Jak na to ? Retrievři jsou psi, kteří se cvičí velmi snadno. Jsou vysoce inteligentní a vyznačují se vrozenou touhou vyhovět svému pánovi a být mu uţitečným partnerem. Pouze v tomto vztahu k člověku se cítí být úplně šťastní. Angličané tuto vlastnost nazývají „will to please“. Moţností jak cvičit retrievera je samozřejmě více. Snad jen jediná je úplně špatná – necvičit vůbec. Je mnoho oborů, ve kterých můţe retriever najít vynikající uplatnění. Retriever je však příliš velký na to, aby mohl vyrůstat jako dříví v lese. Pokud se mu nebudeme věnovat, mohli bychom také nakonec mít namísto dokonalého společníka psa, který nám bude v mnoha situacích spíše na obtíţ. Proto by měl kaţdý retriever projít alespoň základním výcvikem poslušnosti. Pokud zvládnete tento základní výcvik, jistě rychle odhalíte touhu svého psa po dalším vzdělávání. Pro vás je zde RETRIEVER SPORT CZ. Náš výcvik je zaloţen na rozvíjení loveckých vlastností retrievra. Nepracujeme se zvěří, ale s dummy – plátěné aportlíky. Retrievři jak jiţ jméno říká jsou rozenými aportéry. Naším cílem je zvyšování úrovně vycvičenosti retrieverů za vyuţití nejnovějších poznatků a zkušeností. Chceme, aby vám práce s retrieverem přinášela trvalou radost a aby byla společensky ohodnocena. Některé cviky je moţno cvičit pouze s pomocníkem a právě proto je dobré pracovat ve skupině.
Tedy jak na to - nejlépe s námi společně. Věřme, ţe trocha teorie či trocha historie nikoho nezabije.
Trocha teorie ……. Hierarchie U všech ţivočichů, kteří ţijí v "rodinných" strukturách se vyvíjí vztahy, které odborníci na chování zvířat nazývají hierarchií. Je to začátek soutěţe o přeţití .... bitva o jídlo a teplo. Štěně, které se naučí takto bojovat, získává od feny více potravy a vyvine se v silnějšího jedince. Na druhém konci této škály je štěně, které dostává méně, ale přeţívá s tím, ţe se naučí ustupovat a tím předcházet moţným konfliktům a zraněním. Zbytek štěňat nalezne své místo někde mezi. Není pochyb o tom, ţe se tyto jejich první zkušenosti nevtisknou do jejich budoucího ţivota. Vtisknou. Proto je důleţité odebrat štěně z vrhu dříve, neţ začne ve vrhu docházet k „šikaně“. Zároveň musí nastat dva momenty . Prvním je, aby štěně mělo moţnost proţít dostatek soutěţivých situací se svými sourozenci a aby skutečně poznalo, ţe je pes. Například štěňata, která opustí vrh ve čtyřech týdnech a dále ţijí jen s lidmi, mívají potíţe v oblasti dalšího chovu. Druhým momentem je, aby štěně bylo dostatečně silné, aby mohlo opustit vrh. Oba tyto momenty nastávají na konci sedmého týdne věku a to je také nejlepší doba pro odběr štěněte.
V tomto věku sedm týdnů tedy 49 dnů, je štěně mentálně jiţ tak vyvinuto, ţe je připraveno začít se učit. Odborníci na chování zvířat říkají : štěně je připraveno začít se učit jednoduché věci jiţ v pěti týdnech. V sedmi týdnech, kdy odchází do nového domova je jiţ plně připraveno se začít učit a pokračovat v tom. Při výběru štěněte je moţno k této počínající hierarchii přihlédnout. Pro zkušeného cvičitele s dostatkem času je ideální nejsilnější štěně. Začátečník nejsilnější štěně velmi pravděpodobně nezvládne. Přirovnejme situaci k autům - formule 1 jsou jistě vynikající vozy, ale co by si s takovým autem počala starší dáma. Buďte proto při výběru štěněte soudní. Věk sedm týdnů je tedy moţným začátkem našeho působení na štěně. Štěně by se mělo učit to, co po něm budeme chtít my a ne to, co pochytí od ostatních psů.
Kdyţ si přineseme štěně domů, stane se rychle po sobě tolik věcí, které můţeme vyuţít, ţe se určitě vyplatí určitá teoretická příprava. Dosud se setkáváme s názorem, ţe trénink by neměl začít dokud pes není alespoň 6 aţ 12 měsíců stár. Štěně si prý musí uţít mládí. Dosud také existují knihy, které toto pořád tvrdí. Tyto názory pocházejí od anglických spisovatelů 19. století. Tehdy byly lovečtí psi trénováni psáři, kteří drţeli psince plné psů. V té době jejich systém vyhovoval. S velkým psincem neměli ani jinou moţnost, neţ nechat všechna štěňata vyrůst a ty nejtalentovanější si vybrat pro další výcvik. Také jaký jiný systém při 40 - 60 psech byste jinak chtěli pouţít? Není však ţádný důvod proč pouţívat tuto metodu pokud máme pouze jednoho nebo dva psy a navíc jsme se od té doby mnohé dozvěděli z teorie výcviku. Mladý mozek - psí nebo lidský je jako houba, která snadno nasává všechny informace z okolí. U lidí je na to příklad učení cizích jazyků u dětí. Nepochybujme vůbec o tom, ţe devítitýdenní štěně je schopno se naučit vykonávat povely SEDNI, ZŮSTAŇ a KE MNĚ, které dáváme hlasem, píšťalou - nebo obojím. Dříve začínali zájemci o field trial s výcvikem aţ u značně vyvinutějších psů a přesto pouze 20% jedinců z těch nejlepších chovů bylo schopno zvládnou tento nejnáročnější výcvik. Nyní při výcviku těchto velmi mladých psů je úspěšnost 90-ti procentní. Skutečně nechápeme jak ještě dnes můţe někdo ignorovat tato čísla. Důvody pro odběr štěněte v tomto raném věku jsou následující : Za prvé - zabránit důsledkům procesu vytváření hierarchie ve vrhu dříve, neţ toto slabé štěně poznamená na celý ţivot. Za druhé - je to nejlepší doba na to, abychom štěněti nahradili jeho matku. Za třetí - pes si vytváří své poutu k člověku nejsilněji během periody mezi sedmým a dvanáctým týdnem. Tento čas se jiţ nikdy nevrátí. Dvanáct týdnů se zdá být přílišným mládím, ale v této době je jiţ mozek štěněte fyzicky vyvinut stejně jako mozek dospělého psa ... jediné co ještě můţeme dodat do tohoto mozku jsou zkušenosti. Klidně si přečtěte tuto větu ještě jednou - je šokující.
SOCIALIZACE JE KLÍČEM K ÚSPĚCHU Socializace hraje klíčovou roli ve vývoji psa. Štěně, které nemá kontakt s lidmi a ţije pouze se svým vrhem do 12 týdnů věku, nemůţe jiţ nikdy být vycvičeno tak, aby se stalo něčím víc neţ pouhým společníkem. Štěně, které nemá kontakt s lidmi déle neţ prvních šestnáct týdnů, není jiţ schopno přijmout vůbec ţádný výcvik ze strany člověka. Lidskou obdobou jsou tzv. vlčí děti. Socializace způsobí, ţe pes je cvičitelný. Je-li socializace odkládána na dobu 3 aţ 4 měsíců věku štěněte, jak se to činí někteří majitelé, nebude jiţ pes dostatečně poután na svého cvičitele a nikdy pro něj nebude pracovat s tím tolik potřebným nadšením. Velmi důleţité je seznámit do desátého týdne štěně se světem, ve kterém proţije svůj ţivot. V tomto období štěně skutečně bere svět takový jaký je – naučí se cestovat v aute, potkávat se s lidmi i jinými zvířaty, pozná hluk města, navštíví střelnici – odborníci toto nazývají „enviroment enrichement“ – obohacení o znalost okolních podmínek. Toto vše by se mělo udát mezi pátým a desátým týdnem. Po desátém týdnu věku začíná štěně projevovat v neznámém prostředí strach a tomuto bychom měli předejít. Osmý týden je velmi citlivé období v ţivotě štěněte. V tomto období bychom se měli poněkud stáhnout do pozadí a hlavně se vyhnout tomu, abychom v průběhu tohoto týdne byli na štěně přísní. Štěně i tak proţije dost stresů z menších nehod a překvapení v novém prostředí či z pochybných pokusů o trénink ze strany člověka. Podle odborníků je důleţité dát štěněti pocit kontroly a převahy v jeho prostředí, tím ţe mu dáme moţnost jeho nové prostředí zkoumat a učit se. Jestliţe bude během tohoto období drţeno pouze v psinci, nevyvine si dostatečnou sebedůvěru. Tento negativní pozůstatek strachu z přijímání nových zkušeností mu pak bude vadit při dalším učení. Kdyţ si vezmete domů sedmitýdenní štěně a stanete se jeho "matkou", bude osmý týden příjemný pro všechny. Štěně pozná svůj nový domov a okamţitě se se vším důvěrně seznámí. Nevykonáváme na něj ţádný nátlak. Toto šťastné období přejde do devátého týdne, kdy pozná své jméno a začne se svou abecedou – základní povely. Znáte retrievry, kteří nechtějí aportovat pernatou zvěř ? Toto se nemůţe stát psovi, kterému dáme nějakou pernatou zvěř, aby se s ní seznámil, očichal a zkusil si ji poponést ve věku asi deset týdnů. Jestliţe to udělá, nemusíme se bát nebo pochybovat o výsledku pozdějším. Tyto první týdny v životě štěněte jsou velmi důležité a záleží jen na nás jakou část z jeho vloh dokážeme využít. Již zde se rozhoduje o míře úspěchu v jeho budoucím výcviku. V počátcích svého života štěně prochází pěti kritickými periodami : PRVNÍ kritická perioda je ode dne nula do 21. dne.
Během ní lze štěně přirovnat ke kompletně postavenému domu vybavenému nábytkem, kde není zapojena elektřina. Během této doby se štěně naučí pouze ty nejzákladnější věci související s jeho přeţitím. Dvacátý první den se zapojí elektřina. DRUHÁ kritická perioda - den 21. - 28. V této době začínají fungovat smysly. Je to traumatické období - šok pro systém. Matka má pro štěně absolutní význam. TŘETÍ kritická perioda - den 28. - 49. Toto je doba, kdy štěně začíná se zkoumáním a učením. Smysly začínají fungovat a jsou plně funkční na konci tohoto období - štěně by mělo být odebráno z vrhu. ČTVRTÁ kritická perioda - den 49. - 84. V této době dochází k socializaci a poznávání okolního prostředí. Dá se říci, ţe štěně jde do školky a začíná se učit základní povely SEDNI, ZŮSTAŇ a KE MNĚ. PÁTÁ kritická perioda - den 84 - 112. Dvanáctitýdenní štěně postupuje do opravdové školy. Na konci tohoto období se štěně stává typickým adolescentem a chce dělat vše podle svého. Toto mu vydrţí asi tak týden, během něhoţ je nejlépe počkat s tréninkem dokud se stěně nesrovná. NELZE TEDY PLÝTVAT ČASEM.
Velké nepochopení Často se setkáváme s tím, ţe věk psa násobený sedmi se rovná odpovídajícímu věku člověka. Jde však pouze o hrubé porovnání věku fyzického – ne mentálního. Pokud budete čekat s výcvikem do doby, která by takto odpovídala vstupu dítěte do školy, budete mít co činit se psem, který si jiţ osvojil spoustu nepravostí.
Smyslem našeho výcviku je naučit psa, aby se naučil učit se. Většina psů proţije svůj ţivot v rodinách, kde jsou plně zajištěni a ani jeden den z celého svého ţivota nepracují. Pes, který se však naučí učit se, bude pokračovat v učení po celý zbytek svého ţivota. PŘIPRAVENOST ŠTĚNĚTE K DALŠÍMU UČENÍ ZAČÍNÁ OKAMŢIKEM, KDY ROZPOZNÁ SVÉ JMÉNO. TO SE STANE ASI NA KONCI DEVÁTÉHO TÝDNE. Učte svého psa a vaše vzájemné pouto se bude rozvíjet ... učte jej v době mezi 7. a 12. týdnem, kdy se toto pouto vytváří nejrychleji a nejpevněji ...
STANE SE Z VÁS TEAM, KTERÝ ZVLÁDNE VŠE. Při pohledu na ty nejlepší retrievery a jejich pány se nemohu ubránit dojmu, ţe oba se narodili jen proto, aby spolu proţili ţivot, ţe se skutečně narodili jeden pro druhého. Jsou teamem, kterému snad „narostla křídla“. Vám všem přejeme, aby i vám narostla taková křídla – nic se nebojte, nejste na to sami.
Trocha historie …. Pokud se chceme zabývat původem a historií retrievrů, musíme se nutně zabývat i loveckými zvyklostmi Angličanů. Na počátku 18. století se zvěř lovila pomocí předovek. Lovec měl k dispozici pouze jednu ránu s malým dostřelem. Musel se tedy dostat do těsné blízkosti zvěře a dobře se připravit na výstřel. K tomuto účelu potřeboval psy, kteří vystavují zvěř – při jejím navětření se zastaví a nosem ukazují směr, ve kterém se zvěř nachází. Tak získával lovec dostatek času, aby se mohl připravit na ten jediný výstřel. Vývoj zbraní koncem 18. století zaznamenal značný pokrok a k dispozici byly jiţ i zbraně nabíjené náboji zezadu. Opakování výstřelu jiţ nevyţadovalo tolik času a v krátké době byla k dispozici ještě druhá hlaveň. Nyní jiţ bylo moţno lovit i jinou zvěř neţ tu, kterou vystavovali ohaři. Postupně vznikla potřeba vyšlechtit psy, kteří postřelenou a ulovenou zvěř spolehlivě dohledají a přinesou. V té době se začaly krystalizovat jednotlivé typy retrieverů. Retrievři jsou specialisty pro práci po výstřelu. Jsou pouţíváni zejména pro lov drobné zvěře pernaté a srstnaté. Samo jméno retriever znamená v překladu přinašeč. Ideální retriever tedy musí mít vrozenu schopnost střelenou nebo postřelenou zvěř samostatně nalézt a přinést. Očekává se od něj, ţe takto bude pracovat s měkkou mordou ve všech moţných terénech a rychle přinese zvěř na jakoukoliv vzdálenost a správně ji odevzdá. Při lovu musí sedět vedle svého pána a v klidu bez štěkání nebo kňučení čekat na povel k přinášení, který mu dá jeho pán. Po vyslání je dokonale ovladatelný a to i na velmi velkou vzdálenost.
Tento způsob vedení retrievera se nazývá handling. Jak se došlo k handlingu Story o tom jak vznikl handling v USA nám objasní proč je handling tak důleţitý. V Anglii, kde field trial vznikl, nebyli psi při práci naváděni píšťalou ani povely rukou. V třicátých letech, kdy trial přišel do Ameriky, začal s handlingem Dave Elliot, původem skotský hajný. Znal práci anglických ovčáckých psů a věřil, ţe by bylo uţitečné aplikovat toto u loveckých retrievrů. Trénoval retrievery, aby reagovali na povely píšťalou a rukou. Psi pracovali pod jeho kontrolou a všechna rozhodnutí činil on, ne jeho psi. Rozhodčí v těchto počátcích trialu nikdy neviděli psa, který by pracoval tímto způsobem. Nevěděli jak mají takový výkon ohodnotit a rozhodli, ţe předvedený výkon neodpovídá pravidlům. Ubohý Dave u zkoušek se svými psy propadl.
V té době samozřejmě ţádná pravidla pro handling neexistovala a nikdo nevěděl oč jde. Ale to vše Dave změnil. Jeho pes se nakonec stal hrdinou dne a prokázal význam a smysl jeho metody. Testem se stal dvojitý aport z vody. Jeden člun byl zakotven asi 150 metrů od břehu velkého otevřeného zálivu. První kachna byla vyhozena a střelena z tohoto člunu. Druhá kachna byla vyhozena a střelena z druhého člunu, který byl blízko pobřeţí a spadla asi 20 metrů od břehu mezi skupinku balabánů – umělé napodobeniny kachen. Zkoušení psi toto sledovaly otvorem v blindu - t.j. v přenosné ohrádce. Potom byli vysláni pro aporty. Všichni zkoušení psi přinesli nejprve tu druhou střelenou kachnu a tu první odnesl mezitím proud vody bůh ví kam. Psi, nezvyklí na navádění - handling, jiţ tuto první střelenou kachnu nenašli. Krouţili tedy ve studené vodě a nakonec se vrátili s velkými rozpaky a bez zvěře. Toto selhání ostatních psů se rozhodl Dave před rozhodčími vyuţít. Jeho pes také plaval nejprve do skupiny balabánů, aby přinesl bliţší, tedy tu druhou, později střelenou kachnu. Neţ ji však dosáhl, Dave jej zastavil a vyslal jej směrem ke vzdálenější kachně, která byla střelena jako první. Pes plaval mezi balabány a na povel ignoroval i tu střelenou kachnu a nabral nový určený směr. Vzdálenější kachnu našel a přinesl. Přinesení bliţší kachny bylo jiţ hračkou. To, co zde Dave se svým psem předvedl, by mohlo být konečným cílem našeho snaţení. Odvolat psa od zvěře a vyslat jej novým směrem, to je skutečně vynikající výsledek práce. Rozhodující význam pro další vývoj výcviku retrieverů měl Richard A. Wolters. Tento slavný zakladatel největšího klubu pracujících retrievrů www.nahra.org , jehoţ působnost zahrnuje USA a Kanadu, zaloţil výcvik retrieverů na vědecké bázi. Vyuţil všech poznatků tehdejší vědy týkající se chování psů, stanovil cíle výcviku a vypracování vlastní metodiky výcviku potom zadal výzkumnému a výcvikovému ústavu, který se zabýval způsoby výcviku psů v nejrůznějších oborech. Jako první začali s výcvikem velmi mladých psů a rozpracovali postup výcviku. Jeho knihy i videa s výcvikem se dostali i k nám. Správnost tohoto postupu se potvrdila na tisícovkách vycičených retrieverů v severní Americe. Dodnes je tento muţ povaţován za obrovskou kapacitu pokud jde o retrievery. Vývoj však postupoval dále a dnes jsou jeho metody dále rozvinuty a detailněji propracovány. Současné výcvikové trendy se vyznačují systematickým a detailním propracováním postupů a posílením motivací retrieverů. Jen tak je moţno dosáhnout dnešních aţ neuvěřitelných výsledků . Základní schémata těchto postupů jsou zachyceny v knize RETRIEVER SCHULE od paní Norma Zvolsky. Současní evropští šampioni povaţují tuto knihu za jakousi svou bibli. Tuto knihu plnou inspirujících fotografií je moţno zakoupit. V současné době jiţ máme k dispozici i její překlad.
Věříme, ţe jsme vás těmito vědeckými systémy a postupy nikterak nepostrašili. Všichni, i ti nejlepší začínají se stejnými štěňaty jako my. Všechna štěňata jsou vlastně nepopsanými stránkami a záleţí jenom na nás jaký bude jejich další vývoj. Pokud se budeme těmito poznatky řídit, vyhneme se chybám, které před námi udělali generace našich předchůdců. Není čeho se bát, naopak jde o velmi významnou pomoc.
V následujícím textu posuďte sami některé myšlenky z knihy paní Zvolské.
ZÁKLADNÍ MYŠLENKY Z VÝCVIKU PSA Budování teamu
člověk - pes
Pes je smečkové zvíře a jako takové uznává hierarchii v tomto společenství. Pes musí uznávat člověka jako svého vůdce smečky. Člověk je pak zodpovědný za to, ţe uznává i určitá práva psa. V zásadě platí, ţe úloha člověka spočívá v tom, aby nejlepším moţným způsobem rozvíjel vrozené vlohy psa a hledal cesty jak tohoto dosáhnout. Práce se psem Pracovat znamená učit se, nejrychlejší učení je cestou úspěchu. Dosaţením úspěchu se získává důvěra, a důvěra znamená, ţe souhra dvou ţivých bytostí se všemi svými přednosti i problémy se optimalizuje a upevňuje. Vzájemná důvěra je základním kamenem kaţdého šťastného vztahu mezi člověkem a psem. Práce se psem tedy znamená velké obohacení ţivota člověka, které je pro další rozvoj jeho těla i ducha velmi ţádoucí. Prací se psem dosáhne člověk zlepšení kvality ţivota obou. Perfektní pes Perfektní pes je přátelský, pozorný a poslušný. Jde o sen ? Ne ! Buďme ale při definování svých ideálních cílů realističtí, nerealisticky vysoké cíle vedou nevyhnutelně ke zklamání a frustraci obou, psa i člověka. Ideální cíl je omezen individuálními moţnostmi člověka i psa. Mějme na paměti, ţe individualita psa spočívá v jeho fyzické a psychické jedinečnosti. Úspěšnost výcviku není dána jenom vrozenými vlastnostmi psa. Také lidé mají různé schopnosti pro řešení určitých úkolů. Někteří lidé mají daleko více schopností stát se úspěšným vůdcem psa neţ jiní. Proto platí, ţe i nejnadanější pes můţe být pouze tak dobrý, jak mu to umoţní schopnosti jeho pána. Respektujme proto hranice, které jsou dány vlohami psa a osobními moţnostmi pána. Autorita ve výcviku Výchova bez autority není možná „Kdyţ pes při učení nepozná ţádné nepříjemné pocity, pracuje stále radostně.“ Tuto větu jsem slyšela tisíckrát a jistě je na ní něco pravdy. Bez výhrad ji ale přijmout nemohu. Splnění úkolů si musíme na psu vynutit – samozřejmě, ţe se toho snaţíme dosáhnout prostředky, které pes proţívá pozitivně. Ale : Výcvik psa bez autority nefunguje. Postavení ve smečce Kaţdý pes potřebuje přesně znát své postavení ve smečce. Člověk jako vůdce smečky definuje pravidla pro společný ţivot. Kdyţ pes nerozumí tomu, co se po něm chce, je nutno
hledat cesty a prostředky, aby to pochopil. Pouhým opakováním se pes nenaučí to co od něj poţadujeme. Musí nejprve pochopit a toto potom opakováním upevňujeme. Autorita spočívá v zodpovědnosti a převaze. Stejně jako ve vlčí smečce tak i v souţití člověk – pes, patří k učení i negativní zkušenosti a nátlak. Pes se musí naučit znát své místo ve smečce a musí se podřídit. Autoritu ve vztahu člověk pes prosadíme svou převahou. Nátlak však nikdy nesmí být samoúčelný a člověk jej nesmí zneuţívat. Co je nátlak ? Nátlakem rozumíme vše co způsobí psovi fyzickou nebo psychickou nepohodu. Můţe mít nejrůznější formy : pohled, tvrdší tón hlasu, cuknutí vodítkem, vytahání za kůţi na krku, elektrický impuls …, nebo také jen vědomé odepření naší pozornosti vůči psovi (ignorace), tedy to, co by náš pes v daném okamţiku velmi rád měl. Zaţila jsem jiţ vůdce, kteří striktně odmítali pouţití nátlaku při výcviku. Kdyţ jsem je však pozorovala při tréninku bylo zřejmé, ţe tím jak se psem zacházejí, vyvíjejí na něj nevědomky trvalý psychický tlak. Působení trvalého psychického byť i podprahového tlaku nesmíme podceňovat, vede totiţ z celkovému znejistění psa. Nátlak na psa musí být vědomý a cíleně vyvíjený, tedy takový, aby byl pro psa jasně pochopitelný. Pes musí vědět co je neţádoucí chování a jak se můţe nátlaku zbavit tím, ţe udělá to co my po něm chceme. Nátlak musí být konstruktivní. Špatně pouţitý nátlak učení nepomáhá, naopak vede k nejistotě psa. Komunikační úrovně Optimální komunikace mezi člověkem a psem je zaloţena na schopnosti člověka vcítit se do psychiky psa. Člověk musí komunikovat se psem způsobem, jemuţ pes rozumí. Tento způsob je zaloţen na pozorování emoční citlivosti psa a vědomém nasazení vlastních komunikačních prostředků. Psi a lidé si rozumějí prostřednictvím zvukových projevů, řečí těla (gesta, mimika) a prostřednictvím doteků. Smyslové vnímání Čich Oproti člověk je pes schopen vnímat i velmi slabé pachy. Ţije ve světě pachů. Kdyţ nás psi očichají, poznají nejen kde jsme byli, ale poznají i naši momentální náladu. Doteky Doteky mají v ţivotě psa větší význam neţ v ţivotě lidí. Obzvláště citliví jsou v oblasti nosu a břicha. Zvukové projevy Akustická komunikace mezi psy je velmi výrazná. Jejich předchůdci vlci ji pouţívají při lovu i na velmi velké vzdálenosti. U psů známe nejrůznější způsoby štěkání, kňučení,vytí. Dlouholetým souţitím s člověkem se hlasový rejstřík psů ještě více obohatil.
Sluch Rovněţ sluch má pes mnohem lepší neţ člověk. Často podceňujeme jeho schopnost určit směr odkud zvuk přichází s přesností aţ na jeden úhlový stupeň. Zrak Vzhledem k postavení očí má pes mnohem větší zorné pole neţ člověk. Má však mnohem menší schopnost rozeznávat barvy a některé barvy vnímá jinak neţ my. Například všechny odstíny fialové a modré vnímá jako modrou barvu a ţluté aţ ţlutozelené tóny jako ţlutou. Všechny ostatní barvy vnímá jako různé odstíny šedé. Naproti tomu velmi dobře vidí potmě. Nevidí tak ostře jako člověk. Vnímá obrysy a proto hůře vidí objekty, které se nepohybují. Naproti tomu je schopen zachytit i nejmenší pohyb aţ do vzdálenosti 250 metrů. Rychlý pohyb vnímá aţ na vzdálenost 800 metrů. Slovní komunikace Zde spočívá problém v tom, ţe lidé se dorozumívají převáţně slovně a snaţí se proto mluvit i na psy. Vyjadřují tak i pochvalu nebo pokárání psa. Psi vnímají zejména způsob řeči, ne uţ význam slov. Reagují i na ty nejmenší hlasové projevy. Informace o nás získávají nejen z našeho slovního projevu, ale i z naší řeči těla. Vnímají i změněný rytmus našeho dechu a z našeho pachu získávají informace o naší náladě a psychickém stavu. Mají mimořádný smysl pro vnímání a rozpoznání našeho momentálního rozpoloţení. Vnitřní rozpoložení člověka při tréninku Vnitřní rozpoloţení člověka hraje při tréninku značnou roli. Nemíníme tím pouze dobrou nebo špatnou náladu, nýbrţ i pozitivní nebo negativní postoj k tréninku.Vůdce by si měl neustále uvědomovat, ţe soustavně např. řečí těla vysílá směrem ke psu signály i kdyţ třeba nevědomě nebo bez určitého záměru. Myslete na to zejména při pochvalách nebo při výtkách. Psi silně reagují na chválu, neboť to posiluje jejich příslušnost ke „smečce“. Nestačí jen říci „hodný pes“ a pohladit jej po hlavě. Pes musí cítit, ţe pochvalu míníte opravdu váţně. Pes dá velmi na naše emocionální projevy (gesta, mimika). Při všem, co našemu psovi sdělujeme, hraje tón hlasu a řeč těla významnou roli. Také při výtkách musí pes cítit, ţe to míníme váţně. Pouze tiché „Ne“ nebo „Fuj“ prostě nestačí. Řeč těla Ve vztahu k nám pouţívá pes řeč těla, která je nesmírně mnohostranná a které se musíme postupně naučit rozumět.
Zvukové a vizuální povely Ţádný povel (akustický ani vizuální) nemá hned z počátku pro psa ţádný význam. Teprve opakováním a to ve spojení s určitým chováním se pes naučí, co má na povel dělat. S určitým povelem si spojí určité chování. Také naše slova chvály, ale i výtek si pes musí nejdříve zaţít.
Učení povelu Kdyţ na začátku tréninku řekneme psovi např. Sedni, neví co má udělat. Teprve kdyţ si dá do spojení tento slovní povel s jeho akcí začne povelu rozumět. Kdyţ toto pochopí, vykoná a je za to pochválen, rád si na další povel Sedni zase rád sedne. Pozor ale, povel „Sedni“ a „Sedni si“ - z našeho pohledu je to to samé, ale psovi oba povely zní velmi odlišně. Proto se zdrţme jakýchkoliv vysvětlujících přednášek ve vztahu ke psovi. Jednoduché povelu jsou pro něj srozumitelnější neţ tisíce slov. Povel ovlivňuje emoce Pes spojuje naučené s emocemi, to znamená, ţe spojuje povel s následnými událostmi. Pokud jde o pozitivní očekávání, reaguje radostně. Pokud ne, vidíme ţe pracuje s nechutí. Akustické povely Rozlišitelnost zvukových povelů Při slovních povelech nebo při povelech píšťalou musíme dbát na to, aby jednotlivé povely byly dobře rozlišitelné. Musí znít náleţitě odlišně. Volba povelu Doporučuje např. povely anglické, s těmi se pes při normální konverzaci nesetkává a zbytečně na ně nereaguje. Tón hlasu při povelech Psi silně reagují na výšku tónu při povelech. Vědecky je dokázáno, ţe kdyţ chce vůdce psa povzbudit, pouţije několikrát opakovaně vysoké tóny. Psi, kteří jsou šťastní vydávají při štěkání vysoké tóny, nepříznivě naladění psi pouţívají při štěkání temné hluboké tóny. Pokud chceme psa zastavit – Stop – hvizd – pouţijeme píšťalu s hlubším tóne a silným hlasem. Vizuální povely Zde musíme dbát na to, aby i tyto povely byly dobře srozumitelné a to i na větší vzdálenost. Musíme dát do souladu barvu našeho oblečení s barvou pozadí. Povely musí být přesné a proto se doporučuje nacvičit je před zrcadlem.
Jak se psi učí Hlavním předpokladem úspěchu je vţdy to, ţe pes je odpovídajícím způsobem a v dostatečné míře motivován ke splnění právě učeného úkolu.
Jak dosáhnu nezbytné motivace ? Pozitivní posilování Pod tímto rozumíme vše co pes rád dostává, např. potrava, kořist, pochvala, pohlazení, hra nebo docela jednoduše pouhá naše pozornost. Důleţité však je, aby pes toto pozitivní posilování skutečně chtěl v daném okamţiku dostat. Pokud je např. sytý, není potrava vhodným positivním posilováním. Negativní působení Protikladem positivního posilování je negativní působení, které zahrnuje vše co je psovi nepříjemné a čemu se snaţí předejít nebo zabránit. Je to například ťafka rukou, cuknutí vodítkem, nepříjemný tón hlasu nebo ztráta pozornosti ze strany pána. Na rozdíl od trestu, můţe pes okamţitou změnou svého chování negativní působení ještě stopnout. Zabránění negativnímu působení je pro psa rovněţ jednou z motivací. Přeneseno do praxe to znamená následující : Pes na vodítku táhne, vy jím cuknete, aby pes zaujal korektní postavení vedle vás a s prověšeným vodítkem běţel vedle vašeho kolena, za coţ se mu dostane pochvaly. Co se při tom v jednotlivostech vlastně stalo? Na taţení na vodítku jste reagovali negativním působením – cuknutím vodítkem. V důsledku toho pes reagoval změnou chování, aby ukončil pro něj nepříjemné cukání vodítkem. Ukázal námi poţadované chování a byl za to pochválen – positivní posilování. Tresty Tresty oproti negativnímu působení nastupují aţ s určitým časovým zpoţděním a pes si je proto ne vţdy spojuje se svým neţádoucím chováním. Ke zvýraznění rozdílu mezi trestem a negativním působením poslouţí následující příklad : Představte si, ţe váš pes při markingu vyrazí bez povelu pro aport a vy reagujete okamţitě ostrým a zlým hlasovým povelem „NE“. Pes nepokračuje v chybném chování a vrátí se k vám – toto je negativní působení. Pokud však pes běţí dále, nereaguje na váš povel a uchopí dummy, zatímco vy běţíte za ním a snaţíte se jej chytit, potom jej potrestáte za chybné chování. Toto je však jiţ bohuţel opoţděné a pes si trest jiţ nespojí s tím, ţe vyrazil bez povelu, ale spíše s tím přinášením dummy a takto vzniklé spojení je špatné. Tresty tedy nejsou vhodným prostředkem při výcviku psa. Správné načasování - Timing Při výcviku je nesmírně důleţité, aby cvičitel pouţil pozitivní posilování nebo negativní působení v tom správném okamţiku. Jen tak můţe pes pochopit, které jeho jednání je správné a které špatné. Naše pozitivní posilování nebo negativní působení na psa musí nastat právě v tom okamţiku, kdy jedná správně nebo špatně – max. 1 aţ 2 sekundy poté. Špatně zvolený okamţik našeho působení na psa nemá ţádný nebo spíše negativní účinek. Špatné načasování našeho působení psa pouze poplete. Chyby s opožděným pozitivním posilováním
V praxi můţeme často pozorovat následující situaci : Vůdce chce při Markingu přimět psa ke korektnímu uchopení aportu. Pokaţdé kdyţ pes aport korektně uchopí, vůdce jej za to chválí, ale aţ v době, kdyţ mu pes tento aport přinese. Co je na tom špatného ? To pozitivní působení musí přijít okamţitě po korektním uchopení. Pes byl ale v té době vzdálen od vůdce mnoho metrů. Neţ s aportem přiběhne k vůdci, ukazuje další chování – běţí zpět k vůdci, nese aport a předá jej vůdci. Uběhne mnoho sekund neţ je za správné uchopení pochválen. Positivní posilování přišlo v tomto případě příliš pozdě. Pes si proto nespojí tuto pochvalu s korektním uchopením aportu. Co teď ? Posilování krmivem nebo hlazením není moţné. Musíme tedy proto hledat jiné moţnosti jak můţeme psa pochválit na větší vzdálenost. Chyby s předčasným pozitivním posilováním Nejen opoţděné, ale i předčasné positivní posilování je problém a můţe mít rovněţ negativní důsledky. Představte si, ţe jste dali svému psovi povel „Ke mně“. Pes přiběhne k vám aţ na 10 metrů a pak zůstane stát. Vy se jej pak snaţíte „podplatit“ tím, ţe před sebe hodíte aport. Načeţ pes k vám přijde a uchopí aport. Co se vlastně stalo ? Co jste posílili ? Váš pes se naučil, ţe kdyţ dostane povel Ke mně, přiběhne a zůstane stát asi 10metrů od vás, za coţ se mu dostane odměny – dostane totiţ svou oblíbenou kořist – dummy. Lepší by bylo v okamţiku kdy se pes zastaví dát mu najevo, ţe jeho chování není v pořádku a měli bychom počkat dokud pes nepřijde aţ k vám a teprve potom jej odměnit tím, ţe mu hodíme jeho odměnu – dummy. Tak by byl Timing v pořádku a dosáhlo by se ţádoucího účinku. Tak by jste positivně posílili to chování psa, které jste posílit chtěli. Důleţité Pouţijeme-li jako primární pozitivní posilování krmivo, potom musíme myslet na to, aby granule nebyly příliš veliké. Pes se nesmí kousáním příliš dlouho zabývat. Kousky mají být pouze tak velké, případně malé, aby právě postačovali k získání pozornosti psa. Důleţitost nebo velikost úkolu nemá vliv na velikost objemu odměny. Velikost pozitivního posilování nemá vliv na úspěch.
Primární posilování Krmivo a hlazení jsou tzv. primární posilování. Tyto prostředky potvrzení správnosti svého chování zná štěně jiţ od narození – od své matky. Kondiční pozitivní posilování a negativní působení Pokud pes v okamţiku, kdy jej chceme za něco pochválit není v naší blízkosti, nemůţeme tyto formy primárního posilování pouţít. V takovém případě musíme pouţít akustické signály nebo předměty - např. slovní pochvala, aport jako odměna nebo jako negativní působení slovní pokárání či hození řetízku po psu. Např. slovní pochvalu „hodný“, „hodná“, „tak je to správně“ spojujeme s podáním krmiva nebo hlazením tak dlouho, aţ si toto pes spojí dohromady. Jako positivní působení označujeme vše, co přispívá k opakování ţádoucího chování psa. Podle typu úkolu a naturelu psa působí některé pozitivní posilování v daném případě více a jiné méně.
Negativní působení na psa funguje na stejném principu. Nejčastějším negativním působením jsou slovní signály „Ne“ nebo „Fuj“. Před začátkem vlastního výcviku musíme jiţ mít tyto varianty pozitivního posilování nebo negativního působení zavedeny do praxe. Pokud ještě nejsou zavedeny do praxe, musíme dbát na to, abychom je nepouţívali nepromyšleně - „jednoduše jen tak“, neboť by rychle ztratily na účinnosti a všechna námaha by byla zbytečná. S vyuţitím pozitivního posilování a negativního působení máme dobrou moţnost komunikovat se psem i na dálku. Uţ samotná moţnost dát mu na dálku na vědomí, ţe „toto je správně“, nebo „toto je špatně“ je pro psa plně dostačující. Toto pozitivní posilování nebo negativní působení na dálku je samo o sobě dost silné a proto jiţ po něm nemusí následovat primární posilování nebo přímé negativní působení. Pozitivní posilování při výcviku Při výcviku se nesmíme snaţit před chybami zavírat oči, ale musíme vše připravit tak, aby pes neměl příleţitost chovat se špatně. S naším postojem typu - „tak holt to zkusím ještě jednou“, skutečně nemůţeme smysluplně cvičit. Pouze pokud jsme si jisti, ţe pes můţe úkol zvládnout, můţeme jej správně posilovat a udrţet tak jeho motivaci a radost z práce. Kdy posilujeme správné chování ? Jiţ na začátku tréninku můţeme posilovat ţádoucí chování psa. Ale pozor : Neposilujte mylně tzv. „Nic nedělání“. Chcete-li například učit svého psa Sedni, nechte jej nejprve vedle vás stát. Potom mu dejte povel „Sedni“ a pak mu dáme nějakou laskominu před nos – str. 97. Jakmile začne psovi záď klesat, můţeme mu tuto laskominu dát a tím jej pozitivně posílit. Jakmile pes pochopí, není jiţ potřeba posilovat pouze tuto ţádoucí ţádoucího chování, ale celý komplex ţádoucího chování – celé sednutí, nejen klesání zádi. Vzdejte se posilování v průběhu výkonu ţádoucího chování, dejte psovi na vědomí, ţe teprve aţ celé jeho chování je správné.
Důleţité Chování psa, které se jiţ opakuje, je moţno pozitivním posilováním zintenzivnit - zrychlit. Avšak positivním posilováním nemůţeme změnit chování psa, které je špatné. Častost pouţívání pozitivního posilování V průběhu stádia učení je nezbytné psa pozitivně posilovat po kaţdém správném chování. Kdyţ se pes jiţ správnému chování naučil, můţeme postupně od positivního posilování upouštět. Trvalé positivní posuzování jiţ není nezbyté. Nejlépe je, kdyţ ve fázi cvičení a upevňování ţádoucího chování, postupně od positivního posilování upouštíme. Další pochvaly jsou jiţ nahodilé a mohou být různé. Proměnné posilování je daleko účinnější neţ stálé a stejné. Pes si totiţ na posilování velmi rychle zvykne a toto pak ztrácí svou účinnost. Pokud se psovi potom pozitivního posilování nedostane, je frustrován a upouští od ţádoucího chování. Toto se při proměnlivém a nahodilém posilování nemůţe stát. Pes potom stále doufá, ţe za správné chování bude odměněn a snaţí se své chování stále zlepšovat. Čím je fáze
variabilního posilování delší, tím je účinnější udrţení ţádoucího chování. Později můţeme přejít k tomu, ţe pozitivně posilujeme pouze perfektní výkony. Kdyţ uţ má pes ţádoucí chování naučeno, tak vše jiţ běţí samo sebou a positivní posilování pouţijeme pouze příleţitostně. Důleţité Při tréninku je důleţité, pouţívat různé typy pozitivního posilování (potrava, hra, kořist, pochvala atd.). Měňte způsob posilování Práce s posilováním funguje nejlépe, kdyţ pes nemá předem tušení jakým způsobem bude pozitivně posilován. Tyto momenty překvapení činí cvičení zajímavějším a dosahuje se tak větší pozornost psa. Nutnost střídat pozitivní posilování i negativní působení během tréninku ale klade vyšší nároky na práci vůdce. Ten musí být během jedné tréninkové jednotky velmi flexibilní, aby mohl reagovat na všechny akce a projevy svého psa.
TAJEMSTVÍ DOBRÉHO VÝCVIKU Trénink se systémem je polovinou úspěchu Nejprve vše důkladně promyslete. Před vlastním cvičením je rozhodně nejlepší si vše předem promyslet, i kdyţ to zabere určitý čas. Pro psa i pro dobrý výsledek cvičení je mnohem lepší desetiminutový promyšlený trénink neţ hodiny bezmyšlenkovitého házení aportů. Jen promyšlený trénink je základem postupu v ţádaném směru. Zavrhněte taková cvičení s dummy, ve kterých zkoušíte neplánovitě nejrůznější úkoly. Zejména mladí psi jsou často tímto způsobem zmateni a přetěţováni, coţ má za následek ztrátu nejen chuti, ale rychlosti. Při cvičení prokazujte svou kreativitu – tvůrčí myšlení. Jen na vás záleţí zda dáte psovi tu nejlepší šanci k pochopení a k učení. Jen vy nejlépe víte jak mu nové informace nejlépe předat. Pes můţe dát k dispozici pouze svoje schopnosti, vaším úkolem je vést tyto jeho schopnosti správným směrem. Neexistuje ţádný patentovaný recept, ţádný jedině správný postup výcviku. Ne kaţdá metoda funguje u kaţdého psa stejně dobře. Vaším úkolem je najít ten správný postup, to je ten, který vašemu psovi nejlépe vyhovuje. Buďte kreativní, ale nedělejte nic o čem nejste přesvědčeni, ţe je to správné. Učení souvisí s důvěrou a pes velmi snadno vycítí, ţe pouţíváte metodu o jejíţ správnosti nejste sami přesvědčeni. I při pouţití stejných metod můţe být cvičení v podání jednoho cvičitele nudné, frustrující a nepříjemné a v podání jiného zase veselé, příjemné a úspěšné.
V úspěšnosti pouţité metody spočívá rozdíl mezi dobrým a špatným cvičitelem. Fáze výcviku – učení – procvičování a upevňování Učení
Prostřednictvím pozitivního posilování se pes učí na povel cvičitele vykonat ţádanou činnost. Pozitivním posilováním ukazujeme psovi co je ona ţádoucí činnost. Pozitivně jej tedy posilujeme ve fázi učení permanentně, tedy během celé této fáze učení. Ţádoucí činnost psa poţadujeme prostřednictvím sluchových nebo vizuálních povelů. V této fázi výcviku se snaţíme zabránit všem rušivým momentům. Pes se učí spojovat povel se ţádoucí činností. Vůdce určuje jak má ta ţádoucí činnost vypadat. Procvičování Ţádoucí činnost je vyvolávána v nejrůznějších situacích a tím je procvičována. V této fázi vůdce nepravidelně pouţívá pozitivní posilování. Posilování pouţijeme jen tehdy, kdyţ pes provede ţádanou činnost optimálně, např. byl optimálně rychlý nebo se vracel zpět tak rychle jak jen moţno. Tak se zvyšuje kvalita provedení cviku. Upevňování Ţádoucí chování psa je upevňováno, zde se pes učí, aby podal optimální výkon i v situacích, kdy je zvnějšku rušen, v tzv. konfliktních situacích. Rušivými momenty můţe být jiný pes, pach zvěře, hození dalšího aportu, výstřel a u psů třeba i přítomnost háravé feny. V této fázi výcviku je pozitivní posilování výlučně variabilní a psu se jej dostane pouze v případě podání mimořádného výkonu. Pes se tak učí podat ţádaný výkon za všech okolností. Tréninkový plán Rozloţení úkolů Mezi začátkem učení a jeho konečným cílem leţí mnoho malých dílčích cílů. Kaţdý úkol je moţno rozloţit na nejrůznější dílčí kroky – tréninkové jednotky. Jeden dílčí úkol se řadí za druhý jako perly na šňůrku. Pouze v případě, ţe všechny perly jsou perfektní je dokonalý i celý perlový náhrdelník. Stejné je to s výcvikem psů. Pouze pes, který korektně zvládne všechny dílčí úkoly můţe předvést celkově perfektní výkon. Systematickým postupem a pravidelným tréninkem můţeme dosáhnout vytčených cílů. Cvičení psa je tedy nepřetrţitý proces. Kaţdý jednotlivý krok musí být nacvičen samostatně, dokud jej pes nezvládne. Kolik jednotlivých kroků při výcviku musíme nacvičit závisí na naturelu psa. Kaţdý pes je samostatná, nezaměnitelná osobnost. Neexistuje ţádné patentované řešení – cvičitel se musí přizpůsobit psovi, jeho vlohám a z toho vyplývajícím výhodám i problémům. Pes, který je spíše citlivý a opatrný potřebuje jinou výstavbu výcviku neţ sebejistý a dominantní drak. Jednotlivé kroky při výcviku jednoduchého Markingu 1) 2) 3) 4) 5) 6)
Sedět v klidu Přesně pozorovat dění Zapamatovat si místo dopadu dummy Vyrazit aţ na povel Rychle běţet Hledat a najít dummy
7) Dummy uchopit 8) Dummy správně drţet a nést 9) S dummy se rychle vrátit k vůdci 10) Dummy korektně odevzdat do ruky vůdce. Zvládání problémů Obecně platí, ţe pokud má pes problémy v nějakém okruhu cviků, musí cvičitel tento okruh rozloţit na jednotlivé dílčí kroky, aby tak pes vše snáze pochopil. Je lépe vrátit se o pár kroků zpět a snaţit se rozloţit problém do dalších dílčích cílů - do menších kroků. Příklad : Cvičíte Marking, pes pracuje perfektně, ale nechává aport vţdy dva metry před vámi padnout na zem. Jak na to zareagovat. Marking je perfektní, za to by si pes zaslouţil pochvalu, ale odevzdání není pochvaly hodno. Obojí najednou nejde opravovat. Musíme opravit pouze odevzdání. Musíme tedy korigovat rychlé přivolání a korektní odevzdání. Kdyţ toto opravíme, můţeme být spokojení s celým přinášením. Dbáme však na to, abychom stále podrobnějším dělení psa nezačali nudit. Pes musí mít stále pocit, ţe pokud mu dáme moţnost s námi pracovat, je to pro něj vţdy napínavé a vzrušující. Silné a slabé stránky psa Abychom mohly postup výcviku psa správně strukturalizovat, musíme znát jeho silné i slabé stránky. Pozorujte a přesně analyzujte svého psa. Jeden má špatný marking, jiný má potíţe se vstupem do vody, další nerad hledá v trní nebo v kopřivách, atd… Silné i slabé stránky má kaţdý pes, i ten nejlepší ! Pouze v případě, ţe známe slabé stránky svého psa, můţeme na tom něco cíleným tréninkem změnit. Pamatujme však na to, ţe kaţdá ţivá bytost má někde svou mez, přes kterou jiţ nemůţe dál nebo výš. Ne kaţdý pes je schopen stát se pracovně špičkovým psem. Aţ poznáte slabé stránky svého psa, nebuďte k němu nespravedliví a respektujte jeho přirozené výkonnostní hranice. Rovněţ kaţdý cvičitel má nejen své slabé i silné stránky, ale i své přirozené výkonnostní hranice. Tyto ukázky z knihy paní Volské by nás měli přesvědčit o tom, ţe je netřeba se vědeckých poznatků bát. Stejným způsobem je popsán celý výcvik aţ po ty skutečně špičkové výkony.
Věříme, ţe toto je dobrý základ pro práci RETRIEVER SPORTU CZ. Nezbytnou podmínkou pro dosaţení těch nejlepších výsledků je spolupráce v teamu. K této spolupráci vás srdečně zveme a věříme, ţe tak dosáhneme zlepšení kvality i vašeho souţití s retrieverem.
