Zdravotnická záchranná služba

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra ekonomiky a managementu zdravotních a sociálních služeb

Zdravotnická záchranná služba Bakalářská práce

Autor:

Martin Václavek

Obor:

Ekonomika a management zdravotních a sociálních sluţeb

Vedoucí práce:

Praha

MUDr. Miroslav Doležal

Duben 2011

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

Stařeč, dne 27.4. 2011

Martin Václavek

2

Poděkování Děkuji vedoucímu práce MUDr. Miroslavu Doleţalovi za odborné vedení při zpracování této bakalářské práce, a RNDr. Jaroslavě Pavelkové, CSc. za cenné rady a ochotný přístup při řešení problémů. Dále děkuji ředitelce Zdravotnické záchranné sluţby kraje Vysočina, příspěvkové organizace, Ing. Vladislavě Filové za poskytnutí cenných informací, týkajících se této organizace. Touto cestou chci poděkovat také za morální podporu, trpělivost a toleranci, kterou mě zahrnovali členové mojí rodiny po celou dobu mého studia na BIVŠ v Praze.

3

Anotace Zdravotnická záchranná sluţba je dnes jiţ nepostradatelnou součástí komplexní zdravotní péče v České republice. Tato bakalářská práce by měla jejímu čtenáři přiblíţit její vývoj, dále poţadavky, jaké jsou na ni kladeny a objasnit některé skutečnosti spojené s provozem záchranné sluţby. V textu jsou uvedeny legislativní poţadavky upravující provoz záchranných sluţeb v ČR, poţadavky na personální obsazení, na technické vybavení a také jsou zde vysvětleny základní pojmy pouţívané v záchranné sluţbě. Poslední část práce je zaměřena na Zdravotnickou záchrannou sluţbu kraje Vysočina, p.o., její parametry, techniku, zvláštnosti i problémy. Na konci bakalářské práce je čtenář seznámen s návrhy na opatření, která by mohla vést k úsporám finančních prostředků v ZZS kraje Vysočina, p.o. Klíčová slova Zdravotnická záchranná sluţba. Přednemocniční neodkladná péče. Integrovaný záchranný systém. Operační středisko. Annotation Emergency medical service has become an indispensable part of complex health care in the Czech Republic. This thesis should familiarize reader with development of health care together with requirements which health care has to meet and also it illustrates some facts associated with operation of health care. This work consists of several legislative rules governing personal constitution, technical equipment and operation of emergency medical services in the Czech Republic. Basic concepts used in emergency services are explained as well. Last part of the thesis focuses on emergency medical service in Vysočina region regarding its parameters, technique, specialities and problems. At the end of this work, reader is introduced to suggested precautions which could lead to financial savings of EMS in Vysočina region. Key words Emergency medical service. Prehospital urgent care. Integrated rescue system. Operations centre.

4

Obsah: Obsah: ......................................................................................................................................... 5 Úvod ............................................................................................................................................ 6 1 Historie vzniku záchranné služby ......................................................................................... 8 1.1 Vývoj .............................................................................................................................................................. 8 1.2 Současnost .................................................................................................................................................... 11

2 Základní pojmy a definice ................................................................................................... 12 2.1 Úkoly zdravotnické záchranné sluţby .......................................................................................................... 12 2.2 Definice ZOS ................................................................................................................................................ 13 2.3 Definice RLP, RZP, RV ............................................................................................................................... 15 2.4 Definice LZS ................................................................................................................................................ 17 2.5 Definice IZS ................................................................................................................................................. 20

3 Financování záchranných služeb ........................................................................................ 23 3.1 Příspěvky, dotace.......................................................................................................................................... 23 3.2 Vyúčtování zdravotních výkonů ................................................................................................................... 23 3.3 Výkony za úhradu......................................................................................................................................... 25

4 Lidské zdroje ......................................................................................................................... 26 4.1 Lékaři............................................................................................................................................................ 26 4.2 Nelékařský zdravotnický pracovník ............................................................................................................. 26 4.2.1 Zařazení NLZP do platových tříd .......................................................................................................... 28 4.3 Řidiči zdravotnické záchranné sluţby .......................................................................................................... 28

5 Zdravotnická záchranná služba kraje Vysočina, .............................................................. 30 příspěvková organizace ........................................................................................................... 30 5.1 Historie vzniku ............................................................................................................................................. 30 5.2 Současný stav .............................................................................................................................................. 30 5.3 Hlavní zásady řízení ..................................................................................................................................... 31 5.4 Organizační uspořádání ZZS KV a působnost organizačních jednotek........................................................ 32 5.5 Integrovaný systém řízení ............................................................................................................................. 33 5.6 Zaměstnanci ZZS KV ................................................................................................................................... 36 5.7 Pozemní přepravní technika ......................................................................................................................... 36 5.8 Letecká přepravní technika ........................................................................................................................... 39 5.9 Informační technologie v ZZS kraje Vysočina ............................................................................................. 41 5.10 Traumatologický plán ZZS kraje Vysočina ................................................................................................ 43 5.11 Chronologie zásahu při hromadném neštěstí 20.3.2008 ............................................................................. 46 5.12 Současné největší problémy ZZS KV......................................................................................................... 49 5.13 Návrh na úsporná opatření .......................................................................................................................... 51

Závěr ......................................................................................................................................... 54 Literatura a zdroje .................................................................................................................. 56 Seznam použitých zkratek ...................................................................................................... 58 Přílohy ...................................................................................................................................... 59

5

Úvod Motto: „ ... můj čas to jsou jen chvilky takové můj čas se ocit v tísni časové rád bych zůstal živ chci dýchat jako dřív a čekám dál že přece ustrneš se nade mnou…“ Zdeněk Borovec Ostrý zvuk sirény, který prořezává ruch ulice a nebo klid nočního města, za chvíli blikající majáky na sanitním vozu, který se mihne kolem nás a za chvíli zmizí ve spleti ulic. Ve vozidle posádka záchranné sluţby, která spěchá na pomoc někomu, jehoţ zdraví nebo ţivot je v ohroţení a jemuţ nezbývá mnohdy mnoho sil, aby se postavil nepřízni osudu. Takhle zná záchrannou sluţbu většina z nás. Siréna nás nezúčastněné můţe rušit, obtěţovat nebo dokonce vzbudit, ale pro nemocného či raněného a jeho blízké je její zvuk a blikající modrý maják znakem bezpečí, úlevy a pomoci. Za tím vším je ovšem ukrytý dlouhodobý vývoj záchranné sluţby, překonávání těţkých začátků a nezměrná vůle, odhodlání a nadšení spousty lidí, kteří byli a jsou ochotni darovat, mnohdy na úkor svého volného času, záchranné sluţbě mnohem víc, neţ jim určuje rámec jejich pracovních povinností. Bakalářská práce monitoruje vývoj záchranné sluţby, současný stav legislativy, o kterou se působení záchranných sluţeb opírá, lidské zdroje, které tvoří páteř záchranné sluţby, a techniku, kterou v současné době disponuje. Především lidské zdroje a technika je to, co je naprosto srovnatelné s daleko vyspělejšími zeměmi. To mimo jiné kaţdoročně dokazují výsledky mezinárodní soutěţe Rallye Rejvíz, určené pro posádky ZZS, kde týmy záchranných sluţeb plní náročné odborné a metodické úkoly, a jehoţ jiţ 15. ročník se letos uskuteční. Soutěţe se pravidelně zúčastňují posádky z USA, Rakouska, Německa, Slovenska, Chorvatska, Slovinska, Holandska, Turecka, Španělska, Polska, Maďarska ale i Japonska

6

a jiné. České posádky se v této soutěţi pravidelně umísťují na předních místech, coţ svědčí o vysoké profesionální úrovni záchranářů v České republice. Poskytnutá přednemocniční neodkladná péče můţe být úspěšná pouze tehdy, byla-li poskytnuta v co nejkratším čase od jejího vzniku a na odborné úrovni. Práce záchranářského týmu začíná ve chvíli, kdy obdrţí výzvu z operačního střediska, pokračuje příjezdem na místo zásahu, kde začíná nejdůleţitější část výjezdu, která končí aţ předáním pacienta do zdravotnického ošetření, a návratem na základnu. Ani v čase mezi jednotlivými výjezdy posádky nezahálí, ale věnuje veškerý čas plnění naplánovaných harmonogramů, v nichţ se zaměřuje především na desinfekci, údrţbu a očistu vozidla, doplňování materiálu a údrţbu pouţitých pomůcek, zvyšování odborné úrovně, osvojování si pracovních návyků a v neposlední řadě nácviku postupů zvládání modelových situací. Zdravotnická záchranná sluţba má i svoje problémy, které jsou v současné době hlavně finančního rázu, a omezují bezpochyby kaţdou záchrannou sluţbu i jejího zřizovatele. Provoz záchranek je značně finančně náročný, velmi drahá jsou nová vozidla, jejichţ pořizovací cena včetně vybavení atakuje částku 3 mil. Kč, drahé jsou veškeré přístroje, které jsou zpravidla vyrobeny v USA a Německu, drahá jsou i veškerá léčiva, jednorázový materiál a pomůcky potřebné k ošetření pacienta, velmi finančně náročné je pořízení a provoz nebytových prostor, které poskytují zázemí posádkám. Cílem této práce je seznámit čtenáře s podmínkami pro provoz záchranných sluţeb, s principy jejich fungování a s jejich problematikou. V závěru této práce se pokusím nastínit některé způsoby moţné úspory finančních prostředků, které jsou zapotřebí nejenom k zajištění stávajícího provozu, ale i k jejímu zdokonalování a rozvoji.

7

1 Historie vzniku záchranné služby 1.1 Vývoj Záchrana lidských ţivotů v přednemocniční péči v minulých dobách zaznamenala největší rozvoj ve válkách, které se vyznačovaly velkým počtem raněných. Velká většina z nich zpravidla utrţila těţká devastující poranění a bylo jim třeba pomoci i v těch nejtěţších podmínkách. To byl v sloţitých, nebezpečných podmínkách a v infekčním prostředí nelehký úkol a úspěšnost u těţkých poranění byla zpravidla nevelká. V napoleonských válkách byl předchůdcem přednemocniční akutní péče na bojištích chirurg D.J.Larey, který poskytoval první pomoc raněným vojákům bez ohledu na to, ke které bojující straně patřili. Jeho významným následníkem byl ţenevský obchodník Henri Dunant, kterého zkušenost z bojiště u Solferina v Itálii v roce 1859 vedla k zaloţení mezinárodní organizace za účelem pomoci lidem postiţených přírodními katastrofami, válečnými konflikty a chudobou. Tak byl v roce 1863 zaloţen Červený kříţ, který nyní působí v téměř dvou stovkách zemí. Na území České republiky byl jedním z prvních zakladatelů organizace pro poskytování přednemocniční péče doktor filozofie a medicíny Adalbert V. Zarda, který s dalšími zaloţil roku 1798 „Humanitní společnost pro záchranu zdánlivě mrtvých a v náhlém nebezpečí smrti se ocitnuvších“. V roce 1857 je zaloţen „Praţský dobrovolný sbor ochranný“, který je povaţován za přímého předchůdce dnešní záchranné sluţby. Členy bylo 36 dobrovolníků, z toho byli ale pouze 3 zdravotníci. Členové se označovali červeno-bílou stuhou na levé paţi. Ve stanovách tohoto sboru bylo uvedeno: „Účelem Praţského dobrovolného sboru ochranného jest poskytovati za kaţdé doby první pomoc přímou, jakoţ i bráti podílu a podporovati úřední akce pomocné při všech úrazech a nehodách, bezpečnosti osoby a majetku se týkajících, tudíţ zejména při poţárech, třenici ledu, povodních i jiných nehodách ţivelních, pak v případě zabití, poranění všeho druhu a zvlášť téţ v pádu mobilizace a války.“ Sanitní vozy byly v tehdejší době taţeny koňmi, a to aţ do roku 1923, kdy z praţských ulic zmizel i poslední takovýto vůz.1 Ty uţ totiţ v té době začaly být nahrazovány automobily Laurin & Klement, později v předválečných letech vozy značky Praga a Škoda Superb. Velký význam měly vozy s označením červeného kříţe v průběhu obou světových válek. Po válce se v tehdejším Československu díky průkopníkům L. Spinadelovi, J. Pastorové, J. Hoderovi a dalším začal v padesátých letech začal rozvíjet nástavbový obor anesteziologie. Jeho pracovníci mimo jiné propagovali, šířili a učili neodkladnou resuscitaci a zaměřovali se 1

Zdravotnická záchranná sluţba hl. m. Prahy. Historie záchranné služby v Praze [online] Dostupné z URL: 8

především na moţnosti účinnější záchrany ohroţených ţivotů v případě včasné dostupnosti správné první pomoci a následné odborné péče. Toto úsilí mělo vliv na budování záchranné sluţby moderního pojetí, o coţ se hlavně zaslouţil v Praze R. Mikeš a v Brně J. Hrabovský. Dokladem prozíravého přístupu k včasnému řešení urgentních stavů u nás byl oběţník ministerstva zdravotnictví č.218 „Organizace a provoz stanic záchranné sluţby“, ze dne 5.5.1953, v němţ se hovoří o péči o stavy ohroţující ţivot.2 Ve vozovém parku pro potřebu záchranné sluţby začaly být od padesátých let pouţívány vozy Škoda a to typové řady 1101 aţ 1203, které byly doplňovány jugoslávskými vozy IMV a později sovětskými vozy Latvia. Do konce II.světové války byla péče o pacienty zabezpečována sítí soukromých lékařů, kteří se o svoje pacienty starali neustále, tzn. po dobu 24 hodin. V poválečných letech se tito praktičtí lékaři začali seskupovat a vţdy alespoň jeden z nich drţel v daném regionu pohotovost pro potřeby pacientů. Po roce 1948, kdy byly tyto privátní praxe zestátněny, začaly vznikat po celém území Československa Okresní ústavy národního zdraví (OÚNZ). V těchto zařízeních byly vedle běţné přepravy nemocných zřizovány i Lékařské sluţby první pomoci (LSPP), které měly za úkol zajišťovat akutní stavy u pacientů v daném regionu a přepravu pacientů s akutními potíţemi do přilehlého zdravotnického zařízení. Tuto LSPP zajišťoval sluţbu mající obvodní lékař s řidičem, kteří si do skromně vybaveného vozu zpravidla pouze obvazovým materiálem - přibrali „kufřík první pomoci“ s nejzákladnějšími léky a pomůckami. Jejich úkolem bylo po poskytnutí základní první pomoci přepravit pacienta pokud moţno co nejdříve do spádové nemocnice, kde se mu teprve dostalo odborné péče. Po roce 1974 se na základě metodického pokynu vydaného Ministerstvem zdravotnictví začaly v OÚNZ zřizovat tzv. RZP (Rychlá záchranná pomoc), které vyjíţděly k zásahu na základě telefonické výzvy na tzv.„horkou linku“, která měla ovšem v různých regionech různé číslo. Posádku tvořil řidič s minimem odborných znalostí a lékař se sestrou sice z oddělení ARO (Anesteziologicko resuscitační oddělení), popř. z JIP (Jednotka intenzivní péče), kteří měli zkušenosti s pacienty se stavy ohroţujících ţivot, ale zpravidla také právě současně konali sluţbu na tomto oddělení. Sanitní vozidla pro tyto zásahy začaly být vybavovány přístroji a pomůckami pro rozšířenou neodkladnou péči o pacienta. Z přístrojů, které začaly tyto posádky vozit s sebou to byly například poloautomatický křísící dýchací přístroj, odsávačka, či přenosný defibrilátor, který však pro přenesení (zvláště na delší vzdálenosti) kvůli své hmotnosti vyţadoval opravdu zdatné jedince. V té době se však začal 2

Pokorný J. et al. Urgentní medicína. s. XV 9

měnit i systém práce – posádka RZP prováděla na pacientovi úkony neodkladné péče a stabilizovala pacienta, dokud nebyl schopen převozu do zdravotnického zařízení Po roce 1989, kdy se začaly rozpadat Okresní ústavy národního zdraví, byly řízením zdravotních sluţeb pověřeny Okresní úřady. To přineslo zdravotnickým záchranným sluţbám nejenom investiční, ale i organizační rozvoj. Otevřené trţní prostředí z vyspělých západních zemí umoţňovalo nákup moderních zařízení a přístrojů. Zastaralé přístroje převáţně domácí výroby začaly nahrazovat moderní a citlivé diagnostické a resuscitační přístroje, vyrobené většinou v USA nebo v Německu. Záchranné sluţby začaly také obnovovat vozový park. Fyzicky i morálně zastaralé vozy Škoda 1203, Latvia a Avia Furgon začaly být nahrazovány vozidly Renault, Mercedes Benz a Ford. Začaly vznikat i montáţní firmy, které do těchto vozidel začaly montovat ambulantní zástavby na profesionální úrovni. Na základnách ZZS se začaly pouţívat první osobní počítače. Slouţily nejen k řízení a evidenci výjezdů, ale i k archivaci hovorů, čímţ nahradily Knihy výjezdů a mnohdy letité páskové magnetofony. Od roku 1992 začínají fungovat zdravotní pojišťovny a s nimi se mění i některé dosavadní principy – přepravu pacientů začínají zajišťovat soukromé firmy, které se zabývají přepravou pacientů s neakutními stavy, pouze jen jako DRNR (Doprava raněných, nemocných a rodiček). V roce 1992 je vydána Vyhláška č. 434/1992 o Zdravotnické záchranné sluţbě. V ní se změnil dosavadní oficiální název Rychlá zdravotnická pomoc na Zdravotnická záchranná sluţba. Podle této vyhlášky jsou zřízeny v krajských městech Územní střediska záchranné sluţby (ÚSZS), které řídilo Ministerstvo zdravotnictví, a které provozují, aţ na výjimky, mimo pozemní záchranné sluţby i Leteckou záchrannou sluţbu (LZS). V okresních městech začínají vznikat Okresní střediska záchranné sluţby (OSZS), které řídí okresní úřady. Tím se změnil především majetko-právní vztah poskytovatelů přednemocniční neodkladné péče a také se začala zlepšovat i kvalita poskytované péče i kvalita řízení těchto organizací. Dochází ke slučování všech stávajících záchranných sluţeb v okrese do jediné organizace. Vlivem nárůstu počtu výjezdů a nutnosti sníţit dojezdové časy dochází k zahušťování sítě vznikem nových výjezdových stanovišť záchranné sluţby. Na sklonku roku 2002 zanikají okresní úřady a OSZS a ÚSZS se dostávají pod správu krajských úřadů. Tím dochází k další reorganizaci a všechny záchranky v krajích jsou slučovány do jediné organizace, jejímţ zřizovatelem je kraj.

10

1.2 Současnost V současné době jsou zřizovateli zdravotnických záchranných sluţeb kraje, které ji v rámci svých regionů financují a zajišťují provoz. Základní činností zdravotnické záchranné sluţby je zajišťování odborné přednemocniční neodkladné péče u stavů ohroţujících lidský ţivot. Ta je zajišťována prostřednictvím výjezdových (pozemních) a leteckých posádek, které vyjíţdějí na základě výzev operačních středisek. Tyto přijímají tísňové výzvy na celostátní jednotné telefonní tísňové lince 155. Výzvy jsou operátorkami operačních středisek vyhodnoceny a operátorka rozhodne o typu posádky, kterou k pacientovi vyšle. Dojezdový čas posádek záchranné sluţby na místo zásahu je 15 minut od přijetí tísňové výzvy. V současnosti je přednemocniční neodkladná péče na území České republiky zajišťována 13 krajskými záchrankami + Zdravotnickou záchrannou sluţbou hlavního města Prahy. Celkem je to 458 posádek, z toho je 9 posádek letecké záchranné sluţby. Posádky jsou na místa zásahu vysílány z 275 výjezdových stanovišť (údaje jsou z konce roku 2009).3 Do systému krajských záchranných sluţeb jsou ve výjimečných případech začleněny také další subjekty. Například v části Praha-západ je to Asociace samaritánů ČR, v Řevnicích je soukromá záchranná sluţba Trans Hospital, v Ostravě Rescue, v Brně KONSOX aj. Tyto soukromé organizace mají se zdravotními pojišťovnami uzavřeny smlouvy na transporty nemocných a raněných, repatriace pacientů do a ze zahraničí, zdravotnické asistence při sportovních a kulturních akcích a školení první pomoci. V České republice nemají jednotlivé záchranné sluţby ţádnou konkurenci, kaţdý kraj zřizuje Zdravotnickou záchrannou sluţbu, která má vymezenou oblast působnosti - pokrývá celé území kraje. Naopak mezi záchrannými sluţbami, které spolu sousedí, vznikají smlouvy o vzájemné výpomoci. To se týká odlehlých okrajových území kraje, kam má záchranka ze sousedního kraje výrazně kratší dojezdový čas, neţ jejich vlastní. Cílem tohoto je dostat se k pacientovi v co moţná nejkratším čase, neboť záchrana člověka a jeho zdraví je prvořadým úkolem zdravotnických záchranných sluţeb v ČR. Oproti tomu na Slovensku je situace v poskytování přednemocniční neodkladné péče značně nepřehledná. Zdravotnickou záchrannou sluţbu zde můţe provozovat prakticky kdokoliv – nemocnice, státní organizace i fyzické či právnické osoby. Navíc je kaţdé čtyři roky vyhlašováno nové výběrové řízení na zajišťovatele těchto sluţeb, coţ činí situaci ještě sloţitější a komplikovanější. 3

Asociace zdravotnických záchranných sluţeb Dostupné z URL: 11

2 Základní pojmy a definice 2.1 Úkoly zdravotnické záchranné služby Vzhledem k tomu, ţe do dnešního dne nebyl přijat Zákon o Zdravotnické záchranné sluţbě, i kdyţ o jeho schválení je usilováno jiţ mnoho let, řídí se činnost záchranných sluţeb podle vyhlášky č. 434/1992 Sb. Hlavním úkolem Zdravotnické záchranné sluţby je poskytování přednemocniční neodkladné péče, coţ je péče o postiţeného, která se provádí přímo na místě vzniku úrazu nebo náhlého onemocnění, během jeho dopravy k odbornému vyšetření a předání do zdravotnického zařízení. Přednemocniční neodkladná péče je poskytována zejména při stavech: 

bezprostředně ohroţujících ţivot postiţeného



mohou vést prohlubováním chorobných změn k náhlé smrti



způsobí bez rychlého poskytnutí odborné první pomoci trvalé chorobné změny



působí náhlé utrpení a náhlou bolest



působí změny chování a jednání postiţeného, jeţ ohroţují jeho samotného nebo jeho okolí

Mezi další základní úkoly Zdravotnické záchranné sluţby patří: kvalifikovaný příjem, zpracování a vyhodnocení tísňových výzev a určení nejvhodnějšího způsobu poskytování přednemocniční neodkladné péče doprava raněných, nemocných a rodiček v podmínkách přednemocniční neodkladné péče mezi zdravotnickými zařízeními dopravu související s plněním úkolů transplantačního programu dopravu nemocných, raněných a rodiček v podmínkách přednemocniční neodkladné péče ze zahraničí do České republiky přednemocniční

neodkladnou

péči

při

likvidaci

zdravotních

následků

hromadných neštěstí a katastrof koordinaci součinnosti s praktickými lékaři a s lékařskou sluţbou první pomoci rychlou přepravu odborníků k zabezpečení neodkladné péče do zdravotnických zařízení, která jimi nedisponují, popřípadě léků, krve a jejich derivátů

12

a biologických materiálů nezbytně potřebných k dalšímu poskytování jiţ zahájené neodkladné péče součinnost s hasičskými záchrannými sbory krajů a informačními středisky IZS (Integrovaného záchranného systému)4

2.2 Definice ZOS Zdravotnické operační středisko (ZOS) je centrální, důleţitou a nepostradatelnou součástí kaţdé záchranné sluţby. ZOS je organizačním centrem, které nepřetrţitě řídí činnost výjezdových posádek a posádky Letecké záchranné sluţby a integruje činnost všech článků přednemocniční neodkladné péče v určeném regionu. ZOS zejména: a) přijímá tísňové výzvy k poskytnutí přednemocniční neodkladné péče, které vyhodnocuje, a podle stupně naléhavosti a závaţnosti stavu pacienta rozhoduje o nejvhodnějším způsobu řešení, b) po vyhodnocení stupně naléhavosti a podle konkrétní provozní situace ukládá úkoly jednotlivým výjezdovým skupinám ZZS, spolupracuje téţ s dopravními zdravotnickými sluţbami c) přijímá poţadavky zdravotnických zařízení v regionu na transporty pacientů do jiných zdravotnických zařízení k vyšetření či další terapii na zpravidla vyšších pracovištích, a to i mimo vlastní spádovou oblast d) při likvidaci zdravotních následků hromadných neštěstí či jiné mimořádné události aktivuje traumatologický plán, zabezpečuje svolávání určených pracovníků, udrţuje spojení se všemi zúčastněnými, je ve spojení s ostatními sloţkami Integrovaného záchranného systému, organizuje rychlý výjezd potřebných sil a prostředků, vyzývá oddělení nemocnic k připravenosti na přijetí většího počtu postiţených, v případě potřeby ţádá o součinnost sousední krajské záchranné sluţby a zdravotnické dopravní sluţby atd. Operátorky ZOS přebírají nepřetrţitě výzvy na tísňové lince 155, nebo přebírají hovor od operátorů tísňové linky 112. Tísňových linek je na kaţdém operačním středisku vţdy několik, aby se nemohlo stát, ţe volající bude mít linku obsazenu z důvodu volání jiného účastníka. Operátorka ZOS přebírá tísňovou výzvu cílenými otázkami, aby co moţná nejpřesněji zjistila závaţnost stavu pacienta a místo zásahu. Operátorky nebo operátoři jsou kvalifikovaní zdravotníci, kteří mají odborné nebo specializační zdravotnické vzdělání v intenzivní péči

4

Zákon č. 239/2000 Sb. § 5, 10a 12 Zákona o Integrovaném záchranném systému 13

s klinickou praxí a odbornou způsobilostí k výkonu zdravotnického povolání. Jsou vyškoleni na komunikaci s lidmi volajícími ve strachu nebo ve stresu. Je třeba, aby volající překotně nezasypával dispečerku mnohdy nepodstatnými nebo druhořadými informacemi, ale naslouchal otázkám, které jsou mu kladeny a dispečerka tak v co moţná nejkratším čase zjistila: a) „CO“ se stalo – stručný popis události, eventuelně „KOLIK JE RANĚNÝCH“, b) „JAKÝ JE STAV“ pacienta – popis a rozsah onemocnění nebo zranění ve smyslu dominujících příznaků a závaţnosti stavu postiţeného, eventuelně stručné anamnestické údaje, c) „KDE“ se to stalo – přesné místo, kde se pacient nachází (město, čtvrť, ulice, č.domu, patro, jméno na zvonku; ve volné přírodě popis místa, vhodné orientační body, dostupnost sanitním vozem apod.), d) jméno, příjmení a věk postiţeného, e) jméno volajícího, event. místo, odkud volá f) při předpokládaném vyuţití LZS rovněţ ověří (upřesní nebo dohodne) moţnost přistání vrtulníku (hřiště, louka, plocha bez elektrického vedení, stoţárů apod.) a lze-li, orientačně zjistí meteorologické podmínky v místě zásahu (mlha, bouře), g) při větší vzdálenosti mezi místem přistání a místem, kde se nachází pacient, poţádá o improvizovanou přepravu lékaře k postiţenému, je-li to moţné h) všechny zjištěné údaje řádně dokumentuje Na základě informací získaných z odpovědí na tyto cíleně kladené otázky dispečerka rozhodne, jakým typem posádky zajistí postiţenému adekvátní pomoc. V ţádném případě nesmí volající ukončit hovor jako první! Pokud je stav pacienta, ke kterému ZOS vyslal posádku záchranné sluţby, váţný, dispečerka pokračuje s volajícím v komunikaci a dává mu rady a pokyny, jak postupovat, aby se postiţenému dostalo co nejkvalitnější laické pomoci do doby, neţ na místo dorazí tým záchranářů. Pokud pacientovi selhaly ţivotně důleţité funkce, volající dostává instrukce k zahájení telefonicky asistované neodkladné resuscitace (TANR) a operátorka s ním zůstává v kontaktu zpravidla aţ do příjezdu posádky záchranné sluţby. Zdravotnické operační středisko je povinno zaznamenávat u kaţdé události pět nejdůleţitějších časových údajů, které jsou v případě potřeby zpětně prokazatelné. 1. Čas převzetí výzvy (po ukončení hovoru nebo získání nejdůleţitějších indicií k vyslání týmu záchranářů), čas převzetí výzvy je zároveň časem výzvy k výjezdu posádky záchranné sluţby. Výzva je posádce předána buďto elektronickou cestou, nebo v případě, ţe je posádka ještě v terénu po předešlém výjezdu, cestou radiofonickou. 14

2. Čas výjezdu posádky ZS (musí být v co nejkratším čase, vţdy však nejpozději do tří minut po obdrţení výzvy od ZOS). 3. Čas příjezdu na místo zásahu. 4. Čas ukončení ošetření (po ukončení ošetření na místě zásahu, naloţení pacienta do sanitního vozidla a zahájení přesunu do zdravotnického zařízení, eventuelně při ponechání pacienta na místě odjezd z místa zásahu). 5. Čas předání (po předání pacienta ve zdravotnickém zařízení nebo jiné posádce záchranné sluţby či DRNR). Čas výzvy je zaznamenán dispečerkou, ostatní časy jsou zaznamenávány posádkou přímo z vozidla stiskem tzv. statusů. Tak kterákoliv dispečerka ví, v jaké fázi výjezdu se to které vozidlo nachází. Dispečerka má díky elektronické mapě a GPS (Global positioning system) umístěných ve vozidlech také neustálý přehled, kde se které vozidlo pohybuje, a taktéţ na mapě vidí cílový bod – místo zásahu. Můţe tedy včas korigovat posádku, pokud bloudí nebo jede špatným směrem. Podle typu výjezdu zadaných zdravotnickým operačním střediskem dělíme výjezdy na primární, sekundární, marné a zneuţití. - primární výjezd – takový výjezd, kdy je přednemocniční neodkladná péče poskytována postiţenému na místě vzniku jeho náhlé poruchy zdraví, zahrnují jízdu nebo let k pacientovi, poskytnutí odborné pomoci na místě, dopravu do nejbliţšího vhodného zařízení a předání pacienta - sekundární výjezd – výjezd uskutečněný mezi dvěma zdravotnickými zařízeními, buďto za účelem předání pacienta na vyšší specializované pracoviště, nebo k zajištění odborného vyšetření, po kterém je pacient převezen zpět do zařízení, které jej na vyšetření vyslalo - marný výjezd – výjezd, kdy výjezdová skupina dorazí na místo zásahu, ale nedostane se do kontaktu s pacientem, neboť ten mezitím odešel - zneužití – takové výjezdy, kdy výzva byla záměrně klamavá5

2.3 Definice RLP, RZP, RV Dle § 6 Vyhlášky č. 434/1992 Sb. o zdravotnické záchranné sluţbě poskytují přednemocniční neodkladnou péči výjezdové skupiny, které se člení na: RLP – Rychlá lékařská pomoc – je tvořena minimálně tříčlennou posádkou.

5

Ertlová, F., Mucha, J., a kol. Přednemocniční neodkladná péče, s. 17 15

Členové posádky jsou: lékař, NLZP pracovník (všeobecná sestra se specializovanou způsobilostí, případně záchranář) a řidič sanitního vozidla; vedoucím posádky je lékař. RZP – Rychlá zdravotnická pomoc – je tvořena minimálně dvojčlennou posádkou. Členové posádky jsou: NLZP pracovník a řidič sanitního vozidla (řidičem můţe být také NLZP záchranář), vedoucím posádky je SZP. RV – Rendez-vous – je tvořena minimálně dvoučlennou posádkou. Členové posádky jsou: lékař a řidič sanitního vozidla nebo vozidla pro tyto účely upraveného a vybaveného dle Vyhlášky MZ č.51/1995 Sb. a č. 221/2010 Sb. Zda na místo zásahu vyjede posádka RLP nebo RZP rozhoduje výhradně dispečerka operačního střediska po vyhodnocení výzvy, tzn. podle druhu indikace onemocnění či úrazu pacienta, nebo podle jeho momentálního stavu. Posádka RZP je plnohodnotnou sloţkou záchranné sluţby, která má k dispozici sanitní vozidlo s prakticky stejným technickým vybavením, jako posádka RLP a pracovníci jsou stejně kvalitně vybaveni i odborně. Jelikoţ legislativa umoţňuje SZP pouze omezeně podání léčiv, má posádka RZP vţdy moţnost přes ZOS konzultaci s lékařem, který rozhodne o dalším postupu. Ze statistik vyplývá, ţe jen pouze u 10 aţ 15 % výjezdů je zapotřebí lékaře. Systém RV vznikl před léty za účelem snazší dostupnosti k pacientovi ve velkých městech, kdy bylo zřejmé, ţe obratnější menší vozidlo se v dopravou přeplněných městech dostane na místo zásahu dříve, neţ velký sanitní vůz. U závaţnějších případů se tak lékař dostane k pacientovi v co moţná nejkratším čase a můţe začít spolu s řidičem neodkladnou péči, zatímco „velká sanitka“, která zajistí převoz pacienta do zdravotnického zařízení, můţe „v klidu“ a bez stresujících faktorů, jakým je to, ţe např. uvízne v koloně vozidel, dojet na místo zásahu. Dnes je systém RV vyuţíván na některých záchranných sluţbách i jinak. Jde o to, ţe zdaleka ne všechny případy vyţadují přítomnost lékaře. Proto je v některých oblastech pouze ve větším městě například 1 posádka RLP + 1 posádka RV, zatímco na menších výjezdových stanovištích v okolí je pouze posádka RZP. Pokud je jiţ při přijetí výzvy zřejmé, ţe zásah geograficky určený pro posádku RZP bude vyţadovat i přítomnost lékaře, dispečerka ZOS vyšle místní posádku RZP a posádku RV současně. V ostatních případech přijíţdí na místo zásahu pouze regionálně místní posádka RZP, ta provede vyšetření a zajištění pacienta, a v případě komplikací si vyţádá přes ZOS konzultaci s lékařem, nebo si v závaţnějším případě vyţádá přítomnost lékaře na místě. V takových případech je posádka RZP pomocí hands-free sady v nepřetrţitém spojení s lékařem RV, s kterým konzultuje stav pacienta, výsledky vyšetření a podávání léků. Lékař RV je při příjezdu na místo zásahu či na místo 16

setkání obou posádek dokonale seznámen se stavem pacienta, přesedne si do vozidla posádky RZP a můţe pokračovat v léčbě. Tento systém přináší hlavně efektivnější vyuţití práce lékařů, neboť jeden lékař v posádce RV můţe zajišťovat a být k dispozici například i pro tři posádky RZP.

2.4 Definice LZS LZS – Letecká záchranná sluţba – je tvořena zdravotnickou částí posádky ve sloţení lékař a NLZP pracovník (všeobecná sestra se specializovanou způsobilostí, popř.záchranář) + jeden nebo dva piloti. Pro primární zásahy se v ČR pouţívají zásadně vrtulníky, pro sekundární transporty lze pouţít jak vrtulník, tak letadlo. Volba druhu leteckého prostředku v tomto případě záleţí hlavně na přepravní vzdálenosti. Za hranici efektivity vrtulníku je moţné povaţovat vzdálenost 300-500 km. Pilot není zaměstnancem záchranné sluţby, ale je zaměstnancem společnosti, která Leteckou záchrannou sluţbu provozuje, stejně tak i vrtulník je majetkem této společnosti. Kvalifikace pilota LZS je důleţitým faktorem bezpečné přepravy. Rozličné startovací a přistávací plochy, různorodé a neustále se měnící letové podmínky a náhle vzniklé komplikující situace, vyţadují pouze zkušené piloty. Při nástupu k LZS by měli mít piloti prokazatelně odlétáno minimálně 500 letových hodin. Lékař i NLZP jako členové posádky vrtulníku musí bezpodmínečně dbát příkazů pilota v oblasti letového provozu a být mu nápomocni v navigaci a zabezpečení vrtulníku. Na území ČR provozují leteckou záchranou sluţbu státní organizace, jako je Armáda ČR či Policie ČR a soukromé společnosti DAS a Alfa Helicopter. V rádiovém éteru pouţívá LZS volací znak Kryštof. Organizačně je LZS začleněna do deseti středisek záchranné sluţby, a to: Praha, Plzeň, České Budějovice, Jihlava, Brno, Olomouc, Ostrava, Hradec Králové, Liberec a Ústí nad Labem. Akční rádius je 70 km, to však představuje dobu přibliţně 28 minut od obdrţení výzvy k vzletu po dolétnutí na místo zásahu. K efektivnímu vyuţití by byla ideální doba do 20 minut a proto jsou spádová území plánována jako kruhy s poloměrem 50 km. Zbylých 20 km je oblast, ve které se spádová území jednotlivých LZS překrývají.6 Poţadavky na vrtulník LZS jsou: 1. Dostatečný vnitřní prostor, který umoţní transportovat celé spektrum zdravotnického vybavení, které je transportováno pozemními sloţkami ZZS; prostor by měl rovněţ umoţnit 6

Pokorný, J. et al. Urgentní medicína 17

přístup ke všem přístrojům, jejich bezpečné upevnění a přehledné umístění, které umoţní jejich spolehlivé monitorování. Prostor kabiny by měl rovněţ umoţnit potřebné transportní polohy pacienta. 2. Vnější rozměry vrtulníku by měly být co nejmenší, aby byla umoţněna snadná manévrovatelnost v omezeném prostoru a tím i dostupnost do nepřístupných oblastí. 3. Motorové vybavení s dostatečnou výkonovou rezervou, které by umoţňovalo transport i poměrně velkého zatíţení, tzn. aby rozsah nutného zdravotnického vybavení nebyl omezován výkonem pohonné jednotky. Dostatečný výkon motoru je potřebný také pro práci v podvěsu, při vysokých teplotách vzduchu a pro práci v horách. 4. Způsob nakládání pacienta, jeho prostorové uloţení a umístění dveří pro nakládání by mělo být řešeno tak, aby posádka mohla naloţit pacienta i za ztíţených podmínek tak, aby neriskovala zranění pacienta ani své. 5. Provozní rychlost vrtulníku by měla být co nejvyšší – vyšší rychlost umoţňuje jeho efektivnější nasazení, zvyšuje akční rádius a tím sniţuje hustotu základen LZS. Zároveň by vrtulník měl mít co nejniţší hlučnost a vibrace, aby se zvýšil komfort pro pacienta i pracovní podmínky pro posádku. 6. Vybavení pro práci v podvěsu. Závazné normy pro provoz vrtulníků v LZS, jejich technické vybavení a letecké vlastnosti předepisují letecké předpisy Joint Aviation Authority (JAA) JAR-OPS 3. Indikací k vyslání LZS můţe být například skutečnost, ţe závaţnost stavu nebo druh poranění pacienta (například polytraumata po těţkých dopravních nehodách, popáleniny či komplikovaná poranění) budou vyţadovat transport na vyšší specializované pracoviště, které je většinou poměrně vzdálené, a při pouţití sanitního vozidla by mohlo dojít k časovému prodlení. Také výhody šetrného transportu při neurologických poškozeních mozku či poraněních páteře jsou nesporné. LZS se také hojně vyuţívá v těţko přístupných terénech, například v horském prostředí, kdy by pozemní posádka dojela na místo zásahu s prodlením, nebo by nebyla schopná se tam dostat vůbec. Obecně lze říci, ţe indikace k vyslání LZS je stejná, jako k vyslání pozemní ZZS. Oproti pozemní sloţce se však preferují zásahy z oblasti dopravních nehod a pracovních úrazů. Kontraindikací pro vyslání LZS mohou být například komplikující stavy pacientů, především při pneumotoraxu, ileu nebo pacientů s kesonovou chorobou. Dalším činitelem, který brání nasazení LZS, je nepříznivé počasí (špatná viditelnost, příliš silný vítr), nebo i tma (ne všechny LZS létají v noci). Konečné rozhodnutí o uskutečnění letu vţdy závisí na pilotovi. Jeho rozhodnutí je podmíněno meteorologickými podmínkami a viditelností. Let 18

k neznámým přistávacím plochám vyţaduje bezpodmínečně letové podmínky přímé viditelnosti - to znamená dopřednou viditelnost 1500 m a spodní hranici mraků ne níţe neţ 500 m. V současné době se v ČR neprovádějí noční primární zásahy, v ostatních evropských zemích se provádějí jen výjimečně. Pokud budou mít v budoucnosti provozovatelé LZS k dispozici dostatečně výkonné technické vybavení pro noční vidění, lze předpokládat jejich budoucí zavedení. Nevýhodou LZS je pro pacienty, kteří jsou při vědomí, i hluk v kabině a omezený pracovní prostor pro posádku. Ta musí také dbát na to, ţe během letu není zcela přesné např. měření TK, neboť kvůli vysoké hladině hluku je moţné měření pouze palpačně, měření pomocí přístroje je vzhledem k oscilacím nespolehlivé. Přeprava vrtulníkem není rovněţ vhodná pro pacienty, jejichţ stav je nestabilizovaný – případná resuscitace je v omezeném prostoru nemoţná, vrtulník musí nejprve přistát, pacient vyndán na transportní podloţce ven a zde je teprve moţné zahájit resuscitaci. Vyslání LZS není také opodstatněné, pokud má pozemní posádka k místu události do 15 km, protoţe bude na místě zásahu dříve, neţ posádka letecká. Příprava na start (v zimě nebo při nepříznivém počasí je vrtulník zpravidla v hangáru), start, vyhledání vhodného místa na přistání a samotný přistávací manévr zaberou více času, neţ který je zapotřebí při manipulaci s vozidlem. Na místě zásahu (například u dopravní nehody) můţe sanitní vozidlo zastavit v bezprostřední blízkosti u pacienta, zatímco vrtulníku v tom mohou bránit různé okolnosti, jako jsou stromy v lesnatém terénu, dráty napětí, nestabilní terén apod. Rovněţ hluk a silný vítr vznikající při přistávání je nevhodným faktorem pro minimalizaci vzdálenosti mezi pacientem a místem přistání. Je třeba si také uvědomit, ţe kvůli přísným bezpečnostním předpisům není ve většině našich zdravotnických zařízeních moţnost přistání a přímého přeloţení pacienta z vrtulníku na lůţko. Překlad na určené přistávací ploše, vzdálené v některých případech i několik km od zdravotnického zařízení, následný překlad do vozu ZZS, převoz a znovu překlad na lůţko příslušného oddělení – to vše je časově náročné a pro pacienta traumatizující. Významnou úlohu má LZS při výskytu většího mnoţství raněných, kdy dochází k vyhlášení mimořádné události a jsou mobilizovány sloţky Integrovaného záchranného systému. V první fázi takového stavu je vrtulník vyuţit k průzkumu a zmonitorování místa události, odhadu počtu raněných, zjištění rizik a dalších okolností nebo zvláštností události. Pomocí vrtulníku by rovněţ bylo moţné navázat spojení v rádiově zastíněných místech. Po dokončení této primární činnosti je zdravotnická část posádky vyuţita k plnění zdravotnických úkolů. Po ukončení třídění a zajištění pacientů lze vrtulník vyuţít k transportu 19

váţně zraněných pacientů, a to zpravidla do vzdálenějších zdravotnických zařízení, neboť ta bliţší budou s největší pravděpodobností přeplněna raněnými, dopravenými sanitními vozidly. Vrtulník LZS by však z místa události neměl být odesílán předčasně jako transportní prostředek, znemoţnilo by se tak jeho potenciální vyuţití na dopravu dalšího zdravotnického materiálu. Také se nesmí zapomenout na to, ţe např. v případě záplav je vrtulník jediným transportním prostředkem schopným se k místu dostat a pacienta nebo osoby transportovat.

2.5 Definice IZS Vzrůstající počet mimořádných událostí, při kterých jsou mimo majetku ohroţeny ţivoty a zdraví, a které si svým rozsahem a účinky vynucují větší počty záchranných sloţek, byl rozhodujícím momentem pro zahájení prací na tvorbě jednotného systému, který by spojoval všechny záchranné sloţky určené k zvládnutí konkrétní krizové situace. Byl tedy vytvořen Integrovaný záchranný systém (IZS) za účelem lepší koordinace, zefektivnění činnosti vzájemné spolupráce při zvládání náročných úkolů, jakými jsou např. likvidace následků povodní, ničivých orkánů, hromadných dopravních nehod či rozsáhlých poţárů nebo chemických havárií. IZS začal být budován v roce 1993 podle usnesení vlády č. 246 aţ k současné regulaci podle zákona č.239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému. IZS byl vytvořen ze tří základních sloţek, které jednak svou činností plošně pokrývají celé území ČR a jednak jsou „majiteli“ tísňových linek (150, 155, 158) s nepřetrţitým provozem. Jsou to: Zdravotnická záchranná sluţba, Hasičský záchranný sbor ČR a Policie ČR (zaměstnanci záchranné sluţby nejsou vůči státu ve sluţebním poměru, jako hasiči nebo policisté). V případě potřeby mohou tyto sloţky aktivovat ještě ostatní sloţky, jako je například Armáda ČR, síly a prostředky Ministerstva vnitra, Městská policie, Horská sluţba, Báňská záchranná sluţba, havarijní, pohotovostní, odborné a jiné sluţby a zařízení, neziskové organizace a sdruţení občanů. Všechny tyto doplňkové kapacity se staly ostatními sloţkami systému. Svoji pomoc při provádění záchranných a likvidačních prací poskytují v rámci institutu plánované pomoci na vyţádání. Přehled o všech sloţkách zařazených do IZS, jejich případné vyrozumívání, vyrozumění státních orgánů a orgánů samosprávy a další nezbytné činnosti pro správné fungování IZS, zajišťují operační a informační střediska IZS. Jejich funkci nyní plní operační střediska hasičských záchranných sborů, která tvoří nosnou páteř IZS. Zásadní podmínkou existence pruţných a efektivních vazeb mezi sloţkami IZS je pochopení míry uzavřenosti (je určována limitovanými moţnostmi správního celku) a míry otevřenosti (je určována počtem moţných sloţek) pro případné regionální účastníky.

20

V Integrovaném záchranném systému jsou rozlišovány tyto zásahy. Plánovanou pomocí na vyžádání se rozumí předem písemně dohodnutý způsob poskytnutí pomoci buď základními sloţkami IZS, nebo správním úřadem, je-li povinen poskytnout kromě jiných i zdravotnická zařízení. Mimořádnou událostí se rozumí škodlivé působení sil a jevů vyvolaných činností člověka, přírodními vlivy, ale také havárie, které ohroţují ţivoty, zdraví, majetek nebo ţivotní prostředí, a vyţadují si provedení záchranných a likvidačních prací. Záchrannými pracemi se rozumí činnost k odvrácení nebo omezení bezprostředního působení rizik vzniklých mimořádnou událostí (zejména ve vztahu k ohroţení ţivota, zdraví, majetku nebo ţivotního prostředí) a vedoucí k přerušení jejich příčin. Likvidačními pracemi se rozumí činnost k odstranění následků způsobených mimořádnou událostí. Legislativní úprava proto rozumí pod pojmem IZS koordinovaný postup jeho sloţek, a to jak při přípravě na mimořádné situace, tak při provádění záchranných a likvidačních prací. Jeho pouţití je vymezeno podmínkou, ţe budou vyuţity v přípravě na vznik mimořádné události a při provádění současně záchranných a likvidačních prací dvě anebo více sloţek záchranného systému. Jelikoţ provedení záchranných a likvidačních prací je vynuceno mimořádnými událostmi rozličného charakteru a také má rozličný dopad na chod společnosti, coţ má za následek rozdílnou intenzitu přijímaných opatření státní správy na jejich řešení, je také pravomoc za řízení IZS diferencována právě podle závaţnosti vzniklé události a od této závaţnosti závisí i vyhlášení krizového stavu. Se zvyšujícím se počtem nutných opatření řídí IZS za stavu nebezpečí na příslušném správním celku příslušný vedoucí správního celku, který tento stav nebezpečí vyhlásil v souladu se zmocněním a zákonnou úpravou. Za nouzového stavu, stavu ohroţení státu nebo válečného stavu pak IZS řídí ministerstvo vnitra. Zákon také upravuje vázanost České republiky ţenevskými dohodami tak, ţe sloţky IZS jsou za válečného stavu označeny mezinárodně platnými rozpoznávacími znaky pro zdravotnickou sluţbu, duchovní personál a civilní obranu. Ze svého titulu zajišťují základní sloţky IZS nepřetrţitou pohotovost pro příjem ohlášení vzniku mimořádné události, její vyhodnocení a neodkladný zásah v místě jejího vzniku. Za tímto účelem mají jednotlivé sloţky IZS rozmístěny svoje výjezdové skupiny, jednotky, síly a prostředky po celém území České republiky. Tímto územním principem jsou zajištěny potřeby jednotlivých správních celků, v jejichţ prospěch je integrace záchranných a ostatních 21

sloţek IZS uskutečňována. Z těchto důvodů se také správní sloţky IZS řídí pokyny vedoucího příslušného správního úřadu. Finanční prostředky, které jsou nutné pro připravenost IZS, poskytuje ministerstvo vnitra a uplatňuje je v návrhu svého rozpočtu. Ostatní správní úřady uplatňují poţadavek na tyto prostředky prostřednictvím tohoto ministerstva (gesční resort na IZS). Není tak dotčen způsob finančního zabezpečení jednotlivých sloţek IZS pro výkon činností stanovených zvláštními právními předpisy, zejména těmi, které upravují jejich postavení a úkoly. Za účelem přípravy sloţek IZS a orgánů podílejících se na koordinaci záchranných a likvidačních prací při mimořádné události, se provádějí taktická cvičení (uskutečnění taktického cvičení se se zúčastněnými sloţkami projednává předem). Oproti tomu za účelem prověření připravenosti sloţek IZS k provedení záchranných a likvidačních prací se provádí prověřovací cvičení, které můţe zahrnovat i vyhlášení cvičného poplachu pro sloţky IZS.7 Záchranné sluţby a zdravotnické organizace mají pro zajištění koordinovaného postupu při

poskytování

zdravotní

péče

v podmínkách

mimořádné

události

vypracovány

traumatologické plány, kterými se v těchto situacích řídí. Záchranná sluţba se jiţ neobejde bez pomoci ostatních sloţek IZS i v případech, kdy se nejedná o mimořádné události. Je téměř kaţdodenní skutečností, ţe si záchranná sluţba přivolává na pomoc některou ze sloţek IZS. Ať uţ jsou to policisté pomáhající při zvládání agresivního pacienta nebo zajištění nebezpečného okolí, nebo hasiči při vyprošťování lidí z nebezpečných míst, hořících objektů, z havarovaných automobilů či lidí, kteří se topí. Především jejich technika je při zásahu nepostradatelná. Hasiči jsou také často vyuţíváni záchrannou sluţbou k transportu pacientů, kteří mají nadměrnou hmotnost, a je potřeba je pomoci dopravit k sanitnímu vozidlu, navíc například ze špatně přístupných prostor. Jedním ze současných stěţejních úkolů IZS je realizace projektu IOP (Integrovaný operační program). Jedná se o vybudování jednotného konceptu operačních středisek základních sloţek IZS, aby bylo dosaţeno jednotné úrovně informačních systémů operačního řízení. Dojde zároveň k modernizaci technologií pro příjem tísňového volání a zlepšení vzájemné provázanosti a tím i spolupráce mezi operačními středisky základních sloţek IZS, především při likvidaci mimořádných událostí. Projekt by měl být dokončen a implementován do konce roku 2013. Celkové náklady na projekt jsou cca 78 mil. EUR a budou z 85 % hrazeny ze strukturálních fondů Evropské unie.

7

Pokorný, J.et al., Urgentní medicína 22

3 Financování záchranných služeb Zdravotnické záchranné sluţby jsou financovány převáţně z veřejných prostředků, tzn. z dotací zřizovatele a z veřejného zdravotního pojištění. Dalším přínosem finančních prostředků jsou provedené sluţby a výkony za úhradu.

3.1 Příspěvky, dotace Zdrojem financování části prokázaných provozních nákladů, na jejichţ pokrytí nestačí úhrada za výkony od zdravotních pojišťoven, je příspěvek od zřizovatele. Dotace zřizovatele je základním zdrojem financí všech 14 záchranných sluţeb v České republice. Tvoří přibliţně dvě třetiny finančního rozpočtu záchranných sluţeb. Dotace je přidělována

na základě

rozhodnutí rady příslušného kraje, podkladem pro jednání rady je organizací vypracovaný návrh finančního plánu včetně návrhu nákupu investic. Výše částky, o kterou je ţádáno, je vypočtena z rozpočtu, který zohledňuje skutečnost předešlého roku, tj. skutečné náklady a skutečné výnosy jsou v konkrétním roce upraveny o předpokládaný vývoj s ohledem především na vývoj mezd, vývoj cen energií, změnu v DPH apod. Vývoj trţeb od zdravotních pojišťoven je velmi nepředvídatelný, a proto se bere v potaz skutečnost minulého období. Z dotací poskytovaných zřizovatelem jsou financovány i investiční akce, jejichţ uskutečnění musí předcházet jejich schválení zřizovatelem. Některá organizace má schválenu provozní dotaci i ve výši tvorby odpisů a investiční nákup realizuje z vlastního investičního fondu na základě schváleného čerpání a tvorby investičního fondu, některé organizace mají nařízen odvod ve výši odpisů tj. tvorby

investičního fondu a následně je jim přiznána

investiční dotace, kterou mohou vynaloţit na konkrétní dotační titul.

3.2 Vyúčtování zdravotních výkonů Další významnou poloţkou příjmů zdravotnických záchranných sluţeb v ČR jsou příjmy za výkony, které jsou hrazené zdravotními pojišťovnami z veřejného zdravotního pojištění. Tyto příjmy se na financování záchranných sluţeb podílejí zhruba jednou třetinou. Výše těchto financí se jiţ několik let pohybuje mezi 1,5 – 2,5 % ročních výdajů ze zdravotního pojištění

a je předmětem dohodovacích jednání mezi plátci (zdravotními pojišťovnami) a

poskytovateli PNP (záchranných sluţeb). Ke konci roku 2010 bylo v ČR evidováno 9 zdravotních pojišťoven, a to: Všeobecná zdravotní pojišťovna, Vojenská zdravotní pojišťovna, Československá průmyslová zdravotní pojišťovna, Oborová zdravotní pojišťovna,

23

Zaměstnanecká pojišťovna Škoda, Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra, Revírní bratrská pokladna,

Zdravotní

pojišťovna

Metal

Aliance

a

Zdravotní

pojišťovna

Média.

Úhrada záchranným sluţbám je vţdy předmětem jednání a smluv mezi nimi a zdravotními pojišťovnami. V roce 2010 smlouva zahrnovala ujednání, ţe péče poskytnutá pojištěncům bude vykazována a hrazena podle platného znění vyhlášky MZ č. 134/1998 Sb., kterou se vydává Seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami, a to ve výši 1,06 Kč za bod. Smluvní strany se ve smlouvě mimo jiné zavazují, ţe budou dodrţovat dohodnutou metodiku, pravidla a datové rozhraní vykazování výkonů. V dalších bodech smlouvy se záchranné sluţby například mimo jiné zavazují, ţe: - budou poskytovat hrazenou péči v souladu s právními předpisy v odbornostech a rozsahu uvedených ve smlouvě - zaměstnanci, kteří budou poskytovat ve smlouvě sjednanou zdravotní péči, splňují poţadavky stanovené právními předpisy - neodmítnou přijetí pojištěnce do své péče - poskytnou hrazenou péči pojištěncům z členských států EU, EHP a Švýcarska, podle příslušných předpisů Evropské unie - nepodmíní poskytnutí zdravotní péče změnou zdravotní pojišťovny a nebudou zvýhodňovat pojištěnce jedné nebo více pojišťoven oproti jiným pojišťovnám - poskytnou hrazenou zdravotní péči „lege artis“ bez nadbytečných nákladů (vţdy však se zřetelem k tomu, aby potřebného diagnostického nebo léčebného efektu bylo dosaţeno s ohledem na individuální stav pojištěnce). Platba zdravotních pojišťoven je nastavena výkonově. V praxi to znamená, ţe z jednotlivých výjezdů jsou vypočítány kódy pro zdravotní pojišťovny. V těchto kódech není zahrnut spotřebovaný materiál a léky, pouze minimální počet těchto léků lze vykázat jako ZULP (zvlášť účtované léčivé prostředky) a ZUM (zvlášť účtovaný materiál). Pro záchranné sluţby by bylo samozřejmě nemalým finančním přínosem, kdyby se tuto skutečnost podařilo systémově změnit tak, aby byla zdravotními pojišťovnami proplácena všechna léčiva, která byla pacientovi aplikována, a veškerý materiál, který byl při poskytnutí přednemocniční péče pouţit. Ve styku se zdravotními pojišťovnami by také mělo dojít ke změně v tom, ţe budou předem dána obecně známá pravidla, která budou obě strany dodrţovat, nikoli stav nynější, kdy zdravotní pojišťovny v čase mění podmínky, například mění výklad metodiky a při kontrolách označují se zpětnou platností jako chybné ty postupy, které proběhly jiţ před změnou, a podmínky jejich vykazování byly ex post změněny.

24

3.3 Výkony za úhradu V případě, ţe pacient nemá zdravotní pojištění, nebo je nemůţe doloţit (zpravidla cizinci z východních zemí), je mu zdravotní péče a doprava vyúčtována jako samoplátci dle sazebníku, který odpovídá výši hodnot účtovaných zdravotním pojišťovnám. Posádka ZZS je vţdy povinna samoplátci vystavit doklad o vyúčtování. Pokud samoplátce neuhradí vyúčtovanou péči na místě, posádka mu vystaví uznání dluhu, na kterém uvede vypočtenou částku a nechá jej pacientem podepsat. Jedno vyhotovení uznání dluhu je přiloţeno k výjezdu a jedno vyhotovení se předá pacientovi. Ten, pokud v určeném termínu nezaplatí poţadovanou částku, vystavuje se soudnímu vymáhání dluţné částky. Dalšími výkony za úhradu je zdravotní asistence při zajišťování různých sportovních, motoristických a kulturních akcích. Záchranné sluţby mohou také pořádat různé školicí akce a semináře, a to jak pro veřejnost, školy a organizace, tak i pro zaměstnance z různých zdravotnických profesí nebo pro ostatní sloţky IZS. Účtování se pak provádí buďto dle sazebníku, který mají záchranné sluţby nastaveny, nebo podle smluvního ujednání. V neposlední řadě jsou pro zdravotnické záchranné sluţby zdrojem financí i příjmy ze sponzorských darů, vyplacení odškodného za pojistné události od pojišťoven, nebo prodej majetku.

25

4 Lidské zdroje 4.1 Lékaři Odbornou způsobilost získávají budoucí lékaři studiem všeobecného lékařství. S tímto základním vzděláním však mohou lékaři pracovat pouze pod dohledem lékaře, který má specializovanou způsobilost, kterou získal sloţením atestační zkoušky.8 Pro samostatnou práci na záchranné sluţbě je vyţadována atestace jednoho z těchto oborů : anesteziologie a intenzivní medicína, chirurgie, vnitřní lékařství, všeobecné lékařství nebo pediatrie. Postupem času by si měl lékař udělat nadstavbovou specializaci z urgentní medicíny.9 Některé záchranné sluţby se potýkají s problémem získat do svých řad kvalitní lékaře. Nedostatek lékařů tak řeší překračováním limitu přesčasových hodin u kmenových lékařů, nebo zaměstnáváním externích lékařů, kteří nezřídka po celodenní práci v ambulanci nebo na oddělení jdou do sluţby na ZS a ráno opět nastoupí na svoje pracoviště. Toto není v ţádném případě optimální řešení a odráţí se to na kvalitě práce a vlídném přístupu k pacientům. Práce na záchranné sluţbě je atraktivní většinou pro mladší lékaře, u některých jejich starších kolegů jiţ nadšení upadá, protoţe jim pozice lékaře ZS nezaručuje profesní růst a za práci v nepříznivých, sloţitých a někdy nebezpečných podmínkách nesklidí tolik vděku a uznání, jako jejich kolegové ve zdravotnických zařízeních, kde pracují v nesrovnatelně příznivějších podmínkách. Toto je patrné i z děkovných dopisů otištěných většinou v regionálním tisku, kdy pacienti děkují celému týmu lékařů a sestřiček za péči v nemocničním oddělení, ale na to, ţe prvotní a mnohdy ţivot zachraňující péči dostali kdesi v terénu od týmu záchranné sluţby, si jiţ ani nevzpomenou.

4.2 Nelékařský zdravotnický pracovník Na pozici nelékařský zdravotnický pracovník jsou na záchranných sluţbách zdravotní sestry se všeobecným vzděláním a zdravotničtí záchranáři. Vzdělávání v oboru všeobecná sestra na středních zdravotnických školách (SZŠ) bylo ukončeno vstupem do EU a od školního roku 2004/2005 jiţ byli uchazeči na SZŠ přijímáni pouze do oboru zdravotnický asistent. Současná legislativa však neumoţňuje lidem s tímto ukončeným vzděláním, aby mohli pracovat s pacientem bez odborného dohledu. Proto si musí budoucí zdravotní sestry

8 9

Zákon č.95/2004 Sb. § 4, Odst. 1,2,3, o zdravotnických povoláních lékaře Vyhláška č. 185/2009 Sb., o oborech specializačního vzdělávání lékařů 26

dokončit vzdělání na vyšších odborných školách, kde po úspěšném dokončení získají titul DiS, nebo na vysokých školách, na kterých po ukončení získají titul Bc. Velkou výhodu mají sestry, které se ucházejí o místo na záchranné sluţbě, pokud předtím získaly praxi na urgentních odděleních v nemocnicích. K tomu, aby mohla sestra pracovat samostatně v posádce RZP, kdy se stává vedoucím posádky, musí mít dokončené specializované vzdělání z oboru Ošetřovatelská péče v anesteziologii, resuscitaci a intenzivní péči (ARIP). Podrobnosti k získání odborné způsobilosti k výkonu povolání všeobecné sestry stanoví Zákon č. 96/2004 Sb., § 5. Kompetence všeobecné sestry jsou upraveny vyhláškou č. 424/2004 Sb. Zdravotnický záchranář je profese, která dle zákona spadá do skupiny nelékařských zdravotnických

pracovníků bez odborného dohledu. Podrobnosti k získání odborné

způsobilosti k výkonu povolání zdravotnického záchranáře stanoví také Zákon č. 96/2004 Sb., § 18. Kompetence zdravotnického záchranáře jsou upraveny vyhláškou č. 424/2004 Sb., §17 – zde jsou vymezeny jednotlivé činnosti, které je nelékařský zdravotnický pracovník oprávněn vykonávat po dosaţení kvalifikace. Obě profese (všeobecná sestra a zdravotnický záchranář) musí mít k výkonu tohoto povolání ještě platnou akreditaci. Ta se získává po splnění podmínek k získání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání po podání písemné ţádosti na Ministerstvo zdravotnictví o zařazení do Registru zdravotnických pracovníků způsobilých k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu. Na základě této ţádosti vydá MZ ţadateli potvrzení o zařazení. Podrobnosti stanoví § 72 Zákona 96/2004 Sb. Toto zaručuje celoţivotní vzdělávání NLZP. Celoţivotním vzděláváním se rozumí průběţné obnovování, zvyšování, prohlubování a doplňování vědomostí, dovedností a způsobilosti zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků v příslušném oboru v souladu s rozvojem oboru a nejnovějšími vědeckými poznatky. Celoţivotní vzdělávání je pro zdravotníky povinné. Plnění povinností celoţivotního vzdělávání se prokazuje na základě kreditního systému.10 Podmínky kreditního systému stanoví vyhláška č. 423/2004 Sb., kterou se stanoví kreditní systém pro vydání osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez přímého vedení nebo odborného dohledu zdravotnických pracovníků. Získání stanoveného počtu kreditů je podmínkou pro opětovné získání Osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu na další období 6-ti let.

10

Zákon č. 96/2004 Sb.o nelékařských zdravotnických povoláních, § 53, § 54 27

4.2.1 Zařazení NLZP do platových tříd Zařazení nelékařských zdravotnických pracovníků do platových tříd se děje na podkladě vykonávaných činností, specifikovaných ve vyhlášce č.424/2004 Sb., kterou se stanoví činnosti zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků. Vlastní zařazení NLZP do platových tříd se provádí podle Nařízení vlády č.222/2010 Sb. O katalogu prací ve veřejných sluţbách a správě. V dnešní době je platný katalog prací od 1.1.2010. Zaměstnanec má zákonný nárok na správné zařazení do platové třídy. Toto je vymahatelné i soudně, a to s tříletou promlčecí lhůtou. V roce 2009 došlo k vypuštění téměř všech příkladů činností z katalogu prací. To s sebou přináší větší nároky na výklad a určení konkrétního zařazení. Katalog prací ani většinu pojmů nevysvětluje a při výkladu je nutno pouţít výkladová ustanovení vyhlášky č. 424/2004 Sb., ve které jsou stanoveny činnosti zdravotnických pracovníků.

4.3 Řidiči zdravotnické záchranné služby Řidič vozidla zdravotnické záchranné sluţby je profese, která dle zákona spadá do skupiny nelékařských zdravotnických pracovníků, kteří vykonávají své povolání pod odborným dohledem. Odbornou způsobilost získávají řidiči akreditovaným kurzem: Řidič vozidla zdravotnické záchranné sluţby. Podmínkou zařazení do kurzu je ukončené střední vzdělání (ukončené maturitou nebo alespoň výučním listem) a dokončený kurz DRNR (doprava raněných, nemocných a rodiček). Jelikoţ jsou oba kurzy časově i finančně náročné, je řidičů, kteří splňují výše uvedené podmínky nedostatek. Řidiči totiţ bývali zpravidla rekrutováni z řidičů DRNR (tzv. převozových sanitek), jelikoţ zvládali řízení sanitního vozidla, bravurně ovládali místopis a práce s pacienty jim nebyla cizí. Záchranné sluţby řeší většinou tento nedostatek přijímáním zdravotnických záchranářů s podmínkou, ţe musí zvládat řízení sanitního vozidla. Toto řešení má však svá negativa. Je to především málo zkušeností s řízením vozidla, které je nepoměrně větší a těţší (současná sanitní vozidla zpravidla atakují při celkové hmotnosti hranici 3500 kg) neţ to, které mají většinou doma. Následné opravy vozidla, jehoţ pořizovací cena je přes 2 miliony korun (cena plně vybaveného vozidla se šplhá ke 3 milionům Kč) jsou velice nákladné a vozidlo bývá kvůli demontáţi a zpětné montáţi vnitřního vybavení poměrně dlouhou dobu mimo provoz. Dalším negativem záchranářů při řízení vozidla záchranné sluţby je špatná znalost místopisu, neboť i kdyţ jsou „místní“, neměli doposud potřebu jej zvládat nad rámec řadového občana. Jedním z nezanedbatelných negativních elementů je, ţe zdravotničtí záchranáři sice mají předepsané

28

vzdělání, ale nemají zatím „zaţitou“ práci s lidmi. To je faktor, který se nedá naučit – získává se aţ léty praxe. Podrobnosti k získání odborné způsobilosti k výkonu této profese stanoví Zákon č. 96/2004 Sb., § 35. Kompetence řidiče vozidla zdravotnické záchranné sluţby jsou upraveny vyhláškou č. 424/2004 Sb., §33.

29

5 Zdravotnická záchranná služba kraje Vysočina, příspěvková organizace 5.1 Historie vzniku Zdravotnická záchranná sluţba kraje Vysočina, příspěvková organizace, se sídlem v Jihlavě (dále jen ZZS KV), byla zřízena krajem Vysočina. Zřizovací listina byla schválena usnesením Zastupitelstva kraje Vysočina dne 31.3.2003 a upravena pozdějšími dodatky. ZZS KV vznikala postupným sloučením pěti okresních zdravotnických záchranných sluţeb v kraji Vysočina, a to ÚSZZS Jihlava, ZZS Třebíč, ZZS Havlíčkův Brod, ZZS Pelhřimov a ZZS Nové Město na Moravě. Tato okresní střediska pracovala před sloučením jako samostatné organizace, mimo ZZS Pelhřimov, která byla aţ do sloučení součástí Nemocnice Pelhřimov. Proces sloučení se začal připravovat v roce 2003, byl realizován v průběhu roku 2004 a dokončen počátkem roku 2005.

5.2 Současný stav Hlavní sídlo ZZS kraje Vysočina, p.o. (dále jen ZZS KV), tj. ředitelství, technické zázemí, autodílna a operační středisko jsou v Jihlavě. Statutárním orgánem, oprávněným jednat jménem ZZS KV ve všech věcech, je ředitel. Hlavní náplní činnosti ZZS KV je poskytování přednemocniční neodkladné péče dle vyhlášky Ministerstva zdravotnictví ČR č. 434/1992 Sb. o zdravotnické záchranné sluţbě, ve znění pozdějších předpisů, na území kraje Vysočina a v případě dohody se záchrannými sluţbami sousedních krajů i na okrajových územích Jihomoravského, Jihočeského, Středočeského a Pardubického kraje. Tuto péči ZZS KV poskytuje i v rámci likvidace zdravotních následků hromadných neštěstí a katastrof jako jedna ze tří sloţek IZS. Nepřetrţité poskytování přednemocniční neodkladné péče je poskytováno z 19 výjezdových stanovišť 26 posádkami – 11 posádkami RLP, 12 posádkami RZP, 2 posádkami RV a 1 posádkou LZS. Další činností ZZS KV je poskytování zdravotnického zajištění při sportovních a motoristických akcích, organizace specializovaných činností (např. sekundární výkony, doprava nemocných a raněných v podmínkách přednemocniční neodkladné péče ze zahraničí do České republiky, součinnost se sloţkami IZS při mimořádných událostech), pořádání odborných seminářů a školení veřejnosti a zaměstnanců různých organizací v poskytování první pomoci a základech resuscitace. Podílí se na projektu „První pomoc do škol“

30

organizovaný pod záštitou Kraje Vysočina. Jedná se o výukový program poskytování první pomoci u ţáků základních škol, studentů a učňů středních škol a učilišť. Přednemocniční neodkladnou péči zajišťuje ZZS KV na 6.795 kilometrech čtverečních pro více neţ půl milionu stálých obyvatel v přibliţně 1300 obcích. Tento počet obyvatel se ale značně navyšuje v letních a zimních sezónách, neboť se zde nacházejí turisticky atraktivní regiony, a také hustým provozem na dálnici D1, jejíchţ téměř 100 km spadá do území kraje Vysočina (pozemní posádky zajišťují D1 v úseku od 64 km po 162 km, letecká posádka od 44 km po 162 km. Pojmout kompletní problematiku a legislativu ZZS KV není smyslem této práce, proto budou v dalších bodech popsány spíše rozdíly, kterými se ZZS KV liší od ostatních záchranných sluţeb.

5.3 Hlavní zásady řízení Způsob řízení ZZS KV a její organizační strukturu stanoví organizační řád ZZS KV, který je závazný pro všechny zaměstnance. ZZS KV je jednou z mála záchranných sluţeb, které mají rozděleny zvlášť kompetence pro lékaře a zvlášť pro nelékařský zdravotnický personál. Toto je přehledně zobrazeno v následujícím organizačním schematu. Viz příloha č.1: Organizační schema V řídící činnosti jsou uplatňovány tyto hlavní zásady: 

procesní řízení



komunikace a týmová spolupráce



motivace k dosaţení stanovených cílů



controlling

Zásada procesního řízení se uplatňuje především jako součást průběhu poskytování přednemocniční neodkladné péče, a to od přijetí výzvy aţ po předání pacienta příslušnému zdravotnickému zařízení a přípravu na další výjezd. Nositelé jednotlivých procesů organizují veškeré činnosti tak, aby zdravotní péče byla poskytnuta co nejlépe z hlediska kvalit a efektivity. Zásada komunikace a týmové spolupráce znamená zapojení zaměstnanců do řízení činností na základě správných informací. Je základem pruţné organizační struktury a lépe umoţňuje sdílet vizi, poslání a cíle ZZS KV. Pro týmovou práci musí být trvale vytvářeny vhodné podmínky, včetně motivačních nástrojů podporujících tento způsob práce.

31

Zásada motivace k dosaţení stanovených cílů se uplatňuje obecně v obsahu kolektivní smlouvy, konkrétní vyjádření pak nalézá v pracovních smlouvách a hmotné zainteresovanosti zaměstnanců. Na základě hodnocení výsledků práce zaměstnanců se rozdělují odměny, přičemţ hodnoceny mohou být pouze úkoly a cíle, se kterými byl zaměstnanec předem seznámen, a které můţe sám ovlivnit. Zásada controllingu se uplatňuje v pracovním procesu na kaţdém stupni a znamená, ţe kaţdý vedoucí zaměstnanec odpovídá za účelnou a efektivní realizaci činností směřujících k dosaţení stanovených cílů. Základním předpokladem je průběţné poznávání a zkoumání všech pracovních postupů z hlediska jejich cíle. Pokud zjistí odchylky skutečných výsledků od stanovených parametrů, přijímá vedoucí zaměstnanec bez prodlení vlastní nápravná opatření, nebo při nedostatku pravomoci navrhuje nápravná opatření ke schválení svému nadřízenému.11

5.4 Organizační uspořádání organizačních jednotek

ZZS

KV

a

působnost

ZZS KV, která je právním subjektem, se dále člení na niţší organizační jednotky: 

oblastní střediska



výjezdová stanoviště



zdravotní operační středisko



servisní úsek

Oblastní středisko zajišťuje servis a přímé řízení pracovníků výjezdových stanovišť, která spadají do příslušné oblasti. Výjezdové

stanoviště

je

základní

organizační

jednotkou,

která

zabezpečuje

přednemocniční neodkladnou péči, případně sekundární výkony. Kaţdé stanoviště je obsazeno přesně určenými posádkami a technikou RLP, RV, RZP nebo LZS. Jsou zřízena následující oblastní střediska a výjezdová stanoviště : 

oblastní středisko Jihlava - výjezdová stanoviště Jihlava a Telč



oblastní středisko Třebíč - výjezdová stanoviště Třebíč, Náměšť nad Oslavou, Moravské Budějovice, Velká Bíteš a Jemnice

11

ZZS kraje Vysočina, p.o. Zásady řízení. 32



oblastní středisko Nové Město na Moravě - výjezdová stanoviště Velké Meziříčí, Nové Město n.M., Ţďár nad Sázavou a Bystřice nad Pernštejnem



oblastní středisko Havlíčkův Brod - výjezdová stanoviště Havlíčkův Brod, Ledeč nad Sázavou, Chotěboř a Přibyslav



oblastní středisko Pelhřimov - výjezdová stanoviště Pelhřimov, Humpolec, Pacov a Počátky

Zdravotnické operační středisko řídí jednotlivé výjezdy od přijetí výzvy aţ po předání pacienta ve zdravotnickém zařízení a návrat posádky na výjezdové stanoviště. Servisní úseky jsou organizačními jednotkami, jejichţ základním posláním je poskytovat sluţby ve vymezeném okruhu působnosti (odbornosti) všem organizačním jednotkám ZZS KV. Všechny organizační jednotky spolupracují navzájem v rámci kompetencí za účelem splnění stanovených cílů.

5.5 Integrovaný systém řízení Za účelem zabezpečení řízení kvality, ţivotního prostředí a bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v ZZS KV, proběhly ve firmě postupně certifikační audity na normy integrovaného systému řízení. Systém managementu kvality dle poţadavků ISO 9001 je určen všem typům organizací jakéhokoliv zaměření či velikosti. Norma je dostatečně obecná, aby mohla být aplikována ve všech sférách podnikání. Co je vlastně chápáno pod pojmem kvalita ve zdravotnické záchranné sluţbě a jaké jsou její znaky? Je to především: 1. Zajištění – samostatná existence záchranné sluţby. 2. Dostupnost – osobě hledající pomoc se musí dostat nejrychlejší a nejvhodnější pomoci. 3. Lidsky soucitná péče – ošetřování pacientů musí být prováděno s lidským a citlivým přístupem. 4. Přiměřenost – pacient musí dostat vzhledem k jeho specifické situaci adekvátní ošetření. 5. Včasnost - zásah záchranné sluţby musí být proveden včas. 6. Rovnoměrnost – pacient ve vesnici s několika stovkami obyvatel má nárok na stejně včasnou a kompetentní péči záchranné sluţby, jako obyvatel velkého města.

33

7. Efektivní využití nákladů – záchranný systém musí být strukturován tak, aby s ohledem na finanční prostředky, které má záchranná sluţba k dispozici, byla pro všechny občany zajištěna nejlepší péče v oblasti urgentní medicíny. 8. Lepší výsledek pro pacienta – díky existenci záchranného systému musí přeţívat měřitelně více pacientů. Jmenované znaky a poţadavky ukazují, jak komplexní zadání je zajistit pro obyvatelstvo vysokou úroveň kvality péče v urgentní medicíně. Je zde tedy rozhodující systematický pohled, analýza a pravidelné zlepšování. Systémy řízení (managementu) kvality, jako například ISO 9001, k tomu nabízejí vhodné pomůcky. V první řadě se tedy uskutečnila certifikace normy ISO 9001, vydané v ČR jako ČSN EN ISO 9001:2009. Tato norma řeší systém managementu kvality procesním přístupem. Uplatnění tohoto přístupu je základní nutností u všech organizací, které mají systém zaveden a následně certifikován. Pomáhá organizaci identifikovat a uspořádat všechny činnosti v organizaci, stanovit jasné pravomoci a odpovědnosti za řízení těchto činností. Přispívá také k celkovému zprůhlednění fungování organizace. K získání certifikace management ZZS KV vedlo: 

zlepšení image organizace



sníţení organizačních i provozních nákladů



zvýšenou ochranu osobních údajů zaměstnanců i klientů



sníţení stíţností a nákladů na odstranění neshod



zhodnocení efektivního a identifikace moţností pro zlepšení



zlepšení vnitřní komunikace



zvýšení spokojenosti zaměstnanců



zvýšení hodnoty organizace

V naší organizaci je zaveden jednotný systém řízení kvality od listopadu 2007, kdy organizace jako první záchranná sluţba v ČR obdrţela certifikaci systému řízení kvality dle normy ISO 9001:2001. Téměř na rok přesně dne 29.10.2008 a 30.10.2008 proběhl v ZZS KV dozorový audit, při kterém organizace obhajuje předchozí získání certifikátu. Interní auditoři certifikační firmy zkonstatovali, ţe systém řízení jakosti dle normy ISO 9001:2001 je funkční a certifikát kvality tak ZZS KV obhájila. V roce 2009 přistoupil management k rozhodnutí rozšířit systém managementu kvality o další normy. Vzhledem k tomu, ţe ZZS KV si je také vědoma faktu, ţe svojí činností ovlivňuje ţivotní prostředí proto přistoupila rovněţ k certifikaci ISO systému 14001:2005. Tato norma klade 34

především důraz na dodrţování legislativních poţadavků týkajících se jednotlivých sloţek ţivotního prostředí. Základem je správná identifikace všech moţných aspektů, které mají na ţivotní prostředí vliv. Organizace si můţe sama určit, čím nejvíce ţivotní prostředí zatěţuje a hledat vhodné metody k postupnému sniţování dopadů na ţivotní prostředí. V politice této organizace se tak objevil i závazek minimalizace negativního dopadu její činnosti na ţivotní prostředí. K zavedení systému environmentálního managementu se ZZS KV rozhodla z důvodu: 

sníţení rizika havárií a stavů, které by vedly k poškození ţivotního prostředí



hospodárnějšího vyuţití energií a prostředků



zavedení systému v environmentálních odpovědnostech



dodrţování legislativy v oblasti ţivotního prostředí a tím sníţení rizika případné pokuty



kladný vztah k přírodě



zvýšení důvěryhodnosti pro veřejnou správu i širokou veřejnost

Z důvodu předcházení pracovním úrazům a situacím, při kterých pracovní úrazy vznikají, přistoupila ZZS KV i k certifikaci dle normy 18001:2008 bezpečnosti práce. ZZS KV tak chce deklarovat svoji snahu o co nejlepší řízení ve všech oblastech. K získání tohoto certifikátu ze ZZS KV rozhodla z důvodu: 

minimalizace pracovních úrazů a jejich předcházení



minimalizace rizik úrazů klientů nebo jejich poškození



vytvoření bezpečného pracovního prostředí pro zaměstnance.

V průběhu měsíce října a listopadu 2010 proběhl na ZZS KV čtyřdenní recertifikační audit dle normy ČSN EN ISO 9001:2009 systém řízení kvality a spolu s ním i certifikační audit ČSN EN ISO 14001:2005 systém environmentálního managementu a ČSN OHSAS 18001:2008 bezpečnosti práce. ZZS KV při auditech prokázala, ţe její nastavený integrovaný systém řízení je funkční a odpovídá všem poţadavkům certifikovaných norem a získala tak doporučení k udělení certifikátu integrovaného systému řízení v oblasti kvality, ochrany ţivotního prostředí a bezpečnosti práce, i kdyţ ne všechny činnosti, které plně nevyhovují stanoveným normám, lze zcela eliminovat. Jde o to, ţe ZZS KV je produkovatelem určitého hluku, který má vliv na bezprostřední okolí. V rámci organizace je provozován externí firmou Alfa Helicopter vrtulník LZS. Hluk z provozu vrtulníku ale nelze nijak technicky ovlivnit. ZZS si je vědoma moţného vlivu 35

tohoto hluku na blízké okolí a zařadila tak tento jev do hodnocení environmentálních aspektů. V rámci hodnocení těchto aspektů byla produkce hluku pro lokálnost a přechodnost jevu označena jako aspekt střední významnosti. Pro zmírnění účinků hluku byl stanoven pro vrtulník startovací a přistávací koridor, který je situován nad nejméně obydlenou část okolí ZZS KV.12 Získání certifikátů je dokladem toho, ţe nastavená pravidla a standardy zaměstnanci nejen respektují, ale dokáţí je vyuţívat v kaţdodenní práci ke zvyšování úrovně našich sluţeb klientům. Daří se také naplňovat politiku integrovaného systému řízení, kterou si ZZS KV stanovila.

5.6 Zaměstnanci ZZS KV ZZS KV má v současné době 337 zaměstnanců. Jedná se o 45 lékařů, 244 nelékařských zdravotnických pracovníků (z nichţ 84 jsou pouze řidiči), 19 dispečerek ZOS, 22 THP a 7 pracovníků dělnických profesí. Na pozicích NLZP jsou v ZZS KV zaměstnány i záchranářky s povinností řídit sanitní vozidlo. I kdyţ byla tato skutečnost od některých jejich kolegů zprvu přijata s obavami, či dokonce s posměchem (první záchranářka začala jezdit v roce 2006), zkušenosti ukázaly, ţe jejich řidičské dovednosti jsou srovnatelné s muţi. Dokonce se ukazuje, ţe v některých vlastnostech svoje muţské kolegy předčí – zbytečně neriskují, do krizových situací se neţenou bezhlavě, krizové situace v silničním provozu zbytečně nevyvolávají, a i jejich jízda je citlivější k vozidlu a tím i k posádce a pacientovi.

5.7 Pozemní přepravní technika Vozový park ZZS KV se nyní skládá ze 72 vozidel – 55 plně vybavených sanitních vozidel a 15 referentských a technických vozidel. Po sloučení pěti okresních záchranných sluţeb v roce 2005 byl vozový park velmi různorodý – kaţdé středisko mělo jinou představu o výběru nejvhodnějšího vozidla pro potřebu ZZS. Převáţnou většinu v té době však tvořila vozidla Volkswagen Transpoter typové řady 4 (38 ks) a to s benzínovými i turbodieslovými motory. Druhou nejpočetnější skupinu tvořily vozy Mercedes Benz Sprinter (8 ks), a to pouze s turbodieslovými motory. Vozový park pak doplňovala sanitní vozidla Ford Transit a terénní vozy různých značek.

12

ZZS kraje Vysočina, p.o. Příručka integrovaného systému řízení. 36

Od roku 2006 probíhá realizace projektu sjednocení vozidel co se týče typu, uspořádání ambulantního prostoru, přístrojového vybavení ale i venkovního vzhledu. Pro potřeby ZZS KV se jako nejvhodnější jeví vozy Volkswagen Transporter v provedení 4 motion, protoţe mají v případě potřeby pohon všech kol, coţ se především v zimním období na celém území Vysočiny jeví jako nepostradatelné (vozy mají stálý pohon předních kol, ke kterému se při jejich prokluzu o více jak 4% pomocí elektronicky ovládané viskozní spojky řádově ve zlomku sekundy připojí pohon zadních kol – vše samočinně a bez ovládání řidičem). Do roku 2009 byly vozy nakupovány s dieslovými motory o obsahu 2461 ccm, přeplňované turbodmychadlem s výkonem 128 kW (174 PS). Od roku 2010 však jiţ přestaly být tyto motory z důvodů přísných emisních norem vyráběny a automobilka Volkswagen je začala dodávat s jiným spektrem pohonných jednotek. Potřebám záchranné sluţby nejvíce vyhovují vozy s turbodieslovými motory o obsahu 1968 ccm, výkonu 132 kW (180 PS), které jsou přeplňovány dvěma turbodmychadly. Vozy jsou objednávány s nejširším rozvorem a nejvyšší střechou. Vnitřní objem ambulantní zástavby totiţ musí poskytovat prostor jak pro umístění veškerého zdravotnického vybavení, tak i dostatečný prostor pro práci záchranného týmu. Velikost tohoto prostoru určuje technická norma ČSN EN 1789, stanovená pro silniční ambulanci záchranné sluţby. Brodivost těchto vozidel je 30 cm, coţ se mnohdy osvědčilo při zásazích v zatopených oblastech, a dostupnost s těmito vozy v terénu či na sněhu je srovnatelná s terénními vozy. Kroutící moment 400 Nm a maximální rychlost 174 km/hod. jim dává i při maximální celkové hmotnosti vozu, která je 3200 kg, dostatečnou pruţnost a rychlost. Záchranná sluţba kraje Vysočina má v současnosti 30 těchto vozidel, v letošním roce by mělo být pořízeno dalších 6 nových vozidel Volkswagen Transporter typové řady T5. Ve stejných verzích si tyto vozy pořizují i všechny ZZS, které mají svoje výjezdová stanoviště v horských oblastech. Dle vyjádření hlavních výrobců ambulantních zástaveb jsou vozové parky záchranných sluţeb tvořeny asi ze ¾ vozy Volkswagen Transporter a z ¼ vozy Mercedes Benz. Vozy jiných značek (Ford, Fiat, Renault) jsou zastoupeny ve vozových parcích ZZS ve velmi malém mnoţství. Management ZZS KV neschválil nákup sanitních vozidel nástavbového typu, neboť jejich pouţívání na silnicích Vysočiny je nevhodné a průchodnost terénem je nedostačující. Dle Vyhlášky MZ č. 221/2010 Sb. jsou vozidla RLP a RZP ZZS KV dále vybavena: a) zvláštním zvukovým výstraţným zařízením doplněným výstraţným světlem modré barvy b) přenosným reflektorem pro vyhledávání osob v terénu c) náhlavní osvětlovací soupravou pro všechny členy výjezdové skupiny 37

d) kontejnerem na zdravotnický odpad e) extenční dlahou pro dolní končetinu f) fólií nebo vakem pro zemřelé g) hliníkovou fólií pro udrţování tělesné teploty h) automatickým dýchacím přístrojem pro umělou plicní ventilaci i) přenosným defibrilátorem s monitorem a 12-ti svodovým záznamem EKG křivky a stimulátorem srdečního rytmu j) glukometrem elektronickým k) lineárním dávkovačem l) dvěma tlakovými lahvemi na kyslík, kaţdá s obsahem 10 l s příslušenstvím k inhalačnímu podávání kyslíku včetně polomasky, průtokoměru a redukčního ventilu m) dvěma tlakovými lahvemi na kyslík, kaţdá s obsahem 2 l s příslušenstvím k inhalačnímu podávání kyslíku včetně polomasky, průtokoměru a redukčního ventilu n) ručním dýchacím přístrojem s příslušenstvím pro novorozence, děti a dospělé, s moţností připojení ke zdroji medicinálního kyslíku o) pomůckami pro alternativní zajištění dýchacích cest (laryngální maska, kombitubus a jiné) p) soupravou pro drenáţ hrudní dutiny q) soupravou pro koniopunkci dětí a dospělých r) sadou ústních vzduchovodů s) intraoseálními pomůckami pro vstup pro děti a dospělé f) odběrovou zkumavkou pro odběr hemokultury13 Dalším úkolem, který se podařilo splnit, bylo sjednocení vybavení vnitřku vozidla, především ambulantní zástavby. To vyţadovalo citlivý přístup od středního managementu, neboť kaţdá samostatná oblast (do sjednocení ZZS KV) měla ambulantní zástavby ve svých vozech provedeny podle svých představ a prosazovala právě tu svoji jako nejlepší. V tomto duchu nebylo však moţné dále pokračovat vzhledem k zadávání poţadavků pro výrobu i vzhledem k případné výměně vozidel mezi jednotlivými oblastními středisky ZZS. Bylo tedy předmětem vzájemných jednání, aby se dospělo k vzájemnému konsenzu, coţ vyţadovalo ode všech kladný přístup a vzájemnou toleranci. Dnes, po více neţ pětiletém pouţívání jednotných vozidel, by se jiţ nikdo nechtěl vrátit ke svým původním zástavbám, neboť nejenom řidičům usnadní práci, ţe všechny vozy mají stejně umístěny ovládací prvky, ale především týmu pracujícímu v ambulantním prostoru usnadňuje a dodává klidu, ţe v kaţdém 13

Sbírka zákonů č.221/2010, Částka 75, s. 2636 38

voze najde vše, co potřebuje, vţdy na stejném místě. Důleţitým prvkem bylo například i sjednocení transportního zařízení a jeho aretace ve vozidle. Díky tomu si mohou posádky ZZS KV předávat vzájemně pacienty, aniţ by s ním musely manipulovat z lehátka na lehátko, ale předání proběhne včetně transportního zařízení. To se děje v případech, kdy posádka RLP ze vzdálenějšího města zajistila pacienta, jehoţ převoz do zdravotnického zařízení můţe dokončit posádka RZP, v jejímţ rajónu se zdravotnické zařízení nachází, aby nedošlo k déletrvajícímu odkrytí oblasti, nebo v případě, ţe má tato posádka další výjezd indikovaný pro RLP. V neposlední řadě se uskutečnilo sjednocení vnějšího vzhledu. Na začátku bylo vytvořeno několik variant, jak by měly sanitní vozy z vnějšku vypadat. Při tom bylo myšleno nejen na eleganci, ale také na to, čím by se svým designem vozy ZZS KV odlišovaly od ostatních záchranných sluţeb. Také bylo samozřejmě myšleno na to, aby cena venkovních úprav zbytečně nezvyšovala cenu jak při výrobě nového vozu, tak i při případných dalších opravách po haváriích. Bylo jednohlasně rozhodnuto, ţe nová sanitní vozidla budou mít ţlutou barvu, a to nejen z důvodu trendu, ale i z důvodu jejich lepší viditelnosti (norma ČSN EN 1789 nenařizuje barvu sanitních vozidel ZZS, nechává na volném výběru bílá nebo ţlutá). Na výběru z předloţených variant se podíleli jak pracovníci ředitelství, tak i pracovníci výjezdových stanovišť. Zvítězila varianta, kde mimo reflexních červených pruhů jsou pouţity i skupiny prvků v kombinaci barev zelená-modrá, které jsou obsaţeny i v logu kraje Vysočina. Viz příloha č. 2, 3.

5.8 Letecká přepravní technika LZS je v ZZS KV zajišťována firmou Alfa Helicopter, spol. s r.o., která provozuje obchodní leteckou dopravu (v souladu s předpisem JAR-OPS 3) se specializací na leteckou záchrannou sluţbu. Pro ZZS KV za účelem provozování LZS pronajímá vrtulník a pilota. V Jihlavě tato firma působí od roku 1993, kdy zde vystřídala firmu BEL-AIR, která zde do té doby LZS na tehdejší ÚSZZS Jihlava zajišťovala. Alfa Helicopter, s.r.o. zajišťuje LZS v Jihlavě převáţně s vrtulníkem BELL 427, který občas střídá vrtulník EC 135T2+. Vrtulník BELL 427 je dvoumotorový stroj s motory Pratt&Whitney o výkonu 2 x 410 kW. Jeho hmotnost je 1568 kg, maximální vzletová hmotnost je 2971 kg, dolet přes 700 km. Délka vrtulníku je 13 m, výška 3,2 m a průměr čtyřlisté vrtule je 11,2 m. Vrtulník je upraven na zdravotnickou verzi, to znamená, ţe je schopen pojmout jednopilotní nebo dvoupilotní

39

posádku, dvě osoby zdravotního doprovodu a jednoho leţícího pacienta. V úloţných prostorách má veškeré standardní vybavení, které je ve vozidlech (mimo transportního lehátka a křesla, které nahrazuje transportní deska, kterou lze na palubě s pacientem zaaretovat). Vrtulník – letecká ambulance – musí splňovat provozní a technické poţadavky podle technické normy ČSN EN 13718-2 a rovněţ splňovat podmínky pro provoz letadla podle Zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví. Zdravotnické prostředky pouţívané v leteckých ambulancích musí splňovat poţadavky podle technické normy ČSN EN 13718-1.14 Viz příloha č. 4 Vrtulník je pilotován profesionálními piloty, kteří jsou vycvičeni na přistávání v obtíţných podmínkách i za sloţitých situací. V případě, kdy se zraněný nachází na obtíţně dostupném místě, kam se buď pozemní technika s posádkou nedostane vůbec, nebo jen za nepřijatelně dlouhou dobu, je společnost schopna provádět výsadky záchranářů slaněním z vrtulníku a přepravu osob v podvěsu pod vrtulníkem. Pokud nemůţe vrtulník v blízkosti postiţeného přistát, záchranář provede výsadek slaněním v těsné blízkosti zachraňované osoby. Po poskytnutí nezbytné první pomoci můţe být proveden transport s vyuţitím lanového podvěsu pod vrtulníkem v doprovodu k tomu vyškoleného záchranáře na nejbliţší místo, kde je moţné s vrtulníkem přistát a pacienta z podvěsu přemístit do kabiny vrtulníku, nebo jej předat pozemní posádce. Výsadku slaněním lze pouţít i v případě, kdy je nutné, aby záchranář předem upravil zvolenou plochu pro následné přistání (vyčištění plochy, odstranění překáţek, zajištění bezpečnosti apod.). Piloti, kteří létají s vrtulníky BELL 427, jsou však v dnešní době výborně vycvičeni a dokáţou své stroje dokonale ovládat. Díky tomu zvládnou s vrtulníkem přistát i na místech s velmi ztíţenými podmínkami. Dnes uţ s úsměvem vzpomínají na staré vrtulníky polské výroby MI-2, na kterých se začínalo, a na situace, do kterých se tehdejší posádky dostávaly díky tomu, ţe teprve sbíraly zkušenosti s přistáváním v nestandardních podmínkách. Dnes uţ se nestávají situace, jako například při přistání na náměstí jednoho menšího městečka, kdy se při přistávacím manévru zvedla smršť malých kamínků, které poškodily okna a fasády nově opravených domů k velké nelibosti jejich majitelů. Stěţovali si také obyvatelé jedné vesnice, ţe po přistání mezi zahradami se jejich slepice „vznesly jako orli“, aby poté přistály o několik zahrad dále, nebo právě nakupené seno bylo rozptýleno po širokém okolí a foliovníky měnily svoje původní stanoviště. Vzpomíná se i na to, jak pilot vysadil posádku na rozbahněném poli, aby na ni pak počkal na travnatém hřišti na druhé straně domu, ve kterém zasahovali a kterého si předtím nevšiml, zrovna tak, jako kdyţ přispěl k jejich otuţování, kdyţ je vysadil do závějí, odkud se brodili po pás ve sněhu, aby na ně 14

Alfa Helicopter. Technika. Dostupné z URL: 40

posléze počkal na zpevněné ploše o kousek dál. V začátcích býval i problém při zásazích na dálnici, kdy řidiči ve snaze projet dřív, neţ přistávající vrtulník zastaví provoz, se pokoušeli na poslední chvíli projet a znemoţňovali tak pilotovi přistání. Proto se tehdy na ocasní plochu připevnil navíc modrý maják se sirénou, který musel pilot při přistávání na dálnici ještě navíc zapnout.

5.9 Informační technologie v ZZS kraje Vysočina Informační technologie má obrovský význam v celém fungování ZZS KV. Snahou oddělení informačních technologií je vybudování co nejspolehlivějšího technologického zázemí a logistické podpory pro elektronickou správu a zpracování dat, elektronickou a radiovou komunikaci a operační řízení ZZS KV. Její činnost a funkčnost je důleţitá jak pro prvotní péči o pacienta (spojení, zadávání výjezdů, evidence a vykazování péče), tak i pro manaţerské rozhodování a řízení (manaţersko-ekonomický informační systém). S budováním a vývojem jednotlivých systémů se začalo vzápětí po vzniku Zdravotnické záchranné sluţby kraje Vysočina, p.o. Začátkem roku 2007 se začalo v ZZS KV s výběrem manaţersko-ekonomického systému, který by jednak zahrnoval komplexní ekonomické řízení podniku, ale obsahoval i podpůrné procesy, například pro evidenci a řízení dopravy. Jako nejvhodnější se jevil, a posléze byl vybrán a zakoupen, informační systém (IS) Helios Orange. Jedná se o technologicky vyspělý informační a ekonomický systém, zefektivňující všechny běţné i vysoce specializované firemní procesy. Zabezpečuje komplexní evidenci ekonomické, účetní i obchodní agendy. Poskytuje dokonalé a aktuální přehledy o stavech v organizaci, a to jak finančních a materiálových, tak i personálních. IS Helios byl dodavatelem přesně přizpůsoben poţadavkům ZZS KV tak, aby dokázal efektivně zpřehlednit veškeré účetní a ekonomické procesy, které se v organizaci vyskytují, a to podle současné aktuální legislativy. Umoţňuje současně propojení s jinými softwary, jako je MS Word, MS Excel či MS Outlook. Byl implementován na všech výjezdových stanovištích ZZS KV a umoţňuje tak rychlé a jednoduché propojení všech zavedených procesů (ţádanky, nákupy, objednávky, přehled stavu skladů, evidenci jízd apod.). Jediný moţný způsob vkládání a zpracování dat zaručuje vysokou kvalitu a přesnost ukládaných informací. IS Helios umoţňuje sledování nákladů a výnosů dle jednotlivých středisek, úměrné rozpouštění společných nákladů, a díky tomu lze získat přehled o hospodaření jednotlivých středisek či výjezdových skupin. Dodavatel provádí aktuální úpravy a přizpůsobení pomocí dálkové správy.

41

Pro zdravotnickou dokumentaci výjezdových skupin (zadávání osobních údajů pacientů, terapie, výkonů a pouţitého materiálu) slouţí klinický informační systém. Ten se po několikaletém tlaku na dodavatele podařilo propojit s dispečerským systémem operačního střediska (systém Profia), slouţícímu především k zadávání výjezdů. Byla tak odstraněna duplicita ukládaných dat a zvýšila se bezpečnost informací včetně jejich ukládání v reálném čase na více lokalitách. Vedlejším efektem konsolidace dat pak bylo relativně snadné vytvoření záloţního dispečerského stanoviště. To bylo vytvořeno za účelem zabezpečení chodu ZOS v případě vzniku mimořádné události, jakou by byl například teroristický útok na pracoviště v Jihlavě, závaţné selhání veškerých spojovacích sítí, či ţivelná pohroma. Náhradní pracoviště bylo zřízeno v jiném městě kraje Vysočina - na místě bývalého ZOS okresního střediska. Jeho uvedení do provozu by trvalo pouze několik minut. Jednoznačnost databáze systému Profia umoţnila vytvoření vlastního systému plánování a evidence pracovní doby zaměstnanců. Tento systém (Plánování směn a výkazů práce) byl vytvořen vlastními silami a téměř zcela odpovídá poţadavkům provozu ZZS. Na základě zkušeností z provozu tohoto systému se pak ukázala nepotřeba klasického docházkového systému. Systém Plánování směn a výkazů práce docházkový systém nahrazuje a zároveň přináší mnohem vyšší přidané hodnoty. Jedním z nesplněných poţadavků uvedeného vlastního systému je automatické generování rozpisu směn. Z tohoto důvodu probíhá v současnosti vývoj rozšířeného systému plánování směn, a to nad datovým skladem manaţersko-ekonomického systému Helios. Snahu o jednotné datové prostředí výše uvedených systémů však velmi narušilo zavádění systému mobilní podpory výjezdových posádek s druhým klinickým systémem ePCR. Tento systém byl pořízen z potřeby vedení elektronické dokumentace výjezdovými skupinami přímo v terénu a zároveň má slouţit pro přímé předávání informací o pacientovi v elektronické podobě zdravotnickým zařízením současně s pacientem. Systém byl vybírán tak, aby mohl co nejdříve nahradit stávající klinický systém Profia. První polovina roku 2009 byla věnována přípravám pilotního projektu mobilní elektronické podpory výjezdových posádek. Jedná se o zavedení toughbooků (tabletového systému) do všech sanitních vozidel ZZS KV, které v sobě nesou jednak systém navigace na místo zásahu, jednak zdravotnický SW a také moţnost získání zdravotnických informací o pacientovi přímo na místě zásahu ze systému IZIP, v budoucnu i z Karty ţivota. Příprava znamenala montáţ dokovacích stanic (dockinstation) pro ukotvení tabletů do všech sanitních vozidel (v té době 50 vozů) a do vrtulníku. V sanitních vozidlech jsou zamontovány vţdy dvě dokovací stanice – v přední části z důvodu vyuţití navigačního systému, který dokáţe řidiče 42

navést na místo zásahu, v ambulantním prostoru slouţí dokovací stanice k zapisování dat, výkonů a terapie, rovněţ tak ke spojení s 12-ti svodovým EKG (pro zápis EKG křivky) a s tiskárnou, na které se v současné době tiskne Záznam o výjezdu. V budoucnu budou tato data posílána z tabletů přímo elektronickou cestou na příjmové pracoviště pacienta. Zabudování dokovacích stanic prováděla specializovaná firma, která se v nejednom případě musela sloţitě vyrovnat se stísněnými a jiţ tak dost zaplněnými a vyuţitými prostorami v sanitních vozidlech, ale i s podmínkou zachování maximální bezpečnosti, aby ţádným z komponentů zaváděného systému nebyl v případě havárie ohroţen ani pacient, ani ţádný z členů posádky. Podzim a závěr roku 2009 probíhal ve znamení seznamování se s pouţívání nového systému v praxi, ale také překonávání počátečních „porodních bolestí“, především ze strany dodavatele SW. Zaměstnanci se i přes počáteční nedůvěru s tímto novým zařízením poměrně rychle sţili a naučili racionálně pracovat. V roce 2010 jiţ všechny posádky celkem bez větších problémů SW pouţívaly a spíše se dolaďovaly jen některé nedokonalosti v SW vybavení. Zdravotnická posádka má tedy ve vozidlech on-line informace ze ZOS, navigaci, a následně můţe získat i informace o pacientovi, prozatím pouze z naší databáze, v budoucnu i z databází zdravotnických zařízení kraje Vysočina. Jako velmi výhodné se prozatím jeví vytvoření úplné a čitelné zdravotnické dokumentace během výjezdu: – posádka informace zadá do systému (ten hlídá mimo jiné i kompletnost vyplnění záznamu), následně vytiskne a předá spolu s pacientem a posléze elektronickou cestou odešle do stávajícího informačního systému. Po návratu na základnu jiţ nemusí přepisovat ţádné údaje, jak tomu bylo předtím, a je k dispozici na další výjezd. Celý systém se bude i nadále novelizovat a zdokonalovat. ZZS KV byla první v republice, která zavedla a uvedla do funkčního stavu tento systém mobilní podpory výjezdových posádek v takovémto rozsahu (50 sanitních vozidel + vrtulník LZS).

5.10 Traumatologický plán ZZS kraje Vysočina Traumatologický plán je plán zajištění přednemocniční neodkladné péče při řešení a zvládání hromadných neštěstí ve spolupráci s hlavními i vedlejšími sloţkami IZS a nemocnicemi. Hromadné neštěstí je mimořádná událost, v jejímţ důsledku došlo k hromadnému poškození osob na zdraví takového rozsahu, ţe vyţaduje uplatnění zvláštních postupů

43

k urychlenému zajištění dostatečné kapacity zdravotních zařízení (i mimo území správního celku) pro poskytnutí potřebného rozsahu zdravotní péče. Ve vztahu ke kapacitě ZZS KV je za hromadné neštěstí povaţováno více neţ 15 lehce zraněných nebo 5 těţce zraněných, nebo jejich kombinovaný počet (přepočet 3 lehce zranění = 1 těţce zraněný). Traumatologický plán je součástí dokumentace jak zdravotního operačního střediska (ZOS) a všech výjezdových stanovišť, tak úseku ekonomického a technického. Musí být kdykoli dostupný všem zaměstnancům ZZS KV. Traumatologický plán se aktivuje vţdy, kdyţ dojde k mimořádné události dle výše uvedených parametrů, a to tímto způsobem: a) přijetím výzvy o hromadném neštěstí od lékaře nebo zdravotnického záchranáře prvního zasahujícího zdravotnického týmu b) přijetím výzvy od jiného zdravotnického operačního střediska ze sousedícího kraje c) na základě výzvy krajského operačního a informačního střediska HZS (KOPIS) d) na základě výzvy krajského operačního střediska Policie ČR Zdravotnické operační středisko je o hromadném neštěstí informováno tísňovou výzvou na telefonním čísle 155 nebo 112, nebo radiovou relací ve zdravotnickém pásmu 160 MHz, popřípadě radiostanicí MATRA. Operátorka ZOS po přijetí výzvy vyšle na místo potřebné síly a prostředky a vyčká na hlášení prvního zdravotnického týmu RLP nebo RZP z místa hromadného neštěstí. Ten podá zprávu o předpokládaném počtu zraněných, rozsah a převaţující typ zranění, údaje o situaci na místě a přístupových cestách a označí se vestou „VEDOUCÍ ZDRAVOTNÍK“, která je k dispozici v kaţdém vozidle ZZS KV. O zjištěných skutečnostech dispečerka ZOS neprodleně informuje ředitele, náměstka LPP, vrchní sestru ZOS, 2 operátorky, které mají k ZOS nejblíţe, primáře a vrchní sestru oblasti, ve které k neštěstí došlo. Vrchní sestra ZOS, nebo do jejího příchodu vedoucí směny, opustí svoje pracoviště standardního pultu a přesedne k pultu určenému pro hromadná neštěstí (HN). Všechny týmy, které jsou vyslány k hromadnému neštěstí, si přeladí vysílačky MATRA na určený společný kanál, aby při další komunikaci se ZOS nerušily civilní provoz ZZS KV. Operátorka sedící u pultu HN plní dále tyto úkoly: 

odešle hromadnou SMS určeným skupinám zaměstnanců dle rozsahu a lokality HN (zaměstnanci na ni odpoví pouze ANO/NE a počet minut, za jak dlouho se dostaví na pracoviště, např. „ANO 20 minut“)



informuje KOPIS a Policii ČR o HN 44



informuje nemocnice kraje Vysočina a eventuelně i mimokrajské a ţádá zpětnou informaci o počtu volných lůţek



na základě informací prvního týmu odešle adekvátní počet posádek RLP, RZP, LZS



vyhlásí pohotovost pro ostatní týmy ZZS KV



podle potřeby poţádá o pomoc ZZS sousedních krajů včetně vyţádání LZS



vyzve ke spolupráci nejbliţší DRNR a ČČK (na základě dohod o poskytnutí pomoci)



v případě potřeby vyzve zaměstnance určené k převozu a postavení stanu pro HN

Stan pro hromadné neštěstí je vybaven skládacími lůţky a pojme 20 leţících pacientů. Je vybaven osvětlením a topnými tělesy, vše je napájeno přenosnou elektrocentrálou. Stan s vybavením je permanentně připraven k převozu na přívěsu připojeném za terénním vozidlem SANTANA. Po dopravení na místo je stan postaven a připraven přijímat pacienty do 15 minut. Posádka se stanem se vysílá na základě poţadavku vedoucího lékaře zásahu, případně jeho nadřízeného, a to v následujících případech: 

zvláště nepříznivé klimatické podmínky



extrémně dlouhá doba zásahu a likvidace mimořádné události



vysoký počet raněných a omezené moţnosti jejich odsunu



nepřístupný terén

Vedoucí zdravotník na místě řídí veškeré zdravotnické činnosti, přitom úzce spolupracuje s velitelem zásahu HZS a obrací se na něj se svými poţadavky (např. na technické zajištění, pomoc při transportu či zamezení přístupu nezúčastněných osob). Dále vedoucí zdravotník provádí co nejrychlejší prvotní odhad rozsahu postiţení, vyhodnotí všechny dostupné prostředky a zdravotnický materiál, které má na místě k dispozici, a pokud tyto nestačí, informuje ZOS o potřebnosti dovozu beden se zdravotnickým materiálem. Dává informace a usměrňuje přijíţdějící posádky, určuje třídící tým, nechá vytyčit obvaziště, odsunové stanoviště, komunikuje se ZOS apod. Postiţení jsou třídícím týmem označeni visačkami, na kterých záchranář na pokyn lékaře vyznačí: 

číslo, a to ve všech třech částech visačky pro hromadné neštěstí



variantu a lokalizaci poranění (zakreslí do nákresu)



skupinu třídění dle druhu postiţení I = nutnost urgentního terapeutického zásahu (uvolnění dýchacích cest, zástava tepenného krvácení) II a = přednostní transfer (vnitřní krvácení) 45

II b = transport ihned po pacientech II a (stav po ošetření s předpokladem progrese) III = po ošetření bez předpokladu progrese IV = soběstační, drobná poranění (zapojit do akce) Mrtví pacienti = proškrtnout obě strany visačky, vyplnit jen číslo pacienta 

pokyn k terapii vydaný třídícím lékařem



směřování pacienta (ARO, chirurgie, interna, atd.)



prostředkem (RLP, RZP, LZS)



čas vyšetření a podpis lékaře

KPR by neměla být zahájena na úkor dalšího postupu třídění (provádějí se pouze jednoduché život zachraňující úkony). Jestliţe je činnost pracovníků záchranných týmů spojena s hrozbou ohroţení jejich zdraví nebo ţivota z důvodu nedostupnosti, nebezpečnosti, kontaminace toxickými nebo otravnými látkami a podobně, vedoucí lékař povolí zdravotnický zásah aţ po provedení zajišťovacích úkonů silami HZS tak, aby nebylo ohroţeno zdraví a bezpečnost zdravotnických týmů. Po ukončení zdravotnických týmů na místě hromadného neštěstí podá vedoucí lékař záchranné akce zprávu ZOS ZZS KV o ukončení hromadného neštěstí a vrací se na stanoviště záchranné sluţby. Vypracuje písemnou zprávu o záchranné akci a předá ji (elektronicky a následně v listinné podobě) řediteli ZZS kraje Vysočina, p.o.15

5.11 Chronologie zásahu při hromadném neštěstí 20.3.2008 Dne 20.3.2008 se v regionu Vysočiny stala hromadná havárie vozidel na dálnici D1. Byla to dosud největší havárie na pozemních komunikacích ČR. V několika hromadných haváriích bouralo 231 vozidel, ve vzniklých kolonách, z nichţ nejdelší dosahovala přes 30 km délky, zůstalo uvězněno přes 20 tisíc lidí. Provoz na dálnici D1 byl částečně obnoven po 11 hodinách. Krátce před 10 hod. se přehnala přes část území Vysočiny prudká sněhová přeháňka a v krátké chvíli se úsek D1 mezi 90. km a 134. km pokryl několikacentimetrovou sněhovou vrstvou. Zároveň se také prudce sníţila viditelnost. Na tyto nečekané podmínky nestačila většina řidičů zareagovat, neboť několik minut před tím projíţděli úseky, kde svítilo slunce a byla suchá vozovka. Dle sdělení ŘSD v daném úseku 65 % kamionů překročilo povolenou rychlost. To platilo i o řidičích osobních vozidel, kteří zavčas nezareagovali na nově vzniklou

15

ZZS kraje Vysočina, p.o. Traumatologický plán. 46

situaci, a drtivá většina jich nepřizpůsobila rychlost vozidla stavu a povaze vozovky a svým schopnostem.16 Zde je popis sledu událostí: 10:00 hod. – řidič kamionu hlásí na linku 155, ţe na 100 km D1 narazil do osobního vozu před ním a řidiči zřejmě způsobil těţká poranění (místo je vzdáleno od Jihlavy 20 km, od výjezdového stanoviště RLP Humpolec asi 12 km) 10:01 hod. – operátorka ZOS přebírá výzvu ze 112 o nehodě několika kamionů na 100.km D1 10:02 hod. – řidič volá na 155, ţe projel, ale za ním vznikla havárie několika vozidel 10:05 hod. – hlášena sráţka kamionu a autobusu na 100. km D1, jedno těţké zranění od 10:06 hlášeny další sráţky vozidel na 128. a 134. km D1 Stávající situace: -

obě posádky RLP Jihlava jsou na výjezdech

-

posádka RLP Humpolec je u jiné dopravní nehody s těţkým zraněním

-

posádka LZS nemůţe zasáhnout – neletovo (špatná viditelnost)

-

posádka RLP Velké Meziříčí převáţí pacienta do Jihlavské nemocnice

-

toto všechno jsou posádky, které by k zásahu byly prioritně vyslány

Postup ZOS: 10:01 hod. - vysílá RLP Pelhřimov na 100. km D1 (cca 35 km) 10:02 hod. - kontaktuje LZS Praha a LZS Brno (ta nemůţe letět kvůli špatným podmínkám) 10:15 hod. - RLP Jihlava je po předání pacienta vyslána na 128. km D1 10:17 hod. - vyslána RLP Havlíčkův Brod na 100. km D1 (cca 30 km) 10:21 hod. - vyslána RLP Třebíč na 128. km D1 (cca 35 km) 11:06 hod. - RLP Humpolec je po předání pacienta a je vyslána na D1 10:31 hod. - první lékař na místě (RLP Pelhřimov) hlásí 2 těţká a 9 lehkých zranění a vyhlašuje hromadné neštěstí, dochází k aktivaci traumatologického plánu 10:33 hod. - RLP Jihlava na místě (primář stanoviště Jihlava), hlásí se veliteli zásahu HZS a přebírá velení zdravotnické části akce (dle pokynů traumatologického plánu) 10:35 hod. - odeslána hromadná SMS zaměstnancům výjezdového stanoviště Jihlava a krizovému štábu ZZS KV 10:37 hod. - informovány nemocnice v Jihlavě a Brně o vyhlášení hromadného neštěstí a moţném přísunu většího mnoţství pacientů 11:12 hod. - kontaktování DZS Humpolec a ČČK Jihlava - přistaveno 5 sanit DRNR před ZZS KV, příchozí záchranáři si berou náhradní batohy se zdravotnickým 16

Dostupné z URL: 47

vybavením a odjíţdějí na místo zásahu 11:10 hod. – odlétá LZS Praha s pacientem s kraniotrauma do Brna Bohunic na UP 11:23 hod. – odjíţdí RLP Velké Meziříčí, 1 pacient rozdrcená paţe + hemoragický šok na ARO Jihlava, zároveň odváţí ještě 3 lehce zraněné 11:30 hod. – odjíţdí RLP Třebíč s pacientem s polytrauma do Brna Bohunic na UP 12:01 hod. – odjíţdí RLP Pelhřimov s pacientem s frakturou humeru + tibiae, + 3 pacienti lehce zranění 12:08 hod. – odjíţdí RLP1 Jihlava s pacientem s kontuzí plic na chir. JIP nemocnice Jihlava 12:16 hod. – odjíţdí RLP2 Jihlava s pacientem s frakturou ţeber, kontuzí plic a frakturou tibiae na ARO Jihlava Průběţně odjíţdějí sanitky DRNR s lehce zraněnými do nemocnic v Jihlavě a Havlíčkově Brodě. 12:37 hod. – vedoucí zdravotnického zásahu vyhlašuje hromadné neštěstí za ukončené Celkem: odvezeno 30 zraněných, z toho 6 těţce (z celkového počtu zraněných bylo10 cizinců: 5 Slováků, 1 Brit, 1 Němec, 3 Portugalci). Na zvládnutí zdravotnické části akce se podílelo celkem 39 záchranářů (z toho 9 lékařů). Klady: -

vysoká profesionalita a předvídavost operátorek ZZS, především na začátku akce

-

vysoké nasazení všech zúčastněných zdravotníků

-

efektivní koordinace činnosti mezi velitelem zásahu, ZOS a posádkami

-

kvalitní spolupráce s HZS v rámci IZS

-

dostatečné vybavení našich sanitních vozidel

-

kvalitní spolupráce s 5 sanitami DZS Humpolec a ČČK Jihlava

-

pracovníci ZZS, kteří měli volno, se dostavili v krátkém čase v dostatečném počtu

Problémy: -

selhávalo spojení mezi posádkami, ZOS a velitelem akce (vozidla daleko, v té době ještě

absence ručních vysílaček MATRA, které byly pořízeny aţ na

základě této zkušenosti) -

obtíţné stanovení příjezdových a odsunových tras

-

problematická spolupráce s Policií ČR na zajištění bezpečnosti posádek (omezení provozu apod.) 48

-

komplikovaný přístup k pacientům (daleko od vozidel ZZS, přelézání přes vraky vozidel, nemoţnost se dostat k některým pacientům uvězněným v autech mezi ostatními vraky vozidel, velké mnoţství ostrých plechů, rozbitého skla, ropných látek apod.)

Viz příloha č. 5, 6, 7, 8.

5.12 Současné největší problémy ZZS KV Největším problémem ZZS KV, jako zřejmě kaţdé záchranky v ČR je nedostatek financí. Pokud má ZZS KV nejen udrţet nastavený kredit a úroveň poskytované péče, ale tuto kvalitu neustále zlepšovat, přináší to s sebou stále se zvyšující finanční náklady. Hlavní náplní ZZS KV je poskytovat přednemocniční neodkladnou péči pro cca 515 tisíc obyvatel kraje Vysočina. Vyhláška č. 434/1992 Sb. o zdravotnické záchranné sluţbě udává v § 3 odst. 2: „Síť územních středisek a zařízení musí být organizována tak, aby byla zabezpečena dostupnost přednemocniční neodkladné péče a její poskytnutí do 15 minut od přijetí tísňové výzvy s výjimkou případů hodných zvláštního zřetele.“17 Jiţ v roce 2007 byla dle poţadavku zřizovatele zpracována analýza dostupných dat a statistických informací, která měla zmapovat počet obyvatel, u kterých není garantována dojezdnost pozemní posádkou ZZS KV do 15 minut od přijetí výzvy. Touto analýzou se zjistilo, ţe na primární zásah není v poţadovaném časovém limitu 15 minut dojezdných 16,43 % území kraje Vysočina, coţ představuje 70534 obyvatel, tj. 13,72 % celkového počtu. Zároveň se to také týká 88 obcí kraje Vysočina. Na základě této zpracované analýzy vyplynul také návrh na zřízení nových výjezdových stanovišť, tak, aby bylo garantováno kaţdému občanovi kraje Vysočina, ţe mu bude PNP poskytnuta do stanoveného časového limitu, přičemţ se počítalo, ţe ve většině případů dojde ke zřízení výjezdového stanoviště s dvoučlennou posádkou RZP. Analýza však také předpokládala plné profinancování nákladů spojených s rozšířením PNP prostřednictvím krajského rozpočtu, přesněji zvýšením provozní dotace. Dále se počítalo také s tím, ţe ke stávajícímu počtu posádek RLP přibudou některé nové posádky s lékařem tím,ţe některé z nových či stávajících posádek RZP se v případě zájmu lékařů o práci ve výjezdových posádkách přemění na RLP nebo RV. V roce 2008 se v návaznosti na předkládaný návrh zákona o zdravotnických záchranných sluţbách prováděl na Ministerstvu zdravotnictví výpočet, ze kterého vyplynula potřeba zřídit v kraji Vysočina minimálně 10 nových výjezdových stanovišť. Z výpočtu také přímo 17

Vyhl.434/1992 Sb. 49

vyplynula menší města, ve kterých by měla nová stanoviště vzniknout. V návaznosti na parametry výpočtu dané ministerstvem byl odborem informatiky krajského úřadu kraje Vysočina vytvořen matematický model, ze kterého za podmínek daných zákonem vyplynulo, ţe aby bylo dosaţeno parametrů dojezdností, musí být v kraji Vysočina vybudováno nikoli 10, ale 12 nových výjezdových stanovišť. Konkrétní umístění těchto stanovišť pak bylo prodiskutováno a odsouhlaseno napříč politickým spektrem. Z této diskuse pak vyplynul konečný seznam míst a došlo k rozdělení do 4 etap výstavby (vţdy po 3 stanovištích) podle priorit časové dostupnosti. V této době se také počítalo se zapojením státního rozpočtu na profinancování staveb, které mělo být v průměru 5 mil. Kč na jedno stanoviště. Po nepřijetí zákona o ZZS byly zřizovatelem odsouhlaseny pouze první dvě etapy výstavby, přičemţ celé financování mělo probíhat z rozpočtu kraje. Vybavení budov nábytkem, výpočetní a telekomunikační technikou činí pro jedno výjezdové stanoviště přibliţně 300 tis. Kč. Kromě budov je nutné kaţdé nově vzniklé výjezdové stanoviště vybavit sanitním vozidlem (investiční náklady na jedno vozidlo jsou cca 2 mil. Kč), zdravotnickými přístroji (investiční náklady na 1 defibrilátor, 1 dýchací transportní ventilátor a 1 toughbook s navigací a zdravotnickým SW činí cca 900 tis. Kč), dále neinvestiční náklady na vybavení sanitního vozidla (například vakuové matrace, transportní sedačka či schodolez, zdravotnické pomůcky a přístroje s pořizovací cenou do 40 tis. Kč, komunikační technologie, materiální vybavení apod. činí pro jedno vozidlo přibliţně 600 tis. Kč). Celkové prvotní investiční a neinvestiční náklady na jedno nové sanitní vozidlo včetně vybavení tak, jak stanoví vyhláška o technickém a věcném vybavení, dosahuje tedy v současné cenové hladině cca 3,5 mil. Kč. Nákup ochranných osobních pomůcek pro 10 záchranářů, kteří budou tvořit posádku RZP v nepřetrţitém provozu na jednom stanovišti, činí přibliţně 150 tis. Kč. Osobní náklady celkem (mzda bez přesčasových hodin a bez povinných odvodů) na pokrytí 1 pracovního místa v nepřetrţitém provozu, tj. 5 úvazků / rok: Lékaři = 4,5 mil. Kč Záchranáři = 2,2 mil. Kč Řidiči = 2 mil. Kč Posádka RLP ve sloţení: lékař + záchranář + řidič = 8 mil. Kč, osobní náklady celkem: 10,8 mil. Kč Posádka RZP ve sloţení: záchranář + řidič = 4,2 mil. Kč osobní náklady celkem: 6,1 mil. Kč Posádka RV ve sloţení: lékař + řidič = 6,5 mil. Kč 50

osobní náklady celkem: 7,7 mil. Kč. V roce 2010 byla otevřena 3 nová výjezdová stanoviště ZZS KV (15. května ve Velké Bíteši, 1. června v Přibyslavi a 1. července v Jemnici). Na všech těchto stanovištích jsou dvoučlenné posádky RZP. Rozpočet ZZS KV pro rok 2010 byl sestaven jako vyrovnaný. Nezahrnoval však náklady na provoz 3 nových výjezdových stanovišť, vyjma prvotních nákladů na vybavení stanovišť nábytkem a personálu ochrannými pomůckami. Tyto náklady byly profinancovány zvýšenou provozní dotací v částce 1,45 mil. Kč. Náklady na provoz nových výjezdových stanovišť od jejich otevření do konce roku činí celkem zhruba 9,15 mil. Kč. Touto částkou vzniká nepokrytý schodek rozpočtu a ZZS KV musela přistoupit k vypracování návrhů úsporných opatření, k jejichţ realizaci však bude zapotřebí schválení zřizovatelem.

5.13 Návrh na úsporná opatření Předkládaný návrh na úsporná opatření si vyţádá částečnou změnu stávající koncepce. Současná koncepce počítá s vybavením stanovišť vţdy dvěma sanitními vozidly - jedno tzv. „ostré“ a další tzv. „záloţní“. Toto záloţní vozidlo je shodně vybaveno jako vozidlo ostré (zdravotnickými přístroji a materiálem). Je pouţíváno v případě, kdy při střídání směn je „stará“ posádka ještě na výjezdu a „nová“ posádka by dostala od ZOS další výjezd. Dále slouţí záloţní vozidlo k zajištění akceschopnosti posádky při poruše nebo havárii ostrého vozidla a k zajištění sekundárních transportů. Touto dosavadní koncepcí je zajištěna maximální operativnost výjezdových posádek. V rámci úsporných opatření je navrhována změna strategie záloţních vozidel. Ty budou pouze na stanovištích, kde je větší frekvence výjezdů a poţadavků na sekundární transporty. Nová výjezdová stanoviště budou vybavena pouze jedním sanitním vozidlem. Vzájemná zastupitelnost v případě potřeby bude zajištěna stávajícími posádkami. Tímto budou uspořeny investiční prostředky ve výši 2,9 mil. Kč na kaţdém stanovišti, které bude mít pouze ostré vozidlo. V nákladové poloţce dojde k úspoře za odpisy ve výši cca 440 tis. Kč. K úspoře dojde také v nákladech neinvestičního charakteru, které činí v plně vybaveném vozidle cca 600 tis. Kč. Celková výše se bude odvíjet od počtu stanovišť bez záloţního vozidla. U vozidel se také průběţně realizuje úspora pohonných hmot, a to tím, ţe jsou nakupována vozidla s výrazně niţší spotřebou pohonných hmot (v průměru o 3 litry / 100 km méně). Zatímco vozidla Volkswagen Transporter VW T5, kterými je vozový park od roku ZZS KV doplňován a obměňován mají spotřebu 13 litrů / 100 km, původní vozy Mercedes Benz, které jiţ

51

dosluhují, a kterých má vozový park ZZS KV ještě 6, mají spotřebu 16 aţ 17 litrů / 100 km. To představuje při ujetí 30 tisíc kilometrů ročně v průměru na jedno vozidlo a při dnešní ceně pohonných hmot rozdíl a zároveň úsporu cca 30 tis. Kč u jednoho vozidla za rok. Byla provedena revize vybavení sanitních vozidel. Porovnáním poţadavků daných vyhláškou se skutečným současným vybavením bylo zjištěno, ţe vybavení plně koresponduje s poţadavky vyhlášky a také respektuje dosavadní potřeby na zajištění PNP. I nadále bude pečlivě sledována spotřeba materiálu a tím nákladů na výjezd. V této oblasti však nelze předpokládat významné sníţení nákladů. ZZS KV má ve městech kraje pronajaty celkem 4 městské byty, které měly slouţit jako jedna z motivačních sloţek pro stabilizaci lékařského personálu. Zrušením nájemních smluv bude ušetřeno cca 150 tis. Kč. Významného sníţení nákladů na provoz ZZS KV by mohlo být dosaţeno za předpokladu zredukování posádek RLP (s lékařem) na posádky RZP. To by znamenalo úsporu ve výši cca 4,5 mil. Kč (osobní náklady na 5 úvazků lékařů, coţ je třeba na zajištění 24 hodinového provozu) za kaţdou posádku, u níţ by došlo ke změně z posádky RLP na RZP. Lékařské směny jsou zajišťovány jednak kmenovými lékaři, ale i lékaři, kteří mají uzavřenou dohodu o pracovní činnosti. Výše uvedená redukce by se týkala pouze lékařů pracujících na dohodu o pracovní činnosti. Lékařů, kteří mají uzavřenou pracovní smlouvu, by se omezení počtu posádek RLP nedotklo. Současná koncepce ZZS KV vychází z 11 RLP a 2 RV posádek, které jsou v případě potřeby v dané oblasti schopné dojet za posádkou RZP, která si vyţaduje přítomnost lékaře na místě. S narůstajícím počtem výjezdových stanovišť, jak bylo uvedeno výše, nedojde k nárůstu počtu výjezdů, ale naopak se průměrný počet výjezdů na jednu posádku sníţí. Vysokou odbornost posádek lze však zachovat pouze za předpokladu dostatečného počtu výjezdů ve směně. Pro zachování dostatečné erudice záchranářů je nastaven model rotace personálu mezi posádkami RLP a RZP. Jednotlivé oblastní primariáty mají nastaven vzdělávací plán zaměstnanců (semináře, školící aktivity, rotace zaměstnanců) tak, aby byla nejen zachována, ale i zvyšována odbornost NLZP. Při zvyšujícím se počtu posádek RZP a předpokládaným sniţováním posádek RLP však dojde k omezení rotace NLZP a udrţování erudice záchranářů bude ve většině případů v teoretické rovině. Návrh na redukci posádek RLP vychází tedy především ze snahy uspořit finanční prostředky na provoz ZZS KV. Analýzou moţné dojezdnosti navýšeného počtu posádek RZP zredukovaným počtem posádek RLP, zohledněním jejich potřebnosti a vyuţitelnosti (v průměru je zapotřebí posádky 52

RLP jen asi u 10 aţ 15 % z celkového počtu výjezdů) a dodrţením skutečnosti, ţe u tří posádek, nacházejících se v bezprostřední blízkosti dálnice D1, bude typ posádek RLP zachován, bylo zjištěno, ţe ze stávajících 11 posádek RLP by u 3 posádek mohlo dojít k přeměně na posádky RZP. Tímto opatřením by nebyla ohroţena kvalita PNP péče v kraji Vysočina a došlo by k úspoře osobních nákladů téměř 14 mil. Kč za rok. Veškerá tato úsporná opatření je moţné realizovat pouze částečnou změnou stávající koncepce ZZS KV. Především je nutné stanovit, na jaký maximální počet posádek RZP připadne jedna posádka RV. Dále v jaké lokalitě bude RV umístěno a připravit na tyto změny vnitřní prostory vytipovaných budov. V současné době nelze tato opatření ve všech případech bez dispozičních změn zrealizovat. Trvalým a systematickým vedením středním managementem k úsporným krokům jsou u všech pracovníků ZZS KV vytvářeny návyky, které vedou k úsporám jak materiálu, tak i spotřebované energie. Ţádnými úspornými opatřeními však nesmí být v ţádném případě ohroţeno zdraví nebo ţivoty pacientů, vyţadujících přednemocniční péči, kterou jim ZZS KV poskytuje.

53

Závěr Z bakalářské práce je zřejmé, ţe problémy s kterými se jednotlivé záchranné sluţby potýkají, jsou v celé České republice víceméně stejné. Je to především nedostatek financí nejen na udrţování současného standardu, ale i na další rozvoj, dále je to nedostatek lékařů na zabezpečení provozů v reţimu RLP a v neposlední řadě nedostatečná síť stanovišť záchranné sluţby. Změnu tohoto stavu by mělo přinést schválení dlouho připravovaného a navrhovaného zákona o zdravotnické záchranné sluţbě, předkládaného Ministerstvem zdravotnictví ČR. V tomto zákoně je mimo jiné stanovena dojezdová doba k pacientům, která je určena pro konkrétní oblasti od 10 do 20 minut. Časové rozpětí dojezdu záchranky je závislé především na demografických, topografických a rizikových faktorech dané oblasti, s výjimkou případů nenadálých nepříznivých povětrnostních nebo dopravních podmínek. Navíc by posádky měly povinnost vyjet nejpozději do dvou minut po převzetí výzvy k výjezdu (dnes jsou to tři minuty, ale nutno říci, ţe je tento limit v převáţné většině případů dosaţen s velkou časovou rezervou). S dodrţením časového limitu dojezdu na místo zásahu by souviselo i nutné zahuštění sítě výjezdových stanovišť a tím i uvolnění financí pro tyto účely. Zákon řeší i rozšíření působnosti záchranné sluţby do sousedních krajů. Na místo zásahu by vyjela vţdy nejbliţší posádka záchranné sluţby, i kdyby se nacházela v sousedním kraji. Tímto by se zlepšila i kooperace mezi jednotlivými středisky záchranné sluţby, coţ by bylo vyuţito především při kalamitě nebo rozsáhlé dopravní nehodě na hranicích krajů. Jednotliví poskytovatelé zdravotnické záchranné sluţby by si museli za tímto účelem uzavřít smlouvu o vzájemné spolupráci a dohodnout refundaci těchto výjezdů. Navrhovaný zákon mění také způsob financování zdravotnické záchranné sluţby, a to tak, ţe by výdaje spojené s provozem byly hrazeny z více zdrojů, nejen z rozpočtu zřizovatele, jak je tomu dosud. Významnou změnou by byla změna financování operačních středisek, a to jak jejich technického vybavení, tak i mzdových prostředků pro zaměstnance. Doposud jsou operační střediska hrazena z rozpočtu záchranných sluţeb, dle navrhovaného zákona by však začaly být hrazeny ze státního rozpočtu. Výši úhrady stanoví vláda nařízením v závislosti na počtu operátorů zdravotnického operačního střediska, přičemţ na kaţdých započatých 150 tis. osob s trvalým nebo hlášeným pobytem na území příslušného kraje by se hradily náklady na 5 operátorů. Změny, které by v záchranných sluţbách nastaly, pokud dojde ke schválení navrhovaného zákona, by zcela jistě přispěly k vyřešení jak finančních, tak i personálních problémů. V první

54

řadě by ale přispěly k zabezpečení všech lidí, k jejich větší jistotě, ţe pokud si pro sebe nebo pro svoje blízké zavolají pomoc v podobě zdravotnické záchranné sluţby, přijede včas a bude jim nadějí a zárukou, ţe se společně postaví proti nepřízni osudu a úspěšně zvládnou jejich nepříznivý zdravotní stav. „… příteli chvátej SOS ať jsem i zítra čím jsem dnes zbav mě tísně mé, rány mé co nejdřív příteli chvátej, píšu vzkaz dej mi co ztrácím, dej mi čas vrať mi víru mou, lásku mou a té nejvíc z vlastního spánku můžeš krást jen času svého dej mi část společně můžem tentokrát neprohrát …“ Zdeněk Borovec

55

Literatura a zdroje 1. BYDŢOVSKÝ, J. Akutní stavy v kontextu. 1. vyd. Praha : TRITON, 2008. 450 s. ISBN 978-80-7254-815-6 2. ERTLOVÁ, F.; MUCHA, J. a kol. Přednemocniční neodkladná péče. 2. vyd. Brno : Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů v Brně, 2003. 368 s. ISBN 80-7013-379-1 3. HOLČÍK, J.; KAŇOVÁ, P.; PRUDIL, L. Systém péče o zdraví a zdravotnictví : východiska, základní pojmy a perspektivy. 1. vyd. Brno : Národní centrumošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů v Brně, 2005. 186 s. ISBN 80-7013-417-8 4. JAKUBKA, J.; HLOUŠKOVÁ, P.; HOFMANNOVÁ, E; a kol. Zákoník práce : prováděcí nařízení vlády a další související předpisy s komentářem. 1. vyd. Olomouc : ANAG, 2007. 1023 s. ISBN 978-80-7263-370-8 5. PEŠEK, J. Tvorba systému jakosti ve zdravotnictví a lékárenství s využitím norem ISO. 1. vyd. Praha : Grada, 2003. ISBN 80-247-0551-6 6. POKORNÝ, J. a kol. Urgentní medicína. 1. vyd. Praha : Galén, 2004. 547 s. ISBN 80- 7262-259-5 7. REKTOŘÍK, J. a kol. Organizace neziskového sektoru : Základy ekonomiky, teorie a Řízení. 2 vyd. Praha : EKOPRESS, 2007. ISBN 978-80-86929-25-5 8. SOUČEK, Z.; BURIAN, J. Strategické řízení zdravotnických zařízení. 1. vyd. B.m. Professional Publishing, 2006. ISBN 80-86946-18-5 9. ŠKRLA, P.; ŠKRLOVÁ, M. Kreativní a ošetřovatelský management. 1. vyd. Praha : Advent-Orion s.r.o., 2003. 477 s., ISBN 80-7172-841-1. 10. Alfa Helicopter. Technika [online]. [cit. 2011-03-05]. Dostupný z WWW: < http://www.alfahelicopter.cz/stranka/cz/4/technika/>. 11. Asociace zdravotnických záchranných sluţeb ČR. Dokumenty : Návrh zákona o ZZS. [online]. [cit. 2011-03-22]. Dostupný z WWW: 12. Čech, B. Vrtulníky v Česku. Provoz u záchranky. [online]. [cit. 2011-01-20]. Dostupný z WWW: 13. Hasičský záchranný sbor ČR. Integrovaný záchranný systém. [online]. [cit. 2011-01-24]. Dostupný z WWW:

56

14. Hasičský záchranný sbor ČR. Integrovaný operační program IOP. [online]. [cit. 2011-02-18]. Dostupný z WWW: < http://www.hzscr.cz/clanek/jednotna-uroven-informacnich-systemu> 15. Zdravotnická záchranná sluţba hlavního města Prahy. Historie záchranné služby v Praze. [online]. [cit. 2011-01-04]. Dostupné z WWW: < http://www.zzshmp.cz/zdravotnicka-zachranna-sluzba/historie/> 16. Zdravotnická záchranná sluţba kraje Vysočina, p.o. Integrovaný systém řízení. [online]. [cit. 2011-03-27]. Dostupný z WWW: 17. Zdravotnická záchranná sluţba kraje Vysočina, p.o. Intranet : Řízení. Dostupný z WWW: 18. ČSN EN ISO 9001:2008 Systémy managementu kvality – Poţadavky 19. ČSN EN 1789 Zdravotnické dopravní prostředky a jejich vybavení – Silniční ambulance 20. ČSN EN 13718 Zdravotnické dopravní prostředky a jejich vybavení – Letecké ambulance 21. Vyhláška č.49/1993 Sb. O technických a věcných poţadavcích na vybavení zdravotnických zařízení ve znění vyhlášky č. 51/1995 Sb., č. 221/2010 Sb. 22. Vyhláška č. 434/1992 Sb. Vyhláška o zdravotnické záchranné sluţbě 23. Vyhláška č. 401/2006 Sb. O činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků 24. Vyhláška č. 4/2010 Sb. O kreditním systému 25. Zákon č. 239/2000 Sb. Zákon o Integrovaném záchranném systému 26. Zákon č. 96/2004 Sb. Zákon o nelékařských zdravotnických povoláních

57

Seznam použitých zkratek ARO

anesteziologicko-resuscitační oddělení

ČČK

Český červený kříţ

DRNR

doprava raněných, nemocných a rodiček

DZS

dopravní zdravotnická sluţba

D1

dálnice Praha – Brno

HZS

hasičský záchranný sbor

IS

informační systém

ISO

International organization for standardization

IZS

integrovaný záchranný systém

JIP

jednotka intenzivní péče

LSPP

lékařská sluţba první pomoci

LZS

letecká záchranná sluţba

NLZP

nelékařský zdravotnický pracovník

OSZS

okresní středisko záchranné sluţby

OÚNZ

okresní ústav národního zdraví

PNP

přednemocniční neodkladná péče

RLP

rychlá lékařská pomoc

RV

rendez-vous

RZP

rychlá zdravotnická pomoc

SMS

short message service

SZP

střední zdravotnický pracovník

TANR

telefonicky asistovaná první pomoc

ZZS

zdravotnická záchranná sluţba

ZZS KV

Zdravotnická záchranná sluţba kraje Vysočina, p.o.

58

Přílohy Příloha č. 1 Organizační struktura ZZS kraje Vysočina, p.o. Ředitel Náměstek LPP

Hlavní sestra

Ek.-tech. náměstek

Právník, personalista

Vedoucí útvaru KP

Sekretariát

Primáři OS

Vrchní sestry OS

Vedoucí lékaři výjezd. stan.

Vedoucí záchranáři výj. s.

Lékaři

Záchranáři

Řidiči

Vrchní sestra ZOS Zdravotnická pracoviště

Operátoři ZOS

Vrchní sestra ZOS je podřízena po odborné a metodické stránce náměstkovi LPP. Vrchní sestry oblastí jsou po stránce odborné a metodické podřízeny primáři. Všechny vrchní sestry jsou po stránce organizační, metodické, správní a personální hlavní sestře.

Ekonomické oddělení Vedoucí ekon. oddělení

Personální oddělení

Vedoucí IT

Finanční účtárna, evidence majetku

Útvar KP

Představitel vedení pro kvalitu

Technici IT Sklad a zásobování Mzdová účtárna

Manažer kvality Vedoucí správy budov

Interní auditoři

Účtování zdr. péče

Vedoucí dopravy Autodílna

Provozáři Údržba Technické oddělení

Provozáři jsou ve věcech správy budov podřízeni vedoucímu správy budov, ve věcech dopravy vedoucímu dopravy.

(zdroj: Výroční zpráva ZZS kraje Vysočina, p.o. 2010)

Příloha č. 2 Sanitní vozidlo Volkswagen Transporter 4 motion

(zdroj: autor)

59

Příloha č. 3 Sanitní vozidla Volkswagen Transporter 4 motion

(zdroj: autor)

Příloha č. 4 Vrtulník LZS Bell 427

(zdroj : LIZANO, F. Alfa Helicopter)

60

Příloha č. 5 Hromadná nehoda na D 1 z 20.3. 2008

(zdroj: Prezentace ZZS KV. Hromadne neštěsti D 1)

Příloha č. 6 Hromadná nehoda na D 1 z 20.3. 2008

(zdroj: Prezentace ZZS KV. Hromadne neštěsti D 1)

61

Příloha č. 7 Hromadná nehoda na D 1 z 20.3. 2008

(zdroj: Prezentace ZZS KV. Hromadné neštěstí D 1)

Příloha č. 8 Hromadná nehoda na D 1 z 20.3. 2008

(zdroj: Prezentace ZZS KV. Hromadné neštěstí D 1)

62