Diskuse
Dvě poznámky k problematice konvenční cytogenetické analýzy periferních lymfocytů a jejímu uplatnění pro potřeby biomonitorování pracující populace: Validita metody a Mezilaboratorní rozdíly Two remarks on the problem of conventional cytogenetic analysis of peripheral lymphocytes and its application for the needs of biomonitoring of working population: validity and inter-laboratory differences Zdeněk Šmerhovský
Èeské pracovní lékaŘství § èíslo 4 § 2006
Centrum pracovního lékařství Státní zdravotní ústav Praha
214
Validita konvenční cytogenetické analýzy O vztahu aberantních mitóz ke karcinogenezi se jako první zmiňuje na konci 19. stol. David von Hansemann (1890), který pozoroval, že tento jev je pro karcinomy charakteristický [Heim et al. 1989]. Hlouběji se o roli chromozomových aberací v karcinogenézi uvažuje od r. 1914, kdy německý zoolog Theodor Boveri vyslovil názor, že dědičnou příčinou abnormální buněčné proliferace je „nesprávně sestavený chromozomový komplex“ somatické buňky. Zformuloval tak jako první teorii o významu mutace v somatické buňce pro vznik zhoubného bujení a stál tak i u zrodu nové vědní disciplíny – nádorové cytogenetiky [Schwartz 1990, Cheng et al. 1997, Mitelman 2000]. Ta se ale začíná rozvíjet až po 1. světové válce, kdy bylo Boveriho dílo „znovuobjeveno“ anglicky píšícími autory. Ve třicátých a čtyřicátých letech minulého století se cytogenetické metody uplatňují při kvalitativním vyhodnocení rozsahu poškození genetického materiálu. V oblasti výzkumu účinků ionizujícího záření však začínají být zřejmé i kvantitativní vztahy mezi dávkou záření a četností aberací v ozářených buňkách. Tyto rané experimenty, kdy dochází i ke konstrukci kalibračních křivek použitelných k odhadu dávky, však bylo z technických důvodů možné provádět jen na rostlinných systémech jako byla cibule, bob nebo rostlinných mikrosporách druhů Trillium nebo Tradescantia, pro něž je typický malý počet velkých chromozomů.
Rychlejší rozvoj cytogenetiky byl umožněn až v padesátých letech 20. stol. poté, co byla objevena nová metoda přípravy lidských periferních lymfocytů pro cytogenetickou analýzu [Moorhead et al. 1960, Kučerová 1988, Bender et al. 1988, Michalová 2000]. Klíčovým objevem bylo poznání, že periferní lymfocyty, které cirkulují obvykle v G0 fázi buněčného cyklu lze přimět k dělení v krátkodobé kultuře některými rostlinnými lektiny. Prvním a nejznámějším je fytohemaglutinin, obsažený ve vodním extraktu z normálních fazolí. Tento objev poprvé umožnil cytogenetikům přístup k snadno získatelným lidským dělícím se buňkám [Moorhead et al. 1960, Bender et al. 1988, Schwartz 1990, Michalová 2000]. Koncem šedesátých let 20. stol. je konvenční cytogenetická analýza uznávanou vyšetřovací technikou, která má své místo zpočátku hlavně v radiační hygieně [Tough et al. 1960, Bender et al. 1962, Buckton et al. 1962, Bloom A.D. et al. 1967, Bender et al. 1988]. Jelikož se záhy ukázalo, že výskyt vrozených chromozomových aberací má vztah k řadě onemocnění, rozšiřují se cytogenetické vyšetřovací metody rychle i v klinické praxi [Kučerová 1988, Michalová 2000]. Ve srovnání s výzkumem účinků ionizujícího záření se výzkum chemické mutagenézy opozdil. Ačkoliv první práce, kdy byla mutace navozena chemicky yperitem publikována v r. 1946 [Auerbach et al. 1946], k rychlejšímu pokroku dochází až začátkem sedmdesátých let 20. stol., kdy cytogenetika našla další uplatnění při hodnocení genotoxických účinků chemických látek. Rychlý
České pracovní lékaŘství § Číslo 4 § 2006
ních bazálních buněk [Shafei-Benaissa et al. 1998] a také výsledky analýzy několika sérií případů a studií případů a kontrol, kdy se uváděla zvýšená frekvence aberantních lymfocytů u případů rakoviny žaludku [Abarbanel et al. 1991], rakoviny prsu [Barrios et al. 1991, Trivedi et al. 1998], rakoviny prostaty [Dhillon et al. 1998], rakoviny děložního čípku [Dhillon et al. 1996], rakoviny konečníku [Gebhart et al. 1993], rakoviny plic [Dave et al. 1995] a Hodgkinovy nemoci [Barrios et al. 1988]. Původně však byly tyto studie prováděny s cílem testovat hypotézu, že četnost chromozomových aberací ukazuje na chromozomovou nestabilitu a je tak biomarkerem individuální vnímavosti k vzniku zhoubného bujení spíše než biomarkerem časných účinků. Bez ohledu na interpretaci těchto výsledků, všechna tato pozorování jsou zatížena nedostatkem interní validity. Zásadní omezení je dané skutečností, že výskyt aberací je vyšetřován u osob v klinické či předklinické fázi choroby, kdy není zřejmá časová souslednost jevů, které jsou předmětem studia. Navíc nelze vyloučit, přestože cytogenetické vyšetření bylo prováděno na ještě neléčených pacientech, že zvýšená hladina chromozomových aberací není důsledkem diagnostických procedur. Kromě toho, s výjimkou studie Dave a kol. [Dave et al. 1995], jsou tato pozorování založena na malých počtech případů, zřídka přesahujících několik málo desítek. Dalším problémem těchto studií je způsob uvádění výsledků, kdy autoři nepoužívají relativní riziko, ale výsledky vyjadřují jako rozdíl v průměrné frekvenci aberantních buněk (lymfocytů). Předmětem kritiky byla i běžná praxe porovnávat průměrné frekvence aberací zjištěných v „poolu“ všech buněk získaných od případů a „poolu“ všech buněk získaných od kontrolní skupiny. Takové pozorování může velmi snadno vyústit ve falešně pozitivní výsledek, protože několik málo jedinců s vysokou frekvencí aberací mezi případy může podstatně ovlivnit výsledek, zvláště je-li počet studovaných subjektů malý. Přesvědčivé důkazy o existenci asociace mezi frekvencí chromozomových aberací v periferních lymfocytech a výskytem zhoubných nádorových onemocnění se proto očekávaly od kohortových epidemiologických studií. O ukončení procesu validace tohoto biomarkeru se však pokusilo velmi málo autorů a první výsledky založené na analýze incidence zhoubných novotvarů byly publikovány teprve v r. 1990 [Brogger et al. 1990]. V tu dobu však ještě výsledky skandinávské prospektivní studie neindikovaly existenci statisticky významného vztahu mezi četností aberantních buněk a incidencí zhoubných novotvarů. Mírný vzestup celkové incidence (IRR = 2,08, 95 % CI 1,26–3,40) u osob kategorizovaných jako osoby s vysokou frekvencí chromozomových aberací byl pozorován až po dalších 5 letech sledování této kohorty složené z 1984 osob [Hagmar et al. 1994, Hagmar et al. 1998]. Výsledky italské kohortové studie ukazují na pozitivní asociaci mezi vyšší frekvencí chromozomových aberací a mortalitou na zhoubné novotvary. V tomto případě byla u osob s vysokou frekvencí chromozomových aberací v periferních lymfocytech pozorována vyšší celková úmrtnost na zhoubné novotvary (MRR = 2,56, 95 % CI 1,35–4,86), vyšší úmrtnost na zhoubné novotvary plic (MRR = 4,2, 95 % CI 1,14–4,38) a zhoubné novotvary lymfatických a krvetvorných tkání (MRR = 4,36, 95 % CI 1,18–11,1) [Bonassi et al. 1995, Lando et al. 1998]. Statisticky signifikantní asociace mezi výskytem chromozomového typu chromozomových aberací a výskytem zhoubných novotvarů byla pozorována také v zahnízděné studii případů a kontrol v endemické oblasti výskytu nemoci „černé nohy“ (blackfoot disease) [Liou et
Diskuse
rozvoj epidemiologie chronických onemocnění a potřeba efektivní prevence zhoubných novotvarů přináší nové podněty. O konveční cytogenetické analýze periferních lymfocytů se začíná uvažovat nejen jako o biomarkeru časných biologických účinků ionizujícího záření, ale i jako biomarkeru časných účinků chemických mutagenů resp. klastogenů [Schwartz 1990, Sorsa et al. 1992, Albertini et al. 2000]. Tehdejší představy byly postaveny na několika faktech: • Známé souvislosti mezi mutagenezí a karcinogenezí [Yunis 1983, Weinberg 1988, Solomon et al. 1991]. • Existenci empirických důkazů o asociaci mezi expozicí některým chemickým mutagenům a karcinogenům – klastogenům a zvýšenou frekvencí strukturálních chromozomových aberací v periferních lymfocytech [O'Riordan et al. 1974, Deknudt et al. 1975, Ducatman et al. 1975, Funes-Cravioto et al. 1975, Meretoja et al. 1978, Vainio 1978, Carrano et al. 1988]. • Narůstajících znalostech o hereditárních syndromech chromozomové nestability spojených s vysokou frekvencí aberací v somatických buňkách a s výskytem maligních nádorových onemocnění [Heim et al. 1989, Wright 1999, Mathur et al. 2000]. Vztah mezi četností strukturálních chromozomových aberací určovaných v periferních lymfocytech a expozicí klastogenům se brzy považuje za jednoznačně prokázaný a v praxi se této znalosti začíná využívat pro identifikaci genotoxických účinků, zpočátku především expozic, ke kterým docházelo v pracovním prostředí [O'Riordan et al. 1974, Deknudt et al. 1975, Ducatman et al. 1975, FunesCravioto et al. 1975]. V 2. polovině sedmdesátých let se cytogenetická analýza stává rutinní vyšetřovací metodou využívanou především v oblasti hygieny práce [Kučerová et al. 1977, Zudová et al. 1977, Šrám et al. 1980, Šrám et al. 1980, Šrám et al. 1983a, Ashby et al. 1985, Šrám et al. 1985a, b, Carrano et al. 1988, Rössner et al. 1995], v 90. letech se uplatňuje i při identifikaci nebezpečnosti neprofesionálních expozic normální populace [Major et al. 1998, Rössner et al. 1998, Huttner et al. 1999] a její segmentů považovaných za zvláště vnímavé k studovaným noxám, např. děti [Černá et al. 1997] a ženy [Michalská et al. 1999]. Biomarker časných účinků však musí, kromě vztahu k expozici, splňovat ještě druhou podmínku, kterou je asociace mezi biomarkerem a nemocí. Nejsou téměř žádné pochybnosti o roli, kterou sehrávají strukturální poruchy chromozomů v patogenezi zhoubných novotvarů. Frekvence chromozomových aberací určovaná v náhradních tkáních, v tomto případě v lymfocytech periferní krve, byla od samého počátku koncipována jako biomarker časných účinků expozice karcinogenům [Sorsa et al. 1992]. Význam zvýšené frekvence chromozomových aberací v náhradních tkaních pro následný vznik zhoubných novotvarů v jiných, cílových tkáních, však není jasný. To je hlavní důvod, proč se interpretace výsledků cytogenetické analýzy stále omezuje na úroveň kolektivního expozičního testu [Bavorová et al. 1989, Albertini et al. 2000, Rössner et al 2000, WHO 2001]. Empirických důkazů o asociaci mezi četností získaných chromozomových aberacích v periferních lymfocytech a výskytem zhoubných novotvarů je velmi málo. Lze mezi ně zařadit např. výsledky pozorování zvýšené frekvence chromozomových aberací v případě některých prekanceróz, jako např. preleukemického stadia T-lymfocytární leukémie dospělých [Nishino 1988], syndromu dysplastického névu [Caporaso et al. 1987], syndromu nevoid-
215
Diskuse
al. 1999]. Výsledky nedávno publikované zahnízděné studie případů a kontrol založené na kohortě vzniklé spojením italské a skandinávské kohorty potvrdily předcházející výsledky [Bonassi et al. 2000]. Navíc se ukázalo, že asociace mezi četností chromozomových aberací a výskytem zhoubných novotvarů není modifikována pohlavím, věkem nebo časem uběhnuvším od cytogenetického vyšetření. (Ve snaze vyhnout se podezření z podjatosti výsledky vlastního výzkumu na téma prediktivní hodnoty chromozomových aberací nediskutuji, i když by bylo o čem psát.)
Èeské pracovní lékaŘství § èíslo 4 § 2006
Cytogenetická analýza a mezilaboratorní rozdíly
216
V České republice byla cytogenetická analýza periferních lymfocytů, jakožto senzitivní test expozice mutagenům a karcinogenům přítomných v pracovním prostředí, zaváděna od r. 1975. K její validaci na ekologické (kolektivní) úrovni přispěla podstatnou měrou i řada českých biomonitorovacích studií [Kučerová et al. 1977, Zudová et al. 1977, Šrám a Kuleshov 1980, Šrám et al. 1980, Šrám et al. 1983a,b, Šrám et al. 1985a,b, Rössner et al. 1995]. Ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi se cytogenetická analýza v České republice využívala mnohem častěji. Úspěch první cytogenetické laboratoře, která vznikla při Krajské hygienické stanici v Ústí nad Labem, inicioval vznik obdobných pracovišť především v rámci hygienické služby v řadě dalších míst. V polovině 80. let existovalo až 22 cytogenetických laboratoří pokrývajících svou kapacitou prakticky všechny oblasti České republiky. Neopominutelně se musí zdůraznit, že nešlo o živelný proces zakládání cytogenetických laboratoří, ale koordinovanou aktivitu, kdy především kvalita a srovnatelnost výsledků produkovaných jednotlivými laboratořemi byla kontrolována Národní referenční laboratoří pro genetickou toxikologii, založenou při tehdejším Institutu hygieny a epidemiologie (nynějším Státním zdravotním ústavu Praha) v r. 1977. Založení NRL pro genetickou toxikologii bylo mimo jiné i logickou reakcí na problémy, které s sebou konvenční cytogenetická analýza přinesla. Jednou z těch, kdo přiživoval pochybnosti o validitě konvenční cytogenetické analýzy, byla skutečnost, že existovaly značné rozdíly ve výsledcích produkovaných jednotlivými cytogenetickými laboratořemi [Kilian et al.1977, Whortom and Kilian 1981]. V průběhu doby byly identifikovány jako kritické následující příčiny mezilaboratorních rozdílů [Albertini 2000]: • Typ používaného kultivačního média, které ovlivňuje rychlost buněčného cyklu, kdy některá média mohou sama zvýšit expresy fragilních chromozomových míst. • Délka kultivace – počet buněčných cyklů zásadně ovlivňuje výsledek. • Typ mitogenu zásadně ovlivňuje rychlost proliferace lymfocytů. • Stabilita teplotních podmínek a samotná teplota, při které probíhá kultivace. • Načasování odběrů, jde-li o S-dependentní klastogeny či akutní expozici. • Typ/šarže použitého séra. • Různé podmínky při odběru, transportu, délce a teplotě skladování biologických vzorků ještě před jejich nasazením. • Zacvičenost mikroskopujícího personálu, strategie skórování a počet skórovaných buněk. Odpovědí ze strany NRL pro genetickou toxikologii bylo
budování systému zajištění kvality a její kontroly ve všech cytogenetických laboratořích, věnujících se biomonitorování pracující populace. Tento systém zahrnoval zácvik personálu všech cytogenetických laboratoří podle jednotné vyšetřovací metodiky [Bavorová et al. 1989, Rössner et al. 2000, Bavorová a Očadlíková 2003], poskytování standardních materiálů (kultivační média a další chemikálie) a kontrola kvality prostřednictvím slepých vzorků. Tím byly vytvořeny podmínky, pokud jde o kvalitu generovaných dat, které jsou nesrovnatelné s jinými laboratořemi. Typickou praktickou ukázkou problémů, které vznikající jako důsledek mezilaboratorních rozdílů, jsou zkušenosti z již dříve zmiňované skandinávské kohorty. Zcela jednoznačné mezilaboratorní rozdíly prakticky znemožnily použití četností aberací (jako kontinuální proměnné) tak, jak je poskytovaly jednotlivé laboratoře a muselo se přistoupit k postupu, kdy se porovnávalo riziko vzniku novotvaru u osob rozdělených do kategorií s vysokým, středním a nízkým skóre chromozomových aberací jen na základě distribuce četností aberací v rámci jednotlivých laboratoří (přímo absurdní pak byla situace v jedné ze zúčastněných laboratoří, která generovala pouze dvě hodnoty – 1 % aberantních buněk či 0 % aberantních buněk). Tím se dostáváme i k současné problematice používání cytogenetické analýzy pro potřeby biologického monitorování osob exponovaných fyzikálním a chemickým klastogenům. Z uvedeného textu implicitně vyplývá, že konveční cytogenetická analýza periferních lidských lymfocytů má své nezpochybnitelné opodstatnění a také svá specifika. Rozhodně nejde o rutinní klinické cytogenetické vyšetření, které se soustředí na determinaci kvalitativních konstitučních změn karyotypu (diagnostika vrozených syndromů) nebo typických změn karyotypu v nádorových tkáních (získané změny), které mají diagnostickou hodnotu nebo jsou významnými predikátory klinického průběhu konkrétních onemocnění [Michalová 2000]. Konveční cytogenetická analýza periferních lymfocytů sleduje především kvantitativní analýzu chromozomových abnormalit u zdravých jedinců a na základě těchto kvantitativních změn usuzuje na expozici klastogenním agens. Z kvantitativní povahy této analýzy pak celkem logicky vyplývá i proč je v rámci biomonitorování profesionálních expozic používání výsledků z jiných laboratoří než těch, které jsou zapojeny do sítě kontrolované NRL pro genetickou toxikologii více než problematické. Pokud klinické cytogenetické laboratoře nepoužívají stejný standardní operační postup (od odběru až po skórování), pak je výsledek jejich vyšetření nejen funkcí vlastní expozice klastogenům, ale i funkcí použitého vyšetřovacího postupu (viz výčet faktorů, ovlivňujících četnost aberací). V důsledku toho jsou výsledky konvečního cytogenetického vyšetření provedených na základě různých laboratorních protokolů prakticky nesrovnatelné. Další rozměr problém dostane v okamžiku, kdy má být výsledek interpretován. Pro smysluplnou interpretaci z hlediska identifikace expozice klastogenním agens musí být k dispozici nejen výsledky konvenčních cytogenetických vyšetření exponovaných osob, ale také referenční hodnoty. NRL pro genetickou toxikologii provedla poolenou analýzu výsledků řady dílčích studií, na kterých spolupracovala či které sama založila (řádově několik tisíc participantů) a stanovila rozpětí normálních hodnot (< 2 % aberantních buněk, kdy se řídila pravidlem, že za normální považuje jen takovou expozici, kdy nedochází k elevaci chromozomových aberací nad jejich spontánní hladinu). Z toho co již bylo uvedeno je však jasné, že
Závěr Konvenční cytogenetická analýza je vyšetřovací metoda, která má své místo jak v identifikaci pracovních, tak environmentálních rizik. Její podstatou je kvantitativní analýza strukturálních a početních změn chromozomů periferních lymfocytů. Četnost v optickém mikroskopu pozorovatelných aberací je však kromě expozice klastogenním agens závislá ještě na řadě dalších vnějších faktorů. Nejsou-li tyto faktory pod kontrolou (např. v podobě standardního operačního postupu stanoveného NRL pro genetickou toxikologii), pak je výsledný počet aberací nejen funkcí expozice, ale i vyšetřovací metody. V důsledku nejednotných vyšetřovacích metod pak vznikají významné mezilaboratorní rozdíly. Dalším důsledkem nejednotnosti používaných vyšetřovacích cytogenetických metod je nemožnost porovnání výsledků s referenčními hodnotami, odvozenými na základě standardního operačního postupu stanoveného Národní referenční laboratoří pro genetickou toxikologii. Smysluplná interpretace naměřených hodnot, resp. validní porovnání s referenční hodnotou samozřejmě předpokládá i používání stejných vyšetřovacích metod.
České pracovní lékaŘství § Číslo 4 § 2006
Literatura 1. Abarbanel, J., Shabtai, F., Kyzer, S., Chaimof, C.: Cytogenetic studies in patients with gastric cancer. World J Surg, 15, 1991, s. 778–782. 2. Albertini, R. J., Anderson, D., Douglas, G.R., Hagmar, L., Hemminki, K., Merlo, F., Natarajan, A.T., Norppa, H., Shuker, D.E., Tice, R., Waters, M.D., Aitio, A.:IPCS guidelines for the monitoring of genotoxic effects of carcinogens in humans. International Programme on Chemical Safety. Mutat Res, 463, 2000, s. 111–172. 3. Ashby, J., Richardson, C.R.: Tabulation and assessment of 113 human surveillance cytogenetic studies conducted between 1965 and 1984. Mutat Res, 154, 1985, s. 111–133. 4. Auerbach, C., Robson, J.M.:Chemical production of mutations. Nature, 157, 1946, s. 302. 5. Barrios, L., Caballin, M.R., Miro, R., Fuster, C., Berrozpe, G., Subias, A., Batlle, X., Egozcue, J.: Chromosome abnormalities in peripheral blood lymphocytes from untreated Hodgkin‘s patients. A possible evidence for chromosome instability. Hum Genet, 78, 1988, s. 320–324. 6. Barrios, L., Caballin, M.R., Miro, R., Fuster, C., Guedea, F., Subias, A., Egozcue, J.: Chromosomal instability in breast cancer patients. Hum Genet, 88, 1991, s. 39–41. 7. Bavorová H., Očadlíková D., Círková J., Holá N.: Metody pro biologické monitorování genotoxických účinků faktorů životního prostředí., AHEM, příloha č.20, 1989, s. 3–15. 8. Bender, M. A., Awa, A.A., Brooks, A.L., Evans, H.J., Groer, P.G., Littlefield, L.G., Pereira, C., Preston, R.J., Wachholz, B.W.: Current status of cytogenetic procedures to detect and quantify previous exposures to radiation. Mutat Res, 196, 1988, s. 103–159. 9. Bender, M. A., Gooch, P.C.:Persistent chromosome aberrationsin irradiated human subjects. Radiat. Res., 16, 1962, s. 44–53. 10. Bloom A.D., Neriishi, S., Awa, A., Honda, T., Archer, P.G.:Chromosomal aberrations in leukocytes of old survivors of the atomic bombing of Hiroshima and Nagasaki. Lancet, 2, 1967, s. 802–805.
11. Bonassi, S., Abbondandolo, A., Camurri, L., Dal Pra, L., De Ferrari, M., Degrassi, F., Forni, A., Lamberti, L., Lando, C., Padovani, P., et, al.: Are chromosome aberrations in circulating lymphocytes predictive of future cancer onset in humans? Preliminary results of an Italian cohort study. Cancer Genet Cytogenet, 79, 1995, s. 133–135. 12. Bonassi, S., Hagmar, L., Stromberg, U., Montagud, A.H., Tinnerberg, H., Forni, A., Heikkila, P., Wanders, S., Wilhardt, P., Hansteen, I.L., Knudsen, L.E., Norppa, H.: Chromosomal aberrations in lymphocytes predict human cancer independently of exposure to carcinogens. European Study Group on Cytogenetic Biomarkers and Health. Cancer Res, 60, 2000, s. 1619–1625. 13. Brogger, A., Hagmar, L., Hansteen, I.L., Heim, S., Hogstedt, B., Knudsen, L., Lambert, B., Linnainmaa, K., Mitelman, F., Nordenson, I., et al.: An inter-Nordic prospective study on cytogenetic endpoints and cancer risk. Nordic Study Group on the Health Risk of Chromosome Damage. Cancer Genet Cytogenet, 45, 1990, s. 85–92. 14. Buckton, K. E., Jacobs P.A., Court Brown, W.M., Doll, R.: A study of the chromosome damage persisting after X-raytherapy for ankylosing spondylitis. Lancet, 2, 1962, s. 676–682. 15. Caporaso, N., Greene, M.H., Tsai, S., Pickle, L.W., Mulvihill, J.J.: Cytogenetics in hereditary malignant melanoma and dysplastic nevus syndrome: is dysplastic nevus syndrome a chromosome instability disorder? Cancer Genet Cytogenet, 24, 1987, s. 299–314. 16. Carrano, A. V., Natarajan, A.T.: International Commission for Protection Against Environmental Mutagens and Carcinogens. ICPEMC publication no. 14. Considerations for population monitoring using cytogenetic techniques. Mutat Res, 204, 1988, s. 379–406. 17. Černá, M., Spěváčková, V., Cejchanová, M., Beneš, B., Rössner, P., Bavorová, H., Očadlíková, D., Šmíd, J., Kubínová, R.: Populationbased biomonitoring in the Czech Republic – the system and selected results. Sci Total Environ, 204, 1997, s. 263–270. 18. Cheng, K. C., Loeb, L.A.: Genomic stability and instability: a working paradigm. Curr Top Microbiol Immunol, 221, 1997, s. 5–18. 19. Dave, B. J., Hopwood, V.L., King, T.M., Jiang, H., Spitz, M.R., Pathak, S., Ziang, H.:Genetic susceptibility to lung cancer as determined by lymphocytic chromosome analysis. Cancer Epidemiol Biomarkers Prev, 4, 1995, s. 743–749. 20. Deknudt, G., Leonard, A.:Cytogenetic investigations on leucocytes of workers from a cadmium plant. Environ Physiol Biochem, 5, 1975, s. 319–327. 21. Dhillon, V. S., Dhillon, I.K.:Chromosome aberrations and sister chromatid exchange studies in patients with prostate cancer: possible evidence of chromosome instability. Cancer Genet Cytogenet, 100, 1998, s. 143–147. 22. Dhillon, V. S., Kler, R.S., Dhillon, I.K.: Choromosome instability and sister chromatid exchange (SCE) studies in patients with carcinoma of cervix uteri. Cancer Genet Cytogenet, 86, 1996, s. 54–57. 23. Ducatman, A., Hirschhorn, K., Selikoff, I.J.:Vinyl chloride exposure and human chromosome aberrations. Mutat Res, 31, 1975, s. 163–168. 24. Funes-Cravioto, F., Lambert, B., Lindsten, J., Ehrenberg, L., Natarajan, A.T., Osterman-Golkar, S.: Letter: chromosome aberrations in workers exposed to vinyl chloride. Lancet, 1, 1975, s. 459. 25. Gebhart, E., Romahn, R., Schneider, A., Hoffmann, M., Rau, D., Tittelbach, H.: Cytogenetic studies in lymphocytes of patients with rectal cancer. Environ Health Perspect, 101 Suppl 3, 1993, s. 169–175. 26. Hagmar, L., Bonassi, S., Stromberg, U., Brogger, A., Knudsen, L.E., Norppa, H., Reuterwall, C.:Chromosomal aberrations in lymphocytes predict human cancer: a report from the European Study Group on Cytogenetic Biomarkers and Health (ESCH). Cancer Res, 58, 1998, s. 4117–4121. 27. Hagmar, L., Brogger, A., Hansteen, I.L., Heim, S., Hogstedt, B., Knudsen, L., Lambert, B., Linnainmaa, K., Mitelman, F., Nordenson, I., et, al.: Cancer risk in humans predicted by increased levels of chromosomal aberrations in lymphocytes: Nordic study group on the health risk of chromosome damage. Cancer Res, 54, 1994, s. 2919–2922.
Diskuse
validní porovnání těchto referenčních hodnost s výsledky produkovanými jednotlivými laboratořemi předpokládá použití stejného operačního postupu, tak jak byl zaveden NRL pro genetickou toxikologii a aplikován při stanovení referenčních hodnot. (Jinak by bylo nezbytné, aby každá cytogenetická laboratoř validovala vlastní používanou cytogenetickou techniku včetně stanovení referenčních hodnot – což hygienické službě trvalo řadu let.)
217
Diskuse Èeské pracovní lékaŘství § èíslo 4 § 2006
218
28. Heim, S., Johansson, B., Mertens, F.: Constitutional chromosome instability and cancer risk. Mutat Res, 221, 1989, s. 39–51. 29. Huttner, E., Gotze, A., Nikolova, T.: Chromosomal aberrations in humans as genetic endpoints to assess the impact of pollution. Mutat Res, 445, 1999, s. 251–257. 30. Kilian, DJ, Moreland, F.M., Benge, M.C., Legato M.S., Whorton E.B. Jr. A collaborative cytogenetic sudy to measure and minimize interlaboratory variation. Mutat Res, 44 (1), 1977 s. 97–104 31. Kučerová, M., Zhurkov, V.S., Polívková, Z., Ivanova, J.E.: Mutagenic effect of epichlorohydrin. II. Analysis of chromosomal aberrations in lymphocytes of persons occupationally exposed to epichlorohydrin. Mutat Res, 48, 1977, s. 355–360. 32. Kučerová M.: Vrozené a získané poruchy lidských chromosomů., 2. doplněné vydání, Avicenum, zdravotnické nakladatelství, Praha, 1988. 33. Lando, C., Hagmar, L., Bonassi, S.:[Biomarkers of cytogenetic damage in humans and risk of cancer. The European Study Group on Cytogenetic Biomarkers and Health (ESCH)]. Med Lav, 89, 1998, s. 124–131. 34. Liou, S. H., Lung, J.C., Chen, Y.H., Yang, T., Hsieh, L.L., Chen, C.J., Wu, T.N.: Increased chromosome-type chromosome aberration frequencies as biomarkers of cancer risk in a blackfoot endemic area. Cancer Res, 59, 1999, s. 1481–1484. 35. Major, J., Jakab, M.G., Tompa, A.: Genotoxicological monitoring of 175 subjects living in the green belts, inner town or near chemical industrial estates in Greater Budapest agglomeration, Hungary. Mutat Res, 412, 1998, s. 9–16. 36. Mathur, R., Chowdhury, M.R., Singh, G.: Recent advances in chromosome breakage syndromes and their diagnosis. Indian Pediatr, 37, 2000, s. 615–625. 37. Meretoja, T., Jarventaus, H., Sorsa, M., Vainio, H.:Chromosome aberrations in lymphocytes of workers exposed to styrene. Scand J Work Environ Health, 4 Suppl 2, 1978, s. 259–264. 38. Michalová K.: Základy lidské cytogenetiky, IPVZ Brno, ČR, 2000 39. Michalska, J., Motykiewicz, G., Pendzich, J., Kalinowska, E., Midro, A., Chorazy, M.:Measurement of cytogenetic endpoints in women environmentally exposed to air pollution. Mutat Res, 445, 1999, s. 139–145. 40. Mitelman, F.: Recurrent chromosome aberrations in cancer. Mutat Res, 462, 2000, s. 247–253. 41. Moorhead, P. S., Nowell, P.C., Mellman, W.J., Battips D.M., Hungerford D.A.: Chromosome preparation of leukocytescultured from human peripheral blood. Exp. Cell Res., 20, 1960, s. 613–616. 42. Nishino, K.: Chromosome instability in preleukemic states of adult T-cell leukemia (pre-ATL). Cancer Genet Cytogenet, 30, 1988, s. 191–200. 43. O’Riordan, M. L., Evans, H.J.: Absence of significant chromosome damage in males occupationally exposed to lead. Nature, 247, 1974, s. 50–53. 44. Rössner P., Bavorová H., Očadlíková D.: Cytogenetická analýza periferních lymfocytů. Aktualizace platné standardní metodiky. Acta hygienica, epidemiologica et microbiologica, 2000. 45. Rössner, P., Černá, M., Bavorová, H., Pastorková, A., Očadlíkové, D.: Monitoring of human exposure to occupational genotoxicants. Cent Eur J Public Health, 3, 1995, s. 219–223. 46. Rössner, P., Šrám, R.J., Bavorová, H., Očadlíková, D., Černá, M., Švandová, E.: Spontaneous level of chromosomal aberrations in peripheral blood lymphocytes of control individuals of the Czech Republic population. Toxicol Lett, 96–97, 1998, s. 137–142. 47. Schwartz, G.G.: Chromosome aberrations, In: Hulka, B.S., T. Wilcosky, J.D. Griffith (Eds.), Biological markers in epidemilogy, Oxford, New York, Oxford University Press, 1990, 48. Shafei-Benaissa, E., Savage, J.R., Babin, P., Larregue, M., Papworth, D., Tanzer, J., Bonnetblanc, J.M., Huret, J.L.: The naevoid basal-cell carcinoma syndrome (Gorlin syndrome) is a chromosomal instability syndrome. Mutat Res, 397, 1998, s. 287–292.
49. Solomon, E., Borrow, J., Goddard, A.D.: Chromosome aberrations and cancer. Science, 254, 1991, s. 1153–1160. 50. Sorsa, M., Wilbourn, J., Vainio, H.: Human cytogenetic damage as a predictor of cancer risk. IARC Sci Publ, 1992, s. 543–554. 51. Šrám, R.J.: Cytogenetic analysis of peripheral lymphocytes as a method for monitoring environmental levels of mutagens. Industrial and Environmantal Xenobiotics:Metabolism and Pharmacokinetics of Organic Chemicals and Methods., Gut, I.//Cikrt, M.//Plaa, G. L. Berlin-Heidelberg-New York, Springer Verlag, 1981, s. 187–193. 52. Šrám, R. J., Binková, B., Dobiáš, L., Rössner, P., Topinka, J., Veselá, D., Veselý, D., Stejskalová, J., Bavorová, H., Řeřicha, V.: Monitoring genotoxic exposure in uranium miners. Environ Health Perspect, 99, 1993, s. 303–305. 53. Šrám, R. J., Černá, M., Holá, N.: Effect of ascorbic acid prophylaxis in groups occupationally exposed to mutagens. Prog Clin Biol Res, 209B, 1986, s. 327–335. 54. Šrám, R. J., Dobiáš, L., Pastorková, A., Rössner, P., Janča, L.: Effect of ascorbic acid prophylaxis on the frequency of chromosome aberrations in the peripheral lymphocytes of coal-tar workers. Mutat Res, 120, 1983 , s. 181–186. 55. Šrám, R. J., Dobiáš, L., Rössner, P., Veselá, D., Veselý, D., Rakusová, R., Řeřicha, V.: Monitoring genotoxic exposure in uranium mines. Environ Health Perspect, 101 Suppl 3, 1993, s. 155–158. 56. Šrám, R. J., Holá, N., Kotěšovec, F., Nováková, A.:Cytogenetic analysis of peripheral blood lymphocytes in glass workers occupationally exposed to mineral oils. Mutat Res, 144, 1985a, s. 277–280. 57. Šrám, R. J., Holá, N., Kotěšovec, F., Vávra, R.: Chromosomal abnormalities in soft coal open-cast mining workers. Mutat Res, 144, 1985b, s. 271–275. 58. Šrám, R. J., Kuleshov, N.P.: Monitoring the occupational exposure to mutagens by the cytogenetic analysis of human peripheral lymphocytes in vivo. Arch Toxicol Suppl, 4, 1980, s. 11–18. 59. Šrám, R. J., Landa, L., Samková, I.: Effect of occupational exposure to epichlorohydrin on the frequency of chromosome aberrations in peripheral lymphocytes. Mutat Res, 122, 1983a, s. 59–64. 60. Šrám, R. J., Samková, I., Holá, N.: High-dose ascorbic acid prophylaxis in workers occupationally exposed to halogenated ethers. J Hyg Epidemiol Microbiol Immunol, 27, 1983b, s. 305–318. 61. Šrám, R. J., Zudová, Z., Kuleshov, N.P.: Cytogenetic analysis of peripheral lymphocytes in workers occupationally exposed to epichlorohydrin. Mutat Res, 70, 1980, s. 115–120. 62. Tough, I. M., Buckton, K.E.B.A.G., Court Brown, W.M.: X-rayinduced chromosome damage in man. Lancet. Lancet, 2, 1960, s. 849–851. 63. Trivedi, A. H., Roy, S.K., Bhachech, S.H., Patel, R.K., Dalal, A.A., Bhatavdekar, J.M., Patel, D.D.:Cytogenetic evaluation of 20 sporadic breast cancer patients and their first degree relatives. Breast Cancer Res Treat, 48, 1998, s. 187–190. 64. Vainio, H.: Vinyl chloride and vinyl benzene (styrene) – metabolism, mutagenicity and carcinogenicity. Chem Biol Interact, 22, 1978, s. 117–124. 65. Weinberg, R. A.:The genetic origins of human cancer. Cancer, 61, 1988, s. 1963–1968. 66. WHO: Biomarkers in risk assessment: Validity and validation, Geneva, 2001. 67. Whorton, E. B., Kilian , D.J. The influence of multiple scorers on cytogenetics study results. MutR es, 85 (3), 1981s. 161–164 68. Yunis, J. J.: The chromosomal basis of human neoplasia. Science, 221, 1983, s. 227–236. 69. Zudová, Z., Landa, K.: Genetic risks of occupational exposures to haloethers. Mutat Res, 46, 1977, s. 242–243
MUDr. Z. Šmerhovský SZÚ Šrobárova 48, 100 42 Praha 10
