Skupinová diskuse s matkami dětí v 9. třídě ZŠ, Praha Číslo: 2 Místo: Praha Účastnice: matky dětí (nižší vzdělání rodičů) Děti: žáci a žákyně 9. tříd ZŠ (školní rok 2007/8) Počet účastnic: 10 Moderátoři: M. Bernardová, K. Vojtíšková, J. Šafr
Jméno
Věk Vzdělání
Adéla
43
Adriana
41
Agáta
34
Albína
34
Alice
45
Alžběta
43
Amálie
Andrea
Střední bez mat
Vzdělání
Počet
partnera
dětí/pohlaví/
X
Vyučení s
s mat
mat
Střední
Střední bez mat
Řadový úředník
2/D-D/14-8
Řadový úředník
1/D/15
1/S/15
Vyučení
2/S/17-14
Vyučení
Vyučení
2/D-S/15-13
45
SOŠ
Vyučení
1/D/14
36
SOŠ
Vyučení
1/D/15
Střední bez mat
Typ rodiny
1/S/15
SOŠ
bez mat
Zaměstnání partnera
věk
Vyučení
Vyučení
Zaměstnání
Neúplná s příbuz. Podnikatel se 3 a více zaměstnanci
Úplná
Dělník vyučený v
Neúplná
oboru práce
s příbuz.
řadový úředník+OSVČ
vedoucí, řídící pracovník + OSVČ
Provozní pracovník ve Nižší odborný službách a obchodě
zaměstnanec
V domácnosti,
Provozní pracovník ve
přivýdělek úklid
službách a obchodě
Řadový úředník
Dělník vyučený v oboru práce
Provozní pracovník ve Provozní pracovník ve službách a obchodě
službách a obchodě
Neúplná
Úplná
Úplná
Úplná
Úplná
Aneta
39
Anežka
51
Vyučení
Střední bez mat
Vyučení s mat
1/S/15
SOŠ s mat 1/D/15
Provozní pracovník ve službách a obchodě
OSVČ
Nižší odborný
Nižší odborný
zaměstnanec
zaměstnanec
Úplná
Neúplná
Skupinová diskuse s dětmi ze ZŠ, Praha Číslo: 4 Místo: Praha Účastníci: děti v 9. třídě ZŠ (školní rok 2007/8), jejichž matky se zúčastnily FG č. 2 a 3 Počet diskutujících: ve skupině celkem 10 > tři děti matek ze skupiny č. 2
Moderátoři: M. Bernardová, J. Šafr
Jméno
Jméno dítěte Věk Vzdělání matky
matky
Vzdělání otce Zaměstnání matky
otce Technik
Alžběta
Dagmar
15
Vyučení
Vyučení s mat
Alice
Daniel
14
Gymnázium
Nevím
Agáta
Darina
15
Nevím
Nevím
Uklízečka Hotelová hospodyně Výroba léků
Zaměstnání
Elektrikář
Nevím
Adéla Adéla je vyučená kadeřnice, která dělá řadovou úřednici. Bydlí se svým jediným synem na Žižkově. Syn, se kterým „fest“ cloumá puberta, je hyperaktivní dítě a nyní dost vulgární (za což dostane doma i facku), nechce číst a čtenářský deník si prý stejně jako ostatní děti stahuje na internetu. Hraje hry na Playstationu a již několik měsíců má známost. Syn se také dívá na televizi, je velký fanoušek seriálu Simpsonovi, který pravidelně sleduje nebo seriál Ztracení (Lost). Nemá žádnou organizovanou volnočasovou aktivitu, pouze hraje fotbal. Záměrně nemají internet, pořídili pouze starý počítač kvůli škole. Jako trest nyní nejlépe funguje výhrůžka zákazu chodit na rande. Dříve fungoval zákaz Playstationu nebo mobilu. Adéla vždy hledá to, co je aktuální zájem a podle něj volí trest. „oni jsou strašně chytrý. Takže oni, vlastně jsou pořád krok před náma.“ Se synem si povídají hlavně večer v posteli. Nemá od něj cenu vyzvídat, matka ho raději nechá, aby se jí sám vypovídal. Syn se chystá nejspíše na hotelovou školu. „Tak, on si vlastně prozkoumal, takový to, odpor a jako to, co k tomu bude muset udělat, a že by to jako prošlo. Protože jazyky, to ho docela baví a ty známky, to musí ještě rychle trošičku máknout. Ale jako jo. Styk s cizincema by ho bavil.“ Poté, co moderátorka dala rodičům pokyn, aby na papír napsali, co by hlavně chtěly svým dětem vštípit svou výchovou, jaké hodnoty jsou pro ně nejdůležitější, Adéla poznamenala: „Já bych třeba něco chtěla, ale v týdle době by s tím neuspěl.“ Vybrané hodnoty1: Spořivost, šetrné hospodaření s penězi a věcmi, pocit odpovědnosti, pracovitost, nesobeckost, samostatnost
Adriana Adriana byla snad nejsdílnější účastnicí celé diskuse, občas dokonce musela být moderátorkou usměrněna, aby byla stručnější. Pracuje na pozici asistentky, se svou rodinou bydlí na Praze 10. Má mnoho zálib: cestování, výstavy, kolektivní sporty či turistika. Adriana má dvě dcery, starší 14letou a mladší 8letou. Myslí si, že dcery se podobají jí v jejich věku „já bych taky řekla, že jablko nepadá daleko od stromu. Já jsem byla taky pěkně 1
Viz. scénář (str. 2): http://www.sdilenihodnot.soc.cas.cz/getfile.php?file=57058663&download=1&filename=FG_scenar.pdf
papulatá a oni mi to vracej, pěkně … všichni stárneme a nikdo tomu neunikne a pokud si pořídíme děti, tak budou takoví, protože my to máme v genech, my jsme jim to předali.“ Někdy se nachytá, že dělá to, co sama neměla ráda u svých rodičů a čemu se chtěla ve výchově vyhnout, „občas mi to bohužel taky ujede“. Adriana musela v dětství hodně pomáhat, protože její rodina měla hospodářství, a tak ani neměla tolik času na čtení jako její děti. Obecně jsou děti dnes podle ní pohodlné, využívají služeb rodičů, kteří je berou za ručičky, i když děti samy to ani nechtějí. Dcery mají své povinnosti: vysávat, dávat nádobí do myčky, nakoupit, vynést koš, zastlat si postel a uklidit vyžehlené prádlo. Když sama něco dělá, zapojí do toho dcery, aby věděly, co úsilí domácnost stojí. Starší dcera si buď čte (je velká čtenářka) nebo sportuje. Je pohybově nadaná, ale spíše než tenis má ráda tancování (zvládne prý vše od breaku až flamenco), zajímá ji dramatické umění. Mladší dcera má talent na tenis, který velmi podporuje její otec (sám také tenis hraje): „on už by ji nejradši támhle viděl, jako pomalu Lendlovou, to je prostě ochoten udělat si veškerej čas, to kdyby měla bejt blbá ve škole, tak hlavně, že bude držet správně raketu a tohlenc“. Adriana zase dohlíží, aby dcery ve škole prospívaly a také je vede ke kultuře (zpívání, tanec). Do trávení volného času dětí je podle Adriany třeba se míchat, nenechávat to na nich samotných, a to i v době jejich puberty. Demokracie je jinak až příliš, je třeba děti směrovat. Nicméně neznamená to, že děti musí slepě poslouchat, spíše musí umět rodičům naslouchat. Podle Adriany by děti měly trávit víc času venku, aby se vybouřily, otužovaly se a také spolu více komunikovaly. Komunikace po internetu jí nepřipadá dostatečná, psaní nestačí. Dlouhou dobu mluvila o komunikaci mezi ní a dcerami. Přiznala se, že ví o deníčku, který si dcera vede „a já ho občas potřebuju projet a nevím, jak to mám udělat, aby mě neviděla.“ Protože sama Adriana má velmi ráda kulturu, bere s sebou na výstavy i své dcery. Vyprávěla o poslední společné návštěvě Rudolfína a Umělecko-průmyslového muzea: „Taky se to líbilo, protože to bylo jinak postavený a viděly, co se může udělat i z plastů. Takže já jsem si na to udělala nějakej svůj pohled a pak jsem s nima o tom mohla popovídat a hnedka, že to prý jdeme zkoušet. Říkám, že tak takovej teda umělec nejsem.“ Dcera půjde na všeobecné gymnázium, „ať se hledá“. Až na vysoké škole se rozhodne, jakému oboru se bude v životě věnovat. Vysoká škola je podle Adriany dnes už nutnost. Na víceleté gymnázium dceru nechtěla dávat kvůli (dnes již neplatícímu) znění Školského
zákona, podle kterého by musela podstupovat nejen přijímací, ale ještě navíc postupové zkoušky. Dcera se schází po škole na individuálních hodinách konverzace angličtiny s rodilým mluvčím a dochází do taneční skupiny, na které se Adrianě nelíbí vysoké kurzovné. Z rodiny by si dítě podle Adriany mělo odnést zdravé sebevědomí. Vybrané hodnoty: Samostatnost, snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem, pocit odpovědnosti, pracovitost a odhodlání a vytrvalost
Agáta a dcera Darina Agáta pracuje v tiskárně cenin. Kromě dcery s nimi bydlí i babička-Agáty matka. Dcera je podle Agáty až příliš citlivá a soucitná. Ukazuje to na příkladu kamarádství se spolužačkou, která pochází ze „zvláštní“ rodiny, chodí do školy zavšivená, špinavá, chodí za školu a je třídním otloukánkem. Darina se jí neposmívá, ale naopak se jí snaží pomoci, sedí vedle ní v lavici apod. Podle Agáty je to špatně, protože pak si spolužáci dělají srandu i z ní samotné a ona nechce, aby tyto pocity zažívala. „Samozřejmě nechci, aby moje dítě bylo stržený, i když samozřejmě je mi tý [spolužačky] líto, ale prostě nevím, jak tohle mám řešit.“ Dceru přeložila Agáta z jedné základní školy do druhé, protože se jí nelíbila forma komunikace ze strany paní učitelky, která upozorňovala před celou třídou na chyby, a tím jí zesměšňovala až tak, že dcera nechtěla chodit do školy. Agáta neuspěla s osobní diskusí s učitelkou, a proto dceru umístila jinam. Jejími kamarády jsou punkeři, kteří chodí ocvočkovaný. Matka se bojí, aby se nechytla špatné party, snaží se jí odmalička vysvětlovat, že například kouření je špatná věc. Dcera prý odmítá cigarety od svých kamarádů v partě a Agáta jí v tom věří. Dcera není studijní typ, nemá příliš dobré známky, nebaví jí fyzika. Také vůbec nečte a má velké problémy se písemně vyjadřovat. Čtenářský deník nebo slohové práce jí nakonec píše sama Agáta, kterou to rozčiluje, ale neví jak dceři jinak pomoci. Agáta by chtěla, aby se její dcera měla lépe než ona sama: „Já jsem se moc nějak, jako dobře neměla.“ Naopak dceru baví počítače. Podle Agáty na internetu stráví hodně času, stahuje nějaké hry, přeposílá si je do mobilu, ani moc dobře nerozumí, co všechno tam dělá, ale vidí, že se tam „orientuje a informuje perfektně. Proto si myslí, že by mohla na nějakou střední školu, která se jimi zabývá. Darina ale v diskusi s dětmi spíše předpokládala, že půjde na odborné učiliště na kadeřnici.
Vybrané hodnoty: Pocit odpovědnosti, nesobeckost, pracovitost, samostatnost, odhodlání a vytrvalost
Albína Albína je se svou rodinou v Praze teprve několik let. Přistěhovali se z Moravy. Pracuje na zákaznickém oddělení jednoho ústavu a přivydělává si vedením cvičení pro ženy. Syn je podle ní méně zodpovědný než byla ona v jeho věku. Chtěla by, aby její syn vystudoval vysokou školu, ale jeho učení příliš nezajímá. Albíně se příliš nelíbí jeho dlouhé vysedávání u počítače: „je to prostě taková úchylka, že je tam pořád.“ Komunikace po internetu jí nevadí, spíš vadí pitvoření češtiny, používání zkratek atd. Syn ale hraje hry, což dost vadí. Děti by měly chodit víc ven. Volný čas ale také tráví sportem. Je velmi talentovaný na různé druhy sportů, ale odmítá kamkoli organizovaně docházet, „já už ho nenutím, protože on opravdu nikam chodit nechce, do žádného kroužku.“ Ne, ne. Já nevím jestli znáte to Diabollo, tak to mu perfektně jde ... dělá na tom ty různý blbiny a takhle, jinak florbal, fotbal, vlastně všechno, musím říct. Podle Albíny se její syn možná bojí nového kolektivu. Kdyby jeho kamarádi chodili do nějakého kroužku nebo se tomu víc věnovali, tak by určitě do toho šel víc. Jeho kamarádi, ale moc nesportují a spíše je baví jen flákání v parku. Syn pak spíš nutí své rodiče, aby s ním šli na brusle nebo tak. Nebo si sám vezme skateboard nebo kolo a jezdí si v parku sám. Ve škole na Moravě bylo komunikativnější prostředí, vztah mezi učitelem a žákem nebylo takové diktátorství. V pražské škole se rozkazuje, což na syna neplatí. Oba rodiče i syn jsou spíše technicky zaměření. Rodiče ho k technice směřovali, nemají pocit, že by byl humanitně orientovaný. Důležité je, aby ho budoucí práce také uživila. Syn chce jít na školu se svým kamarádem. Zajímá ho hlavně aby škola nebyla daleko od bydliště, a tak nemusel nikam dojíždět. Vybrali Střední průmyslovou školu elektrotechnickou. Vybrané hodnoty: Snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem, pocit odpovědnosti, slušnost, pracovitost, nesobeckost
Alice a syn Daniel Alice pracuje v hotelu jako hotelová hospodyně. Má dva syny, z nichž mladší je v 9. ročníku a starší chodí na Waldorfské lyceum. Mezi své zájmy řadí hlavně sportování – lyže, brusle nebo tenis. Alice pochází z Prahy a se svou rodinou bydlí na Praze 5.
Mladší syn hraje pod vedením učitelky ze školy na kytaru. Jde mu to tak dobře, že jí údajně již skoro předčil. Chodí, stejně jako dříve jeho starší bratr, na Waldorfskou základní školu, kde neexistuje biflování, k dětem mají individuální přístup a učitelé s rodiči udržují blízké vztahy. Osmiletá gymnázia Alici nevyhovují, protože podle ní podporují biflování, které ona odsuzuje. Navíc si myslí, že se do patnácti let u dítěte může vyvinout specifický zájem, který pak je dobré sledovat, a nikoli zůstávat na všeobecném gymnáziu. V případě problému ve škole vždy dojde k řádnému přešetření a snaze dobrat se příčiny. Ve škole by podle Alice měli vzbudit hlavně touhu po vzdělávání. V diskusi Daniel o školu a vzdělávání přílišnou touhu ovšem nejevil. Moderátorka: „No, Danieli, co ti jde ve škole?” - Daniel: „No tak, já nevím, co mi jde.” - Moderátorka: „Nebo, co tě baví? Ono ti to vůbec nemusí jít, ale může tě to bavit.” Daniel: „Tak asi, jenom tělák.” Matka se bojí flákání a blbnutí s kamarády jako je sprayerství, protože to jsou aktivity, které představují lákavé dobrodružství, pocit zakázaného. Kamarádi syna se matce příliš nelíbí, protože jeden z nich již kouří (ačkoli mu ještě není ani 15 let), druhý je velmi vyhraněný, hraje hokej. Společně ve trojici dokáží vymyslet různé věci (příklad s obchodním centrem, kde položili dekoraci-dýni na eskalátory a pozorovali reakce okolí). Na počítači hraje přes internet hru Hattrick. Myslí si, že je třeba si s dětmi povídat o tom, jak tráví volný čas a jak by ho měly trávit, aby se samy naučily čas využívat. Tresty musí být podle Alice praktické, takže jimi může být například vypracování úloh z matematiky. Studium vysoké školy vidí Alice jako dnes už téměř nutnost. Podle ní to ovšem zároveň způsobuje snižování úrovně vysokoškoláků, která je dána také existencí soukromých škol. Alice v diskusi říkala, že syn si s kamarádem našel střední ekonomickou školu, kde budou moci sportovat. To, že je to podle matky spíše „holčičí“ škola, ho nijak neodrazuje. Daniel o několik týdnů později potvrzoval slova matky o tom, že hlavní bylo vybrat si s kamarádem stejnou střední školu, kde budou moci sportovat. Dodal ovšem, že jim to asi nevyjde a nakonec nejspíše půjde tam, kde už studuje jeho starší bratr, tedy na Waldorfské lyceum. Daniel: „My jsme právě chtěli s tím kámošem přes ten sport, ale to nám moc nevyjde, tak půjdu na walfsdorský Lyceum.“ – Moderátor: „A rodiče v tom nějak intervenovali, nebo.” – Daniel: „No, on tam šel už bratr, tak.” Matka mu pomáhá se čtenářským deníkem, protože bez její pomoci by ho údajně nebyl schopný vést. Z internetu stahovat četbu také nemůže, protože to jim učitelka posléze vrací k přepracování. Alžběta na tuto snahu Alice synovi pomoci ve škole velmi kriticky v diskusi zaútočila: „V práci budete to taky za něj dělat? Já si myslím, že to není dobře.“ Alice se brání
tím, že se starším synem tento problém neřešili, ale mladší syn není schopen sám zformulovat myšlenku, napsat sloh, také vůbec nechce číst, protože ho to nebaví, je to na něj příliš pomalé. Vybrané hodnoty: Pocit odpovědnosti, samostatnost, spořivost, šetrné hospodaření, odhodlání a vytrvalost, náboženská víra (protestantská)
Alžběta a dcera Dagmar Praha, 43 let, vzdělání vyučená, v domácnosti, přivýdělek úklid, partner – vyučený, provozní pracovník ve službách a obchodě. Vzdělání rodičů – matka střední odborné s maturitou, otec střední odborné s maturitou. Příjem domácnosti 20.000 (2 dospělí-2 děti), 101-200 knih v domácnosti. Úplná rodina, 2 děti – dcera (15 let, syn 13 let), dcera na ZŠ, hraje volejbal. Alžběta dlouhou dobu nepracuje, je v domácnosti, kde se stará o postiženého mladšího syna (13 let). Přivydělává si jako hospodyně. Jejími zájmy jsou četba, plavání, kultura, a ekologie. Alžběta pokud nebyla přímo osobně dotázaná („vyvolaná“), příliš nemluvila o sobě, své dceři, ani své výchově či zkušenostech ze školy. Nicméně nebyla v diskusi pasivní, spíše glosovala, doplňovala a komentovala výroky ostatních (jako v případě Alice, ale i mnoha jiných situacích). Dcera si sama vybrala studium gymnázia. Alžběta stejně jako Adéla není příznivcem internetu, takže počítač sice mají, ale nikoli připojení na síť. Alžběta kritizuje biflování, které uvádí na příkladu dějepisu a učení letopočtů. Nelíbí se jí ani přiznaná přílišná aktivita rodičů ve smyslu pomoci svým dětem s učením, které vyjádřily v diskusi některé matky (např. Alice). Dceru baví volejbal a tancování. Dagmar chce jít na gymnázium a najisto počítá s tím, že půjde dále na vysokou školu. Její dobré školní výsledky naznačují, že to nejsou nerealistická očekávání. Kašlat na školu je přitom podle ní právě „in“ a škola jako taková ji kromě tělocviku také nebaví. Přímou podporu v rodině ale nemá. Rodiče se s ní ani vůbec nikdy neučili, přijde jim normální, že dcera nikdy ve škole neměla žádný problém. Dcera Dagmar, která se účastnila diskuse s dětmi se k otázce volby střední školy vyslovila následovně: „Já půjdu na gympl.“ - Moderátor: „A rodiče v tom hráli jakou roli?“ - Dagmar: „No jako, tak já myslím, že s tím souhlasej, snad.“ – Moderátorka: „A ptala ses jich?“ – Dagmar: „No, jako já jsem prostě řekla, že chci na gympl a oni to“ = Moderátorka: = „Jsou spokojený“ - Moderátor: „Oni souhlasej. A jako tu profesi, co by si jednou chtěla dělat?“ Dagmar: „Možná něco s chemií, ale jako ještě nevím.“
Od gymnázia očekává, že tam budou učitelé, kteří rozumí svému předmětu a dobře připraví studenty na přijímací zkoušky na vysoké školy. Po škole chodí dcera často hned ven, doma se nestavuje, venku má dovoleno být dokonce až do deseti večer. Hodně volného času nyní tráví se svým přítelem. Vybrané hodnoty: Pocit odpovědnosti, pracovitost, odhodlání a vytrvalost, šetrné hospodaření s věcmi, slušnost
Amálie Amálie se v diskusi příliš neprojevovala. Řekla o sobě, že pracuje jako asistentka. Mezi své zájmy řadí hlavně přírodu, ke které dodala, že mají nově chatu, na které je spousta práce. Má jedinou dceru, která hraje na kytaru. Ve škole mají kroužků podle ní dostatek, ale jiný než hudební dcera nenavštěvuje. Má doma vyvěšené modelky a „nějakého DJ“. Nemyslí si, že její dcera musí mít vysokou školu, ale chce, aby v životě dělala to, co jí bavilo. Chtěla by, aby dcera šla na oděvní průmyslovou školu, ale nechá to na dceři, té je to ovšem „celkem jedno“. Více toho o své dceři Amálie v diskuzi neřekla. Vybrané hodnoty: Odhodlání a vytrvalost, samostatnost, nesobeckost, slušnost, snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem
Andrea Andrea pracuje jako uklízečka. Podobně jako Amálie, Agáta či Anežka má jedinou dceru navštěvující právě 9. třídu ZŠ. Kromě čtení a ručních prací uvedla, že jí baví „i to uklízení.“ Rodina bydlí na Žižkově. Dcera Andrey chodí na keramiku a aerobik, hodně čte. Podle matky má zájmy docela vyvážené, i když počítač je zapnutý denně a kouká na televizi. Andrea si myslí, že je lepší než byla ona sama v jejích letech, je samostatnější a méně hubatá. Drogy a špatné party se děti podle Andrey chytají, když nemají útočiště v rodině, což podle může znamenat kladení přílišných nároků na dítě, i když toho samo není schopné. V tomto případě je mu v partě lépe. Nemyslí si, že drogy u dítěte není možné nepoznat, když se dětem rodiče věnují a vidí ho denně. Z idolů její dcera přijímá hvězdy z televize (zpěváci a zpěvačky z „Česko hledá superstar“).
Když potřebuje dcera něco vysvětlit, matka se to nejdřív sama naučí, a pak to vysvětlí. Andrea projevuje zájem o to, do jaké školy dcera chodí a co dětem z hlediska vzdělání nabízí, nicméně dceru nechala v základní škole blízko bydliště, ke které má poměrně velké výhrady, protože se tam učitelé hodně střídají. Vypráví o rozhovoru s panem ředitelem ze základní školy, u kterého si stěžovala na jednu z učitelek, protože kvůli jejímu liberálnímu učebnímu stylu děti neměly dobrou výuku češtiny (matka to zjistila srovnáním znalostí kamarádek z jiných škol: „tak jsem zjistila s hrůzou, že je prostě strašně ve skluzu“) a Andrea měla obavu, aby nemusela dceru doučovat nebo shánět doučování. Ředitel jí údajně naznačil, že nemá učitele, protože není dost peněz a schopní lidé mu odcházejí. Dcera chce jít na gymnázium, také proto, že tam jde její kamarádka a bude mít možnost si ještě vymyslet, co dál. Vysoká škola podle ní bude v dnešní době stejná nutnost jako byla dřív střední škola. Andrea chce, aby dcera byla v něčem úspěšná, „jedno v čem“, aby byla spokojená s tím, co dělá. Baví se spolu o budoucím povolání, dcera by chtěla dělat právničku. U práv se o ní trochu bojí, záleží na druhu práva, které by si vybrala. Nechce ji k tomu směrovat, protože u trestního práva by se o ní bála. Líbilo by se jí „něco tvořivějšího, já nevím, třeba módní návrhářství, něco takovýho.“ Vybrané hodnoty: Slušnost, samostatnost, pocit odpovědnosti, snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem, nesobeckost
Aneta Aneta s rodinou bydlí v centru Prahy, jezdí na chatu, jezdí na kolech a zimě na bruslích. O svém jediném synovi mluví jako o trošku líném, ale se zájmem o sport – hlavně florbal. Kromě sportu ho také zajímají počítače, včetně hraní počítačové hry – stavění vesnice. Aneta je ráda, že se z počítače může syn dozvědět nové informace a komunikovat s ostatními, ale „chtělo by to nějakou rozumnou míru“, nelíbí se jí neosobnost komunikace na počítači. Počítač je také protiváhou a odreagováním k fyzické zátěži při sportu. Když byl syn malý, Aneta si s ním četla, ale nyní syn nečte. Nemá nicméně problémy při psaní slohových prací (jako se to vyskytlo například u syna Alice nebo dcery Agáty), ale s gramatikou. Syn má doma několik povinností, za které dostává finanční odměnu (místo kapesného) vynášení koše, mytí nádobí, třídění plastů a papíru. Ztěžuje si, že přesto na své povinnosti syn
příliš nedbá a matka ho musí upozorňovat, opakovaně žádat, někdy i vyhrožovat či varovat (přestože syn o povinnosti dobře ví). Několikrát již odměnu také nedostal. Syn kromě florbalu, který si sehnal sám, chodí ještě ve škole na informatiku (škola nabízí ve školním klubu mnoho aktivit), což ho baví. Syn není „jako tady říkají paní divokej“, to rozhodně ne. Přijde za ní a normálně si spolu povídají, ona se ho nevyptává, nechá ho mluvit o čem chce. Syn se matce chce vypovídat, svěří se jí i se svými pocity. Na názory, které jí syn (třeba i ovlivněný kamarády či médii) sděluje, matka nabízí vlastní názory, aby si syn mohl vybrat, podle ní nechce, aby mu radila. Manžel komunikuje se synem odlišně, je rázný, řekne direktivně „Bude to tak, bude to tak, jseš úplně blbej, nevíš co …“ Matka a otec tak spolu mají spory „kór teď, protože bude volba povolání, tak jsou u nás boje.“ Syn je ctižádostivý (co se týče vzdělání), ale přitom podle matky „není vyloženě studijní typ“. Když něčemu do školy nerozumí, přijde za matkou a chce si to nechat vysvětlit. „Tak já jdu, vezmu pravidla, protože mu to neumím vysvětlit, ptám se koho možnýho, jak mu to vysvětlit ještě jinak.“ Se synem se učí pravidelně, protože on sám chce. Aneta neví, co by synovi do budoucna šlo. Její manžel chce, aby šel na gymnázium a syn se mu snaží dokázat, že to zvládne a říká, že půjde na gympl. Nicméně podle matky je jen ovlivněný otcem a sám doopravdy neví, co by chtěl. Matka s ním chce projít několik škol, aby zjistili více o podmínkách a možnostech. Uvažuje o technických školách. Syn chodí sice na nejbližší základní školu, ta má ovšem rozšířenou výuku matematiky a přírodních věd. O studiu víceletého gymnázia u nich uvažoval hlavně otec. Matce se zdál syn ještě hravý a že „na to vlastně ještě neměl buňky“ a základní škola, na kterou chodí, je dobrá, takže ona spíše nechtěla. Syn si chtěl zkusit zkoušky, takže dělal „zkoušky nanečisto“. Vybrané hodnoty: Samostatnost, pocit odpovědnosti, odhodlání a vytrvalost, slušnost a pracovitost.
Anežka Anežka pracuje v bance, kde tráví víc času než by sama chtěla, ale říká, že jí to na druhou stranu také baví. Dále má ráda čtení, kulturu a zpěv. Dcera je „docela rozumná“, dá si říci, na rozdíl od svého dnes již dospělého bratra, se kterým měla Anežka strašnou práci „ty povinnosti, to teda bylo pro něj hrozný“. Dcera chce jít na zdravotní školu, matka si myslí, že na to předpoklady má a půjde na ní.
Podle Anežky jsou děti dnes vyspělejší než byla její generace. Myslí si, že děti by měly chodit více ven a méně času trávit u počítače. V domácnosti také proto nemají internet. Samostatnost, pocit odpovědnosti, slušnost, nesobeckost, odhodlání a vytrvalost
Tři nejčastěji zvolené hodnoty v diskusi: -
pocit odpovědnosti (9x)
-
samostatnost (8x)
-
odhodlání a vytrvalost (7x)
