ZÁZNAMOVÁ MÉDIA, DIGITALIZACE DOKUMENTŮ A JEJICH PRAKTICKÉ VYUŽITÍ V SOUČASNÉ DOBĚ

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra informační technologie

ZÁZNAMOVÁ MÉDIA, DIGITALIZACE DOKUMENTŮ A JEJICH PRAKTICKÉ VYUŽITÍ V SOUČASNÉ DOBĚ Diplomová práce

Autor:

Bc. Ondřej Povolný Informační technologie a management

Vedoucí práce:

Praha

JUDr. Jirí Matzner, Ph.D.

Únor, 2012

Čestné prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem předloţenou diplomovou práci vypracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Chebu dne 10. 02. 2012

……………………………………. Bc. Ondřej Povolný

Poděkování: Chtěl bych poděkovat vedoucímu práce, JUDr. Jiřímu Matznerovi, Ph.D., za pomoc při zhotovení, úpravách a korekcích této diplomové práce a za jeho trpělivost a vstřícnost vůči mé osobě. Stejně tak děkuji své rodině a přítelkyni za podporu, pomoc a trpělivost nejen při tvorbě této práce, ale především v rámci celého studia.

Anotace Cílem této diplomové práce je zmapovat celý vývoj záznamových médií a digitalizace dokumentů vyuţívaných nejen ve firemní, státní, ale i soukromé sféře. Dále téţ seznámení s historií, popisem a členěním záznamových médií jak z historického, tak současného pohledu. Zasvěcení do problematiky a principů digitalizace dokumentů a praktické prozkoumání a zhodnocení veřejného mínění v oblasti vyuţívání záznamových médií, digitalizace dokumentů a jejich přínosu pro občany v pracovním procesu i v oblasti soukromého vyuţívání. Konečné shrnutí, vyhodnocení dotazníků a stanovení závěrů z výsledků vyplývajících.

Klíčové pojmy:

Záznamové médium, magnetické médium, optický disk, elektronické médium, hard disk, SSD, CD, DVD, HD-DVD, BLU-RAY, flash, paměťová karta, médium, disk, disketa, dokument, digitalizace, skenování, eGon, DMS, EDM, datová schránka, green IT, státní správa.

Annotation The aim of this thesis is to explore the development of recording media and the digitization of documents used not only in corporate and government, but also in the private sphere. Further, they also become familiar with the history, description and breakdown of the recording media from both historical and contemporary perspectives. Initiation into the problems and principles of digitization and practical examination and evaluation of public opinion on the use of recording media, digitization of documents and their benefits for citizens in the workforce and also in the private use. Final summary evaluation questionnaires and determination of the conclusions from the results implied. Key words Recording medium, magnetic medium, optical disc, electronic medium, hard disc, SSD, CD, DVD, HD-DVD, BLU-RAY, flash, memory card, medium, disc, floppy, document, digitalization, scanning, eGon, DMS, EDM, data box, green IT, administration.

OBSAH

Úvod ............................................................................................................................ 7 Historie záznamových médií ....................................................................................... 8 Rozdělení záznamových médií ................................................................................. 12 2.1. Magnetická média ............................................................................................. 12 2.1.1. Magnetické pásky .......................................................................................... 12 2.1.2. HDD (hard disk drive) ................................................................................... 15 2.1.3. HHD (hybrid hard drive)................................................................................ 18 2.2. Optická média ................................................................................................... 20 2.2.1. CD (Compact Disc) ........................................................................................ 20 2.2.2. DVD (Digital Video Disc) ............................................................................. 22 2.2.3. HD-DVD (High Definition DVD) ................................................................. 26 2.2.4. BD (Blu-ray Disc) .......................................................................................... 27 2.3. Elektronická média ........................................................................................... 32 2.3.1. Paměťové karty .............................................................................................. 33 2.3.2. Flash disky ..................................................................................................... 36 2.3.3. SSD disky ....................................................................................................... 38 Digitalizace dokumentů ............................................................................................ 43 3.1 Jak začít digitalizovat a na co si dát pozor .......................................................... 44 3.2 Document Management System .......................................................................... 46 3.3 Electronic Document Management ..................................................................... 47 3.4 Electronic data interchange ................................................................................. 52 3.4.1 Integrační platforma v EDI ............................................................................ 52 3.5 Invoice process management ............................................................................... 55 3.6 Procesy řízení dokumentace ................................................................................ 58 3.7 Digitalizace dokumentů ve státní správě ............................................................. 62 3.8 Datové schránky .................................................................................................. 75 3.8.1 Zefektivnění procesů při uţití datových schránek ......................................... 81 3.8.2 Bezpečnost v prostředí datových schránek .................................................... 84 3.9 Green IT (zelené IT) ............................................................................................ 86 Cíl výzkumu a hypotéza ............................................................................................ 89 4.1 Metodika výzkumu .............................................................................................. 89 4.2 Vyhodnocení dotazníků ....................................................................................... 91 4.3 Vyhodnocení výzkumné části .............................................................................. 99 4.4 Vztah k vyslovené hypotéze .............................................................................. 102 Závěr........................................................................................................................ 104 Seznam pouţité literatury ........................................................................................ 106 Seznam obrázků ...................................................................................................... 110 Seznam zkratek ....................................................................................................... 111

Úvod V této diplomové práci jsem se snaţil navázat na svou bakalářskou práci a rozšířit ji. Zaměřoval jsem se v ní především na záznamová média jako taková a snaţil se objasnit tři hlavní problematiky, jimiţ byly kapacita, ţivotnost a kompatibilita - na tyto problematiky, stejně jako na všechna záznamová média, jsem nahlédl z nového úhlu a jejich popis upravil dle nových pohledů, které se od doby publikace původní práce částečně změnily. Svou diplomovou práci jsem obohatil a rozšířil zejména o digitalizaci dokumentů jak v podobě skenování a uchovávání tištěných dokumentů, tak převodu dokumentů z analogové do digitální podoby. Vysvětlil jsem samotný pojem digitalizace a objasnil důvody, proč jsou v současnosti na převádění dokumentů všeho druhu kladeny takové poţadavky a důraz. V další části jsem se věnoval procesu převádění papírové podoby dokumentů, tedy skenování personálních i firemních dokumentů a jejich následné archivace, která je především ve firemním prostředí velmi důleţitá a zákony přímo vyţadována. Popsal jsem zde moţnosti, které v jejich archivaci máme a způsoby, jak je můţeme archivovat. Na základě získaných informací jsem část diplomové práce rozšířil o proces digitalizace veškerých dokumentů ve státní správě, kde je tato potřeba více neţ nutná a s ohledem na vysoké mnoţství papírové dokumentace nezbytná, a v současnosti jiţ doslova vyţadovaná. V praktické části práce jsem se zaměřil na výzkum veřejného mínění v oblasti digitalizace dokumentů. Zkoumal jsem, do jaké míry běţní občasné vyuţívají pro své osobní účely tuto moţnost převádění svých dokumentů. Zajímal mne také jejich celkový pohled na věc. Dotazník jsem obohatil i o průzkum vyuţívání digitálních médií nejen z pohledu běţného uţívání, ale i z pohledu dlouhodobé archivace osobních dat, u kterých tato potřeba vzniká. Stanovil jsem metodiku výzkumu, dle které jsem v celém procesu postupoval. Následně jsem vyhodnotil získané dotazníky a celou výzkumnou část práce vyhodnotil.

7

Historie záznamových médií Záznamová média v širším úhlu pohledu představují jakýkoliv druh média, na který můţeme zaznamenávat určitý druh informaci. Obecně tedy hovoříme nejen o dnešní podobě souborů a dat, která se jistě kaţdému s tímto slovním spojením vybaví, ale jedná se i o kus papíru, na který zaznamenáme psaný text. Záznamové médium tak nemusí vţdy představovat disk CD, flash disk a podobně, ale také list papíru či hliněnou destičku, na kterou se v dávných dobách také zaznamenávaly informace. Člověk má uţ od počátku věků potřebu zaznamenávat informace. V pravěku k tomu slouţily stěny jeskyní, dále pak hliněné destičky, listy papíru a v dnešní době záznamové disky a jiná zařízení. Prvním záznamovým médiem, které přeţívá generace a i dnes, stejně jako dříve, je hojně uţívaným médiem, je právě papír - jistě nejstarší a nejdéle lidstvem pouţívané médium pro záznam informací, které přeţilo nesčetné mnoţství lidských generací. Výhody, které papír přináší, výrazně přesahují jeho nevýhody. Váha, skladnost a moţnost vytvoření svazků a vazeb z většího mnoţství listů patří mezi jedny z výhod a kladů. Největší a nejpodstatnější nevýhodou, kterou se ani za staletí jeho existence nepodařilo úplně eliminovat, však je stále nulová odolnost proti ohni. Vývoj záznamu na papírová média prodělal od svého vzniku velké změny směrem kupředu. Dříve bylo jediným způsobem zaznamenávání informací ruční psaní, coţ se ale v 15. století podstatně změnilo, a to díky vynálezu knihtisku. Dnes jiţ dovedeme produkovat neskutečná mnoţství papírových výtisků novin, časopisů a knih ve špičkové kvalitě, velkou rychlostí a s minimálními náklady. Zatímco dříve stála jedna kniha stejně jako celoţivotní výdělek rolníka, dnes si ji můţe dovolit naprosto kaţdý, bez ohledu na sociální vrstvu nebo postavení ve společnosti. První takzvaná počítačová média spatřila světlo světa roku 1801 pod názvem děrné štítky a od papíru neměla příliš daleko. Kdyţ říkám, ţe od nich neměla příliš daleko, mám na mysli především materiál, ze kterého byla vyrobena. Prvotní účel děrných štítků byl svým vynálezcem Joseph-Marie Jacquardem určen pro stanovení vzorů vetkaných do látky. Vzhledem k jeho profesi textilního průmyslník, a to není ţádné překvapení. Po necelém století vývoje, kdy se způsob jeho vyuţití razantně obohatil, se 8

roku 1890 děrné štítky poprvé vyuţily při sčítání lidu v USA. Informace na nich zaznamenané se hromadně strojově zpracovávaly. Další vývoj v této oblasti, stejně jako vznik počítačů v té době, významně posunul vývoj štítků kupředu. Bylo zavedeno kódování a záznam ve dvojkové soustavě, která se jevila pro záznam dat jako nejvhodnější. Záznam byl tímto jednoznačně definován stylem zápisu díra nebo chybějící díra na děrném štítku. Štítky měli pět aţ dvanáct řad v 80ti aţ 90ti sloupcích. V některých případech jedna díra určovala pouze kontrolu parity. Kaţdý štítek tak představoval jeden celistvý příkaz nebo datový záznam. I kdyţ je éra děrných štítků jiţ dávno pryč, stále se na některých místech s jejich novodobou podobou můţeme setkat, a to zejména u auto-myček, kde se vyuţívají plastové kartičky s vyraţenými dírkami určujícími čistící program. Obrázek 1: Děrný štítek od IBM

Zdroj: FREIBERGER, Paul [online]. CA: Fire in the Valley, 2000 [cit. 2012-6-16]. Dostupná z WWW: < http://www.landsnail.com/apple/local/fire-site/fitv_pictures_m6.html >.

Nástupcem děrného štítku je děrná páska, která zde přirozeně navazuje a transformuje podobu děrných štítků. Obecně a zjednodušeně můţeme říci, ţe se jednalo o jeden dlouhý děrný štítek. Podstatnou výhodou, která se jiţ z názvu nabízí, byl libovolně dlouhý záznam, jeţ jsme na děrnou párku mohli zapsat. Pásky byly vyráběny zejména z papíru a jejich šířka, stejně jako délka byla různá. Počet záznamových stop byl mezi pěti aţ osmi a většinou byly doplněny o jednu vodící stopu, které slouţila k synchronizaci při jejím čtení, posuvu a celkovému vedení pásky. Jedna dírka na pásce 9

představovala jedničku, zatím co chybějící otvor nulu. I zde bylo vyuţíváno kódování záznamu za pomocí jedniček a nul v jednom sloupci. Kdyţ jiţ dosud pouţívaná technologie děrných štítků a děrných pásek nebyla příliš úměrná době, přišla první magnetické média, která disponovala oproti jejich předchůdcům spoustou výhod, které do té doby nebyly myslitelné. Jednalo se o moţnost přemazání a nového zápisu dat, větší hustotu informací, na nich uloţených a v případě disků i nesekvenční přistup k datům. Uţitím magnetického média se však úplně zamezilo moţnosti čtení informací pouhým pohledem člověka na médium, jeţ u děrných štítků nebylo takovým problémem. Zde tato moţnost úplně zanikla a dále jiţ ani nikdy dostupná nebyla. Z technického pohledu byla magnetické média konstruována tak, ţe byl magnetický podklad pokryt tenkou vrstvou feromagnetu, do kterého se provedl vlastní záznam dat, a to zmagnetizováním jednotlivých, miniaturních oblastí. Zápis na média probíhá prostřednictvím elektromagnetů umístěných v záznamové hlavě a změnou polarity. Čtení pak probíhá snímáním elektrických impulzů, které byly na médiu zapsány. Historicky nejpouţívanějším elektronickým záznamovým médiem byla magnetická páska, nástupce děrné pásky s vyuţitím nové technologie. Četnost jejího pouţití je dána zejména nejniţší cenou za jeden bit, která je oproti jiným médiím bezkonkurenční. Ze stejného důvodu jsou magnetické pásky ještě dnes vyuţívány ve velkých společnostech pro zálohování. Nevýhodami jsou především moţnost pouze sekvenčního zápisu i čtení a s tím spojená sloţitá organizace a reorganizace dat. V domácích počítačích tehdejší doby, Commodore 64, Atari, apod., se pouţívaly běţné MC kazety. Ani děrný štítek nebyl ochuzen o svou digitální podobu, tedy magnetický štítek, který se pouţíval na konci šedesátých let. Kapacita byla závislá na velikosti štítku a hustotě zapsaných dat. Výhodou byla rychlost zápisu a snadná přenosnost s ohledem na jeho velikost. V éře magnetickým médií nesmí chybět ani předchůdce dnešních pevných disků, který byl známý pod názvem magnetický disk. Disk, v tomto případě kruh, byl pokryt magnetickou vrstvou a zápis probíhal zmagnetizováním jednotlivých oblastí. Disků bylo nad sebou osazeno několik a na kaţdý se dalo zapisovat a číst z obou stran. Mezi nimi byla umístěna soustava hlav, které samotný zápis a čtení zprostředkovávaly. Konstrukce prvních magnetických disků tak nebyla příliš vzdálena od konstrukce 10

dnešních pevných disků. Podstatná odlišnost byla zejména v hmotnosti a velikosti, která byla oproti dnešním několikanásobně vyšší. Standardem počátku osmdesátých let byla vnější paměť v podobě disket. Diskety neboli floppy disky se skládaly z pruţného, magnetického disku a obalu, ve kterém byl disk usazen. První diskety byly konstruovány v rozměru osmi palců, coţ je zhruba 200 mm. Následovalo zmenšení na 5,25 a 3,5 palce. Kapacitně dosahovaly aţ 1,44 MB s dobou přístupu kolem 100 milisekund. Z disket byly vytvořeny ZIP diskety s kapacitou mezi 100 a 250 MB, které jsou ještě dnes vyuţívány především v hudební branţi. Vývoj magnetických médií zatím končí na úrovni pevných disků, HDD, které jsou také nejčastěji pouţívaným pevným médiem ve stolních počítačích a noteboocích. Objevují se také kombinace HDD a SSD, osazené jak pohyblivou sloţkou, tak flash pamětí. Více o tomto druhu média obsahuje následující kapitola. Dá se říci, ţe souběţně s vývojem magnetických médií probíhal také vývoj médií optický, tedy CD, DVD, HD-DVD a BLU-RAY. U optických disků probíhal zápis na kruhová média o nejčastějším formátu 12 cm, a to nejen v pouze zapisovatelné podobě, ale také přepisovatelné. Podrobněji se o optických médiích zmiňuji v druhé části druhé kapitoly.1

1

Zdroj: KUČERA, Jan [online]. Brno: Historie záznamových médií, 2010 [cit. 2012-6-16]. Dostupná z WWW: < http://www.fi.muni.cz/usr/jkucera/pv109/2000/xnesnid.html >.

11

Rozdělení záznamových médií Záznamová média dělíme na magnetická, optická a elektronická. Reprezentativními příklady těchto kategorií jsou u magnetických médií pevné disky, u optických pak CD, DVD, BLU-RAY, HD-DVD a u elektronických flash paměti či SSD disky. K dispozici jsou stále i starší média, jako diskety a ZIP média. Jejich výskyt na trhu je dnes sice jiţ spíše ojedinělý, avšak stále je moţné je zakoupit a dále uţívat. Jejich podpora a kompatibilita je však velmi malá.

2.1. Magnetická média Jestliţe budeme mluvit o magnetických médiích, která obklopují běţný ţivot všech lidí, a to i aniţ by o tom sami věděli, hovoříme jak o pevných discích, floppy discích, ale i o magnetických kartách, díky kterým otevíráme dveře nebo v bankomatu přistupujeme na svůj účet. Oberlim Smith předloţil v osmdesátých letech 19. století základní principy pro nahrávání signálu na magnetická média, které však nebyly aţ do roku 1898 prakticky vyuţity. Tohoto roku totiţ Valdemar Poulsen vynalezl nahrávací, drátěný systém. Vznik první magnetické pásky datujeme do poloviny třicátých let 20. století. Magnetická média se pak dále s postupem doby vyvíjela aţ do jejich dnešní podoby. Trendem, stejně jako dnes, bylo i tehdy zvyšování kapacity, sniţování hmotnosti a velikosti záznamových médií. Díky tomuto přetrvávajícímu trendu jiţ dnes můţeme vyuţívat malé a vysokokapacitní hard disky.2 2.1.1. Magnetické pásky Magnetické pásky byly vynalezeny jiţ před šedesáti lety a stále jsou i v dnešní době hojně vyuţívány. Řadí se mezi standard v dlouhodobém zálohování a archivaci obrovského mnoţství dat. Doma je však u nikoho nehledejte. Pouţívají se především v IT firmách k archivaci dat na profesionální úrovni. I kdyţ by se tak mohlo zdát, technologie magnetických pásek z hlediska dlouhodobého a spolehlivého uchování dat stále nebyla a nejspíše ještě nějakou dobu nebude překonána. Jako prvek, dá se říci, 2

Zdroj: ZEMANOVÁ, Pavlína [online]. Praha: Ochrana novodobých knihovních fondů, magnetická média, 2005 [cit. 2012-6-07]. Dostupná z WWW: < http://www.google.cz/url?sa=t&rct=j&q=&esrc =s&source=web&cd=2&ved=0CKYBEBYwAQ&url=http%3A%2F%2Fwww.okf.wz.cz%2Fsemin0506 %2Fzemanova.doc&ei=c-HQT8T9GIfQhAfPqcGWDA&usg=AFQjCNFJbsh2DHar_MKxXaelJDxj0Bn F1w&sig2=A3-vQjEzhl_6cx5X7guX3Q >.

12

poslední záchrany jej dle společnosti IBM vyuţívá aţ 82% velkých firem v USA. Vyuţití magnetických pásek se od doby jejich nástupu značně liší. Jelikoţ pásky na rozdíl od pevných disků, SSD disků a flash pamětí nemohou přistupovat k libovolným datům na nich uloţených, pouţívají se jiţ jen k zálohování dat. Čtení z nich je ovšem velmi rychlé. Máme-li jejich prostřednictvím provedenu zálohu metadat nebo celého systému, kterou si drţíme jen jako jistotu s předpokladem, ţe nutnost obnovy nastane jen velmi výjimečně, a to pouze v případě ztráty všech dat, není pro nás podstatný problém s přetáčením pásek a hledáním poţadovaného obsahu. Magnetická páska byla vynalezena a puštěna do výroby společností IBM v roce 1952. Letos je tomu tedy jiţ 60 let od jejího vzniku. První úloţiště osazené médii zaloţenými na technologii magnetických pásek se začalo komerčně vyuţívat roku 1984 pod názvem IBM 726. Disponovalo tehdy neuvěřitelnou kapacitou v podobě 2,3 MB a jeho hmotnost převyšovala hranici 400 kilogramů, coţ je pro většinu lidí dnes nepředstavitelná hmotnost. Přesně toto úloţiště váţilo 424 kilogramů, coţ odpovídá tomu, proč se tehdejším počítačům říkalo sálové a mnohdy zabíraly i celou jednu místnost. Obrázek 2: Pásková jednotka IBM 726

Zdroj: Mladá fronta, a.s. [online]. Praha: Magnetická datová páska slaví 60. narozeniny, 2012 [cit. 2012-6-03]. Dostupná z WWW: < http://www.zive.cz/clanky/magneticka-datova-paska-slavi60-narozeniny/sc-3-a-163779/default.aspx >.

Po dalších deset let se pásky pouţívaly jako hlavní technologie pro ukládání dat pro většinu počítačů v USA. Dalším pokrokem ze strany IBM byl vynález prvního pevného disku, který spatřil světlo světa v polovině 50. let, a to pod označením IBM 350 13

RAMAC. Pásky, jakoţto primární záznamové médium tehdejší doby, začaly postupně vytlačovat následovníci prvního pevného disku od IBM a v 70. letech se jiţ magnetické pásky pouţívaly spíše jako sekundární a archivační úloţiště. To však bylo dění zejména v USA a okolních zemích. V Evropě byla situace diametrálně odlišná, nebyla zde ţádná standardizace ve světě technologií a existovalo uzavřené a velmi omezené mnoţství řešení. Ještě před několika lety byly pásky nezastupitelným médiem, především z hlediska velké kapacity, jeţ oproti ostatním médiím nabízela. Zlom přišel aţ nedávno v podobě několika terabajtových pevných disků, které mohly jejich místo zastoupit. Obrázek 3: Nitro moderní pásková jednotka

Zdroj: Mladá fronta, a.s. [online]. Praha: Magnetická datová páska slaví 60. narozeniny, 2012 [cit. 2012-6-03]. Dostupná z WWW: < http://www.zive.cz/clanky/magneticka-datova-paska-slavi60-narozeniny/sc-3-a-163779/default.aspx >.

Realita v oblasti magnetických pásek spočívá dnes v páskových úloţištích, váţících jiţ jen několik kilogramů a rozměry o moc nepřesahujícími šuplík pevného disku. Kapacita se pak pohybuje okolo 5 TB. Zdánlivě zastaralá technologie se však stále vyvíjí, a jak by se zprvu mohlo zdát, její cena není ani náhodou niţší neţ u pevných disků. Ba naopak je mnohem draţší. Výhodou oproti pevným diskům však zůstává moţnost výměny pásek, přenosové rychlosti v řádech stovek megabajtů za sekundu a zejména spolehlivé a dlouhodobé uchování dat. Vyrábí se i obrovské knihovny, plné i stovek páskových jednotek a řízené roboticky. Největší z těchto systémů dosahují kapacity blíţící se exabajtu, coţ je pro představu 1 000 000 000 GB. Odhaduje se, ţe na celém

14

světě je tímto způsobem zálohováno kolem 400 exabajtů dat. Pásky tedy ze světla jen tak nezmizí.3 2.1.2. HDD (hard disk drive) Pevný disk, tedy v originále hard disk, spatřil světlo světa roku 1956. Funguje tak, ţe ukládá data pomocí magnetické indukce na jednotlivé plotny v něm umístěné. Vyuţívá se jako úloţný prostor ve stolních počítačích, noteboocích, serverech apod. Vnitřek disku tvoří záznamové plotny umístěné vodorovně nad sebou. Plotny se po zapnutí točí konstantní rychlostí, která je od 3600 aţ po 15000 otáček za minutu. Nad těmito plotnami se pohybují čtecí/zapisovací hlavy, které z disku čtou a na disk zapisují data. Jejich vzdálenost od ploten disku je mezi 0,3 a 0,6 mikrony. Všechny plotny jsou v disku umístěny na jednom společném středovém rameni a jejich rotace je tak synchronizovaná a konstantní. Problémem a důvodem častých poruch jsou právě jeho pohyblivé části, které jsou zejména za chodu velmi citlivé na náraz a pohyb celkově. Ani s vypnutým diskem však nemůţeme manipulovat, jak se nám zlíbí. Dnes vyráběné HDD uţ sice disponují řadou bezpečnostních opatření, avšak i tak, dokud bude disk obsahovat pevné části, riziko bude přetrvávat. Kapacita pevných disků se v dnešní době pohybuje nejčastěji kolem 1 aţ 2 TB, coţ je vzhledem k faktu, ţe ještě před pár lety nebyly v domácích počítačích větší disky neţ 80 GB, opravdu hodně. Rozhraní pevných disků Stejně jako například u CD a DVD mechanik se i u pevných disků setkáme s různými typy rozhraní, díky kterým je můţeme k PC připojit. Dnes jiţ starší, paralelní rozhraní skoro nevidíme, zato se stále více pouţívají rozhraní sériová, a to z mnoha důvodů. Sériové rozhraní disponuje mnohem vyššími přenosovými rychlostmi, coţ je hlavním důvodem jeho masového pouţití a dalšího zdokonalování a vyvíjení. Druhou, jiţ méně podstatnou výhodou je tloušťka propojovacího kabelu, která je více jak poloviční oproti paralelnímu.

3

Zdroj: Mladá fronta, a.s. [online]. Praha: Magnetická datová páska slaví 60. narozeniny, 2012 [cit. 2012-6-03]. Dostupná z WWW: < http://www.zive.cz/clanky/magneticka-datova-paska-slavi-60narozeniny/sc-3-a-163779/default.aspx >.

15

PATA / ATA / IDE Nejstarší rozhraní u pevných disků je paralelní ATA rozhraní neboli IDE. Bylo to první rozhraní, které jsme na pevných discích mohli vidět. S rozvojem počítačové techniky začalo být odsunováno na druhou kolej, aţ bylo nahrazeno sériovým ATA rozhraním. Dnes se na většině základních desek stále alespoň s jedním ATA / IDE portem setkáme, a je to zejména z důvodu zpětné kompatibility. Na jedno IDE rozhraní je moţné připojit maximálně dvě zařízení, a to bez ohledu na to, jestli se jedná o dva pevné disky, dvě mechaniky nebo kombinaci disku a mechaniky. První připojené zařízení s označením master řídí komunikaci vůči sběrnici a druhé se jím řídí. Maximální rychlost datového toku, která můţe přes IDE projít je 133 MB/s, coţ v dnešní době není moc. SATA Sériové rozhraní, přicházející jako nová, rychlejší varianta paralelního přináší rychlejší přenos dat, a to ze 133 MB/s na 150 MB/s. Rozšíření přichází i v podobě zařízení, jeţ můţeme najednou připojit. Za pomocí doplňkových zařízení zde nejsme limitování dvěma zařízeními. Můţe jich být mnohem více. SCSI Zkratka SCSI vznikla ze spojení slov Small Computer System Interface, volně přeloţeno rozhraní pro malé počítače. Technologie umoţňuje připojit více druhů interních i externích zařízení, a to aţ 15 zařízení na jeden kanál. Je zde dobře řešena i zpětná kompatibilita, umoţňující připojení starších i novějších zařízení najednou bez ztráty rychlosti a výkonu. SCSI ve verzi s označením Ultra320 SCSI umoţňuje datový tok aţ 320 MB/s. FC Fiber Channer (FC) je nejpouţívanějším rozhraním zejména v případě serverů a rozsáhlých sikových polích. Toto sériové rozhraní přenáší data přes optické nebo metalické kabely. FC zařízení nemají definovaný konektor a k jejich připojení se pouţívají FC konvertory, které převádí signál dle potřebného typu přenosu. Pro FC zařízení existují dva typy modulátorů. GBIC, Gigabit Interface Converters a SFP, Small From Pluggable. GBIC disponuje rychlostí aţ 1 Gb/s, zatímco SFP aţ 2 Gb/s. Proto je také dnes jiţ novými FC zařízeními podporován pouze SFP modul. 16

SAS Serial SAS, tedy sériové SAS rozhraní je nástupcem starého ATA / IDE rozhraní. Rychlost datového toku je omezena na 320 MB/s, coţ začíná být pro dnešní dobu nedostatečné. Obrázek 4: Porovnání rozhraní pevných disků

Zdroj: PLODÍK, Petr [online]. Praha: rozhraní pevných disků, 2003 [cit. 2012-6-06]. Dostupná z WWW: < http://www.plodik.cz/Skola/nm/interfaces.html >.

Společnost Seagate, věnující se krom jiného jiţ několik let vývoji a výrobě pevných disků, v prvním čtvrtletí roku 2012 představila revoluční technologii s označením HAMR (Heat Assisted Magnetic Recording), která v současné podobě reálně dokáţe poskytovat kapacitu 1 terabit na čtvereční palec. Revoluční proto, ţe dosud vyráběné pevné disky umoţňovali zápis dat maximálně v hustotě 620 terabitů u 3,5 palcových a 500 terabitů u 2,5 palcových pevných disků. První generace disků postavených na této technologii bude umoţňovat, dá li se to tak říci, jen 6 TB kapacity pro 3,5 palcové disky a 2 TB pro 2,5 palcové. Teoretické moţnosti této technologie jsou však mnohem vyšší a s dalším vývojem by mohla umoţnit vměstnat na jeden čtvereční palec 5 aţ 10 terabitů, coţ by znamenalo 3,5 palcové disky s kapacitou 30 aţ 60 TB a 2,5 palcové s 10 aţ 20 TB. 17

Obrázek 5: Technologie HAMR

Zdroj: Mladá fronta, a.s. [online]. Praha: Seagate: rekordní hustota jeden terabit na čtvereční palec pro 6TB disky, 2012 [cit. 2012-6-03]. Dostupná z WWW: < http://www.zive.cz/bleskovky/seagaterekordni-hustota-jeden-terabit-na-ctverecni-palec-pro-6tb-disky/sc-4-a-162870/default.aspx >.

2.1.3. HHD (hybrid hard drive) Důvodem vzniku nové, doposud nepoznané konstrukce pevných disků s názvem HHD, tedy hybrid hard drive, coţ v překladu znamená hybridní pevný disk, byl přetrvávající nepoměr mezi klasickými pevnými disky a SSD disky. Uţivatelé měli na výběr mezi levnějšími, ale za to většími a pomalejšími HDD a výkonnými SSD, oproštěnými od pohyblivých částí, avšak se stále vysokou cenou. Částečně tak tuto pomyslnou mezeru na trhu vyplnil nový typ disku, kombinující od kaţdého něco. Jedná se o spojení klasického pevného disku s pohyblivými plotnami a integrovanými flash čipy. Čipy jsou v disku osazeny zejména z důvodu zvýšení odezvy a rychlosti přístupu k datům typu cache. Osazované flash čipy mají zatím z hlediska celkové kapacity disku jen malou část, tedy například pouze 8 GB. To však k dosaţení poţadovaných výsledků plně postačuje. V pevném disku výrazně zvyšuje pro nejpouţívanější data důleţitou paměť cache, ke které je tím pádem i mnohem rychlejší přístup, coţ je opravdu velmi znatelné.

18

Obrázek 6: Konstrukce HHD

Zdroj: Mladá fronta, a.s. [online]. Praha: Test hybridního disku Seagate Momentus XT, 2011 [cit. 2012-6-03]. Dostupná z WWW: < http://www.zive.cz/clanky/ze-sveta-test-hybridniho-disku-seagatemomentus-xt/sc-3-a-161507/default.aspx >.

Vyuţití tohoto nového typu disků je přiřazováno především náročným uţivatelům, tedy do herních notebooků, výkonných pracovních stanic a menších počítačů, kde je poţadována velká kapacita disku, rychlý přístup k nejpouţívanějším datům v cache a kde není výhodné vyuţít zatím stále dosti drahé SSD. Pro příklad můţeme zmínit situaci, při které je uţití právě hybridního pevného disku tím nejlepším moţným řešením. Představme si situaci, ţe vlastníme notebook, ve kterém máme pouze jeden slot pro pevný disk a potřebujeme jak jeho velkou kapacitu, tak rychlý přístup k často pouţívaným datům. Abychom uspokojili obě naše potřeby, je výhodné řešení právě HHD. Samozřejmě bychom v případě neomezených finančních prostředků mohli náš notebook osadit vysokokapacitním SSD, avšak jeho cena by byla tak vysoká, ţe by se málokomu z nás chtělo takto utrácet. Obzvláště, je-li zde jiná, adekvátní moţnost. Je to ta zlatá střední cesta v případě, ţe nám doposud postupná řešení nevyhovovala a nacházeli

jsme

se

někde

mezi

potřebou

rychlého

startu

k nejpouţívanějším datům a poţadavkem na velkou kapacitu disku.

19

PC

a

přístupu

2.2. Optická média Optická média a jejich vývoj je rozloţen do tří generací, která jejich vývoj mapují a jsou rozdělena zejména podle jednotlivých typů médií. První generace, do které patří disky CD, datuje svůj nástup v 80. letech 20. století. Generace druhá, kam řadíme všechny typy DVD, přišla na trh v druhé polovině 90. let 20. století. Poslední, třetí generace disků BD a HD DVD pak datuje svůj nástup do 21. století. Teoreticky se dá uvaţovat i o zmínění generace čtvrté, do které by v budoucnu mohla patřit optická média, zaloţená na technologii holografu. To je ale stále jen hudba budoucnosti a reálně se s touto moţností zatím počítat nedá. Bez ohledu na druh, generaci nebo kapacitu záznamového, optického média lze obecně říci, ţe jsou vyuţívána především pro záznam hudby, vide a softwaru. Jedná se samozřejmě jen o hlavní a nejpouţívanější formáty, které jsou na média zaznamenávána. Mnoho lidí by tak mohlo namítnout, ţe na ně zaznamenávají data, fotky, dokumenty a mnoho dalších formátů. Mají pravdu. Výčet formátů, které můţeme zaznamenat, by byl velmi obsáhlý. Pro náš účel však toto není tolik podstatné. Rozeberme si tedy jednotlivá média postupně, podle generací tak, jak za sebou následovala.4 2.2.1. CD (Compact Disc) Název kompaktní disk, jak je v České republice toto médium nazýváno, byl odvozen z anglického originálu „Compact disc“, zkráceně CD. Disk je vyroben vylisováním plastu do potřebné velikosti a tvaru. Takto vylisovaný polykarbonátový kotouč je následně potaţen vrstvou hliníku, způsobující duhový odlesk. Na disku jsou tvořeny drobné pity, tedy výlisky o velikosti několika tisícin milimetru. Takto poskládané pity jeden za druhým tvoří spirálu, která začíná od středu a končí na okrajích disku. Jednotlivé vlny jsou od sebe vzdáleny 1,6 nm. Snímání a zapisování na CD umoţňuje speciální laser, který bez nutnosti kontaktu s diskem čte nebo zapisuje data. Zápis probíhá v digitální podobě, v podstatě jsou tedy zaznamenávány řady logických jedniček a nul. Zjednodušeně lze princip zápisu na disk popsat tak, ţe laserová dioda vyšle směrem k CD impulz ("paprsek"). Pakliţe paprsek narazí na kompaktním disku na 4

Zdroj: LANGER, Martin [online]. Brno: Optická paměťová média, principy, vyuţití, trendy, 2011 [cit. 2012-6-07]. Dostupná z WWW: < http://is.muni.cz/th/324937/fi_b/bakalarska_prace.pdf >.

20

hladkou vrstvu (tzv. land), odrazí se podobně jako zrcadla zpět k fotodiodě, která vracející se světlo zaznamená a přemění na elektrické napětí. Pokud ovšem vyzářený laserový paprsek narazí na dolíček (tedy na pit), je pochopitelné, ţe bude odraţen jiným směrem neţ na fotodiodu a ta ţádný signál nezaznamená.5 Kapacita kompaktních disků ve standardní velikosti o průměru 120 mm je 650 aţ 700 MB, při nahrávání hudby je moţno uchovat 74 aţ 80 minut. V roce 2007 tomu bylo přesně 25 let od vzniku tohoto média, kterého dle odhadů společnosti Philips bylo za tuto dobu prodáno více jak 200 miliard kusů. Oproti předcházejícím záznamovým médiím, která CD nahradil, byl mnohem odolnější a trvanlivější, jelikoţ se při jeho přehrávání samotné médium neopotřebovávalo. Největší revoluci způsobil disk v hudební branţi, kde CD bylo a dnes ještě stále je, nejpouţívanějším médiem pro distribuci hudebních titulů. První hudební CD, na kterém byly zaznamenány písně známé skupiny ABBA, se na trhu objevilo v 80. letech minulého století. Hudební přehrávače, které umoţňovaly kompaktní disky přehrávat, pronikly roku 1982 nejprve na Americký a Japonský trh, následně roku 1983 na trh Evropský. Vyuţití disku CD pro distribuci hudby bylo pouze jedno z mnoha. Pro distribuci videa byl vyuţíván formát VCD a SVCD, kde byla uloţena video stopa ve formátu MPEG 1 u Video Compact Discu a MPEG 2 u Super Video Compact Disku. Pod názvem CD Extra jsme pak mohli dostat CD se záznamem hudební stopy v kombinaci se stopou datovou. Kompaktní disky existují, stejně jako ostatní záznamová média, ve dvou základních verzích. Jako CD-R a jako CD-RW. V případě CD-R hovoříme o zapisovatelné verzi, na kterou můţeme zaznamenat data pouze jednou. Data, hudbu či video, které na tento disk vypálíme, není moţno dále přepisovat nebo doplňovat o další data, a to ani v případě, ţe CD nebylo plně zaplněno. Na druhé straně na CD-RW můţe být záznam vypálen několikrát. Pokud na tento disk vypálíme data, můţeme je následně z disku vymazat a vypálit novou stopu, která na disku bude. Takto je moţno pokračovat několikrát, stále dokola.

5

Zdroj: NAVRÁTIL, Pavel. Informatika a výpočetní technika, kompendium 1. Praha: Computer Media, 2006.

21

Obrázek 7: Princip zápisu a čtení CD

Zdroj: Pan Wiki [online]. Praha: Test Kompaktní disk CD, 2007 [cit. 2012-6-07]. Dostupná z WWW: < http://panwiki.panska.cz/index.php/Kompaktn%C3%AD_disk_CD >.

2.2.2. DVD (Digital Video Disc) Disk DVD byl přímým nástupcem, do této doby oblíbeného a hojně pouţívaného disku CD vznikl roku 1995. Za vznikem tohoto doposud velmi pouţívaného média stála snaha vyvinout disk, který bude nástupcem CD. Firmy Matsushita Electronic, Toshiba, Time a Warner se v této době snaţili prosadit s navrhovaným formátem SD neboli Super Diskem. Naopak firmy Sony a Philip společně vyvíjeli médium zvané MMCD, Multimedia Compact Disc. Formáty však byly nekompatibilní, coţ bylo hlavním důvodem, proč ani jeden z nich neuspěl. Pod neustálým tlakem velkých počítačových korporací bylo sestaveno takzvané DVD Konsorcium, které mělo rozhodnout a domluvit se na jednom, plně kompatibilním formátu. Na základě nátlaku světových

22

počítačových firem jako IBM, Apple, Intel a Microsoft vzniká DVD Fórum, které jasně specifikuje formát DVD, který se začíná masově pouţívat. Technologie, na níţ je disk zaloţen, se podobá CD, ze kterého také vychází. Datová stopa je na disku uloţena pomocí prohlubní ve stopách, tvořících spirálu. Zvýšení kapacity, která je aţ sedm krát vyšší, bylo dosaţeno zejména zmenšením prohlubní a zhuštěním stop na disku. Větší hustota stop na stejně velikém disku tak přináší mnohonásobně vyšší kapacitu. Obrázek 8: Vlnová délka CD vs DVD

Zdroj: KUČERA, Jan [online]. Brno: Historie DVD, 2010 [cit. 2012-6-03]. Dostupná z WWW: < http://www.fi.muni.cz/usr/jkucera/pv109/2003/xkrajic1.htm >.

Aby bylo moţné na disk zapisovat několikanásobně větší počet dat, bylo nutné upravit vlnovou délku laseru z původního infračerveného, které mělo 780 nm, na červené s vlnovou délkou mezi 635 a 650 nm. Reflexní vrstva musela být zúţena, a laser tak nemusel přejíţdět tak dlouhé cesty. Výsledný disk měl tloušťku 0,6 mm a ve variantě DL, tedy dvouvrstvém provedení, pojal namísto 4,7 GB aţ 8,5 GB. Dvouvrstvé médium však nebylo jediným druhem klasického DVD. Vyrábět se začala i oboustranná, a dokonce pak také oboustranná dvouvrstvá DVD. V kombinaci dvou vrstev z obou stran disku bylo moţné docílit neskutečné kapacity 17 GB, coţ bylo v této době, dá se říci, revoluční. Z CD, které disponovalo 700 MB kapacity, najednou bylo moţné na jeden disk uloţit aţ 17 GB.

23

DVD Video Jedná se o první ze dvou vzniklých aplikačních formátů, vyuţívaný zejména k uchování video či audiovizuálního obsahu jako takového. Video se zde ukládá ve formátu MPEG2. Filmová studia mohla na tyto disky ukládat videozáznam ve vysoké kvalitě o délce 133 minut, volitelně mohli pouţívat formát 16:9 nebo 4:3, více jak 30 stop s titulky a 8 audio stop, zejména pro různé jazykové verze. Na disky bylo moţné přidat i úvodní menu, ve kterém se uţivatelé orientovali, a vynechat nevhodné scény filmu. Důleţitou vlastností jistě také byla dobrá ochrana proti jejich kopírování. Zejména pro filmová studia tak přišla moţnost zaznamenat to, co na VHS nemohli. Jejich moţnosti se tak výrazně rozšířily. DVD Audio Norma DVD Audio nebyla při vzniku standardu DVD ještě definována a přišla na scénu aţ o dva roky později. Tento formát disků byl na rozdíl od DVD Video určen zejména pro nahrávání, respektive distribuci hudby. Nabízel vysokou kvalitu audio stopy, ještě větší zabezpečení proti kopírování neţ u DVD Video. Vzorkovací frekvence byla na 192 kHz, zvýšil se dynamický a frekvenční rozsah a také přenosová rychlost. DVD – Audio používá následující, navzájem nekompatibilní formáty: -

MPEG-2 Audio schválený pro filmy TV v normě PAL,

-

Dolby Digital AC-3 pro normu NTSC, která je doporučená i pro Evropu. Dolby digital,

-

DSD Data Stream Direct firem Sony Philips - vyţaduje nová nahrávací studia,

-

LPCM - Linear Pulse Code Modulation zbývajících firem. (Původní specifikace DVD)6.

Zdroj: KUČERA, Jan [online]. Brno: Historie DVD, 2010 [cit. 2012-6-03]. Dostupná z WWW: < http://www.fi.muni.cz/usr/jkucera/pv109/2003/xkrajic1.htm >. 6

24

Obrázek 9: Porovnání formátů DVD a CD

Zdroj: KUČERA, Jan [online]. Brno: Historie DVD, 2010 [cit. 2012-6-03]. Dostupná z WWW: < http://www.fi.muni.cz/usr/jkucera/pv109/2003/xkrajic1.htm >.

DVD-R (DVD - Recordable) Doslovný překlad anglického slova Recordable je „povolený zápis“, coţ znamená, ţe na tento typ média je moţno pouze zapisovat, a to jen jednou. Jedná se o stejný princip jako u předchůdce CD-R. Tato technologie byla v případě DVD poprvé pouţita v roce 1997, kdy bylo první DVD-R o kapacitě pouhých 3,95 GB, a teprve později byla navýšena na dnešních 4,7 GB. Zápis na tento disk byl v základní rychlosti 11,08 Mbit/s. DVD-RAM (DVD - Read Only Memory) První podoba disku vyšla roku 1997 o kapacitě pouhých 2,6 GB. Později pak ve verzi 2.0 jiţ se standardní kapacitou 4,7 GB. Jedná o první formát, na který bylo moţné v rámci disků DVD nejen data zapisovat, ale také je přepisovat. Technologie je zaloţena na změně fáze mezi amorfní a krystalickou vrstvou. Mazání dat z médií bylo tak mnohem jistější a chybovost se výrazně sníţila. Nevýhodou byla jejich vysoká citlivost vůči okolnímu prostředí, zejména vůči poškrábání a bohuţel i na veškeré nečistoty, stejně jako vysoká spotřeba cartridge.

25

DVD-RW (DVD - ReWritable) Jedná se o druhou podobu přepisovatelného DVD, která je zaloţena na formátu DVD-R se shodným fyzickým adresováním a stejným způsobem mazání, jako u DVD-RAM. Jedinou odlišností je, ţe u DVD-RW není vyuţívána cartridge.7 2.2.3. HD-DVD (High Definition DVD) Disky typu HD-DVD, které spolu s Blu-ray disky tvoří třetí generaci optických disků, vyvinula společnost Toshiba ve spolupráci s firmami NEC a Sanyo. Disky byly prvotně chráněny proti kopírování, coţ se však roku 2007 změnilo. Hackeři v tomto roce ochranu prolomili, a z disků tak bylo moţné kopírovat jejich obsah. Dá se říci, ţe oba formáty, spadající do kategorie třetí generace optických médií, spolu od počátku jejich vzniku bojovaly o majoritní postavení, a tak i rozhodující verdikt, který formát bude do budoucna ponechán. HD-DVD však tento boj roku 2008 prohrálo a společnost Toshiba ukončila jejich další vývoj a zastavila výrobu. Dnes jiţ tato média v ţádných obchodech nakoupíte, stejně jako si na nich nepořídíte nový film v HD rozlišení. Obrázek 10: Poměr prodeje HD DVD oproti Blu-ray a podpora filmových studií

Zdroj: STAMATIOU, Paul [online]. San Francisco: Thought on Blu-ray vs. HD DVD, 2007 [cit. 2012-7-07]. Dostupná z WWW: < http://paulstamatiou.com/thoughts-on-blu-ray-vs-hd-dvdhtm >.

Zdroj: KUČERA, Jan [online]. Brno: Historie DVD, 2010 [cit. 2012-6-03]. Dostupná z WWW: < http://www.fi.muni.cz/usr/jkucera/pv109/2003/xkrajic1.htm >. 7

26

Na tyto disky bylo moţná zaznamenávat data o velikosti 15 aţ 60 GB. Toto široké rozpětí je dáno, stejně jako u předchůdce, DVD, a následovníka, Blu-ray, tím, ţe existovaly jednovrstvé, jednostranné disky s kapacitou 15 GB, jednovrstvé oboustranné a dvouvrstvé jednostranné o kapacitě 30 GB, jednostranné třívrstvé s 45 GB a nakonec dvouvrstvé oboustranné o velikosti 60 GB. S přihlédnutím k faktu, ţe HD-DVD na rozdíl od klasických DVD nebo Blu-ray umoţňovaly na jedné straně zápis aţ ve třech vrstvách, oboustranné a třívrstvé médium by mělo kapacitu neskutečných 90 GB. Do této fáze se však vývoj nedostal. Záznamová vrstva se nachází 0,6 mm pod povrchem disku, numerická apertura čočky se zvětšila z 0,60 na 0,65. Hustota záznamu se oproti DVD výrazně zvýšila, protoţe vzdálenost drah klesla ze 740 na 400 nm, nejmenší délka pitu ze 400 na 204 nm a jeho šířka se zmenšila z 350 na 250 nm. To vše je samozřejmě dáno pouţitím laseru o vlnové délce 405 nm. Disky mají v průměru 12 cm, stejně jako CD, DVD nebo Blu-ray Disc.8 Dokonce byl DVD Fórem schválen speciální formát HD DVD, který by byl určen pro čínský trh, a zamezil by tak moţnosti přehrání disku z USA. Byl to jistě i marketingový tah, jelikoţ by z tohoto omezení plynuly další příjmy z čínského trhu. V období, kdy ještě nikdo nebyl schopen určit, jaký formát bude nakonec tím hlavním, vyráběli některé firmy hybridní mechaniky, které podporovaly formáty oba. Na nosičích byly pro zápis videa pouţívány formáty MPEG 2, MPEG 4 AVC (H.264) a WMV9. Všechny tři formáty umoţňovaly uchování videa ve vysokém rozlišení, pro které bylo médiu vyvinuto. Formát WMV9, vyvinutý společností Microsoft, jakoţto nástupce původního WMV se vzhledem k problémům s kompatibilitou s jinými systémy neţ OS Windows příliš neuchytil. Komprese audia probíhala ve formátech MPEG-1 layer 2 (MP2).9 2.2.4. BD (Blu-ray Disc) Technologie zřejmě posledního typu optického média byla vynalezena roku 2004 a oficiálně představena o dva roky později, tedy v roce 2006. Jak tomu bylo i v případě předchozích typů optických médií, i zde měl blu-ray konkurenčního soupeře v podobě 8

Zdroj: Wikipedie [online]. HD DVD, 2012 [cit. 2010-6-07]. Dostupná z WWW: < http://cs.wikipedia.org/wiki/HD_DVD >. 9 Zdroj: Wikipedie [online]. HD DVD, 2012 [cit. 2010-6-07]. Dostupná z WWW: < http://cs.wikipedia.org/wiki/HD_DVD >.

27

HD-DVD, který usiloval o prvenství a majoritní postavení ve světě. Na rozdíl od ostatních optických médií, kde byla volba konečného formátu, jeţ bude veřejnosti prezentován a vyuţíván, jasná, zde se oba konkurenční formáty zachovaly i po jejich oficiálním uvedení na trh. Po delší období tak byly k dostání jak média formátu blu-ray, tak i formátu hd-dvd. Zakladatelé obou ze zmiňovaných formátů přesvědčovali významné distributory a filmová studia na svou stranu, coţ se nakonec podařilo firmě Sony, která byla tvůrcem disků blu-ray. Masivně se poté začal vyuţívat formát zvaný blu-ray. V době nejistoty, který formát bude finálně pouţíván, bylo moţné na pultech prodejen s elektronikou zakoupit přehrávače, které uměly buď jeden, nebo druhý formát, ale našly se mezi nimi i takové, které pro jistotu podporovaly formáty oba. Dnes byste však v internetových obchodech či elektrech hledali hd-dvd média marně. Samotný název se odvíjí od typu pouţitého laseru, který má modrou barvu a pomocí něhoţ můţeme data na disk zapisovat. Pro označení bylo nutné pouţít zkráceninu slova „blue“, které jakoţto běţně pouţívaný anglický název nebylo moţno zaregistrovat. Výraz tak musel být zkrácen o koncové písmeno „e“ na finální označení „blu-ray“. Blu-ray pouţívá pro zápis i čtení modrý laser (název vychází z „Blue Ray“ – modrý paprsek) s vlnovou délkou 405 nm a pity mají velikost pouze 0,32 µm. Díky tomu nabízí opět vyšší kapacitu neţ starší generace optických médií, konkrétně 25 GB v jedné vrstvě a 50 GB ve dvou vrstvách, přičemţ velikost i tloušťka disků zůstala zachována.10 Vymyšleny i schváleny jiţ sice byly další formáty, které by umoţňovaly vyuţití více jak dvou vrstev (čtyři aţ pět) s kapacitou přesahující 100 GB, avšak reálné nasazení do produkce a začátek jejich uţívání je stále v nedohlednu. Nejednalo by se jiţ o BD jako takové, se kterými bylo při jejich zrodu počítáno a ţádný dosavadní přehrávač by si s nimi nedokázal poradit. Z toho vyplývají další investice, které by uţivatelé museli podstoupit. Je to velké riziko, jeţ si zatím nikdo netroufnul podstoupit. Specifikace Blu-ray Disk jsou následující: Kapacita: 23,3, 25 nebo 27 GB (jednovrstvý disk), Vlnová délka: 405 nm (modro-fialový laser),

10

Zdroj: Mladá fronta, a.s. [online]. Praha: Blu-ray: poslední výkřik optických médií, 2010 [cit. 2012-603]. Dostupná z WWW: < http://www.zive.cz/clanky/blu-ray-posledni-vykrik-optickych-medii/sc-3-a153922/default.aspx >.

28

Numerická apertura: 0,85, Hloubka záznamové vrstvy: 0,1mm, Přenosová rychlost: 36 Mbps, Vzdálenost drah: 320 nm, Délka pitu: 138, 149 nebo 160 nm, Průměr disku: 120mm, Tloušťka disku: 1,2mm, Záznamová metoda: fázová změna, Modulace signálu: 1-7PP, Způsob zápisu: on-groove, Metoda adresování: wobble, Formát videa: MPEG-2, MPEG-4 H.264/AVC a VC-111.

Na trhu se od doby uvedení BD médií zatím moc nezměnilo. K dostání jsou shodné kapacity, stejně jako formáty blu-ray disků. Existují zapisovatelná BD média, na která lze zapsat jen jednou s označením BD-R, přepisovatelná média BD-RE a média BDROM, určená pouze ke čtení. Všechny tři tyto formáty detailněji popisuji níţe. Za jediné vylepšení v této oblasti můţeme povaţovat rozšíření přepisovatelné verze BD, která od roku 2011 umoţňuje zápis ve dvou vrstvách. Docílilo se zde dvojnásobné kapacity, 50 GB, coţ je u přepisovatelného média velký krok kupředu. Stále je kompatibilní stejně jako ostatní formáty blu-ray. Uţivatelé tedy mohou na toto médium zapisovat a číst z něj za pomoci stejných zařízení, které jiţ pouţívají. Pro jistější a delší trvanlivost vypálených dat pouţívá jedna ze světových jedniček mezi výrobci záznamových médií speciální ochrannou vrstvu Hard Coat, chránící disk před neţádoucím poškrábáním či otisky prstů. BD-R / BD-R DL (BD-Recordable / BD-Recordable Dual Layer) Blu-ray disky s podoznačením R, označujícím, ţe na tento typ média je moţné pouze zapisovat, a to jen jednou. Od jejich vzniku proběhla zapisovatelná BD média třemi revizemi. Nechybí zde ani moţnost zápisu ve dvou vrstvách, která dvojnásobně zvyšuje kapacitu pouţitého média. 11

Zdroj: svět Hardware [online]. Příbram: Optická evoluce: Blue-Ray vs. HD-DVD, 2005 [cit. 2012-603]. Dostupná z WWW: < http://www.svethardware.cz/art_doc-5D6052F0B32561D7C1256F8C0 07D9B25.html >.

29

BD-RE / BD-RE DL (BD-Rewritable / BD-Rewritable Dual Layer) Označení BD-RE představuje přepisovatelné blu-ray médium, které od roku 2011 můţeme vyuţívat i v dvouvrstvé variantě. Jak jiţ název napovídá, data na něm můţeme přepisovat a nemusíme tak pro zápis pořizovat pokaţdé nové médium, jako by to mu bylo při uţití BD-R nebo BD-R DL. Výrobci nám umoţňují přepisovat vypálená data aţ 1000x , a to i v případě dvouvrstvé varianty. Stejně jako výše popisované BD-R, i BDRE prošlo v průběhu ţivotního cyklu několika revizemi, a to konkrétně čtyřmi. BD-ROM / BD-ROM DL (BD-Read Only Memory / BD-Read Only Memory Dual Layer) Posledním formátem, se kterým se ve světě blu-ray disků můţeme setkat, je BD-ROM. Označuje takový disk, ze kterého můţeme pouze číst. V tomto formátu jsou distribuována zejména originální, lisovaná média, na kterých ve většině případů bývá film ve vysokém rozlišení. Nechybí zde téţ ani dvouvrstvá verze jako u formátů předešlých. Ve všech třech variantách, jak uţ bylo zmiňováno výše, existuje i dvouvrstvá verze, která nabízí jednou takovou kapacitu co verze standardní. Namísto 25 GB je moţné uloţit aţ 50 GB, coţ představuje 25 GB na jednu vrstvu. Vrstvy jsou rozděleny na L0 a L1 a zápis probíhá nejprve do první vrstvy, L0, poté pak do vrstvy L1. První vrstva tedy musí být polopropustná, jinak by záznam do vrstvy druhé nebylo moţné realizovat. Vyvíjeny jsou i technologie, kde by bylo moţno zapisovat do více jak dvou vrstev, coţ jsme jiţ zmiňovali na začátku.

30

Obrázek 11: Konstrukční provedení DL vrstvy

Zdroj: Verbatim Americals, LLC. [online]. Charlotte: Double Layer, 2011 [cit. 2012-6-03]. Dostupná z WWW: < http://www.verbatim-europe.co.uk/en_1/article_core-technologies_ 1120_0.html >.

Největší vyuţití našly disky blu-ray ve filmovém průmyslu a celkově záznamu obrazu. Velká kapacita média je tím pravým pro zápis videa ve vysokém rozlišení. Tím máme na mysli především rozlišení 1280x720 bodů, označované jako 720p a Full HD rozlišení 1920x1080 bodů, 1080p. Moţnost vyuţít onu velkou kapacitu přispěla také ke zrodu nových audio formátů, jeţ se k filmům s vysokým rozlišením váţí. Běţně se tak na bluray nosičích s naším oblíbeným filmem setkáme s libozvučným projevem zvuku v DTS HD Master a Dolby TrueHD. S nástupem stále více oblíbeného videa ve 3D formátu se moţnosti blu-ray médií zase o něco posunuly. I kdyţ se hovoří o posledním fyzickém médiu, stále zde není nic lepšího jak blu-ray. Není to sice zdaleka dokonalé médium, ani cena za gigabajt není nijak levná, ale pro šíření video formátů, pro které bylo také prvotně navrţeno, vhodnějšího média není. Stačí se ohlédnout o několik let zpět, kdy na scénu přišlo tehdy nové a převratné DVD. DVD skýtalo mnohem více výhod a nabízelo na tehdejší dobu i více 31

moţností vyuţití. Blu-ray nedisponuje ani polovinou těchto výhod. Zánik blu-ray disků je tak pravděpodobně jiţ od jejich uvedení na trh předurčen. Jen čas ukáţe, zdali tomu tak opravdu bude a zdali se nám naskýtá moţnost pouţívání posledního známého fyzického média.

2.3. Elektronická média Paměťové karty, flash disky i SSD disky jsou zaloţeny na flash pamětech typu EEPROM, neboli Electrically Erasable Progammable Read-Only Memory. Přeloţíme-li to do češtiny, jedná se o elektronicky vymazatelné a programovatelné paměti vhodné pouze pro čtení. Význam slova, stejně jako jeho originál je však velmi zavádějící. Dle něj by karty byly vymazatelné, programovatelné a jen pro čtení zároveň, coţ samozřejmě nelze. Název je takto zavádějící zejména proto, ţe byl vytvořen ze slov, která vystihují všechny vlastnosti. Pro většinu z nás jistě více známý a pouţívaný název „flash“ byl odvozen od principu, jímţ jsou paměťové buňky přemazávány. Největší výhodou elektronických médií je beze sporu jejich mechanická odolnost. Je tomu tak proto, ţe paměti neobsahují ţádné pohyblivé části, jako například pevné disky. Z toho je odvoditelná i výrazně vyšší cena těchto médií oproti klasickým pevným diskům s pohyblivými částmi. Nelze zanedbat ani úsporu elektrické energie, která stejně jako v předchozím případě, díky absenci pohyblivých části klesá na úplné minimum. Za vznikem flash pamětí stojí firma Toshiba a zejména pak Dr. Fujio Masuoka, kterému se ve spolupráci s jeho kolegy z firmy Toshiba podařilo roku 1980 vyvinout zcela nový typ paměti známý pod názvem flash. Dnes je tomu tedy jiţ 25 let od jejich vzniku. V devadesátých letech byly vyvinuty a pouţívány dva základní typy pamětí, a to NOR a NAND. NOR je typ flash paměti, která byla vynalezena a uţívána jako první. Tento typ paměti začala dokonce jiţ pouhé čtyři roky po oficiálním představení společnost Intel vyrábět. Nebyla to však ta správná volba, jelikoţ pouhý rok poté začali flash paměti, avšak typu NAND, vyrábět i společnosti Samsung a Toshiba. Paměti typu NAND disponují oproti NOR výdrţnějšími buňkami, větší kapacitou při vyuţití stejné plochy a rychlejším zápisem dat. Flash paměti typu NAND jsou vyuţívány dodnes a stále vyhovují i poţadavkům dnešní doby.12

12

Zdroj: Ţivě.cz [online]. Praha: Historie flash pamětí s bleskovým čtením i zápisem, 2012 [cit. 2012-612]. Dostupná z WWW: < http://www.zive.cz/clanky/historie-flash-pameti-s-bleskovym-ctenim-izapisem/sc-3-a-163269/default.aspx >.

32

2.3.1. Paměťové karty Paměťové karty se začaly vyvíjet především v éře masového rozvoje digitálních fotoaparátů, pro které byly prvotně určené. Jedny z prvních digitálních fotoaparátů měly v sobě na pevno zabudovanou paměťovou kartu, kterou nebylo moţné vyměnit. V této době však rozšíření o další paměti, vzhledem k rozlišení snímaných fotek, nebylo zapotřebí. Teprve s rostoucím rozlišením fotek stoupala i potřeba po větších pamětech. Nebylo ţádoucí, aby fotograf po pár snímcích musel připojit fotoaparát k PC a zhotovené fotografie musel kvůli malé kapacitě překopírovat. Roku 1998 byl na trh uveden první mp3 přehrávač, který disponoval slotem pro paměťové karty. Sloty na paměťové karty se stále častěji objevovaly v nejrůznějších zařízeních jako PDA, tiskárnách a mobilních telefonech. Tento rychlý vzestup a především rozšíření zařízení, která paměťové karty začala pouţívat, umoţnil také rychlý vývoj paměťových karet samotných. I v této oblasti se projevoval konkurenční boj, jenţ dal vzniknout několika různým formátům paměťových karet, které dnes existují. Obrázek 12: Porovnání paměťových karet

Zdroj: PhotoTv [online]. Provodov: Paměťová karta, 2011 [cit. 2012-6-10]. Dostupná z WWW: < http://www.phototv.cz/index.php?page=cataltxt&grouptxt=1&recid= 81&lang=CZ >.

33

PCMCIA Toto rozhraní stojí na samotném počátku vývoje paměťových karet. Vzniklo roku 1989 jako rozhraní v noteboocích a bylo určeno zejména pro rozšíření o další komponenty. Firma SanDisk roku 1992 vyrobila první paměť, zaloţenou na tomto rozhraní, kterou pojmenovala Flash Disk. S ohledem na dobu vzniku však tyto paměti nebyly vyuţívány jinde neţ v přenosných počítačích. I dnes se můţeme běţně setkat s rozšiřujícími paměťovými disky do PCMCIA slotu, samozřejmě jiţ o kapacitě kolem 2 GB. Compact Flash První paměťová karta formátu Compact Flash o velikosti 4 MB byla vyrobena roku 1994, stejně jako v případě PCMCIA firmou SanDisk, která za nedlouho spolu s dalšími firmami zaloţila organizaci Compact Flash Association, které měla dohlíţet na vývoj a dodrţování standardů v této oblasti. Karta měla vůči dnešním velké rozměry, a to především kvůli 50ti pinovému konektoru, přes který karta s přístroji komunikovala. Výhodou takto velkého konektoru však je vyšší přenosová rychlost, která dosahuje aţ rychlosti 40x, tedy 6 MB/s. Formát Compact Flash podporuje velká řada světových firem, jako je HP, Kodak, Nikon, Epson, Casio, Canon, Minolta a mnoho dalších. Dnes jiţ neslouţí jen jako flash paměť, ale někteří výrobci jej začali vyuţívat i jako Wifi nebo Bluetooth karty. Smart Media Karty Smart Media se na trhu objevily roku 1995, a to s plnou podporou firem FujiFilm, Olympus a Toshiba. Karta neměla vlastní paměťový řadič, coţ bylo dle úhlu pohledu výhodou, ale i nevýhodou. Výhoda spočívala v malé velikosti, která mohla být dosaţena právě díky absenci řadiče. Nevýhoda pak logicky v nutnosti integrace řadiče přímo do zařízení se slotem pro tento typ karet. Největší nevýhodou, která zapříčinila, ţe se tyto paměťové karty dnes jiţ nevyuţívají, byla omezená maximální velikost karty, a to pouhých 128 MB. MultiMedia Card MMC paměťové karty vnikly roku 1997, a to ve spolupráci firmy SanDisk a Siemens. Primárně byly určeny zejména pro mobilní telefony, a to díky jejich velikosti. Uplatnění rychle našly i ve videokamerách a mp3 přehrávačích. Sedmipinový konektor umoţňoval 34

zápis rychlostí aţ 5 MB/s. Stejně jako u karet Smart Media i karty MMC měli maximální velikost omezenou na 128 MB. Secure Digital Card Karty SD, tedy Secure Digital se staly přirozeným nástupcem karet MMC. Jejich velikost zůstala naprosto stejná, jako tomu bylo u MMC, pouze dostala oproti jejímu předchůdci některá vylepšení. Tím hlavním bylo odstranění limitu maximální velikosti karet. Další, jiţ ne tolik podstatné vylepšení bylo v podobě přidání mechanického zámku na straně karty, které umoţňovalo, stejně jako u disket zamezení nechtěného vymazání dat uloţených na kartě. Je zde také integrována ochrana proti nelegálnímu zkopírování. To umoţňuje distribuci hudebních nosičů právě na těchto médiích. V dnešní době je tento formát paměťových karet nejvyuţívanějším a v průběhu času je rozšířil i na takzvané podfomáty, například Micro SD, Mini SD a také formát SDHC, který označuje vysokokapacitní SD karty. Memory Stick Memory Stick je dosud vyuţívaný typ paměťových karet, jeţ vyvinula v roce 1998 firma Sony, jako jediný formát karet, které ve svých zařízeních podporuje. Na kartě je umístěn desetipinový konektor, který v základní konfiguraci umoţňoval rychlost 2,5 MB/s. Karta má na sobě umístěn, stejně jako karty SD, mechanický, posuvný zámek pro nechtěné smazání či přepsání dat. Karty existují ve více variantách, a to jako Memory Stick PRO, Memory Stick DUO, Memory Stick PRO DUO a Memory Stick Micro. xD Nástupce staršího typu karet Smart Media, paměťová karty xD, vznikla roku 2002 ve spolupráci firem FujiFilm, Olympus, a Toshiba. xD označuje zkratku názvu Extreme Digital. Rychlost přenosu je zde aţ 5 MB/s a díky rozměru, tvaru a celkově konstrukčnímu provedení je odolnější jak její předchůdce. Ochrana proti nelegálnímu zkopírování obsahu je zde na rozdíl od SD a Memory Stick karet zajištěna systémem unikátních ID, kterým kaţdá xD karta disponuje.13

13

Zdroj: STANISLAV, Martin [online]. Praha: Historie a vývoj paměťových karet, 2003 [cit. 2012-610]. Dostupná z WWW: < http://www.fi.muni.cz/usr/jkucera/pv109/2003p/xstanisl.htm >.

35

2.3.2. Flash disky Flash disky, které jiţ svým názvem nejvíce připomínají vlastní označení paměti, jeţ je v nich umístěna, spatřily světlo světa před necelými deseti lety, roku 2002. V tomto roce byly na trh uvedeny první flash disky s pouţitím NAND flash pamětí. Na svou dobu tak vzhledem k jejich velikosti nabízely rychlý zápis i čtení a taktéţ dobrou kapacitu. S postupným, následným rozšiřováním portů USB přicházel vývoj i samotných flash disků. Zvyšovala se rychlost a kapacita, stejně jako se stále zmenšovala jejich velikost a sniţovala cena. Pro představu, v roce 2004 stál 2GB flash disk přibliţně 9 000 korun, coţ je v porovnání s dnešní cenou, pohybující se kolem 100 korun nepředstavitelná částka.14 Flash disky se dnes vyrábějí v obrovském mnoţství nejrůznějších designů a provedení. Není tedy jiţ pravidlem, ţe je kaţdý flash disk obdélníkovou krabičkou s USB portem na jejím konci, jako tomu bylo kdysi. Zatím co renomované firmy, věnující se především zvyšování rychlosti a kapacity vyráběných zařízení, čínské společnosti hledí zejména na obal, tedy vzhled. Nabízejí flash disky v podobách postaviček, částí těla, hraček a jiných, nejrůznějších tvarech. Kaţdý flash disk je víceméně tvořen ze tří stejných, základních částí. Destičky s integrovaným obvodem, USB konektoru a obalu, který disk chrání před poškozením. K dostání jsou jiţ i flash disky nejen s rozhraním USB 2.0, ale také s novějším a podstatně rychlejším rozhraním USB 3.0. Někteří výrobci kladou vyšší důraz na odolnost disků. Vyrábějí proto i kovové či gumové, voděodolné disky, které nepřekvapí ani zmraţení, přejití bodem varu v rychlovarné konvici nebo přejetí kamionem. Kde kdo by se nad smyslem této odolnosti mohl pozastavit, ale zamyslíme-li se pořádně, ne malé části z nás by takový flash disk mnohokrát zachránil cenná data. Konstrukce flash disků Hlavní části: -

USB-A male konektor – umoţňuje fyzické spojení s PC nebo USB rozbočovačem,

-

Mass storage controller – čip pro komunikaci s PC,

14

Zdroj: Ţivě.cz [online]. Praha: Historie flash pamětí s bleskovým čtením i zápisem, 2012 [cit. 2012-612]. Dostupná z WWW: < http://www.zive.cz/clanky/historie-flash-pameti-s-bleskovym-ctenim-izapisem/sc-3-a-163269/default.aspx >.

36

-

NAND paměťový čip – zde jsou uloţena data,

-

Krystal – produkuje hlavní 12 MHz hodinový signál.

Přídavné části: -

Jumper – pro testování ve výrobě nebo nahrávání kódu do mikroprocesoru,

-

LED dioda – signalizuje, zda se právě čte či zapisuje,

-

Zámek – přepínač umoţňující zablokování zápisu,

-

Krytka USB konektoru – chrání před statickou elektřinou a fyzickým poškozením,

-

Doplňky na přenos – klíčenky, obaly a podobně15.

Obrázek 13: Konstrukce flash disku

Zdroj: Wikipedia Commons [online]. The internal components of a typical keydrive, 2005 [cit. 2010-6-05]. Dostupná z WWW: < http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Usbkey_internals.jpg >.

15

Zdroj: Wikipedia Commons [online]. The internal components of a typical keydrive, 2005 [cit. 2010-605]. Dostupná z WWW: < http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Usbkey_internals.jpg >.

37

2.3.3. SSD disky SSD disky, stejně jako klasické HDD slouţí zejména k úschově našich dat. Jejich vyuţití je dnes především ve světě notebooků, netbooků a ultrabooků. Setkat se s nimi ale můţeme i ve stolních PC, tabletech a jiných zařízeních. Vzhledem k jejich ceně, která se naštěstí stále sniţuje, zatím nenahradily klasické pevné disky, které stále drţí prvenství pro nejlepší poměr kapacity a ceny. SSD disky mají do budoucna ty nejlepší ambice klasické disky nahradit a jiţ nyní lze tuto tendenci spatřit. Ambice pro nahrazení pevných disků spočívají v hlavních výhodách, jimiţ klasické disky nedisponují. Je to absence pohyblivých částí a s tím spojená menší náchylnost proti otřesům, a to především za provozu, niţší hmotnost, velikost a hlučnost. Nelze opomenout ani výrazně rychlejší přístupovou dobu k datům, a tedy celkové zrychlení jak práce s daty, tak především rychlejší načítání operačního systému. U stolních počítačů není přidaná hodnota tak vysoká jako u zmiňovaných notebooků. Jistě se najdou i nároční uţivatelé, pro které je prioritní rychlost a cena nehraje takovou roli. Běţně jsou ale nejčastěji těmito disky osazovány draţší modely notebooků, kde uţivatel ocení i menší hmotnost, stejně jako spotřebu. Nemusí se ani tolik bát o poškození disku samotného při časté manipulaci s notebookem. Toto riziko u stolních PC také nehrozí, a tato vlastnost proto není tak podstatná.16 Zápis na SSD disky probíhá pouze na elektronické bázi, coţ sniţuje přístupovou dobu na 0,1 aţ 0,2 ms, tedy zhruba dva aţ třikrát rychleji neţ u HDD. Rychlost zápisu se pohybuje mezi 80 MB/s a 160 MB/s a rychlost čtení od 150 MB/s do 250 MB/s. Teoretická rychlost zápisu i čtení je však mnohem vyšší. Nejvyšší modely SSD zapisují data rychlostí přesahující 600 MB/s a čtou rychlostí 700 MB/s. Problém spočívá v přepisování vymazaných dat. U čistého disku lze těchto rychlostí dosáhnout, avšak u disku, na kterém jiţ data zapsána byla, ale jiţ jsou označena k výmazu. Disk musí nejprve takové buňky vyčistit a upravit pro zápis. Teprve poté je moţné na volné buňky zapsat nová data. Aby toho nebylo málo, data, která se mají na disk zapsat, musí být po celou dobu této operace umístěna v paměti cache a celý cyklus tak zápis výrazně zpomalí. Výrobci disků vyuţívají nejrůznější prostředky a technologie k potlačení tohoto neţádoucího prvku, a to především vyváţeným zápisem dat po celé paměti. Další 16

Zdroj: Ţivě.cz [online]. Praha: Černobíle: Do počítače SSD, nebo stále HDD?, 2009 [cit. 2012-6-12]. Dostupná z WWW: < http://www.zive.cz/clanky/cernobile-do-pocitace-ssd-nebo-stale-hdd/sc-3-a145902/default.aspx >.

38

způsob spočívá v aplikaci TRIM příkazu, který dává informaci o volných buňkách, a tak moţnosti jejich předpřipravení pro zápis. Závisí však na samotné komunikaci operačního systému a SSD disku. Pokud vyuţíváte niţší verzi operačního systému, neţ je Windows 7, je nutné doinstalovat funkci TRIM speciální ulitou. Výhody SSD: -

nízká latence,

-

tichý provoz díky absenci pohyblivých částí,

-

nízká spotřeba energie a díky tomu i minimální zahřívání,

-

vysoká mechanická odolnost díky absenci pohyblivých částí, která téměř eliminuje riziko mechanického selhání,

-

schopnost snášet silné nárazy a vibrace, vysokou nadmořskou výšku, extrémní teploty,

-

malá velikost, ale hlavně nízká hmotnost - poměr kapacita vs. hmotnost je od roku 2008 výhodnější u SSD disků neţ u pevných disků,

-

hustota zápisu dat je u flash disků dvakrát vyšší, a tak lze na menší ploše zaznamenat více informací,

-

flash disky mají mnohem menší poruchovost a tím se sniţuje pravděpodobnost ztráty dat,

-

defragmentace SSD je zbytečná vzhledem k moţnosti paralelního čtení dat.

Nevýhody: -

flash paměti mají omezenou ţivotnost - MLC typ umoţňuje 1 000 000 aţ 2 000 000 cyklů (1 000 aţ 10 000 cyklů pro jednu buňku), SLC typ umoţňuje aţ 5 000 000 cyklů (100 000 cyklů pro jednu buňku) - to v praxi můţe vypadat například tak, ţe pokud na 80GB disk denně zapíšete 100 GB dat, začne disk hlásit chyby zhruba po šesti letech provozu,

-

v současné době je stále 1 GB kapacity SSD disku draţší neţ na standardním pevném disku,

39

-

kapacita SSD disků je niţší neţ u pevných disků, nicméně se předpokládá, ţe rychle poroste - 1TB disky jsou jiţ k dispozici pro podnikové a průmyslové aplikace,

-

asymetrický poměr mezi zápisem a čtením, coţ můţe způsobit problémy u některých funkcí, kdy zápis i čtení mají být dokončeny v podobném časovém rámci,

-

v důsledku opotřebení se degraduje výkon SSD,

-

SSD disky vyuţívající SATA rozhraní obecně vykazují pomalejší rychlost zápisu tento problém řeší PCIe rozhraní17.

I kdyţ je vyuţívání SSD disků stále větší a jejich cena stále klesá, je tento trend velmi pozvolný a jen tak se nahrazení HDD, SSD disky nečeká. S přihlédnutím k velkému trendu poslední doby, kterým cloud computing beze sporu je, vzniká v enterprise sektoru stále větší potřeba po velkých úloţištích, které není výhodné pokrýt disky SSD. Dle odhadů společnosti IDC bude v následujících letech v enterprice segmentu mnoţství HDD stále přibývat. Stejně tak se odhaduje, ţe cena za jednotku kapacity bude u SSD kaţdoročně klesat, a to o 25 aţ 30%. Stejně tak by majoritní postavení SSD disků mohlo výrazně zpomalit osazení SSD datových úloţišť přímo na základních deskách, coţ by řešilo potřebu rychlého přístupu k často pouţívaným datům a rychlý start systému. Základní desky by měly být zprvu osazeny 4 GB, 8GB a 16 GB paměti, coţ by tyto poţadavky dostatečně uspokojilo. Kaţdý SSD disk se skládá ze dvou základních věcí. Je to základní deska, osazená NAND flash pamětí, SSD řadičem, cache čipem a datovým konektorem, a samotný obal, který základní desku a výše zmíněné komponenty chrání. Základní deska bývá z obou stran osazena paměťovými čipy, a to dnes nejčastěji pouţívanými MLC NAND, zaloţené na 25mm technologii. Tyto čipy výrazně sníţily senu SSD disků, jelikoţ oproti svým předchůdcům, vyráběným 34mm a více milimetrovou technologií, poskytují mnohem více kapacity na menším prostoru čipu. Nástupcem MLC by měly být TLC NAND, jejichţ výrobní technologie by měla pracovat ještě s větší hustotou. Cena SSD by tak měla jít znovu o stupeň níţe.

17

Zdroj: Extranotebook.cz [online]. Brno: SSD disky: nastal jiţ jejich čas?, 2010 [cit. 2012-6-12]. Dostupná z WWW: < http://extranotebook.cnews.cz/ssd-disky-nastal-jiz-jejich-cas/strana/0/1 >.

40

Obrázek 14: Rozbor SSD disku

Zdroj: PCTuning [online]. Praha: Technologie a zajímavosti z oblasti SSD disků, 2011 [cit. 2010-613]. Dostupná z WWW: < http://pctuning.tyden.cz/hardware/disky-cd-dvd-br/22588-technologie-azajimavosti-z-oblasti-ssd-disku >.

S kaţdým zlepšením technologie výroby paměťových čipů a tak vměstnání více kapacity na menší prostor ale přichází stále niţší celkový počet zápisů. Jestliţe u 34mm technologie byl celkový počet zápisů na SSD disk více jak dvakrát vyšší neţ u 25mm technologie, kde je zápis omezen na 3000 zápisů, můţe rychle dojít k tomu, ţe reálná ţivotnost disku bude velmi malá, aţ skoro nepouţitelná. Zdánlivě malý počet zápisů však ve skutečnosti pro běţného uţivatele není nijak omezující, coţ dokládá i fakt, ţe je na disky poskytována dvouletá záruka a u některých výrobců i pětiletá. Pokud by tedy disky „odcházeli“ opravdu tak rychle, výrobci by si nemohli dovolit takovéto záruky poskytovat. Běţný uţivatel si SSD disk pořídí především pro běh operačního systému a nejčastěji pouţívané soubory a aplikace. Zbytek dat má uloţen na druhém, klasickém, HDD. V podstatě tedy pouze poprvé nainstaluje operační systém, všechny programy, hry a soubory, které bude nejčastěji vyuţívat a tím jeho zásadní zápis dat na disk končí. Operační systém, ani nainstalované programy dále stále data buď nezapisují, nebo jen v malé míře. Zápis tedy probíhá jen při jejich pouţívání. Z toho je jasně patrné, ţe zápis dat není tak častý, a nemusíme se tedy bát toho, ţe po dvou letech běţného uţívání bychom náš SSD disk museli vyhodit a pořídit si nový. Dle nejrůznějších propočtů bylo 41

stanoveno, ţe při denním zapisování několika GB dat by SSD disk vydrţel minimálně sedm aţ osm let. Důleţitou a neopomenutelnou součástí SSD disků je také ONFI rozhraní NAND paměťových čipů, které se povaţuje jako univerzální a otevřené rozhraní. V podstatě se jedná o pracovní skupinu, sloţenou z více jak 100 firem, zabývajících se výrobou nebo designem flash pamětí. Toto seskupení a snaha o stanovení jednotného rozhranní velmi ulehčuje koncovým výrobcům elektroniky, kteří falsh paměti ve svých zařízeních vyuţívají. Pokud by měl kaţdý výrobce NAND pamětí své specifické rozhraní, museli by výrobci zařízení při kaţdé změně dodavatele pamětí nákladně měnit i rozhraní, stejně jako software a firmware v daných zařízeních. Zajímavostí je, ţe top výrobci, jako společnost Toshiba či Samsung v ONFI skupině nejsou a vyrábějí své specifické rozhraní. Stejně, jako flash paměti, i ONFI rozhraní prochází neustálým rozvojem a dnes je ve světě dostupná revize ONFI 3.0.18

18

Zdroj: PCTuning [online]. Praha: Technologie a zajímavosti z oblasti SSD disků, 2011 [cit. 2010-613]. Dostupná z WWW: < http://pctuning.tyden.cz/hardware/disky-cd-dvd-br/22588-technologie-azajimavosti-z-oblasti-ssd-disku >.

42

Digitalizace dokumentů Digitalizace dokumentů je v současné době velmi vyuţívaným způsobem jak nejen dlouhodobě a pohodlně uchovávat dokumenty, ale i způsobem, jak omezit nadměrnou produkci papírových výtisků. Umoţňuje tedy výraznou redukci nákladů, která se ve velké míře projevuje zejména ve firemním prostředí. Trend, to je to správné vyjádření pro digitalizaci v současnosti. Není tomu dlouho, co dokumenty začaly být pyramidovým způsobem digitalizovány. Od velkých firem, korporací, státní správy, přes menší firmy aţ k samotným ţivnostníkům, a dokonce jiţ i do domácností. Zde všude se dnes můţeme s tímto trendem setkat. Dnes, kdy se IT rozvíjí stále rychleji a vznikají nové technologie, si lidstvo jiţ neumí představit ţivot bez počítačů. Lidé omezují pouţívání tištěných dokumentů a zaměřují se spíše na ty elektronické. Přeci jen kaţdý, kdo vyuţívá byť pouze základní věc, jako je e-mail, se někdy setkal s elektronickým dokumentem. Zamyslíme-li se nad tím, většina dokumentů, se kterými dnes pracujeme, byla vytvořena elektronicky, a to i ty, které jsme měli v tištěné podobě. I tak ale početná skupina lidí „zálohuje“ a odesílá důleţité dokumenty v tištěné podobě. Aniţ bychom chtěli, elektronické dokumenty se stali součástí našich ţivotů a těţko se v době, kdy je svět závislý na technologiích tomuto faktu ubráníme. Málokdo bude zjevné výhody elektronických dokumentů popírat. Je nesporné, ţe jejich přenos je snadný a rychlý, kopírování a ukládání levné, přístup více lidí k jednomu dokumentu s přihlédnutím k rychlosti přenosu téměř souběţný a vyhledávání, stejně jako třídění dle obsahu tak snadné. Uţívání a práce s nimi se stala samozřejmostí a kaţdodenní rutinou. Se závratným růstem jejich vyuţívání vzniká potřeba dokumenty organizovat. K tomu slouţí dnes jiţ velká škála nabízených DMS (Document Management System) systémů. Z předešlého textu je tedy patrné, ţe se elektronické dokumenty hojně vyuţívají ve všech sférách lidských činností. Početná skupina populace a institucí stále duplicitně zálohuje a archivuje své dokumenty v papírové podobě a celkově stále vyuţívají i tištěné dokumenty. Důvod je jasný. I kdyţ klady převyšují zápory, musíme počítat s faktem nebezpečí zneuţití dokumentů v elektronické podobě. V případech, kdy je pro 43

nás těţké odhadovat, co bude v následujících letech, a v tomto prostředí si tak příliš nevěříme, nemůţeme si dovolit riskovat. Je pro náš výhodnější mít uschovaný dokument, jehoţ důvěryhodnost a konstantnost informací nelze zpochybnit. Stejně tak musí být garantovaná čitelnost a doba archivace.19 Co vše ale musí předcházet, neţ se pustíme do digitalizace dokumentů, a na co si je potřeba dávat pozor, popisuje následující kapitola.

3.1

Jak začít digitalizovat a na co si dát pozor

Před samotným procesem je třeba si uvědomit, čeho chceme docílit a co nám můţe digitalizace přinést. Při nesprávné prvotní analýze můţe být cílový efekt minimální a nemusí splňovat poţadavky, stejně jako nemusí přinést kýţený výsledek. Toto pravidlo platí nejen při digitalizaci dokumentů, ale je základem kaţdého úspěšného projektu. Poté, co si jasně stanovíme cíl, můţeme celý proces směrovat tím správným směrem. Kaţdého jistě napadne, ţe postup, stejně jako cíl bude vţdy víceméně jedinečný. Nedá se zde tedy stanovit jednotný soubor postupů a úkonů, dle kterého by se mohla řídit obrovská nadnárodní společnost, stejně jako jednotlivec. Nejprve si ujasněme, z jakých procesů se ona digitalizace skládá. Jedná se o tři základní procesy: -

Digitalizace – jedná se o proces, kdy se převádí tištěná podoba dokumentu do digitální, tedy zjednodušeně skenování z tištěné formy do elektronické,

-

Indexace – proces vytěţování informací z naskenovaných dokumentů, především za účelem rychlého vyhledávání a orientace v elektronických dokumentech,

-

Dokument management – systém (počítačový program), který umoţňuje spravovat veškeré dokumenty a dále s nimi v logické hierarchii pracovat.

V prvotní fázi, kdy máme před sebou hromadu tištěných dokumentů, u kterých máme potřebu převedení do elektronické podoby, přichází důleţité rozhodnutí. Není jím nic jiného neţ volba způsobu digitalizace. Jak jsme si jiţ výše popsali, převod tištěného 19

Zdroj: SystemOnLine [online]. Praha: Světem obchází strašidlo elektronický dokument, 2011 [cit. 2012-5-30]. Dostupná z WWW: < http://www.systemonline.cz/sprava-dokumentu/svetem-obchazistrasidlo-elektronicky-dokument.htm >.

44

dokumentu do jeho elektronické podoby tkví ve skenování. Jestliţe mnoţství dokumentů, jeţ potřebujeme digitalizovat, není příliš rozsáhlé, nabízí se moţnost ručního skenování. Tento způsob v sobě snoubí výhody i nevýhody. Mezi výhody řadíme niţší prvotní i následné kontinuální, fixní náklady. Nicméně musíme počítat s jistým vytíţením určeného zaměstnance, který bude práci fyzicky vykonávat. Druhou moţností je automatizace tohoto procesu, který šetří čas a u většiny společností, s přihlédnutím k mnoţství zpracovávaných dokumentů bývá jasnou volbou. Investice do automatizovaného zpracování je i v krátkém horizontu velmi návratná. Hlavními výhodami elektronizace dokumentů jsou omezení chybovosti, rychlejší tok informací a téţ zvýšení bezpečnosti. Druhotnou přidanou hodnotu přináší i značná úspora

prostorová

úspora

spojená

se

skladováním

papírových

dokumentů.

Z environmentálního pohledu hraje nemalou roli sníţení ekologické zátěţe a tlak společnosti na trvalou udrţitelnost. Jinými slovy: zelené IT se stává samozřejmostí.20 V praxi se u velkých firem zřizují specializované pracoviště, které zaštitují kompletní digitalizace určených médií. Ostatní zaměstnanci pak pracují jiţ jen s elektronickou podobou dokumentů. Stejně tak můţe fungovat i zpětný proces, kdy vzniká potřeba na tisk dokumentů, který můţe být téţ řízen centrálně pouze specializovanou jednotkou, většinou shodnou s tou, která dokumenty digitalizuje. Standardem je dnes digitalizace procesů objednávkových a fakturačních, trendem převádění smluv, zákaznické korespondence a dokumentů, vázaných k zaměstnancům. Současný pohled českých firem na oblast digitalizace dokumentů je ve větší míře kladný. Celkem 68,7 procenta respondentů výzkumu společnosti IDC jí připisuje významné omezení spotřeby papíru. Sdílení informací povaţuje za významný přínos 62,6 procenta oslovených podniků. Sníţení nákladů na zpracování dokumentů uvedlo 60,5 procenta dotázaných, 48,7 procenta preferovalo odstranění chybovosti a 47,2 procenta díky digitalizaci sníţilo čas potřebný pro zpracování agend.21

20

Zdroj: SystemOnLine [online]. Praha: Digitalizace je první krok do bezpečné kanceláře, 2011 [cit. 2012-5-30]. Dostupná z WWW: < http://www.systemonline.cz/sprava-dokumentu/digitalizace-je-prvnikrok-do-bezpapirove-kancelare.htm >. 21

Zdroj: SystemOnLine [online]. Praha: Digitalizace je první krok do bezpečné kanceláře, 2011 [cit. 2012-5-30]. Dostupná z WWW: < http://www.systemonline.cz/sprava-dokumentu/digitalizace-je-prvnikrok-do-bezpapirove-kancelare.htm >.

45

3.2

Document Management System

DMS neboli Document Management System je systém, určený nejen k organizaci elektronických dokumentů nebo chcete-li digitálních dokumentů. S tímto označením se můţeme setkávat jiţ od 80. let 20. století, kdy se datuje počátek vývoje organizačních systémů, v tehdejší době samozřejmě ještě těch papírových. Jiţ v této době, kdy celý svět uchovával nesčetné mnoţství záznamů, ať uţ historických nebo současných, vznikala potřeba po určité formě systematického třídění a archivace dokumentů. Systém uchovával informace o jejich umístění a později i skenování jejich formy a obsahu do obrázkových formátů. Dnešní DMS jsou orientované především na digitální podobu dokumentů (obrázky, texty, tabulky, PDF atd.).22 Dnes jiţ systémy DMS nabízí, oproti klasickým file systémům, velké moţnosti nejen pro firmy a podnikatele, ale obecně pro kaţdého, u koho vzniká potřeba organizovat a archivovat dokumenty. Dnešní podoba DMS nabízí tyto služby: -

Přehledné vedení všech námi uloţených dokumentů v podobě databáze,

-

Snadné zálohování a návaznost na ERP, CRM a další systémy,

-

Moţnost tvorby vlastního uspořádání (struktury) dokumentů, schvalování nově vloţených, evidence různých verzí apod.,

-

Skenování dokumentů přímo do DMS s ukládáním do sloţek v rámci vytvořeného workflow a moţnost převodu do editovatelné formy textového dokumentu za po moci ORC,

-

Rezervace souborů jednotlivými uţivateli za účelem zabránění neţádoucí duplicitní práce na jednom dokumentu,

-

Indexace všech uloţených souborů, která napomáhá rychlému fulltextovému vyhledávání v databázi,

-

Evidence velkého mnoţství podpůrných informací o jednotlivých souborech (jméno autora, datum poslední změny, datum vytvoření, typ dokumentu atd.).

Konkrétní Document Management Systémy od jednotlivých firem se od sebe samozřejmě více či méně liší, jakoţto kaţdý produkt. Odlišnosti mohou být zejména 22

Zdroj: Mladá fronta a.s. [online]. Praha: Se správou dokumentů pomohou systémy DMS nebo EDM, 2010 [cit. 2012-4-08]. Dostupná z WWW: < http://www.realit.cz/clanek/se-spravou-dokumentupomohou-systemy-dms-nebo-edm > .

46

v nadstandardních funkcích jako velmi podrobná indexace, rezervace dokumentů, vedení změn a jiné. Dnes jiţ tyto systémy vyuţívá většina velkých firem, pro které je přehledná evidence, rychlé vyhledávání a archivace dokumentů nezbytná. Vzhledem k zákonnému poţadavku na několikaletou archivaci některých druhů dokumentů se toto řešení nabízí i pro malé firmy či ţivnostníky, kde stejně jako u velkých firem v průběhu delších časových úseků generují veliké mnoţství dokumentů, jejichţ archivace v tištěné podobě není úplně jednoduchá a bezpečná. Samozřejmě nelze opomenout ani moţnou potřebu vyuţití v soukromém sektoru, kde se poptávka po DMS systémech pomalu zvyšuje.

3.3

Electronic Document Management

EDM, tedy zkrácený název pojmu Electronic Document Management umoţňuje uţivatelům stejně jako DMS v podstatě tu samou věc, kterou je archivace, sjednocení a nastolení pořádku v databázi všech dokumentů, které v elektronické podobě máme. Pouţitím tohoto typu programu tak zavádíme určitý řád, hierarchii do nezorganizované změti našich digitálních dokumentů. Umoţňuje tedy pohodlně třídit, rozřazovat a evidovat dokumenty, rychle v nich vyhledávat, a tím podstatně ulehčit a urychlit práci s nimi. V uplynulých 20 ti letech byla digitalizace firemních dokumentů na vzestupu, ale pouze na úroveň obyčejných file systémů, kde jsou dokumenty evidovány pouze jako jejich digitální podoby uloţené na jednom místě. Tento způsob evidence však většinou nezasáhl veškerou firemní dokumentaci a jeho efektivita tak klesala. Stále byla část evidence v tištěné podobě. EDM systémy poskytují tyto služby: -

Skenování a ukládání tištěných dokumentů přímo do dokument managementu,

-

Indexace všech naskenovaných dokumentů, archivace a vyhledávání v nich,

-

Zachycení a evidence i jiţ elektronických dokumentů jako jsou e-maily apod.,

-

Integrace se standardními office aplikacemi (excel, word, text atd.),

-

Definice vlastního workflow napříč celou databází digitálních dokumentů a jejich doručení e-mailem nebo vyvěšení přímo na firemním portálu typu sharepoint apod.

47

Obrázek 15: Etapy vývoje EDM

Zdroj: CCH Australia [online]. Australia: Proffesionals and edm whitepaper by cch, 2009 [cit. 2012-4-08]. Dostupná z WWW: < http://www.cch.com.au/attachmentlibrary/marketingpromo /professionals_and_edm_whitepaper_by_cch_2009.pdf > .

Přijetí a implementace EDM je často evolučním procesem, kdy postupně spousta firem digitalizuje části jejich procesů online a tyto nástroje dále vyuţívají stejně přirozeně jako kancelářské aplikace nebo e-maily. Ve velké míře je také sloţité úspěšně tento proces zavést jako celek, kdy by výsledkem bylo úplné oproštění od vyuţívání papírové korespondence a celkově vyuţívání tištěných dokumentů jako celku.

48

Obrázek 16: Snížení papírových dokumentů - realita

Zdroj: CCH Australia [online]. Australia: Proffesionals and edm whitepaper by cch, 2009 [cit. 2012-4-08]. Dostupná z WWW: < http://www.cch.com.au/attachmentlibrary/marketingpromo /professionals_and_edm_whitepaper_by_cch_2009.pdf > .

Jak je z těchto grafů patrné, realita ideálnímu stavu stále příliš neodpovídá a dle všeho by v budoucnu mělo být reálné digitalizovat 80% aţ 90% veškerých firemních dokumentů. V současnosti je to však zhruba 52% pod průměrem ideálního stavu digitálních dokumentů.

49

Obrázek 17: Snížení papírových dokumentů - ideál

Zdroj: CCH Australia [online]. Australia: Proffesionals and edm whitepaper by cch, 2009 [cit. 2012-4-08]. Dostupná z WWW: < http://www.cch.com.au/attachmentlibrary/marketingpromo /professionals_and_edm_whitepaper_by_cch_2009.pdf >.

Problémem, který spousta firem vnímá jako zásadní v procesu rozhodování nad implementací EDM systému, je bezesporu finanční stránka věci. Systém, který by odpovídal poţadavkům všech firem, prostě neexistuje. Je tedy třeba jít letitou cestou individuální implementace, kde se daný systém musí přizpůsobit individuálním poţadavkům kaţdé, jednotlivé společnosti. Právě takovéto přizpůsobení dle specifických poţadavků výrazně navyšuje cenu finální verze nasazovaného produktu. Samozřejmě z pohledu malých firem, ţivnostníků a případně i široké veřejnosti není potřeba systém nijak upravovat a plně v těchto případech postačí jeho základní verze, která mnohdy i převyšuje kladené poţadavky. Individuální úpravy by tak v těchto případech nepřinesly ţádnou přidanou hodnotu a co je hlavní, poměr ceny a přidané hodnoty by pro firmy malého rozsahu byl neakceptovatelný. Zavedení EDM však nepřináší jen náklady a starosti. Právě naopak. I kdyţ jsou s implementací spojeny jisté prvotní náklady spolu s nezbytnou prací, kterou musíme před i během celého procesu vynaloţit, po úplném dokončení zavádění se nám vynaloţené prostředky začnou ihned vracet. Především se plně oprostíme od potřeby, ať 50

uţ úplné nebo jen částečné, pouţívat tištěné dokumenty. Uspoříme tak náklady spojené s pořizováním papíru. Další úspora se skrývá v prostorách, kde musíme tištěnou formu dokumentů uchovávat, tedy skladovací prostory. Odpadá také ztráta času, vynaloţeného na hledání v obsáhlých archivech v případech, kdy potřebujeme najít archivované dokumenty. Efektivita po nasazení EDM je nesporná. Hlavní úspory s EDM jsou: -

Sníţení nákladů na skladování dokumentů,

-

Výrazně kratší čas spojený s archivací a uskladněním,

-

Eliminace dvojité evidence a zpracování dokumentů,

-

Sníţení nákladů spojených s odesíláním (poštovné),

-

Niţší čas strávený hledáním ztracených dokumentů,

-

Standardizovaná struktura a organizace.

Další výhodou, jiţ nám elektronizace dokumentů přináší, je dostupnost celé databáze 24/7 odkudkoli na světě. Valná většina firemních zaměstnanců není ve firmě přítomna celé dny a potřebuje se k dokumentům dostat odkudkoliv. Mohou se připojit například z firemní cesty ze svého notebooku nebo i za pomoci smart phonu, označovaného také jako „chytrý telefon“. Není jiţ potřeba převáţet dokumenty mezi středisky či kancelářemi. Sniţuje se tak i pravděpodobnost případné ztráty důleţitých tiskopisů. Všechny dokumenty máme stále k dispozici a dostupné přesně v okamţiku, kdy potřebujeme. Nepřehlédnutelnou výhodou digitalizace je i vliv na ţivotní prostředí. Stále více firem se dnes snaţí příznivě působit na ţivotní prostředí a přizpůsobit své chování tak, aby znečištění a celkový negativní vliv na přírodu byl co nejmenší, pokud moţno nulový. Omezením spotřeby papíru má pozitivní vliv na ţivotní prostředí, jímţ šetří lesy a ulevuje přírodě, na kterou je zejména v dnešní době potřeba brát zřetel.23

23

Zdroj: CCH Australia [online]. Australia: Proffesionals and edm whitepaper by cch, 2009 [cit. 2012-409]. Dostupná z WWW: < http://www.cch.com.au/attachmentlibrary/marketingpromo /professionals_and_edm_whitepaper_by_cch_2009.pdf >.

51

3.4

Electronic data interchange

EDI je pouţívanou zkratkou pro označení Electronic Data Interchange, tedy elektronickou výměnu obchodních a logistických dokumentů. Tento systém nabízí širokou škálu moţností zejména v komunikaci mezi firmami a podnikateli, avšak nevylučuje ani moţnost vyuţití v soukromém sektoru, zejména pak ze strany podnikatele či firmy vůči fyzické osobě (občanovi), jak je tomu v posledních letech zvykem. Počáteční myšlenkou, která odstartovala vznik a následný vývoj elektronické výměny dokumentů, byla výměna objednávek a faktur. Nyní je jiţ celý systém o mnoho dále a transfery se neomezují pouze na tyto typy dokumentů. Došlo k zefektivnění způsobu vyuţití a rozšíření dokumentů, jeţ si firmy mezi sebou vyměňují. Jedním z dnes jiţ běţných dokumentů jsou také příjemky, dodací listy a vratky. Snahou je maximální automatizace obchodních procesů při zohlednění vazeb na vnitrofiremní procesy, datová integrace s podnikovými informačními systémy typu ERP a CRM a v neposlední řadě zapojení co největšího počtu, v ideálním případě všech, obchodních partnerů.24 3.4.1 Integrační platforma v EDI Poté, co jiţ většina společností EDI systém implementovala, dochází ke zvyšování nároků na tento systém kladených a počáteční standard, do této chvíle bez problémů pouţívaný, přestává stačit. Proto přichází integrační platforma. Hovoříme o určitém flexibilním řešení, které výrazně zjednodušuje způsob integrace do ERP systémů jednotlivých společností. Eliminuje se tak problém s kompatibilitou vůči různým druhům informačních systémů, které společnosti pouţívají. Výjimkou nejsou ani IS, které ve společnostech fungují takzvaně „odjakţiva“ a implementace s jakýmkoliv systémem bývá nelehkým úkolem. Stejně tak se setkáváme se systémy, sloţenými z různých částí, na odlišných platformách, s nimiţ je integrace také velmi náročná. Z toho vyplývá, ţe integrační platforma výrazným způsobem šetří firemní náklady spojené s implementací, coţ je také její hlavní výhodou.

24

Zdroj: SystemOnLine [online]. Praha: Trendy EDI komunikace v roce2012, 2012 [cit. 2012-5-29]. Dostupná z WWW: < http://www.systemonline.cz/it-pro-logistiku/trendy-edi-komunikace-v-roce2012.htm >.

52

Výhody integrační platformy: a) Přesný monitoring B2B obchodních procesů. b) Rychlé a těsné připojení obchodních partnerů i při poţadavcích na ne zcela standardní způsoby komunikace. c) Sníţení nákladů spojených s integrací obchodních partnerů. d) Moţnost přehledného a automatizovaného řešení výjimek v B2B obchodních procesech. e) Rychlou odezvu obchodním partnerům při řešení problémů při vzájemné elektronické komunikaci. f) Zabezpečení přímé komunikace s vybranými partnery prostřednictvím protokolu AS2

v kombinaci

s dalšími

komunikačními

kanály

zajistí

optimalizaci

komunikačních nákladů g) Selektivní řízení toků zpráv na základě vnitřního obsahu EDI zpráv včetně následného předávání zpráv spolupracujícím obchodním partnerům. h) Moţnost přímého připojení obchodních partnerů pomocí webových formulářů a automatických datových přenosů.25 Integrační platforma je vhodná zejména pro společnosti velkého rozsahu, stejně jako holdingy s rychlým růstem a velkým mnoţstvím dceřiných společností, kde vzniká potřeba B2B komunikace. Stejně tak v případě různorodých systémů v jednotlivých oblastech činnosti, u kterých převaţuje důraz kladený na bezpečnost a efektivní distribuci mezi systémy.

25

Zdroj: SystemOnLine [online]. Praha: Integrační řešení aneb další krok v EDI komunikaci, 2011 [cit. 2012-5-29]. Dostupná z WWW: < http://www.systemonline.cz/sprava-dokumentu/integracni-reseni-anebdalsi-krok-v-edi-komunikaci.htm >.

53

Obrázek 18: Architektura integrační platformy – Sterling Integrator

Zdroj: SystemOnLine [online]. Praha: Integrační řešení aneb další krok v EDI komunikaci, 2011 [cit. 2012-5-29]. Dostupná z WWW: < http://www.systemonline.cz/sprava-dokumentu/integracni-reseni-anebdalsi-krok-v-edi-komunikaci.htm >.

Reprezentativním příkladem integrační platformy můţe být Sterling Integrator, který vyrábí americká společnost Sterling Commerce. Systém umoţňuje bezpečný přístup jen k těm informacím, které společnost poţaduje, a to vše v reálném čase. B2B adaptéry zde zajišťují výměnu dat mezi firmou a jejich obchodními partnery, včetně specifického nastavení profilů jednotlivých partnerů. Rozhraní tohoto nástroje umoţňuje sledování datových toků a diagnostikování případných problémů v komunikaci. Usnadňuje tím celý proces analýzy a řešení problémů, stejně jako vytváření přehledných reportů. Adaptéry zajišťují komunikaci s obchodními partnery a propojení na interní systémy, stejně jako jejich následné připojení na samotnou databázi. Sterling Integrator umoţňuje prostřednictvím grafického nástroje, určeného k modelování procesů, vytvářet příslušné modely firemních procesů a stanovuje interakce mezi nimi. Není tak zapotřebí znalost programování ani při následném provádění změn. Obchodní proces vytváříme prostřednictvím intuitivního jazyka BPML (Business Process Modeling Language), který umoţňuje následnou snadnou modifikaci vazeb mezi namodelovanými procesy. Moţnosti tohoto nástroje jsou mnohé, stejně jako jeho výhody. Rozvoj EDI jiţ nespočívá pouze ve zvyšujícím se mnoţství nejrůznějších nových typů zpráv (např. potvrzení objednávky, vratka apod.), ale i v rozvoji po technologické stránce. Dříve vyuţívaná komunikace prostřednictvím komunikačních sítí byla 54

nahrazena zabezpečenou výměnou prostřednictvím internetu. Jednoznačným hitem se v poslední době stává EDI 2.0 koncipovaný jako SaaS s dlouhým výčtem výhod a přidanou hodnotou v podobě redukce nákladů. Mezi výhody řadíme například kompatibilitu a překlady formátů, kontrolu dat, garanci legislativního souladu nebo spolehlivou archivaci. I v tomto segmentu můţeme kromě samostatné implementace a správy EDI systému vyuţít některou z outsourcingových firem, které nám toho řešení mohou poskytovat jako sluţbu, stejně jako jiné outsourcingové sluţby, jeţ vyuţívá stále více firem. Polevuje i prvotní strach, u některých společností by se dalo hovořit dokonce o odporu, nejen vůči outsourcingu, ale i cloudovým sluţbám a řešením tento prvek vyuţívajícím. Bez ohledu na velikost firmy totiţ můţe být správa a vyuţívání některých systémů jako sluţbu od externího poskytovatele v konečném součtu mnohem ekonomičtější neţ správa vlastní. Opět tedy hovoříme o ekonomickém prvku, který spoří naše náklady.

3.5

Invoice process management

Před několika lety, kdy svět zaznamenal boom v digitalizaci dokumentů a rozvoji OCR systémů, přišla i radikální změna ve stylu zpracovávání a nakládání s fakturami, respektive v celém systému fakturace. Tyto změny vyvolaly horlivé diskuze spojené s dobou, za jakou by mohli být papírové faktury plně nahrazeny elektronickými. Uţ tehdy bylo jasné, ţe nemá smysl vést duplicitní evidenci něčeho, co je nyní digitalizované. Dnes, o více jak pět let později, provozujeme tuto „absurditu“ naprosto běţně ve spoustě podniků. Realita však není tak špatná, jak vypadá. V určitém směru se posouváme k lepšímu a nejspíše právě dochází k radikálním změnám v procesu evidence a zpracování faktur. Jestli je tomu opravdu tak, ukáţe teprve budoucnost. Legislativní změny, díky kterým nastal očekávaný posun v oblasti elektronické dokumentace, jsou tou hlavní pákou, která byla v tomto systému aplikována. Nastolily nové moţnosti v oblasti oficiálního předávání odeslaných i došlých faktur. Změny bohuţel nepřináší pouze zjevné výhody, ale pro nezanedbatelnou část společností i spoustu potencionálních problémů. Přeci jen je potřeba si uvědomit stav, kde se firmy nacházely před schválením zmiňovaných legislativních změn. Celý jejich systém byl zaloţen na evidenci a především zpracovávání papírových faktur. Nejsou tedy připraveny na zvyšující se odliv faktur papírových a příliv nové formy digitálních 55

faktur. Několikaletou zaţitou praxi v systému evidence papírových faktur, jeţ byla základem bez výjimky kaţdé firmy, nyní naruší další, vládou poţehnaný způsob výměny faktur. Pomysleme například na širokou paletu formátů, které bychom měli uznávat a nakládat s nimi stejně jako s klasickými, papírovými fakturami. Nebo na způsob, jakým budou doručovány. Doposud jsme důvěřovali poště, která nám spolehlivě doručila kaţdou fakturu, a měli jsme jistotu, ţe bude začleněna do procesu zpracovávání faktur stejně jako všechny ostatní. U elektronického dokumentu nemůţeme spoléhat na to, jakou formou a kam dorazí. Představme si fakturu v elektronické podobě, která do firmy dorazí e-mailem zaměstnanci, který fakturace nezajišťuje. V ideálním případě takový zaměstnanec deleguje zprávu na kompletního zaměstnance, na coţ se však nemůţeme spoléhat. Stejně tak není eliminována moţnost zasílání faktur na neexistující e-mailové adresy, které můţe mít obchodní partner nesprávně. Bezpečností politiky, firewally, antispamové řešení a další bezpečnostní prvky firem jsou dnes také nastaveny na vysokou úroveň a nedá se vyloučit, ţe došlá zpráva nebude odpovídat nastaveným pravidlům a bude smazána jiţ na vstupu. V takovém případě se o přítomnosti zprávy nemusí ani nikdo dozvědět. Všechny tyto problémy mohou znamenat prodlevy v celém systému zpracování a následných úkonech s fakturami prováděných. Důsledkem mohou být zpoţděné platby či úplné neuhrazení faktur. Je nejvyšší čas přestat dělat rozdíly mezi papírovými a elektronickými dokumenty, sjednotit jejich zpracovávání a dospět ke stabilnímu systému zpracování obou typů v jednom procesu. Nezáleţí úplně na způsobu, jak zpracování proběhne, ale především na faktu jistoty, ţe proběhne doručení opravdu všech dokumentů a všechny budou včas předány k dalšímu relevantnímu zpracování. Jak jsme se v minulosti ve spoustě oblastí mohli poučit, není nikdy úplně jasné, jakým směrem se technologie budou ubírat. U problému digitalizace to platí dvakrát. Ani odborníci, kteří se této problematice léta věnují, nejsou schopni určit, jestli bude následovat útlum dodnes pouţívaných papírových dokumentů a zůstane pouze jejich elektronická podoba. Společnosti nemají v tomto směru lehkou úlohu při prognóze investic v oblasti rozvoje systémů pro zpracování dokumentů. Zaměřily-li by se jen na digitalizaci a postupně úplně odstranily papírové dokumenty ve společnosti, mohlo by

56

se jim to v dalších letech vymstít. Moţné řešení přichází v podobě outsourcingu. Na kolik je řešení pro tu či onu firmu vhodné nechám na individuálním posouzení. Obrázek 19: Proces zpracování faktur

Zdroj: Sabris [online]. Praha: Invoice Process Management, 2012 [cit. 2012-5-30]. Dostupná z WWW: < http://www.sabris.cz/ipm >.

Pokud společnosti pochopí výhody ukrývající se ve zpracovávání elektronických dokumentů pomocí dostupných technologií a budou efektivně tyto faktury zpracovávat, pravděpodobně objeví široké vyuţití i v jiných podnikových procesech. Řešení, prvotně určené pro jediný proces, tak nabývá většího rozměru a stane se z něj klíčové a efektivní řešení pro více firemních procesů. To je také důvodem pro důkladné rozhodování při volbě technologického řešení pro zpracování faktur. Zvolené řešení by nemělo být uzavřené a mělo by umoţňovat případné budoucí úpravy s ohledem na rozvoj této oblasti. Se systémem elektronické evidence faktur je z logického hlediska spjat i systém evidence smluv. Na základě domluvených a sepsaných smluvních vztahů se faktury vytvářejí. Je tak logické tyto dva druhy dokumentace v nejlepším případě propojit a 57

evidovat ve stejné podobě. Docílíme tak přehlednější evidence a především rychlého a bezproblémového náhledu na jakoukoliv smlouvu v případě potřeby kontroly či ověření došlých faktur. Má-li společnost jiţ funkční, naimplementovanou variantu systému pro elektronickou evidenci a zpracování faktur, není jiţ problémem rozšíření o evidenci smluv. Nevznikají, ve většině případů, ani ţádné vícenáklady s tímto rozšířením spojené. Úskalí můţe nastat u velkých firem, korporací, kde je pracovní schéma rozsáhlé, a není tím pádem lehké vytvořit propracovanou strukturu procesů schvalování a připomínkování. Podaří-li se tento problém překonat a dobře určit všechny návaznosti, cílové, naimplementované řešení bude přinášet uţitek nejen zpracovatelům faktur, osobám, vytvářejícím smlouvy, ale i kaţdému uţivateli, který do smluv potřebuje nahlíţet a pracovat s nimi. Hovoří se o tom, ţe rok 2012 bude rokem změn. Proto by se společnosti měly důkladně rozhodovat, jaké řešení zvolí. Některým můţe vyhovovat a přinášet kýţené úspory a efektivitu outsourcingové řešení, jiným pak vývoj a implementace vlastního, specifického řešení, ušitého přímo na míru. Ať jiţ jejich rozhodnutí bude jakékoliv, jen čas ukáţe, zda bylo správné a opravdu přineslo poţadované výsledky.26

3.6

Procesy řízení dokumentace

Potřeba po řízené dokumentaci vzniká v různě zaměřených podnicích, avšak zejména v případě firem zaměřených na výrobu je tato potřeba největší. Výrobní podniky musí podléhat přísným a velmi důkladným certifikacím dle ISO norem, které kladou důraz také na správně a funkčně řízený koloběh dokumentů napříč firmou. Dokumenty, které jsou zapojeny v pomyslném kolečku uvnitř firmy, potřebují svůj řád, hierarchii a musí být snadno dostupné všem určeným pracovníkům. Můţeme samozřejmě dokumentaci ponechat v papírové podobě a podle toho s ní i nakládat, coţ je však při dnešních moţnostech doslova plýtvání času, peněz a lidských zdrojů. Prvek efektivity zde představuje proces řízení dokumentace s vyuţitím dostupných IT technologií. Budemeli se drţet z počátku zmíněných poţadavků certifikace ISO, která nám v tomto případě poslouţí jako reprezentativní příklad, troufám si říci, nejstriktnějšího a nejpřísnějšího kontrolního prvku, zmíníme si hlavní poţadavky, na řízení dokumentace kladené.

26

Zdroj: SystemOnLine [online]. Praha: Invoice process management, 2012 [cit. 2012-5-30]. Dostupná z WWW: < http://www.systemonline.cz/sprava-dokumentu/invoice-process-management.htm >.

58

Požadavky ISO norem vázané k řízení dokumentace: -

jednoznačnost autora, data vzniku jednotlivých verzí a obsahu změny dokumentu,

-

zachování jednotlivých verzí dokumentů, minimálně na úrovni schválených dokumentů,

-

moţnost připomínkování, a zejména schvalování dokumentů,

-

řízení přístupových oprávnění k dokumentům v jednotlivých fázích procesu řízení dokumentace,

-

potvrzení o přečtení dokumentu, notifikace o přiděleném úkolu atp.27

Řekněme si tedy něco k typům nástrojů pouţívaných při řízení dokumentace. Fyzické dokumenty Vedení dokumentů ve fyzické, papírové formě je stále běţnou praxí některých firem. I při moţnostech, které se nabízejí, stále zůstávají firmy, které se změnám, a tedy i přechodu na digitální způsob vedení dokumentů brání. Nespornou výhodou práce s fyzickými dokumenty je dlouholetá znalost způsobu manipulace a nakládání s nimi. Tím, ţe je zde tento formát rozšířen jiţ od nepaměti, víme, co se s našimi dokumenty za určitou dobu stane. Je nám jasné, co a jak je nejlepší udělat, abychom dosáhli dlouhé ţivotnosti při skladování a čitelnosti za několik let. Jazyk se jiţ dlouhou řadu let také nezměnil, nehrozí proto ani případná nemoţnost přečíst uchovávané dokumenty v budoucnosti. Mezi nevýhody patří vícenáklady spojené se změnami v dokumentech, stejně tak náklady na tisk při potřebě šíření dokumentu mezi více lidí. Jako duplicitní zálohu elektronické podoby dokumentů lze tedy tento způsob stále doporučit. Sdílení dokumentů Pokud jiţ vyuţíváme řízení dokumentace pro elektronické dokumenty, musíme mít řešen způsob sdílení a ukládání oněch dokumentů. Síťové disky jsou stále povaţovány za nejpouţívanější a zjevně i nejoblíbenější způsob ukládání a sdílení dokumentů. Sdílení lze také provádět o něco méně bezpečnou variantou, kterou je zasílání e-mailem

27

Zdroj: SystemOnLine [online]. Praha: Jak na řízenou dokumentaci, 2011 [cit. 2012-5-30]. Dostupná z WWW: < http://www.systemonline.cz/sprava-dokumentu/jak-na-rizenou-dokumentaci.htm >.

59

či dokonce z pohledu dodrţení metodiky řízení dokumentů velmi nevhodným fyzickým přenosem například na flash discích. U posledního případu fyzické distribuce je obtíţné nejen dodrţení metodik, ale také neřízené úpravy dokumentů. Vedení dokumentace v ERP ERP systémy, tedy hlavní řídicí systémy ve společnostech, často disponují funkcionalitou určenou pro vedení dokumentace. Rozpětí moţností je zde omezeno tím, co vše ERP systém ve společnosti provádí a jaké procesy a pracovní úseky pokrývá. Často není vhodné implementovat správu dokumentace přímo v ERP, ale je vhodnější vedení specializovaným softwarem po vlastní ose. Software pro správu verzí Vedení a řízení dokumentace nespočívá jen v uchování a šíření dokumentů mezi firemními zaměstnanci, ale téţ v neopomenutelném vedení verzí a změň v dokumentech aplikovaných. Musíme jistě vědět, kdo a kdy s dokumentem pracoval, případně jestli ho změnil a jak. K tomu slouţí specializovaný software pro sledování verzí dokumentů. Vhodnost jednotlivých řešení, odstupných na českém a zahraničním trhu je velmi individuální. Setkáme se s propracovanými programy s důmyslně řešeným verzováním, jakoţto i s těmi, na které bychom finanční prostředky rozhodně neuvolnili. Mnohé mají problém při práci s různými typy dokumentů a podporují snad jen textové soubory. Takové systémy rozhodně nejsou tím pravým pro dobře fungující společnost. Cesta k optimálnímu řešení Z dnes dostupných moţností vedení dokumentace se jako nejlepší varianta jeví vyuţití DMS systému. Lze jej odzkoušet na malém a rychlém projektu s cílem stanovení, zda je tato varianta pro daný podnik vhodná. Tak můţeme sledovat nejen úspěšnost a obstojnost řešení, ale také postoj jednotlivých uţivatelů. Implementace DMS není sloţitá a patří k těm projektům, jeţ můţeme rychle v podniku nasadit a ověřit přínosy. Workflow v řízení dokumentace Zmiňujeme-li se o workflow, hovoříme o struktuře pracovních postupů, které jasně definují jednotlivé procesy a vazby mezi nimi. Správné sestavení workflow je jednou z klíčových funkcionalit DMS systémů. Dle sestaveného workflow se následně 60

provádějí jednotlivé pracovní postupy tak, jak bylo předem namodelováno. Stav kaţdého dokumentu je zde evidován do velkých detailů, ze kterých snadno zjistíme, v jakém stavu se dokument nachází, jestli jiţ proběhlo kompletní schvalovací řízení, zda je dokument aktuální a mnohé další. Nechybí ani moţnost generování výstupů, z celého procesu vyplývajících. Zobrazení různých druhů statistik je v tomto procesu samozřejmostí. Obrázek 20: Reprezentativní příklad workflow

Zdroj: EPFL [online]. Švýcarsko: Workflow, 2012 [cit. 2012-5-30]. Dostupná z WWW: < http://bluebrain.epfl.ch/page-58120-en.html >.

Licence a další náklady U všech nástrojů, které můţeme ve svém podniku vyuţít, nemůţeme zanedbat ani jejich cenu, zejména za poskytnuté licence nebo implementaci. Licenční politiky firem, jeţ vyrábí nebo distribuují jednotlivá softwarová řešení, se mnohdy velmi liší. Licenční politika můţe být nastavena licencemi, vztahujícími se na produkt jako celek, na počet uţivatelů nebo ve výjimečných případech, individuálně i bezplatně. Moţnosti jsou zde různé a záleţí na konkrétním produktu. I tento prvek je nutné zahrnout mezi výčet kladů a záporů jednotlivých řešení a předem s ním počítat při rozhodování. Některé firmy jiţ plně pronikly do reklamních triků a prezentují své produkty lákavými nabídkami s nulovými pořizovacími náklady a bezplatnými licencemi. Ne vţdy je skutečnost 61

taková, jak je prezentována a vše je třeba si důkladně prověřit. Ceny se mohou odvíjet i od velikosti firmy, kdy je jiţ v případě implementace očividný rozdíl například mezi řešením systému došlé pošty a řízením pracovního postupu při výrobě aut. Na trhu je mnoho silných hráčů, které DMS systémy nabízí. Mezi nejznámější a největší firmy patří bezesporu SAP, Oracle či IBM. Existují i firmy, které své produkty nabízejí formou open source. U nich je obchodní model postaven na poskytnutí softwaru v základní verzi zdarma s moţností následného rozšíření v případě, kdy se rozhodneme vyuţívat jejich řešení jako klíčový systém v podniku. V rozšířené verzi pak z placených sluţeb poskytují pouze technickou podporu umoţňující pomoc při implementaci a nasazení.28

3.7

Digitalizace dokumentů ve státní správě

Veřejná správa v České republice v posledních letech prochází zásadní reformou a jedním z cílů je zvýšení dostupnosti, kvality, kapacity, zjednodušení administrativy poskytovaných veřejných sluţeb a rovněţ úspora finančních prostředků vkládaných na výkon veřejné správy.

K dosaţení těchto cílů velkou mírou přispívá vyuţívání

moderních informačních a telekomunikačních technologií, tj. opatření, která v maximální míře usnadní veřejnosti přístup ke sluţbám veřejné správy a k informacím poskytovaným veřejnou správou. Jde zejména o elektronizaci výkonu jednotlivých agend, realizaci transakcí elektronickou cestou a zajištění navazujících technologických řešení, která následně zajistí zvýšení vyuţívání eGovernmentu. Elektronizaci sluţeb ve veřejné správě lze označit jako formu procesních postupů u jednotlivých agend v oblasti archivnictví, vzdělání, daňové a celní správy, kultury, zdravotnictví, dopravy, hospodářství a sociální oblasti. Mezi základní kroky řadíme: a) Zavádění elektronické spisové sluţby, b) Systém základních registrů, c) E-podání, d) Digitalizace některých řízení, 28

Zdroj: SystemOnLine [online]. Praha: Jak na řízenou dokumentaci, 2011 [cit. 2012-5-30]. Dostupná z WWW: < http://www.systemonline.cz/sprava-dokumentu/jak-na-rizenou-dokumentaci.htm >.

62

e) Zpřístupnění publikovaných digitálních dokumentů, f) Digitalizace archivů, g) Digitalizace dokumentů, h) Online tlumočení, i) Informační systém datových schránek, j) Jedno inkasní místo (JIM), k) Jednotné výplatní místo, l) Czech POINT, m) Datová trţiště, n) Projekty typu e-Health, e-Justice, e-Turismus, e-Europe a další. Symbol elektronizace veřejné správy, tedy eGovernmentu, je eGON. V přeneseném významu můţeme hovořit o ţivém organismu, ve kterém vše souvisí se vším a funkce jednotlivých částí se navzájem podmiňuje. Kaţdá část má svůj specifický význam a funkci a kaţdé narušení nebo dysfunkce můţe mít za následek špatnou funkci celku či v horším případě úplnou nefunkčnost. Jednotlivé části, ţivotní funkce eGONu, jsou následující: Prsty: Czech POINT -

Czech Point znamená Český Podací Ověřovací Informační Národní Terminál.29

-

Soustava snadno dostupných kontaktních míst, umoţňující komunikaci se všemi úřady z jediného místa.

Oběhová soustava: KIVS -

Komunikační infrastruktura veřejné správy, zajišťující bezpečný přenos dat.

-

Bezpečně propojuje veřejnost s veřejnou správou za pomocí terminálu Czech Point.

-

Pro oprávněné osoby přináší efektivní přístup k informacím.

29

Zdroj: Czech POINT [online]. Praha:Broţura eGovernment, 2010 [cit. 2012-5-25]. Dostupná z WWW: < http://www.czechpoint.cz/web/docs/eGon_brozura.pdf >.

63

Srdce: Zákon o eGovernmentu -

Zákon o elektronických úkonech a automatizované konverzaci č. 300/2008 Sb.

-

Účelem je zajištění ideálních podmínek pro elektronickou komunikaci mezi občany a úřady stejně, jako mezi samotnými úřady navzájem.

-

Samozřejmostí je důraz na ochranu osobních údajů, které komunikací prochází.

Mozek: Základní registry veřejné správy -

Bezpečné a aktuální databáze, obsahující data o občanech a státních i nestátních subjektech.

-

Radikální zjednodušení celého procesu, hlavně pro ţadatele samotné. 30

Obrázek 21: Schéma systému eGON

Zdroj: Institut pro veřejnou správu Praha [online]. Praha: eGON vzdělávání, 2012 [cit. 2012-525]. Dostupná z WWW: < http://www.institutpraha.cz/egon >.

Pokud si tedy představíme a shrneme funkci eGovernmentu, hovoříme o celkovém zjednodušení a urychlení procesu jednání občana vůči úřadům. Nenastává tak jiţ dobře známý proces zdlouhavého jednání a vyřizování nejrůznějších úkonů na jednotlivých 30

Zdroj: Czech POINT [online]. Praha:Broţura eGovernment, 2010 [cit. 2012-5-25]. Dostupná z WWW: < http://www.czechpoint.cz/web/docs/eGon_brozura.pdf >.

64

úřadech a institucích zvlášť a osobně. Vše je moţné vyřídit na pobočce terminálu Czech Point, odkud je moţné pohodlně a bez stresu vše vyřídit. Jednoduše tak šetříme drahocenný čas a také nervy spojené s vyřizováním na úřadech. a) Elektronická spisová služba Spisová sluţba umoţňuje správu všech typů dokumentů jak písemných, tak i obrázkových, zvukových, vizuálních nebo audiovizuálních na jednom místě. Obecně tedy hovoříme nejen o dokumentech, které společnost sama vyprodukovala, ať jiţ v minulosti nebo v současnosti, ale i o těch, které do společnosti vstupují z vnějšku od jiných společností, institucí, úřadů apod. Znamená to tedy kompletní správu, archivaci a případnou skartaci všech výše zmiňovaných dokumentů dle předem stanovené hierarchie a pevně daných pravidel do jednotlivých spisů, jak jiţ název napovídá. Spisová sluţba v rámci České republiky má přesně stanovené předpisy a zákony. Od 1. Ledna 2005 vstoupilo v platnost několik nových právních předpisů, které se týkají vedení spisové sluţby. -

zákon č. 499/2004 Sb., o archivaci spisové sluţby,

-

vyhláška č. 646/2004 Sb., podrobnostech výkonu spisoví sluţby,

-

zákon č. 440/2004 Sb., o elektronickém podpisu,

-

nařízení vlády č. 495/2004 Sb., kterým se provádí zákon o elektronickém podpisu,

-

vyhláška č. 496/2004 Sb., o elektronických podatelnách31

Kontrola správného řízení dokumentů dle stanovených zákonů a vyhlášek bývá taktéţ jedním ze sledovaných prvků certifikačních autorit v rámci provádění auditů systému managementu dle normy ISO 9001:2000. Zákonem je také dáno, ţe kaţdý průvodce musí disponovat vlastním předpisem o výkonu spisové sluţby včetně spisového řádu, který popisuje celý proces práce s dokumenty a skartačního řádu. Spisový řád určuje způsob příjmu, evidence, třídění, oběhu, vyřizování, zhotovování, podepisování, odesílání a ukládání veškerých dokumentů. Skartační řád stanovuje postupy a způsoby 31

Zdroj: INKAM, s.r.o. [online]. Praha: Spisová sluţba a ţivotní cyklus dokumentu, 2012 [cit. 2012-525]. Dostupná z WWW: < http://www.inkam.cz/SPISOVA-SLUZBA/Spisova-sluzba-a-zivotni-cyklusdokumentu.html >.

65

vyhodnocování dokumentů určených ke skartaci ve skartačním řízení. Oba tyto řády by měly obsahovat vzory tiskopisů, stejně jako plány spisů a skartace.32 b) Informační systém základních registrů Od 1.7.212 se předpokládá spuštění ostrého provozu informačního systému základních registrů. Jedná se celkem o čtyři základní registry, jejichţ referenční údaje budou vyuţívány jako datové zdroje pro orgány veřejné správy. Předpokládá se, ţe přístup k jednotlivým registrům zajistí efektivní vyuţívání údajů ve veřejné správě a zároveň zbaví klienty veřejné správy, občany či podnikatele, povinnosti stejné údaje opakovaně dokládat na několika místech veřejné správy. Údaj by měl být sdělen pouze jednou, následně by měl být promítnut do základního registru a posléze by měl být ze základního registru promítnut do jednotlivých agentových informačních systémů veřejné správy. I.

Registr osob Bude obsahovat základní identifikační údaje o osobách, jejich provozovnách a statutárních zástupcích (§ 26 zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech).

II.

Registr obyvatel Registr bude hlavním zdrojem údajů o fyzických osobách (všech občanech ČR, cizincích s povolením k pobytu v ČR, cizincích, kterým byl na území ČR udělen azyl nebo doplňková ochrana, jiných fyzických osob, o nichţ jiný právní předpis stanoví, ţe budou vedeny v Registru obyvatel). Zejména se jedná o: -

příjmení, jméno,

-

odkaz do registru územní identifikace na adresu místa pobytu, příp. na adresu pro doručování,

-

datum narození a úmrtí,

32

Zdroj: INKAM, s.r.o. [online]. Praha: Spisová sluţba a ţivotní cyklus dokumentu, 2012 [cit. 2012-525]. Dostupná z WWW: < http://www.inkam.cz/SPISOVA-SLUZBA/Spisova-sluzba-a-zivotni-cyklusdokumentu.html >.

66

-

datum nabytí právní moci rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého a den, který je v rozhodnutí uveden jako den smrti,

-

odkaz do registru územní identifikace na místo a okres narození a úmrtí; popřípadě stát narození a úmrtí,

III.

-

státní občanství,

-

čísla elektronicky čitelných identifikačních dokladů,

-

údaj o tom, zda má osoba zpřístupněnu datovou schránku

Registr územní identifikace, adres a nemovitostí (RUIAN) Registr bude zprostředkovávat i údaje o vlastnictví z informačního systému katastru nemovitostí.

IV.

Registr práv a povinností Bude souţit jako zdroj údajů pro informační systémy základních registrů při řízení přístupu uţivatelů k údajům v jednotlivých registrech (bude posuzovat oprávněnost přístupu k registrům). Data uvedená v agendových informačních systémech jsou ověřována z hlediska své aktuální správnosti vůči tzv. referenčním datům uvedených základních registrů. Mezi specifické cíle projektu ISZR patří kromě vytvoření Informačního systému ZR dle zákona č. 111/2009 Sb. o základních registrech, a jeho naplnění příslušnými daty také zajištění integrity a zabezpečení schopnosti komunikace s relevantními informačními systémy veřejné správy. Dále zajištění aktuálnosti dat, bezpečné sdílení dat mezi jednotlivými úřady, moţnost výměny dat s ostatními členskými zeměmi EU, oprávněný přístup občanů k údajům uvedených v registru, zajištění sdílení dat takovým způsobem, který umoţní jejich efektivní pořizování a sdílení s odpovídající mírou zabezpečení přenášených dat a poţadovanou dostupností sluţeb.33

33

Zdroj: Správa základních registrů [online]. Praha: Informační systém základních registrů, 2012 [cit. 2012-5-25]. Dostupná z WWW: < http://www.szrcr.cz/informacni-system-zakladnich-registru >.

67

Obrázek 22: Informační systém základních registrů

Zdroj: Správa základních registrů [online]. Praha: Informační systém základních registrů, 2012 [cit. 2012-5-25]. Dostupná z WWW: < http://www.szrcr.cz/informacni-system-zakladnich-registru >.

c) E-podání Jedná se o elektronické podávání jednotlivých formulářů. Jako první organizace veřejné správy ve spolupráci s ministerstvem informatiky spustila v roce 2005 E-podání evidenčních listů důchodového pojištění (ELDP) a později také E-podání přihlášek a odhlášek zaměstnanců k nemocenskému pojištění (P/O) přes portál veřejné správy (PVS). Od roku 2006 rozšířila ČSSZ své sluţby o E-podání přehledů o příjmech a výdajích OSVČ. V současné době lze elektronicky podat například i daňová přiznání na finančních úřadech a formuláře k dávkám státní sociální podpory na úřadech práce. Elektronické podání je nutné podepsat s elektronickým podpisem vytvořeným na základě kvalifikovaného certifikátu dle zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu. Elektronická podatelna a její provoz se řídí jasně danými pravidly, která určuje vyhláška 495/2004 Sb. Podání v podstatě funguje naprosto stejně, jako tomu bylo u papírových podání, s tím rozdílem, ţe vše probíhá elektronicky. Z pravidla bývá Epodatelna součástí klasické podatelny nebo sekretariátu. Třídění přijatých dokumentů se provádí dle interních dokumentů společnosti.

68

d) Digitalizace některých řízení V současné době je připravovaná pilotní analýza Ministerstvem pro místní rozvoj České republiky pro nasazení moţností digitalizace stavebních, územních a dalších vybraných řízení a postupů podle stavebního zákona. Digitalizace stavebního řízení, které patří k nejsloţitějším v rámci veřejné správy, by umoţnilo oprávněným osobám dálkový přístup k tomuto řízení. V přípravné fázi je rovněţ digitalizace soudních spisů, která by měla přinést celkové zlepšení výkonnosti administrativní činnosti soudů a v konečném důsledku i zlepšení výkonnosti soudů po předchozím zvýšení administrativního potenciálu, a to s podporou technologie pro přepis hlasového záznamu. e) Zpřístupnění publikovaných digitálních dokumentů V jednotlivých informačních systémech veřejné správy je zveřejňováno ohromné mnoţství digitálních dokumentů. Jde zejména o knihovní sbírky, kulturní dědictví, historické unikáty či digitální mapy všech druhů. f) Digitalizace archivů Uchovávání dokumentů v papírové podobě vyţaduje nejenom velké mnoţství kancelářských a skladovacích prostor, ale klade samozřejmě i velké nároky na fyzické zabezpečení a administrativní dozor. Rovněţ zamezení zbytečného plýtvání finančními prostředky i kapacitou zaměstnanců při hledání pohřešovaných dokumentů či prodlevy vzniklé při chybném zařazení dokumentů můţe odstranit digitalizace archivů. Veškerá digitální data existují v elektronické podobě na zabezpečeném místě.

Papírové

dokumenty jsou v případě nutnosti zachování originálů uchovávány v úsporných krabicích nebo v opačném případě jsou skartovány. S narůstající mnoţstvím uchovávaných dat roste potřeba dlouhodobého uchování uchovávání v digitálních archivech. Problém je o to výraznější, ţe digitálních záznamů je obrovské mnoţství. Univerzita v Berkley odhadla současnou celosvětovou roční produkci informací v digitální podobě na 1,5 bilionu gigabytů dat, 90 procent z nich existuje jen v digitální podobě. Jen počet webových stránek dosáhl přibliţně 10 bilionů

69

(100 terabytů dat). Většina těchto informací se prozatím dlouhodobě neukládá, takţe odborníci mluví o hrozbě tzv. digitálního temného věku (digital dark age).34 Obrázek 23: Schéma digitalizace archivů

Zdroj: Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě [online]. Brno:Národní digitální knihovna, 2012 [cit. 2012-5-25]. Dostupná z WWW: < www.svkos.cz/data/xinha/sdruk/1smNDK_Brno_rev.ppt >.

g) Digitalizace dokumentů Budeme-li hovořit o digitalizaci dokumentů jako takové, popisujeme celý proces digitalizování dokumentu od jeho nahrání, zpracování, zatřízení, indexaci, archivaci aţ po vyřazení a skartaci. Existuje spousta moţností a doporučení, jak tento proces provádět. Více o samotné digitalizaci dokumentů se dočtete v celé této kapitole, která je věnována právě této problematice. Nebudeme se zde tedy znovu důkladným popisem zabývat.

34

Zdroj: Ministerstvo vnitra České republiky [online]. Praha: Veřejná správa, 2003 [cit. 2012-5-25]. Dostupná z WWW: < http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/casopisy/s/2003/0026/konz.html >.

70

h) Online tlumočení Tlumočení je pro neslyšící občany velmi důleţité a v některých případech hraje zásadní roli, a je tak nedílnou součástí rozvoje eGovernmentu a státní správy jako takové. Nejen v ČR, ale i na celém světě stále přibývá neslyšících, pro které můţe být začlenění či působené ve společnosti obtíţné. Před vznikem online tlumočení se nabízela pouze jediná moţnost, jak tyto překáţky překonávat, a to tlumočníka, který neslyšícím pomáhal důleţité rozhovory překládat. S rozvojem IT se v České republice 1. října roku 2008 začaly specializované firmy věnovat tzv. online tlumočení, neboli komunikaci a překlad neslyšícím online. V prvé fázi se tato sluţba zaměřovala především na pomoc při hledání práce a vyřizování důleţitých pracovních rozhovorů. Vývoj v této oblasti nabral rychlý spád a jiţ v roce 2010, o pouhé dva roky později byly online tlumočnické sluţby poskytovány pro jakékoliv účely a především pak non-stop 24 hodin denně. Vše lze díky informačním technologiím vyřídit z pohodlí domova a nevzniká problém při objednávání tlumočníků, kterých není mnoho a neslyšícím tak nezbývalo nic jiného, neţ se zařadit do pomyslné fronty a vyčkat i několik dní na moţnost vyuţít tyto sluţby. Velkou výhodou tedy je nezávislost na místě, kde se právě nacházíte, není nutné se předem objednávat, a tak není problém vyřizovat i běţné, kaţdodenní věci. Je to opravdu velký pokrok, který v tomto směru IT technologie umoţnily.35 i) Informační systém datových schránek ISDS, tedy Informační Systém Datových Schránek, je provozován v souladu se zákonem č. 300/2008 Sb., tedy zákonem o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, navazujícími vyhláškami č. 191/2009 Sb., č. 192/2009 Sb., č. 193/2009 Sb., č. 194/2009 Sb. a stanoveným provozním řádem ISDS. Datové schránky zásadně změnily způsob, kterým probíhá komunikace, doručování a přijímání úředních dokumentů vůči orgánům veřejné moci. Vše je moţné díky zákonu o datových schránkách, který přináší rovnoprávnost mezi papírové a elektronické dokumenty, jejichţ váha je tak naprosto stejná. Tento způsob elektronické komunikace je jiţ ze zákona povinný pro orgány veřejné moci a právnické osoby. Ostatním subjektům, tedy podnikatelům nebo fyzickým osobám, je pouze doporučován a je moţné jej začít

35

Zdroj: Wikipedie [online]. Online tlumočení, 2011 [cit. 2012-5-29]. Dostupná z WWW: < http://cs.wikipedia.org/wiki/Online_tlumo%C4%8Den%C3%AD >.

71

vyuţívat na přání zákazníka. Cílem tohoto systému je celkové zrychlení, zlevnění, zjednodušení a zpohodlnění výkonu veřejné moci.36 j) Jedno inkasní místo (JIM) I kdyţ je tento projekt zatím stále ve fázi studií proveditelnosti, tvorby projektových struktur a řízení a jeho dokončení se předpokládá na začátek roku 2014, jedná se o důleţitý a zásadní krok v oblasti vybírání daní a sociálního a zdravotního pojištění. Jedná se o projekt, který podobně jako níţe popisovaný systém podacích a ověřovacích míst Czech POINT sjednocuje, tedy centralizuje a výrazně zjednodušuje systém inkasování ve smyslu stát versus občan. Neopomenutelnou výhodou je razantní sníţení nákladů, vynaloţených na dosavadní byrokratický styl evidence. Po dokončení realizace bude občan jednat a odvádět státu peníze pouze na jedno místo (jeden účet), čímţ bude celý proces mnohem průhlednější a kontrola jak ze strany státu, tak občana jednodušší.37 k) Jednotné výplatní místo Další částí pomyslného ţebříčku digitalizace ve státní správě je bezesporu spuštění systému jednotných výplatních míst, které k 1. lednu 2012 zavedlo ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) s cílem sjednocení a zjednodušení celého dosavadního systému výplaty sociálních dávek. Všechny procesní úkony spadají pod Úřad práce ČR, které jsou nyní administrační a rozhodovací autoritou. Klientům se dostává komfortu z hlediska lepší dostupnosti na celém území ČR. Nasazení nového systému nepřineslo výhody jen samotným klientům, ale velkým přínosem bylo i pro samotné správce systémů na straně státní správy. Správcům se rozsáhlý systém, který doposud museli spravovat jako jednotlivé celky, přehledně sjednotil do jednoho velkého, avšak přehledného a na správu jednoduššího nad-systému. Spokojenost tedy zaznamenali na obou stranách, jak v IT, tak mezi běţnými občany.38

36

Zdroj: Ministerstvo vnitra České republiky [online]. Praha: Vše co jste chtěli vědět o datových schránkách, 2011 [cit. 2012-5-25]. Dostupná z WWW: < http://www.datoveschranky.info/cz/o-datovychschrankach/vse--co-jste-chteli-vedet-o-datovych-schrankach-id34695 >. 37

Zdroj: Ministerstvo financí České republiky [online]. Praha: Vše Jedno inkasní místo (JIM), 2005 [cit. 2012-5-29]. Dostupná z WWW: < http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/dc_jim.html >. 38

Zdroj: Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. Praha: Jednotné výplatní místo, 2011 [cit. 2012-529]. Dostupná z WWW: < http://socialnireforma.mpsv.cz/cs/2 >.

72

l) Czech POINT Hlavním a zásadním cílem sluţby Czech POINT (Český Podací Ověřovací Informační Národní Terminál) je redukce v dosavadní rozšířené byrokracii při jednání občanů s úřady a veřejnou správou. Bohuţel je byrokratismus v České republice velmi rozšířený, a bylo tak na čase něco radikálního v tomto směru podniknout. Před vznikem Czech POINTu museli občané při vyřizování byť i jednoho problému navštívit více úřadů, coţ bylo nejen ztrátou jejich času, ale mnohdy i nervů. Nyní jiţ občané mohou vše potřebné vyřídit na jednom místě, ze kterého rychle a pohodlně provedou potřebné úkony, které poté mezi úřady samotnými kolují elektronicky, a odpadá tak nutnost osobní návštěvy úřadů občany. Hovoříme tedy o jakémsi asistovaném místu výkonu veřejné moci. Účelem vytváření a zavádění kontaktních míst Czech POINT je poskytnout občanům garantované sluţby v komunikaci se státem a úřady. Součástí poskytovaných sluţeb je i ověřování dokumentů a listin, převádění písemných dokumentů do elektronické podoby a jejich následné ověřování nebo podávání ţádostí o zahájení správních řízení či získání informací o správním řízení jiţ probíhajícím. Projekt těchto kontaktních míst se však stále vyvíjí a zdokonaluje a předpokladem finální verze je umoţnit občanům komunikovat výše popisovaným způsobem i z pohodlí jejich domova. V současnosti poskytují kontaktní místa Czech POINT velké mnoţství sluţeb, jako jsou výpisy z katastru nemovitostí, obchodního rejstříku, ţivnostenského rejstříku, rejstříku trestů, bodového hodnocení řidiče, insolventního rejstříku, dále poskytování sluţeb datových schránek, autorizované konverze dokumentů, centrální úloţiště ověřovacích doloţek a mnohé další.39 m) Datová tržiště Datová trţiště jsou zaloţena na systému datových skladů, tedy speciálním typu databází, umoţňujících rychlou a jednoduchou analýzu dat a tvorbu přehledů a výkazů, určenou především pro sledování a řízení podnikových zdrojů. Integraci většího mnoţství datových skladů v jeden celek tak povaţujeme za datové trţiště. Právě tím, ţe se celek sestává z menších částí (malých datových skladů), umoţňuje efektivnější analýzu jednotlivých dílčích oblastí. Právě zde jsou patrné mezery a rezervy, které instituce 39

Zdroj: Ministerstvo vnitra České republiky [online]. Praha: O projektu Czech POINT, 2012 [cit. 20125-25]. Dostupná z WWW: < http://www.czechpoint.cz/web/?q=node/63 >.

73

veřejné správy mají. Nejedná se samozřejmě o všechny instituce, které bych nerad zaškatulkoval do jednoho balíku, avšak větší část z nich data vyuţívá neefektivně. Přitom právě u státních organizací, které nespravují jen vlastní organizace, ale provádějí i dohledovou činnost nad organizacemi jinými, mohou výsledky analýz odhalit neefektivnost nakládání s finančními prostředky a odhalit místa vhodná pro úspory. Podíváme-li se na ekonomické organizace, nabízí se zejména analýza příjmových a výdejových účtů v úrovni aţ na jednotlivé rozpočtové doklady. Neméně zajímavá je i analýza akvizičního procesu, kde lze sledovat a vyhodnocovat komplexní rozpočet společnosti, přes jeho čerpání aţ k jednotlivým akcím a projektům. Výstupem dostaneme zanalyzovaný proces od výběrového řízení, přes smlouvy, zakázky, objednávky, fakturace aţ po finální čerpání prostředků. Jsou zde však také organizace, u nichţ převaţuje specifická činnost, kterou u ostatních nenajdeme. Reprezentativním příkladem je oblast dopravy a školství. V tomto segmentu je jiţ na první pohled patrné, ţe i přes některé společné procesy je hlavní činnost velmi specifická. Protéká zde velké mnoţství finančních prostředků, coţ zákonitě vybízí k důkladnému zkoumání a sledování zmiňovaných analýz. Zaměříme-li se například na oblast dopravy, je moţné integrovat do datového trţiště GIS mapu, díky které dostáváme přesné informace o veškerých pohybech všech vozidel (monitorování reálně najetých kilometrů), aplikovaných slevách na jízdném, mnoţství přepravovaných osob a o přepravovaných osobách celkově. To vše detailně aţ na úroveň jednotlivých spojů kaţdého dopravce. Je tedy patrné, ţe při vyuţití nejen datového trţiště, ale i kombinací s dalšími aplikacemi, můţeme dosáhnout opravdu velmi detailních pohledů a výstupů analýz, díky kterým odhalíme netušené úniky a sníţíme celkový rozpočet. Konečně se dostáváme k samotné formě prezentace dat uloţených v datových skladech a trţištích. Výstupem je dnes jiţ plně grafický a přehledný pohled, obsahující text, tabulky i grafy s moţností integrace různých analytických workflow.40

40

Zdroj: SystemOnLine [online]. Praha: Datová trţiště ve veřejné správě, 2012 [cit. 2012-5-29]. Dostupná z WWW: < http://www.systemonline.cz/it-pro-verejny-sektor-a-zdravotnictvi/datova-trziste-veverejne-sprave.htm >.

74

n) Projekty typu e-Health, e-Justice, e-Turismus, e-Europe a další Všechny tyto projekty mají za cíl převedení či rozšíření určitých procesů, které jsme byly dosud zvyklí vyuţívat pouze v papírové podobě nebo při osobním jednání do elektronické podoby. Tím se nabízí moţnost vedení a sdílení informací online a tím i celkové zjednodušení a zefektivnění komunikace například mezi pacientem a doktorem u e-Health nebo soudem a obhájcem či mezi samotnými soudy v případě e-Justice. U ostatních projektů jako e-Turismu, e-Europe apod. jde především o předávání a šíření informací po internetu, tedy v elektronické podobě tak, aby se k nim mohl dostat kdokoliv z jakéhokoli místa na světě. V případě e-Turismu mluvíme o přilákání co největšího mnoţství turistů nejen domácích, ale zejména zahraničních. V posledních letech spolu s rozvojem informačních technologií přibylo i čerpání obsahu zejména z internetu, který je tak zjevně největší moţností, odkud potencionální turisty získat. EEurope má za cíl přivést podniky, domácnosti, úřady a všechny občany do digitálního věku a posunout tak celou Evropu na úroveň digitální gramotnosti.

3.8

Datové schránky

V předešlé kapitole jsme se v rámci eGovernmentu a systému eGON krátce zmiňovali o informačním systému datových schránek. V této kapitole rozvedeme vše dopodrobna a ponoříme se mnohem hlouběji do podstaty problému a fungování datových schránek. Zmíníme jak výhody, tak nevýhody z pohledu občana i veřejné správy. Začněme samotnou definicí datových schránek, která je oficiálními zdroji uváděna. Datová schránka je elektronické úloţiště, které je určeno k doručování dokumentů a k provádění úkonů vůči orgánům veřejné moci.41 V podstatě to tedy znamená, ţe je to další nástroj, kterým můţeme komunikovat s úřady, tedy veřejnou správou. Doposud byla k dispozici pouze standardní moţnost papírového podání, bez ohledu na typ úkonu nebo příslušný úřad. Komunikace s úřady tak vyţadovala spoustu času a trpělivosti a neexistovala jiná moţnost, jak potřebné úkony vyřídit. Změna přišla aţ s nástupem datových schránek, které spolu s dalšími pilíři velkých změn ve státní sféře učinily krok k lepším a snadnějším zítřkům. Elektronická komunikace. To je to správné slovo definující nový směr, moţnost v komunikaci s orgány veřejné moci. S ohledem na dobu, ve které dnes ţijeme, a velký rozmach informačních technologií je to očekávaný 41

Zdroj: Ministerstvo vnitra ČR [online]. Praha: ISDS – Základní informace, 2011 [cit. 2012-5-31]. Dostupná z WWW: < http://www.datoveschranky.info/assets/ke-stazeni/isds_ver3_0_web.pdf >.

75

krok, na který jsme dlouho čekali. Otevírá se nám další moţnost, kterou budeme moci volit, a to je velmi pozitivní. Jako kaţdý systém, i datové schránky musí mít nějaká předem jasně stanovená pravidla. Bez pravidel by si kaţdý uţivatel dělal, co ho napadne, a systém by nepřinášel ţádnou přidanou hodnotu. K tomuto účelu byl stanoven zákon č. 300/2008 Sb., který jasně definuje, jak se v tomto prostředí bude kaţdý chovat, jak bude fungovat komunikace a mnohé další. Kaţdá dotčená osoba, podnik nebo úřad, se bez výjimky tímto zákonem musí řídit a respektovat jej. Konkrétněji se za dotčené osoby, jeţ jsou také zákonem stanovené, povaţuje statutární zástupce firmy, orgány veřejné správy, stejně jako někteří ţivnostníci a soukromé osoby, které se svobodně rozhodly tento způsob komunikace vyuţívat. Komunikace zde můţe probíhat několika směry. Prostřednictvím datových schránek mezi sebou komunikují orgány veřejné moci navzájem, dále orgány vůči podnikatelům, firmám a fyzickým osobám oběma směry. Po určité době fungování byl systém ještě rozšířen, řekl bych, na úroveň DMS sytému. Prvotní funkce byly zachovány, avšak přišlo rozšíření, které můţe být z pohledu mnohých firem velkým přínosem a usnadněním. Je jím rozšíření o moţnost zasílání faktur a následně i libovolných dokumentů mezi firmami, podnikateli a fyzickými osobami. Můţeme hovořit o jednom velkém systému, přicházejícím z „produkce“ našeho státu, nabízejícím širokou paletu moţností, nejen v oblasti komunikace s orgány veřejné moci. Celý systém datových schránek umoţňuje rychlou komunikaci, kdy jsou zprávy doručovány prakticky okamţitě. Pokud jste připojeni k internetu, zpráva okamţitě odejde a v rámci systému datových schránek se doručí do příslušné schránky adresáta. Vše je synchronizováno centrálně v datových centrech, kde celá platforma a systém běţí. Zde se v podstatě jen přemisťují zprávy mezi jednotlivými schránkami uţivatelů. Tím je zaručena i spolehlivost, jelikoţ se datová zpráva nemůţe ztratit. Původ a určení zpráv je jednoznačné a dobře auditovatelné. Pokud bychom se zajímali o velikost prostoru, který máme k dispozici, nemusíme se bát. Velikost kaţdé datové schránky je totiţ neomezená. Kaţdý uţivatel má tak k dispozici dostatečnou kapacitu a nemusí se obávat situace, kdy by čelil dilematu, které zprávy vymazat a které naopak archivovat. Nic takového ho zde nečeká. Někoho by však mohlo napadnout, ţe si ministerstvo vnitra, jakoţto poskytovatel, můţe číst veškerou korespondenci, probíhající skrz datové 76

schránky. Tak tomu opravdu není. Zprávy jsou před jejich odesláním zašifrovány a teprve při doručení do schránky příjemce znovu rozšifrovány. Informace, které jsou viditelné a které se evidují, jsou informace o odesílateli a jeho příjemci. O své osobní údaje či obsah zpráv se nemusíte bát. Rozhraní, přes které se ke svojí datové schránce můţeme přihlašovat, je stavěno pro webového klienta. Odpadá tím nutnost instalovat nový software, který by komunikaci zprostředkovával a byl závislý na typu operačního systému a dalších věcí, jeţ by následně mohly způsobovat nechtěné problémy a nechtěně zatěţovat centrum uţivatelské podpory. Systém, jako spousta podobných, je primárně stavěn na webovém prohlíţeči Internet Explorer, ve kterém jsou 100% funkční všechny jeho části. U ostatních prohlíţečů není zaručena plná kompatibilita a nemusí vţdy fungovat vše tak, jak by mělo. Krom internetového prohlíţeče je třeba mít nainstalovaný program, umoţňující práci se soubory ve formátu 602XML. V tomto formátu jsou totiţ všechny zprávy uloţeny a čtení i zápis zprostředkovává příslušný software. Abychom mohli svou datovou schránku vyuţívat, potřebujeme pouze počítač s připojením na internet, obsahujícím internetový prohlíţeč a software podporující formáty 602XML. Do ISDS, Informačního Systému Datových Schránek, je moţné přistupovat také prostřednictvím aplikací třetích stran. Tímto způsobem přistupují zejména orgány veřejné moci z jejich interních agendových IS a spisových sluţeb. Komunikace probíhá přes rozhraní webových sluţeb a umoţňuje vytvářet odesílat zprávy, stahovat došlou poštu, stahovat seznamy událostí týkající se odeslaných zpráv a stahovat seznamy došlých a odeslaných zpráv. Aplikace třetích stran však mohou vyuţívat nejen orgány veřejné moci, ale hojně je vyuţívají zejména velké firmy, čímţ se celý proces kolem datových schránek v jejich případě usnadnil a zjednodušil. Komunikace s ISDS probíhá na stejném principu, jako v předchozím případě. Softwary jsou stavěny naprosto stejně a jejich odlišnost spočívá především v případných doplňkových, nadstavbových, funkcionalitách a s tím spjaté pořizovací ceně. Není tedy vyloučeno, ţe by nemohla soukromá firma uţívat právě ten program, který je ke komunikaci vyuţíván ve veřejné správě.

77

Obrázek 24: Systém přístupů

Zdroj: Ministerstvo vnitra ČR [online]. Praha:ISDS – Základní informace, 2011 [cit. 2012-6-02]. Dostupná z WWW: < www.svkos.cz/data/xinha/sdruk/1sm-NDK_Brno_rev.ppt >.

Dodavatelé spisových sluţeb na základě výzvy MV ČR uzavřeli dohodu o jednotném formátu výměny písemností mezi spisovými sluţbami. Pro výměnu písemností budou vyuţívat ISDS jako transportní vrstvu. Spisová sluţba písemnosti „zabalí“ do obálky datové správy a odešlou prostřednictvím ISDS – pokud je na straně příjemce spisová sluţba výrobce, který podporuje jednotný formát, pak po „rozbalení“ obálky datové zprávy spisová sluţba písemnosti přijme, aniţ by bylo nutné na vstupu zapisovat metadata do podacího deníku apod. Na podobné dohodě pracují dodavatelé ERP u tzv. elektronické faktury.42

42

Zdroj: Ministerstvo vnitra ČR [online]. Praha: ISDS – Základní informace, 2011 [cit. 2012-5-31]. Dostupná z WWW: < http://www.datoveschranky.info/assets/ke-stazeni/isds_ver3_0_web.pdf >.

78

Obrázek 25: Důsledek mezi výrobci elektronických spisových služeb

Zdroj: Ministerstvo vnitra ČR [online]. Praha:ISDS – Základní informace, 2011 [cit. 2012-6-02]. Dostupná z WWW: < www.svkos.cz/data/xinha/sdruk/1sm-NDK_Brno_rev.ppt >.

Obsahem datových zpráv, jak jsme se jiţ okrajově zmiňovali, dle znění příslušného zákona můţe být prakticky cokoliv. Tento rámec však dále upravuje navazující vyhláška a provozní řád datových schránek. Smysl určitého omezení formátů je stanoven zejména z hlediska toho, aby systémy odesílatelů a příjemců, jeţ jsou na systém datových schránek navázány, mohly datové zprávy číst lépe neţ jen jako prostý text. Omezení bylo nutné stanovit i na straně samotného doručovaného kódu tak, aby se zamezilo odesílání neţádoucích škodlivých kódů, virů. Stejně tak musela být jasně definována struktura vloţených dokumentů. Pokud by tomu tak nebylo, nedaly by se rozpoznat vnořené obálky dokumentů. Jelikoţ ISDS nevidí obsah samotných zpráv, ale pouze hlavičky obálek, nedalo by se identifikovat, co je v dokumentu hlavička a co pak samotný obsah datové zprávy. Přípustné formáty, v příloze č. 3 vyhlášky č. 192/2009 Sb. zmiňované lze bez obav pouţívat. Jejich výčet je značný, obsahuje všechny běţně pouţívané formáty a mělo by tak dojít k uspokojení všech uţivatelů.

79

Přípustné formáty datové zprávy dodávané do datové schránky: a) pdf (Portable Document Format), b) PDF / A (Portable Document Format for the Long-term Archiving), c) xml (Extensible Markup Language Document), d) fo / zfo (dokument Software 602 XML Filler), e) html / htm (Hypertext Markup Language Document), f) odt (Open Document Text), g) ods (Open Document Spreadsheet), h) odp (Open Document Presentation) i) txt (prostý text), j) rtf (Rich Text Format), k) doc (MS Word Document), l) xls (MS Excel Spreadsheet), m) ppt (MS PowerPoint Presentation), n) jpg / jpeg / jfif (Joint Photographic Experts Group File Interchange Format), o) png (Portable Network Graphics), p) tiff (Tagged Image File Format), q) gif (Graphics Interchange Format), r) mpeg1 / mpeg2 (Moving Picture Experts Group Phase 1/Phase 2), s) wav (Waveform Audio Format), t) mp2 / mp3 (MPEG-1 Audio Layer 2/Layer 3), u) isdoc / isdocx (Information System Document) verze 5.2 a vyšší43. Uţití datových schránek, stejně jako odesílání a přijímání zpráv, je pro právnické osoby, podnikatele a fyzické osoby, komunikující vůči orgánům veřejné moci, zcela zdarma. Zpoplatněná bude pouze cena zásilky, a to jen v případě, ţe bude komunikace probíhat 43

Zdroj: Ministerstvo vnitra ČR [online]. Praha: ISDS – Základní informace, 2011 [cit. 2012-6-02]. Dostupná z WWW: < http://www.datoveschranky.info/assets/ke-stazeni/isds_ver3_0_web.pdf >.

80

mezi právnickými osobami, podnikateli a fyzickými osobami v libovolné kombinaci navzájem. Odchozí zprávy od orgánů veřejné moci vůči všem ostatním subjektům jsou hrazeny ze státního rozpočtu. 3.8.1

Zefektivnění procesů při užití datových schránek

Po uvedení projektu datových schránek do provozu se stejně, jako u jiných, nových projektů, které posouvají způsob komunikace dopředu a mění dosavadní zaţitý proces fungování, i zde rozdělily úřady do několika pomyslných skupin. Na kaţdém pracovišti, ať uţ ve státní sféře nebo soukromém sektoru, pracují odlišní lidé a mají odlišené vedení, stejně jako různé finanční prostředky, které mohou vyuţívat. Jsou to základní faktory, které ovlivňují přístup uţivatelů a vedení k nové technologii a změně pracovních postupů. Někde mohou být technologicky dokonale připraveni, ale nemají moţnost pracovní postupy provádět jiným způsobem, jinde neprovedli nutné změny v pracovních předpisech a procesech, i kdyţ správně zavedli nové IT nástroje. Do třetí skupiny se řadí ti, co se dokázali technologicky i procesně přizpůsobit a čtvrtou skupinu tvoří útvar se správným stanovením a úpravou procesů, ale chybějícími technologiemi. Pod technologickým vybavením si představme dva rozdílné případy pracovního procesu. V prvním případě stahování, třídění, archivace a následné přiřazení zpráv příslušným úředníkům můţe probíhat plně automaticky, tedy bez nutného zásahu uţivatele. V druhém případě vše obsluhuje lidská síla, která manuálně stahuje zprávy z datových schránek, ukládá a archivuje na disk, následně vyhodnocuje, komu bude zpráva přiřazena, a v posledním kroku kaţdou zprávu e-mailem rozesílá konkrétním úředníkům. Je jasné, ţe i kdyţ budou oba případy fungovat, bez ohledu na to, zda je jedno řešení rychlejší a levnější, nebo ne, vţdy je v případě zapojení lidského faktoru větší pravděpodobnost výskytu chybovosti a s tím spojených následných náprav. Stejně tak platí přímá úměra u manuálního zpracování z hlediska tendence tisku a distribuce dokumentů v papírové podobě. Jde i o integraci řešení obsluhy agendových systémů a datových schránek. Jakmile se automaticky dostane datová zpráva do agendového systému a uţivateli začíná práce praktiky aţ zde, přichází skutečná a viditelná úspora práce, času a nákladů. Další usnadnění práce a sníţení času, vynaloţeného na zpracovávání zpráv se váţe k typům dokumentů, které jsou jejich přílohou. Pokud bude uţivatel zpracovávat 90% došlých 81

zpráv s PDF přílohami, stráví velké mnoţství času jejich přepisováním. Přichází-li hodnotná data, tedy formáty, se kterými můţeme dále pracovat, je práce mnohem efektivnější a výrazně rychlejší. Převod interních procesů do elektronického oběhu je téţ úskalí, kde můţeme mnohé získat, ale také ztratit. Je-li proces v elektronické podobě příliš sloţitý nebo slouţí pouze k evidenci a sledování obíhajících dokumentů, je pochopitelné, ţe uţivatelé raději obchází tento proces tištěnou formou dokumentů. Stejný důsledek můţe mít na za příčinu sloţitý nebo úplně chybějící proces elektronického podepisování dokumentů. Zdokonalený proces za přispění informačních technologií mohou brzdit i samotní, na začátku zmiňovaní, uţivatelé nebo dokonce jejich nadřízení. V případě nadřízených by tento problém nastávat neměl, jelikoţ se jedná o vedoucí pracovníky, kteří by měli jít svým podřízeným příkladem a vést je tou správnou cestou. I tak se však najdou výjimky a vedoucí sám zastává názor, ţe je pro něj práce s papírovou podobou dokumentu lepší neţ s jeho digitální podobou. To můţe mít zásadní vliv na celou organizaci a ve finále i fatální následky. Vraťme se ale k samotným zaměstnancům, kteří jsou právě těmi, co se k dokumentům dostanou jako první, a kteří nejčastěji volí mezi systémem elektronického a papírového zpracování. Bez ohledu na jejich věk, mentalitu nebo počítačovou gramotnost jsou prostě lidé, kteří jsou na papír zvyklí. S papírem si vystačili po celá léta, proč by tedy nyní měli pracovat jinak. Pocit, ţe mají dokumenty v papírové podobě uloţeny v šanonu, a mají je tak stále při ruce, jim dodává jakousi jistotu. To, ţe si čas od času uţivatel vytiskne dokument, na který si bude zapisovat poznámky a jiné doplňující informace, není zásadní. Problém přichází zejména ve chvíli, kdy je papírová část procesu procentuelně větší neţ část elektronická. Zde hovoříme jiţ o znehodnocování investice do procesu vloţené. Všechny prostředky, které se pro vývoj a nasazení systému vloţily, mohou přijít vniveč. K znehodnocení investice můţe vést i platnost zastaralých předpisů, které vyţadují pro určitý druh podání tištěný formulář. Někdy změny v těchto předpisech nestačí drţet krok s rozvojem technologií a naprosto zbytečně se sniţuje efektivita procesu nebo proces úplně ztrácí význam. Stále je však ponechána moţnost konverze papírového dokumentu do elektronické podoby, stejně jako konverze elektronického do papírové podoby se zachováním právního účinku. Pro zachování právního účinku se vyuţívá sluţeb Czech Point, kde se 82

oficiálně tyto úkony mohou provádět. Těchto sluţeb vyuţívají i samotné úřady, které mají transfery bezplatné. Na některých úřadech nejsou uţivatelé plně seznámeni s procesem skartace elektronických dokumentů, respektive si nejsou jisti, co by vyţadovala a jak by se prováděla kontrola skartace v elektronické podobě. Kaţdý si je jist, jak provádět skartaci tištěných dokumentů, a také ví, jak ji zaznamenat a prokázat. Proto se setkáváme se situacemi, při nichţ je elektronický dokument vytištěn a následně skartován shodně jako při skartaci papírového dokumentu. Zaměstnanci si jsou zpravidla vědomi toho, ţe plýtvají časem i materiálem, ale pro jistotu případné průkaznosti takto mnohdy postupují. Obrázek 26: Postavení elektronických podpisové knihy v rámci spisové služby organizace

Zdroj: SystemOnLine [online]. Praha: Podepisování elektronických dokumentů s přehledem, 2010 [cit. 2012-6-02]. Dostupná z WWW: < http://www.systemonline.cz/sprava-dokumentu/podepisovanielektronickych-dokumentu-s-prehledem.htm >.

Nejhorší varianta je tedy pouze částečná elektronizace. Bude-li se v celém procesu nacházet byť jediný úkon, který nebude plně integrován do systému práce s dokumenty v elektronické podobě, nebude nasazené řešení efektivní a nepřinese ani cílenou 83

přidanou hodnotu. Reprezentativním příkladem můţe být podepisování dokumentů. Jestliţe neumíme nebo jsme špatně vyřešili systém elektronického podpisu a nejsme schopni jej tímto způsobem podepsat, nezbývá nám, neţ dokument vytisknou, podepsat ručně a zpětně ho jiţ zmiňovanou oficiální cestou převést do digitálního formátu.44 3.8.2

Bezpečnost v prostředí datových schránek

Celý internet je ohroţován neustálými útoky počítačových hackerů, jejichţ útoky přicházejí doslova ze všech stran. Výjimkou není ani systém datových schránek, kterým denně přichází vysoké mnoţství datových zpráv. S ohledem na povahu zpráv, protékajících datovými schránkami, mluvíme o lukrativních informacích, které jsou pro hackery lákavé. Krádeţ, změna nebo pozměnění těchto informací by dotčeným firmám mohlo způsobit obrovské škody, mnohdy v řádech milionů korun, bez ohledu na to, zda přímo nebo nepřímo. Ochranu nám zde neposkytne brána firewall, ověřování pomocí přihlašovacího jména a hesla ba ani přihlášení certifikátem. Mezi typy útoků na uţivatele datových schránek patří například phishing, odcizení hesla škodlivým programem při jeho zadávání na klávesnici počítače, vyuţití přihlašovacích údajů z ukradeného notebooku, odcizení cookies či útok na DNS server, který vede k přesměrování na falešné webové stránky útočníka.45 Útočník se v těchto případech dostává k našim přihlašovacím údajům a napáchané škody mohou mít nevratné škody. Obrana proti útokům přesto existuje v podobě speciálního softwaru Kernum Datových schránek od společnosti TNS. Vyjma vyuţití standardních bezpečnostních opatření v podobě ověřování identity a šifrovacích klíčů zvyšuje zabezpečení uţitím vlastní, vyvinuté technologie, v níţ je vyuţíváno autoritativních DNS záznamů, relací a ochrany hesel. Bezpečné připojení k datovým schránkám je tak zajištěno. Phishing Jedná se o druh internetového útoku, při kterém se útočník snaţí získat od samotných uţivatelů datových schránek přístupové údaje, na základě kterých by se poté do jejich datové schránky mohl sám přihlásit a páchat kriminální činnost. Nejčastěji se jedná o

44

Zdroj: SystemOnLine [online]. Praha: Datové schránky na úřadech, 2010 [cit. 2012-6-02]. Dostupná z WWW: < http://www.systemonline.cz/sprava-dokumentu/datove-schranky-na-uradech.htm >. 45

Zdroj: SystemOnLine [online]. Praha: Běţné chování uţivatelů dtaových schránek znamená bezpečnostní problém, 2010 [cit. 2012-6-02]. Dostupná z WWW: < http://www.systemonline.cz/spravadokumentu/datove-schranky-bezpecnostni-problem.htm >.

84

rozesílání falešných e-mailů, snaţících se vypadat stejně, jako e-maily od ověřených a spolehlivých autorit. Uţivatele vybízejí k zaslání poţadovaných údajů z různých, smyšlených důvodů nebo nutí ke kliknutí na přiloţený link. Naivní uţivatel můţe této ţádosti uvěřit a zaslat poţadované údaje či prokliknout přiloţený link, odkazující na hackerem vytvořené stránky, vybízející k zadání těchto údajů. Keyloggery Další z mnoha podvodných a často pouţívaných softwarů pro odcizení informací, zapisovaných pomocí klávesnice do počítače se nazývá keylogger. Do počítače se dostane zejména prostřednictvím viru, při instalaci pochybného nebo ilegálního softwaru či skrz chybu v pouţívaném internetovém prohlíţeči. Krádež relace Při ztrátě notebooku, tabletu, smartphonu nebo krádeţí PC mohou útočníci získat záznamy cookies, kde jsou krom jiného uloţeny i přihlašovací relace do datových schránek. Získání těchto údajů hackerům bohatě stačí k tomu, aby mohli vaši identitu odcizit a vydávat se za vás. Hacker si však dokáţe poradit i bez znalosti vašeho hesla. Stačí mu vyuţít mezeru (chybu) v zabezpečení internetového prohlíţeče, napojit se na vaši komunikaci s datovou schránkou a vydávat se stejně, jako v předchozím případě za vás. DNS poisoning V doslovném překladu znamená slovo poison jed. Hovoříme tedy o jakémsi otrávení DNS záznamů. Jestliţe jsou DNS záznamy v podstatě překladem IP adres, tedy kaţdá IP adresa má svůj specifický DNS překlad a útočník, který se nabourá na server poskytovatele internetu, můţe bez problému zachytávat a měnit DNS komunikaci. Můţe dojít například k vytvoření věrné kopie internetových stránek datových schránek, které jsou uţivateli podstrčeny, zde v domnění, ţe se nachází na reálných stránkách datových schránek, zadá přihlašovací jméno a heslo. Tím hacker okamţitě tyto údaje získá.

85

3.9

Green IT (zelené IT)

Celosvětovým fenoménem je jiţ spoustu let ekologie a ekologický přístup k co moţno největšímu mnoţství věcí. Stejně jako v jiných oblastech, i v oblasti informačních technologií se logicky prvky ekologie musely začít projevovat. Postupem času měly stále větší vliv při výrobě a uţívání informační techniky aţ po dnešní dobu, kdy existuje samostatná oblast, zvaná Green IT. Z tohoto označení a jeho překladu vyplývá, ţe se jedná o snahu co moţná nejmenšího zatíţení přírody a dopadů, které činnost člověka na přírodě zanechává. Komplexnější definice Green IT pojednává zejména o výrobě, návrhu, uţívání a likvidaci počítačů, jejich jednotlivých komponent a zařízení s informačními technologiemi souvisejícími, tedy tiskány, monitory a dalšími, které probíhá v souladu s ţivotním prostředím. Za zlom, kdy se o tuto oblast začalo ve velkém v IT mluvit, je dle analýzy společnosti Gartner povaţován rok 2007. Dnes je aplikace Green IT v podnicích, dalo by se říct, samozřejmostí. Stejně jako dříve, v době největšího rozmachu, je nejen ohleduplným přístupem vůči přírodě, ale také stále nástrojem pro získání konkurenční výhody. Šířka pojetí je v této oblasti velmi rozsáhlá a dopadá nejen na hardware, ale také software a dá se říci všechny prvky IT. Vše je potřeba vyrábět a uţívat v co moţná největším souladu s přírodou, a tím zmírňovat nebo úplně eliminovat negativní dopady na ţivotní prostředí. Firmy reagují na zvyšující se poptávku po ekologických a úsporných produktech. Úspora energií jiţ mívá, z hlediska provozovatele zakoupeného hardwaru, a to nejen u velkých firem, zásadní vliv v rozhodování, od koho si jaký prvek zakoupí. Společnosti si dobře uvědomují, ţe následná úspora i v případě jistého navýšení pořizovací ceny bude značná. Neznamená to však přímou úměru při výrobě v souladu s Green IT. Ještě dnes si některé společnosti neoprávněně myslí, ţe výroba v souladu se ţivotním prostředím a energetickou úsporností vyţaduje velké investice. Jistým tlakem je pro výrobní společnosti také mediální stránka věci. Pravidelně jsou publikovány nejvíce a nejméně úsporné výrobky, stejně jako výpisy případných škodlivých látek v nich obsaţených. I to můţe být strašák pro výrobce a pomoc spotřebitelům při výběru IT techniky. Dobrou zprávou je fakt, ţe výrobci na tyto a jiné analýzy a publikace opravdu slyší a dávají si pozor na hodnoty neţádoucích látek, ve svých produktech obsaţených. Stejně tak i na energetickou úspornost a ve velké míře také zavádějí nejrůznější podoby recyklačních programů.

86

Obrázek 27: Spotřeba audiovizuální techniky

Zdroj: Selina [online]. Portugalsko: Consumer guide on standby losses of appliances, 2010 [cit. 2012-602]. Dostupná z WWW: < http://www.selina-project.eu/files/Consumer%20Guide%20on%20Standby%20 Power.pdf >.

Green IT ve vztahu k digitalizaci dokumentů Co je to Green IT a k čemu slouţí, jsme si jiţ řekli. Je načase pohlédnout na tuto oblast ze stránky dokumentů a jejich digitální podoby. K viditelným úsporám a šetrnosti k ţivotnímu prostředí přispívá bezesporu také proces přechodu od tištěných dokumentů v papírové podobě do jejich digitální podoby. Je moţné se na tyto úspory dívat dvěma směry. Není zde sice ţádná očividná úspora energie, ale pokud se zamyslíme, a hlouběji si uvědomíme, co vše se k tištěnému dokumentu váţe, zjistíme, ţe energetická úspora je zde také. Opravdu. Opomeneme-li fakt, ţe je moţné dokument vytvořit i vlastnoručním napsáním, je patrná úspora při jeho tisku. Omezením produkce velkého mnoţství tištěné dokumentace šetříme energii, vynaloţenou při procesu jejich tisku. Stejně tak pokud provedeme konverzi papírových dokumentů do elektronické podoby a dále je budeme šířit jiţ jen elektronickou cestou, uspoříme další nezanedbatelné mnoţství elektrické energie spjaté s jejich kopírováním. Úspora elektrické energie vázaná k práci s dokumenty je nicméně pouhou druhotnou úsporou a pozitivním vlivem na pomoc ţivotnímu prostředí. Tím hlavním úsporným opatřením a z ekologického pohledu také nejvýznamnějším je šetrnost vůči lesům. Pokud se omezí produkce papírové podoby dokumentace, sníţí se i výrazně kácení 87

stromů a nutnost vyrábět velké mnoţství papíru. Kaţdá firma můţe tímto sníţit dopady na ţivotní prostředí a uspořit tak i své peníze, které by investovala do spotřebního materiálu. Populární a značně rozšířenou je dnes anglická fráze „think before printing“, neboli mysli, neţ začneš tisknout. Vybízí uţivatele k tomu, aby se zamysleli, jestli je pro ně nezbytně nutné si dokument či e-mailovou zprávu vytisknout. Je spousta věcí a činností, při kterých lidé dělají úkony pouze ze zvyku nebo pohodlnosti a nepřemýšlí nad jejich dopady. Kaţdý můţe přispět a kaţdý můţe něco změnit. Je jen na kaţdém z nás, jak se rozhodne. Šetrnost k ţivotnímu prostředí je den ode dne důleţitější a s lhostejným přístupem se můţe svět, jak ho dnes známe, velmi rychle změnit.

88

Cíl výzkumu a hypotéza Cílem prováděného výzkumu je šetření v okruhu široké veřejnosti za účelem zjištění, jak lidé různých věkových skupin, vzdělání a oborů pohlíţí na záznamová média a digitalizaci dokumentů. Snaţíme se také zjistit, jaká záznamová média jsou v současnosti nejrozšířenější, a tedy i nejpouţívanější. Stejně tak zkoumáme, zda v době rozmachu digitalizace dokumentů respondenti tuto moţnost, dá se říci i trend, vyuţívají nebo stále tíhnou k uţívání jejich papírové podoby, na kterou byl po dlouhá staletí svět zvyklý. Předpokládám, ţe v dnešní době, tak moc ovlivněné informačními technologiemi, bude jen zanedbatelné procento respondentů uvádět, ţe ţádná záznamová média nevyuţívají nebo neví, co záznamové médium je. Domnívám se téţ, ţe největší procento respondentů bude vyuţívat stále nejvíce rozšířené médium v podobě DVD nosiče, následně pak zřejmě pevné disky (HDD) a Blu-Ray média. Problém s uchopením pojmu záznamové médium by mohla mít především starší část populace od 56ti let výše. Naopak mladší generace v okruhu 20ti aţ 30ti let by se mohla přiklánět k pevným diskům, flash diskům či Blu-Ray diskům. V případě digitalizace dokumentů je prognóza velmi sloţitá. Domnívám se však, ţe z větší části nebude digitalizace vyuţívaná v soukromém sektoru, ale zejména v pracovním procesu, tedy u podnikatelů nebo budou respondenti ve své práci digitalizovat firemní dokumenty. I přes masivní rozmach tohoto trendu nebude stále ještě tolik rozšířen do prostředí běţných domácností a největší vyuţití vidím zejména ve firmách, bez ohledu na jejich rozsah.

4.1

Metodika výzkumu

Ve své diplomové práci vyuţívám několik výzkumných metod, které se vzájemně prolínají a doplňují. V teoretické části jsem ve velké části pouţil analýzu, s jejíţ pomocí jsem poukázal na specifické znaky vývoje záznamových médií. Pro zjištění cíle stanoveného výzkumu a potvrzení mnou vyslovené hypotézy jsem zvolil dotazníkové šetření vlastní konstrukce, za pouţití otevřených i uzavřených otázek. V rámci dotazníkového šetření byli osloveni respondenti z Karlovarského kraje, výběr nebyl 89

ničím omezen, ani věkem, vzděláním, či profesí, coţ dle mého názoru pomohlo nejlépe vystihnout skutečnost současného pohledu na záznamová média a digitalizaci dokumentů ze strany široké veřejnosti. Jednotliví respondenti byli osloveni formou vlastnoručně vytvořeného online dotazníku, zaloţeného na sluţbě „Dokumenty Google“, který byl následně distribuován mezi respondenty prostřednictvím rozeslaných e-mailů s odkazem (linkem) na tento dotazník. Samotné šetření proběhlo v rozmezí měsíců dubna a června, se stanovením měsíčním časovém intervalu. Na závěr své diplomové práce vyhodnocuji své šetření v rámci výzkumu, porovnávám získané informace s vlastní vyslovenou hypotézou.

90

4.2

Vyhodnocení dotazníků

Jak jiţ bylo uvedeno v úvodu, cílem mé diplomové práce je kompletně zmapovat, jak lidé různých věkových skupin, vzdělání a oborů pohlíţí na záznamová média a digitalizaci dokumentů a vyuţívání záznamových médií a digitalizace dokumentů nejen pro pracovní, ale i soukromé účely. V rámci dotazníkového šetření bylo osloveno celkem 120 náhodně vybraných obyvatel Karlovarského kraje, přičemţ své odpovědi zaslalo zpět celkem 110 respondentů, kteří se subjektivně vyjadřovali k jednotlivým otázkám. Z celkového počtu 23 otázek dotazníku, bylo 6 otázek s moţností vlastního vyjádření (doplnění) a u 17 otázek respondenti přímo vybírali z nabízených opovědí. Pro dokonalejší přehlednost uvádím jednotlivé otázky pouţité v dotazníkovém šetření.

Otázka číslo:

počet respondentů, volících tuto odpověď:

Otázka č. 1 Víte, co znamená pojem „ záznamové médium“?: a) ano, vím, co si pod pojmem představit

97

b) ne, nevím, co by to mohlo být

13

Otázka č. 2 Co si pod pojmem „záznamové médium“ představujete: Na základě získaných odpovědí lze respondenty rozdělit do tří základních skupin. První skupina (6 %) respondentů označila záznamové médium přesnou technickou terminologií a doplnila výčtem všech druhů záznamových médií. Druhá, větší, skupina (38 %) respondentů uvedla nejen samotné názvy záznamových médií, ale pokusila se vysvětlit i tento pojem ve všeobecné rovině. Nejvíce pouţitých moţností se shodovalo v definici, ţe jde o určitou jednotku (médium, prostředek), kam lze uloţit data. Třetí, největší skupina respondentů (56 %) vyjmenovala pouze názvy jednotlivých médií.

91

Otázka č. 3 Jaká záznamová média jsou dle Vás nejvíce pouţívaná: I kdyţ byla forma poloţené otázky otevřená a kaţdý respondent mohl odpovědět dle vlastního uváţení, tedy nebyl limitován předem danými moţnostmi, odpovědi na tuto otázku byly téměř shodné. Odpovědi bych tak rozdělil do pěti nejčastěji se vyskytujících odpovědí, seřazené sestupně, tedy od největší četnosti po nejmenší. Nejčastější odpovědí byl v tomto případě flash disk, následovaný diskem CD, DVD, pevným diskem (HDD) a Blu-ray diskem. V odpovědích se vyskytovaly i jisté výkyvy, jako například odpověď video záznamník, diktafon, magnetooptický disk či papír. Jak jiţ bylo zmíněno, jednalo se v tomto případě pouze o individuální odchylky, které nebyly zaznamenány v četnosti vyšší jak jedna. Otázka č. 4 Co je pro Vás nejdůleţitější při výběru záznamového média: a) kapacita

93

b) ţivotnost

39

c) kompatibilita

25

d) fyzická velikost

25

e) spolehlivost

49

f) jiné

0

S přihlédnutí ke skutečnosti, ţe respondenti měli moţnost označit více moţností, lze konstatovat, ţe za nejdůleţitější kritérium při výběru záznamového média povaţují oslovení respondenti kapacitu (40 %), následuje spolehlivost (21 %), ţivotnost (17 %) a na stejné úrovni se jako poslední umístila kompatibilita a fyzická velikost (11 %). Otázka č. 5 Znáte nějakého předchůdce dnešních CD: a) ano (jaké předchůdce dnešních CD znáte)

93

b) ne

17 92

Z provedeného šetření vyplynula poměrně dobrá znalost jednotlivých předchůdců dnešních CD. Převáţná část respondentů zná dobře vinylové gramofonové desky, videokazety i kotoučové pásky a kazety do magnetofonů. Z oblasti výpočetní techniky byly označeny zejména diskety a v jednom případě byly vzpomenuty i děrné štítky a pásky pro telegraf. Otázka č. 6 Domníváte se, ţe jsou záznamová média vyuţívána masově: a) ano

99

b) ne

11

Otázka č. 7 Vypište, prosím, co si představujete pod názvem Blu-ray: I zde se jednalo o otevřenou otázku, kde měli respondenti napsat vlastní definici výše uvedeného výrazu. Vyhodnocení probíhalo označením správných odpovědí na základě vlastní zkušenosti a znalosti informací, týkajících se toho média. Z celkového počtu zúčastněných respondentů celých 29 označilo výše uvedený název jako neznámý. Špatnou odpověď v tomto případě označilo 38 dotázaných. Největší mnoţství odpovědí, a to přesně 43, bylo vyhodnoceno jako správných. Otázka č. 8 Znáte někoho z Vašeho okolí, kdo záznamová média vůbec nevyuţívá: a) ano

57

b) ne

53

Otázka č. 9 Jaký problém vidíte jako stěţejní v oblasti záznamových médií: Respondenti, kteří připojili své převáţně stručné odůvodnění, se vyslovili ve smyslu nebezpečí snadné dostupnosti nekompetentních osob a zneuţití (pirátství), hlavně z důvodu vysokých autorských poplatků, příliš rychlý vývoj a určitá nemoţnost čtení 93

starších záznamů na nové technice. V několika případech byla za problém označena malá přenosová rychlost a omezená ţivotnost a moţnost poškození záznamového média. Otázka č. 10 V jaké míře vyuţíváte záznamová média pro své osobní účely: a) vůbec

5

b) 1x měsíčně

15

c) 1x týdně

14

d) 2x týdně

19

e) denně

57

Otázka č. 11 V jaké míře vyuţíváte záznamová média v pracovním procesu: a) vůbec

18

b) 1x měsíčně

12

c) 1x týdně

5

d) 2x týdně

8

e) denně

67

Otázka č. 12 V rámci elektronizace státní správy je moţné vyuţívat podání v elektronické podobě, víte o této moţnosti: a) ano, vyuţívám ji (jaké druhy elektronického podání vyuţíváte)

25

b) ano, ale nevyuţívám ji (proč moţnost elektronického podání nevyuţíváte)

62

c) ne

23

Respondenti, kteří sdělili, ţe ví o moţnosti vyuţívání elektronického podání a tuto moţnost vyuţívají, ji pouţívají nejvíce v oblasti datových schránek a v menším měřítku 94

pak v oblasti podávání dávek státní sociální podpory, výpisy z různých evidencí, daňová podání a statistické výkazy. Ti, kdoţ uvedli, ţe vědí o moţnosti vyuţívání elektronického podání, ale nevyuţívají ji, zejména z důvodu náročnosti kladené na technické vybavení a souvztaţně finanční náročnost jeho pořízení, dále z důvodu obavy o odtajnění osobních údajů, obavy ze sloţitosti zejména u starších občanů a v neposlední řadě z důvodu malé potřeby komunikace se státní správou. V jednom případu byla jako důvod uvedena potřeba pohybu a potlačení času stráveného před počítačem. Otázka č. 13 Vypište prosím, co si představujete pod názvem eGon: Na tuto otázku odpovídali respondenti velmi rozdílně, pouze 6 % z celkového počtu respondentů umí téměř přesně popsat, co výše uvedený název znamená. Drtivá většina, tj. 92 % z celkového počtu respondentů uvedlo, ţe neví, co tento název znamená. V několika případech byla uvedena mylná představa, ţe jde o elektrickou instalaci snímače osvětlení, vytápění, či ovládání ţaluzií, případně klimatizaci. Otázka č. 14 Do jaké míry vyuţíváte pro své osobní účely moţnost převádění svých osobních dokumentů do elektronické podoby: a) se všemi dokumenty pracuji v elektronické podobě

7

b) většinu dokumentů mám v elektronické podobě

37

c) v elektronické podobě mám jen některé dokumenty

46

d) ţádné dokumenty v elektronické podobě nemám, pouţívám jejich

20

papírovou podobu Otázka č. 15 Domníváte se, ţe je digitalizace dokumentů v současné době vyuţívána masově: a) ano

71

b) ne

39 95

Otázka č. 16 V jaké míře vyuţíváte digitalizaci dokumentů pro své osobní účely: a) vůbec

30

b) 1x měsíčně

42

c) 1x týdně

12

d) 2x týdně

11

e) denně

15

Otázka č. 17 V jaké míře vyuţíváte digitalizaci dokumentů v pracovním procesu: a) vůbec

23

b) 1x měsíčně

13

c) 1x týdně

10

d) 2x týdně

11

e) denně

53

Otázka č. 18 Domníváte se, ţe existují oblasti, kde je nutná digitalizace a elektronizace dokumentů s ohledem na vysoké mnoţství papírové dokumentace: a) ano, určitě

74

b) ano, ale nevím kde

34

c) ne

2

Otázka č. 19 V jakých oblastech je digitalizace dokumentů nezbytná: Zavedení digitalizace dokumentů vidí 67 % respondentů jako nezbytnou v oblastech veřejné správy, přičemţ značně převaţuje státní správa nad samosprávou. Jde zejména o administrativu spojenou se stavebním řízením, podání dani z příjmu, bankovní sluţby, 96

úloţiště spisové sluţby, archivy, knihovny a podstatnou část tvoří výměna či dokládání dokumentů v rámci výplaty pojistných (dávky sociálního zabezpečení) nepojistných dávek (státní sociální podpora, hmotná nouze, příspěvek na péči, dávky pro zdravotně postiţené a příspěvek v nezaměstnanosti). Otázka č. 20 Do jaké věkové kategorie patříte: a) věk v rozmezí 18 - 25 let

28

b) věk v rozmezí 26 - 35 let

33

c) věk v rozmezí 36 - 45 let

23

d) věk v rozmezí 46 - 55 let

20

e) věk v rozmezí 56 - 60 let

4

f) věk v rozmezí 61 - více let

2

Otázka č. 21 Jaké je Vaše nejvyšší dosaţené vzdělání: a) základní

3

b) vyučen

8

c) středoškolské

43

d) vyšší odborné

5

e) vysokoškolské

51

Otázka č. 22 Uveďte, prosím, své pohlaví: a) muţ

51

b) ţena

59

97

Otázka č. 23 Druh Vaší hlavní pracovní činnosti: a) zaměstnanec v soukromém sektoru

43

b) zaměstnanec ve státní správě

37

c) OSVČ (podnikatel)

7

d) student

21

d) nezaměstnaný

2

98

4.3

Vyhodnocení výzkumné části

Oslovení respondenti z Karlovarského kraje se domnívají, ţe záznamová média jsou vyuţívána v současné době masově. Tuto skutečnost označilo plných 90 % odpovídajících respondentů a pouze 10% se vyslovilo pro opak, ţe záznamová média nejsou pouţívána masově. Je poměrně zajímavé, ţe přestoţe se naprostá většina respondentů vyslovila pro masové pouţívání záznamových médií, plných 52 % zná ve svém okolí někoho, kdo vůbec nevyuţívá ţádné záznamové médium. Z celkového počtu odpovídajících respondentů, kteří se výzkumu zúčastnili, pouze 12 % uvedlo, ţe neví, co pojem záznamová média vlastně znamená. Ze zbývajících 88 % odpovídajících respondentů plných 42 % dokáţe tento pojem ve všeobecné rovině správně pojmenovat, a dokonce 6 % z této skupiny umí pouţít přesnou technickou terminologii. Větší část, tj. 56 %, vyjmenovala pouze výčet jednotlivých médií, coţ v konečném důsledku znamená, ţe z praktického hlediska vědí, co vlastně záznamové médium je. Za nejrozšířenější záznamová média lze povaţovat jednoznačně flash disk, CD a DVD, naopak mezi ty méně známé a méně pouţívané pak na základě provedeného výzkumu můţeme zařadit pevný disk (HDD), Blu-ray disky. Vůbec nevyuţívanými jsou jiţ dnes magnetické pásky a diskety, jeţ uvedl jen jeden respondent. Velmi zajímavá je však aţ třetí pozice pevného disku, který oproti flash disku a diskům CD a DVD uvedla malá skupina lidí. Zajímavý fakt je to zejména proto, ţe kaţdý počítač pevným diskem disponuje a jeho vyuţití je tak více neţ jasné. Usuzuji, ţe pro velkou část respondentů, stejně jako ostatních lidí je to jiţ součást PC, která jím není na očích, a tak o ní neuvaţují jako o záznamovém médiu, který přesto kaţdý z nich vyuţívá. Pokud se zaměříme na nejdůleţitější kritérium při samotném výběru záznamového média, můţeme za něj povaţovat hlavně kapacitu (40 %), následuje spolehlivost (21 %), ţivotnost (17 %) a na stejné úrovni se jako poslední umístila kompatibilita a fyzická velikost

(11

%).

Stěţejním

problémem

záznamových

médií

je

s největší

pravděpodobností nebezpečí snadného zneuţití, malá přenosová rychlost, omezená ţivotnost a moţnost poškození záznamového média. V případě zneuţití se jedná hlavně o oblast porušování autorských práv. Ze získaných odpovědí rovněţ vyplynula skutečnost, ţe respondenti z Karlovarského kraje mají poměrně dobrou znalost předchůdcůh dnešních záznamových médií. Zajímavé je, ţe ti, kteří by mohli mít praktické zkušenosti s předchůdci dnešních záznamových médií, byli zastoupeni pouze v 26 případech, tj. ve 24 % z celkového počtu odpovídajících respondentů. Je pravdou, 99

ţe v současné době jsou opět módní například vinylové desky a mladší generace je můţe znát zrovna tak, jako můţe mít praktickou zkušenost s videokazetami, kde jsou uchovávány jejich vzpomínky na dětská léta. Při porovnání vyuţívání záznamových médií pro osobní a pracovní účely zjistíme, ţe více jak polovina respondentů vyuţívá záznamová média denně, a to jak v pracovním procesu, tak i doma. Ostatní nabízené moţnosti (nevyuţívání vůbec, 1x měsíčně, 1x denně, 2x denně) byly značeny v téměř totoţném rozsahu okolo 10%. V oblasti elektronizace státní správy drtivá většina respondentů (92 %) nezná symbol elektronizace, ale pozitivní je skutečnost, ţe 56 % respondentů ví o moţnosti vyuţití elektronického podávání dokumentů, bohuţel ji nevyuţívají z různých důvodů. Téměř stejné procento respondentů, tj. 22 %, o této moţnosti vůbec neví a 22 % ji osobně vyuţívá. V posledním případě se jedná zejména o samotné zaměstnance různých oblastí státní správy. Přestoţe většina respondentů nevyuţívá elektronizaci ve státní správě, moţnost převádění papírových dokumentů do elektronické podoby vyuţívá v určitém rozsahu 75 % respondentů. Ţádné dokumenty v elektronické podobě nemá pouhých 18 % odpovídajících respondentů. Z hlediska četnosti vyuţívání elektronických dokumentů je patrný rozdíl u domácího vyuţívání, kde bylo značeno největší procento u měsíční četnosti, na rozdíl od vyuţívání elektronických dokumentů pro pracovní účely, kde byla zaznamenána největší u denního pouţívání. Jako stěţejní oblast, kde je nutná digitalizace, byla označena státní správa, kdy byla upřednostněna před samosprávou. Šlo zejména o administrativu spojenou se stavebním řízením, podání dani z příjmu, bankovní sluţby, úloţiště spisové sluţby, archivy, knihovny a podstatnou část tvoří výměna či dokládání dokumentů v rámci výplaty pojistných (dávky sociálního zabezpečení) a nepojistných dávek (státní sociální podpora, hmotná nouze, příspěvek na péči, dávky pro zdravotně postiţené a příspěvek v nezaměstnanosti). Z hlediska věkového zastoupení byli respondenti ve věkovém rozmezí 18 aţ 55 let zastoupeni poměrně rovnoměrně, naopak respondentů ve věku nad 55 let bylo zastoupeno pouze 6. Poměr muţů a ţen byl téměř vyrovnaný, ţeny byly ve větší míře zastoupeny jako středoškolačky a muţi naopak jako vysokoškoláci, pouze 3% obojí 100

populace byla zastoupena se základním vzděláním. Převaţovali zaměstnanci ze soukromého sektoru, které těsně následovali zaměstnanci státní správy, studenti, osoby samostatně výdělečně činné a poslední skupina nezaměstnaných byla zastoupena pouze ve dvou případech.

101

4.4

Vztah k vyslovené hypotéze

Vyslovená hypotéza byla na základě odpovědí, zaslaných od respondentů potvrzena jen částečně. Mohu tedy konstatovat, ţe skutečně pouze zanedbatelné procento (10 %) respondentů se nedomnívá, ţe záznamová média jsou v dnešní době masově pouţívána. Rovněţ lze konstatovat, ţe více jak polovina respondentů vyuţívá záznamová média denně jak pro své osobní účely, tak i v pracovním procesu. Předpoklad, ţe problém s uchopením pojmu „záznamové médium“ by mohla mít především starší část populace od 56ti let výše, nebyl sice jednoznačně potvrzen, avšak domnívám se, ţe tato skutečnost můţe být značně ovlivněna tím, ţe se dotazníkového šetření zúčastnilo pouze zanedbatelné procento (5 %) této věkové skupiny. Dalším faktorem ovlivňujícím tuto skutečnost by mohlo být v masivním rozšíření univerzit třetího věku v Karlovarském kraji, určených zejména občanům v důchodovém a předdůchodovém věku, kde v rámci programů práce s počítačem se senioři učí základy, pro ně náročné obsluhy počítače tak, aby se mohli orientovat se ve světě informačních technologií, který se stále více rozvíjí a modernizuje. V rámci porovnání vyuţívání jednotlivých médií jsem předpokládal, ţe největší procento respondentů bude vyuţívat flash disky a optická média, zejména pak DVD a Blu-ray nosiče. Pravdou je, ţe tento úsudek byl zaloţen především na osobní zkušenosti v tomto oboru, pozorování lidí, kteří se kolem mne pohybují a mého vlastního přístupu a vyuţívání těchto médií. Z odpovědí respondentů bylo jednoznačné, ţe flash disky opravdu vyuţívají nejvíce, dle mého názoru vzhledem k jejich rozšířenosti, výhodné ceně a zejména pak snadnému stylu pouţívání, který není náročný ani pro starší generaci či v oblasti informačních technologií pro ne příliš vzdělané uţivatele. Druhé nejpouţívanější médium však respondenti zvolili disk CD, který jsem jiţ příliš nebral v potaz, vzhledem k jeho stáří a nízké kapacitě. Mnou domnělý disk DVD byl v odpovědích hned na třetím místě, coţ částečně podpořilo mou domněnku. I kdyţ je to v optických médiích jakýsi střed mezi starým diskem CD a nejnovějším Blu-ray diskem, z odpovědí je patrné, ţe stále není vyuţívanější jak disk CD. Přesto, ţe jsem se domníval, ţe pevný disk (HDD) vyuţívá drtivá většina populace, respondenti zřejmě toto médium neuvaţují za záznamové médium, které vyuţívají, jelikoţ ve většině případů je to pro ně jen pevná část počítače, kterou neměli nikdy fyzicky v ruce, a tak je nenapadne, ţe jej také vyuţívají, a to v drtivé většině opravdu nejčastěji. 102

Poměrně velkým překvapením byla skutečnost v oblasti vyuţívání digitalizace dokumentů.

Moţnost převádění papírových dokumentů do elektronické podoby, byť

pouze v určité podobě, vyuţívá plných 75 % respondentů. Ţádné dokumenty v elektronické podobě nemá pouhých 18 % odpovídajících respondentů. Z hlediska četnosti vyuţívání elektronických dokumentů pro soukromé účely je patrné, ţe téměř 60 % respondentů vyuţívá digitalizaci dokumentů. Převaţuje frekvence vyuţívání 1x za měsíc na rozdíl od vyuţívání elektronizace dokumentů v pracovním procesu, kde značně převaţuje denní četnost vyuţívání této moţnosti. Celkové porovnání vyuţívání elektronizace dokumentů pro soukromé a pracovní účely vychází ve prospěch vyuţívání pro pracovní účely, ačkoliv rozdíl je pouze v 19 %, coţ je poměrně nové, překvapující zjištění. Na základě zjištěných skutečností lze konstatovat, ţe občané Karlovarského kraje jsou skutečně zásadním způsobem ovlivněni informačními technologiemi, a to zejména díky snaze přiblíţení veřejné správy občanům a nastolení trendu vyuţívání elektronických prostředků v běţném ţivotě. Domnívám se, ţe občané jsou si jiţ vědomi, ţe takto můţe dojít ke zjednodušení celého procesu, bohuţel sami, přestoţe ví o moţnostech, ji velmi nevyuţívají a raději stále tíhnou k vyuţívání papírové podoby, na kterou byli v minulosti zvyklí.

103

Závěr Závěrem své diplomové práce bych chtěl shrnout všechna fakta a informace, které jsem měl moţnost v této práci prezentovat. V první kapitole teoretické části jsem načrtl historický vývoj záznamových médií, tedy od samotného počátku vzniku prvního média aţ po média dnešní doby. Popsal jsem celý průřez historií tak, aby si čtenář mohl udělat co nejkomplexnější představu o popisované oblasti záznamových médií. Můţeme zde pozorovat postupný vývoj a rozvoj, nedílně spjatý s dobou a celkovým vývojem lidského společenství, s jeho zvyšujícími se poţadavky a potřebami. Nezanedbatelná je téţ skutečnost, ţe se s postupem doby rychlost rozvoje v této oblasti výrazně zvyšuje, coţ je nejlépe pozorovatelné právě z pohledu historického vývoje. V druhé kapitole teoretické části jsem se pak snaţil navázat na svou bakalářskou práci, která jiţ dopodrobna záznamová média popisovala, a tato fakta rozšířit a přistoupit k nim s novým náhledem za podpory nových, přesnějších informací a skutečností, jeţ se od doby vytvoření práce bakalářské naskytly. Kromě nového úhlu pohledu na danou problematiku jsem práci obohatil o nově vzniklá a v praxi pouţívaná média, která v době vzniku bakalářské práce ještě nebyla příliš známá a vyuţívaná. Stěţejní částí mé práce, jíţ jsem věnoval největší pozornost, byla digitalizace, o kterou jsem se zajímal jak na teoretické úrovni, tak v rovině praktické. Snaţil jsem se dostatečně popsat digitalizaci jednak jako celek, jednak vytvořit přehled jednotlivých segmentů, které zahrnuje. Zvýšená pozornost je pak věnována digitalizaci ve státní správě, kde je její vyuţití ze všech sektorů největší. V praktické části jsem zkoumal, jak je v současné době digitalizace v soukromém sektoru, firemním prostředí a státní správě vyuţívána. Dále jsem se zaměřil na výzkum všeobecného povědomí o záznamových médiích a jejich vyuţití uţivateli. Závěrem bych chtěl konstatovat, ţe přestoţe dochází ke skutečně masovému vyuţívání záznamových médií stejně jako elektronických dokumentů, a to nejen díky jejich zrovnoprávnění s papírovými, mnozí z nás mohou elektronicky komunikovat se všemi úřady veřejné správy jak pomocí projektů, jako je CzechPOINT, datové schránky nebo základní registry, podle aktuálních údajů Eurostatu je v České republice zhruba 22

104

procent lidí ve věku mezi 16 a 74 lety, kteří nikdy nepouţili počítač.46 Šest českých domácností z deseti vlastní počítač a k internetu je připojena jen polovina, jak uvádí Český statistický úřad. Naopak je tomu v některých asijských zemích, které jiţ delší dobu doslova dráţdí zbytek světa rychle se rozvíjející širokopásmovou infrastrukturou a nabádají je k následování jejich příkladu. Daří se jim nejen zvyšovat průběţný počet domácností a podniků připojených vysokorychlostními přípojkami, ale současně také navyšovat propustnost těchto přípojek. Domnívám se, ţe by pro Českou republiku bylo velkým přínosem zavedení moţnosti bezplatného připojení se k internetu ve všech domácnostech a zcela určitě by to přispělo k ještě masovějšímu vyuţívání moderních technologií. Bezesporu je pravdou, ţe finanční náročnost takového projektu by byla značná, avšak výsledky, které by zavedení přineslo, by převýšily náklady. Podpořilo by se tak uţívání digitální komunikace vůči státní správě a orgánům veřejné moci a kýţené výsledky, které se při zavádění těchto projektů uvaţovaly, by se naplnily. Trend v oblasti záznamových médií a digitalizace je zřejmý. Lidé, zejména pak mladší generace, stále více vyuţívají informační technologie, bez kterých si nejmladší generace ţivot jiţ ani neumí představit. A právě tato mladá generace, rodící se v době tak závislé na informačních technologiích, stále zvyšuje procento populace vyuţívající záznamová média a digitální podobu dokumentů. Domnívám se, ţe tento trend bude mít stále rostoucí tendenci a jiţ za několik málo desítek let neuslyšíme na poloţený dotaz, jestli lidé vědí, co je záznamové médium nebo jestli jej vyuţívají, negativní odpověď. Vývoj technologií se zastavit nedá, neboť si jej samotná doba ţádá.

46

Zdroj: Mediafax [online]. Brusel: Počítač nepouţilo nikdy 22 procent Čechů, ve Švýcarsku a Norsku jen čtyři procenta, 2012 [cit. 2012-6-18]. Dostupná z WWW: < http://www.mediafax.cz/domaci /4029819-Pocitac-nepouzilo-nikdy-22-procent-Cechu-ve-Svedsku-a-Norsku-jen-ctyri-procenta >.

105

Seznam použité literatury Knižní publikace 1) SMEJKAL, Vladimír. Jak na datovou schránku?. Praha: LINDE, 2012. 200 s. ISBN 978-80-86131-80-1. 2) JIROUŠEK, Radim. Principy digitální komunikace. Praha: LEDA, 2011. 320 s. ISBN 978-80-7335-084-0. 3) LAPÁČEK, Jiří. Jak na datovou schránku a elektronickou komunikaci s úřady. 1. vydání. Praha: COMPUTER PRESS, 2012. 220 s. ISBN 978-80-251-3680-5. 4) KMOCH, Petr. Informatika a výpočetní technika. Praha: COMPUTER PRESS, 1997. 220 s. ISBN 80-251-0376-5.

Elektronické zdroje 1) Zdroj: KUČERA, Jan [online]. Brno: Historie záznamových médií, 2010 [cit. 20126-16]. Dostupná z WWW: < http://www.fi.muni.cz/usr/jkucera/pv109/2000/xnesnid .html >. 2) Zdroj: ZEMANOVÁ, Pavlína [online]. Praha: Ochrana novodobých knihovních fondů, magnetická média, 2005 [cit. 2012-6-07]. Dostupná z WWW: < http://www.google.cz/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&source=web&cd=2&ved=0CKY BEBYwAQ&url=http%3A%2F%2Fwww.okf.wz.cz%2Fsemin0506%2Fzemanova. doc&ei=c-HQT8T9GIfQhAfPqcGWDA&usg=AFQjCNFJbsh2DHar_MKxXaelJD xj0BnF1w&sig2=A3-vQjEzhl_6cx5X7guX3Q >. 3) Zdroj: Mladá fronta, a.s. [online]. Praha: Magnetická datová páska slaví 60. narozeniny, 2012 [cit. 2012-6-03]. Dostupná z WWW: < http://www.zive.cz/clanky /magneticka-datova-paska-slavi-60-narozeniny/sc-3-a-163779/default.aspx >. 4) Zdroj: LANGER, Martin [online]. Brno: Optická paměťová média, principy, vyuţití, trendy, 2011 [cit. 2012-6-07]. Dostupná z WWW: < http://is.muni.cz/th/324937/ fi_b/bakalarska_prace.pdf >. 5) Zdroj: KUČERA, Jan [online]. Brno: Historie DVD, 2010 [cit. 2012-6-03]. Dostupná z WWW: < http://www.fi.muni.cz/usr/jkucera/pv109/2003/xkrajic1.htm >. 6) Zdroj: Wikipedie [online]. HD DVD, 2012 [cit. 2010-6-07]. Dostupná z WWW: < http://cs.wikipedia.org/wiki/HD_DVD >. 7) Zdroj: Mladá fronta, a.s. [online]. Praha: Blu-ray: poslední výkřik optických médií, 2010 [cit. 2012-6-03]. Dostupná z WWW: < http://www.zive.cz/clanky/blu-rayposledni-vykrik-optickych-medii/sc-3-a-153922/default.aspx >.

106

8) Zdroj: svět Hardware [online]. Příbram: Optická evoluce: Blue-Ray vs. HD-DVD, 2005 [cit. 2012-6-03]. Dostupná z WWW: < http://www.svethardware.cz/art_doc5D6052F0B32561D7C1256F8C0 07D9B25.html >. 9) Zdroj: Ţivě.cz [online]. Praha: Historie flash pamětí s bleskovým čtením i zápisem, 2012 [cit. 2012-6-12]. Dostupná z WWW: < http://www.zive.cz/clanky/historieflash-pameti-s-bleskovym-ctenim-i-zapisem/sc-3-a-163269/default.aspx >. 10) Zdroj: STANISLAV, Martin [online]. Praha: Historie a vývoj paměťových karet, 2003 [cit. 2012-6-10]. Dostupná z WWW: < http://www.fi.muni.cz/usr/jkucera/pv 109/2003p/xstanisl.htm >. 11) Zdroj: Wikipedia Commons [online]. The internal components of a typical keydrive, 2005 [cit. 2010-6-05]. Dostupná z WWW: < http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor: Usbkey_internals.jpg >. 12) Zdroj: Ţivě.cz [online]. Praha: Černobíle: Do počítače SSD, nebo stále HDD?, 2009 [cit. 2012-6-12]. Dostupná z WWW: < http://www.zive.cz/clanky/cernobiledo-pocitace-ssd-nebo-stale-hdd/sc-3-a-145902/default.aspx >. 13) Zdroj: Extranotebook.cz [online]. Brno: SSD disky: nastal jiţ jejich čas?, 2010 [cit. 2012-6-12]. Dostupná z WWW: < http://extranotebook.cnews.cz/ssd-disky-nastaljiz-jejich-cas/strana/0/1 >. 14) Zdroj: PCTuning [online]. Praha: Technologie a zajímavosti z oblasti SSD disků, 2011 [cit. 2010-6-13]. Dostupná z WWW: < http://pctuning.tyden.cz/hardware/ disky-cd-dvd-br/22588-technologie-a-zajimavosti-z-oblasti-ssd-disku >. 15) Zdroj: SystemOnLine [online]. Praha: Světem obchází strašidlo elektronický dokument, 2011 [cit. 2012-5-30]. Dostupná z WWW: < http://www.systemonline.cz/ sprava-dokumentu/svetem-obchazi-strasidlo-elektronicky-dokument.htm >. 16) Zdroj: SystemOnLine [online]. Praha: Digitalizace je první krok do bezpečné kanceláře, 2011 [cit. 2012-5-30]. Dostupná z WWW: < http://www.systemonline.cz/ sprava-dokumentu/digitalizace-je-prvni-krok-do-bezpapirove-kancelare.htm >. 17) Zdroj: Mladá fronta a.s. [online]. Praha: Se správou dokumentů pomohou systémy DMS nebo EDM, 2010 [cit. 2012-4-08]. Dostupná z WWW: < http://www.realit.cz/ clanek/se-spravou-dokumentu-pomohou-systemy-dms-nebo-edm >. 18) Zdroj: CCH Australia [online]. Australia: Proffesionals and edm whitepaper by cch, 2009 [cit. 2012-4-09]. Dostupná z WWW: < http://www.cch.com.au/ attachmentlibrary/marketingpromo/professionals_and_edm_whitepaper_by_cch_20 09.pdf >. 19) Zdroj: SystemOnLine [online]. Praha: Trendy EDI komunikace v roce2012, 2012 [cit. 2012-5-29]. Dostupná z WWW: < http://www.systemonline.cz/it-pro-logistiku/ trendy-edi-komunikace-v-roce-2012.htm >. 20) Zdroj: SystemOnLine [online]. Praha: Integrační řešení aneb další krok v EDI komunikaci, 2011 [cit. 2012-5-29]. Dostupná z WWW: < http://www.systemonline. cz/sprava-dokumentu/integracni-reseni-aneb-dalsi-krok-v-edi-komunikaci.htm >. 107

21) Zdroj: SystemOnLine [online]. Praha: Invoice process management, 2012 [cit. 2012-5-30]. Dostupná z WWW: < http://www.systemonline.cz/sprava-dokumentu/ invoice-process-management.htm >. 22) Zdroj: SystemOnLine [online]. Praha: Jak na řízenou dokumentaci, 2011 [cit. 20125-30]. Dostupná z WWW: < http://www.systemonline.cz/sprava-dokumentu/jak-narizenou-dokumentaci.htm >. 23) Zdroj: Czech POINT [online]. Praha:Broţura eGovernment, 2010 [cit. 2012-5-25]. Dostupná z WWW: < http://www.czechpoint.cz/web/docs/eGon_brozura.pdf >. 24) Zdroj: INKAM, s.r.o. [online]. Praha: Spisová sluţba a ţivotní cyklus dokumentu, 2012 [cit. 2012-5-25]. Dostupná z WWW: < http://www.inkam.cz/SPISOVASLUZBA/Spisova-sluzba-a-zivotni-cyklus-dokumentu.html >. 25) Zdroj: Správa základních registrů [online]. Praha: Informační systém základních registrů, 2012 [cit. 2012-5-25]. Dostupná z WWW: < http://www.szrcr.cz/ informacni-system-zakladnich-registru >. 26) Zdroj: Ministerstvo vnitra České republiky [online]. Praha: Veřejná správa, 2003 [cit. 2012-5-25]. Dostupná z WWW: < http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/ casopisy/s/2003/0026/konz.html >. 27) Zdroj: Wikipwdie [online]. Online tlumočení, 2011 [cit. 2012-5-29]. Dostupná z WWW: < http://cs.wikipedia.org/wiki/Online_tlumo%C4%8Den%C3%AD >. 28) Zdroj: Ministerstvo vnitra České republiky [online]. Praha: Vše co jste chtěli vědět o datových schránkách, 2011 [cit. 2012-5-25]. Dostupná z WWW: < http://www.datoveschranky.info/cz/o-datovych-schrankach/vse--co-jste-chteli-vedet -o-datovych-schrankach-id34695 >. 29) Zdroj: Ministerstvo financí České republiky [online]. Praha: Vše Jedno inkasní místo (JIM), 2005 [cit. 2012-5-29]. Dostupná z WWW: < http://www.mfcr.cz/cps/ rde/xchg/mfcr/xsl/dc_jim.html >. 30) Zdroj: Ministrerstvo práce a sociálních věcí [online]. Praha: Jednotné výplatní místo, 2011 [cit. 2012-5-29]. Dostupná z WWW: < http://socialnireforma.mpsv. cz/cs/2 >. 31) Zdroj: Ministerstvo vnitra České republiky [online]. Praha: O projektu Czech POINT, 2012 [cit. 2012-5-25]. Dostupná z WWW: < http://www.czechpoint.cz/web/ ?q=node/63 >. 32) Zdroj: SystemOnLine [online]. Praha: Datová trţiště ve veřejné správě, 2012 [cit. 2012-5-29]. Dostupná z WWW: < http://www.systemonline.cz/it-pro-verejny-sektora-zdravotnictvi/datova-trziste-ve-verejne-sprave.htm >. 33) Zdroj: Ministerstvo vnitra ČR [online]. Praha: ISDS – Základní informace, 2011 [cit. 2012-5-31]. Dostupná z WWW: < http://www.datoveschranky.info/assets/kestazeni/isds_ver3_0_web.pdf >.

108

34) Zdroj: SystemOnLine [online]. Praha: Datové schránky na úřadech, 2010 [cit. 2012-6-02]. Dostupná z WWW: < http://www.systemonline.cz/sprava-dokumentu/ datove-schranky-na-uradech.htm >. 35) Zdroj: SystemOnLine [online]. Praha: Běţné chování uţivatelů datových schránek znamená bezpečnostní problém, 2010 [cit. 2012-6-02]. Dostupná z WWW: < http://www.systemonline.cz/sprava-dokumentu/datove-schranky-bezpecnostniproblem.htm >.

109

Seznam obrázků Obrázek 1: Děrný štítek od IBM....................................................................................... 9 Obrázek 2: Pásková jednotka IBM 726 .......................................................................... 13 Obrázek 3: Nitro moderní pásková jednotka .................................................................. 14 Obrázek 4: Porovnání rozhraní pevných disků ............................................................... 17 Obrázek 5: Technologie HAMR ..................................................................................... 18 Obrázek 6: Konstrukce HHD .......................................................................................... 19 Obrázek 7: Princip zápisu a čtení CD ............................................................................. 22 Obrázek 8: Vlnová délka CD vs DVD............................................................................ 23 Obrázek 9: Porovnání formátů DVD a CD ..................................................................... 25 Obrázek 10: Poměr prodeje HD DVD oproti Blu-ray a podpora filmových studií ........ 26 Obrázek 11: Konstrukční provedení DL vrstvy .............................................................. 31 Obrázek 12: Porovnání paměťových karet ..................................................................... 33 Obrázek 13: Konstrukce flash disku ............................................................................... 37 Obrázek 14: Rozbor SSD disku ...................................................................................... 41 Obrázek 15: Etapy vývoje EDM ..................................................................................... 48 Obrázek 16: Sníţení papírových dokumentů - realita .................................................... 49 Obrázek 17: Sníţení papírových dokumentů - ideál ....................................................... 50 Obrázek 18: Architektura integrační platformy – Sterling Integrator ............................ 54 Obrázek 19: Proces zpracování faktur ............................................................................ 57 Obrázek 20: Reprezentativní příklad workflow.............................................................. 61 Obrázek 21: Schéma systému eGON.............................................................................. 64 Obrázek 22: Informační systém základních registrů ...................................................... 68 Obrázek 23: Schéma digitalizace archivů ....................................................................... 70 Obrázek 24: Systém přístupů .......................................................................................... 78 Obrázek 25: Důsledek mezi výrobci elektronických spisových sluţeb .......................... 79 Obrázek 26: Postavení elektronických podpisové knihy v rámci spisové sluţby organizace ............................................................................................................... 83 Obrázek 27: Spotřeba audiovizuální techniky ................................................................ 87

110

Seznam zkratek ZIP - Zone Improvement Plan FDD - Floppy Disk Drive CD - Compact Disc CD-RW - Compact Disk ReWritable CD-R - CD-Recordable CD-ROM - Compact Disc Read-Only Memory DVD - Digital Versatile Disc či Digital Video Disc DVD-R - Digital Versatile Disc Recordable DVD-RW - Digital Versatile Disc Rewritable DVD-RAM - DVD-Random Access Memory HD-DVD – High Definition Digital Versatile Disc BD-ROM – Blu-Ray Disc Read Only Memory BD-R - Blu-ray Disc Recordable BD-RE - Blu-ray Disc Rewritable BD-ROM - Blu-ray Disc Read Only Memory HD – High Definition MC - Music Cassette VHS - Video Home Systém HDD – Hard Disk Drive PC - Personal komputer IDE - Integrated Drive Electronics ATA - Advanced Technology Attachment SATA – Seriál Advanced Technology Attachment eSATA – External Seriál Advanced Technology Attachment RAM - Random-access memory FLASH - nevolatilní (semipermanentní) elektricky programovatelná (zapisovatelná) paměť s libovolným přístupem SSD - Solid-state drive NTFS - New Technology File Systém FAT - File Allocation Table DOS - Disk Operating Systém 111

ISO - International Organization for Standardization AVI - Audio Video Interleave MPEG - Motion Picture Experts Group SW – Software WMV - Windows Media Video CPU - Central Processing Unit DTS - Digital Theater System BD – Blu-Ray Disc SL – Single Layer DL – Double Layer RAM - Random-Access Memory ROM – Read Only Memory CG - Control Gate FG - Floating Gte MP3 - MPEG -1 Layer III PDA - Personal Digital Assistant GB – Gigabite MB – Megabite CF - CompactFlash MS - Memory Stick MMC - Multimedia card SD - Secure Digital SM - Smart Media MD - Micro Drive SDHC - Secure Digital High Capacity LED - Light Emitting Diode USB - Universal Sertial Bus SLC - Single Level Cell MLC - Multi Level Cell USA - United State of America TB - Terabyte DivX - druh kodeku (kódování-dekódování) zaloţený na formátu MPEG 4 IBM - International Business Machines Corporation (společnost zaměřená na informační technologie) 112

EB - Exabyte SCSI - Small Computer System Interface FC - Fiber channel SAS - Serial Attached Small Computer System Interface GBIC - Gigabit Interface Converters SFP - Small From Pluggable HAMR - Heat Assisted Magnetic Recording HHD - Hybrid Hard Drive VCD - Video Compact Disc SVCD - Super Video Compact Disc MPEG2 - Moving Picture Expert Group 2 MMCD - Multimedia Compact Disc PAL - Phase Alternating Line NTSC - National Television System(s) Committee DSD - Data Stream Direct LPCM - Linear Pulse Code Modulation NEC - Nippon Electric Company (společnost zaměřená na informační technologie) AVC - Advanced Video Coding DTS - Digital Theater System EEPROM - Electrically Erasable Progammable Read-Only Memory NAND - Negovaný Logický Součin PCMCIA - Peripheral Component MicroChannel Interconnect Architecture xD - Extreme Digital ONFI - Open NAND Flash Interface DMS - Document Management System PDF - Portable Document Format ERP - Enterprise Resource Planning CRM - Customer Relationship Management OCR - Optical Character Recognition EDM - Electronic Document Management EDI - Electronic Data Intergange B2B - Business To Business BPML - Business Process Modeling Language IPM - Invoice Process Management 113

IT - Information Technology SAP - Systeme Anwendungen Produkte (firma, vyrábějící ERP systémy) ELDP - Evidenční list důchodového pojištění PVS - Portál veřejné správy ISDS - Informační systém datových schránek JIM - Jednotné inkasní místo MPSV - Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR - Česká republika MV - Ministerstvo vnitra XML - Extensible Markup Language Document HTML - Hypertext Markup Language Document ODT - Open Document Text ODS - Open Document Spreadsheet ODP - Open Document Presentation TXT - Text RTF - Ritch Text Format DOC - Document XLS - Excel Spreadsheet PPT - PowerPoint Presentation JPEG - Joint Photographic Experts Group File Interchange Format PNG - Portable Network Graphics TIFF - Tagged Image File Format GIF - Graphics Interchange Format WAV - Waveform Audio Format ISDOC - Information System Document DNS - Domain Name System IP - Internet Protocol

114

Příloha č. 1

Vzor dotazníku

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10