Skupinová diskuse s matkami dětí v 9. třídě ZŠ, Tábor a okolí Číslo: 8 Místo diskuse: Tábor Bydliště účastnic: Tábor a okolí Účastníci: matky dětí (nižší vzdělání rodičů) Děti: žáci a žákyně 9. tříd ZŠ (školní rok 2007/8) Počet účastnic: 12 Moderátoři: E. Veisová, J. Šafr, K. Vojtíšková
Pozn.: Mariana by vzděláním a povoláním manžela patřila spíše do FG 9 skupiny s vyšším vzděláním rodičů.
Jméno
Věk
Vzdělání Vzdělání partnera
Počet
Zaměstnání
dětí/pohlaví/
Zaměstnání
Typ rodiny
partnera
věk
Mariana
Michaela
Milada
Miriam
50
35
34
40
Vyučení
VŠ
SOŠ
25-15
1/D/14
Střední
Vyučení s
bez mat
mat
Vyučení
3/S-D-S/30-
2/D-S/14-6
Gymnáziu 3/S-S-S/14m
12-3
Provozní pracovník ve službách a obchodě
34
Vyučení
SOŠ
2/S-S/14-5
OSVČ
V domácnosti
ve službách a obchodě Provozní pracovník
Markéta
41
X
X
2/S-D/15-6
Úplná
pracovník
rodina Neúplná
OSVČ
Provozní pracovník Monika
Vedoucí, řídící
ve službách a obchodě
rodina Nižší odborný zaměstnanec
OSVČ
Úplná rodina s příbuznými Úplná rodina
Podnikatel se 3 a
Úplná
více zaměstnanci
rodina
Dělník nevyučený
Úplná
v oboru práce
rodina
Mahulena
37
Vyučení
SOŠ
1/S/14
Nižší odborný
Nižší odborný
Úplná
zaměstnanec
zaměstnanec
rodina
Provozní pracovník Marcela
43
Vyučení
2/D-S/18-15
Neúplná
ve službách a
rodina
obchodě
Matylda
Martina
39
34
Vyučení
Vyučení
Střední bez mat
Vyučení
2/S-D/21-14
4/D-D-D-S/ 14-11-4-4
V domácnosti
Provozní pracovník ve službách a obchodě
Vedoucí, řídící pracovník
Úplná rodina s příbuznými
Dělník nevyučený
Úplná
v oboru práce
rodina Úplná
Marika
34
Vyučení
Vyučení
1/D/14
OSVČ
OSVČ
rodina s příbuznými
Provozní pracovník Milena
35
Vyučení
Vyučení
1/D/14
ve službách a obchodě
Vedoucí, řídící pracovník
Úplná rodina s příbuznými
Mariana Mariana dělá na recepci ve škole, mezi její koníčky patří hlavně ruční práce (drátkování, háčkování, enkaustika). Mezi jejími třemi děti je patnáctiletý syn nejmladší-benjaminek, který má podstatně starší sourozence (bratr 30 a sestra 26 let). Celá rodina vášnivě rybaří, jezdí společně na chalupu na Šumavě, kde jsou od dubna až do srpna na rybách, v zimě jezdí zase lyžovat. Nejmladší syn kromě rybaření sedí u počítače, což Marianě nevadí, protože má dobré známky a počítačům se chce věnovat i profesně. Syn je tichý a hodný, chce dělat programátora. Nechce v žádném případě bydlet na internátu, takže hledá školu přímo v Táboře, kde jsou pro něj dvě vhodné školy - spojařská škola, na které se v dalších ročnících studenti specializují nebo technické lyceum, kam berou do průměru 1,5 bez přijímacích zkoušek. Syn má se svými kamarády dobré známky, takže s nimi chce jít právě tam. Plánuje potom studium vysoké školy. To je ale pro Marianu „strašně daleko“, i když by si to „moc přála“, ale „dítě se může zbláznit“. Dává přitom příklad své dcery, která studovala gymnázium, měla i bez učení výborné známky, chtěla určitě na vysokou školu, ale nedokončila ani jednu ze dvou, které začala studovat. Teď „už chodí do práce a přičuchla k penězům“.
Syn nemá žádné dané povinnosti, ale když je něco potřeba udělat, tak to udělá. Jeho jediná domácí povinnost je uklízet si ve vlastním pokoji. Jako kapesné dostává pravidelně každé pondělí 100 korun. Vybrané hodnoty: Pocit odpovědnosti, pracovitost, spořivost a šetrné hospodaření s penězi a věcmi, snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem, nesobeckost
Michaela Michaela se svou jedinou dcerou bydlí v malém městě nedaleko Tábora. Ráda lenoší, ale i sportuje. Pracuje jako kadeřnice. Dcera si prochází těžkým obdobím („puberta s ní zamávala“) a působí matce starosti. Svému učiteli fyziky přímo v hodině řekla, že fyziku nikdy v životě potřebovat nebude a nebude se ji učit. Ani učitel, ani matka jí učit nedonutí. Na otázku co s tím potom dělají, když se úplně odmítá učit, s povzdechem konstatuje „občas jsme tu čtyřku obhájily“. I na jiné předměty se ovšem nepřipravuje, z dřívějších jedniček se dostala až na horší průměr. Za kouření na záchodě dostala také trojku z chování. Mezi matkami vzbudila Michaela velký rozruch, když přiznala, že jí dcera v daném týdnu nepřišla jeden den vůbec domů a ani nezvedala telefon. Od Mariky „Jéžiš a vy co?“, od Mileny zase zazněla otázka „A není to výchovou?“. Michaela to vysvětlila špatným vlivem, který na dceru má jedna z jejích kamarádek. Když dcera konečně přišla domů „Seřezala jsem ji jako psa.“ Dříve dcera chodila do kroužků, do taneční školy, na mažoretky, ale po zkušenosti se šikanou ve škole na prvním stupni, se už údajně bála někam chodit. Škola šikanu zametla pod koberec a nyní ti samí chlapci nyní již v devítce šikanují jiné děti. Od té doby dceru zajímají pouze koně a „to jediný, co jí zajímá, aby měla veškerou výbavu na koně.“ Chtěla by jít na zemědělskou školu, ale kvůli výraznému zhoršení prospěchu a problémům ve škole to matka nevidí příliš reálně a nemá žádnou představu o tom kam dcera půjde. Na třídní schůzky Michaela už pět let nechodí. Nevyhovuje jí čas, ani to, že se diskutuje o dítěti před celou třídou. Domlouvá si raději individuální schůzky s učiteli. Michaela doma nechce internet, počítač sice má, ale už delší dobu nefunguje. Dcera vůbec nečte, raději než by si přečetla knížku, podívá se na DVD. Dříve ovšem chodila s matkou do knihovny, hlavně pro knihy o zvířatech. Michaela porovnává její situaci, kdy v patnácti ona a její vrstevníci odcházeli na internát, v devatenácti se vdávaly a měly rodinu, se kterou přicházela velká zodpovědnost s tím, v jaké
situaci je dcera a její vrstevníci a vrstevnice. Hranice věku odchodu z domova rodičů a převzetí zodpovědnosti se posouvá „ty děti dneska zůstávají rodičům na krku do dost pozdního věku ... dnes ty děti ještě ve dvaceti by chtěly, aby ty rodiče je živily.“ Vštípit dětem spořivost a šetrné zacházení s penězi je podle ní nutnost, děti (v dospělosti) by si měly umět na sebe vydělat a ne žádat peníze po rodičích. Vybrané hodnoty: Snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem, spořivost a šetrné zacházení s penězi a věcmi, odhodlání a vytrvalost, pocit odpovědnosti, samostatnost
Milada Milada pracuje v kosmetickém salonu. Má 14letou dceru a mladšího syna. Ráda odpočívá, baví jí trávit volný čas u vody, ať už u nás nebo u moře, jezdí na kole. Milada rozvířila diskusi o tom, zda pomáhat člověku, který leží na ulici. Myslí si, že se tu obecně prosazuje špatná výchova, která vede k sobectví, k tomu nepomáhat druhým. Zejména Milena jí oponovala a vysvětlovala, že se pomoc může obrátit proti člověku samotnému. S tím Milena v zásadě souhlasila a uvedla svojí zkušenost, kdy viděla muže „fešáka“ ležícího na ulici, u kterého nevěděla, co mu je a vypadal že je mrtvý. Nakonec se pohnul a podle ní byl „zfetlej“, rozhodla se zavolat policii, aby si to ověřila. „Nešla jsem k němu, samozřejmě. Člověk neví jestli nevytáhne nůž, nebo takový, ale vypadal, že je mrtvej, když se nehnul chvíli.“ - Milena: „Člověk se bojí takhle u někoho zastavit.“ - Milena: „Tak to, asi já bych se asi taky bála u někoho takhle zastavit.“ - Milena: „To já se osobně opravdu bojím, já se přiznám takhle u někoho zastavit, je to hrozný, ale je to fakt.“ Chce dceři vštípit, aby nebyla lhostejná. Sama se ani v diskusi nechovala lhostejně, a poměrně dost sama reagovala na ostatní účastnice. Dcera se učí dobře. Má poměrně hodně zájmů, hlavním koníčkem je sport – kanoistika a gymnastika, ke kterému jí pomohli i rodiče (děti v první třídě samy nevědí co). Milada věří, že dceři sportování jde, že to má dědičné, i její otec hodně sportuje. Chtěla by dělat zdravotní sestru, konkrétně pracovat s miminky v porodnici. Miladě ovšem práce zdravotní sestry připadá jako nevděčná otročina „něco jako prodavačka v hračkách“. Dcera i syn se hodně dívají na televizi, mohli by koukat „od rána do večera.“ Kdyby jim televizi nezakazovala, tak „tam běží i několik hodin“. Milada to spojuje i s tím, že nemají počítač (televize jako náhrada), který Milada nechce, protože se jí nelíbí, že u něj děti od
malička vysedávají a sourozenci se dohadují jak se to děje v rodině Miladiny sestry. Když dcera potřebuje něco do školy, tak si dojde na počítač dolů k babičce (bydlí s nimi). Podobně jako Michala chce, aby byly děti samostatné, aby ještě ve třiceti nebyly závislé na rodičích a nechtěly od nich pomoc „furt neříkaly ‘mami, dej!’“ Není v zásadě proti fyzickým trestům, „občas plesknout takovou tu výchovnou, není špatný a není to na škodu.“ Vybrané hodnoty: Pocit odpovědnosti, slušnost, samostatnost, spořivost a šetrné hospodaření s penězi a věcmi, snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem
Miriam Miriam byla v době konání diskuse na rodičovské dovolené s nejmladším synem. Čtrnáctiletý syn je nejstarší, prostřednímu synovi je 12 let. Nemá příliš volného času, ale ráda luští křížovky. Syn vůbec nečte, maximálně SMSky. Nechodí do žádného kroužku, nebaví ho moc sporty, ani škola. Nejraději „lítá venku“ s partou kamarádů ze školy. Občas si zahrají fotbal, ale také si dají „cigárko“, „vínečko“. Miriam doufá, že se nic horšího nestane, zatím neměli větší problém. Strach z party má, říká „ale prostě jsou to kluci a holt nevíte ... co je napadne“, „chytá se takový vošklivý party a z toho má člověk až strach“. Sice syna baví počítač, ale když kamarádi zavelí, že se jde ven, tak jde. Synovi se líbí povolání kuchaře, Miriam není proti, říká „proč ne, ty rád jíš a ochutnáváš“, sama také ráda vaří a on jí pomáhá, „já si myslím, že kéž by to vyšlo, no.“ Po vyučení by se jí líbilo, kdyby si syn ještě dodělal maturitu. Vybrané hodnoty: Snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem, pocit odpovědnosti, nesobeckost, pracovitost a odhodlání a vytrvalost
Monika Monika se svým mužem a dětmi bydlí v Táboře. Pracuje jako instruktorka dětského plavání, ve volném čase sportuje a čte. Má dva syny – čtrnáctiletého a pětiletého. Celá rodina chodí do kina na animované filmy (Shrek, Past na žraloka), které se líbí dětem i rodičům, a také do bazénu a na dovolený. Syna rodiče přihlásili na angličtinu, takže musel chodit, donutili ho k tomu. Nyní už je s tím smířený, ví, že tam musí. K plavání syna museli rodiče také popostrčit, ale nyní ho to už delší dobu baví, je s tím spokojený (chodí třikrát týdně, někdy i ráno). Monika přiznává, že má
někdy období, kdy mu vadí povinnost chodit na tréninky a raději by šel ven. Zatím si s těmito obdobími rodiče vždy poradili. Domlouvají mu a učí ho, že je to jeho povinnost, že to má zaplacené a pokud není nemocný nebo nemá žádný jiný vážný důvod, musí tam chodit. Dobrovolně se k tomu na začátku roku upíše, ale potom už musí svému závazku dostát. Monika říká, že stejně ho vždy za chvíli toto období přejde. Dále chodí na počítačový kroužek, který si vybral sám. Na pubertu a chození po venku s partou kvůli vytížení zatím ani není čas. Synovi ve škole příliš nejde chemie, se kterou mu rodiče neumí pomoci. Pomáhá mu ale dědeček – chemik. S matematikou synovi umí poradit jeho otec, Monika to zvládala ještě na prvním stupni, „ale občas jsem si musela přečíst, jako, vo čem to teda má bejt, abych to věděla, takže nejdřív jsem se to naučila já, a pak jsem se to s ním učila. A teď na tom druhým stupni se už nesnažím já, to už manžel musí zvládnout.“ Syn už ale příliš pomoci s učením nepotřebuje, je samostatný. Syn několik let zpátky četl víc než nyní, v deváté třídě, vždy mu na nočním stolku ležela rozečtená knížka, kterou dočetl a vzal si novou. Podle Moniky na to teď už nemá tolik čas (musí se učit, psát úkoly, chodí na kroužky). Nyní čte snad akorát Harry Pottera. Manžel má ekonomické vzdělání a snaží se syna směrovat také tímto směrem na střední ekonomickou školu. Na vysokou školu ještě nevědí, jestli to půjde nebo to nepůjde. Monika by raději, aby šel na gymnázium, protože zatím neví na co se zaměřit a ekonomka jí přijde pro něj dost těžká. Monika nemá nízko nastavenou laťku „Já bych ho viděla třeba někde jako pilota, nebo mozkovýho chirurga ... aby mu něco hrozně šlo a aby ho to hlavně hrozně bavilo.“ Ale později dodává, že jí jde hlavně o to, aby byl v něčem dobrý a bavilo ho to a na oboru nezáleží „hlavně když bude spokojenej“. Vybrané hodnoty: Samostatnost, nesobeckost, odhodlání a vytrvalost, slušnost, snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem
Markéta Markéta pracuje jako prodavačka, její manžel je řidič nákladního auta. Má dvě děti – 15letého syna a 6letou dceru. Ve volném čase si při hezkém počasí ráda vyjede na kolo, v zimě je spíš doma. Syn není příliš společenský, je hodně tichý, spíše samotářský a nechodí ven s partou. Podle Michaely i učitelek ve škole „to bude mít v životě těžký jednou, že neumí se, tak jako,
prosadit.“ Ve třídě si našel podobného kamaráda, se kterým se navštěvují. Raději než venku sedí doma u počítače – hlavně internet, mail – nebo se zabývá modelářstvím. Dříve zkoušel rybaření a udělal si rybářský lístek. Rybaření se už ale příliš nevěnuje, protože jeho otec není tolik doma, z kamarádů na ryby nikdo také nechodí, a samotného ho to nebaví. Rybaří tedy akorát u dědečka, který je rybář. Matka je raději, že je doma u počítače „než aby coural s klukama, jako, jo, tak spíš mu nebráním.“ Není moc na sporty, nebaví ho ani kolektivní hry. Pouze pokud jedou celá rodina na kolech, tak se přidá. Z kroužků, které nabízí synova základní škola, si syn již dříve společně s Markétou vybral modelářství, které ho baví do současnosti. Ačkoli syn dříve chodil do knihovny a půjčoval si knihy a četl, postupně se sezením u počítače a internetu čtení odboural. Na prvním stupni s úkoly synovi pomáhala, ale nyní už jí připadá, že synovi ani příliš pomoci nemůže. Sama neví jak na ně. S angličtinou vůbec, protože jí neměla, ale i v jiných předmětech (jako je třeba matematika) se jí zdá, že dnes učí těžší látku než tomu bylo v době, kdy chodila ona na základní školu. Markéta si myslí, že je potřeba dětem vštěpovat, aby vše hned neutratili, aby uměli dobře hospodařit s penězi. Její známé dcera se sice v devatenácti letech odstěhovala, začala si vydělávat, ale za několik týdnů byla zpět doma u rodičů, protože neuměla vyjít s penězi. Jeho domácí povinností je pouze vysávání, což si plní. Se školou Markéta komunikuje pouze při třídních schůzkách, což jí vyhovuje. Její syn ve škole nemá žádné problémy, neví co jiného by měla nebo chtěla se školou řešit, třídní schůzky jsou pro ní dostačující komunikací. Syn si vybral učební obor automechanika. Jeho otec dělá podobnou práci a když je doma, tráví společně hodně času v garáži. Markéta z této volby není příliš nadšena, upřednostnila by spíše truhláře, ale nebude mu ve výběru bránit. Byla by ráda, kdyby si ještě dodělal nástavbu a maturitu. Vybrané hodnoty: Slušnost, samostatnost, spořivost a šetrné zacházení s těmi penězi a věcmi, a snášenlivost a ohleduplnost k těm jiným lidem, pracovitost
Mahulena Mahulena pracuje jako asistentka, s manželem a synem bydlí ve vesnici na táborsku. Za své koníčky bere sport, ale také počítač a internet. Má 14letého syna.
Syna baví divadlo a hraje fotbal, obojímu se věnuje poměrně dost ve volném čase, stejně jako (samozřejmě) počítači a internetu. Mahuleně se příliš nelíbí, že mu chutná pivo, které občas pije se svými kamarády. Nicméně chápe to jako běžnou snahu získat nové zážitky, nutnost něco si vyzkoušet, která nepřesahuje do něčeho vážnějšího: „ … že by něco vyváděli tak to ne, spíš taková, jako hra, potřebujou si to vyzkoušet nebo si něco dokázat.“ Sám si zvolil studium střední stavební školy, kterou si našel na internetu. Jeho představa je, že bude stavět mosty a podobné stavby. V rodině mají i (trochu nejasnou) představu dalšího studia na vysoké škole. Mahulena by ráda, kdyby studoval, ale souhlasí s mnoha dalšími matkami v tom, že to nikdy není jisté. Matka je spokojená s tím, že si sám vybral, co ho bude bavit. Má jen trochu obavu jestli zvládne náročné studium „On ví, že je to škola, která je trošku těžká, tak to jsme se informovali ... ale tak zatím ho to nějak drží.“. Věří, že pokud zájem vydrží, pak ano. Vybrané hodnoty: Pocit odpovědnosti, samostatnost, snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem, slušnost a spořivost a šetrné hospodaření s penězi a věcmi
Marcela Marcela bydlí v Táboře, pracuje jako prodavačka a na vrátnici. Kromě patnáctiletého syna má ještě osmnáctiletou dceru Syna baví sport, hlavně florbal a hokejbal. Oproti starší dceři je zatím klidnější, protože ona v jeho věku už chodila na diskotéky. Na školu kašle. Je „hroznej bordelář“. Zkouší kouřit, mezi povinnosti jeho a sestry patří to, že musí chodit se psy na procházky. Měl dvojku z chování – za zapomínání věcí a neplnění školního řádu. Vůbec nečte, výtahy z četby, které mají za úkol do školy, mu prý s radostí udělají „holky“. Syn měl ve škole problémy se zapomínáním věcí a neplněním školního řádu, za což dostal nakonec dvojku z chování. Marcela kvůli tomu musela jít do školy, kde jí vysvětlili jaké jsou se synem problémy, rozhodnutí o snížené známce z chování se nijak nesnažila zvrátit. Doma se snažila synovi vysvětlit, že se musí napravit a zodpovídat sám za sebe, musí si sám kontrolovat tašku do školy, že ona to za něj dělat nebude. Připadá jí ovšem, že někdy učitelé nafukují problémy, které se ve škole řeší do zbytečných rozměrů, „mně to příjdou třeba úplně jako hlouposti.“ Jako příklad dala telefonický rozhovor s ředitelkou kvůli tomu, že její syn kousnul do chleba, který jeho kamarád vzal spolužákovi. Učitelka na něj poté křičela a syn „jí řekl, že ať na něj nekřičí, že je půl metru od ní, že jí slyší a bylo to.“ V telefonu se Marcela
údajně zastala, ale synovi potom tlumočila názor školy. O změně školy uvažovali na konci prvního stupně, kdy ho učitelka nepustila na záchod a syn se před celou třídou počůral. „Tak, já jsem jí říkala, že snad v deseti letech ví, jestli potřebuje na záchod, nebo ne.“ Syn chce už od školky být kuchařem podobně jako jeho otec. Marcela mu to nevymlouvá, protože ho to opravdu baví a i doma s lecčíms pomůže. Vybrané hodnoty: Pocit odpovědnosti, snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem, slušnost, samostatnost, pracovitost
Matylda Matylda je v domácnosti, o sobě řekla vlastně jen to, že ráda čte. Kromě 14leté dcery má staršího syna, který hrál vrcholově hokej. Syn začal s hokejem v pěti letech a od 14 let kvůli hokeji bydlel sám v Praze, velmi brzo se osamostatnil („zvládli to, jako, úplně špičkově“), což dceři bude nejspíš trvat déle. Dcera chodila na volejbal, ale nelíbilo se jí chování trenérů vůči nim, řekla si „na tom tréninku na ně řvou jako blázni, takže řekla, že to teda jako ne, že teda nepotřebuje“, poté ještě byla nemocná, takže vypadla z tréninku a po pauze už nechtěla pokračovat. Občas si jde s kamarádkami zaplavat nebo na trampolínu. Matylda se také vyjadřovala k drogám. Její syn ve dvaceti letech přestal s hokejem, kterému do té doby věnoval skoro všechen svůj volný čas. Okolí říkalo jí i jemu, že je to škoda (i Michaela poznamenala: „ztratil dětství“), ale Matylda to bere tak, že neměl čas na drogy, na alkohol a dalo mu to strašně moc: „On se sice ve dvaceti vrátil domů, ale prostě on si teď hrozně váží toho, že má uvařeno, že nemusí uklízet“. Centra, která se věnují boji proti drogám jsou podle ní nanic, protože její známá poté, co našla dceru kouřit marihuanu, chtěla od nějakého centra pomoci, ale tam „vynadali tý matce, co si jako vůbec myslí, že tam tu holku tahá, že je to stejný, jako když ona, když jí bylo osmnáct, nebo nějakejch sedmnáct a dala si pivo, tak je to stejný, jako, když si oni zapálej marjánu. Ale ta holka už jede v tvrdejch drogách ... když tam teda jde někdo s patnáctiletou holkou, která teda je v tom období, že se buď zlomí nebo nezlomí a ještě někdo vynadá mámě, tak co si myslí, že holce řekne „tak si zakuř, vždyť je to úplně normální v dnešní době“, tak nevím.“ Dcera se vůbec nedívá na televizi, ale čte knihy, které podle Matyldy pro ní příliš nejsou „Nějaký psycho, takový jako psychologii a takový, jo? Hm. To čte, ale aspoň čte ... já jsem to jednou četla a pak jsem z toho dva dny nespala.“ Chystá se na gymnázium, po kterém chce studovat psychologii. Matylda tuto představu zatím nebere příliš vážně, myslí si, že na
rozhodování bude ještě hodně času „hlavně to je její rozhodnutí a až si bude vybírat vysokou školu, tak si myslím, že bude natolik dospělá, aby mohla vědět co chce. Mluvit o tom teď, to nemá cenu, asi.“ Ze dvou možných gymnázií, soukromého a klasického budou volit určitě soukromé, což zdůvodňuje zdravotními problémy dcery, kvůli kterým bude nejspíš třeba zvolit individuální plán, bude muset třeba někdy odejít ze školy apod. Školné pro jejich rodinu nepředstavuje žádný problém. Odhodlání a vytrvalost, pocit odpovědnosti, nesobeckost, slušnost, samostatnost.
Martina Prodavačka Martina má celkem čtyři děti (ve skupině to vzbudilo docela rozruch), a tím vysvětluje proč ani nemá žádné koníčky a nejraději ve volném čase lenoší. Nejstarší je právě čtrnáctiletá dcera, nejmladšími čtyřletá dvojčata. Martina přiznává, že kvůli dvojčatům neměla moc času na to věnovat se starším dětem: „není čas si povídat s těma staršíma ... už je to lepší. Měla jsem černý svědomí, že na ty starší děti nemám tolik času.“ Nejstarší dcera v domácnosti hodně pomáhá, je to „druhá máma“. V rodině také žehlí prádlo. Dostává jako odměnu 20 korun za vyžehlený koš prádla. Mariana se velmi podivovala, že to za takovou cenu dcera dělá, že je to dost málo „Dvacku? Dvacku za koš? To je strašné. Dvacku, za koš prádla, košile třeba, nebo ručníky?“, Monika k tomu jen poznamenává: „Aspoň se to naučí, do budoucna.“ Hodně času ale také stráví u televize nebo chatováním na internetu. O víkendu utíká do přírody, za sestřenicemi nebo k babičce. Vůbec nečte knihy „donutit jí přečíst knížku, tak to je nadlidskej výkon“, nečte ani knihy určené ze školy jako povinná četba. Zápisy do čtenářského denníku jí pomáhá dělat buď sama Martina nebo je opisují ze schovaných sešitů od neteří, která chodila do jiné základní školy. Podobným způsobem to u nic v rodině chodí už od dob, kdy byla Martina na základní škole. Ve škole už odmalička nemá dobré výsledky. Tomu odpovídá i volba odborného učiliště, obor kadeřnice. Vybrala si to sama (bez nějakého vzoru v rodině), protože se jí ta práce líbí. S tím je Martina také spokojená. Vybrané hodnoty: Pracovitost, odhodlání a vytrvalost, snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem, slušnost, nesobeckost
Marika
Marika pracuje jako montážní technička výpočetní techniky, bydlí přímo v Táboře. Má čtrnáctiletou dceru a v době diskuse právě čekala druhé dítě a byla doma na nemocenské, „připravuju se na miminko, jsem ve čtvrtém měsíci, takže ... koníčky žádný už teďko nejsou.“ Dcera má hodně kamarádek i o několik let starších kamarádů. Už když jí bylo třináct, chodili za ní i 18letí chlapci a dceři nacházela „po kapsách vajgly“, což už teď není. Podle Mariky si jen něco dokazovala, protože její babička byla silná kuřačka a dceři se to nikdy nelíbilo, odsuzovala to Má o rok mladší kamarádku se kterou se vzájemně předhánějí co se týče kluků, ale i učení. Učení dceři vždy šlo, do pololetí sedmé třídy měla vždy samé jedničky, na konci sedmé třídy a v osmé třídě se ale zhoršila „to byla teda tragédie“, „to bylo fakt šílený. Puberta, kluky, internet, kluky a už to šlo“. V deváté třídě to ale už zase „vytáhla“ na několik dvojek, podle Mariky „začíná dostávat rozum“, učitelky jí řekly, že je na zlomu, „buď se zlomí na tu horší stranu, nebo na tu lepší stranu a že si prostě musí vyzkoušet všechno ... snad se to bude vyvíjet na dobrou stranu.“ Jistotu ale Marika zatím nemá. Dceři omezila chození ven a když jí pustila, chtěla vždy vědět s kým je venku a kdy přijde. Nedávno se ale stalo, že dceru pustila na bruslení. Dcera přestože moc prosila a slibovala, že přijde včas, nepřišla ve stanovenou dobu domů, ujel jí autobus a rodiče jí autem po městě kolem půlnoci hledali „jak byla na tom bruslení, to bylo utrpení“) Dcera vůbec nečte, co potřebuje na povinnou četbu nebo vůbec do školy, stáhne si z internetu, udělá z toho výtah. Příliš se ani nedívá na televizi, to spíš sama Marika je schopná strávit u televize mnoho hodin denně. U dcery Mariky zvažovali přechod na víceleté gymnázium (měla výborný prospěch), ale nakonec dcera nedělala ani přijímačky (ani po páté, ani sedmé třídě na 6leté francouzské gymnázium), protože nechtěla opustit své kamarády a rodiče jí do toho nenutili. Brali to jako její rozhodnutí. Nyní dcera chce na gymnázium do Jindřichova Hradce na což její matka říká „No, už tam mohla bejt dva roky.“ Marika jí gymnázium na jedné straně rozmlouvá (i když výslovně říká, že ani nezakazuje), protože „když nemáš potom vejšku, tak se nikde nechytneš.“ Dcera tedy ještě uvažuje o studiu grafiky, malířství, keramiky v Bechyni, kde se dělají talentové zkoušky. Marika říká, že dcera hodně maluje a strýc je malíř, takže „má na to geny“. Marika by byla raději, kdyby dcera šla tímto směrem než na gymnázium, „protože kdyby náhodou potom už klopýtla a neudělala by si vejšku, tak ten gympl je potom k ničemu.
A taky by měla udělanej vlastně i obor a maturitu zároveň a může ještě dál jít na tu vejšku.“ Představu uplatnění u střední školy má Marika takovou, že by mohla dělat třeba plakáty. Vybrané hodnoty: Pracovitost, pocit odpovědnosti, snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem, samostatnost, slušnost
Milena Milena pracuje jako prodavačka a ve volném čase ráda jí a spí, odpočívá, ale také se projede na kole nebo v zimě na lyžích. Je z Tábora a má jednu čtrnáctiletou dceru. Mileně nevadí zájem o počítače, protože v nich vidí informace a chápe je jako nutné pro přípravu do školy, dcera si na počítači najde hodně věcí, které potřebuje. Dcera se učí ve škole dobře, hlásí se na gymnázium a potom na vysokou školu, konkrétně na práva („je to její představa“). Milena vyjadřuje pochybnosti, jestli to dceři se školou vyjde, pokud ano, „tak, mně by to nevadilo a nechávám to na ní, jako, jo?“ Kamarádky dcery Milena dobře zná a zatím se nevyskytl žádný problém „my to máme, musím zaklepat, zatím dobrý ... ale to může všechno teprve nastat nebo přijít, že jo? ... Zatím není problém, ale zatím. To ještě může přijít.“ I tato vyjádření vzhledem ke kamarádkám dcery dobře vystihují obavy a nedůvěřivost, které Milena i na jiných místech diskuse vyjadřovala vůči lidem, které nezná. Mileně by například vysloveně vadilo, kdyby se její dcera kamarádila s „cikánem“. Tvrdí, že to není tím, že by byla rasistka. Dcera její známé chodí již tři roky s „cikánem“, který jí údajně mlátí, ale ona u něj stále zůstává, přestože rodiče se snaží o to, aby od něj odešla, ale „ona je za ním jako blázen. Ale, já nejsem rasista ... A je jich hodně, co jsem viděla po městě.“ Na Milenu navázala Marcela, která ví o sestře dceřiné kamarádky, která je těhotná s 16letým „cikánem“ a nechce jít na potrat, přestože jí to navrhuje nejen její rodina, ale sám přítel. Milena byla hlavní oponent Milady v otázce, zda pomoci člověku na ulici, vyjadřovala ochotu, ale korigovanou pragmatickými obavy z druhých neznámých lidí „já bych tomu člověku ráda pomohla, ale může se stát, že vy mu pomůžete a on vás pak třeba i okrade ... Člověk by rád pomohl, ale dneska člověk nikdy neví ... To já se osobně opravdu bojím, já se přiznám takhle u někoho zastavit, je to hrozný, ale je to fakt.“ Dokladovala to svou zkušeností, kdy jí okradla babička, které Milena chtěla pomoci. Vybrané hodnoty: Pocit odpovědnosti, spořivost a šetrné hospodaření s penězi a věcmi, samostatnost, odhodlání a vytrvalost, snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem
Tři nejčastěji zvolené hodnoty v diskusi: -
snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem (11x)
-
pocit odpovědnosti (9x)
-
samostatnost (9x)
