NÁVOD
KPOUŽI TÍ
1. očkování D, H, P, Pi, L, (T, B) 2. očkování za 1 měsíc D, H, P, Pi, L, R, (T)
ZDRAVÍ
Nežádoucí reakce na vakcinaci Nejčastější nežádoucí reakcí je mírné zduření v místě vpichu. Jedná se o tvrdší bouličku, která se pohybuje s kůží. Časem se pomalu vstřebá, v některých případech může drobné zduření přetrvávat. Jedná se pouze o kosmetickou vadu.
Očkování Jedna z prvních povinností, které člověka po odběru štěněte čekají, je očkování. Obecné vakcinační schéma pro štěně: 1. očkování ve věku 6 týdnů ještě u chovatele 2. očkování ve věku 8 týdnů D, P, (C) 3. očkování ve věku 12 týdnů D, H, P, Pi, L, (T, B) – možno doplnit o vzteklinu (R), která musí být naočkovaná do 6 měsíců věku
Alergická reakce na vakcinaci. Nejčastěji vyvolává tuto reakci ředidlo ve vakcíně nebo vakcína proti leptospiróze. Objevuje se asi půl hodiny až hodinu po očkování a projevuje se otokem hlavy a krku. Při výrazném otoku krku může dojít k zadušení, a proto je nutné ihned navštívit veterináře.
Obecné vakcinační schéma pro dospělého psa (jednou za rok virové onemocnění a vzteklina jednou za 1 až 3 roky podle typu vakcíny):
Anafylaktická reakce je nejzávažnějším druhem reakce na očkování, ale vyskytuje
1
se velice zřídka. Objevuje se do 15 minut po očkování, takže pokud se jí u svého psa obáváte, můžete těchto 15 minut počkat u nás v čekárně a až pak jít v klidu domů. Při této reakci se u psa objevují nervové příznaky a upadá do bezvědomí. Nutná je okamžitá odborná pomoc.
Tipy na prověřené přípravky
Odčervení
Střevní parazité často způsobují zažívací obtíže, jejichž léčba může být nákladná.
V případě štěňat může parazitární infekce vézt k chřadnutí až úhynu.
Řada střevních parazitů psů může způsobit zdravotní obtíže u člověka. Ohroženou skupinou jsou zvláště děti a senioři.
Jak často odčervovat
Štěňata 2., 4., 6., 8. týden po narození. Poté v 6 měsících. Dále je lepší preventivní nahradit vyšetřením trusu.
odčervení
Psí lékárnička Psí lékárnička by neměla doma chybět žádnému majiteli psa. Co by měla obsahovat?
Pomůcky
ideálně pás na tlamu nebo i látkový košík nůžky na drápy nůžky klasické s kulatou špičkou
kompresní obinadlo na ránu obvaz fixační obvaz špulka s náplastí dezinfekční tampony injekční stříkačka na jedno použití pinzeta pár latexových rukavic kleštičky na klíšťata
2
Betadine – tekutý i v masti peroxid vodíku, dobrý je ve spreji i klasický hypermangan (manganistan draselný, desinfekce) Smecta – na průjem (na zácpu je dobrý lososový olej) rehydratační roztok – koupíte v lékárně nebo u veterináře energetická pasta nebo čistý hroznový cukr přípravek na čištění uší, kapky na vyplachování očí lék proti alergii – lidský
Pes je pes, a proto je nutno s ním jednat jeho jazykem, lépe řečeno používat takový styl výchovy a přístupu ke štěněti, který má šanci pochopit.
VÝCHOVA A SOCIALIZACE
Pozor na neadekvátní typy potrestání, od plesknutí novinami, až po tvrdé fyzické tresty. Obojí vede k poruchám chování psa, nebo k projevům dominance vůči pánovi.
Nejdůležitější věc po odběru od chovatele je řádná socializace. Štěně jde do nového domova v tzv. socializační fázi vývoje. Socializační fáze je po fázi vtiskávání nejdůležitějším obdobím v životě psa a má obrovský vliv na povahu štěněte. V této době se vytvářejí složité společenské vztahy mezi psy i vztahy mezi člověkem a psem.
Jedna z nejdůležitějších věcí hned po socializaci je naučit psa, aby si od vás nechal všechno líbit. V dospělosti se vám to u veterináře opravdu vyplatí. Pozor na řešení agrese ze strany psa vaší agresí, to nikam nevede. Vše učte v klidu a pohodě. Pokud cítíte, že ztrácíte nervy, radši toho nechte.
Štěně je předáváno novému majiteli, který by měl svým individuálním působením na práci chovatele plynule navázat. Právě v tomto období štěňata ochotně přijímají člověka jako partnera při hře a uznávají jeho nadřazenost. Jsou velmi přístupná informacím a podnětům a rychle se učí, jak mají na různé věci reagovat. Na věci, se kterými štěně nepřijde do styku během socializační fáze, bude později reagovat s nedůvěrou. Z tohoto důvodu byste měli zajistit štěněti dostatek kontaktu s cizími lidmi, jak dospělými, tak dětmi, se psy různého stáří, plemene i velikosti, štěně by se mělo naučit pohybovat v různém prostředí a poznávat vše ze svého okolí. Budoucí problémové chování má velmi často původ v nesprávném zacházení se štěnětem právě v této době. Pokud věnujete štěňátku náležitou pozornost, můžete očekávat následné harmonické soužití.
Jak tedy na to? Nejlépe je začít už od štěněte. Nejdůležitější je vštípit si hlavní zásadu, která zní: „Co nechceme, aby pes dělal v dospělosti, to mu nelze dovolit ani jako štěněti.“ Pokud si totiž pes na něco zvykne, velmi těžce odvyká. Záleží na každém majiteli, jaké mantinely pro chování svého psa zvolí. Pozor jen, aby nehraničily s týráním zvířete. Při výchově a výcviku se snažte v prvé řadě o pozitivní stimulaci. To znamená, že pes se rychleji, lépe a raději učí vše, pokud je chválen a odměňován. Snažte se vycházet z filozofie „škola hrou“. Dále je třeba si uvědomit, že pes se dokáže soustředit jen pár minut, proto vždy výcvik po pár minutách přerušte, nechte psa odpočinout, hrajte si s ním a poté se k výcviku opět vraťte
Výchova vašeho psa začíná momentem jeho převzetí od chovatele. Nyní je již jen a jen na vás, jakého psa si vychováte. Musíte si však uvědomit jednu zásadní věc:
Základním předpokladem toho, aby Vás pes poslouchal je, aby poznal své postavení
3
zmaten, aby je dodržoval. Na tomto místě je třeba podotknout, že právě zde – u nedůslednosti – mnohdy začínají u mladého jedince v důsledku jeho zmatení vystupovat na povrch sklony k agresivnímu nebo strachovému chování. To znamená, že jedinec vystavený nevyzpytatelnému chování majitele se začne tímto způsobem bránit – agresí nebo strachem. Bohužel, v očích lidí je to pak vždy pes, který je ten špatný. k těmto obranným projevům může patřit i nadměrná submisivita, případně takový jedinec může i sám sebe vyčlenit ze smečky.
ve Vaší „smečce“. To znamená hlavně důslednou výchovu a nepolevovat ve svých nárocích. Výchova československých vlčáků se v principu nijak neliší od výchovy jiných plemen. I v současnosti je velmi rozšířený mylný názor, a to i u mnoha kynologů se zkušenostmi s jinými psími plemeny, že československý vlčák má nevychovanost prakticky vrozenou a že s ním jsou jen samé starosti. V důsledku tohoto vžitého názoru pak nedostatečnou vychovanost svých psů takto vysvětlují i někteří majitelé ČSV – nemají však pravdu, jen si takto snaží ulehčit život namísto toho, aby se zamysleli nad tím, co udělali špatně. Je jasné, že nikdo učený z nebe nespadl a chyby dělá každý.
Výchovou ovlivňujeme velmi podstatnou část chování, v podstatě píšeme na nepopsaný list papíru. Československý vlčák citlivě vnímá jakékoli sebemenší změny ve smečce a také v chování členů smečky, následně na toto chování reaguje a přizpůsobuje se. Tím jsme dostali k druhému jmenovanému faktoru ovlivňujícímu chování jedince a tím je řád. Řád je velice důležitý a to proto, že vymezuje a určuje co je ve společenství (smečce) přípustné, a co už ne. Jedinec, který je vtažen do smečky, se vždy smečce přizpůsobuje, ale zároveň také smečku mění a s ní mění i zavedený řád. To je důvod, proč mohou nastat i v dlouho bezkonfliktní smečce po zařazení nového jedince konflikty.
Československý vlčák má velmi vyvinuté sociální (řekněme smečkové) chování, můžeme připustit, že více než většina ostatních plemen, čímž se od nich liší. U ostatních plemen je tato odlišnost dána především dobou, po kterou je plemeno domestikováno, přičemž úměrně této době se u psů postupně vytratila velká část tohoto původního přirozeného chování. Projevy tohoto chování pozorujeme u ČSV celý jeho život. Ve smečce je jasně daný řád a jsou v ní důsledně dodržována nepsaná pravidla. Také proto jsou pro naše psy, chované člověkem, velmi důležité důslednost a řád. Tyto dva faktory určují rozhodující měrou chování jedince.
Stejné principy platí, když si pořídíte psa. Když si domů přivezete štěně, také musíte do určité míry změnit dosavadní systém (řád) zavedený v rodině (smečce). Na majiteli psa, kterého přivede do smečky, je vždy určení způsobu, jak tohoto jedince do smečky začlení. Někteří chovatelé tvrdí, že
Důslednost je velmi podstatná v určování pravidel, jejichž dodržování po psovi vyžadujeme. Pokud tato pravidla nedodržujeme sami, tzn., nevyžadujeme je vždy a stejně, ale podle momentální nálady, nemůžeme pak ani vyžadovat po psovi, který je takovýmto chováním
4
avšak při dodržování výše uvedeného. Mnoho majitelů psů si také plete výcvik s výchovou. Vycvičený pes ještě nemusí být nutně dobře vychovaný, což samozřejmě platí i naopak.
do tohoto procesu nijak nezasahují a pes se do smečky začlení sám, tedy že si sám najde svoje místo ve smečce. Tento přístup je špatný – může vést ke spoustě zbytečných konfliktů, dokonce může dojít i k rozdělení smečky. Hlavním důvodem těchto problémů (který je pro všechny psí členy smečky nepochopitelný) je to, že se do začlenění nově příchozího jedince do smečky nevložil její vůdce, nebo chcete-li alfa. Právě určování řádu neboli toho, co je ve společenství (smečce) zakázáno a co povoleno, je vždy na vůdci smečky – tedy na vás. S řádem smečky pak souvisí její hierarchie, kterou tak můžete částečně ovlivnit a nového, pro smečku dosud neznámého jedince, zařadit na vámi určené místo.
Československý vlčák je pes, nikoliv vlk, i když svého vlčího předka má blíže než ostatní plemena. Stejně jako jiná plemena mají své specifické vlastnosti, má je i československý vlčák. Ty ale v žádném případě nejsou důvodem, aby na ně někdo sváděl nevychovanost svého psa. Každé plemeno má to svoje, a pokud Vás okouzlil svým vzhledem nebo svými dalšími vlastnostmi právě československý vlčák a rozhodnete se prožít část svého života právě s ním, určitě na něj nikdy nezapomenete.
Důslednou výchovou je možné dosáhnout téměř čehokoliv, jen je potřeba vždy a za všech okolností dbát na důslednost a řád. Je jen na Vás, jakým způsobem se postavíte k výchově. Bití psa a jiné násilné metody jsou již dávno překonané a v důsledku neúčinné – cílem přece není psa „zlomit“, ale vychovat a přitom vybudovat opravdu pevný vztah založený na důvěře mezi psem a jeho majitelem. Lepších výsledků než násilím lze dosáhnout použitím kladných podnětů. Veškeré chování psa je odrazem jeho majitele. Dokonce i psa, který neměl lehký život, lze většinou po opravdové správně vedené výchově, potažmo převýchově, vrátit k normálnímu chování, přijatelnému pro bezproblémové soužití. Je nutné si uvědomit, že každý pes je jedinečný ve své povaze, každý je více nebo méně jiný. Proto je důležité přizpůsobit styl výchovy každému jedinci individuálně,
5
granulí). Až si mrňouska povezete domů, bude mít přibližně 5–7 kg, u této váhy nám vychází denní dávka v hodnotách 300 – 420 gramů. Do této hmotnosti budeme počítat kosti a masovou směs, mléčný příkrm budeme brát jen jako něco navíc.
KRMENÍ BARF pro štěňata V první řadě si ujasníme, co vlastně budou štěnda v rámci denní krmné dávky baštit:
Poměry v masové směsi by u štěňátka měly být asi 60 % masa a vnitřností, 30 % kostí a 10 % ovoce a zeleniny (přičemž vždy více zeleniny než ovoce a ze zeleniny nejvíc listová – saláty, zelí může být i kysané, špenát atd.).
Masová BARF směs (směs mletého masa, vnitřností, zeleniny a ovoce, plus vitamíny, lze do ní přidávat i trochu příloh, oleje, bylinek atd. Ale o tom si níž povíme víc.) Mléčný příkrm (piškotky rozmáčené v mléce, tvaroh/jogurt, med, vajíčko, lze přidat i čerstvý sýr – typu cottage, popř. nějaké ovoce – rozmačkaný banán, rozmixované jablko atd.) Masové kosti (kuřecí křídla, krky, později kostry, vepřová žebra, hovězí kosti atd.)
Z toho nám vylezou asi takováto čísla: Na 1 kilo živé váhy štěněte: 36 g masa, 18 g kostí a 6 g ovoce/zeleniny – celkem 60 g. (Přídavek ke krmení při každém kile, které váš mrňousek přibere – a na začátku přibírají velice rychle.) Váš mrňavec by měl ze začátku baštit ideálně 3–4× denně. Krmná dávka po odstavu je 6 % tělesné váhy. Tato čísla platí alespoň do věku 4 měsíců, tehdy lze snížit krmnou dávku na 5 % hmotnosti a krmit 3× denně. Další změna bude někde kolem 10. měsíce, kde už bude stačit krmení 2× denně a krmná dávka 4 % hmotnosti. Na dospělácké množství přejděte někdy mezi 12. a 15. měsícem – 3 % hmotnosti šedivce. Vše se bude odvíjet od toho, jak budou štěňátka nabírat na hmotnosti a růst. Průběžné konzultace jsou jen vítané a rádi poradíme.
Druhá důležitá věc, kterou si řekneme, je kolik: u krmení BARFem se udávají hodnoty 4–6 % tělesné hmotnosti u štěňat a 2–3 % u dospělého psa. Denní krmná dávka se samozřejmě uzpůsobuje podle momentálního stavu pejska. Tak jako je každý člověk jiný – jeden ztloustne, jen projde kolem cukrárny, druhý se může ládovat a nepřibere – tak jsou různí i psi. Zároveň musíme brát v potaz to, jak moc se pejsek hýbe, jaký je jeho zdravotní stav atd. Žádná tabulka se nedá brát doslovně a u BARFu máme obrovský prostor pro uzpůsobení dávky podle jednotlivce (ne jako u granulí, kde je jediná cesta přidat/ubrat, nebo změnit druh
Lámete si hlavu nad tím, jak pejskovi podávat krmení tolikrát denně, pokud chodíte do práce a nebudete se štěňátkem pořád? Např. první měsíc – ráno půlka masové směsi, do kotce/klece (prostě na dobu co bude sám) necháme štěndovi kosti – s nimi se trochu zabaví po dobu, co bude
7
A dostáváme se k tomu, jaké druhy masa, zeleniny a ovoce pejskům krmit:
sám, po návratu z práce mléčný příkrm a později večer druhá polovina masové směsi. Po prvním měsíci už můžeme vynechat mléčný příkrm a jen občas přidat do masa tvaroh, sýr, jogurt atd. To nám sníží počet krmení na třikrát denně (ráno maso, večer maso a přes den kosti). Ve chvíli, kdy už krmíme jen dvakrát denně, dostává pejsek přes den kosti a večer maso. Pokud by to na něj byla velká dávka najednou (nedožírá, nebo dávku zvrací kvůli přežrání), část masové směsi můžeme dávat s kostmi při odchodu.
První otázka je, zda používat maso pro lidskou spotřebu, nebo maso určené pro krmení zvířat. Krmit masem pro lidskou spotřebu určitě není problém, ale upozorňuji předem, že je to mnohem dražší a chce to mít v okolí dobře zásobeného řezníka, protože krmit štěňátku nebo psovi jen kostky hovězího na guláš, mleté vepřové a kuřecí řízky určitě není to pravé. Potřebujete i vnitřností.
Nikomu tento „režim“ nenakazujeme, je to jen návod, jak to lze řešit.
zdroj
svaloviny,
kostí
U dobrého řezníka tohle vše lze sehnat:
Ještě si řekneme něco o poměrech zelenina/ovoce v masové směsi. V dávce by z celkového množství mělo být asi 80 % zeleniny a 20 % ovoce. Zelenina pak půl napůl listová a ostatní.
8
svalovina – kuřecí, krůtí, vepřová, hovězí, telecí, jehněčí, selecí... kosti – křídla, krky, skelety, hovězí kosti, vepřová žebra…
vnitřnosti – žaludky, játra, srdce (hovězí, vepřová i kuřecí), mozeček, slezina i takové „libovky“ jako jazyky, celá prasečí hlava, morkové kosti atd. (což samozřejmě pejsek nemusí baštit, jen tím ukazuju, jaký sortiment může mít dobré řeznictví)
Jako samostatnou kategorii uvedu dvě věci:
Dalším problémem je úprava masa pro lidskou spotřebu – je s tím trochu víc práce.
Pokud máte doma malého pažravce, pak tento problém odpadá – maso dáte klidně vcelku, vedle něj kousky zeleniny a ovoce a on to zbaští. Ale pokud máte doma vybíravce, který vyžere jen co mu chutná, je opravdu lepší namletá masová směs, do které se zamíchá strouhaná popř. mixovaná zelenina.
Zelené dršťky (neprané žaludky) – které částečně můžou nahradit zeleninu v krmné dávce – sice smrdí, ale pejskům moc chutnají. Vemeno – taky nevábně vypadající věc, ale skvělá kvalitní bílkovina a opět psům moc chutná.
Důležité: Nikdy nepodávejte psovi kosti vařené, nebo pečené. Při tepelné úpravě kost mění strukturu a následně se při konzumaci štípe do ostrých hran. Ostré úlomky kosti by pak mohly v trávicím traktu napáchat velkou neplechu. Kosti vždy podáváme pouze v syrovém stavu, kdy jsou pro psí tlamu a zuby měkké a pro psí žaludek dobře stravitelné.
Sama z masa pro lidskou spotřebu od řezníka krmím masové kosti (křídla, skelety, vepřová žebra), morkové kosti jako pochoutku a zábavu a některé vnitřnosti. U masa pro psy je dnes obrovský výběr druhů i dodavatelů. Já budu jako vzorového dodavatele brát Vetamix (www.vetamix.cz), jinak využíváme i další dodavatele masa – Nýřany, Axa, Pružina – vše nám dodává www.zufrik.cz a druhy masa, které od nich běžně používám do krmení. Už proto, že Vetamix seženete v obchodech nejčastěji a zaváží i domů (při odběru nad 60 kg).
Zeleninu a ovoce podáváme syrové nebo maximálně spařené – při vaření se ztrácí velké množství vitamínů. Strouhání popř. mixování taky není samoúčelné – mechanicky narušené ovoce a zelenina se psům lépe tráví. A co do druhů lze vlastně podávat téměř cokoli, co vás napadne a pejskovi chutná. U našich šedivců se jen vyhneme většímu množství mrkve, kvůli tmavnutí očí. Doporučuje se nejvýše jedna mrkev týdně, lze ji vynechat i úplně.
Od Vetamixu krmím:
hovězí (hovězí hrubomleté, hovězí kusové, telecí hrubomleté), ryby (rybí piliny – mleté filé, losos – kousky), vnitřnosti – buď ve formě maso s vnitřnostmi (hovězí s droby, vepřové s droby), nebo mají i vnitřnosti jako takové (játra, srdce).
kuřecí maso (drůbeží mleté – namleté skelety, kuře mleté celé – celé namleté kuře, stehna, křídla, drůbeží ořez – motýlky s kůží),
9
Znovu připomínám, že čísla jsou jen orientační a krmení je nutné přizpůsobit každému pejskovi individuálně – rádi poradíme. U štěňat se držíme zásady, že méně je někdy více – štěníska určitě nepřekrmujeme – štěndo by mělo žrát s chutí, na jídlo se těšit a dojídat.
listová zelenina – všechny druhy salátů, čínské i normální zelí (může být i kysané – super zdroj vitamínu C), špenát, bylinky, v sezóně můžeme přidat i pampelišku, kopřivu, nať mrkve, nať petržele atd., Kořenová a ostatní zelenina – malé množství mrkve, celer, petržel, pastinák, okurka, paprika, květák, brokolice, kedluben, cuketa, lilek, rajčata atd., Ovoce – jablka, hrušky, banány, švestky, třešně, pomeranče, v sezoně třeba i borůvky, maliny, rybíz atd.
Žrádlo jim určitě nenecháváme v misce, pokud nedojedí. Porci pejskovi dáme a ve chvíli, kdy o misku přestane jevit zájem, tak mu ji klidně sebereme, i když ještě nedojedl. Připadáte si právě teď jako po prohlídce alchymistické laboratoře? Máte pocit, že ve všem máte ještě větší guláš? Bojíte se, že byste něco pokazili, pokud budete krmit masem? Nebo je vám víc než nepříjemná představa jak mícháte krmení ze syrového masa a vnitřností, které ne vždy tak úplně voní? I pak máme řešení! Nabízím Vám dvě varianty úzké spolupráce:
Co ještě přidávat? Určitě bych celoživotně přidávala kompletní vitamino-minerální komplex pro psy krmené masem s přílohou (např. Nutrimix od Biofaktorů, nebo Roboran) a u štěňat bych volila i nějakou formu kloubní podpory (hydrolyzovaný kolagen nebo mám dobrou zkušenost s Gelacanem Baby).
Můžu Vás provést prvními fázemi BARFování osobně, pomoct první BARF balíčky připravit a radit i pomáhat Vám až do té doby, kdy si budete připadat „jistí v kramflecích“. Rady a pomoc se můžou týkat přímo přípravy, dávkování, kde sehnat maso atd.
Dále můžeme do krmení přidávat
kvalitní rostlinný olej, přílohy (ovesné vločky, rýži, těstoviny), mléčné výrobky – bílý jogurt (kvalitní, ne nízkotučný, může být i „živý“ – např. Activia), tvaroh (opět ne odtučněný), sýr (čerstvý, např. tvrdý používat spíš jako mlsku – je v něm hodně solí a konzervantů), vejce – syrové spíše bílek (ale nevadí ani celé), nebo vařené, med.
Nebo nabízím možnost připravit pro Vás, resp. Vašeho pejska BARF balíčky na míru.
Granule Jak vybrat kvalitní granule Odpověď na tuhle otázku není vůbec jednoduchá. Na našem trhu jsou nejznámější superprémiové značky tyto: Eukanuba, Royal Canin, Hills, Purina Pro Plan. Všechna tato krmiva jsou na to, co obsahují, předražená. Velice těží hlavně
10
Kuřecí moučka, kukuřice, kukuřičná mouka, pšenice, … Kukuřice a kukuřičná moučka je vlastně jedno a to samé (výrobce ji ale rozdělil), čtvrtou složkou v pořadí je zase obilovina, tak je jasné že asi kuřecí moučka nebude zrovna na prvním místě obsahu.
z velké reklamy, kterou si mohou dovolit, protože granule nemají tak drahé složení a jsou za draho prodávané. Proto zbývá dostatek peněz pro velkou reklamu. Všechny tyhle granule vyrábí velké potravinářské firmy. Naopak firmy menší vyrábějící granule stejně drahé nebo dokonce levnější zato ale o hodně kvalitnější si rozsáhlou reklamu dovolit nemohou. Proto také nejsou tolik známé a také je nenajdete v každém zverimexu (naštěstí je zde Internet, ze kterého jde objednat vše).
Pokud mají granule například složení Kuřecí moučka (30 %), rýžová moučka, čerstvé jehněčí maso, kuřecí tuk, je jasné, že zřejmě tyhle granule budou nejvíce obsahovat právě masovou složku. Navíc u kuřecí moučky je také uvedeno procentuální zastoupení v krmivu.
Ideální je potravinářská kvalita surovin, jež byly na výrobu granulí použity (jen tak nevystavíte psa riziku přítomnosti hormonů, těžkých kovů, pesticidů, hnojiv apod.).
Ač granule vypadají, jako by byly vyrobeny hlavně z masa, není tomu tak. Ani by to nebylo dobře. Pes je však stále geneticky masožravec a krmivo by tento fakt mělo respektovat, převaha bílkovin by měla být pokryta živočišnými zdroji. Možná vás to překvapí, ale obiloviny mají 2/3 obsahu bílkovin jako maso. Je podstatně levnější vyrobit krmivo převážně z obilí, nikoliv z masa, činí to tak mnoho výrobců a bez varování na ten fakt těžko přijdete jinak, než že pes nebude prospívat. Jde právě o výrobce, jež neuvádí podrobný popis použitých surovin.
Všechny suroviny jasně určené („kuřecí moučka“ – nikoliv „drůbeží“, „rýže“ – nikoliv „obiloviny“, „kuřecí tuk“ – nikoliv „živočišný tuk“), pokud jsou nejasně určené, nevíte, co zrovna výrobce levně nakoupil a čím zrovna psa krmíte. Převažují živočišné bílkoviny bílkovinami rostlinnými, ale pozor:
nad
Výrobci krmiv používají jeden velmi dobrý trik. Ve složení musí být suroviny uvedeny v sestupném zastoupení. To znamená, že když je na prvním místě kuřecí moučka na druhém kukuřice na třetím místě moučka z lososa tak v granulích je nejvíce kuřecí moučky, o něco méně je kukuřice, pak moučka z lososa a další přísady. Výrobci ale umí složení přizpůsobit tomu, aby si kupující myslel, že kupuje granule, kde je nejvíce masové složky, ale ve skutečnosti je tam nejvíce obilovin. Máme třeba granule v následujícím složení:
Na obalu se pokuste najít: 1. Zmínku o šetrné výrobní technologii. Ta zachovává výživové hodnoty vstupních surovin, umožňuje aplikaci tuků, vitamínů, minerálů, probiotik a enzymů za teplot, které nevedou k jejich znehodnocení. 2. Deklaraci o kontrole výroby patřičným státním orgánem pro kontrolu krmiv případně o provedených krmných testech
11
Dále naleznete zdroj tuků – rybí tuk, kuřecí tuk – poměr omega-6 a omega-3 kyselin menší než 5:1 (většina výrobců udává jako ideální 10–5:1, na srsti psa poznáte smysl čísla menšího než 5).
Co hledat ve složení kvalitních granulí Na prvním místě by měla být kvalitní masová moučka nebo sušené maso. To pár lidí jistě překvapí, protože by tam spíše chtěli maso čerstvé a ne nějakou moučku. Je však třeba si uvědomit, že čerstvé maso obsahuje zhruba 70% vody, sušením se voda odpaří a zůstane masová moučka, cca 30% původního množství. Když máte uvedené ve složení granulí na prvním místě čerstvé maso a na druhém třeba rýži, vyplývá z toho, že granule jsou hlavně z rýže a masa obsahují málo. Po vysušení těchto surovin maso ztratí vodu a obsahově spadne hluboko za uvedenou rýži. Tudíž se jedná o určité (dovolené) klamání zákazníka. Proto v případě, že výrobce uvede v obsahu čerstvé maso na prvním místě, musí být následováno ještě masovou moučkou někde v předních místech složení, poté se nedá nic vytknout ani čerstvému masu.
Konzervováno přírodně směsí vitamínů E (tokoferolů) a vitamínu C, rozmarýnem. Dále můžete nalézt ve složení zeleninu, ovoce, bylinky, probiotika, antioxidanty, široké spektrum vitaminů, minerálů a stopových prvků včetně organických (tedy chelátových) forem některých z nich. Může být uvedena též kloubní podpora jako glukosamin, chondroitin nebo MSM. Kloubní podpora je však spíše lákadlo na zákazníka, protože obsah nebývá až tak vysoký, aby ovlivnil stav kloubů vašeho pejska. Přesto klidně ve složení být může. Obsah vlákniny v krmivu by měl být více než 3 %, zajistíte tak psovi čistou střevní stěnu dobře plnící svou funkci vstřebávání živin, předejdete zánětům zažívacího traktu, průjmům a poruchám imunity plynoucím z dráždění střeva zahnívajícím obsahem (pamatujte, že plocha střeva se počítá na řadu metrů čtverečních, což už je pořádný potencionální zdroj problémů).
Dále najdete ve složení nějaký zdroj škrobů či sacharidů, musí však být přesně rozepsáno, o jaký zdroj jde. Nestačí napsat jen obiloviny. Nejlépe stravitelné jsou tapioky a brambory, rýže, proso a amarant je z hlediska stravitelnosti průměr a nejhůře stravitelné jsou kukuřice, pšenice, oves, ječmen. Hodnota škrobů by měla být ideálně do 30 %, do 50 % je průměr.
Čemu se ve složení granulí vyhýbat Pokud jediným zdrojem bílkovin je čerstvé maso (pokud není následováno údajem o použití masové moučky, vždy znamená minimum živočišných bílkovin v krmivu).
Je tedy potřeba zkontrolovat i celkový obsah obilovin. Pes totiž není slepice, přesto výrobci cpou do granulí takové množství obilovin, aby mohla být cena taková, jaká je. Často se dostaneme i k číslu kolem 60 až 90 %.
Pokud granule obsahují pouze čerstvé maso – jakéhokoli druhu – je třeba pamatovat na to, že dvě třetiny masa tvoří voda, která se ztratí při sušení, proto ve výsledku bude v granulích daleko méně
12
„Vedlejší produkty rostlinného původu“, „obiloviny“, nebo „rostlinný izolát“ – pod těmito názvy najdete zbytky rostlinné výroby v obdobné kvalitě jako produkty o odstavec výše. Obiloviny zmiňuji, protože pokud není blíže určeno, o jaké obiloviny jde, půjde s největší pravděpodobností též o surovinu velmi nízké kvality.
masa, než bychom očekávali. U moučky tenhle problém není, ale na druhou stranu neznáte její přesnou čistotu, jde tedy o důvěru ve značku. „Vedlejší produkty živočišného původu“, někdy také „maso a výrobky masového původu“ – neexistuje, aby něco nebylo přesně specifikováno. Maso je velmi široký pojem, vždy musí být přesně určeno, např.: kuřecí moučka, krůtí moučka, moučka z lososa, čerstvé kuřecí maso atd.
Často jde taky o jiné názvy pro sóju (někteří výrobci ji ale přímo přiznají – „sója“, „sójové boby“, „sójový olej“ – to vůbec pro psa nebrat. Krom toho, že jde o alergen, tak i o nekompletní rostlinné bílkoviny, těžce stravitelné, působí proti využití bílkovin z potravy.
Výrobky masového původu, vedlejší živočišné produkty, deriváty a další jsou už zmíněné odpady – jsou to semleté veškeré zbytky, které si umíte i neumíte představit – staré maso, kafilerní zbytky, nohy, zobáky, peří, krev, střeva, srst, kopyta, trus… Prostě všechno, co se jinak použít nedá. Ty by se v kvalitním krmivu nacházet neměly.
Sůl – aby psům více chutnaly tak se do některých granulí dává sůl – pes sice sůl k životu potřebuje, ale rozhodně ne ve větším množství.
13
Jedna surovina víckrát rozepsaná: např. kukuřice, kukuřičný lepek, kukuřičná mouka.
Některé společnosti také používají nepotřebný přepálený tuk z restaurací (ležící tam několik měsíců v barelech), nastříkají jím granule a ty pak hezky voní a hlavně pejskům chutnají.
Shrnutí: Problematika krmiva je ještě o něco složitější, ale snad tyhle informace budou stačit k tomu, abyste si vždy přečetli složení krmiva, které se chystáte koupit, a abyste se zamysleli nad tím, co vlastně vaši pejsci budou jíst. Rozhodně tady neplatí, že nejdražší může být to nejlepší, avšak levně také nic super nekoupíte. Nejlepším způsobem výživy pejska je zřejmě vařená strava, ale i o té je třeba hodně vědět a také v dnešní době nemá každý čas vyvařovat svému pejskovi. Proto musíme granule vybrat o to zodpovědněji.
Často také můžeme ve složení najít celulózu, která má, dle slov výrobce, zajistit správné trávení. Celulóza je vlastně jenom vznešený název pro dřevěné piliny. Jak ale můžou dřevěné piliny pomoci s trávením, když je pes strávit neumí? Nevím! Rostlinné oleje – obsah omega mastných kyselin v neaktivní formě. Alergeny: lepek, sója, barviva. U citlivých psů se raději vyhněte i pšenici, kukuřici, vajíčkům, mléku atd. To vše mohou být potenciální alergeny, které zdravému psu nic neudělají, ale u citlivého mohou zadělat na problémy. Hodně psů je alergických i na kuřecí maso, ovšem vracíme se k otázce kvality a původu surovin.
Zde se prosím zamyslete nad základní věcí – rohlík stojí průměrně 2 Kč, má 50g. Tedy 15 kg rohlíků vyjde na 600 Kč, což je cena za 15 kg granulí, jež se považují za průměr. Jak můžou stát stejně jako rohlíky, když je v nich „tolik“ masa, vitamínů a minerálů?
Chemické konzervanty jako například BHA, BHT, propylgalat, sorban draselný, ethoxyquin… také nazývány „doplňkové látky povolené v EU“. Pozor, bývají masivně obsaženy v pamlscích na pultech chovatelských prodejen a překvapivě (i když výjimečně) i v krmivu, kde 15 kilo stojí bezmála 2000 Kč. Pes tak každou porcí krmiva dostává příděl látek, které jsou rakovinotvorné. Způsob konzervace poznáte i dle data spotřeby – granule konzervované pouze vitamíny mají spotřebu cca do roka, chemicky konzervované cca 2 roky. Zchutňovadla: nekvalitní granule obvykle psům sice velmi chutnají, ale je to obsahem zchutňovadel, která výrobci přidávají.
14
z nejpřirozenějších aktivit – pes ve smečce (společně se svým pánem) spolupracuje při překonávání překážek v honbě za kořistí. Kořistí se stává pamlsek či hračka a pochvala na konci každého parkuru. Je to sport, který prospívá fyzické kondici psa i psovoda a velmi dobře upevňuje vztahy mezi psem a pánem. Kromě toho je každý trénink i závod výbornou příležitostí pro socializaci psa – jinými slovy pes se v tomto prostředí naučí stýkat s ostatními psy i lidmi, zvykne si na ně, ztratí strach a tím se eliminuje jeho agresivita z tohoto strachu plynoucí.
MOŽNÉ AKTIVITY S ČSV Scooter (koloběžka) – je jízda na koloběžce s jedním nebo se dvěma psy. A proč zrovna koloběžka? Na rozdíl od kola, tedy bikejöringu, se koloběžka zdá mnoha lidem bezpečnější. Například proto, že při pádu můžete z koloběžky lépe seskočit než z kola. Možná si řeknete, že oproti kolu musí být koloběžka pomalá. Přitom rychlostně se kolu zcela vyrovná. Průměrné rychlosti na trati dlouhé zhruba 6 km dosahují často až k 30 km/h!
Sportovní kynologie – je zaměřena především na volné chvíle strávené s Vaším psem. Dělí se na poslušnost, obrany a pachové práce.
A pokud máte doma dva pejsky a váháte, se kterým se vydat na trénink nebo závod, pak je pro vás scooter to správné řešení. Je to totiž také jediná individuální kategorie, ve které můžete oficiálně jet jak s jedním, tak se dvěma psy. Při jízdě na koloběžce jsou zapojeny jiné svaly, než při jízdě na kole. Může tak být i vhodným způsobem, jak si zlepšit kondičku a posílit další svaly.
Dogtrekking – neboli orientační pochod se psem je v Česku jedním z nejmladších odvětví pejskařských aktivit. Jeho historie se u nás začala psát v roce 2000. Dogtrekking je extrémní kynologickým vytrvalostním sportem, při němž jsou překonávány mimořádné vzdálenosti v časovém limitu. Psovod je se psem při dogtrekkingu spojen buď postrojem a vodítkem připjatým k bedernímu pásu, nebo vede psa pouze na vodítku (či střídáním obou variant). V žádném případě není možno jít se psem „na volno“ (ani krátkodobě).
Na kole může člověk psovi pomoci intenzivnějším šlapáním. Oproti tomu na koloběžce záleží o něco více na tažných schopnostech psa. Agility – může dělat úplně každý s jakýmkoliv psem. Samozřejmě některá plemena se na agility hodí víc jako např. pudl, sheltie, border kolie a kolie dlouhosrstá, belgičtí ovčáci atd. Závodí i různí kříženci. Cílem je, aby psovod se svým psem překonal trať s překážkami ve správném směru a pořadí, bez chyb a v co nejlepším čase. Je to pro psy jedna
Canicross – je sportem pro lidi, kteří milují své psy a běhání ve volné přírodě. Nejedná se totiž vlastně o nic jiného, než o běh přirozeným terénem se psem, kterého má psovod připnutého na speciální šňůře ke svému bedernímu pásu. Soutěže a závody v canicrossu se obvykle dělí na kategorie mužů, žen a často také kategorii mládeže
15
disciplíně jde především o 100% poslušnost psa a souhru mezi psovodem na kole a psem.
a veteránů. Konají se ale i tzv. hromadné starty a oblíbeným se stal i štafetový běh. Skijöring – Skijöring je zimní sport, kdy se člověk na lyžích nechá táhnout psem. Slovo pochází z norského skikjøring, v překladu „řízení lyží“. Pro psí skijöring se nejčastěji používá jeden až tři psi, kteří jsou stejně jako lyžař upoutáni ve speciálním postroji a k sobě jsou přivázáni lanem. Není to tak, že by se člověk pouze vezl a pes ho táhl. Lyžař psovi nebo psům pomáhá pomocí hůlek a lyží a psi slouží jen jako přídavný „motor“.
Bikejöring se vlastně vyvinul jako jedna z možností provozovat i v letním období klasické zimní psí sporty jako je např. skijöring. Stejně jako i u jiných sportů začínáme s výcvikem až po dosažení plné fyzické dospělosti. I když je zdravotní způsobilost psa pro tento sport velmi důležitá, nesmíme opomenout zdatnost jezdce a psovoda v jedné osobě, např. v nerovném terénu. Coursing – je kynologický sport. Jedná se o jednu z mnoha aktivit, která je založena na touze psa lovit. Běhá se v přirozeném, mírně svažitém terénu (není to však podmínkou), s přírodními nebo umělými překážkami. Cílem psa při coursingu je ulovit kořist, která je tažená navijákem. Tato návnada v podobě střapce z igelitových pásků nebo králičí kůže je tažena lankem mezi kladkami po dráze, která simuluje skutečný běh zajíce.
Skijöring může být provozován s jakýmkoliv psem. Malí psi jsou ale v tomto sportu méně běžní, protože lyžaři nepřidávají téměř žádnou rychlost. Jediným kritériem u skijöringu je nadšení a radost psa z pohybu. Nepoužívají se totiž žádné motivační prostředky. Bikejöring – Při sportu zvaném bikejöring vystupuje, jak už sám název napovídá, jízdní kolo. Pes má na sobě postroj, na kterém táhne psovoda na kole. V této
16
Pes by si je měl nechat osahat bez protestů a tréninkem se toho dá snadno docílit, vždy to musí probíhat v klidu a bez stresu, jako všechny podobné úkony. Pes by neměl být traumatizován.
CHOVATELSTVÍ Svod mladých
Další úkon už se týká i fenek, jedná se o měření kohoutkové výšky. Kohoutek je místo, kde krk přechází ve hřbet a tvoří jej vrcholy lopatkových kostí a trny páteřní. Měření se provádí speciálním měřidlem, které má podobu velké šupléry.
Z hlediska chovu je i svod velmi důležitá akce, i když určitě od spousty lidí uslyšíte opak. Chovatelská komise si může prohlédnout odchovy z minulého roku, podívat se, co z kterého spojení vzešlo, v čem vrhy vynikají, nebo jestli nemají některé závažné vady.
Tady je potřeba, aby zvíře stálo co nejvíc korektně, v přirozeném postoji a hlavně bylo v klidu a páníček nepřekážel při měření.
Páníček i jeho společník si zkusí takovou menší verzi bonitace a mohou zjistit, které věci by měli vypilovat.
Měření se dá hezky natrénovat doma, nebo i venku společně s přáteli. Postačí k tomu dva klacíky, nebo zednický metr. Také na cvičáku často toto měřidlo mívají a dá se tedy trénovat i tam.
A co svod zjišťuje? Na svodu chovatelská komise posuzuje, jak je pes nebo fena s ohledem na věk standardní. Svodu se mohou účastnit štěňata od 6 měsíců. Je dobré se na něj přihlásit předem.
Po změření psa následuje předvedení psa v pohybu. Vyžadován bývá krok a klus. Jestliže v kroku je pro ČSV typický mimochod, v klusu by se měl správně pohybovat diagonálně (tedy současně levá přední + pravá zadní a naopak). Rychlost pohybu by měla být taková, aby se pes opět předvedl co nejpřirozeněji. Běhá se do kruhu kolem komise a pak vpřed od komise a zpátky ke komisi.
Svod jako takový začíná kontrolou chrupu a to jeho skusu, měl by být nůžkový nebo klešťový. A pak jestli nemá pes nějaký ten zub navíc nebo míň. Doporučuji kontrolu zubů učit od mala, třeba na povel „Zuby“ nebo „Ukaž zuby“. Pes si musí nechat bez problémů odhrnout pysky, otevřít mordu a nechat si do ní sáhnout. Tenhle „cvik“ se vám určitě neztratí ani při některých veterinárních kontrolách.
Úplně nakonec je tzv. zkouška povahy, i když ve skutečnosti se povaha sleduje celou dobu. Ta se provádí tak, že pomocník se pokusí navázat přátelský kontakt se psem drženým na vodítku. Poté pomocník od psa odejde a ve vzdálenosti cca dvou metrů provede několik rychlých pohybů doprovázených tlesknutím nebo výkřikem, aby přezkoušel vzrušivost a orientační
Pokud náhodou váš pejsek o zub přišel, je důležité mít veterinární potvrzení a RTG dokazující, že pes zub měl. U samců se kontrolují varlata, zda jsou obě sestouplá, nekloužou zpět do tříselného kanálu a také jestli jsou normálně vyvinutá.
17
reakci psa. Páníček by měl psa celou dobu povzbuzovat a být mu oporou. Správně socializované a vychovávané štěně by s touto akcí nemělo mít problém i bez příprav. A nebojte se, všichni berou v potaz, že jsou to děti, takže nějaká ta lumpárna nebo nedokonalost se bere s rezervou.
Bonitace Bonitace je pro celý chov ČSV velmi důležitá, proto je žádoucí, aby se jí účastnili i psi s vylučující vadou. Takové zvíře má bonitaci zdarma. Bonitaci může pes absolvovat od 18 měsíců věku. S sebou je potřeba přinést výkonnostní knížku, výsledky rentgenů (pokud už je pes zrentgenován), originál průkazu původu a očkovací průkaz. Pes by měl mít na sobě při měření pevný neškrtící obojek a na zkoušku povahy postroj. Také jsou povoleny pamlsky.
k hrbolu kosti sedací. Pejsek by měl stát co nejklidněji, aby bylo možné odečet vůbec provést. Důležitá je především podélná osa psa (probíhá páteří) – měla by být rovná. Je nasnadě, že když se pes prohne do boku, automaticky se tím zkrátí. Naopak méně podstatná je zde poloha nohou.
Na bonitaci je soulad se standardem posuzován již mnohem podrobněji než na svodu, provádí se také celá řada měření různých tělesných partií. Každé měření se pečlivě zapisuje do tzv. bonitační karty (ukázka v pravém horním rohu).
Pevným měřidlem (v podobě šuplery) se dále měří šířka (nejširší místa hrudníku v oblasti za lopatkami) a hloubka hrudníku a šířka hlavy (nejširší místo mozkovny).
Stejně jako na svodu se začíná u bonitace kontrolou chrupu.
Nácvik lze též provádět doma pomocí různých pomůcek, viz svod. Je ale důležité dát si velký pozor, aby psa měřidlo neuhodilo a nebyl přehnaně stresován.
U psů se pokračuje kontrolou varlat a dále měřením kohoutkové výšky. Používá se stejné měřidlo jako na svodu. Pes stojí na pevné rovné podložce a měl by být naprosto v klidu.
Další měření probíhá pomocí krejčovského metru. Ten se dá snadno sehnat a tak nácvik může probíhat s pomocí poučených přátel téměř kdekoliv.
Druhým tělesným rozměrem je šikmá délka trupu. Měří se pomocí pevného měřidla, a to od ramenního kloubu
18
U tohoto měření je důležité, aby pes nebyl agresivní a zůstal v klidu. Proto nepodceňujte nácvik manipulace se zvířetem nejen od vás ale i přátel a známých.
Co všechno se měří
délka přední nohy k lokti (rozměr od loketního kloubu k zemi u stojícího psa) délka nadprstí (měří se z přední strany od nadprstního kloubu k 1. kloubům prstů) obvod nadprstí délka stehna (od kyčelního kloubu ke kolennímu) délka holeně (z přední strany nohy od kolenního kloubu ke kloubu patnímu) délka nártu (z přední strany nohy od kloubu patního k prvním kloubům prstů) délka hlavy (od hrbolu týlního po špičku čenichu) délka tlamy (od spojnice vnitřních očních koutků po špičku čenichu) délka ucha obvod hrudníku (nejširší místo v oblasti za lopatkami.
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.
kohoutková výška šikmá délka trupu hloubka, šířka a obvod hrudníku délka přední nohy k lokti délka nadprstí délka stehna délka holeně délka nártu
Zkouška povahy Spousta lidí zapomíná, že povaha se sledovala i při měření. Přesto je tahle část velmi důležitá. Hodnocení povahy zkoušeného jedince na bonitaci zohledňuje chování jedince během měření a chování jedince během zkoušky povahy. Samotná zkouška povahy se skládá z pěti na sebe navazujících částí: Skupina osob Psovod vstupuje se zkoušeným jedincem na plochu (minimálně 4 x 4 m), přistupuje ke dvěma civilním osobám stojícím ve vzdálenosti cca 1,5 m od sebe, se kterými psovod naváže kontakt (rozhovor). Po chvíli přistupují do skupiny další dvě civilní osoby (vždy však čelně ke zkoušenému jedinci, je nežádoucí přistupovat ke psům / fenám zezadu). Tyto dvě osoby zaujmou takovou pozici, že se psovod se psem nachází v uzavřeném čtverci tvořeném čtyřmi civilními osobami. Psovod se zkoušeným jedincem pak na
Předvedení psa v pohybu Tak měření máme za sebou a na řadě je předvedení psa v pohybu, to je stejné jako u svodu. Dospělý pes na bonitaci už by se měl předvést jak se sluší a patří, na vymýšlení blbin není prostor. Potom má pes na chvíli přestávku a může si s majitelem oddechnout. Po nějakém čase jsou zavolání zpátky do kruhu, kde začíná druhá část, tzv. zkouška povahy.
19
pokyn bonitační komise opustí skupinu civilních osob pokračováním chůze ve směru, kterým přišel, po cca 4 krocích za skupinou se otočí a projde středem skupiny (při tomto průchodu může do skupiny vejít a opustit ji mezi libovolnými osobami) a pokračuje bez zastavení dále na označené místo.
Přepadení za přítomnosti psovoda Psovod se psem se přesune k označenému místu. Psovod drží psa u levé nohy na krátkém vodítku, pes může stát nebo sedět. Na povel bonitační komise proti psovodovi vyjde figurant, který se zastaví na značce ve vzdálenosti cca 4 kroky před psovodem. Po krátkém rozhovoru figuranta s psovodem přecházejícím do hádky vykoná figurant krátký útok, přičemž psovod stojí na místě a pouští psa na délku vodítka.
Pokyny k provádění:
20
Pes je veden na vodítku ne delším než 1,5 m na nestahovacím (koženém, pevném látkovém) obojku nebo na postroji. Není přípustné v této části zkoušky povahy vést psa na stahovacím obojku. Psovod připne před touto částí zkoušky povahy psa na nenapnutý úvaz (rezerva pro napnutí na délku vodítka). Úvaz slouží jako pojistka pro ochranu figuranta. Psovod nechá úvaz po připnutí psa volně ležet a drží psa na vodítku. Úvaz zajistí pořadatel bonitace. Figurant je vybaven ochranným oděvem, rukávem a obuškem. Ruku s rukávem má figurant volně podél těla, obuškem hrozí při útoku. Psovod před začátkem zkoušky povahy oznámí bonitační komisi,
jestli bude chtít psa po útoku figuranta odměnit zákusem. Provedení zákusu není hodnocenou částí zkoušky povahy, hodnotí se pouze chování psa při hrozícím nebezpečí (útok figuranta bez přímého kontaktu). Zákus je pouze povolenou odměnou psa, poskytnutou na výslovné přání psovoda. V tom případě figurant couvne před zakročujícím psem, psovod odepne psa z úvazu a figurant provede znovu vydráždění a odmění psa zákusem.
Kontrola útlumu psa Po vykonání útoku a střelby prochází kolem psa civilní osoba ve vzdálenosti cca 2 m mimo dosah psa na úvazu. Tato osoba psa při průchodu nijak neovlivňuje, ani jej nesleduje pohledem. Po jejím průchodu se na pokyn bonitační komise ke psovi vrací psovod. Tímto je zkouška povahy ukončená.
Přepadení psa bez přítomnosti psovoda Psovod připne psa na předem připravený úvaz a odchází do úkrytu. Na povel bonitační komise ke psovi přímo přistupuje figurant, který zopakuje útok (nedochází ke kontaktu se psem). Po útoku se figurant odchází ukrýt mimo dohled psa, kde setrvá až do ukončení zkoušky povahy.
Poté, co se vrátíme ke psu, je velmi důležité ho hodně chválit.
Pokyny k provádění:
Pes je na úvaz připnut na nestahovacím (koženém, pevném látkovém) obojku nebo na postroji. Není přípustné v této části zkoušky povahy připnout psa na stahovací obojek. Úkryt pro psovoda je umístěn min. 45° od osy příchodu figuranta ke psovi a min. 20 kroků od úvazového kolíku.
Nejlépe je při bonitaci hodnoceno vyrovnané a sebevědomé vystupování psa. Pes by se měl k civilistovi chovat neutrálně nebo přátelsky. Vítání a nadšení nevadí. Naopak na útok by měl reagovat aktivní obranou a po útoku se rychle uklidnit. Nikdo není dokonalý, ale s přípravou se to dá zvládnout, neváhejte požádat chovatele nebo vašeho výcvikáře či kamarády o pomoc. ČSV je pracovní plemeno a bonitace není žádná těžká zkouška, na kterou by se váš přítel nedal připravit.
Reakce na nárazový zvuk – výstřel Výstřel následuje několik sekund po útoku figuranta, bez přítomnosti psovoda. Pomocník, který střílí, je ve vzdálenosti cca 50 kroků od psa.
21
KONTAKT Neváhejte se na mne obrátit v případě jakýchkoliv dotazů nebo problémů. Ráda vám i vašemu psovi pomohu.
Poštovní adresa: Tereza Dohnalová Letecká 657/43 161 00 Praha 6 Telefon: +420 773 126 850 E–mail:
[email protected] Web: www.sdivokoukrvi.cz
Copyright © 2014 Text: Tereza Dohnalová Sazba: Michal A. Valášek
23
