Zelené památky. Možnosti snižování energetické náročnosti památkově cenných staveb

Zelené památky

Možnosti snižování energetické náročnosti památkově cenných staveb

Zelené památky jsou památkově cenné stavby (chráněné i nechráněné), které byly obnoveny s ohledem na šetrnost ke zdrojům energie a jejichž památková hodnota nebyla touto úpravou ohrožena, naopak lze říct, že dala stavbě perspektivu budoucí existence a je příkladem kvalitní architektury. Publikace Zelené památky představuje šestnáct příkladů staveb z České republiky a Rakouska, doplněných komentáři architektů a odborníků na památkovou péči a na energetickou náročnost budov. Čtyři odborné příspěvky na téma snižování energetické náročnosti u památkově cenných staveb spolu s prezentovanými stavbami vytvářejí mozaiku zachycující současný postoj české odborné veřejnosti k tomuto tématu. Publikace by měla zaujmout jak odborníky, tak širokou veřejnost a měla by podporovat vznik dalších zelených památek. Výběr příkladů spojuje zájem o životní prostředí v širším slova smyslu: čistota vzduchu, vody a země, podpora obnovitelných zdrojů energie a udržitelné užívání těch primárních, ale také krásné a podnětné prostředí pro život.

Green landmarks are historicly valuable buildings (listed as protected heritage or unlisted) that have been renovated to become more energy efficient. In the process of renovation the buildings were not harmed, on the contrary, they have been adapted for contemporary use and have been given a perspective for future existence. This book presents sixteen case studies from the Czech Republic and Austria complemented by texts writen by architects and experts in historic preservation and energy efficiency. Commented case studies together with four expert´s reports reflect the current state in the process of „greening“ historic buildings and the related debate in the Czech Republic. The book is meant for both experts in various fields and the general public and should support the idea of green landmarks. The case studies, that have been selected for this publication, value the environment in a wider sense: they aim for clean air, water, soil, renewable sources of energy and considerate managment of primary energy sources, but also for a beautiful and inspiring environment for life.

Grüne Denkmäler sind historisch wertvolle Gebäude (die nicht unbedingt unter Denkmalschutz stehen müssen), die mit Rücksicht auf Energieverbrauch renoviert wurden und deren denkmalerische Bedeutung dabei nicht gefährdet war. Man kann sogar sagen, dass die Gebäude eine Zukunftsperspektive erhalten haben und zu einem Beispiel für hochwertige Architektur wurden. Die Veröffentlichung „Grüne Denkmäler“ präsentiert sechszehn Beispiele aus Tschechien und Österreich, die durch Kommentare von Architekten und Experten für Denkmalschutz und Energieverbrauch von Gebäuden ergänzt werden. Vier Fachbeiträge zum Thema der Senkung des Energieverbrauchs bei denkmalerisch wertvollen Gebäuden bilden gemeinsam mit den präsentierten Gebäuden ein Mosaik, das die zeitgenössische Haltung der tschechischen Expertenöffentlichkeit zu diesem Thema zusammenfasst. Die Publikation ist sowohl für Experten, als auch die breite Öffentlichkeit gedacht und sollte die Entstehung weiterer Grüner Denkmäler fördern. Die Auswahl an Beispielen ist selbst ein Portrait des Interesses an Umweltschutz in breiteren Sinne: Luft-, Wasser- und Erdqualität, Unterstützung von erneuerbarer Energie und nachhaltiger Einsatz von Primärenergie, aber auch ein wunderschönes und inspirierendes Lebensumfeld.

Slavonická renesanční, o.p.s.

Obsah Úvodní slovo

5

Ekologická architektura – rekonstrukce památek Dipl. Ing. M. Arch. Georg W. Reinberg Energetické úspory a architektonické dědictví Ing. arch. Miloš Solař Tepelná ochrana budov a památky Ing. Jiří Šála, CSc. Snižování energetické náročnosti památkově cenných staveb Ing. Karel Srdečný

6 8 10 12

01 02 03 04

Spolkový dům, Slavonice Fakulta informačních technologií VUT v Brně Národní divadlo, Praha Krajské kulturní a vzdělávací centrum, Zlín

14 24 32 38

05 06 07 08

Činžovní Činžovní Činžovní Činžovní

46 54 60 66

09 10 11 12

Rodinný dvojdům, Praha–Vokovice Paličkova vila, Praha–Baba Vila v Kunicích u Říčan, Praha–východ Vila Ke Klimentce, Praha–Smíchov

13 14 15 16

domy na Janáčkově nábřeží, Praha dům U Průhonu, Praha dům na Maria Treu Gasse, Vídeň dům na Wollzeile, Vídeň

Venkovské stavení, Šatov Oranžerie Břevnovského kláštera, Praha Barokní sýpka, Kašperské Hory Barokní fara, Kosmonosy

72 80 88 96 102 108 116 122

Projekt Zelené památky koncipovala a vede Slavonická renesanční, o.p.s. Realizaci projektu finančně podpořil Státní fond životního prostředí ČR. Tématem projektu jsou možnosti snižování energetické náročnosti památkově cenných budov. Zelené památky nabízejí prostor pro setkání různých úhlů pohledu odborných a zájmových skupin. Otevírají prostor pro diskusi o filosofii ochrany kulturního dědictví a jeho začlenění do soudobého života, o hledání společné cesty památkové péče, současného stavebnictví, architektury a moderních technologií. Zelené památky v této knize, ale i prostřednictvím odborných seminářů a na svých webových stránkách, přinášejí příklady úprav památkově cenných budov, u nichž se různými postupy podařilo snížit spotřebu energie nebo využít obnovitelné zdroje. www.zelenepamatky.cz Slavonická renesanční, obecně prospěšná společnost, vznikla v roce 2006 vedle zavedeného občanského sdružení. Má bohaté zkušenosti s environmentálním vzděláváním a aktivitami v oblasti udržitelného rozvoje. V duchu Zelených památek a ve spolupráci s kanceláří Opočenský Valouch Architekti připravuje úpravu bývalého německého Spolkového domu v městské památkové rezervaci renesančních Slavonic na nízkoenergetickou stavbu. Vznikne zde vzdělávací a kulturní centrum Zdroj. www.zdrojslavonice.cz Státní fond životního prostředí ČR od roku 1992 přispívá zásadním způsobem na investice do ochrany a zlepšování životního prostředí. Spolufinancuje především projekty na ochranu vod, zlepšování kvality ovzduší, využití obnovitelných zdrojů energie, nakládání s odpady, ochranu přírody a krajiny a environmentální vzdělávání. www.sfzp.cz

Kombinováním menších úprav je snazší najít dostupné a efektivní řešení. Kde nejsou možné stavební úpravy, můžeme využít technologie. Většinou je vhodné obojí kombinovat. Velkým tématem při obnově historických staveb jsou okna.

Tepelný odpor historických oken lze výrazně zvýšit jejich opravou. Náklady na energie se zásadně sníží rekonstrukcí vytápění a instalací kvalitního systému měření a regulace. Pouze užívaná památka má budoucnost.

Hlavní je pro nás kvalita života, nejen úspora energií. Staré budovy musíme renovovat, jinak je nebudeme schopni vytopit. Snaha o úsporu energií je často nesmyslně redukována na zateplení a výměnu oken.

Při plánování obnovy jsou rozhodující úvahy o budoucím využití objektu. Energetický audit by měl být základní podmínkou investic do úspor energie. Je rozdíl upravovat historickou budovu na kanceláře, anebo na byty.

Slavonická renesanční, o.p.s. a Státní fond životního prostředí ČR, 2011 cc BY-NC-ND 2010. Materiály je možné kopírovat, distribuovat a prezentovat veřejnosti. Vždy uveďte zdroj, neužívejte materiál ani jeho části komerčně a materiály nepozměňujte.

ISBN 978-80-904577-2-0 (Státní fond životního prostředí ČR) ISBN 978-80-904868-0-5 (Slavonická renesanční, o.p.s.)

Zelené památky

Možnosti snižování energetické náročnosti památkově cenných staveb

Poděkování Tým projektu Zelené památky děkuje všem, kteří se tak či onak podíleli na vzniku knihy Zelené památky – ať už radou, doporučením či připomínkou. Především to jsou Ing. Eva Dibuszová, Ph.D., PhDr. Marie Klimešová, Ph.D., Ing. Vladimír Kopřiva, Ing. arch. Věra Kučová, Mgr. Petr Pavelec, Ing. Irena Plocková, Ing. arch. Petr Suske, Ing. Martin Svoboda, prof. Ing. Jan Tywoniak, CSc. Za podporu a spolupráci děkujeme také Státnímu fondu životního prostředí a Národnímu památkovému ústavu.

4

Úvodní slovo Kniha, kterou držíte v ruce, je završením více než roční práce na projektu Zelené památky. Shromáždili jsme a zdokumentovali příklady staveb nejlépe ilustrující odpovědi na otázky, které jsme si kladli na počátku, ale i v průběhu projektu: Je možné snížit energetickou náročnost památkově cenné stavby, a neohrozit přitom její kulturní a historickou hodnotu? Jak toho dosáhnout? Existují příklady takových staveb u nás? Je to správný přístup a je to vůbec potřeba? Shromážděné příklady z České republiky a Rakouska ukazují, že to možné je. Dosáhnout toho lze různými způsoby, už i proto, že každá památkově cenná stavba je jedinečná. Nenabízíme proto přesný návod jak postupovat. Shromážděné příklady ukazují, jaké kroky ve vybraných případech učinil architekt, projektant či vlastník stavby. Komentáře odborníků na památkovou péči a energetickou náročnost budov přidávají další názor na konkrétní obnovu i téma obecně a mohou se různit. Kniha Zelené památky by především měla podporovat myšlenku, že péče o kulturní dědictví a o životní prostředí mohou jít ruku v ruce. Pohledem do obsahu knihy zjistíte totéž, co my hledáním v terénu: příkladů je málo. Ještě méně jich je dobře zdokumentovaných. Vybírali jsme realizace a projekty, které podle našeho názoru především splňují kritérium kvalitní architektury. V úvodní části publikace naleznete příspěvky odborníků z různých oborů. Spolu s prezentovanými stavbami vytvářejí mozaiku snad alespoň částečně zachycující současný postoj české odborné veřejnosti k tématu snižování energetické náročnosti památkově cenných staveb. Proč tedy obnovovat staré domy a proč „zeleně“? Udržovat existující stavby je šetrné k financím i ke zdrojům energie, jsou-li navíc památkově cenné (ať už chráněné, nebo ne), prospívá to krásnému a zdravému životnímu prostředí. Provozní náklady neustále rostou a bez zodpovědného přístupu a hledaní úspor hrozí, že pro investory bude ekonomicky výhodnější stavět nové objekty s nízkými provozními náklady a památky budou nevyužívané chátrat.

5

Kromě oficiálně uznaných památek existuje řada historických staveb, které lze považovat za cenné v obecném slova smyslu nebo z hlediska určitého názoru skupiny obyvatel. Nelze je jednoduše popsat, určit, nejsou chráněny zákonem, a patří proto mezi nejohroženější. Způsob jejich správy závisí pouze na kultivovanosti vlastníka, případně stavebního úřadu. Stavby, které postavily předchozí generace, ať už kulturní památky nebo „obyčejné domy“, školy, nádraží, továrny či obecní úřady, přitom vytvářejí ráz města, obcí i krajiny České republiky. Exempla trahunt – příklady táhnou. V průběhu projektu jsme se setkali s desítkami architektů, památkářů, technologů a vlastníků objektů. I přes rozdílné úhly pohledu se všichni shodují, že je důležité, aby zelené památky vznikaly, aby je stát podporoval a aby tyto příklady byly dokumentovány, zveřejňovány a oceňovány. Ing. arch. Mahulena Svobodová a Mgr. Barbora Petrová, Zelené památky

Budovat moderní domy bez zatěžování životního prostředí je mnohem snazší v případě rekonstrukcí stávajících staveb než při výstavbě nových domů. Nemusí být znovu vynaložena tzv. šedá energie (veškerá energie spotřebovaná přímo či nepřímo při stavbě domu), potřebná infrastruktura již existuje a také použité stavební materiály jsou, přinejmenším u starých staveb, zpravidla ekologičtější než ty nové. Také potenciál k úsporám energie je u rekonstrukcí výrazně vyšší než u novostaveb, pro které platí relativně přísné stavební předpisy snižující možnosti dalších úspor. Naopak u staré zástavby jsou vzhledem k její vysoké energetické náročnosti takové úspory technicky i finančně snadno realizovatelné.

Ekologická architektura – rekonstrukce památek Dipl. Ing. M. Arch. Georg W. Reinberg Architekturbüro Reinberg

Přesto všechno stojí projekty udržitelných staveb v oblasti rekonstrukcí ve stínu výstavby nové. Energeticky úsporné, a tím i ekologické rekonstrukce se staly tématem mnohem později než takové novostavby. Proč tomu tak je? A proč to platí zejména v oblasti památkově chráněných staveb? Například v Rakousku, kde dnes stojí velké množství nových pasivních domů, najdeme jen velmi málo pasivních domů, které by vznikly rekonstrukcí již existujícího domu, a vůbec žádný mezi památkově chráněnými objekty (u nichž při přestavbě není vyžadován energetický průkaz). Samozřejmě má smysl zachovávat jednotlivé památky přesně tak, jak byly původně postaveny. Podávají svědectví o době minulé, které by mělo zůstat zachováno v nezkreslené podobě. Ani pro památkově cenné stavby se ale nenabízí pouze tato cesta. Právě historicky cenný stavební fond lze nejlépe zachovat, najde-li se pro něj soudobé využití a stane-li se součástí kulturního života. Získá tak perspektivu budoucí existence. I když změny byly daleko pomalejší než dnes, nebylo tradiční stavění neměnné, stále hledalo možnosti zlepšení. Také historické stavby byly svého času odrazem světa své doby, nejmodernější techniky, odrazem starostí, přání a nadějí tehdejších lidí. Jsou svědky historických zkušeností a vyhlídek své doby. V rozporu s tímto faktem dnes ve staré zástavbě postupujeme příliš opatrně a bojácně a snažíme se skrýt projevy dnešní doby. Zásah má být maskován, případně je minulost předstírána a staví se tak, aby vše vypadalo jako staré. (Ještě nedávno bylo v centru Vídně zakázáno, aby nové vypadalo jako nové, a vikýře, které sem historicky nepatří, se staly symbolem “citlivé rekonstrukce“.) Důvod, proč často postupujeme přehnaně opatrně, čistě přizpůsobivě anebo raději neděláme nic, souvisí s hluboce narušenou sebedůvěrou. Společnost, která nepřináší jasnou perspektivu budoucnosti, která nezachází dobře s životním prostředím, málo sází na technologie udržitelného rozvoje a svým potomkům nenabízí zrovna příznivé vyhlídky, se před budoucími generacemi musí skutečně stydět. Je potom pochopitelné, že taková společnost má potíže se stavebně projevit a raději se skrývá například za formální napodobování starého.

6

Historici umění se po desetiletí při restaurování snažili odkrýt ty nejstarší vrstvy. Dnes mezi nimi panuje všeobecná shoda nehledat pouze to nejstarší, ale představit celou historii a proměny uměleckého předmětu nebo budovy. Vždyť právě z historie, kterou nám předměty a budovy představují, se můžeme učit a poznávat minulost. Dějiny však neskončily včerejškem, i my jsme součástí dějin. Pouze kulturní pesimisté odsuzují naši současnost a dnešní kulturu a chtějí ji v historickém kontextu zamlčet a skrýt. Tento kulturní pesimismus je zcela pochopitelný ve společnosti, která svoji budoucnost nechce vidět nebo ji vědomě ničí. My však máme alternativu, a to právě v oblasti ekologického přístupu. Nová ekologická architektura, která je udržitelná a zaměřená na budoucnost, se může sebevědomě postavit dějinám – minulosti i budoucnosti. Ekologická architektura není povrchní formalistickou odpovědí. Daleko spíše je stavebním projevem zásadních změn našeho pohledu na svět. Do architektury promítá naši technickou úroveň a současné formy soužití. Ekologická architektura je tak adekvátním výrazem dneška. Vědomě se vypořádává s budoucností i minulostí, a má tak lepší možnost najít své místo i architektonický výraz než architektura povrchní a formalistická. Z tohoto hlediska má – jakkoliv může představovat radikální rozchod s výrazovými prostředky starých staveb – daleko větší oprávnění zasahovat do starých staveb než jakákoliv jiná architektura. To ovšem vyžaduje, abychom architekturu nahlíželi v historických souvislostech a dbali o odpovědné a poučené vypořádání s historickým fondem. Vypořádání, které nezahrnuje jen stavebně technickou analýzu, ale žádá si porozumění podstatě stavby, její historii i „duchu místa“. Je to čistě analytický proces, který vyžaduje architektonické porozumění řeči kultury staré stavby. Díky němu pak můžeme příběh stavby doplnit naším vlastním pokračováním. Sebevědomý zásah spojený s pochopením pro budovu jí přináší změnu, doplnění a další vývoj.

7

Poznatky o spotřebě energie a ekologii mohou také vést ke zvážení nových strategií využití budovy. Budova určená pro bydlení vyžaduje kupříkladu daleko lépe izolovaný obvodový plášť než ta určená pro kanceláře, protože je tu méně vnitřních zdrojů tepla (mimo jiné je to dáno menším počtem uživatelů na m2), a potřeba větrání (a s ní spojené ztráty tepla) je menší. U památkově chráněných budov, kde zateplení není možné s ohledem na zachování vzhledu budovy a proporce místností, může být účelné zlepšit tepelné vlastnosti oken a instalovat větrání s rekuperací tepla. Při využití budovy pro kanceláře se takto lze přiblížit pasivnímu standardu. Vysoké tepelné ztráty z větrání je možné snížit až o 80 %. Naopak podkroví by v takovém případě bylo vhodné a ekologické využít pro bydlení ve standardu pasivního domu. Ekologická architektura, která navazuje na historický kontext a která má sílu obstát v budoucnosti, nejlépe pečuje o tradici. Tradici sebevědomě zasahovat do zástavby, vědomě vytvářet svědectví o naší době, věřit v lepší budoucnost. Stavění pro postfosilní éru má přiměřeně dbát o tradici: o tradici, která nehledí strnule zpět na dědictví předků, ale usiluje o pozitivní budoucnost. Pečovat o tradici neznamená uctívat popel, ale předávat jiskru.

Co to jsou zelené památky? Podle Wikipedie je zelená barva symbolem přírody, neboť většina rostlin má díky přítomnosti chlorofylu zelenou barvu. Z přírody bereme energii. Potřebujeme ji stále více. Energetickou spotřebu však nelze zvyšovat do nekonečna. Fosilní paliva budou v dohledné době vyčerpána. Drastické omezení dostupnosti energie by mohlo být koncem civilizace, na kterou jsme zvyklí. Získávání energie je navíc spojeno s rabováním přírodních zdrojů a znečišťováním životního prostředí. S energií je nezbytné začít velmi odpovědně hospodařit. Tento požadavek se týká i stavebnictví. Cesty jsou dvě: omezení spotřeby a zvyšování efektivity využití energií. Není správné problematiku zužovat pouze na zateplení a úsporu tepla. V úvahu je třeba brát i další energetické nároky, včetně provozní spotřeby, klimatizace, energie potřebné na výrobu a dopravu stavebních materiálů a jejich likvidaci po dožití.

Energetické úspory a architektonické dědictví Ing. arch. Miloš Solař Národní památkový ústav

Dříve se stavělo z místních materiálů. Dnes dovážíme suroviny často na dlouhé vzdálenosti. Naši předci opravovali a upravovali. Dnes nejčastěji měníme za nové. Dřevo, kámen, pálená a nepálená hlína, vápno a další tradiční materiály nepředstavují pro životní prostředí zátěž ani po svém dožití. Mnohé současné materiály ano. I když historické stavby obvykle nevyhoví aktuálním požadavkům na tepelně izolační vlastnosti, jsou obecně „zelenější“ než produkty současného stavebnictví. Stejně tak idea památkové péče spočívající v udržování a opravách je z hlediska energetické náročnosti k životnímu prostředí šetrnější než stavby chápané jako spotřební zboží. Snížení energetických nároků na vytápění budov představuje jednu z významných oblastí možných úspor. U nových staveb je proto správné vyžadovat splnění předepsaných tepelně izolačních vlastností. Ze stejných důvodů je vhodné usilovat o zlepšení také u starších staveb, kde je reálné dosáhnout toho přiměřenými prostředky a za přiměřenou cenu. Cenou je přitom myšlena nejen finanční stránka věci, ale – a to je v případě historických budov podstatné – také dopad na jejich podobu. Pokud rezignujeme na ochranu specifické podoby historických staveb, hrozí, že zničíme právě tu kvalitu, která je pro společnost významná. Názor české památkové péče vyjadřuje společné prohlášení České komory architektů, Národního památkového ústavu a Státního fondu životního prostředí z 18. května 2009. Citujme alespoň dvě základní myšlenky: „Architektonické dědictví je ohroženo chátráním a necitlivými přestavbami. Ohrožuje je ale také mechanické uplatňování požadavku přizpůsobovat historickou architekturu technickým standardům soudobé stavební produkce. Toto nebezpečí je aktuální i v případě snižování energetické náročnosti staveb. Zájem společnosti na úsporách energie je nesporný. Opatření, která k takovým úsporám směřují, jsou potřebná. V této souvislosti ale upozorňujeme, že nepřiměřené prostředky mohou vést v případě architektonického dědictví k jeho poškození.

8

Shodujeme se v názoru, že snižování energetické náročnosti staveb a zájem na ochraně architektonického dědictví lze alespoň v některých případech skloubit. To však vyžaduje, aby pro specifickou oblast architektonického dědictví byly podmínky ,ušity na míru’. Neměly by být podporovány úpravy, které jsou ze své podstaty konfliktní, a podpořena by naopak měla být ta opatření, kterými lze dosáhnout energetických úspor bez ohrožení kulturních hodnot. V oblasti architektonického dědictví je potřeba počítat i s malými kroky, individuálními návrhy, a hlavně s opravami dochovaných historických konstrukcí a prvků, mezi jinými i okenních rámů.“ Kulturních hodnot, o jejichž zachování bychom se měli u architektonického dědictví snažit, je více. Na prvním místě se patří připomenout originální hmotu, tedy hodnotu dochovaných historických oken, omítek, keramických obkladů, zdiva. Hodnotou je samozřejmě vzhled. V souvislosti s fasádami je vhodné zdůraznit, že hodnotné jsou nejenom fasády s plastickou výzdobou, ale i ty, jejichž architektonický výraz je založen na kvalitě povrchu. Připomeňme pohledové omítky, sgrafita, keramické obklady funkcionalistických staveb. Velký význam má autenticita, tedy věrohodnost, opravdovost, původnost, přesvědčivost. Polystyrénové římsy nalepené na fasádu patří do Disneylandu, nikoliv do seriózně chápané péče o zachování kulturního dědictví. A hodnotou je také souvislost okolního prostředí. Evropská charta architektonického dědictví z roku 1975 říká: „Po dlouhou dobu se chránily a restaurovaly nejvýznamnější památky, aniž by se dbalo na jejich prostředí. Ony však mohou ztratit velkou část svého charakteru, jestliže se toto prostředí změnilo. Kromě toho celky, i když jim chybí význačné stavby, mohou poskytovat kvalitu prostředí, která z nich činí rozmanitá a členitá umělecká díla. Jsou to také tyto celky, které je třeba chránit jako takové.“ To, co je v oblasti památkové péče možné a vhodné ve prospěch energetických úspor dělat, nejsou výměny historických oken, ale jejich repase a úpravy. Není to brutální balení do polystyrenu, ale hledání malých zlepšení, která pomohou, ale neuškodí. Včetně vnitřních izolací, které se s ohledem na nabídku nových materiálů a technologií zdají v této souvislosti perspektivní. Nadějné je uplatnění regulačních systémů. Obecně je prostředkem energetických úspor údržba. Dobře udržovaná stavba je energeticky úspornější než zavlhlá budova v havarijním stavu. Zdůraznění potřeby architektonického přístupu je obecné. Platí pro architektonické dědictví i novostavby. Architektura je komplexní disciplína. Architektonický přístup neznamená pouze výtvarně kvalitní ztvárnění, ale také řešení větrání, zajištění pohody vnitřního prostředí, organizaci prostor, hmot a využití do fungujícího, člověku příjemného, zdravého, krásného a podnětného prostředí.

9

Energetické náročnosti staveb se dlouho nevěnovala pozornost. Důsledkem uvědomění si blížící se krize a následné politické podpory úsporám je mechanicky chápané zateplování. K architektonickému dědictví, zejména k oknům, se přistupuje zcela bezohledně. Okna se navíc utěsňují, aniž by se řešil náhradní způsob větrání. Zavedený způsob zateplování exteriéru ničí vzhled staveb. S novými povrchovými úpravami tepelných izolantů je mnohdy spojena agresivní barevnost, pro niž se začíná vžívat označení vizuální znečištění. Možnost architektonicky polepšit panelové domy zůstává nevyužita. Výjimky potvrzují pravidlo. Výše naznačený, ne úplně šťastný, způsob aplikace je do značné míry způsoben nedostatkem informací a osvěty. To je potřeba změnit. Shrnutí dosavadních výsledků snahy o energetické úspory v oblasti architektonického dědictví, které byly navrženy či dokonce realizovány s ambicí nerezignovat na architekturu, je v této souvislosti velmi záslužné. Použitelných příkladů je u nás ovšem celkově velmi málo a těch, kterým nelze nic vytknout, ještě méně. Shrnutí tak do jisté míry připomíná ilustraci pořekadla, kde nic není, ani smrt nebere. Zkušenostmi se člověk učí. Význam shrnutí je v pobídce, abychom to zkusili také.

Většina projektantů se snaží ctít oprávněné požadavky památkové ochrany. Jejich přístup je však nutně odlišný od přístupu památkářů – už jenom proto, že musí sledovat také další požadavky kladené na stavby. Nutně zde vzniká prostor pro vzájemná nedorozumění, který je zároveň prostorem, v němž je možné hledat oboustranně přijatelná řešení. Roli katalyzátoru zde sehrává program Zelená úsporám (a od roku 2009 zčásti také program Nový Panel), které v našich podmínkách nebývale intenzivně podnítily úsilí nejširší veřejnosti o získání dotací na snižování energetické náročnosti obytných budov, včetně historických. S novou naléhavostí to otevřelo diskusi o technických a technologických možnostech, které v oblasti tepelné ochrany historických budov máme k dispozici, a zároveň o podmínkách jejich diferencovaného uplatnění podle úrovně památkové ochrany. Historické budovy – a památkově chráněné obzvlášť – vyžadují individuální přístup tak, aby umožnily plnohodnotný současný způsob užívání.

Tepelná ochrana budov a památky Ing. Jiří Šála, CSc. MODI

Tepelná ochrana historických budov není vhodná ani možná Takto kategorický přístup památkářů naštěstí není běžný, neboť ve svém důsledku vede k památkové ochraně budov až do jejich úplného zničení. Historické budovy totiž byly stavěny pro jiné podmínky užívání. Vnitřní prostředí bylo podstatně odlišné od současných zvyklostí – bylo podstatně chladnější a lidé byli v chladných obdobích i uvnitř budov velmi silně oblečeni, vytápělo se jen v některých místnostech, a to lokálně, větrání bylo naopak výrazně podpořeno silným odtahem lokálních topenišť a větší průvan snižoval riziko nadměrné vlhkosti prostředí. Naprosto běžně a bez povšimnutí památkářů se v rámci údržby mění způsob využití historických budov spolu se změnou technologií jejich vytápění a větrání, někdy i včetně těsnění oken a dveří. Důsledkem jsou tepelně vlhkostní poruchy, urychlené stárnutí nebo degradace materiálů a destrukce konstrukcí obálky budov, včetně navazujících styků s vnitřními konstrukcemi. V tomto případě nepomůže stále častější opakování oprav formou historicky shodných materiálových a konstrukčních replik řešení, neboť příčinou krátké životnosti nejsou jevy přirozeného stárnutí, ale uživatelské změny ve fyzikálním zatížení materiálů a konstrukcí v takovém rozsahu, že jsou příčinami závad. Základní podmínkou pro trvalé odstranění vad je zajištění souladu mezi stavebním řešením a provozními podmínkami, tj. zajištění nutných podmínek tepelné ochrany budovy. Nejlevnější a památkově nejpříznivější variantou je volba využití, která zajistí provoz co nejblíže původním provozním podmínkám, z dnešního pohledu dosti drsným. Toto památkově nejvhodnější užívání je však v praxi spíše výjimečné, obvyklejší bývá snaha o soudobý způsob užívání historických budov. Prevenci vad a poruch je pak možné zajistit stavebně technickými úpravami konstrukcí obálky budovy a/nebo průběžným řízením tepelně vlhkostních podmínek vnitřního prostředí vhodných pro budovu pomocí inteligentních technologií. U památkově chráněných budov obvykle musíme využívat obě cesty.

10

Energeticky výhodnější jsou stavebně technické úpravy konstrukcí obálky budovy v rozsahu, který umožňuje úroveň památkové ochrany. Obvykle nepřichází v úvahu vnější tepelná izolace velmi členitých uličních fasád. Spory se vedou o jednoduché dvorní fasády, okna a dveře, stropy nad nevytápěnými suterény či stěny a stropy k průjezdům. Jedná se o dvě úrovně diskusí – jestli je vůbec možné provést nějaká opatření, a pokud ano, tak v jaké dimenzi. Bez problémů bývá volné uložení tepelné izolace na podlahy nevytápěné půdy či obnova vzduchových izolací a hydroizolací u stěn pod terénem. Ponecháme-li některé konstrukce obálky budovy z památkových důvodů bez tepelné ochrany, pak je třeba znovu prověřit přilehlé prostory a pokud možno upravit jejich provozní využití tak, aby jejich tepelně vlhkostní podmínky nevedly k riziku vad a poruch neupravených památkově cenných konstrukcí. Po vyčerpání dostupných stavebně technologických a koncepčně provozních možností je možno využít technická zařízení na vytápění, na výměnu a úpravu vzduchu s možností individuálního řízení provozních podmínek v jednotlivých místnostech podle jejich aktuálních potřeb. Kombinací těchto opatření lze naplnit oprávněný základní požadavek tepelné ochrany budov dle ČSN 73 0540-2 Tepelná ochrana budov – Část 2: Požadavky: „Pro budovy památkově chráněné nebo stávající budovy uvnitř památkových rezervací podle zvláštního předpisu (zákon České národní rady č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči) … platí norma přiměřeně možnostem, nejméně však tak, aby nedocházelo k poruchám a vadám při užívání.“ Tento požadavek vychází z jednoduché zásady – vady a poruchy užívané budovy jsou neslučitelné s její památkovou ochranou. Samostatným případem jsou novostavby v prolukách uvnitř památkových rezervací, u kterých nic nebrání splnění plného rozsahu předpisů o nízké energetické náročnosti a tepelné ochraně budov. Vnější zateplení stěn je u historických budov vhodné nahradit vnitřním Výhodou uplatnění vnějšího zateplení stěn historických budov v rámci nově prováděných povrchových úprav je snížení vlhkostního a teplotně dilatačního namáhání původních konstrukcí, tedy zlepšení podmínek pro dlouhodobé zachování stavební podstaty historické budovy. Vnitřní zateplení obvodových stěn nelze doporučovat jako vhodnější řešení. Kromě možných obtíží s kondenzací pod vnitřním zateplením zůstává vždy zachován problém s uložením stropních trámů v masivnější kondenzační zóně obvodové stěny posunuté k původnímu vnitřnímu povrchu a tvorba plísní na navazujících konstrukcích podchlazených vnitřním zateplením. To lze řešit obtížným tepelně izolačním obložením všech ploch stropních trámů v obvodovém zdivu a provedením tepelně izolačních náběhů na navazující vnitřní stěny, příčky a strop (což se vizuálně projeví v interiéru). Bez těchto nutných úprav vede vnitřní zateplení téměř vždy k vadám a poruchám, často destrukčním. Při vnitřním zateplení se zvyšuje vliv tepelných vazeb v napojeních vnitřních konstrukcí tak výrazně, že se též trefně nazývají „tepelnými tunely“ (vnější zateplení naopak tento vliv potlačuje). 11

Dvojsklo se doporučuje uplatnit ve vnitřních křídlech špaletových oken Chybné doporučení, které zvýší orosování skla vnějšího křídla a následně urychlí degradaci povrchových úprav rámů a jejich destrukci. Správné je umístění dvojskla do vnějšího křídla. Z pohledového hlediska tato úprava nevadí díky distančním rámečkům dvojskla v barevnosti rámů.

Při rekonstrukci historických budov se setkáváme s požadavkem na snížení jejich energetické náročnosti. Majiteli budovy jde zejména o snížení nákladů na vytápění, tedy na provoz budovy. Dalším důvodem jsou požadavky stavebního zákona. Jiným důvodem mohou být požadavky dotačních programů, kromě programu Zelená úsporám třeba i Operačních programů Výzkum a vývoj pro inovace, Operační program Životní prostředí a dalších. Snaha o úsporu energií je často zcela nesmyslně redukována na zateplení a výměnu oken. Soustředit se jen na tato dvě opatření by bylo hloupé.

Snižování energetické náročnosti památkově cenných staveb Ing. Karel Srdečný, energetický auditor EkoWATT

Právní rámec V projektu rekonstrukce budovy je nutno mimo jiné dodržet požadavky normy pro tepelnou ochranu budov (ČSN 730540), která předepisuje jednak minimální požadavek na součinitel prostupu tepla jednotlivých konstrukcí (UN) a jednak požadavek na průměrný součinitel prostupu tepla (Uem,N) a další parametry. Dále je nutno splnit požadavky na energetickou náročnost budovy dle vyhlášky č. 148/2007 Sb. Bez toho by projekt neměl dostat stavební povolení. Výjimkou jsou památkově chráněné budovy. To znamená, že historicky cenná budova, která ale není kulturní památkou, musí požadavky vyhlášky splnit. Jinak je nutno zpracovat energetický audit, který prokáže, že splnění kritérií není z technických, ekonomických nebo environmentálních hledisek možné. Zateplování Každá budova má kromě obvodových stěn také střechu, resp. strop posledního podlaží. Zde je zateplení obvykle poměrně jednoduché, nenákladné a velmi efektivní. Naopak zateplení podlah nad sklepením nebo na terénu je často velmi nákladné a dělat ho jen kvůli úspoře energie se nevyplatí. V případě celkové rekonstrukce objektu je však žádoucí zvážit i tuto možnost. Mnoho budov má hladkou dvorní fasádu, kde případné vnější kontaktní zateplení vzhled budovy zásadně nezmění. Vzhledem k tomu, že zateplení se provádí v tloušťce 10 až 20 cm, je často velmi vhodné posunout okna blíže vnějšímu líci fasády, aby byla zachována hloubka ostění. Správně provedené zateplení může pomoci řešit například problém s vnitřní vlhkostí stěn, plesnivěním aj. Nevhodné zateplení naopak může konstrukci poškodit (hromadění vlhkosti v konstrukci a dřevěných prvcích). To platí zejména o vnitřním zateplení a zateplování šikmých střech (vestavba podkroví). Okna Zde se velmi výrazně projevuje konflikt mezi požadavkem na historickou autenticitu a požadavkem na úsporu energie, nákladů, snížení hluku a komfort. Jakákoliv repase původního okna nepřinese významnou energetickou úsporu (nanejvýš se sníží infiltrace venkovního vzduchu). V některých případech je přijatelným kompromisem osazení replik původních oken. Z tepelně technického hlediska je u kastlových nebo špaletových oken vhodné osadit izolační dvojsklo do vnějších rámů oken a jednoduché do rámů vnitřních. Památkáři často dávají přednost opačnému uspořádání. Rozdíl není zásadní.

12

Změna zdroje tepla Instalací moderního kotle dojde vždy k úspoře paliva, moderní kotle mají vyšší účinnost. Může ale dojít ke zvýšení nákladů – zejména při náhradě kotle na uhlí se těžko najde levnější palivo. Z hlediska úspor energie bývá nejefektivnější použití kondenzačního plynového kotle, který má vysokou účinnost. Jinou možností je použití tepelného čerpadla. Často je přitom nezbytné upravit i systém vytápění, protože tepelné čerpadlo dává do vytápěcího systému vodu o teplotě max. 55 °C, zatímco většina starších systémů byla navržena pro teplotu 90 °C (případně 70 °C). Tepelné čerpadlo je investičně náročné, proto je vždy nutno pečlivě zhodnotit ekonomiku investice. Z hlediska hodnocení energetické náročnosti budovy (dle zmíněné vyhlášky č. 148/2007) je tepelné čerpadlo výrazným zlepšením. A často je tou nejefektivnější cestou, jak splnit požadavky na energetickou náročnost. Příklad Památkově chráněná budova školy z roku 1904 s okny zhruba z roku 1970. Energetický auditor hledal možnosti úspor energie tak, aby budova splnila požadavek na zařazení minimálně do kategorie B v průkazu energetické náročnosti budovy. Tento požadavek vycházel z dotačního programu, nikoliv ze zákonné povinnosti (památky mají výjimku). Pro dosažení kategorie B nepostačí ani výměna oken a vnitřní zateplení. Použití tepelného čerpadla (místo stávajícího plynového kotle) posune budovu do kategorie B i v případě, že se žádné zateplení ani výměna oken neprovede. Replika původního okna s dvojsklem ve vnitřním křídle. Zcela nevhodně je použito dvojsklo s mezerou 1 cm, což snižuje tepelně i zvukově izolační schopnost okna.

Pozor, optimální šířka mezery mezi skly je 1,6 cm (u skel plněných vzduchem) – cena je přitom stejná jako u dvojskla s užší mezerou, které ovšem izoluje hůř. Ve srovnání s běžnými Eurookny pak takové okno izoluje až dvakrát lépe, výrazně lepší jsou i jeho akustické parametry. Vytápění, vzduchotechnika, regulace V systémech větrání a vytápění budovy lze najít nezanedbatelný potenciál úspor, investiční náklady jsou obvykle malé a návratnost se počítá na měsíce. Jde zejména o úpravy regulace, které zabrání zbytečnému větrání a vytápění v době, kdy to není potřeba. Nejjednodušším řešením je instalace termostatických ventilů, případně spínání větrání pomocí čidel koncentrace CO2. Jiným velmi efektivním řešením (u nebytových budov) je například vypínání cirkulace teplé vody v noci a o víkendu. Důležité je, aby správce budovy uměl regulaci ovládat – zde jsou obvykle největší problémy. Vždy po zateplení nebo jiných úsporných opatřeních je nutno nově vyregulovat vytápěcí systém objektu, jinak bude docházet k přetápění a skutečná úspora tepla nebude ani zdaleka tak velká, jak projektant předpokládal. Velmi efektivním opatřením je instalace větracího systému s rekuperací tepla – kromě úspor tepla může vyřešit i problémy s vlhkostí. Instalace vzduchotechniky představuje poměrně velký zásah do budovy, nelze ji tedy použít všude.

13

Opatření v budově

Hodnocení pro Průkaz energetické náročnosti budovy (dle vyhl. 148/2007 Sb.)

Výchozí stav 208 kWh/m2/rok

E – nehospodárná

Výměna oken 192 kWh/m2/rok

E – nehospodárná

Výměna oken + vnitřní zateplení 124 kWh/m2/rok

C – vyhovující

Výchozí stav + tepelné čerpadlo 83 kWh/m2/rok

B – úsporná

Bývalý německý Spolkový dům ve starobylých Slavonicích na pomezí Čech, Moravy a Rakouska byl znehodnocen nedokončenou přestavbou na kino. Stojí v městské památkové rezervaci a je předmětem státní památkové péče. Koncept přestavby na společenské centrum Zdroj je od počátku založen na promyšleném funkčním energetickém modelu. Jako budoucí centrum environmentálního vzdělávání je pilotním příkladem projektu Zelené památky.

Základní informace Adresa: Na potoku 629, 378 81 Slavonice Stav: schválené stavební povolení, přidělená dotace, realizace plánována na rok 2012 Vlastník: Slavonická renesanční, o.p.s. Forma památkové ochrany: budova stojí na území Městské památkové rezervace Slavonice

Návrh

01 Spolkový dům Slavonice

14

Architekt: Ing. arch. Jiří Opočenský, Ing. arch. Štěpán Valouch (OV-A) Způsob využití: multifunkční dům (vzdělávací centrum, kavárna, sál) Stavebník: Slavonická renesanční, o.p.s. Spotřeba energie: nízkoenergetická stavba: měrná roční spotřeba energie na vytápění 48 kWh/m2/rok, odhadovaná měrná roční celková spotřeba energie 112,61 kWh/m2/rok

Výchozí stav Rok výstavby: 1932 Způsob využití: německý Spolkový dům, kino Spotřeba energie před úpravami: neznámá Charakteristika budovy před úpravami: Jednoduché obdélníkové řešení prostorného společenského sálu s jevištěm a nejnutnějším zázemím bylo následnými nekoncepčními úpravami a přístavky zcela rozvolněno. Původní zastavěná plocha domu z roku 1932 byla rozšířena o 60 % plochy stavbami nulové architektonické hodnoty. Po roce 1992 tu zůstala nefunkční hrubá stavba nedokončené přestavby na kino.

15

Foto a vizualizace: archiv atelieru OV-A

Komentář autora Příběh rekonstrukce V jedinečném historickém městě Slavonice navrhujeme přestavbu původního německého Spolkového domu na nízkoenergetické environmentální centrum. Nízkoenergetický standard byl požadavkem klienta. I přes obtížnost situace v městské památkové rezervaci jsme za použití moderních technologií docílili maximálně šetrného provozu. Dům byl postaven v roce 1932 na půdorysné stopě středověké hradby. V 80. letech 20. století byl učiněn pokus přestavět jej na kino. Kolem domu vznikla řada přístaveb, které jsou v havarijním stavu. V rámci přestavby, jež nikdy nebyla dokončena, byl zničen veškerý interiér sálu z 30. let. V návrhu jsou přístavby odstraněny. Forma nového stavebního objemu je lapidární, dům má pro místo typický, samozřejmý tvar. Přináší sem zklidnění a řadí se k velkým domům po obvodu starého města: například stodolám, šatlavě, sýpce, škole. Zároveň je kompaktní, odpovídá nárokům na nízkou spotřebu energií. Z vnější strany je obvodové zdivo ponecháno bez omítek, je odhalena jeho struktura z 30. let, dozdívky z 80. let a bourané části. Zdivo se stává čitelným dokladem událostí 20. století, obrazně novodobým sgrafitem. Pro scelení a ochranu je zdivo z vnější strany opatřeno difuzně otevřenou bílou malbou. S ohledem na vnější výraz domu a také nárazový program výukového centra je dům zateplen z vnitřní strany obvodové zdi. V rámci rekonstrukce jsme se snažili v co největší míře respektovat místo a jeho historii a využívat místní materiály. V domě se proto topí převážně dřevem a peletami, dřevěná okna jsou od místního výrobce.

16

Energetická a technická koncepce Cílem obnovy je vybudovat chytrý, šetrný a úsporný dům s didaktickou náplní. V maximální možné míře využíváme stavební postupy a technologie podporující využití obnovitelných zdrojů energie a umožňující nízkoenergetický provoz. V podkrovním technickém prostoru je akumulační nádoba, kterou ohřívají nezávislé zdroje tepla, z ní je zpětně zajištěn ohřev topné vody rozváděné po domě. Akumulační nádobu vytápí kombinovaný kotel na dřevo, pelety, doplňkově plyn, odpadní teplo se získává také z krbu v přízemí. Pod střešní krytinou jsou umístěny hadice, které v létě zajišťují teplou užitkovou vodu. Na půdě se nacházejí dále dvě vzduchotechnické rekuperační jednotky napojené na dva nezávislé okruhy – provoz sálu a provoz veřejné části s lobby. Konzultant technologického řešení prof. Ing. Jan Tywoniak, Csc., ze stavební fakulty ČVUT doporučil solární panely a fotovoltaické články umístěné na střeše domu. S jejich použitím s ohledem na střešní krajinu ale nesouhlasili pracovníci památkové péče. Uvažovali jsme o využití tepelných čerpadel, nicméně prof. Tywoniak byl proti. Tepelná čerpadla nepovažuje za obnovitelný zdroj energie, neboť ke svému provozu spotřebovávají energii vyrobenou neekologickým způsobem v běžné elektrárně. Ing. arch. Štěpán Valouch Výčet zásahů – stavební úpravy, použité technologie – zateplení z interiéru (extrudovaný polystyren 16 cm), 40–60 cm původního cihelného obvodového zdiva, difuzně otevřený ochranný nátěr původního zdiva – zateplení stropu nad vrchním patrem a podlahou přízemí – podkroví zatepleno samostatně (viz schéma) – nová okna (dřevěná s izolačním trojsklem) – tepelné zisky ze slunce (pasivní zisk – vyhřívání betonových podlah skrz jižní okna) – podlahové konvektory v přízemí (teplovodní) – nové železobetonové stropy osazené na ISO nosníky s přerušeným tepelným mostem – kombinovaný zdroj tepla (krb, dřevokotel, solární energie, plynový kotel jako záložní zdroj)

Odborné komentáře Posouzení z hlediska památkové péče „[...] památkové hodnoty této městské památkové rezervace vytváří zejména urbanistická struktura města, dochovaná materiálová skladba staveb, včetně staveb doplňkových, a dále pak hmotové uspořádání historických budov, jejich dispozice, vnější a vnitřní výzdoba, vzhled a zdobení fasád, včetně výplní okenních a dveřních otvorů, a střešní architektura. Tyto skutečnosti spoluvytvářejí celkový ráz Městské památkové rezervace Slavonice. Lapidární tvar budovy s obvyklým sklonem a tvarem střechy odpovídá charakteru zástavby zadních traktů měšťanských domů v místě.“ Národní památkový ústav i odbor kultury a cestovního ruchu Městského úřadu Dačice podpořily zachování půdorysné stopy domu a jeho očištění od přístavků a novotvarů. Již během předběžných konzultací architekti upustili od návrhu solárních panelů na střeše domu. Ze zásahů souvisejících se snížením energetické náročnosti této stavby byly dále předmětem zájmu odborné i výkonné organizace památkové péče okna, jejich materiál, barva a způsob osazení do fasády. Závěrečná dohoda padla na dřevěná okna (otvíravá okna nebo pevné zasklení) s izolačním trojsklem, dělená způsobem v místě obvyklým a osazená podle architektonického návrhu. citováno z Odborného vyjádření NPÚ v Českých Budějovicích z 5. 9. 2008 pod čj. NPÚ-331/6492/2008, zpracovala Ing. Hana Novotná na základě projednání v odborné komisi pracoviště, podepsán Ing. Vlastislav Ouroda, náměstek pro památkovou péči

17

Posouzení energetické a technické koncepce Přestavba je pojatá komplexně a z hlediska energetického a tepelně technického lze jen těžko hledat a doporučit další technická opatření při daných konkrétních podmínkách. Vzhledem k tomu, že se jedná o historický objekt, kde je nutné zachovat vnější vzhled objektu, je zcela správně rozhodnuto o alternativě dodatečného tepelného izolování stěn ze strany interiéru (vnitřního zateplení). To však přináší vysoké riziko vzniku kondenzačních problémů v konstrukci i na jejím vnitřním povrchu a následně potom vlhkostních a hygienických poruch. Proto je nezbytnou součástí takového řešení důsledné tepelně technické posouzení a důsledné vymezení podmínek realizace. Omezená je potom také instalace vnitřního zařízení a technického vybavení interiéru. Nezbytnou součástí návrhu izolování stěn ze strany interiéru musí být i návrh a řešení všech stavebních detailů a podrobností navazujících na obálkové (vnější obvodové) konstrukce. Za úvahu stojí, zda by umístění tepelné izolace mezi patrem a půdním prostorem nebylo vhodnější nikoli pod stropem patra, ale ze strany půdního prostoru, v podlaze půdního prostoru. Samozřejmě za předpokladu, že půdní prostor je chladnější než patro pod ním. Umístění tepelných izolací ze strany exteriéru, resp. ze strany s chladnějším prostředím, je vhodnější. Za promyšlené považuji dvouzónové nucené větrání vnitřního prostoru s rekuperací tepla, které zohledňuje předpokládané užívání objektu. Otázkou je účinnost využití pasivních solárních zisků prosklenými plochami oken, jejich přeměna na tepelnou energii a akumulace do železobetonových konstrukcí v interiéru či jiných konstrukcí s vysokou akumulační schopností. Principem je, že masivní konstrukce v interiéru působí jako jakýsi tepelný a potažmo teplotní setrvačník a do jisté míry zajišťují teplotní stabilitu místností – interiéru. Při výměně vzduchu a větrání prostor v době jejich užívání, kdy bude zajišťován požadovaný teplotní standard, bude účinnost snížena a výhoda uvedeného řešení potlačena v jeho přirozené funkci – kolísání teplot, akumulaci tepla a zpětném vyzařování tepla. Nicméně v době, kdy prostory nebudou využívány a intenzivně větrány, bude přínos pasivních tepelných zisků uplatněn. Možná by za úvahu stálo i vnější zaclonění oken proti slunečnímu záření tak, aby regulovalo solární tepelné zisky prosklenými plochami v době, kdy jsou méně žádoucí. Celkově je projekt svým pojetím dokladem promyšleného a komplexního přístupu k hledání energeticky úsporného a ekologicky šetrného řešení. Dr. Ing. Leoš Červenka, spolupráce Ing. Jan Ficenec, Ph.D.

18

19

Jak přebudovat starou ratejnu na nízkoenergetický dům Rozhovor s ředitelkou Slavonické renesanční Olgou Žampovou Kde se vzala myšlenka koupit rozestavěné kino ve Slavonicích? Do spolkového domu jsme přišli v roce 2001 jako nájemníci. Hledali jsme zázemí pro činnost našeho občanského sdružení. A čím nám „ratejna“ s mnoha přístavky vlastně imponovala? Temný labyrint rozestavěného, špinavého domu, bez vody, elektriky a topení stojící v zaneřáděném staveništi. Tento dům v samém centru renesančního města Slavonice byl takovým kontrastem proti historickým opečovávaným stavbám, že až trnulo. Po důkladnějším prozkoumání historie se nám začal rýsovat jeho příběh a příběhy lidí, kteří domem prošli. Jeho nedávný život se v něm zřetelně ozývá. Je to jedinečný dům na jedinečném místě. Nápad koupit ho se objevil na přelomu let 2003/2004. Rozhodující asi byla věta jednoho slavonického pana zastupitele: „…no, když jste tak chytří a myslíte si, že s tím domem můžete něco udělat, tak si ho nejdřív kupte …“. Tak jsme ho ve veřejném výběrovém řízení za dva miliony korun koupili. Teď snad můžeme říct, že jsme udělali dobře. A jak potom vznikl nápad přestavby na nízkoenergetické kulturní a společenské centrum? Po úspěšné honbě za dvěma miliony na koupi se začaly rýsovat další otázky. Co s domem, jak to vše vymyslet, kde vzít další prostředky? V roce 2006 proto byla založena Slavonická renesanční, obecně prospěšná společnost, a převzala do své správy dům i s dluhy za jeho koupi a plány na obnovu. V roce 2003 jsme zpracovali koncepci revitalizace a řada z těchto prvotních záměrů se o pět let později dostala do zadání pro architektonickou studii. Základní cíl byl zřejmý – vrátit domu jeho původní poslání být společenským a kulturním centrem pro město. Požadavek nízkoenergetického standardu jsme do zadání doplnili až v průběhu, při upřesňování a úvahách. Rozhodli jsme se, že už dům sám o sobě bude programem, atrakcí. Zásadní roli ve všech těchto úvahách hráli architekti, které jsme získali ke spolupráci v roce 2007. Proč jste nešli jednodušší cestou běžné rekonstrukce? Pouhou jednodušší rekonstrukcí daného stavu by se nenaplnila naše očekávání pro budoucí provoz domu, ani navržené architektonické a stavební řešení. Bylo by to jen dobudování toho, co se rozestavělo v osmdesátých letech, a to byl naprostý nesmysl. Významnou roli sehrála i skutečnost, že jsme si mohli dovolit plánovat projekt z dotací evropských fondů. Jako podnikatelský záměr by naše představy zřejmě neuspěly. Rekonstrukce má za cíl propojit architekturu, technologie a genius loci domu. Stavebně bude vše provedeno tak, aby do domu „bylo vidět“. Studie z roku 2008, která zohledňovala tyto aspekty, získala ocenění Nadace Hlávkových.

20

Jaké náklady jsou a budou spojeny s financováním projektu a odkud jste na ně získali prostředky? Celkové náklady projektu jsou 57 milionů korun. V této částce jsou prostředky na veškerou přípravu (architektonická studie, stavební povolení, žádost o dotaci, vedení výběrových řízení atp.), dále zahrnuje náklady na stavbu a kompletní vybavení a dva roky pilotního provozu domu. Dotace pokryje 90 % potřebných financí. Prostředky jsme získali z Operačního programu životní prostředí (Prioritní osa 7: Budování infrastruktury pro environmentální výchovu, vzdělávání a osvětu), který vyhlašuje Ministerstvo životního prostředí ČR. Jak souvisejí Zelené památky s činností Slavonické renesanční? Všechno špatné je pro něco dobré. Přípravné práce na projektu rekonstrukce domu nám trvaly dlouho, od roku 2006 do roku 2009, a stály nás hodně úsilí i peněz. Zároveň jsme ale měli čas přemýšlet, jak bychom mohli potenciál projektu maximálně zhodnotit. Projekt Zelené památky je jedním z výsledků. Jde nám o hledání styčných bodů a synergie mezi památkovou péčí, moderní architekturou a technologickými postupy, které vedou ke snižování energetické náročnosti budov. Téma, kterým jsme se zabývali u našeho domu, je zároveň zajímavé a aktuální. Díky zakázce Státního fondu životního prostředí je publikováno knižně. Jak si představujete praktické fungování nového centra ve Slavonicích? Náplň budoucího domu je vlastně tím, co zabodovalo v hodnocení žádostí o dotaci na stavbu centra. Po dokončení prací bude program v centru soustředěn kolem pěti hlavních témat: energetická a ekologická výchova pro děti z mateřských a základních škol, interpretace místního dědictví, environmentální poradenství a služby šetrné turistiky (např. návštěvnické centrum Graselových stezek). K tomu navíc bude fungovat rodičovské centrum, občanská poradna, služby v oblasti kultury a umění i zázemí pro neziskové organizace. Plán činnosti je propracován na sezónní a mimosezónní provoz a zohledňuje potřeby místních obyvatel.

21

22

23

Fakulta informačních technologií VUT v Brně je vynikající ukázkou spojení historických kvalit s moderními. Barokní kartuziánský klášter byl zachráněn a stal se kampusem vysoké školy. Staré budovy byly obnoveny a nové citlivě připojeny. Areál kláštera je zapsaná kulturní památka a jeho provoz je šetrný k historickým budovám, životnímu prostředí a zdrojům energie.

Základní informace Adresa: Fakulta informačních technologií VUT, Božetěchova 2, 612 66 Brno Stav: realizace 2004–2007 Vlastník: VUT v Brně Forma památkové ochrany: areál je nemovitá kulturní památka

Současný stav

02 Fakulta informačních technologií VUT v Brně

24

Architekt: Ing. arch. Aleš Burian, Ing. arch. Gustav Křivinka (Architektonická kancelář Burian–Křivinka), Ing. arch. Vladislav Vrána (Atelier 2002) Způsob využití: vysokoškolský areál Stavebník: VUT v Brně Spotřeba energie: neznámá

Výchozí stav Rok výstavby: klášter založen roku 1375, v druhé polovině 17. století a v druhé polovině 18. století byl významně doplněn a upraven v barokním a pozdně barokním slohu Způsob využití: kartuziánský klášter, armádní areál (konec 18. století – 1964), od roku 1965 vysokoškolský areál Spotřeba energie před úpravami: neznámá

25

Foto: Filip Šlapal

Komentář autora Příběh rekonstrukce Kartuziánský klášter v Králově Poli byl založen v roce 1375 a jeho historie je dlouhá. Její zatím poslední a zdá se, že šťastná etapa, začala v roce 2000, kdy Vysoké učení technické v Brně začalo připravovat výstavbu prvních poslucháren, tehdy ještě pro fakultu elektrotechniky. První úvahy o celkové rekonstrukci a rozsáhlé dostavbě se datují do roku 2002. Vznikla tehdy fakulta informačních technologií a bylo zřejmé, že budoucích dva a půl tisíce studentů se do stávajícího kláštera nevejde. Vedení školy stálo před rozhodnutím, zda přesunout fakultu do nového kampusu Pod Palackého vrchem, nebo v klášteře zůstat, podstoupit náročnou rekonstrukci památkově chráněného objektu a pokusit se získat bývalý hospodářský dvůr na druhé straně ulice. Rozhodli se vydat druhou cestou. Začala tak několikaletá a do mnoha etap rozdělená obnova a dostavba areálu bývalého kláštera pro potřeby nově založené fakulty. Architekt Burian za největší úspěch projektu považuje, že veřejná instituce, VUT v Brně, zachránila historickou památku. V případě historických staveb je podle něj role státu nezastupitelná. Téměř žádný soukromý investor nemá prostředky na jejich obnovu, údržbu a provoz. Architekt Burian je zároveň přesvědčen, že i dnešní doba má právo přidat svoji stavební vrstvu sebevědomě. Říká, že historické budovy jsou většinou postaveny rozumněji, než to umíme my dnes, a že spíš než se příliš horlivě snažit přizpůsobit je dnešním trendům, měli bychom se učit jim rozumět a správně je užívat. „Z hlediska uživatele mohu říci, že se areál povedl. Jde o unikátní kampus spojující rekonstrukci cenné historické budovy s moderními stavbami. Je pěkné pozorovat například při promocích nádvoří s novou kašnou plné lidí, evidentně ovlivněných krásou tohoto místa. Krása budovy také prokazatelně ovlivňuje zájemce o studium a jejich rodiče.“ (Tomáš Hruška, první děkan FIT VUT v knize Nový kampus Fakulty informačních technologií VUT v Brně; David Židlický/Atelier Zidlicky: Brno, 2009, str. 9) „Je pravda, že kdyby nebylo VUT, tak areál dál chátrá. Umožnili jsme, že toto území znovu ožilo, a udělali z něj opět jakési centrum Králova Pole. Kartuziánský klášter dál slouží vzdělávání jako v minulosti.“ (Zdeněk Bouša, proděkan pro strategický rozvoj v knize Nový kampus Fakulty informačních technologií VUT v Brně; David Židlický/Atelier Zidlicky: Brno, 2009, str. 68) Z rozhovorů s architekty Alešem Burianem a Vladislavem Vránou a z autorské zprávy architektonické kanceláře Burian–Křivinka

26

Foto: archiv Atelieru 2002 a David Židlický

27

Foto: Filip Šlapal

Energetická a technická koncepce „Chtěli jsme areál na technické úrovni třetího tisíciletí, přestože sídlíme v historickém areálu kláštera,“ říká Zdeněk Bouša, proděkan Fakulty informačních technologií VUT v Brně. „Přirozené dobré vlastnosti historických budov kláštera – velká tepelná setrvačnost a celoroční příjemné vnitřní klima – jsou doplněny moderními technologiemi,“ dodává. Areál fakulty informačních technologií je rozsáhlý a jeho obnova sestávala z několika fází. Zásadní význam má z hlediska nákladů na energie jednotný řídicí systém, který monitoruje a reguluje energetický systém celého areálu. Posluchárny v nových i historických budovách jsou vytápěny v závislosti na rozvrhu – když posluchárna není využívaná, je jen temperována. Podle rozvrhu se s předstihem spíná teplovzdušné vytápění. Když je potřeba učebnu využít mimo plán, spustí se její vytápění jednoduše otevřením dveří. Vyladit způsob vytápění v areálu trvalo asi dva roky. Správce se nejprve snažil šetřit tak, že systém vypínal například na víkendy. Výpočty ale ukázaly, že tímto „úsporným“ režimem protopí téměř dvakrát víc, než když je systém průběžně udržován ve stálé tepelné hladině nebo když se zmírní výkyv teplot. Zejména u historických staveb je podle názoru architekta Vrány důležitá možnost sledovat chování jednotlivých objektů a vyhodnocovat, jestli jsou užívány optimálně. Promyšleně rozdělit provozní náplň mezi historické budovy a novostavby a nezatěžovat historické budovy nevhodnými funkcemi a provozem, to byl základní postulát při koncipování rekonstrukce a dostavby areálu kláštera. Klasická opatření jako je zateplení fasády nepřicházela ve vlastním klášteře v úvahu. Byly zatepleny stropy a opravena nebo vyměněna okna (za repliky oken původních nebo nová z profilů Euro). Jako kombinace zelené budovy a památky byl koncipován bývalý klášterní pivovar. Nacházel se ve značně zanedbaném stavu a investor uvažoval o jeho zboření. Nakonec převážil názor stavbu zachránit a umístit sem společenské a kulturní centrum nové fakulty a ubytování pro doktorandy. Dva jeho objekty byly opraveny za přispění prostředků projektu BRITA. Podmínky zahrnovaly požadavek, aby finance byly využity na úpravu stávající budovy a aby tato stavba byla upravena do nízkoenergetického standardu. V tomto případě jej splňuje část objektů – podkroví sloužící k ubytování.

28

Z důvodů památkové ochrany nebylo možné ani budovy pivovaru celkově tepelně zaizolovat. Minerálním zateplovacím systémem tloušťky 10 cm jsou zatepleny štítové stěny obnažené po zbourání sousedících objektů. Podkroví je koncipováno jako stavebně oddělené a těsné a je zatepleno podle požadavků na nízkoenergetické domy. Dalšími podmínkami grantu bylo použití fotovoltaické elektrárny (osazena na střeše, zajišťuje energii pro klimatizaci ubytovacích částí), tepelných čerpadel (využita k chlazení datových uzlů rozvodů počítačové sítě a pro přípravu teplé užitkové vody pro ubytovací část), hybridního větrání řízeného na základě kvality vzduchu a větrání s účinnou rekuperací. Poslední podmínkou bylo sledování toku energií, jehož výstupy slouží jako studijní materiál pro studenty Ústavu procesního a ekologického inženýrství Fakulty strojního inženýrství VUT v Brně. Z rozhovoru s architektem Vladislavem Vránou a inženýrem Zdeňkem Boušou

Odborné komentáře Posouzení z hlediska památkové péče Konverzi a adaptaci bývalých klášterních budov pro potřeby moderní výuky je v tomto případě možné považovat za zdařilé kroky. Úpravy historických staveb byly prováděny citlivě, bez ztráty chráněné podstaty, vstup architekta do historických konstrukcí byl kultivovaný a uživatelsky přiměřený. Záchrana řady konstrukcí a detailů, včetně archeologických situací, byla též možná jen díky „osvícenému“ investorovi. Ukázalo se zde, že spojení soudobých požadavků (včetně integrace nejnovějších technologií) s památkovou podstatou historické stavby je možné a může proběhnout harmonicky. Vyzdvihnout je potřeba také uvedenou konverzi (záchranu) bývalého pivovaru a obnovu tzv. zámečku, drobné historické budovy na okraji fakultního areálu, jež byla de facto opravou a adaptací rovněž zachráněna, taktéž s respektováním historické podstaty a také díky vstřícnému postoji investora. Poněkud jiná situace je v případě novostaveb. Zejména u auly nelze z památkového hlediska považovat realizované provedení za zdařilé, naopak celé architektonicko-urbanistické řešení můžeme hodnotit jako vážnou závadu a pochybení. Mám na mysli především situování budovy v kontextu historických staveb, její „izolovanost“ bez ohledu na historické řešení, půdorysnou stopu a na skutečnost, že právě kartuziánské kláštery byly symbolem uzavřenosti, dále její „otevření“ areálu směrem k rušné tranzitní komunikaci a do prostředí s mimořádnou mírou urbanistické desintegrace. PhDr. Zdeněk Vácha, Národní památkový ústav, Brno

29

Foto: archiv AK Burian–Křivinka a Filip Šlapal

Posouzení energetické a technické koncepce Investorovo rozhodnutí jít trnitou cestou obnovy a záchrany památkově chráněných budov bylo bezpochyby odvážné a velmi si jej cením. Přínosná není jen samotná obnova řady historicky významných budov areálu kláštera s dodržením původní architektury. Za hlavní totiž považuji navrácení funkčnosti budovám a jejich adaptaci na moderní vysokoškolský kampus, který dnes oživuje studentský život. Nové objekty postavené ke stejnému účelu kontrastně doplňují historické budovy a umožňují porovnání vzhledu původní a současné architektury. Z hlediska energetických úspor nelze u historických budov v zájmu dodržení původního vnějšího i vnitřního vzhledu očekávat velká vylepšení. Vnější zateplení nelze uplatnit a doplnění interiérů o vnitřní izolaci, například u klenbových stropů a dalších prvků, je nadmíru složité a nákladné. Jako jediná opatření tudíž přicházejí v úvahu výměna oken, včetně zasklení, a izolace dalších konstrukcí jako podlahy či stropy. Jelikož byly původní podlahy na terénu většinou odstraněny a prohloubeny, bylo například možné použít pro jejich izolaci štěrk z pěnového skla, který je i z hlediska vlhkosti velice vhodný pro rekonstrukce. Nově dostavěné budovy sice ukazují možnosti dnešní doby z hlediska architektury, ale technicky je zdaleka nevyčerpaly. Je vidět množství koncepčně neřešených tepelných mostů a vazeb, jež oslabují jen průměrně řešenou tepelně izolační obálku budovy. Takové ukázkové budovy financované z veřejných zdrojů by měly dosahovat pasivního standardu, který při objemu velkých staveb činí jen zanedbatelné zvýšení nákladů, ale provozně vykazuje výrazné úspory. Především však představují nesmírně důležité příklady pro další realizace. Ing. Juraj Hazucha, odborný poradce Centra pasivního domu

30

31

Národní divadlo v Praze je národní kulturní památka a nejsou zde myslitelné žádné viditelné stavební zásahy. Přesto se díky instalaci promyšleného systému daří významně snižovat spotřebu energie. Přístup vedení přední české umělecké instituce, sídlící ve významné veřejné stavbě, může být příkladem pro vlastníky a správce obdobných cenných objektů.

Základní informace Adresa: Národní divadlo, Ostrovní 1, 112 30 Praha 1 Stav: průběžné úpravy od roku 2006 Vlastník: Česká republika Forma památkové ochrany: budova je národní kulturní památkou, stojí v Pražské památkové rezervaci

Současný stav

03 Národní divadlo Praha

32

Způsob využití: divadlo Stavebník: Národní divadlo (Miroslav Růžička, zástupce provozního ředitele ND) Spotřeba energie: Celková úspora na energiích je vyšší než 30 % ročně (na spotřebě zemního plynu je to téměř 50 % ročně).

Výchozí stav Architekt: Josef Zítek (historická budova), Ing. arch. Karel Prager (Nová scéna, dostavba Národního divadla) Rok výstavby: 1881, 1883 (historická budova), 1977–83 (Nová scéna, dostavba Národního divadla) Způsob využití: divadlo, společenský prostor Spotřeba energie před úpravami: neznámá

33

Foto: archiv Národního divadla

Komentář autora Příběh rekonstrukce Energetické systémy historické a provozní budovy, Nové scény i restaurace prošly mezi lety 2007 a 2009 nejrozsáhlejšími úpravami od komplexní renovace v letech 1977–1983. Jak se Národní divadlo stalo energeticky úspornou budovou? „Začalo to jako můj koníček, až později se z toho stala společensky přínosná činnost,“ říká Miroslav Růžička, zástupce provozního ředitele Národního divadla. Navrhl, prosadil a finančně zajistil úpravy zásadních rozměrů, které dnes ročně ušetří Národnímu divadlu přibližně třetinu nákladů na energie. Vedení divadla nebylo proti spoření peněz vydávaných za energie, prostředky na financování potřebných úprav ale nemělo. „Využili jsme proto systém EPC (Energy Performance Contracting), jehož podstatou je financování energeticky úsporných opatření z budoucích úspor. Tato metoda funguje na splátkovém principu. Zákazník k její realizaci nepotřebuje žádné vlastní finanční zdroje, realizaci poskytovateli postupně splácí z výsledných a smluvně garantovaných úspor. Ministerstvo financí tuto metodu podporuje. Proč tedy nespořit?“ popisuje Růžička. Úpravám předcházely téměř čtyři roky příprav, konzultace, kontrolní měření, jednání s vedením divadla, projektanty a památkáři. Protože právě stavebník/zadavatel zná budovu nejlépe, musí on vytipovat okruhy, kde jsou úspory možné, konzultovat je s projektantem, vytvořit studii a předběžný odhad úspor a z toho potom sestavit zadání pro uchazeče. V případě Národního divadla tak vznikla asi půl metru vysoká hora dokumentace, čítající třicet sedm příloh. Tak důkladné a dlouhé přípravy jistě mnohé odradí. K podobným krokům navíc dosud nebyla v České republice žádná motivace. Růžička dodává: „Proč si lámat hlavu a překonávat překážky, když peníze nejdou přímo z vaší kapsy? Dnes už se lidé ve veřejném a komunálním sektoru o úspory začínají zajímat také kvůli krátícím se dotacím ze státní kasy. Hospodárné zacházení s energiemi by mělo být důležitým tématem státní správy, je tu obrovský potenciál k úsporám. Navíc jsou na trhu firmy, které financování takových projektů umějí zajistit.“ Mezi snahou šetřit energie a zájmy památkové péče Miroslav Růžička konflikt nevidí, pokud jsou rozumní lidé na obou stranách. „Po dohodě na jasných podmínkách bylo dokonce možné instalovat část technologie, výměníky zpětného získávání tepla, do zlaté korunky na střeše historické budovy divadla. Od ledna 2010 v úsporném režimu funguje také Stavovské divadlo a plánují se úpravy Anenského areálu a dalších objektů Národního divadla,“ doplňuje. Za dosažené úspěchy a šetrný přístup k energiím získalo Národní divadlo několik ocenění, je strategickým partnerem České rady pro šetrné budovy a partnerem projektu Green Light.

34

Energetická a technická koncepce Základem energetických úspor jsou opatření na systémech vytápění, chlazení, větrání a zásobování vodou. Tyto systémy byly opatřeny moderními technologiemi s efektivní regulací a maximálním využitím odpadního tepla. Běžné úpravy jako instalace vysoce účinných kondenzačních kotlů nebo reverzních chladících jednotek jsou doplněny úpravami šitými na míru. Tato opatření vykazují zajímavé výsledky. Například rekuperační jednotky na vzduchotechnice šetří ročně až 60 000 m3 zemního plynu, hydraulický systém jevištní technologie vyrobí tolik odpadního tepla, že prostřednictvím tepelného čerpadla a další vhodné technologie velkou měrou pokryje potřebu tepla na přípravu teplé vody. Díky této úpravě bylo navíc možné odstavit dosavadní neefektivní chlazení hydrauliky vodou, a ušetřit tak více než milion korun ročně. „Od uchazečů o zakázku jsme žádali především komplexní řešení a co nejlepší technologie v co nejširším spektru (od úspory na osvětlení až po fotovoltaiku). Komplexní, důkladně naplánované řešení je pro výsledek zásadní. Zároveň je to nekonečný příběh, protože technologie se rok od roku vyvíjejí, pořád je něco nového, pořád je co zlepšovat. Pokud je ale dobře nastaven systém, lze jeho jednotlivé části efektivně doplňovat a modernizovat,“ popisuje Růžička. Energetické hospodářství všech objektů Národního divadla je dnes už řízené z centrálního dispečinku situovaného v provozní budově ND, který je vybaven jedním z nejmodernějších řídicích systémů. To je další důležitý faktor. Technologie a úpravy se rozšiřují na další objekty (Stavovské divadlo, Anenský areál, areál u Apolináře a na ateliéry a dílny na Floře), jejichž energetické hospodářství je anebo bude rovněž řízeno z centrálního dispečinku. Tímto opatřením se například ve Stavovském divadle ušetřilo osm pracovních míst v dispečinku, který zanikl bez náhrady a jehož funkci převzal centrální dispečink. Modernizované energetické hospodářství Národního divadla se skládá z mnoha částí a vstupů: byla modernizována kotelna (instalovány nové vysoce výkonné kondenzační kotle, zapojeny nové zdroje energie), divadlo těží ze své polohy u Vltavy (tepelná čerpadla využívají teplotu vltavské vody k ohřevu nebo chlazení), optimalizuje se systém měření a regulace, chystá se zavedení individuální regulace tepla a osvětlení v provozní budově, používá se zařízení šetřící pitnou vodu při splachování a ve sprchách, teplý vzduch je rekuperován.

Na střeše provozní budovy a Nové scény je fotovoltaická elektrárna (o výkonu cca 60 kWp). „Nepoužili jsme běžné skleněné panely, ale fotovoltaický systém integrovaný do hydroizolační fólie, čímž jsme zároveň vyřešili letitý problém se zatékáním do objektů porušenou hydroizolací a podstatným způsobem zlepšili tepelně izolační vlastnosti střech. Toto řešení považuji za ideální pro ploché střechy, například pro střechy panelových domů,“ doplnil Růžička. Z rozhovoru s Miroslavem Růžičkou, zástupcem provozního ředitele Národního divadla

Ekonomické parametry projektu Uzavření smlouvy o energetických službách: listopad 2006 Délka trvání smlouvy: 10 let Realizace základních opatření: leden–prosinec 2007 Instalace střešní hydroizolace s fotovoltaickými články: září–listopad 2008 Náklady na energie před realizací projektu: 18,7 milionů Kč bez DPH za rok Investice dodavatele do základních energeticky úsporných opatření: 24,8 milionů Kč Investice do hydroizolace s integrovanými fotovoltaickými články: 6,5 milionů Kč Celková úspora za dobu trvání smlouvy: 49,9 milionů Kč Dosažené úspory odpovídaly v roce 2009 35,2 % původních nákladů na energii. Výčet zásahů – stavební úpravy, použité technologie – rekonstrukce centrální kotelny, instalace dvou vysoce účinných kondenzačních kotlů – modernizace řídicího systému a systému měření a regulace, zřízení centrálního dispečinku – rekuperace tepla ze vzduchu odváděného z klimatizovaných částí budov – rekuperace tepla z chlazení jevištní technologie pro ohřev teplé užitkové vody – výměna chladicí jednotky klimatizace za reverzní chladicí jednotku, která umožňuje i vytápění a ohřev teplé užitkové vody odpadním teplem, např. z osluněných fasád, případně teplem z vltavské vody – instalace frekvenčních měničů pro čerpadla vltavské vody (řízení otáček v závislosti na teplotě vody) – instalace frekvenčních měničů pro vzduchotechnické jednotky klimatizace – instalace fotovoltaické elektrárny na střeše provozní budovy Národního divadla a na budově Nové scény (fotovoltaické články integrované do hydroizolace) o výkonu cca 60 kWp – úsporné splachování, úsporné sprchy (ušetří 4 208 m3 vody ročně) – instalace úsporných zdrojů světla (ušetří 508 115 kWh elektrické energie ročně)

35

Odborný komentář Posouzení energetické a technické koncepce Objekty Národního divadla patří k nejznámějším a nejsledovanějším v České republice, nejen z důvodů uměleckých a historických, ale také architektonických. Jakýkoliv zásah do památkově chráněného komplexu je podroben zkoumání pracovníků památkového ústavu a stává se předmětem následné odborné i veřejné diskuze. Realizovat v těchto podmínkách projekty vedoucí k úspoře energie je velmi náročné a nákladné. Ve většině případů není povolen zásah do stavebních konstrukcí, s výjimkou náhrad oken a dveří za repliky původních prvků. Dosažení úspor je omezeno pouze na optimalizaci výroby a spotřeby tepla na vytápění a ohřev vody, spotřebu vody a elektřiny. Projekt energetických úspor v budovách Národního divadla tyto podmínky splňuje. Zaměřil se hlavně na odstranění nedostatků ve spotřebě tepelné energie pomocí sofistikovaných technologií. Za základní považuji modernizaci řídicího systému a systému měření a regulace, bez kterých by dosažení úspor bylo obtížné. Instalace technologií s vysokou účinností výroby a rozvodu tepla i chladu by měla být při jakékoliv rekonstrukci již samozřejmostí. Do této kategorie patří kotle s vysokou účinností, elektrické pohony s řízením otáček, rekuperace tepla, ale také úsporné splachovače a sprchy. U památkově chráněných budov, kde není povoleno snížení tepelných ztrát pomocí úprav stavebních konstrukcí, bývá problematická instalace kondenzačních kotlů. Bez rekonstrukce otopné soustavy na nízkoteplotní není dostatečně využita schopnost kondenzačních kotlů zpracovat teplo obsažené ve vodní páře spalin a vyšší investice do této technologie by mohla být neopodstatněná. Rád bych vyzvedl použití odpadního tepla pro ohřev užitkové vody, tyto možnosti dosažení úspor bývají opomíjeny. Velmi pozitivně mne překvapila realizace fotovoltaické elektrárny na střeše provozní budovy a Nové scény s články integrovanými do hydroizolace. Toto opatření výrazně nepřispěje k finanční úspoře, ale je to právě tento způsob výroby elektřiny ze slunečního záření, který měl být hromadně podporován.

36

Financování systémem Energy Performace Contracting (EPC), kdy investuje třetí strana a splácí se z úspor, je velmi zajímavé. Před uzavřením smlouvy si firma zpracovává energetické audity většinou na bázi dlouhodobých měření, na jejichž základě se stanovují oblasti investic a jejich návratnosti. Podmínky pro výpočet úspory a návratnosti investic bývají pro laika složité a nepřehledné. Menší organizace spravující památkově chráněné objekty většinou nedisponují specialisty na energetiku. Při uzavírání smluv EPC je vhodné přizvat nezávislého poradce, nebo si nechat zpracovat oponentní energetický audit. Ten by měl být základní podmínkou při všech investicích do úspor energie. Nákup elektřiny a zemního plynu na volném trhu může být zdrojem dalších úspor. Realizaci projektu energeticky úsporných opatření v objektech Národního divadla lze předložit jako příklad komplexního řešení v památkově chráněné budově. Milan Mach, energetický auditor, Malza

37

Jeden ze soutěžních návrhů na úpravu budov bývalé továrny Baťa pro Krajské kulturní a vzdělávací centrum ve Zlíně pochází z dílny brněnských architektů. Pro dvě baťovské průmyslové stavby a prostor mezi nimi, které mají společně pojmout knihovnu, galerii i museum, nabízí nízkoenergetické řešení individuálně zohledňující budoucí využití obou průmyslových objektů.

Základní informace Adresa: tovární budovy č. 14 a 15, 760 01 Zlín Stav: neúspěšný soutěžní návrh, 2009 Vlastník: Zlínský kraj Forma památkové ochrany: Budovy nejsou památkově chráněné, ale požadavkem zadání byla ochrana jejich památkové hodnoty.

04 Krajské kulturní a vzdělávací centrum Zlín

38

Návrh Architekt: prof. Ing. arch. Petr Pelčák (Pelčák a partner architekti) Způsob využití: Krajské kulturní a vzdělávací centrum Spotřeba energie: Roční měrná spotřeba energie na vytápění je 22,4 kWh/m2/rok (kategorie A – budova mimořádně úsporná), roční měrná spotřeba energie celkem je 80,4 kWh/m2/rok (kategorie B – úsporná).

Výchozí stav Rok výstavby: 1946 Způsob využití: tovární budovy č. 14 a 15 Baťova komplexu Spotřeba energie před úpravami: neznámá

39

Foto: archiv atelieru Pelčák a partner architekti

Komentář autora Příběh rekonstrukce Projekt je neúspěšný soutěžní návrh na úpravu dvou Baťových čtyřpatrových továrních budov, kde má vzniknout Krajské kulturní a vzdělávací centrum (galerie, muzeum a knihovna). Jedním z požadavků soutěže byl energetický koncept – energeticky úsporná budova, dalším požadavkem bylo dodržení zásad památkové ochrany, přestože budovy nejsou památkově chráněny. Stavby jsme navrhli jako nízkoenergetické, přitom jsme však zachovali jejich původní podobu. Budovy jsme rozdělili podle provozu a každou řešili jinak stavebně i po stránce energetické koncepce. Do budovy č. 15 jsme umístili provozy, kde pracují lidé a kde je tudíž potřeba světlo a jsou větší nároky na tepelnou pohodu. Tuto budovu jsme citlivě rekonstruovali: okna byla vyměněna za moderní, ale jejich návrh jsme podrobně konzultovali s projektovým oddělením firmy Schücco, aby měla profil velmi podobný původním ocelovým oknům a zároveň vykazovala současné tepelně izolační parametry. Fasádu jsme zateplili zevnitř celoplošně lepenou tepelnou izolací (15 cm extrudovaného polystyrenu s parotěsným přelepením spár). Plášť budovy č. 15 je zachován ve zcela intaktním stavu. Budovu č. 14, kde jsou výstavní prostory, jsme zachovali celou včetně oken. Nejsou tu takové nároky na tepelnou pohodu, zato je potřeba vytvořit vhodné světelné podmínky. Dovnitř po celém obvodu byla navržena jednoduchá izolační interiérová příčka vytvářející dvojitý plášť. Ten je využit pro minimalizaci energetické spotřeby budovy, pro zastínění oken i pro instalaci výstav. Navrhli jsme ji jako lehkou izolační příčku (15 cm Ytong, 14 cm minerální vaty) na celou výšku patra, zakončenou pásem z matných skleněných tvárnic (nad úrovní zavěšených obrazů) k nepřímému prosvětlení prostoru. V 60 cm širokém pruhu, který zůstal mezi obvodovou zdí a novými stěnami (kvůli údržbě), jsme odstranili podlahu, ponechali jen žebra nesoucí stropy a na ně položili rošty, což by umožnilo údržbu dvojité fasády a proudění vzduchu. Je to také jižní budova, a tak funguje jako stínění pro budovu severní. Z rozhovoru s architektem Petrem Pelčákem

Energetická a technická koncepce Co se energetického konceptu týče, využili jsme zkušeností odborníka na prostředí budov, s nímž spolupracujeme dlouhodobě. Zdrojem tepla a chladu je systém tepelných čerpadel země-voda, umístěných ve strojovně v suterénu objektu, záložním a špičkovým zdrojem tepla je stávající výměníková stanice. Tepelná čerpadla spolu se systémem zemních výměníků jsou koncipována tak, aby svou výrobou pokrývala 95 % veškeré tepelné energie na vytápění a chlazení objektů. Zdrojem energie je zemní výměník umístěný pod suterénem nových garáží a zemní registry integrované do pilot nové konstrukční části centra. Systém zemních registrů slouží v letním období jako volné chlazení, kdy je teplonosné médium ochlazené v zemních registrech přímo distribuováno ke koncovým spotřebičům chladu. Pro regeneraci zemních výměníků je využíváno noční přípravy teplé vody a její akumulace v zásobnících pro potřeby restaurace a hygienických zařízeních. Veškeré systémy výroby a distribuce tepla a chladu jsou napojeny na centrální systém řízení budovy. Systém vytápění je koncipován jako nízkoteplotní s teplotním spádem 42/35 °C, koncovými spotřebiči tepla jsou vzduchotechnické jednotky a systémy velkoplošného stropního a stěnového vytápění, které plní v letním období funkci stropního chlazení. Systém potrubních registrů je přisazen přímo na stávající železobetonový strop mezi žebrování, čímž aktivuje akumulační schopnosti monolitické betonové konstrukce. Hlavní potrubní rozvody jsou vedeny ve zdvojených podlahách a technických šachtách. Zajišťují vysokou kvalitu vnitřního prostředí a bezhlučný provoz. Prostory jsou nuceně větrány lokálními malými vzduchotechnickými jednotkami, které jsou osazeny deskovými rekuperátory s vysokou účinností přenosu tepla a vlhkosti, ohřívačem, chladičem, filtry a ventilátory. Vzduch je nasáván a zpět odváděn na fasádu objektu, distribuován je pomocí potrubí ve zdvojených podlahách nebo technických prostorách. Vzduchotechnické jednotky jsou napojeny na centrální systém řízení budovy. V objektu č. 14 je navržen systém dvojité fasády s vnitřní tepelně izolační stěnou a systémem větracích kanálů, které transportují získanou tepelnou energii v zimním a přechodném období z jižní fasády na fasádu severní, v letním období odvádějí tepelné zisky z oslunění přes systém žaluzií. Na střechách budov a nových světlících jsou instalovány fotovoltaické panely pro přímou přeměnu slunečního záření na elektrickou energii, která bude spotřebována z 90 % v objektech centra. Při celkové vytápěné ploše 25 103 m2 je roční spotřeba energie 22,4 kWh/m2, což řadí budovu do kategorie A – mimořádně úsporná. Z autorské zprávy atelieru Pelčák a partner architekti

40

41

Vizualizace: Vít Musil a Radim Petruška

Výčet zásahů – stavební úpravy, použité technologie budova č. 14 – vnitřní předsazená příčka (15 cm Ytong, 14 cm minerální vata) – větraná vzduchová mezera mezi pláštěm budovy a novým vnitřním obvodem z lehkých příček budova č. 15 – vnitřní celoplošné zateplení extrudovaným polystyrenem (15 cm), parotěsně přelepené spáry – nová hliníková okna (dvojitá okna s jednoduchým zasklením v jednom rámu a izolačním dvojsklem ve druhém rámu) obě budovy – pasivní prvky (stínění, přirozené proudění vzduchu) – fotovoltaické články na výrobu elektrické energie – rekuperace tepla ve vzduchotechnických jednotkách – aktivace původní železobetonové konstrukce – zemní výměník tepelného čerpadla – pasivní vysokoteplotní chlazení

42

Odborný komentář Posouzení energetické a technické koncepce Projekt je ukázkou snahy dosáhnout při modernizaci stávající budovy její nízkoenergetické úrovně. Na jedné straně stojí architektonický záměr zachovat stávající ráz budovy (v tomto případě se jedná o dvě vedle sebe stojící budovy), na straně druhé stojí požadavky tepelně technické a energetické. Navržené řešení však nutně vyvolává otázku, do jaké míry lze u historických budov snižovat jejich energetickou náročnost a za jakou cenu – architektonickou, ekonomickou i technickou. Autoři se soustředili především na zimní tepelnou ochranu (nízká spotřeba tepla na vytápění) a problém možného přehřívání v přechodném a letním období řeší pomocí technických zařízení, která ale energetickou náročnost zvyšují. Zde je potřeba zdůraznit, že budova by měla být už ve svém konceptu řešena tak, aby bylo přehřívání vnitřních prostor zabráněno především pasivními prvky – tepelné čerpadlo a větrání přes zemní registr se spotřebou pomocné energie na pohon kompresorů, ventilátorů apod. však nelze za takové prvky považovat. Z tohoto hlediska vidím několik problémů: 1) Prosklená spojovací část se schodištěm bude bez stínících prvků a bez strojního chlazení (nebo alespoň bez větrání přes zemní registry) zdrojem letní tepelné nepohody. 2) Vnitřní zateplení v budově č. 15 kromě všeobecně známých problémů (kondenzace mezi tepelně izolační vrstvou a původní stěnou, nevyřešené tepelné mosty – např. vnější stěna a železobetonový strop) „odstíní“ akumulační vlastnosti původní cihelné stěny, což může v podmínkách vnitřního provozu s vnitřními zdroji tepla (čím je budova lépe zateplena, tím výraznější bude vliv těchto vnitřních zdrojů) zase vést k letní tepelné nepohodě, a tedy k potřebě strojního chlazení. 3) Ani uspořádání zasklení u oken (vnější jednoduché zasklení, vnitřní zasklení s izolačním dvojsklem) není nejvhodnější – a nemusí jít ani tak o rosení, kterému má zabránit mikroventilace, ale např. o velké teplotní výkyvy v prostoru mezi oběma křídly, a tím i teplotní namáhání dotčených konstrukcí.

43

Za příklad dobrého řešení považuji vnitřní předsazenou tepelně izolační příčku v budově č. 14 (toto řešení je však specifické a nelze ho obecně uplatňovat z důvodů velkých nároků na velikost vnitřního prostoru). Odvětrání prostoru mezi příčkou a vnější stěnou eliminuje některé nevýhody vnitřního zateplení a navrhovaná redistribuce tepelných zisků rozhodně přispěje ke zlepšení vnitřní tepelné pohody. Pokud však autoři projektu chtějí s touto příčkou uvažovat jako s akumulační konstrukcí, vhodnějším materiálem než Ytong by byla klasická nebo vápenopísková cihla. Koncepce systému vytápění, větrání a chlazení (tepelná čerpadla, fotovoltaické články, zemní registry, rekuperace tepla) odpovídají současným trendům. Otázkou zůstává výše investice a její ekonomická návratnost (ta by měla být řešena v energetickém auditu). Uvedená roční spotřeba energie 22,4 kWh/m2 je ale velmi slušná a řadí obě budovy do pasivního standardu. Ing. Vladan Panovec, Fakulta stavební Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava

44

45

Dva sousedící činžovní domy z konce 19. století v Praze na Janáčkově nábřeží byly obnoveny v mnohém nad možnosti běžného stavebníka. Princip jejich renovace je ale z hlediska snižování energetické náročnosti u památkově cenných staveb příkladný a široce použitelný.

Základní informace Adresa: Janáčkovo nábřeží č. o. 53 a 55, 110 00 Praha 1 Stav: realizace 2006–2008 Vlastník: soukromá osoba Forma památkové ochrany: Domy se nacházejí na území Pražské památkové rezervace, dům č. p. 140/55 je nemovitou kulturní památkou.

Současný stav

05 Činžovní domy na Janáčkově nábřeží Praha

46

Architekt: Ing. arch. Miroslav Cikán, Ing. arch. Pavla Melková (MCA atelier) Způsob využití: bytový dům, v přízemí a suterénu kanceláře Stavebník: soukromá osoba Spotřeba energie: Objekt č. 53: 114 kWh/m2/rok, objekt č. 55: 142 kW/m2/rok. Kalkulace dle skutečné spotřeby plynu včetně výroby teplé užitkové vody. Celkové zlepšení po odpočtu přípravy teplé užitkové vody: č. 53 o cca 34 %, č. 55 o cca 20 %.

Výchozí stav Rok výstavby: 1875 Způsob využití: bytové domy, po rekonstrukci v letech 1995–2002 kancelářské objekty Spotřeba energie před úpravami: Odhadovaná roční měrná spotřeba energie na vytápění obou objektů před první rekonstrukcí v roce 1994: 215 kWh/m2/rok. Kalkulace z let 2003–2004, bez přípravy teplé užitkové vody (příprava teplé užitkové vody zvýší celkovou spotřebu energie o 20–30 %): objekt č. 53: 140 kWh/m2/rok, objekt č. 55: 137 kWh/m2/rok. Charakteristika budovy před úpravami: Před rekonstrukcí v letech 1995–2002: zděná stavba bez jakéhokoli zateplení, vytápění lokálními kamny a individuálními systémy. Po rekonstrukci a konverzi v letech 1995–2002: dispoziční úpravy, zrušení komínů a původních oken, náhrada za profily Euro; zateplení střech; oprava oken do ulice; centrální kotelny bez lokální regulace; cílový provoz – jeden nájemce v celém objektu.

47

Miroslav Cikán a archiv MCA atelieru

Komentář autora Příběh rekonstrukce Domy č. 53 a 55 na Janáčkově nábřeží v Praze jsou součástí výstavní oblasti rezidenční architektury 19. století na tzv. „literárním nábřeží“ s výhledem na Národní divadlo. Bydlely zde četné významné umělecké osobnosti generace Národního divadla. Domy stojí v Pražské památkové rezervaci v katastru Malé Strany. Objekt č. 55 je nemovitou kulturní památkou. V domě č. 53 žil kromě dalších významných osobností také architekt Josef Zítek, který pravděpodobně navrhl i jeho vstupní část, v objektu č. 55 měl svůj byt malíř Julius Mařák. Koncem 90. let 20. století byly činžovní domy přestavěny na kanceláře a částečně rekonstruovány. V souvislosti s odlivem kancelářských ploch do nových administrativních center byly objekty opuštěny a prodány. Novým cílem bylo obnovit v jedinečném historickém prostředí s výhledem na řeku a exkluzivní nábřeží luxusní bydlení s prvotřídním komfortem. Zejména díky tomu, že domy byly obnovovány jako celek, bylo možné se velmi přiblížit ideálu citlivé obnovy památkově cenné budovy, jak z hlediska památkové péče, tak z hlediska obytného komfortu. Obnovili jsme původní dispozice, restaurovali detaily a povrchy. S cílem snížit energetickou náročnost obou domů a zvýšit obytný komfort jsme posílili tepelnou izolaci vodorovných konstrukcí, renovovali okna a změnili systém a řízení vytápění. Při obnově historických staveb pokládáme tyto tři kroky za základní. Zachovaná původní okna na objektu č. 55 byla repasována a opatřena novým zasklením zesíleným akustickým sklem a kvalitním těsněním s několika nalehávkami. U objektu č. 53 byla okna do dvora, která byla v 90. letech vyměněna za nová z profilů Euro, nyní nahrazena replikami podle analogických profilů oken objektu č. 55, včetně podparapetních obložek, kazetového ostění a rámování ostění. Nová okna byla vyrobena truhlářským způsobem ze subtilních profilů přizpůsobených na vnějších křídlech pro izolační dvojsklo. Stejně jako okna do ulice jsou ta do dvora opatřena kvalitním těsněním. Zvýšením kvality těsnosti při zachování původních typů oken bylo možné počítat v této oblasti až s 20% úsporou energie. Původní kování bylo repasováno, nové bylo zvoleno takové, aby odpovídalo profilem 80. letům 19. století. Jako vzor sloužily i prvky použité v Národním divadle, objektu ze stejné doby.

48

Energetická a technická koncepce Koncepční řešení úspor energií v domech na Janáčkově nábřeží bylo založeno na kombinaci zateplení vodorovných konstrukcí, kvalitní repase oken (případně výrobě věrných kopií) a instalaci ekologického zdroje vytápění doplněného o zařízení individuální regulace a inteligentní řídicí systém. Způsob vytápění je popsán níže. Ke snížení energetické náročnosti těchto dvou domů výrazně přispělo již odstranění rozptýlených systémů etážového vytápění a jejich sjednocení do centrální kotelny s efektivním spalováním, měřením a regulací. Přínosem bylo uvolnění a obnovení komínů pro alternativní lokální příležitostné topení dřevem v kamnech nebo krbech, jak to bylo možné dříve. Při konverzi na byty byl v každé obytné jednotce instalován samostatný výměník s vlastním měřením spotřeby a regulací, s možností budoucího připojení na pult správy objektu s vyhodnocováním dat. Vedení médií bylo centralizováno do jedné vertikální trasy, bytové rozvody byly změněny na horizontální s centrálním odečtem. Výhodou centrální kotelny je účinnost vyšší, než mají lokální zdroje, efektivnější servis a správa, dále také možnost centrální výměny technologie za modernější, efektivnější a ekologičtější. Individuální regulace v jednotlivých bytech a pokojích optimalizuje spotřebu energie na vytápění a podporuje vlastní odpovědnost a kontrolu nad její spotřebou. Obnova komínů v půdním prostoru a jejich vyvedení nad střechy pohledově doplnilo původní historickou střešní krajinu. V každém bytě byl instalován chladicí systém s externími jednotkami centrálně umístěnými ve skrytých polohách dvora nebo střech. Při reverzním chodu systém tepelného čerpadla objekt dotápí. Celkový systém topení je tak hybridní. Vzhledem k tomu, že stropy jsou v obou domech klenuté, nebylo nutné zásadně řešit neprůzvučnost konstrukcí. Původní škvárové zásypy byly částečně redukovány a doplněny zesílenou tepelnou izolací a zakryty plovoucí deskou. Alternativně se doplnily v kombinaci vrstvenými podlahami z OSB desek na keramzitových nivelačních podsypech s tepelně izolační vlastností. Tepelná izolace vodorovných konstrukcí je nejdostupnějším a účinným prostředkem ke snížení energetické náročnosti stavby nebo jejích částí. Je zároveň prostředkem skrytým v původní síle konstrukční skladby. Ing. arch. Miroslav Cikán

Výčet zásahů – stavební úpravy, použité technologie – částečné zateplení vodorovných konstrukcí (tepelné účinky kročejové izolace) – nové zateplení střechy – výměna a oprava oken (repase původních – přidané těsnění, výměna novodobých oken z profilů Euro za repliky dle původních oken) – výměna zdroje vytápění (centrální zdroj kombinovaný s lokálními výměníky pro každý byt samostatně a individuální regulací typu Modusat, doplněno lokálním vytápěním krbovými kamny a tepelným čerpadlem vzduch-voda) – inteligentní řídicí systém a sběr dat (dosud nerealizováno)

49

Odborné komentáře Posouzení z hlediska památkové péče "Rehabilitace původní bytové funkce je z hlediska památkové péče vítána. Související úpravy dispozice – zejména vestavba hygienického zázemí – jsou navrženy s maximálním ohledem na původní dispozici, včleněny jsou do středního traktu obou objektů. Z hlediska památkové péče je vítána také snaha o celkové stylové zhodnocení obou budov.“ (citováno z vyjádření Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v hlavním městě Praze čj. 13518/2006/a/M ze dne 9. 11. 2006, Ing. arch. Bártová) Přístup architekta k obnově domu je možné hodnotit jednoznačně kladně. Je třeba zdůraznit, že objekty podléhají vysokému stupni památkové ochrany – budova č. p. 140 je kulturní památkou, obě budovy se nacházejí na území Pražské památkové rezervace, která je současně památkou UNESCO. Je proto potěšující, že se podařilo skloubit náročná kritéria památkové péče s požadavky technickými, zejména nutným snížením energetické náročnosti budovy. Z provedených opatření je nutné vyzdvihnout repasi dochovaných původních oken, která byla provedena bez změny jejich tvaru a výrazu. Pracovníci Národního památkového ústavu se v praxi ze strany projektantů a investorů jen zcela výjimečně setkávají s názorem, že pro zvýšení těsnosti oken, a tím snížení prostupu tepla, postačí pouze jejich kvalitní renovace spojená s novým zasklením zesíleným sklem a novým kvalitním utěsněním. Deklarovaná dvacetiprocentní úspora energie repasí oken je v tomto případě nezanedbatelná a jistě zajímavá i z uživatelského hlediska. Z pohledu památkové péče je tento přístup k obnově vítán. Zachování původních hodnotných oken bez jejich deformace, například přidanými dvojskly, významně přispívá k udržení památkových hodnot obou domů. Ing. arch. Martina Bártová, Národní památkový ústav, Praha

50

Posouzení energetické a technické koncepce Při rekonstrukci historických objektů máme v realizaci energeticky úsporných opatření omezené možnosti. Například je zřejmé, že u těchto objektů není možné snižovat energetickou náročnost objektu vnějším zateplením. Vnitřní zateplení je v principu možné, ale je nutné ho navrhnout velmi zodpovědně. Při vnitřním zateplení se totiž výrazně mění průběh vlhkosti v konstrukci. Při nesprávném návrhu hrozí riziko kondenzace vodní páry uvnitř obvodové stěny. Je také potřeba zodpovědně řešit všechny stavební detaily, například napojení stropní konstrukce na obvodovou stěnu. Pokud je tedy možné se vnitřnímu zateplení vyhnout jiným řešením, je vhodné jej nerealizovat. Vhodným řešením může být například instalace konvektorového vytápění po celé délce místnosti u obvodových stěn. Toto řešení bylo zvoleno i u objektu na Janáčkově nábřeží a považuji ho za správné. Konvektor zajišťuje proudění teplého vzduchu kolem vnitřního povrchu obvodových stěn. Tím se zvyšuje vnitřní povrchová teplota, čímž je eliminováno riziko růstu plísní. Toto řešení je i v souladu s legislativou a technickými normami, které umožňují mimo jiné i z důvodu památkové ochrany zajistit vyhovující vnitřní povrchovou teplotu i jiným způsobem než dostatečným tepelným odporem vnějších stěn. Velmi vhodné je i zachování původních špaletových oken a náhrada jednoduchého zasklení vnitřního rámu izolačním dvojsklem. Touto úpravou docílíme splnění současného energetického požadavku na okna a zároveň zachováme vnější vzhled budovy. Špaletová okna jsou výhodná právě v případě nezateplených obvodových stěn. Eliminují totiž vliv tepelné vazby ostění, nadpraží a parapetu. Špaletové okno má větší tloušťku rámu a cesta tepla stěnou okolo okna je delší.

51

Také střecha tvoří z pohledu energetické náročnosti budovy poměrně důležitou složku spotřeby energie. Zlepšení energetických vlastností střešního pláště obvykle není v rozporu s požadavky památkové péče. Proto také bylo správně zateplení střechy realizováno. Pravděpodobně největších úspor bylo dosaženo rekonstrukcí otopného systému, nikoli výše popsaným zkvalitněním tepelně technických vlastností konstrukce obálky budovy. Lokální tepelné zdroje byly nahrazeny zdrojem centrálním. Tento systém pak má jistě vyšší energetickou účinnost. Neméně důležité je instalování regulačních prvků otopné soustavy. Systém chlazení v letním období sice přispívá ke komfortnímu užívání objektu, energetická náročnost je však tímto opatřením zvýšena. Výhodou je, že byla zvolena instalace zařízení, které umožňuje opačný chod, čímž může do otopné soustavy na principu tepelného čerpadla dodávat část tepelné energie v zimním období. V rámci rekonstrukce byly v podstatě vyčerpány všechny zásadní možnosti užívané pro snížení energetické náročnosti historických objektů. Ing. Tomáš Kupsa, Dekprojekt

52

53

Sedmipatrový činžovní dům v Holešovicích je dílem význačného českého architekta Evžena Rosenberga. Majitelka nemovitosti z rodiny slavného výrobce šunky – stejně jako je tomu v případě dalších městských bytových domů – hledá způsob, jak mu vrátit zašlou eleganci a zlepšit jeho technický a energetický standard.

Základní informace Adresa: U Průhonu 477/16, 170 00 Praha 7 Stav: studie Vlastník: soukromá osoba Forma památkové ochrany: budova stojí v památkové zóně Praha-Holešovice

Návrh

06 Činžovní dům U Průhonu Praha

54

Architekt: Ing. arch. Štěpán Abt, Ing. arch. Ondřej Kopečný (Olgoj Chorchoj) Způsob využití: bytový dům Stavebník: soukromá osoba Spotřeba energie: neznámá

Výchozí stav Architekt: Ing. arch. Evžen Rosenberg Rok výstavby: 1936 Způsob využití: bytový dům Spotřeba energie před úpravami: neznámá Charakteristika budovy před úpravami: Sedmipodlažní podsklepený činžovní dům byl postaven v roce 1936 na objednávku majitele sousedního masného podniku Josefa Jeřábka, podle návrhu architekta Evžena Rosenberga, žáka Josefa Gočára a zároveň jednoho z významných představitelů českého meziválečného funkcionalismu.

55

Foto: Jakub Vlček a archiv Olgoj Chorchoj

Komentář autora Příběh rekonstrukce Cílem je opravit a celkově obnovit bytový dům v pražských Holešovicích, jehož autorem je významný architekt Evžen Rosenberg. Majitelka domu si přeje kompletní rekonstrukci, která domu navrátí zašlou eleganci a zlepší jeho technický standard. Jako další domy z 30. let 20. století má i tento obvodové zdivo tenčí než 20 cm bez jakékoliv izolace a zatížené tepelnými mosty, četná okna, zejména na jižní fasádě domu, jsou ve špatném stavu. Dům dělíme na dvě části – zachovanou hlavní část domu, k jejíž opravě přistupujeme pietně, v rámci možností obnovíme všechny původní detaily, materiály a povrchové úpravy. Střešní nástavba byla naopak zásadně přestavěna a změněna v 80. letech 20. století. Navrátíme ji objemově a charakterem do původního vzhledu, doplníme ji ale o novodobé prvky a také technologické úpravy tu budou výraznější. Protože byty jsou obývané, není možné izolovat objekt zevnitř. Vzhledem k hodnotě a bohatému členění uliční fasády a návaznosti na sousední objekty není také možné souvisle ji obložit adekvátně silnou vrstvou tepelné izolace. Přistoupili jsme proto ke kombinaci dílčích úprav, které by ve výsledku měly znamenat značné zlepšení tepelné ochrany této památkově cenné budovy (viz výčet níže). Samotný obklad izolací bude přizpůsoben estetickým kvalitám fasády. Kvůli prodyšnosti zvolíme pravděpodobně minerální vatu o tloušťce do cca 10 cm a v místech, kde to detail nedovolí, extrudovaný polystyren o ještě menší síle (do cca 5 cm). Dvorní část suterénu bude nově odkopána. To vyřeší problémy se vzlínající vlhkostí a zároveň tu vzniknou další jednotky s denním světlem – zlepší se tak provětrávání spodní části domu.

56

Energetická a technická koncepce Vzhledem k nevyhovujícím tepelně izolačním vlastnostem stávajícího obvodového zdiva je součástí návrhu zateplení všech částí fasád exponovaných vnějším povětrnostním podmínkám (uliční a dvorní fasáda, střecha). Tyto části domu budou zatepleny takovými materiály a takovým způsobem, aby došlo k co nejmenším změnám vnějších proporcí domu a návaznosti fasády na jednotlivé prvky, jako jsou okna, dveře, zámečnické a klempířské výrobky atd. Za možná považujeme následná řešení: Použití kontaktního zateplovacího systému s použitím desek z minerální vlny o síle min. 5 cm v kombinaci s pásky extrudovaného polystyrenu v místě okenních otvorů, následnou aplikaci strukturované omítky a použití vápenného nátěru Porokalk. Tato varianta zajišťuje vhodnou kombinaci zvýšení tepelného odporu obvodového pláště při zachování nízkého difuzního odporu celého souvrství, a dům tak nadále bude moci „dýchat“. Použití kontaktního zateplovacího systému s použitím desek z pěnového polystyrenu o síle cca 5 cm v kombinaci s pásky extrudovaného polystyrenu v místě okenních otvorů a následnou aplikaci strukturované omítky. Tato varianta je rozměrově nejúspornější. Stávající dřevěná okna jsou zdvojená s rýglovým mechanismem pro otevírání a údržbu jednotlivých částí křídel oken. Stav oken, obzvláště v horních patrech na jižní fasádě, sice vyžaduje opravu, případně výměnu jednotlivých prvků, návrh však počítá s jejich maximálním zachováním a odbornou opravou. V rámci zateplení domu je uvažováno eventuální přemístění oken v hloubce obvodového pláště tak, aby byly zachovány proporce fasád domu. Studie poukazuje na to, že energetická bilance domu neodpovídá současným požadavkům, na druhou stranu ale připomíná výjimečnou architektonicko-historickou hodnotu, kterou by neuvážené normové tepelně technické stavební úpravy mohly nenávratně poškodit. Uvedené návrhy řešení spíše poukazují na nutnost hledání konsenzu mezi požadavky platných norem, památkové péče i zájmy samotného vlastníka. Věříme, že se podaří nalézt optimální řešení, např. i s použitím zmíněných moderních materiálů. K jejich využití, a tedy i k možnosti navýšit investici do opravy domu, by jistě mohl a měl dopomoci dotační program ze strany Národního památkového ústavu, který tento objekt navrhl prohlásit za kulturní památku, a deklaroval tak výjimečnost domu. Ing. arch. Štěpán Abt

57

Výčet zásahů – zateplení uliční i dvorní fasády různě silnou izolací (minerální vata, extrudovaný polystyren) podle potřeby a charakteru fasády – oprava a výměna oken a prosklených dveří ve fasádě (repliky původních prvků s použitím izolačních dvojskel) – zateplení střechy – změna systému vytápění z dálkového vytápění parou z holešovické teplárny na vlastní plynovou kotelnu (vysoce účinný kondenzační kotel, individuální regulace) – osazení slunečních kolektorů na střechu (výroba teplé užitkové vody pro střešní byt) – odkopání dvorní části suterénu – přívod denního světla a vzduchu – obnovení větracích kanálů v suterénu domu

Odborný komentář Posouzení energetické a technické koncepce Návrh zateplení vychází z architektonických požadavků. Předpokládá se zateplení s vrstvou izolantu 5 cm minerální vaty, případně extrudovaného polystyrenu. Architekt uvádí použití zdiva tloušťky 20 až 30 cm, neboť nosnou konstrukci tvoří železobetonový skelet a cihelné stěny působí pouze jako vyzdívka, doplněná rozměrnými okny. Konstatování, že použití minerální vaty zajistí prodyšnost konstrukce, je diskutabilní. Návrh zateplení je nutno prověřit tepelně technickým výpočtem, který zejména ověří riziko kondenzace vlhkosti v konstrukci a difuzi vodní páry a kondenzované vlhkosti v konstrukci. Ještě důležitější je takový výpočet u detailů tepelných mostů, zejména u osazení oken, kde se předpokládá použití extrudovaného polystyrenu s vysokým difuzním odporem. Bez tohoto přezkoumání hrozí, že zateplení způsobí víc škody než užitku. V každém případě je zateplení izolantem tloušťky 5 cm nedostatečné z hlediska současných požadavků na tepelně izolační schopnost konstrukcí. Stávající součinitel prostupu tepla se takovým zateplením zlepší asi na dvojnásobek. To odpovídá požadavkům normy z roku 1994, nikoli těm současným. Ve srovnání s nároky na pasivní domy je součinitel prostupu tepla po navrhovaném zateplení asi čtyřikrát horší. Vzhledem k tomu, že nejsou splněny zákonné požadavky na tepelnou ochranu budovy, by projekt neměl dostat stavební povolení. Je třeba si uvědomit, že zateplení konzervuje tento nepříznivý stav na dalších čtyřicet let. Je tedy otázka, zda by nebylo lépe rekonstrukci odložit na dobu, kdy se bude moci provést třeba efektivní vnitřní zateplení, např. vakuové izolace. Ty se již nyní používají např. ve Vídni v případě historických objektů, neboť 6 cm takové izolace nahradí asi 15 cm minerální vaty. Návrh přesunutí oken směrem k líci fasády, aby byla zachována stávající hloubka ostění, je velmi vhodným řešením. Je však nutno tepelně technickým výpočtem prověřit konkrétní detaily (viz výše). Z hlediska úspor energie je nevhodná snaha o maximální zachování původních oken. Žádoucí by bylo nahradit je replikami, osazenými izolačním trojsklem, nikoli dvojsklem (s mezerou mezi skly min. 1,4 cm při plnění vzduchem, resp. 1 cm při plnění argonem). Toto je velmi typický konflikt mezi požadavkem na kvalitu stavby, komfort bydlení a úsporu nákladů na straně jedné a požadavkem na zachování autentičnosti oken na straně druhé.

58

V domě se vyskytují velmi problematické tzv. tepelné mosty, zejména balkony, odskoky a přesazení jednotlivých podlaží atd. Jejich odstranění se může ukázat jako nemožné bez zásadního zásahu do budovy. Spíše bude nutno smířit se s jejich zachováním a zohlednit je při kalkulaci úspor energie. Zateplení není jedinou cestou ke snížení nákladů. Architekt velmi vhodně předpokládá osazení solárního systému pro ohřev vody, kvůli nedostatku místa však půjde o malý systém, pouze pro jeden byt. Vhodnější by bylo pokusit se najít více místa a solární systém zvětšit tak, aby teplo mohlo být využito pro všechny byty, čímž výrazně vzroste efektivita a zlepší se ekonomika investice. Jako problematický se v současnosti jeví návrh odpojení domu od systému centrálního zásobování z Pražské teplárenské a.s., a vybudování vlastní plynové kotelny. V roce 2010 bylo v Praze dálkové teplo pro tento objekt stejně drahé jako teplo z plynového kotle. I když by takto došlo ke snížení spotřeby energie, náklady pro obyvatele domu by se téměř jistě zvýšily a investice do vybudování nové kotelny by měly velmi dlouhou návratnost. Navíc by došlo ke zhoršení lokálních emisí (zejména u oxidů dusíku) v této značně zatížené lokalitě. Je zřejmé, že stávající návrh rekonstrukce je třeba doplnit výpočty, z nichž bude vycházet podrobnější projekt. Je vhodné zohlednit i ekonomiku investice, zvýšení komfortu bydlení a skutečnou úsporu nákladů. Ing. Karel Srdečný, energetický auditor, EkoWATT

59

Rakouská architektka Ursula Schneider věří, že upravovat historické stavby tak, aby spotřebovávaly méně energie, je nezbytné. Zároveň je přesvědčena, že k historickým budovám bychom měli přistupovat odvážněji. V tomto duchu koncipovala obnovu domu v centru Vídně, kde sama žije a pracuje. Čtyřpatrový dům byl opraven a na jeho střeše vyrostla nízkoenergetická moderní nástavba.

Základní informace Adresa: Maria Treu Gasse 3/15, Vídeň, Rakousko Stav: realizace 1997 Vlastník: společenství vlastníků Forma památkové ochrany: Budova stojí v památkově chráněném území v centru Vídně.

Současný stav

07 Činžovní dům na Maria Treu Gasse Vídeň

60

Architekt: Dipl. Ing. Ursula Schneider (pos architekten) Způsob využití: byty, kanceláře, nebytové prostory Stavebník: společenství vlastníků Spotřeba energie: Měrná roční spotřeba energie na vytápění je 65 kWh/m²/rok v historické části, 30 kWh/m²/rok ve střešní nástavbě. Měrná roční spotřeba energie na přípravu teplé užitkové vody včetně střešního bytu je 15 kWh/m²/rok, přičemž ze 60 % je příprava teplé vody zajištěna solárními kolektory. Měrná roční spotřeba energie na osvětlení včetně střešního bytu je 30 kWh/m²/rok. Na jednu osobu v domě připadá spotřeba 800 kWh za rok, přitom v Rakousku je běžná spotřeba i 1 800 kWh na osobu za rok.

Výchozí stav Rok výstavby: 1890 Způsob využití: činžovní dům Spotřeba energie: 97 kWh/m²/rok

61

Foto: archiv pos architekten

Komentář autora Příběh rekonstrukce, energetická a technická koncepce Cílem projektu obnovy domu z konce 19. století stojícího v centru Vídně bylo zlepšit jeho celkový stav a kvalitu života v něm. Úpravy historické části domu se zaměřily na citlivou obnovu a zlepšení jeho technického stavu. Fasáda, včetně původních oken, byla zachována a obnovena podle historických výkresů. Sklepy byly vysušeny a upraveny tak, aby zůstaly suché: otloukli jsme starou omítku, plné dveře kójí nahradili mřížemi a zajistili jejich přirozené provětrávání. Objekt byl napojen na zdroj dálkového tepla, který sdílí se sousedním domem. Obnovili jsme také studnu ve dvoře, voda z ní je teď používána ke splachování toalet. Jako užitková slouží rovněž dešťová voda shromažďovaná do nádrže ve sklepě. Výměnu vzduchu zajišťuje vysoce efektivní řízené větrání se zpětným ziskem tepla, letní ochranu proti přehřívání doplňují vnější stínící prvky a větrání okny. Až 85 % celkové roční spotřeby teplé užitkové vody pokryje 12 m² solárních kolektorů, zbytek zajišťuje ohřev dálkovým teplem. Zvláštní důraz jsme u střešní nástavby kladli na volbu ekologických materiálů. Svoje uplatnění jako zateplovací materiál našly nově vyvinuté pevné jílové příčky, jílové omítky, korek a bavlna, kokosová vlákna jako izolace zvuková, izolační pěnové sklo i ekologické barvy na vymalování stěn. Tento projekt chápeme jako modelový příklad udržitelného přístupu k rozvoji městského prostředí a sociálních vztahů ve městě, k užívání zdrojů energie a materiálů. Dipl. Ing. Ursula Schneider Výčet zásahů – stavební úpravy, použité technologie – vysušení sklepů, zavedení přirozené ventilace – připojení domu na dálkové teplo – užitková voda čerpána z obnovené studny a nádrže na dešťovou vodu – kontrola spotřeby vody ve všech bytových jednotkách – nízkoenergetická střešní nástavba – zelená střecha – solární kolektory na ohřev užitkové vody – inteligentní řízení vytápění a chlazení – využívání pasivních solárních zisků – chlazení pomocí severo-jižního křížového větrání jako pasivní ochrana proti slunečnímu záření – rekuperace tepla

62

Důležitější než úspora energií je kvalita života Rozhovor s rakouskou architektkou Ursulou Schneider Jak lze skloubit energetickou nenáročnost a památkovou péči? Obnova budov je jedním z klíčových témat snižování energetické náročnosti. Stavíme totiž podstatně méně budov, než kolik jich už máme. Pokud chceme dosáhnout cílů snižování energetické náročnosti a emisí CO2, musíme se nutně zabývat obnovou existujících staveb. Samozřejmě je rozdíl v přístupu k historickým budovám starým sto a více let, kde musíme brát v potaz i jejich charakter, nejen jejich energetickou bilancí, a budovami z 50., 60. nebo 70. let 20. století, kde je to většinou mnohem snazší. Ačkoli je nutné historické stavby respektovat, neměli bychom ani v jejich případě být tak přísní a nepřipouštět žádné změny. V době, kdy tyto stavby vznikaly, byla úcta ke starším budovám velmi malá. Potřeba vše chránit je poměrně nová. Odkud se takový přístup bere? Myslím, že to vychází z romantismu 19. století, kdy stavitelé hledali nové slohy a používali slohy staré a vzniklo přesvědčení, že nelze přijít s ničím lepším, že nové je špatné a staré dobré. Vznikl tak určitý konflikt. Dnes bychom měli být odvážnější, než většinou jsme. Vídeňské fasády jsou z 80 % ozdobeny přilepenými prefabrikovanými ornamenty, není to původní umělecká práce. Někdy jsou tyto fasády velmi krásné, jindy ne. Tehdy se tak prostě stavělo a mnoho z těchto fasád bylo staromódních už v době svého vzniku. Jak tedy postupovat, když chceme spojit šetrnost k energiím s péčí o památky? I když vynecháme uliční fasádu, zbývá ještě mnoho možností. Lze využít půdu a zateplit ji, často je možné izolovat dvorní fasádu, lze využít rekuperaci tepla a solární panely. Když vynecháte uliční průčelí, nedosáhnete pasivního standardu, ale nízkoenergetického snadno. V současnosti pracujeme na vývoji okna, které bude vypadat jako historické, ale s moderními parametry. Jako architekti bychom se také měli zabývat myšlenkou, že je možné dát historické budově moderní fasádu.

63

Jaké úpravy většinou zvažujete při plánování „zelené obnovy“ památkově cenné stavby? Máme dvě hlavní zásady. Za prvé se vždy snažíme připravit celkový a dlouhodobý koncept, i kdyby nemělo být možné jej hned realizovat. Například když zateplujete, měli byste vždy usilovat o vysoký standard. Nejhorší je renovovat „trochu“, což je málo už dnes a vůbec to nebude dostačovat v budoucnosti. Zateplit starý dům pěti centimetry izolace je to nejhorší, oddálíme tak řádné zateplení domu. Správné je tedy mít vysoké cíle a realizovat je pokud ne hned, tak postupně. Druhou zásadou je, že se vždy snažíme kombinovat úpravy na základě analýzy toho, co dům jako celek potřebuje. Ne pouze ve smyslu úspory energií, ale také z hlediska jeho programu, estetiky nebo třeba z hlediska technických nedostatků. Nejde pouze o to, zda zateplovat, nebo ne. Snažíme se zpříjemnit bydlení, vybudovat místo pro kola a podobně. V kombinaci různých úprav je většinou mnohem snazší najít přijatelné, cenově dostupné a efektivní řešení. Co vás jako architektku motivuje k uvažování o „zelené obnově“ památkově cenných budov? Je to téma dneška, je to nezbytné. Jste-li dnes architektem a cítíte odpovědnost za stavby, které stavíte a opravujete, jste také do jisté míry odpovědný za péči o klima. Tomu se nelze vyhnout. K historickým stavbám je potřeba přistupovat jednotlivě, každá z nich je jedinečná. Je důležité být velmi kreativní, když chcete nabídnout koncept, který zlepší energetickou bilanci domu a nepoškodí jeho charakter. Nejšikovnější lidé z našeho oboru by se proto měli věnovat obnově památek, tam je jich opravdu potřeba. Žádají vás klienti o tento přístup, nebo je to vaše iniciativa? Obojí. Většina našich klientů ví, co děláme, a proto si nás vybrali. Někdy je ale musíme přesvědčit, aby se nebáli odvážných koncepcí, i když je třeba nerealizují v plné míře. Jaká je role vlády v procesu snižování energetické náročnosti památkově cenných budov? Je velmi důležitá. Pracujeme teď na projektu v Dolním Rakousku. Díky „zeleným“ dotacím je finančně výhodnější navrhnout dům ve vyšším technickém standardu než v nižším, na nějž bychom finanční podporu nezískali. Objekt bude navíc úspornější a příjemnější k životu. Stojí v oblasti s rušnou dopravou, kde je špinavý vzduch. Plánujeme proto sytém větrání, který bude byty zásobovat čistším vzduchem ze dvora. Zvýší to mimo jiné cenu nemovitosti. Hlavním konceptem je pro nás vždy kvalita života, ne úspora energií.

Odborný komentář Posouzení energetické a technické koncepce Rekonstrukce činžovního domu na Maria Treu Gasse ve Vídni ukazuje komplexní přístup k obnově historických budov, který u nás dnes často chybí. Citlivý přístup a snaha o zvýšení kvality života ruku v ruce s co nejvyšší úsporou energie jsou základní principy při rekonstrukci, které umožní provozovat tyto budovy ekonomičtěji a zachovat je pro příští generace. Z rozhovoru je patrný také přístup zahraničních architektů, ale i posuzovatelů z řad památkové ochrany, jenž je víc otevřený změnám s cílem dlouhodobé udržitelnosti těchto staveb. Renovace budov do původního stavu bez vylepšení tepelných a užitných vlastností je na trhu nemovitostí znevýhodňuje oproti ostatním stavbám a může ohrozit jejich budoucí provozuschopnost. Uliční fasáda byla citlivě obnovena a zůstala bez tepelného vylepšení. I pro tyto historicky cenné fasády může být v některých případech použito vnitřní zateplení, které je však finančně a technologicky náročné, s omezenými výslednými úsporami. Ostatní fasády a konstrukce, případně další dostavby, však umožňují – a přímo i vyžadují – dosažení nejlepšího dostupného standardu, např. na úrovni pasivního domu. Použitá vysoká míra zateplení všech dostupných konstrukcí či kvalitní okna s izolačními trojskly jsou i zde ukázkou volby dnešních technologií, které by neměly chybět u žádné z rekonstrukcí, kde předpokládáme životnost opatření alespoň třicet či více let. Vidět je zde i důraz na vylepšení kvality bydlení. Volba řízeného větrání s rekuperací tepla u střešní nadstavby je nezbytná hlavně u rušných ulic velkoměsta. Zabezpečuje větrání čerstvým vzduchem bez tepelných ztrát a současně chrání obyvatele bytů před zbytečným ruchem a prachem. Stávající byty bohužel nejsou tímto systémem vybaveny. Součástí komplexního přístupu je také precizní řešení materiálového složení použitých prvků. V zahraničí je dnes trend využívání přírodních materiálů jako dřevo, jílové omítky a prvky z nepálené hlíny, konopné nebo jiné přírodní izolace. Jednoznačným kritériem volby je jejich zdravotní nezávadnost a nízká zátěž životního prostředí při výrobě. Celkově hodnotím rekonstrukci jako velice povedenou. Svou komplexností i přístupem všech zúčastněných stran může posloužit jako inspirace pro naše budovy, které rekonstrukce teprve čeká. Ing. Juraj Hazucha, odborný poradce, Centrum pasivního domu

64

65

Smyslem renovace činžovního domu v centru Vídně bylo vdechnout mu nový život a zachovat přitom jeho památkovou hodnotu. Zatímco střecha byla sejmuta a nahrazena obytnou nízkoenergetickou střešní nástavbou, hlavní část zůstala zachována a byla upravena na kanceláře.

Základní informace Adresa: Wollzeile, Vídeň, Rakousko Stav: realizace 2006 Vlastník: soukromý majitel Forma památkové ochrany: Dům stojí v památkově chráněném území v centru Vídně.

Současný stav

08 Činžovní dům na Wollzeile Vídeň

66

Architekt: Dipl. Ing. M. Arch. Georg Reinberg (Architekturbüro Reinberg) Způsob využití: činžovní dům s kancelářemi a obytnou střešní nástavbou Stavebník: soukromá osoba Spotřeba energie: Měrná roční spotřeba energie na vytápění ve střešní nástavbě je cca 30 kWh/m2/rok, tepelná ztráta historické části domu je 49,5 kW.

Výchozí stav Rok výstavby: 1902 Způsob využití: činžovní dům Spotřeba energie před úpravami: neznámá

67

Foto: Rainer Schimka

Komentář autora Příběh rekonstrukce, energetická a technická koncepce Základem energetického konceptu obnovy domu z roku 1902 v centru Vídně je jeho rozdělení podle způsobu užívání, na kanceláře a na obytnou část. Charakteristické pro tento projekt je také využití místního zdroje energie a slunečního záření. Kanceláře zabírají celou historickou část domu. Úpravy vedoucí ke snížení energetické náročnosti jsme tu omezili na zateplení dvorní fasády kontaktním systémem, kvalitní opravu původních oken (ponechána jednoduchá skla, osazeno těsnění) a změnu způsobu vytápění. Díky velkým tepelným ziskům z technologie a lidí v kancelářích nebylo nutné tuto část dále upravovat. Zatímco v bytě připadají na 100 m2 zhruba čtyři osoby, v kanceláři je to dvacet až třicet osob, což je spolu s technologickým teplem z počítačů silný zdroj tepla. Největší ztráty jsou tu naopak z větrání, podstatně větší než u bytu stejné plochy. Je proto velmi odlišné upravovat historickou budovu na kanceláře, nebo na byty. Nad korunní římsou jsme na rozdíl od spodní části domu postupovali radikálně. Vyrostla tu nová třípatrová obytná nástavba. Využili jsme technologie a materiály odpovídající požadavkům pasivního energetického standardu, okna s trojitým zasklením certifikovaná pro pasivní domy a nucené větrání s rekuperací teplého vzduchu. To všechno proto, že je odtud krásný výhled na město a nástavbu jsme chtěli co nejvíc prosklít. Kdybychom použili materiály nižšího standardu, byly by tepelné ztráty nepřijatelné. Pomocí prvků užívaných u pasivních domů jsme tak dosáhli nízkoenergetického standardu. Celá budova je vytápěna a chlazena způsobem, který je ekologický a zajišťuje zdravé vnitřní prostředí. Zdrojem tepla a chladu je vysoce výkonné čerpadlo systému voda-voda, využívající podzemní vodu pod domem. Kanceláře jsou kromě již zmíněného zdroje tepla z lidí a technologie vytápěny pomocí radiátorů, střešní nástavba je vyhřívaná či chlazená pomocí podlah, v nichž je vedeno potrubí s vodou. Důležitou roli hrají také pasivní prvky: stínění prosklených jižních povrchů či akumulace tepla hmotou budovy. Na střeše jsou osazeny fotovoltaické panely o celkové ploše přibližně 25 m2. Dipl. Ing. M. Arch. Georg Reinberg

68

Výčet zásahů – stavební úpravy, použité technologie – rozdělení budovy podle způsobu užívání – tepelné zisky od lidí a technologie v kancelářích – nízkoenergetická střešní nástavba (rekuperace vzduchu, trojité zasklení oken, silná tepelná izolace) – tepelné čerpadlo – fotovoltaické články – zateplení dvorní fasády kontaktním systémem – kvalitní oprava a těsnění historických oken

Jiné než zelené domy neprojektujeme Rozhovor s rakouským architektem Georgem Reinbergem Co vás jako architekta motivuje k „zelené obnově“ památkově cenných budov? Pro naši kancelář je to tradice, ekologické architektuře se věnujeme už třicet let. Jiné než „zelené“ domy neprojektujeme. Je to také otázka odpovědnosti. Staré budovy musíme renovovat, protože jinak je nebudeme schopni vytopit. Cítím svoji odpovědnost vůči příštím generacím. Je nepřijatelné, aby architekti navrhovali jiné než úsporné domy. Mají mnoho možností, jak šetřit energie, mnohem víc, než je tomu v jiných oborech. Rekonstrukce historických staveb je velice zajímavé téma. Zabývat se například obnovou historické stavby ve středu města je pro mě velká výzva. Jak lze skloubit energetickou nenáročnost a památkovou péči? Památková péče je v dnešní době tak přísná, protože náš způsob života je destruktivní. Dnešní společnost by se měla stydět před budoucími generacemi. Myslím, že nás budou nenávidět. Spotřebováváme všechny zdroje. V přístupu k historickým stavbám se to projevuje tak, že se snažíme skrýt stopy nových úprav. Památková péče se snaží konzervovat budovy v nedotčeném stavu. Nesmí být poznat, že i naše generace tyto stavby užívala. Za „zelené“ renovace se ale stydět nemusíme a ochrana památek by v takovém případě měla být volnější. Zelené rekonstrukce pak také mohou být mnohem sebevědomější, odvážnější a výraznější. Stejně jako generace před námi bychom měli i my historické budovy upravovat a zanechat v nich svoji stopu. Co je pro vás při obnově historické budovy nejdůležitější? Nejdůležitější je pochopit ducha domu, nejen jeho konstrukční principy, a rozvíjet ho soudobými prostředky, začlenit se do vývoje stavby. Jaká je role vlády v procesu snižování energetické náročnosti památkově cenných budov? Ekologicky šetrné rekonstrukce jsou dnes v Rakousku silně podporované. Vláda chce dokonce přenést důraz z podpory „zelené“ nové výstavby na podporu „zelených“ rekonstrukcí.

69

Foto: archiv Architektbüro Reinberg

Odborný komentář Posouzení energetické a technické koncepce Renovace činžovního domu v centru Vídně je ukázkou nestandardního pohledu na úpravy domů v památkově chráněné městské oblasti. Kombinace opravy dekorativní fasády stavebního stylu začátku 20. století s prosklenými stěnami typickými pro současnou architekturu vede k oživení a zachování využitelnosti objektů i při současných provozních nákladech, na kterých se vysokou měrou podílí cena energií. Střešní nástavba postavená v nízkoenergetickém standardu nejenže vyřešila problém se zateplením střechy objektu, ale také rozšířila ekonomicky využitelnou podlahovou plochu. Další úsporná opatření spadají do kategorie klasických úprav, které jsou většinou v souladu s památkovou ochranou. V naprosté většině případů není možné zateplit uliční fasádu zvenku a zbývá jen možnost problematického vnitřního zateplení nebo ponechání stěny v původním stavu. Utěsněním původních oken a instalací nuceného systému větrání s rekuperací tepla došlo k podstatným úsporám energie a současně i k zajištění hygienických požadavků na přísun čerstvého vzduchu. Systém nuceného větrání současně minimalizuje možnost vzniku poruch vlivem kondenzace vodních par v původních nezateplených uličních stěnách. Pro dosažení maximálních úspor je důležitá nejenom oddělená regulace vnitřní teploty kancelářských a obytných prostor, ale i decentralizovaná regulace vnitřní teploty jednotlivých kanceláří. Ta postihuje aktuální tepelné zisky od přítomných osob, provozované technologie nebo ze slunečního záření. Využití nízkopotencionálního tepla podzemní vody pro vytápění a chlazení pomocí tepelného čerpadla je skvělým příkladem zapojení alternativního zdroje energie. Problém vysoké hladiny spodní vody je obrácen ve výhodu a spodní voda je využita pro vytápění a chlazení domu. Kombinace tepelného čerpadla s vlastní výrobou elektřiny z fotovoltaických článků, výkonově odpovídajících potřebě energie na klimatizaci v letních měsících, je cesta ke snížení závislosti na fosilních palivech pomocí obnovitelných zdrojů energie bez nutnosti budovat složité distribuční a přenosové soustavy. Projekt považuji za velmi zdařilý a následováníhodný. Milan Mach, energetický auditor, Malza

70

71

Rodinná vila v Praze–Vokovicích není památkově chráněná, a pravidla pro její obnovu proto byla volnější. Architekti k ní přesto přistoupili velmi citlivě a splnili přání klienta mít dům úsporný z hlediska nákladů na energie. Rekonstrukce zároveň respektovala celkový výraz stavby, obnovila a podtrhla detaily fasády.

Základní informace Adresa: Na Lužci 14, 160 00 Praha 6 Stav: realizace 2008 Vlastník: soukromá osoba Forma památkové ochrany: bez památkové ochrany

Současný stav

09 Rodinný dvojdům Praha–Vokovice

72

Architekt: Ing. arch. Miroslav Cikán, Ing. arch. Pavla Melková (MCA atelier) Způsob využití: rodinná vila Stavebník: soukromá osoba Spotřeba energie: Tepelná ztráta objektu je 17,2 kW. Měrná roční spotřeba energie na vytápění činí 61 kWh/m2/rok. Objekt je ve třídě energetické náročnosti A – velmi úsporná až B – úsporná.

Výchozí stav Rok výstavby: 20. léta 20. století Způsob využití: rodinný dům, laboratoře pro výrobu kontaktních čoček Spotřeba energie před úpravami: Tepelná ztráta stávajícího objektu (vytápěno přízemí a 1. patro) byla 29,7 kW. Měrná roční spotřeba energie na vytápění představovala 230 kWh/m2/rok. Objekt spadal do třídy energetické náročnosti E – nehospodárná až F – velmi nehospodárná. Charakteristika budovy před úpravami: Rodinná vila ve Vokovicích byla postavena ve 20. letech 20. století jako součást kolonie dvojdomků. Její návrh pravděpodobně pochází z dílny některého renomovaného architekta. Domy v kolonii byly původně totožné, měly fasádu z hrubé probarvené omítky, ozdoby z uskakovaných cementových cihel, jednotné členění oken a sedlové střechy. Byly postaveny ve střední kvalitě, která se projevila velmi úsporným založením, použitím méně kvalitních materiálů a zpracováním detailů. Zřejmě proto byla většina domů v kolonii intenzivně přestavována. Je to podsklepený objekt bez základů, zateplení a jakýchkoli izolací proti vodě. Hlavní nosné konstrukce jsou z betonových cihel. Zdivo je smíšené s převahou lomové opuky v suterénu.

73

Foto: Miroslav Cikán a archiv MCA

Komentář autora Příběh rekonstrukce Přestože dům není památkově chráněn, přistoupili jsme k němu jako k architektonicky hodnotnému staršímu objektu s cenným detailem v urbanisticky kvalitní lokalitě se společnými znaky, které je třeba respektovat. Jako několik dalších domů v kolonii se z exteriéru dodnes zachoval v téměř původním stavu, v interiéru byl naopak v průběhu let zásadně přestavěn a žádné významné původní prvky se tu nezachovaly. Původní prostorové řešení, preferující orientaci místností k ulici s potlačením jakýchkoliv vazeb k zahradě, nesplňovalo požadavky současného standardu. Nový majitel koupil celý dvojdům a jeho zadáním byla funkční flexibilita pro vícegenerační bydlení. Naším společným záměrem bylo navrátit domu původní výraz, včetně detailů, otevřít jej do zahrady a modernizovat z hlediska prostorového a technického standardu. Směrem do ulice jsme proto zachovali a obnovili originální charakter domu s kopiemi původních oken a detailů fasády. V interiérech jsou ponechány stropy s fabiony a obnoveny parketové podlahy. Chybějící typy původních oken jsme doplnili replikami podle obdobných, objevených na jiném domě v kolonii. Nová okna jsou záměrně soudobá a odlišná. Jsou také dřevěná, s plochými profily s izolačním dvojsklem. Na fasádu s 10–12 cm minerální izolace jsme našli obkladový systém z identického materiálu a barevnosti s rohovými objemovými prvky eliminujícími rohovou spáru. Obklad byl položen přesně podle fotodokumentace a zaměření původní fasády. Systém přesně napodobuje původní členění i strukturu povrchu. Celou atmosféru doplňuje plot z betonových cihel s dřevěným polem dle analogického vzoru a fragmentů v okolí. Do cihelné struktury plotu byl začleněn vjezd do podzemní garáže. Výsledná podoba uliční fasády by tak měla být velmi blízká době výstavby ve 20. letech 20. století. Směrem do zahrady přes jednotlivé vrstvy vnitřního prostoru přibývá současného tvarosloví, prostor se rozvolňuje a nakonec otevírá celoplošně prosklenou soudobou přístavbou do zahrady.

74

Energetická a technická koncepce Hlavním technickým nedostatkem domu, jako je tomu často u meziválečných staveb, byla velmi tenká neizolovaná konstrukce s kompaktní fasádou, v níž docházelo ke kondenzaci vodních par, a následně k rozpadání vnější vrstvy lícových cihel nebo tvrdé omítky. Také provoz výroby kontaktních čoček v 90. letech celý objekt ze stavebně fyzikálního hlediska zjevně velmi zatěžoval.

Za ideální považujeme kombinaci těchto opatření: 1) Hybridní zdroj tepla – kombinace více zdrojů: obnovitelné zdroje energie (v tomto případě tepelné čerpadlo systému voda-voda) s bivalentním zdrojem (v tomto případě elektrokotel) a tradičního zdroje (v tomto případě krbová kamna). Tento systém je vhodné rozšířit také o aktivní rekuperaci vzduchu a zajistit kontrolu nad ztrátami z větrání, které činí až 40 %.

Energetická koncepce domu kombinuje několik úprav a technologií klasických i novodobých. Dům byl po celém obvodu zateplen. Původní okna jsme vyměnili za kopie – špaletová okna s tenkými profily, izolačním dvojsklem a kvalitním těsněním. Doplněna jsou okny novodobými. K vytápění dům využívá tepelné čerpadlo systému voda-voda. Podle původního návrhu měl být dům zateplen pouze z poloviny v zahradní části s plochou fasádou, fasáda do ulice měla být restaurována a zůstat nezateplena. Po nepříznivých výsledcích stavebně fyzikálního výpočtu, posouzení rozsáhlé destruktivní kondenzace vody ve fasádě z původních betonových cihel a zvážení investice do nákladného systému tepelného čerpadla jsme se rozhodli tepelně izolovat všechny fasády domu. Bylo proto nutné okna posunout k novému líci fasády. Považovali jsme za důležité zachovat původní geometrii a plasticitu fasád – hloubku ostění a šířku oken a hlavně šířku pokrytí okenních rámů ostěním.

2) Vysoce kvalitní oprava oken – těsnění, izolační dvojskla, kvalitní detaily.

Výčet zásahů – stavební úpravy, použité technologie – 10–12 cm venkovního kontaktního zateplení tepelně izolačními deskami Orsil – kombinace zdrojů tepla: tepelné čerpadlo systému země-voda (3 zemní vrty hluboké 120 m) , elektrokotel, krbová kamna – kopie špaletových oken (izolační dvojskla, kvalitní těsnění) – nová okna z profilů Euro s izolačními dvojskly – zateplení vodorovných konstrukcí, zvláště střechy 20 cm minerální rohože

75

3) Zateplení dobře přístupných konstrukcí, zvláště vodorovných Zateplení fasády je třeba důkladně zvážit. Je absolutně nezbytné zachovat původní geometrii fasády, kompoziční a tektonické vazby. Tento krok doporučuji pouze ve výjimečných případech a až po tepelně technickém výpočtu a důkladném posouzení modelu konstrukční stability historické vrstvy fasády. Ing. arch. Miroslav Cikán

Odborný komentář Posouzení energetické a technické koncepce Rekonstrukci rodinné vily považuji z celkového pohledu za velmi zdařilou. Zejména oceňuji citlivou obnovu obvodových stěn. Původní stavebně fyzikální vlastnosti obvodové stěny nebyly dobré, měly dokonce prokazatelné poruchy. Bez zateplení obvodových stěn by pravděpodobně nebylo možné vyloučit do budoucna riziko růstu plísní na vnitřním povrchu konstrukce ani kondenzaci uvnitř konstrukce. Obnova vily ve Vokovicích je příkladem toho, že vnější zateplení nemusí vždy nenávratně poškodit vzhled objektu. Po rekonstrukci je celková energetická náročnost objektu přibližně 60 kWh/m2, což je hodnota velmi příznivá. Z hlediska spotřeby energie řadí objekt do kategorie úsporných. V současné době přitom běžně vznikají novostavby rodinných domů, které mají energetickou náročnost i výrazně přes 100 kWh/m2. Pro srovnání maximální legislativně přípustná hodnota pro novostavbu rodinného domu je 142 kWh/m2. Za nízkou hodnotou energetické spotřeby stojí zejména instalované tepelné čerpadlo typu země-voda, které snižuje spotřebu energie přibližně třikrát a je určitě velmi vhodnou volbou pro daný objekt. Konstrukce obálky budovy po rekonstrukci splňují požadované hodnoty součinitelů prostupu tepla, možná se dokonce blíží hodnotám doporučeným. Těsnost obálky budovy se zřejmě výměnou a repasí oken zvýšila a došlo tím k další úspoře energie. Ačkoli je hodnota energetické náročnosti velmi příznivá, a obnova domu je tedy z energetického hlediska uspokojivá, nelze v tomto případě říci, že byly vyčerpány všechny možnosti úspor. Z energetického hlediska mohla být rekonstrukce v tomto ohledu ambicióznější. Některé další úpravy mohly objekt posunout do nízkoenergetického standardu, nebo ho dokonce přiblížit pasivnímu. Nová okna by se dala zasklít izolačními trojskly, na fasádě i na střeše mohlo být více tepelné izolace. (I když na fasádě by mohla zvýšená tloušťka negativně ovlivnit vzhled domu.) Velmi vhodné by bylo instalovat i systém větrání se zpětným získáváním tepla z větraného vzduchu. Všechna tato opatření by pravděpodobně byla ekonomicky návratná, ale samozřejmě by znamenala navýšení nákladů na rekonstrukci. Z tohoto pohledu tedy chápu rekonstrukci objektu jako velmi zdařilý kompromis z hlediska energetické úspory, architektonické kvality a vynaložených investic. Ing. Tomáš Kupsa, Dekprojekt

76

77

78

79

„U ‚Paličky‘ byl obvodový plášť natolik problémový, že nebylo možné jej ponechat bez povšimnutí,“ popisuje architekt Ladislav Lábus obnovu funkcionalistické vily holandského stavitele Marta Stama na pražské Babě. Ve svém komentáři se zamýšlí nad hledáním kompromisů mezi požadavky dnešních technických norem a hledisky památkové péče.

Základní informace Adresa: Na Babě 1779/9, 160 00 Praha 6 Stav: realizace 2003 Vlastník: soukromá osoba Forma památkové ochrany: Dům se nachází v památkově chráněné zóně Baba.

Současný stav

10 Paličkova vila Praha–Baba

80

Architekt: prof. Ing. arch. Ladislav Lábus, Ing. arch. Mgr. Norbert Schmidt (Lábus AA), spolupráce Ing. arch. Martina Novotná, Ing. arch. Marek Nábělek Způsob využití: rodinná vila Stavebník: soukromá osoba Spotřeba energie: Tepelná ztráta objektu činí 22,5 kW. Roční měrná spotřeba energie je 301 kWh/m2/rok, z čehož 87,5 % na vytápění, 6,6 % na přípravu teplé užitkové vody a 5,9 % na osvětlení.

Výchozí stav Architekt: Mart Stam Rok výstavby: 1932 Způsob využití: rodinná vila Spotřeba energie před úpravami: neznámá Charakteristika budovy před úpravami: Rodinný dům č. 25 Palička byl postaven v rámci Výstavy bydlení – stavby osady Baba, kterou uspořádal Svaz československého díla v září 1932. Dům Palička je jedinou realizací zahraničního architekta na Babě, u holandského architekta Marta Stama si ho objednali manželé Paličkovi. Ing. Jiří Palička se také podílel na projektu domu. Stavba je jedním z ojedinělých příkladů konstruktivisticky založené koncepce rodinného domu jako otevřené struktury tvořené „prozatím" pouze částečně využitou skeletovou konstrukcí zakládající a umožňující jeho budoucí vývoj.

81

Foto: Tomáš Balej

Komentář autora Příběh rekonstrukce, energetická a technická koncepce Nekonvenčnost návrhu svědčí o síle idejí, přesvědčení autora a také o importu stavitelského standardu, zahleděného do středomořské architektury, které však způsobují provozní a stavebně technické problémy při využívání stavby. Výrazná modernost objektu jde svým hmotovým i stavebně technickým řešením za hranice místních zvyklostí i ve srovnání s ostatními, v tehdejších poměrech technicky progresivními, vilami na Babě. Železobetonový skeletový konstrukční systém má sloupy a stropní desky na lícní straně omítky bez jakékoliv tepelné izolace. Obvodové zdi jsou většinou pouze 20 cm silné, vyzděné z výplňového zdiva, a jen na některých místech fasády jsou opatřeny z vnitřní strany slabou deskou heraklitu. Velmi nízká výška i tvar původní atiky neumožňovaly bezproblémové izolování střechy a odvod dešťové vody. Technické vlastnosti domu se postupem času staly vzhledem k současným požadavkům na bydlení nepřijatelné a vyvolávaly potřebu dodatečných úprav, např. zvýšení atiky v 90. letech, které zásadně změnilo proporce stavby. Zateplování funkcionalistických objektů, jejichž základními principy byla jednoduchost, jemnost proporcí a přesnost detailů, je-li provedeno dle aktuálních norem, zcela mění jejich vzhled a charakter. Zejména tehdy, jsou-li okna v líci nebo blízko líce fasády. V případech, kdy stávající okna nelze přemístit směrem k vnějšímu líci fasády, je lepší od zateplení ustoupit. Tuto náročnou operaci totiž původní okna nemusejí přežít. Je potom třeba dobře zvážit otázku zachování proporcí budovy i autenticity jednotlivých prvků v porovnání s úrovní dosažených technických vlastností stavby a výší provozních nákladů. Rozhodujícím faktorem, při samozřejmém vlivu subjektivních preferencí přístupu k řešení u investora a architekta, by měla být architektonická hodnota stavby a v případě posunutí oken i jejich technický stav. U „Paličky" byl obvodový plášť natolik problémový, že nebylo možné jej ponechat bez povšimnutí. Naštěstí na rozdíl od některých jiných funkcionalistických domů byla všechna okna poměrně hluboko zapuštěná za líc fasády, takže zateplení, provedené v rozumné relaci uplatnění požadavků norem a hodnoty stavby, není tak znatelné. Při odstranění omítky tloušťky 2,5 cm a přidání 5 cm izolace s novou tenkovrstvou omítkou celkově přibudou pouze asi 3 cm. U ostění oken jsme vzhledem k malé dimenzi rámů přidávali pouze 2 cm izolace. Ve štítu nad terasou, kde zasklení terasy navazovalo v jedné ploše na omítku hořejšího patra, jsme zvenku přidali také jen 2 cm izolace, aby vzájemná poloha okna a omítky po zateplení byla zachována, a zbytek izolace jsme doplnili zevnitř. (V případě severovýchodní obvodové stěny jsme zevnitř doplnili 2 cm izolace Lignopor.)

82

Tento způsob zateplování objektů stejně historicky cenných jako je „Palička“, kdy volíte kompromis mezi hledisky ochrany památek a parametry současných norem, byl například použit i u přísně chráněného souboru funkcionalistických vil v německém Stuttgartu, které byly před časem z veřejných prostředků vzorově renovovány. Střecha má obrácenou skladbu, je zateplena 5–15 cm extrudovaného polystyrenu, stropy nad terasou jsou zatepleny 18 cm polystyrenu. Původní dvojitá okna se nacházela v dobrém stavu, byla tedy pouze kompletně truhlářsky a zámečnicky repasována včetně kování, po celém obvodu křídel opatřena těsněním a nově zasklena izolačním dvojsklem s ohledem na tepelnou izolaci. Ta, která nedoléhala, se nahradila replikami. Stávající okna byla autentická, tedy hodnotná, a došli jsme k závěru, že nemá význam použít okna se superizolačními vlastnostmi, když dům zateplujeme pouhými 5 cm tepelné izolace. Při realizaci nás, kromě odvahy architekta a stavitele, často překvapilo i řemeslně nekvalitní provedení některých konstrukcí. Investor zhodnotil obvodové zdivo po sejmutí omítek přirovnáním, že „dům na některých místech připomíná vlaštovčí hnízdo.“ Kvalitu stavby pravděpodobně ovlivnila probíhající ekonomická krize a prozaický fakt, že o konečné podobě konstrukce i detailů stavby často rozhodovala cena. Odhalené vnitřnosti domu Palička, které jsme měli možnost poznat při této složité operaci, nám prozrazují mnoho o době jeho zrození a odlišnosti současného světa. Skrytá ne(po)řádnost úrovně stavebního řemesla, vnitřní nekonstrukčnost stěn příbytku, projevená technická nedokonalost a zároveň odvaha prozrazují ležérnost přístupu ke stavbě vlaštovčích hnízd i tohoto významného konstruktivistického díla. Rozhodně to nesvědčí pouze o omezeních ovlivňujících rozpočet, a tím i kvalitu staveb. Vypovídá to také o velkorysosti stavitelů, kteří ve srovnání s těmi současnými nebyli tolik svázáni stavem právního prostředí a tomu odpovídající výší pojistek, alibistickou a malichernou administrativou ISO i četností a přísností dnešních norem, prozrazujících naši zaslepenou důvěru v možnost přesně definovat parametry kvality života. Odkrytá nekonstrukčnost prozrazuje sílu tehdejších ideálů, avantgardnost a svobodu myšlenek, odvahu a nezatíženost architektů i stavitelů a paradoxně také inženýrského ducha dané doby. Vypovídá o tehdejší, dnes možná záviděníhodné „lehkosti bytí", přístupu k práci, a tudíž zřejmě i k životu. Pro samozřejmost dnešního stavu je obtížné rozpoznat, nakolik míra intenzity zpětných vazeb a pojistek odebírá energii potřebnou pro rozvoj, zamezuje uplatnění touhy po změně, a tím umrtvuje vývoj, a jak tato skutečnost poznamenala i oblast památkové péče. prof. Ing. arch. Ladislav Lábus

83

Foto: Tomáš Balej a archiv AA Lábus

Odborné komentáře Posouzení z hlediska památkové péče Vila Palička se nachází na území památkové zóny Baba. Předmětem ochrany je ve smyslu vyhlášky Hlavního města Prahy č. 10/1993 Sb., o prohlášení částí území Hlavního města Prahy za památkové zóny a o určení podmínek jejich ochrany, historický půdorys a jemu odpovídající prostorová a hmotová skladba a dále architektura objektu a jeho exteriér. Zájmům památkové péče nepodléhá ve smyslu platné vyhlášky úprava interiéru. Při projednávání návrhu obnovy objektu byla proto ze strany NPÚ HMP věnována maximální pozornost vnějšímu vzhledu objektu. Šlo o jeden z nemnoha prvních případů, kdy bylo nutné reagovat na požadavek instalace zateplovacího systému z důvodu naprosto nepřijatelných technických vlastností domu. Situaci komplikovala skutečnost, že šlo o dům nadstandardní architektonické kvality s velmi subtilními proporcemi a zažitým vzhledem. Zkušenosti se zateplováním hodnotných historických staveb nebyly v té době prakticky žádné. Pracovníci Národního památkového ústavu proto uvítali navrhované zateplení v co nejmenší možné tloušťce, s návrhem omítkového systému, který měl zcela napodobit omítku původní. Projektová dokumentace byla zpracována natolik zodpovědně a pečlivě, že k předloženému projektu nebylo nutné stanovovat omezující podmínky. Realizace udržela standard nastavený v projektu a i s odstupem času ji lze hodnotit kladně. Zkušenosti se zdařilou realizací zateplení Paličkovy vily byly o několik let později využity také při rehabilitaci a zateplení obvodového pláště vily Lídy Baarové od architekta Ladislava Žáka v Praze-Dejvicích, v Neherovské ulici. Autorem projektu obnovy byl i v tomto případě architekt Ladislav Lábus. Ing. arch. Martina Bártová, Národní památkový ústav, Praha

84

Posouzení energetické a technické koncepce Rekonstrukce Paličkovy vily v Praze je ukázkou kompromisu mezi snahou architekta zachovat původní ráz domu a požadavkem na snížení jeho energetické náročnosti, aniž by se zároveň trvalo na splnění energetických limitů či dokonce na dosažení nízkoenergetického standardu. Přesto si myslím, že všechny existující možnosti nebyly dostatečně využity. V zateplení obvodových stěn tloušťkou tepelné izolace 5 cm nevidím problém – nejsou sice splněny požadavky norem na součinitel prostupu tepla, ale na energetickou úsporu má stejně největší vliv právě „prvních pět centimetrů“. Dnes by se také dala použít lepší izolace s nízkou tepelnou vodivostí – např. šedý polystyren. Rovněž na vnitřní zateplení štítové stěny (ale i celého domu) jsou v současné době k dispozici nové – kapilárně aktivní – materiály, které minimalizují riziko vnitřní kondenzace mezi tepelným izolantem a původní stěnou.

SUTERÉN – STAV PO REKONSTRUKCI

Repase či použití replik původních okenních výplní jsou vzhledem k předpokládané úrovni energetické náročnosti domu dostačující. U velkých prosklených ploch lze očekávat vysoké solární zisky (rozhodně větší než u pokovených dvojskel a trojskel) – k jejich využití v zimním a v přechodném období je však zapotřebí špičková regulace otopné soustavy, jinak se tyto zisky neprojeví na snížení spotřeby tepla na vytápění, ale pouze na zvýšení vnitřní teploty. Přímému slunečnímu záření v letním období (a tím i přehřívání) by měl zabránit dostatečný přesah střechy. Vzhledem k provedenému rozsahu energetické modernizace nemá smysl hodnocení budovy z hlediska její energetické náročnosti (příp. zatřídění do energetické třídy podle vyhl. 148/2007), proto údaje o spotřebě tepla mohou být zavádějící. Ing. Vladan Panovec, Fakulta stavební Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava

PŘÍZEMÍ – STAV PO REKONSTRUKCI

PATRO – STAV PO REKONSTRUKCI

85

86

ULICE NA BABĚ

POHLED JIŽNÍ – STAV PŘED REKONSTRUKCÍ

87

POHLED JIŽNÍ – STAV PO REKONSTRUKCI

Obnova domu v Kunicích je příkladem rozumného přístupu k investici i ke starému domu. Investoři zvolili rekonstrukci starého domu oproti novostavbě, architekt zmodernizoval dispozice i technické vlastnosti domu. Rodinná vila z 20. let dostala šanci dále sloužit.

Základní informace Adresa: Kunice, 251 63, okres Praha-východ Stav: realizace 2007 Vlastník: soukromý majitel Forma památkové ochrany: bez památkové ochrany

Současný stav

11 Vila v Kunicích u Říčan Praha–východ

88

Architekt: Ing. arch. Tomáš Klanc (Ateliér KLANC) ve spolupráci s Ing. arch. Kryštofem Spilkou Způsob využití: rodinná vila Stavebník: soukromá osoba Spotřeba energie: Tepelná ztráta 8 kW, měrná roční spotřeba energie na vytápění cca 75 kWh/m2/rok.

Výchozí stav Rok výstavby: 20. léta 20. století Způsob využití: rodinná vila, letní byt Spotřeba energie před úpravami: neznámá Tepelné ztráty před rekonstrukcí více než 20 kW. Charakteristika budovy před úpravami: Vila má zastavěnou plochu 130 m2, stojí v rozlehlé okrasné anglické zahradě s bazénem, skleníkem a malým rybníkem, plocha pozemku je 2 662 m2. Podlažní plocha všech obytných prostor dispozičního řešení 6 + 1 je 200 m2. Jedná se o zděnou třípodlažní podsklepenou stavbu s malou garáží, plochými střechami a třemi terasami. Nosné konstrukce vily byly vyjma klenutého stropu nad částí prvního nadstropí v dobrém statickém stavu. Klenba v domě pochází ještě z doby před rekonstrukcí ve 20. letech minulého století, původní využití přízemních prostor bylo hospodářské. Suterénní stavba byla vlhká, chyběly hydroizolace. Stropní konstrukce teras a střechy neměly tepelné izolace, ale pouze štěrkový zásyp. Původní špaletová okna se vzhledem k zanedbané údržbě nacházela ve velmi špatném stavu.

89

Foto: Vavřinec Menšl

Komentář autora Příběh rekonstrukce Investoři neměli jasně vyhraněný názor na místo ani na to, co přesně hledají. Věděli ale, co nechtějí. Nechtěli neosobní parcelu uprostřed rozparcelovaného pole developerské akce bez genia loci. V této představě jsem je utvrdil a doporučil jim, aby do okruhu zájmu zahrnuli také hledání stávajícího objektu, který bychom zrekonstruovali. Bylo zřejmé, že v domě v Kunicích, který brzy nato našli, dlouho nikdo nebydlel, o průběžné údržbě stavebních konstrukcí nemohla být vůbec řeč. Navíc byl objekt vedený jako chata, a ne jako rodinný dům. Nevykazoval ale žádné statické poškození a bylo vidět, že by ještě rád nějakou dobu sloužil. Viditelné stavební poruchy a závady nebyly takového rázu, aby nešly s vynaložením rozumné investice odstranit. Proto jsem investorům koupi doporučil. Klasická funkcionalistická vila, která do nedávné doby sloužila jako letní byt potomkům původních obyvatel, vznikla ve 20. letech jako druhá výstavbová etapa domu, jehož základy jsou minimálně sto let staré a jehož původní hospodářskou náplň bylo možné přečíst z dochovaných, ale staticky poškozených kleneb v přízemí vily. Tato rekonstrukce je tak již třetí výstavbovou etapou domu. Prvním majitelem domu byl František Bačkovský, český knihkupec, nakladatel a spisovatel. Za první republiky se v zahradě patřící k domu pořádaly proslulé zahradní slavnosti, na něž se sjížděla pražská inteligence a „vyšší společnost".  Přestože objekt není památkově chráněn, dohodli jsme se na počátku s investory, že dům zachováme v maximální možné míře. Záměrem bylo zachovat genius loci funkcionalistické prvorepublikové vily, přitom ale provést nutné technické úpravy konstrukce a technologické úpravy vybavení domu tak, aby odpovídaly požadavkům na moderní bydlení mladé rodiny v 21. století.

Energetická a technická koncepce Koncepce technických úprav domu je založena na vysušení spodní stavby domu, zlepšení energetické bilance domu a na přizpůsobení dispozic současnému standardu a představám investora. Dispozice v částech domu ze druhé, funkcionalistické, fáze jeho výstavby nebylo potřeba měnit, již tenkrát byly navrženy ve vysokém standardu: velké pokoje propojené chodbou, společné hygienické zázemí, příjemné jednoramenné schodiště. K většímu zásahu do stávajících konstrukcí došlo pouze v přízemí. Vybourali jsme původní hospodářskou část domu, včetně staticky poškozených kleneb. Došlo tak k propojení všech místností v přízemí do jedné velké otevřené obytné místnosti, která je pouze opticky krbem rozdělena na obytný pokoj a jídelnu s kuchyní. V přízemí je dále vstup do haly, technická místnost, garáž a vstup do sklepa. Spodní stavba vily, včetně podlah v přízemí, byla kompletně izolována proti spodní vodě. Namísto původně navrženého zateplení minerální vatou byl z finančních důvodů použit polystyren o síle 12 cm. Zvolili jsme proto alespoň polystyren s difuzně otevřenou úpravou tak, aby stěny fasády mohly tzv. dýchat. Sokl domu je v původní výšce po celém obvodu objektu napojen na hydroizolaci spodní stavby větranou mezerou. Topení je navrženo teplovodní, převážně radiátorové, v koupelnách kombinované s podlahovým. Zdrojem tepla je plynový kondenzační turbokotel 24 kW se zásobníkem teplé užitkové vody. Systém jejího rozvodu je doplněný cirkulací. V budoucnu majitelé domu uvažují o instalaci solárních panelů na plochou střechu objektu. Doplňkovým zdrojem tepla je krbová vložka umístěná v obytném prostoru. Vnější silueta domu, včetně hlavních funkcionalistických principů fasády, zůstala zachována. Okna byla vyměněna za nová, avšak v původním členění a původní barevné úpravě. Protože jsme zateplili fasádu domu a rozšířili ji tak o 10 cm na každou stranu, jsou nová okna usazena o 10 cm ven z původní fasády a stavební otvory jsou o 10 cm rozšířené, aby celkové proporce vůči původním fasádám zůstaly zachovány. Proporce fasády jsou na funkcionalistické architektuře určující. Nová Eurookna jsou v duchu původních řešena jako dřevěná s podobným nebo stejným členěním. Vstupy na terasy a zahradu jsou tvořeny dvojicí posuvných nebo otvíravých balkónových dveří, které jsou barevně a konstrukčně řešeny obdobně jako okna. Na schodiště a do garáže jsou navrženy dlouhé neotevíratelné výlohy bez dělení v původních stavebních otvorech. Dnes bych novým investorům nabízel úpravy směřující k ještě výraznější úspoře energií, jako jsou silnější tepelné izolace, použití izolačních trojskel do oken a nucené větrání s rekuperací tepla. Tyto a další úpravy jsme použili u dalšího uvedeného projektu – při obnově domu v Praze v ulici Ke Klimentce. Ing. arch. Tomáš Klanc

90

Výčet zásahů – stavební úpravy, použité technologie – kompletní sanace spodní stavby, provětrávané předstěny a obsyp u svislých konstrukcí, nová vodorovná provětrávaná hydroizolace u podlah, vzdušník tam, kde základová spára nebyla přístupná a kde nebylo možné zdivo podříznout – zateplení suterénu domu 10 cm extrudovaného polystyrenu – zateplení fasády domu 12 cm difuzně otevřeného polystyrenu – nová okna z profilů Euro s izolačním dvojsklem – zateplení střechy a teras – navržen solární kolektor na ohřev teplé užitkové vody – kombinovaný zdroj tepla

91

Vavřinec Menšl a archiv Atelieru Klanc

Odborný komentář Posouzení energetické a technické koncepce Při modernizaci tohoto rodinného domu bylo možno standardním způsobem dosáhnout zlepšení tepelně izolačních vlastností jednotlivých obalových konstrukcí a tím významného snížení energetické náročnosti domu. Z tepelně technického hlediska se však mohou u takového typu budovy vyskytnout dva problémy: 1) Po zateplení zavlhlého soklového zdiva, i když je použit polystyren s tzv. difuzně otevřenou úpravou a mezi soklovým zdivem a hydroizolací je větraná vzduchová mezera, bude potřeba celoročního důkladného větrání přilehlých vnitřních prostor, případně jejich mírné přetápění v zimním období, a to alespoň po dobu jedné otopné sezóny. (Pozor ale na letní větrání – teplý letní vzduch obsahuje vysoké množství vodních par, proto se musí větrat pouze v nočních hodinách.) 2) Při zateplení stropu nad 3. nadzemním podlažím dochází v zimním období k výraznému snížení teploty v podstřešním prostoru a tím k možné kondenzaci vlhkosti na nosných prvcích střechy, případně na spodním (vnitřním) líci střešní krytiny. Negativně přitom působí některé levné (méně paropropustné) pojistné hydroizolační fólie, protože nedokáží propustit dostatečně rychle všechnu vodní páru, která se do podstřešního prostoru dostane. Eliminovat toto riziko lze použitím parozábrany na spodním líci tepelně izolační vrstvy – pozor ale na důkladné utěsnění na navazující konstrukce a kolem prostupů (ventilací, odvětrání kanalizací apod.). V každém případě by podstřešní prostor měl být odvětrán – větrací tašky jsou ale málo účinné (a to hlavně v zimním období, kdy se na studené střeše s nízkým sklonem drží vrstva sněhu) – lepší jsou ventilační turbíny. Při takto rozsáhlé rekonstrukci (včetně zdroje tepla a otopné soustavy) a poměrně jednoduchém tvaru domu by určitě stálo za to zvážit úpravy směrem k nízkoenergetickému standardu: silnější tepelné izolace (stěny ≥ 20 cm, stropy ≥ 30 cm), izolační trojskla do oken (UW ≤ 1,0 W/(m2/K), systém řízeného větrání s rekuperací tepla. Svoji roli tu ale zřejmě sehrály finanční možnosti investora a záměr architekta. Ing. Vladan Panovec, Fakulta stavební Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava

92

93

94

95

Obnova a dostavba vily v ulice Ke Klimentce v Praze na Smíchově je ukázkou poměrně výrazné úpravy funkcionalistické stavby, zároveň je ale příkladem záchrany domu s příběhem před schválenou demolicí. Rekonstrukce prodloužila životnost domu o další desetiletí. Díky zateplení a moderním technologiím bude jeho provoz energeticky šetrný.

Základní informace Adresa: Ke Klimentce 45, 150 00 Praha 5 – Smíchov Stav: realizace 2010 Vlastník: soukromá osoba Forma památkové ochrany: bez památkové ochrany

Současný stav

12 Vila Ke Klimentce Praha–Smíchov

96

Architekt: Ing. arch. Tomáš Klanc (Ateliér KLANC) ve spolupráci s Ing. arch. Kryštofem Spilkou Způsob využití: rodinná vila s malou kanceláří, fitness a saunou Stavebník: soukromá osoba Spotřeba energie: Tepelná ztráta domu je 8 kW. Měrná roční spotřeba energie na vytápění cca 65 kWh/m2/rok.

Výchozí stav Rok výstavby: 30. léta 20. století Způsob využití: rodinný dům Spotřeba energie před úpravami: tepelné ztráty před rekonstrukcí cca 20 kW Charakteristika budovy před úpravami: Dvojpodlažní zděná podsklepená stavba s terasou a pultovou střechou. Nosné konstrukce se nacházely v dobrém statickém stavu, suterénní zdivo bylo vlhké. Dům měl před rekonstrukcí zastavěnou plochu 98 m2, plocha pozemku je 768 m2. Vila stojí v prudkém svahu v ulici Ke Klimentce. Na hranici pozemku jsou dovedeny inženýrské sítě, elektřina, vodovod, kanalizace a plyn. Podlažní plocha obytných prostor 5 + 1 před rekonstrukcí činila cca 150 m2, suterénní prostory technického zázemí cca 60 m2.

97

Foto: archiv Atelieru Klanc

Komentář autora Příběh rekonstrukce Několik let nevyužívaný rodinný dům z 30. let byl původně určen k demolici. Noví majitelé ocenili jeho moderní prostorové řešení a rozhodli se dům rekonstruovat ve funkcionalistickém pojetí. Vzorem pro řešení interiéru se stavebníkům staly realizace Le Corbusiera, které navštívili na svých cestách po Francii. Nově byla zasklena terasa a tím zvětšen obytný prostor, v zahradní části domu se původní půdorys doplnil přístavbou pracovny a vstupu. Dispoziční řešení a celková koncepce domu byly již v původním objektu řešeny s rozvahou a dostatečným komfortem. Výše zmiňovanými úpravami došlo pouze k rozšíření stávající koncepce. V podkroví v dětských pokojích byl odstraněn původní záklop podhledu a prostor se otevřel až do špičky pultové střechy, lépe je tak využita původní konstrukce střechy. Vnější silueta domu zůstala zachována. Fasáda je řešena v kombinaci neprobarvené cementové stěrky šedé barvy s přiznanými tahy hladítka, červeného arkýře, který vznikl zasklením původní terasy u obývacího pokoje, modrého zastřešení vstupu a modrých vstupních dveří do copilitového zádveří. Také v interiéru se uplatňují barevné lakované solitérní kusy nábytku v kombinaci s dřevěnými obklady stěn a schodiště. „Rekonstrukcím se věnuji poměrně často a rád a považuji je za správné a důležité,“ říká architekt Tomáš Klanc. „Investoři dnes často dávají přednost novostavbám, ale pokud je to jen trochu možné, je dobré staré domy rekonstruovat. Naši předci nebyli hloupí a uměli stavět možná lépe než my dnes. Upravovat a přizpůsobovat domy soudobým a individuálním požadavkům není nic nového. Podle svých potřeb si je upravovali generace před námi. Když dům přizpůsobíme dnešním standardům, prodloužíme jeho život alespoň o padesát let,“ shrnuje architekt Klanc důvody, proč zvážit rekonstrukci namísto novostavby.

98

Energetická a technická koncepce Koncepce technických úprav domu je založena na vysušení spodní stavby domu, zlepšení jeho energetické bilance a na přizpůsobení dispozic současnému standardu a představám investora. Po stránce stavebních úprav i použitých technologií jsme se tady proti rekonstrukci vily v Kunicích posunuli o velký kus dál. Celý obvodový plášť včetně střechy je difuzně otevřený, vytápění a jeho řízení je sofistikovanější, zdroj je kombinovaný. Na zateplení domu jsme použili polystyren s difuzně otevřenou úpravou, aby stěny fasády mohly tzv. dýchat. Sokl domu je v původní výšce napojen na hydroizolaci spodní stavby větraným vzdušníkem po celém obvodu objektu. Vzdušník slouží k provětrávání základové spáry. Oproti původnímu předpokladu se v průběhu stavebních prací ukázalo, že vlhkost v suterénu nebyla způsobena vzlínáním spodní vody, ale pouze zatékáním vody dešťové. Bylo proto velmi snadné tuto vlhkost pomocí nových dešťových svodů a okapového chodníčku s drenáží ze suterénu odvést. Dešťová voda je vedena skryta ve fasádě do retenční jímky a dále se využívá na zalévání zahrady a splachování WC. Střecha domu je nová, větraná, s plechovou krytinou v původní barevnosti. Původní krov pultové střechy je zateplený 20 cm minerální vaty vložené mezi krokve. Střecha je dále zateplena nadstřešní izolací z 6 cm silných dřevovláknitých desek, které slouží jako dodatečná tepelná izolace k přerušení tepelných mostů přes krokve a jako pojistná hydroizolace provětrávané mezery střešního pláště. Terasy jsou zateplené 18 cm silnými polyuretanovými panely, hydroizolace je provedena z PVC fólie. Skladba teras není provětrávaná. Dům je vyhříván a chlazen teplovodními rozvody a vzduchotechnikou. Zdrojem tepla je především tepelné čerpadlo systému vzduch-voda. Temperování domu a větrání zajišťuje rozvod vzduchotechniky doplněný o rekuperaci, která ukládá přebytečné teplo do akumulačního zásobníku teplé užitkové vody. Důležitou součástí systému vytápění je i krb, který na jedné straně vytápí obytný pokoj a vytváří v něm příjemnou pohodu, na druhé straně vyhřívá schodišťový prostor a tím celý dům. Systém je možné v budoucnu doplnit solárními kolektory. Okna jsme vyměnili za nová z profilů Euro, avšak v původním členění. Jejich barevnost je upravena vzhledem k celkové koncepci na tmavě šedou. Protože jsme dům zvenku zateplili a vzhledem k tomu, že proporce fasády jsou na funkcionalistické architektuře určující, okna byla zvětšena stejně jako u vily v Kunicích. Zateplení by opticky zmenšilo okna ze všech stran o 10 cm, proto jsme stavební otvory po vybourání původních oken zvětšili právě o 10 cm na všechny strany a okna jsme o tloušťku zateplení vysunuli směrem k líci fasády. Ing. arch. Tomáš Klanc

99

Výčet zásahů – stavební úpravy, použité technologie – kompletní sanace spodní stavby, provětrávaný vzdušník kolem celého obrysu základové spáry – zateplení suterénu domu 16 cm extrudovaného polystyrenu – zateplení fasády domu 16 cm difuzně otevřeného polystyrenu – nová okna z profilů Euro s izolačním dvojsklem – zateplení střechy 20 cm minerální vaty mezi krokvemi a 6 cm dřevovláknitých desek nadstřešní izolace – zateplení teras 18 cm polyuretanových panelů – kombinovaný zdroj tepla (tepelné čerpadlo vzduch-voda, krb na dřevo) – zpětné získávání tepla ze vzduchotechniky – akumulace odpadního tepla ze všech uvedených zdrojů tepla v zásobníku teplé užitkové vody – využití dešťové vody k zalévání zahrady a splachování WC v domě

Odborný komentář Posouzení energetické a technické koncepce Z hlediska možných úspor energie představuje tato vila ideální objekt. Protože není památkově chráněná, bylo možné zateplit ji zvenku, vyměnit okna, a dokonce i zasklít původní terasu. Moderní rekonstrukce se podle mého názoru s původním funkcionalistickým duchem velmi dobře snáší. Bohužel nejsou k dispozici podrobnější technické podklady a výpočty, z nichž by bylo možno lépe vyhodnotit kvalitu rekonstrukce. Vnější zateplení původní hladké fasády je správným, jednoduchým a investičně přiměřeným řešením. Použít 16 cm izolantu je sice více, než je v kraji zvykem, pro maximální využití potenciálu úspor by ale byl vhodný izolant až 20 cm silný. Aby měl investor jistotu, že zaplatil nejlepší řešení, bylo by vhodné stanovit tloušťku zateplení optimalizačním výpočtem. Velmi dobrou zprávou je, že zateplení a další úpravy odstranily vlhkost zdiva v suterénu. Projektant nesklouzl do pohodlného, ale nepříliš šťastného řešení, kdy se suterénní zdivo prostě nechá bez zateplení, aby větralo. Použití difuzně otevřeného zateplení je velmi dobrým řešením (spolu s nezbytným odstraněním zatékající dešťové vody). Velmi vhodným řešením byla také úprava oken tak, aby po zateplení působila dojmem původní velikosti. Při zateplování s použitím více než 10 cm izolantu je optické zmenšení oken častým problémem. Kvůli větší hloubce okenního ostění dochází k úbytku slunečního svitu dopadajícího do interiéru. I z tohoto hlediska je zvětšení oken správným krokem, spolu s vysunutím oken směrem k líci fasády. Vzhledem k orientaci objektu nepřicházelo v úvahu výrazné zvětšení oken na jižní straně, aby bylo možno zvýšit pasivní solární zisky. Typ nových oken je popsán vágně, v současnosti je použití Eurooken rozhodně zastaralým řešením. Z energetického hlediska je velmi zajímavé využití původní terasy, která se zasklením změnila na obytnou místnost. Velmi vhodně se zvýšila kompaktnost objektu a zvětšila plocha bytu. Nakolik nové zasklení ovlivní energetickou náročnost a komfort domu (studené sálání severně orientovaného prosklení), závisí na parametrech použitého zasklení. Střecha je zateplena správně, tepelné mosty jsou eliminovány, situaci zde opět zjednodušuje nekomplikovaný tvar pultové střechy.

100

Teplovzdušné vytápění s rekuperací tepla je moderním a energeticky efektivním řešením. V kombinaci s podlahovým topením s tepelným čerpadlem jako zdrojem tepla by to mělo být komfortní řešení, které současně zajišťuje dostatek čerstvého vzduchu. Použití akumulační nádrže pro ukládání tepla z rekuperace není obvyklé. Spolu s krbem jsou tak v domě již tři zdroje tepla, pro jejich skutečně efektivní provoz je nezbytná správná regulace. Obvykle nestačí spoléhat na automatiku, je důležité, aby obyvatelé domu uměli nastavit systém tak, aby vyhovoval jejich potřebám a současně nespotřebovával zbytečně mnoho energie a finančních prostředků. Projektantem uváděná hodnota spotřeby tepla na vytápění 65 kWh/m2/rok je vzhledem k provedeným opatřením překvapivě vysoká. Ing. Karel Srdečný, energetický auditor, EkoWATT

101

V Šatově na Znojemsku se architektům podařilo obnovit opuštěné a zchátralé stavení, včetně tradičních řemeslných prvků, a dát mu přitom soudobou tvář. Památkově chráněná stavba poskytuje svému uživateli komfort ve vesnickém prostředí nezvyklý a zároveň je šetrná ke zdrojům energie.

Základní informace Adresa: Šatov 161, 671 22, okres Znojmo Stav: realizace 2003–2005 Vlastník: soukromá osoba Forma památkové ochrany: objekt je nemovitá kulturní památka

Současný stav

13 Venkovské stavení Šatov

Architekt: doc. Ing. arch. Petr Hrůša, prof. Ing. arch. Petr Pelčák (Hrůša a Pelčák, Atelier Brno) Způsob využití: obytný dům Stavebník: soukromá osoba Spotřeba energie: neznámá

Výchozí stav Rok výstavby: polovina 19. století (usedlost stála již ve druhé polovině 18. století, na mapě stabilního katastru z roku 1824 je zakreslena usedlost přibližně ve stejném půdoryse jako dnes) Způsob využití: neobydlené venkovské stavení Spotřeba energie před úpravami: neznámá Charakteristika budovy před úpravami: „[...] Objekt (č. p. 161 v Šatově) je chráněnou kulturní památkou, kterou vlastník převzal ve velmi špatném stavebně technickém stavu a hodlá provést její úplnou obnovu. […] Obytná část objektu se skládá z hlavní obytné budovy a výměnku. Objekt je v současné době v havarijním stavu a obnova je proto žádoucí, ačkoli bude v několika případech znamenat velké zásahy do jeho stavební podstaty. Především některé části obvodového zdiva z nepálených cihel jsou zcela dožilé a bude třeba přistoupit k jejich totální náhradě. V rámci dispozice dojde k větším úpravám ve dvorní části, původně využívané převážně jako chlévy. […] Celkově je objekt charakteristický značným množstvím dochovaných historických oken a dveří, které je žádoucí pro uchování autenticity objektu zachovat. Stanovené podmínky jsou aplikací obecných zásad péče o lidové stavby.[…]“ (citováno z odborného vyjádření NPÚ v Brně ze dne 10. 3. 2004, podepsán PhDr. Zdeněk Vácha, vedoucí odboru specialistů)

102

103

Foto: Filip Šlapal a archiv atelieru Pelčák a partner architekti

Komentář autora Příběh rekonstrukce, energetická a technická koncepce Obnova venkovského stavení v Šatově je rehabilitací v několika rovinách. Šatov byla obec s německy mluvícím obyvatelstvem, jehož většina byla vyhnána v roce 1945, a domy se postupně rozpadaly. Nový majitel domu žil dlouho v sousedním Rakousku. Od počátku bylo jasné, že uvažuje jinak, že má o obnově domu jasnou představu. Úvahy o šetrnosti k charakteru místa, domu i k životnímu prostředí se pro něj od počátku staly samozřejmostí a byly také součástí celkové koncepce obnovy domu. Jako cíl jsme si stanovili spojit klasické vesnické stavení s moderní architekturou a soudobým komfortem. Jednotlivé části domu jsme obnovili různým způsobem. Křídlo do ulice bylo rekonstruováno do původní podoby včetně barevnosti (podoba fasády 19. století, barevnost první třetina 20. století). Okna jsme vyměnili, ale opět za dřevěná špaletová, do vnějších křídel bylo osazeno izolační dvojsklo. Zateplili jsme střechu. Domu, který je užíván jako víkendový, chyběla větší obytná místnost a propojení se zahradou, největší hodnotou domu. Na místě pobořeného hospodářského křídla jsme proto přistavěli nové obytné křídlo, které ve spojení s původním domem vytváří chráněné atrium a spojení se zahradou. Toto nové/obnovené křídlo je postaveno z kamene zbořeného křídla domu. Stěny jsou ale sendvičové – na venkovním i vnitřním líci jsou kamenné, prostřední vrstvu tvoří 20 cm polystyrenu. Kamenné části sendviče jsou 30 cm silné a zdili je tradičním způsobem staří kameníci ze Skutče. Půdu domu jsme původně koncipovali jako klasickou, neobydlenou, tepelný nárazník, který chrání a izoluje spodní obytné podlaží. Nakonec jsme ale na přání majitele doplnili mlynářské schody a půda slouží jako tělocvična. Historický objekt je vytápěn pomocí plynového kotle, snížení tepelných ztrát bylo docíleno vzhledem k památkově chráněnému objektu citlivým zateplením obvodových konstrukcí. Vložení tepelné izolace mezi kamenné stěny a udržení autenticity historického objektu má své opodstatnění i ve značné tepelné akumulaci kamenného zdiva, které snižuje nároky na vytápění v zimě a názorně ukazuje stavební řešení nevyžadující potřebu chlazení během letního období. Osazení krbu s teplovzdušnou vložkou ve společenské místnosti pokrývá tepelné ztráty v přechodných obdobích a slouží k navození příjemné atmosféry v domě. Solární kolektory na střeše kolny využívají přímé přeměny sluneční energie na tepelnou energii, ohřívají vodu pro venkovní bazén. Využívání tohoto obnovitelného zdroje eliminuje potřebu tepla z fosilních paliv. Dům využívá systém měření a regulace teploty, který optimalizuje vytápění jednotlivých částí.

104

Dům nemá okna na jižní ani západní stranu, nepřehřívá se, velká okna jsou otočená na východ. Jako u jiných projektů i zde využíváme známá přirozená pravidla, jak dům udělat dobře obyvatelným s příjemným vnitřním prostředím. Z rozhovoru s architektem Petrem Pelčákem a z jeho autorského textu k projektu Výčet zásahů – stavební úpravy, použité technologie – sendvičové stěny (dostavba), 30 cm kamenné zdivo, 20 cm polystyren, 30 cm kamenné zdivo – nevětrná skladba – zateplení střechy (oba objekty) – izolační dvojsklo v oknech (oba objekty) – solární panel na vyhřívání bazénu – zateplení podlahy (oba objekty)

Odborné komentáře Posouzení z hlediska památkové péče V případě obnovy kulturní památky č. p. 161 v Šatově došlo k nepochopení základních principů, které je nutno respektovat při opravě tradiční stavby ve venkovském prostředí. Pro vlastní kulturní památku i území vesnické památkové zóny, jehož je součástí, není z památkového hlediska provedená rekonstrukce přínosem, nýbrž krokem špatným směrem. PhDr. Zdeněk Vácha, Národní památkový ústav, Brno Posouzení energetické a technické koncepce Navržené řešení je ukázkou zodpovědného přístupu investora k tvorbě životního prostředí a k zachování kulturních a architektonických hodnot na venkově. I přesto, že je navržen kondenzační plynový kotel s vysokou účinností při spalování, postrádám úvahu o možnosti výroby tepla i pomocí jiného centrální zdroje, než je kotel na zemní plyn. Dovolím si malý povzdech nad využitím solárních kolektorů pouze pro ohřev vody v bazénu. Nabízí se využití pro ohřev teplé vody, která bude primárně zásobovat dům a teprve sekundárně ohřívat vodu v bazénu. Považuji to za velmi efektivní využití solárních panelů určených pro ohřev vody. Také si dovolím vznést pochybnost nad správností navrhované skladby vnější obvodové stěny, pravděpodobně totiž bude docházet ke kondenzaci vodní páry uvnitř konstrukce. To povede nejenom k vlhnutí tepelné izolace a její degradaci, ale i k riziku vzniku vlhkostních map a výkvětů solí na povrchu kamenného zdiva, zvláště potom v některých oblastech a detailech. (Projevuje se především v horizontálních detailech, nad okenními otvory, nad soklem a podobně.) Uvedené riziko je samozřejmě velmi ovlivněno vlastnostmi použitého kamene a vlastnostmi zdícího a spárovacího materiálu a v neposlední řadě i způsobem užívání, vlhkostním a teplotním režimem v interiéru. Objekt je ale již po dobu několika let užíván, zřejmě k vlhkostním problémům v tomto konkrétním případě nedochází. Dr. Ing. Jan Červenka, spolupráce Ing. Jan Ficenec, Ph.D.

105

106

107

Bývalá oranžérie v areálu Břevnovského kláštera v Praze se nacházela ve zcela dezolátním stavu a zachovány byly jen zbytky nosných zděných konstrukcí. Cílem úprav je stavbu obnovit a zapojit do života kláštera. Nebude už sloužit coby skleník, ale jako univerzálně využitelný společenský prostor. S novým způsobem užívání se zvýší energetická náročnost objektu. Architekti proto uvažují o částečném obnovení původního systému vytápění a větrání v kombinaci s moderními technologiemi tak, aby byl provoz k budově i finančním zdrojům vlastníka co nejšetrnější.

Základní informace

14 Oranžérie Břevnovského kláštera Praha

108

Adresa: Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty, Markétská 28/1, 169 01 Praha 6 – Břevnov Stav: probíhající rekonstrukce, dokončení plánováno na rok 2012 Vlastník: Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty Forma památkové ochrany: Objekt je součástí národní kulturní památky Břevnovský klášter.

Návrh Architekt: Ing. arch. Jan Hájek, Ing. arch. Jakub Havlas, Mgr. akad. arch. Pavel Joba (Ateliér M1 archtekti s.r.o.) Způsob využití: multifunkční prostor, v menším měřítku obnovení pěstování teplomilných rostlin v rámci trvalé expozice o klášterních zahradách Stavebník: Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty Spotřeba energie: neznámá

Výchozí stav Architekt: autorství připisováno Kiliánu Ignáci Dienzenhoferovi (v průběhu dalších dvou set let došlo k různým dílčím přestavbám lokálními staviteli) Rok výstavby: cca 1738 Způsob využití: Oranžerie – podélná křídla sloužila jako skleníky, zimní úložiště subtropických rostlin v kontejnerech, pěstování teplomilných rostlin, střední část byla dlážděná a využívala se k vytápění křídel, sušení ovoce a jako odpočívárna mnichů při práci na zahradě. Spotřeba energie před úpravami: neznámá Charakteristika budovy před úpravami: drobná přízemní užitková stavba v areálu kláštera, před úpravami v dezolátním stavu

109

Foto a vizualizace: archiv Atelieru M1 architekti

Komentář autora Příběh rekonstrukce Oranžérie původně sloužila jako skleník pro ukládání teplomilných rostlin na zimu a jako zahradní pavilón pro odpočinek benediktinů během práce v zahradě. Se svým symetrickým osazením na osu hlavní budovy kláštera rozhodně nebyla pouze prostou užitkovou stavbou, nesla také znaky vysoké architektury vrcholného baroka. Postranní křídla, vyhřívaná teplým vzduchem skrz podlahové kanály, kam byly na zimu odnášeny teplomilné rostliny, měla podlahu z dusané hlíny, z části sloužila jako pařeniště. Ve střední klenuté hale, do níž ústila obě křídla i schodiště k jeskyni, byla umístěna dvě krbová topeniště ve výklencích a dvě otevřená topeniště zapuštěná v podlaze, z nichž proudil horký vzduch kanály do skleníků. Tato část se pravděpodobně využívala také k odpočinku a v chladnějších měsících, kdy se v oranžérii topilo, také např. k sušení ovoce ze sadu. Původní oranžérie neobsahovala žádné sociální zařízení ani jiné technické vybavení. Byla vytápěna dřevem z prořezu sadu a lesa, stejně jako zbytek kláštera. Celý svah klášterních zahrad leží na opukové skále. Do ní byly při budování zahrad částečně vysekány a ze zeminy vytvarovány dlouhé terasy – do jedné z nich je vestavěna i oranžérie. Mezi oranžérií a obezděnou skalní stěnou byla ponechána mezera široká 1,2 m pro odvětrání a odvodnění stavby. V roce 2009 bylo možné díky dotaci ze strukturálních fondů EU a příspěvku Městské části Prahy 6 zahájit první fázi rekonstrukce klášterních zahrad. Do konce března 2012 by měla být znovu postavena oranžérie s fontánou. Zahrada bude následně zpřístupněna veřejnosti jako park. Obnovit původní režim oranžérie by pro klášter bylo z provozních důvodů finančně neúnosné. Na základě debat s převorem kláštera byl sestaven program a koncepce provozu zahrad a znovuzrozené oranžérie tak, aby byl objekt co nejvíce univerzálně použitelný a současně odpovídal dnešním kriteriím na provoz budov. Ing. arch. Jakub Havlas, Mgr. akad. arch. Pavel Joba

110

Výčet zásahů – stavební úpravy, použité technologie – osazení jižní prosklené stěny fotovoltaickými panely (aktivní prvek) – stínění jižní prosklené stěny fotovoltaickými panely (pasivní prvek) – vytápění kotlem na dřevo (dřevo z prořezů v zahradě) – využití dešťové vody

Odborné komentáře Posouzení z hlediska památkové péče „Dokumentace obnovy oranžérie, která je dnes stavební ruinou, je z doposud předložených projektů (od 80. let 20. století) z památkového hlediska nejvíce přijatelná. V zásadě se jedná o návrh exaktní rekonstrukce do původního stavu, a to na základě vyhodnocení současného stavu, zaměření a fotografické dokumentace stavu oranžérie před její devastací.“ (citováno z Odborného vyjádření NPÚ v Praze z 1. 2. 2008, podepsán Ing. arch. Zdeněk Chudárek)

111

Foto: archiv NPÚ

Posouzení energetické a technické koncepce K památkám, jako je Břevnovský klášter, je nutné přistupovat velmi zodpovědně a citlivě. Minimalizace tepelných ztrát a energetické náročnosti rekonstruovaného objektu je v takových případech zcela logicky a legitimně potlačena snahou zachovat kulturní, historickou a architektonickou hodnotu díla. Změna užívání objektu s sebou téměř vždy přináší specifické problémy, které je nutné zvážit, posoudit a následně jim čelit. Objekt oranžérie byl kdysi navržen a vystavěn jako skleník. Plánovaná přestavba vede ke změně užívání, vznikne zde prostor určený pro společenské akce. Při zachování původního vzhledu objektu to povede k určitým specifickým problémům, které je třeba při obnově objektu zohlednit. Budou zřejmě v určitém rozporu s minimalizací energetické náročnosti objektu při jeho provozování. Při takové přestavbě, kdy se změní způsob užívání, ale zachová se tvar a vzhled budovy, nelze hodnotit minimalizaci energetické náročnosti budovy standardním způsobem. Při zachování prosklených ploch (i přes užití speciálních izolačních skel a stínění) nebude pravděpodobně možné za některých teplotních, světelných a slunečních podmínek zajistit požadovanou pohodu vnitřního prostředí, aniž by se zavedlo větrání či klimatizovaní prostor za účelem snížení teploty vzduchu v interiéru. Pravděpodobně nebude možné ani eliminovat značné a četné tepelné mosty ve stavebních detailech osazení skel do rámů a sloupků konstrukcí, při zachování jejich původního tvaru a především původní subtilnosti. Ale to je zřejmě kompromis mezi tepelnou technikou, energetikou stavby a zachováním její architektonické hodnoty, a především zajištění její záchrany. Uvedený projekt je velmi zajímavý a mám za to, že se budeme moci těšit na další objekt, který byl předurčen k zániku, a bude znovu žít jako architektonický skvost. Dr. Ing. Leoš Červenka, spolupráce Ing. Jan Ficenec, Ph.D.

112

113

114

115

Památkově chráněná barokní sýpka v Kašperských Horách je zcela zchátralá a část její střechy se zřítila. Rekonstrukce na společenský sál je předpokladem záchrany ohroženého objektu. Provoz je navržen v souladu s možnostmi historické stavby a také jako maximálně energeticky úsporný.

Základní informace Adresa: sýpka bez č. p., parc. č. 231/1, 231/2, 341 92 Kašperské Hory Stav: projekt ke stavebnímu povolení, termín realizace prozatím není znám Vlastník: Město Kašperské Hory Forma památkové ochrany: objekt je nemovitá kulturní památka

Návrh

15 Barokní sýpka Kašperské hory

116

Projektant: Ing. Jan Vinař, Ing. arch. Jan Dluhoš (Murus), vytápění Ing. Martin Kratěna, Ing. Ilona Koubková, Ph.D. Způsob využití: společenské centrum Stavebník: Město Kašperské Hory Spotřeba energie: Měrná roční spotřeba energie na vytápění je 104 kWh/m2/rok, tepelné ztráty objektu 80 kW, budova je ve třídě C1 (vyhovující doporučené úrovni).

Výchozí stav Rok výstavby: okolo roku 1695 Způsob využití: původně sýpka, později sklady, dnes bez využití Spotřeba energie před úpravami: nevytápěný objekt Charakteristika budovy před úpravami: Obvodové stěny s doklady původního architektonického členění, zachovaná část krovu z doby po roce 1911, původní stropy již v minulosti odstraněny, vnitřní dělící zeď z doby před polovinou 19. století.

117

Foto: archiv atelieru Murus

Komentář autora Příběh rekonstrukce Jedním z cílů rekonstrukce sýpky na společenské centrum, které v Kašperských Horách chybí, je záchrana objektu. Svou velkou hmotou představuje výrazný urbanistický prvek a lokální dominantu města. Do původního stavu plánujeme obnovit kvalitní barokní fasádu. Velký objem stavby, jejíž interiér je prázdný, umožňuje umístit do historické architektury novodobé konstrukce, zařízení a technologie společenského centra bez konfliktu s památkovou ochranou. Využití pro divadelní sál nemá požadavky na přirozené osvětlení a malá okna sýpky tomuto využití zcela vyhovují. V objektu bude zřízen vstupní foyer s příslušenstvím, divadelní sál s pódiem a za ním technické zázemí s výtahem. V patrech budou umístěny galerie a technické prostory. V podkroví nad divadelním sálem je plánován další sál. Před hlavní vstup je navržen portikus ve formě dřevěné pergoly. Předpokládáme celoroční, nepravidelný provoz.

Energetická a technická koncepce Objekt se připojí na centrální městskou výtopnu, v podkroví bude umístěna výměníková stanice. Navržena jsou standardní otopná tělesa. Vnitřní prostředí je uměle větráno vzduchotechnikou. Tepelné izolace plánujeme tak, aby byla zajištěna maximální úspora energie při zachování autentických povrchů historického zdiva. Díky tomu, že původní kamenné zdivo má velkou tloušťku, a díky příznivému tvaru budovy a malým oknům je možno tepelné ztráty udržet v přijatelných mezích i bez dodatečného zateplení zdiva. V původních kamenných ostěních osadíme dřevěná jednokřídlá výklopná okna s dvojsklem (koeficient prostupu tepla U ≤ 1,0 W/m2K). Okna v sále budou mít zvukově izolační vnitřní okenice. Střecha se zateplí nad krokvemi (tloušťka izolace 20 cm) s podhledy z hoblovaných prken. Ve střeše jsou plánovány vikýře ve tvaru volských ok, které budou sloužit k doplňkovému přirozenému větrání podkrovního sálu a k překrytí otvorů vzduchotechniky. Další otvory pro vzduchotechniku jsou projektovány v rovině střechy u štítů. Podlahy jsou tepelně izolovány na terénu (tloušťka izolace 10 cm). Tenké zdivo horní části štítů je izolováno přizdívkou z pórobetonu, zatímco tepelně izolované stropy těchto místností budou pouze temperovány. Vlhkost obvodového zdiva snížíme pomocí odvětrávacího systému s plastovými tvarovkami Iglú. Nasávací otvory umístíme do fasády a odtah je vyveden nad střechu. Ing. Jan Vinař Výčet zásahů – stavební úpravy, použité technologie – odvlhčení obvodového zdiva pomocí odvětrávacího systému s plastovými tvarovkami Iglú – zateplení střechy nad krokvemi (20cm izolace) – zateplení podlahy na terénu (10cm izolace) – zateplení štítů (dozdívka z pórobetonu) – napojení objektu na městskou výtopnu, tepelný výměník – nová dřevěná okna s izolačním dvojsklem (U ≤ 1,0 W/m2K) – kombinace vzduchotechniky a přirozeného větrání – rekuperace tepla ze vzduchotechnických jednotek

118

119

Samozřejmou povinností projektanta je dbát na ekonomii provozu, a tedy i na snížení energetické náročnosti. To platí i pro rekonstrukce historických staveb.

z plev nebo jiného organického materiálu. Při rekonstrukci se tuto původní skladbu obvykle nepodaří zachovat, není však problém nahradit starší podlahy skladbou s dostatečně silnou tepelnou izolací. Z uvedeného je zřejmé, že tepelné ztráty stávající stavby můžeme bez větších problémů snížit izolací střechy, stropů a podlah na terénu.

Rozhodujícím momentem jsou úvahy o využití objektu. Zatímco u novostaveb je účel předem dán a stavba i její konstrukce se navrhují tak, aby mu vyhověly, u úprav a rekonstrukcí existujících budov je nutno zvažovat, zda se stavba pro uvažované využití hodí. Je třeba posuzovat stavbu vcelku, to znamená její velikost, dispozici, konstrukce a jejich vlastnosti statické i tepelné, vlhkost a možnosti jejího snížení atd.

Pro využití tepelných vlastností zdiva je nutné zajistit, aby bylo suché. Proto má smysl se u každé stavby snažit o snížení vlhkosti ve zdivu. Existuje řada metod, pro odvlhčení památkových budov však nejsou všechny vhodné. V každém případě musí být současně s odvlhčením provedeno i odvodnění, tj. odvedení srážkové vody ze střechy a z terénu.

Přestavba bude efektivní tehdy, pokud adaptace pro nové využití nebude vyžadovat velké zásahy do stavby, zejména změny nosných konstrukcí, úpravy okenních a dveřních otvorů apod. U památkových objektů je třeba posuzovat zásahy do těch částí, které tvoří jejich památkovou podstatu. Týká se to zejména fasád, vnějšího objemu budovy, vnitřních omítek, podhledů, obkladů, podlah apod. V tomto stadiu úvah o rekonstrukci je nutné, aby poznání podstaty objektu (průzkumy technické i stavebně historické a restaurátorské) bylo natolik podrobné a průkazné, že na jeho základě bude možné ovlivnit záměry investora. Osvícené investory, jako jsou například obce nebo veřejné instituce, zpravidla ovlivnit lze.

U historických staveb představují velké téma okna. Mají totiž významnou památkovou hodnotu, kterou tvoří nejenom jejich členění, ale i profilace křídel a rámů, detaily provedení, kování a někdy i sklo. Barokní okna jsou velmi vzácná, měla by být vždy zachována a opravena restaurátorsky. Stále vzácnější jsou však i okna z 19. století, zejména z jeho první poloviny. U každé stavby je třeba tento problém řešit individuálně.

Při přestavbách je nejdůležitější budoucí využití objektu Komentář inženýra Jana Vinaře

Jedním z kritérií volby využití je už ve fázi investičního záměru ekonomie provozu. Investor musí zvažovat, jaké bude mít provoz budovy nároky na personální vybavení a energie. Již v této fázi přípravy rekonstrukce je třeba přemýšlet o volbě topného média a o možnostech snížení tepelné náročnosti. Jednou ze základních otázek je možnost zvýšení tepelného odporu. Na tepelných ztrátách obvodových zdí se významně podílejí okna, která u starších staveb byla ovšem podstatně menší. Tloušťky stěn historických obytných budov byly asi až do poloviny 19. století stavěny s ohledem na tepelné ztráty. Teprve tehdy, když se začalo běžně topit uhlím, určovalo tloušťku stěn hledisko statické. Stavební řád z roku 1886 požadoval, aby tloušťka cihelné zdi byla alespoň 45 cm, tloušťka kamenné alespoň 60 cm. U staveb starších naměříme u cihelných zdí obvykle 60 cm, u kamenných 80–100 cm. Také stropy měly z hlediska tepelného poměrně příznivou skladbu: podlahu půdy obvykle tvořila hliněná mazanina s 10cm vrstvou organické příměsi, například slámy, fošny min. tloušťky 4 cm nebo 10–12centimetrové povaly. Stropy bývaly dvojité se vzduchovou mezerou kolem 20 cm, podhled tvořila prkna (3–4 cm) a omítka na rákos nebo na laťky (2 cm), někdy i omítka hliněná. Ve stropě bychom našli také izolace

120

Především je třeba detailně posoudit, nakolik okna ovlivňují tepelné ztráty budovy. Tepelný odpor historických oken je možno výrazně zvýšit jejich opravou, při které se vymění narušené prvky, odstraní se deformace a zlepší se jejich těsnost. Tuto práci provádějí restaurátoři, stejný efekt však může mít podstatně levnější oprava provedená dobrým truhlářem. Zasklení dvojsklem znamená změnu profilů křídel, což může celkový výraz oken podstatně změnit. V některých případech je možné tepelný odpor zlepšit přidáním dalšího křídla. Při rekonstrukci historických objektů je třeba rozlišovat stavby původně obytné, u kterých nedochází k výraznější změně využití, a stavby, které původně nebyly vytápěné, po rekonstrukci však budou sloužit k pobytu osob. U první skupiny se budeme snažit o zlepšení původních tepelně technických parametrů. U staveb původně nevytápěných (hospodářské a průmyslové objekty, kostely apod.) je nutno vytvořit novou tepelně technickou koncepci budovy. V obou případech je nutné vyjasnit, jaké konstrukce, materiály, detaily a povrchy tvoří památkovou podstatu stavby, kterou chceme chránit. Z hlediska tepelně technického je třeba posuzovat zejména okna, omítky, podlahy, stropy, krovy. Při návrhu tepelně technické koncepce a projektování stavebních úprav je třeba hledat způsoby, jak tento cíl naplnit. Některé možnosti řešení jsou doloženy na příkladech barokní sýpky v Kašperských Horách a barokní stodoly v Kosmonosích.

Odborné komentáře Posouzení energetické a technické koncepce Památkově chráněná barokní sýpka je ve velmi špatném stavu. Dokonce je možné, že bez stavebního zásahu bude v blízké budoucnosti ohrožena samotná její existence. Již samu iniciativu směřující k rekonstrukci památky je nutno ocenit. Ještě hodnotnější je pak snaha využít budovu tak, aby pomohla rozvoji života v obci. Rekonstrukce sýpky ve společenské centrum toto určitě splňuje. Projektant zpracoval koncepční návrh technického řešení, který podle mého názoru ctí zásady citlivé rekonstrukce památkově chráněného objektu při současném ohledu na přijatelnou energetickou náročnost budovy. Budova bude po rekonstrukci splňovat normový požadavek na průměrný součinitel prostupu tepla obálkou budovy, a to i bez nutnosti dodatečného zateplení obvodových stěn. Tomuto příznivému výsledku napomáhá velmi kompaktní tvar budovy. Ponechání obvodových stěn bez dodatečné tepelné izolace považuji za správný krok. Obvodové stěny není možné z důvodu zachování historického vzhledu zateplovat z vnější strany. Koncepčně by sice bylo možné zateplovat z vnitřní strany, ale toto řešení s sebou nese celou řadu rizik, jejichž eliminace technické řešení poměrně komplikuje. Přesto je nutno konstatovat, že obvodové stěny svým tepelným odporem pravděpodobně nezajistí při návrhových podmínkách dostatečně vysokou vnitřní povrchovou teplotu vylučující riziko růstu plísní. Toto je vhodné zohlednit při návrhu vzduchotechniky, která by měla zajistit, aby zejména v zimních měsících nedocházelo k překračování návrhové relativní vlhkosti ve vnitřním prostoru. Provedení střešní konstrukce s tepelnou izolací nad dřevěnou nosnou konstrukcí považuji za velmi vhodné řešení. Nosné prvky střechy mohou být pohledové a navíc je to podle mého názoru nejvhodnější řešení z hlediska tepelné a hydroizolační techniky. Umožňuje totiž účinnou ochranu nosných dřevěných prvků před nepříznivými účinky vlhkosti. Střecha tak může být vzduchotěsná, hydroizolačně spolehlivá a rovněž je možné použít menší tloušťku tepelné izolace, neboť její účinnost není snižována prostupujícími nosnými prvky střechy. Za vhodné považuji z energetického hlediska i okenní výplně s dřevěným rámem a izolačním dvojsklem. Připojení na městskou výtopnu je určitě vhodným zdrojem pro vytápění objektu. Ing. Tomáš Kupsa, Dekprojekt

121

Památkově chráněnou barokní faru ve středočeských Kosmonosích zakoupila polská stavební společnost a přestavuje ji na sídlo své pobočky. Firma se zabývá rekonstrukcemi památek, a proto se chce vzorovou renovací prezentovat.

Základní informace Adresa: Linhartova 172/14, Kosmonosy Stav: hotova hrubá stavba, v roce 2011 bude obnova z větší části dokončena Vlastník: Bielskie Przedsiębiorstwo Budownictwa Przemysłowego S.A. Forma památkové ochrany: objekt je nemovitá kulturní památka

Návrh

16 Barokní fara Kosmonosy

122

Architekt: A.D.N.S. PRODUCTION, s.r.o. Projektant: Ing. Jan Vinař, Mgr. Ing. Daniela Štěrbová (Murus), vytápění Ing. Martin Kratěna, Ing. Ilona Koubková, Ph.D. Způsob využití: sídlo pobočky firmy, kanceláře Stavebník: Bielskie Przedsiębiorstwo Budownictwa Przemysłowego S.A. Spotřeba energie: Tepelné ztráty objektu jsou 45,3 kW, měrná roční spotřeba energie přibližně 200 kWh/m2/rok.

Výchozí stav Rok výstavby: 1771–76 Způsob využití: postaveno jako katolická fara, po jejím zrušení archiv a ubytovna Spotřeba energie před úpravami: neznámá, původně lokální vytápění převážně kachlovými kamny Charakteristika budovy před úpravami: jednopatrová budova bez využitého podkroví s malým sklepem; přízemní hospodářské stavení

123

Foto: archiv atelieru Murus

Komentář autora Energetická a technická koncepce Řešení vychází z maximálního respektování autentické historické substance objektu. Navrhované úpravy sledují obnovení estetických, architektonických a památkových hodnot. Při obnově budeme respektovat všechny významné etapy historického vývoje. Podkroví adaptujeme pro kanceláře, jejichž provoz si zde vyžádá zateplení, zřízení nových vikýřů a novou nosnou konstrukci podlahy. Obvodové zdivo je ponecháno v původním stavu. Tepelně izolovány jsou podlahy na terénu. Krov bude zateplen izolací vloženou mezi krokve a pod ně. Konstrukce, u nichž mohla být navržena nová skladba výběrem stavebních materiálů, jejich tloušťkou a uspořádáním ve skladbě, byly posouzeny. Charakter stavby jako kulturní památky nedovolil změnit skladbu u ostatních konstrukcí. Nová okna budou jednoduchá se zasklením z izolačního dvojskla. Základním požadavkem je však subtilnost rámů a zasklení. Vlhkost obvodového zdiva se sníží pomocí odvětrávacího systému s plastovými tvarovkami Iglú. Nasávací otvory budou ve fasádě, odtah je vyveden do stávajících komínů. Ing. Jan Vinař, Murus Výčet zásahů – stavební úpravy, použité technologie – odvlhčení obvodového zdiva pomocí odvětrávacího systému s plastovými tvarovkami Iglú – zateplení střechy nad krokvemi – zateplení podlahy na terénu – nová dřevěná okna s izolačním dvojsklem UN = 1,1 W/(m2K)

124

Odborné komentáře Posouzení energetické a technické koncepce Památkově chráněný objekt barokní fary bude přestavěn na administrativní objekt. Podíváme-li se na rekonstrukci z energetického hlediska, bude po ní mít objekt spotřebu kolem 364 GJ. Vytápět se zde budou tři podlaží, jejichž půdorysný rozměr je přibližně 18 x 13 m. Vnitřní podlahová plocha bude tedy kolem 500 m2, což znamená měrnou spotřebu energie kolem 200 kWh/m2/rok. Požadavek vyhlášky o energetické náročnosti budov je pro srovnání u administrativních budov (novostavby a rekonstrukce nad 1000 m2) 179 kWh/m2/rok. Jelikož se jedná o rekonstrukci historické budovy a neplánuje se zateplení obvodových stěn, lze říci, že výsledná hodnota spotřeby objektu bude poměrně slušná. Obvodové stěny jsou velmi masivní, mají tloušťku více než jeden metr. Vzhledem k památkové péči je není možné zateplovat z vnější strany. Kontaktní zateplení ze strany vnitřní zase není vhodné z hlediska rizika vzlínání vlhkosti stěnami. V tomto případě by hrozilo, že se vlhkost propíše i do interiéru. Pro snížení tepelných ztrát by tedy bylo ještě možné vystavět na vnitřní straně obvodových stěn samostatnou stěnu s dostatečným tepelným odporem tak, že by mezi ní a stěnou původní byla vzduchová mezera, která by sloužila k odvodu případné vzlínající vlhkosti do obvodových stěn. Toto řešení však poměrně významně snižuje vnitřní podlahovou plochu, a naopak zvyšuje celkovou tloušťku stěn, což má negativní vliv například na denní osvětlení v místnostech. Rozhodnutí ponechat obvodové stěny bez zateplení tedy považuji za vhodné. Ponechání obvodových stěn bez zateplení je vhodné kompenzovat zvýšením tepelného odporu všech ostatních konstrukcí obálky budovy. To je v tomto případě splněno. Budou vyměněna okna a zateplena střecha i podlaha na terénu. Zateplování podlahy na terénu má zpravidla menší vliv na energetickou úsporu, u tohoto objektu jej považuji za více než vhodné vzhledem ke způsobu odvodu vzlínající vlhkosti z obvodových stěn, kdy je venkovní vzduch přiváděn větrací mezerou pod podlahu. Úsporu tepla na vytápění bude jistě znamenat i rekonstrukce otopného systému. Původní lokální topeniště v jednotlivých místnostech zřejmě nahradí centrální objektový systém vytápění s osazenými regulačními prvky. Tato otopná soustava bude mít vyšší účinnost než původní a také zajistí pohodlnější obsluhu otopné soustavy. Ing. Tomáš Kupsa, Dekprojekt

125

126

127

128

129

Seznam příkladů renovací Stavba Brno Kašperské Hory Kosmonosy Kunice, Říčany Praha Praha Praha Praha–Baba Praha–Břevnov Praha–Smíchov Praha–Vokovice Slavonice Šatov Vídeň Vídeň Zlín

130

Místo Fakulta IT VUT Barokní sýpka Barokní fara Vila v Kunicích Činžovní domy na Janáčkově nábřeží Činžovní dům U Průhonu Národní divadlo Paličkova vila Oranžerie Břevnovského kláštera Vila Ke Klimentce Rodinný dvojdům Spolkový dům Venkovské stavení Činžovní dům, Maria Treu Gasse Činžovní dům, Wollzeile Krajské kulturní a vzdělávací centrum

Architekt rekonstrukce Aleš Burian, Gustav Křivinka, Vladislav Vrána (Burian–Křivinka, Atelier 2002) Jan Vinař (Murus) Jan Vinař (Murus) Tomáš Klanc (Atelier Klanc) Miroslav Cikán (MCA atelier) Štěpán Abt, Ondřej Kopečný (Olgoj Chorchoj) Miroslav Růžička (koncepce úprav) Ladislav Lábus (Lábus AA) Jan Hájek, Jakub Havlas, Pavel Joba (Atelier M1 architekti) Tomáš Klanc (Atelier Klanc) Miroslav Cikán (MCA atelier) Jiří Opočenský, Štěpán Valouch (OV-A) Petr Pelčák (Pelčák a partner architekti) Ursula Schneider (pos architekten) Georg Reinberg (Architekturbüro Reinberg) Petr Pelčák (Pelčák a partner architekti)

Strana 24 118 124 88 46 54 32 80 110 96 72 14 104 60 66 38

Zelené památky Možnosti snižování energetické náročnosti památkově cenných staveb V roce 2011 vydala Slavonická renesanční, o.p.s a Státní fond životního prostředí ČR Slavonická renesanční, o.p.s. Na potoku 629, 378 81 Slavonice www.zdrojslavonice.cz Státní fond životního prostředí České republiky Olbrachtova 2006/9, Praha 4 www.sfzp.cz, www.zelenausporam.cz Editorka: Mahulena Svobodová Redakce: Barbora Petrová Spoluautoři textů: Ing. arch. Štěpán Abt, Ing. arch. Martina Bártová, Ing. arch. Miroslav Cikán, Dr. Ing. Leoš Červenka, Ing. Jan Ficenec, Ph.D., Ing. arch. Jakub Havlas, Ing. Juraj Hazucha, Mgr. akad. arch. Pavel Joba, Ing. arch. Tomáš Klanc, Ing. Tomáš Kupsa, prof. Ing. arch. Ladislav Lábus, Milan Mach, Ing. Vlastislav Ouroda, Ing. Vladan Panovec, Ing. arch. Petr Pelčák, Dipl. Ing. M. Arch. Georg W. Reinberg, Miroslav Růžička, Ing. arch. Miloš Solař, Ing. Karel Srdečný, Ing. arch. Mahulena Svobodová, Ing. Jiří Šála, CSc., Ing. arch. Štěpán Valouch, PhDr. Zdeněk Vácha, Ing. Jan Vinař Odborní lektoři: Ing. Jan Ficenec, Ph.D., Ing. arch. Jiří Opočenský, Mgr. Petr Štoncner, Ing. Zdeněk Žampa Jazyková korektorka: Lucie Kolářová Autoři fotografií: Tomáš Balej, Vavřinec Menšl, Rainer Schimka, Filip Šlapal, Jakub Vlček, David Židlický Grafická úprava: Anna Issa Šotolová, www.imagery.cz Předtisková příprava: Jan Bouček, TYPO+ Náklad: 3 000 ks Tisk: Durabo, www.durabo.cz Vydání první Přípravu a tisk publikace finančně podpořil Státní fond životního prostředí ČR v rámci programu Zelená úsporám. Tato publikace je neprodejná. cc BY-NC-ND 2010. Materiály je možné kopírovat, distribuovat a prezentovat veřejnosti. Vždy uveďte zdroj, neužívejte materiál ani jeho části komerčně a materiály nepozměňujte. ISBN 978-80-904577-2-0 (Státní fond životního prostředí ČR) ISBN 978-80-904868-0-5 (Slavonická renesanční, o.p.s.)