Práce plný Hub Příjemnou kancelář si postavili Zdeněk Rudolský, Jakub Mareš a jejich další dva partneři. Chtěli pracovat se zajímavými designéry, architekty nebo experty na technologie, a tak otevřeli pražský Hub, open space pro lidi na volné noze. Tohle místo je pro úplně nový typ Čechů, kteří mají 20. století jen v mlhavé paměti a pro něž jsou dříve nepředstavitelné paradoxy každodenní realitou - neziskový sektor a padnoucí oblek se nevylučují, práce a zábava nejsou v protikladu, podnikání a etika se k sobě nemají jak oheň a voda. Je to celkem osvěžující zkušenost zajít si do pražského Hubu, společného prostoru pro lidi na volné noze. Zdejší svět se totiž příčí obvyklým pojmům jako kancelář a živnostník nebo snad dokonce pracovní doba. Za stoly v sále kdykoli během dne najdete pár lidí, jak soustředěně datlují na svých laptopech, vedle kterých - jako by to snad bylo pravidlo - leží mobil. Nepracují však společně pro jednu firmu, jsou tu každý sám za sebe, dělají na svých projektech a navzájem se neruší. Dva ze zakladatelů pražského Hubu, Zdeněk Rudolský a Jakub Mareš, však doufají, že tím to neskončí. Chtějí, aby se lidé z nejrůznějších oborů, kteří by se jinak neměli šanci setkat, dali v téhle sdílené kanceláři do řeči a vymýšleli společné projekty. Ostatně proto Hub, jehož název znamená něco jako střed aktivity, do Česka z jeho rodiště ve Velké Británii přinesli. "Čekáme od lidi," říká Jakub Mareš. Hubu, že tu potkáme zajímavé Pražskou pobočku tvoří velký sál vzniklý z bývalé tiskárny, posetý tuctem stolů se židlemi - všechno na kolečkách, aby se dalo volně pohybovat po místnosti, a se zabudovanými zásuvkami a připojením na internet. Po stranách výraznými barvami září tři zasedačky: jedna oranžová, druhá pistáciová a třetí modrá - mimochodem její specialitou je magnetická zeď, takže poznámky nebo výstřižky si můžete pomocí magnetů připevnit přímo na stěnu. Multifunkčnost očividně tvoří páteř celého konceptu, který utvářeli společně s lidmi z londýnského Hubu a architekty z pražského studia Rala, které mimo jiné navrhlo rekonstrukci historické budovy České spořitelny v centru hlavního města nebo digitální centrum televize Nova. "Za dvacet minut lze z prostoru open space vytvořit kino nebo tu uspořádat party," říká Rudolský. Lehkost interiéru dává i přirozené denní světlo pronikající rozměrnými okny, která zabírají celou jednu dlouhou stěnu sálu, a v některých nikách a postranních zasedacích místnostech stéká z prosklených stropů. Na charakteru Hubu se dodnes pracuje. Při každé návštěvě vypadá trochu jinak - přibývá nábytek jako elegantní chaise longue s podstavcem na notebook, police se postupně zaplňují knihami, sborníky, atlasy, slovníky i uměleckými monografiemi, jež lidé sami přinášejí, stěny zdobí náčrty a poznámky z
flip chartů, nebo přibude plán akcí na měsíc. "Prostor doděláváme podle toho, jak přibývají zkušenosti lidí, co Hub využívají," říká Rudolský. "Na začátku tudy za tři dny prošlo na 400 lidí, to byla naše zatěžkávací zkouška." Tolik jich však při běžném provozu nečekají. Koncem července zakladatelé spočetli členy Hubu na padesát, za stolem tam potkáte architekty, podnikatele s fair trade produkty, konzultanty nebo web designéry. Horní hranici počtu členů si tu však nestanovují, není prý třeba. "Nefunguje to tak, že co člen to židle, ale co člen to strávený čas v Hubu," říká Rudolský. "Nikdy tu nebude 150 lidí najednou, lidé mají jiné tempo práce, jiné požadavky na čas." Kromě členů, kteří platí měsíční poplatek a mají také slevu na pronájem zasedačky, však může do Hubu přijít kdokoli, kdo se chce podívat, využít zasedací místnost nebo si tu dát schůzku s některým z členů. Zdejší open space funguje tak trochu na principu internetové kavárny. I tady si můžete dát kávu a platíte za čas strávený u internetu.
V dobré společnosti Nápad vytvořit místo, kde můžou pracovat a setkávat se lidi na volné noze, dostal před pěti lety v Londýně Jonathan Robinson. Od té doby se koncept uchytil třeba v San Francisku, Sao Paulu, Madridu, Rotterdamu, Berlíně, Vídni, Tel Avivu, Káhiře nebo Bombaji. "Zaujalo mě, že je to prostor, který poskytuje infrastrukturu pro zajímavé nápady, pro lidi, co chtějí dělat inovativní projekty," říká Mareš o svých dojmech z již otevřených hubů. Hub má podle něj tři důvody existence. Prvním je funkce kanceláře pro lidi, kteří pracují na sebe, ale nechtějí sedět jen doma. Druhým je nabídnout zájemcům místo pro setkávání - jak během práce, tak na prezentacích, přednáškách a večírcích, které se v Hubu konají. A tím třetím je vznik společensky odpovědných projektů - tedy takových, které nejsou nezbytně ziskové, ale soběstačné. "Každý má šanci podnikat a každý to může dělat eticky," doplňuje ho Rudolský. Rudolský, Mareš a dva další společníci, kteří od Robinsona koupili licenci na koncept Hubu, mají projekt jako svůj koníček. Všichni se znají z neziskového sektoru, setkali se při práci pro organizaci Amnesty International sledující dodržování lidských práv ve světě. Mareš vystudoval geografii, ale pak se dal na finance. "Je to praktičtější," říká o svém druhém oboru. Postupně pracoval jako dobrovolník, projektový manažer a nakonec se dostal do řídících pozic. Rudolský, na druhou stranu, sám sebe označuje za "self-made manažera", čímž míní, že nemá vysokou školu, ale pravidla neziskového oboru se učil za běhu. A nakonec několik let šéfoval české Amnesty International, z malé organizace vybudoval instituci, jež má přes 3000 podporovatelů a deset zaměstnanců. Před dvěma lety se Mareš s Rudolským rozhodli, že je na čase odejít a pustit se do vlastního podnikání. Zůstali však v oboru a založili poradenskou firmu, která nadacím a občanským sdružením radí se získáváním financí, šetřením i hledáním zaměstnanců.
Zisk od svého kancelářského koníčka nečekají, projekt financovali z valné většiny z vlastní kapsy. "Z našeho do toho šlo pár milionů," říká Rudolský. "Ale našli jsme další partnery, kteří se do projektu pustili s námi - třeba majitel budovy, Nadace České spořitelny a rakouský dodavatel nábytku." Sami si tak vyzkoušeli, jak by mohl budoucí Hub fungovat - žádné tvrdé obchodní vyjednávání, ale spíš spolupráce lidí, kteří si padnou do oka. Společníci Hubu nečekají, že se jim vynaložená investice vrátí dřív než za čtyři pět let. S žádným velkým výdělkem však nepočítají, přejí si hlavně, aby projekt neprodělával a byl schopný se udržet.
Pražský Hub působí neformálním dojmem, který umocňují improvizované nástěnky tvořené archy papíru připevněných přímo na stěny.
Zdeněk Rudolský (vlevo) a Jakub Mareš jsou dva ze čtyř zakladatelů české pobočky projektu Hub. Práci tady berou jako koníčka vedle svého poradenského podnikání.
Prostorný sál zaplňuje praktický nábytek i designové kousky, jako je chaise longue se stojánkem na laptop.
V Hubu je k dispozici bar, kde si členové mohou nechat připravit třeba kávu. K té si pak mohou půjčit knížku z jedné z polic podél stěn hlavního sálu
