JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra strunných nástrojů Studijní obor: Hra na violoncello
BROLN a artificiální hudba
Bakalářská práce
Autor práce: Martin Zeman, DiS. Vedoucí práce: Růžena Kučerová Oponent práce: Prof. PhDr Miloš Schnierer
Brno 2011 5
Bibliografický záznam ZEMAN, Martin. BROLN a artificiální hudba [Brno radio orchestra of folk instruments and classical music] Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, hudební fakulta, katedra strunných nástrojů, rok 2011. Vedoucí diplomové práce: Růžena Kučerová. [ počet stran, 58 s.]
Anotace V práci se zabývám Brněnským rozhlasovým orchestrem lidových nástrojů. Je tu zpracována
kapitola
obsahující
jména
a
podrobnosti
o
muzikantských
a skladatelských osobnostech. Hlavní kapitola pojednává o vztahu BROLN k artificiální hudbě. Dále je tu zápis rozhovorů s hudebními skladateli a interprety působícími v BROLN. Jiná kapitola představuje hudební nástroje s detailním popisem, typické pro tento orchestr. Jelikož sám jsem aktivním členem BROLN, tak popisuji i současný BROLN.
Annotation The work is about Brno radio orchestra of folk instruments. There are many names of great artists, composers and conductors. The main chapter is about interpretation of classical music in interpretation by Brno radio orchestra of folk instruments and there is interview with few music composers and musicians. Another chapter is about typical music instrument with detailed description. And because I´m member of Brno radio orchestra of folk instruments so I write about new era of the orchestra.
Klíčová slova BROLN, Artificiální hudba, Lidové hudební nástroje, Osobnosti BROLN
Keywords Brno radio orchestra of folk instruments, Classical music, Folk instruments, personalities of Brno radio orchestra of folk instruments
6
Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracoval samostatně a použil jen uvedené prameny a literaturu. v Brně, dne 3. května 2011
Martin Zeman
7
Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval paní Růženě Kučerové za poskytnutí textových materiálů z historie BROLN a rady při konzultaci práce, prof. PhDr. Jindřišce Bártové za obětavou pomoc při hledání vhodné literatury pro moji práci, paní Heleně Červenkové za ochotu a poskytnutí informací z dob jejího působení v BROLN a prof. PhDr. Miloši Štědroňovi, CSc., za konzultaci problematiky artificiální hudby v BROLN.
8
Obsah ÚVOD ............................................................................................................................................... 11 1. HISTORIE BROLN .......................................................................................................................... 13 OBSAZENÍ BROLN ............................................................................................................................ 15 ZÁJEZDY BROLN .............................................................................................................................. 16 2. OSOBNOSTI BROLN ...................................................................................................................... 21 HOVORKA JINDŘICH ..................................................................................................................... 21 PROF. SMEJKAL BOHUMIL ............................................................................................................. 23 MALHOCKÁ LUDMILA................................................................................................................... 27 ČERNÝ FRANTIŠEK ........................................................................................................................ 28 GRYCOVÁ VLASTA (ROZ. KONČITÍKOVÁ) ............................................................................................. 29 HOLÝ LUBOMÍR ........................................................................................................................... 30 JAKUBÍČEK JAROSLAV ................................................................................................................... 31 DADÁK JAROMÍR .......................................................................................................................... 32 JURÁŠEK JAROSLAV ...................................................................................................................... 33 KOVÁŘÍK VÁCLAV ......................................................................................................................... 35 3. NÁSTROJOVÉ OBSAZENÍ BROLN ................................................................................................... 37 DUDY - GAJDY ................................................................................................................................. 37 MALÝ CIMBÁL .................................................................................................................................. 38 GRUMLE ......................................................................................................................................... 39 SKŘIPKY .......................................................................................................................................... 40 TÁROGATÓ ...................................................................................................................................... 44 4. BROLN A ARTIFICIÁLNÍ HUDBA .................................................................................................... 46 ČERVENKOVÁ HELENA........................................................................................................................ 46 MILOŠ ŠTĚDROŇ .............................................................................................................................. 49 JAROSLAV JURÁŠEK O MILOSLAVU IŠTVANOVI .......................................................................................... 52 PŘÍKLADY ARTIFICIÁLNÍCH SKLADEB........................................................................................................ 53 ŠEST HANÁCKÝCH TANCŮ .................................................................................................................... 53 MISSA PASTORALIS BOEMICA ............................................................................................................... 54 5. DRUHÁ ETAPA VEDENÍ BROLN V LETECH 1994 – 2006 ................................................................. 56 6. "NOVÝ" BROLN PO ROCE 2006 ..................................................................................................... 61 7. ZÁVĚR ........................................................................................................................................... 63 LITERATURA A PRAMENY ................................................................................................................. 64
9
Předmluva Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů (BROLN) vznikl v únoru 1952 s úkolem interpretovat lidové písně a lidovou instrumentální hudbu na profesionální úrovni, ale v jejich klasické podobě. Za dobu své existence se toto těleso stalo legendárním a prošlo jím mnoho vynikajících umělců. Já jsem se poprvé setkal s pojmem BROLN již v útlém mládí z vyprávění mého otce, bývalého aktivního člena rozhlasového orchestru. V roce 2007 mě oslovil současný umělecký vedoucí František Černý s nabídkou práce v BROLN. Tuto nabídku jsem přijal a nyní je to již čtvrtý rok, kdy v tomto orchestru působím. Za tu dobu mi BROLN přirostl k srdci a cítím, že mi mnohé dal i v oblasti mé interpretace artificiální hudby, které využívám denně ve studiu a ve hře na violoncello. Ze všech těchto důvodů bych se rád v této práci věnoval v této práci BROLN, jeho historii, současnosti, osobnostem minulým, nynějším, ale i mladým nadějím, které BROLN vychovává a které se osobnostmi stát teprve mohou. BROLN v dobách své největší slávy byl velice prestižní a uznávaný. Snad i proto vzbuzoval u mnohých skladatelů nadšení a touhu přispět. I v současné době BROLN interpretuje artificiální skladby, které byly napsány pro seskupení lidových nástrojů. Rád bych využil toho, že někteří ze skladatelů, kteří pro BROLN tvořili, jsou ještě stále umělecky činní a rád bych za jejich přispění některé tyto artificiální skladby z archívu Českého rozhlasu vybral a v rámci této práce uvedl.
10
Úvod Když jsem vybíral téma „Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů a artificiální hudba“ bylo mi jasné, že se pouštím do dlouhé a náročné práce. Jelikož množství literatury, ze které bych mohl čerpat, není rozsáhlé a vzhledem k době kdy byl BROLN v počátcích a v době svého největšího rozkvětu působil, (50. - 90. léta) je většina dokumentů a textů ideologicky ovlivněna, tak jsem se rozhodl oslovit osobnosti, které v BROLN dříve působily. Ať už to jsou bývalí, či současní členové BROLN, hudební skladatelé, nebo redaktoři Českého rozhlasu. Když jsem vybíral mezi osobnostmi, které oslovím a požádám o výklad jejich vzpomínek a zkušeností, chtěl jsem, aby byl obraz informací co nejrozmanitější. Abych získal přehled o jménech, datech a událostech, dostal jsem k dispozici mnoho písemného materiálu od Růženy Kučerové, tajemnice BROLN a aktivní členky rozhlasového orchestru. Na základě nabytých informací jsem se zkontaktoval se skladatelem prof. PhDr. Milošem Štědroněm, CSc., jenž BROLN přispěl mnoha svými skladbami a úpravami. Miloš Štědroň měl výborný vztah s BROLN díky Bohumilu Smejkalovi, Jindřichu Hovorkovi a Jaroslavu Jakubíčkovi, a i díky tomu jsem se dostal k informacím, které mi pomohly při zpracování informací. Profesor Štědroň přispěl i spoustou svých vlastních, nebo zprostředkovaných materiálů. Díky jeho ochotě dostala má práce další rozměr. Dále jsem se zkontaktoval s Jaromírem Dadákem, hudebním skladatelem působícím v Praze a svého času i dirigentem BROLN. Z mladší generace jsem v kontaktu s Martinem Jakubíčkem, brněnským varhaníkem a skladatelem, který přispívá BROLNu svými úpravami lidových písní a skladbami vážného charakteru. U osobnosti Miloslava Ištvana se mi také stala blízkou pomocnicí kniha Prof. PhDr. Jindřišky Bártové "Miloslav Ištvan". Díky prof. PhDr. Jindřišce Bártové se též do rukou dostaly skutečné skvosty v podobě dopisů od Jaroslava Juráška - zakladatele BROLN. Z obsahu těchto dopisu jsem se dozvěděl o práci na sběru písní na středním Slovensku, nebo o spolupráci BROLN právě s Miloslavem Ištvanem. Z muzikantského prostředí mi velice ochotně vyprávěla své vzpomínky Helena Červenková – cimbalistka BROLN v době, kdy BROLN zažíval své největší 11
úspěchy. Zdrojem informací mi byl i můj otec, jakožto bývalý člen BROLN (v letech 1983-1990) Jelikož sám aktivně působím v BROLN jako hráč na violoncello, přidávám i své osobní zkušenosti při práci na "vážných" skladbách, jež jsou v rámci koncertů Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů pravidelně zařazovány. Mé osobní vzpomínky na vynikající spolupráci s houslovým virtuosem a úžasným člověkem Bohumilem Smejkalem si jistě zaslouží být publikovány a přidány. Nemohu samozřejmě opominout názory a zkušenosti současných členů, kteří přicházejí s artificiální hudbou denně do styku ať už jako členové různých orchestrů, nebo souborů. Při práci jsem využil přístupu do notového archívu BROLN na Kounicově ulici v Brně a mezi tisícovkami skladeb, převážně lidových úprav, jsem hledal skladby, které by byly přínosné mojí práci. Nutno dodat, že námahu při hledání mi podstatně ušetřil profesor Miloš Štědroň, který mě informoval o skladbách, které pro BROLN napsal, a dále mé díky budou samozřejmě patřit i Františku Černému za umožnění přístupu do archívu. Knihovna JAMU mi svým širokým rozsahem poskytla dostatek informací, díky kterým dala možnost této práci vzniknout.
12
1. Historie BROLN Broln byl založen Jaroslavem Juráškem v roce 1952 na půdě brněnského rozhlasu s úkolem interpretovat lidové písně a lidovou instrumentální hudbu Čech, Moravy a Slovenska na profesionální úrovni, uvést ji do rozhlasových a televizních programů a na koncertní pódia doma i v zahraničí. Začátkem 50. let se začala stále naléhavěji jevit potřeba profesionálně dokonalé interpretace folklóru tak, jak to bylo běžné a samozřejmé u ostatních žánrů. BROLN tím navázal na práci starších brněnských souborů. Tři soubory měly pro BROLN zásadní význam: kapela Slováckého krúžku, kterou vedl od konce 30. let cimbalista Jaromír Běhúnek, kapela Valašského krúžku, která vznikla až po osvobození (tvořili ji především vysokoškoláci v čele s primášem Vladimírem Melounem). Posledním z trojspolku, který stál u kolébky BROLN, byl Frolkův soubor. BROLN se inspiroval i zvukem znásobeného obsazení cimbálové muziky (např. Barbu Lautaru z Rumunska nebo Státní orchestr lidové hudby z Maďarska). Repertoárové těžiště BROLN bylo v jihomoravských lidových písních, hudbě a tancích, zařazování české a slovenské lidové hudby bylo samozřejmostí a BROLN se nevyhýbal ani zahraničnímu folklóru. Velký význam též věnoval moravským folklorním oblastem:
Brněnsko, Haná, Horácko, Lašsko,
Hanácké Slovácko, Kyjovsko. BROLN měl vždy citlivý vztah k folklóru, který se snažil interpretovat co nejvěrněji, ale současně přejímal i myšlenky významných hudebních skladatelů jako například
Leoše
Janáčka,
Bohuslava
Martinů,
Vítězslava
Nováka,
nebo
ze zahraničních skladatelů například B. Bartóka, kteří věnovali zkoumání, sbírání a obdivování folklóru mnohdy i podstatnou část svého života. Co se týče časového zařazení, zpracovával BROLN hudbu historickou, tradicionální a nevyhýbal se ani avantgardě a experimentu. Prvním uměleckým vedoucím se stal Jaroslav Jurášek, prvními dirigenty Alois Fiala a Emanuel Kuksa, hostoval Jaromír Dadák. Ke spolupráci s orchestrem byli zváni sóloví zpěváci, instrumentalisté i hudecké skupiny a sbory z nejrůznějších folklórních oblastí: Horňáci Dušan a Luboš Holí, z Podluží Božena Šebetovská a Jožka Severin, Valaši Jarmila Šuláková a Jiřina Mikulenková. V celostátní soutěži o přednes lidové písně objevili Věru Příkazskou a Milana Križo ze Slovenska, který tehdy v Brně 13
studoval. Od roku 1954 spolupracoval s BROLN člen brněnské opery Václav Halíř, který neodolatelně interpretoval lidové písně rodné Hané. V témž roce posílil řadu členů BROLN rodák z Očové na Slovensku - legendární cimbalista Jan Gašpar Hrisko. Od roku 1955 působil v orchestru Bohdan Warchal (založil tradici primášů), kterého vystřídal Zdeněk Nečesánek a později Bohumil Smejkal. Vlastním a nejdůležitějším působištěm BROLN bylo zpočátku hlavně rozhlasové
studio.
Na
celostátních
okruzích
se
pravidelně
prezentoval
v půlhodinovém pořadu „Na pěknú notečku" (Co do trvání měla "Notečka" konkurenci snad jen ve zprávách a časovém znamení). Uskutečnily se i první zahraniční zájezdy. Mimořádně úspěšnou akcí bylo vystoupení BROLN na 5. světovém festivalu mládeže a studentstva, pořádaném v roce 1955 v Polsku. V létě 1958 reprezentoval orchestr brněnský rozhlas na folkloristickém festivalu v Llangollenu ve Walesu. BROLN stále častěji opouštěl rozhlasové studio. Lidový muzikant potřebuje přímý kontakt s posluchačem - a toho se „brolňákům" v tomto období dostalo vrchovatě: v roce 1959 odjeli na velké turné po východní Asii (Vietnam, Čína, Korea, Mongolsko), o dva roky později do Sovětského svazu a na Kubu. V témže roce (1961) vystupovali na folklorních slavnostech v Tvrdonicích a jako host na Pražském jaru. Holandsko si v jeho podání poslechlo krásné lidové písničky poprvé v roce 1962 od té doby ještě několikrát. S primášem Slávkem Volavým vystupoval BROLN v roce 1963 v Senegalu, v Belgii (1966) a v roce 1968 v Bulharsku a Rumunsku. Okruh spolupracovníků se v tomto období rozšířil o zpěváky Jožku Černého a Luboše Málka. Pojetí i zaměření práce tohoto orchestru se během času měnilo. Jedno nezbytné však zůstalo. Styk s živou písní a muzikantská setkávání s lidmi. I nadále koncertoval BROLN za hranicemi naší vlasti. V roce 1970 účinkovala malá skupina BROLNu na světové výstavě v Osace v Japonsku. Těsně před 20. výročím založení orchestru se na podzim 1971 uskutečnil dvouapůlměsíční koncertní maraton celého orchestru po Spojených státech a Kanadě. O šest let později se muzikantský výlet za moře opakoval. V dubnu 1978 se BROLN vydal na 14 dnů na umělecký zájezd 14
do Sovětského svazu. V 80. letech ještě několikrát vystupoval v Holandsku, v roce 1984 byl pozván k natáčení do wiesbadenské televize a v roce 1989 koncertoval v Polsku. Od roku 1978 BROLN každoročně vystupoval v roli hostitele a doprovodného orchestru na soutěžní přehlídce dětských lidových zpěváků s názvem „Děti a píseň". V roce 1973 odešel tehdejší umělecký vedoucí BROLNu a primáš Bohumil Smejkal na post primária Janáčkova kvarteta. Jeho funkci převzal Jindřich Hovorka, od roku 1969 koncertní mistr souboru. Ve vedení orchestru došlo ještě k další změně. Po odchodu Jaroslava Jakubíčka (1990) se stal novým dramaturgem Vlastimil Peška.
Tehdy došlo ke změně ve zpracování hudebního materiálu s příklonem k humornější stránce lidové písně. 31. října 1993 byl orchestr Českým rozhlasem zrušen. 1. ledna 1994 vzniká Nadace BROLN, prezidentem je Jindřich Hovorka mladší. Od roku 1998 působil BROLN jako obecně prospěšná společnost. Tak byla zajištěna právní stránka BROLN. Do roku 1999 byl BROLN podporován Magistrátem města Brna. Organizační práci a umělecké vedení souboru zajistili Jindřich Hovorka a dramaturgyně Růžena Kučerová. Jen díky jejich práci, a zásluhou tehdejšího ředitele Českého rozhlasu Ing. Václava Kasíka, byl BROLN v dubnu roku 2006 znovu obnoven. V roce 2006 se stal primášem a vedoucím BROLN opět Jindřich Hovorka, který však nedlouho na to zemřel. V současné době vede orchestr František Černý.
Obsazení BROLN Obsazení BROLN prošlo několika vývojovými frázemi. V první fázi, která probíhala zhruba v padesátých a šedesátých letech, kdy BROLN „zjišťoval“ optimální zvukové složení orchestru a počtu hráčů. Zpočátku byli angažováni pouze tři hráči, brzy se ale orchestr rozrostl, obsazení bylo různé a počet hráčů se mnohdy blížil třiceti šesti. V sedmdesátých letech se počet členů ustálil zhruba na jednadvacet. Mezi stálé nástrojové obsazení orchestru patřily: první housle (primáš), druhé
15
housle, třetí housle1, viola, violoncello, kontrabas, dva až tři cimbály, dva až tři klarinety, flétna a podle potřeby byly přizváni hráči na další nástroje jako například hoboj, anglický roh, trubka, různé bicí nástroje, nebo dudy. BROLN využíval také celou řadu lidových nástrojů, kromě cimbálu např.: gajdy, grumle, skřipky, píšťaly, fujary, Tarogató, malé cimbály aj. (viz v kapitole Nástrojové obsazení BROLN). Na konci osmdesátých let byl BROLN nucen zmenšit obsazení 2 a počet stálých zaměstnanců BROLN se snížil na pouhých třináct členů. Nástrojové obsazení zůstalo nezměněno, jen počty hráčů v nástrojových skupinách bylo zapotřebí snížit. Podle potřeby pak bývali přizváni hráči na další nástroje. Stejný stav trvá dodnes. Pro metodu práce BROLN byla typická snaha o co nejvěrnější pojetí, pojetí, které se maximálně přibližuje stylu autentického lidového projevu. Z téhož důvodu dával BROLN přednost spolupráci s amatérskými lidovými zpěváky i hráči. Zájezdy BROLN Hlavním a nejdůležitějším působištěm BROLN bylo rozhlasové studio. Za dobu svého trvání vytvořil tisíce nahrávek lidových písní a hudby, absolvoval stovky koncertů doma i v zahraničí. Během své existence navštívil BROLN všechny kontinenty světa kromě Austrálie. V dopise Jaroslava Juráška paní Jindřišce Bártové se píše toto: "V éře BROLNu jsme několikrát mimo jiné navštívili i autentickou lidovou hudbu. V Hrochoti pod Pol´anou na středním Slovensku. Několikrát jsme tam byli se členy orchestru (s těmi, co projevili zájem), jindy jsme tam byli se skupinou hudebních skladatelů. BROLN měl na Hrochti dobré jméno (což není tak samozřejmé). Hlavně díky tomu, že s BROLNem zpíval tehdejší posluchač, později docent brněnské lesnické fakulty Vysoké školy dřevařské ve Zvolenu ing. Milan Križo – Hrochoťský rodák. Dále také
1
) Třetí housle povětšinou vykonávaly funkci rytmickou – nemelodickou (oproti houslím prvním a druhým) a využívaly se zejména pokud upravovatel svěřil některou z melodických linek skupině viol, která se v lidové hudbě řadí do sekce rytmické 2
) V osmdesátých letech došlo k radikálnímu snížení pracovních míst ve všech tělesech československého rozhlasu.
16
proto, že v BROLNu hrál cimbalista legendární Jan Gašpar Hrisko, který pocházel z druhé strany Pol´any, z Očové. No a díky těmto dvěma hrál BROLN dosti stylové a dobře středoslovenskou lidovou hudbu. Zájezdy mívaly podobný charakter – večer a v noci jsme obvykle uspořádali společně s hrochoťskou lidovou a zpěváky koncert a taneční lidovou zábavu. Za získané peníze byli zakoupeni obyčejně dva berani, jídlo, pití. Sotva jsme zdřímli 2-3 hodinky, zavezli nás úzko-kolejovým vláčkem 10-15 km hrochoťskou dolinou pod salaš. Pak ´přepřáhli´ proviant na vůz s koňmi a všichni ostatní jsme šli řádným kopcem nahoru. Nezapomenutelné bylo i to, že hrochoťští muzikanti celou cestu hráli – byť se šlo do kopce až do další doliny na salaš. Tam jsme prožili další krásný den, plný přírody – kdo chtěl, čvachtal se v potůčku, jiní byli u vaření beránčího guláše, jiní u opékání. Tam na pařezu opodál zase seděl violista, před ním klečel hrochoťský zpěvák Martin Sláv, zpíval jednu píseň za druhou, violista ho harmonicky doprovázel a nic jiného pro ně na světě neexistovalo. No a jiní jedli, popíjeli a pak se zase hrálo – no něco neopakovatelného. Jindy jsme jeli na Hrochoť s mladými hudebními skladateli z Brna (Miloš Ištvan, Jaromír Dadák, Gustav Křivinka, Jaromír Nečas, Emanuel Kuksa, Alois Piňos ad.). Šlo o to, aby mladí skladatelé (většinou s BROLNem spolupracovali) – aby poznali vskutku autentickou lidovou hudbu. (Tj. lidová hudba bez přerušení tradice). Hrochoťská lidová hudba hrála neopakovatelně, harmonicky složitě melodicky bohatě, s velkým zdobením (cifrování) – typickou lidovou hudbu svého regionu, rytmicky pregnantní. Tamější muzikanti hráli před naším příjezdem dva dny a dvě noci na svatbě (jak to tam bylo zvykem) – prostě bez spánku. A nám hráli výtečně odpoledne, večer a třetí noc. Pila se pálenka z ovsa, ale ani ta nepomáhala. Někteří muzikanti zákonitě usínali, či usnuli. Ruce jim však hrály dál." JURÁŠEK, J. Korespondence Mezi J. Juráškem a J. Bártovou.
17
1.3 Úvaha na slova Jaroslava Krčka BROLN je kapela s úkolem interpretovat lidovou hudbu v profesionální rovině. Když jsem se setkal s názorem pana Jaroslava Krčka3, který mě zaujal svým kulantně vyjádřením, které vyjádřil na konferenci dramaturgie BROLN (23. - 24. 10. 1975) Byl jsem překvapen. Nemůžu říct, že v pozitivním, nebo negativním smyslu, jen jsem se dostal k informaci, která mi z části otevřela dveře k jinému pohledu na věc. „Omlouvám se předem, že budu říkat věci lapidárně. Týká se to dvou věci. Ta první je přepis terénních materiálů a jejich nahrávání. Řekl bych to takhle: Studujte ty věci, vyhledávejte je, choďte za nimi, pořizujte jejich notový materiál, ale nenahrávejte je. Víte, já si mohu doma sednout na židli a vyrobit překrásnou lidovou krajku tak, jak ji dělá tetička v támhle té obci, chaloupce, přesně tak jako si ona vymyslela veškeré ozdoby. Mohu ji předvést a skutečně je ona tak krásná. Jenomže tomu chybí jedna složka, a tou je emoce. Ta tetička si to totiž vymyslela, na to se nedá zapomenout, to je strašně důležitá věc. Úplně jasná; ale strašně důležitá. Jestliže já budu zpívat lidovou píseň jako zpěvák z Chodska, z té a té vesnice, vy neuvěříte, že můj zpěv je přesvědčivý. Já musím zpívat tak, jako Krček, pak mi budete věřit. A to je můj názor na realizaci přepisu. To je jedna věc.
3
Jaroslav Krček je uměleckým vedoucím, dirigentem a zakladatelem souboru Musica Bohemica. Je všestranným hudebníkem, kromě dirigování komponuje, hraje na mnoho hudebních nástrojů, zpívá a dokonce vyrábí pro potřeby souboru nové nástroje. Od studijních let se zajímá o folklór a spolu s ním o anonymní hudební projevy české kultury. To je hudební odvětví, jemuž dokonale rozumí a k němuž má i vřelý citový vztah. Jeho úpravy a adaptace lidových předloh mají zcela osobitý styl a výrazně se odlišují od prostých úprav vysokým stupněm stylizace. Všechna tato činnost Jaroslava Krčka směřuje k tomu, aby probudil ve svých posluchačích náklonnost k lidové a historické anonymní hudbě. Proto se jí snaží podávat živě, bez akademické strnulosti, ale se spontánností, která k tomuto umění patří, a současně předkládá svému publiku umělecky vytříbený projev, který snese nejvyšší kritická měřítka. Souběžně s tímto vyhraněným historicko-folklórním zájmem probíhá i druhá linie jeho tvorby: vlastní kompoziční práce na poli symfonickém, komorním a vokálním. Také v této sféře má Jaroslav Krček vyhraněné názory, nepodléhající módě. Nikdy nevyznával žádnou ortodoxní uměleckou víru, nedal se svazovat předem určenými pravidly a nepodléhal diktátu všemožných skladatelských technik. Zato však usiloval o to, aby jeho hudba byla ozdobou života, aby přinášela uspokojení a duchovní povznesení, aby posluchače zaujala. Stejně osobitým je i dirigentem. Natočil například více než 50 CD, od hudby historické přes své vlastní skladby až k nahrávkám týkajících se právě folklóru.
18
Druhá věc je modernost. Víte, já jsem si tady napsal takový citátek, který mě napadl a já jej řeknu doslova - ´modernost není v prostředcích, ale v myšlení´. To je také velice jasná a důležitá věc. Já věřím na takovou volnost, která má jistou danou fixaci a na té fixaci se potom volně tvoří. Mám danou melodii, tu zdobím, mám danou harmonii, na té stavím, mám danou metráž taktovou - na té buduji. A vezměme to od blues, vezměme to až po jihomoravský folklor. Všude to je. Tady jde jenom o to, uvědomit si, co to je za princip a jak se s ním nakládá v moderním světě hudby a umění.
Pracujeme s lidovou písní, to znamená - s formou malou, s formou, která je zhuštěná, která je krátká, která je velice prostá. Zazněla tu včera jedna balada, kterou mám nesmírně rád "Bylť jest jeden člověk". A asi nejsem sám, protože tuto baladu zhudebňovala spousta skladatelů, jmenovitě třeba Bohuslav Martinů. Myslím si, že právě to je na lidové písni geniální, a zrovna na této baladě geniální, že příběh, který je podstatou této písničky, je vyprávěn písní. Ona se zpívá pořád dokola, lidový zpěvák nemá jinou možnost. Jediná složka, která se tam mění, je právě text. Tento základ když opomenu, tak tu podstatu věci jsem zničil, zabil, udělal jsem to špatně, protože ta písnička byla stvořena pro ten příběh. Samozřejmě, já se mohu do této věci zamilovat jako skladatel, mohu to vzít, udělat z toho dílo. -To je však jiný žánr, to je hudba vážná. A včera bohužel ten snímek, který tedy byl jakoby dokladem jisté cesty, je na tom hůř, než jsem nastínil, on se totiž dostal na půl cesty, on nebyl ani to prvé, ani to druhé. Do BROLN patří to prvé, na koncertní pódium patří to druhé. Ale to, co jsem včera slyšel, nepatří nikam.“ Výzkumné oddělení Českého rozhlasu. (1976). Dramaturgie rozhlasového orchestru lidových nástrojů z hlediska potřeb hudebního vysílání Československého rozhlasu. V J. Hruška (Editor)., (stránky 5859). Praha.
S názorem Jaroslava Krčka v podstatě souhlasím. Autenticita lidových muzik opravdu nešla v tehdejší době „profesionálním tělesem“ nahradit. Jsou věci, co dělají folklór folklórem. Ať už to byla hudební artikulace daného regionu, specifický 19
rytmus, nebo nářečí, které jistě ovlivňuje hudební cit a chápání. Když si ale text převedu do současnosti, nemusí být vše tak jednoznačné. V dnešní době, době CD, DVD a spousty jiných médií, není problém zajistit si nahrávku z určitého regionu, případně tam i osobně jet. My máme možnost mít nahrávky, které nám pomáhají daný styl co nejlépe napodobit a přizpůsobit se. Dle mého názoru dnešní doba dokonce přeje „napodobování“. Vezměme si například masové rozšíření barokních souborů. Mnoho z nich je opravdu na špičkové úrovni v interpretaci barokní hudby. A myslím, že by slovo interpretace v tomto příkladě mohlo být nahrazeno slovem napodobování. Soubory se snaží „napodobit“ pomocí tehdejších nástrojů zvuk skladeb dávných mistrů. A kdo zaručuje, že se to tak opravdu hrálo? Pravděpodobně bude současné barokní seskupení z Čech a z Německa, každé na špičkové úrovni, hrát tutéž skladbu poněkud odlišně. Ale už nikdo nezkoumá, která verze je „správnější“. To už jsou jen dohady. Nahrávací zařízení ne-existovala. Současný BROLN tyto nahrávky v ruce má a spolu s nimi pracuje na co nejvěrnější transformaci do reálné „profesionální“ verze. Proč by tedy nemohl zajistit stejnou atmosféru, jakou nabízí kapela například z malé vesnice na Valašsku?
20
2. Osobnosti BROLN HOVORKA JINDŘICH hudebník, primáš BROLNu, folklorista (*13. 8. 1937 České Budějovice - 14. 7. 2006 Brno)
Kterak se Jihočechovi stala osudem moravská muzika - i tak by se dal nazvat životní příběh svrchovaného muzikanta, folkloristy a organizátora Jindřicha Hovorky. V rodných Českých Budějovicích vystudoval pedagogické oddělení Střední hudební školy Jaroslava Jeremiáše (obor housle a trubka). Již v té době byl prvním houslistou Folklorního souboru Úsvit. Měl krátké angažmá v orchestru Jihočeského divadla v Českých Budějovicích. V roce 1961 absolvoval JAMU v Brně (obor viola). Od roku 1960 působil jako violista v Brněnském estrádním rozhlasovém orchestru, v letech 1969 - 1974 jako koncertní mistr Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů (BROLN). Cimbálová muzika si ho však přitáhla hned po jeho příchodu do Brna. V letech 1957 - 1960 byl primášem muziky brněnského souboru Vlajka mládí (dnešním pokračovatelem je Javorník) a současně hrál i v Brněnské cimbálové muzice jako kontráš. V roce 1960 založil Cimbálovou muziku Hynka Bíma (pozdější Moravská cimbálová muzika), kterou úspěšně vedl 10 let. Už tady se vedle uměleckých výrazně projevily jeho organizační schopnosti. Muzika se zabývala folklorem tehdy méně známých oblastí - Brněnska, Hané, Horácka, Hanáckého Slovácka. Natočila i řadu rozhlasových a televizních pořadů. Vyznačovala se vysokou technickou úrovní interpretace hudebního folkloru a získala za vystoupení v soutěžích a na festivalech řadu ocenění. Hlavně se však stala vzorem dalším moravským muzikám. Získané zkušenosti Hovorka ve vrchovaté míře zúročil za svého interpretačního, upravovatelského a dramaturgického působení v BROLN (zal. 1952 s posláním interpretovat hudební folklor na profesionální úrovni, ale v jeho klasické podobě, a to zejména pro potřeby rozhlasového vysílání). Primášský post zastával Jindřich Hovorka 19 let. Orchestr uskutečnil pod jeho vedením nespočet (vždy vyprodaných) koncertů, zúčastnil se festivalů doma i v zahraničí, pořídil množství rozhlasových nahrávek (posluchačsky velký dopad měl zejména dlouholetý cyklus Na pěknú notečku), byl častým hostem Čs. televize. Z rozsáhlé diskografie 21
vybíráme: Musical Czech-mate, Philips Nizozemsko, 1966; Hraje a zpívá BROLN, Discant 1969; Songs and Dances from Moravia, Monitor Records USA, 1971; Na pěknú notečku 20 let, 25 let, Supraphon 1971, 1977; BROLN 30 let, Panton 1983; Vánoční Gloria, Supraphon 1993; Z růže kvítek vykvet nám, Musica 1993; Zazpívaj slavíčku, AVM 1997; Primáši BROLN a jejich hity, Český rozhlas Brno 1997.
Jindřich Hovorka vystupoval i s jinými muzikami, např. Javorníkem, Gajdoši a dalšími, byl i sběratelem a upravovatelem lidových písní, porotcem v soutěžích. Zabýval se i publicistikou (Návaznost smyků lidových hudebníků na taneční krok). BROLN pod jeho vedením pomáhal najít cestu k vysoké interpretační úrovni řadě amatérských těles i sólistů, kteří se věnovali lidové hudbě a písni. V roce 1993 byl BROLN zrušen. Jindřich Hovorka neprodleně zakládá nezávislé profesionální těleso pod Nadací BROLN Jindřicha Hovorky a pokračuje dál v práci uměleckého i organizačního vedoucího. V roce 2006 rozhodlo vedení Českého rozhlasu orchestr pod starým názvem obnovit. Jindřich Hovorka se postavil do čela obnoveného, byť komornějšího tělesa, aby mu svými bohatými znalostmi a zkušenostmi pomohl odstartovat koncertní a dramaturgickou činnost. Úvodní koncert vysílal 19. 4. 2006 Český rozhlas Brno v přímém přenosu. Dalšího rozvoje "svého" orchestru se už primáš Hovorka nedočkal. Krátce po jeho obnovení zemřel, i když několik koncertů již těžce nemocný absolvoval.
Kolektiv autorů, Od folkloru k folklorismu. Slovník folklorního hnutí v Čechách. ISBN 80-86156-06-0. (2000)
22
Prof. SMEJKAL BOHUMIL
(*1935, Brno, † 22. 3. 2009, Brno) bývalý koncertní mistr, dirigent a umělecký vedoucí BROLN
Narodil se roku 1935 v Brně, absolvoval zde konzervatoř i JAMU, obor housle (1958-1963). Již za studií začal - vedle působení v oblasti klasické hudby - působit jako houslista v BROLN (od roku 1956), posléze jako dirigent (od roku 1963) a v letech 1969 - 1973 jako umělecký vedoucí. Poté odešel na post primária Janáčkova kvarteta, kde setrval do roku 1993. S BROLN však ani po svém odchodu nepřestal občasně spolupracovat. Vedle svých hudebnických aktivit (BROLN, koncertní mistr Moravské filharmonie
v Olomouci, Janáčkovy opery v Brně, Komorního orchestru Bohuslava
Martinů, člen mezinárodního PEARL Tria atd.) působil na své alma mater i jako pedagog. V roce 1993 se stal profesorem a v letech 1993-1999 zastával i funkci děkana hudební fakulty JAMU. V BROLN se Bohumil Smejkal projevil nejen jako excelentní sólista a náročný dirigent, ale i jako autor mnoha úprav lidových písní a melodií. Natočil s BROLN přes tisíc rozhlasových a televizních nahrávek a přispěl výrazně k tomu, že BROLN začal být respektován obecně v umělecké sféře jak po stránce hudební stylizace, tak interpretační úrovně. V roce 2007 Bohumil Smejkal spojil s BROLN své síly a rozhodl se předat "nám", mladým interpretům své bohaté, dlouholeté zkušenosti.
Vzpomínky na spolupráci Bohumila Smejkala s Českým rozhlasem a s BROLN po roce 2007 krásně popisuje z pozice dramaturga BROLN Jiří Plocek.
"Pamatuji si jako dnes, když začátkem roku 2007 vstoupil ke mně do kanceláře a po zdvořilém pozdravu skromně řekl: ´Jsem sice už důchodce, ale musím pořád kvůli studentům cvičit a tak mně prsty ještě vcelku chodí. Nemohli bychom něco spolu s tím novým BROLNem podniknout? Já už mám tu výsadu, že mi o nic nejde. Na peníze nehledím. Toto bych dělal s radostí a pro radost. Co na to 23
říkáte? Prosím, nic vám nenutím. Když řeknete, že to nejde, tak mně to vůbec nevadí. ´ -Byl bych blázen, kdybych něco takového řekl. Zatetelil jsem se uvnitř, protože po odchodu Jindřicha Hovorky v létě předešlého roku přišla tato nabídka jako dar z nebes. Tento excelentní muzikant s obrovskými zkušenostmi, mimo jiné právě z BROLN, v němž působil od roku 1956 do roku 1973, mohl být pro obnovené těleso jedině přínosem. A taky byl: My jsme jemu přinášeli radost a on na oplátku mladým muzikantům nastavoval laťku profesionality. Při dalším setkání, kdy jsme začali přemýšlet nad dramaturgií společného koncertu, mi na úvod podal ruku a řekl: ´Myslím, že bychom si mohli tykat, já jsem Bohoušek. ´ A tak začala moje spolupráce s tímto skromným, neokázalým a přitom noblesním gentlemanem houslí, na pódiu ovšem strhujícím živlem. Musel jsem obdivovat jeho věčný optimismus a energii, s nimiž se vrhal do věcí. Jeho velkorysost, s níž sloužil hudbě. Nikdy netlačil "na pilu", jak se říká, svůj názor neměl za jediný definitivně správný, přestože jeho zkušenosti primária světově proslulého Janáčkova kvarteta či profesora houslové a komorní hry a děkana Janáčkovy akademie múzických umění v Brně by jej k odborné nadřazenosti přirozeně opravňovaly. Nikdy nic takového nedal svému protějšku při vší profesní angažovanosti přece jenom nadšenému amatérovi - najevo. Když za mnou přišel s nápadem uspořádat vzpomínkový koncert na skladatele Emanuela Kuksu, svého blízkého přítele a spolupracovníka, řekl: "Já za to nic nechci. I ty muzikanty jsem domluvil skoro zadarmo, ale celé se mi to organizačně trochu vymyká z ruky. Nemohl bys mi za rozhlas s tím nějak pomoci?" Tak jsem se chopil produkce, natočili jsme pěkný program, a i nějaké dodatečné honoráře pro muzikanty jsme vyškrábli. Měl z toho ohromnou radost - nejen kvůli dílu svého přítele, ale i kvůli jeho vdově, kterou na koncert pozval. Sám přiznával, že není žádným velkým teoretikem či hudebním filosofem, jeho síla byla v jeho zjevu a projevu na pódiu. Vždy elegantní - dámy na něm mohly nechat oči - se smyslem pro humor, odhodlaný nechat na pódiu duši, ovládal atmosféru sálů. Když odehrál koncert na podzim roku 2007, který byl bezpochyby vrcholem naší krátké spolupráce (jeho sestřih lze nalézt ke stažení na webových stránkách Českého rozhlasu), sál bouřil. Všichni obdivovali vitalitu téměř třiasedmdesátiletého virtuóza, vnímali energii, jež se z něj řinula. A jenom málo nás 24
vidělo pot, jenž se řinul z něj, když přišel do šatny a zcela vyčerpaný sklesl na židli. Zajímavý vztah měl k lidové hudbě. On, výsostný představitel klasické hudby, ji miloval, nepropadal však studiu hudební folkloristiky, spíše se snažil lidové melodie uchopit po svém. Na jednu stranu jej svého času práce v BROLNu vynesla na veřejné výsluní, na stranu druhou mu byla v jistém slova smyslu přítěží v kariéře klasického houslisty. Mnozí se na něj pro tu "cikánštinu" dívali přes prsty. Ale on to bral s nadhledem a jeho návrat k BROLN v posledních letech nebyl vůbec náhodný. Byl to návrat i k čemusi hlubšímu. Jednou mi řekl: "Když jsme byli mladí, snažili jsme se uplatnit naše ambice a vzdělání. Sice jsem obdivoval a přepisoval hru středoslovenských primášů, ale jinak jsem regionální styly nestudoval. Spíš jsem se pokoušel skládat a psát úpravy, a to bez jakýchkoli kompozičních zkušeností. Byla to troufalost a jsem rád, že některé ty věci se už nehrají. A trochu si vyčítám, že jsem se té původní lidové hudbě víc nevěnoval." - Dva týdny před smrtí mi volal, jestli mu nemůžu doporučit nějakou literaturu o teorii moravské lidové písně, o lidových doprovodech a primášských stylech. "Sice doma něco mám, ale chci se na stará kolena tomu ještě trochu věnovat." Plánovali jsme spolu akce pro nadcházející sezónu, byl aktivní na mnoha stranách: dojížděl ještě učit na vysokou školu do Banské Bystrice, připravil hudebně velmi vtipný koncert na JAMU, byl pedagogickým rádcem při práci s mládeží. Co se životosprávy týče, byl to příkladný sólista, který nechtěl nic ponechat náhodě. Žádný nadbytečný alkohol či kávu, nestřídmosti v jídle nebo v životě. "V BROLNu mi vždycky říkali jogurtový primáš, protože všichni si na cestách užívali, popíjeli, zatímco já jsem seděl v koutě a jedl svůj jogurt. Jenže vidím svoje kolegy v branži, jak jim kolem sedmdesátky odcházejí klouby a mají všemožné potíže. Já si na to nemůžu zatím stěžovat." - Těžko se pak věří zprávě, kterou mi 22. března poslala jeho dcera: "Dnes nad ránem naprosto nečekaně odešel můj tatínek - prof. Smejkal. Díky za Vaši spolupráci, která ho tak moc těšila." Nás všechny těšila víc než moc spolupráce s ním a energie, kterou nám předával. Bude nám chybět. Ale přesto pevně věřím, že se tam nahoře záhy chopí houslí a při prvním sebevědomém primášském gestu se k němu upřou obdivné zraky nebeských posluchačů."
25
PLOCEK Jiří, kapitola z knihy JEŘÁBKOVÉ Olgy: S houslemi přes pět světadílů. Vzpomínky Bohumila Smejkala a jeho přátel , str. 124-126, Barrister & Principal, ISBN: 978-80-87029-77-0. (2010)
Já sám jsem se s panem Profesorem Bohumilem Smejkalem setkal poprvé u nás doma. Bylo mi tehdy 14 let a před sebou jsem měl první ročník brněnské konzervatoře. Můj otec je cimbalistou cimbálové muziky Vonica z Krumvíře a zkoušky této kapely probíhají v místě mého bydliště. Vzpomínám si jako dnes, když pan Smejkal přišel, rozbalil svoje housle, sednul na vyšší kontrabasovou židli a spustil. Pootevřená ústa a úžas v očích přihlížejících "spoluhráčů" šlo jen těžko přehlédnout. Pod jeho vedením se úroveň souboru zvedla minimálně o úroveň výš. Od té doby jsme se setkávali na těchto akcích pravidelně. V roce 2007, když jsem nastoupil, jako violoncellista BROLN se konal i koncert, kterým měl "Bohoušek" Smejkal, jak nám tehdy "dovolil" říkat mu, provázet a na němž i většinu programu hrál. Preciznost a organizace zkoušek byla naprosto ohromující. Intenzita pozitivně naladěných hodin, strávených v rozhlasovém studiu dala našemu projevu další rozměr. Odehráli jsme pod společným vedením Františka Černého a Bohumila Smejkala spoustu do posledního místa vyprodaných koncertů, jejichž publikum pokaždé ohromeno Smejkalovým umem a charismatem aplaudovalo dlouhé minuty ve stoje. Později, již jakožto student JAMU jsme se utkávali i na poli klasické hudby, kdy jsme spolu odehráli několik koncertů komorní hudby u nás i v zahraničí. Na chvíle strávené v blízkosti tohoto úžasného člověka rozhodně nemohu nikdy zapomenout.
26
MALHOCKÁ LUDMILA zpěvačka, sólistka BROLN
Ludmila Malhocká se narodila v roce 1973 v Hustopečích. Vyrůstala však a dodnes žije ve Velkých Pavlovicích, městečku v oblasti hanáckého Slovácka, kterou Jan Herben podle rázu krajiny nazval "kraj beze stínu". Pochází z rodiny, kde je folklor součástí života. Po rodičích zdědila lásku k lidovým tradicím, kroji a k lidové hudbě. Od malička zpívala, nejdříve se svou maminkou, později v dětském folklorním souboru a v pěveckém souboru z Velkých Pavlovic. Mimo folklor má Ludmila ráda kostelní chorály a vokály a proto zpívala v křesťanském souboru Jitřenka. Na střední škole začala zpívat s cimbálovou muzikou Kasanica z Mikulova, s níž občas vystupuje dodnes. Krátce spolupracovala s CM Vonica z Krumvíře, která se nejvíce věnuje písničkám z oblasti hanáckého Slovácka. V posledních třech letech spolupracuje s CM Gracia, která doprovází Jožku Černého. Stejnou dobu trvá spolupráce i s CM Hudci z Kyjova, pro níž nazpívala dvě krásné písničky na CD Proč kalino nerozkvétáš. V roce 2005 si ji přizval na koncert k nedožitým 80. narozeninám Jaroslava Juráška VUS Ondráš a za svůj největší úspěch považuje Ludmila nabídku Jindřicha Hovorky k účinkování na koncertech BROLN počátkem roku 2006. Od té doby se stala stálou sólistkou tohoto obnoveného rozhlasového tělesa a její renomé vzrůstá - o tom svědčí i nominace na zpěvačku roku v anketě FOSKAR. Významná část pěveckého repertoáru BROLN Ludmile Malhocké patří i dnes. Pravidelně se účastní všech velkých koncertů i několika zahraničních zájezdů.
27
ČERNÝ FRANTIŠEK
současný umělecký vedoucí BROLN
Od 1. 1. 2007 se ujal funkce uměleckého vedoucího BROLN František Černý, dlouholetý člen tělesa (houslista), sám též primáš a výrazný zpěvák. Narodil se 17. 6. 1961 v Moravském Krumlově, a přestože absolvoval vysokoškolské vzdělání přírodovědného typu, ještě během studií mu učarovala hudba. Nejdříve se věnoval orchestrální hře na housle a na violu: V letech 19791988 působil v Helfertově orchestrálním sdružení. Od poloviny osmdesátých let jej přitáhla lidová hudba a působil postupně v několika souborech. Velkým přínosem při poznávání regionální lidové hudby bylo pro něj působení na postu primáše ve folklorním souboru Včelaran z Bílovic u Uherského Hradiště v letech 1987-91. V roce 1990 získal soubor ocenění Laureát Mezinárodního folklorního festivalu ve Strážnici. Z profesionálního hlediska bylo pro něj důležité angažmá v Cimbálové muzice Petra Olivy (1992-4), která spolupracovala s populárním zpěvákem Jožkou Černým. V roce 1994 nastoupil do BROLN, vedeném Jindřichem Hovorkou. Zde poznal základy profesionální studiové práce, podílel se na natočení celkem osmi CD a seznámil se s celou řadou osobností folklorního světa. Hudební obzory si dále rozšiřoval v multižánrové skupině Cimbal Classic cimbalisty Dalibora Štrunce. Souběžně sám začal uplatňovat své primášské a dramaturgické představy ve vlastní Cimbálové muzice Franty Černého, s níž natočil dvě CD, přičemž to poslední, Putování za písničkou (2006) je zdařilým sestřihem několika koncertů, jejichž obsahem bylo setkávání se zpěváckými legendami moravské a slovenské regionální hudby (M. Hrbáčem, E. Grombířovou, J. Rapantem, V. Grycovou, J. Lažou, M. Mačoškovou a dalšími). BROLN pod vedením Františka Černého úspěšně působí pod Českým rozhlasem Brno již pátým rokem a rozmanitost repertoáru BROLN se neustále rozrůstá. František Černý respektuje hlavní programovou linii orchestru v oblasti folklóru, avšak nebrání se i jiným hudebním směrům. Kromě několika skladeb vážné hudby, z nichž několik našlo místo ve stálém repertoáru BROLN rozšiřuje seznam hraných skladeb i o úpravy jazzové. (úpr. M. Vidláka, či S. Grappeliho). 28
GRYCOVÁ VLASTA (roz. Končitíková) (*9. 2. 1943 Květná, okr Uherské Hradiště) Zpěvačka. Od roku 1957, po absolvování měšťanské školy, pracovala jako malířka skla v Moravských sklárnách ve Strání-Květné. Při zaměstnání vystudovala v letech 1975-1980 obor technologie skla na Střední průmyslové škole chemické v Púchově. Písňový repertoár rodné obce získala převážně od své matky, zpěvačky Alžběty Končitíkové. Již v roce 1955 byla Vlasta Grycová členkou souboru Javorina, od r. 1958 působila jako zpěvačka souboru Hradišťan. V r. 1972, kdy Hradišťan přerušil svou činnost, začala účinkovat se souborem Olšava. Od roku 1968 se začala rozvíjet její dlouholetá spolupráce s BROLNem, která trvá až do dnešních dnů. V Československém rozhlase v Brně natočila velké množství nahrávek, jako interpretka se podílela na gramofonových deskách různých muzik, zejména BROLNu, Hradišťanu, Olšavy, CM Jaroslava Čecha, CM Viléma Zahradníka, hostovala se souborem Musica Bohemica Jaroslava Krčka. Účinkovala v televizních pořadech (např. Vonička z domova, Zpívánky), na festivalových programech, někdy vystupovala společně se svou matkou Alžbětou. V r. 1970 získala její nahrávka Svatební písně z Kopanic (pro BROLN upravil J. Jakubíček) 3. cenu v mezinárodní rozhlasové soutěži Prix de musique folklorique de Radio Bratislava. Výrazný projev V. Grycové s charakteristickým hlasovým zabarvením (alt) se nejvíce uplatnil v interpretaci lidových balad, ukolébavek a milostných písní. Stala se jednou z nejvýraznějších a nejznámějších interpretek písňového folkloru z moravských Kopanic. I po roce 2006 je zvána jako výrazná osobnost a obohacuje program koncertů BROLN svými úspěšnými písněmi např. Prší déšť (úpr J. Jakubíček), Kdybych byla tak, jak nejsu bohatá (úpr. R. Zapletal), nebo sada písní Stojí Kača a Pod horů Jatelinka. Profilová diskografie: Vlasta Grycová. Písně moravsko-slovenského pomezí. LP. Supraphon 1985. Literatura: BROLN. 25 let Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů. Brno 1977, s.42-43. Matyáš, B.: S kyticí květů do Květné. MK 29, 1993, č. 5, s. 10-11.
29
HOLÝ LUBOMÍR (*21. 10. 1930 Hrubá Vrbka, okr Hodonín, † 23. 1. 2011 Brno)
Zpěvák, hudebník, tanečník. Syn Martina Holého. Po maturitě na gymnáziu ve Strážnici (1949) vystudoval Vysokou školu veterinární v Brně (1949-1954, MVDr., CSc. 1964) a s výjimkou deseti let v zahraničí (Kuba - dr. h. c. 1989, Mexiko, Brazílie) zde do roku 1992 působil jako pedagog (doc. 1975, prof. 1987). V důchodu pokračoval v soukromé praxi ve svém oboru. Dětství prožil v Hrubé Vrbce, v prostředí s živou pěveckou a hudební tradicí. Již jako dítě zpíval mj. ve filmu K. Plicky Věčná píseň (1940). V době studií získal muzikantskou průpravu v kapele Jožky Kubíka z Hrubé Vrbky. V letech 1949-1954 byl primášem cimbálové muziky Vysoké školy veterinární, která od r. 1950 byla zároveň muzikou Slováckého krúžku v Brně (v r. 1950 se s muzikou zúčastnil Světového vysokoškolského kongresu v Praze). Jako zpěvák a muzikant se spolu s Martinem Hrbáčem podílel na úspěšném zvládnutí interpretace horňáckého folkloru (zejm. písní k tanci sedlácká) v Brněnské cimbálové muzice. Příležitostně zpíval s CM Slávka Volavého. CM Břeclavan, CM Technik a mnoha dalšími tělesy. Byl předním sólistou BROLNu, s nímž spolupracoval od jeho vzniku až do svých posledních dní. Zúčastnil se mnoha vystoupení po celé republice a řady zahraničních zájezdů. Ve svém repertoáru má zejména písně horňácké a západoslovenské. Četné jsou i nahrávky jeho zpěvu v brněnském a ostravském rozhlase (v r. 1970 získal zlatou medaili za interpretaci v mezinárodní rozhlasové soutěži Prix de musique folklorique de Radio Bratislava). Vedle profilových zvukových nosičů účinkoval na nosičích BROLNu, CM Technik, na LP Jsem píseň tvá (Panton 1975) ad. V roce 1986 mu byl udělen titul zasloužilý pracovník kultury. Přestože se pro interpretaci horňácké sedlácké považuje za jediný vhodný vysoký hlasový rejstřík, Lubomíru Holému se jako jednomu z mála barytonistů podařilo prolomit tuto pomyslnou bariéru. Díky kvalitám svého hlasu a osobitému projevu se stal jedním z nejuznávanějších interpretů horňáckých písní. S Lubošem Holým jsem se seznámil stejným způsobem jako s Bohumilem Smejkalem, a sice u nás doma, na zkoušce cimbálové muziky Vonica z Krumvíře. Nádherný, zvučný hlas, jímž Luboš Holý oplýval, byl úžasným a nenapodobitelným 30
hlasem, který dokázal strhnout jak muzikanty v kapele, tak všechny posluchače v sále. Luboš Holý též měl ve svém repertoáru nespočetné množství písní a melodií, nad kterými žasl i nejeden hudební nadšenec. Profilová diskografie: Vonička z domova. EP Supraphon 1982. Žijí v písni. Luboš Holý-Dušan Holý. LP. Supraphon 1983. Luboš Holý zpívá písně z 1101 - nauka a Moravskoslovenského pomezí. LP. Panton 1988. Za Moravú, tam je dobre. CD, MC. Supraphon 1903. Pokoj lidu všemu. MC. Aton 1995. Literatura: ČSHS 1, s. 463. Horáková, M.: S písní v srdci. MK 17, 1981, LI, s. 23. -jpk-: Pořad k padesátinám L. Holého. MK 16, 1980, č. 5, s. 23. Kdo je kdo v České republice 94/95. Praha 1994, s. 180. Pivník, L.: Tři lásky Luboše Holého. MK, 1988, C. 5, s. 20-21. Uher, J.: Dva bratři z Horňácka. In: Kam usedl pták. Brno 21981, s. 54-56.
JAKUBÍČEK JAROSLAV (*4. 8. 1929 Veselí nad Moravou, okr. Hodonín, † 29. 12. 2000 Brno) Hudebník, dramaturg, upravovatel, organizátor. Absolvoval základní školní docházku a v letech 1943-1945 byl nasazen jako dělník u poštovního úřadu v Uherském Hradišti. Po skončení války se stal poštovním úředníkem v Uherském Hradišti a Veselí nad Moravou (1945-1951). V roce 1951 nastoupil vojenskou službu a po konkurzu byl v roce 1952 přeřazen do AUSu a současně vystudoval dva ročníky hry na cimbál u A. Peka na pražské konzervatoři. V roce 1961 se stal cimbalistou BROLNu a od r. 1972 až do odchodu do důchodu v roce 1990 byl jeho dramaturgem. Počátky muzikantského působení Jaroslava Jakubíčka spadají do roku 1946, kdy se jako samouk začal učit hře na cimbál. Hrál ve Slováckém krúžku v Uherském Hradišti (později Hradišťan), v CM Jury Petrů (1949-1951) a CM Slávka Volavého (19491951), v letech 1952-1961 byl uměleckým vedoucím CM Slávka Jakubíčka při AUSu v Praze. Pro tento soubor také vytvořil své první úpravy lidových písní. V téže době spolupracoval jako instrumentalista s Karlem Plickou Jiřím Horákem a podílel se tak na jejich veřejné činnosti a přednáškách. Za svého působení v Praze pravidelně natáčel v rozhlase a vytvářel aranžmá lidových písní pro CSSPT (Československý svaz písní a tanců) a BROLN (v letech 1972-1990 vytvořil pro BROLN více než 1400 partitur). Ovlivnil i řadu dalších cimbálových muzik, s nimiž spolupracoval (Olšava, 31
Břeclavan, Ondráš, Gymnik Bratislava, OL´UN Bratislava ad.). Připravil desítky relací rozhlasového cyklu Na pěknú notečku a mnoho pořadů o lidové písni, jejích nositelích a interpretech (Svět lidové písně, Kalendář vesnice ad.). Spolupracoval na řadě zvukových nosičů, například LP Ej, od Buchlova (Supraphon 1976), Červené jabl´čko v obločku mám. (Opus 1981), BROLN, 30 let. (Panton 1983), Od Starej Břeclavi (Supraphon 1986), Ej, Brode, Brodečku (Supraphon 1988), MC Stójí breza v kraji lesa (Český rozhlas Brno 1996) ad. Dlouhodobě se věnoval i poradenské a instruktážní činnosti. Působil jako člen odborných porot soutěží a přehlídek (např. Celostátní festival folklorních souborů v Košicích, MFF ve Strážnici, Podluží v písni a tanci, Hudecké dny Slávka Volavého, dětské pěvecké soutěže O slováckou stuhu Slávka Volavého ve Veselí nad Moravou, O věneček rozmarýnu Fanoše Mikuleckého v Hodoníně, O tulipán Boženky Šebetovské v Tvrdonicích ad.). V r. 1989 mu byl udělen titul zasloužilý pracovník kultury. Literatura: jk: 40 let s lidovou písní. MK 25, 1989, Č. 4, s. 22. Pajer, J.: Šedesátiny Jaroslava Jakubíčka. NA 26, 1989, s. 269-270.
DADÁK JAROMÍR Skladatel, upravovatel, dirigent, hudební režisér a redaktor. Po maturitě na gymnáziu ve Vsetíně (1949) studoval v Brně hudební výchovu a češtinu na Pedagogické fakultě MU (1949- 1950) a dirigování no JAMU (1950-1956). V letech 1956- 1963 pracoval jako hudební redaktor a režisér Českého rozhlasu v Ostravě, od r. 1960 také zastával místo uměleckého vedoucího a dirigenta Ostravského rozhlasového orchestru, poté se čtyři roky věnoval pouze komponování. V r. 1967 se stal tajemníkem ostravské pobočky Svazu Československých skladatelů a v roce 1969 uměleckým ředitelem Moravské filharmonie v Olomouci. Od r. 1971 (s výjimkou let 1974-1079, kdy pracoval jako úpravář vody a strojník v ostravské vodárně) je samostatným tvůrčím pracovníkem. V 70. letech rozšířil své odborné vzdělání soukromým studiem kompozice u Miloslava Ištvana. Od roku 1995 působí mj. jako předseda Společnosti skladatelů v Praze. V době studií sbíral lidové písně a působil jako dirigent BROLNu (od r. 1053) 32
a AUSu (v letech 1954-1955 byl šéfdirigentem orchestru).
Do roku 1990 aktivně
spolupracoval jako dirigent zejména v rozhlasových studiích s profesionálními i amatérskými tělesy na Moravě a na Slovensku - BROLN, Malá muzika Československého rozhlasu Ondráš (1956-1970, byl jejím spoluzakladatelem a uměleckým vedoucím), orchestr lidových nástrojů Dymák (od poloviny 50, let do poloviny 60. let). Slezský soubor písní a tanců Heleny Salichove, OL´UN ad. Pro ně a řadu dalších (např. SLUK, Československý soubor písní a tanců a Podukliansky ukrajinský l´udový súbor) zpracoval úpravy a stylizace několika set valašských, lašských, slezských a slovenských, lidových písní a tanců. Folklorní materiál využil i ve svých komorních a orchestrálních skladbách. Za elektroakustické zpracování písně na horách, na dolách získal v roce 1981 1. cenu Prix de musique folklorique de Radio Bratislava.
JURÁŠEK JAROSLAV (*25. 9. 1925 Újezd, okr Zlín, † 23. 3. 2005 Brno) Hudebník, upravovatel, dramaturg, organizátor, autor pořadů. Po maturitě na reálném gymnáziu ve Zlíně (1944) studoval jazyky, estetiku a etnografii na Filozofické fakultě MU v Brně (1946-1951). Studium nedokončil, nastoupil do Československého rozhlasu v Brně (1951), kde založil redakci lidové písně a hudby a v letech 1952-1967 působil jako umělecký vedoucí a dramaturg BROLNu. Vedle zaměstnání vystudoval teorii skladby a lidovou tvořivost na JAMU v Brně (1953-1958, diplomová práce: Lidová hudba Samka Dudíka z Myjavy). Od roku 1967 byl ředitelem Československého rozhlasu v Brně. Po nuceném odchodu v r. 1970 pracoval jako metodik Ústředního výboru Svazu Cikánů-Romů (do r. 1973) a programový pracovník OKVS Brno I (do r. 1982), v letech 1972-1975 také přednášel o lidové písni na brněnské konzervatoři. Od r. 1982 až do odchodu do důchodu v r. 1992 byl dramaturgem hudebního vysílání Československé televize Brno. V roce 1946 založil společně s V. Melounem CM Valašského krúžku v Brně, kterou vedl a hrál v ní na housle, violu, basu a později na cimbál. V letech 1950-1952 byl uměleckým vedoucím MSLPT, jehož byl i zakladatelem. Po nástupu do rozhlasu 33
vypracoval spolu s Dušanem Holým koncepci vzniku a činnosti BROLNu ustal se jeho uměleckým vedoucím a dramaturgem. Po odchodu z Čs. rozhlasu založil Klub přátel lidového umění (1973). Od r. 1958 je spolupracovníkem vedení dětského souboru Javorníček a v r. 1976 se stal uměleckým vedoucím vojenského souboru Jánošík (od r. 1993 Ondráš). Již během studií sbíral lidové písně na Valašsku, Lašsku, posléze na Slovácku i Slovensku. Při svých výzkumech pořizoval zvukové záznamy zpěváků, muzikantů a vypravěčů. Jako hudební skladatel se zaměřil především na úpravy lidových písní a taneční kompozice (např. suita Svatba na moravsko-slovenském pomezi pro FS Jánošík, balada Vandrovali hudci, programový celek Svatební veselí, koncertní skladba Primášovy noty pro sólové housle a orchestr). Publikoval řadu článků a studií v Národopisných aktualitách, Lidové tvořivosti, Folkloru aj. Jako upravovatel a dramaturg se podílel na vydání více než 30 LP, CD a MC (např. LP Cimbál hraje prim. Panton 1978; Moravské vánoce, Panton 1979; žijí v písni, Supraphon 1983; Kouzlo písně, Panton 1985; CD Cikánský pláč, Supraphon 1992; Píseň písni ustýlá, Panton 1995: Muzikanti, co děláte, Gallup Music 1996). Jako hudební režisér a scenárista spolupracoval na řadě rozhlasových a zejm. televizních pořadů věnovaných folkloru a folklorismu (cykly Písně domova, Muzikanti, hrajte, Zazpívej slavíčku, Setkání se sousedy, medailony muzikantských rodin ad.). Pro soubory připravil zpěvník Písně Brněnska (Brno 1979). Byl dlouholetým autorem pořadů a členem programové rady MFF ve Strážnici (1951. 1958-1959, 1976-1995), od r. 1996 pracoval v senátu festivalu. Významným způsobem zasáhl do poválečného vývoje folklorního hnutí na Moravě. Literatura: ČSI-IS 1, 5.617. Holý, D.: Šedesátiny Jaroslava Juráška. NA 23, 1986, s. 37. Klusák, V.: Lidová píseň v Československém rozhlase. Brno 1962, s. 53. PPS 2, s. 69-64. Žijí v písni 1995. (Sborník VUS Ondráš ke koncertům k 70. J. Juráška, 65. L. Holého a V. Hm-no:Se, 60. B. Smejkala, 50. L. Málka. Brno 1995, s. 5-6.
34
KOVÁŘÍK VÁCLAV (17. 5. 1951 Kyjov, okr Hodonín) Zpěvák, hudebník. Absolvoval odborné učiliště 1. Brněnské strojírny (1968) a Střední průmyslovou školu strojnickou v Brně (1970). Do r. 1989 pracoval jako strojní zámečník Montovaných staveb Brno, poté byl ve svobodném povolání (zpěvák a hudebník). Od roku 1996 byl hercem brněnského loutkového divadla Radost. Jeho hudební začátky jsou spojeny především s žánrem country. Po seznámení s Emanuelem Kuksou začal od r. 1977 jako zpěvák spolupracovat s BROLNem a se souborem Brněnští Gajdoši. Byl rovněž členem souboru Camerata moravica (1979-1985) a v roce 1984 založil spolu s Otakarem Pokorným skupinu Gajdoši. Vedle zpěvu a hry na grumle se zde uplatňuje jako hráč na bicí nástroje a houslový kontr, kytarista a moderátor. Ve hře na grumle patří Václav Kovářík k ojedinělým
interpretům;
samotnou
grumli
technicky
vylepšil,
používá
i víceprstovou techniku hry, která umožňuje vysokou tónovou kadenci. Hostoval v různých souborech (Ondráš, Tibia, Javorník), natočil více než 300 rozhlasových nahrávek (mj. spolu s M. Veselkovou účinkoval v takzvané hanácké opeře lom a Monde),
interpretačně
od M. Štědroně)
k
se
podílel
rozhlasovým,
na
nahrávkách
divadelním
a
hudby
televizním
(především inscenacím.
K nejvýznamnějším zvukovým nosičům, k jejichž realizaci přispěl, patří MC Nedaleko města Brna (Český rozhlas Brno 1993) a MC, CD V Brně na Špilberku (Indies 1996). Dramaturgie BROLNu, brněnských Gajdošů i Gajdošů přivedla Václava Kováříka mezi nejvýraznější pěvecké představitele brněnského regionu.
MÁLEK LUBOMÍR (*21. 6. 1945 Korytná, okr: Uherské Hradiště) Hudebník, zpěvák, upravovatel, organizátor. Po maturitě na Střední průmyslové škole strojnické v Uherském Brodě (1963) nastoupil jako technik do Slováckých strojíren v Uherském Brodě. Od roku 1996 pracuje v oddělení 35
propagace v České zbrojovce V Uherském Brodě. Ve své rodné obci působil jako houslista v souboru písní a tanců Korytňan (1958-1964), v době základní vojenské služby byl basistou souboru Jánošík (Ondráš) v Brně (1964-1965). Středem jeho zájmů je uherskobrodský FS Olšava (od r. 1959). Vystupoval zde jako houslista, klarinetista a příležitostný cimbalista, od roku 1970 je primášem, sólovým zpěvákem i uměleckým vedoucím. Věnuje se dramaturgii a hudebním úpravám lidových písní především z Uherskobrodska a Kopanic. Jako sólový zpěvák spolupracoval také s BROLN, OLUN, CM Jaroslava Čecha, Hradišťanem, Ondrášem, účinkoval rovněž s ČSSPT. V r. 1971 byl oceněn bronzovou medailí za zpěv v mezinárodní soutěži Prix de musique folklorique de Radio Bratislava a v r. 1974 se podílel jako zpěvák na nahrávce, která v téže soutěži získala 2. cenu. Obdržel také Cenu nejlepšího zpěváka Slovácka v Ratíškovicích (1971) i další ocenění domácího a mezinárodního významu v rámci své činnosti v souboru Olšava. Spoluúčinkoval na více než dvou desítkách zvukových nosičů a v 25 televizních pořadech. Byl mu věnován TV dokument Zpívá Lubomír Málek (1986, rež. Milan Peloušek). Patří k výrazným pěveckým interpretům (tenor) uherskobrodského Dolňácka a moravských Kopanic. S BROLNem vystupuje příležitostně dodnes. Některé další významné osobnosti historie BROLNu Jaromír Nečas - redaktor, cimbalista, dramaturg, skladatel a upravovatel Emanuel Kuksa - dirigent, skladatel a upravovatel Bohdan Warchal - primáš Zdeněk Nečesánek - primáš Miroslav Lopuček - primáš Radek Zapletal - primáš, skladatel a upravovatel Jan Kružík - primáš, upravovatel Helena Červenková - cimbalistka Ján Gašpar Hrisko - cimbalista Koloman Bitto - basista, upravovatel František Dobrovolný - violista, upravovatel, etnograf
36
3. Nástrojové obsazení BROLN Dudy - Gajdy Dudy jsou velmi prastarým hudebním nástrojem, starým jako lidstvo samo, který, jako málokterý jiný v historii, vytvořil tak hluboké a významné tradice v hudebním instrumentáři různých národů a kultur. Dudy byly původně jednoduchý dechový nástroj, který pravděpodobně vznikl již před 4000 lety v Egyptě a v přední Asii. Odtud se postupně šířily s pastýři, ale především s četnými arabsko tureckými nájezdy do Evropy, kde nacházíme nejvíce forem a druhů dud a gajd. Byly to většinou samostatné jazýčkové píšťaly, na které se hrálo technikou cirkulárního dechu, tzv. věčného dechu. Jednalo se buď o jednoplátkové rákosové trubice, nebo pak technologicky náročnější šalmaje, ke kterým časem lidé přidali měchuřinu nebo měch, aby dosáhli táhlého tónu, čímž vznikl už nástroj podobný dnešním dudám. U něho se původní název Ghaida zachoval v různých obměnách, a to např. ve Španělsku jako gaita, v Bulharsku jako gaida, na Moravě a Slovensku gajdy. Nástroj se pak podřizoval i různorodému hudebnímu cítění národů, odkud pramení také další regionální typologické odlišnosti. Vzniklo tedy v různých obměnách po celém starém kontinentě velké množství rozličných druhů, různého vzhledu, zvuku, ladění, technologických úprav apod. Takřka všechny druhy dud mají melodickou a doprovodnou, tzv. bordunovou píšťalu (může jich být i více), které pak k melodii dotvářejí harmonický doprovod. Organologicky řadíme dudy do skupiny aerofonů s jednoduchým nebo dvojitým plátkem. Další dělení se již týká způsobu vrtání melodické píšťaly, které může být cylindrické (válcové), kónické (kuželové), schůdkovité apod. Nejčastěji se však setkáváme s kombinacemi, např. západní typ - kónická hoboj s dvojitým plátkem (Skotsko, Irsko, Bretaň, Francie, Španělsko), východní typ - cylindrické vrtání klarinetového tipu s jednoduchým plátkem (české, moravské, chorvatské, makedonské, bulharské). Bordunové píšťaly jsou vždy klarinetového typu, tj. cylindricky vrtané se strojky s jednoduchým nárazovým plátkem, avšak kombinace melodické píšťaly s nimi bývají velmi různorodé a rozličné. Použitím různých strojků, dalších a dalších kombinací dosáhly dudy technologické možnosti 37
hry až ke dvěma oktávám a chromatické řadě, především za pomoci klapkového systému, raketových bordunů, regulátorů dospějeme až např. k Irish / Uilleann pipes, jejichž možnost využití v hudbě se stává takřka neomezenou. Limitujícím a specifickým je tu již jen typický zvuk, který se v současné hudbě stal především charakterizujícím symbolem. Další dělení je podle způsobu hry: dudy nafukované ústy nebo nafukované dmýchákem (kovářským měchem), pravděpodobně inovace z 16 stol. Samotný princip hry je pak v zásadě jednoduchý: vzduch se vhání buď ústy nebo dmýchákem do měchu, odkud je pak rovnoměrně vytlačován do vývodů, ve kterých jsou zasazeny píšťaly s příslušnými strojky, které tvoří zvukový sloupec, jehož zkracováním, či prodlužováním je regulována hloubka nebo výška tónu obdobně jako u flétny, hoboje či klarinetu.
Malý cimbál Sólově se na malý cimbál hrálo jednou kovovou paličkou. Pokud byl použit jako doprovodný nástroj, byl rozezvučován dvěma dřevěnými paličkami obalenými plstí. Pokud potřeboval cimbalista zvuk utlumit, použil svá předloktí. Nástroj se zavěšoval pomocí popruhu kolem šíje a přes ramena, pak bylo možné hrát i při chůzi. Pro svou značnou váhu se však při hře většinou kladl na stůl nebo na kolena. Malý cimbál byl v roce 1866 znovu přestavěn budapešťským nástrojařem českého původu. Josef Václav Schunda jej opatřil čtyřmi nohami a podstatně zvětšil jeho rozsah (D-e3). Později přidává ještě pedálové tlumiče a zvyšuje jeho tónový rozsah na více než čtyři oktávy (C-f3). Cimbál se stal velkolepým chromatickým hudebním nástrojem, který se rychle ujal především v romské hudbě. Díky ní se rychle rozšířil téměř po celém světě. Společně s nástrojem se šířila i tzv. novouherská hudba, provozovaná maďarskými cikány v kavárnách všech větších světových měst.
38
Grumle Zvuk grumle vytváří ocelový jazýček, který hráč drnkáním rozechvívá. Otevřený konec želízka, na němž je jazýček připevněn, přitom hráč drží u úst a opírá o zuby; ústní dutina hráče tak slouží jako rezonátor nástroje. Ústní dutina je však příliš malá, aby mohla sloužit jako rezonátor pro základní tón jazýčku; slyšitelné jsou tedy pouze alikvotní tóny (obvykle 4. až 9.). Kombinací různých poloh rtů, tváří, patra a jazyku lze zvýraznit ten či onen alikvótní tón a hrát na grumli jednoduché melodie. Tento nástroj, původem pravděpodobně z východní Asie, je v evropské hudbě doložen už od 14. stol. Byl považován za méněcenný nástroj, vhodný pro prostý lid, žebráky a děti. Větší pozornost mu byla věnována teprve na počátku 19. stol., záhy byl ale vytlačen a jeho místo zaujala foukací harmonika.
39
Skřipky Byly stavebné velmi odlehčenou verzí houslí, je to chudostrunný smyčcový hudební nástroj (chordofon), většinou obsahoval dvě až čtyři struny, v Hornbostel-Sachsově systematice byly zařazeny ale ve stejné skupině jako housle. Vyráběly se podomácku, a užívaly se se skřipáckou basou výhradně v lidové muzice tehdejšího česko-německého Jihlavska.
Obrázek 1
Nejstarší písemná zmínka o skřipkách pochází již z roku 1804 a první vyobrazení se datuje k roku 1836.
Popis nástroje: Tento nástroj má v horní desce dva otvory obdélníkového tvaru, (vzhledem k amatérské po domácku dělané práci je tímto již na první pohled patrný rozdíl mezi houslemi (viz Obr. 1), které mají tvarované efy a mezi skřipkami), má zubatou kobylku a vázací řemínek.
40
Tělo skřipek se stává ze dvou částí. Spodní část je jednolitá vyřezaná z javorového dřeva „která slučovala plochý kolíčník se sagitálně vetknutými ladícími kolíčky“ a z krátkého krku. Dolní část spodního dílu se vydlabávala tak, že vytvářela silné dno korpusu s luby a žaludem. Horní deskou je vyklenuté víko ze smrkového dřeva. Na horní desce je položená zubatá kobylka. Zubatou části je myšlen vrchní díl kobylky, přes kterou vedou napnuté struny. Struny byly podle tehdy nejrozšířenějšího zvyku střevové. Struna se vedla mezi dřevěnými zoubky na kobylce a přenášela „bzučivý zvuk“, tak charakteristický pro škřipácké nástroje. Hmatník byl nejčastěji vyráběn z dřev ovocných stromů, stejně jako struník, který je zavěšen na drátěném poutku. Smyčec byl silný lehce připomínající současný, moderní smyčec. Byl potažený žíněmi, které byli vypínány pomocí mosazné zubovice. (viz Obr.2 )
Obrázek 2
Skřipky se ale při hraní drží jiným způsobem než je tomu u houslí (viz Obr.3). Je to dáno především váhou nástroje, která se pohybuje mezi 500 g do 1240 g. Na hlavici nástroje a na dolní část struníku je závěsný kožený řemínek. Do visícího řemínku vloží hudebník loket, řemínek si otočí kolem zápěstí a vytočením levého lokte řemínek vypne. Tím může muzikant hrát dlouho bez únavy a nemusí držet 41
nástroj křečovitě pod bradou. Právě z tohoto důvodu nenalezneme u skřipek podbradek.
Obrázek 3
Skřipky byly v oblasti, kde byly rozšířeny, označovány několika názvy. Vedle již uvedeného názvu skřipky se jim také říkalo „ dyndy “. Tento název je ale chybný a skřipci brali toto označení jako hanlivé. Podobně tomu bylo s označením „ niti“. Dalším užívaným – i když jen zřídka – bylo označení „pajerky“. Tento název je odvozen od horáckého kroje, kterému se říkalo pajerský. Toto označení však není domácího původu. Pajerský je odvozeno od slova Bayern čili Bavory a tím se více pojí k obyvatelstvu německé národnosti. Nástroje byly také označovány jako "šporgle“. Toto označení se však vysmívalo primitivnosti a zvukovým vlastnostem těchto nástrojů. U německé menšiny, která žila v okolí Jihlavy byly nástroje označovány jako „ Fiedel“. Stavba nástrojů
Skřipácká hudba na Jihlavsku užívala celkem tří nástrojových typů. Byly to „ malý husle“, „velký husle“ a „skřipácký bas“. Skřipky jsou podobné houslím, ale oproti nim mají hranatější tvar a jsou jednodušší. Konstrukce malých a velkých huslí je stejná. Je to ozvučná skříň skládající se ze dvou částí. První část – a zároveň nejzajímavější část - je spodní deska s luby, krkem 42
a hlavicí. Vše je vyřezáno z jednoho, většinou javorového dřeva a nic není nějakým způsobem spojováno. Pro skřipky je tento rys nejcharakterističtější. Druhou část tvoří horní deska, která je vyřezána z jiného kusu dřeva (např. smrkového) a nalepena na luby. Desky a luby jsou silné od tří do pěti milimetrů. Celkový tvar rezonanční skříně je zhruba obdélníkový a má mírně naznačené boční zářezy, které ale nemají funkci bočních zářezů, jak je tomu u houslí a to především proto, že u skřipek se smyčec pohybuje o něco výš. Rezonanční skříň není vnitřně vyztužená. Horní deska má mírně vyklenutý tvar a to je dáno především luby, které jsou uprostřed rezonanční skříně vyšší a směrem ke krajům se snižují. Tím také snáší tlak strun. Zhruba v polovině horní desky se nacházejí dva obdélníkové rezonanční otvory a v polovině jejich délky je horní deska podepřena duší. Tato duše má čtvercový průřez. Hlavice nástroje je poměrně velká a má deskovitý tvar, který se ke konci zužuje. Do hlavice jsou vsazeny velké kolíčky a to kolmo na její povrch zespodu. Hmatník je málo vyvýšen. Struník je zavěšen drátem na výstupku na spodní část rezonanční desky. U skřipek je velice odlišná kobylka. Tato kobylka se podobá obrácenému dusítku a tím jsou struny nadzvedávány jakoby čtyřmi prsty. Délka nástroje se pohybuje od 492 mm do 662 mm.
Smyčec, zhruba 770 mm dlouhý je vyroben z tvrdého dřeva a má silný masivní prut. Svazek žíní je připevněn k hornímu konci protažením přes hrot a stejným způsobem je připevněn k žabce. Konec svazku u horního konce je pevně ovázán provázkem. Na horní straně prutu jsou umístěny zubovnice, jejíž pomocí se žíně napínají a to tím způsobem, že se za zuby zaklesne drátěné očko, které je protažené žabkou. (viz Obr. 2)
Skřipky používají kvintového ladění. Struny malých skřipek jsou g – d1 – a1 – e2. Velké skřipky mají struny g – d1 – a1. Velké skřipky jsou masivnější a mají tři struny. Jinak se od malých skřipek neliší. Skřipácký bas je třetím nástrojovým typem muziky. Tento nástroj je největší a podobá se spíše basové gambě než dnešnímu kontrabasu. Dno skříně je ploché, neklenuté a v horní části nelomené. Klenba víka je vypouklá, ale jen 43
nepatrně. Desky jsou spojeny luby. V horní desce se nachází dva rezonanční otvory. Rezonanční skříň a krátký silný krk jsou navzájem spojeny patkou. Hlavice je šnekovitě vinuta a podobá se svým vzhledem dnešnímu kontrabasu. V hlavici je uloženo ladící zařízení i dřevěné kolíky, které jsou uloženy kolmo k délce strun. Struny jsou napínány stejně jako u houslí a to otáčením kolíků. Aby se kolíky neuvolňovaly je jejich konec rozštípnut a vsazen do něho javorový klínek. Struny basu i ladění strun se podobá ladění středověké fiduly: D – G – d – d1. Při hraní měl muzikant nástroj buď položený na koleni, na stole nebo ho nesl na řemeni.
Tárogató První zmínky o tárogatu se objevují již v 15. století v maďarském písemnictví, ale není zcela vyloučeno, že je Maďaři přinesli do Evropy již v 9. století při svém prvním příchodu z Asie. Je však patrné, že se tento nástroj vyvinul z asijského dechového nástroje zurna, kterou sebou ve středověku přinesli do Evropy Turci odtud maďarský název töröksip čili turecká píšťala používaný jako synonymum pro tárogató. Nabízí se rovněž domněnka, že se oba nástroje společně vyvíjeli tak dlouho, až nakonec splynuly v jeden. Prapůvod tárogata lze vystopovat v Persii, odkud se dostalo do Maďarska během tureckých válek. Až do 18. století se tárogató nápadně podobalo šalmaji bez klapek opatřenému dvojitým plátkem. Tárogató se díky své hlasitosti a pronikavému zvuku používalo v bitvách jako signální nástroj podobně jako polnice nebo dudy. Nástroj byl v Maďarsku spojován s vlasteneckým odbojem, který v letech 1703 až 1711 vyústil v Rákocziho povstání za nezávislost Uher, a proto po jeho porážce rakouská vrchnost usilovala o to, aby upadlo v zapomnění. Kromě toho se nástroj kvůli svému průraznému zvuku problematicky uplatňoval v orchestru, a tak se téměř vytratil z veřejného života. Otcem nového konceptu tárogata se v osmdesátých letech 19. století stal nástrojař Vencel József Schunda. Osadil nástroj hubicí s jednoduchým plátkem, zvolil dřevěný korpus s kónickým vrtáním a klapkový systém tak, že moderní tárogató silně připomíná dřevěný sopránsaxofon. V roce 1900 Schunda představil nové tárogató 44
na Světové výstavě v Paříži a o čtyři roky později v bavorském Bayreuthu. K jeho výrobě se nejčastěji používá grenadilové dřevo podobně jako u klarinetu. Nástroj se vyráběl v několika verzích, ale v praxi se dnes používá prakticky jen sopránové tárogató laděné v B♭ o délce přibližně 74 cm. Svým zvukem, který zní jakoby truchlivě ve spodním rejstříku a ve vyšších polohách zas poněkud mečivě, připomíná něco mezi anglickým rohem a sopránovým saxofonem. Ostatní typy jsou velmi vzácné; maďarský nástrojař János Stowasser kdysi zhotovil celou sadu sedmi nástrojů, které vévodilo kontrabasové tárogató laděné v E♭. Jak již bylo řečeno, moderní nástroje prakticky v ničem nepřipomínají své historické předky, a proto si je prakticky nelze splést. Vzhledem k zásadním konstrukčním rozdílům mezi oběma nástroji by bylo jistě přesnější označovat moderní nástroj jako schundafon; v maďarském prostředí se však z vlasteneckých důvodů uchovalo původní označení tárogató, které se vžilo celosvětově. Před 2. světovou válkou se tárogató stalo symbolem maďarské aristokracie a v mimořádné oblibě je choval maďarský regent Miklós Horthy. Po 2. světové válce se výroba tárogata v Maďarsku zastavila a pokračovalo v ní pouze Rumunsko, kde se dodnes těší obrovské oblibě. V předválečné době se tárogató vyrábělo také v českých Kraslicích. Na začátku 90. let začali někteří maďarští nástrojaři tárogató znovu vyrábět a o jeho znovuzrození se dá hovořit v celosvětovém měřítku - vyrábějí je dokonce někteří nástrojaři i v USA.
45
4. BROLN a artificiální hudba Červenková Helena (v BROLN 1957- 1993) Při návštěvě u cimbalistky BROLN, paní Heleny Červenkové jsem se ptal na její vzpomínky a zážitky z doby působnosti v BROLN. Rozvinul jsem též debatu k tématu mojí práce a zeptal jsem se na vztah BROLN k artificiální hudbě. Na všechny své otázky jsem dostal velice ochotné a jasné odpovědi: Zaměření BROLN bylo převážně lidového rázu. Ovšem i artificiální hudba zde měla svoje místo.
BROLN v rámci svých tematických večerů pořádal koncert
s programem ze skladeb Leoše Janáčka. Večer se stával z děl, jako jsou Lašské tance, (běžná součást repertoáru českých i zahraničních symfonických orchestrů), nebo cyklus klavírních skladeb Po zarostlém chodníčku, který v přepisu z klavírního partu interpretovala paní Helena Červenková na cimbál. Dále na koncertech zněly Janáčkovy písně, které tehdy zpívala paní A. Bakalová. Ostatní tvorbu Janáčkovu získával BROLN zprostředkovaně především v úpravách pro vyhovující obsazení. Pro příklad bych uvedl Janáčkovy Hanácké tance, se třemi částmi: Kožušek, Trojky a Rožek v úpravě Emanuela Kuksy, či v úpravě J. Nečase Janáčkova skladba Psaníčko (Moravská lidová poezie, sešit 2/29 pro dívčí sólo). Pokud budu pokračovat v Janáčkově odkazu tak musím zmínit Janáčkova žáka Osvlada Chlubnu,4 který přispěl kromě mnoha skladeb a úprav i smělými historkami
4
Osvald Chlubna (1893-1971)
Osvald Chlubna byl žák Leoše Janáčka a už proto nemohl být k lidovému uměleckému odkazu lhostejný. Vzrušoval ho improvizovaný hudecký projev, živelnost cifrovaných rytmů, kantiléna táhlých nálad. Vidím ho, jak vstoje (s vpředu založenýma rukama - to bylo pro něho typické) dychtivě pozoruje dění na scéně při akademiích Slováckého krúžku, kdysi v letech válečných. Pamatuji jeho vztyčený ukazováček, jímž podtrhoval svůj obdiv k hlasu Jožky Severina. Ostatně nezůstalo jen u obdivu: napsal pro něho "Dárek" píseň na text Anežky Gorlové a upravil známou "Mikuleckou dědinu". Jeden jediný, ze "staré" skladatelské generace autorsky podpořil Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů v jeho obtížných začátcích; byla to díla vznosná, vzrušená, energická, která i po interpretační stránce žádala dokonalého kumštýře, a těch se jim dostalo: Zbojnickou rapsodii hrál houslový virtuos Jarka Štěpánek, Cikánské variace Štefan Čikoš. Inspirace lidovou písní se projevila i v jeho velkých symfonických obrazech. Pro symfonický orchestr ztvárňuje verbuňk, vrtěnou. Jednou z částí cyklu To je má zem je věta "Ej, hore chlapci, (...)
46
o studiu a spolupráci s Leošem Janáčkem. Další, kteří přispěli do repertoáru BROLN, byli Miloslav Ištvan, Arnošt Parš, Miloš Štědroň, Jaromír Nečas, maďarský skladatel Béla Bartók, či Rumun György Kurtág. Za Brněnskou skladatelskou školu jimi byli: Miloš Štědroň, Arnošt Parš, Osvald Chlubna, Evžen Zámečník a Ivan Blatný. Hodně se hrály úpravy od Zdeňka Lukáše, Jaroslava Krčka, Martina Jakubíčka a samozřejmě Jaroslava Juráška. Radek Zapletal, bývalý vedoucí a primáš BROLN, měl akademické vzdělání v oboru hudební kompozice (mj. psal např. hudbu do pohádek) a též výrazně přispěl do repertoáru BROLN. V BROLN se hrála i tzv. stará muzika, kterou do orchestru přinesl Miroslav Venhoda, umělecký šéf Českých madrigalistů.
BROLN spolupracoval i s jinými tělesy z celého světa. Za všechny uvedu například koncerty, kde BROLN vystoupil společně s ruským orchestrem a s orchestrem Gustava Broma. Na programu tehdy byly úpravy cikánských lidových písní skladatele Grochovského a dva mezinárodní koncerty, kde vystoupili maďarští, rumunští, a ruští sólisté. Mnoho skladeb brněnských autorů se hrálo k různým politickým a historickým výročím, např. k výročí Slovenského povstání . Obsazení BROLN bylo tehdy třeba jen poloviční, podle záměru skladatelů. Jaký byl přístup BROLN k novému notovému materiálu vážné hudby? Hodně hráčů bylo z divadla a filharmonie, tudíž se ke zkouškám přistupovalo naprosto profesionálně, jako v každém profesionálním orchestru. Nároky na technickou zdatnost a profesionalitu se neustále zvyšovaly. Po dobu působení Bohdana Warchala hráči, kteří nebyli dokonale hudebně vyškoleni, postupně odpadali. Jiná situace nastala, když šlo o složitější doprovodné lidové rytmy, které lidoví muzikanti "měli v krvi", Tam měli oproti profesionálním hráčům "navrch". hore...". (J. Nečas)
47
Pořizování nahrávek BROLN: Co se týkalo natáčení, tak se uplatnilo několik různých modelů. 1. model: Týdenní zkouška, na které se připravoval program, který se pak v následujícím týdnu během tří dnů natočil. 2. model: Jeden den se zkoušelo a druhý natáčelo 3. model: Díky postupnému zvyšování hráčské úrovně BROLN se některé věci hned bez zkoušení natáčely. Tímto způsobem natáčení, kdy bylo potřeba každý týden natočit určitý počet minut, narostl archív BROLN na téměř 5000 skladeb a úprav lidových písní. BROLN po dobu své působnosti i hodně cestoval. BROLN působil pod koncertní agenturou Pragokoncert, která zvala zahraniční zájemce o "zakoupení" koncertu BROLN na předváděcí akce, na základě kterých se následně dojednávaly kontrakty. Takto BROLN navštívil všechny kontinenty světa, kromě Austrálie. Jednou za dva roky se jezdilo do Holandska (dohromady 13x), NDR, Anglie, Amerika 2x, Kanada, Kuba, Rusko, Čína, Korea, nebo Vietnam.
48
Miloš Štědroň V první řadě je ze skladatelů pro BROLN důležitý Osvald Chlubna, který upravoval Janáčka. Pro velký BROLN vytvořil např. Nokturna a Detvanské písně. Asi nejzajímavější je plejáda skladatelů, kteří jsou narozeni kolem roku 1925 1935. Jsou jimi například Josef Berg, který v BROLN tvořil skoro dva roky. Psal hodně pro BERO (Brněnský estrádní rozhlasový orchestr), který působil paralelně s BROLN. Další ze skladatelů byl Miloslav Ištván, Alois Piňos, Zdeněk Pololánik a Emanuel Kuksa. Miloš Štědroň sám přispěl mnoha skladbami.
Soubor 36 světských písní lidu
českého, které je možné najít pod názvy: Hostinský, Ach mlynářko, Byl jest v Kunštátě atd. I když jsou to, jak je z názvu patrné, písně, jedná se o skladby ryze instrumentální, jelikož, že se k těmto písním nedochovaly texty a znají se jen incipity5.
Artificiální hudba barokního období není v archívu BROLN příliš rozšířená. Pár malých skladeb psal Josef Berg, ale jednalo se spíš o nějakou parodii. Dále je tam věc, co byla nazvána jako Anonymus Brunensis, ale dílo patřilo spíš do nové hudby. Další, kdo se zasloužil o rozvoj repertoáru BROLN v tomto směru, je Martin Jakubíček, brněnský varhaník a skladatel. Zajímavý je kancionál "Nešpor Český" evangelický, nebo utrakvistický kancionál. Není možnost přesně určit původ, poněvadž utrakvistům nezáleželo na tom, pro koho píšou. Snažili se je prodat. Z těchto kancionálů zpracoval Miloš Štědroň: Zrádná matko, falešná - písničky, které známe jen názvy. Velká sada pro BROLN: Brněnský zpěvník. Objevil jej Pavel Fajtl, ten ho koupil v antikvariátu a pak ho Štědroňovi přenechal, aby ho vydal. Takže Štědroň kriticky
5
Počáteční slova textu buď ve smyslu jeho ideální podoby, u originálu, archetypu, kanonického textu, anebo ve smyslu jeho konkrétního doložení, u zápisu či záznamu. V oblasti rukopisů a inkunábulí totéž co incipitový (počátkový) název, který zde někdy plní funkci titulu, zejména v obsazích, rejstřících nebo odkazech.
49
vydal a faksimiloval zpěvník, který se jmenuje "Kantiléne diverse" původně z roku 1745 z barokního Brna. Obsahuje Německé a latinské písně. Kantilene diverse je 23 písní, z toho dochovaných melodií je jenom asi šestnáct, nebo sedmnáct a ostatní jsou bez melodie. Obsahovaly jen texty a nalinkované osnovy a původní autor se chystal textům přikomponovat melodii. Melodie jsou zhruba z roku 1680-1740. Jsou tam i velmi moderní skladby, spíše už klasicistní. Lze nalézt klasicistní prvky, jako jsou "rakety"6, takové vzestupné akordy v baroku najít nemůžeme, takže je lze považovat za klasicistní. Zpěvník dokonce obsahuje píseň o brněnské městské části Husovice. " Ich kent ein Ritter Sitz genander Husovitz". Píseň ale není nijak moc lichotivá pro Brno. "Die Frauen aus Husovitz sie kommen aus der Beirat Sie verbrennen den Zaum bei Ihrer Brei". "Dámy z Husovic se postaví do latě a spálí uzdu svojí kaše" - Na tyto písně navázal Michal Pospíšil (soubor Ritornello) a natočil asi pět písní s Janem Mikuškem. (CD - Bakanália 2009) Miloš Štědroň s Arnoštem Parschem tvořili často společně. Jedno z jejich děl, na kterém pracovali i s Jindřichem Hovorkou se jmenuje "Pěkná Káča". Jindřich Hovorka vlastnil sopraninové housle (struny D-A-E-H). Miloš Štědroň s Arnoštem Parschem toho využili a zapsali je do této skladby. Vážná skladba byla napsána k smrti Miloslava Ištvana. Jmenuje se "Podtínání". Jelikož Miloslav Ištván zemřel v pátek, tak je to skladba napsaná na píseň "Kdo se v pátek roznemůže, tomu žádný nepomůže". Instrumentace skladby obsahuje dokonce part pro skřipky7 (Štědroň je používal poměrně často upozornil ho na ně František Dobrovolný. Skřipáckou basu tehdy hrál Koloman Bitto.)
6
7
viz kapitola 3. Nástrojové obsazení BROLN
50
Menuet de Anno 1749 - skladba vybraná z Guberniální sbírky8. Krátká skladba Miloše Štědroně, na objednávku Jaroslava Jakubíčka. Lamento - Skladba věnována Jindřichu Hovorkovi na paměť Miroslava Venhody z roku 1987 s textem: "Nechť je pán lebo král každý mosí zemríti, každý mosí svoje kostí v temnej zemi složiti". Tato skladba má pro Miloše Štědroně zvláštní význam, nechal jí zaznít i na pohřbu brněnského básníka Jana Skácela. Hlavní melodii v úpravě přisoudil sólové trubce.
8
Po roce 1815 začalo Rakousko zjišťovat, jak to že málem prohrálo válku s Napoleonem a jak to, že taková velmoc byla sražena na kolena v bitvě u Slavkova. Rakousko však nedokázalo vidět svoje chyby, chyby státní správy, zaostalost, feudalismus atd. Moderní země jako Anglie, Francie měli v té době již občanské svobody, nezávislost soudů. To však oni neuznávali, takže zjišťovali příčiny úpadku starými způsoby a naznali, že za tím vším stojí asi dvacet činitelů - Češi, Židé, Italové, Karbonáři, tajné spolky, svobodní zednáři. Potom se rozhodli, že musí zjistit, proč jdou tak pomalu informace a jaká je rychlost informací. A tehdy přišel na ministerstvo vnitra jeden vzdělaný, starý, osvícený žid Dr. Sonnenfeld s myšlenkou, že by chtěl udělat folklorní sběr po všech zemích Rakouska a oni kupodivu to vzali a nevyhodili ho a udělali to jako policejní akci. To znamená, že ministerstvo vnitra "Innenministerium" obeslalo všechna Gubernia tj. 16 Gubernií (Nieder Österreich, Ober Österreich, Voralberg, Wien, Böhmen, Schlezien, Galitzien, Halič, Ungarn, Oberungarn, Unterungarn aj.) a všude dostali nařízení, že musí sbírat písně. Uřednící to udělali pro ně nejjednodušeji a svěřili tuto práci farářům a učitelům. Ne vždy to ale můžeme brát věrohodně. Někdy se to dělalo poctivě, ale někdy se přidávaly nepravosti. Například někteří učitelé do sbírky přidávali své vlastní skladby a připsali k nim například, že zdejší lid hraje již dvacet let tento krásný menuet, nebo zdejší lid zpívá již několik století tyto nábožné písně a přitob to byl opsaný kancionál, který byl starý třeba jen osmdesát let. Ale vše to fungovalo a celý ten obrovský sběr měl nevyčíslitelnou cenu, protože se znovu zapsaly některé věci, které se ztratili nebo byli z první poloviny 18. století, například Hanácké opery neznámý kněz znovu zapsal - trochu jinak, s variantami. O vydání se snažili už tehdejší vlastenci Dobrovský, Palacký, později se o to snažil i Masaryk, ale první vydání vyšlo na svět až v roce 1992. Z toho všeho se však vydala snad jen jedna osmina. Všechen materiál leží nyní v Vídni v Kriegsacrchivu.
51
Jaroslav Jurášek o Miloslavu Ištvanovi
S Milošem jsme se znali dobře. Dokonce jsme byli u nich na Vysočině na chalupě. Snažil jsem se kolem BROLNu vytvořit okruh skladatelů, mladých i starších. S těmi mladšími, Josefem Bergem, Jaromírem Dadákem, Milošem Ištvanem, Aloisem Piňosem, Emanuelem Kuksou, Osvaldem Chlubnou ad. jsme se stýkali. Přemlouval jsem je, aby zkusili něco napsat. S některými jsme jeli, tuším dvakrát, na střední Slovensko, na Hrochoť za lidovými muzikanty, majícími jen tradičně-bohatě rozvinutu lidovou hudbu. Miloš byl fascinován Šarišskou lidovou hudbou, Kokavskou a Hrochoťskou lidovou hudbou. Navrhl jsem mu, aby zkusil napsat Concerto grosso – Šarišské čardáše – pro malou kapelu a velký orchestr. Přepisoval, poslouchal záznamy, trápil se, tak mi to říkal, ale napsal vynikající číslo, které orchestr po celou svoji existenci BROLN hrával i na zahraničních zájezdech, uvádělo to v úžas… Primáši Bohumil Smejkal a Zdeněk Mareček to hráli jako souboj. Bylo to vynikající. Miloslav Ištván miloval složitější rytmy. Napsal velmi zdařilé dva tance. Sirbu a Moldavský tanec. Milostná koleda z Kravař – citlivé, umírněné, upraveno takříkajíc obyčejně, pochopil, že píseň nemůže být znásilněna, má-li se zpívat. Pak napsal Čištění studánek.
52
Příklady artificiálních skladeb Šest hanáckých tanců (arr. Jan Trojan) V Ústavu dějin hudby Moravského muzea v Brně je uložen zajímavý titul 6 Hanakische Tänce /sic/ und 5 Hungarische /a Violino Primo/ Violino Secondo / e / Basso / sig. A 31.631 ze sbírky kůru kostela v Kvasicích. Památka je tím zajímavější, uvážíme-li jak málo podobných skladeb e dochováno ze starší doby u nás. Bohužel je skladba anonymní a nedatovaná. Na vodoznaku je nápis ma juskulou KOTEN SCHLOS, na druhém vodoznaku bourbonská lilie a pod ní erb s podélnou šerpou. Podle rukopisu lze usuzovat na první polovinu 19. století. Avšak již samotné spojení hanáckých tanců s uherskými naznačuje starší tradici 18. století, dobou módu hanatic a hungaric, jak doznívala ještě v klasicismu.
(Na partech violino I. je název
Hanazko a Saltus hungaricus -starý termín!). Obojí tance jsou dochované ve velmi úhledném čistopise v hlasech. Skladebně vyhlížejí hanácké tance, jako ukázka kantorské hudby. Zdá i se, že tyto tance se nehrály v lidové muzice, ale někde panstvu nebo ve společnosti, která se chtěla seznámit s hanáckými tanci. Lidová hudba se nezapisovala, ale hrála zpaměti. Skladatel tanců ovšem byl důvěrně obeznámen s lidovým prostředím, zachovává patrně některé finesy hudeckých kapel, jako jsou melodické přírazy, vedení basu, jež je velmi primitivní, melodické ozdoby. Míra stylizace je nepatrná, nejvíc je nápadná v posledním tanci. Melodicky lze ovšem najít k těmto tancům řadu lidových variant. (podrobněji se hodlám touto otázkou zabývat ve zvláštní studii.) V úpravě tanců pro BROLN jsem se snažil vyjít z dobové představy. Vzdor mladšímu opisu vyhlížejí tance jako ohlasy klasicismu, proto jsou doprovázeny cembalem. Není použito lidového kontrování‚ neboť jde přece jen o stylizaci, byť nejjednodušší, ne o lidovou muziku. Tempa jsem volil podle vlastního úsudku, mohou být patrné i o něco volnější. Mám za to, že některé tance měnily také uvnitř čísla tempo. Ligatury a dynamiku jsem přidal. Bas by měl být obsazen violoncellem a kontrabasem. Obsazeni menší, téměř komorní (nejvýš dva pulty primů). "Při natáčení by mělo cembalo být průraznější, než bývá u Vás zvykem." TROJAN, J. Předmluva k partiruře. Šest Hanáckých tanců .
53
Missa pastoralis boemica
Hluboko do středověku sahá tradice vánoční hudby. Na celém českém území existovalo množství písní a koled, které ovlivňovaly tvorbu pastorel starých kantorů. Ti komponovali vánoční hudbu v době pozdního baroka a klasicismu na venkovských školách a kůrech s velkou chutí. Pastorely, většinou na české texty, byly provozované při mši. V řadě moravských lokalit se například dochovaly anonymní, latinsko-české pastorální mše, vyznačující se nápadným množstvím folklorních rysů. Na Moravě byl nejvýraznější osobností této tvorby ve 2. polovině 18. století Josef Schreier „rechtor a ludirector loci“ v Bílovicích u Uherského Hradiště. Je autorem pozoruhodné pastorální mše, skladby podobného rodu jako Rybova Hej, mistře. Ovšem o půl století starší, hudebně zemitější, v textu s náznakem valašského dialektu. Co do oblíbenosti ji však nelze s Rybovou mší srovnávat. Vždyť Schreierova mše ležela několik staletí v archivu Rajhradského kláštera a byla objevena koncem osmdesátých let dvacátého století PhDr. Janem Trojanem. Začátkem devadesátých let dvacátého století tuto mši upravil pro obsazení BROLNu brněnský skladatel Vlastimil Peška: „Základní formu mše jsem zachoval. Hlavním posunem je přepis vokální faktury výlučně pro sólové party lidových zpěváků a vynechání sboru. Největším zásahem do původní faktury je nová instrumentace s nástroji, používanými v lidové symfonické hudbě – flétnou, zobcovou flétnou, píšťalou dvojačkou, bukálem a cimbály. Naopak jsou vynechány žesťově nástroje. K transkripci jsem přistupoval s vědomím podtržení kouzelných lidových prvků této mše a s pevnou vírou v popularizaci tohoto zajímavého díla dnes téměř neznámého skladatele.“
Komentář k CD s nahrávkou Schreierovy Vánoční mše napsala Jana Smékalová v roce 1993
Místo a datum provedení mše: Ars brunensis, Šlapanice 15. prosince 1993, Kostel sv. Augustina, Masarykova čtvrť, Brno, 16. Prosince 1994. 54
V Šumperku 24. prosince na půlnoční a 25. prosince 1996 odpoledne na koncertě Scholy od sv. Jana Křtitele. Bez konzultace s upravovatelem aranžoval mši Vlastimil Peška v quasi folkové úpravě, s grumlemi a bukačem, s cimbálem a malou muzikou a natočil mši v Československém rozhlase Brno. Peškovu úpravu natočila a vysílala v tomto znění Československá televize Brno a vysílala dva roky po sobě. V roce 1996 již mše zmizela v obojí verzi z rozhlasu i z TV. Schreierova vánoční mše v úpravě Vlastimila Pešky byla znovu uvedena BROLN o vánocích 13. prosince v kostele Českobratrské církve evangelické ve Vsetíně 13. prosince 2009 a 16. prosince 2009 v Červeném kostele v Brně.
55
5. Druhá etapa vedení BROLN v letech 1994 – 2006
Změny ve společnosti po roce 1989 se odrazily i na další existenci BROLN. Český rozhlas dostal nařízení snížit počet pracovníků a vedení jeho brněnské části rozhodlo o zrušení obou orchestrů, které Český rozhlas zaměstnával. V roce 1992 tak ukončil činnost Orchestr Studio Brno a v říjnu 1993 BROLN.
1. ledna 1994 vzniká Nadace BROLN, prezidentem nadace je Jindřich Hovorka mladší. Od roku 1998 působí BROLN jako obecně prospěšná společnost. Tak byla zajištěna právní stránka BROLN. Do roku 1999 byl BROLN podporován Magistrátem města Brna.
Organizační práci a umělecké vedení souboru zajistili Jindřich Hovorka a dramaturgyně Růžena Kučerová.
Z původních 21 hráčů si Jindřich Hovorka ponechal 12 instrumentalistů, s nimiž si splnil svůj cíl: Pracovat s lidmi, kteří byli vynikajícími muzikanty a současně měli hluboký vztah k folkloru. Od roku 1994 do roku 2005 tvořili BROLN tito hráči: prim
Jindřich Hovorka
housle
Svatava Popelková, Dušan Kovařík - později též violista
housle
Jitka Lacková, František Černý - souběžně nejvytíženější vynikající sólový zpěvák a později první houslista
violy
František Kočiš, Ivo Farkaš
violoncello
Eva Holičková-Pokorová
kontrabas
Petr Surý
cimbál
Dalibor Štrunc
klarinet
Michal Zpěvák, později Petr Vysloužil a Aleš Janeček
flétna
Růžena Kučerová
56
"Současný BROLN je optimum toho, co se mi za celý život podařilo. Jsou to muzikanti velmi kvalitní, není třeba nic dlouze vysvětlovat, protože každý ví, co má dělat. Našly by se pochopitelně nějaké problémy i nyní, ale nedá se to srovnat s tím, co bylo. Dnes se dohadujeme třeba jen o dynamiku, nějaký akord, protože lidé jsou živý organismus, nic nemůže být dokonalé a vše podléhá vývoji.) (Jindřich Hovorka)
Z hráčů byla vytvořena i skupina dobrých zpěváků a zpěvaček, kteří se uplatňovali sólově nebo v příležitostně sestavených sborech, mužských, ženských i smíšených, popřípadě v komorně zaměřených sestavách (duo, trio, kvarteto).
Jindřich Hovorka se snažil zachovat kontinuitu vývoje tělesa a pokračovat v rozvíjení a zprostředkování lidové písně a hudby. Jedním z nejdůležitějších prostředků, které mu to umožňovaly, byla smlouva o další spolupráci s Českým rozhlasem Praha, která se každým rokem obnovovala. Hlavní náplní smlouvy bylo natáčení rozhlasových pořadů a vysílání veřejných koncertů BROLN s různou tematikou. Vedle práce s Českým rozhlasem BROLN koncertoval, nahrával zvukové nosiče a absolvoval několik zahraničních koncertních turné (Rusko 1994, Itálie 1995 a 1996, Francie 1996, Rakousko 1996, Německo 2001, Anglie 2003). Ke všem druhům této činnosti vytvářel Jindřich Hovorka společně s dramaturgyní Růženou Kučerovou scénáře a programy. Snažili se o začlenění lidové hudby a písní do širších souvislostí, do prostředí lidové kultury jako celku, v němž vznikly a ve kterém mají své opodstatnění. K mluvenému slovu a textům, jimiž pořady a koncerty provázeli, vyhledávali příslušná hudební čísla. Jindřich pracoval nejvíce se zpěvníky, které měl k dispozici, popř. s archivem BROLN, z něhož čerpal především hudbu instrumentální. Uváděl a šířil do povědomí publika i méně známé písně. Rovněž vybíral spoustu známých a populárních skladeb, které mladší generace již dobře neznala.
"My nyní vedeme nerovný zápas s různými typy populární hudby. Lidová hudba pomalu mizí z rodin i ze škol. Proto jezdíme na různé soutěže dětí, vybíráme 57
dětské zpěváčky, zařazujeme je do našich koncertů a tyto výkony vracíme národu prostřednictvím rozhlasu a věříme tomu, že lidová píseň bude zachována. Stejný problém je také vybírat náplň pro CD, protože musí být atraktivní, aby se nosič koupil, a zase na druhé straně nechceme být podbíziví, chceme nabídnout kvalitní lidovou muziku." (Jindřich Hovorka)
Písně
upravoval
Jindřich
Hovorka
ve
velké
míře
sám,
částečně
spolupracoval s jinými upravovateli. Při aranžmá lidových písní a skladeb se snažil hudbou citlivě podpořit zpěvní linku, přiměřeně melodicky zdobit a zvýrazňovat nosná místa. Obdivoval Leoše Janáčka, který lidové písni sloužil a nepřetvářel ji. V BROLN, kde měl možnost studovat rozličné partitury mnoha upravovatelů, si nejvíce cenil úprav Emanuela Kuksy, který šel v Janáčkových šlépějích. "U písně je nejdůležitější zpěv interpreta, proto bych svou instrumentální složku přirovnal k jakýmsi „jemným šatům", které vokální linku doprovázejí a doplňují". (Jindřich Hovorka)
Na vystoupení a koncerty si zval Jindřich Hovorka lidové zpěváky a instrumentalisty z terénu. Navazoval tak na tradici BROLN a pokračoval v úsilí přibližovat se stylu autentického lidového projevu. V moravských regionech programově vyhledával i další pěvecké talenty, při různých oblastních slavnostech je sledoval a navazoval s nimi spolupráci. Byli to např. Pavel Jagoš, Jožka Kútný, Eva Grombířová, Jan Rapant, Jana Trávníčková, Jan Zaviačič, Jožka Severin ml., Veronika Ulmanová, Jan Gajda, Anna Řezáčová, Olga Kostelencová - pro BROLN nově objevení dospělí zpěváci. Jiřina Miklošková, Pavel Zedníček, Ondřej Jankových - někteří z dětských zpěváčků.
Jindřich Hovorka chtěl vytvořit nový typ kulturně-vzdělávacích pořadů, které by představovaly prokomponované celky, v nichž měla své místo nejen lidová hudba, ale také mnoho různých informací a zajímavostí. Proto vyhledal osobnosti z řad 58
odborné i laické veřejnosti, které posluchače seznamovaly s vybranými tématy. S těmito lidmi připravoval koncepci scénáře s příslušnými otázkami a prostorem pro jejich projev. K nejvýznamnějším a obsahově rozsáhlým projektům patřilo rozhlasové vysílání těchto témat:
1994 - dvanáct pořadů z cyklu Dvanáctero vín moravských 1995 - deset pořadů s názvem Nářečí Čech a Moravy 1996 - dvanáct pořadů Kroniky měst 1997 - jedenáct záznamů z koncertů k 45. narozeninám BROLNu 1998 - šest pořadů BROLN představuje Slovácké regiony 1999 - pět pořadů s názvem Víno, ženy a zpěv 2000 - šest pořadů s názvem Víno, ženy a zpěv 2001 - šest pořadů Pod střechou sklípku Jaroslava Rezla 2002 - dvanáct pořadů s názvem En Passant + 4 slavnostní koncerty k 50. výročí BROLN 2003 - osm pořadů s názvem En Passant 2004 - deset pořadů s názvem Nevinný dotazník Radka Brzobohatého 2005 - osm pořadů s názvem Nevinný dotazník Radka Brzobohatého
Od listopadu roku 1993 do prosince 2005 BROLN připravil a uskutečnil kromě již uvedených rozhlasových pořadů dalších 60 veřejných reprezentačních koncertů, všechny premiérové.
"Do roku 1994 se o BROLN staral celý tým pracovníků brněnského rozhlasu, nyní je veškerá náplň a činnost rozdělena mezi mne a dramaturgyni Růženu Kučerovou. Zvážíme-li, že všechny koncerty a pořady jsou původní a nereprízují se, někdy se i sám divím, že je to vůbec možné." (Jindřich Hovorka)
Od roku 1994 do roku 2006 BROLN nahrál a vydal 15 CD. Jindřich hledal nosná témata a zajímavosti, vybíral odpovídající písně a instrumentální skladby, vhodné zpěváky, popřípadě další účinkující pro slovní komentáře. Zvukové nosiče 59
přinášely nejen kvalitně interpretovanou lidovou hudbu, ale některé z nich měly i vzdělávací a kulturně informační charakter.
"Zvažoval jsem, že bych už mohl skončit, protože mi chvílemi připadá, že valím před sebou obrovský kámen a stále narážím na nepochopení u institucí i jednotlivců, kteří by si přáli, abychom neexistovali. Ale musí být lidé, kteří mají nějaké poslání, a tak si myslím, že je potřeba dál pracovat a dělat věci takové, aby měly hodnotu a kvalitu a něco řekly i dalším.
Jsem rád, že jsem nic nevzdal".
(Jindřich Hovorka)
60
6. "Nový" BROLN po roce 2006 V roce 2006 díky práci Jindřicha, Růženy Kučerové a tehdejšího ředitele Ing. Václava Kasíka se stal BROLN opět tělesem působícím pod Českým rozhlasem. Po smrti Jindřicha Hovorky (14. 7. 2006) jeho úlohu primáše a vedoucího souboru po něm převzal František Černý. V současné době má BROLN osm stálých členů a pět externích zaměstnanců. Vedoucí souboru, primáš, zpěv
František Černý
Zpěv
Klára Blažková Ludmila Malhocká
1. Housle
Petr Varmuža (ext.), Eva Štolbová
2. Housle
Filip Kostelecký (ext.), Jaromír Smrž
Violy
Kateřina Kovaříková, David Křivský (ext.), Jozef Pavlica
Violoncello
Martin Zeman (ext.)
Kontrabas
Pavel Trkan
Cimbál
Jan Telecký
Příčná, Zobcová flétna
Martina Matušínská (ext.), Růžena Kučerová
Klarinet, Tárogató
Petr Vysloužil
61
Všichni tito hráči jsou vynikajícími instrumentalisty s úžasně výjimečně vytříbeným citem nejen pro folklór, ale i pro ostatní hudební žánry. Téměř všichni členové BROLN působí výhradně v uměleckém oboru. Jako pedagogové uměleckých škol, působí jako vedoucí dětských cimbálových muzik, nebo odvádí pro rozhlas redaktorskou práci.
Práce BROLN Zkoušky probíhají dvakrát týdně v nahrávacím studiu Českého rozhlasu Brno na Kounicově ulici, v Brně. Díky zkušenostem členů BROLN se na zkouškách snažíme dosáhnout co největší autentičnosti skladeb určitých regiónů. A tímto vdechnout skladbě ducha dané oblasti. Případně konzultujeme s muzikanty z dané oblasti. Repertoár BROLN se zaměřuje především na interpretaci lidové hudby, avšak ani jiné hudební styly mu nejsou cizí.
62
7. Závěr Závěrem bych rád dodal, že BROLN je primárně zcela jistě interpretem lidové hudby, než jakékoli jiné. Archiv BROLN obsahuje tisíce úprav lidových písní, jež jsou úhledně zapsány a upraveny pro vyhovující obsazení. Skladby artificiální BROLN vlastní a interpretuje, nikdy to však nebylo jeho prioritou. Několikrát do roka BROLN zařadí vážnou skladbu, popřípadě úpravu s inklinací k folklorismu do programů svých koncertů, ale vždy je to jen pro oživení programu a nikoli jako vrchol večera. Dá se říci, že nejvíce artificiálních skladeb se zařazuje do programu v období vánoc, kdy BROLN interpretuje různé mše, pastorely, renesanční a barokní tance aj. BROLN experimentuje i se zařazováním skladeb jazzových. Buďto v úpravách Českých autorů, nebo světových skladatelů. V každém případě BROLN vždy byl, je a doufám, že ještě dlouho bude interpretovat především lidovou hudbu na té nejvyšší úrovni, a že i nadále bude rozdávat úsměv na tváři a radost svým příznivcům.
63
LITERATURA A PRAMENY DYMÁČKOVÁ, Barbora: Bakalářská práce - Masarykova Univerzita v Brně, pedagogická fakulta, obor hudební výchova // Horácká lidová píseň v podání souboru Vysočan. - Brno : vedoucí bakalářské práce doc. Mgr. Ivo Bartoš, Brno, 2008. JEŘÁBKOVÁ, Olga: S houslemi přes pět světadílů // Vzpomínky Bohumila Smejkala a jeho přátel (PLOCEK, Jiří), Barrister & Principal, Brno, 2010. Kolektiv autorů redakce; PhDr.VONDRUŠKOVÁ, Alena: Od folkloru k folklorismu // Slovník folklorního hnutí v Čechách, 2000 Kolektiv autorů redakce; PhDr.VONDRUŠKOVÁ, Alena: Od folkloru k folklorismu // Slovník folklorního hnutí v Čechách , 2000 KUČEROVÁ, Růžena: Jindřich Hovorka 1937 - 2006 ...jeho housle zpívaly, RESONANCE společně s Českým rozhlasem, Brno 2011 KURFÜRST, Pavel: Hudební nástroje, TOGGA, 2002 Nečas, Jaromír: Národopisné aktuality // Krajské středisko lidového umění, Strážnice, 1972 prof. PhDr. KURFÜRST, Pavel, CSc.: Hudební nástroje, Praha, 2002. TROJAN, Jan: Personální bibliografie, Brno, 1997 TROJAN, Jan: Předmluva k partiruře Šest Hanáckých tanců, archiv BROLN HRUŠKA, Jan: Dramaturgie rozhlasového orchestru lidových nástrojů z hlediska potřeb hudebního vysílání Československého rozhlasu, Výzkumné oddělení Českého rozhlasu. Praha, 1976
Soukromé prameny rozhovor s: ČERVENKOVÁ Helena, 2. února 2011 rozhovor s: prof. PhDr. ŠTĚDROŇ Miloš, CSc., 13. ledna 2011 Korespondence mezi Jaroslavem Juráškem a Jindřiškou Bártovou, poskytla J. Bártová
Internetové informační zdroje Český rozhlas Brno: Osobnosti BROLN // web Českého rozhlasu BRNO, http://www.rozhlas.cz/broln/osobnosti, 23. 3 2011 KUČEROVÁ ,Růžena: Slavnostní adventní koncert BROLN v Brně // web Českého rozhlasu BRNO, http://www.rozhlas.cz/broln/udalosti/_zprava/673823, 1. 12 2010
64
Musica Bohemica // Webový portál seksupení Musica Bohemica, http://www.musicabohemica.eu/index.html, 6. Leden 2011 PLOCEK, Jiří: Český rozhlas Brno// Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů, http://www.rozhlas.cz/broln/soucasnost/_zprava/357979, 12. duben 2011 TRYHUK, Ondřej: Gajdy // Folklorní občasník nejen o gajdách a dudách, http://gajdy.cz/index.php?str=clanek&cislo=1, 5. leden 2011 UHLÍKOVÁ, Lucie: Mini - portál cimbálové hudby (CimbalWEB) http://cimbal.host.sk/clanky/historie_plocek.htm, 7. leden 2011
65
Přílohy LP desky na kterých se BROLN zcela či většinově podílel: 1957 Na pěknú notečku s Leošem Janáčkem (Supraphon) řídil A. Fiala 1971 Kyčera, Kyčera - Jarmila Šuláková zpívá lidové písně (Supraphon) řídili: V. Meloun, J. Hovorka, A. Fiala, B. Smejkal, R. Zapletal, J. Tausinger 1971 BROLN The Czechoslovak Folk Music Orchestra of Radio Brno (Monitor (USA) řídil B. Smejkal, J. Hovorka nedat. SONGS AND DANCES FROM CZECHOSLOVAKIA (Philips) CZECH FOLKLORE ENSEMBLE „BROLN" 1972 Na pěknú notečku - BROLN 20 let (Supraphon) 1976 Ej, od Buchlova (Supraphon) R. Zapletal, J. Hovorka, V. Volavý 1978 Cimbál hraje prim (Panton) BROLN řídil B. Smejkal, J. Hovorka 1979 Je libo dát si víno? (Supraphon) řídil J. Hovorka 1979 Hrajte dál, já to platím (Supraphon) řídil R. Zapletal, J. Hovorka, B. Smejkal 1981 Červené jablčko v obločku mám (Opus) řídil J. Hovorka, B. Smejkal, V. Volavý 1981 Samko Dudík (Opus) 1981 Na besedě u cimbálu (Supraphon) řídil J. Hovorka, J. Kružík, R. Zapletal 1982 BROLN 25 (Supraphon) řídil J. Hovorka 1983 BROLN 30 let - „...a písně žijí dál" (Panton) J. Hovorka, R. Zapletal, B. Smejkal, J. Kružík
1983 Za tú horú za vysokú - Jožka Černý (Supraphon) řídil J. Hovorka, B. Smejkal 1983 Žijí v písni (Supraphon)
66
- Luboš a Dušan Holí - Zpěvy z moravsko-slovenského pomezí BROLN řídil J. Hovorka 1983 Hrochoťská dolina - Milan Križo (Opus) BROLN řídil J. Hovorka, B. Smejkal 1984 Špalíček č. 1 (Panton) 1984 Zazpívaj, slavíčku - Písně dětství a mládí (Panton) BROLN řídil J. Pavlica, J. Kružík, R. Zapletal, J. Hovorka 1985 Kouzlo písně - lidové písně z Moravy a Slovenska (Panton) Upravil Jaroslav Jurášek, řídili B. Smejkal, J. Hovorka, M. Dudík 1985 Keď si já zazpívám - Božena Šebetovská a Jožka Severin (Panton) E. Kuksa, B. Warchal, J. Hovorka, V. Volavý, A. Fiala 1985 Od Starej Břeclavi - Jožka Černý řídil J. Hovorka (Supraphon) 1986 Vánoce na Moravě (Supraphon) řídil B. Warchal 1987 Na pěknú notečku (BROLN 35) (Supraphon) řídil J. Hovorka 1987 Špalíček č. 2 (Panton) řídili B. Smejkal, A. Fiala, J. Kružík, E. Kuksa, R. Zapletal, J. Hovorka, A. Podařil 1988 Ej Brode, Brodečku (Supraphon) řídili R. Zapletal, J. Kružík, J. Hovorka 1990 Komu to, Hanička, to perečko viješ? (Opus) řídil J. Hovorka, R. Zapletal U následujících LP desek nebyl dohledán rok výroby, příp. další údaje: Klusák (Na tej hore) (Panton) BROLN - Rukáv (Supraphon) Musical czech-mate (Fontana) Cimbál a tárogató (Supraphon) Ej, hoj - M. Mačošková (Opus) Půjdem spolu do Betléma
CD na kterých se BROLN většinově či zcela podílel od roku 1990 do roku 2006
1990 Dark Eyes - Old russian Gypsy songs and Romances (Supraphon)
67
1990 Gypsy song and dances (Supraphon) 1991 Jewish Rhapsody (Supraphon) 1992 Old russian romances (Pascha Babakov) Meždunarodnaja Kniga 1992 Pastýřové vstávejte (ELÁN Bratislava) 1992 Na zelenej lúce (BROLN 40) (Supraphon) 1993 Nedaleko města Brna (Gajdoši Brno + BROLN) (ČS rozhlas Brno) 1993 Primášské legendy 1993 Z růže kvítek vykvet nám (MUZIKA) 1993 Vánoční Gloria (Supraphon) 1994 Hrají sólisté BROLN (Český rozhlas Brno) 1996 Česká a moravská nářečí (Český rozhlas Brno) 1996 Morava krásná zem (Český rozhlas Brno) 1996 Vínečko rudé s Jožkou Severinem 1996 Vánoční koncert 1996 (Praha) 1997 Zazpívej slavíčku (k 60. narozeninám J. Hovorky) (AVM JH ml.) 1997 Primáši BROLN (Český rozhlas Brno) 1998 Štědrého dne o půlnoci (AVM JH ml.) 1998 Mariánské písně I. (Rezonance RK) 1999 Zvoňte zvony (Rezonance RK) 1999 Božena Šebetovská (Český rozhlas Brno) 2000 Naslouchání (AVM JH ml.) 2000 Lepší je vínečko, nežli voda AVM JH ml.) 2001 Mariánské písně II. Rezonance RK) 2001 Bohumil Smejkal a jeho husličky z javora (Radioservis Praha) 2002 Jarmila Šuláková - A ja taka dzivočka (Multisonic) 2003 Teče voda, teče (AVM JH ml.)
68
2003 Dušan Holý (Praha) 2004 Mariánské písně III. (Rezonance RK) 2005 Jožka Šmukař a BROLN J. Hovorky (Empire Art Agency) 2006 Zpívání (AMV JH ml.) 2007 Harmonia caelestis / BROLN (Radioservis) 2010 BROLN uvádí Kláru Blažkovou a její přátelé (Radioservis)
69
