ZDRAVÁ A NEZDRAVÁ. Hudba. Rebekah Smith

ZDRAVÁ A NEZDRAVÁ

Hudba Rebekah Smith 1

Z anglického originálu Music - The Sound and The Unsound přeložila Monika Nováková. Kniha přeložena a publikována se svolením autorky.

2

PŘEDMLUVA „Je mi jedno, v jak dobrém domově dítě vyrůstalo a jak ho naučili jednat správně; jestliže toto dítě nepřijalo zkušenost Znovuzrození, rock and rollová hudba získá jeho pozornost hned, jakmile ji uslyší. Je to proto, že je v něm – zrozen z přirozenosti - tělesný duch. A Satanova moc je dnes tak veliká, že získává duši toho maličkého.“ 1 Američané jsou závislí na hudbě. Tato závislost, která nás jen v minulém roce stála sedm miliard dolarů2, také pomohla hudbě stát se nejvýnosnějším průmyslem na světě. Nejsme v tom však sami. Celý svět se naladil na stejnou notu jako my, aby se stal součástí největšího společenského fenoménu v celé historii: Rock’n’rollové hudby. Rock je teď jednu generaci starý a to samo o sobě je zázrak, protože ho minulá generace zamítla jako „záblesk, který pomine“, šílenství mladých, které jde jedním uchem tam a druhým ven. I když žijeme v čase oslepujících změn, rock byl schopen přizpůsobit se, integrovat se a dokonce mutovat už téměř pět desetiletí v něco, co je mnohem více než jen hudbou v uších rockového fanouška. Vzkříšením hluboce usídlených duchovních atributů svých starověkých praotců dosáhla rocková hudba statusu zbožňování. V každém smyslu se stala náboženstvím s celým kontingentem vlastních velekněží a falešných proroků. Zní to neuvěřitelně, že ano? Ale zastavili jste se alespoň na chvíli a přemýšleli o tom, co odlišuje rock od ostatní hudby? Proč je tak mocný? Z čeho pramení a kam nás vede? Naneštěští se většina lidí nezastaví, aby zanalyzovala záplavu zvuků, které je denně bombardují a mohou se projevit jako fatální. Samozřejmě se to nestane přes noc. Existuje příběh o tom, že když hodíte živou žábu do hrnce s vroucí vodou, vyskočí tak rychle, že se ani neopaří. Ale když vezmete tu samou žábu a dáte ji do vlažné vody a tu vodu pomalu zahříváte až do bodu varu, žába se pomaličku nechá uvařit zaživa. Je možné, že my křesťané pomalu přijímáme podmanivé, vše prostupující přípustné postoje okolo nás bez toho, že bychom si to uvědomovali? Jak jsme my, kteří věříme Poselství, vůči takovým postojům náchylní? Toto jsou otázky, na které je třeba si dnes odpovědět a o tom celá tato studie je. Upozornění: Nebude to snadné čtení a nemůžete tím jen tak prolistovat. Ale až skončíte, budete vědět, jak vyzkoušet teplotu vody, ve které právě teď sedíte. Vyzývám vás, abyste si ji zkontrolovali sami – než bude pozdě.

3

KAPITOLA 1

PŮVOD „Jednou v noci jsem stál s bratrem Woodem a bratrem Sothamannem a díval jsme se na nebe. Najednou mě pojal velký úžas a já řekl: ,Podívejte se na ty nebeské zástupy a vše je v dokonalé harmonii!'“ 3 Harmonie patří Jahvemu, protože v ní se zjevuje jak Jeho přirozenost (charakter), tak vzah s Jeho stvořením. On, jako Ten Věčný, ustanovil hranice harmonického vesmíru, spojujíce hvězdy a sféry v dokonalém souzvuku s hlasy všech nebeských bytostí. Smíchal melodie života a rytmy přírody do rezonujícího chóru. Svědčíce o díle Jeho rukou „...jitřní hvězdy společně plesaly a všichni synové Boží propukli v hlahol.“ (Job 38,7) Hrála se Jeho předehra; Stvořitel byl uctíván Svým stvořením a uctívání přivedlo Boha na scénu.

VÍTE, ŽE...? NEJDELŠÍ KAPITOLOU V BIBLI JE ŽALM 119, KTERÝ MÁ 176 VERŠŮ. NEJKRATŠÍ KAPITOLOU BIBLE JE ŽALM 117, KTERÝ MÁ JENOM DVA VERŠE A CELKEM 22 SLOV.

Oslavovat Boha je nejvyšším úkolem, jaký může jakékoliv stvoření vykonávat. Každá živá věc se má radovat nad Božím dílem, vydávat radostný zvuk, zpívat a vytvářet hudbu, která oslavuje Všemocného. V minulosti věčnosti byl nebeskou hudbou pověřen pomazaný cherub, bytost s hudebně vyjadřovacími schopnostmi ode dne svého stvoření (Ezechiel 28,13.15). Byl dokonalý na všech svých cestách a měl jak krásu, tak moudrost, atributy, které ho podle jeho názoru činily rovným Bohu. Proto toužil po tom být uctíván jako Bůh – zrádná ambice, která vnesla do Božího příbytku nepravost – and kvůli tomu byl svržen z Boží nebeské hory dolů. „První bitva, která se kdy odehrála, začala v Nebi, když Michael a jeho andělé bojovali proti Luciferovi (Satanu) a jeho andělům. Hřích nemá svůj původ na zemi, nýbrž v Nebi a potom byl z Nebe svržen dolů – shozen z Nebe na zem – a padl na lidské bytosti.“4

4

Ze svého pozemského vyhnanství si tento padlý anděl vytvořil lstivý a přesto chytrý plán jak zničit Boží ráj a vytvořit si na jeho místě svoje království. Nemohl nic stvořit, ale mohl kazit. „Co Bůh stvořil pro Sebe, to Satan přišel zničit. Pak tady na zemi začala bitva a začala v nás. A od té doby stále zuří.“ 5 S velkou zručností Satan začal nabízet rozkoš jako náhražku za duchovno; vyvýšil znalosti nad zjevení a svatost přirovnal k tělesné kráse. Každou svoji schopnost použil k jedinému účelu a cíli – ke svedení lidských duší. Jaké byly nástroje jeho řemesla? Melodie a rytmus, protože Satan byl obdarovaný hudebník.

5

KAPITOLA 2

CO NÁS O HUDBĚ UČÍ BIBLE „Člověk musí uctívat. Musíš něco uctívat. Uctívání je prostě v tobě.“ 6

Bible nám říká, že Hospodin nachází potěšení ve chvalách Svého lidu. V Bibli je přes 500 specifických odkazů na hudbu a hudební nástroje 7 – což je důkazem, že to není něco, co by Bůh bral na lehkou váhu. Ve skutečnosti je nejdelší knihou Bible zpěvník a právě tady Bůh projevuje Svůj zájem o takový druh hudby, ze které mají Jeho děti radost a kterou provozují, tím, že nám dal následováníhodný příklad: Knihu Žalmů. Sbírka 150 básní, která tvoří Knihu Žalmů, odráží vzor zbožné úcty a obecenství s Bohem. VÍTE, ŽE...? Byly napsány Davidem, Mojžíšem (Žalm 90), NEJDELŠÍ KNIHOU Šalomounem, Asafem (Davidovým hlavním BIBLE JE KNIHA zpěvákem) a dalšími pro výslovný záměr k ŽALMŮ. MÁ 150 používání při uctívací hudbě. Přidali dokonce i KAPITOL A CELKEM notový záznam, aby označili místa, kde se má 2 461 VERŠŮ. změnit tónina. Například pokyn selah, znamenající „přejít do další tóniny“, se v Knize Žalmů objevuje 71x a běžně se při hlasitém čtení Písma nevyslovuje. Žalmy jsou z hebrejštiny překládány jako „Kniha chval“. Toto byla kniha modliteb, kterou náš Pán Ježíš používal při službě v synagoze a byla i Jeho zpěvníkem při chrámových svátcích. Používal ji při svém vyučování, čelil s ní pokušením, zpíval z ní Hallel (Žalmy 115-118) při poslední večeři, citoval z ní, když visel na kříži a zemřel s ní na rtech.8 Kniha Žalmů zůstává i dnes knihou chvalozpěvů Izraele. Žalmy mají daleko k tomu, že by zastávaly jednoduchý styl, nýbrž sahají od klasických představení napsaných pro chrámové hudebníky až po jednoduché, ale výstižné balady, které složil David při hlídání ovcí. V Knize Žalmů najdete písně shromažďovací, pochodové, písně vítězství a

6

naučné; jsou tu i písně pokání, proseb, chvály, obnovy a díkůvzdání; písně pro svaté i písně pro hříšníky. Knize Žalmů se říká dveře do chrámu chval a modliteb a ve všech dobách a ve více než tisící jazycích našla církev v Žaltáři způsob přistupu k Bohu. Bible nám často ukazuje, že člověk si je už dlouho vědom dopadu hudby na svůj každodenní život a její moc ovlivňovat lidi jak tělesně, tak emocionálně. V 1 Samuelově 16,14-23 Písmo vypráví o případě, jak se může člověku ulevit – v těle, v duši a v duchu – skrze hudbu mladého pasáčka. „Kdykoli na Saula doléhal duch od Boha, bral David citaru a hrál na ni. Saulovi to přinášelo úlevu (tělesně) a bylo mu dobře (duševně), zlý duch od něho odstupoval (duchovně). verš 23.

VÍTE, ŽE...? V BIBLI JE 1 897 VERŠŮ TÝKAJÍCÍCH SE ODDĚLENÍ SE OD SVĚTA.

Ve 2 Královské 3,15 vidíme, že prorok Elíša jednou použil hudbu k tomu, aby navodil atmosféru, ve které se mohl „dotazovat Hospodina“ kvůli králům Izraele, Judska a Edómu. „,Ale nyní mi přiveďte hudebníka.' Když hudebník hrál, byla nad Elíšou Hospodinova ruka.“ Ve 2 Paralipomenon 20,21-22 se dočteme, že když se kmeny Izraele připravovaly, že půjdou do války proti svým nepřátelům, postavili před armádu zpěváky a hudebníky. „Po poradě s lidem rozestavil (Jóšafat) před Hospodinem zpěváky, aby chválili Jeho velebnou svatost. Šli před ozbrojenci a provolávali: ,Chválu vzdejte Hospodinu, Jeho milosrdenství je věčné.' V ten čas, kdy se dali do jásotu a chval, vyslal Hospodin zálohy proti Amónovcům a Moábcům i proti hoře Seíru, proti těm, kteří přitáhli na

7

Judejce; a byli poraženi.“ V Novém Zákoně, v knize Skutků, najdeme v 16. kapitole zprávu o dvou vedoucích prvních křesťanů, o Pavlu a Silasovi, kteří byli kvůli kázání evangelia uvrženi do vězení. Využili této příležitosti ke službě skrze písně a oslavování Boha. „NEPODÍLEJTE SE NA NEUŽITEČNÝCH SKUTCÍCH TMY, NAOPAK JE NAZÝVEJTE PRAVÝM JMÉNEM.“ EFEZSKÝM 5,11

„Kolem půlnoci se Pavel a Silas modlili a zpěvem oslavovali Boha; ostatní vězňové je poslouchali. Tu náhle nastalo veliké zemětřesení a celé vězení se otřáslo až do základů. Rázem se otevřely všechny dveře a všem vězňům spadla pouta.“ Sk 6,25-26

Pojďme si teď shrnout, co jsme z těchto biblických oddílů zjistili: 1) Ve Starém i v Novém zákoně byla hudba pro věřícího životně důležitá, jednak jako vyjádření radosti a také jako skutek poslušnosti Hospodinu; 2) Bůh nám dal (skrze příklady) návod, jaké druhy hudby máme jako Jeho děti mít; 3) hudba není zdaleka pouhým neutrálním odpočinkem, nýbrž má moc ovlivňovat nás duševně, tělesně i duchovně; 4) existují jisté druhy hudby, při kterých se démoni cítí velmi nepříjemně; 5) hudba může vytvořit prostředí, ve kterém Bůh může dělat zázraky.

8

KAPITOLA 3

HUDBA A NÁBOŽENSTVÍ V PRŮBĚHU VĚKŮ „Jakmile vyšli z Hospodinovy přítomnosti, začali stavět města, začali vyrábět nástroje, začali se zabývat vědou – výrobou mědi a železa a začali hrát hudbu. Odkud přišli? Kdo se to objevil? Kain, hadí sémě.“9 V člověku existuje zděděný popud uctívat. Bůh dokonce poskytl našemu lidskému tělu nástroj, kterým můžeme projevovat svou oddanost – lidský hlas. Když svým hlasem měníme melodie a rytmy, pak vzniká hudba a nic tak necharakterizuje skutečnou podstatu uctívání, jako nepřikrášlená píseň člověka.

VÍTE, ŽE...?

I KDYŽ JE ČASTO ZASTÍNĚN SVÝM SLAVNÝM STARŠÍM BRATREM, JE CHARLES WESLEY ZŘEJMĚ NEJVĚTŠÍM SKLADATELEM CHVALOZPĚVŮ VŠECH DOB.

Bible nám dává jen pár vodítek na téma první hudby vytvořené člověkem, ale naše nejstarší existující hlasové tradice, jako jsou židovští zpěváci, muslimští muezzinové, svolávající pravověrné k modlitbám, nebo i nápěvy severoamerických Indiánů, ukazují, že první hudební projevy lidstva byly nejspíše součástí náboženských zkušeností. Jak se rozvíjely hudební dovednosti člověka, začal si vyrábět nástroje z toho, co našel v přírodě – kosti, rohy, vrbová kůra, zvířecí kůže a střeva – a přizpůsobil si tyto materiály tak, aby vyhovovaly jeho osobním potřebám. Júbal, Kainův praprapra-pravnuk, byl „praotcem všech hrajících na citaru a flétnu“ (instrumentální hudba) (1 M 4,21) a odrážel lásku ke kráse a k umění, kterou dostal do vínku. Časem, jak lidé rozvíjeli své umělecké schopnosti, začala hudba nabírat mnoho forem a sloužila mnoha účelům, jak svatým, tak bezbožným. Z generace na generaci hrálo hudební vyjádření v kulturním vývoji tak důležitou úlohu, že náboženské, morální a společenské hodnoty té určité komunity se odrážely v kvalitě hudby, kterou tvořila. Většina hudby hrané lidem Bible nikdy nepřekročila hranice jednoduchých homogenních písní a zpěvů doprovázených citarami, 9

trumpetami a cymbály. Většina hebrejské hudby byla posvěcená ke službě chrámového uctívání, ale napříč Písmem je řada příkladů i o jejím světském použití: písně triumfu po vítězství, písně při oslavě uzavření manželství a svátcích, písně pro pastýře a pro krále. Ve vznešených chrámech starověkého Egypta kněží učili pěvecké sbory zpívat rituální hudbu pohanským božstvům. Jejich písně byly doprovázeny ťukáním na dřívka a kotoučky. V té době, ale v jiné části světa, vyvolávaly primitivnější společnosti svá božstva divokými a nevázanými náboženskými orgiemi a emocionálními extázemi, doprovázenými údery na dutý kmen v synkopovém rytmu. Hudba vždy zanechala na dané společnosti své stopy. Vzestup a pád civilizace se dokonce dá vystopovat tak, že se souběžně udělá studie typů hudby, kterou lidé v odpovídající době poslouchali.10 Čtyři století před narozením Krista řekl řecký filosof Platón: „Když se změní forma hudby, změní se s ní i základní zákony státu. Díky hlouposti přesvědčili sami sebe, že na hudbě VÍTE, ŽE...? není nic dobrého ani špatného a že by se měla posuzovat podle toho, jaké potěšení přinášela.“ ŘÍKALO SE, ŽE CHARLESOVY CHVALOZPĚVY VEDLY A VYUČOVALY PRVNÍ METODISTY STEJNOU MĚROU, JAKOU TO DĚLALA JOHNOVA KÁZÁNÍ.

V Kristově době vzkvétala jak vokální, tak instrumentální hudba. Ježíš a Jeho následovníci se účastnili tradiční židovské hudby v synagoze a to bezpochyby ovlivnilo i písně prvních křesťanů. Zdobené kantonální melodie byly přizpůsobeny novému učení o Kristu a vstřebaly se do začínající křesťanské víry. Bylo běžnou praxí, že kantor (čili předzpěvák) sloužil v pátek večer v synagoze a potom nabídl své dovednosti v neděli křesťanům. 11 Instumentální hudba však nehrála v životě prvních křesťanům žádnou roli. Nástroje byly hodně spojovány se zhýralým životem Říma a mělo se za to, že hlas má dosti čistoty a vznešenosti, aby byl hoden Božího ucha. Nápěvy předzpěváků se postupně vyvinuly do pomalých, jednohlasně zpívaných písní zvaných sborové zpěvy (později známých jako Gregoriánské chorály), které dominovaly v křesťanském uctívání tisíc let. Ve středověku tu byl pokus církevního světa získat rozsáhlou kontrolu nad

10

hudbou tím, že prohlásil jisté akordy za neharmonické a proto rouhavé a nehodné odrážet Boží slávu. Církev odsoudila veškerou hudbu, která nebyla posvěcena posvátnými texty. V roce 1517 přibil Martin Luther na dveře Wittenbergského kostela svých Devadesát pět tezí (v nichž obviňuje katolickou církev ze zkaženosti), a tak se zrodila Reformace. Luther, vzdělaný hudebník, vyhodil většinu staré církevní hudby a napsal nové chvalozpěvy, přičemž začal pro svaté písně používat místo latiny jazyk obyčejného lidu. Prohlašoval: „Na zemi není nic mocnějšího, než vznešená hudba, která smutné rozveselí, pyšné umlčí, sklíčeným dá odvahu; okouzlí povýšené k pokoře a utiší závist a nenávist.“ Luther věřil, že hudba v kostele slouží jako zvučící kázání12 a připisuje se mu výrok, že ho nezajímalo, kdo kázal, pokud byl on tím, kdo ty písně napsal. Pochopením moci, která v hudbě při uctívání přebývala, Luther jednoznačně ustanovil zpěv celého sboru jako důležitou součást křesťanské bohoslužby. Prvky harmonie, které byly dříve vyhrazeny VÍTE, ŽE...? pouze vysoce školeným církevním CHARLES WESLEY hudebníkům, byly nyní ovládnuty a zpívány NAPSAL 8 989 obyčejnými lidmi. Hudba a náboženské CHVALOZPĚVŮ, COŽ JE uctívání se staly jediným, nerozlučným V PRŮMĚRU 10 ŘÁDKŮ zážitkem. Zdálo se, že sounáležitost ve VERŠŮ DENNĚ PO DOBU společné víře se dala vyjádřit mnohem 50 LET!! účinněji písní, než nějakým ustanoveným kánonem, dogmatem nebo církevním rituálem. Ve světském používání se hudba stala směsicí zvuků. Střety kultur, vyvolané křižáckými výpravami v roce 1096, svedly mnoho hudebních tradic dohromady a postupně si tyto nové harmonie a rytmy našly svoji cestu do evropské hudby. Na konci 16. století umožnily nové metody tisku a nově vyvinutý systém notového zápisu rozmnožování jakéhokoli druhu hudby a její vypuštění na otevřený trh. Byl to úsvit nového dne jak pro skladatele, tak umělce. Hudba se vydala na svou cestu stát se universálním jazykem. S postupem staletí tu byla také temnější, zlověstnější forma hudby hledající vyjádření a umístění v hudebním bratrstvu lidského pokolení. Tato hudba obsahovala spletitou primitivní teologii zahrnující fetiše,

11

totemy a magii. Zrodila se v obětních zaříkáváních říčnímu bohu, odkojena nepředstavitelnými hrůzami otroctví a vypuštěna do Nového Světa, aby vedla válku s křesťanským Bohem. Její jméno bylo ,voodoo’ a její pulzující rytmus prorokoval o ovoci zla, které ponese. Na začátku 17. století si západní kolonizace dalších zemí stávala rostoucí obavou. Španělské a Portugalské kolonie v Novém Světě a v Africe už měly VÍTE, ŽE...? dobré postavení a armáda lodí patřící ŽALMY A RANNÉ obchodníkům s otroky křižovala vody mezi CHVALOZPĚVY BYLY Západní Evropou a Africkým pobřežím. Poté, ČASTO „SEŘAZENY“ PRO SBOROVÝ ZPĚV. co naložily lidský náklad, pokračovaly lodě ve KNĚZ NEBO VEDOUCÍ své pouti přes jižní Atlantik do Brazílie, ZPĚVÁK NEJDŘÍVE Střední Ameriky, Západní Indie a Nového PŘEČETL NEBO Světa. A kamkoliv byli otroci posíláni, brali si ZAZPÍVAL JEDEN svou hudbu s sebou – mučivou inspiraci, která VERŠ PÍSNĚ, KTERÝ POTOM ZAZPÍVALO se stala základním kamenem prakticky každého CELÉ SHROMÁŽDĚNÍ. amerického hudebního vyjádření, které následovalo.13 V době, kdy různí potomci Lutherova reformačního hnutí poznali, že Nový Svět je kvetoucím misijním polem, se už rytmy a melodie Afriky spojily s tóninami Evropské hudby, kterou si církev tak pečlivě hýčkala a zrodila se nová hudební forma.

12

KAPITOLA 4

DUCHOVNÍ KOŘENY „Nechť ve vás slovo Kristovo přebývá v plnosti veškeré moudrosti; vyučujíce se navzájem v žalmech a chvalozpěvech a duchovních písních, zpívajíce s radostí v srdci Pánu.“ Efezským 5,19 VÍTE, ŽE...? ISSAC WATTS POBÍZEL Po tři století se do Nového Světa valila SHROMÁŽDĚNÍ, ABY záplava lidí. Z Evropy přicházeli ZPÍVALO TAK, JAK SE TO dobrovolně, z Afriky nedobrovolně. Byli to DĚLÁ I DNES, TEDY páni a otroci a nikdy si nic nevyžádalo na JEDEN VERŠ svědomí národa tak vysokou cenu, jako BEZPROSTŘEDNĚ ZA DRUHÝM. NAPSAL právě ustanovení otroctví v Americe. Ale z TAKOVÉ EVERGREENY té agonie a utrpení černých otroků se JAKO „WHEN I SURVEY zrodila heroická víra, která po létech THE WONDROUS CROSS“, dostala hlas, který se ozýval po celé zemi „JOY TO THE WORLD“, po všechny následující generace. Otroci jim „JESUS SHALL REIGN“ A 694 DALŠÍCH. říkali ,písně smutku’ nebo ,hymny’, ale v komunitách bělochů se jim začalo říkat ,spirituály’ a právě v nich našla Amerika svůj nejopravdovější, nejoriginálnější a nejvlivnější hudební projev.

V jižanských plantážnických státech se od nově příchozích otroků očekávalo, že se naučí mluvit anglicky a přijmou náboženství svého pána. Ale suchopárná tradice evropské víry nemohla nikdy nahradit emocionální a mystiké způsoby pohanského kmenového uctívání. Stejně tak se nedaly rytmy, chóry a kmenové tance africké kultury zkrotit předepsaným zpěvem žalmů a chvalozpěvů. „Duch neodejde bez písně“, to bylo řčení, které si otroci přinesli ze své vlasti a právě v hudbě našli brutálně zotročovaní černoši možnosti osvobození. Zotročení lidé našli v židovskokřesťanské tradici mnohé, s čím ztotožnit a v čem zakotvit svoji víru: čtyři století trvající zajetí Židů v Egyptě; zajetí Izraele v Babylónu; Daniel ve lví jámě a Elijášovo nanebevzetí v ohnivém

13

voze. Naučili se chvalozpěvy svých bílých pánů, poté do nich vetkali zbytky své africké historie a vznikl tak projev svobody v písních, který se zaměřil jak na jejich duchovní, tak i společenský život. Většina otroků pracovala pod bičem dozorců, obdělávali bavlnu a rýži, které byly základem jižanského průmyslu. Často jim bylo zakazováno při práci na poli mluvit, ale jelikož jejich práce vyžadovala sjednocené úsilí, měli dovoleno používat africké tradiční pracovní písně, aby byla jejich činnost koordinovaná. Jejich kreativní písně typu předzpěvák - sbor byly zpívány na takové hudební úrovni, že nepotřebovaly notový zápis. Často byly sestavovány jako kombinace biblických veršů a částí chvalozpěvů, kázání nebo modliteb, které slyšeli v kostele. Ale na poli bylo mnoho příležitostí vytvářet nové písně a nápěvy, čerpající z jejich nově nalezené víry v křesťanského Boha, který nejen že mohl zlomit okovy jejich hříchu a utrpení, ale také nabízel nebe jako domov. A co bylo nejlepší, tento Bůh se neomezoval pouze na bělošské církve, ani nepopíral lidství černochů. Slyšeli zaslíbení svobody a učinili ho tématem svých písní.

Bůh řekl Mojžíšovi, o' Pane! Běž dolů do Egypta, o' Pane! Řekni faraónovi, o' Pane! Propusť lid můj, o' Pane! V roce 1735 se anglikánský kněz jménem John Wesley plavil do Nového Světa, aby tam obrátil pohanské Indiány v kolonii Georgia. Po třech letech uznal, že jako misionář selhal a vrátil se do Londýna, rozhodnutý najít ten chybějící článěk ve své duchovní cestě. Pak jednoho dne, když poslouchal čtení předmluvy Martina Luthera k Epištole Římanům, ucítil, že jeho „srdce se podivně rozehřálo“ a nový způsob víry v církvi byl na světě. Nikde nebyly principy víry zvané ,Metodismus’ přijaty rychleji než právě v koloniích Nového Světa. Wesleyho učení o Druhém požehnání (také nazývaném Křesťanská dokonalost nebo posvěcení) byla „rozbuškou, která zažehla soudek potlačované náboženské extáze napříč Amerikou“.14 Do ohně obrození, které vešlo ve známost jako Velké Probuzení, přikládal

14

hlavně metodistický evangelista George Whitefield a další cestující kazatelé, kteří ustavičně cestovali po koloniích a rozšiřovali doktrínu naprosté svatosti a dosažitelné dokonalosti. Jejich styl kázání byl smělý a dramatický, což jim však omezovalo přístup do tradičnějších církví, tak začali kázat pod širým nebem. Táborová setkání (čili setkání v buši, jak se jim někdy říkalo) změnila strukturu služby uctívání pro většinu venkovských církví mladého národa. Kázání ,ohně a zatracení’ povzbuzovalo věřící k nové svobodě projevu. Křičeli, modlili se, tančili a zpívali jako nikdy předtím. Znovu bylo náboženské probuzení VÍTE, ŽE...? doprovázeno rozvířením hudebních vod. Wesley byl, stejně jako Luther, hudebním JELIKOŽ ČLOVĚK JE skladatelem a vydavatelem. Jeho první BYTOST RYTMICKÁ, EXISTUJE PŘÍMÝ zpěvník, Charlestonský sborník žalmů a chvalozpěvů, vydaný v roce 1735, byl prvním VZTAH MEZI HUDBOU A SVALOVÝM zpěvníkem, který byl kdy v Severní Americe POHYBEM. vydán. Wesleyho největší starostí bylo to, že LARSON; THE DAY zpěv by měl být jak duchovní, tak by měl mít MUSIC DIED (Den, kdy jistou hudební úroveň. Jeho pokyny zemřela hudba) shromáždění obsahovaly napomenutí jako „Zpívejte všichni; Zpívejte s chutí; Zpívejte mírně; Zpívejte včas a nade vše; Zpívejte duchovně.“15 A právě v neuspořádaném stylu průkopnických táborových setkání duchovní zpěv dospěl. Dlouho předtím, než byli černí přijati do společnosti bělochů, se podíleli na společném soužití, i když někdy nepříjemném, které se vytvořilo díky přitažlivým silám společného náboženství a hudby. Vedle vzrůstajícího počtu tradičních chvalo-zpěvů, které vyšly z pera sběhlých skladatelů, jako byli Charles Wesley a Issac Watts, se černošské spirituály stávaly důležitou součástí velkých probuzení a táborových setkání 19. st. Zde se totiž duch a osobitost černošského světa neodděloval od bělošské kultury. I když bílí a černí chváliči byli obyčejně odděleni, „jejich hlasy a hudba se mísila, zněla od tábora k táboru, živíce hudební jednotu, jejíž plody zasáhly celý svět.“16 Jeden pozorovatel prvních táborových setkání napsal: „Jak rostlo nadšení, zapomnělo se na řád, hlasy se rozcházely, každý zpívá svoji vlastní melodii, každý tančí po svém, přičemž skáče, křičí a jásá s obrovskou

15

radostí.“ Našli něco skutečného, což bylo zjevení inspi-rované novým pochopením biblické pravdy. A to následně zplodilo nové bratrství svatosti a posvěce-ných církví – předchůdce Letničního probuzení ve 20. století, které se chystalo vypuknout na Azusa Street v roce 1906. Ale ne všichni zneužívaní a ponížení černoši našli v křesťanství útěchu. Ve ,starých způsobech’ bylo prostě příliš kouzla, které se nedalo s nově nalezenou vírou sloučit, takže stará víra se udržela, byla skrytá až do konce 19. století a do období Rekonstrukce, které následovalo po občanské válce. Potom se na rodinném stromě hudby objevila nová větev, která byla nazvána „Blues“. I když se blues zrodilo přímo z emocionálního žáru spirituálů, byly jeho dávné kořeny jedinou věcí, které ho s VÍTE, ŽE...? jeho „duchu-libým“ původem ZE SLEDOVÁNÍ POHYBŮ, spojovalo. Pro bluesového zpěváka se KTERÉ JDOU RUKU V RUCE S stal námětem každý druh tělesných HUDBOU, MŮŽETE URČIT, požitků: zločin, cizoložství, prostituce, JAKÝ STYL HUDBY TO JE. hazard, alkohol a vězení. Pouta s JEDINÉ, CO MUSÍTE UDĚLAT, africkými elementy synkopických a JE ZAHRÁT TU PÍSEŇ TŘÍLETÉMU DÍTĚTI A rytmických sil byly obnoveny, POZOROVAT JEHO POHYBY. vyučovány a provozovány jak černoTAK POZNÁTE, ZDA JE TA chy, tak i bělochy, kteří naslouchali a PÍSEŇ ŠPATNÁ. NEMUSÍTE poučili se z tohoto nového hudebního DÍTĚ TY POHYBY UČIT, JSOU hlasu. „Je to právě zde, kdy směsice AUTOMATICKÉ. různých kultur znovu začala produGARLOCK; THE BIG BEAT kovat něco trvalého a prorockého, rytmickou živost a melodický dar, ze kterého se nakonec zrodí ragtime a jazz.“17 Souběžně s počátky blues, ragtimu a jazzu procházela proměnou i duchovní hudba. V roce 1875 vydal skladatel Ira Sankey zpěvník s titulem Gospelové chvalozpěvy a posvátné písně a pojem ,gosplel music’ byl na světě. Sankey a jeho společník, evangelista Dwight Lyman Moody, chtěli, aby jejich písně „zasadily do srdcí lidí evangelium“18 tím, že potlačí emocionální výlevy a vášnivé zpívání. Ale i když byli Sankey a Moody schopni ovlivnit jejich prvotní rozvoj,

16

gospelové písně si brzy vytvořili svůj vlastní charakter a tentokrát to byla „chladnokrevně vypočítavá komerční snaha vydělat na ohromné přitažlivosti černošských duchovních stylů.“ 19 V roce 1921 se mladý bluesový a jazzový hráč na piano jménem Thomas Dorsey zúčastnil Národního Baptistického shromáždění a byl uchvácen silou hudby, kterou tam slyšel. Pro „Barrelhouse Toma“ to bylo jako rukou psaný nápis na zdi. Mohl by začít psát církevní hudbu a říkat svým písním ,Gospel’. Dorsey napsal přes tisíc melodií, včetně takových, jako je „Peace In The Valley“ (Klid v údolí), „Search Me Lord“ (Prozkoumej mě, Pane) a „Precious Lord Take My Hand“ (Vzácný Pane, vezmi mě za ruku). „Byla to hudba, která nejen odrážela kázání a svědectví z černošských Baptistických a Metodistických sborů, ale také rostoucího počtu ,posvěcených’ shromáždění napříč celou zemí. Také zde bylo úžasné a svobodné využití melodií, harmonií a rytmů Dorseyho bluesové a jazzové minulosti.“20 Na svých cestách po Středozápadě a VÍTE, ŽE...? Jihu USA na konci 20. let 20. století hrál V USA JE VELMI Dorsey svoji hudbu a prodával notové ROZŠÍŘENÝ OKULTISMUS. partitury za pár centů za kus. Ale jeho hlas JE ODHADOVÁNO, ŽE V postrádal onu přesvědčivost a nadšení, NEW YORKU JE které bylo pro zpívání gospelů nezbytné a AKTIVNÍCH NEJMÉNĚ 5 on věděl, že jestli má mít úspěch, 000 ČARODĚJNIC A V LOS ANGELES 10 000. potřebuje novou prodejní techniku. Vytvořil první ženský gospelový kvartet v dějinách a brzy se stal jak podporovatelem gospelových zpěváků, tak i vydavatelem černošské gospelové hudby. Byl na dobré cestě vysloužit si přízvisko „Otec gospelové hudby“. V polovině třicátých let se díky církevním a probuzeneckým koncertům zpopularizovalo několik stylů gospelové hudby. Jeden z nejtrvalejších byl gospelový kvartet – čtyři nebo pět zpěváků, kteří si vytvořili vlastní identitu díky hlasovým úpravám (jako je výrazný bass nebo falsetto) nebo díky oblečení (portýrské ůbory, bílé smokingy, atd.). Existoval také gospelový sbor, tvořený pouze ženami, které tleskaly a byly oblečeny do sborových rouch v pozadí s dunícím pianem nebo varhanami. A brzy si

17

začali dělat jméno profesionální gospeloví umělci, jako Mahalia Jackson a Rosetta Tharpe. VÍTE, ŽE...? V USA SE POČET ČARODĚJNIC ROVNÁ SKORO POLOVIČNÍMU POČTU LÉKAŘŮ A KNĚZŮ.

Na začátku 2. světové války bylo pečlivé předělání obalu otrockých spirituálů kompletní. Tato nová podoba ,gospelové hudby’ byla hojně posypána Hollywoodským leskem a začleněna do mocného a bohatého hudebního impéria.

PETERS, WHY KNOCK ROCK (Proč je rock špatný)

18

KAPITOLA 5

HUDBA LAODIKEE „...ta první neslušná písnička, která proklouzla bez jakékoliv cenzury do rádia, ty ,skulte je, holky, skulte je dolů a ukažte svá krásná kolínka’, to bylo to první uklouznutí.“21 Psal se rok 1925. William Jennings Bryant a Clarence Darrow vedli v Tennessee soudní bitvu kvůli evoluci; v Německu vydal bývalý vězeň jménem Adolf Hitler svoje vzpomínky, které nazval Mein Kampf; nové taneční VÍTE, ŽE...? šílenství jménem Charleston nutilo ruce a I HLUCHONĚMÍ LIDÉ nohy létat ve 4/4 taktu a po celé Americe REAGUJÍ NA HUDEBNÍ se rádio stalo hlavním zdrojem rodinné ZVUKY A MOHOU zábavy a uvedlo tak na scénu to, co se ROZEZNAT NĚKOLIK proslavilo jako Zlatá éra vysílání. HUDEBNÍCH NÁSTROJŮ PODLE JEJICH VIBRACÍ. Nejrevolučnějším vývojem na začátku 20. století byl bezpochyby záznam zvuku. Člověk si nakonec pro sebe vynalezl pozemskou, i když křehkou, nesmrtelnost a síla jejího vlivu proměnila náš svět a získala v našich životech dominantní postavení. Dobré bylo, že už jsme se nemuseli spoléhat na paměť nebo dráždit svou představivost, abychom si vybavili hlas někoho blízkého, vystoupení hudebníka či intonaci řečníka. Špatné bylo, že se tím otevřely dveře do potemnělé svatyně a my jsme těmi dveřmi prošli svojí myslí na místa, kam bychom nikdy našim nohám vstoupit nedovolili.

Hudba nyní zabírala hlavní světové pódium, což byl čin, na který se nedalo před příchodem fonogramu a rádia ani pomyslet. Její unikátní schopnosti zaujmout, pobavit, vyučovat, osedlat si a ovlivňovat své posluchače, si všimli i oplzlí podomní obchodníci tehdejší doby. Poslouchejte holky, poslouchejte holky Chci vám něco říct, Jen proto, že jdete s dobou

19

A děláte to, co děláte, Nedovolte nikomu, aby vám říkal, že nejste milé Jste milé zrovna jako babička Tak dejte na mou radu. Skulte je, holky, skulte je Jen do toho a skulte je, Skulte je a ukažte svá krásná kolínka, Skulte je, holky, skulte je, všichni je skulte, Skulte je tak vysoko či nízko, jak se vám chce. Nedovolte lidem, aby vám říkali, že je to šokující Namalujte si obrázky svých zlatíček na punčochy Smějte se mámě, smějte se tátovi, Dejte jim své chachá! Skulte je, holky, skulte je, skulte si je. Roll ’Em Girls (Skulte je, holky) autoři Marr, Heath a Fletcher Copyright 1925, Joe Mords Music Co. Sobecká, provokativní a vyzývavá písnička „Roll ’Em Girls“ začala otevřeně střílet na staromódní náboženství novým, výsměšným způsobem. Bez cenzury vklouzla se svým vzkazem VÍTE, ŽE...? nemorálnosti na radiové vlny a do PRONIKAVÝ ZVUK podvědomí neopatrné veřejnosti. Na poli PŘÍSLUŠNÉ HLASITOSTI vysílání proklestila cestu armádě hudebMŮŽE DENATUROVAT ních skřítků, která se rychle zvětšovala na BÍLKOVINY TEKUTÉHO obzoru. MÉDIA. KDYŽ DÁME NA HLUČNÉM ROCKOVÉM KONCERTU PŘED REPRODUKTOR SLEPIČÍ VEJCE, STANE SE Z NĚJ NATVRDO UVAŘENÁ SVAČINKA.

Gospelová hudba dále přispívala svým dílem do hudebního guláše. V roce 1929 nahráli Graves Brothers pro Paramount Records to, čemu se říkalo „rockové a kroutivé spirituály“ - volně založené na způsobu, jakým se na jihu zpívalo ve shromáždění v posvěcených a letničních sborech. V roce 1934 byly ve

20

sboru v Backwoodu pořízeny nahrávky, kde se zpívalo: „Ó můj Pane! Ó můj Páníčku! Jo, jo, jo! Já musím zpívat rock! Ty musíš zpívat rock!“ 22 Se začátkem 40. let bylo zjištěno, že plná polovina všech letničních křesťanů žila pod hranicí Mason-Dixon (Mason-Dixon hranice rozděluje severní a jižní kultury v USA, pozn. překl.) a většina té poloviny byli drnohryzové – velmi chudí farmáři a ti, kteří platili za pronájem pole částí úrody. Na severu církve rapidně rostly v nižších společenských vrstvách a kolem roku 1945 se 4/5 z 500 černošských sborů v Chicagu hlásily k letničním. Tyto sbory „svatých rollerů“ si nemohly dovolit piana či varhany, ale rytmus pro tančící nohy a kymácející se těla, které se nyní staly nedělitelnou součástí letničního sborového shromáždění, zajišťovaly kytary, bubny a trumpety. Jak se snažili získat si svou příčku na žebříku do hvězdného nebe, stalo se nevyhnutelně to, že hudebníci, kteří vyrostli v církvi, začali kombinovat známou gospelovou horlivost se světskými texty a vokálními charakteristikami popu (populární) a country (vesnické) hudby té doby. Ale pro drtivou většinu lidí 40. let byla hudba stále rozdělená na černošskou a bělošskou stejně, jako bylo toto rozdělení i v jiných oblastech společenského života. Tato nejnovější hudební nabídka byla pro hlavní proud hudebního trhu prostě příliš VÍTE, ŽE …? ,pikantní’. Rozlícení rodiče protestovali, PODLE NEDÁVNÉ když se diskžokejové v rádiu snažili mlaSTUDIE UNIVERSITY V dým bělochům představit ,rytmus džungle’ MINESOTĚ JE PODLE této ,svádivé’ hudby. VYJÁDŘENÍ SAMOTNÝCH V roce 1947 se zrodil nový pojem: TEENAGERŮ „teenager“. Co chtěli mladí poslouchat, to POSLOUCHÁNÍ HUDBY s nimi hýbalo. Chtěli tleskat, zpívat a HLAVNÍ ZPŮSOB, JAK SE tancovat. Chtěli sebou „třást, cloumat a VYROVNÁVAJÍ S PROBLÉMY. válet se“. Svazy mladých, vzpoura a sexualita (ačkoli stará jako lidstvo samo) prostě explodovala. Hudebním producentům netrvalo dlouho, než přišli na to, že kdyby našli bělocha, který by mohl zpívat se stylem, energií a vášní černého zpěváka, dokázali by uspokojit žádost mladých, ukonejšit ustarané rodiče a mávnutím ruky převzít kontrolu nad hudebním průmyslem.

21

V té samé době bylo naprosto jasné, že americká hudba prochází znovu porodními bolestmi. Blues, jazz, ragtime, boogie-woogie, pop, country – rozšířila se veškerá hnací energie a tělesnost, kterou generace dychtící zapomenou na válečná léta mohla dát dohromady. A důkazy naznačovaly, že tento výhonek bude tím nejhlučnějším, co hudba kdy vytvořila – hlučný, vzpurný, americký fakan, který získal pozornost celého světa. Jeho jméno bylo „Rock’n’roll“. V roce 1954 nahrál ve studiu Sama Philllipa v Tennesse mladý řidič náklaďáku jménem Elvis Presley starou bluesovou písníčku s názvem „That’s All Right Mama“ (To je dobrý, mami) a kolem 1956 zatřásl fenomén přezdívaný Presleymania celým hudebním průmyslem. Věděli, že našli svého člověka. „ Do Elvisovy hudby byla vmíchána Letničnost tak, jako jsou do palačinkového těsta vmíchána vajíčka...“23, ale v tomto procesu byla skořápka, oddělující inspiraci od zneužití, zdravost od nezdravosti, prasklá. Pravá definice hudby byla rozmazaná a Amerika ochotně naslouchala, zatímco celé peklo otevřelo své brány.

22

KAPITOLA 6

SATANOVY LETNICE „Sledování necenzurovaných programů, poslouchání Hollywoodských sprostých vtipů, poslouchání staré ďáblovy boogie-woogie hudby, kterou vyseděli lidé choré slávy a ničemné povahy –to jsou ďáblovy nástroje, jak podnítit ďáblovy skutky.“ 24 Milostný vztah amerických teenagerů k Elvisu Presleymu byl nekontrolovatelný a nezastavitelný. Mnohé rodiče až mrazilo při pomyšlení na tohoto boky-houpajícího VÍTE, ŽE …? rebela, který se směle dožadoval jejich BYLO ZJIŠTĚNO, ŽE omdlévajících dcerušek slovy: „Are You 68% Z 2 000 Lonesome Tonight?“ (Jsi dnes v noci DOTÁZANÝCH osamělá?) Ale když se tento kúrový STUDENTŮ 7.-12. TŘÍD zpěváček s andělskou tváří obrátil k POVAŽUJE CELEBRITY, dospělým a zazpíval gospelové evergreeny JAKO JSOU ROCKOVÍ HUDEBNÍCI, ZA jako „His Hand In Mine“ (Jeho ruka v mojí) HRDINY. a „Peace In The Valley“ (Klid v údolí) THE CHRISTIAN (výběr z alba, které stále drží rekord za HERALD, březen 1987 nejvíce týdnů na prvním místě hitparády ve Velké Británii)25, jejich představa o „svůdci dětí“ se pomalu začala měnit. Není pochyb o tom, že to byl vnější lesk křesťanství, který způsobil, že americká veřejnost Elvise přijala. Kdysi odpadlík – nyní vážený Král Rock’n’Rollu - byl dokonce schopen dosáhnout vrcholu společenského přijetí tím, že vystoupil před presidentem Spojených Států Richardem Nixonem. „Co se stalo? Stalo se to, že jsme si na Elvise prostě zvykli. Mladí lidé let padesátých na něm vyrostli a starší lidé si po určité době soužití s ním řekli, že není až tak špatný. Velmi bohatý a velmi slavný Elvis se stal lidovým hrdinou.“26 Takový úspěch, jakému se dostalo Elvisovi, má snahu předstírat, že 23

člověk je takového úspěchu hoden, ale Elvis se nezměnil. Bez ohledu na to, jak moc se duch zahaloval v gospelech, tělo zůstávalo čistě rockenrolové. Je všeobecně známo, že „rock’n’roll je dlouhotrvající černošský eufemismus pro sex“ a s Elvisem „to bylo agresivní, uštěpačně sexuální vystoupení kombinované s hudbou, která přiváděla fanoušky k šílenství.“27 Náboženský Elvis často říkal: „Bůh mi dal hlas. Kdybych se obrátil proti Bohu, zničilo by mě to.“ A přesto, jak Gary Herman ukazuje v knize Rock’n’Roll Babylon: „Často také uznával, že na jeho úspěchu VÍTE, ŽE …? má podíl ďábel, říkával, že ,můj hlas je NERVY V UCHU obyčejný; kdybych při zpívání jenom 28 (SLUCHOVÉ NERVY) MAJÍ stál, jsem mrtvý muž.’“ VYŠŠÍ ROZSAH A DELŠÍ

Další rokenroloví zpěváci se od něho SPOJENÍ NEŽ NERVY JAKÉHOKOLIV JINÉHO poučili. Pat Boone, Chuck Berry, Jerry Lee Lewis a mnoho dalších (mnozí z nich TĚLESNÉHO SMYSLU. NENÍ NÁHODOU, ŽE TO, CO vyrostli v letničních církvích) propa- SLYŠÍME, OVLIVŇUJE CELÉ govalo vulgaritu, kterou Elvis kázal NAŠE TĚLO. stejně jako podvodník Jidáš, používajíce náboženského bludu. A to zplodilo desetiletí duchovních schizofreniků, kteří střídali kazatelnu za pódium v nějakém podniku. Po téměř jedno desetiletí byli rock’n’roll a Ježíš váženi na vahách finančního zisku a v roce 1964 byly známy výsledky. Ježíš prohrál. V dubnu 1964 zaútočila na naše pobřeží dvojsečná hudební blesková válka z Velké Británie. Americký rock’n’roll byl sežvýkán, spolknut a vyvržen pod novým jménem: Rock. Bylo to jako rock’n’roll, ale tento nový zvuk se nijak nepodobal západní náboženské tradici. Místo toho přišel nasáklý drogami a východním mysticismem a klamně svádivý rock’n’roll musel podepsat naprostou a bezpodmínečnou kapitulaci, kterou rock požadoval. První, a možná nejvlivnější vlnou těchto útočníků, byli ti čtyři - drzí, rozcuchaní, s anglánským přízvukem, kteří si říkali The Beatles. A společně se svým drzým novým zvukem přinesli i nový zevnějšek. Perverze vyšla z úkrytu a stala se módní, když milióny rychle přijímali dlouhovlasý zevnějšek těchto mesiášů – zevnějšek, který dokonale 24

vyjadřoval jejich cynický postoj vůči všem autoritám a tradicím. Posměšný nihilismus (učení, že vše je nicotné) se téměř přes noc stal módní náhražkou náboženství mezi rozmazlenými, zmatenými květinovými dětmi, které zplodila 60. léta. Hudba Beatles nabízela místo sexu radostné potřásání hlavou a nakažlivou vtipnost. Na povrchu, tedy alespoň se to zdálo, se zdála chytrá a dokonce humorná. Pár dospělých si uvědomovalo obsah hudby a většina teenagerů vnímala poselství Beatles pouze na podprahové úrovni.29 Při zpětném pohledu se mediální odborníci shodují, že největší přínosem Beatles pro západní společnost nebyla samotná jejich hudba, ale hudba jako nosič jejich poselství. A jaké VÍTE, ŽE …? poselství to bylo? Psychedelické drogy. NAŠE UCHO MŮŽE ZACHYTIT ZVUKY VYBRUJÍCÍ RYCHLOSTÍ MÉNĚ NEŽ 20 ÚDERŮ ZA SEKUNDU, POSTUPNĚ VZRŮSTAJÍCÍ AŽ NA 20 000 ÚDERŮ ZA SEKUNDU – ZHRUBA OD NEJHLUBŠÍHO TÓNU VARHAN AŽ PO NEJVYŠŠÍ TÓN HOUSLÍ.

Beatles určitě nevynalezli marihuanu. Její používání se dá vystopovat až k šamanským rituálům Amerických Indiánů a kroužícím dervišům v Persii v 9. století. Udělali však to, že kulturně zlegalizovali její používání širokou veřejností celého světa. Marihuana rozšířila hranice jak představivosti, tak i smyslového vnímání a vyzývala uživatele, aby si znovu vytvořil zvuky a obrazy, které „výřily a šuměly a poskakovaly v předních lalocích jejich mozku.“30 LSD šla ještě dál, smazala všechny překážky mezi skutečným a zdánlivým, byla „epicentrem chemicky navozeného zjevení.“ 31 Duchovno bylo výletem a LSD svátostí nové víry. „Křesťanství odejde. Zmizí a zcvrkne se. O tom nemusím diskutovat, mám pravdu a čas to prokáže. My (The Beatles) jsme teď populárnější než Ježíš Kristus. Nevím, co půjde první, jestli rock’n’roll nebo křesťanství.“ Jonh Lennon, vedoucí zpěvák Beatles; 3. března 1966. 32 Druhá vlna britské invaze zasáhla pobřeží v roce 1966 a když příliv ustoupil, zmizely i dny zastřených sexuálních narážek a pečlivě frázovaných alegorií. Nastoupila generace rocku a byl „čas to říct tak, jak to je – ukázat vše“. Mick Jagger z Rolling Stones přesně tohle udělal a postupně vytvořil model rockové hvězdy, který vydržel 25 let.

25

Vystoupení Rolling Stones byla vždy hrůznou směsicí sexuální zvrhlosti, sadistického násilí, satanismu a drog. Nejlépe to odhaluje fakt, že násilí, které se stalo podstatnou součástí každého koncertu, není nic náhodného, nýbrž je přirozeným důsledkem hudby a způsobu, jakým byla hrána. Ve své knize Hudba člověka popisuje proslulý hudebník a historik Yehudi Menuhin koncert Stonů následnovně: „Slyšel jsme něco, co mi znělo jako předtucha pekla … Nemohl jsem prakticky rozeznat noty, tóniny nebo hudební strukturu … Při tak silném zážitku jsem pochopil, kam je celé toto šílenství nasměrováné. Má za cíl otupit veškerou pozornost, nedat jinou šanci než se podvolit a podílet se … The Rolling Stones se zoufale snaží vyprodukovat a osvobodit emoce, ale jelikož toho vědí málo o těchto oborech a strukturách, skrze které se emoce přeměňují na umění, dokážou zplodit pouze hysterii. Jejich hudba strukturu spíše boří, rozmělňujíce vše zpět na surovou hlínu.“33 Dychtíce vzdávat čest komu čest náleží, vydali Stones v prosinci 1968 nahrávku s titulem „Sympathy For The Devil“ (Sympatie vůči ďáblu) sestup do horečnatého světa ďáblů, halucinogenních obrazů a dunících rytmů voodoo. To nebyla hudba. Byla to kakofonie – ječící bazilišek silně rozněcující smrt a zkázu. Během jednoho památného vystoupení, kdy si vedoucí zpěvák Mick Jagger pyšně vykračoval po pódiu ve svém zosobnění Lucifera, drogami zešílený dav náhle propukl ve vražednou zuřivost. Během pár minut zemřelo 5 lidí, včetně jednoho muže, který byl ubodán a umlácen řetězy, zatímco se na to Jagger díval z pódia jen pár metrů daleko. Bylo to, jakoby „...se Rolling Stones předávkovali obrovskou dávkou své vlastní medicíny.“ 34 Satan ukázal směle svoji tvář a předložil své požadavky a rockový umělci se podvolili jako hloupí lumíci. Stali se obětmi svého vlastního chamtivého životního stylu. Poháněni touhou po větší slávě, moci a bohatství otevřeně přísahali ďáblu svoji oddanost v hudbě, kterou hráli. A kam šli, tam je mladí následovali. Nevinní, zvědaví a naivní teeageři se zastavili a poslouchali a Lucifer se postaral o zbytek.35 V roce 1971 napsal musikolog Frank Garlock, profesor na universitě Boba Jonese, toto: „To jediné, co každý z nás musí udělat, je vydat se na výlet na místa, kde má rock’n’roll své kořeny (Afrika, Jižní Amerika a

26

Indie) a pozorovat ceremoniály, které jdou často ruku v ruce s tímto druhem hudby – voodoo rituály, sexuální orgie, lidské oběti a uctívání ďábla – a tak poznat, jakým směrem se jako národ ubíráme.“ 36 Jak velkou pravdu měl! Z hitparádových žebříčků poloviny 70. let bylo naprosto jasné, že v Americe se satanismus prodával opravdu dobře.

27

KAPITOLA 7

VYVOLÁVÁNÍ KAINA „... rytmem hudby volají do ducha.“ 37 Zlo je nakažlivé a vlna démonických duchů, které The Beatles a The Rolling Stones vypustili v 60. letech, se v letech 70. stala nezastavitelnou povodní. Ale to nebylo nic v porovnání s divokým vírem let 80-tých, kdy rock rozšířil svůj repertoár ještě hlouběji do oblastí bizarního temna. Satan, který znal zranitelnost lidských sluchových smyslů, své učedníky chaosu a nepořádku dobře vybavil. Použitím nejnovější technologie vesmírného věku se podstatou rockového rachotu stalo zesilování. Elektrické kytary, klávesy a bicí, které patřili k vybavení každého zpěváka, daly muzikantům schopnost zdvojnásobit mlhavé zmatení a rozostřené vidění, které doprovázelo jejich „výlety“ pod vlivem psychedelických drog, zatímco současně rdousili smysly posluchačů těžkým, stálým, bušícím, mysl umrtvujícím a uši rvoucím bubnováním. Satan nyní vyslal svoje jednotky na všechna hlavní pole kulturní zábavy.38 Je faktem, že pokud nejste slepí a hluší, je téměř stoprocentně jisté, že roková hudba jistým způsobem ovlivnila váš pohled na svět. Možná si to nebudeme chtít připustit, ale každý z nás je denně manipulován přesvědčivými technikami reklamních médií – rádiem, televizí, filmy, billboardy, časopisy, novinami, obaly výrobků, atd. Reklamy běžně využívají popularity rockových hvězd a rockové hudby k tomu, aby prosadily svoje výrobky a služby. Miliony mladých lidí se každé ráno probouzí do rockové hudby. Řídí při ní, studují při ní, hrají si při ní, jedí při ní a usínají s ní. Studie ukazují, že průměrný teenager mezi 7. a 12 třídou (v Čechách od 8. tř základní školy do 4. ročníku střední školy) stráví posloucháním rockové hudby a sledováním rockového videa 11 000 hodin - tedy víc jak dvakrát tolik času než stráví ve třídě!39 Lidi závislé na rocku tato hudba doslova konroluje, od způsobu, jakým

28

se oblékají, po způsob, jakým vidí a chápou každodenní záležitosti života. Časopis National Review prohlásil: „Naprostá rozšířenost rocku způsobuje, že se stává nejzávážnějším činitelem, který ovlivňuje hodnoty samotné existence dneška.“40 Jak? Pro účely naší studie se musíme blíže podívat na mnohé podoby dnešní rockové hudby. HARD ROCK versus SOFT ROCK – Tak zaprvé, ne všechna rocková hudba je stejná. Je důležité mít na mysli, že během let bylo na každou větev rodinného strom Rocku přidáno tolik rockových příbuzných, že je nelze ani vyjmenovat. Nicméně jsou tu dva dominantví geny, podle kterých můžeme identifikovat a rozpoznat každý nový výhonek. Od té doby, co před téměř 40-ti lety rocková válka začala, byla satanova hlavní útočná síla podvrženým dvouhlavým dítětem, které funguje pod dvojí identitou Hard Rocku a Soft Rocku. Jestliže nechutné projevy psychotického chování, které tvoří větší část Hard Rockové scény, nejsou váš styl, pak vítejte do světa Soft Rocku, kde témata všeobecné lásky (chtíče), míru a bratrství lidstva podbarvují jeho texty, společně s chytře vyjádřenými odkazy na zábavu při braní drog. Soft Rock (alias Pop Rock, alias Současný Rock) je potomkem hudby Beatles a většina viny za to, co je známé jako sexuální revoluce, jde přímo na jeho účet. A čím je rock starší, tím hlouběji upadají společenské normy a standardy. Ve třech desetiletých, které od nástupu The Beatles na scénu s jejich svádivým poselstvím drog a necudnosti uplynuly, viděl náš svět alarmující nárůst sexuálních zločinů, potratů v masovém měřítku, epidemií sexuálně přenosných nemocí (včetně zamoření AIDS), společně s rozšířenou drogovou závislostí a veškerou zkažeností, která k tomu patří. Mnoho dnešních nejoblíbenějších celebrit, jako je George Michael, Carly Simon, Prince, Madonna, Dino, Whitney Houston, Michael Jackson a Barry Manilow, jsou Soft rockeři. Soft rock se stal „hudební kulisou“ 90. let a ať se vám to líbí nebo ne, bombarduje nás na každém kroku. Hard Rock byl rodinnému stromu hudební rodiny představen prvním a stále vládnoucím králem satanistického rocku, skupinou The Rolling Stone. Vychloubačným jednáním, které je v Bibli popisováno jako jasná démonická posedlost (a přesto je dnes považováno pouze za umělecké šoumenství), jsou rockové skupiny přes noc vystřelovány do světla vytoužených reflektorů království megahvězd. Zpěváci a skladatelé upřímně 29

přiznávají, že většinu nápadů pro svou hudbu dostávají při seancích. Říkají: „To, co děláme, odráží to, čím jsme. Jestli je to démonické, tak takoví jsme.“41 Skupina si často zvolí jméno, které formuluje její motivy a záměry: Styx (v řecké mytologii jedna z řek podsvětí); Iron Maiden (v překladu Železná Panna; ohavný středověký mučící nástroj); W.A.S.P. (zkratka pro „We Are Sexuals Perverts“ - My jsme sexuální zvrhlíci); KISS (znamená „Kings In Satan's Service“ - Králové v Satanových službách); Twisted Sister (Pokroucená Sestra); Judas Priest (Kněz Jidáš); The Greatful Dead (Vděčný mrtvý); Black Sabbath (Černý sabat), to je jen pár příkladů z mnoha stovek.42 V poselství dnešního rocku není naprosto nic zakázané – sex, drogy, čarodějnictví, vražda, sebevražda, spiritualismus, homosexualita, sadomasochismus, sodomie. Je to monstrum, které adoptovalo přezdívku Heavy Metal – kdysi literární synonymum pro mučení, ale nyní je použito jako zastřešovací název pro legii vrčících příšer, včetně nejnovějších rouhání Shock Rocku, Satanova Rocku a Armagedonského Rocku. Hlas rocku nikdy nebyl tak hlasitý nebo tak plný zla a už není jen na poslouchání. Už je také na dívání. S příchodem videa a MTV se intenzita rockového útoku zmnohonásobila a dnes je účast na hard rockovém prožitku podobná vstoupení do středu epileptického záchvatu. Je to mimo lidskou kontrolu. IDENTIFIKACE ROCKU – Veškerá hudba používá rytmus. Například valčíkový rytmus je ¾ takt a tančí se takto: RAZ dva tři RAZ dva tři. Při rázném pochodu psaném ve 2/4 taktu musíte počítat: RAZ dva RAZ dva. Obecný způsob počítání 4/4 taktu je: RAZ dva TŘI čtyři RAZ dva TŘI čtyři. Technicky vzato je rockový rytmus ve 4/4 taktu. Ale všechny obecné principy hudebního zvuku byly odloženy stranou a důraz je zde položen na offbeat: raz DVA tři ČTYŘI raz DVA tři ČTYŘI. Navíc je obvykle velmi zdůrazněn „back beat“, přicházející mezi pravidelnými údery a tvořící tak to, co je známé jako „synkopa“. Ve své knize The Day Music Died (Den, kdy zemřela hudba) její autor a bývalý rockový zpěvák Bob Larson píše: „Synkopické rytmy probouzejí v lidském těle ty nejcitlivější reakce, zvláště jsou-li tyto rytmy elekronicky zdůrazněny.“43 Rocková hudba je psaná a podávaná tak, aby se dala nejen slyšet, ale i 30

cítit a jedním z nepostradatelných nástrojů tohoto typu hudby je elektrická baskytara. Její superzesílené nízkofrekvenční vibrace dávají rocku tu instinktivní intenzitu, která se pase na smyslovém vnímání. Tempo může být rychlé nebo pomalé, ale jestli ty údery jsou rockové, pak základní reakce bude erotická. Dalším klíčem k identifikaci rockové hudby je opakování – slova, refrény, instrumentální části nebo akordové vzorce, které jsou opakovaně během písně hrány nebo zpívány. Jak vám řekne každý učitel, opakování je jednou z nejúčinnějších učebních metod, které lze použít. A když si představíte ty neurotické, rouhavé a sugestivní slova, kterými jsou krmeny mozky i velmi malých dětí, pak „není divu, že se tolik lidí zblázní. To úplně stačí k tomu, aby se člověk zbláznil.“44 Třetí důležitou charakteristikou rocku může být jeho hlasitost. Jako kdyby to přebuzené, cirkulárce podobné ječení kytar a divoké nesouvislé hlasy zpěváků nebyly dost hlasité, rockoví zpěváci a fanoušci si svou hudbu užívají nejvíce, když je puštěná na víc jak 100 decibelů (hodnota blížící se prahu bolesti, kdy se tělo stává naprosto dezorientovaným). Takové intenzivní, stálé bušení může rychle způsobit, že mysl ztrácí kontakt s realitou a dokonce vyvolat různé úrovně transu. Dá se zde aplikovat tento psychologický princip: Čím hlasitější hudba, tím více se posluchač stává otevřenějším vůči textům, které se zpívají. Posledním aspektem rocku, na který se podíváme, je skutečnost, že může mít všechny charakteristiky, o kterých jsme se tu zmínili („heavy“ tempo, opakování, extrémní hlasitost) nebo nemusí mít ani jednu! Je to proto, že rock už přestal být jen jedinou věcí a ovládl množství sekt a schismů, z nichž každý odráží svou vlastní versi ateistického principu, který ovládl mysl svého stvoření. A každé nové zjevení, které rockoví proroci vyprodukují, rozezní někde na zemi v uších skutečného rockového věřícího zvučné „Amen“. Je jedno, jakého hudebního principu je k tomu použito, duch si najde svého věřícího. KDO PÍŠE PÍSNĚ? - Jak jsme právě zjistili, jsou to údery rockové hudby, které mačkají emocionální spoušť posluchače, ale není pochyb o tom, že zbraň je tvořena texty. Bitva o lidské duše se bojuje v mysli, takže se pojďme podívat na některé nápady, kterými rockoví učedníci denně krmí mladé lidi: 31

Na začátku písně se ozývá volání malých dětí: „Já tam nechci jít!“ Pak začíná zpěvák výt své smrtelné kázání: „Já jsem Pán pustiny Shromažďuji temnotu, která mě těší A přikazuji ti, abys poklekl před Bohem hromu a rock’n’rollu. Prokletí, pod kterým jsi Tě pomalu okrade o tvoji panenskou duši...“ God Of Thunder (Bůh hromu), z alba „Destroyer“ (Ničitel) skupiny KISS45 Celkem přímočaré, co říkáte? Rockové skupiny už dnes nemělní slova, když dojde na vzdávání pocty ďáblu a hláskování jeho zlých záměrů. Mnohé z Hard Rockových obětin jsou spíše zaříkávání než písně. Album „The Number Of The Beast“ (Číslo šelmy) z roku 1982 Heavy Metalové skupiny Iron Maiden obsahuje tak sentimentální popěvky jako „Children Of The Damned“ (Děti zatracených), „Hallowed Be Thy Name“ (Posvěť se jméno tvé) a „Run To The Hills“ (Utíkej do kopců). Jejich kamarádi, Black Sabbath, zpívají tak zřetelně inspirované písně jako „Nativiti In Black“ (Narození v černém): Teď tě mám u sebe, pod svou mocí, Naše láska je silnější každou hodinu, Podívej se mi do očí a uvidíš, kdo jsem, Mé jméno je Lucifer, za ruku mě, prosím, vem.“46 Určitě teď někdo říká: „Já ďábla neuctívám. Já ta slova neposlouchám; prostě se mi jen líbí ta hudba.“ Naneštěstí na takové prohlášení existuje jen jediná odpověď: Stejně jsi vinen spoluúčastí. V kázání nazvaném „Proč nejsme denominací?“ popisuje W. Branham situaci velmi výstižně: „Pokud se zdržuješ v blízkosti někoho, kdo je zlodějem, brzy se staneš zlodějem i ty. Moje stará máma z Kentucky říkávala: ,Když si lehneš ke psovi, který má blechy, ráno je budeš mít taky’ … Poznáš se podle toho, s kým se stýkáš.“47

32

Zajímá vás, jestli to samé varování platí i pro Soft Rock? Odpověď zní „Ano“, protože zamoření touto blechou je mnohem, mnohem ohavnější (a mnohem záludnější), než si většina lidí uvědomuje. Pojďme se na to podívat. Představ si, že není žádné nebe Je to snadné, když to zkusíš Žádné peklo pod námi, jen ohloha nad hlavou Představ si, jak všichni lidé Žijí jen pro dnešní den Představ si, že nejsou žádné státy Není to tak těžké Nic, pro co by se zabíjelo nebo umíralo A ani žádné náboženství Představ si, jak všichni lidé Žijí život v míru... Možná říkáš, že jsem snílek Ale já nejsem jediný Doufám, že se k nám jednou přidáš A svět bude jako jedno. Představ si, že není žádný majetek Jsem zvědavý, jestli to dokážeš Žádný důvod trápení nebo hladu Bratrství lidí Představ si, jak se všichni lidé Dělí o celý svět... IMAGINE (Představ si) od Johna Lennona „Imagine“ byla napsána téměř před 20 lety, ale filosofie, které tleská, zůstává ústředním tématem dnešního Soft Rocku. Říká se jí humanismus a nezní tak špatně, že? Konec konců bychom všichni chtěli vidět konec válek a sporů a vládu celosvětového míru a prosperity. Ale přiznejme si to, lidská představa o pokoji není stejná jako Boží představa o pokoji. Humanistická hypotéza o „jednotě skrze rozmanitost“ je jen cvičení se v sebeklamu. Nerovné jho je hříchem. A jak může existovat pokoj bez Knížete pokoje?

33

Humanismus – víra, že člověk, nikoli Bůh, je souhrnem a měřítkem všech věcí – je jedním ze základních zásad a dogmat víry zvané New Age. New Age (Nový věk, také zvanýVěk Vodnáře) není jen přechodnou módou a jediná věc, která je na něm „nová“, je používaná terminologie. Hnutí samo je starší než hinduismus a budhismus; je starší než věštby starého Řecka a Egypta; je tak staré jako had v zahradě Eden, který Evu podvedl slovy „...a budete jako bohové.“ New Age se v jistém smyslu dotklo i vás. Slyšeli jste jeho filosofy, dívali se na jeho umění, četli jeho literaturu – nejpíše bez toho, že byste věděli, že je to New Age. Možná jste se účastnili i jeho terapií a podíleli se na jeho rituálech. Ale téměř určitě jste poslouchali jeho hudbu. Od té doby, kdy John Lennon (člen The Beatles, který po určitou dobu užíval titulu kněz/král Věku Vodnáře)48 napsal píseň „Imagine“, se hudba New Age rozšířila a zahrnuje vše od reggae po současný rock a většinou se hraje na stanicích, které mají označení „easy listening“ (pohodový poslech). Nicméně hudební nakladatelství neberou moc ohled na texty, když určují druh hudby, takže jediný styl, na kterém v hudebních obchodech najdete nápis ,New Age’, je stále oblíbenější ,meditativní’ a ,vůkolní’ (ambientní) hudba. Je často hraná na citary nebo jiné východní nástroje a kritikové ji nazývají ,zvukovým valiem’ (valium je droga na uklidnění – pozn.překl.) 90. let, z větší míry proto, že tvrdí, že přemísťuje duše do jakési kosmické soudržnosti.49 Na předních místech seznamů populárních umělců, kteří zastávají takový lyrický humanismus, jsou ti, kteří se spojili, aby kázali evangelium „rocku-ve-službách-lidstva“. Díky nadačním extravagancím jako je „We Are The World“ (My jsme svět) a Živá pomoc, se dogma New Age „Vše je jedno a jedno je vším“ stává legitimním a denně proniká hlouběji a hlouběji do všeobecné kultury. Pro křesťany to může být ten nejklamnější a nejnebezpečnější hybrid, který kdy rock zplodil. Hudba je zotročující; texty jsou úkladné, ale hádejte, kdo ty písně píše? Já jsem živý navždy Napsal jsem úplně první píseň Já skládám slova a melodie

34

Já jsem hudba a já píšu písně. Já píšu písně, které nutí zpívat celý svět Já píšu písně o lásce a zvláštních věcech, Já píšu písně, které nutí mladé dívky plakat Já píšu písně, já píšu písně. Mé sevření je hluboko v tobě A mám ve tvé duši své místo, Teď, když se podívám skrze tvé oči ven Jsem znovu mladý, i když jsem velmi stár. Ó moje hudba tě nutí tančit A přemluví tvého ducha, aby to zkusil Trochu rock and rollu, aby ses rozhýbal, Hudba plní tvoje srdce Je to fakt prima místo, odkud můžeš začít Je to ode mě, je to pro tebe, je to od tebe, je to pro mě Je to celosvětová symfonie, Já jsem hudba, já píšu písně. JÁ PÍŠU PÍSNĚ, napsal Bruce Johnson a zpívá Barry Manilow BLÍZCÍ PŘÁTELÉ ROCKU – Jestli si náhodou myslíš: „Díky Bohu, že jsem vesnický kluk (nebo holka)“, pak je třeba, abys něco věděl. Země country music už není místem, kde se pase jelen a kde si antilopa hraje a nebe je celý den bez mráčků. Některé z těch nejobscénnější, sexem posedlých textů se dnes zpívají v tónině N dur – což znamená Nashville (hlavní město country music-pozn.překl.). Vy, kteří jste na country music vyrostli a mylně si myslíte, že starý dobrý brach se za ta léta moc nezměnil, byste si ho měli poslechnout trochu lépe. Jak Al Menconi ve své knize Dnešní hudba: Okno do duše vašeho dítěte píše: „Když dáte z country music pryč chlast, hádky, smilstvo a sebelítost, pak nezbyde nic, o čem by se dalo zpívat, teda kromě tvý mámy a mýho náklaďáku!“50 Samozřejmě existuje jedna strategie široce praktikovaná Nashvillskými umělci, kterou mnoho zarytých křesťanů považuje za velmi vznešenou, a

35

tou je zpívání známých chvalozpěvů na závěr countryového programu. Tato osobitá forma pokrytectví se zrodila na prknech Grand Ole Opry (něco jako Národní divadlo hudby country) a více jak 60 let country zpěváci od Roye Acuffa po Barbaru Mandrell používali duchovní písně jako formu hudební ústní vody, aby zklidnili chuťové pohárky po několika chodech špíny a nečistoty. Ve skutečnosti nemají tyto pseudoduchovní placeba s křesťanstvím vůbec nic společného. Nejnovější obětina, která byla pokládána na oltář rocku, je způsob zaříkávání známý jako Rap. Není tu melodická linie (takže technicky vzato to nemůže být ani považováno za hudbu), ale monotónní rytmus, který doprovází mluvené verše, nabízí zřetelnou lekci rytmu – Rock. Rap vznikl na ulicích mezi černošskými teenagery při soutěžích zvaných„uvidíme, kdo je ten nejhorší“. V souvislosti s tím by nás nemělo překvapit, když slyšíme rappery, jak se dohadují, že k opravdovému rappu je třeba mít chvástavý a vychloubačný postoj. A zase - tento sobecký egoismus a přímá arogance se ničím nepodobá křesťanské etice. I když mnoho dnešních populárních raperů hrdě hlásá svoje postoje proti drogám, při svých vystoupeních a ve svých nahrávkách stále oslavují gangy, zločin a násilí (včetně sexuální brutality). Sečteno a podtrženo – Rap je Heavy Metal v převleku.

36

KAPITOLA 8

FORMY ZBOŽNOSTI „A když řekl: ,Zde přichází církev dnešní Ameriky, aby se předvedla.’... skoro jsem omdlel.“51 Náboženství (a množství jeho rekvizit) bylo vždy velkým kšeftem. To je všeobecně uznávané a přijatelné, protože díky církevnímu ,obchodu’ se stavějí kostely, jsou vydávány Bible a jiné materiály, jsou podporováni pastoři a misionáři, je financováno množství dalších ušlechtilých snah. Ale když je při praktikování náboženství přehlíženo božské vedení, pak je křesťanská pravověrnost a zbožnost nechána zcela napospas manipulacím korporačních prospěchářů. Proto být duchovním a nechat se vést Duchem Svatým nemusí vždy znamenat jednu a tu samou věc. „Bůh jedná skrze Svého Ducha, ne skrze peníze či talent v církvi.“52 Současná křesťanská hudba (CCM) je průmysl a jako každý průmysl podléhá její motivace rozhodujícímu farktoru - $$$. Kvůli milionům dolarů, které jsou na tomto vysoce soutěživém trhu v sázce, se většina umělců a nahrávacích společností nezdráhá vzít si za vzor své populárnější světské protějšky, včetně rockových umělců, o kterých jsme se již dříve zmínili. Výsledkem je, že zděděné Heavy Metalové poselství vzpoury a Soft Rocková kouřová clona New Age lásky se tak chytře vloudila do podstaty křesťanské hudby, že teď reprezentuje 90% kazet a CD, které jsou ve vašem oblíbeném křesťanském knihkupectví k dostání. Většina zastánců rocku, kteří píší na téma křesťanské hudby, používají tu samou větu, kterou použil ve své knize Rock tohoto věku Steve Lawhead. „Rock mluví k rockové generaci. Je to schopnost zasáhnout populaci, která na něm vyrostla.“53 Otázkou však je: „Čím je zasáhne?“ Prohlídka recenzí, kterých se křesťanským umělcům a skupinám na stránkách různých CCM časopisů dostalo, možná vrhne na tento předmět více světla:

37

MICHAEL W. SMITH „Smith svými vřeštícími syntetizátory, hřmícími bubny a ječícími kytarami uvádí davy mladých v šílenství od začátku až do konce.“ „Za doprovodu světelných paprsků, které přerušovaně bičují jeviště i hlediště, zaplnil Smith pódium vířivými tanečními kroky, čímž uvedl dav do kývavého šílenství.“

AMY GRANT „Jediný rozdíl mezi texty milostných písniček Amy Grant a řekněme Olivie Newton-John je ten, že zájmena v textech Grantové mají často velká písmena na začátku...“ (např. I love You – česky Miluji Tě [Bože] -pozn. překl.) „Je důležité pochopit, že některé texty jsou výhradně křesťanské, zatímco jiné jsou výhradně nekřesťanské … Věříte, že je v nich Ježíš, i když zpívají o životě a lásce, jako třeba v „Baby, Baby“ [Hit Grantové, který nedávno dobyl jak křesťanské, tak světské hitparády].“

STRYPER „A hrají rock. Jejich 90 minutové vystoupení obsahuje veškeré vnější chytáky světského metalu – drzost, styl a bombastickou palbu zvuku, která otřásá kostmi, jaké jsou v takových světských vystoupeních skupin Motley Crue, Ratt, Iron Maiden nebo Judas Priest...“

LOVE LIFE „Velmi na mě udělaly dojem originální bluesové reklamní materiály skupiny. Skupina prokázala své hudební schopnosti několika akusticky orientovanými skladbami a dokonce přehráním hitu Beatles ,A Hard Day's Night.’ (česky Noc perného dne).“

38

KIM HILL „Je vskutku povzbudivé vidět někoho, kdo rád zpívá na nekřesťanských místech, vyhýbajíce se ,křesťanskosti’, která je v dnešní křesťanské hudbě v tak veliké míře.“

Cílem duchovní hudby je obrátit srdce a mysl člověka k Bohu. Nepopírám, že CCM je (možná naivně) k tomuto cíli nasměrovaná, ovšem faktem zůstává, že upřímnost není důkazem křesťanství. Boží dílo je třeba dělat Božím způsobem! Pamatujte si, že satan je imitátor, napodobuje a jeho hrou je padělat každý Boží pohyb. Ale je bezmocný, dokud nemá nástroj (člověka), který by mohl použít, proto si rekrutuje svoji armádu z každé rasy, každého vyznání a životního stylu – dokonce i z řad nedbalých křesťanů. Proto dnes můžeme ve vystoupení současných křesťanských umělců vidět odraz Jidášova podvodu, který sem byl poprvé uveden v období Rock’n’rollu. Ale bez ohledu na to, jak moc se snaží zapadnout do svaté hlíny, nikdy nenasytí duše opravdového znovuzrozeného věřícího. Ježíš v Janovi 3,6-7 svědčí: „Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch. Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu.“ Když nedokážeme poznat rozdíl mezi posvěcenou hudbou a světskou hudbou, když písně, které se zpívají ve svatyni církve, se dají právě tak efektivně zazpívat vaší milé, pak je načase se zastavit a položit si důležitou otázku: „Koho tady vlastně uctíváme?“

39

KAPITOLA 9

BOŽÍ ZPŮSOB „Uvědomujete si, že v celém vesmíru existují jen dvě síly? Všechny naše rozdíly mezi národy a rozdíly mezi lidmi a všechny ostatní maličkosti mají souvislost s jednou nebo druhou touto silou. A ty síly jsou Boží moc a satanova moc – moc života a moc smrti. Satanova moc je pouze převrácená Boží moc. Smrt je pouze převrácení života; lež je špatně řečená pravda; smilstvo je zneužití spravedlivého aktu. Vše, co satan má, bylo nějakým způsobem překrouceno, ale přesto je to moc.“54 Náhradní oběti Kaina a Abela byly prvním přiblížením se člověka k Bohu skrze specifické chování a rituál. Kain se snažil překlenout propast mezi známým a neznámým světem a nárokovat si duchovní oblast skrze krásu a fyzické smysly. Abel obětoval krvavou oběť na odpuštění svých hříchů. Bůh přijal jednoho a odmítl druhého, protože jenom jedna cesta byla učiněna na základě zjevení a ta druhá byla tělesnou (překroucenou) napodobeninou. Protože Bůh je ve své podstatě neměnný, můžeme na základě Jeho charakteru a Jeho minulých činů mít dokonalou jistotu ohledně toho, co učiní v budoucnu. I když člověk ještě stále přináší oběti na základě estetických principů, Boží nařízení se nezmění. „Před lety jsme nacházeli lidi v hluboké upřímnosti a uctívání. A dnes se to stalo velkým Hollywoodským pozlátkem, jen nějaká nacvičená muzika. Ženy na pódiu mají tak těsné šaty, že jejich kůže je prakticky venku a tak tančí po jevišti. Už v tom není upřímnost, dělají z toho jen směšnou ostudu, zatímco se hlásí ke křesťanství. Tak si říkám, jestli se naše oběti nestaly v Jeho nose opět zápachem?“55 Znamená to, že my jako věřící, bychom měli omezit hudbu, kterou slyšíme a hrát jenom ty staré klasické chvalozpěvy, abychom se vyhnuli negativnímu poselství nezdravé hudby? Absolutně ne. Jeden hudební styl se nikdy nebude líbit všem stejně, nicméně existují objektivní principy, které jsou založené na pravdě a nejen na chuti, podle které můžeme posuzovat to, čemu nasloucháme: Rytmus, texty a životní styly.

40

– V pralesních oblastech světa existuje jistý způsob dorozumívání se, zvaný „mluvící bubny (tamtamy)“ a vybubnováváním jistých rytmů se mezi vesnicemi posílají vzkazy a zprávy. Hudba, kterou satan překroutil pro své vlastní záměry, má v naší společnosti tu samou úlohu, protože: „...rytmem hudby volají do ducha.“56 Musíte se naučit identifikovat rytmus rocku, abyste před tím, než zvednete telefon, věděli, jaké číslo budete vytáčet!

Pozorně poslouchejte, co říkají texty. Vyučují se v nich nebiblické doktríny? Je v nich chytře schvalována nemravnost? Je to poselství svatosti nebo je prosazovaná láska a mír New Age? „Přestaň synu naslouchat výroky, které způsobí, že zbloudíš od slov poznání.“ Přísloví 19,27 (podle angl.překladu). –

V Matoušovi 12,34 Ježíš řekl: „... čím srdce přetéká, to ústa mluví.“ Hudba (rozšířená mluva) je vyjádřením osobnosti a víry skladatele a hráče. Dnes si musíme pečlivě vybírat, komu dovolíme, aby nám sloužil písní. Vzpomínáte si na pasáž, kterou jsme četli z 1 Samuelovy, kde se píše o tom, jak David hrál a zlí duchové, kteří sužovali Saula, odešli? Přemýšlejte o tom. Saul byl král Izraele a můžete si být jistí, že na jeho dvoře bylo mnoho výborných hudebníků. K čemu potřeboval Davida? Protože „Hospodin byl s Davidem.“ Davidova hudba svědčila o Hospodinově přítomnosti v jeho životě a to zlým duchům vadilo natolik, že Saula opustili! –

Jestliže mohou být zlý duchové vyhnáni hudebním vystoupením zbožného člověka, není možné se tedy domnívat, že zlí duchové mohou být skrze hudbu bezbožného člověka povoláni? Ujistěte se, že váš oblíbený umělec nepřivádí do vašeho domu, auta nebo sboru nezvané hosty. Nikdy dříve se v historii nestalo, že by se celý svět naladil na jedinou formu komunikace, jako se to stalo s dnešní rockovou hudbou. A znovu a znovu rock dokazuje, že je nepřítelem Krista a zároveň jedním z nejúčinnějších nástrojů, kterým ďábel získává kontrolu nad životy lidí a stahuje je do duchovní zkaženosti.57 „A duch [rock’n’rollu] není jen v Americe. Rozšířil se po celém světě, aby je [lidi] přivedl do bitvy u Armagedonu.“58 V této bitvě jsou dvě strany. Neexistuje neutrální půda. Na čí straně jsi ty?

41

KAPITOLA 10

JE NAČASE, ABYS ZMĚNIL SVOJE NALADĚNÍ? „Pusťte mě do něčího domu a ukažte mi, jakou hudbu poslouchá; ukažte mi, jaké knihy čte a jaké písně zpívá a jaké má ve svém domě obrazy. Docela dobře dokážu určit, jakou přirozenost takový člověk má.“59 Žijeme ve vibrujícím vesmíru. Každý jednotlivý hlas a nástroj produkuje tóny, které vibrují ve stanovené frekvenci. Když se tyto frekvence dostanou k našim uším, způsobí, že naše ušní bubínky začnou vibrovat podle stejného vzorce jako původní zvuk a tím nám umožní identifikovat ho. Tento akustický princip je označován jako spřízněné vibrace – schopnost jednoho těla donutit jiné tělo vibrovat v souladu se sebou samým.60 Tento princip spřízněných vibrací můžeme také aplikovat na naši hudební přirozenost. Aby k nám mohla hudba ,promlouvat’, musí spřízněně odpovídat na to, co v naší bytosti už je. Musí vibrovat na stejné frekvenci jako naše emoce. Jinými slovy člověk reaguje na hudbu, na kterou je naladěn a naopak hudba, kterou vytváří, odhaluje to, co v něm je. Takže buďme osobní. Co o tobě říká tvoje hudba? Cítíš, že voda kolem tebe je trochu teplejší, než byla na začátku tohoto článku? Jestli ano, tak je možná načase, abys změnil svoje naladění. Víš, že Bible mluví o ,nové písni’ víckrát než o ,novém člověku’, ,novém nebi’, ,nové zemi’ nebo o ,novém strvoření’? 61 A myslí se tím nová od základů, nejen částečně. Novou píseň mohou zpívat jenom ti, kdo jsou vykoupeni krví Ježíše Krista. V minulosti se ďábel pokusil mnohým z vás namluvit, že hudba není ani morální, ani nemorální. Možná vás i svedl k myšlení, že poselství o Kristu se dá účinně kázat pomocí rockové hudby. Už satanovým svodům nepodléhejte. Ať je vaše svědectví takové, jako žalmisty Davida: „A do úst mi vložil novou píseň, chvalozpěv našemu Bohu. Uvidí to mnozí a pojme je bázeň, budou doufat v Hospodina.“ Žalm 40,4

42

Použitá literatura: 1. William Branham: „With Out Money Or Without Price“,(59-0802) 2. Statistická laskavost deníků Los Angeles Times – Washington Post News Service, čísla pro Listopad 1991 3. William Branham: „The Greatest Battle Ever Fought“, (62-0311) 4. Tamtéž. 5. Tamtéž. 6. William Branham: „The Oddball“, (64-0531) 7. Frank Garlock: The Big Beat, A Rock Blast, Bob Jones University Press, 1971, str. 15. 8. „Kniha Žalmů“, Nový biblický slovník, 2. vydání, Tyndale House Publishers, 1984, str. 996. 9. William Branham: „The Power of Transformation“, (65-1031). 10. Bob Larson: The Day Music Died, Creation House, 1972, str. 133. 11. Yehudi Menuhin: The Music of Man, Simon And Schuster Inc. New York, 1979, str. 46. 12. „Katolický svět“, časopis (Leden/Únor 1989), str. 4. 13. Davin Seay and Mary Neely, Stairway to Heaven, the Spiritual Roots of Rock’n’Roll, Ballantine/Epiphany Books, 1986, str. 9. 14. Tamtéž, str. 38. 15. Stanley Burgess and Gary McGee, vydavatélé, Slovník letničních a charismatických hnutí, Zondervan Publishing House, 1988, str. 691. 16. Yehudi Menuhin: The Music of Man, str. 205. 17. Tamtéž, str. 207. 18. Paul Oliver: The New Grove,Norton, New York, 1986, str. 189. 19. Seay and Neely, Stairway to Heaven, str. 23. 20. Tamtéž, str. 24. 21. William Branham: „Why We Are Not A Denomination?“ (58-0927) 22. Seay and Neely, Stairway to Heaven, str. 10. 23. Tamtéž, str. 57. 24. 25. Tamtéž, str. 53. 26. Steve Lawhead: Rock Of This Age, Inter Varsity Press, 1987, str. 39. 27. Menuhin, The Music Of Man, str. 282. 28. Dan and Peter Peters: Why Knock Rock?, Bethany House Publishers, 1984, str. 18. 29. Tamtéž, str. 24. 30. Seay and Neely, Stairway to Heaven, str. 134. 31. Tamtéž.

32. Tamtéž, str. 129. 33. Menuhin: The Music Of Man, str. 287. 34. Seay and Neely, Stairway to Heaven, str. 184. 35. William Branham: „The Greatest Battle Ever Fought“, (62-1122). 36. Frank Garlock: The Big Beat, str. 22 37. William Branham: „Return And Jubilee“, (62-1122). 38. Jeff Godwin: „The Devil's Disciples“, Chick Publications, 1985, str. 240. 39. „Hell's Bells“, video produkce Reel To Reel Ministries. 40. National Review, časopis, jak je citováno v „Hell's Bells.“ 41. „Rock's Primal Scream“, video produkce Garyho Greenwalda. 42. Godwin: „The Devil's Disciples“, str. 146147. 43. Larson: The Day Music Died, str. 15. 44. William Branham: „Identified With Christ“, (59-1220). 45. Godwin: „The Devil's Disciples“, str. 116. 46. „Rock's Primal Scream“. 47. William Branham: „Why We Are Not A Denomination?“ (58-0927). 48. Seay and Neely, Stairway to Heaven, str. 154. 49. Russel Chandler, Understanding The New Age, World Publishing, 1991, str. 139. 50. Al Menconi, Today's Music, A Window to Your Child's Soul. David C. Cook Publishing Co., Elgin, Illinois, 1990. 51. William Branham: „Choosing Of A Bride“, (65-0429). 52. William Branham: An Exposition of The Seven Church Ages, str. 342. 53. Lawhead: Rock Of This Age,str. 109. 54. William Branham: „The Greatest Battle Ever Fought“, (62-0311). 55. William Branham: „The World Is Falling Apart“, (63-1115) 56. William Branham: „Return And Jubilee“, (62-1122). 57. Garlock: The Big Beat, str. 27. 58. William Branham: „Ashamed Of Him“, (650711). 59. William Branham: „Condemnation By Representation“, (60-1113). 60. Garlock: The Big Beat, str. 9. 61. „Christian Rock 2000“, video produkce Sketch Erickson Ministries Inc. 1981.

43