UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Katedra technické a informační výchovy
Zbyněk Lukáš III. ročník – prezenční studium
Obor: Matematika a technická a informační výchova
Nářadí a nástroje určené k ručnímu zpracování dřeva
Bakalářská práce Vedoucí práce: RNDr.Miroslav Janu, Ph.D.
Olomouc 2010
Prohlášení studenta
Prohlašuji, že jsem celou bakalářskou práci včetně příloh vypracoval samostatně pod vedením vedoucího bakalářské práce a uvedl jsem všechny použité podklady a literaturu.
V Olomouci dne 30. 3. 2010
......................................... podpis studenta
Poděkování Děkuji RNDr. Miroslavu Janu, Ph.D., za odborné vedení práce, poskytování rad a materiálových podkladů k práci.
Obsah 1
ÚVOD ........................................................................................................................................................................6
2
CÍL.............................................................................................................................................................................7
3
HISTORIE RUČNÍHO NÁŘADÍ ...........................................................................................................................8 3.1 3.2 3.3 3.4 3.5
4
RUČNÍ NÁŘADÍ A ZVÍŘATA .................................................................................................................................8 RUČNÍ NÁŘADÍ A LIDSKÁ CIVILIZACE ................................................................................................................8 VÝVOJ RUČNÍ NÁŘADÍ .......................................................................................................................................8 HISTORICKÝ VZNIK NĚKTERÉHO RUČNÍHO NÁŘADÍ ...........................................................................................9 NÁŘADÍ A NÁSTROJE DNES A PŘED 100 LETY ...................................................................................................10
CO TO VLASTNĚ NÁŘADÍ A NÁSTROJE JSOU? .........................................................................................11 4.1 4.2
5
NÁSTROJ..........................................................................................................................................................11 NÁŘADÍ ...........................................................................................................................................................11
PÁR DOBRÝCH RAD...........................................................................................................................................12 5.1 5.2 5.3 5.4 5.5
6
KUPUJTE KVALITNÍ NÁSTROJE .........................................................................................................................12 POUŽÍVEJTE JEN TO NEJNUTNĚJŠÍ.....................................................................................................................12 NÁKUP NÁSTROJŮ............................................................................................................................................13 UKLÁDÁNÍ NÁSTROJŮ ......................................................................................................................................13 PRACOVNÍ PROSTŘEDÍ .....................................................................................................................................14
CHARAKTERISTIKA A POPIS JEDNOTLIVÝCH NÁŘADÍ A NÁSTROJŮ .............................................16 6.1 6.2 6.3 6.3.1 6.3.2 6.3.3 6.4 6.4.1 6.4.2
HOBLICE ..........................................................................................................................................................16 SCHRÁNKA NA NÁŘADÍ ....................................................................................................................................20 MĚŘIDLA A RÝSOVACÍ POMŮCKY ....................................................................................................................22 Délková měřidla.........................................................................................................................................22 Úhlová měřidla ..........................................................................................................................................29 Rýsovací pomůcky......................................................................................................................................33 RUČNÍ PILY ......................................................................................................................................................36 Pilové listy..................................................................................................................................................36 Druhy pil ....................................................................................................................................................39
6.4.2.1 6.4.2.2 6.4.2.3
6.5
Rámové pily...................................................................................................................................................... 39 Pily s rukojetí .................................................................................................................................................... 41 Pily pro speciální účely ..................................................................................................................................... 45
NÁSTROJE K HOBLOVÁNÍ .................................................................................................................................47 6.5.1.1 6.5.1.2 6.5.1.3
6.5.2
Druhy hoblíků ............................................................................................................................................50
6.5.2.1 6.5.2.2
6.6 6.6.1 6.6.2 6.6.3 6.6.4 6.7 6.7.1 6.7.2 6.8 6.8.1 6.8.2 6.9 6.9.1 6.9.2
Želízko hoblíku ................................................................................................................................................. 48 Želízko s klopnou.............................................................................................................................................. 49 Lůžko hoblíku ................................................................................................................................................... 50 Nejpoužívanější hoblík ..................................................................................................................................... 50 Speciální hoblíky .............................................................................................................................................. 55
NÁSTROJE K DLABÁNÍ .....................................................................................................................................59 Ploché dláto ...............................................................................................................................................60 Čepovací dláto ...........................................................................................................................................61 Duté dláto ..................................................................................................................................................61 Truhlářská palička .....................................................................................................................................62 NÁSTROJE K VRTÁNÍ........................................................................................................................................62 Vrtací nástroje ...........................................................................................................................................63 Vrtáky.........................................................................................................................................................67 NÁSTROJE PRO RAŠPLOVÁNÍ A PILOVÁNÍ .........................................................................................................70 Rašple.........................................................................................................................................................70 Pilníky ........................................................................................................................................................72 ŠKRABÁKY A ŠKRABKY ...................................................................................................................................73 Škrabáky.....................................................................................................................................................73 Škrabky.......................................................................................................................................................74
-4-
6.10 6.11
BRUSNÉ PAPÍRY ...............................................................................................................................................75 NÁSTROJE K UPÍNÁNÍ.......................................................................................................................................78
7
ZÁVĚR....................................................................................................................................................................82
8
POUŽITÁ LITERATURA ....................................................................................................................................83
9
ANOTACE..............................................................................................................................................................86
-5-
1 Úvod Opracování dřeva vyžaduje řadu zvláštních nástrojů. Všechny byly vyvinuty pro určité účely a jejich postupnou další specializaci bylo umožněno dokonalé opracování dřeva. Přestože se v posledních letech objevilo mechanické nářadí, stále se, zejména při individuální výrobě, používají ruční nástroje. Každý, kdo se zabývá opracováním dřeva, jich postupem času nashromáždí pěknou řádku. V této práci budou zmíněny nejčastěji vyskytující se nástroje. Při prohlídce libovolného katalogu s nabídkou ručních nástrojů však záhy zjistíme, že jejich rozmanitost i ve vztahu ke kvalitě a důmyslnosti je velká. Nástroje lze roztřídit do několika skupin podle příslušné fáze opracování dřeva, při níž se používají. Příkladem jsou nástroje k měření a značení, řezání, tvarování a k povrchové úpravě. Pro začátek nezbytně potřebujeme jen několik základních nástrojů, avšak opravdový řemeslník brzy zjistí, že získávání nových dovedností a pořizování příslušných nástrojů je nekonečný proces a nedílná součást nádherných zážitků při opracovávání dřeva.
-6-
2 Cíl Cílem bakalářské práce je seznámení se s nářadím a nástroji určených k ručnímu zpracování dřeva. Ruční nářadí bude rozděleno do jednotlivých kategorií podle způsobu práce, ke kterému je určeno. Každé nářadí bude mít svůj popis, který bude doplněn názorným obrázkem
-7-
3 Historie ručního nářadí Historie ručního nářadí, je stejně stará jako dějiny lidské civilizace. Ačkoliv přesnou historii ručního nářadí lze jen obtížně určit. Studie ukázaly, že nástroje byly použity i na počátku mladší doby kamenné. Existují důkazy, že lidé používali nůž již v době kamenné. S počátkem civilizace, byly vyvinuty důmyslné ruční nářadí a dnes s pokročilou technologií, je široký výběr ručního nářadí v různých tvarech a velikostech, které slouží k různým účelům.
3.1 Ruční nářadí a zvířata Podle filozofů, bylo ruční nářadí využíváno nejen lidmi, ale i jinými živočišnými druhy jako opicemi, několika druhy ptáků, mořskými vydrami a dalšími. Později, vlastní pozorování odhalila, že nejen lidé měli schopnost vyrábět nářadí, ale uměli to i ptáci a opice. Později filozofové dospěli k závěru, že jsme ale jediný druh, který používá nástroje k dosažení dalších nástrojů.
3.2 Ruční nářadí a lidská civilizace Většina výzkumných pracovníků věří, že použití ručního nářadí bylo důležitým krokem ve vývoji lidstva. Čím vyspělejší společnost byla, tím dokonalejší nástroje vytvářeli.
3.3 Vývoj ruční nářadí Příběh evoluce ručního nářadí nebyl jeden z neustálého vývoje, byly i doby, kdy byl pokrok pomalý nebo dokonce šel dozadu. První známky použití ručního nářadí přišel v době kamenné. Existují důkazy, že Římané vytvářeli a používali nástroje a některé nástroje doby římské se používají dodnes. Obráběcí stroje vznikly zvýšením výroby nových ručních nářadí v průmyslové revoluci v osmnáctém století. Během viktoriánské doby, bylo pro řemeslníka ruční nářadí hlavním zdrojem obživy. Speciální řemesla a ruční nástroje byly vyvinuty období po období, na zpracování dřeva a kovu. Řezbáři, truhláři, atd. všichni používají různé druhy ručního nářadí. Každá fáze výrobního procesu má své speciální nástroje, od kladiva, pily a sekery, dláta atd.
-8-
Ruční nářadí měli řemeslníci v ručním opracovávání materiálu, sloužilo k sekání, řezání, dlabání atd. Některé nástroje byly nalezeny v např. i v severní Keni v roce 1969 a po výzkumu bylo zjištěno, že jsou asi 2 600 000 let staré.
3.4 Historický vznik některého ručního nářadí Ruční nářadí nevzniklo všechno na jednou, ale vznikalo postupně s rozvíjející se lidskou společností. Následující tabulka (viz tab. 1) zaznamenává vznik některého ručního nářadí a nástrojů.
Nářadí
Doba
Doba
Doba
kamenná bronzová železná
Doba římská
Doba stěhování Středověk Novověk národů
Sekera
x
x
X
x
x
X
x
Nůž
x
x
X
x
x
X
x
x
x
X
x
x
X
X
Šnek
x
X
x
x
x
x
Sekáč
x
X
x
x
x
x
Pila
X
x
x
x
x
Vrták
X
x
x
x
x
Poříz
x
x
x
x
Pravítko
x
x
x
x
T-sekera
x
x
x
Čep
x
x
x
x
x
x
x
Tesařská sekera
Hoblík Ruční vrtačka Šroubovák
x
Násady
x
šroubováků Tab. 1 Historický vznik některého ručního nářadí
-9-
3.5 Nářadí a nástroje dnes a před 100 lety Během posledních 100 let došlo u nářadí a nástrojů k vývoji. Vývoj šel kupředu v designu, technologiích výroby, použitým materiálem, ale změnili se i některé jejich názvy. Když však dostaneme do rukou dva stejné nástroje, jeden vyrobený před 100 lety a druhý dnes, tak se příliš mnoho nezměnilo. Tvar i design jsou takřka stejné. Co se změnilo je používaný materiál na výrobu. Dříve se vyráběly nářadí a nástroje z kvalitnějších materiálů a vydrželi mnohem déle. Dnes se setkáváme s teorii, že nářadí je spotřební materiál a podle toho je dána taky jeho kvalita. Samozřejmě se dají koupit i velmi kvalitní nářadí, ale za kvalitu si musíme zaplatit. Dále se změnilo názvosloví u některého nářadí. Následující tabulka (viz tab. 2) zaznamenává některé nářadí a nástroje, u nichž k této změně došlo. 20. léta 20. století
Součastnost
Drhlo
Škrabák
Kružidlo
Kružítko
Ohonka
Ocaska
Ohonka ztužená
Čepovka
Rovnač
Macek
Škrabačka lůžková
Vlaštovka
Tvarovník
Článkovec
Zlodějka
Děrovka
Žlabník
Dláto duté
Tab. 2 Názvosloví nářadí a nástrojů dnes a před 100 lety
- 10 -
4
Co to vlastně nářadí a nástroje jsou?
4.1 Nástroj Je jednoduchá samostatná součást většího systému, která rozšiřuje schopnost tohoto systému působit na okolí. Základní nástroje, používané přímo člověkem, vycházejí obvykle z principu jednoduchých strojů a obvykle zvyšují schopnosti lidských rukou popřípadě nohou. Za nástroj jsou označovány i jednodušší součásti větších strojů (například soustružnický nůž). V přeneseném významu slova pak nástroj označuje třeba některé jednodušší součásti věd popřípadě i jiných dalších společenských systémů (kupř. právní nástroj resp. nástroj práva, administrativní nástroj apod.). Nástroj je prostředek k uskutečnění určité činnosti, eventuálně slouží k vyjádření výsledků k dané činnosti. Nástroj bývá svázán s určitou konkrétní technikou či s nějakým reálným technologickým či společenským postupem (nebo i procesem). (1)
4.2 Nářadí Je pojem, který obvykle označuje sadu nástrojů nějaké řemeslné profese nebo jiné úzce specializované manuální činnosti (například pro kovoobráběcí práce či práce ve stavebnictví). Sadám nástrojů pro jiné neřemeslné profese a jiné specializované lidské činnosti se obvykle říká náčiní (kupř.tělocvičné náčiní, rybářské náčiní apod.). (1)
- 11 -
5 Pár dobrých rad „Špatný řemeslník vždy obviňuje své nástroje.” Snad každý již slyšel toto pořekadlo a všichni dobře vědí, co znamená: nikdo nemůže čekat, že nástroje dobře odvedou práci, jestliže nebudou správně vedeny. To však neznamená, že byste se měli zaměřit jen na zdokonalování svých dovedností při opracování dřeva. Zároveň je totiž nutné zvolit takové nástroje, které svým charakterem odpovídají prováděnému úkolu, rozumět principům jejich fungování a vědět, jakým způsobem je lze uchovat ostré a v dobrém stavu. Získat jistotu při užívání ručních nástrojů, především pil, dlát a hoblíků, vyžaduje určitý čas a jistou dávku trpělivosti. Námaha vám ovšem přinese radost a větší řemeslné dovednosti.
5.1 Kupujte kvalitní nástroje Nováčci se běžně dopouštějí omylu, když si v začátcích pořizují levné soupravy nástrojů pro „začátečníky”. Šetří na nesprávném místě, neboť takové nástroje nebývají vyrobeny z jakostní oceli, a snadno se tedy ztupí a vzhledem ke svým nekvalitním a nevyváženým vlastnostem ztěžují provedení i těch nejjednodušších úkonů. Začínající kutilové jsou pak zákonitě znechuceni, protože jim ani s největší snahou nedaří dosáhnout uspokojivých výsledků, a ztrácejí zájem pokračovat v práci. Mnozí lidé se domnívají, že nemají všechno potřebné nářadí pro opracování dřeva. Kromě správného vedení se však potřebují naučit jen pár základních faktů, které jim usnadní výběr vhodných nástrojů. (2, s. 38)
5.2 Používejte jen to nejnutnější Přesně vyjmenovat všechny nástroje, které lze využít v samých počátcích, není jednoduché už jen proto, že škála dřevoobráběcích činností je nesmírně široká. Modelář potřebuje jistě jiné nástroje než řemeslník, který se zabývá výrobou skříněk. Optimální výsledky při práci s velkoplošnými konstrukčními materiály vyžaduje ostré nástroje opatřené břity ze slinutých karbidů. Naproti tomu měkké dřevo lze snadno opracovávat kvalitními ručními nástroji. Většina úkonů se provádí ve vhodném a ustáleném pracovním pořadí. Základní vybavení nástroji vám umožní pustit se do práce a postupně objevovat další možnosti.
- 12 -
5.3 Nákup nástrojů Celou řadu nástrojů lze zakoupit ve většině velkých železářství a obchodů pro domácí kutili. Pro kvalitnější a specializovanější vybavení se nám vyplatí zajít do obchodu zaměřeného na prodej profesionálních nástrojů. U drahé ruční pily či hoblíku byste měli před zakoupením vyzkoušet, jak se vám s nimi pracuje a zda jsou správně vyváženy. Dobrý obchodník vám poradí a nabídne široký sortiment různých provedení, z nichž si rychle vyberete. Důležité jsou i náhradní díly a možnost opravy. Proto byste měli navázat dobré pracovní vztahy s dodavatelem a projednat s ním své požadavky. Nezapomeňte, že mnoho finančně nákladných nástrojů není třeba hned kupovat. Jde zejména o elektrické ruční nářadí. Pokud je potřebujete jen občas, vyplatí se navštívit půjčovnu. Tímto způsobem si také můžete vyzkoušet nástroje různých značek a kvalifikovaněji se rozhodnout pro jejich pozdější koupi. Většina řemeslníků, kteří se zabývají opracováním dřeva, se může s nabídkou různých nástrojů a elektrického ručního nářadí seznámit také v různých katalozích a na výstavách. Zobrazené nástroje nelze samozřejmě uchopit ani vyzkoušet, avšak dobré zásilkové služby nabízejí velmi široký sortiment a jejich katalogy mohou sloužit jako užitečný zdroj informací o úzce specializovaných položkách. Vyplatí se navštívit i obchod nabízející použité nástroje. V takovém případě je třeba ještě pečlivěji zkontrolovat, zda vybavení není poškozené nebo neúplné. Pak se nám může podařit uzavřít skutečně výhodný obchod. K výrobě starších ručních nástrojů se často používala vysoce kvalitní ocel, která bezesporu překoná některé ze současných levnějších provedení.
5.4 Ukládání nástrojů Kvalitně vyrobené nástroje jsou samy o sobě mistrovským řemeslným dílem. Proto je třeba věnovat jejich výběru a uložení značnou péči. Mnoho zkušených řemeslníků se ani po letech nevzdává nástrojů, s nimiž začínali. Vždy se vyplatí chránit břity nástrojů. Příslušným krytem byste měli vždy chránit i list vysoce kvalitní ruční pily. Pokud není součástí vlastního nástroje, můžete si kryt vyrobit sami z odřezků překližky či z plastové trubky. Dláta uchovávejte v koženém obalu a zároveň dbejte na to, aby jednotlivé přepážky správně oddělovaly břity nástrojů. U hoblíků byste měli zasunout želízko a ukládat jej na bok, abyste chránili ostří břitu. (2, s. 39)
- 13 -
5.5 Pracovní prostředí Z pořádku, který vládne v dílně, lze nezřídka usuzovat i na kvalitu práce jejího uživatele. Kdo dobře pečuje o své nářadí, bude dbát také na to, aby odvedl dobrou práci - podobným způsobem uvažuje pravděpodobně většina lidí. Stěna dílny, na níž jsou úhledně seřazeny nástroje, není rozhodně vůbec ničím samoúčelným. Přehledné rozmístění nářadí poskytuje mnoho nesporných výhod. Ušetříte si neuvěřitelně mnoho času, můžete-li na potřebný nástroj dosáhnout a uchopit jej jediným pohybem. Kdybyste jej měli vyjímat ze zásuvky, schránky nebo jiné skříňky, která může být navíc třeba ve vedlejší místnosti, museli byste mít obě ruce volné a zabralo by vám to nepoměrně více času. Druhý důvod je samostatné volné uložení jednotlivých nástrojů na stěnu je snad ještě závažnější: choulostivá ostří dlát, nožů a zubů pil na sebe nemohou narážet, a nemohou se tedy ani navzájem poškodit. Věšáky, háčky a držáky pro jednotlivé nástroje si můžete zhotovit sami. Jako nejjednodušší způsob uložení vám může posloužit velká deska, do níž zatlučete páry hřebíků tak ,aby na nich nástroj visel, nebo aby svíraly rukojeti nástrojů. Také můžete použít vodorovně upevněné lišty s vhodně upravenými zářezy či otvory pro zasunutí jednotlivých kusů nářadí. Ještě o něco lepší jsou úložné systémy, nabízené k rozmisťování nástrojů. Jejich plochu lze snadno rozšiřovat. Podle toho, kolik máte nářadí jaké si chcete ještě v budoucnu pořídit, zvolte buď upevňovací lištu nebo velkou děrovanou desku (viz obr. 1), do níž zasadíte podle potřeby háčky a úchyty. Lišty se svěracími úchyty drží šroubováky, pilníky nebo dláta. Mezi pružné plochy smyčky, vložené do lišt, avšak lze sevřít i různé jiné předměty. Pro systémy s děrovanými deskami se dodávají různé tvarové úchyty pro všechny druhy nářadí, mimo jiné i pro ruční vrtačku.
- 14 -
Obr. 1 Nářadí uchycené na děrované desce (2, s. 44) Jaký systém uspořádání si zvolíte, záleží na vás, vždy však počítejte s určitou plochou navíc. Každý soubor nářadí se zákonitě časem rozšiřuje. Zvolíte-li plochu desky právě jen podle současného stavu svého vybavení, její kapacita tím bude vyčerpána. Kdybyste na ni chtěli umístit další nástroje, špatně by se vám s nimi na desce manipulovalo a navíc by bylo celkové uspořádání velmi nepřehledné. Účelnými, nebo spíše nezbytnými doplňky popsaného úložného systému jsou zásobní krabičky na drobný a spojovací materiál a přenosová schránka (viz obr. 2), kterou budeme potřebovat při opravách mimo dílnu. (3, s. 16)
Obr.2 Přenosný box na nářadí (2, s. 45)
- 15 -
6 Charakteristika a popis jednotlivých nářadí a nástrojů 6.1 Hoblice Hoblice (viz obr. 3 a 4) je pracovní stůl a slouží k pokládání a upínání součástek při jejich opracovávání. Skládá se desky a stojanu. Těžká deska je z tvrdého bukového dřeva. Na levé straně desky stolu se nachází přední vozík. Používá se k upínání součástek především při srážení hran, spojování a řezání pilou. Zadní vozík na pravé straně slouží k svislému upínání součástek a upínání součástek mezi poděráky. Vozíky se pohybují pomocí klíčů.
Obr. 3 Hoblice (4, s. 277)
Obr. 4 Hoblice s předním tzv. francouzským vozíkem vyrobena ve 20. letech 20. století (5, s. 254)
- 16 -
Francouzský přední vozík se skládá ze silného kratšího pražce, vedeného dvěma lištami, které se pohybují v drážkách, vyříznutých napříč v desce hoblice. Vřeteno šroubové je ve středu pražce a matice je zapuštěna do desky hoblice. Aby se vozík při zatažení obráběného dřeva nezpříčil, je na konci vozíku železný šroub s protimatkou. Poděráky slouží k vodorovnému upínání delších, plochých součástek. Jsou opatřeny listovou pružinou, aby mohly být použity v požadované výšce v otvoru pro poděráky. Na zadní straně desky stolu umístěný žlábek je určen k odkládání nástrojů. Hoblice může být opatřena výklopnou zásuvkou (viz obr. 5) na nástroje s uzamykáním, ve kterém lze umístit všechny pracovní nástroje na dosah. Tato zásuvka a odkládací plocha pod ní, určená pro odkládání ruční pily, náhradní skříň na nástroje na stěně.
Obr. 5 Výklopná zásuvka hoblice (4, s. 277) Existují i hoblice, u kterých mohou být obráběné materiály upnuté pomocí pneumatických, popř. vakuových upínacích prvků. U hoblic bez zásuvky jsou ruční nástroje přehledně uloženy ve speciálních skříňkách na nástroje (viz obr. 6). Ty by měly být umístěny v blízkosti hoblice na stěně.
- 17 -
Obr. 6 Skříňka na nástroje (4, s. 277)
Pro speciální práce se používá různé příslušenství (viz obr. 7 a 8). Boční poděráky slouží k upínání při montáži skříněk. Špičaté poděráky umožňují bezpečné upevnění tenkých prken, lišt a tyčí. Při použití špičatých poděráků s jen jednou špičkou je možno upnout součástku při opracování otáčet.
Obr. 7 Speciální poděráky (4, s. 277)
- 18 -
Obr. 8 Historický poděrák z 20. let 20. století, též v té době zvaný lavičník (5, s. 201)
Podpírací pachole (viz obr. 9 a 10) se používá k podpírání těžkých a dlouhých kusů. Výšku jeho sedla lze nastavit. (4, s. 277)
Obr. 9 Podpírací pachole (4, s. 277)
- 19 -
Obr. 10 Historická pachole z 20. let 20. století, též v té době zvaná pacholek (5, s. 213)
6.2 Schránka na nářadí Ani kutilové, kteří mají možnost zařídit si doma dílnu, v níž mohou být přehledně rozloženy nebo rozvěšeny na stěně nástroje, se neobejdou bez schránky na nářadí. V ní najde své místo vybavení pro nejrůznější mimořádné situace. Kromě nářadí by měla schránka obsahovat vše, co je k určité práci či opravě zapotřebí, tedy i drobný materiál (hřebíky, vruty do dřeva…), který by měl být navíc roztříděn podle druhu a velikosti. Mělo by jej být dostatečné množství. Navštívíte-li obchody s nářadím nebo příslušná oddělení obchodních domů, uvidíte tam mnoho různých druhů schránek, vyráběných pro tento účel. Klasický typ má čtyři menší krabice, odklopné do stran, a jednu velkou krabici jako svou základnu. V takové plechové schránce (viz obr. 11) je dostatek místa pro mnoho nástrojů i drobného materiálu. Často do ní lze uložit dokonce celou výbavu domácí dílny. Nevýhodou tohoto typu schránky si nejčastěji uvědomujeme po příchodu na místo opravy: nástroje se v ní totiž mohou volně pohybovat a stává se, že se při vzájemném posunu poškodí (zejména ostří nástrojů). Kromě toho mnohé z nabízených schránek nemají dost pevnou konstrukci ( především se to týká jejich závěsů ), takže při častém používání nevydrží příliš dlouho. (3, s. 330)
- 20 -
Obr. 11 Plechová schránka na nářadí (2, s. 86)
Obdobně jsou uspořádány i schránky z plastů. Ve velké spodní, základnové části mají objemný úložný prostor pro nářadí, nad ní jsou – ve výklopných krabicích – přihrádky na malé nástroje a drobný materiál. Při výběru je vhodné přesvědčit se o spolehlivosti závěsů kloubového a uzavíracího mechanismu. U těchto prvků se mohou projevit případné konstrukční nedostatky tohoto typu prostorných přenosných schránek. Vhodnější mohou být proto schránky (viz obr. 12) na nářadí, které odklopný mechanismus nemají. Jsou většinou plastové a jejich úložný prostor bývá tvarován pro umístění různých nástrojů. Choulostivé nástroje lze do nich ukládat tak, že nemohou přijít do styku s ostatním nářadím. Než se rozhodnete pro některou ze schránek, měli byste se přesvědčit, že úložné prostory, které v ní jsou, odpovídají vybavení vaší dílny. Chystáte-li se k nákupu schránky, neprohloupíte, sestavíte-li si seznam nástrojů, o které chcete ještě v nejbližší době své vybavení rozšířit, a vezmete-li jej sebou. (3, s. 15)
- 21 -
Obr. 12 Plastová schránka na nářadí bez odklopného mechanismu (2, s. 93)
6.3 Měřidla a rýsovací pomůcky Přesné označení rozměrů je prvním krokem k úspěšnému zvládnutí práce. Nekvalitní nářadí k měření a značení záhy ztratí svou přesnost. Příliš pozdě si pak povšimneme, že pokazilo výsledek vaší práce. Měli byste proto pravidelně kontrolovat, zda není opotřebené , a v případě opotřebení, že neplní dokonale své úkoly, je vyhodit. Běžnou chybou je uchovávat tyto opotřebené či poškozené pomůcky jako náhradní nástroje. Jde však o šetření na nepravém místě, protože např. příložný úhelník má vždy dokonale ukazovat pravý úhel a sebemenší odchylka je nepřípustná. (2, s. 40)
6.3.1 Délková měřidla Dřevěné měřící pravítko Dřevěné měřící pravítko (viz obr. 13) je méně přesné pro měření drobných detailů, avšak vhodné pro stavební truhlářství a měření rozměrů při výrobě skříní. U některých pravítek jsou konce chráněny kovovými koncovkami.
- 22 -
Obr.13 Dřevěné měřící pravítko (2, s. 41)
Kovové pravítko Kovové pravítko (viz obr. 14) se používá jako pomůcka při rýsování na dřevo nebo kov a při řezání dýh. Rozměrná rukojeť umožňuje pevný úchop a při vytváření značek se podílí na ochraně prstů před poraněním od ostří nože. Dobré rýsovací pravítko je opatřeno zdrsněnými podložkami, které brání sklouznutí.
Obr. 14 Kovové pravítko (3, s. 280)
- 23 -
Ocelové měřící pravítko Ocelové měřící pravítko (viz obr. 15) je vhodné pro přesné vyměření spojů a menších rozměrů se hodí ocelové pravítko s vyleptaným měřítkem. Jeho délka může dosahovat až 1 m, avšak pro většinu úkonů je šikovnější pravítko dlouhé 300 mm. (5, s. 478)
Obr. 15 Ocelové měřící pravítko (3, s. 280)
Skládací metr Skládací metr (viz obr. 16 a 17) je jeden nebo dva metry dlouhý a je rozdělený na centimetry a milimetry. Skládá se z několika částí, které jsou spojeny pružnými otočnými klouby.
Obr. 16 Skládací metr (3, s. 281)
- 24 -
Obr. 17 Dřevěný metr vyráběný ve 20. letech 20.století (5, s. 378)
Svinovací metry Skládací metry (viz obr. 18) jsou většinou z tvrzené lehce propnuté pružinové oceli, která je navinuta a uložena v pouzdru. Hodí se vedle měření a označování rovných délek především k měření a označování zakřivených dílů.
Obr. 18 Svinovací metr (3, s. 281)
- 25 -
Pásma Pásma (viz obr. 19 a 20) jsou dlouhá deset a více metrů. Používají se při měření dlouhých vzdáleností. Dlouhá pásma mohou být i plátěná.
Obr. 19 Pásmo (3, s. 281)
Obr. 20 Historické pásmo na pásmu lněném od firmy Prima (5, s. 380)
Nastavitelné kalibry Nastavitelné kalibry (viz obr. 21) jsou délková měřidla, která se mohou používat především při výrobě dílů a součástek se stejnými rozměry. Lze s nimi nastavit a kontrolovat např. šířku a délku, vzdálenosti otvorů pro kolíky a umístění drážek. Nastavitelné kalibry se skládají většinou ze čtvercové ocelové trubky a různých zkušebních čelistí. Ty jsou na trubce posuvné a mohou být na stanovených rozměrech atestovány. Délky ocelových trubek bývají mezi 1000 mm a 3000 mm. - 26 -
Obr. 21 Nastavitelný kalibr (4, s. 303)
Nastavitelné kalibry lze nastavit na jmenovitý rozměr nebo u tolerovaných rozměrů pro přípustný nejmenší rozměr a přípustný největší rozměr dotyčného jmenovitého rozměru. Třmenový kalibr Třmenový kalibr (viz obr. 22) slouží ke kontrole průměrů tyčí a tloušťky plochých dílů jako jsou lišty. Třmenové kalibry existují jednostranné a dvojstranné.
Obr. 22 Jednostranný třmenový kalibr (4, s. 304)
Posuvné měřítko Posuvné měřítko (viz obr. 23) se může používat k měření tlouštěk. Lze jím provádět i menší vnitřní a vnější měření hloubek. S pomocí noniové stupnice je možné dosáhnout přesnosti na 0,1 mm. (4, s. 279)
- 27 -
Obr. 23 Posuvné měřítko (4, s. 280)
Nonius je pomocné měřítko. U desetinného nonia je 9 mm rozděleno na 10 dílů. Stupnice nonia je tedy : 9 mm : 10 = 0,9 mm ≈ 0,1 mm Při odečítání z desetinného nonia se považuje nula nonia jako čárka, která odděluje celá čísla od desetin. Nejdříve se tedy čtou vlevo od nuly na hlavním měřítku celé milimetry a pak se hledá vpravo od nuly ryska dílku nonia, která se kryje s ryskou hlavního měřítka. Ta pak udává desetiny milimetru. Číselníkový úchylkoměr Číselníkový úchylkoměr (viz obr. 24) je měřidlo tloušťky, které se hodí především k měření dýh a desek do 30 mm. Na stupnici se ukáže naměřená hodnota. Tu lze odečítat v desetinách milimetru.
Obr. 24 Číselníkový úchylkoměr (4, s. 305) - 28 -
6.3.2 Úhlová měřidla Úhlová měřidla slouží k měření, obrýsování a kontrole úhlů. K měření úhlů se používají úhloměry. Pro truhláře důležité úhly 90 º a 45 º mohou být kontrolovány a označovány pomocí pevného příložného úhelníku. Úhelník Úhelník (viz obr. 25) se skládá z příložného ramene a pravítka. Přiložené rameno a pravítko spolu svírají úhel 90 º. Rukojeť je z tvrdého dřeva a mosazné kování zajišťuje stálou přesnost. (4, s. 281)
Obr. 25 Úhelník (4, s. 281) Kovový úhelník Kovový úhelník (viz obr. 26) se dokonale hodí pro kontrolu drobných detailů. Při výrobě usnadňuje dodržování zásad přesnosti. (5, s. 395)
Obr. 26 Kovový úhelník (3, s. 107) - 29 -
Obr. 27 Železný úhelník vyráběný americkou firmou Stanley (5, s. 163)
Pokosník pevný U pevného pokosníku (viz obr. 28 a 29) svírá hrana přiloženého ramena a pravítka úhel 45 º. (4, s. 281)
Obr. 28 Pokosník pevný (4, s. 281)
Obr. 29 Historický pevný pokosník z 20. let 20. století (5, s. 167)
- 30 -
Stavitelný pokosník Stavitelný pokosník (viz obr. 30 a 31) umožňuje snadné vyměření a přenesení úhlu. Rameno vyrobené z tvrzené oceli je opatřeno stavěcí maticí. Rukojeť z tvrdého dřeva, osazená mosaznými koncovkami, zaručuje dlouhodobou přesnost. (2, s. 41)
Obr. 30.Stavitelný pokosník (3, s. 110)
Obr. 31 Americký stavěcí pokosník se sklopným ramenem z roku 1929 (5, s. 170)
- 31 -
Pokosnice Pokosnice (viz obr. 32 a 33) je truhlářská pomůcka, která umožňuje ruční řezání dlouhých profilů (lišt) pod přesným úhlem - obvykle 90 ° a 45 °.
Obr. 32 Pokosnice (2, s. 152)
Obr. 33 Pokosnice, ve 20. letech 20. století se jí taky říkalo řezačka pokosná (5, s. 187)
Pokosnice může být oboustranná nebo jednostranná. Oboustranná pokosnice má tvar žlabu, jednostranná má tvar hranolu s polodrážkou. Boční stěny pokosnice (respektive jedna stěna u jednostranné pokosnice) mají zářezy pro vedení pily pod stanoveným úhlem.Do žlabu či polodrážky se vkládá řezaný profil tak, aby byl veden v ose pokosnice. List pily (s pokud možno jemným ozubem) se vsune do zářezů v bocích pokosnice, které odpovídají požadovanému úhlu řezu. Pila je pak vedena těmito zářezy, což eliminuje nepřesnosti běžného ručního řezání. (6) Vodováha Vodováha (viz obr. 34) je jednoduchý přístroj, sloužící k určování vodorovného (ale i svislého) směru. Pracuje buď na principu Archimédova zákona (bublinková vodováha) nebo spojených nádob (hadicová vodováha).
- 32 -
Obr. 34 Vodováha (2, s. 42) Základem běžného druhu bublinkové vodováhy je prohnutá trubička s kapalinou (libela), uvnitř níž je bublina. Trubička je pevně uložena v hranolu. Bublina má snahu vyplavat na nejvyšší místo trubičky. Poloha bubliny, při níž je hranol ve vodorovné poloze, je na trubičce vyznačena ryskami. Podobně bývá u tohoto druhu vodováhy umístěna druhá trubička, umožňující nastavení svislice. Variantou je řešení, kde je libela diskového tvaru s vyznačením vyrovnané polohy uprostřed. Takovéto řešení je využíváno zejména u přístrojů, vyžadujících ustavení do vodorovné polohy (teodolity, přesné váhy apod.) či u stativů. (7)
6.3.3 Rýsovací pomůcky Rejsek Rejsek (viz obr. 35 a 36) se používá k zachování přesného vyznačení rovnoběžných přímek pro vyřezání rozporů čepů a dlabů. Jeho dva ostré hroty se nastavují nezávisle. Posuvná rukojeť se pohybuje po ploše opracovávaného řeziva. Ostrý hrot vytváří rovnou a přesnou rýhu.
Obr. 35 Rejsek (4, s. 281)
- 33 -
Obr. 36 Historický americký mosazný rejsek (5, s. 191)
Špičák Špičák (viz obr. 37) slouží k vytvoření počátečního otvoru pro vrtání nebo k přesnému zanesení značky.
Obr. 37 Historický špičák (5, s. 192) Univerzální nůž Univerzální nůž (viz obr. 38) lze mnohostranně využít především pro řezání dýh, méně při rýsování opracovávaného řeziva. Z bezpečnostních důvodů volte nůž se zasunovací čepelí.
Obr. 38 Univerzální nůž (2, s. 46) - 34 -
Tvarová šablona Pomocí posuvné části opatřené drobnými jehličkami umožňuje jednoduše načrtnout a převést jakýkoliv rozměr. (2, s. 43) Kružítko Kružítko (viz obr. 39 a 40) se používá k rýsování úseků a označování oblouků, kružnic a elips. K těmto účelům se používá malé hrotové kružítko, velké dřevěné kružítko, tyčové kružítko a kružítko na elipsy. (4, s. 281)
Obr. 39 Kružítko (2, s. 47)
Obr. 40 Kružidlo pérové z 20. let 20. století (5, s. 217) - 35 -
6.4 Ruční pily Dobrá ruční pila je základním nástrojem pro každého, kdo se zabývá opracováním dřeva. Se správně upnutým a naostřeným pilovým listem vytváří hladký a přímí řez. Vlastnosti ruční pily závisí na velikosti, tvaru a počtu zubů, které pronikají dřevem jako řada miniaturních nožů. Každý zub je individuálně nabroušen a naostřen, přičemž o kvalitě výkonu rozhoduje také jakost.(2, s. 42)
6.4.1 Pilové listy Pilové listy jsou vyráběny z tvrzené nástrojové oceli. Skládají se z vlastního pilového listu a zubů. Zuby pily mají tvar za sebou seřazených stejně velkých trojúhelníků, jejichž hroty leží v jedné ose, nazývané hrotnice. Část zubů, postavená proti směru řezu zubů pily, se označuje jako čelo zubu, volně řezající díl zubu hřbet zubu. Pod pojmem rozteč zubů se rozumí vzdálenost od jednoho hrotu zubu ke druhému. Nejhlubší místo mezi dvěma zuby se nazývá kořen zubu. Jako výška zubu se označuje svislá vzdálenost hrotnice od spojnice kořenu zubu. Mezizubní je označení pro volný prostor mezi dvěma zuby (viz obr. 41).
Obr. 41 Části pilového listu (4, s. 282)
- 36 -
Úhel tvořený čelem zubu a hrobnicí se nazývá úhel řezu. Čelo a hřbet zubu tvoří úhel břitu, který činí u většiny ručních pil 60 º (viz obr. 42). Úhel mezi hřbetem zubu a hrobnicí se nazývá úhel hřbetu. Na úhlu řezu a velikosti zubů závisí účinek řezání pily.
Obr. 42 Úhly u pilových zubů (4, s. 282)
Je-li úhel řezu 120 º, tvar zubu je tedy rovnoramenný trojúhelník, řeže pila i při pohybu dopředu i při pohybu dozadu. Pracuje oběma směry. Zmenšením úhlu řezu se zvětšuje jak účinnost pily, tak i potřebná síla. Přitom pila zabírá jen při pohybu dopředu. Při úhlu řezu 100 º je řez „slabě tlačený”, při úhlu 90 º „tlačený”, při úhlu řezu pod 90 º „ silně tlačený” (viz obr. 43). (4, s. 282)
- 37 -
Obr. 43 Druhy ozubení podle úhlu řezu (4, s. 282)
Zuby řežou při „taženém řezu” pokud je čelo zubu obráceno k břitu. Podle úhlu řezu rozlišujeme pracovní směr u ručních pil na tlačený, na tažený a na obousměrný. S velikostí zubů se zvětšuje účinek řezu. To, co se při velkém ozubení ušetří na čase, se spotřebuje ve formě síly. Kromě toho je řez hrubý a nečistý. Tam, kde je potřeba jemný, čistý řez, se proto používají pily s malým ozubením. Listy pily musejí při použití zachovat přímí směr, tzn. musejí mít potřebnou pracovní tuhost. Té se dosahuje u části ručních pil odpovídající tloušťkou pilového listu nebo vsazeným hřbetem. U ostatních druhů pil získávají pilové listy svou tuhost napnutím do dřevěného nebo kovového rámu. (4, s. 282) - 38 -
6.4.2 Druhy pil 6.4.2.1 Rámové pily Rámová pila Pilový list rámové pily (viz obr. 44 a 45) je asi 750 mm dlouhý a je napnutý v dřevěném rámu s dvěma rukojetěmi. Pilový list je napínán šňůrovým napínákem. Používá se k řezání tenčího dřeva a prken. List natáčíme dvěma rukojetěmi a napínáme stáčením motouzu kolíkem. Ve spodní části jsou ramena upravena pro její snadné držení. (8, s. 23)
Obr. 44 Rámová pila (4, s. 283)
Obr. 45 Rámová pila z 20. let 20. století (5, s. 233)
- 39 -
Rozsečky Rozsečka (viz obr. 46) má šířku pilového listu 40 – 50 mm, výšku zubů 5 mm, rozteč zubů 4 – 5 mm a rozvod zubů 0,6 – 0,7 mm. Tato pila je určená především k podélnému řezání, ale lze ji použít i k řezání příčnému. Řezná plocha je však hrubá. (9, s. 14)
Obr. 46 Rozsečka (2, s. 175) Osazovačky Osazovačky (viz obr. 47) jsou 600 mm nebo 700 mm dlouhé. Pilové zuby listů osazovačky jsou asi poloviční než u rozpečky a mají zadní sklon. Hodí se proto pro práce, které vyžadují velmi jemný, čistý řez, např. pro osazování čepů a řezání ozubů.
Obr.47 Osazovačka (2, s. 176)
- 40 -
Vykružovačka Vykružovačka (viz obr. 48) je rámová pila, která se používá k řezání zářivek. Pilový list je jen 4 mm až 10 mm široký a 600 mm dlouhý a má malé zuby jako osazovačka. Aby byly možné i řezy uvnitř plochy, je list vykružovačky nastavitelný. (4, s. 284)
Obr. 48 Vykružovačka (2, s. 177)
6.4.2.2 Pily s rukojetí Ocasky Ocasky (viz obr. 49 a 50) mají poměrně široký pilový list 300 – 400 mm, šířky 80 – 100 mm, který je buď mírně zúžený, nebo stejně široký a ve hřbetě vyztužený. Rukojeť pily může byt buď otevřená, nebo uzavřená. Pila se používá k podélnému i příčnému řezání prken, silnějších překližek a desek, které nelze řezat rámovou pilou.
Obr. 49 Ocaska (9, s.50)
- 41 -
Obr. 50 Ocaska od české firmy Herčík z 20. let 20. století, též v té době zvaná ohonka (5, s. 242)
Čepovky Čepovky (viz obr. 51 a 52) mají pilový list je délky 220 – 250 mm je 60 mm široký a na hřbetu vyztužený. Ozubení je jemné s výškou zubů 1 mm a rozvorem 0,1 mm. Některé čepovky mají otočný pilový list a lze jimi řezat jak v tahu, tak i v tlaku. Čepovky se používají pro mělké a přesné řezy např. při plátování či čepování a k řezání tenkého materiálu, sololitu, překližek, latí lišt …
Obr. 51 Čepovka (2, s. 176)
Obr. 52 Čepovka z 20. let 20. století, též v té době zvaná ohonka ztužená (5, s. 242)
- 42 -
Děrovka Děrovka (viz obr. 53 a 54) je pila často nesprávně nazývána zlodějka. Má úzký pilový list vybíhající téměř do špičky. Délka pilového listu bývá od 250 mm do 400 mm, jeho tloušťka je 1,3 mm, rozteč zubů 2,5 – 3 mm. Užívá se k přímočarým i obloukovitým řezům vně i uvnitř materiálu. (9, s. 16)
Obr. 53 Děrovka (2, s. 177)
Obr. 54 Děrovka z 20. let 20. století, též v té době zvaná zlodějka (5, s. 243)
Hřbetovka Hřbetovka (viz obr. 55) je pila získává svou tuhost listu „hřbetem”. Malé zuby se zadním sklonem umožňují jemný řez.
Obr. 55 Hřbetovka (2, s. 178)
- 43 -
Svlakovka Svlakovka (viz obr. 56 a 57) je ruční pila, která řeže pouze při tažení. Slouží k řezání svlakových drážek.
Obr.56 Svlakovka (2, s. 179)
Obr. 57 Historická svlakovka z 20. let 20. století (5, s. 244)
Pila na dýhy Pila na dýhy (viz obr. 58) má malý, oválný list se zalomeným držadlem. Zalomení umožňuje vedení pily u dorazu, např. latě. Vzhledem k malým zubům s nožovým broušením působí pila při tažném řezu jako nůž. (4, s. 284)
Obr.58 Pila na dýhy (4, s. 284) - 44 -
6.4.2.3 Pily pro speciální účely Lupénková pila U lupénkové pily (viz obr. 59 a 60) je v ocelovém rámu napnut velmi tenký pilový list s jemným ozubením. Pilka se používá k vyřezávání nepravidelných i pravidelných vnějších a vnitřních tvarů v tenkém materiálu. Dovoluje řezat až do hloubky 250 mm od hrany řeziva. Pak teprve začne rám bránit v další práci. (9, s. 16)
Obr. 59 Lupénková pila (2, s. 43)
Obr. 60 Historická Lupénková pila z 20. let 20. století (5, s. 283)
- 45 -
Pokosová pila Pokosová pila (viz obr. 61 a 62) je ruční nebo elektrická pila používaná k zhotovování úhlových řezů v nejrůznějších stavebních materiálech. Její využití je mnohostranné, od přířezů prken, trámů, fošen až po dokončovací práce při pokládce podlah a výrobě obložení nebo třeba rámečků na obrázky. Instalatéři jí používají při konstrukcích rozvodů z plastových i kovových trubek. Typicky je konstruována jako jednoduchý rám pojíždějící nad základnou z lehké slitiny, v níž jsou vyznačeny použitelné úhly. Jejím předchůdcem je dodnes používaný truhlářský pokosník. (10)
Obr. 61 Pokosová pila (2, s. 80)
Obr. 62 Pokosová německá pila z roku 1903 (5, s. 285)
Děrovka z tvrzené oceli Děrovka z tvrzené oceli (viz obr. 63) má krátký a tuhý pilový list, který umožňuje vyříznout malé otvory při omezeném přístupu. Zuby z tvrzené oceli se snadno poradí s dřevovláknitou nebo sádrokartonovou deskou.
- 46 -
Obr.63 Děrovka z tvrzené oceli (2, s. 43)
6.5 Nástroje k hoblování Ruční hoblík patří k nástrojům, které vytvoří dokonale hladkou plochu. Dobře seřízený hoblík s ostře nabroušeným nožem vydává při pohybu po opracovávaném dřevě nezaměnitelný příjemný zvu, přičemž za sebou zanechává hladký povrch, jenž málokdy vyžaduje další úpravy. Podobně jako jiné nástroje se během let vyvinul do mnoha různých typů a velikostí, které dokonale vyhovují každému konkrétnímu úkolu při hoblování. Většina hoblíků se vyrábí ze dřeva. Řada typů hoblíků může být také celokovová. (2, s. 46)
Části hoblíku Hoblíky (viz obr. 64) se zpravidla skládají z lůžka s otvorem nebo ústím, drážky pro odchod třísek a z želízka a zařízení k jeho upevnění.
Obr. 64 Části hoblíku (4, s. 287)
- 47 -
6.5.1.1 Želízko hoblíku Želízka hoblíku jsou z nástrojové oceli, která je vpředu tak tvrzená, aby mohl být naostřen ostrý břit. Podle použití rozlišujeme želízka pro uběrák, hladík, klopkař, cidič, macek, úzká želízka se užívají u římsovníků a drážkovníků, pro profilové hoblíky se užívají želízka s tvarovými ostřími. U některých typů hoblíků se užívá želízka bez klopny, ve většině případů, pro kvalitní hoblování, se užívá želízka s klopnou. U většiny hoblíků je ostří želízka rovné s mírným zaoblením konců, u uběráku je želízko bez klopny se zaobleným ostřím (viz obr. 65).
Obr. 65 Tvary břitů (4, s. 288)
Přední strana želízka se nazývá čelo. Protější strana se označuje jako hřbet. Na spodním díle přibroušená plocha se jmenuje fazeta. Břit je průsečnicí ploch čela a fazety (viz obr. 66).
Obr. 66 Části a úhly hoblíku (4, s. 286)
- 48 -
Pro kvalitní řez hoblíku jsou významné tyto úhly: úhel řezu, úhel břitu a úhel hřbetu želízka (viz obr. 66). Úhel řezu se u jednotlivých druhů hoblíků liší. U macka, uběráku, hladíku a klopkáře je 45 º, u cidiče 50 º. Výjimku tvoří zubák s úhlem řezu 70 º až 80 º. Úhel břitu by měl činit přibližně 25 º. Na úhlu břitu závisí trvanlivost břitu. Je-li úhel břitu menší než 25 º, břit se snadno vylomí, především při hoblování sukovitého dřeva.Úhel břitu větší než 30 º znesnadňuje oddělování dřevěných třísek. Zjednodušeně platí: délka fazety želízka by měla činit asi dvojnásobek tloušťky želízka Jako úhel hřbetu se označuje úhel, který svírá fazeta želízka s plazem. Úhel hřbetu musí být vždy větší než 0 º, protože jinak by břit nemohl vnikat do dřeva. (4, s. 284)
6.5.1.2 Želízko s klopnou Hoblování s jednoduchým želízkem nemůže často zamezit vytrhávání hoblovaného dřeva. Proto se želízko opatřuje klopnou. Želízko s klopnou se označuje jako dvojité želízko (viz obr. 67).Klopna má za úkol třísku okamžitě za břitem zlomit, aby se nemohla zatrhnout.
Obr. 67 Želízko s klopnou (4, s. 284)
Klopna plní svůj účel jen tehdy, je-li přední hrana správně vytvořená. Lámací hrana je velmi malá a musí tvořit úhel 60 º s plochou čela želízka. Kromě toho musí přední hrana klopny v celé šířce dobře přiléhat k želízku, aby se mezi klopnou a želízkem nemohla vzpříčit žádná tříska. Čím se
- 49 -
provádí jemnější práce, tím menší musí být vzdálenost lámací hrany k ostří hoblíku. Činí přibližně 0,75 mm až 0,25 mm.
6.5.1.3 Lůžko hoblíku Lůžko se skládá z propařeného bukového dřeva nebo dřeva ovocných stromů s plazem z habrového dřeva nebo guajakového dřeva, kolíku a z klínu a klikové podpěry. Kromě toho se na zadní části lůžka nachází nárazový knoflík a ochranná rukojeť. Uprostřed plazu leží ústí. Lůžko a plaz jsou opatřeny zuby a vzájemně slepeny (obr. 68). (4, s. 287)
6.5.2 Druhy hoblíků 6.5.2.1 Nejpoužívanější hoblík Klopkař Klopkař (viz obr. 69) je 240 mm dlouhý a má 45 mm nebo 48 mm široké želízko s klopnou. Jeho úhel řezu je 45 º a jeho otvor je přibližně 1 mm. Klopkař se používá místo macku u menších dílů a k ubírání čelného dřeva.
Obr. 68 Části klopkáře (4, s. 287)
- 50 -
Obr. 69 Klopkař (11) Hladík Hladík (viz obr. 70) je stejně velký jako klopkař, ale opatřený jen 45 mm nebo 48 mm širokým želízkem bez klopny. Úhel řezu je stejně jako u klopkáře 45 º. Otvor je 1 mm velký. S hladíkem se hoblují hrubé a nerovné plochy a hrany. Hodí se i k ubírání čelného dřeva.
Obr. 70 Hladík (11) Uběrák Uběrák (viz obr. 71 a 72) je 240 mm dlouhý a má 33 mm široké želízko bez klopny, jehož břit je zabroušen do oblouku. Poloměr je stejně velký jako šířka želízka. Želízko je při hoblování více vysunuto než želízka u jiných druhů hoblíků a bere proto tlustší třísku. Otvor je příslušně větší. Uběrák se používá k předhoblování silně zdeformovaného a hrubého dřeva a odhoblování silných vrstev dřeva.
- 51 -
Obr. 71 Uběrák (11)
Obr. 72 Uběrák z 20. let 20. století (12, s. 56)
Macek Macek (viz obr. 73 a 74) je 550 mm nebo 480 mm dlouhý hoblík s 54 mm nebo 48 mm širokým želízkem s klopnou. Používá se k vytváření rovných dřevěných ploch, drážek a rovných hran. Pro svou délku se hodí k opracovávání dlouhých dílů.
Obr. 73 Macek (11) - 52 -
Obr. 74 Macek z 20. let 20. století od americké firmy Bailey, též v té době zván rovnač (12, s. 56)
Cidič Cidič (viz obr. 75 a 76) je jen 220 mm dlouhý, tedy kratší než klopkař a má rovněž 45 mm nebo 48 mm široké želízko s klopnou. Používá se k začišťování masivního dřeva a odýhovaných ploch i pro jemné práce. Úhel řezu je 50 º. Poloha želízka navíc zamezuje zatrhávání dřeva.
Obr. 75 Cidič (11)
Obr. 76 Čidič od americké firmy Stanley z 20. let 20. století (12, s. 57)
- 53 -
Zubák Zubák (viz obr. 77 a 78) je stejně velký jako cidič a má želízko široké 48 mm. Jeho úhel řezu je 70 º až 80 º. Tím je způsobeno, že želízko více škrábe než řeže. Do plochy čela jsou vyfrézované malé srážky ve vzdálenosti 1 mm, které tvoří na řezu jemné zoubky. Zubák se používá k zdrsnění povrchu.
Obr. 77 Zubák (11)
Obr. 78 Zubák z 20. let 20. století (12, s. 57 )
Římsovník Římsovník (viz obr. 79 a 80) slouží k vyhoblování a předhoblování drážek, profilů a profilových hran. Existuje s želízkem s klopnou a bez klopny. U dvojitého římsovníku lze nastavit přední díl plazu. Lze tak nastavit větší, popř. menší ústí a vyměnit želízko. (4, s. 289)
- 54 -
Obr. 79 Římsovník (11)
Obr. 80 Historický římsovník kosý opatřen krojidlem (12, s. 58)
6.5.2.2 Speciální hoblíky Svlakovník Svlakovník (viz obr. 81 a 82) slouží k hoblování svlakových per. Jeho plaz svírá s pravou boční plochou hoblíku úhel 75 º až 80 º. Dorazová lišta umožňuje přesné nastavení. Předřezák brání zatrhávání u příčného dřeva. Předřezák a želízko musejí být ve vzájemném souladu.
Obr. 81 Svlakovník (11) - 55 -
Obr. 82 Historický posuvný svlakovník s kosým želízkem a krojidlem z 20. let 20. století (12, s. 58)
Kocour Kocour (viz obr. 83 a 84) má 10 mm, 15 mm nebo 20 mm široké želízko. Vypracovávají se s ním dna drážek, jako např. u svlakových drážek a dna u vybrání pro kování na nastavenou hloubku.
Obr. 83 Kocour (11)
Obr. 84 Kocour z 20. let 20. století (12, s. 59)
- 56 -
Člunkař Člunkař (viz obr. 85 a 86) je vybaven želízkem s klopnou a má konvexně a konkávně představitelný plaz. Upravuje se stavěcím šroubem na vydutý nebo vypouklý tvar opracovávaného dílu. (4, s. 290)
Obr. 85 Člunkař (11)
Obr. 86 Člunkař z 20. let 20. století (12, s. 59)
Okeník Okeníky (viz obr. 87 a 88) jsou speciální hoblíky, které slouží k vyhoblování okenního profilu včetně drážek pro sklo a tmel. Mohou být posuvné pro různou tloušťku hranolu. Pomocí jednoho hoblíku se tak dosáhne stejného výsledku jako kombinací několika jiných. (11)
- 57 -
Obr. 87 Okeník (11)
Obr. 88 Historický jednoduchý okenník (12, s. 60) Drážkovník S drážkovníkem (viz obr. 89 a 90) lze vytvářet podle šířky želízka drážky různých šířek. Dorazy umožňují nastavení hloubky drážek a polohu drážky. (4, s. 290)
Obr. 89 Historický posuvný drážkovník z 20. let 20. století (12, s. 60)
Obr. 90 Drážkovník (11) - 58 -
Vlaštovka S tímto hoblíkem (viz obr. 91 a 92) neobvyklého tvaru se pracuje oběma rukama. Slouží k povrchové úpravě oblých ploch. Dodává se s plochým nebo zakřiveným plazem, který vyhovuje opracování vypuklých nebo dutých ploch. (2, s. 47)
Obr. 91 Vlaštovka (3, s. 431)
Obr. 92 Americká vlaštovka z 20. let 20. století, též v té době zvaná škrabačka lůžková (12, s. 62)
6.6 Nástroje k dlabání Dobré dláto tvoří kvalitní kalená ocel s ostrým břitem, osazená v pevné dřevěné nebo plastové rukojeti. Tradiční dláta s dřevěnou rukojetí lze zarážet do dřeva pouze dřevěnou paličkou. Modernější provedení s plastovou rukojetí více odolávají nárazům a mohou být zaražena i kladivem. Dláta se většinou dodávají v soupravách, a to ve velikostech 6 – 38 mm. Pro skromnější požadavky postačí souprava tří kusů s nejužívanějšími šířkami 12, 19 a 25 mm. (2, s. 50)
- 59 -
6.6.1 Ploché dláto Plochá dláta slouží především k vydlabávání ozubů, rybin a svlakových drážek i drážek na kování. Existují v šířkách 3 mm do 50 mm. Ve skříňce na nářadí se nachází většinou jen sada šesti dlát s nejpoužívanějšími šířkami 6, 10, 12, 16, 20 a 26 mm (viz obr. 93).
Obr. 93 Ploché dláto (5, s. 290)
Dláta se skládají z čepele z nástrojové oceli, krku, korunky, trnu a držadla nebo rukojeti.Čepel může mít rovné nebo zkosené hrany (viz obr. 94 a 95).
Obr. 94 Části dláta (4, s. 292)
Obr. 95 Historické rukojetě pro řezbářská dláta (12, s. 64)
- 60 -
K vydlabávání ozubů a rybin se hodí především dláta hraněná, protože s nimi lze rovně vydlabat rohy. Pro větší namáhání se hodí dláta s pravoúhlým řezem. Ta se nazývají plochá dláta. Korunka na čepeli slouží jako doraz pro držadlo. Zabraňuje tomu, aby se trn při dlabání příliš nezarazil do držadla. Držadlo je z habrového dřeva nebo z plastu. Držadlo svírá přední a zadní zděr. Přední zděr by měl zabránit, aby se držadlo při tlaku na trn nerozštíplo; zadní zděr brání rozštípnutí držadla při úderech na dláto.
6.6.2 Čepovací dláto Čepovací dláta se používají k vydlabávání dlabů. Jejich šířky jsou 4 mm až 26 mm. Nejpoužívanější šířky jsou 4, 5, 6, 8, 10, 12, 13 a 16 mm. Čepovací dláta jsou při dlabání více namáhána než plochá dláta. Čepele čepovacích dlát mají proto větší tloušťku než šířku. Kromě toho mají zúžené hrany. Proto lépe vniknou do vydlabané díry a nemohou se v ní tak snadno vzpříčit. Držadlo je větší a silnější než u plochého dláta a má většinou železné zakončení (viz obr. 96).
Obr. 96 Čepovací dláto (4, s. 294)
6.6.3 Duté dláto Dutá dláta se používají k dlabání a k zapouštění oblých částí kování. Čepele dutých dlát mají šířky od 4 do 32 mm. Existují dutá dláta, u kterých je ostří zabroušeno dovnitř a dláta s ostřím zabroušeným ven (viz obr. 97).
Obr. 97 Duté dláto (4, s. 295)
- 61 -
6.6.4 Truhlářská palička K dlabání plochým a čepovacím dlátem se používá truhlářská palička z bukového dřeva. Chrání se tak držadla dlát před poškozením (viz obr. 98 a 99). (3, s. 20)
Obr.98 Truhlářská palička (2, s. 68)
Obr. 99 Historické truhlářský a řezbářské paličky z 20. let 20. století (12, s. 66)
6.7 Nástroje k vrtání Jen málo truhlářských výrobků nepotřebuje vrtání otvorů, které jsou nutné např. Pro zašroubování vrutů. Chcete-li vruty upevnit správně, měli byste předvrtat otvor, který vyhovuje velikosti dříku. Vrut pak lze bezpečně zašroubovat, aniž by hrozilo nebezpečí rozštípnutí dřeva. Někdy bývá také potřeba vyvrtat válcové nebo kuželové zahloubení pro zapuštění hlavy vrutu pod povrch plochy. Často je nutné vrtat různé otvory, např. pro kolíky. Všechny popsané úkony lze snadno zvládnout pomocí ruční vrtačky.
- 62 -
6.7.1 Vrtací nástroje Ruční vrtačka Ruční vrtačka (viz obr. 100 a 101) slouží k rychlému vrtání menších otvorů. Ideální pro předvrtání otvorů a vrtání zahloubení pro zapuštění hlavy vrutu pod povrch plochy. (5, s. 412)
Obr. 100 Ruční vrtačka
Obr. 101 Americká ruční vrtačka převodová z 20. let 20. století (12, s. 69)
- 63 -
Svidřík Svidřík (viz obr. 102 a 103) je jednoduché mechanické zařízení, které převádí přímočarý pohyb na pohyb rotační. Může to být hřídel s velmi strmým závitem, jednoduchým nebo pravým a levým, po níž se ručně pohybuje ořech nebo člunek s kamenem, který klouže v drážkách závitu. Svidřík s jednoduchým závitem se otáčí střídavě doleva a doprava. Svidřík s dvojím závitem umožňuje i volbu směru otáčení. Pokud je kámen při pohybu dolů veden v pravotočivé drážce a při pohybu nahoru v levotočivé, bude se hřídel otáčet doprava, při opačném uspořádání doleva. Svidříkem mohou být vybaveny různé ruční nástroje, zejména ruční svidříkové vrtačky a svidříkové šroubováky, ale i některé dětské hračky (kupříkladu mechanické káči).
Obr. 102 Svidřík (2, s. 147)
Obr. 103 Americký svidřík z 20. let 20. století, který byl silnější něž obyčejný v té době (12, s. 70)
Na horním konci hřídele svidříkových nástrojů je volně otočná rukojeť, kterou člověk drží obvykle v levé ruce a tlačí tak na nástroj, na dolním konci hřídele je jednoduché sklíčidlo, do něhož se upíná vrták, šroubovák a podobně. Svidříkové vrtačky se používají k vrtání malých otvorů do dřeva a měkčích materiálů a to nejčastěji kopinatým vrtákem. (12) Kolovrátek Kolovrátek (viz obr. 104 a 105) je jednoduchý ruční nástroj určený pro vyvrtávání otvorů menších rozměrů do různých měkkých materiálů. Jedná se o přímého pokračovatele nebozezu
- 64 -
a předchůdce mechanických ručních vrtaček. Jedná se vlastně o jednoduchou jednou zalomenou klikovou hřídel opatřenou na dolním konci vrtací hlavou a na druhém konci rukojetí.
Obr. 104 Kolovrátek (4, s. 295)
Obr. 105 Historický kolovrátek s řehtačkou z roku 1932 (12, s. 71)
Zařízení pracuje na jednoduchém fyzikálním principu kola na hřídeli, kdy otáčivým pohybem lidské ruky (o větším poloměru) vzniká požadovaný kroutící moment v hlavě nástroje (o menším poloměru), ve které je vhodným upínacím mechanismem připevněn vrták. Lze s ním nejen vrtat, ale i utahovat šrouby. Jsou opatřeny řehtačkou, aby bylo možné šrouby kolovrátkem nejen zašroubovat, ale také vyšroubovat. (13)
- 65 -
Šídlo Šídlo (viz obr. 106) slouží k obrýsování a k napíchnutí otvorů pro malé šrouby do dřeva.
Obr. 106 Šídlo (2, s. 189) Špičák Špičáky (viz obr. 107) se používají jako šídla k napíchnutí otvorů. Otáčením hranatého špičáku po napíchnutí se otvor zvětšuje.
Obr. 107 Historický špičák (12, s. 72) Nebozez Nebozezy (viz obr. 108 a 109) mají šroubovitě stočené ostří. Jsou vhodné pro tvrdé a měkké dřevo. Nebozezy s čtyřhrannou se mohou používat v kolovrátcích, nebozezy s rukojetí jsou ruční. Nebozezy se stopkou se používají pro hrubé vrtací práce, především k rozšiřování vrtaných děr.
- 66 -
Obr. 108 Nebozez (4, s. 205)
Obr. 109 Francouzský nebozez z 20. let 20. století, též v té době zvaný švýcarský (12, s. 74)
6.7.2 Vrtáky Špulíř Špulíře (viz obr. 110) mají šroubový hrot, předřezávač a lopatkovité ostří. Hrot vede vrták do dřeva a dává mu zároveň dobré vedení. Předřezávač předřezává díru, lopatkové ostří vybírá třísky Stavitelný špulíř umožňuje vrtání různě velkých děr. Velikost vrtaných děr může být přesně nastavena stavitelným měřítkem. Tímto nástrojem lze jím vrtat díry od 15 mm do 40 mm nebo od 25 mm do 75 mm. Špulíře jsou zpravidla opatřeny stopkou a používají se v kolovrátku.
Obr. 110 Špulíř (4, s. 294) - 67 -
Hadovitý vrták Hadovité vrtáky (viz obr. 111) mají šroubovitý hrot, jeden nebo dva předřezávače a jedno nebo dvě lopatkovitá ostří. Hadovitá část odvádí třísky z díry. Hodí se k vrtání do tvrdého a měkkého dřeva a k vrtání do čelného dřeva. Vrtáky odstraňují jemné třísky a pomalu se propracovávají do dřeva. Některé hadovité vrtáky se zvláštním hadovitým tvarem prořezávají čistou stěnu díry. Hadovité vrtáky se používají převážně v kolovrátku nebo i ve vrtačkách s pomalým chodem. (15, s. 86)
Obr. 111 Hadovitý vrták (4, s. 284)
Šroubovitý vrtáka Šroubové vrtáky se dělí na šroubové vrtáky s jednou drážkou pro odvádění třísek a na šroubové vrtáky se dvěma drážkami pro odvádění třísek.
Šroubovité vrtáky s jednou drážkou Mají vyfrézovanou jednu drážku o odvodu oddělených třísek. Drážka tvoří šroubovici, která je na vrcholu závitu přibroušena jako břit. Vrtáky se hodí na měkké dřevo.
Šroubovité vrtáky se dvěma drážkami Existují s kuželovým hrotem a se šroubovým vodícím hrotem. U šroubových vrtáků s kuželovým hrotem (viz obr. 112) jsou břity zabroušeny v úhlu odpovídající tvrdosti danného materiálu. Vrcholový úhel u vrtáků do dřeva je asi 135 º, u vrtáků do kovu je 118º. Boky odvodových drážek - 68 -
jsou většinou zabroušeny do fazety ve směru řezu. Fazeta působí jako druhý břit pro čisté vybrání stran vrtané díry. Šroubovitý vrták se šroubovým vodícím hrotem má vedle vodícího hrotu dva předřezávače, dvě lopatkovitá ostří a na bocích drážek pro odchod třísek zpravidla vedlejší břit. Používají se k vrtání kolíkových otvorů v podélném dřevě, v příčném dřevě a v ostatních dřevěných materiálech. (15, s. 88)
Obr. 112 Šroubovitý vrták se dvěma drážkami a šroubovým vodícím hrotem (4, s. 294)
Záhlubník Záhlubníky (viz obr. 113), nazývány také kuželové záhlubníky, mají kuželovitý hrot s několika břity. Používají se k zahloubení otvorů pro hlavy zápustných šroubů, k zahlubování otvorů pro spojovací kolíky apod. Úhel zahloubení je 90 º. Jsou k dispozici se zúženým čtyřhranem pro kolovrátek a s válcovitou stopkou pro vrtačky. Nástrčné záhlubníky se upevňují na vrtáky tak, že lze zároveň vrtat i zahlubovat. (4, s. 295)
Obr. 113 Záhlubník (4, s. 295)
- 69 -
6.8 Nástroje pro rašplování a pilování Rašple a pilníky jsou nástroje určené k oddělování třísek. Skládají se z tvrdého těla rašple nebo pilníku a z netvrzené stopky. Stopka je zúžený nástavec, na který je nasazená násada (držadlo). Délka těla rašple, popř. pilníku se měří od konce stopky ke špičce (viz obr. 114).
Obr. 114 Rašple půlkruhová (4, s. 296) Rašple a pilníky se rozdělují podle délky, počtu a velikosti seků, podle průřezu a podle způsoby výroby zubů. Rašple se od pilníků liší ve způsobu výroby zubů a v jejich tvaru (viz obr. 115).
Obr. 115 Tvary zubů pilníků a rašplí (4, s. 296)
6.8.1 Rašple Jednotlivé zuby vysekané do těl rašplí tak, aby zuby následující řady byly v mezeře řady předchozí, se podle tvaru a výroby nazývají rašplové seky nebo dolíčkové seky. Podle počtu seků rozlišujeme hrubé, polojemné a jemné rašple. Počet seků je počet vysekaných zubů na 1 cm2 plochy rašple. Se stoupajícím počtem seků se při stejné délce rašple se zvyšuje jemnost rašple. Se stoupající délkou rašple je při stejném počtu seků sek hrubší. Proto neznamená vyšší počet seků vždy větší jemnost seků. Jemnost rašple závisí tedy jak na počtu seků, tak na délce rašple. Podle tvaru průřezu rašple rozlišujeme obdelníkové, půlkruhové, půlkruhové nízké a kruhové rašple na dřevo (viz obr. 116). - 70 -
Obr. 116 Průřezy rašplí (4, s. 297)
Mezi rašple se speciálním tvarem patří schodišťová rašple. Jsou vhodné především ke konečnému opracování ohybů zábradlí u schodů. K opracovávání dřeva se používají i pilové rašple (viz obr. 117).
Obr. 117 Pilová rašple (4, s. 296)
Mají tu výhodu, že oddělené třísky nezůstávají viset v těle rašple. K dostání jsou i frézované rašple (viz obr. 118).
Obr. 118 Frézovaná rašple (4, s. 296) Rašple musí být z bezpečnostních důvodů vždy opatřena rukojetí, a to plastovou nebo dřevěnou.
- 71 -
6.8.2 Pilníky Narozdíl od jednotlivých rašplových seků u rašplí mají pilníky více či méně souvislé řady zubů. Jsou buď vysekané nebo vyfrézované. Pilníky s vysekanými zuby škrábou, s vyfrézovanými zuby s lamači třísek řežou. Oba dva druhy zubů se označují jako seky (viz obr. 119).
Obr. 119 Plochý pilník s křížovým sekem (24, s. 296)
Existují pilníky s jednoduchým nebo křížovým sekem. U pilníků s jednoduchým sekem leží seky navzájem paralelně. U pilníků s křížovým sekem leží seky navzájem křížově. Při výrobě těchto pilníků se vysekává trochu hrubší spodní sek a na tento jemnější svrchní sek.. Podle počtu seků se označují vysekávané pilníky obvykle číslem seků 1 až 4, méně často číslem seku 5. U vyfrézovaných pilníků jsou tři čísla seků. I u pilníků závisí rozdělení seků na počtu seků i na délce pilníku. Malé pilníky se stejným počtem seků jako velké pilníky jsou jemnější. Rozhodující je počet seků. Udává se počet seků na centimetr délky pilníku ve směru osy pilníku. (15, s. 67) Pro opracování dřeva, plastů, rohoviny a podobných materiálů se hodí nízké pulkruhové pilníky s jednoduchým sekem. Používají se ale i běžné půlkruhové pilníky s jednoduchým sekem (viz obr. 120).
Obr. 120 Běžný půlkruhový pilník a nízký půlkrohový pilník (4, s. 296) - 72 -
Speciální tvar mají schodišťové pilníky, které se používají k vyhlazení rašplemi hrubě opracovaných dřevěných ploch. Zámečnická fréza se skládá u držáku s vyměnitelným listem pilníku (viz obr. 121). Podle nasazeného listu pracuje jako rašple nebo jako pilník. Zámečnická fréza se hodí především k opracovávání plastů a měkkých kovů. (4, s. 296)
Obr. 121 Zámečnická fréza (4, s. 296)
6.9 Škrabáky a škrabky 6.9.1 Škrabáky Škrabáky (viz obr. 122 a 123) poněkud vyšly z módy od té doby, kdy se objevily tak zvané ekologické (chemické) odstraňovače starých nátěrů a ke stejnému účelu určené nástroje, využívající vzduchu. Ty jsou spolu s chemickými přípravky stále používány při obnovování nátěrů, má-li být připraven dobrý podklad pro nanášení nové vrstvy laku. Přitom jsou škrabáky stále nejšetrnější k životnímu prostředí: nevytvářejí ani problematický odpad, ani nepříjemné páry či plyny. Je pouze namáhavé s nimi pracovat. Starý lak lze seškrábat jen ostrým nástrojem a při velkém tlaku na pracovní předmět. Pracovní postup je sice pomalejší než při použití moderních prostředků, ale šetrnější k opracovávanému výrobku, který navíc není nutno dodatečně omývat. Také nemusí být opravována místa, na nichž byl například pod vrstvou laku nanesen tmel v místech poškozené dýhy: ten se totiž působením horkého vzduchu stejně jako vrstva starého laku také od základního materiálu oddělí a zůstane po něm prohlubeň. (15, s. 87) Škrabáky rozryjí staré vrstvy laku a rozstrouhají je na mnoho malých střepin. Postupem času škrabáky samozřejmě pozbývají své ostrosti a hrany jejich čepele se vylamují. Budete-li si kupovat
- 73 -
nový škrabák, uděláte dobře, přikoupíte-li součastně i náhradní čepel. Pak budeme mít při opotřebování nástroje ihned po ruce nový – ostrý.
Obr. 122 Škrabák (3, s. 389)
Obr. 123 Škrabák od německé firmy Kühn z 20. let 20. století, též v té době zvaný drhlo (12, s. 78)
6.9.2 Škrabky Škrabky (viz obr. 124), pro něž se někdy používá název cidliny, nejsou nic jiného než kousky ocelového plechu, který je před použitím naostřen. Hrany se zarovnají jemným pilníkem nebo na obtahovacím brousku přesně v pravém úhlu k plochám čepele. Trojhranným škrabákem, ocilkou nebo speciálním nástrojem se pak vytvoří na hraně škrabky jemný břit, kterým se opracovává povrch dřevěného materiálu. Ostří odebírá tenkou až nejtenší třísku z povrchu dřeva, zahlazuje nerovnosti, odstraňuje uvolněná vlákna a vytváří povrch, který je hladší a čistší, než jakého lze dosáhnout s použitím nejjemnějšího brusného papíru.
- 74 -
0br.124 Škrabka (3, s. 390) Různé tvary škrabek slouží pro opracovávání rozdílných ploch. Pro všechny hladké, rovinné plochy se používají škrabky pravoúhlého tvaru, zaoblené povrchy se opracovávají škrabkami, které mají tvar oválu nebo labutího krku. (3, s. 431)
6.10 Brusné papíry S brusným papírem můžeme provádět práce zásadně od sebe odlišné: hrubé i jemné. Tomu odpovídá i široký sortiment vytvářených druhů tohoto papíru. Ke každé práci proto použijte ten nejvhodnější druh. S brusným papírem se nejčastěji pracuje ručně. Nemá-li být při broušení velkých ploch povrch nestejnorodý nebo znehodnocený rýhami, neobejdete se bez pomůcek, jakými jsou například plastový držák brusného papíru nebo korková kostka. Brusné papíry a plátna se používají i při strojním opracování, a to jak u vibračních nebo pásových brusek, tak v přípravku s tak zvaným brusným talířem, který se upíná do sklíčidla vrtačky. Zejména při hrubších pracích, jako je například odstraňování rzí, nečistot či nežádoucích povlaků s povrchů kovových předmětů, je často používána elektrická vrtačka ve spojení s rotačními kartáči a jinými podobnými nástroji. Tyto nástroje vám při zmíněných pracích ušetří mnoho námahy i času, neznamená to však, že se bez brusného papíru obejdete. Má-li mít totiž povrch opracovávaného předmětu po posledním strojním broušení dokonalý vzhled, musíme jej na závěr ještě jednou přebrousit ručně. (6)
- 75 -
Proto, abyste byli dobře připraveni na všechny případy, měli byste mít ve své dílně bohatý výběr brusných papírů a pláten. Brusné papíry se vzájemně liší nejen hrubostí zrn: mohou být velmi hrubé až jemné a podle toho se označují čísly od 40 (velmi hrubý) až po 240 (velmi jemný), u papírů, popř, plátna pro broušení pod vodou jde označení až do 600. Jakost brusného papíru – a tím i kvalita práce – záleží především na tom, jaký je jejich brusný povrch. Nejdůležitější druhy brusného papíru jsou: Skelný papír Skelný papír (viz obr. 125) se pokryt vrstvou nejjemnějších skelných střepin, jejichž tvrdost postačuje pro broušení dřeva a plastů, pro kov již však ne.
Obr. 125 Skelný papír (3, s. 398) Granátový papír Granátový papír (viz obr. 126) je u nás velmi málo známý. Má brusnou vrstvu ze střepin polodrahokamu granátu. Je to tvrdý a ostrý brusný papír, vyráběný s nejjemnějším zrněním v porovnání se skelným papírem. Proto je nejvhodnější k použití při dokončování povrchové úpravy dřevěného materiálu.
- 76 -
Obr.126 Granátový papír (3, s. 399)
Smirkový papír Smirkový papír (viz obr. 127) má nanesenou černou povrchovou vrstvu z korundu. Tento velmi odolný brusný materiál je vhodný zejména k práci s kovy.
Obr. 127 Smirkový papír (3, s. 400)
Karbid křemíku Karbid křemíku je synteticky vyráběný brusný materiál, používaný především u brusných papírů nebo pláten (viz obr. 128), určených k namáčení. Přídavná voda odplavuje částečky, odstraňované z broušeného materiálů. Papír tedy vydrží déle ostrý a broušená plocha je přitom dokonalejší. (3, s. 448)
- 77 -
Obr. 128 Brusný papír na bázi karbidu křemíku (4, s. 401)
6.11 Nástroje k upínání Truhlářské svěrky se dodávají ve velkém množství různých druhů, které splňují rozličné požadavky při zpracování dřeva. K vytvoření pevného lepeného spoje je u většiny lepidel nezbytný značný a dlouhodobě působící tlak. Svěrky mají i jiné uplatnění – hodí se k dočasnému připevnění různých opracovávaných dílů při práci. Pevné uchycení materiálu je základním předpokladem bezpečné práce. V dobře vybavené dílně proto najdete soubor několika druhů a velikostí truhlářských svěrek.
Stahovák na rámové konstrukce Stahovák na rámové konstrukce (viz obr. 129) má dva upínací nože, které se pohybují po ocelovém rámu a působí paralelním tlakem, jenž je nezbytný k přesnému lepení. Nejvhodněji působí, pokud se používá v páru. Tyto stahováky se dodávají v různých délkách (do 1,2 m i delší).
Obr.129 Stahovák na rámové konstrukce (3, s. 412)
- 78 -
Truhlářská svěrka ve tvaru G Truhlářská svěrka ve tvaru G (viz obr. 130 a 131) patří také k tradičnímu truhlářskému vybavení. V žádné dílně jich nebývá nadbytek. K jejich základním předpokladům patří kvalitní tvrzená ocel, neboť levnější verze nemusí vydržet namáhání a následovně mohou prasknout.
Obr. 130 Truhlářská svěrka tvaru G (3, s. 413)
Obr. 131 Americká železná svěrka ve tvaru G z jednoho kusu temperované litiny (12, s. 80)
Truhlářská svěrka ve tvaru F Truhlářská svěrka ve tvaru F (viz obr. 132 a 133) patří k nejuniverzálnějším. Jejich nastavení je rychlé – pohyblivé rameno se posune těsně k upínanému předmětu a poté se utáhne šroub.
- 79 -
Obr 132 Truhlářská svěrka ve tvaru F (3, s. 415)
Obr. 133 Železná svěrka ve tvaru F z 20. let 20. století, též v té době zvaná jako svorec (12, s. 81)
Rychloupínací svěrky Rychloupínací svěrky (viz obr. 134) působí jen malým tlakem. Jsou přesto užitečné pro dočasné upevnění, neboť umožňují ovládání jen jednou rukou. Druhou rukou přitom můžeme upravovat polohu upínaných dílů.
Obr. 134 Rychloupínací svěrka (3, s. 416)
- 80 -
Pravoúhlá svěrka Pravoúhlá svěrka (viz obr. 135) je speciální nástroj, který se hodí především při výrobě rámů. Posunutí obou ramen k sobě zaručí skutečně pravý úhel spojovaných vlysů.
Obr. 135 Pravoúhlá svěrka (3, s. 418)
Textilní pásová svěrka Uplatňuje se při montáži nábytku a zhotovování předmětů nepravidelného tvaru. (2, s. 62)
- 81 -
7 Závěr Cílem bakalářské práce je seznámení se s nářadím a nástroji určených k ručnímu zpracování dřeva. Po dokončení bakalářské práce mohu říci, že toto téma je velmi rozmanité. Existuje obrovské množství nářadí spadajících do jednotlivých kategorií. Snažil jsem se začlenit co nejvíce nástrojů patřících do každé z nich. Stejný druh nářadí je vhodný např. pro řezbářství, stolařství, atd., avšak jejich vzhled se může pro jednotlivé profese od sebe lišit. Největší rozmanitost vzhledu a využití jsem zaznamenal u hoblíků. Dle mého mínění je toto téma možno neustále doplňovat o další a další poznatky. Při koupi nového nářadí či nástroje musíme být obezřetní. Existuje široký sortiment jednotlivých nářadí a jejich ceny se od sebe mohou lišit i v tisících korunách. Nepochybně zde platí, že dražší nářadí bude i kvalitnějším. Investice do dražšího nářadí se vyplatí. V bakalářské práci je také pojednáno o nářadí a nástrojích z historického hlediska, kdy a kým byly vynalezeny. Podařilo se mi u některých nástrojů doložit i fotografie, jak vypadaly zhruba před 100 lety. Po srovnání jejich vzhledů dnes a tehdy lze posoudit, že se vizuálně téměř nezměnily. Změnila se pouze technologie výroby a do určité míry i použitý materiál. Ten dnes však závisí na ceně. Dříve se nástroje vyráběly zcela běžně z kvalitních materiálů, avšak těm by v dnešní době mohly konkurovat jen nástroje z vyšších cenových sfér. S nářadím a nástroji určenými k ručnímu zpracování dřeva se setkáváme na základních školách ve výuce obecně technických předmětů (v předmětu Pracovní činnosti). V poslední době se stává čím dál častějším, že je tato výuka nahrazována výukou Informační technologie, což je hlavně způsobeno popularitou počítačů, se kterými se setkáváme takřka každý den. Mezi další důvody patří i neaprobovanost učitelů, nedostatečné prostory pro školní dílnu, ale samozřejmě také finance. Vybudovat takovou učebnu je velmi nákladné. V dnešní době ministerstvo školství nedotuje základní školy tak, jak by bylo potřeba, a proto je vybudování kvalitní dílny často nereálné. Dle mého názoru je omezení ručních prácí ve prospěch informačních technologií nesprávné, neboť to způsobuje, že žáci daleko méně rozvíjejí jejich motoriku a technické myšlení.
- 82 -
8 Použitá literatura 1
Nástroje a nářadí [on-line]. 2005 , 21.10.2009 [cit. 2009-12-12]. Dostupný z URL: < http://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%A1stroj>.
2
CORVETT, S. Práce se dřevem: kompletní praktická příručka. Ucelený soubor návodů pro domácí kutily. / Stephen Corbett ; fotografie John Freeman ; [z anglického originálu přeložil Jiří Baudyš]. 1. vyd. Česlice : Rebo Production, 2002. 256 s. ISBN 80-7234-212-6.
3
Udělej si sám : Podrobné popisy prac. postupů. : Univerzální rádce pro domácí kutily . 1. vyd. Praha : Knižní klub, 1995. 479 s. ISBN 80-7176-209-1.
4
NUTSCH, W. Příručka pro truhláře . 1. vyd. Praha : Sobotáles, 1999. 540 s. ISBN 80-8592-60-3.
5
Práce se dřevem : encyklopedie : průvodce truhlářstvím a řezbářstvím pro domácí dílnu. 1. vyd. Praha : Columbus, 2004. 512 s. ISBN 80-7249-187-3.
6
Truhlářská pomůcka [on-line]. 2006 , 12.10.2009 [cit. 2010-02-23]. Dostupný z URL:
.
7
Měřící nástroje [on-line]. 2004 , 12.10.2009 [cit. 2009-11-20]. Dostupný z URL: .
8
HÁJEK, V. Truhlářské práce . 1. vyd. Praha : Grada, 1997. 127 s. ISBN 80-7169-418-5.
9
VLÁSEK, E. Technická praktika - ruční obrábění dřeva . 1. vyd. Plzeň : Západočeská univerzita, 1996. 120 s. ISBN 80-7082-263-5.
- 83 -
10
Ruční pily [on-line]. 2005 , 24.8.2009 [cit. 2009-11-17]. Dostupný z URL: .
11
Hoblíky [on-line]. 2007 , 29.9.2009 [cit. 2010-01-13]. Dostupný z URL: .
12
BESCHORNER, V. Mechanické technologie nářadí a nástrojů k obrábění dřeva. 2. vyd. Praha : Státní nakladatelství, 1929. 102 s. ISBN [nemá].
13
Ruční vrtačky [on-line]. 2006 , 12.10.2009 [cit. 2010-02-15]. Dostupný z URL: .
14
Svidřík [on-line]. 2005 , 25.9.2009 [cit. 2009-11-30]. Dostupný z URL: .
15
VINTR, J. Technická praktika I : ruční zpracování dřeva a plastů. 2. vyd. České Budějovice : Jihočeská univerzita, 2000. 128 s. ISBN 80-7040-440-X.
16
BRIDGEWATER, 1. Práce se dřevem . 1. vyd. Praha : Ottovo nakladatelství, 2007. 144 s. ISBN 978-80-7360-553-7.
17
KROČOVÁ, P. Pracujeme se dřevem : 1000 fotografií a nákresů. 1. vyd. Ostrava : WWT, 2000. 222 s. ISBN 80-238-6120-4.
18
NIEMANN, L. Práce se dřevem : Kniha pro tvořivé kutily s 1000 zajímavými nápady. 1. vyd. Ostrava : Blesk, 1993. 237 s. ISBN 80-85606-25-9.
19
MIKULKA, L. Praktická kniha o dřevě . 2. vyd. Čestice : Rebo, 2000. 427 s. ISBN 978-80-255-0205-1.
20
MUZIKÁŘ, Z. Materiály II pro učební obor Truhlář. 1. vyd. Praha : Informatorium, 2008. 175 s. ISBN 978-80-7333-061-3. - 84 -
21
PECINA, P. Materiály a technologie - dřevo . 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2006. 132 s. ISBN 80-210-4013-0.
22
KUNC, Z. Dřevopříručka . 1. vyd. Praha : BEN, 2004. 95 s. ISBN 80-7300-126-8.
23
PATŘIČNÝ, Z. Pracujeme se dřevem . 3. vyd. Praha : Grada Publishing, 2004. 106 s. ISBN 80-247-1090-0.
24
PAVLAS, K. Truhlářské práce II . 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 2004. 175 s. ISBN 80-247-0309-2.
25
PESCHEL, P. Dřevařská příručka . 1. vyd. Praha : Sobotáles, 2002. 318 s. ISBN 80-85920-84-0.
26
KADLEČEK, F. Ruční obrábění dřeva . 1. vyd. Praha : SNTL, 1989. 151 s. ISBN [nemá].
27
UDRŽAL, P. Řezbářství . 1. vyd. Praha : SNTL, 1984. 182 s. ISBN [nemá].
28
DLASK, J. Zpracování dřeva . 1. vyd. Ústí nad Labem : Univerzita J. E. Purkyně, 1993. 318 s. ISBN 80-7044-061-9.
29
KRÁL, P. Obrábění dřevařských materiálů . 1. vyd. Brno : Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2009. 176 s. ISBN 978-80-7375-267-5.
30
VIGUÉ, J. Dřevo od A do Z . 1. vyd. Česlice : Rebo, 2006. 427 s. ISBN 80-7234-531-1.
31
LIŠKA, J. Truhlářské práce : technologie : 2. a 3. ročník : učebnice pro odborná učiliště . 1. vyd. Praha : Parta, 2003. 158 s. ISBN 80-7320-019-8.
- 85 -
9 Anotace Jméno a příjmení:
Zbyněk Lukáš
Katedra:
Technické a informační výchovy
Vedoucí práce:
RNDr. Miroslavu Janu, Ph.D.
Rok obhajoby:
2010
Název práce:
Nářadí a nástroje určené k ručnímu zpracování dřeva
Název v angličtině:
Tools and equipment used for manual wood processing
Anotace práce:
Cílem bakalářské práce je zaměřena na nářadí a nástroje určené k ručnímu zpracování dřeva. Jednotlivé nářadí a nástroje jsou zařazeny do svých kategorií, popsány a doplněny obrázkem.
Klíčová slova:
Nářadí, nástroje, dřevo
Anotace v angličtině:
Bachelor thesis is focused on tools and hand tools for woodworking. Individual tools and instruments are placed in their categories, described and added image.
Klíčová slova v angličtině:
Tool, Equipment, Wood
Rozsah práce:
86 stran
Jazyk práce:
český
- 86 -
- 87 -
