ZÁVODY
Keňa
FOTO: RUN2GETHER
ˇ
82
Jak vyrůstá
ZÁVODY
TEXT: GABRIELA KADLECOVÁ TEXT: JANA MOBERLY, RUNCZECH
světová elita 83
ZÁVODY
HLTÁTE LADNÉ POHYBY AFRICKÝCH VYTRVALCŮ PŘI JEJICH STARTECH PO NAŠÍ REPUBLICE? JAK TITO ŠLACHOVITÍ A VĚTŠINOU ZAMLKLÍ „BĚŽCI Z JINÉ PLANETY“ VYRŮSTAJÍ, KDE TRÉNUJÍ A HLAVNĚ JAK SE DOSTANOU DO EVROPY? VYPRAVILI JSME SE ZA NIMI DO KENI, ABYCHOM VŠE SPATŘILI NA VLASTNÍ OČI. Cestu jsme zahájili návštěvou národního šampionátu v krosu v Nairobi. Ve výšce kolem 1 800 metrů nad mořem se rozcvičovaly stovky běžců od juniorů po dospělé. Šampionát má svoji velkou důležitost i v tom, že se zde sestavuje národní tým pro mistrovství světa v krosu, což je velice prestižní záležitost pro vytrvalce. Pro mě velká šance osobně mluvit s manažery běžců o jejich startech v České republice na tuto sezonu. K velkému překvapení řady manažerů a trenérů se odstartovalo skoro na čas. Na místní poměry něco téměř neuvěřitelného, s prodlevou jedné až tří hodin se tak nějak automaticky počítá. V jednotlivých kategoriích se urputně bojuje na vytyčených okruzích. Palčivé, skoro polední slunce nikomu moc nevadí, závodí se naplno. Vítězové oslavují, ostatní rozebírají s trenéry plány na další přípravu. K vidění je tu mnoho talentů. Dostat se do tohoto závodu je možné jen přes síto kvalifikačních závodů jednotlivých oblastí, kde vždy jen nejlepších šest postupuje do národního finále. Hned po závodě vyrážíme na návštěvu kempu run2gether v Kiambogo asi 70 kilometrů severovýchodně od Nairobi. Terénním vozem se zhruba hodinu a půl přesouváme do místa kempu. Na silnici nás brzdí četné retardéry, které místní řidič bravurně objíždí, několikrát i vojenská hlídka, která kontroluje obsazení vozu a cíl cesty. Míjíme krásný lesní park v nadmořské výšce 3 000 m n.m. Sem chodí běžci z kempu příležitostně trénovat, aby využili ještě vyšší nadmořské výšky s ideálními prašnými běžeckými stezkami. 84
ZÁVODY
že právě tato cesta chrání kemp před nezvanými zloději. Než by se jim totiž podařilo autem z kempu něco cennějšího odvézt, běžci by je lehce dohonili. Tady už nás vítá komplex semknutých budov, který slouží jako trénin-
kový kemp pro 40 běžců a zároveň nabízí ubytování až 22 hostům. A to je právě specifikum tohoto kempu. Nejenže zde celoročně žijí a trénují keňští běžci ve výšce 2 400 m n.m., ale zajišťují i chod komplexu s nabídkou pro další hosty.
FOTO: RUN2GETHER
Poslední dva kilometry nás vedou písčitou stezkou přímo do kempu. Je neuvěřitelné kudy také může projet auto. Duchovní otec tohoto kempu Thomas Krejčí – Rakušan s českými kořeny (jeho pradědeček se narodil v Českých Budějovicích) – s úsměvem vykládá,
85
FOTO: RUN2GETHER
ZÁVODY
Část výdělků ze závodů se vrací do neustálého dobudování kempu. Atleti tu tak mají zajištěn celoroční pobyt a o kemp se střídavě starají stejně jako o své hosty. Těmi jsou většinou běžečtí amatéři, kteří si zde pobytem plní sen trénovat s famózními vytrvalci. Každý host má k dispozici svého „hostitele“. Tento běžec se jim věnuje během celého jejich pobytu. Absolvuje s nimi většinu jejich tréninků, je jim průvodcem, rádcem a kamarádem. Běžci se také střídají v kuchyni, kde se připravuje jídlo pro všechny. Základem jsou typické keňské suroviny, lehká zdravá strava vhodná právě pro vytrvalce. A běžci run2gether sbírají už i své mezinárodní běžecké úspěchy. Z této skupiny například vzešel nám dobře známý Daniel Wanjiru. Vítěz prvního ročníku Mattoni 1/2Maratonu Karlovy Vary a loňský medailista ze Sportisimo 1/2Maratonu Praha, kde dokázal poprvé běžet pod hranici jedné hodiny. Potkáváme zde skupinku Rakušanů. Jsou tu teprve pár dní a jsou nesmírně 86
nadšení z této možnosti. Dostáváme pozvání na oběd. Po půldni stráveném v rozpáleném Nairobi a cestě sem nám fazole s rýží přišly vhod. Jsou opravdu výborné a po počáteční menší nedůvěře si ráda přidávám další porci do své misky. Vše je tu pohodové a přátelské.
Posíleni obědem vyrážíme procházkou na největší chloubu run2gether – stadion. Vybudovali si zde totiž 400m dráhu s písčitým povrchem, jen něco přes kilometr od kempu. Tohoto stadionu využívá i celá místní komunita včetně základní školy, která je rovněž kempem podporována a díky tomu
Běžci v Keni budují kempy a podporují místní školy a nemocnice, aby byl jednou život jejich dětí lepší. Prohlížíme si pokoje pro hosty, vše je čisté a příjemné. Jediným menším nedostatkem jsou společné sprchy a toalety. Zvlášť pro muže a ženy. Thomas hned přidává vysvětlení: Voda je zde, stejně jako ve velké části Keni, největším nedostatkem. Jsou velice pyšní na vybudovaný vodovod, který přivádí vodu z obrovské nádrže. Hrdě ukazuje i systém dalšího rezervoáru vody a systém jejího ohřevu. Sprchu si běžci dopřávají po každém tréninku. V Keni to je luxus!
může zajistit vzdělávání pro téměř 300 místních dětí. Ty nás ostatně provázejí na každém kroku. Je na nich vidět, jak si běžců váží a touží, aby až vyrostou, i ony byly „velkými“ běžci. Kemp je umístěn na svahu s nádherným výhledem do Great Rift Valley. Není problém zajistit i návštěvu safari terénním vozem s průvodcem. Amatérští běžci tak mohou získat další bonus ve formě zážitku z nádherné keňské přírody.
WIN
WIN
WE SHARE YOUR PASSION
SCOTT ROCK THE TOP:
NEJVYŠŠÍ A NEJOBTÍŽNĚJŠÍ
MARATON
V NĚMECKU!
| 42,2 KM | 3809 M▲
[24.-26.07.2015]
THE TRAILRUN-WEEKEND CITY SPRINT VIKING KIDS RACE & TRAILRUN EXPO
VERTICAL CHALLENGE | 15,8 KM | 2127 M▲ HALF MARATHON | 22,3 KM | 1023 M▲ SHORT DISTANCE | 10,1 KM | 554 M▲
PLANB-EVENT.COM
ZÁVODY
Dostáváme ještě pozvání na odpolední čaj. Ochutnáváme poprvé ten pravý keňský (rozsáhlé oblasti Kericho jsou vyhlášené pěstováním čaje). Čaj je většinou podávaný rovnou s mlékem a hodně slazený. V kuchyni se již připravuje ugali – velice hutná a výživná kaše z kukuřičné mouky, která bývá základem večeří. Její umíchání je dřinou vyžadující grif a sílu.
FOTO: JIM MOBERLY
Vracíme se do Nairobi a další den přelétáme do Eldoretu. Že jste v Keni, poznáte hned. Na místě mě jako první zástupce pro nás exotické fauny přivítala pakobylka, ani mě moc nevylekala, tak nějak sem prostě patří. Přespáváme v zaprášeném rušném městě, kde mají vojáci rozestavění každých 50 metrů podél hlavní ulice zajistit noční klid, ale ve mně spíše vzbuzují obavy o naši bezpečnost.
88
FOTO: RUN2GETHER
Cestou ze stadionu potkáváme mladou běžkyni, která se právě vrací z výběhu spolu se svým keňským tréninkovým partnerem. Svižně zdolává poslední metry. Ještě při protahovacích cvičeních celá září a ochotně se dělí o zážitky.
I zde je mnoho běžeckých center, ale my vyrážíme do běžeckého kempu jedné z legend maratonského běhu, Geoffreyho Mutaie. Tento kemp je určen výhradně keňským běžcům, kterých se zde připravuje až šedesát. Nadmořská výška je rovněž zhruba 2 500 m n.m. V několika na sobě těsně navazujících domcích jsou překvapivě uklizené pokojíky pro běžce. Spojuje je větší společenská místnost, kde se jí, sleduje
televize, či prostě jen sedí a společně tráví volný čas. Zařízení je výrazně jednodušší. Turecké záchody. Místo sprchy po tréninku poslouží lavor s vodou. I tady je nejcennější rezervoár vody, kterou pomáhá ohřívat slunce, na luxus sprchy musíte zapomenout. Na první pohled pro nás velice těžké podmínky jsou pro tyto běžce tréninkovým rájem, kde se lze připravit na velké závody. O pobyt zde je mezi mladými
FOTO: MILAN ARNOŠT
ZÁVODY
adepty obrovský zájem, a tak je celý rok plno. Po příjezdu musíme chvíli počkat, běžci jsou na společném výběhu. Za pár minut konečně vidíme první z nich. Vévodí jim Dennis Kimetto, světový rekordman v maratonu. S tréninkem je spokojený, je v plné přípravě na londýnský maraton a tomu podřizuje vše.
jiné i majitele kempu Geoffreyho Mutaie. Ten stále ještě není zcela spokojen se svým tréninkem. Zimní zdravotní výpadek je znát a jeho další starty v tuto chvíli nejsou úplně jasné. Nakonec po zrušení Tokia ruší i účast na Sportisimo 1/2Maratonu a měl by startovat až v Londýně. Měli jsme možnost vidět, jak jednoduše běžci téměř po celý rok žijí a jak tvrdě se
Je to neuvěřitelný pocit. Jsem v Keni, kroužím v poledním slunci po stadionu se dvěma skvělými běžci a užívám si to. Trénuje se většinou dvakrát denně. Dopoledne je rychlejší dlouhý výběh, často stupňované tempo, které prověří, jak na tom kdo je. Je i ukazatelem formy. Běžci dokážou podle těchto tréninků dobře odhadnout, zda jsou připraveni k závodu. Přibíhají další skupiny běžců včetně žen. Je opravdu milé mezi nimi vidět známé tváře z ligy RunCzech. Mimo
připravují. Domů za rodinami odjíždí většinou vždy po několika týdnech, někdy měsících. Odpočinek končí, nastává čas odpoledního volného výběhu. Běžci se pomalu rozcházejí a my míříme autem zpět přes Eldoret do Itenu. Trávíme opět několik hodin nadskakováním v autě, ale to už přijíždíme do Itenu.
Iten – město šampionů, hlásá nápis při vjezdu do města. A není to ani trošku nadsazené. Běžce tu potkáte úplně všude. My jsme se ubytovali v Keelo – hotelu vybudovaném Wilsonem Kipsangem, bývalým světovým rekordmanem v maratonu. Hotel je vystaven v evropském stylu. Nechybí koupelna se sprchou. Slouží však výhradně turistům, běžci žijí v kempech. Setkáváme se s Geoffrey Ronohem, překvapením Mattoni 1/2Maratonu Olomouc, kde jako vodič porazil svého přítele Wilsona Kipsanga. Podobného triumfu pak dosáhl i v Praze při Birell Grand Prix, kde si pro změnu odvezl skalp Geoffreyho Mutaie. Mezi stovkami běžců na ulicích jsou i slavná jména. Přátelsky nám zamával například Moses Mosop. Při sledování běžců mi to nakonec nedá. Probudí se ve mně bývalá běžkyně a neodolám nabídce Ronoha jít si společně zatrénovat na místní stadion. Zde potkáváme Nicholase Bora, dalšího známého z RunCzechu. Přidává se k nám a tak spolu kroužíme po ovále. Je to neuvěřitelný pocit. Jsem v Keni, 89
FOTO: JIM MOBERLY
ZÁVODY
kroužím v poledním slunci po stadionu se dvěma skvělými běžci a užívám si to. Brzy mi však dochází dech – i zde jsme ve výšce asi 2 500 m n.m., a tak jsem ráda, že přichází symbolický finiš: cílová rovinka a konec tréninku. Nádhera! Co bych za tuto možnost dala kdysi ještě jako běžkyně, byť na tratích výrazně kratších a v časech ne tak hvězdných jako dosahují mí nynější společníci. V té chvíli jsem opravdu hrdá na to, kam mě po dvaceti letech spolupráce s Carlem Capalbem život zavedl! V Itenu najdete i hotel Kerio View s nádherným výhledem do údolí, které před vašimi zraky klesá až o 1 000 metrů do údolí. Každý turista, který navštíví Iten, by měl toto místo vidět. My si tu dáváme oběd na terase. Potkáváme novozélandské bratry Robertsony, kteří střídavě v Keni a Etiopii dlouhodobě žijí a připravují se. Kerio View byl postaven Belgičanem Jeanem Paulem Fourierem a nabízí ubytování s evropským komfortem, 90
kterého využívají atleti z celého světa. Cestu si sem našlo už mnoho neafrických běžců. My tu potkáváme družstvo francouzských vytrvalců připravujících se na pařížský maraton a bojujících o nominaci na olympiádu. Také běžkyně z Estonska, Chorvatska a další. Nalézáme i českou stopu trenéra Zbyňka Kalužíka, který je zde na soustředění se súdánskými atlety. Posedíme u keňského piva, nechutná vůbec špatně. Když vidíte ty stovky běžců, mezi nimi mnoho a mnoho talentů, pochopíte, jak nesmírně těžký život mají. To se jen zdá nám z Evropy na první pohled tak snadné – vždyť stačí být Keňan, žít ve velké nadmořské výšce, trochu trénovat a to ostatní už přijde samo… Ale není tak. Běžci opravdu tvrdě trénují. Konkurence je velká, a tak jen ti nejlepší a nejpilnější dostávají šanci se prosadit a zajistit si tak pro sebe a hlavně své rodiny trochu snazší život. Běhání je pro ně šance, jak zajistit svým dětem vzdělání a tím i lepší život do budoucna.
Je úžasné vidět, jak se běžci snaží svoji slávu a výdělky ze závodů ve velké míře vracet svým komunitám. Budují běžecké kempy a podporují místní školy a nemocnice, aby byl jednou život jejich dětí lepší. Odpoledne nás vyhledala Mary Keitany, se kterou jsme se setkali při rychlém půlmaratonu RAK ve Spojených arabských emirátech, kde jsme se zastavili cestou do Keni a kde zvítězila v tu chvíli v nejlepším čase roku 1:06:02. Společně probíráme možnosti, jak do jejího závodního kalendáře začlenit některý ze závodů RunCzech. Závodnice má velký zájem, otevírá se tak cesta k jejímu případném startu v České republice. Večer nás ještě čeká milé posezení s Wilsonem Kipsangem. Rád vzpomíná na Olomouc a není vyloučené, že i jeho uvidíme na některé naší další akci. Ještě za tmy vyjíždíme zpět do Eldoretu a pak letecky do Nairobi. Bylo tak brzy ráno, že se se mnou nepřišla rozloučit ani „má“ pakobylka. Asi ještě spala...
