MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra: Centrum Univerzitního sportu
Zdravý životní styl a wellness programy Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracovala:
Mgr. Alena Pokorná, Ph.D.
Adéla Ledvinková RVS, prez. Brno, 2011
.
Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně pod vedením Mgr. Aleny Pokorné, Ph.D. a na základě literatury a pramenŧ uvedených v Seznamu pouţité literatury.
V Brně dne 12. prosince 2011
……………………
Poděkování: Děkuji vedoucí bakalářské práce Mgr. Aleně Pokorné, Ph. D. za odborné vedení, cenné rady a připomínky při zpracování práce.
OBSAH ÚVOD ............................................................................................................... 1 1. ZDRAVÍ A ŢIVOTNÍ STYL ..................................................................... 2 1.1 Pojetí zdravého ţivotního stylu ............................................................. 2 1.2 Faktory zdravého ţivotního stylu.......................................................... 4 1.2.1 Zásady správné výţivy................................................................... 4 1.2.1.1 Bílkoviny..................................................................................... 6 1.2.1.2 Sacharidy..................................................................................... 7 1.2.1.3 Tuky ............................................................................................ 8 1.2.1.4 Vitaminy a minerální látky ......................................................... 9 1.2.1.5 Pitný reţim ................................................................................ 10 1.2.1.6 Ţivotní styl u osob s nadváhou a obezitou ................................ 11 1.2.2 Pohybová aktivita......................................................................... 14 1.2.3 Duševní hygiena a zdraví ............................................................. 17 2. WELLNESS.............................................................................................. 22 2.1 Vymezení pojmu wellness .................................................................. 22 2.2 Historie wellness ................................................................................. 23 2.3 Dimenze wellness ............................................................................... 24 3. ROZDĚLENÍ WELLNESS PROGRAMŦ............................................... 27 3.1 Wellness v kaţdodenním ţivotě.......................................................... 27 3.2 Wellness ve fitness centrech a hotelové wellness ............................... 28 3.3 Lázeňské wellness ............................................................................... 31 4. POROVNÁNÍ WELLNESS PROGRAMŦ ............................................. 32 ZÁVĚR ........................................................................................................... 34 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY ............................................................ 36 INTERNETOVÉ ZDROJE ............................................................................. 38 RESUMÉ ........................................................................................................ 40
ÚVOD Sama se pohybuji v prostorách wellness centra, nejen jako klient, ale i jako zaměstnanec v této oblasti. Vzhledem k blízkému vztahu pojmu ,,wellness“ jsem si vybrala i téma této bakalářské práce. Wellness znamená cesta ke zdraví. Co vše wellness zahrnuje? To je velice všeobecná otázka, na kterou neznáme přesnou odpověď. Wellness mŧţe znamenat pocit zdraví, pohody a klidu. Taktéţ si pod tímto pojmem mŧţeme představit zdravý ţivotní styl. Je to pouze naše rozhodnutí, jaký si zvolíme ţivotní styl. V současné době roste zájem lidí o svŧj fyzický vzhled. Světová zdravotnická organizace (WHO, 1997) hovoří o tom, ţe se obezita stává celosvětovou epidemií. S ní roste riziko dalších komplikací, jako jsou kardiovaskulární onemocnění, diabetes, riziko vzniku rakoviny, hypertenze, potíţe s dechem, bolesti kloubŧ a páteře. Civilizační choroby se dostávají stále do popředí a proto bychom měli věnovat zvýšenou pozornost jejich prevenci. A to změnou ţivotního stylu. Úspěchu dosáhneme zdravou stravou, vhodnou pohybovou aktivitou, pravidelným spánkem, uměním odpočívat a relaxovat, omezením alkoholu a cigaret. Cílem této bakalářské práce je rozdělení wellness programŧ a jejich následné porovnání, přiblíţení pojmu wellness a zdravého ţivotního stylu. První kapitola se věnuje zdravému ţivotnímu stylu. Je zde vymezen pojem zdraví. V této kapitole jsou představeny faktory zdravého ţivotního stylu zahrnující výţivová doporučení, problematika nadváhy a obezity, dŧleţitost pohybové aktivity a duševní hygieny. Druhá kapitola je zaměřena na pojem wellness, přiblíţení historie a dimenzí wellness. Třetí kapitola poukazuje na wellness, jako kaţdodenní součást ţivota. V této kapitole popisujeme rozdělení wellness programŧ lázeňských, hotelových a ve fitness centrech.
1
1. ZDRAVÍ A ŽIVOTNÍ STYL 1.1 Pojetí zdravého životního stylu Zdraví, jednoduché slovo s hlubokým smyslem a významem. Dle Jurkovičové (2005, str. 5) definujeme takto: ,,Nepřítomnost nemoci, pocit pohody a to tělesné, duševní i duchovní. Je předpokladem kvality a pohody života.“ Zdraví a prosperita není odstranění nemoci, oprava porouchaného stroje. Pevnější zdraví nezajistíme jen medicínou a technickými přístroji či farmaky. Zodpovědnost za zdraví se podsouvá vědcŧm a lékařŧm, přestoţe se podařilo některé, zejména infekční nemoci vymýtit a zadrţet, stále se objevují nové nemoci, které souvisejí s naším postojem k ţivotu. Zdraví je výsledkem aktivního přístupu člověka k sobě samému. Ţivotní styl zásadním zpŧsobem ovlivňuje naše zdraví a zejména výskyt tzv. civilizačních onemocnění. Jsou to choroby, které se vyskytují převáţně u obyvatel
vyspělých
zemí
a
zpŧsobem
ţivotosprávy
obyvatelstva.
Civilizační nemoci jsou velice rozsáhlé a jejich počet stále narŧstá, objevují se nové, dosud neznámé nemoci ( Jurkovičová, 2005; Petrásek 2004). Jednotlivé ,, návody“ na zdravý ţivotní styl jsou rŧzné, ale snad jedno mají společné. Snaţí se najít recept, jak být zdráv a fit. Zásady zdravého ţivotního stylu mŧţeme shrnout do bodŧ jako je: Pestrá a vyváţená strava, vysoká pohybová aktivita, vyvarovat se pití nadměrného alkoholu a uţívání škodlivých látek, dostatek spánku, vyhýbat se stresu. Neexistuje snad ţádný návod na dodrţování zdravého ţivotního stylu. Potřeby kaţdého jedince jsou odlišné. Zdravý ţivotní styl posuzujeme zejména dle psychického a fyzického stavu, věku, pohlaví a zdravotního stavu člověka ( Petrásek, 2004). Největší vliv na zdraví má zpŧsob ţivota. Dle Machové (2009, str.16) definujeme ţivotní styl takto: ,, Životní styl zahrnuje formy dobrovolného
2
chování v daných životních situacích, které jsou založené na individuálním výběru z různých možností. Můžeme se rozhodnout pro zdravé alternativy z možností, které se nabízejí a odmítnout ty, jež zdraví poškozují.“ Zdraví nejvíce poškozuje kouření, nadměrné mnoţství konzumace alkoholu, nedostatek pohybu, nesprávná výţiva, zneuţívání drog, nadměrný stres a rizikové sexuální chování (Jurkovičová, 2005; Petrásek, 2004). Zdravý zpŧsob ţivota (Obr. 1) charakterizujeme jako stav objektivního a subjektivního úsudku, který je dán, pokud se osoba nachází ve fyzických, psychických a sociálních oblastech svého vývoje se souladem s vlastními moţnostmi a cílovými představami danými vnějšími ţivotními podmínkami (Hurrelmann, 1998; Stodŧlková, 2006). Zdravý způsob života
ZDRAVÍ ▼
▼
▼
FYZICKÉ
PSYCHICKÉ
SOCIÁLNÍ
(odolnost, aerobní zdatnost,
( harmonické prostředí, láska,
(pozitivní posílení svalová zdatnost, somatotyp,
přátelství,
úcta,
tolerance,
soc.vazeb) využití volného času … )
uspokojující zaměstnání ….)
Obr. 1 Zdravý zpŧsob ţivota (Hurrelmann, 1998; Stodŧlková, 2006)
3
1.2 Faktory zdravého životního stylu 1.2.1 Zásady správné výživy O významu zdravé výţivy v současné době jiţ nikdo nepochybuje. Problém je v nejasnosti pojmu zdravá výţiva. Správná a kvalitní výţiva pomáhá předcházet nemocem a ovlivňuje kvalitu ţivota. Kaţdou chvíli se objevují novinky ze světa, které mnohdy bez přemýšlení přijímáme. Je dŧleţité jíst zdravě. Správnou stravou mŧţeme oddálit některou ze závaţných civilizačních chorob. Jako je ateroskleróza, diabetes 2. stupně , hypertenze, mnoho typŧ nádorového bujení a samozřejmě obezita. Pokud přidáme vhodnou sportovní aktivitu, odloţíme cigarety a zbytečný stres, mŧţeme prodlouţit plnohodnotný aktivní ţivot. Velkou váhu přikládáme zdravé výţivě u dětí. O základech zdravé výţivy se děti učí v rodinách. Rodiče jsou pro ně vzorem. Tak jako u dospělých je dŧleţitá pestrost, rozmanitost a pravidelnost stravy. Vyhýbat se cukru, sladkostem a slazeným nápojŧm (Kunová, 2004). ,,Přijímané jídlo nám dodává energii a stavební látky nutné k životu, které doplňují tkáně našeho těla a umožňují průběh energeticky náročných tělesných pochodů. Energie je potřebná pro všechny biosyntetické reakce a pro udržení vnitřního prostředí organismu (Maughan 2006, str. 15)“. Další energie je zapotřebí pro činnost svalŧ, ať uţ jde o záměr sportovní,pracovní nebo rekreační. Aktuální výživová doporučení pro ČR (Piťha, 2009) : -
Udrţení optimální tělesné hmotnosti.
-
Příjem tuku ve stravě by neměl převyšovat 30% celkového denního energetického příjmu.
-
Sníţit příjem ţivočišných tukŧ.
4
-
Sníţit spotřebu ţivočišných potravin s vysokým podílem tuku ( například
uzeniny,
mléčné
výrobky
s vysokým
obsahem
tuku,lahŧdkářské a cukrárenské výrobky,atd.). -
Pravidelně přijímat dostatek zeleniny a ovoce.
Je nevyhnutelné zmínit dŧleţitost výţivové pyramidy (Obr. 2), která je vhodným vodítkem pro zdravé stravování. Potraviny jsou voleny tak, aby byla denně zajištěna přiměřená dávka bílkovin, zdravých tukŧ a sacharidŧ, dostatek vitaminŧ, minerálních látek a vlákniny.
Obr. 2 Potravinová pyramida (www. novamedicina.cz)
Potraviny umístěné ve spodním patře (základně) potravinové pyramidy obsahují druhy potravin, kterým bychom měli věnovat největší pozornost. Patří sem produkty vyrobené z obilovin (pečivo, rýţe, těstoviny, ovesné vločky, pohanka, brambory a další). Tato skupina
potravin je
bohatá zejména na polysacharidy, minerální látky, vlákninu a vitaminy. Druhé patro potravinové pyramidy zahrnuje ovoce a zeleninu bohaté na sacharidy, vitaminy, karotenoidy a vlákninu. Třetí patro potravinové
5
pyramidy představuje mléčné výrobky, maso, luštěniny, vejce a ryby. Tato skupina potravin je výborným zdrojem kvalitních bílkovin, vitaminŧ a minerálních látek, zejména vápníku. Poslední skupina potravin by měla být v denní skladbě potravin zastoupena v nejmenším mnoţství, obsahují velké mnoţství jednoduchých cukrŧ a tukŧ ( Piťha, 2009). Kaţdá skupina v pyramidě je dŧleţitá. Všechny skupiny se navzájem doplňují. Základna pyramidy je nejdŧleţitější, ale dŧleţité jsou i skupiny na vrcholu pyramidy, které přispívají k chutnosti a poţitku z jídla. Mléčné výrobky jsou nenahraditelným zdrojem vápníku. Masová skupina je dŧleţitým zdrojem zinku a ţeleza. Ovoce a zelenina jsou velice bohaté na vitaminy,vlákninu a antioxidanty (Blahušová 2005). Naše strava by měla být pestrá. Během dne bychom měli sníst 55%65% sacharidŧ, 20-30% tukŧ a 10-15% bílkovin ( Piťha, 2009). Dále je dŧleţitá pravidelnost stravování. Stravu bychom si měli rozdělit do 5-6 menších denních dávek v 3-4 hodinovém intervalu. Poslední jídlo bychom měli konzumovat 2-3 hodiny před spánkem. Mnoţství a energetická hodnota celodenní stravy závisí na pohlaví, věku a fyzické aktivitě člověka. Příjem energie by se měl rovnat jejímu výdeji (Piťha, 2009). Za základní ţiviny povaţujeme bílkoviny,sacharidy a tuky. Nedílnou součástí jsou ale i vitaminy, minerální látky, stopové prvky a voda.
1.2.1.1 Bílkoviny Bílkoviny jsou pro nás naprosto nutné a nenahraditelné. Jsou nezbytné pro tvorbu a obnovu tkání organismu. Jsou součástí hormonŧ a enzymŧ. Mohou také fungovat jako zdroj energie. Přijímáme je ve formě ţivočišné a rostlinné. Bílkoviny se štěpí v několika fázích na nejmenší
6
stavební
jednotky,
kterými
jsou
aminokyseliny.
Aţ
poté
jsou
vyuţitelné.Aminokyseliny dělíme na ty, které jsou pro naše tělo nezbytné a nedokáţeme si je vytvořit- esenciální. A ty, které je tělo schopné vytvořitneesenciální. Mezi vhodné zdroje bílkovin patří například ryby,mořské plody, drŧbeţí maso, mléčné výrobky, vejce, luštěniny, atd. (Piťha, 2009; Kunová, 2004, www.fit-kul.cz). Rozhodující je poměr bílkovin rostlinného a ţivočišného pŧvodu ve stravě. Pokud zajistíme dostatečný přísun těchto druhŧ bílkovin, dokáţí se velice dobře vzájemně doplňovat. Tento fakt by si měli uvědomit vegetariáni, kteří se zásadně vyhýbají bílkovinám ţivočišného pŧvodu. Nedostatek bílkovin hrozí u lidí, kteří se stravují alternativně a ti, kteří dodrţují extrémní diety. Problém mŧţe nastat i vrcholově sportujících dětí. Ideální potřeba bílkovin na den u dospělého člověka činní 0,8 gramŧ na kilogram hmotnosti. U seniorŧ,dětí,kojících matek a sportovcŧ se dávka zvyšuje (Kunová, 2004).
1.2.1.2 Sacharidy Jde o hlavní zdroj energie. Je to nejrychlejší ,,palivo“ pro naše tělo, zásobárna energie ve formě glykogenu a dále slouţí jako stavební prvek pojivových tkání. Sacharidy, které jsou pro naše tělo vyuţitelné dělíme na monosacharidy, oligosacharidy, polysacharidy a rozpustnou vlákninu. Nerozpustná vláknina je nevyuţitelná. (Kunová, 2004; www.sacharidy.cz). ,,Denní příjem sacharidŧ by se měl pohybovat okolo 100-300g. Pokud je však příjem sacharidŧ extrémně nízký, dochází k úbytku svalové hmoty, překyselení organismu a negativnímu ovlivnění psychiky. Naopak nadměrný přívod sacharidŧ vede k hromadění energie do tukových zásob i tehdy, je-li tuku ve stravě poměrně málo. Vysokosacharidová strava vede po čase k poruše glukózové tolerance, aţ vzniku cukrovky“ (Kunová 2004, str. 28).
7
1.2.1.3 Tuky Dŧleţitou roli ve stravě mají samozřejmě i tuky.
Tuky jsou
sloučeniny mastných kyselin a glycerolu. Jsou nejvydatnějším zdrojem energie v naší potravě. Mají obrovskou energetickou hodnotu a jsou nezbytnou součástí vysokoenergetických diet. Jsou nositelem nezbytných mastných kyselin, vitaminŧ rozpustných v tucích (A, D, E, K a provitaminŧ A karotenŧ). Jsou zdrojem cholesterolu, který naše tělo v malém mnoţství vyţaduje. Dodávají stravě chuť a vŧni ( Piťha, 2009). Tuky rozdělujeme na ţivočišné a rostlinné. Mezi ţivočišné řadíme mléčný tuk, sádlo, lŧj a rybí tuk. Rostlinné tuky jsou oleje a stolní tuky z olejŧ vyrobené. Rostlinné tuky jsou výborným zdrojem monoenových mastných kyselin (olivový olej) nebo polyneových, dvojího druhu: n-3 a n6. Příjem n-6 se v posledních letech navýšil. Měli bychom se vyhýbat skrytým tukŧm v mase a sýrech. Výborným zdrojem n-3 mastných kyselin jsou ryby, které bychom měli pravidelně zařazovat do našeho jídelníčku. Příjem tuku za den by neměl přesahovat 30% celkové energie, coţ je asi 80-100g. Pokud ale chceme sniţovat váhu, příjem musí být ještě menší, a to jen 40g ( Piťha, 2009; Kunová, 2004). Velká pozornost by měla být věnována cholesterolu, který je součástí tukŧ ţivočišného pŧvodu. Příčinami vysokého cholesterolu je dědičnost a špatný ţivotní styl. Nejbohatším zdrojem cholesterolu jsou játra, uzeniny, vejce (pouze ţloutek) a máslo. Denní příjem cholesterolu by neměl přesahovat 300mg. Cholesterol je nutné rozdělit na HDL a LDL. HDL je tzv. ,,hodný“ cholesterol. Při vyšší hladině LDL cholesterolu vzniká tendence usazování do cévních stěn. Následně se tvoří sklerotické pláty a tím je menší pruţnost a propustnost cév. Tím stoupá riziko infarktu, mrtvice či ischemické choroby srdeční. Ke sníţení cholesterolu nám pomŧţe změna ţivotního stylu. Dŧleţitá je konzumace zdravé vyváţené stravy. Je nutné omezit ve stravě tuky a zajistit dostatečný přísun vlákniny a
8
vitaminŧ. Nesmíme opomenout ani dodrţení pitného reţimu a pohybové aktivity ( www.cholesterol.cz).
1.2.1.4 Vitaminy a minerální látky Vitaminy jsou látky, které si náš organismus nedokáţe vytvořit, a proto je musíme přijímat ve stravě. Velké mnoţství lidí trpí tzv. hypovitaminózou, coţ znamená mírný nedostatek vitaminŧ. Tento deficit směřuje k vzniku chorob srdce a cév, onkologických onemocnění nebo nemocí pohybového aparátu. Některé vitaminy pŧsobí jako antioxidanty ( látky, které nás chrání před volnými radikály). Do této skupiny zahrnujeme vitaminy A, C a E, které přispívají k ochraně buněk a celého imunitního systému. Vitaminy jsou dŧleţité pro látkovou výměnu. Dělíme je na rozpustné ve vodě a rozpustné v tucích. Rizikový je však i nadbytečný příjem vitaminŧ. Dostatečný příjem ovoce, zeleniny, celozrnných potravin, kvalitního oleje a masa nám zajistí dostatečný přívod všech vitaminŧ. Při doplňování vitaminŧ formou léčivých přípravkŧ bychom měli být obezřetnější (Kunová, 2004; Piťha, 2009; Mandelová, Hrnčiříková, 2007). Další nezbytnou látkou pro naše zdraví jsou minerály. Stejně tak jako vitaminy si je naše tělo nedokáţe vytvořit. Mají významnou úlohu pro rŧst a metabolismus organismu. K nedostatku dochází zejména špatnou výţivou. Proto je nutné tomuto jevu zabránit. Minerální látky dělíme na makroelementy (vápník, fosfor, hořčík, draslík, sodík, chlor, síra); mikroelementy (ţelezo, jód, zinek, měď, mangan, chróm, selen a další) ; stopové prvky (vanad, nikl, křemík, atd.) (Kunová, 2004; Piťha 2009; www.celostatnimedicina.cz). Při dodrţování výţivových doporučení nehrozí nedostatek vitaminŧ a minerálních látek. Je dŧleţité uvaţovat a nekupovat zběsile doplňky stravy, i kdyţ mŧţeme být ovlivněni reklamou. Rozumným řešením je věnovat
9
pozornost konzumaci čerstvého ovoce a čerstvé zeleniny, občas sníst oříšky, kupovat kvalitní oleje, jíst celozrnné pečivo, mléčné výrobky a kvalitní maso. Snaţme se omezit příjem soli, naopak zařadit do jídelníčku více ryb a luštěnin
1.2.1.5 Pitný režim Voda je základní sloţkou ţivého organismu a je pro nás nezbytná. Je rozpouštědlem většiny ţivin, tvoří prostředí pro ţivotní děje, napomáhá k regulaci tělesné teploty a umoţňuje trávicí procesy. Člověk se bez vody neobejde, mŧţe bez ní ţít maximálně 7-10 dní. Snaţíme se udrţovat rovnováhu mezi příjmem a výdejem tekutin. Optimální příjem tekutin za den je kolem 2 litrŧ. U sportovcŧ je potřeba samozřejmě vyšší. Nejvhodnější tekutinou je pitná voda, která má teplotu kolem 8-10 stupňŧ celsia. Příjem tekutin by měl být rozvrţen rovnoměrně do celého dne (Mandelová, Hrnčiříková, 2007). Potřeba tekutin záleţí na mnoha faktorech. Zvyšují jí například horko, zvýšená tělesná zátěţ, prŧjmové onemocnění, zvracení. Zda je náš příjem tekutin dostačující zjistíme jednoduchým testem vzhledu moče. Pokud je zbarvení příliš tmavé, znamená to dehydrataci. Není správné překonávání pocitu ţízně. Dehydratace se projeví rŧznými příznaky, v závislosti ztraceného mnoţství. Jako například zvýšená tělesná teplota, únava, křeče, nevolnost, bolesti hlavy, sucho v ústech, úpal, halucinace, atd. (Mandelová, Hrnčiříková, 2007). Pitný reţim nelze řešit kávou, mlékem, sladkými limonádami a silným černým čajem. Vyvarovat bychom se měli také alkoholu, který má diuretické účinky. Vhodnými nápoji jsou voda, ovocné nebo bylinkové čaje, zelený čaj, voda s citronem ( Piťha, 2009; Kunová, 2004).
10
1.2.1.6 Životní styl u osob s nadváhou a obezitou Prŧměrná tělesná hmotnost dospělého člověka neustále roste. Hlavním dŧvodem zvyšování hmotnosti je tuk, tento jev by však měl být pod kontrolou, protoţe nadváha a obezita se vztahuje k mnoha chorobám. S věkem podíl tuku stoupá, ale zastoupení svalové sloţky se sniţuje. Ke zjištění zda je náš příjem v rovnováze s výdejem se pouţívá poměr tělesné výšky a tělesné hmotnosti. Dříve se pouţíval tzv. Brocŧv index, kdy se odečetlo 100 od výšky v cm a měla tak vyjít správná hmotnost. Dnes pouţíváme k posouzení stavu výţivy index tělesné hmotnosti BMIz anglického Body Mass Index. Vypočteme ho tak, ţe se tělesná hmotnost vyjádřená v kilogramech vydělí druhou mocninou výšky vyjádřenou v metrech (kg/m2). Samozřejmě BMI není přesné, nevyhodnotí nám tukovou a beztukovou sloţku těla. U ţen bývá podíl tuku vyšší neţ u muţŧ. Obezitu charakterizuje hodnota BMI nad 30. Nad hodnotu 40 jde o morbidní neboli těţkou obezitu, která se spojuje s vysokým rizikem vzniku zdravotních komplikací (Krch, 1999; Blahušová, 2005). Naopak mŧţe dojít k energetickému deficitu, který je provázený nedostatečným přísunem ţivin. Jednou z příčin jsou nevyváţené redukční diety. Ze začátku klesají tukové zásoby a později i mnoţství aktivní tělesné hmoty. Při deficitu se index tělesné hmotnosti pohybuje pod hodnotou 18,0.
11
Stupeň obezity je určován podle Body Mass Indexu (BMI) (Obr. 3)
Obr. 3
Hodnoty BMI ( www.stobstyl.com)
Obezita Obezitou se rozumí
,,chorobné ukládání energetických zásob do
tukové tkáně. Rozhodujícím kritériem tedy není tělesná hmotnost, ale relativní množství tukové tkáně v těle“ (http://dietologie.wz.cz/obezit.htm) . Neustálou otázkou je. Jakou tělesnou hmotnost povaţovat za zdravou? Poměr výšky a váhy je velice nepřesný, neboť zde nenalezneme ukazatel mnoţství tuku v těle, který je rizikový pro rŧzná chronická
12
onemocnění. ,,Zda a kolik má člověk zhubnout či přibrat, určí složení těla neboli procentuální poměr hmotnosti podkožního tuku k celkové hmotnosti těla“ ( Blahušová 2005, str. 128). U muţŧ je povaţováno za prŧměr 1115% tuku a u ţen 18-22% tuku. O obezitě mŧţeme hovořit tehdy, přesáhneli podíl tuku u muţŧ 20% a u ţen 30% celkové tělesné hmotnosti. Malé mnoţství podkoţního tuku je nezbytné pro izolaci a ochranu. Nejniţší přípustná hranice tuku u muţŧ jsou 3-4% a u ţen 8-13% ( Petrásek, 2004). U ţen mŧţe být tato hodnota uţ kritická a mŧţe dojít k poruchám menstruačního cyklu. Ideálem by mělo být, aby byl člověk spokojen se svým vzhledem, neměl zdravotní problémy a uvědomoval si kaţdý větší výkyv tělesné hmotnosti. Máme celou řadu metod pro stanovení mnoţství tuku v těle. Nejpřesnější je senzitometrie ( váţení pod vodou), více se ale pouţívá metoda měření koţních řas tzv. kaliperem (Blahušová 2005; Petrásek, 2004).
Prevence obezity Prevence obezity spočívá v úpravě ţivotního stylu. Doporučuje se pestrá a vyváţená strava. Konzumovat jídlo v malém mnoţství a častěji. Velkou chybou je nepravidelné stravování a přejídání se. Doporučuje se omezit tuky a jednoduché sacharidy, Nezapomínat do našeho jídelníčku zařazovat dostatek vlákniny (ovoce a zeleninu).Vynechat sladké limonády a nahradit je méně slazenými nápoji. Nevhodný je alkohol a dţusy. Dále je dŧleţitá pravidelná pohybová aktivita. Nejvhodnější je chŧze, plavání nebo jízda na rotopedu. Měli bychom se snaţit omezit aktivity, při kterých sedíme, jako je sledování televize či práce na počítači. Výrazný efekt v hubnutí
má
také
odstranění
stresu
(Kubátová,
2009;
www.nemoci.vitalion.cz). Základní preventivní opatření je znalost normální tělesné hmotnosti. Kaţdý člověk by měl být schopen vypočítat svŧj Body Mass Index.
13
Pravidelné váţení umoţní kontrolovat a udrţovat si svoji ideální váhu. Prevence se týká celé společnosti. Velice negativní vliv mŧţe mít reklama, která je sugestivní. Ovlivněni jsou zejména děti bez dostatečných zkušeností. Nadváhu léčíme jen v případě, zvětší-li se extrémně obvod pasu nebo se objeví zdravotní komplikace. Většinou se doporučují pouze dietní opatření a zvýšení pohybové aktivity. Obezita musí být léčena dle stupně závaţnosti a zdravotních komplikací. Cílem je sníţit hmotnost,udrţet ji a zlepšit zdravotní stav. Při nejtěţším stupni obezity je potřeba chirurgický zákrok, a to bandáţ ţaludku (Jurkovičová , 2005; Kubátová, 2009). Jak bylo jiţ zmíněno, obezita přináší mnoho rizik vzniku onemocnění , za nejváţnější riziko lze povaţovat vznik kardiovaskulárních chorob. Kardiovaskulární onemocnění Některá onemocnění jsou vrozená a některá získaná. 4asto mohou choroby
vznikat
velice
nenápadně
několik
let.
Hlavní
příčinou
kardiovaskulárních onemocnění je ateroskleróza Ateroskleróza negativně ovlivňuje prŧtok krve přes srdeční sval, přes mozek a přes cévy končetin. Velký význam pro rozvoj aterosklerózy má vysoká hladina celkového cholesterolu v krvi. Ischemická choroba srdeční (ICHS) je onemocnění, které zpŧsobuje nedostatek kyslíku (ischemii) v srdečním svalu. Ke vzniku se podílí vysoká hladina cukru v krvi, nadváha, nesprávná výţiva, nadměrná konzumace alkoholu, sociálně-ekonomické faktory, vlivy prostředí a další. K rizikovým faktorŧm cévní mozkové příhody patří faktory ţivotního stylu . Mozkovou mrtvici zpŧsobí zablokování tepny vyţivující mozek. Dochází k přerušení přívodu kyslíku a následnému odumírání mozkových buněk. Nejčastější příčinou mrtvice je ateroskleróza a řadí se mezi nejčastější příčiny smrti (Blahušová, 2005, Jurkovičová 2005).
14
Rizikové faktory kardiovaskulárních onemocnění dle Blahušové, 2005: -
Vysoký krevní tlak
-
Vysoká hladina krevních lipidŧ
-
Kouření
-
Nečinnost
-
Obezita
-
Stres
-
Emocionální chování
-
Pŧvod
-
Věk
-
Pohlaví
-
Dědičnost
-
Diabetes
V prevenci před kardiovaskulárním onemocněním je dŧleţitá strava. Jíst pestrou stravu a vybírat si ze všech skupim potravinové pyramidy. Omezit tučné potraviny a potraviny s vysokým obsahem cholesterolu. Zaměřit se na konzumaci ovoce, zeleniny a celozrnných výrobkŧ. Omezit příjem cukru, soli a alkoholu. V prevenci se velmi dobře uplatní pohybová aktivita. Pomáhá kontrolovat hmotnost a odbourávat kalorie. Posiluje srdce, plíce, redukuje úroveň stresu a pomáhá předcházet vzniku diabetu. Dalším dŧleţitým preventivním opatřením je absence kouření. (internet a Blahušová)
15
1.2.2 Pohybová aktivita Pohybová aktivita dle Encyklopedie Tělesné kultury (1988, s.37) – „Označuje veškerý motorický projev člověka, který zahrnuje pohyb, úkoly každodenního života, lokomoční, pracovní a další účelové pohyby, tělesnou výchovu, sport a pohybovou rekreaci“. Člověk se morfologicky i funkčně adaptoval na zpŧsob ţivota, který vedl tisíce let a v kterém se musel vyrovnávat s náročnou fyzickou aktivitou. V současnosti však ţijeme v přetechnizované společnosti, která omezuje pohyb na minimum. Sedavý zpŧsob ţivota je aktuální problém společnosti a přispívá ke vzniku kardiovaskulárních chorob, hypertenzi, diabetu, osteoporózy a k chronickým poruchám pohybového aparátu (Jurkovičová, 2005). Pravidelná pohybová aktivita je součástí prevence kardiovaskulárních chorob. Měli bychom ji zařazovat do denního reţimu jiţ v dětském věku a udrţovat ji aţ do věku pozdního. Alespoň 30 minut fyzické aktivity je třeba zařazovat do většiny dnŧ v týdnu (Piťha, 2009). Pohybová aktivita má pozitivní vliv na vitální kapacitu plic, tělesnou zdatnost a mnoho dalších přínosŧ. U fyzicky aktivních lidí je niţší celková úmrtnost a méně často se vyskytují chronická onemocnění. Pravidelná aerobní aktivita posilňuje kardiovaskulární, svalový, kosterní a nervový systém. Zvyšuje se trénovanost. Pravidelné cvičení přináší rovněţ příjemné pocity a dochází k vyplavení endorfinŧ. Nemusí se jednat o výkonnostní sport. Výbornou alternativou jsou rychlé procházky, jízda na kolečkových bruslích nebo jízda na kole. Do běţného denního reţimu plného kaţdodenních povinností je nutno zahrnout i aktivitu spojenou s omezením uţívání automobilu. Místo dopravních prostředkŧ bychom raději měli vyuţít chŧzi a pouţít schody místo výtahu.( Piťha, 2009; Jurkovičová 2005).
16
Pohybová aktivita by se však neměla stát rizikem pro zdraví. Přínos pohybové aktivity by měl být větší neţ riziko. Intenzivní a nadměrná aktivita mŧţe zpŧsobit zranění a zvýšit riziko akutních srdečních chorob. Je tedy nutno se věnovat sportovní aktivitě přiměřeně svým schopnostem, věku a zdravotnímu stavu. Osoby se srdečně-cévními chorobami, muţi nad 40 let a ţeny nad 50 let by se měli před zahájením sportovní aktivity poradit s lékařem (Jurkovičová, 2005). Velice dŧleţitá je motivace ke cvičení. Někdy je potřeba i jiná motivace, neţ jen vědomosti o kladném účinku na zdraví. Například společnost nebo vidina krásné postavy. Na samotném začátku je dŧleţité si uvědomit, ţe cvičení vyţaduje úsilí. Člověk by si měl uvědomit, ţe na začátku to není vţdy zábava, ale mŧţe přijít i vyčerpání, únava a bolest. Kaţdý si musí najít pohybovou aktivitu, která mu bude vyhovovat (Blahušová, 2005).
1.2.3 Duševní hygiena a zdraví Emoce a duševní zdraví by se neměli ignorovat. Fyzické a duševní zdraví spolu úzce souvisí. Kaţdého člověka doprovází stres nebo deprese. Duševní zdraví znamená více, neţ jen absence příznakŧ nemoci (Bašková, 2009). Duševní hygiena je nauka o ochraně a upevnění zdraví a o odolnosti člověka vŧči nejrŧznějším škodlivým vlivŧm (www.wikipedia.cz). Dle Blahušové, 2005 je duševně zdravý člověk: -
opravdový,
-
realistický,
-
je schopen uspokojit své potřeby,
-
je svobodný a zodpovědný,
-
je přístupný zkušenosti,
17
-
je schopen intimních vztahŧ,
-
toleruje a akceptuje ostatní,
-
je schopen reagovat mnoha zpŧsoby,
-
je schopen se radovat ze ţivota,
-
má úctu k sobě samému,
Stres Velice často pouţívaný pojem. Je povaţován za určitý fenomén dnešní doby. Stresové situace mohou ovlivnit emocionální, duševní a fyzické zdraví. Proto je dŧleţité umět se se stresem vypořádat. ,,Stres je mentální, emocionální a fyziologická odpověď na mimořádně silný podnět nebo stresor“ (Blahušová, 2005, str. 161). Stres je kaţdodenní součástí našeho ţivota. Stres zpŧsobují zpravidla zevní spouštěče (např. rozchod z partnerem, úmrtí blízkého člověka, změna role v ţivotě, ztráta zaměstnání, ale i dlouhodobý hluk, horko, atd.). Tyto spouštěče nazýváme stresory. Reakce na stresory se nazývá stresová reakce. Určitá míra stresu je pro ţivot potřebná, zlepšuje paměť a soustředění, motivuje nás k výkonŧm. Nadměrná kumulace stresu však pŧsobí nepříznivě, oslabuje výkon a neumoţňuje uvolnění. Lidé, který ţijí v silně stresujících podmínkách jsou více náchylní k vzniku nemocí, depresí a úzkostí. Stres negativně ovlivňuje naše imunitní odpovědi. Dále je stresem ovlivněno i emocionální zdraví a chování (Stackeová, 2008; Blahušová, 2005).
Jak se vyrovnat se stresem Stres nejde úplně vymítit z našeho ţivota, ale
snaţme se stresu
alespoň vyhýbat. V prevenci je nejdŧleţitější si uvědomit stresory, které na nás pŧsobí a snaţit se je nějakým zpŧsobem odstranit. Stres se nesmí stát nezvladatelným a poškozujícím zdraví. K lepšímu zvládání stresu nám
18
pomŧţe pohybová aktivita, dostatek spánku, správná výţiva, dostatek odpočinku, atd. Je dŧleţité si zvolit vhodnou metodu, která nám pomŧţe se se stresem účinně vyrovnat. Dŧleţitá součást boje se stresem je rovnováha mezi poţadavky a prostředky. Výborným prostředkem jsou lidé kolem nás. Naučte se hledat pomoc u ostatních (Blahušová, 2005; Praško 2003). Další metodou, jak se se stresem vyrovnat je naučit se zacházet s časem, správně si ho rozvrhnout. Lidé, kteří věčně spěchají a ,,nic nestíhají“ se většinou dočkají chronického stresu, únavy aţ deprese. Nejprve je dŧleţité uvědomit si, čím zbytečně čas ztrácíme během dne, například telefonováním, sledováním televize. Stanovme si dlouhodobé i krátkodobé cíle. Naučte se odmítnout činnost, která by vás odvedla od plnění priorit. Dělejme jednu činnost pořádně, vylučme rozptylování při činnosti a naučme se plánovat čas i pro sebe (Blahušová, 2005). Emoce, které dáme navenek najevo pomáhají zmenšit napětí. Výborným prostředkem je smích pozitivní naladění. Aerobní cvičení nám pomáhá redukovat účinky stresorŧ. Zvyšuje energii, zmírňuje nepříjemné pocity a umoţňuje lepší vyrovnání se stresem. Výbornou aktivitou je například tanec, jóga nebo pilatek. Náročné posilování je naopak škodlivé. Stejně jako aerobní cvičení, tak i relaxační techniky mají kladný vliv na stresovou odpověď. Relaxace je výbornou pomocí při vyrovnávání se stresem. Máme mnoho technik. Nejčastěji jsou vyuţívány relaxační koupele, dechová cvičení, autogenní trénink a meditace. Stravou mŧţeme zlepšit nebo naopak i zhoršit schopnost vyrovnat se se stresem. Nevhodné je přejídání, hladovění a konzumace nezdravých potravin. Velice účinně na naše zdraví pŧsobí masáţní techniky. Pozor na chronickou vyčerpanost a úzkost, která mŧţe vést aţ k depresi ( Stackeová, 2008; Blahušová, 2005; Praško, 2003). Měli bychom se naučit dopřát si relaxaci a regeneraci, které jsou úzce spjaty s duševní hygienou.
19
Relaxace Relaxace je stav uvolnění, jak somatický i psychický. Ve stavu relaxace dochází k fyziologickým změnám, jako je : pokles svalového napětí, sníţení prokrvení svalŧ, sníţení dechové i tepové frekvence, krevního tlaku a změny metabolismu. K hluboké relaxaci dochází ve spánku (Stackeová, 2011). Schopnost relaxovat je velice individuální. K relaxaci dochází buď přirozeně nebo cíleně. Je potřeba se naučit umění relaxace, protoţe přispívá ke zkvalitnění ţivota. Rozeznáváme relaxaci celkovou či svalovou. O svalové relaxaci hovoříme jako schopnost relaxovat určitý sval či svalovou skupinu. Hlavním cílem relaxace je uvolnění svalového a psychického vypětí (www.celostnimedicina.cz). Regenerace Dle Stackeové (2011,str. 34) definujeme pojem regenerace takto: ,, Regenerace je proces zahrnující všechny děje vedoucí k návratu tělesných a psychických sil, jejichž klidová rovnováha byla předcházející činností narušena.“ Schématicky tento proces mŧţeme znázornit takto: práceúnava- zotavení (regenerace) (Sackeová, 2011). Únava je komplex dějŧ, ve kterém nastává sníţená odpověď tkání na podněty. Dochází k poklesu fyzického i mentálního výkonu. Sniţují se energetické rezervy a hromadí se produkty metabolismu, například laktát. Nastává narušení vnitřního prostředí organismu a poruchy nervosvalového přenosu. Rozlišujeme únavu místní a celkovou. V prŧběhu regenerace se obnovují energetické zdroje, homeostáza a upravují se regulační a koordinační mechanismy ( Sackeová, 2011).
20
Členění regeneračních forem Základní členění regeneračních forem je na aktivní a pasivní. Při pasivní regeneraci jde o spontánní aktivitu organismu vedoucí k zotavení. Pokud jde o vnější zásahy s cílem urychlit proces zotavení, jde o aktivní regeneraci. Dále dělíme regeneraci dle časového hlediska na časnou a pozdní. Cílem časné regenerace je likvidace akutní únavy. O pozdní regeneraci hovoříme u sportovcŧ a objevuje se po skončení závodního období (Sackeová, 2011).
Regenerační prostředky dle Stackeové, 2011 : -
pedagogické prostředky
-
psychologické prostředky
-
biologické prostředky a) racionální výţiva, dehydratace a demineralizace b) prostředky fyzikální, balneologické a regenerace pohybem
-
farmakologické prostředky
Je vhodné kombinovat relaxační techniky s fyzikálními prostředky regenerace. Pokud zvolíme správnou kombinaci a vhodně načasujeme regenerační prostředky, účinek se výrazně zesílí.
21
2. WELLNESS 2.1 Vymezení pojmu wellness Wellness provází vlnu péče o zdraví. Jde o celý ţivotní styl. Wellness je definováno dle Blahušové (2005, str. 15) jako: ,,Stálé a uvážené úsilí k udržení zdraví a dosažení nejvyšší úrovně životní pohody.“ Být zdravý, být šťastný, být energický, milovat a být milován, to jsou slova, která vystihují vysokou úroveň wellness. Wellness je cesta, přístup a postup, který jsme zaujali k sobě samému. Jde o svobodnou filozofii. Jedná se o komplexní pojem, který zahrnuje všechny naše ţivotní oblasti. Wellness je dlouhodobý stupňující se proces přeměny psychické, fyzické, emocionální, sociální, intelektuální a spirituální pohody (Blahušová, 2005). Wellness znamená také prostor. Místo, kde se cítíme dobře, kde je vše perfektní. U kaţdého mŧţe být toto místo odlišné. Někomu je nejlépe doma, někomu v přírodě a jiným třeba u krbu nebo u ohně. Jde o bezpečné místo, kde se cítíme relaxováni. Tyto poţadavky mohou splňovat wellness centra, která vytvářejí svou nabídku podle profesionálních zásad (Blahušová, 2005; Cathala, 2007; www.spa-wellness.cz). Wellness má jasný cíl, a to zlepšit kvalitu ţivota. Abychom tohoto dosáhli, musíme vědomě kontrolovat svŧj ţivotní styl. Pravidelně se hýbat, správně se stravovat, kontrolovat hmotnost a posilovat imunitu. Dŧleţitým klíčem k wellness ţivotnímu stylu je mít zodpovědnost za sebe samé, člověk tak mŧţe zlepšit své zdraví (Cathala, 2007).
22
Dle Cathaly, 2007 je wellness : -
Stav, při kterém se cítíme dobře.
-
Cesta
(postupy,
metody,
principy),
která
nás
k hledanému stavu vede. -
Filozofie, která vytyčuje cestu a záměr.
-
Označení struktury, zařízení či provozu, kde je program realizován.
-
Program, technika, procedura, které navozují tento stav.
-
Prostor pohody, krásy a míru.
2.2 Historie wellness Výraz wellness byl poprvé pouţit roku 1654 v monografii sira A. Johnsona jako ,,wealnesse“ a byl definován slovem ,,dobré zdraví“. V šedesátých letech devatenáctého století zavedl americký lékař Dr. Albert L. Dunn nové slovo wellness sloţené z well-being (dobré bytí) a fitness či happiness. V 80. letech přišla myšlenka na zaloţení National Wellness Institute, který zlepšoval rozvoj zdravého zpŧsobu ţivota a nabízel informace v oblasti wellness (Cathala, 2007). V jedné z teorií bylo označováno wellness jako protiklad ilness, tedy strav nemoci-jako stav, ke je absence nemoci. Tato teorie ale neobstála. Protoţe nejsme nemocní, nemusíme se cítit spokojeni a v pohodě. V 80. letech byl pojem wellness jiţ pevně stanoven. Koncept wellness stál v opozici proti fitness. Generace wellness uţ nechce trpět, bojovat a soupeřit. Nemŧţe se porovnávat, protoţe pocit blaha je individuální pocit a nedá se měřit. Během dvaceti let prošlo budování wellness obrovským vývojem. Ve fitness centrech dochází k pasivnějším a pomalejším
23
cvičebním programŧm. Techniky bojových umění, relaxační techniky, jóga, pilates, ale i masáţe. Tento postup zaznamenal přechod generace fitness do generace wellness. Dále se lázeňská a rehabilitační zařízení adaptovala na změněnou veřejnou poptávku. Tato zařízení, dříve podporované státem, musela nabídnout svou nabídku sluţeb nejen nemocným, ale i klientŧm hledajícím relaxaci, regeneraci, příjemné místo a klid. V posledních letech vznikají centra s cílem vytvořit dokonalý prostor, který bude pŧsobit na všechny smysly, na všechny sloţky jedince a bude slouţit všem jeho potřebám a touhám (Cathala, 2007).
2.3 Dimenze wellness Člověk, který usiluje o kvalitní ţivot, potřebuje ovlivňovat pět základních dimenzí wellness (fyzickou, emocionální, spirituální, mentální a sociální). Všechny by se měli vzájemně propojovat a zvyšovat jejich úroveň. FYZICKÁ DIMENZE
Je nejdŧleţitější součástí ţivotního stylu. Zahrnuje zejména tělesnou zdatnost, výţivu, kontrolu hmotnosti, prevenci nádorových a dalších onemocnění. Pro tuto dimenzi se obecně doporučuje zlepšit svalovou sílu, flexibilitu, nekouřit, sníţit nadměrnou hmotnost, sníţit hladinu LDL cholesterolu, naučit se odpočívat a další.
EMOCIONÁLNÍ DIMENZE
Jde o soubor všech emocionálních stavŧ, které definují, kdo jsem. Zahrnuje tři hlavní oblasti: uvědomění, přijetí a management. Uvědomění je poznání pocitŧ vlastních, tak i lidí ostatních. Přijetí znamená pochopení
24
emocí a management je kontrola a umění se vypořádat s osobními pocity. Podstatou je udrţet emocionální stabilitu. Obecná doporučení pro zlepšení emocionální dimenze dle Blahušové, 2005: Naučte se rozpoznat a vyjádřit své pocity. Kdyţ se na někoho zlobíte, najděte jiné řešení, neţ uráţky. Akceptujte vlídně pochvalu. Akceptujte lidské nedostatky. Nakládejte přiměřeně s vyjádřením pocitŧ k opačnému pohlaví. Vyhledejte odbornou pomoc při váţných problémech. Naučte se vypořádat se stresem vhodnou relaxační činností.
SOCIÁLNÍ DIMENZE
Je jasné, ţe musíme být ve vzájemném vztahu s jinými lidmi. Sociální wellness obsahuje schopnost rozumět si s ostatními lidmi a chápat je. Je dŧleţité chovat se slušně a spravedlivě. Znamená to taktéţ mít blízké přátele, úzké rodinné vazby a dŧvěryhodný vztah. Mezi sociální dimenzi wellness řadíme například návštěvy přátel, drţení se za ruce, zpěv, úsměvy a dopisování s přáteli. SPIRITUÁLNÍ DIMENZE
Je to rozvoj osobnosti a vlastního duševna. Zahrnuje ţivotní zkušenosti a jejich odraz v hledání smyslu ţivota. Spirituální dimenze wellness je pro kaţdého jedinečná, kaţdý by měl mít svoji vlastní cestu sebepoznání (být skromný, pomáhat, přiznat si chyby,atd.). Spirituální dimenzi mŧţeme zlepšit například diskuzí o významných věcech, stát za
25
svým názorem, být tolerantní k názorŧm ostatních, kaţdý den přemýšlet a nebo duševně relaxovat.
MENTÁLNÍ DIMENZE
Zahrnuje intelektuální a tvŧrčí schopnosti. Tato dimenze zahrnuje radost ze získávání nových zkušeností. Patří sem i zvědavost, jak vyřešit problém nebo situaci. Do mentální dimenze wellness jsou zařazovány i tvŧrčí schopnosti, nové myšlenky, nápady a tvorba. Pro zlepšení mentální dimenze se doporučuje hodně číst, zvýšit koncentraci během studia, zkrátit dobu sledování televize, číst denně noviny, věnovat pravidelně čas studiu a rozšiřovat neustále slovní zásobu. Charakterizovali jsme wellness jako neustálý prŧběh činností. Podstatou je odpovědnost za sebe samu. Cílem je dosáhnout větší zodpovědnosti za kvalitu ţivota. Na obrázku je schéma, jak zlepšit úrovně wellness. Jde o pět nejdŧleţitějších součástí ţivotního stylu (Blahušová, 2005).
26
3. ROZDĚLENÍ WELLNESS PROGRAMŮ 3.1 Wellness v každodenním životě Ţivotní styl je v značné míře soubor zvyklostí, které utvářejí náš ţivot. Jak bylo mnohokrát řečeno, jde o soubor zvyklostí, které vedou k fyzické, psychické, emoční, duchovní a sociální harmonii. Zdravý zpŧsob ţivota netvoří pouze čas trávený ve fitness centrech, ale také stravování, dostatek odpočinku a pozitivní přístup k ţivotu. V roce 1959 americký lékař Helbert Dunn dokázal, ţe zdravý vzhled a dobrá psychická i fyzická kondice pomáhají dosáhnout jak profesních úspěchŧ, tak změnit své postavení ve společnosti a úspěšně zaloţit rodinu. U kaţdého jedince by se měly stát kaţdodenní součástí ţivota tyto pravidla: dŧraz na zdravé stravování, dŧraz na pravidelnou pohybovou aktivitu, vymezit si čas na odpočinek a relaxaci, dostatečně spát, být duševně vyrovnaný a mít radost ze ţivota, ( www.fitprogram.cz) Oblastí wellness se zabývají jednak lázeňská zařízení, ale i samostatná wellness centra nebo wellness centra, která jsou součástí fitness center. Některá zařízení jsou obohacená o wellness pobyty, jejichţ výhodou je zajímavá nabídka okolí pro aktivní a kulturní odpočinek.
27
3.2 Wellness ve fitness centrech a hotelové wellness Hotelové wellness Wellness hotely nabízejí sluţby wellness center. Nalezneme zde bazény, vířivky, sauny, masáţe, fitness a lázeňské procedury. Hotelový wellness si ţádá nové trendy, nabídky, záţitky, odpočinek a relaxaci. Klient je stále náročnější a chce být hýčkán, proto dochází k neustálému rozvoji wellness hotelŧ. Výhodou jsou wellness pobyty, které nejsou jen relaxační, ale i romantické, pobyty pro seniory nebo wellness víkendy. Vybavení wellness hotelŧ se velmi liší od menších wellness center, která jsou vybavena zpravidla jen vířivkou, saunou, posilovnou, případně menším bazénem. U hotelových wellness jsou však nejvíce vyuţívány masáţe. V dnešní době se nabízí nespočet druhŧ masáţí a jejich techniky se neustále vyvíjí. Hosté tak mohou navštívit například regenerační masáţ, reflexní masáţ, masáţ lávovými kameny, čokoládovou masáţ, lymfatickou masáţ a mnoho dalších. Příklad vybavení hotelových wellness center dle Poděbradského, 2008 -
spa,
vodní
terapie:
vířivá
vana,
koupele,aromalázně a další, -
světelné terapie: solárium, infrakabina,
-
centrum pro kosmetickou péči,
-
rŧzné druhy saun,
-
bazén či aquapark,
-
fitness centrum.
28
perličkové
Wellness hotely, které se chtějí stát členy asociace, musí splňovat alespoň tyto poţadavky: -
Minimálně 3- hvězdičková kvalita hotelu
-
Umístění blízko přírody
-
Nekuřácké zóny
-
Nabídka wellness zdravého stravování
-
Wellness
centrum
pro
pohyb,
odpočinek,
regeneraci a kosmetiku
Wellness ve fitness centrech V posledních letech mnoho fitness center rozšířilo své sluţby. Fitness centra jsou doplněny o odpočinkové sluţby, které navozují pocit pohody. Centra se zaměřují zejména na aktivní odpočinek klientŧ. Obsahují posilovnu s kardiozónou, cvičební sály, spinningové sály, squashové sály nebo sluţby pro relaxaci (sauny, vířivky, odpočívárny, masáţe, solária a další) (Poděbradský, 2008). Fitness je součást wellness ţivotního stylu. Fitness je popisováno jako ,, Schopnost provádět každodenní úkony svižně bez přílišné námahy, s dostatkem energie a s dostatečnou rezervou pro spokojené prožívání volného času a zvládání nepravidelných událostí.“ (Blahušová, 2005, str.27). Jde o cvičení ve fitness centrech a jeho náplní je cvičení s činkami a na trenaţérech, doplněné aktivitami aerobního charakteru , dodrţování určitého dietního opatření a celkový ţivotní styl, který má za cíl rozvíjet celkovou zdatnost, zlepšit drţení těla a zlepšit postavu (Stackeová, 2008).
29
Fitness má dle Stackeové, 2008 pět sloţek související se zdravím: Kardiorespirační vytrvalost je nejdŧleţitější součást fitness. Jde o schopnost přenášet svalŧm dŧleţité ţiviny a kyslík a odstraňovat nadbytečné produkty. Výsledkem je zlepšení funkce srdce , cév, plic a redukce rizikových faktorŧ jejich onemocnění. Svalová síla je schopnost svalu vyvinout maximální sílu proti odporu. Jde o vysokou intenzitu a krátkou dobu trvání činnosti. Svalová vytrvalost je schopnost svalu opakovaně vydávat sílu proti odporu. Jde také o maximální výdrţ ve svalové kontrakci. Jde o dlouhodobou aktivitu vykonávanou niţší intenzitou. Kloubní pohyblivost (flexibilita) umoţňuje zlehka provádět pohyb. U starších lidí je kloubní pohyblivost sníţená. Flexibilitu mŧţeme zlepšit strečinkem. Složení těla - jedná se o sledování mnoţství podkoţního tuku a mnoţství aktivní tělesné sloţky. Pojem fitness se v poslední době nahrazuje pojmem wellness, který se rozšířil i o duševní stránkudobrou psychickou kondici a ţivotní pohodu. Pŧvodní fitness centra obsahovala pouze činky a základní posilovací stroje. Později se začala doplňovat o tzv. kardiozóny. Nově vznikají centra obsahují navíc ještě část určenou pro regeneraci (vodní procedury, sauny, solária,apod.) Kromě cvičení v posilovně jde i o aerobní formy cvičení a jejich nové formy. Díky silnému vlivu komerce je slovo fitness spojováno i s potravinami, kosmetickými přípravky a podobně. Často se ani nespojuje se cvičením ve fitness centrech, ale bývá dán do souvislosti s jakoukoliv
pohybovou
aktivitou
či
jakoukoliv
,,nesportovního“ charakteru, která směřuje ke zdraví.
30
aktivitou
3.3 Lázeňské wellness Lázeňství má dlouhodobou a slavnou historii. Spojuje se z řadou významných osobností kulturního, společenského, vědeckého a politického ţivota. Lázeňství je prosperujícím oborem, počet hostŧ se stále zvyšuje. Do popředí se dostávají samoplátci na úkor pacientŧ, jejichţ pobyt je hrazen zdravotní pojišťovnou. Řada lázeňských domŧ prošla rekonstrukcemi a zlepšilo se prostředí. Lázeňství je také součástí cestovního ruchu. Lázeňská wellness se zaměřují především na léčbu a obnovu fyzických a psychických sil. Vyuţívají se hlavně léčivé přírodní zdroje. Příznivý účinek má i prostředí Za ideální dobu pobytu v lázních lze povaţovat 3-4 týdny. Dle mezinárodní organizace lázní navazují dnešní lázně na tradiční léčebné. Dnešní lázně vyuţívají minerální a termální prameny a jsou obohacovány o moderní resorty zdraví. Zaměřují se na zdravý ţivotní stylvýţivu, fitness aktivity, duchovní metody a další. Z hlediska úhrady dělíme lázeňskou péči na: Komplexní ( zcela hrazena zdravotní pojišťovnou) Příspěvkovou (hrazena je pouze část nákladŧ Samopláteckou (veškeré náklady si hradí klient sám) Lázně jsou místem odpočinku, relaxace, klidu a pohody. Kaţdé lázně se zaměřují na léčbu a prevenci zdravotních problémŧ a onemocnění (duševní, nervové, oběhového ústrojí, onkologické, trávicího ústrojí, ţenské a další). Některé lázně nabízejí i tématické relaxační a aktivní zkrácené pobyty (www.moje-lazne.cz, www. projekty.nazory.cz).
31
4. POROVNÁNÍ WELLNESS PROGRAMŮ V kaţdodenním shonu dnešní doby je pro mnoho z nás velmi těţké najít si chvilku času pro sebe, zapomenout na kaţdodenní starosti a umět odpočívat. Měli bychom si ale uvědomit dŧleţitost relaxace. Najít si kaţdý den čas a zvolit vhodnou formu odpočinku jak aktivního, tak pasivního. V současné době roste nabídka sluţeb a prostorŧ v podobě kosmetických salonŧ, solárních studií, fitness center, lázní a mnoho dalších moţností pro regeneraci. Lázeňské wellness je rozděleno na péči, kterou má klient plně hrazenou zdravotní pojišťovnou. Nebo jsou klientovy hrazeny pouze procedury a stravu s ubytováním si hradí z vlastních prostředkŧ. V poslední řadě existuje péče, kterou si klient hradí v plné výši. Lázně nabízejí nespočet sluţeb, jde o restaurace, bazény, vířivky, tobogany, minigolf, tenisové kurty, golfová hřiště, kurty na squash, fitness centra, wellness centra, solária, cyklotrasy, večery s ţivou hudbou atd. Z procedur bychom zmínili přírodní léčivé vody, uhličité koupele, plyn, slatina, pitné kŧry, aromaterapie, koupele, zábaly, rŧzné druhy masáţí a další (www.elazne.eu) . Výhodou lázeňských zařízení je jejich umístění, které umoţňuje výlety do okolí a kulturní vyţití. Další výhodou je pouţití přírodních léčivých zdrojŧ během procedur. Lázeňská wellness spolupracují s lékařskou péčí. Moţností jsou také procházky a sociální kontakt. V dnešní době jsou wellness centra velice vyţadována, proto se stávají nedílnou součástí hotelŧ. Wellness hotel musí splňovat určitá kritéria. Tato kritéria zahrnují vlastní bazén, sauny, relaxační místnost a další prostory. Pestrá by měla být také nabídka masáţí. Nesmíme zapomenout na proškolený personál s příjemným vystupováním. Wellness hotely mnohdy stejně jako lázně nabízejí aktivní odpočinek v podobě golfu,
32
tenisu, squashe a dalšího aktivního vyţití. Wellness centrum zvyšuje atraktivitu hotelu. Wellness ve fitness centrech bývá ze všech wellness programŧ nejdostupnější a asi finančně nejméně náročný. V nabídce sice nenajdete wellness pobyty a tak širokou škálu procedur, jako je tomu například v lázních či wellness hotelech, ale výhodou je okamţitá dostupnost po cvičení v posilovně.
33
ZÁVĚR
V dnešní uspěchané době narŧstá potřeba relaxace a zklidnění svého těla i duše. Výborným prostředkem pro dosaţení tohoto stavu je wellness. Wellness programy prochází neustálým vývojem a lidé v nich nachází stále větší oblibu. Zdravý ţivotní styl začíná jiţ v ranném věku. Je třeba ho začít podporovat velice brzo. Nejdŧleţitější úlohu má rodina, která znamená pro dítě vzor. Měla by dítě naučit správnému stravování. Postupem času se k výchově dítěte připojuje i škola. Toto snaţení má význam nejen pro zdravý vývoj dítěte, ale i pro prevenci nemocí v budoucnosti. Ţivotní styl je ovlivňován mnoha faktory. Jde pohybovou aktivitu, výţivu, regeneraci, vliv okolního prostředí, sociální vztahy a další. V současné době přibývá lidí se sedavým zaměstnáním a pohybová aktivita upadá. Velký vliv na úroveň ţivotního stylu má také relaxace, regenerace a duševní pohoda. Všechny tyto sloţky by měly být v rovnováze, abychom dosáhli správné kvality ţivotního stylu. V této bakalářské práci vysvětlujeme pojem wellness, který je úzce spjat se zdravým ţivotním stylem. Pod pojmem zdravý ţivotní styl si nepředstavujeme jen cvičení, ale jak popisujeme v první kapitole, jedná se i o zásady správné výţivy, o prevenci obezity a nadváhy, tak i o duševní hygienu. Ve druhé kapitole se zaměřujeme na vymezení pojmu wellness, jeho historii a přiblíţení dimenzí wellness. Ve třetí kapitole popisujeme wellness programy, jejich nabídky sluţeb a procedur. Poslední kapitola porovnává moţnosti wellness programŧ. Dnešní ţivot je velice hektický a kaţdý z nás by si měl najít čas pro relaxaci a
34
zvolit vhodnou formu odpočinku. Jsou nám k dispozici neustále rozvíjená wellness centra. Máme širokou škálu moţností v podobě hotelových wellness , wellness center ve fitness centrech nebo wellness lázeňských. Cílem wellness je sladit psychickou i fyzickou kondici s celkovým zdravím člověka. Wellness má pozitivní vliv na kvalitu spánku a kvalitu výţivy. Dále sniţuje riziko nadváhy a civilizačních onemocnění, zvyšuje odolnost proti stresu, uspokojuje vlastní sebedŧvěru a dochází k celkovému zlepšení kvality ţivota.
35
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 1.
BAŠKOVÁ, Martina, et al. Výchova k zdraviu. Martin : Osveta, 2009. 226 s. ISBN 978-80-8063-320-2.
2.
BARTŦŇKOVÁ, Staša . Stres a jeho mechanismy. Praha : Karolinum, 2010. 137 s. ISBN 978-80-246-1874-6.
3.
BLAHUŠOVÁ, Eva. Wellness/ Fitness. Praha : Karolinum, 2005. 235 s. ISBN 80-246-0891-X.
4.
BLAHUTKOVÁ, Marie; ŘEHULKA, Evţen; DVOŘÁKOVÁ, Šárka. Pohyb a duševní zdraví. Brno : Paido, 2005. 73 s. ISBN 80-7315-108-1.
5.
CATHALA, H. Wellness od vnějšího pohybu k vnitřnímu klidu. Praha: Grada, 2007. 168 s. ISBN 978-80-247-2323-5.
6.
HOLČÍK, Jan. Systém péče o zdraví a zdravotní gramotnost. Brno : [s.n.], 2010. 293 s. ISBN 978-80-210-5239-0.
7.
JIRKA, Zdeněk. Regenerace a sport. Praha : Olympia, 1990. 249 s. ISBN 80-7033-052-X.
8.
JURKOVIČOVÁ, Jana. Vieme zdravo žiť?. Bratislava : Univerzita Komenského, 2005. 166 s. ISBN 80-223-2132-X.
9.
KRCH, David, et al. Poruchy příjmu potravy. Praha : Grada, 1999. 240 s. ISBN 80-7169-627-7.
10.
KUNOVÁ, Václava. Zdravá výživa. Praha : Grada, 2004. 136 s. ISBN 80-247-0736.
11.
OPITZ, Christian. Výživa pro člověka a Zemi. Praha : AVIKO INVEST, 2002. 160 s. ISBN 80-903085-0-3.
12.
PÁVEK, F. Encyklopedie tělesné kultury. 1. vydání, Praha, 1964, 581 s.
13.
PETRÁSEK, Richard , et al. Co dělat, abychom žili zdravě. Praha : Vyšehrad, 2004. 128 s. ISBN 80-7021-711-1.
14.
PIŤHA, Jan; POLEDNE, Rudolf. Zdravá výživa pro každý den. Praha : Grada, 2009. 144 s. ISBN 978-80-247-2488-1.
36
15.
PODĚBRADSKÝ, J. Wellness v ČR. 1. vyd. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj, ČR, 2008. 129 s.
16.
PRAŠKO, Ján. Jak se zbavit napětí, stresu a úzkosti. Praha : Grada, 2003. 204 s. ISBN 80-247-0185-5.
17.
MACHOVÁ, Jitka; KUBÁTOVÁ, Dagmar. Výchova ke zdraví. Praha : Grada, 2009. 296 s. ISBN 978-80-247-2715-8.
18.
MÁLKOVÁ, Iva. Hubneme s rozumem zdravě a natrvalo. Praha : Smart press, 2005. 232 s. ISBN 80-239-4112-7.
19.
MANDELOVÁ, Lucie ; HRNČIŘÍKOVÁ, Iva. Základy výživy ve sportu. Brno : [s.n.], 2007. 72 s. ISBN 978-80-210-4281-0.
20.
MAUGHAN, RONALD J.; BURKE, LOUISE M. Výţiva ve sportu, Příručka pro sportovní medicínu. 1. vyd. Praha: Galen, 2006. 311 s. ISBN 80-7262-318-4.
21.
STACKEOVÁ, Daniela . Fitness programy teorie a praxe. Praha : Galen, 2008. 209 s. ISBN 978-80-72-62-541-3.
22.
STACKEOVÁ, Daniela. Relaxační techniky ve sportu. Praha : Grada, 2011. 136 s. ISBN 978-80-247-3646-4
37
INTERNETOVÉ ZDROJE 1.
Celostatnimedicina.cz [online]. 2006 [cit. 2011-12-15]. Minerální látky.Dostupné z WWW:
.
2. Celostatnimedicina.cz [online]. 2008 [cit. 2011-12-15]. Relaxace. Dostupné z WWW: . 3. CK relax a wellness [online]. 2007 [cit. 2011-12-15]. Prŧvodce lázněmi. Dostupné z WWW: . 4. Česká asociace wellness [online]. 2011 [cit. 2011-12-15]. Význam slova wellness.
Dostupné
z
WWW:
asociace-wellness/vyznam-slova-wellness/>. 5. FIT-KUL.cz [online]. 2011 [cit. 2011-12-15]. Zdroje bílkovin. Dostupné z WWW: . 6. Fitprogram [online]. 2008 [cit. 2011-12-15]. Fitprogram. Dostupné z WWW: . 7. Cholesterol [online]. 2009 [cit. 2011-12-15]. Cholesterol. Dostupné z WWW: . 8. Medicina.cz [online]. 2001 [cit. 2011-12-15]. Zásady správné výţivy. Dostupné
z
WWW:
. 9. Projekty.nazory.cz [online]. 2006 [cit. 2011-12-15]. Projekty.nazory.cz. Dostupné z WWW: . 10. Sacharidy.cz [online]. 2011 [cit. 2011-12-15]. Sacharidy. Dostupné z WWW: . 11. Stobstyl.com [online]. 2011 [cit. 2011-12-15]. Kurzy sniţování nadváhy. Dostupné z WWW: . 12. Vitalion [online]. 2011 [cit. 2011-12-15]. Obezita. Dostupné z WWW: .
38
13. Wikipedie [online]. 2011 [cit. 2011-12-15]. Duševní hygiena. Dostupné z WWW: . 14. www.moje.lazne.cz
39
RESUMÉ
Cílem bakalářské práce ,, Zdravý ţivotní styl a wellness programy“ je rozdělení wellness programŧ a jejich následné porovnání, přiblíţení pojmu wellness a zdravého ţivotního stylu. Wellness, jako zdravý ţivotní styl má obrovský přínos pro prevenci nejen civilizačních onemocnění. Věřím, ţe tato práce bude dobrým vodítkem pro pojmutí zdravého ţivotního stylu a wellness.
RESUMÉ The aim of my bachelor thesis called „ Healthy Lifestyle and Wellness Programes“ is dividing wellness programes and their subsequent comparison, explaining
of
the
notion
a wellness and a healthy lifestyle. Wellness as a way of healthy lifestyle has an enormous contribution for prevention not only lifestyle diseases. I truly believe that my thesis is gonna be a good basis for understanding healthy lifestyle and wellness in general.
40
41
