky, nebo písčité půdy, tak půdy hlinité a jílovité, laterity apod. Bylo by tedy možné říci, že každý druh bude potřebovat něco extra. Ale není to tak docela pravda. Obecně se pro pěstování v nádobách doporučují písčité, spíše mírně kyselé půdy. Výjimkou jsou samozřejmě druhy rostoucí na vápencích, které vyžadují zásadité půdy zásobené vápníkem. Většina australských půd je chudá, především co se týče fosforu. Mnozí pěstitelé zkoušejí pro každý druh najít ten „nej“ substrát a zkoušejí různé směsi a kombinace materiálů (kůra, písek, rašelina, kokosová vlákna …). Substrát sám o sobě však mnoho neřeší. Je potřeba vědět, jak dotyčný zalévá, jak hnojí apod. Mě se osvědčila směs rašeliny a písku (zhruba 1 : 1). Tu používám pro výsevy a semenáčky. Pro větší rostliny do toho přidávám trochu zahradnického substrátu nebo kompostu. Výsledný substrát je vždy spíše lehčí. Tím se zabrání zamokření a sníží riziko kořenových hnilob. V začátcích s tímto substrátem určitě vystačíte i vy. S přibývajícími zkušenostmi můžete začít experimentovat a míchat si své vlastní speciální substráty.

Obr. 5 - Odrostlé semenáčky kalistemonů ve výsevové misce připravené k přesazení.



S přesazováním je to stejné jako s jinými pokojovými rostlinami. Když je květináč malý, rostlina se přesadí do většího. U bujněji rostoucích rostlin však doporučuji rostliny trochu „týrat“ a přesazovat později. Bude mít horší životní podmínky a poroste o něco pomaleji. Týká se to především eukalyptů. Při přesazování je samozřejmě možné provést řez kořenů a větví, čímž se může růst také trochu přibrzdit. Některé druhy na to ovšem mohou zareagovat zrychlením růstu. Jak už jsem psal výše, většinou dávám semena naklíčit, případně je vysévám do misek. Naklíčená semena sázím do malých květináčů nebo sadbovačů. Na přesazení semenáčků samozřejmě můžete použít kelímky od jogurtů, hořčice apod. Invenci se meze nekladou. Místo květináčů jsem už viděl krabice od mléka, igelitové sáčky atd. Co se týká květináčů a sadbovačů, tak já využívám TEKU Pöppelmann. Mají poměrně širokou škálu velikostí, jsou lehké, dají se dávat na sebe a jsou cenově přijatelné. Ať už budete používat cokoli, pamatujte, že čím tmavší, tím více se na slunku ohřívají. Některé druhy australských rostlin mají velmi jemné kořeny a přesazování špatně snášejí. Jejich poškozené kořeny jsou často napadány hnilobami a rostliny po přesazení uhynou. Problémy mám zejména s banksiemi a swainsonami, ale určitě se najdou i další druhy. Australští zahradníci to často řeší tak, že semena vysévají do plechovek. Rostlinu na stanoviště vysadí i s plechovkou. Ta postupem času zrezaví a rozpadne se, takže kořeny mohou pokračovat v růstu. Mě se pro uvedené druhy osvědčily rašelinocelulózové kelímky (RCK). Do nich vysévám naklíčená semena. Po té, co semenáčky odrostou je i s RCK zasadím do velkého květináče. Když je RCK vlhký, kořeny jím bez problémů prorůstají. Rostliny v RCK vyžadují pravidelnou zálivku. Voda se odpařuje celým povrchem kelímku, takže substrát vysychá rychleji, než v klasickém květináči. Velmi jemné a křehké kořeny mají i kalistemony, melaleuky a balmíny. Při pikýrování semenáčků buďte opatrní, neboť se kořeny snadno trhají. Čím méně kořínků semenáček má, tím hůře pak roste. Na rozdíl od baksiím tyto druhy tolik netrpí hnilobami kořenů. Poškození kořenů tak zvládají lépe a s dalším přesazováním nejsou problémy. Semenáčky těchto druhů je lepší pikýrovat co nejdříve. Některé druhy vytvářejí kůlový kořen, který se zpočátku moc nevětví. Jako příklad může posloužit Callistemon phoeniceus. Rozsazoval jsem malé rostlinky

Obr. 6 - Semenáček druhu Swainsona formosa v RCK.



(do 5 cm) z výsevu. Jejich kořeny byly hodně dlouhé a na dně výsevové misky vytvořily spleť. Takže jsem kořeny při přesazování musel roztrhat. Přesazovaným rostlinkám tak zbyl krátký nerozvětvený kořen. Výsledkem byly poměrně velké ztráty a horší počáteční růst.

ZÁLIVKA Osvědčilo se mi zalévat spíše méně a pravidelně. Semenáčky a malé rostlinky zalévám až ve chvíli, kdy začínají vadnout. Chce to trochu cviku a hlavně pravidelnou kontrolu (alespoň dvakrát denně – ráno a odpoledne). Při tomto postupu mám nejmenší ztráty působené krčkovými a kořenovými hnilobami. Vhodné rovněž je urovnat substrát tak, aby u rostlin byl nejvýš a směrem k okrajům klesal. Voda tak stéká k okrajům a kořenový krček rychle osychá. Větší rostliny jsou samozřejmě odolnější a občasné přelití zvládají lépe. Většinou je zalévám, když vrchní část substrátu začne prosychat. Ale nepřehánějte to. Kořenový bal nesmí úplně proschnout. Zejména pokud je v něm rašelina. Ta po vyschnutí vody přijímá velmi obtížně. Nejlepší je v takovém případě postavit květináč do misky s vodou. Když se voda vsákne, dolije se další. Dokud celý kořenový bal nenasaje vodu. Poznáte to podle toho, že je vlhký i povrch substrátu. Někdy to může trvat dost dlouho. Je zcela běžné, že za horkých letních dní jsou zejména nové listy mladých rostlin trochu povadlé. Pokud není půda proschlá a rostlina má dostatek vody, není to zásadní problém. Až se ochladí, bude vše zase v pořádku. Mladé listy se postupně otuží a nebudou vadnout. Důležitá je dostatečná zálivka. Pokud rostliny nebudou mít dostatek vody, listy uschnou. Mnohé australské rostliny jsou velmi citlivé na zamokření půdy. V takových podmínkách kořeny hnijí a rostliny často zcela odumírají. Dochází k tomu i u rostlin, které přirozeně rostou ve vlhkých až zamokřených půdách. Rozvoj hniloby kořenů může být dosti rychlý, takže opatrnost je namístě (měl jsem rostliny v květináči venku a u některých jsem po týdenních deštích našel hnijící kořeny). Někteří pěstitelé to řeší každoměsíční zálivkou fungicidem.

HNOJENÍ Důležitou věcí, na kterou je potřeba dávat pozor, je hnojení. Obecně je možné říci, že půdy v Austrálii mají velmi nízký obsah fosforu. Australské rostliny se tomu přizpůsobily a jsou schopné získávat z půdy tuto živinu efektivněji než naše rostliny. Vysoká hladina fosforu může u mnoha druhů způsobit úhyn. Záleží samozřejmě na konkrétním druhu. Některé druhy mohou bez úhony přečkat to, co jiné spolehlivě zahubí. Členové ANPS (sdružení lidí pěstujících australské rostliny) udělali pokus, při kterém pěstovaly cca 800 druhů v zemině s různým obsahem fosforu a zjišťovaly jejich citlivost. O výsledcích pokusu si můžete přečíst v následujícím článku (v Aj). Případným potížím se vyhnete pěstováním rostlin v chudších substrátech a opatrným přihnojováním. Zejména pokud vámi pěstované rostliny patří k těm citlivějším. Pokud se vám článek nechce číst, tak pár poznámek. Eukalypty tam nejsou, testované melaleuky a kalistemony patří k odolným rostlinám. U akácií a banksií záleží na druhu, jsou mezi nimi tolerantní i citlivé. K přihnojování australských rostlin raději používejte hnojiva s nižším obsahem fosforu. Vzhledem k tomu, že speciální hnojiva u nás k dostání nejsou, vždy se podívejte na obsah živin a podle něj se rozhodujte. Obecně je možné říct, že byste se měli vyhnout hnojivům pro



kvetoucí rostliny. Ta většinou mají obsah fosforu hodně vysoký a při jejich častém používání by mohlo dojít k poškození rostlin. Nižší obsah fosforu mají hnojiva určená pro rostliny ozdobné listem. Jen tak pro ilustraci, zastoupení živin (NPK) v Cereritu je 8-13-11. Naproti tomu v Osmocote Plus (australské hnojivo) je to 17-1,6-8,7. Tolik k výběru hnojiva a nyní jak na to. Brzy po vzejití je vhodné začít přihnojovat semenáčky kalistemonů, melaleuk a balmínů. Tyto druhy mají v děložních lístcích velmi malou zásobu živin. O něco lépe jsou na tom eukalypty a samozřejmě akácie. Důležitým faktorem je i zemina, kterou použijete. Směs písku s rašelinou moc živin neobsahuje a tak bude potřeba hnojit dříve, než třeba u zahradnického substrátu. Kdesi jsem četl, zásoba živin v čerstvém substrátu vydrží rostlině zhruba dva měsíce a pak je potřeba začít přihnojovat. Mě se osvědčilo hnojit častěji a menšími dávkami hnojiva. Používal jsem například Floran. Přidával jsem ho do vody při každém zalévání semenáčků, ale jen desetinu doporučované koncentrace. Větší rostliny většinou přihnojuji jednou za týden až čtrnáct dní. I v tomto případě používán desetinu až polovinu doporučené koncentrace hnojiva.

UMÍSTĚNÍ ROSTLIN (SVĚTLO A TEPLOTA) Začněme semenáčky. Tyto rostlinky nesnesou sluneční úpal. Na druhou stranu, pokud jsou ve stínu, mají tendenci se hodně táhnout za světlem. Jsou pak tenké a ohýbají se. K ohýbání přispívá i boční světlo. Rostlinky je v takovém případě potřebné vyvazovat k nějaké podpoře. Nejlepší tedy je najít nějaký kompromis mezi plným sluncem a stínem, a pokud půjde světlo shora, bude to ideální. V případě, že nemáte možnost je dát jinam než na plné slunce, tak je potřeba je přistínit. Nebo můžete na okno dát kus igelitu, ten sluneční paprsky rozptýlí. Na škodu nebude ani nějaká miska s vodou. Odpařující se voda zajistí trochu vlhčí vzduch. Prospěje i občasné rosení. Já mám misky s výsevy a semenáčky na oknech orientovaných na východ a západ. Teplota místnosti se pohybuje od 16 do 20 °C. Za slunečného počasí je někdy o něco vyšší. Část semenáčků dávám na chodbu, kde jsou z jara teploty o něco nižší (10-15 °C). Osvědčilo se mi chránit semenáčky před přímým sluncem. Takže zhruba od dubna je na okně čirý igelit, který rozptyluje přímé sluneční světlo. Vše pravidelně kontroluji a zalévám. Výsevy tu dobře vzcházejí a semenáčky odrůstají. Jedinou nevýhodou je již zmiňované ohýbání rostlinek za světlem. Postupně, jak semenáčky odrůstají, je můžete začít přivykat plnému slunci. I v tomto případě jsou nejvhodnější místa, kde bude světlo dopadat se všech stran nebo ze shora. Rostliny pak bude souměrnější a nebudou se naklánět. Abych zabránil dalšímu ohýbání semenáčků, přenáším je co nejdříve z oken na dvůr (když pomine nebezpečí mrazíků). Když budete rostliny přivykat slunci, mějte na paměti jednu důležitou věc. Slunko dokáže velmi rychle prohřát kořenový bal. Zejména pokud jsou rostliny v malých květináčích. Téměř vražedná kombinace je malý a k tomu černý květináč. Schválně si to zkuste. Vezměte malý černý květináč (Ø 9 cm), naplňte ho zeminou a postavte na slunko. V poledne si z něho hlínu vyklopte do ruky. Možná budete její teplotou překvapeni. Mějte proto na paměti, že při takové teplotě a malém množství vody, kterou ta trocha hlíny obsahuje, je pravidelná zálivka naprosto nezbytná. Jinak vám rostliny uschnou. Semenáčky povyrostly a jsou už otužilejší. Co s nimi dál? Většinu australských rostlin můžete bez problémů pěstovat doma, případně v zimní zahradě nebo studeném skleníku. Výjimkou Boleslav Jelínek © 2012 [email protected]


jsou samozřejmě rostliny ze severu Austrálie, z tropických oblastí. Ty vyžadují teplo a vlhko. Všechny australské rostliny jsou náročnější na světlo, než ty naše (však také pocházejí z menších zeměpisných šířek). Takže nejlepší bude, když je dáte někde na okno. Podmínky panující v našich bytech (teplý suchý vzduch) nejlépe snášejí druhy rostoucí suchých oblastech (polopouště, pouště). Ty můžete klidně postavit i na okno orientované na jih. To se týká například mnoha eukalyptů, akácií a baksií. Tyto podmínky vyhovují i kalistemonům a melaleukám. Jsou ovšem náročnější na vodu a je potřeba je pořádně zalévat. Rostliny, které přirozeně rostou v lese pod jinými stromy, nejsou na světlo tak náročné a snášejí stín. Ty mohou být i dále od okna, nebo u okem obrácených na východ a západ. Na oknech obrácených na sever už je světla málo a nejsou vhodná. Mezi takové rostliny patří některé akácie a banksie, kennedie, hardenbergie apod. Vodítkem je opět přirozený výskyt daného druhu. K vhodným místům, kromě oken v bytech, patří světlé haly, chodby a podobné prostory. Tyto velké prostory mají navíc tu výhodu, že v nich můžete rostliny nechat narůst a nemusíte z nich dělat „bonsae“. Od jara do podzimu, v období kdy nehrozí mrazy, můžete dávat rostliny ven, na dvůr, balkón a podobně. Rostlinám to prospěje a vy si zkrášlíte okolí. Zvýšenou pozornost je třeba rostlinám věnovat z jara a na začátku podzimu. Mnoho druhů vstupuje poměrně rychle do vegetace a stačí k tomu mírné zlepšení podmínek. Zhruba od února již slunko svítí dost na to, aby se vzduch rychle prohřál. Kořenový bal naproti tomu zůstává stále chladný a kořeny nestihnou doplnit ztracenou vodu (vytranspirování). Dochází tak k zasychání rašících listů a poupat (mnoho druhů začíná rašit při teplotách kolem 10 °C). Rostliny je v takovém případě lepší přistínit, případně častěji rosit. Byla by škoda přijít o násadu květů. Opatrnost je potřeba i na konci léta a začátkem podzimu. Když se po letních vedrech ochladí a více prší, nebo když přijde pěkné babí léto. Některé druhy toho využijí a začnou rašit (např. Eucalyptus pauciflora ssp. niphophylla, E. gunii, Kennedia nigricans). Tyto prýty do příchodu zimy nevyzrají. V případě, že rostliny budou zimovány v chladné místnosti nebo zimní zahradě, kde nebude mráz, není to zásadní problém. Pokud ale teploty klesnou k bodu mrazu, případně mírně pod něj, mohly by nevyzrálé prýty odumřít. Přes zimu je lepší mít rostliny v místnostech, kde je chladněji. V opačném případě co nejblíže okna, aby měly co nejvíce světla. Můžete je dát i do nevytápěných prostor. Teploty kolem 5-10 °C většinou nejsou problémem. Je mnoho druhů, které snesou i nižší teploty. V mé zimní zahradě klesá teplota k nule, případně mírně pod ní. Pro většinu druhů, které pěstuji, to není problém. Zatím nejhůř to snášel Eucalyptus crucis. Většina rostlin to přežila, ale měly poškozené listy. V zimní zahradě je dobré sledovat vlhkost vzduchu. Čím je vyšší, tím lepší podmínky pro různé plísně a houby. Vlhkost vzduchu je dobré sledovat a v případě potřeby větrat.

CO ŘÍCI NA ZÁVĚR? Možná to všechno na první pohled vypadá složitě, ale rozhodně tomu tak není. V případě, že začínáte, sáhněte po eukalyptech, kalistemonech, nebo melaleukách. S nimi budete mít úspěch a přinesou vám spoustu radosti. Stačí si opatřit semena. Zjistit, co je potřeba udělat, aby vyklíčila. Používat spíše lehčí propustnou půdu. Zalévat raději méně než více a opatrně



přihnojovat. A jak říká jeden z Murphyho zákonů: „Selžou-li všechny pokusy, přečtěte si návod“. Další informace můžete najít na webu australskerostliny.anigozanthos.biz. Přeji hodně zdaru.


AUSTRALSKÉ ROSTLINY JAK NA TO

Recommend Documents