ZÁSADY MANAGEMENTU STANOVIŠŤ DRUHŮ V EVROPSKY VÝZNAMNÝCH LOKALITÁCH SOUSTAVY NATURA 2000

ZÁSADY MANAGEMENTU STANOVIŠŤ DRUHŮ V EVROPSKY VÝZNAMNÝCH LOKALITÁCH SOUSTAVY NATURA 2000

AGENTURA OCHRANY PŘÍRODY A KRAJINY ČESKÉ REPUBLIKY

Editoři: Pavel Marhoul a Dana Turoňová

.


ZÁSADY MANAGEMENTU STANOVIŠŤ DRUHŮ V EVROPSKY VÝZNAMNÝCH LOKALITÁCH SOUSTAVY NATURA 2000 Metodika AOPK ČR PRAHA 2008


ZásaDy ManagEMEnTu sTanovišť Druhů v EvroPsky výZnaMných lokaliTách sousTavy naTura 2000 METODIKA AOPK ČR

PRAHA 2008

© AOPK ČR 2008

Obsah

oBsah Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 SAVCI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 Bobr evropský Castor fiber . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 Medvěd hnědý Ursus arctos . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Prioritní druh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 Netopýr brvitý Myotis emarginatus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 Netopýr černý Barbastella barbastellus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 Netopýr velkouchý Myotis bechsteinii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 Netopýr velký Myotis myotis . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 Rys ostrovid Lynx lynx . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 Sysel obecný Spermophilus citellus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 Vlk obecný Canis lupus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Prioritní druh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 Vrápenec malý Rhinolophus hipposideros . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 Vydra říční Lutra lutra . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 OBOJŽIVELNÍCI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Velcí čolci – čolek velký Triturus cristatus, čolek dravý Triturus carnifex, čolek dunajský Triturus dobrogicus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Čolek karpatský Lissotriton montandoni . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Kuňka obecná Bombina bombina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Kuňka žlutobřichá Bombina variegata . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

25 25 31 34 38

KRUHOÚSTÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 Mihule potoční Lampetra planeri . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 Mihule ukrajinská Eudontomyzon mariae . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44 RYBY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Bolen dravý Aspius aspius . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Drsek menší Zingel streber . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Drsek větší Zingel zingel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hořavka duhová Rhodeus amarus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hrouzek běloploutvý Romanogobio albipinnatus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hrouzek Kesslerův Romanogobio kesslerii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Ježdík dunajský Gymnocephalus baloni . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Ježdík žlutý Gymnocephalus schraetser . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Losos obecný Salmo salar . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Ostrucha křivočará Pelecus cultratus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Piskoř pruhovaný Misgurnus fossilis . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Sekavci g. Cobitis . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Sekavčík horský Sabanejewia balcanica . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vranka obecná Cottus gobio . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

47 47 48 48 49 50 51 52 53 53 55 55 57 58 59

KORÝŠI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61 Rak kamenáč Austropotamobius torrentium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Prioritní druh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61 BROUCI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65 Chrobák jednorohý Bolbelasmus unicornis . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65

Zásady managementu stanovišť druhů v evropsky výZnamných lokalitách soustavy natura 2000

Kovařík fialový Limoniscus violaceus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Lesák rumělkový Cucujus cinnaberinus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Páchník hnědý Osmoderma barnabita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Prioritní druh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Potápník dvojčárý Graphoderus bilineatus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Roháč obecný Lucanus cervus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rýhovec pralesní Rhysodes sulcatus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Střevlík hrbolatý Carabus variolosus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Střevlík Ménétriésův Carabus menetriesi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Prioritní druh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Střevlík panonský Carabus hungaricus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Tesařík alpský Rosalia alpina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Prioritní druh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Tesařík obrovský Cerambyx cerdo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

66 68 69 71 72 74 75 76 77 78 79

MOTÝLI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Bourovec trnkový Eriogaster catax . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hnědásek chrastavcový Euphydryas aurinia . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hnědásek osikový Euphydryas maturna . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Modrásek bahenní Maculinea nausithous . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Modrásek očkovaný Maculinea teleius . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Ohniváček černočárný Lycaena dispar . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Přástevník kostivalový Callimorpha quadripunctaria . . . . . . . . . . . Prioritní druh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Žluťásek barvoměnný Colias myrmidone . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

81 81 82 84 86 88 89 91 92

VÁŽKY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Klínatka rohatá Ophiogomphus cecilia . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Šidélko ozdobné Coenagrion ornatum . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vážka jasnoskvrnná Leucorrhinia pectoralis . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

95 95 96 99

ROVNOKŘÍDLÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103 Saranče skalní Stenobothrus eurasius bohemicus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103 MĚKKÝŠI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Perlorodka říční Margaritifera margaritifera . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Svinutec tenký Anisus vorticulus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Velevrub tupý Unio crassus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vrkoč bažinný Vertigo moulinsiana . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vrkoč útlý Vertigo angustior . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

105 105 107 108 109 110

CÉVNATÉ ROSTLINY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hadinec červený Echium maculatum . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hlízovec Loeselův Liparis loeselii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hořeček mnohotvarý český Gentianella praecox subsp. bohemica . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Prioritní druh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hvozdík Lumnitzerův Dianthus lumnitzeri . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Prioritní druh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hvozdík moravský Dianthus moravicus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Prioritní druh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hvozdík písečný český Dianthus arenarius subsp. bohemicus . . . . Prioritní druh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jazýček jadranský Himantoglossum adriaticum . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Katrán tatarský Crambe tataria . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Kavyl olysalý Stipa zalesskii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Prioritní druh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Koniklec otevřený Pulsatilla patens . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

113 113 114 115 117 117 118 119 120 121 122

Obsah

Koniklec velkokvětý Pulsatilla grandis . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Kosatec skalní písečný Iris humilis subsp. arenaria . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Kuřička hadcová Minuartia smejkalii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Prioritní druh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Lipnice jesenická Poa riphaea . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Prioritní druh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Lněnka bezlistenná Thesium ebracteatum . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Matizna bahenní Angelica palustris . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Mečík bahenní Gladiolus palustris . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Oměj tuhý moravský Aconitum firmum subsp. moravicum . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pelyněk Pančićův Artemisia pancicii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Prioritní druh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pcháč žlutoostenný Cirsium brachycephalum . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Popelivka sibiřská Ligularia sibirica . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Puchýřka útlá Coleanthus subtilis . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rožec kuřičkolistý Cerastium alsinifolium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Prioritní druh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Sinokvět chrpovitý Jurinea cyanoides . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Prioritní druh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Sleziník nepravý Asplenium adulterinum . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Srpice karbincolistá Serratula lycopifolia . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Prioritní druh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Starček dlouholistý moravský Tephroseris longifolia subsp. moravica . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Střevíčník pantoflíček Cypripedium calceolus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Svízel sudetský Galium sudeticum . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Prioritní druh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Včelník rakouský Dracocephalum austriacum . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vláskatec tajemný Trichomanes speciosum . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Všivec krkonošský pravý Pedicularis sudetica subsp. sudetica . . . . Prioritní druh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zvonek český Campanula bohemica . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Prioritní druh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zvonek jesenický Campanula gelida . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Prioritní druh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zvonovec liliolistý Adenophora liliifolia . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Žabníček vzplývavý Luronium natans . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

124 125 126 128 128 129 130 132 133 134 135 136 138 139 141 142 143 144 145 146 147 148 149 150 151 152

MECHOROSTY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Dvouhrotec zelený Dicranum viride . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Mozolka skalní Mannia triandra . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Srpnatka fermežová Hamatocaulis vernicosus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Šikoušek zelený Buxbaumia viridis . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

155 155 156 156 158

Úvod

ÚvoD Pfiedpisy Evropsk˘ch spoleãenství (ES) zavázaly âeskou republiku k plnûní fiady úkolÛ v druhové i územní ochranû pfiírody, jejichÏ rozsah je na na‰e pomûry neb˘val˘. Mezi hlavní povinnosti ãlensk˘ch státÛ patfií vytvofiení evropské soustavy chránûn˘ch území Natura 2000 (www.natura2000.cz). Aby celá soustava plnila svou funkci, tj. zachování a pfiípadnû zlep‰ování stavu ptaãích oblastí, evropsky v˘znamn˘ch lokalit (EVL), typÛ pfiírodních stanovi‰È a evropsky v˘znamn˘ch druhÛ,je tfieba o v‰echny evropsky v˘znamné fenomény vhodn˘m zpÛsobem peãovat. První pfiíruãka, která se zab˘vá ochranáfisk˘m managementem v EVL, vy‰la v edici Planeta v roce 2004 („Rámcové zásady lesního hospodafiení pro typy pfiírodních stanovi‰È v územích soustavy Natura 2000 v âeské republice“). V roce 2006 byla tato pfiíruãka nahrazena publikací „Pravidla hospodafiení pro typy lesních pfiírodních stanovi‰È v evropsky v˘znamn˘ch lokalitách soustavy Natura 2000“ vydanou ve stejné edici. Pravidla hospodafiení pro lesní typy stanovi‰È jsou v˘sledkem dvouleté diskuse pracovní skupiny tvofiené zástupci státní ochrany pfiírody a subjektÛ hospodafiících v lesích. Dal‰í publikací vydanou v edici Planeta jsou „Zásady péãe o nelesní biotopy v rámci soustavy Natura 2000“, na které se podílel ‰irok˘ fie‰itelsk˘ kolektiv. Na tyto materiály navazuje pfiedkládaná pfiíruãka, která se zab˘vá zásadami péãe o stanovi‰tû evropsky v˘znamn˘ch druhÛ volnû Ïijících ÏivoãichÛ a planû rostoucích rostlin. Je urãena zejména pracovníkÛm ochrany pfiírody jako podklad k pfiípravû plánÛ péãe o EVL soustavy Natura 2000. Pfiedkládané Zásady jsou souborem odborn˘ch doporuãení pro péãi o stanovi‰tû vybran˘ch druhÛ v evropsky v˘znamn˘ch lokalitách, zejména pro orgány ochrany pfiírody. Z právního hlediska nemají závazn˘ charakter. ProtoÏe péãe o ohroÏené druhy není záleÏitostí jen orgánÛ a organizací ochrany pfiírody, ale v˘znamnû se na ní podílejí subjekty hospodafiící v krajinû, pfiedpokládáme, Ïe pfiíruãka napomÛÏe i k lep‰í informovanosti o ohroÏen˘ch druzích, zejména zemûdûlcÛ, lesníkÛ, fyzick˘ch osob a firem provádûjících ochranáfiské zásahy a opatfiení v EVL. Spoluúãast dostupn˘ch vlastníkÛ, uÏivatelÛ a správcÛ pozemkÛ v EVL pfii tvorbû plánu péãe a zaji‰tûní dostatku odborn˘ch informací (napfi. o v˘skytu druhÛ) pro nû povaÏujeme za základ pro nastavení vhodného managementu na jednotliv˘ch lokalitách.Zachování lokalit a populací druhÛ v pfiíznivém stavu není moÏné bez vzájemné spolupráce a dohody v‰ech zainteresovan˘ch stran. Zásady ochranáfiského managementu stanovi‰È byly pfiipraveny pro v‰echny druhy, které jsou pfiedmûtem ochrany alespoÀ v jedné EVL. Celkem jsou zpracovány 103 taxony (63 Ïivoãi‰n˘ch a 40 rostlinn˘ch druhÛ). Jednotlivé druhové kapitoly jsou rozdûleny na pût oddílÛ. Oddíly „Roz‰ífiení“, „Ekologie a biologie druhu“ pfiiná‰ejí struãné informace o celkovém areálu daného druhu, charakteru roz‰ífiení taxonu v âeské republice a v˘bûru nejv˘znamnûj‰ích informací o biologii a ekologii daného taxonu v˘znamn˘ch zejména z hlediska managementu lokalit. Oddíl „Pfiíãiny ohroÏení“ udává základní statut ohroÏení taxonu a v pfiípadû ohroÏen˘ch druhÛ pfiehled faktorÛ, které zapfiíãinily tento stav. Oddíl „Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách“ je taxativním v˘ãtem abiotick˘ch, biotick˘ch a antropogenních faktorÛ, které mohou samy o sobû ãi ve vzájemném spolupÛsobení ohrozit populaci daného druhu v EVL.Definování negativních faktorÛ je jednak v˘chodiskem pro formulování zásad managementu (aktivních opatfiení) a souãasnû mÛÏe b˘t vyuÏito pfii formulování bliÏ‰ích ochrann˘ch podmínek v rámci vyhla‰ování EVL nebo pfii formulování podmínek u smluvní ochrany lokalit (pasivní ochrana). V odÛvodnûn˘ch pfiípadech jsou zde zafiazeny i faktory stojící mimo dosah moÏného ovlivnûní ãlovûkem (napfi. klimatické vlivy), protoÏe ani ideální management a dodrÏování ochrann˘ch podmínek nemusí u nûkter˘ch druhÛ garantovat jejich pfieÏití v EVL, pfiípadnû v celé âeské republice. Oddíl „Management lokalit“ je klíãovou ãástí materiálu.Vzhledem ke specifick˘m podmínkám na jednotliv˘ch lokalitách nebylo moÏné ani úãelné stanovit aktivní ochranáfiská opatfiení v pfiíli‰ném detailu. Smyslem bylo podat pokud moÏno co nejúplnûj‰í v˘ãet hlavních typÛ aktivních opatfiení, v ideálním pfiípadû i s technick˘mi parametry (napfi. termín a zpÛsob provádûní). U druhÛ ob˘vajících rÛzné typy prostfiedí bylo snahou postihnout v‰echny v˘znamné typy stanovi‰È. Pfiedev‰ím u velmi vzácn˘ch druhÛ


s nedostatkem informací o jejich biologii, ekologii a odezvách na rÛzné typy managementu je nutné pfied vlastním provádûním managementu na konkrétní lokalitû provést cílené expertní posouzení. Pro nûkteré druhy jsou pfiipravovány mnohem detailnûj‰í plány managementu jejich populací, a to formou záchrann˘ch programÛ nebo programÛ péãe.V tûchto pfiípadech jsou v pfiedloÏeném materiálu zásady uvedeny pouze velmi struãnû a pfii specifikování konkrétních zpÛsobÛ péãe o lokality tûchto druhÛ odkazujeme na pfiíslu‰né programy. Ochranáfisk˘ management zahrnuje velmi ‰irokou ‰kálu ãinností: od krajního a vzácného pfiípadu, kdy je moÏné druhy ponechat témûfi bez zásahu (zpravidla na pfiirozen˘ch stanovi‰tích, napfi. na skalách), aÏ po pomûrnû razantní asanaãní zásahy do krajiny, jejichÏ cílem je napfi. podpora konkurenãnû slab˘ch druhÛ. V krajinû, která je po mnoho tisíciletí pfietváfiena a vyuÏívaná ãlovûkem, ale která prochází také v poslední dobû znaãn˘mi zmûnami,by mnohé ohroÏené druhy bez ochranáfiského managementu nemûly nadûji na pfieÏití. Pfii stanovování plánÛ péãe je tfieba zohlednit v‰echny faktory, které druh ovlivÀují, a je tfieba vzít v úvahu i to, Ïe zásady péãe pro jeden druh mohou b˘t krajnû nevhodné pro jin˘ druh, kter˘ také lokalitu ob˘vá. Nezbytnou souãástí péãe o ohroÏené druhy musí b˘t monitoring vlivu proveden˘ch zásahÛ na jejich populace. Pouze kvalitní monitoring zajistí, aby péãe o druhy byla odbornû podloÏená a dokázala pruÏnû reagovat na zmûny podmínek. Pfiíruãka vychází z dlouhodob˘ch zku‰eností ‰irokého pracovního kolektivu pracovníkÛ ochrany pfiírody, muzeí, akademick˘ch pracovi‰È i nevládních organizací. Pfii pfiípravû byly také vyuÏity rozsáhlé databáze Agentury ochrany pfiírody a krajiny âR, k jejichÏ aktualizaci pfiispûl zejména proces pfiípravy soustavy Natura 2000 a monitoring evropsky v˘znamn˘ch druhÛ pro hodnotící zprávy Evropské komise (www.biomonitoring.cz). Stanovi‰tû druhÛ v evropsky v˘znamn˘ch lokalitách se nacházejí z velké ãásti na nestátních pozemcích a mohou se tak objevovat problémy pfii uplatÀování nezbytn˘ch managementov˘ch opatfiení. Není úkolem pfiedkládané publikace fie‰it právní a socioekonomické otázky spojené s konkrétní aplikací managementu na lokalitách. Autofii publikace v‰ak logicky povaÏují za nezbytné vyfie‰ení tûchto problémÛ. Pfied realizací managementov˘ch opatfiení je nutné vyfie‰it jejich finanãní zaji‰tûní a pfiípadnû náhradu vzniklé újmy. Pfii pfiípravû plánu péãe a/nebo realizaci opatfiení v nûm uveden˘ch je nutné rovnûÏ vyfie‰it pfiípadné rozpory mezi rÛzn˘mi vefiejn˘mi zájmy a/nebo mezi poÏadavky ochrany pfiírody a povinnostmi vlastníkÛ podle jin˘ch právních pfiedpisÛ.Úkolem pfiíslu‰n˘ch orgánÛ ochrany pfiírody je nalezení vhodného kompromisu mezi nároky dan˘ch pfiedmûtÛ ochrany v evropsky v˘znamn˘ch lokalitách a ekonomick˘mi zájmy vlastníkÛ, správcÛ a nájemcÛ dotãen˘ch pozemkÛ. Pouze v pfiípadû dobrovolné spolupráce v‰ech zúãastnûn˘ch stran mÛÏe b˘t cíl soustavy Natura 2000, tedy zachování vybran˘ch druhÛ typÛ pfiírodních spoleãenstev a druhÛ rostlin a ÏivoãichÛ v dostateãné kvalitû a poãetnosti do budoucnosti, dlouhodobû udrÏiteln˘. Editofii publikace

Savci

savci Bobr evropsk˘ Castor fiber Roz‰ífiení V souãasnosti zahrnuje areál roz‰ífiení bobra evropského Norsko, ·védsko, Finsko, Litvu, Loty‰sko, Estonsko, Bûlorusko, severní a stfiední Rusko, Ukrajinu, Polsko, Slovensko a âeskou republiku. Dále Ïije témûfi na celém nûmeckém úseku Labe, v Meklenbursku a ve stfiední a západní ãásti Nûmecka v povodí R˘na. Velká populace Ïije v Bavorsku a Rakousku na Dunaji, Innu a jejich pfiítocích. Ve Francii se bobr postupnû ‰ífií k severu z pÛvodní populace na dolní Rhônû a z vysazené populace na Loifie. Repatriace probûhla i ve ·v˘carsku, Dánsku, Maìarsku a Chorvatsku. V âeské republice v souãasnosti bobr evropsk˘ ob˘vá ‰est hlavních oblastí – dolní Labe (od státní hranice po Ústí nad Labem), jihozápadní âechy, horní povodí Divoké Orlice, fieku Moravu s pfiítoky, fieku Dyji s pfiítoky a fieku Odru s pfiítoky. Biologie a ekologie druhu Bobr v âR nejãastûji ob˘vá toky s dobfie rozvinut˘mi bfiehov˘mi porosty vrb a topolÛ. Pfiednost dává pomalu tekoucím aÏ stojat˘m vodám s dostateãnou hloubkou a omezen˘m kolísáním hladiny (meandry, vût‰í odstavená fiíãní ramena, ml˘nské náhony se stabilizovanou hladinou vody, zdrÏe nad jezy, jezera po tûÏbû ‰tûrkopísku, rybníky). Bobr je b˘loÏravec konzumující pfiedev‰ím mladé vûtve listnat˘ch dfievin (topoly, vrby, jasany, ol‰e). Kácení stromÛ je nejintenzivnûj‰í bûhem podzimních a jarních mûsícÛ. Pfii kácení preferuje dfieviny o prÛmûru do 20 cm.V letním období jsou hlavní sloÏkou potravy byliny. Bobfii ob˘vají nory, které hrabou v bfiezích vodních tokÛ ãi nádrÏí. Na mal˘ch mûlk˘ch tocích staví hráze, ãímÏ zvy‰ují hladinu vody, aby byly v˘chody z nor nebo hradÛ pod její úrovní bezpeãné. Bobfii Ïijí v párech, které obhajují teritorium (na vodních tocích mívá délku od nûkolika set metrÛ asi do 2 km). PfievaÏuje u nich soumraãná a noãní aktivita. Mláìata se rodí jedenkrát roãnû, v dubnu aÏ srpnu, v jednom vrhu jich je 2–5. Pfiíãiny ohroÏení V minulosti byl bobr vyhuben jakoÏto cenn˘ zdroj koÏe‰iny, byl v‰ak loven i pro maso a v˘mû‰ek fiitních Ïláz. Bobfii byli pronásledováni v nûkter˘ch oblastech i pro ‰kody zpÛsobené na hrázích rybníkÛ. Na poãátku 90. let 20. století byl repatriován v oblasti Litovelského Pomoraví, ale jiÏ pfiedtím se na území na‰eho státu zaãali bobfii ‰ífiit z okolních zemí (Nûmecko, Rakousko, Slovensko, pozdûji i Polsko). V souãasnosti dochází na území âeské republiky k postupnému nárÛstu poãetnosti a ‰ífiení bobra do nov˘ch oblastí. Lze tedy spí‰e oãekávat vznik konfliktÛ mezi ochranou tohoto druhu a zájmy ãlovûka v pfiípadech, kdy aktivita bobrÛ povede k naru‰ování bfiehÛ a hrází ãi zaplavování pozemkÛ nebo kácení rozsáhlej‰ích porostÛ.

Management lokalit Hlavní zásady jsou: ■ zachovat stávající vodní reÏim, ■ v bfiehov˘ch porostech podporovat bobrem preferované druhy dfievin (topoly, vrby), ■ propagovat a dÛslednû vyuÏívat zákon o náhradách ‰kod (ã. 115/2000 Sb.). Pozor: tento zákon se nevztahuje na po‰kození technick˘ch zafiízení (hráze, ãistírny odpadních vod).

s avc i

Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách ■ zmûny v charakteru fieãi‰tû (úpravy bfiehÛ a bfiehov˘ch porostÛ) – odstranûní stromÛ a kefiÛ, opevÀování bfiehÛ a ãi‰tûní koryt – pfiímo negativnû ovlivÀují atraktivitu lokality, zejména potravní nabídku, ■ stfiety s dopravními prostfiedky (automobilová, Ïelezniãní, vodní doprava), ■ ilegální pronásledování bobrÛ (lov, bofiení hrází a hradÛ).


MoÏné problémy vzniklé v souvislosti s v˘skytem druhu vznik pfiekáÏek na tocích (stavba hrází, skácené stromy padlé do vody), ■ naru‰ení bfiehÛ tokÛ, kanálÛ a hrází (stavba nor), ■ ohroÏení komunikací – silnice, Ïeleznice (podmáãení, hrabání nor), ■ vyfiazení âOV z provozu (zv˘‰ení hladiny vody), ■ ‰kody na polních kulturách, ■ ‰kody na trval˘ch travních porostech, pastvinách a orné pÛdû (zaplavení pozemkÛ, které neumoÏní jejich obhospodafiení), ■ ‰kody na lesních porostech (potrava, stavební materiál, úãelová likvidace stanovi‰tnû nepÛvodních dfievin), ■ ve v˘jimeãn˘ch pfiípadech mÛÏe aktivitami bobrÛ dojít k ohroÏení jin˘ch zvlá‰tû chránûn˘ch druhÛ a je nutné stanovit priority. ■

Návrh moÏn˘ch opatfiení ■ preventivní opatfiení v podobû „izolaãních“ vrstev do hrází, pfiípadnû pro stabilizaci bfiehÛ, ■ odstraÀování pfiekáÏek v toku (v pfiípadû hrází lze odstranûní ãi perforaci provést jen na základû v˘jimky z ochrann˘ch podmínek zvlá‰tû chránûného druhu), ■ vytváfiení potravní nabídky v˘sadbou vrb a topolÛ v pásech podél bfiehÛ (jako ochrana dal‰ích listnat˘ch dfievin), ■ v˘kup bobrem pozmûnûn˘ch a z hlediska zachování druhu i ochrany biodiverzity zvlá‰tû cenn˘ch pozemkÛ do vlastnictví státní ochrany pfiírody.

Medvûd hnûd˘ Ursus arctos

Prioritní druh

Roz‰ífiení Medvûd hnûd˘ ob˘vá celou holarktickou oblast.V palearktu se v minulosti vyskytoval od západní Evropy po Kamãatku, na jih zasahoval po jiÏní hranice zoogeografické oblasti. V souãasnosti lze v Evropû rozli‰it ãtyfii hlavní populace, mezi nimiÏ mÛÏe docházet ke kontaktÛm (severov˘chodní Evropa, Karpaty, Alpy, dinárská pohofií a Skandinávie), a nûkolik men‰ích izolovan˘ch území v˘skytu s poãty jedincÛ v desítkách kusÛ. Na vût‰inû území âeské republiky byl medvûd hnûd˘ vyhuben v prÛbûhu 17. a 18. století. V âechách byla posledním místem v˘skytu ·umava, kde se udává datum zástfielu tzv. poslední ‰umavské medvûdice rok 1856. Na Moravû v Jeseníkách byli vyhubeni na konci 18. století, v Beskydech bylo je‰tû po roce 1885 uloveno alespoÀ ‰est kusÛ. Po druhé svûtové válce se medvûd poprvé znovu objevil aÏ v roce 1973 v oblasti Moravskoslezsk˘ch Beskyd. Poãátkem 80. let 20. století byli medvûdi v této oblasti zaznamenáni vícekrát, pfiiãemÏ bylo prokázáno i pfiezimování. Po roce 1983 se medvûdi pravdûpodobnû stáhli do fiídce osídlené hraniãní oblasti, kde byl témûfi kaÏdoroãnû v˘skyt potvrzen. Od konce 80. let do‰lo k dal‰í migraci medvûdÛ, jednak na jih, ale pfiedev‰ím smûrem západním. Jednalo se spí‰e o zatoulané kusy, jejich v˘skyt byl víceménû doãasn˘. Sledování pobytov˘ch znaãek medvûda v Beskydech prokázalo v souãasné dobû pfiítomnost 1–5 jedincÛ se známkami stálého v˘skytu v rÛzn˘ch místech Beskyd. Biologie a ekologie druhu V rámci celého svého areálu ob˘vá ‰iroké spektrum prostfiedí, osídluje lesy, stepi, tundru i okraje pou‰tí. V podmínkách stfiední Evropy s hust˘m lidsk˘m osídlením je jeho v˘skyt omezen na nepfiístupné lesní celky v horách. Medvûd je v‰eÏravec, jeho potrava sestává z aktuální nabídky. PfievaÏuje rostlinná sloÏka, v severních a horsk˘ch oblastech jsou to hlavnû rÛzné bobule, v jiÏních semena a ofií‰ky, dále hmyz, ryby apod.

Savci

Velikost teritoria je znaãná – u samcÛ dosahuje od 128 do 1600 km2, u samic je men‰í (58–225 km2), u stfiedoevropsk˘ch medvûdÛ se nachází spí‰e na spodní hranici tûchto rozsahÛ. Mladí samci se v‰ak mohou potulovat po území aÏ 12 000 km2. Po dosaÏení nosné kapacity prostfiedí v jádrové oblasti areálu se medvûdi vydávají na pomûrnû dlouhé migrace. V pfiípadû, Ïe je nûkde pfiítomna silná, dobfie se rozmnoÏující populace, dochází k disperzi medvûdÛ z jádrového území a k ‰ífiení do nov˘ch oblastí. Na potulky se vydávají nejãastûji mladí samci, samice mnohem vzácnûji, av‰ak jejich chování pfii migraci je stejné jako chování samcÛ. Mláìata se rodí pfieváÏnû v lednu po 7–8 mûsících utajené bfiezosti, pfiiãemÏ vlastní v˘voj zárodku trvá pouze 8–10 t˘dnÛ. Ve vrhu b˘vají 1–4 mláìata (nejãastûji dvû), která se rodí velmi nevyvinutá a také jejich v˘voj je pomal˘. Pfii narození váÏí medvíìata pouze kolem 500 g. Jsou kojena aÏ osm mûsícÛ, matku v‰ak mohou následovat jiÏ po ãtvrt roce. Trvale opou‰tí brloh podle klimatick˘ch podmínek v kvûtnu aÏ zaãátkem ãervna. Od pÛl roku se v‰ak jiÏ mohou Ïivit sami. U matky zÛstávají aÏ do tfietího roku svého Ïivota, kdy pohlavnû dospívají. Otec se na v˘chovû mláìat nijak nepodílí, naopak vodící medvûdice se v‰em samcÛm vyh˘bá, pfiípadnû medvíìata proti nim brání. Pfiíãiny ohroÏení Hlavní pfiíãinou ohroÏení medvûda bylo v minulosti pfiímé pronásledování ze strany ãlovûka. Tento faktor v men‰í mífie pfietrvává i v dne‰ní dobû, ale mnohem v˘znamnûj‰ím se stává fragmentace vhodn˘ch biotopÛ a vysoká míra ru‰ení. Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách ilegální lov, ■ realizace vût‰ích rekreaãních projektÛ, ■ vedení turistick˘ch cest pfies klíãové oblasti trvalého v˘skytu medvûda (zimování, místa rozmnoÏování a sbûru pfiirozené potravy), ■ migraãní bariéry zabraÀující kontaktu se slovenskou populací, ■ sbûr lesních plodÛ v lokalitách vyuÏívan˘ch ke sbûru potravy pfiedev‰ím v pfiedzimním období (srpen – listopad) – intenzivní ru‰ení. ■

Hlavní principy managementu lokalit jsou: ■ zabránit fragmentaci stanovi‰È v klíãov˘ch oblastech s pravideln˘m v˘skytem medvûda (bez v˘stavby rekreaãních zafiízení, turistick˘ch stezek i jiného zázemí a omezením sbûru lesních plodÛ), ■ pfii stavbách a rekonstrukcích silniãních a Ïelezniãních komunikací poÏadovat zachování migraãní propustnosti v‰emi smûry, tj. vybudování koridorÛ s odpovídajícími parametry vãetnû prostupnosti pfiístupov˘ch cest, ■ provádût osvûtu mezi vefiejností i cílov˘mi skupinami (místní obyvatelé, chovatelé hospodáfisk˘ch zvífiat, myslivci), podpora ochrany stád chovatelÛ dobytka, ■ propagovat a dÛslednû vyuÏívat zákon o náhradách ‰kod (ã. 115/2000 Sb.), ■ potírat nezákonn˘ lov.

s avc i

Management lokalit Pro v˘skyt medvûda musí b˘t pfiedev‰ím splnûny následující podmínky: dostateãnû velké území bez ru‰iv˘ch vlivÛ ãlovûka, vhodná potravní nabídka a pfiítomnost míst k úkrytu. Vzhledem k velikosti domovsk˘ch okrskÛ medvûda má smysl územní ochranou zajistit území o rozloze minimálnû nûkolika desítek kilometrÛ ãtvereãních. Tyto oblasti musí splÀovat pfiedev‰ím poÏadavky na vysokou lesnatost a alespoÀ pfiírodû blízkou dfievinnou skladbu a strukturu lesa. I kdyÏ kapacity Beskyd a pfiilehl˘ch pohofií nejsou z hlediska trvalého v˘skytu medvûda vyãerpány a poãetní vzestup tohoto druhu je moÏn˘, je jisté, Ïe i v budoucnu bude jeho existence plnû závislá na stavu populace na Slovensku. Nezbytné je tedy uchovat moÏnost migrací nejen ze sousedních slovensk˘ch hor do Beskyd, ale také do oblasti JeseníkÛ a dál západním smûrem.


Netop˘r br vit˘ Myotis emarginatus Roz‰ífiení Netop˘r brvit˘ ob˘vá jiÏní, jihov˘chodní a stfiední Evropu, jihozápadní Asii, Stfiední Asii a severní Afriku. V âeské republice se vyskytuje hojnûji v tepl˘ch níÏinn˘ch oblastech Moravy a ve v˘chodních âechách. Nálezy tohoto druhu v‰ak pocházejí i z jin˘ch oblastí státu (âeskomoravská vrchovina, Po‰umaví, Krkono‰e, Liberecko). Severní okraj âeské republiky pfiedstavuje v podstatû severozápadní hranici areálu roz‰ífiení netop˘ra brvitého v Evropû. Biologie a ekologie druhu Netop˘r brvit˘ je teplomiln˘, pÛvodnû jeskynní druh. Kolonie samic s mláìaty lze v na‰ich podmínkách nalézt na pÛdách vût‰ích budov (napfi. zámkÛ). Tûchto lokalit je v‰ak v âeské republice znám˘ch pouze cca 20 a jsou ob˘vány obvykle 20–150 jedinci (ve dvou pfiípadech v‰ak letní kolonie ãítají pfies 700 kusÛ). Letní úkryty samice osídlují v kvûtnu, od poloviny ãervna do zaãátku ãervence rodí mláìata, která jsou vzletná asi po ãtyfiech t˘dnech. Netop˘r brvit˘ zimuje v jeskyních, ‰tolách a dal‰ích podzemních prostorách. Ani na nejv˘znamnûj‰ích zimovi‰tích se v‰ak nevyskytuje ve velké poãetnosti, jen na tfiech lokalitách bylo zaznamenáno více neÏ sto jedincÛ. Potravu, kterou tvofií zejména pavouci, dvoukfiídl˘ hmyz a noãní mot˘li, sbírá netop˘r brvit˘ z vûtví ãi ze zemû. Patfií spí‰e k usedl˘m druhÛm, vût‰ina pfieletÛ nepfiesahuje 40 km (nejdel‰í zaznamenan˘ pfiesun je 108 km). Pfiíãiny ohroÏení V âeské republice patfiil netop˘r brvit˘ v minulosti k velmi vzácn˘m druhÛm, tato skuteãnost v‰ak byla dána spí‰e polohou na‰í zemû na severním okraji areálu. Od poãátku 90. let 20. století dochází k nárÛstu poãetnosti netop˘ra brvitého a jeho postupnému ‰ífiení na nové lokality. Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách ru‰ení na zimovi‰tích (vadí pfiedev‰ím manipulace se zimujícími netop˘ry, zmûny teplotního reÏimu, nadmûrné osvûtlení a hluk spojen˘ se zv˘‰en˘m pohybem lidí, rozdûlávání ohÀÛ a následné zakoufiení podzemních prostor), tj. pfiíli‰ ãasté náv‰tûvy jeskyÀáfiÛ nerespektujících dodrÏování klidu na zimovi‰ti, dále neregulovan˘ vstup turistÛ do nezaji‰tûn˘ch podzemních prostorÛ, pfiípadnû i pofiádání nûkter˘ch hromadn˘ch akcí ve zpfiístupnûn˘ch jeskyních, ■ uzavírání vchodÛ do star˘ch dÛlních dûl a jeskyní: ■ nevhodné naãasování stavebních prací (ru‰ení zimujících netop˘rÛ), ■ úplné uzavfiení vchodu do podzemního prostoru (zamezení v˘skytu netop˘rÛ), ■ nevhodn˘ zpÛsob zabezpeãení vchodu (celoprofilová uzávûra mÛÏe zpÛsobit zmûnu mikroklimatu), ■ nevhodné omítnutí zdí ve sklepeních (pfiíli‰ hladk˘ povrch znemoÏÀuje netop˘rÛm pfiichycení), ■ opravy a pfiestavby stfiech a pÛdních prostorÛ: - nevhodné naãasování stavebních prací (ru‰ení, pfiípadnû pfiímé ohroÏení samic s mláìaty), - úplné uzavfiení vletov˘ch otvorÛ, napfiíklad pfii zabezpeãování pÛdy pfied ferálními holuby (zamezení v˘skytu netop˘rÛ), - zmûna velikosti ãi umístûní vletov˘ch otvorÛ (mÛÏe netop˘ry zcela odradit od návratu do daného úkrytu, mÛÏe také zpÛsobit zmûnu mikroklimatu v pÛdním prostoru), - pouÏití odli‰né stfie‰ní krytiny (rovnûÏ moÏná zmûna mikroklimatu), - zmen‰ení pÛdního prostoru, napfiíklad pfii vybudování pÛdní vestavby (lokalita pfiestane splÀovat nároky druhu na úkryt), - vytvofiení nov˘ch stfie‰ních oken (neÏádoucí prosvûtlení prostoru), - pouÏití nevhodn˘ch toxick˘ch látek na o‰etfiování dfievûn˘ch trámÛ (ohroÏení zdraví a Ïivota netop˘rÛ). ■

Savci

Management lokalit ZIMOVI·Tù V PODZEMNÍCH PROSTORECH V pfiípadû ãastého vstupu nepovolan˘ch osob je vhodné zabezpeãit vchod (pfiípadnû více vchodÛ) do podzemního prostoru. Pfiitom je tfieba dodrÏet následující pravidla: ■ ve‰keré stavební práce provádût mimo období v˘skytu netop˘rÛ, tj. od zaãátku dubna do konce záfií (maximálnû fiíjna), ■ vchod osadit mfiíÏí o vhodné velikost otvorÛ (minimálnû 40x12 cm, pfiiãemÏ del‰í je vodorovn˘ rozmûr); mfiíÏ by mûla mít uzamykatelná dvífika, aby bylo moÏné podzemní prostory nav‰tûvovat (kvÛli nezbytn˘m technick˘m zásahÛm uvnitfi a také kvÛli sãítání zimujících netop˘rÛ). LETNÍ KOLONIE NA PÒDÁCH BUDOV Pokud jsou krovy a stfie‰ní krytina relativnû zachovalé, je lep‰í ponechat lokalitu pokud moÏno bez zásahu (souãasn˘ stav netop˘rÛm vyhovuje). V pfiípadû, Ïe je oprava stfiechy z technick˘ch dÛvodÛ nezbytná, je nutno dodrÏet následující zásady: ■ ve‰keré stavební i úklidové práce provádût mimo období v˘skytu netop˘rÛ, tj. od zaãátku záfií do poloviny dubna (pfied i po ukonãení stavebních prací by mûla b˘t lokalita nav‰tívena odborníkem), ■ zachovat otvory, kter˘mi netop˘fii do úkrytu vletují, ■ pouÏít stejn˘ (nebo termoizolaãnû srovnateln˘) typ stfie‰ní krytiny, aby nedo‰lo ke zmûnû mikroklimatu, ■ nemûnit charakter pÛdního prostoru (nebudovat nová stfie‰ní okna, pÛdní vestavbu apod.), ■ nepouÏívat pfiípravky na ochranu dfieva, které jsou toxické pro netop˘ry; pfiípadné pouÏití konkrétního pfiípravku pfiedem konzultovat s odborn˘mi pracovníky, ■ pokud je tfieba zajistit pÛdu proti pronikání ferálních holubÛ, lze do otvorÛ umístit latû, které umoÏní, aby pÛda byla nadále vyuÏívána netop˘ry; konkrétní zpÛsob zabezpeãení vletového otvoru je nutné konzultovat s odborn˘m pracovníkem, ■ trus, kter˘ se hromadí pod kolonií, je lépe odklízet kaÏdoroãnû (jednou z moÏností je poloÏit na podlahu igelitovou fólii a na podzim z ní trus vysypat), ■ v pfiípadû nutnosti ochrany ãlenitûj‰í podlahy pÛdních prostor (napfi. klenba stropÛ v kostelech) je vhodné pod kolonii instalovat dfievûné pódium kryté silnou fólií, ãímÏ se usnadní provádûní úklidu a ochrání klenba, ■ zajistit ochranu trámÛ pfied po‰kozením moãí a trusem pomocí pÛlen˘ch plastov˘ch rour upevnûn˘ch na trámy.

Netop˘r ãern˘ Barbastella barbastellus

Biologie a ekologie druhu O zpÛsobu Ïivota netop˘ra ãerného v období rozmnoÏování dosud není mnoho známo, neboÈ letní nálezy jsou velmi vzácné. V této fázi Ïivotního cyklu je vázán pfiedev‰ím na listnaté a smí‰ené lesy níÏin aÏ po submontánní pásmo (200–800 m n.m.). Letní kolonie samic jsou nevelké (obvykle 10–15 jedincÛ) a vyuÏívají zejména ‰tûrbiny za kÛrou stromÛ, lze je v‰ak nalézt také za okenicemi, v mysliveck˘ch posedech

s avc i

Roz‰ífiení Netop˘r ãern˘ se v Evropû vyskytuje severnû po jiÏní Skandinávii, v˘chodnû po Kavkaz, dále na Kanársk˘ch ostrovech a v Maroku. âeská republika patfií v rámci areálu roz‰ífiení mezi zemû, kde tento druh dosahuje nejvy‰‰ích populaãních hustot. Zimní nálezy pocházejí prakticky z celého území státu. Letní v˘skyt je vázán spí‰e na ãlenité ãi lesnaté oblasti stfiedních a vy‰‰ích poloh, je v‰ak udáván i z lesÛ v níÏinách.


apod. Bûhem sezony mÛÏe kolonie vystfiídat nûkolik rÛzn˘ch úkrytÛ. Jako zimovi‰tû slouÏí podzemní prostory rÛzn˘ch typÛ (‰toly, jeskynû, bunkry, sklepy, chodby v hrázích vodních nádrÏí apod.), kde tento druh vyhledává chladnûj‰í místa (obvykle +2 aÏ +5 °C). Netop˘r ãern˘ je ‰tûrbinov˘ druh, na zimovi‰tích lze v‰ak nalézt i visící shluky desítek aÏ stovek jedincÛ. Maximální poãet zji‰tûn˘ na zimovi‰ti v âeské republice ãiní pfies 1100 kusÛ. Potravu (malé mot˘ly a dvoukfiídl˘ hmyz) loví netop˘r ãern˘ v lesích ve v˘‰i stromov˘ch korun, podél lesních okrajÛ a nad vodou. O pfiesunech tohoto druhu nejsou k dispozici detailní informace, je v‰ak schopen vykonávat pomûrnû dlouhé pfielety (130 km – údaj z území âeské republiky, ze zahraniãí byly doloÏeny i podstatnû del‰í pfielety – aÏ 290 km). Pfiíãiny ohroÏení Netop˘r ãern˘ je velice citliv˘ pfiedev‰ím na ru‰ení na zimovi‰tích, kde se projevuje tzv. kaskádov˘ efekt ve velk˘ch shlucích jedincÛ. Z tohoto dÛvodu také patfií mezi druhy, u kter˘ch se nejvíce projevil negativní vliv krouÏkování zimujících jedincÛ. Stejnû jako u vrápence malého a ostatních druhÛ letounÛ se kromû v˘‰e uveden˘ch faktorÛ na v˘razném poklesu poãetnosti druhu (témûfi v celém evropském areálu roz‰ífiení) v minulosti odrazila ztráta vhodn˘ch úkrytÛ a potravních stanovi‰È i (pravdûpodobnû) sníÏení fertility, zpÛsobené chronickou otravou pesticidy. Od 80. let 20. století dochází na na‰em území k postupnému zvy‰ování poãetnosti tohoto druhu a v souãasnosti patfií mezi bûÏné druhy na‰í chiropterofauny. Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách ru‰ení na zimovi‰tích (vadí pfiedev‰ím manipulace se zimujícími netop˘ry, zmûny teplotního reÏimu, nadmûrné osvûtlení a hluk spojen˘ se zv˘‰en˘m pohybem lidí, rozdûlávání ohÀÛ a následné zakoufiení podzemních prostor), tj. ãasté náv‰tûvy jeskyÀáfiÛ nerespektujících dodrÏování klidu na zimovi‰ti, neregulovan˘ vstup turistÛ do nezaji‰tûn˘ch podzemních prostorÛ, pfiípadnû i pofiádání nûkter˘ch hromadn˘ch akcí ve zpfiístupnûn˘ch jeskyních, ■ uzavírání vchodÛ do star˘ch dÛlních dûl a jeskyní: - nevhodné naãasování stavebních prací (ru‰ení zimujících netop˘rÛ), - úplné uzavfiení vchodu do podzemního prostoru (zamezení v˘skytu netop˘rÛ), - nevhodn˘ zpÛsob zabezpeãení vchodu (celoprofilová uzávûra mÛÏe zpÛsobit zmûnu mikroklimatu), ■ úbytek úkrytÛ a potravních stanovi‰È v lesích: - kácení po‰kozen˘ch stromÛ s uvolnûnou kÛrou, rÛzn˘mi ‰tûrbinami a trhlinami, - pûstování stejnovûk˘ch, prostorovû i druhovû uniformních porostÛ. ■

Management lokalit ZIMOVI·Tù V PODZEMNÍCH PROSTORECH Z dÛvodu ochrany netop˘rÛ pfied neÏádoucím ru‰ením je vhodné v pfiípadû ãastého vstupu nepovolan˘ch osob zabezpeãit vchod (pfiípadnû více vchodÛ) do podzemního prostoru. Pfiitom je tfieba dodrÏet následující pravidla: ■ ve‰keré stavební práce provádût mimo období v˘skytu netop˘rÛ, tj. od zaãátku dubna do konce fiíjna, ■ vchod osadit mfiíÏí o vhodné velikost otvorÛ (40x12 cm, pfiiãemÏ del‰í je vodorovn˘ rozmûr); mfiíÏ by mûla mít uzamykatelná dvífika, aby bylo moÏné podzemní prostory nav‰tûvovat (kvÛli nezbytn˘m technick˘m zásahÛm uvnitfi a také kvÛli sãítání zimujících netop˘rÛ). LESNÍ STANOVI·Tù (LETNÍ ÚKRYTY A LOVI·Tù) Nabídka úkrytÛ pro netop˘ry: ■ zajistit dlouhodobou nabídku potenciálních úkrytÛ v hustotû 70–100 stromÛ se ‰tûrbinami na deset hektarÛ m˘tnû zralého porostu (pfiíslu‰né stromy je vhodné dohodnut˘m zpÛsobem oznaãit). Pfii obnovû listnat˘ch porostÛ je vhodné ponechat jednotlivé stromy jako v˘stavky nebo skupiny stromÛ,

Savci

monokultury jehliãnanÛ na nevhodn˘ch místech postupnû nahrazovat smí‰en˘mi porosty stanovi‰tnû pÛvodních druhÛ dfievin, doba obm˘tí by ve vybran˘ch listnat˘ch porostech mûla b˘t co nejvíce prodlouÏena – na míru, která bude pfiijatelná pro zúãastnûné strany, ■ vyznaãit a chránit stromy se znám˘mi úkryty netop˘rÛ. ■

Podpora potravních stanovi‰È: ■ zachovávat staré stromy (zvlá‰tû duby) nebo jejich skupiny a prosvûtlit jejich okolí, aby se zv˘‰ila poãetnost hmyzu, ■ podporovat zakládání men‰ích vodních ploch v lesních porostech jako vhodn˘ch míst pro shromaÏìování hmyzu.

Netop˘r velkouch˘ Myotis bechsteinii Roz‰ífiení Netop˘r velkoduch˘ se vyskytuje v západní a stfiední Evropû, na Ukrajinû, v Turecku, na Kavkaze a v severním Íránu. Roz‰ífiení tohoto druhu v âeské republice je ostrÛvkovité.V˘skyt je soustfiedûn do lesnat˘ch oblastí stfiedních a vy‰‰ích poloh s mírn˘m vlhãím klimatem (Po‰umaví, Kru‰nohofií, podhÛfií Krkono‰, Orlick˘ch hor, JeseníkÛ), byl v‰ak zaznamenán také na nûkter˘ch teplej‰ích a níÏe poloÏen˘ch lokalitách (stfiední a jiÏní Morava). Biologie a ekologie druhu Netop˘r velkouch˘ je vázán na pfiirozené, pfiedev‰ím listnaté (bukové a dubové) a smí‰ené lesy s vysok˘m zastoupením star˘ch stromÛ. Letní kolonie jsou malé (do 20 jedincÛ), vytvofiené navzájem pfiíbuzn˘mi samicemi, které osídlují zejména duté stromy, ale také rÛzné ‰tûrbiny ve skalách a v budovách, prostory za kÛrou stromÛ a ptaãí budky. Hlavní potravou jsou mot˘li a dvoukfiídl˘ hmyz, jakoÏ i nelétavé skupiny ãlenovcÛ (pavouci, sekáãi). Loví v lesích a podél lesních okrajÛ, pfiiãemÏ potravu sbírá z listÛ a kmenÛ. Jednotlivé kusy se objevují i na zimovi‰tích v jeskyních a ‰tolách (zejména v období déletrvajících mrazÛ), vût‰ina populace v‰ak hibernuje v jin˘ch úkrytech. Podzemní prostory vyuÏívá tento druh ãastûji v dobû jarních a podzimních pfieletÛ. Patfií spí‰e k usedl˘m druhÛm (nejdel‰í zaznamenan˘ pfiesun je 35 km). Pfiíãiny ohroÏení Na celoevropské úrovni se jedná o ohroÏen˘ druh, v âR není stupeÀ jeho ohroÏení pfiesnû znám. V˘znamn˘ negativní vliv má úbytek vhodn˘ch lesních porostÛ (listnat˘ch a smí‰en˘ch lesÛ) s dostatkem stromov˘ch dutin. Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách ■ úbytek úkrytÛ (pro letní kolonie i zimování) a potravních stanovi‰È v lesích: - kácení stromÛ s dutinami, uvolnûnou kÛrou, rÛzn˘mi ‰tûrbinami a trhlinami, - pûstování stejnovûk˘ch, prostorovû i druhovû uniformních porostÛ.

LESNÍ STANOVI·Tù (LETNÍ ÚKRYTY A LOVI·Tù) Nabídka úkrytÛ pro netop˘ry: ■ zajistit dlouhodobou nabídku potenciálních úkrytÛ v hustotû 70–100 stromÛ se ‰tûrbinami na deset hektarÛ m˘tnû zralého porostu (pfiíslu‰né stromy je vhodné dohodnut˘m zpÛsobem oznaãit). Pfii obnovû listnat˘ch porostÛ je vhodné ponechat jednotlivé stromy jako v˘stavky nebo ve skupinách, ■ chránit stromy se znám˘mi úkryty netop˘rÛ (po dobu, kterou plní tuto funkci).

s avc i

Management lokalit


Podpora potravních stanovi‰È: ■ zachovávat staré stromy (zvlá‰tû duby) nebo jejich skupiny a prosvûtlit jejich okolí, aby se zv˘‰ila poãetnost hmyzu, ■ podporovat zakládání men‰ích vodních ploch v lesních porostech jako vhodn˘ch míst pro shromaÏìování hmyzu.

Netop˘r velk˘ Myotis myotis Roz‰ífiení Netop˘r velk˘ je západopalearktick˘ druh. Areál jeho roz‰ífiení sahá od Pyrenejského poloostrova aÏ po Ukrajinu,Turecko, Izrael, Libanon a S˘rii, vyskytuje se také v severní Africe. Chybí na Islandu, Britsk˘ch ostrovech a ve Skandinávii. V âeské republice se vyskytuje prakticky na celém území státu. Hojnûj‰í je v niÏ‰ích a stfiedních nadmofisk˘ch v˘‰kách, zimuje v‰ak i ve vy‰‰ích polohách. Biologie a ekologie druhu Podobnû jako vrápenec mal˘ je netop˘r velk˘ pÛvodnû jeskynním druhem.V jiÏní Evropû ob˘vá jeskynû celoroãnû, v na‰ich podmínkách v‰ak letní kolonie samic osídlují pfiedev‰ím pÛdy velk˘ch budov (kostelÛ, zámkÛ apod.). Zde lze nalézt ãasto i stovky aÏ tisíce jedincÛ. Samice se v letních úkrytech objevují v prÛbûhu dubna. Mláìata se rodí zaãátkem ãervna, v polovinû ãervence se osamostatÀují a v srpnu úkryt obvykle opou‰tûjí. Jako zimovi‰tû vyuÏívá tento druh jeskynû, ‰toly, sklepy, kanály v hrázích pfiehradních nádrÏí apod. Zde se netop˘fii ukr˘vají ve ‰tûrbinách, nebo volnû visí na stûnách a stropû, nûkdy vytváfiejí i velké shluky. Hlavní potravu netop˘ra velkého tvofií velké druhy broukÛ (zejména z ãeledi stfievlíkovit˘ch), které sbírá vût‰inou ze zemû. Jeho v˘znamn˘m potravním stanovi‰tûm jsou lesy. Pravidelné pfielety vût‰inou nepfiesahují 20 km, pfiíleÏitostnû v‰ak migruje i na vût‰í vzdálenosti (aÏ 390 km). Nejvy‰‰í stáfií u netop˘ra velkého, zji‰tûné krouÏkováním, je 37 let. Pfiíãiny ohroÏení V 70. letech 20. století do‰lo v âR, stejnû jako v jin˘ch evropsk˘ch zemích, k rozsáhlému poklesu poãetnosti netop˘ra velkého. MoÏné pfiíãiny tohoto úbytku jsou stejné jako u vrápence malého. V souãasnosti jsou na nûkter˘ch lokalitách zaznamenávány stavy netop˘ra velkého aÏ desetkrát vy‰‰í. Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách ru‰ení na zimovi‰tích (vadí pfiedev‰ím manipulace se zimujícími netop˘ry, zmûny teplotního reÏimu, nadmûrné osvûtlení a hluk spojen˘ se zv˘‰en˘m pohybem lidí, rozdûlávání ohÀÛ a následné zakoufiení podzemních prostor), tj. pfiíli‰ ãasté náv‰tûvy jeskyÀáfiÛ nerespektujících dodrÏování klidu na zimovi‰ti, neregulovan˘ vstup turistÛ do nezaji‰tûn˘ch podzemních prostorÛ, pfiípadnû i pofiádání nûkter˘ch hromadn˘ch akcí ve zpfiístupnûn˘ch jeskyních, ■ uzavírání vchodÛ do star˘ch dÛlních dûl a jeskyní: - nevhodné naãasování stavebních prací (ru‰ení zimujících netop˘rÛ), - úplné uzavfiení vchodu do podzemního prostoru (zamezení v˘skytu netop˘rÛ), - nevhodn˘ zpÛsob zabezpeãení vchodu (celoprofilová uzávûra mÛÏe zpÛsobit zmûnu mikroklimatu), ■ nevhodné omítnutí zdí ve sklepeních (pfiíli‰ hladk˘ povrch znemoÏÀuje netop˘rÛm pfiichycení), ■ opravy a pfiestavby stfiech a pÛdních prostorÛ: - nevhodné naãasování stavebních prací (ru‰ení, pfiípadnû pfiímé ohroÏení samic s mláìaty), - úplné uzavfiení vletov˘ch otvorÛ, napfiíklad pfii zabezpeãování pÛdy pfied ferálními holuby (zamezení v˘skytu netop˘rÛ), ■

Savci

- zmûna velikosti ãi umístûní vletov˘ch otvorÛ (mÛÏe netop˘ry zcela odradit od návratu do daného úkrytu, mÛÏe také zpÛsobit zmûnu mikroklimatu v pÛdním prostoru), - pouÏití odli‰né stfie‰ní krytiny (moÏná zmûna mikroklimatu), - zmen‰ení pÛdního prostoru, napfiíklad pfii vybudování pÛdní vestavby (lokalita pfiestane splÀovat nároky druhu na úkryt), - vytvofiení nov˘ch stfie‰ních oken (neÏádoucí prosvûtlení prostoru), - pouÏití nevhodn˘ch toxick˘ch látek na o‰etfiování dfievûn˘ch trámÛ (ohroÏení zdraví a Ïivota netop˘rÛ). Management lokalit ZIMOVI·Tù V PODZEMNÍCH PROSTORECH V pfiípadû ãastého vstupu nepovolan˘ch osob je vhodné zabezpeãit vchod (pfiípadnû více vchodÛ) do podzemního prostoru. Pfiitom je tfieba dodrÏet následující pravidla: ■ ve‰keré stavební práce provádût mimo období v˘skytu netop˘rÛ, tj. od zaãátku dubna do konce záfií, ■ vchod osadit mfiíÏí o vhodné velikost otvorÛ (minimálnû 40x12 cm, pfiiãemÏ del‰í je vodorovn˘ rozmûr); mfiíÏ by mûla mít uzamykatelná dvífika, aby bylo moÏné podzemní prostory nav‰tûvovat (kvÛli nezbytn˘m technick˘m zásahÛm uvnitfi a také kvÛli sãítání zimujících netop˘rÛ). LETNÍ KOLONIE NA PÒDÁCH BUDOV Pokud jsou krovy a stfie‰ní krytina relativnû zachovalé, je lep‰í ponechat lokalitu pokud moÏno bez zásahu (souãasn˘ stav netop˘rÛm vyhovuje). V pfiípadû, Ïe je oprava stfiechy z technick˘ch dÛvodÛ nezbytná, je nutno dodrÏet následující zásady: ■ ve‰keré stavební i úklidové práce provádût mimo období v˘skytu netop˘rÛ, tj. od zaãátku záfií do poloviny dubna, pfied i po ukonãení stavebních prací by mûla b˘t lokalita nav‰tívena odborníkem), ■ zachovávat otvory, kter˘mi netop˘fii do úkrytu vletují, ■ pouÏívat stejn˘ nebo termoizolaãnû podobn˘ typ stfie‰ní krytiny, aby nedo‰lo ke zmûnû mikroklimatu, ■ nemûnit charakter pÛdního prostoru (nebudovat nová stfie‰ní okna, pÛdní vestavbu apod.), ■ nepouÏívat pfiípravky na ochranu dfieva, které jsou toxické pro netop˘ry; pfiípadné pouÏití konkrétního pfiípravku pfiedem konzultovat s odborn˘mi pracovníky, ■ pokud je tfieba zajistit pÛdu proti pronikání ferálních holubÛ, lze do otvorÛ umístit latû, které umoÏní, aby pÛda byla nadále vyuÏívána netop˘ry; konkrétní zpÛsob zabezpeãení vletového otvoru je nutné konzultovat s odborn˘m pracovníkem, ■ trus, kter˘ se hromadí pod kolonií, je lépe odklízet kaÏdoroãnû (jednou z moÏností je poloÏit na podlahu velkou igelitovou fólii a na podzim z ní trus vysypat), ■ v pfiípadû nutnosti ochrany ãlenitûj‰í podlahy pÛdních prostor (napfi. klenba stropÛ v kostelech) je vhodné pod kolonii instalovat dfievûné pódium kryté silnou fólií, ãímÏ se usnadní provádûní úklidu a ochrání klenba, ■ lze také zajistit ochranu trámÛ pfied po‰kozením moãí a trusem pomocí pÛlen˘ch plastov˘ch rour upevnûn˘ch na trámy.

Roz‰ífiení Rys ostrovid byl kdysi roz‰ífien v celé Evropû s v˘jimkou Pyrenejského poloostrova a nûkter˘ch ostrovÛ. Na v˘chod jeho areál sahá na Sibifi a do horsk˘ch oblast Stfiední Asie. Souãasn˘ v˘skyt rysa je v Evropû rozdûlen do nûkolika víceménû izolovan˘ch populací. Mezi nejv˘znamnûj‰í patfií populace ve Skandinávii a severov˘chodní Evropû, v dinársk˘ch pohofiích a pfiedev‰ím populace ob˘vající Karpatsk˘ oblouk.

s avc i

Rys ostrovid Lynx lynx


Zvífiata pocházející z této populace také byla základem pro repatriaãní pokusy v fiadû státÛ Evropy vãetnû âeské republiky. Na vût‰inû území âeské republiky byl rys ostrovid vyhuben v prÛbûhu 18. století. V souãasné dobû jsou u nás dvû hlavní poãetnû osídlené oblasti – jihozápadní âechy a Beskydy, a dvû oblasti, kde je v˘skyt rysa nepravideln˘ – Jeseníky a Labské pískovce. Biologie a ekologie druhu Za primární prostfiedí rysa v Evropû a na Sibifii se povaÏují lesy v‰eho druhu, ob˘vá v‰ak i tundru v severních oblastech, stfiedoasijské stepi a polopou‰tû. Je to samotáfiské teritoriální zvífie, okrsky jedincÛ stejného pohlaví se mohou z malé ãásti pfiekr˘vat a dosahují rozlohy nûkolika desítek aÏ stovek km2. Teritorium samce b˘vá vût‰í a obsahuje i více teritorií samic. Rys je aktivní hlavnû v noci. Jeho potrava je dosti rozmanitá, nejdÛleÏitûj‰í sloÏku tvofií men‰í kopytníci (v na‰ich podmínkách zejména srnec). V oblastech, kde zvûfi nebyla na pfiítomnost rysa zvyklá dosahuje zastoupení srnce v potravû vy‰‰í podíl, neÏ v místech s tradiãním v˘skytem rysa. Doba fiíje trvá od konce ledna do poloviny dubna. Mláìata se rodí od kvûtna (nejãastûji) aÏ do poloviny ãervna. Samice rodí v hou‰tinû, ve skalní dutinû nebo pod v˘vratem stromu vût‰inou 2–3 mláìata. KoÈata kojí 2–3 mûsíce, ale ta jiÏ ve vûku 30–40 dní mohou konzumovat masitou potravu. Samostatnû dokáÏí ulovit men‰í kofiist velikosti zajíce aÏ ve vûku kolem tfií mûsícÛ. Na matce jsou mláìata závislá aÏ do dal‰ího páfiení, kdy je samice se samcem odeÏene. Pfiíãiny ohroÏení Hlavním faktorem ohroÏujícím existenci druhu v souãasnosti je pfietrvávající pfiímé pronásledování ãlovûkem. DÛvodem tohoto stavu je pfiístup ãásti myslivecké vefiejnosti k tomuto druhu jako ke konkurenci a „‰kodné“ ovlivÀující stavy spárkaté zvûfie. ZávaÏn˘m problémem je téÏ fragmentace klidov˘ch území s dosud minimálním ru‰ením zvy‰ující se intenzitou vyuÏívání tûchto lokalit. V˘skyt rysa v Beskydech je do znaãné míry stále závisl˘ na stavu populace v pfiilehlém území Slovenska. Dal‰í v˘skyt v této lokalitû závisí i na pfiístupu slovenské strany a na zachování migraãní prostupnosti pro tento druh jak smûrem v˘chodním, tak západním. Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách ilegální lov, ■ intenzivní ru‰ení v dÛsledku budování turistick˘ch center v klíãov˘ch lokalitách trvalého v˘skytu rysa, ■ chov hospodáfisk˘ch zvífiat bez zabezpeãení proti útoku predátorÛ (elektrické ohradníky, stráÏní psi). ■

Management lokalit Hlavní principy managementu lokalit jsou: ■ osvûta mezi vefiejností i cílov˘mi skupinami (místní obyvatelé, chovatelé hospodáfisk˘ch zvífiat, myslivci), informaãní kampanû o v˘znamu pfiítomnosti pfiirozeného regulátora velk˘ch kopytníkÛ, ■ zabránit fragmentaci stanovi‰È v klíãov˘ch oblastech s trval˘m v˘skytem rysa vylouãením v˘stavby rekreaãních zafiízení, turistick˘ch stezek a jiného zázemí , ■ pfii stavbách a rekonstrukcích silniãních a Ïelezniãních komunikací poÏadovat zachování migraãní propustnosti v‰emi smûry, tj. vybudování koridorÛ s odpovídajícími parametry vãetnû prostupnosti pfiístupov˘ch cest, ■ podporovat ochranu stád a informovat o moÏnostech ochrany hospodáfisk˘ch zvífiat, ■ propagovat a dÛslednû vyuÏívat zákon o náhradách ‰kod (ã. 115/2000 Sb.), ■ potírat nezákonn˘ lov.

Savci

Sysel obecn˘ Spermophilus citellus Roz‰ífiení Evropsk˘ endemit. Areál roz‰ífiení má dvû ãásti oddûlené karpatsk˘m obloukem. První ãást zahrnuje Panonskou níÏinu a pfiilehlé níÏiny (âeská republika, Rakousko, Maìarsko, Slovensko, západní Rumunsko a území b˘valé Jugoslávie), druhá ãást leÏí jiÏnû a v˘chodnû od Karpat (jiÏní Rumunsko, Bulharsko, jihov˘chod Balkánského poloostrova, Moldavsko a Ukrajina). V âeské republice se sysel obecn˘ v souãasnosti vyskytuje zhruba na 29 vzájemnû izolovan˘ch lokalitách. Jedná se pfiedev‰ím o sportovní leti‰tû, tábofii‰tû a dal‰í rekreaãní plochy. Biologie a ekologie druhu Sysel obecn˘ je zástupcem stepní fauny – je vázán na krátkostébelné travinné porosty, aÈ uÏ pfiirozené ãi umûle udrÏované, které mu umoÏÀují náleÏit˘ rozhled po okolí (ochrana pfied predátory, pfiehled o ostatních ãlenech kolonie). Preferuje teplá slunná místa s dobfie propustnou pÛdou. Sysel má v˘raznû denní aktivitu a Ïije pospolitû v koloniích. KaÏd˘ jedinec ob˘vá noru, obvykle s nûkolika v˘chody. Zde se ukr˘vá v pfiípadû nebezpeãí, v noci a také v období zimního spánku, které je dosti dlouhé (od fiíjna do bfiezna). Kromû obytné nory vytváfií sysel také jednoduché nory úkrytové. Potravu tvofií zelené ãásti rostlin, kofieny a semena, ale také bezobratlí. Samice rodí v prÛmûru pût mláìat, která poprvé opou‰tûjí noru ve stáfií okolo 28 dnÛ. Domovské okrsky jedincÛ se navzájem pfiekr˘vají (v rámci jednoho pohlaví i mezi pohlavími), sysli vyuÏívají spoleãné chodníãky mezi norami, v pfiípadû náhlého nebezpeãí se doãasnû ukr˘vají i v cizí nofie. Za potravou se mohou vydávat i do nedalekého okolí kolonie (pole, louky apod.).Velikost domovského okrsku je urãována konkrétními podmínkami prostfiedí a populaãní hustotou na dané lokalitû. Pfiíãiny ohroÏení Hlavní pfiíãinou v˘razného úbytku sysla obecného v âeské republice jsou rozsáhlé zmûny v zemûdûlské krajinû, k nimÏ do‰lo v posledních padesáti letech. Extenzivním hospodafiením byly v minulosti udrÏovány velké plochy krátkostébeln˘ch travních porostÛ (pravidelnû seãené meze, okraje polí, náspy, pastviny atd.). S intenzifikací zemûdûlství v‰ak tato stanovi‰tû z na‰í krajiny prakticky vymizela. Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách nedostateãnû ãasté seãení travního porostu (pfiíli‰ vysok˘ vegetaãní kryt), ■ zmen‰ování rozlohy vhodného biotopu (v˘stavba na lokalitû, zpevÀování povrchu, rozorání ãásti porostu apod.), ■ intenzivní ru‰ení na lokalitû po del‰í dobu v období aktivity syslÛ. Ru‰ením se nemyslí ãinnosti, které vypl˘vají z tradiãního vyuÏívání lokality (pohyb lidí v kempech, pohyb hráãÛ golfu na golfov˘ch hfii‰tích, pohyb lidí a strojÛ na leti‰tích). Vadí pfiedev‰ím pofiádání hromadn˘ch akcí (hluk pfii technopárty, parkování vût‰ího poãtu automobilÛ), ■ voln˘ pohyb psÛ po lokalitû (rozhrabávání nor, predace), ■ pouÏívání biocidÛ a hnojiv pfii obhospodafiování travnat˘ch ploch. Management lokalit Vzhledem k tomu, Ïe vût‰ina území navrhovan˘ch jako EVL pro sysla obecného jsou ãlovûkem umûle udrÏované trávníky (sportovní leti‰tû, golfové hfii‰tû, tábofii‰tû), je nezbytné na tûchto lokalitách zajistit pravidelné seãení travního porostu, a to nûkolikrát za sezonu. Pfii absenci pravidelné údrÏby dochází k velmi rychlému rÛstu vegetace a nástupu sukcese. Podle zku‰eností z nûkter˘ch lokalit dfiívûj‰ího v˘skytu sysla mÛÏe místní populace sysla zaniknout jiÏ bûhem dvou let. V˘‰ka vegetace by nemûla pfiesahovat 10 cm. Na vût‰inû lokalit to znamená zajistit seãení minimálnû ãtyfiikrát za sezonu. V ideálním pfiípadû by mûla b˘t frekvence sekání trávy pfiizpÛsobována rychlosti jejího rÛstu (v závislosti na poãasí).

s avc i

■


Pfiíklad vhodného reÏimu: ■ v období duben–ãerven: celkem ãtyfiikrát, ■ v ãervenci: jednou, ■ v srpnu: jednou, pouze v pfiípadû de‰tivého poãasí a rychlého rÛstu trávy.

Vlk obecn˘ Canis lupus

Prioritní druh

Roz‰ífiení Druh ob˘vá obrovsk˘ areál na severní polokouli severnû od 20º sev. ‰ífiky. PfiibliÏnû do 18. století se vyskytoval v celé Evropû s v˘jimkou britsk˘ch ostrovÛ. Bûhem 19. a 20. století byl vytlaãen ze západní a stfiední Evropy, pfiiãemÏ malé zbytkové populace se udrÏely na Pyrenejském a Apeninském poloostrovû a ve Finsku. Ve vût‰ím poãtu vlk obecn˘ pfieÏil ve státech v˘chodní a jihov˘chodní Evropy. V âeské republice do‰lo k úbytku vlka v 18. století. Je‰tû na konci 19. století docházelo k ojedinûl˘m zástfielÛm v oblasti ·umavy, nejdéle se patrnû udrÏel ve v˘chodní ãásti Moravy, hlavnû v Beskydech. Zde byl vlk zaznamenán i na poãátku 20. století, pravdûpodobnû se v‰ak uÏ jednalo o migranty ze Slovenska. Epizodnû se vlci objevovali i na jin˘ch místech âeské republiky, vût‰inou ‰lo o jedince uprchlé ze zajetí, ktefií se mohli v nûkter˘ch pfiípadech i mnoÏit (·umava – 70. léta 20. století). V polovinû 90. let se objevila asi pûtiãlenná smeãka v odlehlé ãásti Beskyd, projevující znaky stálého usídlení.Ta byla velice pravdûpodobnû nelegálnû likvidována, aÏ do‰lo kolem roku 1997 k jejímu zániku. âást vlkÛ se mohla také vrátit zpût na Slovensko. V roce 2000 bylo zastfieleno nejménû sedm vlkÛ na slovenské stranû Beskyd. Na rÛzn˘ch místech Beskyd je v souãasnosti v˘skyt vlka pravideln˘. V posledních letech byl zji‰tûn v˘skyt minimálnû dvou vlkÛ také na ·umavû. Biologie a ekologie druhu PÛvodní prostfiedí vlka obecného tvofiila ‰iroká ‰kála biotopÛ od arktické tundry, pfies lesy v‰eho druhu, po stepi a lesostepi v jiÏní Evropû. Do souãasnosti v Evropû vlk pfieÏil pouze v rozsáhl˘ch lesních celcích nebo v horsk˘ch oblastech. Sociální jednotka je tvofiena párem nebo smeãkou, vlci v‰ak ãasto Ïijí i samotáfisky. Kofiistí jsou vût‰í druhy kopytníkÛ a drobná zvífiata, v˘znamnou souãástí potravy je i rostlinná strava a mr‰iny. V Evropû pfievaÏuje u vlka noãní aktivita, pfiiãemÏ ve dne smeãka nebo jedinec odpoãívá v úkrytu.Velikost teritoria je závislá na dostupnosti potravy, takÏe obecnû platí, Ïe v létû je v˘raznû men‰í neÏ v zimû, na jihu dosahuje teritorium men‰í rozlohy neÏ v severních oblastech. Jedinci i men‰í skupiny se nûkdy potulují mimo rámec vlastní smeãky. Jedná se pfiedev‰ím o mlad‰í zvífiata, ve stáfií okolo jednoho roku, tûsnû pfied definitivním opu‰tûním rodné smeãky. Pfii tûchto potulkách jsou vlci schopni ubûhnout 18–28 km za den, pfii pronásledování kofiisti byla zaznamenána vzdálenost aÏ 200 km za 24 hodin. Hlavní faktory ovlivÀující opou‰tûní smeãky jsou nedostatek potravy, sociální stres a dosaÏená pohlavní dospûlost mlad˘ch vlkÛ. Mezi potulujícími se zvífiaty pfievaÏují samci. ¤íje probíhá u vlkÛ od poloviny ledna do konce bfiezna a po 9–10 t˘dnech (nejãastûji po 62–64 dnech) rodí samice ve skrytém brlohu zpravidla 4–8 mláìat. Vlãata jsou kojena 6–8 t˘dnÛ. Masitou potravu zaãínají mladí vlci pfiijímat asi v jednom mûsíci vûku, v dal‰ím mûsíci se zaãínají uãit lovit a na podzim jiÏ normálnû loví se sv˘mi rodiãi a rok star˘mi sourozenci ve smeãce. Pfiíãiny ohroÏení Hlavním faktorem ohroÏujícím existenci druhu v souãasnosti je pfietrvávající pfiímé pronásledování ãlovûkem, které vypl˘vá z konfliktÛ s jeho hospodáfisk˘mi aktivitami i obecného negativního vztahu lidí k vlku jako konkurenãnímu predátorovi. ZávaÏn˘m problémem je téÏ fragmentace klidov˘ch území s dosud minimálním ru‰ením v˘stavbou turistick˘ch center a zvy‰ující se intenzitou vyuÏívání tûchto lokalit. V˘skyt vlka v âR je zcela závisl˘ na stavu populace na Slovensku. Jedním z kritick˘ch faktorÛ ovlivÀu-

Savci

jící budoucí trvalou existenci druhu u nás je pfiímé pronásledování vlka na Slovensku. V˘raznû omezuje moÏnosti pfiirozeného kontaktu jedincÛ ob˘vajících ãeskou stranu pfiíhraniãních pohofií se slovenskou populací. Migrace jsou téÏ ohroÏeny realizací liniov˘ch staveb bez zaji‰tûní jejich prÛchodnosti. Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách ilegální lov, ■ intenzivní ru‰ení v dÛsledku budování turistick˘ch center v klíãov˘ch lokalitách trvalého v˘skytu vlka. ■

Management lokalit Hlavní principy managementu lokalit jsou: ■ zabránit fragmentaci stanovi‰È v klíãov˘ch oblastech s trval˘m v˘skytem vlka vylouãením v˘stavby rekreaãních zafiízení, turistick˘ch stezek a jiného zázemí, ■ podporovat ochranu stád chovatelÛ dobytka, informovat o moÏnostech ochrany hospodáfisk˘ch zvífiat pfied útoky vlkÛ, ■ propagovat a informovat o moÏnostech ãerpání náhrad ‰kod (zákon ã. 115/2000 Sb.), ■ potírat nezákonn˘ lov, ■ provádût osvûtu mezi vefiejností a cílov˘mi skupinami (místní obyvatelé, chovatelé hospodáfisk˘ch zvífiat, myslivci), informaãní kampanû o v˘znamu pfiítomnosti pfiirozeného regulátora velk˘ch kopytníkÛ, ■ pfii stavbách a rekonstrukcích silniãních a Ïelezniãních komunikací poÏadovat zachování migraãní propustnosti v‰emi smûry, tj. vybudování koridorÛ s odpovídajícími parametry vãetnû prostupnosti pfiístupov˘ch cest.

Vrápenec mal˘ Rhinolophus hipposideros

Biologie a ekologie druhu Vrápenec mal˘ je nápadn˘ druh, kter˘ se neukr˘vá ve ‰tûrbinách, jedinci obvykle visí volnû na viditeln˘ch místech. Jedná se o pÛvodnû jeskynní druh, kter˘ ve stfiední Evropû zaãal zhruba ve stfiedovûku vyuÏívat také úkryty v lidsk˘ch stavbách. Letní kolonie samic jsou nevelké (vût‰inou 20–100 ks) a ob˘vají nejãastûji pÛdy a podkroví zámkÛ, hradÛ, ale také sklepy budov. V tûchto úkrytech se objevují od dubna. V období od poloviny ãervna do zaãátku ãervence samice rodí po jednom mládûti, které kojí po dobu asi 6–7 t˘dnÛ. Letní úkryty opou‰tûjí samice a vzletná mláìata v prÛbûhu srpna. K zimování se vrápenci uchylují kromû jeskyní také do ‰tol a velk˘ch sklepÛ (teplota prostfiedí v místû zimování +6 aÏ +11 °C). Na nejv˘znamnûj‰ích zimovi‰tích v âeské republice b˘vá zji‰Èováno i nûkolik set aÏ tisíce jedincÛ.Vrápenec mal˘ loví potravu na okrajích listnat˘ch lesÛ a ve vegetaci podél vodních tokÛ. Îiví se pfiedev‰ím dvoukfiídl˘m hmyzem, mot˘ly a síÈokfiídl˘mi. Zaznamenány byly pouze krat‰í pfiesuny mezi letními úkryty a zimovi‰ti (obvykle 5–30 km, v˘jimeãnû více, v nûkter˘ch pfiípadech dokonce za zimovi‰tû slouÏí sklep téÏe budovy, v níÏ se na pÛdû nachází letní kolonie).

s avc i

Roz‰ífiení Západní ãást palearktické oblasti. Vrápenec mal˘ je roz‰ífien v celé západní, stfiední a jiÏní Evropû. V âeské republice se vyskytuje zejména na Moravû, ve v˘chodních a stfiedních âechách. Vrápenec mal˘ b˘vá obvykle oznaãován jako teplomiln˘ druh. Roz‰ífien je skuteãnû zejména v teplej‰ích ãástech státu, ob˘vá v‰ak také podhorské oblasti Po‰umaví a dal‰í v˘‰e poloÏené lokality. Klíãov˘m faktorem ovlivÀujícím roz‰ífiení tohoto druhu je zfiejmû spí‰e dostatek podzemních prostorÛ slouÏících jako zimovi‰tû a místa kontaktu jednotliv˘ch pfiíslu‰níkÛ populace, zejména pak pfiítomnost krasov˘ch ãi pseudokrasov˘ch útvarÛ.


Pfiíãiny ohroÏení Hlavní pokles poãetnosti tohoto druhu v Evropû nastal koncem 60. a zaãátkem 70. let 20. století, jeho pfiíãiny v‰ak dosud nejsou zcela jasné. V úvahu pfiipadají zejména ztráty úkrytÛ a lovi‰È, klimatické faktory, diskutováno je také sníÏení fertility zpÛsobené chronickou otravou pesticidy, jakoÏ i negativní vliv dfiívûj‰ího krouÏkování na zimovi‰tích. Populace vrápence malého v âeské republice zhruba od zaãátku 80. let opût postupnû narÛstá, pfiiãemÏ nárÛst poãetnosti je v˘raznûj‰í na moravsk˘ch lokalitách. Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách ■ ru‰ení na zimovi‰tích (vadí pfiedev‰ím manipulace se zimujícími vrápenci, zmûny teplotního reÏimu, dále nadmûrné osvûtlení a hluk spojen˘ se zv˘‰en˘m pohybem lidí, rozdûlávání ohÀÛ a následné zakoufiení podzemních prostor), tj. pfiíli‰ ãasté náv‰tûvy jeskyÀáfiÛ nerespektujících dodrÏování klidu na zimovi‰ti, dále neregulovan˘ vstup turistÛ do nezaji‰tûn˘ch podzemních prostorÛ, pfiípadnû i pofiádání nûkter˘ch hromadn˘ch akcí ve zpfiístupnûn˘ch jeskyních, ■ uzavírání vchodÛ do star˘ch dÛlních dûl a jeskyní: - nevhodné naãasování stavebních prací (ru‰ení zimujících vrápencÛ), - úplné uzavfiení vchodu do podzemního prostoru (zamezení v˘skytu vrápencÛ), - nevhodn˘ zpÛsob zabezpeãení vchodu (celoprofilová uzávûra mÛÏe zpÛsobit zmûnu mikroklimatu), ■ nevhodné omítnutí zdí ve sklepeních (pfiíli‰ hladk˘ povrch znemoÏÀuje vrápencÛm pfiichycení), ■ opravy a pfiestavby stfiech a pÛdních prostorÛ: - nevhodné naãasování stavebních prací (ru‰ení, pfiípadnû pfiímé ohroÏení samic s mláìaty), - úplné uzavfiení vletov˘ch otvorÛ, napfiíklad pfii zabezpeãování pÛdy pfied ferálními holuby (zamezení v˘skytu vrápencÛ), - zmûna velikosti ãi umístûní vletov˘ch otvorÛ (mÛÏe vrápence zcela odradit od návratu do daného úkrytu, mÛÏe také zpÛsobit zmûnu mikroklimatu v pÛdním prostoru), - pouÏití odli‰né stfie‰ní krytiny (moÏná zmûna mikroklimatu), - zmen‰ení pÛdního prostoru, napfiíklad pfii vybudování pÛdní vestavby (lokalita pfiestane splÀovat nároky druhu na úkryt), - vytvofiení nov˘ch stfie‰ních oken (neÏádoucí prosvûtlení prostoru), - pouÏití nevhodn˘ch toxick˘ch látek na o‰etfiování dfievûn˘ch trámÛ (ohroÏení zdraví a Ïivota vrápencÛ). Management lokalit ZIMOVI·Tù V PODZEMNÍCH PROSTORECH V pfiípadû ãastého vstupu nepovolan˘ch osob je vhodné zabezpeãit vchod (pfiípadnû více vchodÛ) do podzemního prostoru. Pfiitom je tfieba dodrÏet následující pravidla: ■ ve‰keré stavební práce provádût mimo období v˘skytu vrápencÛ, tj. od zaãátku dubna do konce záfií (maximálnû fiíjna), ■ vchod osadit mfiíÏí o vhodné velikost otvorÛ (minimálnû 40x12 cm, pfiiãemÏ del‰í je vodorovn˘ rozmûr); mfiíÏ by mûla mít uzamykatelná dvífika, aby bylo moÏné podzemní prostory nav‰tûvovat (kvÛli nezbytn˘m technick˘m zásahÛm uvnitfi a také kvÛli sãítání zimujících vrápencÛ). LETNÍ KOLONIE NA PÒDÁCH BUDOV Pokud jsou krovy a stfie‰ní krytina relativnû zachovalé, je lep‰í ponechat lokalitu pokud moÏno bez zásahu (souãasn˘ stav vrápencÛm vyhovuje). V pfiípadû, Ïe je oprava stfiechy z technick˘ch dÛvodÛ nezbytná, je nutno dodrÏet následující zásady: ■ ve‰keré stavební i úklidové práce provádût mimo období v˘skytu vrápencÛ, tj. od zaãátku záfií do poloviny dubna (pfied i po ukonãení stavebních úprav by mûla b˘t lokalita nav‰tívena odborníkem), ■ zachovávat otvory, kter˘mi netop˘fii do úkrytu vletují,

Savci

■

■ ■

■

■

■

■

pouÏívat stejn˘ (nebo termoizolaãnû podobn˘) typ stfie‰ní krytiny, aby nedo‰lo ke zmûnû mikroklimatu, nemûnit charakter pÛdního prostoru (nebudovat nová stfie‰ní okna, pÛdní vestavby apod.), nepouÏívat pfiípravky na ochranu dfieva, které jsou toxické pro vrápence; pfiípadné pouÏití konkrétního pfiípravku pfiedem konzultovat s odborn˘mi pracovníky, pokud je tfieba zajistit pÛdu proti pronikání ferálních holubÛ, lze do otvorÛ umístit latû, které umoÏní, aby pÛda byla nadále vyuÏívána vrápenci; konkrétní zpÛsob zabezpeãení vletového otvoru je nutné konzultovat s odborn˘m pracovníkem, trus, kter˘ se hromadí pod kolonií, je moÏné odklízet kaÏdoroãnû (jednou z moÏností je poloÏit na podlahu igelitovou fólii a na podzim z ní trus vysypat), v pfiípadû nutnosti ochrany ãlenitûj‰í podlahy pÛdních prostor (napfi. klenba stropÛ v kostelech) je vhodné pod kolonii instalovat dfievûné pódium kryté silnou fólií, ãímÏ se usnadní provádûní úklidu a ochrání klenba, zajistit ochranu trámÛ pfied po‰kozením moãí a trusem pomocí pÛlen˘ch plastov˘ch rour upevnûn˘ch na trámy.

Vydra fiíãní Lutra lutra

Biologie a ekologie druhu Vydra fiíãní ob˘vá v âeské republice rÛzné typy prostfiedí. Vût‰ina populace Ïije v krajinû s hustou sítí vodních tokÛ a vodních ploch.V horsk˘ch oblastech ob˘vá vydra pstruhová pásma fiek. Potrava vydry odráÏí potravní nabídku na lokalitách v˘skytu.Ve v‰ech oblastech v‰ak pfievaÏují ryby (jejich podíl v potravû je vy‰‰í v zimû – pfies 90 %), v letním období tvofií ãást potravy také obojÏivelníci, raci, vodní hmyz, mûnû ãasto téÏ vodní savci a ptáci. Jen ojedinûle lze ve vydfiím trusu nalézt i zbytky ovoce. Vydra nemá pevnou dobu páfiení, mláìata se rodí bûhem celého roku. Péãe o mláìata trvá témûfi jeden rok. Vydra fiíãní je druhem s velk˘mi nároky na prostfiedí. Rozloha vyuÏívaného území se v˘raznû mûní v závislosti na potravní nabídce a mÛÏe se pohybovat od nûkolika km2 aÏ po nûkolik desítek km2. Domovské okrsky samic jsou obvykle men‰í a stálej‰í neÏ u samcÛ, pfiiãemÏ okrsky samcÛ obvykle zahrnují okrsky nûkolika samic. Samci také ãasto opou‰tûjí své stálé domovské okrsky a podnikají migrace dlouhé mnoho desítek kilometrÛ. Hustota populace dosahuje v horsk˘ch oblastech bez rybníkÛ obvykle 3–5 jedincÛ na 100 km2, v katinách s hustou sítí tokÛ a men‰ích rybníkÛ obvykle 7–10 jedincÛ, v potravnû optimálních podmínkách TfieboÀska aÏ 15 jedincÛ na 100 km2.

s avc i

Roz‰ífiení Areál druhu sahá od západní Evropy aÏ po Indonésii, na jihu po severní Afriku. V âeské republice doznalo roz‰ífiení vydry fiíãní v minul˘ch desetiletích v˘razn˘ch zmûn. Historicky ob˘val druh patrnû témûfi celé území âeské republiky. Vlivem pronásledování a zejména rychle postupujících zmûn prostfiedí v‰ak do‰lo v prÛbûhu 20. století k v˘raznému úbytku, takÏe v 70. a 80. letech ob˘vala vydra pouze oblast jiÏních âech a pfiilehlou ãást âeskomoravské vysoãiny. V té dobû ob˘vala patrnû ménû neÏ 25 % rozlohy území âR. Od 90. let se vlivem zlep‰ujících se podmínek prostfiedí zaãala vydra opût ‰ífiit a podle posledních poznatkÛ ob˘vá v souãasnosti vydra jiÏ opût cca 75 % plochy území âR. Za centrum roz‰ífiení je nadále moÏné povaÏovat jiÏní âechy a âeskomoravskou vysoãinu. Trvale osídlená je i oblast Beskyd, JeseníkÛ a Litovelského Pomoraví. Podél severní hranice sahá prakticky souvislé roz‰ífiení aÏ po Labské pískovce. Podél jiÏní a jihozápadní hranice dosáhlo roz‰ífiení vydry aÏ na Karlovarsko. Ve vnitrozemí ob˘vá vydra prakticky v‰echny pahorkatinné oblasti. Rozsáhlej‰ími oblastmi bez v˘skytu vydry jsou dnes pouze níÏiny jiÏní Moravy a oblast Doupovsk˘ch a Kru‰n˘ch hor, Podkru‰nohofií aÏ po dolní Poohfií.


Pfiíãiny ohroÏení Vydra fiíãní je ohroÏována fiadou faktorÛ, jejichÏ intenzita se v prÛbûhu let v˘raznû mûnila. Do první poloviny 20. století bylo hlavním ohroÏujícím faktorem pfiímé pronásledování ze strany ãlovûka. Od 60. let limitovalo stavy vyder pfiedev‰ím zneãi‰tûní prostfiedí cizorod˘mi látkami (zejména látky na bázi PCB) a pfiímé niãení prostfiedí (regulace tokÛ). V souvislosti s obecn˘m zlep‰ením kvality vod v 90. letech zaãala populace vydry postupnû zvy‰ovat poãetnost a zvût‰ovat areál roz‰ífiení.V posledních letech se v‰ak objevily dal‰í ohroÏující faktory, pfiedev‰ím automobilov˘ provoz a nelegální lov, kter˘m se zejména vlastníci rybníkÛ snaÏí fie‰it ‰kody, které vydra pÛsobí na rybí obsádce. Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách ■ ilegální pronásledování vyder, ■ stfiety s dopravními prostfiedky (pfiedev‰ím na silnicích), ■ vznik nov˘ch bariér na tocích (napfi. jezy v zastavûn˘ch územích, které vydra nemÛÏe obejít, pfiehrady, rybníky se silnicí vedoucí po hrázi apod.), ■ rozsáhlej‰í zmûny v charakteru fieãi‰tû (zejména úpravy bfiehÛ a bfiehov˘ch porostÛ provádûné v rámci protipovodÀov˘ch opatfiení), ■ sníÏení potravní nabídky (v lokalitách, kde mÛÏe b˘t potrava limitujícím faktorem). Management lokalit Hlavní principy managementu lokalit jsou: ■ osvûta a v˘chova mezi vefiejností i zájmov˘mi skupinami, zejména rybáfisk˘mi subjekty, ■ minimalizovat v‰echny technické zásahy v tocích a zachovávat bohaté bfiehové porosty, ■ pfii stavbách a rekonstrukcích silniãních mostÛ pfies vodní toky dÛslednû dbát na to, aby vÏdy zÛstaly zachované na obou stranách dostateãnû ‰iroké suché bfiehy (zcela nevhodné jsou mosty, kde voda vyplÀuje cel˘ prostor mezi opûrami, nevhodné jsou také trubní propustky pouÏívané k pfievedení trval˘ch vodních tokÛ pod silnicí); prÛchodnost pro vydru zachovávat u staveb a rekonstrukcí v‰ech dal‰ích pfiíãn˘ch objektÛ na tocích (jezy) i u hrází rybníkÛ, ■ identifikovat v‰echny stávající „kolizní místa“ (nevhodnû fie‰ené mosty, jezy, hráze rybníkÛ, ml˘nské náhony apod.), kde jsou vydry nucené pfiecházet silnici nebo procházet úzké profily, kde se mohou stát snadno obûtí psÛ ãi nezákonného lovu; v‰echna tato místa postupnû vhodn˘mi zpÛsoby zabezpeãovat, ■ ‰kody na rybích obsádkách minimalizovat tzv. „odklánûcími rybníky“ a chovem druhovû pestr˘ch obsádek s dostateãn˘m zastoupením „bílé ryby“ (nutno kvantifikovat individuálnû podle charakteru konkrétního rybníka), ■ propagovat a dÛsledné vyuÏívat zákon o náhradách ‰kod (ã. 115/2000 Sb.).

Obojživelníci

oBojživElníci Velcí ãolci – ãolek velk˘ Triturus cristatus, ãolek drav˘ Triturus carnifex, ãolek dunajsk˘ Triturus dobrogicus Roz‰ífiení âolek velk˘: âolek velk˘ se vyskytuje ve stfiední, severní a ãásti v˘chodní a západní Evropy. V Anglii je roz‰ífien aÏ po severní Skotsko, na západû od pobfieÏí Atlantiku ve Francii a Beneluxu, pfies Nûmecko, Dánsko, âeskou republiku, Rakousko, Slovensko, Polsko a Ukrajinu do Ruska, zhruba po Ural (do malé oblasti Asie zasahuje v okolí Jekaterinburgu). Na severu pfies Pobaltské státy a jiÏní Finsko po stfiední ·védsko a Norsko. Územím âR a pfiedev‰ím Slovenskem probíhá jiÏní hranice areálu (na jiÏní Moravû se dot˘ká areál pfiíbuzn˘ch druhÛ T. carnifex a T. dobrogicus, na Slovensku je roz‰ífien pouze v pohofiích, v níÏinách Ïije parapatrick˘ T. dobrogicus). Kromû men‰ích oblastí na jiÏní Moravû byl pÛvodnû ãolek velk˘ na území âeské republiky roz‰ífien prakticky plo‰nû od níÏin do nadmofiské v˘‰ky 800 m. V souãasnosti je poãet jeho lokalit znaãnû zredukován, ubyl pfiedev‰ím ve stfiedních âechách, severnû, v˘chodnû a jihov˘chodnû od Prahy. Hojnûj‰í je dosud v Podkru‰nohofií, Doupovsk˘ch horách a jejich okolí, na Ostravsku, mezi Kladnem a Rakovníkem, místy v jiÏních âechách, na stfiední Moravû a v okolí Chebu a Plznû. Nová hlá‰ení pocházejí z jiÏního rozhraní âech a Moravy.

âolek dunajsk˘: âolek dunajsk˘ ob˘vá níÏiny v povodí Dunaje s nadmofiskou v˘‰kou cca do 300 m, jeho areál zasahuje na západû pfiibliÏnû od Lince, pfies jiÏní Moravu, níÏiny Slovenska, patrnû celé Maìarsko, níÏiny Chorvatska, Srbska a západního Rumunska. V oblasti Îelezn˘ch vrat je areál rozdûlen na dvû ãásti: v˘chodní ãást zaujímá níÏiny severního Bulharska a jiÏního Rumunska aÏ po ústí Dunaje; na severov˘chodû pokraãuje dál do povodí Dnûstru v jiÏním Moldavsku a jihov˘chodní Ukrajinû. V âeské republice Ïije na jiÏní Moravû od soutoku fiek Moravy a Dyje podél Moravy pfiibliÏnû po Moravsk˘ Písek, na západ podél Dyje, v souãasné dobû zhruba po Novoml˘nské nádrÏe. PÛvodnû byl zfiejmû ãolek dunajsk˘ na jiÏní Moravû roz‰ífien prakticky plo‰nû v níÏinû do nadmofiské v˘‰ky 200–250 m. PfiestoÏe byl druh na na‰em území prokázán aÏ v roce 1993, v souãasnosti se vyskytuje jen sotva na polovinû dosud evidovan˘ch lokalit pfiedev‰ím v okolí LanÏhota. Biologie a ekologie druhu âolek velk˘: âolek velk˘ Ïije v rybnících, tÛních, jezírkách v lomech, hlinicích a pískovnách, vzácnûji i v zatopen˘ch pfiíkopech podél cest, závlahov˘ch kanálech, poÏárních nádrÏích a ve vybetonovan˘ch koupali‰tích s dostateãnou potravní nabídkou. Obecnû preferují velcí ãolci hlub‰í a vût‰í vody neÏ malé druhy ãolkÛ. Na jafie (v niÏ‰ích polohách jiÏ od druhé dekády bfiezna) se vyskytují ve vodû, kde dochází k páfiení a kladení

o b o j ž i ve l n í c i

âolek drav˘: âolek drav˘ ob˘vá Itálii, státy b˘valé Jugoslávie, patrnû i Albánii a severní ¤ecko, na severu zasahuje jeho areál pfies Alpy po Rakousko-ãeskou hranici pfiedev‰ím v okolí Znojma a snad i jiÏních âech. Úzk˘m v˘bûÏkem areálu zasahuje aÏ do Maìarska v okolí ·opronû a do nûmecké ãásti Alp. V âeské republice je zatím doloÏen pouze na nûkolika lokalitách na jiÏní Moravû v okrese Znojmo. Vyskytuje se v nadmofisk˘ch v˘‰kách 200–350 m. Pfiesto, Ïe byl druh zji‰tûn na na‰em území aÏ v roce 1997, byl bûhem této krátké doby zaznamenán ústup z mnoha lokalit. KfiíÏenci s ãolkem velk˘m byli nalezeni i v jiÏních âechách.


vajíãek. Dospûlí ãolci setrvávají ve vodû (tzv. vodní fáze Ïivota) pfiibliÏnû 4–5 mûsícÛ (myslí se tím populace nikoli jedinci). Pak vodu opou‰tûjí a Ïijí na sou‰i pod kameny, padl˘m dfievem, v mechu a dal‰ích zemních úkrytech, aÈ jiÏ v lese ãi mimo les. Jejich akãní radius (vzdálenost putování od vody) je cca do 400 m, ale ve v˘jimeãn˘ch pfiípadech bylo zaznamenáno 900 m a v jednom pfiípadû aÏ 1290 m. Z vajíãek se zhruba po 1–2 t˘dnech (záleÏí na teplotû vody) líhnou larvy, které se Ïiví planktonem, drobn˘mi bezobratl˘mi, zoobentosem apod., a pfiibliÏnû po tfiech, ãtyfiech i více mûsících metamorfují. Velké druhy ãolkÛ jsou více vázány na vodu neÏ malé, proto i nedospûlé ãolky nalezneme jak na sou‰i, tak i ve vodû. âást populace zimuje v zemních úkrytech: puklinách skal, sutích, opu‰tûn˘ch norách savcÛ, ve sklepích a podobn˘ch úkrytech, zbylá ãást na dnû vodních nádrÏí zahrabána v bahnû a detritu. âolek drav˘: Druh se vyskytuje v rybnících, jezírkách lomÛ a pískoven, v tÛních, zatopen˘ch pfiíkopech, závlahov˘ch kanálech a poÏárních nádrÏích. Biologie je velmi podobná ãolku velkému a mezidruhové rozdíly jsou v souãasné dobû pfiedmûtem v˘zkumu. Zatím se ukazuje, Ïe ãolek drav˘ je zfiejmû ponûkud ménû vázán na vodu. Na jafie (pfiibliÏnû od konce bfiezna) Ïije ve vodû, kde dochází k páfiení a kladení vajíãek. Z vajíãek se zhruba po 2 t˘dnech líhnou larvy, které se Ïiví planktonem a pfiibliÏnû po tfiech, ãtyfiech i více mûsících metamorfují. Dospûlí ãolci setrvávají ve vodû (tzv. vodní fáze Ïivota) pfiibliÏnû 3–4 mûsíce (populace nikoli jedinci). Pak vodu opou‰tûjí a Ïijí na sou‰i pod kameny, padl˘m dfievem, v mechu, ve sklepích, v norách savcÛ a v dal‰ích zemních úkrytech, aÈ jiÏ v lese ãi mimo les. Jejich akãní radius (vzdálenost putování od vody) se pfiedpokládá ponûkud vy‰‰í neÏ u ãolka velkého: 500–1000 m, z dostupné literatury pochází pouze údaj o 300 m. âolek dunajsk˘: âolek dunajsk˘ ob˘vá tÛnû, rybníky, jezírka v pískovnách, zatopené pfiíkopy a odvodÀovací ãi zavlaÏovací kanály. Jeho biologie je podobná jako u ãolka velkého, av‰ak ãolek dunajsk˘ je více vázán na vodní prostfiedí. Na jafie (jiÏ od poãátku bfiezna, av‰ak nûkdy jiÏ koncem února) aktivuje ve vodû, kde dochází k páfiení a kladení vajíãek. Larvální v˘voj je ponûkud krat‰í neÏ u ãolka velkého (je zfiejmû dán vy‰‰í teplotou a vy‰‰í úÏivností lokalit v Panoniku). Ve vodû tráví ãolek dunajsk˘ vût‰inu Ïivota a v˘znamná ãást populace zde i zimuje. S tím souvisí i zpÛsob migrace, která je pfieváÏnû pasivní (vodou po proudu), neznamená to ov‰em, Ïe by se druh aktivnû po sou‰i nepohyboval.Akãní radius není pfiesnû znám, pfiedpokládá se aktivní cestou do 400–500 m, pasivní cestou (vodou) mÛÏe b˘t na velké vzdálenosti. Pfiíãiny ohroÏení Hlavní pfiíãinou v˘razného úbytku „velk˘ch ãolkÛ“ v âeské republice jsou rozsáhlé zmûny v krajinû a rybniãním obhospodafiování, k nimÏ do‰lo po druhé svûtové válce. Díky extenzivnímu a celkovû odli‰nému vyuÏívání krajiny byla v minulosti v krajinû celá fiada málo vyuÏívan˘ch nebo nevyuÏívan˘ch vodních ploch. S postupujícím tlakem na produkci krajiny v‰ak tato stanovi‰tû prakticky zmizela. Druhy „velk˘ch ãolkÛ“ ustoupily pfiedev‰ím v dÛsledku zmûn vodního reÏimu v krajinû jako jsou: odvodÀování luk a lesÛ za úãelem meliorací, regulace potokÛ a zatrubÀování drobn˘ch vodoteãí, promûna luk v pole, chemizace v zemûdûlství, intenzivní vyuÏití kaÏdého kousku pÛdy v rámci náhradních rekultivací praktikovan˘ch v 70. a 80. letech 20. století, rekultivace lomÛ a pískoven a podobné zásahy. V posledních letech pfiistupují faktory jako automobilismus, ne‰etrné rybáfiské obhospodafiování rybníkÛ (vysoké rybí obsádky), zarÛstání okolí vod spojené s jejich zastínûním a snad nejhor‰í dva faktory vÛbec: zarybÀování jezírek v lomech a pískovnách a devastaãní odbahÀování rybníkÛ. Obecnû lze shrnout, Ïe ãolci trpí jednak zánikem biotopÛ, jednak zásahem do biotopÛ. Dravé druhy ryb ãolky pfiímo poÏírají, ryby Ïivící se planktonem a bentosem ãolkÛm potravnû konkurují a ãolci jako ménû pohyblivá a hÛfie pfiizpÛsobivá skupina ÏivoãichÛ ustupují aÏ vymírají. Poãínaje druhou polovinou 20. století se zvy‰ují stavy ãerné zvûfie. NárÛst stavÛ je prudk˘, prasata mûní své chování a dá se tedy hovofiit o novém limitujícím faktoru ãi predátoru pro obojÏivelníky (i plazy) v obecné rovinû. âerná zvûfi likviduje nejen drobné tÛÀky,

Obojživelníci

ale jako v‰eÏravec mÛÏe b˘t zahrnuta jako predátor ãolkÛ pfiedev‰ím v suchozemském období jejich Ïivota. U ãolkÛ drav˘ch na Znojemsku, kde druh obsazuje ãinné kamenolomy, je voda odãerpávána tak, Ïe zÛstávají na dnû lomu pouze men‰í tÛnû vhodné pro ãolky. Po uzavfiení lomu se tÛnû v dÛsledku absence odãerpávání spodní vody zmûní v jezero, které je spontánnû ãi umûle zarybnûno a ãolci odtud ustupují aÏ vymírají. âolek dunajsk˘ zmizel pfiedev‰ím v dÛsledku zmûn vodního reÏimu v okolí velk˘ch fiek jako jsou: odvodÀování luk a luÏních lesÛ, zasypávání a odvodÀování tÛní, v˘stavba protipovodÀov˘ch hrází a regulace fiek, v˘stavba velk˘ch pfiehrad v níÏinách, promûna vlhk˘ch luk v pole, meliorace a podobné zásahy. V posledních letech mohou pÛsobit negativnû i umûlé záplavy v okolí Bfieclavi a LanÏhota, které jsou provádûny bez ohledu na Ïivotní cyklus ãolkÛ. Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách odbahÀování rybníkÛ v nevhodném období (rozmnoÏování a v˘voj larev) nebo takové odbahÀování, pfii nûmÏ se sníÏí plocha litorálu (ãi je litorál odstranûn úplnû), v nûmÏ se ãolci ukr˘vají. Ve vût‰inû pfiípadÛ platí, Ïe pokud stupeÀ zabahnûní neohroÏuje pfiímo rybník v jeho existenci, je lep‰í odbahÀování neprovádût, ■ vypou‰tûní rybníkÛ v období bfiezen–srpen (záfií), ■ pfiíli‰ vysoké rybí obsádky v rybnících pfii nichÏ dochází k pfiímé predaci obojÏivelníkÛ rybami (dravé ryby ãolky pfiímo loví, nedravé druhy ãi men‰í velikostní skupiny drav˘ch ryb loví jejich larvy), k likvidaci vajíãek a larválních stadií obojÏivelníkÛ v‰eÏrav˘mi a b˘loÏrav˘mi rybami (bentické ryby po‰kozují a Ïerou jejich drobné larvy a rozvracejí potravní bázi dospûlcÛ, b˘loÏravé ryby – amur – poÏírají s vegetací vajíãka umístûná na vodních rostlinách) a útlumu rozvoje potravní základny rybami, které se Ïiví planktonem (planktonofágní ryby sniÏují aÏ eliminují potravní nabídku pfiedev‰ím pro larvy, které pak hynou z nedostatku potravy), ■ pfiehnojování rybníkÛ a intenzivní krmení ryb umûl˘mi krmivy – vede ke zhor‰ení kvality vody, ■ pfiebudovávání rybáfisky nevyuÏívan˘ch rybníkÛ (nebo extenzivnû vyuÏívan˘ch) na rybníky s polointenzivním, popfiípadû intenzivním chovem ryb, ■ zarÛstání a zazemÀování tÛní a jezírek v opu‰tûn˘ch lomech – problém s orobincem, kter˘ se uchytí a rozroste v hloubkách men‰ích neÏ 80 cm, ■ pfiítomnost ryb v pfiípadû nedostatku úkrytÛ (nezarostlé vodní nádrÏe, jezírka v lomech a pískovnách) v dÛsledku nekontrolovaného zarybÀování; pfiítomnost ryb v tÛních – nekontrolované zarybÀování nebo stavy po povodních, které vyplaví ryby do tÛní; krajnû negativní je pfiítomnost okounÛ nebo allochtonních druhÛ ryb (napfi. stfievliãky v˘chodní – Pseudorasbora parva a karase stfiíbfiitého – Carassius auratus), které se mohou do nádrÏí dostat pfiirozenou cestou a dovedou se rychle namnoÏit, ■ uzavírání ãinn˘ch lomÛ s následnou zmûnou vodního reÏimu v lomu (t˘ká se ãolka velkého a ãolka dravého), ■ vznik ãi vysázení lesa kolem tÛní v lomech (pfiedev‰ím pfii rekultivacích lomÛ) s následn˘m zastínûním a dÛsledky s tím spojen˘mi (jehliãnany pÛsobí v˘raznû negativnûji); totální zastínûní lokality zpÛsobuje ochlazení vody (oproti nezastínûn˘m lokalitám i o 5 °C a více), coÏ zpomaluje nejen v˘voj vajíãek a larev, ale i rozvoj aÏ úplnou absenci v˘voje fytoplanktonu a následnû zooplanktonu – potravy larválních stadií ãolkÛ; obojÏivelníci takové lokality zjevnû opomíjejí; zastínûní drobn˘ch vod se bûhem uplynul˘ch 60 let dramaticky zv˘‰ilo, ■ úpravy vodoteãí v dolních úsecích tokÛ, spojené se zasypáváním tÛní podél fiek; ne‰etrn˘ pfiístup k tÛním pfii bagrování ‰tûrku z vodoteãí a pfii úpravû tokÛ v rámci protipovodÀov˘ch opatfiení a prohlubování koryt tokÛ s následn˘m poklesem spodní vody a vysycháním tÛní odvisl˘ch od hladiny spodní vody, ■ automobilismus na stávajících komunikacích, budování nov˘ch vefiejn˘ch i úãelov˘ch komunikací a cyklostezek v dosahu akãního rádia druhu,


■


■

■

■

■

■

■

■

■

■

■ ■

klimatické v˘kyvy (nedostatek sráÏek) na lokalitách napájen˘ch de‰Èovou vodou, které zpÛsobují vysychání a navíc urychlují zazemÀování, umûlé záplavy, které jsou provádûny bez ohledu na Ïivotní cyklus ãolkÛ a pfii nichÏ do jejich biotopu proniknou ryby (t˘ká se ãolka dunajského), propojování málo funkãních kanálÛ s vodními toky s následn˘m vniknutím ryb do kanálÛ, ãi‰tûní a splavÀování vodních kanálÛ, kde je jiÏ témûfi stojatá voda (t˘ká se ãolka dunajského), opou‰tûní maloplo‰n˘ch vojensk˘ch cviãi‰È a pfiedávání vojensk˘ch v˘cvikov˘ch prostorÛ do civilního sektoru spojené se zmûnou provozu aÏ absence pohybu tûÏké vojenské techniky na tankodromech (t˘ká se ãolka velkého), opravy tankodromÛ na vojensk˘ch cviãi‰tích a ve vojensk˘ch v˘cvikov˘ch prostorech a pfiímé zasypávání tÛní mimo tankodromy ve vojensk˘ch prostorech (t˘ká se ãolka velkého), jednorázová prudká kontaminace vody organick˘mi látkami (napfi. kejdou), ãi anorganick˘mi látkami pfii mytí vozidel a dob˘vací techniky v lomech apod., pouÏívání biocidÛ a hnojiv pfii obhospodafiování biotopÛ navazujících na vodní nádrÏe v dosahu akãního rádia druhu, pfiíli‰né odãerpávání vody z ãinn˘ch lomÛ a zarovnávání povrchu dna lomÛ ãi ukládání odpadkÛ do lomÛ, sníÏení prÛtoãnosti tokÛ v rámci budování náhonÛ (napfi. pfii v˘stavbû mal˘ch vodních elektráren, pil apod.) spojené s poklesem spodní vody a vysycháním tÛní, nadmûrné stavy ãerné zvûfie – niãení terestrick˘ch stanovi‰È vãetnû pfiedpokládané predace, v poslední dobû mohou b˘t populace ãolkÛ Ïijících podél vodních tokÛ ohroÏovány nepÛvodním norkem americk˘m (Lutreola vison).

Management lokalit – vodní prostfiedí Spoleãná opatfiení pro v‰echny tfii druhy Lokality osídlené „velk˘mi ãolky“ mají rozmanit˘ charakter, proto je tfieba management pfiizpÛsobit konkrétním potfiebám na dané lokalitû. DÛleÏité je pravidelnû kontrolovat stupeÀ sukcese lokalit specialistou na obojÏivelníky. Omezení chOvu ryb v rybnících Vzhledem k tomu, Ïe EVL vymezené pro „velké ãolky“ jsou vût‰inou ãlovûkem pfiebudované pfiirozené mokfiady na rybníky, slouÏící k chovu ryb, je nezbytné na tûchto lokalitách skloubit obhospodafiování rybníkÛ s ekologick˘mi nároky ãolkÛ. Pomûrnû úãinnou ochranou pro ãolky jsou proslunûné mûlãiny rybníkÛ, zarostlé vodní vegetací, kam ryby nepronikají a je zde rozvinut plankton. DÛleÏité je stanovení úmûrné a druhovû vhodné rybí obsádky. Úmûrná rybí obsádka je taková, která je‰tû umoÏní dostateãnû bohat˘ rozvoj velk˘ch druhÛ zooplanktonu a fytofilních bezobratl˘ch. To souãasnû umoÏní zachovat vysokou prÛhlednost vody, která na jafie a v první polovinû léta neklesá pod 50 cm, a díky ní je umoÏnûn rozvoj dostateãnû rozsáhl˘ch porostÛ makrofyt v mûlãích ãástech rybníka. Velikost obsádky je nutno individuálnû stanovit podle podmínek kaÏdého rybníka (prÛmûrná hloubka, nadmofiská v˘‰ka, prÛtoãnost, úÏivnost rybníka apod.).Ve vût‰ích rybnících (pfiibliÏnû nad 40 ha) lze vyuÏít zátoku rybníka k pfiehrazení pletivem a prkny, aby se do ní nedostaly ryby. Toto opatfiení mÛÏe b˘t velmi úãinné a vlastní chov ryb v rybníce v podstatû neomezí. OdbahňOvání a ObnOva pOškOzených rybníků Na odbahÀovan˘ch rybnících lze obecnû doporuãit podporu rozvoje litorálního porostu na oslunûn˘ch místech vodní plochy ponecháním stávajícího porostu nebo v pfiípadû, Ïe litorální porost vyvinut není, lze jeho rozvoj podpofiit vytváfiením mûlãin a pozvoln˘ch bfiehÛ se sklonem 1:10, pfiípadnû vy‰‰ím. Dno je nutno modelovat tak, aby vznikly dostateãnû velké partie mûlké vody (nemusejí b˘t vÏdy u bfiehu). Sediment nesmí b˘t vyhrnován do valÛ v okolí rybníka.V pfiípadû souhlasu hospodafiicího subjektu je vhod-

Obojživelníci

n˘m opatfiením pro zv˘‰ení úkrytov˘ch moÏností ãolkÛ ponechání alespoÀ ãásti napadan˘ch kmenÛ a vûtví v nádrÏi, nebo jejich navrácení po provedeném odbahnûní. Pfii odbahÀování je nutno postupovat individuálnû u kaÏdé lokality na základû projektu a biologického hodnocení, které musí pfiedcházet vlastní projekt. RovnûÏ termín odbahÀování je nutno posuzovat individuálnû podle nadmofiské v˘‰ky, pfiítomnosti voln˘ch Ïivin atd.; obecnû lze fiíci, Ïe vhodn˘ termín je od konce záfií. NádrÏ musí b˘t pfií‰tí jaro (v bfieznu) jiÏ napu‰tûna. Nelze odbahÀovat více rybníkÛ leÏících v dosahu akãního radia druhu (i kdyby nebyl sousední rybník EVL), protoÏe ãást populace zimuje ve vodû. V ãerstvû odbahnûné nádrÏi je tfieba po jejím napu‰tûní udrÏovat alespoÀ rok (lépe nûkolik let) zvlá‰tní reÏim, tj. bez ryb nebo s minimální obsádkou, neniãící vodní a mokfiadní vegetaci. „TûÏ‰í“ obsádky lze nasadit aÏ po stabilizaci litorálních porostÛ a vodních makrofyt. PrÛbûh odbahÀování je tfieba fiídit tak, aby dno odbahÀovaného rybníka nezarostlo pfied opûtn˘m napu‰tûním vysokou vlhkomilnou makrovegetací. Pokud by odbahÀování probíhalo tak, Ïe by byl rybník celou vegetaãní sezonu na suchu a touto vegetací by zarostl, je nûkdy nutná tûÏká obsádka v prvním roce a aÏ v následujícím období ji lze dostateãnû sníÏit. Celá problematika je dosti sloÏitá, je nutno na ni pohlíÏet individuálnû a vÏdy pfiedem promyslet v projektu. Pokud se jedná o nevyuÏívané a zchátralé rybníky (ãásteãnû prokopaná ãi propou‰tûjící hráz, nefunkãní v˘pustní zafiízení) a jedná se o EVL, je nejlep‰í neobnovovat rybníky vÛbec (záleÏí ov‰em na v˘‰i vodního sloupce, stavu hráze, stupni zabahnûní a dal‰ích faktorech).

management v nezarybněných mělkých tůňkách v Opuštěných i funkčních lOmech, hlinicích a pískOvnách Pfii absenci pravidelné údrÏby tûchto lokalit dochází nûkdy k velmi rychlému rÛstu vodní vegetace a následnému zazemÀování jezírek. Podle zku‰eností mÛÏe taková lokalita zaniknout nûkdy jiÏ bûhem nûkolika let (napfi. v Panoniku je proces velmi rychl˘), jindy vydrÏí bez zásahu i ãtvrt století vcelku v dobrém stavu (obecnû na oligotrofních lokalitách a ve vy‰‰ích polohách). Nutné je individuální posouzení a pravidelná kontrola stupnû sukcese specialistou na obojÏivelníky (v niÏ‰ích nadmofisk˘ch v˘‰kách asi jednou za 3–4 roky, u ostatních lokalit staãí ménû ãasto). Obecnû ohroÏenûj‰í zarÛstáním a zazemnûním jsou tÛnû vybudované v nivách eutrofních potokÛ ãi na okraji níÏinn˘ch rybníkÛ s velk˘m mnoÏstvím voln˘ch Ïivin (pfiibliÏnû do 300 m n. m.). Litorální vegetace zde roste velmi rychle a tÛnû prakticky zanikají uÏ do pûti let od vytvofiení. ProdlouÏení Ïivotnosti takov˘ch tÛní by bylo dosaÏitelné napfi. pravidelnou likvidací litorálního porostu, které by zabránilo „pohlcení“ tÛnû rákosinou, porostem orobince ãi jin˘ch vysok˘ch bylin. TÛÀky je optimální udrÏovat ãásteãnû zarostlé ponofienou vegetací a jen ãásteãnû zastínûné dfievinami. Napadané listí zhor‰uje kyslíkové podmínky (tím eliminuje nebo alespoÀ potlaãuje ryby), je zdrojem organické hmoty jako poãátku potravního fietûzce pro dospûlce (rozvoj bakterií a následnû komáfiích larev jako hlavní potravy ãolkÛ) i pro larvy (rozvoj vírníkÛ a planktonu), tvofií dobr˘ úkryt pfiedev‰ím pro larvy a zabraÀuje rozvinutí vodní makrovegetace (pfiedev‰ím orobince), která zazemÀuje tÛÀky podstatnû rychleji neÏ spadané listí. Pokud vegetace vodní sloupec zcela proroste nebo vrstva listí vystoupí tûsnû pod hladinu, pfiestávají b˘t takové tÛÀky vhodné. ÚdrÏbou se rozumí odstraÀování pfiebujelé vodní vegetace ãi listí, sedimentu a pfiípadné prohlubování tÛnûk nebo vytvofiení tÛnûk nov˘ch tam, kde se zmûnil


Opatření zabraňující predaci čOlků rybami Vût‰í vodní plochy bez v˘pustních zafiízení (tÛnû v lomech, hlinicích a pískovnách, nádrÏe na v˘sypkách aj.) jsou bez vûdomí orgánÛ OP ãasto zarybÀovány. Plevelné drobné rybky, které se dostanou na lokalitu samovolnû vût‰inou pfiíli‰ nevadí (kromû stfievliãky v˘chodní). Velmi úãinn˘m opatfiením v pfiípadû, kdy se do jezírka dostanou jakékoli ryby, je vytvofiení mûlkého men‰ího jezírka (jezírek), které je s pÛvodním vût‰ím spojeno vodou, av‰ak spojení je pfiesypáno napfi. makadamem, ‰tûrkem nebo hrub‰ím kamenem ãi pískem smí‰en˘m s kameny, které zabraÀují vyplavování písku za de‰ÈÛ, aby do mal˘ch jezírek ryby nepronikaly. V nûkter˘ch pfiípadech postaãuje vyhloubení izolované tÛÀky vedle jezírka s rybami. Pokud se do jezírka pfiesto ryby dostanou (napfi. potûr), v malém mûlkém jezírku (hloubka do 50–70 cm) uhynou na kyslíkov˘ deficit v zimû pod ledem (proti nedostatku kyslíku je v‰ak velice rezistentní stfievliãka v˘chodní).


hydrologick˘ reÏim. RovnûÏ je nutno prÛbûÏnû odstraÀovat kfiovinnou a stromovou vegetaci, která by tÛÀky pfiíli‰ zastiÀovala. Vhodné je ponechat strom nebo kefi u tÛÀky na její severní stranû, kde dfievina nebrání sluneãnímu svitu. t vOrba a ObnOva tůní Po individuálním posouzení a tam, kde je to vhodné, je moÏné vytváfiet nové tÛnû v povodí tokÛ, blízkosti rybníkÛ, v kamenolomech a lomech jiného typu. Novû vytvofiené tÛnû mají v˘znam pro populaci pfii kolonizaci okolí. Zvlá‰tû v˘znamné je vytváfiení tÛní podél fiek u ãolka dunajského, protoÏe v rámci úprav koryt fiek a jejich okolí naprostá vût‰ina tÛní zanikla a nadále zaniká. Vhodné jsou proslunûné nevysychavé tÛÀky v blízkosti rybníkÛ spojené vodou pfies vrstvu zemû. Pro nastavení optimálních podmínek pro ãolky je vhodné vytváfiení soustavy tÛní. Pfii budování soustavy tÛní doporuãujeme vytvofiit jednu vût‰í (napfi. ovál o rozmûrech 10x5 m, pfiípadnû i více), hlubokou alespoÀ 1,5 m.V této tÛni je vhodné podporovat rÛst ponofiené (submersní) vegetace, aby se zde ãolci mohli skr˘vat. Takovou nádrÏ mÛÏe úspû‰nû vyuÏít ãást populace zimující ve vodû.Velmi problematické je zarÛstání lokalit orobincem, kter˘ se snadno uchytí do hloubky 80 cm. JiÏ z tohoto dÛvodu je vhodné zbudovat jednu tÛÀ vût‰í a hlub‰í, u níÏ je moÏné modelovat strmûj‰í bfiehy, a to aÏ 1:2–3, pfiípadnû i ménû (alespoÀ na ãásti bfiehu, nejlépe z jedné poloviny na jiÏním bfiehu tÛnû). RovnûÏ pfii vytváfiení soustavy drobn˘ch tÛní je nejlep‰í nûkteré zbudovat pfiistínûné, jiné ponechat plnû oslunûné, tÛÀky dlouhodobû monitorovat a podle v˘sledkÛ, tedy obsazení tÛní cílov˘m druhem, management dále modifikovat. Specifická opatfiení pro ãolka dravého Specifikem lomÛ na Znojemsku je vysok˘ stav spodní vody, která je z ãinn˘ch lomÛ odãerpávána tak, Ïe jsou touto ãinností udrÏována na dnû lomu drobná jezírka vhodná pro rozmnoÏování ãolkÛ. Po ukonãení tûÏebních prací dochází k vytvofiení velké vodní plochy, která se postupnû stane pro druh nevhodnou. Za takové situace je nutné zabezpeãit vytvofiení dostateãné nabídky náhradních jezírek na horních etáÏích lomu. Nûkteré známé lokality druhu jsou velmi náchylné k vyschnutí (jedná se pfiedev‰ím o lokality napájené de‰Èovou vodou). Pro zaji‰tûní pfieÏití populace ãolkÛ v such˘ch letech v krátkodobém ãasovém horizontu je Ïádoucí doplÀovat do nádrÏí vodu umûl˘m zpÛsobem, napfi. cisternou. Tento faktor je dÛleÏit˘ také z hlediska sukcese biotopu, jednorázová i celosezonní vyschnutí lokální populace pfieÏije, av‰ak sukcese probíhá po vyschnutí rychleji. Specifická opatfiení pro ãolka dunajského Na lokalitách, kde probíhá aktivní (fiízené) povodÀování je nutné skloubit umûlé zaplavování s bionomií ãolkÛ. Jako termín vhodného zaplavení se jeví buì období pfied 10. bfieznem s ukonãením nejdfiíve 15. ãervence, nebo nepravidelné zaplavování v souvislosti s pfiirozenou vysokou hladinou fiek, která je odvislá od sráÏek, a to tak, aby na lokalitû zÛstala voda alespoÀ 15 t˘dnÛ. Management lokalit – suchozemské prostfiedí nelesní biOtOpy Na luãních porostech v bezprostfiední návaznosti na rozmnoÏovací plochy je vhodné aplikovat ruãní kosení nebo extenzivní pastvu. Na kosení vzdálenûj‰ích porostÛ (asi do 150 m) je nutno pouÏívat vysoko nastavitelnou li‰tu (alespoÀ 10 cm nad povrchem pÛdy) a nepouÏívat bubnové sekaãky. Na luãních a polních porostech v dosahu akãního radia druhu je nutné vylouãit uÏívání biocidÛ, velice dÛleÏité je vyhnout se chemick˘m postfiikÛm v blízkosti vodoteãí, které napájejí EVL. les U ãolka dunajského nepouÏívat pfii zalesÀování okolí tÛní do 100 m jehliãnany.

Obojživelníci

Pokud se vyskytují poblíÏ nádrÏí v dosahu akãního radia druhu komunikace, aÈ jiÏ v lese ãi mimo les, je nutno individuálnû posoudit stfiety dopravních prostfiedkÛ s obojÏivelníky a podle v˘sledku posudku navrhnout buì instalaci periodick˘ch bariér v dobû tahu, nebo (lépe) trval˘ch bariér. V pfiípadû v˘stavby nov˘ch komunikací a cyklostezek v dosahu akãního radia druhÛ uplatnit na exponovan˘ch místech technická fie‰ení, která vylouãí nebo budou minimalizovat dopad jejich vyuÏívání na obojÏivelníky.

âolek karpatsk˘ Lissotriton montandoni

Biologie a ekologie druhu âolek karpatsk˘ Ïije v rybnících, jezírkách v lomech, drobn˘ch lesních a luãních tÛÀkách, poÏárních nádrÏích, zanedban˘ch koupali‰tích, av‰ak i v zatopen˘ch pfiíkopech, mokfiadech, kali‰tích zvûfie a i v kaluÏích na lesních blátiv˘ch cestách. âolci (populace nikoli jedinci) setrvávají v rozmnoÏovací fázi Ïivota (tzv. vodní fáze) pfiibliÏnû 2–3 mûsíce, jednotlivci setrvávají ve vodû asi tfii t˘dny. Dospûlí ãolci pak vodu opou‰tûjí a Ïijí na sou‰i pod kameny, kÛrou stromÛ, padl˘m dfievem, v mechu, norách savcÛ apod., pfieváÏnû v lese, ale i mimo les. âolek karpatsk˘ je z na‰ich sedmi druhÛ ãolkÛ nejvíce terestrick˘. Prokazatelnû migruje do 900 m, v jednom pfiípadû byl zji‰tûn pfiesun na vzdálenost 1,5 km radiálnû smûrem od vodní nádrÏe. Rozsáhl˘ akãní radius je dán patrnû jeho adaptací na svaÏit˘ terén úboãí, kde se nalézá pfievaha lokalit s jeho v˘skytem (v takovém terénu je v˘skyt stojat˘ch a trvalej‰ích vodních ploch omezen). Na jafie, pfiibliÏnû od poloviny dubna (závisí na nadmofiské v˘‰ce) se vyskytuje ve vodû, kde dochází k páfiení a kladení vajíãek. Z vajíãek se zhruba po tfiech t˘dnech líhnou larvy Ïivící se planktonem a zoobentosem. PfiibliÏnû po 2–3 mûsících se promûÀují v ãolky, ktefií opustí vodu a Ïijí na sou‰i podobn˘m zpÛsobem jako dospûlí ãolci aÏ do dospûlosti (tfietím rokem), kdy se na jafie vrátí do vody. Na málo úÏivn˘ch a v˘‰e poloÏen˘ch lokalitách dochází k promûnû larev aÏ v následujícím roce. âolci zimují v zemních úkrytech (puklinách skal, opu‰tûn˘ch norách hlodavcÛ, sklepích apod.) i na dnû vodních nádrÏí zahrabáni v detritu ãi bahnû. RozmnoÏování pfiedcházejí sloÏité, druhovû specifické svatební tance, jejichÏ smyslem je mj. pfiedejít mezidruhovému kfiíÏení. Pfiesto byli popsáni kfiíÏenci ãolka karpatského a ãolka obecného, a to ze v‰ech státÛ, kde se vyskytují „rodiãovské“ druhy. Pfiíãiny ohroÏení Druh ustoupil pfiedev‰ím v dÛsledku zmûn vodního reÏimu v krajinû jako jsou: odvodÀování luk a lesÛ pod záminkou meliorací, regulace potokÛ a zatrubÀování drobn˘ch vodoteãí, pfiemûna podmáãen˘ch podhorsk˘ch a horsk˘ch luk na louky kulturní nebo jejich promûna v pole, intenzivní vyuÏití kaÏdého kousku pÛdy v rámci náhradních rekultivací praktikovan˘ch v 70. a 80. letech 20. století atd. V neposlední fiadû


Roz‰ífiení Karpatsk˘ element s pfiesahem do okolních pohofií ob˘vá vnûj‰í ãást karpatského oblouku v âeské republice, na Slovensku a v jiÏním Polsku. Na zakarpatské a západní Ukrajinû a v Rumunsku je víceménû roz‰ífien v celém systému V˘chodních Karpat. Zasahuje do dvou odli‰n˘ch orografick˘ch celkÛ: v âR do JeseníkÛ a na Ukrajinû do pahorkatiny Opole. V jiÏních Karpatech se vyskytuje jen ojedinûle v jejich nejv˘chodnûj‰í ãásti. V âeské republice ob˘vá nejãastûji submontánní prostfiedí. TûÏi‰tû jeho v˘skytu v âR se nalézá v nadmofisk˘ch v˘‰kách 500–1000 m. Îije v Beskydech, Javorníkách, Host˘nsk˘ch a Vizovick˘ch vr‰ích, pfiípadnû v pfiedhÛfiích karpatsk˘ch pohofií. Z karpatského systému je evidováno pfiibliÏnû 100 lokalit. Dfiíve se vyskytoval i mimo Karpaty, napfi. v Odersk˘ch vr‰ích (vyhynul zde patrnû jiÏ mezi svûtov˘mi válkami). V Národním muzeu existují i dokladové exempláfie z podhÛfií Orlick˘ch hor, jedná se v‰ak pravdûpodobnû o podvrhy; v kaÏdém pfiípadû v souãasné dobû odtud není ãolek karpatsk˘ znám. Dosud Ïije v severov˘chodní ãásti Hrubého Jeseníku a jeho pfiedhÛfií, odkud je známo jen nûkolik lokalit. Ty v‰ak patfií mezi poãetnû nejbohat‰í v celé republice.


pfiistupují faktory jako absence extenzivní pastvy vedoucí k degradaci luk a rychlej‰ímu zazemÀování tÛnûk, chemizace v lesnictví, vyspravování, zpevÀování a asfaltování lesních hlinit˘ch cest a úpravy lesních cest a sváÏnic v cyklostezky a odvodÀování pfiíkopÛ podél silnic a cest. Obecnû lze shrnout, Ïe ãolci trpí jednak zánikem biotopÛ, jednak zásahem do biotopÛ. Problémem mÛÏe b˘t také ne‰etrné rybáfiské obhospodafiování rybníkÛ (nevhodné rybí obsádky) a zarybÀování jezírek v lomech. Dravé druhy ryb ãolky pfiímo poÏírají, ryby Ïivící se planktonem ãolkÛm potravnû konkurují a ãolci, jako ménû pohyblivá a hÛfie pfiizpÛsobivá skupina ÏivoãichÛ, ustupují aÏ vymírají. Poãínaje 2. polovinou 20. století se zvy‰ují stavy ãerné zvûfie, která vystupuje v souãasnosti i do poloh aÏ kolem 1000 m n. m. âerná zvûfi likviduje nejen drobné tÛÀky, ale jako v‰eÏravec mÛÏe b˘t povaÏována za predátora ãolkÛ pfiedev‰ím v suchozemském období jejich Ïivota. NárÛst stavÛ je tak prudk˘, Ïe prasata mûní své chování a dá se tedy hovofiit o novém limitujícím faktoru ãi predátoru pro obojÏivelníky (i plazy) v obecné rovinû. Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách zarÛstání a zazemÀování tÛní a jezírek, ■ zpevÀování a asfaltování lesních sváÏnic a úãelov˘ch komunikací a pfiemûna lesních cest v úãelovû vyuÏívané cesty spojené s odvodÀováním (napfi. pfii budování turistick˘ch chodníkÛ a pfiedev‰ím cyklostezek), ■ vznik ãi vysázení lesa kolem tÛní s následn˘m zastínûním a dÛsledky s tím spojené, pfiiãemÏ pÛsobení jehliãnatého lesa má následky je‰tû v˘raznû negativnûj‰í; totální zastínûní lokality stromy (pfiípadnû kefii) zpÛsobuje ochlazení vody (oproti nezastínûn˘m lokalitám i o 5 °C a více), coÏ zpomaluje v˘voj vajíãek a larev a vede ke ‰patnému aÏ Ïádnému rozvoji fytoplanktonu a následnû zooplanktonu – potravy larválních stadií ãolkÛ. ObojÏivelníci takové lokality zjevnû opomíjejí, zastínûní drobn˘ch vod se po druhé svûtové válce dramaticky zv˘‰ilo, ■ meliorace, úpravy kapilár a vodoteãí v blízkosti prameni‰È, ■ odvádûní (odbûry) velkého mnoÏství vody pro pitné a technologické úãely z pramenn˘ch oblastí, ■ sníÏení prÛtoãnosti tokÛ v rámci budování náhonÛ (napfi. pfii v˘stavbû mal˘ch vodních elektráren, pil) spojené s vysycháním tÛní podél vodoteãí, prohlubování koryt tokÛ s následn˘m poklesem spodní vody a vysycháním tÛní odvisl˘ch od hladiny spodní vody, pokles spodní vody po pfiirozeném zahloubení koryta vodoteãe po povodni s obdobn˘mi následky, ■ klimatické v˘kyvy (nedostatek sráÏek) na lokalitách napájen˘ch pfieváÏnû de‰Èovou vodou spojené s vysycháním, ■ likvidace star˘ch poÏárních nádrÏí a koupali‰È a ãi‰tûní pouÏívan˘ch pfiedev‰ím v dobû duben–záfií, ■ pfiebudovávání rybáfisky nevyuÏívan˘ch rybníkÛ na rybníky s polointenzivním chovem ryb, ■ pfiebudovávání podhorsk˘ch tÛní na nádrÏe s chovem hospodáfisk˘ch ãi okrasn˘ch ryb, ■ vypou‰tûní rybníkÛ v období duben–záfií, ■ pfiíli‰ vysoké ãi kvalitativnû nevhodné rybí obsádky v rybnících pfii nichÏ dochází k pfiímé predaci obojÏivelníkÛ rybami (dravé ryby ãolky pfiímo loví, nedravé druhy ãi men‰í velikostní skupiny drav˘ch ryb loví jejich larvy), k likvidaci vajíãek a larválních stadií obojÏivelníkÛ v‰eÏrav˘mi a b˘loÏrav˘mi rybami (bentické ryby po‰kozují a Ïerou jejich drobné larvy a rozvracejí potravní bázi dospûlcÛ, b˘loÏravé ryby – amur – poÏírají s rostlinami vajíãka umístûná na vodních rostlinách, v men‰ím rozsahu mÛÏe vajíãka po‰kozovat i perlín ostrobfiich˘) a rozvracení potravní základny rybami, které se Ïiví planktonem (planktonofágní ryby sniÏují potravní nabídku pfiedev‰ím pro larvy, které pak hynou z nedostatku potravy), ■ pfiítomnost ryb v pfiípadû nedostatku úkrytÛ (nezarostlé vodní nádrÏe, jezírka v lomech a pískovnách) – nekontrolované zarybÀování; krajnû negativní je pfiítomnost okounÛ nebo allochtonních druhÛ ryb (napfi. stfievliãky v˘chodní – Pseudorasbora parva a karase stfiíbfiitého – Carassius auratus), které se mohou do nádrÏí dostat pfiirozenou cestou a dovedou se rychle namnoÏit, ■ pouÏívání biocidÛ a hnojiv pfii obhospodafiování biotopÛ navazujících na vodní nádrÏe v dosahu akãního rádia druhu, ■

Obojživelníci

v˘stup ãerné zvûfie do vy‰‰ích nadmofisk˘ch v˘‰ek – niãení terestrick˘ch stanovi‰È vãetnû pfiedpokládané predace, ■ jednorázová prudká kontaminace vody organick˘mi ãi anorganick˘mi látkami. ■

Management lokalit – vodní prostfiedí Lokality osídlené ãolky mají rozmanit˘ charakter, proto je tfieba management pfiizpÛsobit konkrétním potfiebám na dané lokalitû. DÛleÏité je pravidelnû kontrolovat stupeÀ sukcese lokalit specialistou na obojÏivelníky. management v nezarybněných mělkých tůňkách v Opuštěných i funkčních lOmech a na vlhkých lukách Pfii absenci pravidelné údrÏby tûchto lokalit dochází nûkdy k velmi rychlému rÛstu vegetace a následnému zazemÀování. Podle zku‰eností mÛÏe taková lokalita zaniknout nûkdy jiÏ bûhem nûkolika let. Nutné je individuální posouzení a pravidelná kontrola stupnû sukcese specialistou na obojÏivelníky (pfiibliÏnû jednou za pût let). TÛÀky je nejlep‰í udrÏovat ãásteãnû zarostlé ponofienou vegetací. Pro ãolky je optimální pfiítomnost dfievin v blízkosti tÛní. V niÏ‰ích polohách mohou b˘t tÛÀky i ãásteãnû pfiistínûné, nad 550 m n. m. radûji ne. DÛleÏité je, aby byly tÛÀky dobfie proslunûné a prosvûtlené alespoÀ z jiÏní strany. Napadané listí zhor‰uje kyslíkové podmínky (tím eliminuje nebo alespoÀ potlaãuje ryby), je zdrojem organické hmoty jako poãátku potravního fietûzce pro larvy i dospûlce, tvofií dobr˘ úkryt pfiedev‰ím pro larvy a zabraÀuje rozvinutí vodní makrovegetace, která zazemÀuje tÛÀky podstatnû rychleji neÏ spadané listí. Pokud vegetace vodní sloupec zcela proroste nebo vrstva listí vystoupí pod hladinu, pfiestávají b˘t takové tÛÀky vhodné. ÚdrÏbou se rozumí odstraÀování pfiebujelé vodní vegetace, napadaného listí, sedimentu a pfiípadné prohlubování tÛnûk nebo vytvofiení nov˘ch tÛnûk tam, kde se zmûnil hydrologick˘ reÏim. RovnûÏ je nutno prÛbûÏnû odstraÀovat kfiovinnou a stromovou vegetaci, která by tÛÀky pfiíli‰ zastiÀovala.

Opatření zabraňující predaci čOlků rybami Vût‰í vodní plochy bez v˘pustních zafiízení (tÛnû v lomech, hlinicích a pískovnách, nádrÏe na v˘sypkách aj.) jsou bez vûdomí orgánÛ OP ãasto zarybÀovány. Plevelné drobné rybky, které se dostanou na lokalitu samovolnû vût‰inou pfiíli‰ nevadí (kromû stfievliãky v˘chodní). Velmi úãinn˘m opatfiením v pfiípadû, kdy se do jezírka dostanou jakékoli ryby, je vytvofiení mûlkého men‰ího jezírka (jezírek), které je s pÛvodním vût‰ím spojeno vodou, av‰ak spojení je pfiesypáno napfi. makadamem, ‰tûrkem nebo hrub‰ím kamenem ãi pískem smí‰en˘m s kameny, které zabraÀují vyplavování písku za de‰ÈÛ, aby do mal˘ch jezírek ryby nepronikaly. V nûkter˘ch pfiípadech postaãuje vyhloubení izolované tÛÀky vedle jezírka s rybami. Pokud se do jezírka pfiesto ryby dostanou (napfi. potûr), v malém mûlkém jezírku (hloubka do 50–70 cm) uhynou na kyslíkov˘ deficit v zimû pod ledem (proti nedostatku kyslíku je v‰ak velice rezistentní stfievliãka v˘chodní). OšetřOvání pOžárních nádrží O‰etfiování nádrÏí je nutné skloubit s roãním cyklem ãolkÛ a jejich ekologick˘mi nároky, pfiedev‰ím neprovádût Ïádné zásahy v dubnu aÏ fiíjnu, ov‰em nutné je individuální posouzení kaÏdé konkrétní lokality


Omezení chOvu ryb v rybnících Pomûrnû úãinnou ochranou pro ãolky je vytváfiení (nebo ponechání) proslunûn˘ch mûlãin rybníkÛ, zarostl˘ch vodní vegetací, kam ryby nepronikají a kde je rozvinut plankton. DÛleÏité je stanovení úmûrné a druhovû vhodné rybí obsádky. Úmûrná rybí obsádka je taková, která je‰tû umoÏní dostateãnû bohat˘ rozvoj velk˘ch druhÛ zooplanktonu a fytofilních bezobratl˘ch. To souãasnû umoÏní zachovat vysokou prÛhlednost vody, která na jafie a v první polovinû léta neklesá pod 50 cm, a díky ní se rozvine dostateãnû rozsáhl˘ porost makrofyt v mûlãích ãástech rybníka. Velikost obsádky je nutno individuálnû stanovit podle podmínek kaÏdého rybníka (prÛmûrná hloubka, nadmofiská v˘‰ka, prÛtoãnost, úÏivnost rybníka apod.).


pfied zásahem. Zabránit likvidaci star˘ch poÏárních nádrÏí a nepouÏívan˘ch koupali‰È a zabránit jejich zarybÀování. vytváření nOvých biOtOpů Po individuálním posouzení a tam, kde je to vhodné, je moÏné vytváfiet nové tÛnû v povodí tokÛ, blízkosti rybníkÛ, v kamenolomech a lomech jiného typu a na vlhk˘ch loukách. Novû vytvofiené tÛnû mají velk˘ v˘znam pro populaci pfii kolonizaci okolí pfiedev‰ím pro ãolka karpatského, kter˘ v˘raznûji migruje. Vhodné jsou proslunûné mûlké a nevysychavé tÛÀky. Osvûdãilo se vytváfiení soustavy tÛní. Pfii budování soustavy tÛní doporuãujeme vytvofiit jednu vût‰í (napfi. ovál o rozmûrech 10x5 m), hlubokou alespoÀ 1,5 m.V této tÛni je vhodné podporovat rÛst ponofiené (submersní) vegetace, aby se zde ãolci mohli skr˘vat. Takovou nádrÏ mÛÏe úspû‰nû vyuÏít ãást populace zimující ve vodû.TÛÀky je vhodné dlouhodobû monitorovat a podle v˘sledkÛ, tedy obsazení tÛní cílov˘m druhem, management modifikovat. Za Ïádoucí povaÏujeme pfiítomnost stromu u nûkteré z tÛní. Velmi vhodné je prohlubovat zatopené pfiíkopy, vytváfiet tÛÀky na vlhk˘ch místech podél lesních úãelov˘ch komunikací.V mimofiádn˘ch pfiípadech a po projednání s vlastníkem ru‰it funkce odvodÀovacích kanálkÛ zabudovan˘ch do zatopen˘ch pfiíkopÛ a zvodnûl˘ch cest.Ve vhodn˘ch pfiípadech je Ïádoucí zvy‰ovat hladinu spodní vody zbudováním kaskády drobn˘ch nádrÏek na prameni‰tích. Management lokalit – suchozemské prostfiedí nelesní biOtOpy Na luãních porostech v bezprostfiední návaznosti na rozmnoÏovací plochy je vhodné aplikovat ruãní kosení nebo extenzivní pastvu. Na kosení vzdálenûj‰ích porostÛ (asi do 200 m) je nutno pouÏívat vysoko nastavitelnou li‰tu (10 cm nad povrchem) a nepouÏívat bubnové sekaãky. Na luãních a polních porostech v dosahu akãního radiu druhu je nutné vylouãit uÏívání biocidÛ, velice dÛleÏité je vyhnout se chemick˘m postfiikÛm v blízkosti vodoteãí, které napájejí EVL. les V pfiípadû v˘stavby nov˘ch komunikací a cyklostezek v dosahu akãního radia druhu uplatnit na exponovan˘ch místech technická fie‰ení, která vylouãí nebo budou minimalizovat dopad jejich vyuÏívání na obojÏivelníky.

KuÀka obecná Bombina bombina Roz‰ífiení Areál kuÀky obecné se rozprostírá na severozápadû zhruba od pravého bfiehu Labe, na severu od Dánska (dfiíve i jiÏního ·védska) pfies stfiedoevropské státy a stfiední a v˘chodní ãást Balkánu aÏ do JV ¤ecka, dále na Ukrajinu a pfies Bûlorusko a jiÏní pobaltské republiky do Ruska aÏ po Ural (zhruba mezi 50–55° s. ‰.). Îije pfieváÏnû v níÏinách. KuÀka obecná chybí na vût‰inû území jihozápadních âech, v Libereckém kraji, v centrálních partiích âeskomoravské vysoãiny, v karpatsk˘ch pohofiích a kromû okolí Ostravy a okolí Javorníku na severní Moravû a ve Slezsku. Na ostatních místech republiky je roz‰ífiena víceménû plo‰nû ve v˘‰kovém rozpûtí 150– 730 m n. m. Na na‰em území vystupuje do nejvy‰‰ích nadmofisk˘ch v˘‰ek v celém areálu. Biologie a ekologie druhu KuÀka obecná je mimo dobu rozmnoÏování více vázána na vodní prostfiedí neÏ kuÀka Ïlutobfiichá. Vût‰inu roku tedy tráví ve vodû, kde dochází i k páfiení. Klade vajíãka vût‰inou v nûkolika etapách v závislosti na de‰tích od dubna do srpna. Îije v jezírkách v lomech a pískovnách, v tÛních, av‰ak nejãastûji v rybnících

Obojživelníci

(nûkdy i v návesních), ménû ãasto ve venkovsk˘ch koupali‰tích a poÏárních nádrÏích. Vyhledává v‰ak pfiedev‰ím mûlké, zarostlé okraje extenzivnû obhospodafiovan˘ch ãi neobhospodafiovan˘ch rybníkÛ, které jsou bohaté na její hlavní potravu – komáfií a pakomáfií larvy. Z vajíãek se zhruba po jednom t˘dnu líhnou larvy (pulci) Ïivící se fiasami a organick˘mi zbytky. PfiibliÏnû po 8–10 t˘dnech se pulci promûÀují v Ïabky, které se zdrÏují rovnûÏ ve vodû a Ïijí podobn˘m zpÛsobem jako dospûlí jedinci. Mladí jedinci po de‰tích ãasto vyhledávají nové lokality. Koncem léta Ïáby vodu opou‰tûjí a migrují k zimním úkrytÛm. Zimují v puklinách skal, opu‰tûn˘ch norách hlodavcÛ, pod návûjemi listí, v ruinách, ve sklepích apod., vût‰ina populace do 250 m od vody, ojedinûle do 800 m. RozmnoÏování pfiedcházejí hlasové projevy – známé kuÀkání. Na na‰em území se dosti ãasto vyskytují kfiíÏenci s kuÀkou Ïlutobfiichou. Areály obou druhÛ kunûk se nepfiekr˘vají, av‰ak v zónû dotyku areálÛ vzniká tzv. hybridní zóna, kde nalezneme prakticky v˘hradnû kfiíÏence obou druhÛ. Pfiíãiny ohroÏení Druh ustoupil pfiedev‰ím v dÛsledku zmûn vodního reÏimu v krajinû jako jsou: odvodÀování luk a lesÛ v rámci meliorací, regulace potokÛ a zatrubÀování drobn˘ch vodoteãí, promûna luk v pole, zasypávání jezírek v lomech, hlinicích a pískovnách komunálním odpadem a rekultivace tûchto území po odtûÏení surovin, chemizace v zemûdûlství, intenzivní vyuÏití kaÏdého kousku pÛdy v rámci náhradních rekultivací praktikovan˘ch v 70. a 80. letech 20. století a podobné negativní zásahy. V poslední dobû jsou nejv˘znamnûj‰ími negativními faktory: ne‰etrné rybáfiské obhospodafiování rybníkÛ (vysoké rybí obsádky a nevhodnû provádûná odbahÀování), zarybÀování ãi zánik jezírek v lomech a pískovnách, rekultivace lomÛ a absence managementov˘ch zásahÛ na lokalitách. Obecnû lze shrnout, Ïe kuÀka obecná trpí jednak zánikem biotopÛ, jednak zásahem do biotopÛ (chemick˘m ãi mechanick˘m). Pfied predátory chrání pulce kunûk pomûrnû úãinnû mûlké zarostlé bfiehy. V rybnících bez takov˘chto bfiehÛ kuÀky zpravidla neÏijí, aãkoliv dospûlé Ïáby nejsou pfiirozen˘mi predátory prakticky ohroÏeny. Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách odbahÀování rybníkÛ v nevhodném období (rozmnoÏování a v˘voj larev) nebo takové, pfii nûmÏ se sníÏí plocha litorálu (ãi je litorál odstranûn úplnû), ve kterém se kuÀky ukr˘vají. Ve vût‰inû pfiípadÛ platí, Ïe pokud stupeÀ zabahnûní neohroÏuje pfiímo rybník v jeho existenci, je lep‰í odbahÀování neprovádût, ■ vypou‰tûní rybníkÛ v období duben–záfií (pfiípadnû polovina fiíjna), ■ zarÛstání a zazemÀování tÛní a jezírek v opu‰tûn˘ch lomech – problém s orobincem, kter˘ se uchytí a rozroste v hloubkách men‰ích neÏ 80 cm, ■ pfiíli‰ vysoké rybí obsádky v rybnících, pfii nichÏ dochází k pfiímé predaci pulcÛ rybami (ryby pulce pfiímo loví, a to i men‰í druhy ãi men‰í velikostní skupiny drav˘ch i nedrav˘ch ryb), k likvidaci vajíãek a larválních stadií obojÏivelníkÛ v‰eÏrav˘mi a b˘loÏrav˘mi rybami (bentické ryby po‰kozují a Ïerou jejich drobné larvy a rozvracejí potravní bázi dospûlcÛ, b˘loÏravé ryby – amur – poÏírají vajíãka umístûná na vodních rostlinách) a naru‰ování potravní základny rybami, které se Ïiví planktonem (planktonofágní ryby sniÏují potravní nabídku pro metamorfovaná stadia – drobné Ïabky), ■ pfiítomnost ryb v pfiípadû nedostatku úkrytÛ (nezarostlé vodní nádrÏe, jezírka v lomech a pískovnách) – nekontrolované zarybÀování nebo stavy po povodních, které vyplaví ryby do tÛní; krajnû negativní je pfiítomnost okounÛ nebo allochtonních druhÛ ryb (napfi. stfievliãky v˘chodní – Pseudorasbora parva a karase stfiíbfiitého – Carassius auratus), které se mohou do nádrÏí dostat pfiirozenou cestou a dovedou se rychle namnoÏit, ■ pfiebudovávání rybáfisky nevyuÏívan˘ch drobn˘ch rybníãkÛ na rybníky s polointenzivním, pfiípadnû intenzivním chovem ryb a polodivok˘ch kachen (nebo kachen domácích), ■ vznik ãi vysázení lesa kolem tÛní v lomech v rámci rekultivací, ãi kolem drobn˘ch rybníãkÛ s následn˘m zastínûním a dÛsledky s tím spojen˘mi (‰patn˘ aÏ Ïádn˘ rozvoj fias jako potravy pro pulce); úplné zastínûní lokality stromy, pfiípadnû kefii vede k ochlazení vody (oproti nezastínûn˘m lokalitám i o 5 °C


■


■ ■ ■

■ ■

■

a více), coÏ navíc zpomaluje v˘voj vajíãek a larev a zpÛsobuje ‰patn˘ aÏ Ïádn˘ rozvoj fytoplanktonu a následnû zooplanktonu – potravy Ïab (pfiedev‰ím nedospûl˘ch jedincÛ); obojÏivelníci takové lokality zjevnû opomíjejí, zastínûní drobn˘ch vod se bûhem uplynul˘ch 60 let dramaticky zv˘‰ilo, uzavírání ãinn˘ch lomÛ s následnou zmûnou vodního reÏimu v lomu, pfiehnojování rybníkÛ a intenzivní krmení ryb umûl˘mi krmivy – vede ke zhor‰ení kvality vody, pouÏívání biocidÛ a hnojiv pfii obhospodafiování biotopÛ navazujících na vodní nádrÏe v dosahu akãního rádia druhu, zaváÏení tÛnûk komunálním odpadem a pfiímé niãení tÛnûk, likvidace star˘ch a ãi‰tûní pouÏívan˘ch poÏárních nádrÏí a koupali‰È pfiedev‰ím v dobû rozmnoÏování a v˘voje juvenilních jedincÛ, tzn. od 20. bfiezna do 15. fiíjna, jednorázová prudká kontaminace vody organick˘mi látkami (napfi. kejdou), ãi anorganick˘mi látkami pfii mytí vozidel a dob˘vací techniky v lomech apod.

Management lokalit – vodní prostfiedí Lokality osídlené kuÀkou obecnou mají rozmanit˘ charakter, proto je tfieba management pfiizpÛsobit konkrétním potfiebám na dané lokalitû. DÛleÏité je pravidelnû kontrolovat stupeÀ sukcese lokalit specialistou na obojÏivelníky. Omezení chOvu ryb v rybnících Vzhledem k tomu, Ïe EVL vymezené pro kuÀku obecnou jsou vût‰inou ãlovûkem pfiebudované pfiirozené mokfiady na rybníky slouÏící k chovu ryb, je nezbytné zde skloubit obhospodafiování rybníkÛ s ekologick˘mi nároky kunûk. Pomûrnû úãinnou ochranou pro kuÀky jsou proslunûné mûlãiny rybníkÛ zarostlé vodní vegetací, kam ryby nepronikají a vyskytují se zde komáfií a pakomáfií larvy – hlavní potrava Ïab. DÛleÏité je stanovení úmûrné a druhovû vhodné rybí obsádky. Úmûrná rybí obsádka je taková, která je‰tû umoÏní dostateãnû bohat˘ rozvoj velk˘ch druhÛ zooplanktonu a fytofilních bezobratl˘ch. To souãasnû umoÏní zachovat vysokou prÛhlednost vody, která na jafie a v první polovinû léta neklesá pod 50 cm, a díky ní probíhá rozvoj dostateãnû rozsáhl˘ch porostÛ makrofyt v mûlãích ãástech rybníka. Velikost obsádky je nutno individuálnû stanovit podle podmínek kaÏdého rybníka (prÛmûrná hloubka, nadmofiská v˘‰ka, prÛtoãnost, úÏivnost rybníka apod.). Ve vût‰ích rybnících (pfiibliÏnû nad 40 ha) lze vyuÏít zátoku rybníka k pfiehrazení pletivem a prkny, aby se do ní nedostaly ryby.Toto opatfiení mÛÏe b˘t velmi úãinné a vlastní chov ryb v rybníce v podstatû neomezí. OdbahňOvání a ObnOva pOškOzených rybníků Na odbahÀovan˘ch rybnících lze obecnû doporuãit podporu rozvoje litorálního porostu na oslunûn˘ch místech vodní plochy ponecháním stávajícího porostu nebo v pfiípadû, Ïe litorální porost vyvinut není, lze jeho rozvoj podpofiit vytváfiením mûlãin a pozvoln˘ch bfiehÛ se sklonem 1:15 a vy‰‰ím. Dno je nutno modelovat tak, aby vznikly dostateãnû velké partie mûlké vody (nemusejí b˘t vÏdy u bfiehu). Pfii odbahÀování je nutno postupovat individuálnû u kaÏdé lokality na základû projektu a biologického hodnocení, které musí pfiedcházet vlastní projekt. RovnûÏ termín poãátku odbahÀování je nutno posuzovat individuálnû podle nadmofiské v˘‰ky, pfiítomnosti voln˘ch Ïivin atd.; obecnû lze fiíci, Ïe vhodn˘ termín je záfií (pfies skuteãnost, Ïe ãást pulcÛ tím mÛÏe b˘t zlikvidována). Pfied vlastním odbahnûním b˘vá rybník vypu‰tûn, aby bahno proschlo. Pro populaci kuÀky obecné je potfiebné, aby v tomto období zÛstala zaplavena nízk˘m sloupcem vody alespoÀ jeho nejhlub‰í ãást a souãasnû v rybníku nezÛstaly Ïádné ryby. NádrÏ musí b˘t pfií‰tí jaro (koncem bfiezna) jiÏ napu‰tûna. V ãerstvû odbahnûné nádrÏi je tfieba po jejím napu‰tûní udrÏovat alespoÀ rok (lépe nûkolik let) zvlá‰tní reÏim, tj. bez ryb nebo s minimální obsádkou, neniãící vodní a mokfiadní vegetaci. „TûÏ‰í“ obsádky lze nasadit aÏ po stabilizaci litorálních porostÛ a vodních makrofyt. PrÛbûh odbahÀování je tfieba fiídit tak, aby dno odbahÀovaného rybníka nezarostlo pfied opûtn˘m napu‰tûním vysokou vlhkomilnou makrovegetací. Pokud by odbahÀování probíhalo tak, Ïe by byl rybník celou následnou vegetaãní sezonu na suchu a touto vegetací by zarostl, je nûkdy nutná tûÏká obsádka

Obojživelníci

v prvním roce a aÏ v následujícím období ji lze sníÏit na únosnou míru. Celá problematika je dosti sloÏitá, je nutno na ni pohlíÏet individuálnû a vÏdy pfiedem promyslet v projektu. Pokud se jedná o nevyuÏívané a zchátralé rybníky (ãásteãnû prokopaná ãi propou‰tûjící hráz, nefunkãní v˘pustní zafiízení) a jedná se o EVL, je nejlep‰í neobnovovat rybníky vÛbec (záleÏí ov‰em na v˘‰i vodního sloupce, stavu hráze, stupni zabahnûní a dal‰ích faktorech).

management v nezarybněných mělkých tůňkách v Opuštěných i funkčních lOmech, hlinicích a pískOvnách Pfii absenci pravidelné údrÏby tûchto lokalit dochází nûkdy k velmi rychlému rÛstu vegetace a následnému zazemÀování. Podle zku‰eností mÛÏe taková lokalita zaniknout nûkdy jiÏ bûhem nûkolika let, jindy vydrÏí bez zásahu i ãtvrt století celkem v dobrém stavu. Nutné je individuální posouzení a pravidelná kontrola stupnû sukcese specialistou na obojÏivelníky (v niÏ‰ích nadmofisk˘ch v˘‰kách pfiibliÏnû jednou za 3–4 roky, u ostatních lokalit staãí ménû ãasto). Obecnû ohroÏenûj‰í zarÛstáním a zazemnûním jsou tÛnû vybudované v nivách eutrofních potokÛ ãi na okraji níÏinn˘ch rybníkÛ s velk˘m mnoÏstvím voln˘ch Ïivin (pfiibliÏnû do 300 m n. m.). Litorální vegetace zde roste velmi rychle a tÛnû prakticky zanikají uÏ do pûti let od vytvofiení. ProdlouÏení Ïivotnosti takov˘ch tÛní by bylo dosaÏitelné napfi. pravidelnou likvidací litorálního porostu, které by zabránilo „pohlcení“ tÛnû rákosinou, porostem orobince ãi jin˘ch vysok˘ch bylin. TÛÀky je optimální udrÏovat ãásteãnû zarostlé ponofienou vegetací, pfiípadnû ãásteãnû zastínûné dfievinami. Napadané listí zhor‰uje kyslíkové podmínky (tím eliminuje nebo alespoÀ potlaãuje ryby), je zdrojem organické hmoty jako poãátku potravního fietûzce pro dospûlce (rozvoj komáfiích larev jako hlavní potravy dospûlcÛ), tvofií dobr˘ úkryt pfiedev‰ím pro larvy a zabraÀuje rozvinutí vodní makrovegetace (pfiedev‰ím orobince), která zazemÀuje tÛÀky podstatnû rychleji neÏ spadané listí. Pokud vegetace vodní sloupec zcela proroste nebo vrstva listí vystoupí do poloviny vodního sloupce, pfiestávají b˘t takové tÛÀky vhodné. ÚdrÏbou se rozumí odstraÀování pfiebujelé vodní vegetace, napadaného listí, sedimentu a pfiípadné prohlubování tÛnûk nebo vytvofiení nov˘ch tÛnûk tam, kde se zmûnil hydrologick˘ reÏim. RovnûÏ je nutno prÛbûÏnû odstraÀovat kfiovinnou a stromovou vegetaci, která by tÛÀky pfiíli‰ zastiÀovala. t vOrba a ObnOva tůní Po individuálním posouzení a tam, kde je to vhodné, je moÏné vytváfiet nové tÛnû v povodí tokÛ, blízkosti rybníkÛ, v kamenolomech a lomech jiného typu a na v˘sypkách. Novû vytvofiené tÛnû mají v˘znam pro populaci pfii kolonizaci okolí. Vhodné jsou proslunûné mûlké a nevysychavé tÛÀky v blízkosti rybníkÛ spojené vodou pfies vrstvu zemû. Osvûdãilo se vytváfiení soustavy tÛní. Pfii budování soustavy tÛní doporuãujeme vytvofiit jednu vût‰í (napfi. ovál o rozmûrech 10x5 m, pfiípadnû i více), hlubokou alespoÀ 1,5 m. V této tÛni je vhodné podporovat rÛst ponofiené (submersní) vegetace, aby se zde kuÀky mohly ukr˘vat. Velmi problematické je zarÛstání lokalit orobincem, kter˘ se snadno uchytí do hloubky 80 cm. JiÏ z tohoto dÛvodu je vhodné zbudovat jednu tÛÀ vût‰í a hlub‰í, u níÏ je moÏné modelovat strmûj‰í bfiehy, a to aÏ 1:2–3, pfiípadnû i ménû (alespoÀ na ãásti bfiehu, nejlépe z jedné poloviny na jiÏním bfiehu tÛnû), druh˘ bfieh by mûl mít spád 1:10, pfiípadnû i více. RovnûÏ pfii vytváfiení soustavy drobn˘ch tÛní je nejlep‰í nû-


Opatření zabraňující predaci kuněk rybami Vût‰í vodní plochy bez v˘pustních zafiízení (tÛnû v lomech, hlinicích a pískovnách, nádrÏe na v˘sypkách aj.) jsou bez vûdomí orgánÛ OP ãasto zarybÀovány. Plevelné drobné rybky, které se dostanou na lokalitu samovolnû vût‰inou pfiíli‰ nevadí (kromû stfievliãky v˘chodní), krajnû negativní je pfiedev‰ím pfiítomnost okounÛ. Velmi úãinn˘m opatfiením v pfiípadû, kdy se do jezírka dostanou jakékoli ryby, je vytvofiení mûlkého men‰ího jezírka (jezírek), které je s pÛvodním vût‰ím spojeno vodou, av‰ak spojení je pfiesypáno napfi. makadamem, ‰tûrkem nebo hrub‰ím kamenem ãi pískem smí‰en˘m s kameny, které zabraÀují vyplavování písku za de‰ÈÛ, aby do mal˘ch jezírek ryby nepronikaly. V nûkter˘ch pfiípadech postaãuje vyhloubení izolované tÛÀky vedle jezírka s rybami. Pokud se do jezírka pfiesto ryby dostanou (napfi. potûr), v malém mûlkém jezírku (hloubka do 50–70 cm) uhynou na kyslíkov˘ deficit v zimû pod ledem (proti nedostatku kyslíku je v‰ak velice rezistentní stfievliãka v˘chodní).


které zbudovat pfiistínûné, jiné ponechat plnû oslunûné, tÛÀky dlouhodobû monitorovat a podle v˘sledkÛ, tedy obsazení tÛní cílov˘m druhem, management dále modifikovat. management v lOmech Specifikem nûkter˘ch ãinn˘ch lomÛ je obnaÏení spodní vody, která je odãerpávána tak, Ïe jsou na dnû lomu mimodûk udrÏována drobná jezírka vhodná pro druh. Po ukonãení tûÏebních prací dochází k vytvofiení velké vodní plochy, která se postupnû stane pro druh nevhodnou.V tûchto pfiípadech je nutné zabezpeãit vytvofiení dostateãné nabídky náhradních jezírek na boãních etáÏích lomu. Management lokalit – suchozemské prostfiedí nelesní biOtOpy Na loukách v bezprostfiední návaznosti na rozmnoÏovací plochy je vhodné aplikovat ruãní kosení nebo extenzivní pastvu. Na kosení vzdálenûj‰ích porostÛ (asi do 100 m) je nutno pouÏívat vysoko nastavitelnou li‰tu – nejlépe 15 cm, a to pfiedev‰ím tehdy, bude-li kosení probíhat po de‰ti a v de‰tiv˘ch dnech (lépe za takového poãasí nekosit). Pfii mechanizovaném kosení není vhodné pouÏívání bubnov˘ch sekaãek. Na luãních a polních porostech v dosahu akãního radia druhu je nutné vylouãit uÏívání biocidÛ, velice dÛleÏité je vyhnout se chemick˘m postfiikÛm v blízkosti vodoteãí, které napájejí EVL.

KuÀka Ïlutobfiichá Bombina variegata Roz‰ífiení Stfiedo- a západoevropsk˘ druh. Areál zahrnuje od stfiední Francie a jiÏní ãásti Beneluxu Nûmecko (na levém bfiehu Labe), stfiedoevropské státy vãetnû jiÏního Polska a západní Ukrajiny, ·v˘carsko, Apeninsk˘ (okrajovû zasahuje i na Sicílii) a Balkánsk˘ poloostrov. Nejv˘chodnûj‰í lokality v˘skytu jsou nedaleko pobfieÏí âerného mofie v Moldavsku a ve v˘chodním Bulharsku. KuÀka Ïlutobfiichá Ïije pfieváÏnû ve vy‰‰ích polohách (v Alpách aÏ pfies 2000 m n. m.). Zhruba se dá fiíci, Ïe oba druhy kunûk vikarizují jak horizontálnû, tak vertikálnû, na‰e území v‰ak tvofií v˘jimku, kde toto pravidlo prakticky neplatí. V místech dotyku areálu obou druhÛ je vytvofiena nûkolik kilometrÛ ‰iroká, tzv. hybridní zóna, která udrÏuje oba druhy v distanci. KuÀka Ïlutobfiichá v âeské republice Ïije ve v˘‰kovém rozpûtí 200–900 m n. m. Je roz‰ífiena ve ãtyfiech vzájemnû izolovan˘ch oblastech: a) karpatská pohofií na levém bfiehu Moravy s pfiesahem do ChfiibÛ a Odersk˘ch vrchÛ, b) oblast pfiibliÏnû mezi spojnicí Beroun – Klatovy, aÏ po státní hranici s Nûmeckem, a Kladno – Mariánské Láznû aÏ po státní hranici, c) okolí âeského Krumlova a âesk˘ch Velenic, d) severní okraj okresu Jeseník pfii státní hranici s Polskem (malá, av‰ak poãetnû bohatá populace). Biologie a ekologie druhu PfiestoÏe je kuÀka Ïlutobfiichá ménû vázána na vodní prostfiedí neÏ kuÀka obecná, tráví ve vodû vût‰inu roku. Ve vodû dochází i k páfiení a kladení vajíãek v nûkolika etapách v závislosti na de‰tích (od dubna do srpna). Îije v jezírkách lomÛ a pískoven, drobn˘ch lesních a luãních tÛÀkách, av‰ak nejãastûji v zatopen˘ch pfiíkopech a kaluÏích na lesních blátiv˘ch cestách, pfiípadnû v louÏích na kali‰tích zvûfie. V rybnících ãi poÏárních nádrÏích ji nalezneme jen v období sucha nebo po ztrátû v˘‰e uvedeného biotopu, kter˘ ideálnû vyhovuje jejím nárokÛm.V tûchto náhradních biotopech se mÛÏe i rozmnoÏovat, není v‰ak známo zda trvale. KuÀka Ïlutobfiichá se vyskytuje i v oblastech, kde nejsou zbudovány rybníky. Po vydatn˘ch de‰tích nezfiídka opou‰tí lesní tÛÀky ãi jiné vût‰í vodní plochy a s oblibou vyhledává drobné kaluÏe na polích, kde se rozmnoÏuje. Po opadnutí vody se dospûlci ãasto navracejí zpût do lesa ãi vût‰ích

Obojživelníci

vod, metamorfované Ïabky je následují. Z vajíãek se zhruba po 7–10 dnech líhnou larvy Ïivící se fiasami a organick˘mi zbytky. PfiibliÏnû po dvou mûsících se larvy (pulci) promûÀují v Ïabky, které se zdrÏují rovnûÏ ve vodû a Ïijí podobn˘m zpÛsobem jako dospûlí jedinci. Na sklonku léta Ïáby vodu opou‰tûjí a migrují k zimním úkrytÛm. KuÀka Ïlutobfiichá je více terestrická a akãní radius druhu se uvádí 800 m, existuje v‰ak reáln˘ pfiedpoklad, Ïe bude vût‰í. KuÀky zimují v puklinách skal, opu‰tûn˘ch norách hlodavcÛ, pod návûjemi listí, ve sklepích a dal‰ích zemních úkrytech. RozmnoÏování pfiedcházejí nenápadné hlasové projevy. Na na‰em území se dosti ãasto vyskytují kfiíÏenci s kuÀkou obecnou. Areály obou druhÛ kunûk se nepfiekr˘vají, av‰ak v zónû dotyku areálÛ vzniká hybridní zóna, kde nalezneme prakticky v˘hradnû kfiíÏence obou druhÛ (napfi. na Ostravsku, v Odersk˘ch vr‰ích, místy v jiÏních âechách). Pfiíãiny ohroÏení Druh ustoupil pfiedev‰ím v dÛsledku zmûn vodního reÏimu v krajinû jako jsou: odvodÀování luk a lesÛ v rámci melioraãních úprav, regulace a prohlubování koryt potokÛ, zatrubÀování drobn˘ch vodoteãí, pfiemûna podmáãen˘ch luk v kulturní louky nebo v pole, intenzivní vyuÏití kaÏdého kousku pÛdy v rámci náhradních rekultivací praktikovan˘ch v 70. a 80. letech 20. století, pouÏívání chemick˘ch prostfiedkÛ pfii o‰etfiování lesa atp.V poslední dobû vystupuje do popfiedí i rekultivace lomÛ, absence managementov˘ch zásahÛ a ukonãování ãinnosti armády na mnoha lokalitách, jejich zarÛstání a postupn˘ zánik v˘skytu kunûk. Kromû tûchto faktorÛ, které ohroÏují v‰echny obojÏivelníky obecnû, kuÀka Ïlutobfiichá mizí pfiedev‰ím v dÛsledku zpevÀování blátiv˘ch lesních cest a jejich promûny v asfaltové komunikace a odvodÀování pfiíkopÛ podél úãelov˘ch lesních komunikací. Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách zpevÀování a asfaltování dosud nezpevnûn˘ch podmáãen˘ch lesních i polních cest, odvodÀování ãástí zaplaven˘ch pfiíkopÛ kolem tûchto cest a odvodÀování a zasypávání zvodnûl˘ch v˘molÛ na cestách, ■ necitlivé rekultivace lomÛ, hliníkÛ a pískoven spojené s niãením tÛnûk, ■ vyrovnávání, zasypávání, zaorávání a odvodÀování podmoãen˘ch terénních depresí na loukách a v polích, ■ zarÛstání a zazemÀování tÛní a jezírek – problém s orobincem, kter˘ se uchytí a rozroste v hloubkách do 80 cm, ■ sniÏování hladiny spodní vody zpÛsobené klimatick˘mi v˘kyvy nebo pfiím˘m lidsk˘m pfiiãinûním – zahlubováním koryt potokÛ, odvodÀováním lesÛ, luk atp., které vede k vysychání tÛní, ■ rychlé odvádûní povrchov˘ch vod ze zamokfien˘ch luk, lesÛ a podél lesních cest, ■ zaváÏení tÛnûk v lomech odpadem a pfiímá likvidace tÛnûk v lomech, ■ opou‰tûní maloplo‰n˘ch vojensk˘ch cviãi‰È a pfiedávání vojensk˘ch v˘cvikov˘ch prostorÛ do civilního sektoru spojené se zmûnou provozu cviãi‰È a omezení aÏ absence pohybu tûÏké vojenské techniky na tankodromech, ■ opravy tankodromÛ na vojensk˘ch cviãi‰tích a ve vojensk˘ch v˘cvikov˘ch prostorech a pfiímé zasypávání tÛní mimo tankodromy v tûchto vojensk˘ch prostorech, ■ vysazování lesa kolem tÛnûk pfii ãásteãn˘ch rekultivacích lomÛ, coÏ vede k totálnímu zastínûní lokality stromy, pfiípadnû kefii (‰patn˘ aÏ Ïádn˘ rozvoj fias jako potravy pro pulce), pfiiãemÏ jehliãnaté stromy hrají v˘znamnû negativnûj‰í roli neÏ listnáãe; totální zastínûní lokality vede k ochlazení vody (oproti nezastínûn˘m lokalitám o 5 °C i více), coÏ zpomaluje v˘voj vajíãek a larev a omezuje aÏ znemoÏÀuje rozvoj fytoplanktonu a následnû zooplanktonu – potravy Ïab (pfiedev‰ím nedospûl˘ch jedincÛ); obojÏivelníci takové lokality zjevnû opomíjejí; zastínûní drobn˘ch vod se po druhé svûtové válce dramaticky zv˘‰ilo, ■ pfiebudovávání rybáfisky nevyuÏívan˘ch drobn˘ch rybníãkÛ na rybníky s chovem ryb a polodivok˘ch kachen (nebo kachen domácích), ■ klimatické v˘kyvy (nedostatek sráÏek) na lokalitách napájen˘ch de‰Èovou vodou spojené s vysycháním, ■ meliorace a úpravy kapilár a vodoteãí v blízkosti prameni‰È,


■


■

■

■

■

■

sníÏení prÛtoãnosti tokÛ v rámci budování náhonÛ (napfi. pfii v˘stavbû mal˘ch vodních elektráren) spojené s vysycháním tÛní podél vodních tokÛ, pfiítomnost ryb pfii nedostatku úkrytÛ (nezarostlé vodní nádrÏe, jezírka v lomech a pískovnách) – nekontrolované zarybÀování pfii nûmÏ dochází k pfiímé predaci pulcÛ rybami (ryby pulce pfiímo loví, a to i men‰í druhy ãi men‰í velikostní skupiny drav˘ch i nedrav˘ch ryb), k likvidaci vajíãek a pulcÛ v‰eÏrav˘mi rybami (bentické ryby po‰kozují a Ïerou drobné pulce a sniÏují potravní základnu dospûlcÛ) a naru‰ování potravní báze rybami, které se Ïiví planktonem (planktonofágní ryby vãetnû tzv. „pleveln˘ch“ rybek sniÏují potravní nabídku pro metamorfovaná stadia – drobné Ïabky); krajnû negativní je pfiítomnost okounÛ nebo allochtonních druhÛ ryb (napfi. stfievliãky v˘chodní – Pseudorasbora parva a karase stfiíbfiitého – Carassius auratus), které se mohou do nádrÏí dostat pfiirozenou cestou a dovedou se rychle namnoÏit, jednorázová prudká kontaminace vody organick˘mi látkami (napfi. kejdou), ãi anorganick˘mi látkami pfii mytí vozidel a dob˘vací techniky v lomech, VVP apod., automobilismus na stávajících komunikacích, budování nov˘ch vefiejn˘ch i úãelov˘ch komunikací a cyklostezek v dosahu akãního radia druhu, likvidace star˘ch a ãi‰tûní pouÏívan˘ch poÏárních nádrÏí a koupali‰È pfiedev‰ím pak v období duben– záfií (pfiípadnû polovina fiíjna).

Management lokalit – vodní prostfiedí Lokality osídlené kuÀkou obecnou mají rozmanit˘ charakter, proto je tfieba management pfiizpÛsobit konkrétním potfiebám na dané lokalitû; dÛleÏité je pravidelnû kontrolovat stupeÀ sukcese lokalit specialistou na obojÏivelníky. management v nezarybněných mělkých tůňkách v Opuštěných i funkčních lOmech a na vlhkých lukách Pfii absenci pravidelné údrÏby tûchto lokalit dochází nûkdy k velmi rychlému rÛstu vegetace a následnému zazemÀování (nejrychleji bûÏí proces po náletu orobince) pfiedev‰ím v niÏ‰ích polohách pfiibliÏnû do 500 m n. m. Podle zku‰eností mÛÏe taková lokalita zaniknout nûkdy jiÏ bûhem nûkolika málo let, jindy vydrÏí bez zásahu deset let i více vcelku v dobrém stavu (záleÏí na nadmofiské v˘‰ce a úÏivnosti lokality). Nutné je individuální posouzení a pravidelná kontrola stupnû sukcese specialistou na obojÏivelníky (v niÏ‰ích nadmofisk˘ch v˘‰kách jednou za 3–4 roky, u lokalit nad 500 m n. m. ménû ãasto). TÛÀky je optimální udrÏovat jen velmi málo zarostlé ponofienou ãi litorální vegetací, pfiípadnû ãásteãnû zanesené listím. Pokud vegetace vodní sloupec z poloviny proroste nebo vrstva listí dostoupí do poloviny v˘‰e vodního sloupce, pfiestávají b˘t takové tÛÀky vhodné. Nutno je vzít také v potaz, Ïe vodní vegetace (pfiedev‰ím litorální – orobince) drobné tÛÀky vysu‰uje a rozkládající se vrstva rostlin rychle vytváfií vrstvu bahna. Na druhé stranû dospûlá i larvální stadia nalézají v rostlinách a spadaném listí úkryt a spadané listí podporuje rozvoj bakterií a následnû komáfiích larev, jimiÏ se kuÀky Ïiví. Je nutné individuální posouzení a podle potfieby odstraÀovat vegetaci a jemn˘ sediment ãastûji neÏ pro ostatní druhy obojÏivelníkÛ. ÚdrÏbou se tedy rozumí odstraÀování pfiebujelé vodní vegetace, napadaného listí, sedimentu a pfiípadné prohlubování tÛnûk nebo vytvofiení tÛnûk nov˘ch tam, kde se zmûnil hydrologick˘ reÏim. RovnûÏ je nutno prÛbûÏnû odstraÀovat kfiovinnou a stromovou vegetaci, která by tÛÀky pfiíli‰ zastiÀovala. vytváření nOvých biOtOpů Po individuálním posouzení a tam, kde je to vhodné, je moÏné vytváfiet nové tÛnû v povodí tokÛ, blízkosti rybníkÛ, v kamenolomech a lomech jiného typu a na vlhk˘ch loukách. Novû vytvofiené tÛnû mají velk˘ v˘znam pro metapopulaci pfii kolonizaci okolí jako propojovací místa mezi stávajícími lokalitami (tj. místa, kde se mohou setkat a spáfiit jedinci ze vzdálenûj‰ích lokalit). Pro kuÀku Ïlutobfiichou je dÛleÏité zakládání tÛnûk u cest ve vlhk˘ch místech a u zatáãek, kdy se cesta lomí pfies údolí a pfietíná vodoteã (na lokalitách podél lesních cest) a pfiedev‰ím tam, kde je plánováno zpevnûní a asfaltování úãelov˘ch komunikací. Vytváfiení nov˘ch tÛnûk je zvlá‰È v˘znamné pro tento druh, protoÏe v˘raznûji migruje.

Obojživelníci

OšetřOvání kOupališť a pOžárních nádrží O‰etfiování koupali‰È a pfiípadnû i poÏárních nádrÏí je nutné skloubit s bionomií druhu a ekologick˘mi nároky; neprovádût tedy práce v dubnu aÏ záfií (polovinû fiíjna). Nutné je individuální posouzení kaÏdé konkrétní lokality. management lOkalit vzniklých disturbancí terénu Na lokalitách vznikl˘ch disturbancí terénu vojenskou technikou, dolováním, pohybem tûÏké nákladní techniky a v místech s vysokou hladinou spodní vody povolit, pfiípadnû úãelnû navést aktivity jako je motokros, autokros, pfiípadnû i cyklokros ãi eventuálnû dal‰í aktivity (napfi. umoÏnit sbûratelÛm vojenské historické techniky pohyb strojÛ po tûchto plochách). Tyto aktivity smûrovat pfiedev‰ím na období mimo vegetaãní sezonu, tj. na podzimní a zimní mûsíce, pfiesnûji od 15. fiíjna do 15. dubna. Je v‰ak bez problémÛ moÏné asi tfiikrát bûhem sezony umoÏnit v˘jimeãnou aktivitu, napfi. dny otevfien˘ch dvefií, závody terénních vozÛ, pfiedvedení historické vojenské techniky. âastûj‰í aktivita v období od 15. dubna do 30. záfií by jiÏ mohla redukovat stavy obojÏivelníkÛ, av‰ak vÏdy je nutno vycházet z toho, Ïe i prÛbûÏná a pravidelná aktivita v dobû rozmnoÏování obojÏivelníkÛ spojená s terénní disturbancí je vÏdy prospû‰nûj‰í pro biotopy obojÏivelníkÛ neÏ aktivita Ïádná. Opatření zabraňující predaci pulců kuněk rybami Vût‰í vodní plochy bez v˘pustních zafiízení (tÛnû v lomech, hlinicích a pískovnách, nádrÏe na v˘sypkách aj.) jsou bez vûdomí orgánÛ ochrany pfiírody ãasto zarybÀovány. Krajnû negativní je pfiedev‰ím pfiítomnost okounÛ a pstruhÛ. Velmi úãinn˘m opatfiením v pfiípadû, kdy se do jezírka dostanou jakékoli ryby, je vytvofiení mûlkého men‰ího jezírka (jezírek), které je s pÛvodním vût‰ím spojeno vodou, av‰ak spojení je pfiesypáno napfi. makadamem, ‰tûrkem nebo hrub‰ím kamenem.V nûkter˘ch pfiípadech (napfi. v pískovnách) postaãuje vyhloubení izolované tÛÀky vedle jezírka s rybami. Pokud se do jezírka pfiesto ryby dostanou (napfi. potûr), v malém mûlkém jezírku (hloubka do 50–70 cm) uhynou na kyslíkov˘ deficit v zimû pod ledem (proti nedostatku kyslíku je v‰ak velice rezistentní stfievliãka v˘chodní).

nelesní biOtOpy Na loukách v bezprostfiední návaznosti na rozmnoÏovací plochy je vhodné aplikovat ruãní kosení nebo extenzivní pastvu. Na kosení vzdálenûj‰ích porostÛ (do cca 200 m) je nutno pouÏívat vysoko nastavitelnou li‰tu – nejlépe 15 cm, a to pfiedev‰ím tehdy, bude-li kosení probíhat po de‰ti a v de‰tiv˘ch dnech. Lépe je kosení za takového poãasí radûji odloÏit. Pfii mechanizovaném kosení není vhodné pouÏívání bubnov˘ch sekaãek. Na luãních a polních porostech v dosahu akãního radia druhu je nutné vylouãit uÏívání biocidÛ, velice dÛleÏité je vyhnout se chemick˘m postfiikÛm v blízkosti vodoteãí, které napájejí EVL. les KaÏdá navrhovaná rekonstrukce nezpevnûné zvodnûlé lesní cesty ãi zvodnûného pfiíkopu podél zpevnûné, anebo nezpevnûné úãelové cesty v dosahu akãního radia druhu musí b˘t individuálnû posouzena specialistou ve spolupráci s majiteli ãi uÏivateli pozemkÛ. V pfiípadû v˘stavby nov˘ch komunikací a cyklostezek v dosahu akãního radia druhu uplatnit na exponovan˘ch místech technická fie‰ení, která vylouãí nebo budou minimalizovat dopad jejich vyuÏívání na obojÏivelníky.


Management lokalit – suchozemské prostfiedí

Kruhoústí

kruhoÚsTí Mihule potoãní Lampetra planeri Roz‰ífiení Mihule potoãní Ïije v horních ãástech tokÛ vût‰iny evropsk˘ch úmofií od ·védska po Francii a Itálii vãetnû Velké Británie, poãet lokalit se v‰ak v evropském mûfiítku stále sniÏuje. âeská republika leÏí na v˘chodní hranici evropského areálu roz‰ífiení mihule potoãní (v˘skyt v povodí Labe a Odry), v povodí Moravy (Dunaje) je známo jen nûkolik izolovan˘ch populací. V˘skyt je koncetrován do stfiedních nadmofisk˘ch v˘‰ek, pfiedev‰ím v mal˘ch vodních tocích. Biologie a ekologie druhu Mihule potoãní je neparazitick˘m druhem vyskytujícím se v˘hradnû ve sladk˘ch tekoucích vodách s jemn˘mi náplavami, ve kter˘ch Ïijí larvy (zvané minohy) zahrabány v jemném sedimentu. Ob˘vané náplavy nemusí b˘t rozsáhlé a mohou pokr˘vat jen mal˘ zlomek plochy dna. Vhodné stanovi‰tû o rozloze 1 m2 ob˘vají místy i desítky larev, jeÏ b˘vají nacházeny nejãastûji v pobfieÏním pásmu. Úseky s písãit˘m aÏ ‰tûrkovit˘m dnem vyuÏívají dospûlé mihule jako místa tfiení. Minohy se Ïiví pfiedev‰ím detritem, rozsivkami, fiasami a jemn˘mi zbytky rostlin. Naopak dospûlci jiÏ potravu nepfiijímají, stfievo jim postupnû degeneruje. Tento proces vût‰inou zaãíná bûhem fiíjna, kdy u larev pfiibliÏnû ve ãtvrtém nebo pátém roce Ïivota dochází k metamorfóze a stávají se z nich plodní dospûlci. Po tfiení, které se odehrává na pfielomu kvûtna a ãervna na hrubopísãit˘ch nánosech, mihule potoãní hynou. Tfiecí migrace proti proudu probíhají ve dne i v noci. Mihule dokáÏí pfiekonat rychlost proudu do 2 m.s–1, vy‰‰í pfiekáÏky, jako jsou napfiíklad jezy, jsou pro nû nepfiekonatelné. Mihule potoãní dorÛstají délky do 19 cm.

Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách ■ pfieru‰ení migraãního kontinua stavbou migraãních bariér bez plnû funkãních rybích pfiechodÛ prÛchozích i pro mihule, které by druhu zabránily ‰ífiit se na dal‰í vhodná stanovi‰tû. PrÛtoãné malé vodní nádrÏe pfiedstavují bariéru i pfies zaji‰tûní rybího pfiechodu z dÛvodu vysoké predace rybami ob˘vajícími nádrÏ, ■ zmûny morfologie koryta technick˘mi úpravami (zahlubování, zpevÀování i narovnávání koryta, vytvofiení jednotvárného proudûní). V regulovan˘ch tocích se ukládá ménû jemného sedimentu a minohy tak ztrácejí esenciální podmínky pro Ïivot, ■ zneãistûní vody – mihule potoãní Ïije pfiedev‰ím v oligosaprobním stupni ãistoty vody.V pfiípadû ovlivnûní kvality vody v toku, napfi. vypou‰tûním proãi‰tûn˘ch odpadních vod pfiímo do úseku s v˘skytem mihule potoãní nebo bezprostfiednû nad ním, nesmí v pfiípadû oligosaprobního toku smí‰ená voda pfiesáhnout prÛmûrnou hodnotu BSK5 = 3 (smû‰ovací rovnice, roãní prÛmûr pfii Q355), u betamezosaprobní vody v toku nesmí pfiesáhnout smí‰ená voda prÛmûrnou hodnotu BSK5 = 4 (smû‰ovací rovnice, roãní prÛmûr pfii Q355),

k r u h o ú s t í

Pfiíãiny ohroÏení Nejv˘znamnûj‰ími faktory, jeÏ zpÛsobily negativní trend v˘voje populací, byly úpravy tokÛ, pfii nichÏ docházelo k likvidaci vhodn˘ch náplavÛ a dnového substrátu pro Ïivot minoh a také dlouhodobé zneãi‰tûní nûkter˘ch potokÛ a fiek.V regulovan˘ch tocích se ukládá ménû jemného sedimentu a minohy tak ztrácejí esenciální podmínky pro Ïivot. K devastaci populací dochází i pfiímo technick˘mi zásahy do toku (napfi. bagrováním a vyhrnováním dna) ãi nedodrÏováním zÛstatkového prÛtoku pfii odbûru vody z toku pfiedev‰ím pro malé vodní elektrárny (MVE). Mihule potoãní patfií mezi krátkovûké druhy, a proto musí ve stabilních populacích kaÏdoroãnû docházet k rozmnoÏování, tzn. i doãasné zmûny biotopu (tûÏba sedimentu, kter˘ se za tfii roky znovu vytvofií) pfiedstavují pro druh váÏné nebezpeãí. Místy byly mihule ohroÏeny také nadmûrnou obsádkou rybích predátorÛ (pstruha obecného).


tûÏba jemného sedimentu s podílem organick˘ch sloÏek (detritu), kdy minohy ztrácejí místo pro Ïivot, v˘znamné odbûry vody z toku, kdy dochází k vysychání náplavÛ; larvy zÛstávají ve zbyl˘ch tÛÀkách, a pokud i ty zaãínají vysychat, larvy vylézají a snaÏí se po povrchu dna pfiemístit do zbylé vody. Mnoho jich v‰ak hyne. K vysychání koryta mÛÏe dojít pfii nesprávné ãinnosti MVE, pfii vypou‰tûní náhonÛ nebo pfii vypou‰tûní nadjezdov˘ch zdrÏí, ■ vysazování mnoÏství lososovit˘ch ryb (pstruha obecného) pfiesahujícího ekologickou (pfiedev‰ím potravní) kapacitu toku; ty pÛsobí siln˘m predaãním tlakem na mihuli potoãní. Kvantifikace je individuální pro kaÏdou lokalitu, ■ zásahy silnû pozmûÀující splaveninov˘ reÏim (zabránûní pfiirozeného splachování materiálu do toku nebo naopak nadmûrné zv˘‰ení splavenin) vãetnû kácení a v˘sadby dfievin, které mohou pfiedev‰ím v podhorsk˘ch oblastech také ovlivnit hodnoty chemicko-fyzikálních parametrÛ vody v tocích (zejména pH). Kácení stromÛ na bfiehu vadí pouze v pfiípadû, kdy ovlivní proudûní toku. ■ ■

Management lokalit U tohoto druhu je obzvlá‰tû dÛleÏité vylouãit v˘znamn˘ vliv negativních faktorÛ, pfiedev‰ím zahlubování i zpevÀování koryta. Zásahy správcÛ toku do jemn˘ch náplavÛ je nutné pfiedem velice peãlivû posuzovat. V pfiípadû, Ïe se v EVL vyskytují regulované partie toku, které by mohly po revitalizaci pfiedstavovat vhodn˘ biotop pro mihuli potoãní, je vhodné je upravit (rozvolnit) pomocí ruãních nástrojÛ a lehké techniky. Pfii revitalizaci nesmí b˘t ohroÏen splaveninov˘ reÏim níÏe ob˘van˘ch stanovi‰È mihulí. Kusy dfieva napadané do toku je v nûm moÏné ponechat. ÚdrÏba bfiehov˘ch porostÛ musí b˘t v souladu s ochranou trasy koryta zaruãující pfiirozenou rÛznorodost proudûní a sedimentace v toku. Vysazování lososovit˘ch ryb lovné velikosti je moÏné pouze pfii pouÏití násady z pfiirozeného prostfiedí (tokÛ); umûle odchovaní jedinci vyvíjejí po vysazení pfiíli‰ vysok˘ predaãní tlak na ryby a mihule. V prÛbûhu tfiení mihulí (kvûten–ãerven) je nutné predaãní tlak maximálnû eliminovat, v tomto období je proto vylouãeno vysazování lososovit˘ch ryb úplnû (s v˘jimkou tohoroãkÛ). management v evrOpsky významných lOkalit Prioritním opatfiením musí b˘t zprÛchodnûní migraãnû neprostupn˘ch pfiíãn˘ch staveb na tocích a omezení realizací nov˘ch zafiízení vyÏadující odbûry vody (MVE, zavlaÏování, zasnûÏování). Zejména je nutné citlivû stanovovat v˘‰i minimálních zÛstatkov˘ch prÛtokÛ se zohlednûním individuálních charakteristik lokality. Je nutné eliminovat dlouhodobá zneãistûní vody ohroÏující existenci druhu v trvale vodnat˘ch oblastech v˘stavbou komunálních ãistíren odpadních vod.

Mihule ukrajinská Eudontomyzon mariae Roz‰ífiení Areál roz‰ífiení pokr˘vá znaãnou ãást v˘chodní Evropy i zakavkazské oblasti spadající do úmofií Jaderského, Egejského, Azovského, Baltského a âerného mofie. V âeské republice Ïije jediná malá populace mihule ukrajinské pouze v povodí fieky Moravy v potoce Raãinka u Velk˘ch Losin. Biologie a ekologie druhu Mihule ukrajinská je stejnû jako mihule potoãní (Lampetra planeri) neparazitick˘m druhem vyskytujícím se v˘hradnû ve sladk˘ch tekoucích vodách s jemn˘mi náplavy s obsahem organického detritu, ve kter˘ch Ïijí larvy (minohy) zahrabány v jemném sedimentu. Ob˘vané náplavy mají rÛznorodou plochu. Vhodné stanovi‰tû o rozloze 1 m2 ob˘vá více larev. Ke tfiení vyhledávají dospûlci ‰tûrkokamenit˘ substrát.

Kruhoústí

Minohy se Ïiví pfiedev‰ím detritem, rozsivkami, fiasami a jemn˘mi zbytky rostlin, dospûlci jiÏ potravu nepfiijímají. Stfievo jim postupnû degeneruje, coÏ vût‰inou zaãíná bûhem fiíjna, kdy u larev vût‰inou ve ãtvrtém nebo pátém roce Ïivota dochází k metamorfóze a stávají se z nich plodní dospûlci. Ke tfiení dochází v dubnu aÏ kvûtnu a poté dospûlci hynou. Pfiíãiny ohroÏení Velmi izolovaná populace v Raãince je snadno zranitelná jak˘mkoli negativním zásahem. KaÏdé naru‰ení této nestabilní populace mÛÏe vést k vymizení mihule ukrajinské z na‰ich vod. Nevhodné úpravy koryta, pfii nichÏ by do‰lo k likvidaci vhodn˘ch náplavÛ a dnového substrátu pro Ïivot minoh, ãi nedodrÏování zÛstatkového prÛtoku pfii odbûru vody z toku a nadmûrná obsádka rybích predátorÛ (pstruha obecného) mohou pro tento druh znamenat velké ohroÏení. Mihule ukrajinská patfií mezi krátkovûké druhy, a proto musí ve stabilních populacích kaÏdoroãnû docházet k rozmnoÏování. Proto i doãasné zmûny biotopu (tûÏba sedimentu, kter˘ se vût‰inou do tfií let znovu plnû vytvofií) pfiedstavují pro druh váÏné nebezpeãí. Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách zmûny morfologie koryta technick˘mi úpravami (zahlubování, zpevÀování i narovnávání koryta, vytvofiení jednotvárného proudûní). V regulovan˘ch tocích se ukládá ménû jemného sedimentu a minohy tak ztrácejí esenciální podmínky pro Ïivot, ■ zneãi‰tûní vody (hodnota BSK5 by po smísení s vodou z recipientu nemûla pfiesáhnout v prÛmûru hodnotu vy‰‰í neÏ 4 – smû‰ovací rovnice, roãní prÛmûr pfii Q355), ■ tûÏba jemného sedimentu s podílem organick˘ch sloÏek (detritu), kdy minohy ztrácejí místo pro Ïivot, ■ v˘znamné odbûry vody z toku, kdy dochází k vysychání náplavÛ. Larvy v takov˘ch pfiípadech zÛstávají ve zbyl˘ch tÛÀkách a pokud i ty zaãínají vysychat, vylézají a snaÏí se po povrchu dna pfiemístit do zbylé vody, mnoho jich v‰ak hyne. K vysychání koryta mÛÏe dojít pfii nesprávné ãinnosti malé vodní elektrárny, pfii vypou‰tûní náhonÛ nebo pfii vypou‰tûní nadjezdov˘ch zdrÏí, ■ vysazování mnoÏství lososovit˘ch ryb (pstruha obecného) pfiesahujícího ekologickou (pfiedev‰ím potravní) kapacitu toku; tyto ryby pÛsobí siln˘m predaãním tlakem na mihuli ukrajinskou, ■ v pfiípadû nepoãetné populace mihulí v Raãince mÛÏe pfiedstavovat negativní faktor také predace ze strany brodiv˘ch ptákÛ. Zvlá‰tû zranitelné jsou mihule v dobû tfiení na sv˘ch trdli‰tích, kdy ztrácejí svou pfiirozenou plachost a jsou v toku velmi snadno naleznutelné. Nalezení trdli‰tû mihulí ptáky mÛÏe znamenat úplné selhání tfiení v daném roce, a tím v˘znamnû negativní zásah do struktury populace mihulí. Management lokalit Je zapotfiebí pfiísnû chránit ob˘van˘ biotop a pfiípadnû umoÏnit jeho dal‰í roz‰ífiení vhodn˘mi úpravami navazujícími na jiÏ provedená revitalizaãní opatfiení, po kter˘ch se vytvofií více vyhovujících stanovi‰È. Je nutné vyvarovat se pfiedev‰ím zahlubování toku, zpevÀování koryta a tûÏby jemn˘ch náplavÛ (s v˘jimkou nezbytn˘ch úprav v rámci odbornû posouzené revitalizace toku). Do úseku toku v EVL nesmí b˘t vysazovány Ïádné násady ryb vãetnû plÛdku pstruha potoãního. V pfiípadû prokázání v˘znamné predace mihulí brodiv˘mi ptáky je tfieba místa tfiení mihulí (trdli‰tû) chránit formou instalace sítí ãi pletiva nad plochou trdli‰È.

k r u h o ú s t í

■

Ryby

ryBy Bolen drav˘ Aspius aspius Roz‰ífiení Bolen drav˘ ob˘vá toky od jiÏní Skandinávie, pfies stfiední Evropu, aÏ k úmofií âerného a Kaspického mofie. V âeské republice pÛvodnû osídloval dolní a stfiední úseky vût‰ích fiek, v souãasnosti se vyskytuje téÏ v fiadû nádrÏí. Boleny nalezneme víceménû plo‰nû v povodí Labe, Odry i Moravy. K v˘raznému roz‰ífiení pfiispûlo pfiedev‰ím intenzivní vysazování ze strany hospodafiících rybáfisk˘ch organizací. Biologie a ekologie druhu PÛvodní stanovi‰tû bolena dravého pfiedstavují dolní a stfiední úseky vût‰ích fiek. V proudech se zdrÏuje v hlub‰ích místech, ãasto se objevuje v podjezích.Vlivem lidského pÛsobení se v‰ak populace bolenÛ stabilizovaly i v mnoha nádrÏích a jezerech. Mladí jedinci Ïijí v hejnech, dospûlci se po pfiechodu na drav˘ zpÛsob v˘Ïivy stávají více samotáfisk˘mi. Kofiist loví boleni vût‰inou u hladiny, k ãemuÏ mají pfiizpÛsobena hluboce rozeklaná ústa s horním postavením. Boleni draví se rozmnoÏují v dubnu aÏ kvûtnu v proudn˘ch úsecích tokÛ se ‰tûrkov˘m ãi ‰tûrkopísãit˘m dnem. DoÏívají se i více neÏ deseti let a dosahují velikosti do jednoho metru. Pfií ãiny ohroÏení Bolen drav˘ patfií mezi nûkolik málo pÛvodních rybích druhÛ, jejichÏ stavy na území âeské republiky v posledních desetiletích stouply. K v˘raznému roz‰ífiení pfiispûlo pfiedev‰ím intenzivní vysazování hospodafiícími rybáfisk˘mi organizacemi, a to ve v‰ech vhodn˘ch biotopech. Ne v‰echna místa, kde se boleni vyskytují, vyhovují jejich nárokÛm na proudivé úseky tokÛ se ‰tûrkov˘m substrátem ke tfiení, které nalézají napfi. na Orlici, Sázavû nebo Dyji, protoÏe ve 20. století do‰lo k silnému destruktivnímu ovlivnûní dolních úsekÛ vût‰ích fiek, a to pfiedev‰ím regulacemi tokÛ (narovnávání a zpevÀování) a v˘stavbou soustav zdrÏí vedoucí k likvidaci trdli‰È a zneãi‰tûní vody. Pfiesto bolen nalezl stabilní podmínky v nûkter˘ch údolních nádrÏích, jako je napfi. ·vihov na fiece Îelivce. Díky zlep‰ení kvality vod v posledních 15 letech se zv˘‰ila ãetnost druhu i na lokalitách pÛvodního pfiirozeného v˘skytu (v fiekách jako jsou Morava, Dyje atd.). Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách pfieru‰ení migraãního kontinua stavbou migraãních bariér bez plnû funkãních rybích pfiechodÛ, které druhu zabraÀují ‰ífiit se na dal‰í vhodná stanovi‰tû, ■ zmûny morfologie koryta technick˘mi úpravami (pfiedev‰ím tûÏba ‰tûrkového substrátu na trdli‰tích), které zapfiíãiÀují ztrátu podmínek pro Ïivot druhu, ■ nadmûrné odbûry vody (napfi. provoz MVE), ■ zneãi‰tûní vody, pfiedev‰ím ze zemûdûlství a prÛmyslov˘ch provozÛ, ■ manipulace s hladinou v nádrÏích v období tfiení od dubna do ãervna znemoÏÀující tah do vût‰ích pfiítokÛ, ■ vysazování dal‰ích jedincÛ bolena dravého pocházejících z jin˘ch lokalit z dÛvodu hrozby genetického zneãi‰tûní. Management lokalit Pro udrÏení a podporu populací bolena je tfieba zamezit tûÏbû ‰tûrkÛ a dal‰ím úpravám koryta v místech trdli‰È, jeÏ pfiedstavují proudivé úseky tokÛ se ‰tûrkov˘m dnem. Na údolních nádrÏích, kde se vyskytuje autoreproduktivní populace, je nutné stanovit manipulaãní fiád tak, aby v období tfiení od dubna do ãervna nedocházelo k razantním zmûnám v˘‰ky hladiny znemoÏÀujícím tahu dospûlcÛ do pfiítokÛ. V tocích je zapotfiebí podporovat v˘stavbu rybích pfiechodÛ na migraãních bariérách.

r y by

■


Z hlediska rybáfiského hospodafiení je vhodné lovnou míru bolena stanovit na 50 cm.Vysazování jedincÛ z jin˘ch populací (tzn. ze vzdálen˘ch povodí) je vylouãeno.

Drsek men‰í Zingel streber Roz‰ífiení Drsek men‰í se vyskytuje v povodí fiek Dunaje a Vardaru na území Nûmecka, Rakouska, âeské republiky, Slovenska, Maìarska, Chorvatska, Bosny, Rumunska, Bulharska a Ukrajiny. Souãasn˘mi lokalitami na na‰em území jsou pouze dolní toky fiek Moravy a Dyje, aÏ k jezÛm v Bfieclavi a Hodonínû. Biologie a ekologie druhu Drsek men‰í je reofilní bentick˘ druh ob˘vající silnûj‰í proudy fiek v podhorské zónû, resp. hlavní tok velk˘ch níÏinn˘ch fiek. Preferuje ‰tûrkovité nebo kamenité dno. LeÏí podobnû jako drsek vût‰í na dnû, kde si vyhrabává jamky. Pohybuje se pfii dnû poskoky. Tento druh je typick˘ bentofág. Loví pfiedev‰ím larvy hmyzu, kor˘‰e, ãervy a téÏ mûkk˘‰e, pfii hledání potravy ryje rypcem ve dnû. Jedná se o krátkovûk˘ druh. Pfiíãiny ohroÏení Znalosti o ohroÏení a ekologii druhu obecnû jsou v âeské republice prozatím neúplné. Roz‰ífiení je limitováno migraãními bariérami na tocích a samotnou malou velikostí místní populace. Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách ■ pfieru‰ení migraãního kontinua stavbou migraãních bariér bez plnû funkãních rybích pfiechodÛ, ■ zmûny morfologie koryta v proudn˘ch úsecích fiek technick˘mi úpravami, ■ zneãi‰tûní vody, pfiedev‰ím ze zemûdûlství a prÛmyslov˘ch provozÛ. Management lokalit Ochrana druhu je zaloÏena na dÛsledném vylouãení ve‰ker˘ch negativních zásahÛ do ob˘vaného toku, zejména odtûÏování ‰tûrkového a kamenitého substrátu v proudn˘ch prÛtoãn˘ch místech toku. Existence stabilní populace je závislá na dostatku vhodn˘ch proudn˘ch stanovi‰È s kamenit˘m ãi ‰tûrkov˘m substrátem pro rozmnoÏování. Zv˘‰ení poãtu jedincÛ by napomohlo zprÛchodnûní tokÛ pomocí rybích pfiechodÛ na místech navazujících na souãasné roz‰ífiení (a vymezené EVL) a související roz‰ífiení potenciálních vhodn˘ch stanovi‰È.

Drsek vût‰í Zingel zingel Roz‰ífiení Drsek vût‰í se vyskytuje v˘hradnû v povodí Dunaje, Dnûstru a Prutu na území Nûmecka, Rakouska, âeské republiky, Slovenska, Maìarska, Srbska, Rumunska, Moldavska, Bulharska a Ukrajiny. V souãasnosti jsou lokalitami v˘skytu drska vût‰ího na na‰em území pouze dolní toky fiek Moravy a Dyje. KaÏdoroãnû se objevuje v jarních a podzimních mûsících pod jezem v Bfieclavi, kter˘ pfiedstavuje nepfiekonatelnou pfiekáÏku pfii jeho migracích. V 19. století se vzácnû vyskytoval aÏ po Olomouc, v Dyji po soutok se Svratkou. Biologie a ekologie druhu Drsek vût‰í ob˘vá proudy vût‰ích fiek, kde se zdrÏuje u kamenitého nebo ‰tûrkového dna. Aktivní je pfiedev‰ím za ‰era a za tmy, pohybuje se krátk˘mi poskoky (plynov˘ mûch˘fi má zakrnûl˘) a loví drobné Ïivo-

Ryby

ãichy (pfieváÏnû hmyz a kor˘‰e, doplÀkovû také rybí jikry a plÛdek). Ke tfiení dochází od bfiezna do kvûtna pfiímo v silném proudu na ‰tûrkovém nebo kamenitém substrátu do vyhlouben˘ch jamek. Drsek vût‰í Ïije aÏ jedenáct let, mÛÏe dorÛst maximálnû 50 cm. Pfiíãiny ohroÏení Roz‰ífiení drska vût‰ího je limitováno migraãními bariérami na tocích a samotnou malou velikostí místní populace. Jedná se o velmi vzácnou rybu se specifick˘mi nároky na prostfiedí, které bylo ãlovûkem negativnû naru‰eno technick˘mi úpravami a zneãi‰tûním vody. Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách ■ pfieru‰ení migraãního kontinua stavbou migraãních bariér bez plnû funkãních rybích pfiechodÛ, ■ zmûny morfologie koryta v proudn˘ch úsecích technick˘mi úpravami (tûÏba kamenitého a ‰tûrkového substrátu na trdli‰tích), které zapfiíãiÀují ztrátu vhodn˘ch podmínek pro Ïivot tohoto druhu, ■ zneãi‰tûní vody, pfiedev‰ím ze zemûdûlství a prÛmyslov˘ch provozÛ. Management lokalit Existence stabilní populace je závislá na dostatku vhodn˘ch proudn˘ch stanovi‰È s kamenit˘m ãi ‰tûrkov˘m substrátem pro rozmnoÏování, jehoÏ pfiípadná tûÏba musí b˘t eliminována. Ochrana drska vût‰ího je zaloÏena na dÛsledném vylouãení ve‰ker˘ch negativních zásahÛ do koryta ob˘vaného toku. Zv˘‰ení poãtu jedincÛ by napomohlo zprÛchodnûní tokÛ pomocí rybích pfiechodÛ na místech navazujících na souãasné roz‰ífiení (a vymezené EVL) a související roz‰ífiení potenciálních vhodn˘ch stanovi‰È.

Hofiavka duhová Rhodeus amarus Roz‰ífiení Hofiavka duhová se vyskytuje v ‰irokém areálu od Francie aÏ po Dáln˘ v˘chod. V Evropû ji v‰ak nenalezneme na vût‰inû poloostrovÛ a ostrovÛ (napfi. Apeninském a Pyrenejském poloostrovû, Britsk˘ch ostrovech, Skandinávii). V âeské republice hofiavka ob˘vá mozaikovitû lokality v‰ech hlavních povodí (Labe, Odry i Moravy), ale nikde se neobjevuje masovû na vût‰ím území.

Pfiíãiny ohroÏení Vzhledem k vazbû na vodní mlÏe je ohroÏována dvojnásobnû: ztrátou moÏnosti tfiení pfii úbytku hostitelÛ nejranûj‰ích v˘vojov˘ch stadií i ohroÏením druhu jako takového (devastací vodního prostfiedí, zneãi‰tûním atd.). K velkému úbytku lokalit (zejména drobn˘ch stojat˘ch vod) do‰lo v posledních letech pfiedev‰ím kvÛli zneãi‰tûní vodního prostfiedí a jeho okolí, vysoké eutrofizaci (z rybniãního hospodafiení díky vysok˘m obsádkám kaprÛ a umûlému pfiikrmování) a nevhodn˘m technick˘m zásahÛm do biotopu vedoucím ãasto k jeho zániku (napfi. odfiíznutí ramen v aluviu hrázováním). Intenzivní rybníkáfiství postihlo hofiavky i mlÏe zv˘‰enou trofizací vody, predaãním tlakem, sezonním vznikem kyslíkového deficitu i zmûnami kvality substrátu.

r y by

Biologie a ekologie druhu Hofiavka duhová ob˘vá pfiedev‰ím stojaté ãi pomalu proudící vody niÏ‰ích poloh (rybníky, ramena tokÛ, kanály, zemníky aj.), a to ãasto lokálnû v hojném poãtu. V tocích se v zimním období pfiesouvá do proudn˘ch úsekÛ. ZdrÏuje se v hejnech, jako potrava jí slouÏí fiasy, rozsivky a rostlinn˘ detrit. Podmínkou v˘skytu ostrakofilní hofiavky duhové je pfiítomnost vodních mlÏÛ, a to pfiedev‰ím velevrubÛ (g. Unio) a ‰keblí (g. Anodonta), jimÏ klade jikry do Ïaberní dutiny v období od dubna do ãervna, v˘jimeãnû aÏ do srpna (v nûkolika dávkách). Jedná se o krátkovûkou rybu, v˘jimeãnû se doÏívá pátého roku, mÛÏe mûfiit maximálnû deset centimetrÛ.


Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách omezení záplavového reÏimu v oblasti aktivních aluvií, ■ zmûny morfologie koryta (opevÀování dna a bfiehÛ, po‰kozování vodní a pobfieÏní vegetace), které zapfiíãiÀují ztrátu podmínek pro Ïivot tohoto druhu, ■ nadmûrné odbûry vody (napfi. provoz MVE), ■ zneãi‰tûní vody, pfiedev‰ím ze zemûdûlství a prÛmyslov˘ch provozÛ, ■ hnojení rybníkÛ a dal‰í zásahy vedoucí k zv˘‰ené trofii vody, ■ nadmûrné vysazování drav˘ch ryb a kaprÛ, které pÛsobí siln˘m predaãním tlakem, ■ zimování a letnûní rybníkÛ (moÏné pouze pfii propracovaném programu vãetnû záchranného transferu a pozdûj‰ího zpûtného vysazení), ■ ztráta moÏnosti tfiení pfii úbytku mlÏÛ jakoÏto hostitelÛ nejranûj‰ích v˘vojov˘ch stadií, ■ zmûny substrátu v rybnících za nevhodné pro pfiítomné mlÏe (celoplo‰né odbahÀování vedoucí k likvidaci populaci hostitelsk˘ch mlÏÛ). ■

Management lokalit Ochrana hofiavky duhové musí b˘t nastavena dvojsmûrnû tak, aby umoÏÀovala podmínky pro rozvoj druhu i hostitelsk˘ch mlÏÛ, a to pfiedev‰ím velevrubÛ (g. Unio) a ‰keblí (g. Anodonta). Rybáfiské hospodafiení v rybnících musí b˘t maximálnû na polointenzifikaãní úrovni. V EVL by mûl platit také zákaz pouÏívání ãefiínkÛ pro lov nástraÏních ryb. V místech ochrany druhu s pfiirozen˘m vodním reÏimem umoÏÀujícím sezonní zaplavování pfiilehl˘ch ramen s v˘skytem hofiavek je nezbytné takové procesy podporovat. Do drobn˘ch pfiirozen˘ch stojat˘ch ploch v aluviu nesmûjí b˘t vysazovány dravé druhy ryb (pro udrÏení pfiirozené rovnováhy postaãí jejich imigrace v prÛbûhu zv˘‰en˘ch prÛtokÛ). Samotné vût‰í toky ob˘vané pfiímo hofiavkou duhovou vyÏadují omezení regulací (zpevÀování bfiehÛ, tûÏbu a úpravu substrátu). Vzhledem k postupnému zanikání aluviálních vod, zejména rÛzn˘ch typÛ fiíãních ramen a velmi omezen˘m moÏnostem v˘voje fiíãních systémÛ majících za dÛsledek vznik ramen nov˘ch, je tfieba citlivû obnovovat zaniklá ramena a prodluÏovat „Ïivotnost“ zvodnûl˘ch tÛní a ramen (zprÛtoãÀování, protierozní opatfiení, nûkdy také odbahÀování). Pouze za speciálních podmínek pfiizpÛsoben˘ch ochranû druhu mÛÏe b˘t provedeno pfiípadné odbahnûní lokality, jeÏ musí b˘t pouze ãásteãné, tzn. nesmí b˘t odtûÏena pfieváÏná ãást sedimentu.

Hrouzek bûloploutv˘ Romanogobio albipinnatus Roz‰ífiení Areál hrouzka bûloploutvého pokr˘vá ãást úmofií âerného a Kaspického mofie (Nûmecko, Rakousko, âeská republika, Slovensko, Maìarsko, Rumunsko, Chorvatsko, Srbsko, Moldavsko, Bulharsko, Ukrajina a Rusko), územím âeské republiky prochází západní hranice jeho roz‰ífiení. Na na‰em území se vyskytuje na jihov˘chodû v povodí Dunaje aÏ do fieky Moravy a pfiilehl˘ch tokÛ, jimiÏ jsou pfiedev‰ím Dyje (i Moravská Dyje) a Rokytná; pfied 50 lety se hrouzek bûloploutv˘ vyskytoval v Moravû aÏ po Olomouc. V posledních letech byly také zaznamenány nové nálezy na Labi u ústí Libûchovky, u Neratovic a ve Stfiekovû, které je v‰ak zapotfiebí prozkoumat z genetického hlediska. Biologie a ekologie druhu Oproti hrouzku Kesslerovu ob˘vá hrouzek bûloploutv˘ hlub‰í toky s niÏ‰í rychlostí proudûní a tvrd˘m písãit˘m nebo jílovit˘m dnem. Potravu tvofií pfiedev‰ím bentiãtí Ïivoãichové a rozsivky. Ke tfiení dochází v kvûtnu a ãervnu. Podrobnûj‰í údaje o biologii tohoto druhu dosud chybûjí. U druhu je pfiedpoklad objevení nov˘ch genetick˘ch forem na základû molekulárních studií.

Ryby

Pfiíãiny ohroÏení Vzhledem k malému rozsahu poznání nárokÛ hrouzka bûloploutvého na parametry prostfiedí nejsou exaktnû prokázány ani konkrétní vlivy ohroÏující jeho existenci, ale patfií mezi nû bez pochyb regulace tokÛ, stavba pfiíãn˘ch neprÛchodn˘ch stupÀÛ i zneãi‰tûní vod. Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách ■ pfieru‰ení migraãního kontinua stavbou migraãních bariér bez plnû funkãních rybích pfiechodÛ, které by druhu umoÏnily ‰ífiit se na dal‰í vhodná stanovi‰tû, ■ zmûny morfologie koryta technick˘mi úpravami (zejména v hlubok˘ch partiích toku s men‰ím proudem), pfiedev‰ím narovnávání tokÛ, dláÏdûní dna, ■ zneãi‰tûní vody (pfiedev‰ím v Rokytné) z komunálních odpadÛ a polního hospodafiení, ■ tûÏba substrátu (hlavnû v mûlk˘ch proudn˘ch partiích), ■ v˘znamné odbûry vody z toku, kdy dochází ke zmûnû charakteru vodního biotopu (napfi. likvidací proudn˘ch úsekÛ nebo nedodrÏováním minimálního zÛstatkového prÛtoku). Management lokalit Ochrana druhu musí b˘t zaloÏena pfiedev‰ím na vylouãení vlivu negativních faktorÛ, zejména nevhodn˘ch zásahÛ do koryta toku. Na v‰ech lokalitách, kde je znám v˘skyt hrouzka bûloploutvého, je zapotfiebí dÛslednû chránit vodní biotop jako celek s dÛrazem na zachování hlubok˘ch partií toku s tekoucími úseky s niÏ‰í rychlostí proudûní. Pfii vodohospodáfiské údrÏbû tokÛ je v tûchto místech zapotfiebí odbornû posoudit kaÏd˘ pfiipravovan˘ zásah. Rybáfiské hospodafiení by mûlo b˘t v EVL smûrováno k podpofie pfiirozen˘ch ichtyocenóz. Po dohodû s rybáfisk˘mi svazy je Ïádoucí zajistit lokální celoroãní hájení v‰ech druhÛ hrouzkÛ, vãetnû vylouãení pouÏívání tûchto druhÛ jako nástraÏních rybek z dÛvodu obtíÏné identifikace. V˘stavba rybích pfiechodÛ by mûla b˘t realizována prioritnû v horních úsecích EVL.

Hrouzek KesslerÛv Romanogobio kesslerii Roz‰ífiení Hrouzek KesslerÛv se vyskytuje v úmofií âerného mofie v povodí Dunaje, Prutu,Visly a Dnûstru (Rakousko, âeská republika, Slovensko, Maìarsko, Rumunsko, Slovinsko, Chorvatsko, Srbsko, Moldavsko, Bulharsko, Ukrajina). Na na‰em území byl v roce 1950 objeven v Beãvû u Lipníka. Dále byl zaznamenán jeho v˘skyt v Beãvû u Vala‰ského Mezifiíãí. V souãasnosti se hrouzek KesslerÛv vyskytuje na mnoha místech v úseku Beãvy od Vala‰ského Mezifiíãí aÏ po ústí do Moravy. V roce 2003 byl hrouzek KesslerÛv objeven v fiece Moravû v úseku mezi Boleloucí a Tovaãovem.

Pfiíãiny ohroÏení Populace v âR byla ohroÏována mnoha negativními vlivy, mezi nûÏ patfií pfiedev‰ím zneãi‰tûní vody z prÛmyslové a zemûdûlské v˘roby i komunálními odpady a nevhodné technické zásahy do toku, pfiedev‰ím likvidace proudn˘ch úsekÛ, jeÏ hrouzek KesslerÛv vyuÏívá jako stanovitû.

r y by

Biologie a ekologie druhu Hrouzek KesslerÛv ob˘vá mûlãí proudivé úseky toku s kamenito-‰tûrkov˘m substrátem, nevyhledává ale pfiíli‰ silné proudy. DrÏí se blízko dna v mal˘ch hejnech. Îiví se drobn˘mi vodními bezobratl˘mi a rozsivkami. K rozmnoÏování dochází v kvûtnu a ãervnu. DorÛstá velokosti 12 cm. Jedná se o krátkovûk˘ druh, jehoÏ biologie není dosud dostateãnû známá.


Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách pfieru‰ení migraãního kontinua stavbou migraãních bariér bez plnû funkãních rybích pfiechodÛ pro hrouzky, které znemoÏÀuje ‰ífiení druhu na dal‰í vhodná stanovi‰tû, ■ zmûny morfologie koryta technick˘mi úpravami (pfiedev‰ím zahlubováním a likvidací rÛznorod˘ch stanovi‰È, tûÏbou hrubého ‰tûrkového substrátu) s v˘jimkou kamenn˘ch záhozÛ v nátrÏích, které zapfiíãiÀují ztrátu vhodn˘ch podmínek pro Ïivot tohoto druhu; zvlá‰tû rizikov˘m zásahem je odtûÏení ‰tûrkov˘ch nánosÛ, jehoÏ v˘sledkem je ztráta biotopu hrouzkÛ – pefiejnat˘ch úsekÛ, jeÏ se ãasto tvofií právû podél ‰tûrkov˘ch lavic a ostrovÛ, ■ zneãi‰tûní vody, pfiedev‰ím ze zemûdûlství, komunálních odpadÛ a prÛmyslov˘ch provozÛ, ■ v˘znamné odbûry vody z toku, kdy dochází ke zmûnû charakteru vodního biotopu (napfi. likvidací proudn˘ch úsekÛ nebo nedodrÏováním minimálního zÛstatkového prÛtoku). ■

Management lokalit U hrouzka Kesslerova je obzvlá‰tû dÛleÏité vylouãit vliv negativních faktorÛ. Na lokalitách jeho v˘skytu je tfieba zachovat biotop ve vyhovujícím stavu a zamezit v‰em potenciálním zásahÛm do toku, pfiedev‰ím likvidaci proudn˘ch úsekÛ, jeÏ tento druh vyuÏívá jako stanovi‰tû. Rybáfiské hospodafiení by mûlo b˘t v EVL smûrováno k podpofie pfiirozen˘ch ichtyocenóz. Po dohodû s rybáfisk˘mi svazy je Ïádoucí zajistit lokální celoroãní hájení v‰ech druhÛ hrouzkÛ, vãetnû vylouãení pouÏívání tûchto druhÛ jako nástraÏních rybek z dÛvodu obtíÏné identifikace. V rámci managementu je potfieba rovnûÏ o‰etfiit ãinnosti související se správou vodních tokÛ a ve spolupráci se správci povodí uvaÏovat o realizaci revitalizaãních zásahÛ. V pfiípadû Beãvy je aktuální mnoÏství v˘znamn˘ch odbûrÛ vody, které mûní podmínky biotopu, proto by dal‰í odbûry mûly b˘t povolovány jen velmi obezfietnû a jejich souhrn nesmí sníÏit prÛtok pod hranici Q355 (pokud této není dosahováno díky pfiirozen˘m prÛtokÛm je zapotfiebí ve‰keré lokální odbûry pfieru‰it). Pfiedev‰ím tok Beãvy vyÏaduje migraãní zprÛchodnûní, doporuãen je postup od horních ãástí EVL.

JeÏdík dunajsk˘ Gymnocephalus baloni Roz‰ífiení Druh je sv˘m roz‰ífiením vázan˘ na povodí Dunaje (od Bavorska po âerné mofie) a stfiedního toku Dnûpru. V âeské republice ob˘vá jeÏdík dunajsk˘ shodné území jako jeÏdík Ïlut˘ (Gymnocephalus schraetser), to znamená dolní tok fiek Moravy a Dyje. Biologie a ekologie druhu JeÏdík dunajsk˘ Ïije v˘hradnû v proudn˘ch a pfieváÏnû hlubok˘ch místech velk˘ch fiek a jejich prÛtoãn˘ch ramen. Jedná se o rybu s noãní aktivitou Ïivící se bentickou potravou, hlavnû larvami hmyzu a kor˘‰i. RozmnoÏuje se na ‰tûrkovo-kamenitém substrátu pfiedev‰ím v druhé polovinû dubna, a to v nûkolika tfiecích dávkách. DorÛstá maximálnû do velikosti 14 cm. Jedná se o krátkovûk˘ druh, jehoÏ biologie není dosud detailnû známá. Pfiíãiny ohroÏení NejdÛleÏitûj‰ím negativním faktorem ovlivÀujícím v˘skyt jeÏdíka dunajského je migraãní neprostupnost tokÛ. O dal‰ích pfiíãinách nízk˘ch stavÛ nejsou podrobné informace stejnû jako o biologii druhu obecnû, a proto je do jejich detailního pro‰etfiení nutná dÛkladná ochrana druhu i stanovi‰tû. Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách pfieru‰ení migraãního kontinua stavbou migraãních bariér bez plnû funkãních rybích pfiechodÛ, které zapfiíãiÀuje nemoÏnost ‰ífiit se na jiná vhodná stanovi‰tû,

■

Ryby

zmûny morfologie koryta technick˘mi úpravami (tûÏba ‰tûrkového substrátu na trdli‰tích – proudn˘ch místech se ‰tûrkov˘m nebo ‰tûrkovo-kamenit˘m dnem), ■ zneãi‰tûní vody, pfiedev‰ím ze zemûdûlství a prÛmyslov˘ch provozÛ. ■

Management lokalit DÛleÏité je vylouãení negativních faktorÛ, pfiedev‰ím zmûn morfologie dna. KaÏd˘ zásah do substrátu dna musí b˘t konzultován a potvrzen odborníkem na ekologii ryb. Podporováno je také zbudování rybích pfiechodÛ na úseku tokÛ navazujících na EVL, v nichÏ se druh vyskytuje. Dojde tak k roz‰ífiení ob˘van˘ch stanovi‰È a pfiípadnému namnoÏení a stabilizaci populace.

JeÏdík Ïlut˘ Gymnocephalus schraetser Roz‰ífiení JeÏdík Ïlut˘ Ïije pouze v povodí Dunaje po Bavorsko, v povodí bulharské fieky Kamãija a v pfiilehl˘ch brakick˘ch vodách âerného mofie. U nás byl nacházen v Moravû k Hodonínu, v 19. století aÏ k Olomouci, v Dyji aÏ po soutok se Svratkou. V souãasnosti je znám jen z oblasti Soutoku (dolní toky Dyje a Moravy). Biologie a ekologie druhu JeÏdík Ïlut˘ ob˘vá proudné a hluboké úseky vût‰ích tokÛ, v nichÏ se vût‰inou zdrÏuje u dna. Preferuje písãit˘ nebo kamenit˘ pevn˘ substrát. V zimû se bûÏnû stahuje do fiíãních ramen propojen˘ch s tokem. JeÏdíci se shlukují do mal˘ch hejn, u dna ve dne sbírají Ïivoãi‰nou potravu (larvy hmyzu, kor˘‰e, jikry aj.). V dobû tfiení vykonávají krátké tahy proti proudu, vytahují pfiitom do men‰ích pfiítokÛ. Ke tfiení dochází v nûkolika dávkách od poloviny dubna do kvûtna v proudech na ‰tûrkovém dnû. Délka Ïivota nepfiesahuje pût let, velikost je do 30 cm. Pfiíãiny ohroÏení Hlavním ohroÏujícím faktorem je nedostatek vhodn˘ch stanovi‰È a omezení migrací vodními díly. V souãasnosti je v˘skyt omezen migraãnû prostupn˘mi úseky toku od slovensk˘ch hranic. Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách pfieru‰ení migraãního kontinua stavbou migraãních bariér bez plnû funkãních rybích pfiechodÛ, které zapfiíãiÀuje nemoÏnost ‰ífiit se na jiná vhodná stanovi‰tû, ■ zmûny morfologie koryta technick˘mi úpravami (tûÏba ‰tûrkového substrátu na trdli‰tích – proudn˘ch místech se ‰tûrkov˘m dnem), ■ zneãi‰tûní vody, pfiedev‰ím ze zemûdûlství a prÛmyslov˘ch provozÛ. ■

Losos obecn˘ Salmo salar Roz‰ífiení Losos obecn˘ se vyskytuje v úmofií Severního ledového mofie a Atlantského oceánu v jeho evropské a se-

r y by

Management lokalit Klíãové pro ochranu druhu je vylouãení negativních faktorÛ, pfiedev‰ím zmûn morfologie dna. KaÏd˘ zásah do substrátu dna musí b˘t konzultován a potvrzen odborníkem na ekologii ryb. Podporováno je také zbudování rybích pfiechodÛ na úseku tokÛ navazujících na EVL, v nichÏ se druh vyskytuje. Dojde tak k roz‰ífiení ob˘van˘ch stanovi‰È a pfiípadnému namnoÏení a stabilizaci populace.


veroamerické ãásti. Jako anadromní druh vytahuje ke tfiení do horních tokÛ fiek. Na na‰em území Ïil aÏ do poloviny minulého století. Pronikal k nám Labem, vzácnûji i Odrou. Známá trdli‰tû lososa byla ve Vltavû, Otavû, Kfiemelné,Vydfie, Divoké Orlici, Mal‰i, Stropniãce a âerné. Na Moravû a ve Slezsku se lososi objevovali v Odfie, Ol‰i a Opavû. Losos byl u nás také produkován v fiadû líhní a byl vypou‰tûn nejen do povodí Labe, ale také Odry. Od roku 1998 je plÛdek lososa v rámci záchranného programu vysazován do povodí Kamenice, Plouãnice a Ohfie a od roku 2002 je pravidelnû zaznamenáván podzimní tah dospûl˘ch ryb na území âeské republiky. Biologie a ekologie druhu První dva roky Ïivota tráví mladí lososi (tzv. strdlice) v tocích a poté táhnou do mofie, kde také vût‰inou po dvou letech dospívají. Ke tfiení, které se odehrává od fiíjna do prosince, se vracejí dospûlé ryby z mofie zpût do fieky, kde se narodily. To vede k vytváfiení unikátních lokálních populací, geneticky odli‰n˘ch od jin˘ch. Pfii tfiení jsou jikry kladeny do r˘hovit˘ch jam ve ‰tûrku, které ryby po nakladení jiker opût pohyby tûla zahrnují.V dobû prvního tfiení mûfií okolo 70 cm, pfii dal‰ích návratech mohou v˘jimeãnû dosahovat délky aÏ 150 cm. V tocích jsou aktivní bûhem dne a vyhledávají potravu podobnou jako ostatní lososovité ryby, tzn. pfiedev‰ím larvy hmyzu a drobné ryby, bûhem dlouh˘ch tahÛ na trdli‰tû v‰ak nepfiijímají témûfi Ïádnou potravu a ztrácejí tak na hmotnosti. Do fiek se lososi navrací ke tfiení maximálnû pûtkrát za Ïivot, vÏdy po 1–2 letech v mofii. Pfiíãiny ohroÏení Nejv˘znamnûj‰ím limitujícím faktorem pro v˘skyt lososÛ jsou bezesporu migraãní bariéry (vysoké jezy a pfiehrady), které zapfiíãinily omezení v˘skytu druhu, a dále zneãi‰tûní vod. K dal‰ím nebezpeãím patfií nelegální lov, vnitrodruhové kfiíÏení populací, parazité a nemoci. Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách ■ pfieru‰ení migraãního kontinua stavbou migraãních bariér, které by druhu zabránily vracet se na místa tfiení a ‰ífiit se na dal‰í vhodná stanovi‰tû, bez plnû funkãních rybích pfiechodÛ, ■ zmûny morfologie koryta technick˘mi úpravami (tûÏba ‰tûrkového substrátu na trdli‰tích, opevÀování dna a bfiehÛ), kdy druh ztrácí esenciální podmínky pro Ïivot, ■ nadmûrné odbûry vody (napfi. provoz mal˘ch vodních elektráren), ■ zneãi‰tûní vody, ■ nelegální lov, ■ nadmûrné vysazování ostatních lososovit˘ch ryb (pstruha obecného), ■ genetické zneãistûní populací (vysazování násad z míst s geneticky odli‰n˘mi populacemi). Management lokalit V˘skyt lososa obecného v âeské republice zÛstává závisl˘m na probíhajícím repatriaãním programu a vysazování dostateãného poãtu juvenilních jedincÛ. Na lokalitách s v˘skytem strdlic je nutné dodrÏovat rybáfiské obhospodafiování tokÛ blízké pfiirozenému stavu (podpora pfiirozeného v˘tûru, omezení slovování a vysazování) a podfiízené ochranû lososa na úkor vysazování niÏ‰ího poãtu ostatních ryb, pfiedev‰ím pstruha obecného. Je zapotfiebí zprÛchodnit toky v˘stavbou rybích pfiechodÛ aÏ k trdli‰tím.Vylouãeno je tûÏení ‰tûrkov˘ch sedimentÛ v místech potenciálních trdli‰È a zmûny trasy toku a proudûní (pfiedev‰ím opevÀováním v extravilánu). V˘stavba nov˘ch migraãních bariér nebo obnova star˘ch je moÏná pouze pfii minimálním ovlivnûní toku v nadjezí (nezmen‰í rozsah proudn˘ch ãástí s pfiirozen˘m ‰tûrkov˘m nebo ‰tûrkovitokamenit˘m dnem vyuÏívan˘ch jako potravní stanovi‰tû nebo trdli‰tû) a souãasnû v pfiípadû, Ïe související v˘stavba rybího pfiechodu zlep‰í stav oproti stávající situaci.

Ryby

Ostrucha kfiivoãará Pelecus cultratus Roz‰ífiení Ostruchu kfiivoãarou nalezneme v úmofií Baltského mofie, dále v systému úmofií âerného a Kaspického mofie a povodí Aralského jezera. V âeské republice ob˘vá ostrucha kfiivoãará jen dolní tok Moravy a Dyje. V minulosti vystupovala Dyjí aÏ k fiekám Svratce a Jihlavû, v souãasnosti jsou její tahy ukonãovány u jezu v Bfieclavi. Biologie a ekologie druhu Ostruchy nejeví preference k zvlá‰tnímu typu stanovi‰tû. Jedná se o pelagofilní, jikry neochraÀující druh; ke tfiení dochází v dubnu aÏ ãervnu v hlubok˘ch partiích toku, kde v‰ak musí b˘t alespoÀ slab˘ proud a dobfie prokysliãená voda.V dospûlosti roz‰ifiují ostruchy své potravní spektrum drobn˘ch bezobratl˘ch o plÛdek ryb. Mohou se doÏít aÏ ‰estnácti let a v˘jimeãnû mûfií více neÏ 50 cm. Pfiíãiny ohroÏení Ostrucha se vyskytuje na velmi omezeném území, kde v‰ak není v souãasnosti aktuálnû ohroÏena. Problémem jsou pro ni neprÛchodné migraãní bariéry. O dal‰ích pfiíãinách nízk˘ch stavÛ nejsou podrobné informace stejnû jako o biologii druhu obecnû, a proto je do jejich detailního pro‰etfiení nutná dÛkladná ochrana stanovi‰tû i druhu. Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách ■ pfieru‰ení migraãního kontinua stavbou migraãních bariér bez plnû funkãních rybích pfiechodÛ, které by umoÏnily ‰ífiení druhu na dal‰í vhodná stanovi‰tû, ■ zmûny morfologie koryta v proudn˘ch úsecích technick˘mi úpravami zapfiíãiÀují ztrátu vhodn˘ch podmínek pro Ïivot tohoto druhu, ■ zneãi‰tûní vody, pfiedev‰ím ze zemûdûlství a prÛmyslov˘ch provozÛ, ■ ru‰ení hejn ryb pfii tfiení (napfi. frekventovanou lodní dopravou v partiích toku s hloubkou men‰í neÏ 2 m), jeÏ probíhá od dubna do ãervna. Management lokalit Ochrana tohoto druhu musí b˘t zaloÏena pfiedev‰ím na vylouãení vlivu negativních faktorÛ, zejména zabránûní rozsáhl˘ch úprav vedoucích ke zmûnám v morfologii koryta toku. Prioritou pro ochranu druhu je roz‰ífiení oblasti jeho v˘skytu vybudováním funkãních rybích pfiechodÛ na Dyji (pfiedev‰ím u bfieclavského jezu) a její zprÛchodnûní aÏ k VD Nové Ml˘ny.

Piskofi pruhovan˘ Misgurnus fossilis

Biologie a ekologie druhu Piskofi vyhledává zabahnûné pomalu tekoucí ãi stojaté vody pfiedev‰ím v zátopové oblasti velk˘ch fiek (jako jsou tÛnû a postranní ramena) vãetnû nûkter˘ch rybníkÛ. Îije u dna, kde se zahrabává do bahnitého substrátu. Má schopnost doplÀkového stfievního d˘chání, s jehoÏ pomocí dokáÏe pfiijímat i atmosférick˘

r y by

Roz‰ífiení Piskofi pruhovan˘ Ïije v Evropû od Seiny ve Francii aÏ po povodí Volhy, neosídlil v‰ak území vût‰iny poloostrovÛ a ostrovÛ vãetnû Velké Británie, Skandinávie, Krymu a úmofií Severního ledového oceánu. V minulosti byl v âeské republice v˘skyt piskofie uvádûn z Labe, Vltavy, Ohfie, Moravy a jejich pfiítokÛ. V souãasnosti je mozaikovit˘ v˘skyt piskofie pruhovaného ovûfien na desítkách lokalit v‰ech hlavních povodí.


kyslík, a to i pfii dostatku rozpu‰tûného kyslíku ve vodû. Piskofii se vytírají v dubnu aÏ ãervnu. Jikry jsou samicí nalepovány na porosty vodních rostlin a na kofieny. Za potravu jim slouÏí Ïivoãichové Ïijící u dna a také rostlinn˘ detrit. Jedná se o stfiednûvûk˘ druh dosahují velikosti do 35 cm. Pfiíãiny ohroÏení Omezení hydrologického reÏimu aluviálních systémÛ a pfieru‰ení migraãní prÛchodnosti tokÛ vedlo k souãasné situaci, kdy po ztrátû vhodného biotopu nemá piskofi ve vût‰inû pfiípadÛ pfiíleÏitost stanovi‰tû znovu osídlit z blízké lokality. Druh negativnû ovlivnily hlavnû regulace vût‰iny vût‰ích fiek vedoucí k omezení aktivního aluvia a zv˘‰ení intenzity chovu ryb v rybniãních soustavách (spojené s ãast˘m vypou‰tûním nádrÏí a jejich ponecháváním bez vody), které pfiirozená stanovi‰tû suplují. Piskofii jsou také velmi citliví k zneãi‰Èujícím látkám, jeÏ se ukládají v jimi ob˘vaném substrátu. Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách omezení záplavového reÏimu v oblasti aktivních aluvií, ■ zmûny morfologie koryta (opevÀování dna a bfiehÛ, po‰kození biotopu, vodní a pobfieÏní vegetace), které zapfiíãiÀují ztrátu podmínek pro Ïivot tohoto druhu likvidací nebo zhor‰ením kvality sedimentu, na nûmÏ jsou piskofii závislí, ■ vysychání a zazemÀování stojat˘ch vod (tÛní, zemníkÛ), ■ zneãi‰tûní vody, pfiedev‰ím ze zemûdûlství a prÛmyslov˘ch provozÛ, ■ hnojení rybníkÛ a dal‰í zásahy (intenzivní rybáfiské hospodafiení, pfiikrmování) vedoucí k zv˘‰ené trofii vody, ■ nadmûrné vysazování drav˘ch ryb (sumec velk˘, úhofi fiíãní a mník jednovous˘), které pÛsobí siln˘m predaãním tlakem, ■ zimování a letnûní rybníkÛ, ■ likvidace jemného substrátu, zmûny substrátu v rybnících (odbahÀování), které zapfiíãiÀují ztrátu podmínek pro Ïivot druhu. ■

Management lokalit Vzhledem ke zranitelnosti jednotliv˘ch izolovan˘ch populací vyÏadují lokality piskofie pruhovaného pfiísné ochranné podmínky. Místa s v˘skytem druhu je zapotfiebí chránit komplexním zachováním vhodn˘ch podmínek se zamûfiením na vyhovující substrát a kvalitu vody. V pfiípadû rybníkÛ je nutné navrhnout hospodafiení a rybí obsádku, jeÏ populaci piskofie neohrozí, tj. s vylouãením predátorÛ (lovících u dna) a na dolní hranici polointenzivního hospodafiení (optimálnû na hospodafiení extenzivní). Pouze za speciálních podmínek pfiizpÛsoben˘ch ochranû druhu mÛÏe b˘t provedeno pfiípadné odbahnûní rybníku nebo vodního toku (Dûhylovsk˘ potok), jeÏ musí b˘t pouze ãásteãné, tzn. nesmí b˘t odtûÏena pfieváÏná ãást sedimentu. Na lokalitách druhu s pfiirozen˘m vodním reÏimem umoÏÀujícím sezonní zaplavování pfiilehl˘ch ramen s v˘skytem piskofie je nezbytné takové procesy podporovat. Do pfiirozen˘ch drobn˘ch stojat˘ch ploch v aluviu nesmûjí b˘t vysazovány dravé druhy ryb (pro udrÏení pfiirozené rovnováhy postaãí jejich imigrace v prÛbûhu zv˘‰en˘ch prÛtokÛ). Vzhledem k postupnému zanikání aluviálních vod, zejména rÛzn˘ch typÛ fiíãních ramen a velmi omezen˘m moÏnostem v˘voje fiíãních systémÛ majících za dÛsledek vznik ramen nov˘ch, je tfieba citlivû obnovovat zaniklá ramena a prodluÏovat „Ïivotnost“ zvodnûl˘ch tÛní a ramen (zprÛtoãÀování, protierozní opatfiení, nûkdy také odbahÀování). V pfiípadû zji‰tûného zazemÀování je optimální vybudování nové tÛnû v blízkosti a propojení strouhou, která umoÏní v dostateãné dobû (dva roky) pfied vyschnutím pfiirozen˘ pfiesun místní populace. Posléze je nutné odbahnit pÛvodnû ob˘vanou tÛÀ a ponechat moÏnost zpûtné migrace ryb.

Ryby

Sekavci g. Cobitis Roz‰ífiení Stfiední a západní Evropa byla dfiíve povaÏována za oblast v˘skytu pouze sekavce píseãného (Cobitis taenia). Moderní studie v‰ak prokázaly existenci hybridního komplexu nûkolika druhÛ. Na území âeské republiky neÏije sekavec píseãn˘, jak bylo dfiíve v na‰í literatufie bûÏnû uvádûno, ale vyskytuje se zde sekavec podunajsk˘ (Cobitis elongatoides). Objevuje se v druhovû ãist˘ch populacích a nebo v tzv. hybridních diploidnû polyploidních (HDP) komplexech, pfiiãemÏ pfiesné urãení je moÏné jen na základû genetick˘ch anal˘z.V povodí Labe se objevuje HDP komplex, na jehoÏ genomu se podílí druh Cobitis taenia (samostatnû tento druh u nás neÏije), v povodí Moravy a Dyje se na HDP komplexu podílí druh Cobitis tanaitica. Roz‰ífiení sekavcÛ v âeské republice je v souãasnosti fragmentární, a to v oblasti stfiedního Polabí, v Chrudimce, ãásti povodí LuÏnice a ve stfiední a dolní ãásti povodí Dyje. Biologie a ekologie druhu Sekavci Ïijící v tocích v místech s pomaleji tekoucí vodou a písãit˘m, hlinit˘m, jílovit˘m, zfiídka kamenit˘m substrátem a fiídk˘m zárostem vegetace. Nûkdy se objeví i ve stojat˘ch vodách, kde se vyh˘bají silnû zabahnûn˘m místÛm. Po vût‰inu dne jsou alespoÀ ãásteãnû zahrabáni v substrátu. Jsou také schopni doplnit dostatek kyslíku atmosférick˘m d˘cháním. Aktivní mimo úkryt jsou v noci, za potravu si vybírají drobné bezobratlé, detrit i fiasy, které filtrují z nasávaného substrátu. Tfiení probíhá od dubna do ãervna, jikry pfiilepují na rostliny v mûlk˘ch proudn˘ch partiích toku. Vedle bûÏného pohlavního rozmnoÏování se mohou rozmnoÏovat unisexuálnû (gynogenezí a hybridogenezí) za vzniku hybridnû polyploidních komplexÛ. Unisexuálnû se rozmnoÏující samice jsou pfii tfiení preferovány, tudíÏ sloÏení dal‰ích generací se mûní ve prospûch sexuálního „parazita“. V pfiírodních podmínkách Ïijí pouze 2–4 roky a dorÛstají velikosti 14 cm. Pfiíãiny ohroÏení Poznatky z v˘zkumu hybridního komplexu vedou k závûru, Ïe se na sekavce musí vztahovat nejpfiísnûj‰í ochranné podmínky, protoÏe kaÏdá populace je unikátní. Hlavními pfiíãinami ohroÏení jsou zneãi‰tûní spojené s eutrofizací a technické zásahy do tokÛ (regulace, nevhodné úpravy a opevÀování koryta, meliorace a redukce aktivního aluvia) likvidující vhodn˘ biotop. Sekavci jsou také citliví na toxické látky, jeÏ se ukládají v ob˘vaném sedimentu.

Management lokalit Pro Ïivot sekavcÛ je limitujícím faktorem dostatek vhodn˘ch míst s jemn˘m písãit˘m a písãito-jílovit˘m substrátem v partiích toku s mírnûj‰ím proudem, a proto je tfieba takov˘ typ stanovi‰tû zachovat. Je nutné udrÏet vyhovující hydrologické podmínky zaruãující dostatek vody i v such˘ch mûsících (pfiedev‰ím

r y by

Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách ■ omezení záplavového reÏimu v oblasti aktivních aluvií, ■ zmûny morfologie koryta (opevÀování dna a bfiehÛ, po‰kození biotopu, vodní a pobfieÏní vegetace), likvidace mírnû proudn˘ch úsekÛ, likvidace jemného písãitého a písãito-jílovitého substrátu, které zapfiíãiÀují ztrátu podmínek pro Ïivot sekavcÛ, ■ zmûna hydrologick˘ch podmínek ovlivnûním odbûru vody a souvisejících prÛtokov˘ch pomûrÛ (pfiedev‰ím v uzavfien˘ch soustavách a rybniãních spojkách) a splaveninového systému (napfi. vlivem plo‰ného odlesÀování), ■ zneãi‰tûní vody, pfiedev‰ím ze zemûdûlství a komunálních odpadÛ, ■ nadmûrné vysazování drav˘ch ryb, pÛsobících siln˘m predaãním tlakem, ■ zimování a letnûní rybníkÛ, ■ pfieru‰ení migraãního kontinua, které zabraÀuje moÏnosti ‰ífiit se na jiná vhodná stanovi‰tû.


v uzavfien˘ch soustavách a rybniãních spojkách) a ‰etrnû rybáfisky hospodafiit hlavnû na rybnících. Doporuãeno je extenzivní vícehorkové hospodafiení (slovování jednou za více let, vût‰inou za tfii roky) s eliminací drav˘ch druhÛ ryb. V pfiípadû vypou‰tûní rybníkÛ je podmínkou rychlé zpûtné zavodnûní dnového substrátu. Pouze za speciálních podmínek pfiizpÛsoben˘ch ochranû druhu mÛÏe b˘t provedeno pfiípadné odbahnûní rybníku, jeÏ musí b˘t pouze ãásteãné, tzn. nesmí b˘t odtûÏena pfieváÏná ãást sedimentu. Také vslá na zachování struktury ob˘vaného substrátu. Podporovány jsou revitalizaãní úpravy tokÛ umoÏÀující pfiirozené ‰ífiení druhu (v˘stavba rybích pfiechodÛ, zpûtná úprava tokÛ do pfiírodû blízkého stavu). Hybridní komplex sekavcÛ vyÏaduje kvÛli své biologické unikátnosti odpovídající ochranu. DÛraznû je tfieba varovat pfied neuváÏen˘m posilováním populací a pfiená‰ení sekavcÛ mezi lokalitami. V mal˘ch vodních tocích je moÏné vysazovat pouze lososovité ryby vûkové tfiídy 1+ (jednolet˘ch a star‰ích) pocházející z pfiirozen˘ch vodních tokÛ, umûle odchovaní jedinci vyvíjejí po vysazení pfiíli‰ vysok˘ predaãní tlak. Vysazování rybích predátorÛ nesmí zpÛsobit predaãní tlak sniÏující poãetnost sekavcÛ na ob˘van˘ch lokalitách, jejich mnoÏství musí stanovit specialista. Do stojat˘ch vod aktivního aluvia nesmûjí b˘t vysazovány dravé druhy ryb vÛbec, pro udrÏení pfiirozené rovnováhy postaãí jejich imigrace v prÛbûhu zv˘‰en˘ch prÛtokÛ.

Sekavãík horsk˘ Sabanejewia balcanica Roz‰ífiení Sekavãík horsk˘ ob˘vá oblast od povodí Visly a Dunaje, pfies povodí Donu a kavkazské toky aÏ na území Íránu. Znalosti o v˘skytu tohoto druhu v âeské republice byly v minulosti omezeny jen na tok Beãvy, kde byl v minulosti zji‰tûn na rÛzn˘ch místech od ústí Beãvy do Moravy aÏ po Vsetínskou Beãvu a její pfiítok Senici. Nálezy sekavãíkÛ pocházejí z 50. let 20. století. Od této doby aÏ do souãasnosti se pfies intenzivní prÛzkumy v˘skyt tohoto druhu v povodí Beãvy nepodafiilo potvrdit. Na Moravû se znovu sekavãík horsk˘ objevil v roce 2001 po témûfi 50 letech, a to v fiece Vláfie na území CHKO Bílé Karpaty, kam se roz‰ífiil ze Slovenska díky zru‰ení stupnû nad ústím do Váhu. Biologie a ekologie druhu Stanovi‰tû druhu tvofií horské (aÏ do nadmofiské v˘‰ky 900 m), podhorské, ale i níÏinné toky. Sekavãík horsk˘ preferuje mûlãí proudivé úseky se ‰tûrkovito-kamenit˘m dnem pokryt˘m slabou vrstvou detritu. Sekavãíci vût‰inou leÏí na dnû nebo pod kameny, kde sbírají drobné Ïivoãichy i fytoplankton, na zimu se zavrtávají do substrátu tak, Ïe jim vyãnívá pouze hlava. Jedná se o teritoriální ryby fixované na svá stanovi‰tû. RozmnoÏování je rozloÏeno do nûkolika dávek v období od dubna do srpna. Sekavãík je fytofilním druhem. DoÏívá se maximálnû tfií let a dorÛstá velikosti do 15 cm. Dostatek poznatkÛ o biologii druhu dosud chybí. Nevyjasnûná zÛstává otázka moÏného rozdûlení druhu do nûkolika poddruhÛ, pfiípadnû nov˘ch druhÛ. Pfiíãiny ohroÏení Vzhledem k malému rozsahu poznání jeho nárokÛ na prostfiedí nejsou známy exaktnû prokázané konkrétní vlivy ohroÏující jeho existenci, ale patfií mezi nû bez pochyb regulace tokÛ, stavba pfiíãn˘ch neprÛchodn˘ch stupÀÛ i zneãi‰tûní vod. Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách ■ zmûny morfologie koryta (zahlubování, opevÀování dna a bfiehÛ, po‰kození biotopu vãetnû vodní a pobfieÏní vegetace, tûÏba substrátu pfiedev‰ím v mûlk˘ch proudn˘ch partiích, likvidace mírnû proudn˘ch úsekÛ), které zapfiíãiÀují ztrátu podmínek pro Ïivot tohoto druhu, ■ zneãi‰tûní vody, pfiedev‰ím ze zemûdûlství a komunálních odpadÛ, ■ pfieru‰ení migraãního kontinua, které druhu zabraÀují ‰ífiit se na dal‰í vhodná stanovi‰tû.

Ryby

Management lokalit Vlastní tok Vláry, v nûmÏ se sekavãíci vyskytují, nesmí podléhat Ïádn˘m negativním technick˘m úpravám, a to pfiedev‰ím v mûlk˘ch proudn˘ch partiích (tûÏba substrátu, opevÀování koryta). Vysazování lososovit˘ch ryb lovné velikosti je moÏné pouze pfii pouÏití násady z pfiirozeného prostfiedí (tokÛ), umûle odchovaní jedinci vyvíjejí po vysazení pfiíli‰ vysok˘ predaãní tlak.

Vranka obecná Cottus gobio Roz‰ífiení Areál roz‰ífiení vranky obecné pokr˘vá celou Evropu s málo v˘jimkami, jeÏ tvofií nûkterá geograficky oddûlená území jako je Itálie, ¤ecko, Irsko nebo sever Skandinávie. Vranky Ïijí i v brakické vodû (napfiíklad ve Finsku). V âeské republice se vranka obecná vyskytuje ve v‰ech povodích, kde osídluje pfiedev‰ím jejich horní partie (pstruhové vody) v tocích s vy‰‰ím podílem rozpu‰tûného kyslíku. Biologie a ekologie druhu Vranka obecná ob˘vá horské a podhorské potoky v úsecích s ãlenit˘m ‰tûrkov˘m nebo ‰tûrkopískov˘m dnem, kde se po vût‰inu ãasu ukr˘vá pod kameny. Její pfiítomnost vykazuje vysokou kvalitu toku, jde o tzv. bioindikaãní druh. Pohybuje se jen krátk˘mi poskoky, neboÈ je vzhledem k absenci plynového mûch˘fie ‰patn˘m plavcem. Îiví se bentick˘mi Ïivoãichy. Tfiení se odehrává na konci bfiezna a v dubnu, o jikry nakladené pod vût‰í kameny peãuje samec. Vranka obecná Ïije maximálnû osm let a dorÛstá velikosti do 15 cm.

Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách ■ pfieru‰ení migraãního kontinua stavbou migraãních bariér bez plnû funkãních rybích pfiechodÛ, nad bariérami se tvofií pro Ïivot vranek nevhodné rozlehlé stojaté plochy hostící vy‰‰í abundanci predátorÛ, ■ zmûny morfologie koryta technick˘mi úpravami (likvidace rÛznorod˘ch stanovi‰È, dláÏdûní dna, hrazení tokÛ, tûÏba kamenitého a ‰tûrkového substrátu), které zapfiíãiÀují ztrátu vhodn˘ch podmínek pro Ïivot druhu, ■ zneãi‰tûní vody, pfiedev‰ím z hnojení v povodí a komunálních odpadÛ, ■ v˘znamné odbûry vody z toku (MVE, zavlaÏování, zasnûÏování), kdy dochází ke zmûnû charakteru vodního biotopu (nedodrÏováním minimálního zÛstatkového prÛtoku), ■ nadmûrné vysazování lososovit˘ch ryb (pstruha obecného), pÛsobící na populaci vranek siln˘m predaãním tlakem. Management lokalit U tohoto druhu je dÛleÏité vylouãit vliv v˘znamn˘ch negativních faktorÛ. V˘znamné je zprÛchodnûní

r y by

Pfiíãiny ohroÏení Vranka je velmi citlivá na zneãi‰tûní tokÛ a dostatek kyslíku ve vodû. Je ohroÏená pfiedev‰ím niãením ob˘vaného biotopu. Do mnoha tokÛ v minulosti unikaly toxické látky, jeÏ zapfiíãinily vytrávení cel˘ch lokálních populací. Toky horních ãástí povodí s vhodn˘m kamenit˘m substrátem byly z hlediska tohoto druhu ãasto nevhodnû upravovány (napfi. v rámci meliorací). Predaãním tlakem mohou vranky ohroÏovat také lososovité ryby, pfiedev‰ím pstruh obecn˘, vysazované v nadmûrn˘ch poãtech. Pfii zásazích do toku (stavebních pracích, tûÏbû ‰tûrkÛ) mÛÏe vznikat siln˘ zákal, kter˘ v jarním období mÛÏe téÏ v˘znamnû naru‰it proces rozmnoÏování a v˘voje juvenilních vranek. V minulosti byla vranka likvidována rybáfii pfii odlovech v chovn˘ch ãástech revírÛ, neboÈ byla povaÏována za silného ‰kÛdce na jikrách a plÛdku pstruhÛ.


vybran˘ch migraãnû neprostupn˘ch pfiíãn˘ch staveb na tocích, prioritu mají stavby, které umoÏní propojení vût‰ího území a/nebo více zvût‰í poãetnost subpopulace s volnou moÏností migrací. U stávajících odbûrn˘ch objektÛ, které jsou lokalizovány v EVL, je nutné stanovovat v˘‰i minimálních zÛstatkov˘ch prÛtokÛ se zohlednûním individuálních charakteristik lokality, minimálnû v limitech smûrn˘ch hodnot dle metodického pokynu MÎP. Potfiebné je také nezasahovat do toku v období rozmnoÏování a v˘voje vranek. Je nutné uchovat tok v klidu (bez ru‰ení lovením ryb procházením toku) v prÛbûhu bfiezna a dubna, kdy dochází k rozmnoÏování a v˘voji ran˘ch stadií vranek (i pfii rybáfiském hospodafiení). Je- li ãást lokality po‰kozena nevhodn˘mi úpravami, je tfieba tyto uvádût do pfiírodû bliÏ‰ího stavu (pfiedev‰ím tvorbou rozmanitého dnového substrátu s pfievahou omlet˘ch kamenÛ a ‰tûrku). Vysazování lososovit˘ch ryb lovné velikosti je moÏné pouze pfii pouÏití násady z pfiirozeného prostfiedí (tokÛ); umûle odchovaní jedinci vyvíjejí po vysazení pfiíli‰ vysok˘ predaãní tlak. Vylouãené je kaÏdoroãní slovování násady elektrick˘m agregátem, to je moÏné jednou za více let nebo jen na ãásti toku (napfi. pouze v tÛních).

Korýši

korýši Rak kamenáã Austropotamobius torrentium

Prioritní druh

Roz‰ífiení V souãasné dobû je rak kamenáã znám ve tfiech poddruzích z fiady zemí Evropy: Francie, Lucembursko, ·v˘carsko, Nûmecko, âeská republika, Rakousko, Slovensko, Maìarsko, Rumunsko, Makedonie, Albánie, Slovinsko, Bosna a Hercegovina, Jugoslávie, Chorvatsko, ¤ecko a Itálie. Ze sousedních zemí je nejhojnûj‰í v Rakousku a v Nûmecku, severní hranice roz‰ífiení druhu prochází u Kolína nad R˘nem. V âeské republice byl rak kamenáã nalezen pouze v âechách, na Moravû nebyl jeho v˘skyt potvrzen. Z na‰eho území je v souãasné dobû znám z více neÏ 30 tokÛ. Centrum v˘skytu tohoto druhu se podle souãasného stavu znalostí o jeho roz‰ífiení u nás nachází ve stfiedních a západních âechách, konkrétnû v povodích fiek Úslava, Úhlava, Radbuza, Stfiela, Bradava, Klabava, Berounka a na Zákolanském potoce. Rak kamenáã ob˘vá i jeden z hraniãních tokÛ s Nûmeckem, kter˘ oproti v‰em ostatním lokalitám v˘skytu náleÏí do povodí Dunaje. Nejsevernûj‰í v˘skyt druhu u nás byl doloÏen z oblasti CHKO âeské stfiedohofií a povodí Luãního potoka v Podkrkono‰í.

Pfiíãiny ohroÏení Jednu z hlavních pfiíãin ohroÏení druhu pfiedstavují v souãasné dobû úpravy koryt vodních tokÛ. „Tvrdá“ regulace tokÛ v minul˘ch letech pravdûpodobnû pfiedstavuje i jeden z v˘znamnûj‰ích dÛvodÛ zodpovûdn˘ch za souãasné silnû ostrÛvkovité roz‰ífiení obou autochtonních druhÛ rakÛ na na‰em území. Pfii odstraÀování naplaven˘ch kamenÛ z men‰ích ãástí prÛtoãného profilu (okolí propustkÛ, mostních konstrukcí apod.) dochází k usmrcení znaãného mnoÏství individuí (vût‰iny v upravovaném prostoru). Z pohledu ochrany druhu jsou nepfiípustné smûrová a hloubková regulace celého koryta, popfi. jeho následné opevnûní. Primárnû dochází pfii takov˘chto zásazích k usmrcení vût‰iny jedincÛ, vyskytujících se v daném toku, sekundárnû dochází k zásadním zmûnám celého biotopu, nesluãujícím se ani v nejmen‰ím s ekologick˘mi nároky rakÛ. Jedná se napfi. o ztrátu potenciálních úkrytÛ (kameny, kofieny, podemleté bfiehy atd.), „rozbití“ diverzity toku (hloubková ãlenitost, ãlenitost bfiehÛ, odstranûní tÛní), extrémní zrychlení proudûní. Zvlá‰tním typem problematiky související s úpravou koryt je vytváfiení nov˘ch migraãních bariér (pfiíãné stupnû, jezy), potenciálnû zamezujících rakÛm zejména v migraci proti proudu tokÛ. Mezi v˘znamné migraãní bariéry patfií mimo jiné i prÛtoãné vodní nádrÏe. Problematika migraãních bariér není v‰ak v pfiípadû rakÛ tak jednoznaãná (na rozdíl od ryb, mihulí apod.). Vliv pfiíãn˘ch objektÛ v tocích na populace rakÛ kamenáãÛ nelze jednoznaãnû hodnotit. Lze doloÏit pfiíklady, kdy pfiíãné objekty v toku,

ko r ýš i

Biologie a ekologie druhu Rak kamenáã ob˘vá zejména chladnûj‰í ãisté vody horních úsekÛ tokÛ s kamenit˘m ãi ‰tûrkovit˘m dnem. Své úkryty vyhledává pfieváÏnû pod kameny v celém korytû potokÛ a fiek v klidn˘ch zónách vody. Plní roli velk˘ch makrofágÛ ve vodních systémech. Plodnost raka kamenáãe se pohybuje od 50 do 100 ks vajíãek. Jedinci pohlavnû dospívají ve 3.–4. roce Ïivota. Raci se rozmnoÏují na podzim, kdy samci nalepují samicím bílé trubiãkovité spermatofory do blízkosti párovit˘ch pohlavních otvorÛ na kyãlích tfietího páru hrudních noh. Oplodnûná samice umísÈuje vajíãka (o prÛmûru asi 3 mm, vût‰inou ãervenohnûdé barvy) na spodní ãást zadeãku. Zde upevnûná vajíãka jsou opatrována samicí aÏ do jara následujícího roku, kdy ukonãují svÛj v˘voj. Larvy se líhnou v závislosti na teplotû od kvûtna do ãervence. Asi dva t˘dny po vylíhnutí, do prvního svlékání, se pfiidrÏují brv na bfii‰ních noÏkách pod ohnut˘m zadeãkem samice. Tam se je‰tû ukr˘vají i pár dní po svlékání, dokud postupnû nepfiejdou na samostatn˘ zpÛsob Ïivota. Malí ráãci se po vykulení Ïiví planktonem, ale pozdûji je potravní základna mnohem pestfiej‰í. Raci se Ïiví rostlinnou i Ïivoãi‰nou potravou (drobn˘mi vodními bezobratl˘mi a pfiíleÏitostnû nemocn˘mi a mrtv˘mi obratlovci), v mládí pfieváÏnû rostlinnou sloÏkou. Zpoãátku malí ráãci svlékají krun˘fi nûkolikrát do roka, postupnû se poãet svlékání sniÏuje a je závisl˘ pfieváÏnû na stáfií, teplotû vody a úÏivnosti prostfiedí.


popfi. jiné migraãní bariéry (rybník) sehrávají i pozitivní úlohu. Ke ‰kodlivosti migraãních bariér v tocích z pohledu populací rakÛ nelze zaujmout jednoznaãné stanovisko a stejnû jako mnoho dal‰ích aspektÛ je tfieba je hodnotit individuálnû. Negativní vliv mají rovnûÏ nevhodné úpravy okolí vodních tokÛ, zejména odlesÀování nebo orba aÏ k bfiehové linii toku. V dÛsledku masivní eroze a splachÛ ornice pak dochází k zaná‰ení koryt, resp. eliminaci vhodn˘ch úkrytÛ pro raky. Z dal‰ích ohroÏujících faktorÛ, ovlivÀujících poãetnost raka kamenáãe, lze jmenovat zneãi‰tûní vodních tokÛ. V pfiípadû zneãi‰tûní potokÛ pod produkãními rybníky se jedná o velmi závaÏn˘ problém. V dÛsledku intenzivního chovu ryb a vodní drÛbeÏe (krmení, hnojení) dochází nejen k silné eutrofizaci vody, ale pfiedev‰ím k zaná‰ení koryt jemn˘m rybniãním sedimentem.Ten se dostává i do voln˘ch prostor mezi kameny a v podstatû tak likviduje vhodné úkryty pro raky, ktefií z takto postiÏen˘ch ãástí tokÛ postupnû zcela vymizí. Na základû toho, o jak velkou nádrÏ se jedná, jsou pak takto postiÏeny fiádovû stovky aÏ tisíce metrÛ toku. Ke zneãi‰tûní potokÛ dochází i v dÛsledku zemûdûlské ãinnosti, kdy se jedná zejména o hnojení ploch v blízkosti vodních tokÛ a následné sm˘vání pouÏit˘ch materiálÛ (moãÛvka apod.) napfi. v dÛsledku pfiívalov˘ch sráÏek. Pfii stavbách v korytech potokÛ a fiek jsou ãasto pouÏívány betonové smûsi a raci reagují i na v˘luhy z tûchto smûsí velmi citlivû. V pfiípadû ‰patnû fungujících nebo zcela nefunkãních ãistíren odpadních vod (âOV) dochází k zaná‰ení koryt jemn˘mi sedimenty, popfi. k soustfiedûní prakticky neãi‰tûn˘ch odpadÛ z celé obce do jediného v˘toku. Vût‰ina âOV navíc není schopna odbourávat dostateãnû dusík a fosfor, které zpÛsobují eutrofizaci vody a s tím spojené procesy zmûn ve vodním ekosystému. V˘skyt populace mÛÏe ohrozit i nevhodná rybí obsádka v podobû vysazení nepfiimûfienû velkého poãtu ryb, zejména dravcÛ (pstruhÛ, okounÛ). RovnûÏ neodborné a nekontrolované vysazování rakÛ, aÈ se jedná o posilování stávajících populací nebo o vysazování rakÛ na nové lokality s sebou nese mnoho rizik. Napfi. moÏnost zavleãení rÛzn˘ch chorob a parazitÛ, „genetické zneãi‰tûní“ lokálnû dlouhodobû izolovan˘ch populací apod.V souvislosti s aktuálním v˘skytem „raãího moru“, letálního onemocnûní zpÛsobeného plísní Aphanomyces astaci, navíc vyvstává dal‰í aspekt této problematiky. V pfiípadû, Ïe budou jednotlivé populace rakÛ izolované, nehrozí epidemick˘ v˘skyt tohoto onemocnûní, v pfiípadû, Ïe budou propojeny (vysazením rakÛ do partií tokÛ, kde v souãasnosti neÏijí) – bude ‰ífiení onemocnûní usnadnûno, a to se pak projeví mnohem masivnûji. Dal‰ím ohroÏujícím faktorem jsou invazní druhy rakÛ; pÛvodnû americké druhy: rak pruhovan˘ Orconectes limosus a rak signální Pacifastacus leniusculus. Zejména první z v˘‰e uveden˘ch v souãasné dobû ob˘vá jiÏ znaãné mnoÏství lokalit. Tyto dva druhy jsou rezistentními pfiena‰eãi „raãího moru“. V neposlední fiadû je také nutno zmínit predaãní tlak invazního druhu norka amerického Lutreola vison, kter˘ patfií minimálnû lokálnû mezi faktory, zásadnû ovlivÀující poãetnost populací raka kamenáãe. Odlov rakÛ (pfiedev‰ím v‰ak raka fiíãního), napfi. za úãelem konzumace, je spí‰e ojedinûl˘m lokálním problémem. Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách ■ úpravy vodních tokÛ, ■ zneãi‰tûní potokÛ, ■ zavleãení onemocnûní „raãího moru“, ■ predace rakÛ norkem americk˘m. Management lokalit Na lokalitách s v˘skytem raka kamenáãe je pfiedev‰ím dÛleÏité zachovat existující ãistotu vody a pfiirozen˘ charakter koryta tokÛ i jejich okolí. V intravilánech obcí bude tfieba i v budoucnosti umoÏÀovat urãité úpravy koryt, zaji‰Èující bezpeãn˘ prÛchod toku zastavûn˘m územím. I tyto úpravy je v‰ak tfieba provádût takov˘m zpÛsobem, kter˘ nebude ohroÏovat populace rakÛ v daném úseku, tj. zachovat hloubkovou diverzitu toku (musí mimo jiné disponovat hlub‰ími nepromrzajícími úseky), zachovat pfiírodní charak-

Korýši

ter dna s dostatkem úkrytÛ (kamenit˘ aÏ balvanit˘) i migraãní prostupnost koryta. Z opatfiení smûfiujících ke zlep‰ení stavu populací druhu je podstatné odstraÀování nevhodn˘ch vodohospodáfisk˘ch zásahÛ, vhodná revitalizace upraven˘ch koryt v povodích s v˘skytem rakÛ, zamezení moÏnému zneãi‰tûní vody a zaná‰ení koryta sedimenty. V urãit˘ch oblastech lze doporuãit provedení monitoringu populace norka amerického a v pfiípadû zji‰tûní v˘skytu v˘znamnûj‰í populace pfiistoupit k její eliminaci.

ko r ýš i

Prevence proti v˘skytu a ‰ífiení „raãího moru“: ■ ukonãení vysazování rakÛ a jejich pfienosu mezi lokalitami, ■ maximální opatrnost pfii záchrann˘ch transferech, dÛkladné zváÏení jejich nutnosti a jejich omezení na minimum, ■ upozornûní rybáfiÛ na problematiku moÏného v˘skytu „raãího moru“, v˘zva k okamÏitému nahlá‰ení podezfiel˘ch úhynÛ rakÛ, ■ maximální opatrnost pfii v˘zkumech (tj. dezinfekce pouÏívané v˘stroje napfi.Savem, a to zejména v pfiípadech, kdy se bûhem jednoho dne v˘zkum odehrává na rÛzn˘ch lokalitách, pfiijetí karanténních opatfiení v pfiípadû potvrzení nákazy), ■ podpora zachování izolovanosti jednotliv˘ch vût‰ích populací, ■ vytipování vhodn˘ch míst na budování pfiípadn˘ch migraãních bariér, ■ vytipování vhodn˘ch refugií k pfienosu zdrav˘ch ãástí napaden˘ch populací. Toto letální plísÀové onemocnûní mÛÏe do budoucna pfiedstavovat jeden z nejzávaÏnûj‰ích problémÛ ochrany populací raka kamenáãe u nás. PfiestoÏe jej nelze „léãit“, lze alespoÀ hypoteticky zamezit jeho ‰ífiení popfi. zajistit pfieÏití alespoÀ ãásti populací z napaden˘ch tokÛ. To lze uãinit v podstatû dvûma zpÛsoby, a to pouze v pfiípadech, kdy je nákaza objevena v jejích poãátcích a ‰ífií se proti proudu toku (v pfiípadû ‰ífiení nákazy po proudu je její zastavení velmi obtíÏné): ■ vytvofiením umûlé doãasné migraãní bariéry, která by byla dostateãnû vzdálena (poslední fiádovû tisíce metrÛ proti proudu) od posledního zaznamenaného v˘skytu infikovan˘ch rakÛ, ■ odchytem ãásti nenapadené populace a jejím pfiechodn˘m umístûním do vytipovaného refugia. Jednalo by se o peãlivû vybranou lokalitu, na které se Ïádní jiní raci nevyskytují a která není v kontaktu s jin˘m tokem osídlen˘m raky. Lze vyuÏít i izolovanou vodní nádrÏ s vyhovujícími podmínkami pro pfieÏití nûkolikamûsíãního „pfieklenovacího“ období.

Brouci

Brouci Chrobák jednoroh˘ Bolbelasmus unicornis Roz‰ífiení Druh s udávan˘m centrem roz‰ífiení v Panonské níÏinû (Maìarsku, Slovensku, Rumunsku), odkud zasahuje na Moravu a do Rakouska. Znám je i z Moldavska, severní Itálie (Friuli) a Sicílie, ·v˘carska, západní Francie (Alsaska) a nûmeckého jiÏního Por˘ní; z jiÏního a v˘chodního Polska, Bûloruska, západní Ukrajiny, Bosny, Slovinska, Chorvatska, Srbska, Makedonie, Bulharska, Albánie, ¤ecka (Kréta, Rhodos), Kypru, Turecka a Anglie. V âeské republice se vyskytuje na jihov˘chodní Moravû, odkud jsou známy historické nálezy z nûkolika lokalit (Bochofi, Hovorany, Kamenn˘ vrch, Prostûjov, Uherské Hradi‰tû). V souãasné dobû je znám v âR pouze z lokalit v blízkém okolí obce âejã (Bíl˘ kopec a âejkovické ·pidláky) a zfiejmû z PR Zázmoníky.

Pfiíãiny ohroÏení Druh byl v posledních desetiletích prokázán pouze v PR Zázmoníky a v âejãské kotlinû (okolí âejãe a âejkovic na âejkovick˘ch ‰pidlácích a tzv. Mansonovû stepi). Obû lokality v âejãské kotlinû jsou souãástí systému stepních enkláv – b˘val˘ch pastvin, které nebyly zornûny, protoÏe se nacházejí na svazích kotliny. Ze star˘ch fotografií vypl˘vá, Ïe je‰tû pfied nûkolika desetiletími byla rozloha stepních biotopÛ v blízkém okolí lokalit podstatnû vût‰í neÏ dnes. Po útlumu pastvy a rozorání rovnûj‰ích ploch bûhem pováleãné intenzifikace zemûdûlství do‰lo v 70.–80. letech 20. století k terasování nûkter˘ch svahÛ. Dal‰ím negativním vlivem je invaze akátu. Akátové porosty dnes pokr˘vají vût‰inu rozlohy b˘val˘ch pastvin, které unikly rozorání a terénním úpravám. Vedle invaze akátu pak pfiispûlo k degradaci stepí i vysazování borovic. V novûj‰í dobû je pak dal‰ím invadujícím druhem pajasan Ïláznat˘. Stepi, které se vrobáka jednorohého zachovaly do souãasnosti, jsou zlomkem rozlohy, kterou zabíraly pfied druhou svûtovou válkou. Jsou dokonce zlomkem rozlohy, kterou mûly pfied invazí akátu. Dnes tvofií malé, izolované fragmenty, jejichÏ existence je ãasto ohroÏena. Zachování krátkostébeln˘ch porostÛ vhodn˘ch pro chrobáka pak bylo ohroÏeno zákazem vypalování a upu‰tûním od pastvy vût‰ích zvífiat. Po kolapsu populací syslÛ byli králíci jedin˘mi herbivory, ktefií udrÏovali krátkostébelné porosty vhodné pro tento druh. Voletí ale prakticky vymizeli i oni. Od té doby se témûfi v‰echny krátkostébelné stepi zmûnily na dlouhostébelné, pro chrobáka jednorohého pravdûpodobnû nevhodné. Dlouhostébelné stepi pak stále rychleji zarÛstají akátem a pajasanem. Existenci tohoto druhu tedy ohroÏuje cel˘, vzájemnû provázan˘ komplex zmûn, které do krajiny pfiinesla intenzifikace zemûdûlství. Vzhledem k tomu, Ïe lokality v˘skytu chrobáka byly je‰tû velmi nedávno podstatnû rozlehlej‰í a bez bariér v podobû hust˘ch akátin, je jisté, Ïe nejen chrobák jednoroh˘, ale i dal‰í stepní druhy v oblasti pfieÏívají pouze v rámci extinkãního dluhu. Na mal˘ch rozlohách dnes koexistuje mnoÏství druhÛ, které bylo schopno se dlouhodobû udrÏet na rozlehl˘ch plochách rÛznû obhospodafiovan˘ch, navzájem propoje-

b ro u c i

Biologie a ekologie druhu Chrobák jednoroh˘ v na‰ich podmínkách vyhledává spra‰ové terasy exponované jihov˘chodním smûrem, pfiedev‰ím b˘valé pastviny se zachovan˘mi krátkostébeln˘mi stepními trávníky. V okolních zemích vyhledává pfiedev‰ím krasová nebo spra‰ová území (Jihoslovensk˘ kras, Cerová vrchovina) nebo pfiirozené, fiídké panonské doubravy (Maìarsko). Imaga mají soumraãnou aktivitu.Vût‰inou b˘vají zastiÏeni v letu, kter˘ probíhá tûsnû po soumraku a v˘jimeãnû trvá aÏ do doby kolem pÛlnoci. Brouci létají tûsnû nad zemí, pfii vyru‰ení mífií vût‰inou prudce nahoru. Létají vût‰inou samci, ktefií vyhledávají na zemi sedící samice. Vzácnûji jsou nalézáni zahrabaní v zemi nebo náhodnû, napfi. po vydatn˘ch de‰tích jedinci utopení v louÏích. V˘raznû stridulují. V na‰ich podmínkách jsou dospûlci nalézáni od kvûtna do srpna. Larva Ïije pravdûpodobnû na podzemních houbách, není známa a nebyla dosud popsána.


n˘ch stepí. Ale nedojde-li k urychlené restauraci a propojení stepních biotopÛ vhodn˘mi koridory, populace stepních druhÛ budou vymírat. Toto vymírání jiÏ postihlo denní mot˘ly (ÏluÈáska úzkolemého – Colias chrysotheme, okáãe metlicového – Hipparchia semele, okáãe ‰edohnûdého – Hyponephele lycaon, modráska ligrusového – Polyommatus damon a modráska komonicového – P. dorylas), ktefií na zmûny biotopu reagují velmi rychle. Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách zarÛstání náletem ãi invazními druhy, ■ zmen‰ování rozlohy stepních biotopÛ lidskou ãinností (v˘stavba, orba, skládky, skr˘vky), ■ samovolné zmen‰ování rozlohy krátkostébeln˘ch trávníkÛ (pfierÛstání dlouhostébelnou vegetací), ■ zachování souãasné rozlohy biotopÛ (tj. nepfiikroãení k restauraci vhodn˘ch biotopÛ), ■ pouÏívání biocidÛ a hnojiv pfii obhospodafiování travnat˘ch biotopÛ (i v okolí), ■ zmûny ve vyuÏívání pozemkÛ (zalesnûní, zmûna na polní kultury). ■

Management lokalit Základem managementu je rÛznû intenzivní mozaiková pastva na lokalitách. Vhodné je kombinovat s lokálním vypalováním a seãí. Jako doplnûk k pastvû je vhodná podpora populací králíkÛ divok˘ch. ZároveÀ je nezbytné pfiistoupit k radikální plo‰né likvidaci akátu a pajasanu. Na okrajích stepí a v místech, kde se dosud udrÏely alespoÀ zbytky podrostu se stepní flórou, pfiípadnû kefiov˘m patrem ãi pÛvodnû solitérními stromy (duby, bfiízy, ovocné stromy) je tfieba invazní dfieviny vyfiezat ruãnû. Na místech, kde akát ãi pajasan tvofií husté porosty bez cenného podrostu je vhodné uvaÏovat o plo‰né aplikaci herbicidÛ. Po odumfiení a proschnutí stromÛ porost zapálit, popel shrabat, kmeny vût‰ích stromÛ skácet a odvézt. Vzhledem k obohacení pÛdy dusíkem, které akát zpÛsobuje, je obnaÏené plochy zfiejmû tfieba po nûkolik let kosit a biomasu odváÏet. MoÏné je i shrnutí svrchní vrstvy pÛdy, nejlépe spojené s odstranûním pafiezÛ. Jde o razantní praktiky, které v‰ak ochrana pfiírody úspû‰nû vyuÏívá v podobn˘ch biotopech v zahraniãí. Jejich efekt v na‰ich podmínkách je tfieba ovûfiit experimentem na men‰ích plochách. Dal‰ím krokem, kter˘ by mûl zajistit existenci chrobáka jednorohého a vÛbec unikátní panonské stepní fauny do budoucna je pfievod nûkter˘ch pfiilehl˘ch zemûdûlsk˘ch pozemkÛ na stepní spoleãenstva. V rámci aktivního managementu pro podporu udrÏení svahÛ jako pfiirozen˘ch stepních spoleãenstev je nutné místní odstraÀování v‰ech náletov˘ch dfievin a invazních rostlinn˘ch druhÛ, nepfiípustné je zalesÀování lokality, vãetnû blízkého okolí. Naopak vhodnou formou managementu by bylo udrÏování a podpora populace králíkÛ divok˘ch, popfi. seã (nejvhodnûji mozaiková ruãní, s odvozem poseãené hmoty, termín pravdûpodobnû není klíãov˘m faktorem). Je vhodné omezit zemûdûlské vyuÏívání i blízkého okolí lokality – cca v pásmu 20 m. V lokalitû je nutno zamezit jak˘mkoli zemûdûlsk˘m (napfi. zakládání vinic) a jin˘m aktivitám (skládky, skr˘vky). Vzhledem k tomu, Ïe se jedná o lokalitu na prud‰ích jiÏních svazích, dosud zemûdûlsky nevyuÏívan˘ch (pravdûpodobnû ani nikdy v historii) nemûlo by dodrÏení tohoto poÏadavku b˘t konfliktní.

Kovafiík fialov˘ Limoniscus violaceus Roz‰ífiení Kovafiík fialov˘ je roz‰ífien v západní a stfiední Evropû (Anglie, Francie, severozápadní ·panûlsko, Nûmecko, Rakousko, Maìarsko, âeská republika, Slovensko). Pouze nálezy star‰í 50 let jsou známy z Polska, Dánska, Bosny, Chorvatska a Rumunska. Recentnû byl nalezen v Turecku a ¤ecku. Patfií k celoevropsky ohroÏen˘m druhÛm, jeho v˘skyt je v souãasnosti omezen na malé enklávy zachoval˘ch lesních porostÛ. V âeské republice je vût‰ina lokalit známa z lesních komplexÛ kolem údolních fenoménÛ vût‰ích fiek, v âechách Vltavy a Berounky, na Moravû Dyje, Oslavy a Svitavy. Mimo nû je pak známo nûkolik men‰ích lokalit (Kru‰né Hory, Drahanská vrchovina). Kovafiíka fialového je moÏno hodnotit jako pralesní relikt.

Brouci

Biologie a ekologie druhu Kovafiík fialov˘ je jedním z nejvzácnûj‰ích broukÛ na‰í fauny. Je striktnû vázán na pÛvodní, druhovû bohaté listnaté lesní porosty, ãasto pralesního charakteru, chybí v‰ak na lokalitách periodicky zaplavovan˘ch, písãinách, skalních svazích a lesích s pfieru‰en˘m kontinuem. Vût‰ina lokalit na na‰em území leÏí v nadmofiské v˘‰ce od 400–500 m. Larva se vyvíjí v dutinách listnat˘ch stromÛ (nejãastûji bukÛ a dubÛ, ale i jilmÛ, javorÛ, habrÛ aj.). Preferuje staré stromy v teplej‰ích proslunûn˘ch lesích. Ob˘vá kmeny, jejichÏ stfiedová ãást se jiÏ zcela rozpadla a z kmene zbyla jen jeho bûlová ãást. Zde se vyvíjejí ve smûsi tvofiené zbytky trouchu, exkrementÛ a pozÛstatkÛ hmyzích tûl na dnû dutiny. Osídlené dutiny jsou pfiedev‰ím vût‰ích rozmûrÛ a ve spodní ãásti kmene (nejãastûji u paty stromu). Osvûtlení kmene zfiejmû nemá pfiím˘ vliv. U vhodn˘ch dutin je nutné, aby byl trouch chránûn proti de‰ti, av‰ak zároveÀ byl v kontaktu se zemní vlhkostí. V˘voj jen ve v˘jimeãn˘ch pfiípadech dokonãí v pah˘lech kmenÛ nebo v pafiezech. Larva je nekrofágní, Ïiví se zbytky hmyzu osídlujícího dutiny, pfiípadnû i aktivnû loví. Její v˘voj trvá déle neÏ rok a je ukonãen na podzim, kdy se kuklí pod úrovní trouchu. Imaga opou‰tí kukelní kolébku na konci dubna. V prvních dnech po opu‰tûní rodné dutiny se pohybují ve ‰tûrbinách kÛry v jejím blízkém okolí. Jen náhodnû b˘vají sesm˘knuta z travin, nebo sklepána z vûtví. Mají skryt˘ zpÛsob Ïivota, dny pfieãkávají v úkrytech ve ‰tûrbinách dfieva nebo pod kÛrou. Imaga aktivují za soumraku a v noci od konce dubna do konce kvûtna. Vzhledem k specifické bionomii dosahuje velmi nízk˘ch populaãních hustot.

Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách ■ likvidace star˘ch listnat˘ch stromÛ, pfiedev‰ím s dutinami, sanace dutin, ■ holoseãná tûÏba v lesích na místech v˘skytu, ■ zmûny druhové skladby porostÛ (v˘sadba SM, BO), ■ aplikace biocidÛ v lokalitách v˘skytu a jejich blízkém okolí, ■ vysoké stavy ãerné zvûfie.

b ro u c i

Pfiíãiny ohroÏení Pfiíãiny ohroÏení jsou podobné dal‰ím ohroÏen˘m stenoekním druhÛm lesních porostÛ – úbytek souvisí s intenzifikací lesnictví tedy pfiemûnou v˘mladkov˘ch a pastevnû obhospodafiovan˘ch porostÛ na zapojené, vysokokmenné, jednoetáÏové hospodáfiské lesy, ãasto s nevhodn˘m druhov˘m sloÏením pro kovafiíka fialového a holoseãn˘m zpÛsobem hospodafiení. Kovafiík fialov˘ vyÏaduje velké mnoÏství vhodn˘ch dutinov˘ch stromÛ, z nichÏ osídluje pouze nûkteré. Velké mnoÏství dutin vzniká ve star˘ch stromech, stromech po‰kozovan˘ch zvûfií a pfiedev‰ím pfii v˘mladkovém hospodafiení (pafiezy v pafiezinách – pfiízemní obdoba hlavat˘ch vrb). Hlavní pfiíãinou ohroÏení je tedy opu‰tûní tradiãního zpÛsobu hospodafiení (v˘mladkové hospodafiení, lesní pastva), to znamená pfievody pafiezin na vysokokmenn˘ les a umûlé (v˘sadba) nebo „pfiirozené“ (zarÛstání) houstnutí mezernat˘ch proslunûn˘ch porostÛ.V˘hled do budoucna pak komplikuje absence vhodn˘ch stromÛ v dÛsledku nevyrovnané vûkové struktury porostÛ. Mlad‰í vûkové tfiídy buì chybí, nebo nemají dutiny. Nedostatek dutin je problém lokalit v b˘val˘ch pafiezinách, protoÏe stromy, které nebyly nikdy ofiezávány vytváfiejí dutiny jen zfiídka a ve vysokém vûku. Nedostatek mlad‰ích stromÛ je problém obor, kde trvale vysoké stavy zvûfie znemoÏÀují zmlazení porostu (pfiítomnost pasoucích se zvífiat je v‰ak vhodná, udrÏuje porosty proslunûné, fiid‰í; zranûní kofienov˘ch nábûhÛ a pat stromÛ zvûfií spou‰tí a urychluje proces vzniku dutin; problémem jsou vysoké stavy zvûfie trvale udrÏované na hranû únosnosti – v oborách lze fie‰it oplocenkami). V˘znamn˘m faktorem mÛÏe b˘t i aplikace insekticidÛ v lokalitách v˘skytu a jejich blízkém okolí, popfi. vysoké stavy ãerné zvûfie, která mÛÏe dutiny po‰kozovat.


Management lokalit Management musí smûfiovat k zaji‰tûní kontinuity v˘skytu dutin na lokalitû. V konkrétních lesních porostech s v˘skytem a jejich okolí je nutné upravit lesnické hospodafiení, zejména nesmí b˘t odstraÀovány stromy s hostitelsk˘mi dutinami, stejnû jako nelze radikálnû prosvûtlit okolní porost (nelze tedy vykácet v‰echny stromy v okolí obsazen˘ch jedincÛ). Vzhledem k tomu, Ïe na fiadû lokalit kovafiík fialov˘ ob˘vá pfiedrÏené pafieziny na svazích fiíãních kaÀonÛ, je nutn˘m základem obnova tradiãního managementu – pafiezin. V˘mladkové hospodafiení je také na místû, pokud se nedostává mlad‰ích stromÛ. Ofiezávat je tfieba pfiedev‰ím dosud neobsazené mlad‰í stromy v porostech pfiiléhajících k obsazen˘m lokalitám a je tfieba ponechávat dostateãné mnoÏství star˘ch stromÛ. V pfiípadû vysok˘ch stavÛ spárkaté zvûfie a nadmûrného okusu je nutné provádût ochranu pfiirozeného zmlazení (oplocení apod.). Bez v˘hrad lze doporuãit odtûÏení nûkter˘ch nevhodn˘ch stanovi‰tnû nepÛvodních druhÛ dfievin (akát, smrk) a jejich náhradu pfiedev‰ím za dub, buk, jilm a dal‰í vhodné listnáãe. V oborách (obory v Hluboké nad Vltavou, Námû‰ti nad Oslavou, Lánech) je nutno zajistit management v následující podobû: v porostech s velmi star˘m stejnovûk˘m stromov˘m patrem je nutné zajistit prostorovou a vûkovou diferenciaci porostÛ pomocí vhodn˘ch tûÏebních zásahÛ (podrostní zpÛsob hospodafiení s vyuÏitím maloplo‰n˘ch obnovních prvkÛ), v˘sadeb stanovi‰tnû pÛvodních listnat˘ch dfievin (dubu, buku) nebo doãasn˘mi oplocenkami a uvolÀování pfiirozenému zmlazení; ve star˘ch v˘mladkov˘ch porostech je nutno zajistit totéÏ, a pfiedev‰ím obnovit v˘mladkové hospodafiení, aby mohly vznikat nové dutiny (Bítov, Braitava, Adamov). Nejvíce dutin vzniká v rÛznû pokroucen˘ch stromech, které jsou „mrzaãeny“ zvûfií nebo byly (jsou) v˘mladkovû obhospodafiovány. Není proto vhodné o‰etfiovat pfiípadná po‰kození jednotliv˘ch stromÛ (napfi. zatírání ãerstv˘ch poranûní a zlomÛ). Je vhodné zkrácení obm˘tí (15–40 let) u ãásti, pfiedev‰ím mlad‰ích stromÛ, zbytek ponechávat na doÏití. DÛleÏité je téÏ zv˘‰ení zásoby mrtvého dfieva (na vybran˘ch lokalitách 15–20 % z celkové dfievní zásoby). Vhodnû situované lesní porosty sousedící s vymezen˘mi územími obhospodafiovat podobn˘m zpÛsobem, tj. smûfiovat k vzniku stromÛ s dutinami.

Lesák rumûlkov˘ Cucujus cinnaberinus Roz‰ífiení Lesák rumûlkov˘ je v˘znamn˘m prvkem západopalearktické fauny roz‰ífien˘m v severní, stfiední, v˘chodní a jihov˘chodní Evropû (ve stfiední Evropû Bavorsko, Rakousko, âeská republika, Slovensko a Polsko). V âeské republice byl dlouho znám pouze z Beskyd (NPR Mion‰í) a z luÏních lesÛ pfii dolním toku Dyje. Od 90. let 20. století je postupnû hlá‰en z lesÛ na dolním toku Odry, z povodí Beãvy, z Bíl˘ch Karpat a z fiady lokalit ve stfiedních a v˘chodních âechách (Polabí, Poohfií). Biologie a ekologie druhu Larvy lesáka rumûlkového se vyvíjejí v hnijícím vlhkém, ãernohnûdû zabarveném l˘ku pod uvolnûnou borkou padl˘ch ãi zlomen˘ch listnat˘ch stromÛ nebo ulomen˘ch siln˘ch vûtvích, preferovány jsou kmeny bez pfiímého kontaktu se zemí. Hlavní hostitelské rostliny jsou buk, osika a dal‰í topoly, duby a jiné listnáãe. Pro v˘bûr hostitelské rostliny je dÛleÏitûj‰í odpovídající stupeÀ rozkladu l˘ka neÏ druh. Trofické nároky nejsou dostateãnû známy, pravdûpodobnû se larvy i imaga Ïiví hnijícím l˘kem, ale larvy, alespoÀ v chovu, Ïerou i larvy jiného podkorního hmyzu vãetnû slab‰ích jedincÛ vlastního druhu. Lesák rumûlkov˘ vyÏaduje ke svému v˘voji dostateãn˘ poãet padl˘ch ãi zlomen˘ch stromÛ v souvisl˘ch lesních porostech s pfiirozenou skladbou dfievin, vyskytuje se v‰ak i v alejích a liniov˘ch v˘sadbách vhodné struktury. V˘znamn˘mi faktory jsou zfiejmû zastínûní a relativnû vy‰‰í vzdu‰ná vlhkost, která je dÛleÏitá pro odpovídající proces rozkladu l˘ka. V˘voj druhu probíhá pouze v urãitém stadiu odumírání l˘ka. Larvální v˘voj trvá minimálnû dva roky, larvy se kuklí koncem léta, dospûlí brouci se líhnou na konci

Brouci

léta ãi na podzim, pfiezimují a na jafie se páfií a kladou vajíãka. Jinak se vyskytují ve stejném prostfiedí jako larvy, v˘jimeãnû i mimo nûj. Vût‰ina nálezÛ spadá do období od fiíjna do prosince a od bfiezna do dubna. Pfiíãiny ohroÏení Pravdûpodobnou pfiíãinou ohroÏení je nedostatek vhodn˘ch biotopÛ, tedy dostateãného poãtu vhodn˘ch padl˘ch stromÛ ãi zlomÛ. To je zpÛsobeno jejich plo‰n˘m odstraÀováním, popfi. velkoplo‰nou tûÏbou a zmûnami druhového sloÏení porostÛ. Vazba lesáka na zapojené porosty poskytující zástin a vy‰‰í vlhkost odpovídá souãasnému pfievaÏujícímu stavu listnat˘ch lesních porostÛ. Limitním faktorem je tedy pravdûpodobnû pouze mnoÏství starého dfieva. Dal‰ím moÏn˘m faktorem ohroÏení mÛÏe b˘t i aplikace insekticidÛ v lokalitách v˘skytu a jejich blízkém okolí. Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách ■ likvidace star˘ch stromÛ, ■ zmûny druhové skladby porostÛ (v˘sadba SM, BO), ■ v˘razné sníÏení mnoÏství mrtvého starého dfieva v porostech (pfiedev‰ím úplné odstraÀování v‰ech zlomÛ a padl˘ch kmenÛ), ■ v˘razné zásahy do alejí a liniov˘ch porostÛ, ■ aplikace insekticidÛ v lokalitách v˘skytu a jejich blízkém okolí, ■ velkoplo‰né hospodafiení v lesích na místech v˘skytu. Management lokalit Pro pfieÏití populací lesáka rumûlkového je nutno zajistit kontinuální v˘skyt substrátu vhodného pro v˘voj druhu, tj. zachovat na dané lokalitû co nejvy‰‰í poãet star˘ch stromÛ a starého dfieva v pfiirozenému rozkladu. V˘jimkou je pfiípadná likvidace stromÛ napaden˘ch tracheomykózami.Vhodné je maloplo‰né hospodafiení s ponecháním vybran˘ch stromÛ (jednotlivû ãi ve skupinách) v souvislém porostu na doÏití (cca 50/10ha). Odvoz ãi likvidace pfiirozenou cestou padl˘ch ãi zlomen˘ch stromÛ (napfi. i stromÛ pokácen˘ch bobrem), stejnû jako dal‰ích forem starého odumfielého dfieva jsou moÏné jen ve velmi omezené mífie. V pfiípadû v˘skytu v alejích a liniov˘ch porostech je pro zachování souãasného stavu tfieba zamezit kácení a odstraÀování topolÛ i dal‰ích dfievin vhodné vûkové kategorie.

Prioritní druh

Roz‰ífiení Evropské druhy rodu páchník Osmoderma jsou roz‰ífieny od severozápadního ·panûlska pfies Francii, zemû Beneluxu, Nûmecko, ·v˘carsko, Rakousko, Itálii, Polsko, Maìarsko, âeskou republiku, Slovensko, Ukrajinu, Bûlorusko do evropského Ruska i s pfiedhÛfiím Kavkazu; na jih na Balkán vãetnû ¤ecka; na sever do jiÏní Skandinávie. Chybí na Britsk˘ch ostrovech, pouze staré nálezy jsou známy z Nizozemska a Dánska. V Evropû bylo v rámci pÛvodního druhu Osmoderma eremita odli‰eno nûkolik druhÛ, postupnû rÛzn˘mi autory hodnocen˘ch na rÛzné úrovni. Kompromisní a pfiechodné fie‰ení je hodnotilo jako poddruhy. Dle souãasn˘ch poznatkÛ se v‰ak v Evropû vyskytují 4 druhy páchníkÛ. Dva druhy mají omezen˘ areál na jihu Evropy (Osmoderma cristinae na Sicílii, O. lassalei na jiÏním Balkánu). Osmoderma eremita pak ob˘vá západní Evropu (od severozápadního ·panûlska, pfies Francii, zemû Beneluxu, Nûmecko, ·v˘carsko, Rakousko, Itálii po jiÏní ·védsko). V˘chodní Evropu, vãetnû âeské republiky, pak ob˘vá druh Osmoderma barnabita. Oba tyto druhy se spoleãnû vyskytují v Nûmecku, Rakousku a Slovinsku. Tato skuteãnost nemá vliv (z hlediska retroaktivity práva) na legislativní postavení druhu. V âeské republice se vyskytuje v souãasnosti lokálnû. Nejvût‰í poãet lokalit a nálezÛ je znám z jiÏní Moravy a TfieboÀska. ¤ada dal‰ích lokalit (celkem pfies 200) je v‰ak známa z celého území âR, v oblastech do nadmofiské v˘‰ky 600 m.

b ro u c i

Páchník hnûd˘ Osmoderma barnabita


Biologie a ekologie druhu Páchník hnûd˘ je saproxylofágem, typick˘m druhem osídlujícím stromové dutiny. Larvy mají vícelet˘ v˘voj v trouchu v dutinách Ïiv˘ch listnat˘ch stromÛ (vrb, dubÛ, lip, jilmÛ, ovocn˘ch stromÛ aj.), pfiedev‰ím ve stfiední a horní ãásti kmene. Preferuje pravdûpodobnû osvûtlené kmeny a dutiny, proto lze ãasto nalézt populace páchníka v solitérních stromech ãi alejích. Imaga se objevují od kvûtna do záfií. Aktivují veãer a v noci, dutinu v‰ak opou‰tûjí jen v˘jimeãnû, létat jsou schopni pouze na velmi krátké vzdálenosti. Îiví brouci se vyznaãují charakteristickou vÛní, popisovanou jako vÛnû juchtoviny (star˘ch vydûlan˘ch kÛÏí) ãi vÛni zimostrázku. Pfiíãiny ohroÏení Páchník hnûd˘ se vyskytuje na dvou typech stanovi‰È. Jednak jsou to porosty dnes klasifikované jako pÛvodní listnaté lesy, které v‰ak v minulosti byly specifick˘m hospodáfisk˘m zpÛsobem vyuÏívány, napfi. lokality na jiÏní Moravû (Soutok – kdysi fiídké pastevní lesy, Kfiivé jezero – kdysi ãásteãnû vyuÏívané jako vrbovna), Buky nad Vysok˘m Chvojnem apod., ve vût‰inû pfiípadÛ jsou to v‰ak staré parky a aleje, pfiípadnû obory ãi staré ovocné sady.Tyto antropogenní biotopy pfiedstavují dnes vût‰inu lokalit, z ãehoÏ lze odvodit i pfiíãiny ohroÏení druhu. Zákaz lesní pastvy a s tím související vy‰‰í zakmenûní v lesích, likvidace stromÛ na pastvinách, mezích a kolem cest, dnes pfiedev‰ím odstraÀování star˘ch stromÛ (jak osídlen˘ch, tak k osídlení vhodn˘ch – v parcích i lesích, kde se páchník hnûd˘ vyskytuje) a související likvidace alejí. Podobnû u porostÛ, ãásteãnû vyuÏívan˘ch jako vrbovny, pak upu‰tûní od tradiãního managementu, tedy ofiezávání (pollardingu). Dal‰ím v˘znamn˘m faktorem je vypalování a sanace dutin stromÛ. Samotné dutiny pak nesmí b˘t otevfieny de‰ti. PfiehlíÏen˘m faktorem ohroÏení mÛÏe b˘t i nadmûrné vyuÏívání larev jako rybáfisk˘ch návnad v lokalitách na hrázích rybníkÛ. Nepfiehlédnuteln˘m faktorem je i aplikace insekticidÛ v lokalitách v˘skytu a jejich blízkém okolí. Vzhledem k tomu, Ïe do‰lo k fragmentaci pÛvodního areálu (odlesnûní) má páchník hnûd˘ sklon k vytváfiení mikropopulací, které jsou o to více náchylné k vymfiení z vnitfiních pfiíãin. Zachování alejí je klíãov˘m faktorem umoÏnûní komunikace mezi mikropopulacemi. Populace na vût‰inû lokalit pravdûpodobnû pouze doÏívají, protoÏe se v blízkosti dnes osídlen˘ch stromÛ nevyskytují náhradní stromy vhodné do budoucna. Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách ■ odstraÀování listnat˘ch stromÛ s dutinami, ■ sanace dutin vypalováním, vyzdûním apod., ■ odstranûní alejí, celková rekonstrukce alejí, ■ velkoplo‰ná holoseãná tûÏba v místech v˘skytu v porostech s pfiírodû blízkou druhovou skladbou, ■ v˘razné zmûny druhové skladby porostÛ (v˘sadba stanovi‰tnû nepÛvodních dfievin – SM, BO), ■ upu‰tûní od tradiãního managementu bfiehov˘ch porostÛ – ofiezávání hlavat˘ch vrb, zákaz lesní pastvy (vedoucí k vy‰‰ímu zakmenûní), ■ zarÛstání hájÛ a bfiehov˘ch porostÛ náletem (akát, bez ãern˘ aj.), ■ aplikace biocidÛ v lokalitách v˘skytu a jejich blízkém okolí. Management lokalit Hlavním cílem managementu je zachování ãasové kontinuity v˘skytu dostateãného mnoÏství dutin na lokalitû. Dva hlavní typy stanovi‰È páchníka hnûdého vyÏadují i odli‰n˘ pfiístup k managementu. V pfiípadû lesních porostÛ spoãívá management lokalit páchníka, podobnû jako v pfiípadû dal‰ích saproxylofágÛ, v zamezení velkoplo‰ného obhospodafiování. Pro jeho v˘voj je nutné zachovat stojící dutinové i mrtvé stromy (dutinové stromy je nutno ponechat v porostu bez v˘jimky) a zajistit lesnickou péãi smûfiující k vût‰í vûkové a prostorové diferenciaci lesa. Vhodn˘m zpÛsobem obhospodafiování lesa je v˘bûrn˘ ãi clonn˘ zpÛ-

Brouci

sob hospodafiení, provádûn˘ jednotliv˘m nebo skupinovit˘m v˘bûrem, s ponecháním v‰ech dutinov˘ch stromÛ a mal˘ch skupinek zdrav˘ch stromÛ m˘tního vûku (dubÛ, lip, jilmÛ, vrb a dal‰ích vhodn˘ch dfievin) na doÏití.V místech v˘skytu páchníka a v jejich nejbliÏ‰ím okolí by téÏ bylo pfiínosné pûstovat porosty v rozvolnûnûj‰ím zápoji, a tím docílit vût‰ího oslunûní kmenÛ star˘ch stromÛ. Zachovat je tfieba aleje star˘ch listnat˘ch stromÛ podél lesních cest. Kácení vzrostl˘ch vrb, topolÛ a dal‰ích dfievin podél vodních tokÛ ve vymezen˘ch územích je nepfiípustné, ale profiezávky, vyfiezání náletu a pfiedev‰ím pravidelné ofiezávání (vzniknou hlavaté vrby a topoly) jsou naopak vhodné. V pfiípadû antropogenních biotopÛ (parky, aleje, solitéry) je nutné zamezit odstraÀování dutinov˘ch stromÛ, popfi. siln˘ch vûtví s dutinami. V pfiípadû nezbytnû nutn˘ch bezpeãnostních odstraÀování stromÛ a vûtví, popfi. odÛvodnûn˘ch rekonstrukãních zásahÛ v alejích, je nutné zajistit, aby skácené osídlené stromy byly ponechány jednu sezonu nedaleko místa v˘skytu, popfi. na jin˘ch blízk˘ch vhodn˘ch místech, aby populace mohla osídlit jinou dutinu. V takov˘ch pfiípadech (které lze charakterizovat jako pfiím˘ zásah do biotopu zvlá‰tû chránûného druhu) je nutné získat odborn˘ posudek a doporuãení o pfiesném provedení sanaãních prací. Odstranûní cel˘ch alejí, stejnû jako plo‰nou náhradu star˘ch stromÛ v aleji za sadbové stromky je nutné vylouãit. Doplnûní (dosadba a náhrada odumfiel˘ch stromÛ) a prodluÏování alejí jsou v‰ak velmi vhodné, aby tak byly vytvofieny náhradní biotopy v budoucnu. Postupná dosadba vhodn˘ch druhÛ stromÛ (pfiedev‰ím domácích druhÛ listnáãÛ) je nutnou souãástí aktivního managementu obzvlá‰tû v pfiípadû stejnovûk˘ch alejí. Jako prvek aktivní ochrany tohoto druhu je vhodné doporuãit sázení alejí vhodn˘ch listnat˘ch dfievin i v blízkosti vymezen˘ch území, které by do budoucna umoÏnily komunikaci mezi dnes izolovan˘mi populacemi. Îádoucí je v˘sadba solitér a mal˘ch skupinek stromÛ na pastvinách a vrb kolem vodních tokÛ. U vrb je velmi Ïádoucí ofiezávání (pollarding), tedy management, kter˘ vytváfií hlavaté vrby a zvy‰uje pravdûpodobnost v˘skytu vhodn˘ch dutin i v relativnû mlad˘ch stromech. Je nutné na kaÏdé lokalitû provést sãítání ãi odhad obsazen˘ch stromÛ a stromÛ, které v horizontu 20– 150 let nahradí souãasné obsazené stromy. Na podkladû tûchto znalostí je pak nutné upravit management dotãené lokality. V pfiípadû nedostatku vhodn˘ch náhradních stromÛ je nezbytné zajistit v blízkém okolí souãasn˘ch lokalit dostateãné mnoÏství vhodn˘ch star˘ch stomÛ (napfi. postupn˘m pfievodem na stfiední les).V pfiípadû kritického nedostatku vhodn˘ch stromÛ je na místû pfiistoupit k pollardingu (u vrb, lip, jilmÛ, popfi. dal‰ích druhÛ).

Potápník dvojãár ˘ Graphoderus bilineatus

Biologie a ekologie druhu Hlavním stanovi‰tûm potápníka dvojfiadého jsou zejména hluboké nádrÏe a rÛzná jezera s hustou vodní vegetací. V jiÏních oblastech svého v˘skytu osídluje nejãastûji proslunûné ãisté aÏ dystrofické vody, v podmínkách âR ob˘val pravdûpodobnû pfiedev‰ím neobhospodafiované men‰í rybníky a nádrÏe. Dospûlí potápníci zimují pravdûpodobnû ve vodû. Îivotní cyklus tohoto druhu je univoltinní, vajíãka jsou kladena na jafie, larvy se vyvíjejí pfies léto.

b ro u c i

Roz‰ífiení Potápník dvojãár˘ je západopalerktick˘ druh roz‰ífien˘ od ·panûlska, Francie a Anglie a jiÏní Skandinávie po západní Sibifi. V âeské republice byl tento druh nalézán sporadicky po celém území státu. Doklady o jeho v˘skytu konãí pfied rokem 1960, poté nebyl na na‰em území zaznamenám témûfi 40 let (s v˘jimkou nálezu ve Veselí nad LuÏnicí v roce 1965). Teprve v roce 1996 byl nalezen v jiÏních âechách na rybníce Vizír.


Pfiíãiny ohroÏení Potápník dvojãár˘ je citliv˘ na kvalitu vodních stanovi‰È. Jeho vyhynutí na lokalitách je dáno pfiedev‰ím zniãením, nebo pfiemûnou pÛvodních stanovi‰È. Preferuje pfiedev‰ím vût‰í vodní plochy, které jsou u nás témûfi v‰echny intenzivnû hospodáfisky vyuÏívány. Hospodáfiské vyuÏití neumoÏÀuje pfieÏití tohoto, ani fiady dal‰ích druhÛ vodních bezobratl˘ch ÏivoãichÛ, ktefií témûfi okamÏitû vymírají. Velk˘ podíl na zniãení mnoha lokalit s v˘skytem druhu mají také rÛzné organické látky, vãetnû insekticidÛ, které jsou vyuÏívány v zemûdûlství a které jsou splachovány de‰ti do nádrÏí, kde mohou v˘znamnû zmûnit vlastnosti vody. Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách intenzivní hospodáfiské vyuÏití osídlen˘ch nádrÏí (popfi. soustav nádrÏí), ■ zneãistûní vody v osídlen˘ch nádrÏích, ■ intenzivní zemûdûlské vyuÏití blízkého okolí lokalit. ■

Management lokalit V rámci péãe o vyhlá‰ené území Vizír – jedinou recentní lokalitu v˘skytu tohoto druhu v âR – je nutno zachovat stávající zpÛsob hospodafiení a zabránit intenzivnímu hospodáfiskému vyuÏití tohoto rybníka. V souãasnosti se jedná o rezervaci a zdrÏení se hospodáfiské aktivity by mûlo b˘t bezkonfliktní. Je nutno, aby rybník nebyl zimován vypu‰tûn˘ a je Ïádoucí ponechat bfiehové porosty bez zásahu. V budoucnu bude nezbytné velmi ‰etrné odbahÀování rybníka (napfi. sacím bagrem z lovi‰tû). Mimo to je nutné zajistit malou úÏivnost i v povodí nad vodní nádrÏí. Jako optimální fie‰ení lze navrhnout vyjmutí rybníku Kukla, kter˘ je v soustavû nad ním, z bûÏného hospodafiení. V budoucnu lze v dÛsledku zmírnûní hospodáfiského vyuÏívaní vodních ploch i poklesu hnojení polí oãekávat nálezy potápníka dvojãárého i na dal‰ích lokalitách po celé âeské republice, které by se tak mûly managementu „nehospodafiení“, resp. zamezení intenzivního obhospodafiování, opût podfiídit. Pro tyto lokality bude nutno v budoucnu navrhnout extenzivní vyuÏívání (bez hnojení a udrÏování vysok˘ch stavÛ rybích ãi kachních obsádek).

Roháã obecn˘ Lucanus cervus Roz‰ífiení Roháã obecn˘ je západopalearktick˘ druh rozdûlen˘ do nûkolika poddruhÛ. Nominátní poddruh je roz‰ífien pouze v Evropû, od severní poloviny Pyrenejského poloostrova a jihov˘chodní Anglii, pfies Francii, Nûmecko, zemû Beneluxu, ·v˘carsko, Rakousko, âeskou republiku, Slovensko, Maìarsko, Polsko, Litvu, Ukrajinu, Bûlorusko a evropské Rusko, po Balkán a severní ãást Itálie. Pravdûpodobnû vymfiel v Dánsku a v Loty‰sku. V âeské republice byl roz‰ífien v listnat˘ch lesích po celém území, v souãasnosti je v‰ak jeho v˘voj lokalizován do nûkolika oblastí v niÏ‰ích polohách, z jin˘ch pak vymizel. Nejhojnûji a prakticky plo‰nû se vyskytuje na jiÏní Moravû, pomûrnû ãast˘ je v severozápadních a stfiedních âechách. Biologie a ekologie druhu Roháã obecn˘, nejvût‰í evropsk˘ brouk, je druhem listnatého lesa (pfiedev‰ím doubrav, dubohabfiin a ‰ípákov˘ch doubrav), preferuje rozvolnûné lesy, lesní okraje a paseky. Dává pfiednost tepl˘m níÏinn˘m lesÛm, ale místy vystupuje i do vy‰‰ích poloh. VyÏaduje ke svému v˘voji dostateãné mnoÏství odumfielého dfieva a star˘ch stromÛ, proto mnohde spí‰e neÏ v lesích pfieÏívá v mûstsk˘ch parcích, oborách, star˘ch sadech a zahradách. Velmi vhodn˘m biotopem jsou pafieziny. Samice kladou vajíãka do alespoÀ povrchovû trouchnivûjícího, pfiedev‰ím dubového dfieva (známy jsou nálezy ze ‰irokého spektra dfievin, duby jsou v‰ak v na‰ich podmínkách preferovány). Larvy, jejichÏ v˘voj trvá v na‰ich podmínkách 3–5 let, Ïijí nejen v zemi v okolí leÏícího dfieva (ãásti kmenÛ, klád, pafiezÛ, ko-

Brouci

fieny), jehoÏ trouchnivûjícími ãástmi se Ïiví, ale i pfiímo v trouchu. Dospûlí brouci se obvykle líhnou jiÏ na podzim a pfiezimují v kukelních komÛrkách, v pfiírodû se objevují od kvûtna (v˘jimeãnû v tepl˘ch letech jiÏ od konce dubna) do srpna, maximum v˘skytu spadá do ãervna a ãervence. Pfies den je brouky moÏné nalézat na kmenech a v korunách stromÛ, pozdû odpoledne a veãer (pfii teplém poãasí) létají v korunách stromÛ. Imaga láká ronící míza. Pfiíãiny ohroÏení Roháã obecn˘ je ohroÏen pfiedev‰ím velkoplo‰n˘m lesnick˘m hospodafiením. Druh potfiebuje k v˘voji rozsáhlej‰í listnaté lesy s dostatkem star˘ch stromÛ, pafiezÛ a trouchnivûjících kmenÛ. PÛvodní doubravy a smí‰ené lesy byly v minulosti nahrazeny jehliãnat˘mi monokulturami a jin˘mi porosty, které znemoÏÀují v˘voj druhu. Proto lze ãasto roháãe nalézt ve star˘ch parcích, kde nalézá vhodné podmínky. RovnûÏ odstraÀování starého dfieva z listnat˘ch lesÛ, pfiedev‰ím vytrhávání pafiezÛ, provázené orbou pasek a pfiípadná pfiemûna tûchto lesÛ na intenzivní hospodáfiské kultury vede ke sniÏování stavÛ populací druhu. Vzhledem k ponechávání pafiezÛ v obhospodafiovan˘ch dubov˘ch porostech nejsou populace pfiímo ohroÏeny na existenci, dochází v‰ak k jistému oslabování zdatnosti populací i jedincÛ. Odchyt jednotliv˘ch kusÛ sbûrateli nemÛÏe populace druhu ohrozit, negativní vliv by snad mohl mít pouze hromadn˘ (ve stovkách aÏ tisících kusÛ) a pravideln˘ odchyt na plo‰nû omezen˘ch lokalitách. Naproti tomu pfiezvûfiení ãernou zvûfií, která mÛÏe vyhledávat larvy, a aplikace insekticidÛ mohou ohrozit existenci populací velmi v˘znamnû. Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách velkoplo‰ná holoseãná tûÏba v lesích na místech v˘skytu, ■ zmûny druhové skladby porostÛ (v˘sadba SM, BO), ■ mechanizovaná pfiíprava pÛdy vãetnû naorávání pasek, frézování a vytrhávání pafiezÛ, ■ nedostatek celkového mnoÏství mrtvého starého dfieva v porostech, ■ plo‰ná likvidace star˘ch listnat˘ch stromÛ, rozsáhlé sanaãní zásahy, ■ aplikace insekticidÛ v lokalitách v˘skytu a jejich blízkém okolí v dobû aktivity imág (s v˘jimkou asanace kÛrovce), ■ vysoké stavy ãerné zvûfie. Management lokalit Pokud se jedná o hospodáfiské porosty, je nejvhodnûj‰í modifikací hospodafiení v lokalitách roháãe obecného v˘bûrné lesní hospodafiení s ponecháním skupin star˘ch stromÛ (dubÛ, lip, pfiíp. jin˘ch listnáãÛ) na doÏití, ponechávání torz a zbytkÛ stromÛ, padl˘ch kmenÛ a siln˘ch vûtví na místû. Ideální je v˘mladkové hospodafiení. Pokud, vzhledem k rozloze porostÛ, není moÏné obhospodafiovat les formou pafiezin, lesa stfiedního nebo v˘bûrn˘m zpÛsobem, upfiednostÀuje se podrostní zpÛsob hospodafiení s pfieváÏn˘m vyuÏitím maloplo‰n˘ch obnovních prvkÛ a se zaji‰tûním ochrany pfiirozeného zmlazení proti zvûfii. V pfiípadû obnovy holoseãné je nutné na holinách ponechat pafiezy (pfiedstavují jeden z nejdÛleÏitûj‰ích biotopÛ pro larvy roháãe). M˘tiny s ponechan˘mi pafiezy by pfiitom mûly b˘t spí‰e men‰ích rozloh. Obecnû je porosty nutno smûfiovat k vûkové diverzitû. Je nutno odstranit (odtûÏit) z vybran˘ch lokalit nepÛvodní a pro tento druh nevhodné druhy dfievin (akáty, smrky a ostatní jehliãnany). TûÏbu a pfiibliÏování dfieva je Ïádoucí provádût ‰etrn˘mi technologiemi, vytûÏené dubové dfiíví musí b˘t vãas (do konce dubna) odvezeno z lesa. Nepfiípustná je mechanizovaná pfiíprava pÛdy vãetnû naorávání m˘tin, vytrhávání a frézování pafiezÛ a v˘sadba stanovi‰tnû nepÛvodních dfievin. Ideální alternativní formou lesního hospodafiení v lokalitách v˘skytu roháãe je obhospodafiování lesa formou lesa stfiedního (kombinovaného pÛvodu: jak v˘mladného, tak semenného, s víceletou strukturou – niÏ‰í etáÏ s krat‰í dobou obm˘tí, 15–40 let, s ponechan˘mi v˘stavky v uvaÏovaném poãtu cca 20–50 v˘stavkÛ na hektar, u nûkolika (pfiibliÏnû 50/10 ha) s pfiípadn˘m trval˘m ponecháním na plo‰e. Poãet v˘stavkÛ je tfieba stanovit podle místních podmínek; v su‰‰ích polohách, kde jsou stromy men‰í, ponechávat v˘stavkÛ více neÏ na vlhãích stanovi‰tích ãi v luÏních lesích, kde dosahují stromy vût‰ích dimenzí. V pfií-

b ro u c i

■


padû rozsáhlej‰ích porostÛ je vhodné vybrat jádrové zóny s vysok˘m podílem v˘stavkÛ ponechan˘ch na doÏití a s hospodafiením smûrovan˘m ke stfiednímu lesu. Na území mimo tato jádra je pak pfiedev‰ím nutné vylouãit jakoukoli likvidaci pafiezÛ a preferovat pfiirozenou obnovu, popfi. vylouãit pfii umûlé obnovû stanovi‰tnû nepÛvodní dfieviny. Jádrová území musejí b˘t o rozlohách desítek aÏ stovek hektarÛ, konkrétní zpÛsob managementu je nutné stanovit pro kaÏdou lokalitu zvlá‰È. Platí, Ïe ãím men‰í je rozloha lokality, tím pfiísnûj‰í musí b˘t podmínky managementu. V pfiípadû úãelovû zamûfien˘ch porostÛ (rekreaãní lesy a lesoparky) je nutno zachovávat v lokalitách dostateãnou zásobu odumfielého dfieva, star˘ch stromÛ a pafiezÛ. Není moÏné odstraÀovat pafiezy; kácení star˘ch stromÛ o v˘ãetní tlou‰Èce nad 25 cm by mûlo b˘t pouze v˘jimeãné (napfi. pfii oprávnûn˘ch a odÛvodnûn˘ch sanaãních zásazích).Velmi vhodné je ponechávání padl˘ch kmenÛ a pfiípadná dosadba mlad˘ch dubÛ. V pfiípadû parkÛ osídlen˘ch roháãem je Ïádoucí zachovat reÏim krajináfiského „anglického parku“ s ponecháním pafiezÛ a kmenÛ dubÛ poraÏen˘ch pfii pfiípadn˘ch rekonstrukãních zásazích. OdstraÀování náletu nepfiedstavuje pro roháãe negativní zásah. Jako prvek aktivního managementu je vhodné doporuãit pouÏívání neimpregnovan˘ch dubov˘ch ‰palkÛ zapu‰tûn˘ch do zemû jako obrubníkÛ a jin˘ch prvkÛ. V zemi zapu‰tûné ãásti ‰palkÛ je v‰ak nutné ponechat aÏ do úplného rozpadu.

R˘hovec pralesní Rhysodes sulcatus Roz‰ífiení R˘hovec pralesní, velmi vzácn˘ a pravdûpodobnû vymírající druh stfievlíka, je roz‰ífien v Evropû, Malé Asii, na Kavkaze a západní Sibifii. Z Velké Británie je znám pouze ze subfosilních nálezÛ, jeho poslední nálezy ze severního ·védska jsou z poãátku 19. století. Ve stfiední Evropû je znám z Polska, Rakouska, Slovenska, Ukrajiny a âeské republiky. V âeské republice je znám z obor u Hluboké nad Vltavou a z pralesa Mion‰í. Biologie a ekologie druhu R˘hovec pralesní je druhem pralesních formací pfiedev‰ím podhorsk˘ch a horsk˘ch lokalit.Vhodné Ïivotní podmínky nalezl také v ãlovûkem obhospodafiovan˘ch lesních spoleãenstvech pfiirozeného charakteru, zvlá‰tû ve velkoplo‰n˘ch parcích a oborách. Tato refugia je moÏno povaÏovat díky vhodnému hospodafiení za velmi zachovalá a v souãasnosti patfií mezi velice v˘znamné a cenné ekosystémy. R˘hovec pralesní je bionomicky vázán na staré, v rÛzném stadiu se rozkládající dfievo, pravdûpodobnû preferuje velmi silné kmeny. Podstatné kritérium pro v˘voj je pravdûpodobnû stupeÀ rozkladného procesu dfievní hmoty. Larvy se Ïiví vlhk˘m, hnijícím dfievem a jejich v˘voj je dvoulet˘. Imaga (vyskytující se v létû) i larvy jsou nalézány pfieváÏnû pod kÛrou nebo ve dfievû pafiezÛ, leÏících kmenÛ, siln˘ch vûtví, ale také ve stojících pah˘lech. Byly nalezeny v rÛzn˘ch druzích dfievin (jedle, buk, smrk aj.). V âeské republice byla imaga nalezena v Mion‰í pod kÛrou padl˘ch kmenÛ jedlí, v oborách u Hluboké nad Vltavou pod kÛrou leÏících dubÛ v ãervené hnilobû dubov˘ch klád, v buku napadeném hlívou a také pod kÛrou smrkov˘ch pafiezÛ. Pfiíãiny ohroÏení S masov˘m úbytkem pÛvodních smí‰en˘ch pralesÛ stfiedních a horsk˘ch poloh do‰lo pravdûpodobnû k vyhynutí druhu na vût‰inû území jeho pÛvodního areálu roz‰ífiení. V souãasnosti patfií mezi vymírající druhy evropské entomofauny a vyskytuje se pouze lokálnû v mal˘ch oblastech nebo v izolovan˘ch refugiích ve fragmentech pralesních porostÛ nebo v zachoval˘ch porostech pralesního typu. Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách likvidace a sanace star˘ch listnat˘ch i jehliãnat˘ch stromÛ, ■ v˘razné sníÏení mnoÏství mrtvého dfieva vût‰ích dimenzí na lokalitách v˘skytu, ■

Brouci

holoseãná tûÏba v lesích na místech v˘skytu, zmûny druhové skladby a zjednodu‰ení struktury porostÛ, ■ aplikace biocidÛ v lokalitách v˘skytu a jejich blízkém okolí. ■ ■

Management lokalit Pro pfieÏití existujících populací r˘hovce pralesního je nutné zachovat lesní porosty na místech v˘skytu ve stávajícím sloÏení a struktufie: lokality v˘skytu by mûly b˘t rozdûleny do území jádrov˘ch (cca 1/4 plochy dané EVL) a jejich okolí (ostatní území dané EVL), jejichÏ reÏim bude odli‰n˘. V jádrov˘ch územích je nutno zamezit jakémukoli lesnímu hospodafiení, budou tedy zónami bezzásahov˘mi. Je nutné, aby si porost na tûchto lokalitách zachoval pralesní charakter se v‰emi sukcesními stadii v˘voje a bylo zamezeno jakékoli tûÏbû stojících stromÛ, zvlá‰tû pak odvozu padl˘ch kmenÛ. Okolí jádrov˘ch území by mûlo mít lesní hospodafiení v˘znamnû upraveno pfiedev‰ím smûrem ke zv˘‰ení mnoÏství starého dfieva velk˘ch dimenzí (leÏícího, stojícího); tûÏba by mûla b˘t provádûna pouze jednotliv˘m nebo skupinovit˘m v˘bûrem s podporou silnûj‰ích stromÛ a umoÏÀující návrat jedle. Cílem by mûlo b˘t zaji‰tûní pfiítomnosti dostateãnû vysokého podílu mrtvé dfievní hmoty v rozsahu 10–15 % celkové zásoby.

Stfievlík hrbolat˘ Carabus variolosus Roz‰ífiení Stfiedoevropsk˘ druh zasahující na Balkán, dûlen˘ do dvou poddruhÛ. Nominotypick˘ poddruh C. variolosus variolosus je znám˘ z v˘chodosudetsk˘ch pohofií a Karpat (âeská republika, Polsko, Slovensko, Ukrajina, Rumunsko), v˘chodního Srbska a Bulharska. Alpsko-dinársk˘ poddruh C. v. nodulosus je roz‰ífien od v˘chodní Francie pfies ·v˘carsko, Nûmecko, Itálii, Rakousko, Slovinsko, Chorvatsko, západní Srbsko, Bosnu a Hercegovinu aÏ po âernou horu. Z âech jsou udávány nálezy ze ·umavy, Kru‰n˘ch hor, Králického SnûÏníku a Krkono‰. V souãasné dobû je v âechách recentní v˘skyt znám pouze z ãeské strany Králického SnûÏníku. Na Moravû je stfievlík hrbolat˘ ‰iroce roz‰ífien˘ a místy dosti hojn˘ v celé oblasti pfiedhÛfií a hor severní a v˘chodní Moravy. Je známa fiada lokalit v Králickém SnûÏníku, Rychlebsk˘ch horách, Jeseníkách, Odersk˘ch vr‰ích, Host˘nsko-vsetínské hornatinû, Moravskoslezsk˘ch Beskydech, moravské ãásti JavorníkÛ a Bíl˘ch Karpatech. Nejasná je situace na jiÏní Moravû. Vzhledem k nedávnému nálezu na rakouské stranû Podyjí nelze zcela vylouãit v˘skyt ani v inverzních údolích NP Podyjí na moravské stranû.

Pfiíãiny ohroÏení Celkovû stfievlík hrbolat˘ není v souãasnosti na Moravû (a tím i v âR) existenãnû ohroÏen˘ druh. V˘skyt druhu na lokalitách v‰ak mÛÏe b˘t negativnû ovlivnûn zejména: zmûnou vodního reÏimu a následn˘m úbytkem podmáãen˘ch biotopÛ, zneãi‰tûním vody, podobnû i aplikací insekticidÛ v lokalitách v˘skytu a jejich blízkém okolí, velkoplo‰nou holoseãnou tûÏbou v lesích na místech v˘skytu, popfi. v˘stavbou na lokalitách (rekreaãní horská stfiediska, sjezdovky).

b ro u c i

Biologie a ekologie druhu Stfievlík hrbolat˘ Ïije pfiedev‰ím v pfiedhÛfií a horách (na území âR v nadmofisk˘ch v˘‰kách cca 300 aÏ 1200 m). Ob˘vá zejména lesy listnaté (dubohabfiiny aÏ buãiny) a smí‰ené, ale i jehliãnaté, v˘jimeãnû se vyskytuje i na otevfien˘ch biotopech, které k lesÛm pfiiléhají. Druh byl opakovanû zji‰tûn i v druhotn˘ch mlad‰ích smrkov˘ch lesích (Oderské vrchy, Jeseníky); jeho vazba na pÛvodní lesy není tedy jednoznaãná. Jedná se o velmi vlhkomiln˘ druh Ïijící na bfiezích vodních tokÛ, prameni‰tích, moãálech a ra‰elini‰tích, vícekrát byl pozorován lovící pfiímo ve vodû. Je aktivní pfiedev‰ím v noci, ménû ãastá je denní aktivita. Pfies den se zpravidla ukr˘vá ve vlhkém listí, mechu, podmáãené pÛdû a pod leÏícími pfiedmûty (kmeny, kameny). Pfiezimuje jako imago, v pfiírodû je aktivní od dubna.


Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách zmûny vodního reÏimu (lesnické meliorace, regulace vodoteãí) a následn˘ úbytek podmáãen˘ch biotopÛ, ■ zneãi‰tûní vody, podobnû i aplikace biocidÛ a hnojiv v lokalitách v˘skytu a jejich blízkém okolí, ■ velkoplo‰ná holoseãná tûÏba v lesích na místech v˘skytu (moÏná pfiíãina zmûn vodního reÏimu), ■ v˘stavba na lokalitách (rekreaãní horská stfiediska, sjezdovky). ■

Management lokalit K pfieÏití druhu je nezbytné uchování rozsáhlej‰ích lesních porostÛ a dostateãného mnoÏství podmáãen˘ch stanovi‰È (bfiehy tokÛ, prameni‰tû, mokfiady). SloÏení lesÛ nemá zfiejmû v˘razn˘ vliv, pfiesto by bylo vhodné zachovat pfiírodû blízkou druhovou skladbu nûkter˘ch stávajících porostÛ i do budoucna. TûÏbu a pfiibliÏování dfiíví se doporuãuje provádût ‰etrn˘mi technologiemi, nevhodná je rozsáhlá holoseãná obnova. V okolí vodních tokÛ je nutné zachovat dostateãné mnoÏství starého dfieva (padlé stromy apod.) poskytujícího zimní úkryt. RovnûÏ je nutno vylouãit odvodÀování, zamezit v˘skytu zdrojÛ zneãi‰tûní vody. V˘stavba rekreaãních zafiízení na lokalitách (sjezdovky, ubytovací zafiízení) je vylouãena.

Stfievlík MénétriésÛv Carabus menetriesi

Prioritní druh

Roz‰ífiení Evropsk˘ boreoalpinní druh dûlen˘ do tfií poddruhÛ. Nominotypick˘ poddruh C. menetriesi menetriesi je znám ze severov˘chodního Nûmecka (Meklenbursko), Polska, severozápadního Slovenska, Bûloruska, Litvy, Loty‰ska, Estonska, jihov˘chodního Finska, severní a stfiední ãásti evropského Ruska, Ukrajiny a západní Sibifie. Poddruh C. m. pacholei z âeské republiky, Rakouska (Horní a Dolní Rakousko) a Nûmecka (Sasko, Bavorsko). Tfietí poddruh, uvádûn˘ pod jménem C. m. witzgalli, Ïije v alpském pfiedhÛfií na rakousko-nûmeckém pomezí (severozápadní Tyrolsko, jihozápadní Bavorsko). Na území âeské republiky se vyskytuje stfievlík MénétriésÛv ve tfiech populacích – kru‰nohorské (recentnû potvrzen˘ v˘skyt na BoÏídarském ra‰elini‰ti), ‰umavské (nálezy ze 13 faunistick˘ch ãtvercÛ) a hornorakouské (dvû lokality v Novohradsk˘ch horách). Biologie a ekologie druhu Stfievlík MénétriésÛv je reliktní druh a stenotopní tyrfobiont. Îije v˘luãnû na pÛvodních ra‰elini‰tích, údolních i horsk˘ch (tzv. vrchovi‰tích), popfi. ra‰elinn˘ch loukách ãi ra‰elinn˘ch lesních stanovi‰tích ve vrstvû Ïivého ra‰eliníku. Imaga se vyskytují od konce dubna do záfií, popfi. fiíjna, s maximem v˘skytu poãátkem ãervna; letní období pfieÏívají v diapauze. Dospûlci jsou aktivní pfiedev‰ím v noãních hodinách. Imago i larva se Ïiví drobn˘mi bezobratl˘mi, zvlá‰tû slimáky, ãervy a hmyzími larvami, popfi. pavouky. Vajíãka kladou samice na pfielomu kvûtna a ãervna, celkov˘ v˘voj trvá asi sedm t˘dnÛ. Imaga pfiezimují v hloubce pfiibliÏnû 15 cm pod povrchem. Pfiíãiny ohroÏení Vzhledem k bionomii ohroÏují existenci druhu zásahy do ra‰elini‰È. Jako hlavní pfiíãiny lze uvést antropogennû iniciované zmûny vodního reÏimu na horsk˘ch ra‰elini‰tích, pfiedev‰ím jejich technické odvodÀování, popfi. i tûÏbu loÏisek ra‰eliny. Podobnû mÛÏe existenci druhu ohrozit i aplikace insekticidÛ v lokalitách v˘skytu a jejich blízkém okolí. Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách ãinnost pÛsobící zmûnu vodního reÏimu lokality – odvodnûní, meliorace, ■ intenzivní tûÏba ra‰eliny, ■ pouÏívání biocidÛ a hnojiv pfii obhospodafiování okolních biotopÛ, ■ vápnûní v lesních porostech v okolí lokalit, jako i v celém povodí nad lokalitou, ■ nadmûrn˘ sbûr imag. ■

Brouci

Management lokalit Z hlediska ochrany a managementu území v˘skytu stfievlíka Ménétriésova, vzhledem k jeho silné biotopové vazbû, pfiipadá v úvahu pouze ochrana, zachování a dodrÏování ochrann˘ch podmínek celého areálu ra‰elini‰tû jako specifického biotopu oligotrofních mokfiadních ekosystémÛ. Ochrana takového území spoãívá zejména v zabránûní regulace vodního reÏimu odvodÀováním. V situaci jiÏ probíhajícího odvodÀování je nutné zabránûní zazemÀování rychl˘m zavodnûním zbudováním „pfiehrázek“. Je nutné zru‰it lesnické meliorace v blízkém okolí lokalit v˘skytu druhu, které negativnû ovlivÀují vodní reÏim ra‰elini‰tû. Je nutné vhodn˘m zpÛsobem zamezit zazemÀování lokalit. MoÏn˘m zpÛsobem je i napfi. velmi plo‰nû omezená extenzivní tûÏba ra‰eliny. Ta je velmi vhodná i v pfiípadû v souãasnosti jiÏ zazemnûn˘ch ploch. TûÏbu je nutné ukonãit po dosaÏení úrovnû vodní hladiny. Tento typ managementu lokalit stfievlíka Ménétriésova v‰ak musí b˘t pfiedem posouzen specialistou na biologii druhu.

Stfievlík panonsk˘ Carabus hungaricus Roz‰ífiení Stfievlík panonsk˘ je polytypick˘ druh s eurosibifisk˘m roz‰ífiením (celkem pût poddruhÛ ve stepní zónû od stfiední Evropy po v˘chodní Sibifi). Nominotypick˘ poddruh C. hungaricus hungaricus, s centrem roz‰ífiení v Panonii, je znám˘ z âeské republiky, jihozápadního Slovenska, v˘chodního Rakouska, Maìarska, ze západního Rumunska (okolí Teme‰váru a Banát), severov˘chodního Srbska (Vojvodina, srbsk˘ Banát) a severozápadního Bulharska. V âeské republice je recentnû znám˘ pouze z oblasti jihov˘chodní Moravy. Historické roz‰ífiení dosahovalo aÏ k Prostûjovu (Kosífi), v první polovinû 19. století je jeho v˘skyt udáván i z âech, z Podkru‰nohofií v okolí Chomutova. AÏ do 50. let 20. století byl pravdûpodobnû hojn˘ na moravsk˘ch stepních lokalitách (vãetnû kulturní stepi) severnû aÏ do oblastí kolem Brna (Hády). V posledních deseti letech je znám pouze z lokalit: Pouzdfianská step (a stepní enklávy v jejím okolí), Pavlovské vrchy (Stolová hora, Pálava, Dûvín a Dívãí hrady), kde pravdûpodobnû pfieÏívají nejsilnûj‰í populace. Dále se vyskytuje na âejkovick˘ch ·pidlácích a Kamenném vrchu u Brna. Biologie a ekologie druhu Stepní druh, s pozdnû letní a podzimní aktivitou imag. Stfievlík panonsk˘ je stenotopní, xerofilní druh. V rámci jihov˘chodní Moravy Ïije jednak na vápencov˘ch skalních v˘chozech aÏ lesostepích (Pavlovské vrchy), jednak na spra‰ov˘ch terasách (Pouzdfiany). Z tûchto refugií proniká za pfiízniv˘ch podmínek na meze a okraje polí. V˘raznû preferuje dlouhostébelné trávníky.

Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách ■ zarÛstání náletem ãi invazními druhy, ■ zmen‰ování rozlohy vhodn˘ch biotopÛ (v˘stavba, orba, skládky, skr˘vky), ■ pouÏívání biocidÛ a hnojiv pfii obhospodafiování travnat˘ch biotopÛ (i v okolí), ■ zmûny ve vyuÏívání biotopu (zalesnûní, zmûna na polní kultury).

b ro u c i

Pfiíãiny ohroÏení Zmûny mikrohabitatÛ stepních lokalit, jejich zmen‰ování a zarÛstání náletov˘mi dfievinami, popfi. jejich totální likvidace (pfiemûna na zahrádkáfiské kolonie, polní plochy, skládky, skr˘vky, zalesnûní apod.), stejnû jako aplikace insekticidÛ v lokalitách v˘skytu a jejich blízkém okolí jsou hlavními faktory ohroÏení tohoto druhu.V pfiípadû pastvy vy‰‰ího poãtu zvífiat hraje pravdûpodobnû jako ohroÏující faktor roli i u‰lapávání larev i imag.


Management lokalit Pro aktivní ochranu stfievlíka panonského je nutné udrÏet stepní charakter stanovi‰È jeho v˘skytu a jejich nejbliÏ‰ího okolí. ZarÛstání lokalit je nutné fie‰it fiízenou pastvou, vypalováním nebo kosením, vÏdy stanoven˘m zpÛsobem pro jednotlivá území. Seã je vhodná mozaiková, v jarním ãi podzimním termínu za pouÏití lehk˘ch li‰tov˘ch sekaãek, pouze jedna do roka a na ãásti území. Pastva musí b˘t pouze lokální a mozaiková (ponechávat nespasené plochy). Nikdy nesmí b˘t kosena nebo pasena celá lokalita – je nutno zachovat plochy se stafiinou. Na vybran˘ch místech lze doporuãit maloplo‰né naru‰ování pÛdního povrchu. Analogick˘ management je nutné dodrÏet i v okolním pásu (min. 30 m). Je vhodné zaloÏení úhorÛ v tomto pásmu, které by vedlo ke sníÏení moÏného úniku pesticidÛ z polních kultur nebo vinohradÛ. Druh totiÏ vyuÏívá ve vysoké mífie okrajové ãásti stepních biotopÛ, kde je nejvíce ohroÏen splachy z okolí. Bylo by velmi Ïádoucí zajistit ochranu systému stepních enkláv v okolí Pouzdfianské stepi (Popická stráÀ a dal‰í men‰í lokality mezi obcemi Pouzdfiany, Popice a Hustopeãe) pfied zalesnûním, ãi jin˘m hospodáfisk˘m vyuÏitím. Zajistila by se tak existence rozsáhlé metapopulace stfievlíka panonského i dal‰ích druhÛ stepního hmyzu. Pravdûpodobnost vymfiení této metapopulace je podstatnû niÏ‰í neÏ pravdûpodobnost vymfiení jediné, byÈ pomûrnû velké populace v NPR Pouzdfianská step.

Tesafiík alpsk˘ Rosalia alpina

Prioritní druh

Roz‰ífiení JiÏní, stfiední a jiÏní ãást severní Evropy, západní Sibifi, Krym, Kavkaz a Zakavkazí, S˘rie, Palestina, jihov˘chodní Turecko, jihozápadní Írán a pohofií Atlas. V âeské republice na mnoha dfiívûj‰ích lokalitách pravdûpodobnû vyhynul, v souãasnosti je znám z okolí Bezdûzu, Bíl˘ch Karpat a ChfiibÛ. Biologie a ekologie druhu V klimatick˘ch podmínkách stfiední Evropy je tesafiík alpsk˘ bionomicky vázán pfiedev‰ím na buk lesní, ale je hlá‰en z fiady dal‰ích druhÛ dfievin. Udáván je jako druh horsk˘, roz‰ífien˘ od 600 m n. m. v˘‰e, vzácnû aÏ do 1500 m n. m. Pravdûpodobnû není podstatná nadmofiská v˘‰ka, ale klimaticky a fytocenologicky vhodné pfiírodní prostfiedí. Preferuje zachovalé, pfiirozené nebo polopfiirozené svûtlé bukové lesy pralesního charakteru, zvlá‰tû teplé jiÏní svahy. V˘voj probíhá v polosuchém aÏ suchém dfievû vûtví a kmenÛ bukÛ. Imaga kladou vajíãka pfiednostnû do zasychajícího nebo ãerstvû zaschlého dfieva stojících pah˘lÛ, zlomen˘ch stromÛ nebo vûtví. Také je lákají suchá odfiená místa Ïiv˘ch kmenÛ a vûtví, tzv. oãka. Larvy Ïerou ve dfievû, poslední larvální instar pfiezimuje a kuklí se koncem kvûtna a v ãervnu nehluboko pod povrchem dfieva. V˘voj larev je minimálnû tfiílet˘. Imaga Ïijí od zaãátku ãervna aÏ do záfií, s maximem v ãervenci a jsou aktivní zvlá‰tû za teplého, slunného poãasí, kdy ãile létají a kopulují. Lákají je zvlá‰tû paseky, oslunûné okraje lesÛ a prosvûtlená místa v porostu. Naletují na dfievo (kmeny, padlé stromy, metrové dfievo), obãas také na tekoucí mízu bukÛ, jilmÛ a ol‰í. Tesafiík alpsk˘ potfiebuje ke svému v˘voji dfievo v urãitém prostfiedí s urãitou vlhkostí. Samice kladou vajíãka pfiedev‰ím do stojícího nebo zlomeného dfieva, které neleÏí na zemi. Pokud se dfievo v prÛbûhu larválního v˘voje dostane do kontaktu se zemí, v˘voj populace se pfiesto minimálnû z ãásti mÛÏe dokonãit. Aãkoli imaga na ãerstvé bukové pafiezy po tûÏbû naletují a páfií se, nebylo pozorováno kladení do tohoto typu dfieva. Pfiíãinou je zfiejmû to, Ïe prÛmûrná vlhkost u zemû je mnohem vy‰‰í neÏ vhodné podmínky v˘‰e nad zemí; dÛvodem je i pravdûpodobnû rychlá zmûna vlastností dfieva (kfienãení) u bukov˘ch pafiezÛ. Ke kladení vajíãek do vytûÏeného a leÏícího dfieva na oslunûn˘ch pasekách a skládkách dochází s nejvût‰í pravdûpodobností proto, Ïe v danou chvíli toto dfievo sv˘mi vlastnostmi a mikroklimatem indikuje ideální prostfiedí pro v˘voj larev. Pfiíãiny ohroÏení Pfiíãin, proã tento druh v âeské republice z nûkter˘ch oblastí vymizel, je nûkolik, zejména se v‰ak jedná

Brouci

o zmûnu skladby lesÛ, tzn. postupné vykácení pÛvodních listnat˘ch lesÛ a jejich nahrazení pfieváÏnû smrkov˘mi monokulturami. Zvlá‰tû negativní je plo‰ná tûÏba star˘ch bukov˘ch porostÛ (v mladém a zdravém bukovém porostu stejného stáfií, kter˘ zÛstává v sousedství, chybí vhodné dfievo k v˘voji) a odstraÀování „nemocn˘ch" stromÛ, sou‰í a zlomÛ z bukov˘ch lesÛ. Vzhledem k biologii druhu má v˘raznû negativní vliv také konkrétní zpÛsob hospodafiení v bukov˘ch lesích: dfievo se vytûÏí v zimû a na jafie a zÛstává v lese aÏ do léta. Do tohoto dfieva pak kladou samice pfiednostnû vajíãka, a to i v pfiípadû, Ïe v blízkosti jsou staré bukové porosty s dostatkem vhodného dfieva k v˘voji. Toto vytûÏené dfievo i s vajíãky je poté vyvezeno z lesa a tak zniãena vût‰ina populace. V pfiípadû lokalit v âeské republice, které zahrnují velmi poãetnû omezené populace, je v˘znamn˘m faktorem i individuální sbûr imag. Dal‰ím v˘znamn˘m faktorem mÛÏe b˘t i aplikace insekticidÛ v lokalitách v˘skytu a jejich blízkém okolí. Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách ■ velkoplo‰ná holoseãná tûÏba ve star˘ch bukov˘ch porostech, ■ zmûny druhové skladby porostÛ (v˘sadba SM, BO), ■ odstraÀování sou‰í a zlomÛ z bukov˘ch porostÛ, ■ ponechání vytûÏeného dfieva v lokalitû aÏ do letního období, ■ aplikace biocidÛ v lokalitách v˘skytu a jejich blízkém okolí. Management lokalit Pro pfieÏití existujících populací tesafiíka alpského je nutné zachovat stávající strukturu a sloÏení lesních porostÛ. Nepfiípustné jsou zejména plo‰né tûÏby dfiíví a odvoz padl˘ch kmenÛ. Porost by si tak na tûchto lokalitách mûl zachovat pralesní a zárovûÀ spí‰e rozvolnûn˘ charakter. V pfiípadû ojedinûle provádûn˘ch tûÏeb je nezbytnû nutné neprodlenû zajistit vyklizení dfiíví z porostÛ a jeho odvoz z lesa. Jeho pfiípadné skládkování by pÛsobilo jako atraktant pro kladoucí samice. OdstraÀování sou‰í a zlomÛ, pfiípadnû „chor˘ch stromÛ" není moÏné. U plo‰nû rozsáhlej‰ích lokalit (Polesí Vlára) je tfieba vymezit jádrová území s omezen˘m lesnick˘m hospodafiením (v porostních skupinách, jejichÏ souãasn˘ stav se jeví jako optimální a nevyÏaduje vklad dodatkové energie). Vhodné je mírné prosvûtlování porostu. V okolí tûchto území je pak vhodné upravit lesní hospodafiení smûrem k niÏ‰í intenzitû, tj. s ponecháním dostateãného poãtu vhodn˘ch stromÛ na doÏití, tûÏbu provádût pouze jednotliv˘m nebo skupinovit˘m v˘bûrem. Pfii tûÏbách je základem vyh˘bat se holoseãím, preferovat prosvûtlení, toulavou a clonnou seã.Velmi dÛleÏité je ponechávání mrtv˘ch stromÛ, zlomÛ a pah˘lÛ, plus nûkolika (min. 50–100 ale radûji více) Ïiv˘ch stromÛ na deset hektarÛ, nejlépe ve skupinû, z toho nejménû 2–3 mohutné zdravé stromy s co nejníÏe zaloÏenou Ïivou korunou na doÏití.

Roz‰ífiení Tesafiík obrovsk˘ je roz‰ífien od stfiední Evropy do Pfiední Asie, Stfiedomofií a severní Afriky. Na území âeské republiky je to vzácn˘ a mizející druh, v souãasnosti ponûkud hojnûj‰í pouze na omezen˘ch lokalitách v jiÏních âechách a na jiÏní Moravû. Na lokalitách v ostatních ãástech území âR (byl znám ze západních a severních âech a stfiední Moravy) jiÏ vût‰inou vyhynul nebo jsou nálezy pouze velmi ojedinûlé. Biologie a ekologie druhu Tesafiík obrovsk˘ se vyvíjí pfiedev‰ím v dubu, pouze vzácnû v jilmu a ofie‰áku, uvádûn je i jasan a vrba, na jihu Evropy téÏ jírovec maìal. K v˘voji potfiebuje oslunûné dfievo. Je typick˘m druhem pafiezin, v souãasnosti vyhledává zejména oslunûné stromy na okrajích lesÛ, v alejích, prosvûtlen˘ch porostech na sva-

b ro u c i

Tesafiík obrovsk˘ Cerambyx cerdo


zích a solitérní stromy na loukách a pastvinách (v˘jimeãnû v intravilánech). Îír larvy probíhá na hranici Ïivého a mrtvého dfieva, napadá tedy hlavnû star‰í Ïivé a odumírající stromy, ale i obráÏející pafiezy. V˘voj probíhá pod kÛrou a pozdûji ve dfievû kmenÛ i siln˘ch vûtví v korunách, délka v˘voje je 3–5 let. V pfiírodû se dospûl˘ brouk vyskytuje od konce kvûtna do srpna, maximum v˘skytu je od poloviny ãervna do poloviny ãervence. Brouci mají veãerní a noãní aktivitu, pfies den se zpravidla zdrÏují v úkrytech a v korunách stromÛ. Pfiíãiny ohroÏení OhroÏení tesafiíka obrovského je pfiedev‰ím zpÛsobeno upu‰tûním od tradiãních zpÛsobÛ lesního a pastevního hospodafiení (stfiední a v˘mladkové lesy), které v lesích vedlo ke zv˘‰ení zápoje korun, a tím zastínûní kmenÛ, na pastvinách pak k likvidaci solitérních stromÛ. Dále je ohroÏen likvidací star˘ch listnat˘ch stromÛ, zejména dubÛ, na lokalitách v˘skytu, a to stromÛ jiÏ napaden˘ch i stromÛ perspektivních pro v˘voj druhu v budoucnu. Na lesostepích a strm˘ch stráních tesafiíka obrovského ohroÏuje zarÛstání náletem (pÛvodních i invazních dfievin) a zahu‰Èování pÛvodnû fiídk˘ch porostÛ. OhroÏeny jsou i stromy v antropogenních biotopech (parky, aleje, hráze, solitéry) sanaãními zásahy a profiezávkami. V pfiípadû, Ïe hráze ãi aleje zarostou náletem, kter˘ zastíní kmeny dubÛ, mizí tento druh zfiejmû je‰tû rychleji neÏ v pfiípadû postupné likvidace stromÛ. Dal‰ím v˘znamn˘m faktorem mÛÏe b˘t i aplikace insekticidÛ v lokalitách v˘skytu a jejich blízkém okolí. Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách ■ likvidace star˘ch stromÛ, pfiedev‰ím dubÛ, jejich profiezávání a sanaãní zásahy, ■ zarÛstání a zastínûní kmenÛ osídlen˘ch stromÛ, ■ aplikace biocidÛ v lokalitách v˘skytu a jejich blízkém okolí, ■ velkoplo‰ná holoseãná tûÏba v lesích na místech v˘skytu. Management lokalit Je nutno vylouãit jakékoli odstraÀování stromÛ vhodn˘ch k v˘voji tohoto druhu, nevhodné je rovnûÏ vykácení okolního porostu kolem okrajov˘ch star‰ích dubÛ a ponechání tûchto stromÛ osamocen˘ch. Stromy jsou potom ãasto niãeny údery bleskÛ a jejich vûtve olamovány vûtrem. RovnûÏ tímto zpÛsobem vytvofiená koncentrace populace do nûkolika málo stromÛ vede k oslabování napaden˘ch stromÛ Ïírem samotn˘ch larev tesafiíka. Oslabené stromy jsou více náchylné k onemocnûní s tracheomykózními pfiíznaky, a tím i k pfiedãasnému odumfiení. Pfiíli‰ poãetná populace na plo‰nû omezené lokalitû tak mÛÏe vést k rychlej‰í likvidaci vhodn˘ch stromÛ, a tím i k zániku populace. Okolí jednotliv˘ch stromÛ (aleje, hráze, skupiny solitérÛ) v‰ak nesmí b˘t zastínûny, napfi. náletem, v blízkém okolí. Bez v˘hrad lze doporuãit pouze odtûÏení stanovi‰tnû nepÛvodních druhÛ dfievin (pfiedev‰ím smrku), v nichÏ se tesafiík obrovsk˘ nevyskytuje. V pfiípadû obhospodafiování porostÛ se upfiednostÀuje hospodáfisk˘ zpÛsob s plo‰nû omezen˘mi tûÏbami a vyuÏitím co nej‰etrnûj‰ích tûÏebních a pfiibliÏovacích technologií, nutné je zachovat v porostech staré duby a v okruhu pfiibliÏnû 30 m kolem nich dal‰í duby. Mimoto je nutné i ponechání mrtv˘ch stojících i padl˘ch stromÛ na místû minimálnû po dobu pûti let. V pfiípadû stojících uhynul˘ch stromÛ je moÏno v odÛvodnûn˘ch pfiípadech (statick˘ch, bezpeãnostních) ofiezávat vûtve. Je vhodné uvaÏovat o pfievedení porostÛ na nestejnovûké rozvolnûné pafieziny s ponechan˘mi skupinami stromÛ m˘tního vûku a star‰ích. Vzdálenost mezi skupinami tûchto stromÛ by mûla umoÏnit pfielety imag, nemûla by tedy pfiesáhnout 300 m. V pfiípadû v˘skytu v pÛvodních biotopech lesostepních doubrav je vhodné jejich udrÏování v rozvolnûném zápoji. Konkrétní návrh managementu je tfieba zpracovat vÏdy individuálnû pro danou lokalitu. Na lokalitách, kde se tesafiík obrovsk˘ vyskytuje v mohutn˘ch star˘ch stromech, je vhodné provést sãítání ãi odhad obsazen˘ch stromÛ a stromÛ, které v horizontu 20–150 let nahradí souãasné obsazené stromy. Na podkladû tûchto znalostí je pak nutné upravit management dotãené lokality.

Motýli

MoTýli Bourovec trnkov˘ Eriogaster catax

Biologie a ekologie druhu Bourovec trnkov˘ byl u nás v minulosti vázán pfiedev‰ím na fiídké teplé listnaté lesy níÏin a pahorkatin, obhospodafiované jako nízké ãi stfiední lesy. Ve svûtl˘ch listnat˘ch lesích a kfiovinat˘ch lesních plá‰tích druh dosud pfieÏívá v jiÏní polovinû Bavorska, v˘skyt je zde omezen pouze na lesy obhospodafiované v˘mladkov˘m zpÛsobem, druh preferuje mlad‰í fáze spodní etáÏe. V âeské republice je mot˘l v souãasnosti vázán na kfiovinami zarÛstající xerotermní stránû (‰ir‰í Mikulovsko a Bfieclavsko) a na liniové kfiovinaté biotopy (kfiovinaté meze a remízky v okolí Uherského Brodu a v Bíl˘ch Karpatech). V˘skyt larválních hnízd je omezen pouze na nízké, oslunûné a vût‰inou závûtrné kefie hlohÛ (v˘jimeãnû trnek). Dospûlé solitérní larvy opût vyÏadují teplé, pfied vûtrem chránûné kefie, na jejichÏ stáfií a konkrétním druhu dfieviny v‰ak zfiejmû jiÏ tolik nezaleÏí. Larvy poÏírají listy listnat˘ch kefiÛ. Z âeské republiky, stejnû jako z Nûmecka, ·v˘carska a Itálie, je znám v˘skyt gregarick˘ch larválních hnízd pouze na trnce (Prunus spinosa) a hlozích (Crataegus spp.). V Bavorsku druh upfiednostÀuje trnku, na Moravû naopak hlohy. Solitérnû Ïijící larvy posledního instaru jiÏ nejsou tak potravnû specializovány a Ïír dokonãují na fiadû dal‰ích druhÛ listnat˘ch dfievin, napfi. Pyrus spp., Betula spp., Quercus spp., Salix spp., Populus spp., Ulmus spp., Berberis spp. Jedná se o jednogeneraãní druh, imaga se vyskytují od konce záfií do poloviny fiíjna, nepfiijímají potravu. Líhnutí dospûlcÛ nastává aÏ v prvních chladn˘ch podzimních dnech. Po vylíhnutí se ihned pfiipravují na páfiení – samice lákají samce feromony a prakticky nelétají, zatímco samci létají velice rychle. Samice kladou spirálovité shluky vajíãek na silnûj‰í vûtviãky Ïivné rostliny a ty pfiikr˘vají chlupy z konce zadeãku. Pfiezimují vajíãka, ze kter˘ch se v poslední dekádû dubna aÏ poãátkem kvûtna líhnou hromadnû housenky. Stejnû jako u vût‰iny dal‰ích druhÛ bourovcÛ Ïijí housenky gregarick˘m zpÛsobem Ïivota v zapfieden˘ch larválních hnízdech. Larvální hnízda bourovce trnkového jsou v˘raznû men‰í neÏ bourovce bfiezového (E. lanestris), navíc je v˘skyt hnízd bourovce trnkového oproti jin˘m bourovcÛm tvofiících larvální hnízda fenologicky uspí‰en o 3–4 t˘dny. Hnízda jsou velmi nápadná na hlozích s ra‰ícími pupeny ãi s mlad˘mi listy. Housenky ve hnízdû netráví pfiíli‰ mnoho ãasu, pouze se v nûm shromaÏìují na nocování. Pfies den jsou rozlezlé po celém kefii. Od ãtvrtého instaru opou‰tí housenky ãím dál ãastûji spoleãné hnízdo a v posledním instaru se jiÏ v hnízdû nezdrÏují. V této poslední, solitérní fázi v˘voje jsou velmi Ïravé a znaãnû mobilní. Kuklí se na konci ãervence v charakteristickém pevném zámotku ve vegetaci na zemi.

m o t ý l i

Roz‰ífiení Západopalearktick˘ druh. Areál bourovce trnkového se rozkládá od severního ·panûlska a západní Francie pfies stfiední Evropu aÏ po Rumunsko a Chorvatsko; na jih pak po jiÏní Itálii a na sever po severní Polsko; na v˘chod druh zasahuje po Malou Asii a pfies Ukrajinu aÏ po Ural. V severozápadní ãásti svého areálu druh zaznamenal za posledních sto let drastick˘ úbytek: vyhynul v âechách, v celé severní polovinû Nûmecka, ve vût‰inû Polska, v˘raznû ustoupil i ve ·v˘carsku a jinde. V âeské republice byl na celém území vÏdy lokální, omezen˘ na teplé níÏiny a pahorkatiny.V âechách se druh vyskytoval pouze v okolí Prahy, na Kfiivoklátsku, ve v˘chodních âechách u âeské Skalice a nepotvrzen˘ v˘skyt byl hlá‰en i z okolí Karlov˘ch VarÛ. V Ïádné z uveden˘ch oblastí nebyl bourovec po mnoho desetiletí nalezen a lze ho tak povaÏovat v cel˘ch âechách za vymfielého. Na Moravû b˘val roz‰ífienûj‰í: od jiÏní a jihov˘chodní Moravy, okolí Brna, po severní Moravu a Slezsko (Nov˘ Jiãín, Bílovec, Fr˘dek, Krnov). V severní polovinû území vymizel uÏ v první polovinû 20. století, recentnû pfieÏívá velmi lokálnû pouze v jiÏní ãásti Bíl˘ch Karpat, v okolí Bfieclavi, Uherského Brodu, na Pálavû a v okolí Mikulova, novû byl nalezen u HavraníkÛ v NP Podyjí. S ústupem od tradiãních forem lesního hospodafiení mot˘l na vût‰inû území vymizel z mnoha oblastí zfiejmû jiÏ na konci 19. století (v fiadû regionÛ pravdûpodobnû dfiíve, neÏ mohl b˘t jeho v˘skyt vÛbec zaznamenán).


Druh vytváfií lokální izolované populace, coÏ je zfiejmû dáno minimální mobilitou samic. Disperzi a transfer genÛ zaji‰Èují samci a zfiejmû také mobilní housenky posledního instaru. Pfiíãiny ohroÏení V minulosti zapfiíãinil ústup druhu v tepl˘ch lesích níÏin a pahorkatin pfiedev‰ím pfiechod od pafiezinového hospodafiení na vysokokmenné. V souãasnosti spoãívá ohroÏení druhu pfiedev‰ím v likvidaci rozpt˘lené zelenû, zalesÀování a chemizaci. Vzhledem k tomu, Ïe v˘skyt v krajinû je závisl˘ na nabídce sukcesnû nestál˘ch kfiovit˘ch stanovi‰È, populace poãetnû slábnou s rostoucím zapojením kfiovin a postupnou pfiemûnou spoleãenstva kfiovin na zapojen˘ mlad˘ les. Opaãn˘m extrémem je plo‰né vyfiezávání kfiovin v rámci péãe o chránûná území. Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách ■ likvidace rozpt˘len˘ch kefiov˘ch porostÛ, ■ zapojení kefiov˘ch porostÛ, ■ zalesÀování, ■ profiezávání kfiovinat˘ch porostÛ v nevhodn˘ termín, ■ zmen‰ování rozlohy vhodn˘ch biotopÛ (v˘stavba, orba, skládky, skr˘vky), ■ pouÏívání biocidÛ a hnojiv pfii obhospodafiování (i v bliÏ‰ím okolí), ■ zmûny ve vyuÏívání biotopu (zalesnûní, zmûna na polní kultury). Management lokalit Ochrana druhu spoãívá v celkovém citlivém zemûdûlském a lesnickém hospodafiení v lokalitách v˘skytu a jejich okolí. To lze blíÏe specifikovat jako hospodafiení se zamezením: likvidace rozpt˘lené zelenû, leteckého chemického o‰etfiování okolních ploch zemûdûlsk˘ch ãi lesních kultur (pfii letecké aplikaci nelze vylouãit ãasté úlety postfiikové jíchy mimo o‰etfiovanou plochu) apod. ZarÛstající kfiovinaté stránû, kde kfioviny místy tvofií neproniknuteln˘ porost, je nutné radikálnû asanovat – profiezávky je v‰ak nutné provádût v termínu mimo v˘skyt vajíãek a larev mot˘la – tedy od konce ãervence do 20. záfií. U ploch, které jsou uÏívány jako louka, sad, ãi zahrada, je tfieba ponechat ãást rozpt˘lené kefiové zelenû (resp. stromové zelenû s kefiov˘m oplá‰tûním), pfiednostnû hlohu a trnky – minimálnû dosahující desetiny celkové v˘mûry uÏívané plochy. U pastvin pak (pfii obãasném sanaãním odstraÀování kefiového náletu, jednou za 5–8 let) je nutné ãást náletu ponechat, nejlépe v nepravidelném rozmístûní, v drobn˘ch shlucích. U lesních porostÛ je dÛleÏité uchovávat kefiové oplá‰tûní okrajÛ lesa. Na ostatní pÛdû je nutné zamezit pfievodÛm na les. V dlouhodobûj‰í perspektivû bude pro druh nutné obnovit v˘mladkové hospodafiení ve vybran˘ch porostech teplomiln˘ch doubrav v oblasti v˘skytu. Pro málo bonitní stanovi‰tû se jako vhodn˘ jeví les nízk˘ (s maximální dobou obm˘tí 20–30 let podle bonity stanovi‰tû), pro stanovi‰tû o vy‰‰í bonitû les sdruÏen˘.

Hnûdásek chrastavcov˘ Euphydryas aurinia Roz‰ífiení Palearktick˘ druh roz‰ífien˘ od severozápadní Afriky pfies vût‰inu Evropy (kromû severní Skandinávie a nejteplej‰ích oblastí Balkánu a jiÏní Itálie), severní Turecko a Sibifi po Mongolsko, âínu, Koreu, Poamufií a Japonsko. V celém svém areálu je silnû na ústupu. V Evropû je v nûkolika poddruzích ãasto povaÏovan˘ch za samostatné druhy (E. a. debilis, E. a. provincialis, E. a. beckeri), které se v‰ak markantnû li‰í v Ïivn˘ch rostlinách. V âeské republice v souãasnosti Ïije druh pouze v západních âechách (Karlovarsko, Sokolovsko, Slavkovsk˘ les, okolí Chebu a A‰sko) v pûti znám˘ch koloniích. V 80. letech a na poãátku 90. let 20. století Ïil

Motýli

je‰tû ve ·luknovském v˘bûÏku; je‰tû v polovinû 20.století se vyskytoval na více lokalitách v západních a severních âechách (Tachovsko, okolí Rokycan a âeskolipsko; doloÏen i z Berounska). Na Teplicku, ve Fr˘dlantském v˘bûÏku a v Podkrkono‰í vymfiel jiÏ na poãátku 20. století. Z poãátku 20. století byl hlá‰en i ze slatini‰È jihov˘chodní Moravy (na pfiilehlém slovenském Záhofií vymfiel koncem 20. století) a Podbeskydí a udáván byl i z okolí Brna, údolí Jihlavy, v polovinû 19. století Ïil i na Krnovsku.

Pfiíãiny ohroÏení OhroÏení populací hnûdáska chrastavcového spoãívá pfiedev‰ím v zániku vhodn˘ch biotopÛ, pfiípadnû v nevhodném hospodafiení. Pro jeho pfieÏití je klíãová ãlenitá mozaika míst s krátkou vegetací (popfi. naru‰en˘m drnem), kde roste ãertkus; kvûtnat˘ch luk; vy‰‰í vegetace (pfienocování dospûlcÛ) a kfiovin (páfiení). Celou situaci ztûÏuje to, Ïe podzimní larvální hnízda jsou extrémnû zranitelná otavní seãí, která je mÛÏe, probûhne-li v nevhodnou dobu, zcela zniãit. Tyto podmínky splÀují napfi. extenzivní pastviny, resp. ãásti pastvin vyhledávan˘ch dobytkem jen nepravidelnû, odlehlé kouty vût‰ích luãních pozemkÛ, mozaiky jednoseãn˘ch luk, prameni‰È, lesíkÛ a pastvin. Mozaika tûchto stanovi‰È je zabezpeãena pouze extenzivním vyuÏíváním vlhk˘ch luk, které prakticky dnes není nikde provádûno. Dosavadní biotopy se tak ocitají mezi dvûma úskalími, na jedné stranû zarÛstáním, na stranû druhé pak intenzivním vyuÏíváním, pfiípadnû nadmûrnou péãí. Tradiãními pfiíãinami ohroÏení jsou: odvodnûní, ruderalizace nadbytkem Ïivin (splachy z polí), náhrada extenzivní pastvy intenzivní pastvou provázanou dosevem u‰lechtil˘ch trav, zarÛstání a zastínûní dfievinami, popfi. bylinami, zalesÀování „neplodn˘ch" pozemkÛ. V posledních letech, po vstupu na‰í republiky do EU, se navíc objevilo nové nebezpeãí: pfiíli‰ná péãe, zahrnující dvojí i vícekrát opakovanou dÛkladnou seã rozsáhl˘ch pozemkÛ, jak ji od farmáfiÛ vyÏadují napfi. agroenvironmentální opatfiení.

m o t ý l i

Biologie a ekologie druhu Hnûdásek chrastavcov˘ je druh mokr˘ch ra‰elini‰È a slatinn˘ch luk, vlhk˘ch podhorsk˘ch pastvin, pfiípadnû i vys˘chavûj‰ích stanovi‰È (vfiesovi‰tû) s v˘skytem Ïivné rostliny. Evropsky unikátní byl v˘skyt na zamokfien˘ch poddolovan˘ch lokalitách (pinkovi‰tû) v severoãeském hnûdouhelném revíru. Îivnou rostlinou housenek v na‰ich podmínkách je pouze ãertkus luãní (Succisa pratensis), preferovány jsou rostliny rostoucí ve v˘razn˘ch shlucích, obklopené niÏ‰í, nezapojenou vegetací. V jin˘ch oblastech Evropy i na dal‰ích druzích Ïivn˘ch rostlin. Vajíãka jsou kladena do kupiãek v nûkolika vrstvách na spodní stranu listÛ ãertkusu. Shluky ãertkusu vznikají tam, kde je v pÛdû nedostatek Ïivin, nebo na místech, kde je vegetace mechanicky naru‰ována (obãasn˘ pojezd traktorÛ, extenzivní pastva skotu, kali‰tû divok˘ch prasat). Zde je Ïivná rostlina dostateãnû viditelná pro kladoucí samice a souãasnû dost oslunûná pro vyhfiívající se larvy. Housenky jsou gregarické, v pozdním létû a na zaãátku podzimu v zámotcích na listech Ïivn˘ch rostlin; po zkonzumování rostliny se nûkdy celé hnízdo pfiesune na jin˘ trs ãertkusu. Zimu pfieãkávají housenky v zimních hnízdech. Podmínkou úspû‰ného dokonãení v˘voje na jafie je moÏnost vyhfiívání na trsech nízk˘ch trav. Po pfiezimování larvy pfiijímají velké mnoÏství potravy a mohou zcela zahubit mladé jedince Ïivn˘ch rostlin. Nápadnû zbarvené kukly leÏí pfiímo na listech ãertkusu. Dospûlci se vyskytují od kvûtna do ãervna. Vytváfií plo‰nû omezené kolonie, prostfiednictvím pfieletÛ propojené do metapopulací. Nûktefií jedinci pfielétají i do znaãn˘ch vzdáleností, na Karlovarsku byly zji‰tûny pfielety del‰í neÏ 5 km, z Velké Británie se uvádí rekordní pfielet dlouh˘ 15 km. Mot˘l má v˘raznû strukturované chování bûhem dne: imaga dopoledne pfiijímají potravu (nektar), v poledních hodinách se samice vûnují pfiedev‰ím kladení vajíãek, zatímco samci buì patrolují nad porosty Ïivné rostliny, nebo zaujímají vyãkávací strategii na oslunûn˘ch a závûtrn˘ch místech, ãasto podél lesa nebo za hradbami kefiÛ. Zde dochází k soubojÛm mezi samci a sem pfiilétají star‰í samice. V pozdním odpolední se mot˘li opût pfieorientují na pfiíjem nektaru, nocují ve vysoké trávû.


Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách zarÛstání náletem ãi invazními druhy, sukcesní zmûny, ■ intenzifikace pastvy (trval˘ pobyt zvífiat na lokalitû apod.), ■ celoplo‰ná dvojí seã bez ponechan˘ch doãasnû neposeãen˘ch enkláv, ■ seãení v nevhodn˘ termín, ■ zmûny vodního reÏimu (meliorace apod.), ■ zmen‰ování rozlohy vhodn˘ch biotopÛ (v˘stavba, orba, skládky, skr˘vky), ■ pouÏívání biocidÛ a hnojiv pfii obhospodafiování travnat˘ch biotopÛ (i v okolí), ■ zmûny ve vyuÏívání biotopu (zalesnûní, zmûna na intenzivní pastviny). ■

Management lokalit Pro ochranu druhu je nutn˘ aktivní management, kter˘ by se pfiiblíÏil formám tradiãního extenzivního vyuÏívání vlhk˘ch luk. Na v‰ech lokalitách je nutné prosadit povinnost seãe mozaikové a zákaz dvojí seãe. Jsou moÏné dva pfiístupy – v pfiípadû pastvy je nutno radikálnû sníÏit pastevní zátûÏ (cca 0,2 dobytãí jednotky na hektar) a omezovat pfiístup zvífiat do ãástí pastvin vhodn˘ch k rozmnoÏování mot˘la (pomocí doãasn˘ch ohradníkÛ, oplÛtkÛ apod.). Seã je pfiípustná pouze mozaikovitá, a to jednou roãnû, s ponecháním doãasnû neposeãen˘ch enkláv do pfií‰tího termínu seãe, tedy následujícího roku. Seã ãasovat do ãasného léta (nejlépe do první dekády ãervna), tedy doby letu imag. Pravidla pro podíl doãasnû neposeãen˘ch ploch jsou: pfii rozloze lokality do 1 ha – 1/2 lokality; pfii rozloze do 5 ha – 1/3 lokality, pfii rozloze nad 5 ha – 1/4 lokality. Obecnû platí, Ïe krátk˘ v˘padek seãe (napfi. na 1–2 roky) je pro mot˘ly ménû ‰kodliv˘, neÏ pfiíli‰ intenzivní péãe. Absolutnû vylouãeno je kosení v pozdním létû (druhá seã, otava) a na podzim, kdy jsou housenky v hnízdech. ProtoÏe lokalit je velmi málo a prakticky v‰echny jsou zranitelné, mûl by b˘t management kaÏdé z nich pfiipraven samostatnû po dÛkladném rozboru situace. Vlastní management musí pruÏnû reagovat na podmínky v dané lokalitû a daném roce; flexibilní pfiístup je nutn˘ zejména u pastvy. Pro dlouhodobé pfieÏití druhu bude nutné roz‰ífiit vhodnou péãi i na dal‰í, dnes neosídlená stanovi‰tû. Nutné je prosazení extenzifikace péãe o intenzivní louky a pastviny v ‰ir‰í krajinû mezi jednotliv˘mi plochami osídlen˘mi mot˘lem: prvky mozaikové seãe na 5 % kaÏdého pozemkového dílu a cílené revitalizace (pfiechod z dvouseãného reÏimu na reÏim jednoseãn˘, zaslepení melioraãních kanálÛ, ukonãení hnojení a v˘sadbu pásÛ kefiÛ v rozsáhlej‰ích loukách a pastvinách).

Hnûdásek osikov˘ Euphydryas maturna Roz‰ífiení Hnûdásek osikov˘ je euroasijsk˘ druh ostrÛvkovitû roz‰ífien od stfiední Francie na v˘chod pfies stfiední Evropu, sever Balkánského poloostrova a jih Skandinávie, Pobaltí, v˘chodní Evropu a Sibifi po Altaj, Bajkal a Jakutsko. V âechách se vyskytoval v listnat˘ch lesích ve stfiedním Polabí a v dolním Poorliãí. V níÏinách a pahorkatinách jiÏní a stfiední Moravy byl naopak v minulosti lokálnû roz‰ífien ve v‰ech rozsáhlej‰ích lesních komplexech, zejména v aluviích vût‰ích fiek. Historické údaje jsou známy i pro ãeské Slezsko. V souãasnosti pfieÏívá v cel˘ch âechách poslední, kriticky ohroÏená populace ve stfiedním Polabí. Na Moravû, kde vût‰ina populací vyhynula v 50. letech 20. století, je z 90. let k dispozici jen nûkolik pozorování dospûl˘ch mot˘lÛ z oblasti pfii dolním toku Moravy a Bíl˘ch Karpat. Podle nejnovûj‰ích poznatkÛ je na Moravû pokládán za vyhynulého. Biologie a ekologie druhu Druh svûtl˘ch rozvolnûn˘ch listnat˘ch lesÛ níÏin a pahorkatin s bohat˘m bylinn˘m a kefiov˘m patrem a s nezapojen˘m patrem stromov˘m – v minulosti zejména pafieziny a stfiední lesy, v˘slunné lesní svûtliny

Motýli

a prÛseky, lesní cesty. Hostitelskou rostlinou housenek stfiedoãesk˘ch populací je prokazatelnû jasan ztepil˘ – Fraxinus excelsior, velmi vzácnû je zaznamenán ptaãí zob obecn˘ (Ligustrum vulgare). V jin˘ch oblastech jsou pak hlá‰eny: kalina tu‰alaj – Viburnum lantana (jiÏní Morava), ãern˘‰ luãní – Melampyrum pratense, rozrazil dlouholist˘ – Pseudolysimachion maritimum, kalina obecná – Viburnum opulus a zimolez obecn˘ – Lonicera xylosteum (Skandinávie), ptaãí zob obecn˘ – Ligustrum vulgare a jasan úzkolist˘ – Fraxinus angustifolia (Maìarsko a Slovensko). Dospûlci létají od konce kvûtna do zaãátku ãervence. Samice kladou hromadnû, v nûkolika vrstvách, nûkolik desítek aÏ stovek Ïlutav˘ch vajíãek na listy mlad˘ch oslunûn˘ch jasanÛ, pfiiãemÏ na jednom stromku ãasto b˘vá i více snÛ‰ek. Je-li snÛ‰ka umístûna na vzrostlej‰í strom, není to v˘‰e neÏ 4 m od zemû. Mladé housenky se líhnou bûhem ãervence a jsou gregarické, vytváfiejí tzv. primární hnízdo a opfiádají vlákny nejprve lístek se snÛ‰kou, pozdûji cel˘ list. Po zkonzumovaní „snÛ‰kového" listu se housenky pfiesunou na dal‰í listy a opfiádají vhodnou vûtev Ïivné rostliny zámotkem (tzv. sekundárním hnízdem). Housenky z rÛzn˘ch snÛ‰ek na jednom stromû se mohou spojovat do jednoho hnízda. Larvy v hnízdech nezimují, ale jiÏ v prÛbûhu srpna se rozlézají a pfiezimují solitérnû v pfiízemní vegetaci. Jarní housenky se v Polabí nejprve krmí pravdûpodobnû bylinami (plicníky, violky aj.). Dávají v‰ak pfiednost ra‰ícímu ptaãímu zobu (Ligustrum vulgare) a poté, co zaãne ra‰it jasan, pfiecházejí na mladé listy jasanu. Podle údajÛ z Nûmecka Ïerou po pfiezimování na semenáãcích jasanÛ, podle údajÛ ze Skandinávie na bylinách; v tomto období se musí ãasto slunit. Kuklí se hlavou dolÛ, zavû‰eny na vegetaci aÏ do dvou metrÛ v˘‰ky. Housenky ve stfiední Evropû pfiezimují pouze jedenkrát, v severní Evropû je v˘voj vícelet˘. Samci na samice vyãkávají na oslunûn˘ch kefiích a stromech. Obû pohlaví sají nektar pfieváÏnû v ranních a odpoledních hodinách pfiedev‰ím na kvetoucích kefiích (svídy, ptaãí zoby a ostruÏiníky), ménû na kvetoucích bylinách. Samci sají i na vlhké zemi nebo na hnijících organick˘ch látkách. Populace b˘vají nepoãetné a pomûrnû sedentární, byly v‰ak zaznamenány i pfielety jedincÛ mezi jednotliv˘mi lesními svûtlinami do vzdálenosti nûkolika stovek metrÛ. Jednotlivé kolonie v rámci lesního komplexu jsou propojeny do metapopulací.

Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách ■ nízk˘ podíl porostÛ v hospodáfiském tvaru lesa stfiedního, ■ nedostateãn˘ podíl a malá rozloha pasek, zarÛstání lesních lemÛ a lemÛ kolem cest, ■ zmûna druhové skladby porostÛ, v˘sadba stanovi‰tnû nebo geograficky nepÛvodních druhÛ dfievin (smrk, borovice, dub ãerven˘ aj.), ■ plo‰ná likvidace jasanového náletu, ■ mechanizovaná pfiíprava pÛdy, zejména naorávání pasek, ■ aplikace biocidÛ. Management lokalit Podobnû jako u dal‰ích druhÛ mot˘lÛ svûtl˘ch listnat˘ch lesÛ nestaãí pro pfieÏití hnûdáska osikového jen zachovat pfiírodû blízkou dfievinnou skladbu. Hnûdásek osikov˘ má velmi vyhranûné nároky na prostorovou a vûkovou strukturu sv˘ch biotopÛ: mÛÏe pfieÏívat pouze tehdy, je-li na jeho lokalitách stálá nabídka po vût‰inu dne oslunûn˘ch pasek a svûtlin s mlad˘mi jasany a zároveÀ dostatek nektaronosn˘ch

m o t ý l i

Pfiíãiny ohroÏení Hnûdásek osikov˘ je jeden z evropsk˘ch nejohroÏenûj‰ích druhÛ mot˘lÛ, vázan˘ch na specifick˘ zpÛsob hospodafiení v lesích, které zachovávalo dostateãné osvûtlení kefiového patra. Podobnou strukturu lesních porostÛ zaruãovalo pafiezinové hospodafiení v nízk˘ch a stfiedních lesích pravdûpodobnû spolu s lesní pastvou. Upu‰tûní od tohoto zpÛsobu hospodafiení zapfiíãinilo ústup druhu v rámci celé Evropy. Na‰e poslední populace se vyskytuje v lese, kde se dfiíve hospodafiilo v˘mladkovû. V souãasné dobû pfieÏívá na ne pfiíli‰ vhodn˘ch náhradních stanovi‰tích – na pasekách.


kfiovin a bylin. Svûtliny od sebe musí b˘t v takové vzdálenosti, aby pfieletující samice vÏdy na‰ly dostatek míst s podmínkami vhodn˘mi pro kladení vajíãek (maximálnû 300 m). Osídlené svûtliny by mûly b˘t propojeny lesními cestami ãi prÛseky. Základním pfiedpokladem zachování druhu v âR je pfievod lesních porostÛ na poslední lokalitû v˘skytu, jakoÏ i nûkolika vybran˘ch lesních celkÛ v okolí, na hospodáfisk˘ tvar bohatû strukturovaného lesa (napfi. stfiedního lesa) podle následujících pravidel: - zpracovat ãasovou úpravu obnovního a pûstebního postupu s cílem dosaÏení vyrovnaného zastoupení jak porostÛ hlavní (spodní) etáÏe, tak etáÏí v˘stavkÛ. âasová úprava je nezbytná zejména pro zahájení pfievodu, kdy je tfieba práce soustfiedit na lokality s v˘skytem hnûdáska osikového, ale provádût je v takovém dlouholetém harmonogramu, aby poãet vhodn˘ch stanovi‰È pozvolna narÛstal za souãasného plnûní produkãní funkce; - les postupnû, po panelech o velikosti 0,5–1 ha, prosvûtlit, prosvûtlení provádût nejménû ve dvou fázích s intervalem 3–5 let s poãtem pfiibliÏnû 30–50 v˘stavkÛ na hektar. Jako v˘stavky uvolÀovat pfiedev‰ím jedince dubu. K tûÏbû vyuÏívat semenné roky dubu, provádût ji od záfií do bfiezna, aby kromû pafiezové v˘mladnosti byl umoÏnûn vznik obnovy semenné pro zaloÏení nov˘ch generací v˘stavkÛ; - sm˘cen˘ porost neobnovovat v˘sadbou, bude nahrazen spontánní v˘mladkovou regenerací spodní etáÏe; - v návaznosti na v˘voj populace druhu obnovovat spodní etáÏ do budoucna ve dvaceti aÏ ãtyfiicetiletém obm˘tí, do doby stabilizování populace v pfiípadû potfieby i krat‰ím; - horní etáÏ udrÏovat a pûstovat (doplÀovat dosadbami nebo ponecháním vhodn˘ch jedincÛ semenného i v˘mladkového pÛvodu) tak, aby postupnû dosáhla vyrovnaného zastoupení stromÛ v‰ech vûkov˘ch tfiíd, vãetnû v˘stavkÛ o vûku vy‰‰ím neÏ 80 let; - ve spodní (v˘mladné) etáÏi podporovat jasan, ptaãí zob, pfiípadnû nektaronosné kefie typu svídy. Dal‰í doprovodná opatfiení spoãívají v údrÏbû ‰irok˘ch lemÛ lesních cest a kfiovinat˘ch pásÛ s bylinn˘mi kosen˘mi lemy pfii lesních okrajích. Pole v oblasti v˘skytu je vhodné neorat aÏ tûsnû k lesu, vytvofiit nové luãní lemy o ‰ífice alespoÀ 5 m a zajistit jejich pravidelnû seãení. V Ïádném pfiípadû neodstraÀovat pfiirozen˘ jasanov˘ nálet do v˘‰e cca 4 m; poté naopak jasany pfii profiezávkách a probírkách intenzivnû uvolÀovat, aby se zajistila stálá pfiítomnost oslunûn˘ch mlad˘ch stromkÛ rostoucích v ‰irokém sponu. Probírku jasanu nikdy neprovádût v období, kdy jsou housenky v hnízdech (moÏn˘ je konec podzimu, zima a jaro do zaãátku bfiezna). Samozfiejmostí je odstranûní smrku, borovice, modfiínu a dubu ãerveného a naopak preference autochtonních druhÛ dubÛ, habrÛ a jasanÛ. Vylouãeny jsou i zásahy postfiiky proti hmyzu (vãetnû prostfiedkÛ na biologické bázi – obsahujících Bacillus thuringiensis).

Modrásek bahenní Maculinea nausithous Roz‰ífiení Roz‰ífiení modráska bahenního sahá od severu Pyrenejského poloostrova pfies severov˘chodní Francii, ·v˘carsko, jiÏní a stfiední Nûmecko, jiÏní polovinu Polska, Rakousko, Maìarsko, âeskou republiku, Slovensko, Rumunsko, sever Balkánského poloostrova, severov˘chod Turecka, Kavkaz, na v˘chod po stfiední Sibifi a Altaj. Vymfiel a zpûtnû reintrodukován byl v Nizozemsku. TûÏi‰tû evropského v˘skytu modráska bahenního je ve stfiední Evropû, nejvíce recentních populací pfieÏívá v âeské republice, jiÏním Polsku a v Nûmecku. V âeské republice je ‰iroce roz‰ífien a lokálnû hojn˘ jako nejroz‰ífienûj‰í modrásek z rodu Maculinea, pfiedev‰ím v nivách pfii dolních a stfiedních tocích fiek. Nevystupuje do nejvy‰‰ích poloh. Bûhem posledních let v‰ak lokalit znaãnû ub˘vá (napfi. v souãasné dobû silnû ustoupil na jiÏní a stfiední Moravû). TûÏi‰tû jeho v˘skytu je na severní Moravû, v Bíl˘ch Karpatech, na âeskomoravské vrchovinû a v jiÏních a v˘chodních âechách. V nûkter˘ch oblastech (napfi. Ostravsko a Opavsko) je schopen osídlovat i podmáãené ruderály.

Motýli

Biologie a ekologie druhu Typick˘ druh ob˘vající extenzivnû vyuÏívané vlhké louky s v˘skytem krvavce totenu (Sanguisorba officinalis) a se zachoval˘m vodním reÏimem, ale také vlhké pfiíkopy podél silnic a Ïeleznic, poddolovaná území, okraje vodních nádrÏí apod. Samice modráska bahenního klade nûkolik vajíãek do kvûtních hlávek Ïivné rostliny (vyuÏívá fenologicky vyvinutûj‰í kvûtenství neÏ modrásek oãkovan˘). Housenky Ïerou v semenících hostitelské rostliny 2–3 t˘dny, moÏná je vnitrodruhová (kanibalismus) i mezidruhová konkurence s housenkami modráska oãkovaného. PfieÏívá 3–6 housenek v jedné kvûtní hlávce. Ve ãtvrtém instaru larvy vypadávají pod Ïivnou rostlinu, kde jsou po velmi rychlé adopci (4–6 minut) pfieneseny mravenci do mraveni‰È. Mravenãím hostitelem je Myrmica rubra, pfiíleÏitostnû také M. scabrinodis. V mraveni‰tích se housenky chovají jako predátofii a poÏírají larvy a kukly mravencÛ (obligátní myrmekofilie); nakonec se zde i kuklí. V hnízdech velk˘ch kolonii Myrmica rubra mÛÏe pfieÏít aÏ nûkolik desítek housenek. Dospûlci se vyskytují od ãervence do srpna. Sají pfiedev‰ím na kvetoucích hlávkách krvavce totenu. Vytváfií uzavfiené populace, imaga jsou v‰ak schopna del‰ích pfieletÛ neÏ imaga modráska oãkovaného a jednotlivé mikrokolonie b˘vají navzájem propojené do systému metapopulací. Pfiíãiny ohroÏení PfiestoÏe není na na‰em území dosud pfiímo ohroÏen (místy se v‰ak vyskytuje spolu s ohroÏen˘mi modráskem oãkovan˘m ãi modráskem hoficov˘m – M. alcon), je moÏné vymezit pfiíãiny ústupu pfiedev‰ím na základû zahraniãních zku‰eností (v západní Evropû se jeho v˘skyt bûhem druhé poloviny 20. století sníÏil o 20–50 %). Hlavním dÛvodem ústupu byly zmûny ve zpÛsobu obhospodafiování vlhk˘ch luk, pfiedev‰ím odvodÀování a následnû pfiehnojování nebo rozorání stanovi‰È, pfiípadnû sukcesní zmûny po ukonãení hospodafiení (zarÛstání kfiovinami, náletem, invazními rostlinn˘mi druhy). OhroÏujícím faktorem je rovnûÏ aplikace insekticidÛ v okolí lokalit. Jako moÏnou pfiíãinu ohroÏení lze vidût i standardizovan˘, masovû aplikovan˘ nevhodn˘ termín seãe, obsaÏen˘ v nûkter˘ch zemûdûlsk˘ch dotaãních titulech. Hlavním faktorem ohroÏení je v souãasnosti celoplo‰ná dvojí (na nûkter˘ch lokalitách i vícenásobná) strojová seã v nevhodn˘ termín.

Management lokalit Management území s v˘skytem tohoto druhu by se mûl zamûfiit na zachování vhodného vodního reÏimu na lokalitách, tzn. zamezení odvodÀování luk, zasypávání sníÏenin.Vhodné jsou úpravy vodního reÏimu na lokalitách, v minulosti nevhodnû meliorovan˘ch (napfi.v˘stavba hrázek na kanálech veden˘ch loukami, ru‰ení b˘val˘ch meliorací). Nepfiípustné jsou chemické zásahy (hnojení, insekticidy). Louky je nutno pravidelnû kosit, popfiípadû pfiepásat pfied dobou letu imag, tedy v dobû „normální" ãervnové senoseãe (nejlépe do 15. ãervna, v niÏ‰ích polohách i dfiíve), nikoli v‰ak pozdûji. Kosení (pastvu) luk je nutné provádût vÏdy mozaikovitû (tj. v pruzích, ‰achovnicovû apod.). Kosení na mal˘ch plochách provádût ruãnû, na vût‰ích (nad 1 ha) pomocí li‰tové sekaãky se zv˘‰enou li‰tou. Pfii mozaikové seãi (pastvû) je v daném roce poseãena (pasena) jen ãást pfiíslu‰né louky. Neposeãené plochy jsou seãeny pfii následující seãi, tj. v následujícím kalendáfiním roce. Absolutnû nepfiípustná je druhá seã (otava), nebo trvalá pfiítomnost hospodáfisk˘ch zvífiat. Pravidla pro podíl doãasnû neposeãen˘ch (nepasen˘ch) ploch jsou: pfii rozloze lo-

m o t ý l i

Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách ■ zarÛstání náletem ãi invazními druhy, sukcesní zmûny, ■ plo‰né seãení nebo pastva (bez ponechan˘ch neposeãen˘ch/nepasen˘ch enkláv), seãení/pastva v nevhodn˘ termín, ■ zmûny vodního reÏimu (meliorace apod.), terénní úpravy, ■ zmen‰ování rozlohy vhodn˘ch biotopÛ (v˘stavba, orba, skládky, skr˘vky), ■ pouÏívání biocidÛ a hnojiv pfii obhospodafiování travnat˘ch biotopÛ (i v okolí), ■ zmûny ve vyuÏívání biotopu (zalesnûní, zmûna na polní kultury).


kality do 1 ha – 1/2 lokality; pfii rozloze do 5 ha – 1/3 lokality, pfii rozloze nad 5 ha – 1/4 lokality. Zcela nepfiípustné je odvodÀování vlhk˘ch luk, a naopak je tfieba pfiistoupit k ru‰ení b˘val˘ch meliorací. Obdobnû nepfiípustné jsou jakékoli snahy zalesÀovat stávající lokality. Management ov‰em musí brát v úvahu specifické podmínky na jednotliv˘ch stanovi‰tích a musí b˘t pfiizpÛsoben jejich unikátní historii.

Modrásek oãkovan˘ Maculinea teleius Roz‰ífiení Modrásek oãkovan˘ je euroasijsk˘ druh – izolované populace se vyskytují od západní Francie pfies jiÏní a stfiední Nûmecko, podhÛfií Alp, jiÏní polovinu Polska, Pobaltí, âeskou republiku, Slovensko, Maìarsko, Rumunsko, Ukrajinu, Kavkaz, Ural, Kazachstán, Sibifi,Altaj, severní âínu, Mongolsko po Dáln˘ v˘chod, Koreu a Japonsko. Vymfiel v Nizozemsku (reintrodukován) a v Belgii. V minulosti byl v âeské republice velmi roz‰ífien a byl hojnûj‰í neÏ pfiíbuzn˘ modrásek bahenní (Maculinea nausithous). Ustoupil celoplo‰nû a mnohem v˘raznûji neÏ modrásek bahenní. Znaãn˘ úbytek lokalit je zaznamenán pfiedev‰ím ve stfiedních âechách a na stfiední a severní Moravû. Relativnû hojn˘ je jiÏ pouze v jiÏních âechách a na jihov˘chodní Moravû (Uherskobrodsko, jiÏní svahy Vizovick˘ch vrchÛ a pfiedhÛfií a Bíl˘ch Karpat mimo CHKO), celkovû je v‰ak dnes mnohem vzácnûj‰í neÏ modrásek bahenní. Biologie a ekologie druhu Hygrofil Ïijící pfiedev‰ím na extenzivnû vyuÏívan˘ch vlhk˘ch krvavcov˘ch loukách se zachoval˘m vodním reÏimem, dnes spí‰e v podhorsk˘ch oblastech. Preferuje v˘slunná stanovi‰tû chránûná pfied vûtrem. Dospûlci se vyskytují od konce ãervna do srpna v jedné generaci. Vrchol letového období samic je oproti samcÛm posunut asi o jeden t˘den. Vytváfií sedentární populace, s malou disperzní schopností imag, v ideálním pfiípadû propojené do metapopulací. Sají pfiedev‰ím na kvûtenství krvavce totenu a na bobovit˘ch bylinách. Samice klade vajíãka jednotlivû na nerozvinuté, zcela zelené kvûtní hlávky krvavce totenu (pfiíleÏitostnû dochází k mezidruhové konkurenci s housenkami modráska bahenního, kter˘ klade vajíãka o nûkolik dnÛ aÏ t˘dnÛ pozdûji na stejnû Ïivné rostliny). V jedné kvûtní hlávce pfieÏívá obvykle pouze jedna housenka. Housenky Ïerou v semenících hostitelské rostliny 2–3 t˘dny. Po dosaÏení ãtvrtého instaru pak vypadávají housenky na zem, kde jsou vyhledány dûlnicemi hostitelsk˘ch mravencÛ Myrmica scabrinodis, ménû ãasto M. ruginodis (obligátní myrmekofilie). Pfii dlouhém adopãním obfiadu (30–90 minut) vyluãují housenky smûs cukrÛ a amynokyselin z dorzální Newcomerovy Ïlázy a sv˘m zkroucením napodobují tvar mravenãí larvy. Housenky v mraveni‰tích pfiezimují poté i kuklí. V jednom mraveni‰ti dokonãí svÛj v˘voj jen nûkolik housenek. Pfiíãiny ohroÏení V rámci celé Evropy ustoupil ve druhé polovinû 20. století o 20–50 %. Hlavní pfiíãinou ústupu jsou zmûny ve zpÛsobu obhospodafiování vlhk˘ch luk, pfiedev‰ím odvodÀování a následnû pfiehnojování nebo zornûní, v men‰í mífie pak sukcesní zmûny na opu‰tûn˘ch loukách (zarÛstání dfievinami, tuÏebníkem ãi invazními rostlinn˘mi druhy). Recentní nebezpeãí pfiedstavuje v˘sadba rychle rostoucích dfievin na luãní pozemky. Na rozdíl od ménû ohroÏeného modráska bahenního, kter˘ dokáÏe pfieÏívat na celé fiadû vlhk˘ch luãních stanovi‰È s v˘skytem krvavce totenu, vyÏaduje modrásek oãkovan˘ ãlenitûj‰í mikrostanovi‰tû, typické pro jednoseãné, ruãnû kosené louky. Toto urãuje jeho úzká vazba na hostitelského mravence Myrmica scabrinodis, kter˘ neÏije v trvale zamokfien˘ch depresích ani na rovném povrchu strojovû seãen˘ch luk (kde pfieÏívá mravenec Myrmica rubra, hostitel modráska bahenního). OhroÏujícím faktorem je rovnûÏ aplikace insekticidÛ v okolí lokalit.

Motýli

Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách zarÛstání náletem ãi invazními druhy, sukcesní zmûny, ■ plo‰né seãení nebo pastva (bez ponechan˘ch neposeãen˘ch/nepasen˘ch enkláv), seãení/pastva v nevhodn˘ termín, ■ zmûny vodního reÏimu (meliorace apod.), terénní úpravy, ■ zmen‰ování rozlohy vhodn˘ch biotopÛ (v˘stavba, orba, skládky, skr˘vky), ■ pouÏívání biocidÛ a hnojiv pfii obhospodafiování travnat˘ch biotopÛ (i v okolí), ■ zmûny ve vyuÏívání biotopu (zalesnûní, zmûna na polní kultury), ■ terénní úpravy na loukách s v˘skytem druhu (vyrovnávání terénu) z dÛvodu vazby druhu na mraveni‰tû v su‰‰ích partiích. ■

Management lokalit Management vyhla‰ovan˘ch území by se mûl zamûfiit na uchování charakteru vlhk˘ch luk. Je nutno zamezit zarÛstání lokalit náletov˘mi dfievinami a zamezit zmûnám vodního reÏimu (odvodÀování, zasypávání sníÏenin) a chemick˘m zásahÛm (hnojení, insekticidy). Vyhovujícími stanovi‰ti jsou mozaiky obhospodafiovan˘ch (vÏdy jednoseãn˘ch) a doãasnû neobhospodafiovan˘ch pozemkÛ. Obhospodafiované louky je nutno pravidelnû kosit, popfiípadû pfiepásat pfied dobou letu imag, tedy v dobû „normální“ ãervnové senoseãe (nejlépe do 15. ãervna, v niÏ‰ích polohách i dfiíve), nikoli v‰ak pozdûji. Kosení (pastvu) luk je nutné provádût vÏdy mozaikovitû (tj. v pruzích, ‰achovnicovû apod.). Kosení na mal˘ch plochách provádût ruãnû, na vût‰ích (nad 1 ha) pomocí li‰tové sekaãky se zv˘‰enou li‰tou. Pfii mozaikové seãi (pastvû) je v daném roce poseãena (pasena) jen ãást pfiíslu‰né louky. Neposeãené plochy jsou seãeny pfii následující seãi, tj. v následujícím kalendáfiním roce. Absolutnû nepfiípustná je druhá seã (otava), nebo trvalá pfiítomnost hospodáfisk˘ch zvífiat. Pravidla pro podíl doãasnû neposeãen˘ch (nepasen˘ch) ploch jsou: pfii rozloze lokality do 1 ha – 1/2 lokality; pfii rozloze do 5 ha – 1/3 lokality, pfii rozloze nad 5 ha – 1/4 lokality. Zcela nepfiípustné je odvodÀování vlhk˘ch luk a jejich terénní vyrovnávání, naopak je tfieba pfiistoupit k ru‰ení b˘val˘ch meliorací. Obdobnû nepfiípustné jsou jakékoli snahy zalesÀovat stávající lokality. Management ov‰em musí brát v úvahu specifické podmínky na jednotliv˘ch stanovi‰tích a musí b˘t pfiizpÛsoben jejich unikátní historii.

Roz‰ífiení Euroasijsk˘ druh s velmi lokálním roz‰ífiením, v izolovan˘ch populacích se vyskytuje ve Francii, Holandsku a Itálii. Souvislej‰í populace ohniváãka ãernoãerného tvofií pás sahající od v˘chodního Nûmecka pfies Polsko a Moravu aÏ do severního ¤ecka. Oblasti souvislého v˘skytu jeho populací pokraãují dále pfies evropské Rusko, Kavkaz a Zakavkazsko, Ural, jiÏní Sibifi, severní okraj stfiedoasijsk˘ch pohofií, Zabajkalí, Jakutsko, Mongolsko aÏ po Dáln˘ v˘chod. Do Anglie, kde vyhynul v 19. století, byl reintrodukován z Nizozemska. V rámci svého areálu je tento druh rozdûlen do nûkolika poddruhÛ s rozdílnou bionomií a stanovi‰tními nároky, a tedy i stavem ohroÏení (ohroÏen pfiedev‰ím v západní Evropû – poddruh L.d. batavus, nominátní poddruh L. d. dispar ve Velké Británii vyhynul). Stfiední a v˘chodní Evropu osídluje L. d. rutilus. V âechách pÛvodnû Ïil na jihu a jihov˘chodû území, vymizel v první polovinû 20. století. Na Moravû byl je‰tû na poãátku 20. století povaÏován za velmi vzácného, omezeného na jiÏní ãást území. Zhruba od poloviny 20.století zaãal expandovat na sever. Bûhem 90.let 20.století pronikl do jihozápadních údolí Nízkého Jeseníku, severního pfiedhÛfií Beskyd a Moravské brány. Do roku 2005 osídlil i vhodné lokality v ãeském Slezsku (Ostrava, Karviná, Bohumín, Opavsko, Krnovsko, OsoblaÏsko a niÏ‰í a stfiední ãásti Beskyd aj.). V âechách byl znovu nalezen roku 1991 u Sobûslavi, v roce 2001 byl zji‰tûn v prostoru nádraÏí v âeské Tfiebové a v roce 2006 na TfieboÀsku.

m o t ý l i

Ohniváãek ãernoãárn˘ Lycaena dispar


Biologie a ekologie druhu Ohniváãek ãernoãárn˘ je druh vlhk˘ch luk a mokfiadÛ, okrajÛ vodních tokÛ. Populace Ïijící na jiÏní Moravû jsou spí‰e eurytopní, ãasto jej lze zastihnout i mimo jeho preferovaná stanovi‰tû, tedy i na ruderálech (strouhách, melioraãních kanálech, opu‰tûn˘ch polích, bfiezích hlini‰È a pískoven, dnech lomÛ), v intravilánech obcí, na okrajích polí a dal‰ích místech s v˘skytem ‰ÈovíkÛ. V˘skyt je v âeské republice omezen na níÏiny a pahorkatiny (do 650 m n. m.). Dospûlci se vyskytují ve dvou generacích od dubna do záfií. Létají za teplého poãasí a sají nektar, samci vyãkávají na proletující samice na oslunûné vy‰‰í vegetaci. Samice mají pomûrnû velkou disperzní schopnost, jednotlivé kusy lze zastihnout (zvlá‰tû v jarní generaci) v‰ude v krajinû, coÏ svûdãí o otevfiené populaãní struktufie. Hostitelsk˘mi rostlinami housenek jsou u moravsk˘ch a zfiejmû i jihov˘chodoevropsk˘ch populací ‰irokolisté ‰Èovíky – zejména ‰Èovík tupolist˘ (Rumex obtusifolius) a ‰Èovík kadefiav˘ (R. crispus), u západo- aÏ severozápadoevropsk˘ch populací pfiedev‰ím ‰Èovík koÀsk˘ (R. hydrolapathum). V˘voj trvá aÏ jeden rok. Samice klade k Ïilkám na rubové stranû listu vedle sebe nûkolik (3–6) bíl˘ch vajíãek. Mladé housenky vyÏírají spodní stranu listu, aniÏ by poru‰ily jeho lícov˘ povrch. Housenka se ve dne ukr˘vá na pfiízemní ãásti rostliny. Kuklí se na Ïivné rostlinû nebo pfii zemi. Imago jarní generace je u obou pohlaví v˘raznû vût‰í, neÏ u druhé generace. Experimentálnû bylo prokázáno, Ïe larvy poddruhu batavus snesou dlouhodobû zaplavení biotopÛ a Ïe tolerance k záplavám je rÛzná u rÛzn˘ch populací. Pfiíãiny ohroÏení Druh v souãasnosti není ohroÏen a nadále expanduje. Expanze je zfiejmû vysvûtlitelná masov˘m pouÏíváním dusíkat˘ch hnojiv, jeÏ vedlo k expanzi ‰irokolist˘ch ‰ÈovíkÛ, zvlá‰tû ‰Èovíku tupolistého (R. obtusifolius), na dfiíve relativnû oligotrofní stanovi‰tû. Vybrané lokality v‰ak mohou b˘t potenciálnû ohroÏeny odvodÀováním, pfiípadnû dal‰ími zmûnami vodního reÏimu ãi sukcesními zmûnami (zarÛstání kfiovinami, náletem). OhroÏujícím faktorem je rovnûÏ aplikace insekticidÛ v ‰ir‰ím okolí lokalit v˘skytu a také zámûrné niãení ‰ÈovíkÛ na obhospodafiovan˘ch plochách (napfi. plo‰né seãení nedopaskÛ na pastvinách), a to jak mechanické niãení (tzv. vypichování – pouÏívané na mal˘ch plochách), tak chemické (rychloobnova drnu za pouÏití chemick˘ch pfiípravkÛ). Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách ■ zarÛstání náletem ãi invazními druhy, sukcesní zmûny, ■ plo‰né niãení ‰ÈovíkÛ, ■ seãení nedopaskÛ na pastvinách, ■ plo‰né seãení (bez ponechan˘ch neposeãen˘ch enkláv), seãení v nevhodn˘ termín, dvojí seã roãnû, ■ zmûny vodního reÏimu (meliorace apod.), ■ zmen‰ování rozlohy vhodn˘ch biotopÛ (v˘stavba, orba, skládky, skr˘vky), ■ pouÏívání biocidÛ a hnojiv pfii obhospodafiování travnat˘ch biotopÛ (i v okolí), ■ zmûny ve vyuÏívání biotopu (zalesnûní, zmûna na polní kultury). Management lokalit Management vyhla‰ovan˘ch území by se mûl zamûfiit na uchování charakteru vlhk˘ch luk. Tyto lokality by mûly b˘t udrÏovány pfiedev‰ím pomocí mozaikové seãe, tj. seãe ponechávající ãást porostu neposeãeného – pfiibliÏnû v rozsahu 25 % plochy. Preferována by mûla b˘t seã podzimní, pokud moÏno li‰tov˘mi sekaãkami. Je nutno zamezit zarÛstání náletov˘mi dfievinami a zamezit zmûnám vodního reÏimu (odvodÀování, zasypávání sníÏenin) a chemick˘m nebo nûkter˘m neÏádoucím mechanick˘m zásahÛm.

Motýli

Pfiástevník kostivalov˘ Callimorpha quadripunctaria

Prioritní druh

Roz‰ífiení Západopalearktick˘ druh roz‰ífien˘ od Pyrenejského poloostrova a jiÏní Anglie pfies stfiední Evropu, celou Itálii, Sicílii, Balkán, Malou Asii, Blízk˘ v˘chod, Zakavkazsko, Írán a jiÏní Turkmenistán, na v˘chod pak po jiÏní Ural. V Evropû severní hranice areálu probíhá jiÏní polovinou Nûmecka, jiÏním Polskem (kde druh vymizel na mnoha lokalitách a patfií zde mezi ohroÏené druhy) a Pobaltím; zalétlé kusy byly nalezeny i v jiÏním Finsku. V niÏ‰ích a stfiedních polohách âeské republiky v minulosti znaãnû roz‰ífien˘, lokálnû hojn˘ pfiedev‰ím v termofytiku (napfi. území Velké Prahy, âesk˘ kras, kaÀon Berounky, âeské stfiedohofií, na Moravû pak pfiedev‰ím Moravsk˘ kras, Pavlovské vrchy a Podyjí). Nevystupuje do hor a zcela schází v chladn˘ch Sudetech ãi Beskydech. Vymizel pfiedev‰ím ze západních a v˘chodních âech a z vût‰iny âeskomoravské vrchoviny, naopak v tepl˘ch oblastech âech i Moravy je i v souãasnosti dost roz‰ífien˘.

Pfiíãiny ohroÏení Druh pravdûpodobnû není v âeské republice bezprostfiednû ohroÏen. Na lokalitách druh ohroÏuje: velkoplo‰né lesní hospodafiení spojené s likvidací vnitfiních i vnûj‰ích lesních lemÛ, zalesÀování lesních luk, v˘sadba jehliãnanÛ, celoplo‰né seãení, intenzivní pastva a plo‰né seãení nedopaskÛ. Nûkteré lokality jeho v˘skytu, napfi. skalní lesostepi, jsou ohroÏeny zarÛstáním a absencí aktivní péãe. V ostatních pfiípadech pfiedstavuje ohroÏení úplná likvidace biotopu, ãi obecnû aplikace insekticidÛ. Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách likvidace lesních lemÛ a zalesÀování lesních luk, ■ zalesÀování a v˘sadba jehliãnanÛ, ■ plo‰né seãení luk v letním období, dvojí a vícenásobná seã, ■ intenzivní pastva spojená s plo‰n˘m seãením nedopaskÛ, ■

m o t ý l i

Biologie a ekologie druhu Pfiástevník kostivalov˘ preferuje kfiovinaté skalní lesostepi, v˘slunné stránû zarostlé kefii, fiídké teplomilné doubravy, suÈové lesy, v˘slunné lesní prÛseky a ‰iroké lemy lesních cest, pfiedev‰ím v hluboce zafiíznut˘ch údolích fiek a potokÛ. Dospûlce lze nejsnáze zastihnout na v˘slunn˘ch a závûtrn˘ch místech s porosty nektaronosn˘ch rostlin – pfiedev‰ím sadce konopáãe (Eupatorium cannabinum). Na obdobn˘ch místech se vyskytují i larvy. V Por˘ní osídluje i b˘valé povrchové hnûdouhelné doly. Larvy jsou víceménû polyfágní, Ïijí pfiedev‰ím na listech rÛzn˘ch bylin, jako jsou hluchavky (Lamium spp.), ‰alvûj (Salvia spp.), starãky (Senecio spp.), sadec konopáã (Eupatorium cannabinum), vrbovky (Epilobium spp.), kopfiiva (Urtica dioica) aj., a také na nûkter˘ch listnat˘ch dfievinách jako líska (Corylus), ostruÏiníky (Rubus spp.), zimolezy (Lonicera spp.) a dal‰í. Dospûlci mot˘lÛ preferují jako zdroj nektaru vysoké, silnû nektarující druhy bylin, pfiedev‰ím sadec konopáã (Eupatorium cannabinum), ménû pak dobromysl obecná (Origanum vulgare), bez chebdí (Sambucus ebulus), bodláky (Carduus spp.), pcháãe (Cirsium spp.) a mrkvovité rostliny (Apiaceae). Jednogeneraãní druh s v˘skytem od konce ãervna do zaãátku záfií (vrchol doby letu spadá u nás do poslední dekády ãervence a první dekády srpna). Imaga aktivují jak bûhem dne (kdy obû pohlaví pfiedev‰ím sají nektar) tak i v noci; vrchol aktivity imag je v odpoledních aÏ veãerních a ãasn˘ch ranních hodinách. Kopulace probíhá bûhem noãních hodin. Samice kladou vajíãka jednotlivû na Ïivné rostliny. Îír solitérních larev probíhá od záfií do kvûtna následujícího roku, pfiezimují mladé larvy. Housenky se kuklí pfii povrchu zemû v jemném ‰edavém zápfiedku. O populaãní ekologii tohoto druhu neexistují relevantní zdroje. Jedná se o velmi mobilní druh, kter˘ je dokonce povaÏován za ãásteãného migranta, v nûkter˘ch letech b˘vá na vhodn˘ch lokalitách velmi poãetn˘, charakter v˘skytu v nûkter˘ch oblastech napovídá na metapopulaãní strukturu populací.


■ ■

aplikace insekticidÛ v lokalitách v˘skytu a jejich blízkém okolí, zarÛstání kfiovinat˘ch lesostepí.

Management lokalit Management lokalit tohoto druhu by mûl kopírovat dosavadní péãi o dané lokality a uchovat charakter a zpÛsob vyuÏívání území v dobû, kdy byla lokalita navrÏena.V pfiípadû lokalit lesostepního charakteru je nutné zajistit odstraÀování náletov˘ch dfievin, regulovat porost mozaikovit˘m seãením, popfi. fiízenou extenzivní pastvou. Seãení nelesních ploch provádût vÏdy mozaikovitû, seã pouze jedenkrát roãnû (kaÏdoroãnû ponechávat alespoÀ 1/4 ploch neposeãenou do dal‰í seãe v následujícím roce, na plochách men‰ích neÏ 5 ha ponechávat 1/3 neposeãenou do dal‰í seãe). V komplexech listnat˘ch lesÛ je optimální podpofiit na vybran˘ch lokalitách návrat k cyklickému pafiezinovému zpÛsobu obhospodafiování s ponecháváním v˘stavkÛ, nebo jeho simulaci. Ve vymezen˘ch územích je nutno zachovat nebo vytvofiit lesní lemy a mozaiku svûtlin a pasek.

ÎluÈásek barvomûnn˘ Colias myrmidone Roz‰ífiení Evropsk˘ druh. Roz‰ífien dfiíve od jihov˘chodního Nûmecka (západní hranice) pfies Rakousko, âeskou republiku, Slovensko, Polsko, jiÏní Litvu a Rumunsko; na v˘chod po Ukrajinu, PovolÏí, jiÏní Ural a severozápadní Kazachstán. V minulosti byl lokálnû roz‰ífien v celé âeské republice. Îil ve stfiedních, jiÏních a v˘chodních âechách. Nejdéle pfieÏíval na jihov˘chodním pfiedhÛfií ·umavy, kde zcela vyhynul v 70. letech 20. století. Drasticky ustoupil i z celé Moravy, dodnes pfieÏívá pouze na jihov˘chodû území v Bíl˘ch Karpatech, kde se ocitl na hranici vymfiení. Biologie a ekologie druhu ÎluÈásek barvomûnn˘ je typick˘m obyvatelem parkové krajiny „savanového" typu (stará zemûdûlská krajina s mozaikou extenzivnû pasen˘ch ãi kosen˘ch pastvin a luk, hájkÛ, solitérních dfievin), v˘slunné lesní paseky v listnat˘ch lesích níÏin a pahorkatin, lesní ekotony typu prÛsekÛ pod elektrick˘m vedením apod. VyÏaduje oslunûná a závûtrná místa s vysok˘mi abundancemi Ïivné rostliny housenek (rÛzné druhy ãilimníkÛ, zvlá‰tû ãilimník ãernající – Cytisus nigricans, ãilimník fiezensk˘ – Chamaecytisus ratisbonensis a ãilimník nízk˘ – Ch. supinus) a bohatou nabídku nektaru (potrava imag) – tedy mozaika nejrÛznûj‰ích typÛ managementÛ. Podle souãasn˘ch stále velmi omezen˘ch poznatkÛ kladou samice vajíãka buì na vy‰‰í obrÛstající (20 a více centimetrÛ) kefiíky ãilimníku, nebo na nekvetoucí vûtévky na doãasnû neseãen˘ch plo‰kách. Souãasnû je nutná bohatá nabídka nektaru pro imaga v dobû letu a pravdûpodobnû i dal‰í struktury uÏívané napfi. jako úkryt. ProtoÏe se jedná o prudkého, energického letce, musí tyto struktury v souãtu zaujímat obrovské plochy; potfiebná tedy je jemnû strukturovaná mozaika jednou roãnû a obrok seãen˘ch plo‰ek, doãasnû neseãen˘ch zarÛstajících luk, pásÛ kfiovin, úhorÛ atd. Mot˘l tvofií dvû generace roãnû (imaga: kvûten–ãerven, ãervenec–záfií). Samice klade jednotlivû Ïlutavû bílá vajíãka (okolo 150 kusÛ) pfieváÏnû na líc horních listÛ ãilimníku. Pfiezimuje housenka, a to v zápfiedku na uvolnûném listu pod Ïivnou rostlinou. Kukla je lehce pfiichycena nejãastûji na stonku Ïivné rostliny. ÎluÈásek barvomûrnn˘ je vynikající letec, jedinci jsou dobfie vybaveni k pfiekonávání nûkolikakilometrov˘ch vzdáleností, stanovi‰tû opou‰tûjí pfiedev‰ím za potravou. Samci patrolují. Pravdûpodobnû je tento druh schopen existovat pouze v rozsáhl˘ch metapopulacích, fungujících na ‰kále rozsáhl˘ch regionÛ; není vylouãeno, Ïe takovou metapopulací byla v minulosti napfi. celá Morava. Metapopulace v Bíl˘ch Karpatech pokraãuje i na malou ãást slovenského území.

Motýli

Pfiíãiny ohroÏení Vymírající druh, jeden z na‰ich nejohroÏenûj‰ích mot˘lÛ vÛbec, ohroÏen˘ vyhynutím v rámci svého celého areálu v˘skytu.V Nûmecku, Rakousku a ve Slovinsku v souãasnosti vymfiel, pravdûpodobnû vyhynul v Maìarsku; na Slovensku, v Polsku, Rumunsku, Srbsku a na Ukrajinû je kriticky ohroÏen. V‰ude ustoupil vinou likvidace luãních a stepních biotopÛ, ústupem tradiãních forem zemûdûlství (pfiedev‰ím vymizením extenzivní pastvy) zánikem pafiezinového hospodafiení ve svûtl˘ch lesích a koneãnû sukcesní pfiemûnou biotopÛ. Poslední oblastí, kde jeho populace do nedávné doby relativnû prosperovaly, byly rozsáhlé ekotony luk v Bíl˘ch Karpatech. Je moÏné, Ïe mu zde dokonce sv˘m zpÛsobem vyhovovalo období, kdy tamní louky byly obhospodafiovány jen ãásteãnû a zaãínaly zarÛstat. Druh absolutnû nesná‰í velkoplo‰nou seã, pfii níÏ jsou na cel˘ch rozsáhl˘ch loukách zdecimovány obrÛstající ãilimníky i zdroje nektaru. Absolutnû nepfiípustná pak je druhá (otavní) seã, neboÈ v dobû otav jsou vzrostlé housenky první generace na Ïivn˘ch rostlinách. Po roce 2002 do‰lo ke zhroucení bûlokarpatsk˘ch populací vlivem pfiíli‰ intenzivního a homogenizujícího managementu luk. Vût‰í ãást luk, kde se mot˘l vyvíjel byly obhospodafiovány dvojseãn˘m zpÛsobem, ãást jednoseãn˘m, vÏdy je v‰ak poseãena bûhem velmi krátkého období celá plocha. Toto intenzivní obhospodafiování, které se t˘ká i rezervací, vede k postupné eliminaci ãilimníku. Seãe jsou navíc situovány tûsnû pfied letem imag nebo v prÛbûhu jejich letu, na lokalitách tak samice nemají prakticky na co klást. Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách intenzivní plo‰né seãení (bez ponechan˘ch neposeãen˘ch enkláv), dvojí ãi vícenásobná seã za sezonu, seã v nevhodn˘ termín, ■ samovolné zarÛstání dfievinami, ■ likvidace a zarÛstání ‰irok˘ch lesních lemÛ, ■ pouÏívání biocidÛ a hnojiv pfii obhospodafiování travnat˘ch biotopÛ (i v okolí), ■ zmûny ve vyuÏívání biotopu (zalesnûní, zmûna na polní kultury). Management lokalit Na stávajících lokalitách musí b˘t dodrÏen management vhodn˘ pro zachování stepního nebo lesostepního charakteru lokalit a pfiedev‰ím udrÏování ãlenit˘ch ‰irok˘ch závûtrn˘ch lemÛ. V pfiilehl˘ch lesích je vhodné obnovit systém pafiezinového hospodafiení (alespoÀ v úzk˘ch pruzích), pfiípadnû udrÏovat ‰iroké svûtlé lemy podél cest a trvalé lesní prÛseky (pod elektrick˘m vedením apod.), které by zprostupnily krajinu pro migrace imag apod. Vhodná je rovnûÏ dosadba solitérních dfievin. Na prioritních lokalitách (v rezervacích) je absolutnû nepfiípustná druhá (otavní) seã. V‰echny luãní porosty musí b˘t seãeny mozaikovitû, nejsnáze asi formou doãasnû neseãen˘ch pruhÛ ‰irok˘ch okolo 10 m. Pfii kaÏdé seãi by byly vynechávány doãasnû neseãené pásy, jeÏ by byly poseãeny v následném termínu seãení (v pfií‰tím roce), kdy by vznikly pásy nové.V rezervacích a na dal‰ích jednoseãn˘ch loukách by následn˘m termínem byla senoseã v pfií‰tí sezonû, na dvouseãn˘ch loukách pak seã otav. Na místech, která nejsou klíãová pro jeho pfieÏití, by pruhy zaujímaly nejménû 1/5 území. Naopak na klíãov˘ch místech (louky s velk˘m procentem ãilimníku) musí celková plocha pásÛ zaujímat nejménû 1/3 rozlohy území. Jde pfiedev‰ím NPR âertoryje, NPR Zahrady pod Hájem, NPR PoráÏky a louky severnû aÏ v˘chodnû od vrcholu Kocourkovského kopu v Radûjovû. DÛleÏité je také udrÏovat ‰iroké a ãlenité vnûj‰í lemy (se závûtrn˘mi místy) na k jihu exponovan˘ch okrajích lesa – nejlépe vytváfiet zuby do nyní zarovnan˘ch lemÛ formou úzk˘ch blokÛ pafieziny s krátkou (do 10 let) dobou obm˘tí.

m o t ý l i

■

Vážky

vážky Klínatka rohatá Ophiogomphus cecilia Roz‰ífiení Klínatka rohatá je eurosibifisk˘m faunistick˘m prvkem, jehoÏ centrum roz‰ífiení se nachází ve v˘chodní Evropû. Západní hranicí areálu je stfiední a jiÏní Francie, v˘chodní hranice je ve stfiední Asii (Bajkal, Kazachstán,TádÏikistán). JiÏní hranice areálu prochází severní Itálií a severní ãástí Balkánského poloostrova (Slovinsko, Bulharsko). Na sever proniká aÏ do Finska k severnímu polárnímu kruhu. Ve v˘chodní Evropû je klínatka rohatá roz‰ífiena souvisle, v západní Evropû se vyskytuje spí‰e ostrÛvkovitû, coÏ je zpÛsobeno pfiedev‰ím zánikem vhodn˘ch stanovi‰È vlivem lidské ãinnosti. Z okolních státÛ je pomûrnû hojná v Polsku, Maìarsku a nûkter˘ch oblastech Nûmecka (napfi. v Bavorsku ãi Sasku). V rámci âeské republiky je klínatka rohatá hojnûj‰í v âechách neÏ na Moravû a ve Slezsku. Pfiedev‰ím v jiÏních, severních a v˘chodních âechách je obvykle nejbûÏnûj‰ím druhem ãeledi Gomphidae. Poãetné populace jsou známy napfi. z Plouãnice na âeskolipsku, ze Smûdé na Fr˘dlantsku, z Orlice, Metuje a Chrudimky v Královéhradeckém a Pardubickém kraji a v povodí LuÏnice. Na Moravû je tento druh znám pfiedev‰ím ze stfiedního (Bzenecko) a dolního (Bfieclavsko, Hodonínsko) toku fieky Moravy a dolního toku Jihlavy. Ve Slezsku je tento druh znám z fieky Odry.

Pfiíãiny ohroÏení Klínatka rohatá je ohroÏena pfiedev‰ím zánikem biotopÛ vhodn˘ch pro v˘voj larev. Ústup této váÏky byl zpÛsoben zejména napfiimováním a splavÀováním vodních tokÛ, zpevÀováním jejich bfiehÛ, stavbou jezÛ a pfiehradních nádrÏí a pfiípadnou tûÏbou písku z fiíãních koryt. Negativním jevem je rovnûÏ odstraÀování písãit˘ch a ‰tûrkov˘ch náplavÛ („lavic“) vytvofien˘ch men‰ími povodÀov˘mi vlnami. Nûkteré z tûchto zásahÛ probíhají v poslední dobû opût ve zv˘‰ené mífie v rámci protipovodÀov˘ch opatfiení a v rámci likvidace následkÛ povodní. Pfiedev‰ím na men‰ích tocích je nebezpeãná aplikace herbicidÛ pfii likvidaci porostÛ vy‰‰ích bylin a kefiÛ v korytû a na bfiezích, která se ãasto provádí na tocích nad obcemi a v obcích jako prevence povodní. Pfiehradní nádrÏe negativnû ovlivÀují i úseky toku po proudu, protoÏe z nich vytéká v˘raznû chladnûj‰í voda (vytváfií se druhotné pstruhové pásmo). Provoz vodních elektráren vyuÏívan˘ch k v˘robû energie ve ‰piãkách navíc zpÛsobuje v˘razné kolísání vodní hladiny bûhem dne, coÏ zásadnû naru‰uje fungování fiíãního ekosystému. Dal‰ím zdrojem ohroÏení je zneãi‰tûní vody, aÈ uÏ komunálními odpadními vodami, prÛmyslem, splachy hnojiv, herbicidÛ a pesticidÛ z polí, nebo havarijními úniky rÛzného typu. âistota vody se sice od poãátku 90. let 20. století obecnû zlep‰uje, nebezpeãí havarijních únikÛ v‰ak trvá. Pfiedev‰ím na men‰ích

vá ž k y

Biologie a ekologie druhu Klínatka rohatá je vázána na níÏinné aÏ podhorské potoky, fieky a fiíãky rÛzné velikosti. Vyskytuje se i ve velk˘ch tocích o ‰ífice desítky (Dolní Morava, Odra) aÏ stovky metrÛ (napfi. Dunaj na Slovensku, Labe v Nûmecku). Preferuje ãisté nebo málo zneãi‰tûné potoky, fiíãky a fieky s písãit˘m nebo ‰tûrkov˘m dnem se slabou vrstvou detritu a pfiírodními nebo pfiírodû blízk˘mi bfiehy s rozvinut˘mi bfiehov˘mi porosty. Vyskytuje se od níÏin do podhÛfií.V na‰ich podmínkách je nejãastûj‰í v lipanovém aÏ parmovém pásmu. Nejpoãetnûj‰í populace vytváfií v tocích o ‰ífice od deseti do nûkolika desítek metrÛ. V˘voj larev je dvoulet˘ aÏ ãtyfilet˘. Druh zimuje ve stadiu vajíãka nebo larvy. Larvy Ïijí na dnû v pomaleji proudících úsecích, ãasto se ãásteãnû zahrabávají. Dospûlci se líhnou od tfietí dekády kvûtna do poloviny ãervence. Za teplého poãasí aktivují aÏ do druhé poloviny záfií, v˘jimeãnû do poãátku fiíjna. Zaletují i daleko od místa v˘voje larev podél toku, zastihneme je v‰ak i mimo vodní toky, na proslunûn˘ch lesních cestách, u rybníkÛ apod. Larvy se Ïiví pfiedev‰ím men‰ím vodním hmyzem, napfi. larvami jepic, chrostíkÛ a dvoukfiídl˘ch, jsou pomûrnû málo selektivní. Dospûlci jsou také málo specializovaní predátofii.


tocích se mÛÏe negativnû projevit i svedení odpadní vody z ãistiãek, které mÛÏe v˘raznû zv˘‰it eutrofizaci vody. PfiestoÏe zatím není znám vliv predace rybami na populace klínatky rohaté, je pravdûpodobné, Ïe je velmi v˘znamn˘. Pfiedev‰ím lososovité ryby (zejména pstruh obecn˘, pstruh americk˘ duhov˘, lipan podhorní, siven americk˘) se Ïiví vodními bezobratl˘mi vãetnû bentosu a jsou pravdûpodobnû schopné vyhrabávat larvy klínatek ze dna. Intenzivní chov lososovit˘ch ryb, pfiedev‰ím odchov vûkové tfiídy 2+ (ryby dvouleté a star‰í) by tedy mohl vést k v˘raznému poklesu populace klínatky rohaté na lokalitû. Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách regulace vodních tokÛ, ■ likvidace bfiehov˘ch porostÛ, ■ zastínûní toku vysázen˘mi bfiehov˘mi porosty, ■ zneãi‰Èování vody komunálními odpadními vodami, zemûdûlskou ãinností a prÛmyslem, ■ novû vznikající bodové zneãistûní vody (napfi. svedení vody z ãistiãky odpadních vod), ■ intenzivní chov lososovit˘ch ryb, pfiedev‰ím vûkov˘ch tfiíd 2+, ■ stavba jezÛ a pfiehradních nádrÏí nad i pod lokalitou, ■ tûÏba písku a ‰tûrku z fiíãního koryta, ■ manipulace s vodní hladinou pfii provozu vodních elektráren. ■

Management lokalit Jako u vût‰iny bezobratl˘ch spoãívá ochrana klínatky rohaté v dÛsledné ochranû jejího biotopu. Je tfieba zachovat dostateãnû dlouhé úseky pfiirozenû meandrujících fiek a potokÛ s nezpevnûn˘mi bfiehy a pfiirozenou dynamikou. Vût‰ina lokalit nevyÏaduje aktivní management. Na EVL, ale i v pfiilehl˘ch úsecích, je nutné pfiedev‰ím vylouãit úpravy koryta, zpevÀování bfiehÛ a budování fiíãních navigací, stavbu jezÛ a dal‰ích vodních dûl (vãetnû MVE). Tato ochranná omezení pomohou chránit nejen klínatku rohatou, ale i fiadu dal‰ích ohroÏen˘ch ÏivoãichÛ vázan˘ch na fiíãní sedimenty, ‰tûrkové lavice a nezpevnûné bfiehy. V pfiípadû nutn˘ch zásahÛ je tfieba prosazovat minimalistické varianty, aby byl pfiirozen˘ charakter toku zachován v nejvy‰‰í moÏné mífie. TûÏba písku a ‰tûrkopísku z koryta je zcela vylouãena. Také men‰í nánosy sedimentÛ (lavice) vytvofiené povodÀov˘mi vlnami po povodních je tfieba ponechat na místû. V navazujících úsecích, pokud jsou regulované, by bylo vhodné realizovat revitalizace tokÛ. Stejnû jako v pfiípadû ‰idélka ozdobného je tfieba vylouãit pouÏití pesticidÛ a herbicidÛ podél toku i na pfiilehl˘ch pozemcích do vzdálenosti alespoÀ 50 m od bfiehu a vylouãit nebo alespoÀ omezit hnojení polí a luk. PouÏití herbicidÛ je nutné vylouãit i v pfiípadû likvidace vy‰‰í bylinné vegetace v korytû a na bfiezích v rámci preventivních protipovodÀov˘ch opatfiení a v rámci likvidace invazních druhÛ rostlin (kfiídlatka, bol‰evník, net˘kavka Ïlaznatá).

·idélko ozdobné Coenagrion ornatum Roz‰ífiení ·idélko ozdobné je ponticko-mediteránní faunistick˘ prvek, centrum jeho areálu leÏí v jihov˘chodní Evropû a jihozápadní Asii. Západní hranice roz‰ífiení prochází západním Polskem, stfiedním Nûmeckem a v˘chodní Francií. Na v˘chod druh zasahuje nejdále do Iráku. V západní ãásti areálu je roz‰ífiení nesouvislé, coÏ je pravdûpodobnû dáno geograficky, ale i zánikem vhodn˘ch stanovi‰È vlivem lidské ãinnosti. Do stfiední Evropy proniká druh z jihov˘chodu. âastûj‰í je v Maìarsku a na Balkánském poloostrovû. OstrÛvkovitû se v souãasnosti vyskytuje v Rakousku, Nûmecku, Francii, Polsku a na Slovensku, historické nálezy jsou známy také ze ·v˘carska a Itálie. Druh chybí ve Velké Británii, v Belgii, Nizozemsku, na Pyrenejském poloostrove a ve Skandinávii.

Vážky

Z území âeské republiky je známo pouze nûkolik historick˘ch nálezÛ ‰idélka ozdobného z okolí Mladé VoÏice a Písku, z Olomoucka, OsoblaÏska a Brna. Od 60. let do konce 20. století nebyl druh na na‰em území zaznamenán a byl povaÏován za nezvûstn˘. Druh byl zaznamenán v roce 2001 v PP Na Plachtû na jihov˘chodním okraji Hradce Králové; v tomto pfiípadû se v‰ak jednalo pravdûpodobnû pouze o zálet. V roce 2003 byla objevena jediná známá souãasná populace na Piletickém a Librantickém potoce a na bezejmenném pfiítoku Librantického potoka severov˘chodnû od Hradce Králové.

Pfiíãiny ohroÏení Mezi hlavní pfiíãiny ohroÏení ‰idélka ozdobného patfií regulace ãi zatrubnûní luãních potokÛ a jejich zneãi‰Èování zemûdûlskou ãinností, odpadními vodami z obcí nebo splachy ze silnic a dálnic. Samotné narovnání toku (mÛÏe ‰kodit zniãením litorální vegetace a zkrácením toku – zmen‰ení prostoru, rychlej‰ím proudem) vadí ménû neÏ zpevnûní bfiehÛ, pfiípadnû vydláÏdûní koryta. ·kodliv˘m faktorem je i pfiíli‰né zahloubení koryta, které znemoÏÀuje rozvoj vhodné vodní vegetace. VáÏné nebezpeãí pfiedstavuje aplikace vysok˘ch dávek hnojiv (chlévské mrvy i prÛmyslov˘ch pfiípravkÛ), herbicidÛ a pesticidÛ na bfiezích a pfiiléhajících pozemcích a pfiípadné havarijní úniky moãÛvky z velkochovÛ dobytka. Vzhledem k tomu, Ïe je v âeské republice druh znám v jediné populaci, která je pomûrnû slabá, mohlo by i jednorázové vytrávení potoka vést k jeho vymizení na na‰em území. ·idélko ozdobné je dále ohroÏeno zarÛstáním koryta rákosem, chrasticí rákosovou nebo orobincem, které vytváfiejí silnû zapojené porosty. RÛst tûchto rostlin je obecnû podporován eutrofizací stanovi‰È. Negativnû pÛsobí i vysazování dfievin podél toku, které zastiÀují koryto a omezují rÛst konkurenãnû slab˘ch vodních rostlin. Potenciální nebezpeãí pfiedstavují rovnûÏ zásahy, které se obvykle provádûjí v rámci tzv. protipovodÀov˘ch opatfiení. Vedle zpevÀování bfiehÛ a prohlubování koryta je to pfiedev‰ím odstraÀování porostÛ vy‰‰ích bylin z koryta a bfiehÛ za pomoci herbicidÛ.

vá ž k y

Biologie a ekologie druhu ·idélko ozdobné osídluje pomaleji proudící struÏky, potoky, men‰í fiíãky i melioraãní kanály v otevfiené krajinû. Vyhledává nezastínûné úseky, které musí b˘t po vût‰inu dne proslunûné. V okolí osídleného toku neb˘vá souvislá stromová nebo kefiová vegetace. Druh pro svÛj v˘voj vyÏaduje pfiedev‰ím pfiítomnost druhovû bohatého, ale rozvolnûného porostu niÏ‰ích aÏ stfiednû vysok˘ch ponofien˘ch ãi plovoucích vodních rostlin. V rozvolnûn˘ch porostech se uplatÀují napfi. ‰mel okoliãnat˘ (Butomus umbellatus), hvûzdo‰ háãkat˘ (Callitriche hamulata), ostfiice vyv˘‰ená (Carex elata), zblochany (Glyceria spp.), máta vodní (Mentha aquatica), pomnûnka bahenní (Myosotis palustris), rdesty (Potamogeton spp.), sevlák ‰irolist˘ (Sium erectum), zevar jednoduch˘ (Sparganium emersum), rozrazil potoãní (Veronica beccabunga), v zaplaven˘ch porostech s mírnû tekoucí vodou se mohou vyskytovat okfiehky (Lemna spp.); místy na bfiezích v souvislosti s ruderalizací dominují porosty kopfiivy dvoudomé (Urtica dioica). Do nûkter˘ch z tûchto rostlin, napfi. do sevláku, hvûzdo‰e ãi rdestu kladou samiãky vajíãka. Z tokÛ zarÛstajících hust˘m porostem chrastice rákosovité (Phalaris arundinacea), rákosu obecného (Phragmites australis) nebo orobinci (Typha latifolia, pfiípadnû T. angustifolia) ‰idélko ozdobné naopak mizí. Druh preferuje nezneãi‰tûné nebo jen málo zneãi‰tûné vody, obvykle s vy‰‰ím obsahem vápníku. Hloubka vody se pohybuje od nûkolika centimetrÛ do nûkolika decimetrÛ, obvykle jen do 30–40 cm. Koryto by nemûlo promrzat ani vysychat. Larvy Ïijí na ponofien˘ch ãástech vodních rostlin, jejich v˘voj je jednolet˘. Dospûlci se líhnou v závislosti na poãasí a teplotû vody od druhé dekády kvûtna do konce ãervna, obvykle s maximem v polovinû ãervna. Aktivují za teplého sluneãného poãasí. Doba aktivity dospûlcÛ trvá do druhé poloviny ãervence, v˘jimeãnû do zaãátku srpna. Pfies den létají nad vodou a na bfiezích, ãasto odpoãívají na vodních rostlinách nebo bfiehov˘ch porostech a vût‰inou se nevzdalují pfiíli‰ daleko od vody (obvykle jen desítky, zfiídka stovky metrÛ).


Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách regulace a zatrubÀování mal˘ch vodních tokÛ, ■ zmûny vodního reÏimu v oblasti vzniku potokÛ, ■ hnojení okolních pozemkÛ, ■ aplikace herbicidÛ a pesticidÛ, ■ pûstování zemûdûlsk˘ch plodin v tûsném sousedství koryta, ■ zástin tokÛ dfievinami, ■ intenzivní zarÛstání rákosem a orobincem, ■ vysazování ryb, ■ zneãistûní odpadní vodou ze sídel. ■

Management lokalit Jak vypl˘vá z pfiedchozího textu, pro úãinnou ochranu ‰idélka ozdobného je nezbytné zachovat jeho biotop a omezit zneãi‰Èující vlivy. Malé vodní toky v otevfiené krajinû a jejich vegetace procházejí bûhem let v˘raznou dynamikou, pfiedev‰ím v závislosti na mnoÏství sráÏek. Vhodnost jednotliv˘ch úsekÛ pro v˘voj druhu se tedy mÛÏe rok od roku mûnit. Proto je pro dlouhodobé zachování populace tohoto druhu ‰idélka optimální alespoÀ nûkolik kilometrÛ dlouh˘ úsek dostateãnû heterogenního toku (pfiedev‰ím rÛzn˘ stupeÀ zárÛstu, vertikální ãlenitost – tÛnû, brody). S managementem lokalit ‰idélka ozdobného nejsou dosud témûfi Ïádné praktické zku‰enosti. Zásahy by mûly vÏdy vycházet z aktuálních v˘sledkÛ monitoringu populace tohoto druhu a monitoring by mûl poskytovat zpûtnou vazbu pro posouzení úspû‰nosti provedeného zásahu. Plán dal‰ích zásahÛ je tfieba pfiizpÛsobit podle odezvy jeho populace v následujících letech. Je tfieba vylouãit pouÏití pesticidÛ, herbicidÛ a intenzivní pastvu dobytka, zejména skotu, podél toku i na pfiilehl˘ch pozemcích do vzdálenosti alespoÀ 50 m od bfiehu a vylouãit nebo alespoÀ omezit hnojení polí. Jako optimální moÏnost se jeví pfiemûnit pruh polí o ‰ífice 50–100 m na obou bfiezích v extenzivnû kosené nehnojené louky. Pokud není moÏné tento optimální stav zajistit, je tfieba se s majiteli pozemkÛ domluvit alespoÀ na kompromisu, napfi. nahradit jednoleté plodiny vícelet˘mi pícninami (jetel, vojtû‰ka, travní smûsi). Omezí se tak splachy ornice a zaná‰ení toku. Jako zcela nevhodná plodina se jeví pfiedev‰ím kukufiice. ProtoÏe ‰idélko ozdobné potfiebuje pro svÛj v˘voj toky, které jsou z vût‰í ãásti oslunûné, je tfieba vylouãit v˘sadbu dfievin na bfiezích. Stávající mladé v˘sadby ãi nálety je vhodné buì zcela odstranit nebo alespoÀ probrat, pfiípadnû pravidelnû ofiezávat, aby ãasem nedo‰lo k souvislému zápoji korun. Rozestupy mezi stromy je nutné zvolit pro kaÏd˘ druh dfieviny individuálnû. Likvidace je Ïádoucí pfiedev‰ím v pfiípadû nepÛvodních, zejména invazních dfievin (napfi. javoru jasanolistého). V pfiípadû star˘ch bfiehov˘ch porostÛ (coÏ není pfiípad stávajících znám˘ch lokalit ‰idélka ozdobného) je odstraÀování sporné a je nutné volit kompromis vzhledem k jejich biologické a estetické hodnotû a je pravdûpodobné, Ïe úseky toku lemované star˘mi vzrostl˘mi stromy by se nestaly vhodn˘mi ani po jejich odstranûní. Mohlo by to ale zv˘‰it pravdûpodobnost migrace ‰idélka ozdobného podél tohoto toku na dal‰í vhodné úseky. Jednoznaãn˘ je management pouze v pfiípadû hlavat˘ch vrb, které je Ïádoucí pravidelnû ofiezávat, aby nevytváfiely rozloÏité zapojené koruny. Managementová opatfiení pfiímo v korytû by mûla podporovat tvorbu fiídk˘ch porostÛ vodních a baÏinn˘ch rostlin vyhovujícího druhového sloÏení (viz v˘‰e) a naopak omezit expanzi konkurenãnû siln˘ch druhÛ, pfiedev‰ím rákosu, chrastice rákosové a orobincÛ, pfiípadnû zblochanu. Úseky hustû zarostlé tûmito druhy je vhodné kosit ruãnû, pfiípadnû ruãním kfiovinofiezem. Kromû koryta je vhodné kosit i tûsnû navazující bfieh. Nejúãinnûj‰í je kosení v dobû metání a kvetení (ãerven), coÏ se v‰ak kryje s dobou letu ‰idélka ozdobného. ProtoÏe kfiehcí dospûlci ãasto sedají na vegetaci, hrozilo by jejich niãení. Z hlediska ochrany druhu je tedy Ïádoucí odloÏit kosení na srpen ãi záfií po skonãení doby letu, i za cenu jeho niÏ‰í úãinnosti. Pokosenou biomasu je nutné z koryta okamÏitû odstranit a odvézt. Malou ãást je moÏno nechat zetlít v men‰ích hromadách na bfiehu, vÏdy v‰ak je dÛleÏité zváÏit zda nedojde k v˘znamné eutrofizaci

Vážky

toku. Nevhodné je kosení v zimním období, které naopak vede k zahu‰Èování porostÛ rákosu. Na místech, kde je porost rákosu, chrastice nebo orobince fiídk˘ a promí‰en˘ s dal‰ími druhy, není kosení vhodné, vhodnûj‰í je jejich selektivní vytrhávání i s oddenky, opût v srpnu nebo záfií. Porosty fiídké niÏ‰í vegetace v korytû by mûly b˘t ponechány bez zásahu. Ve‰keré managementové zásahy do koryta a bfiehov˘ch porostÛ je tfieba provádût velmi citlivû a po men‰ích úsecích je rozloÏit do více let. Je nutné, aby v kaÏdém roce zÛstalo bez zásahu nûkolik úsekÛ (alespoÀ 500 m – 1 km) toku vyhovujících nárokÛm ‰idélka ozdobného. Doposud nevhodné úseky upraveného toku je vhodné revitalizovat (meandry, vytvofiení tÛní, vymûlãení zafiíznutého koryta). V pfiípadû, Ïe jsou regulaãní zásahy tokÛ staré a jiÏ zarostlé vhodnou vegetací, tak je lep‰í ponechat tyto úseky v stávajícím stavu.

VáÏka jasnoskvrnná Leucorrhinia pectoralis

Biologie a ekologie druhu VáÏka jasnoskvrnná je vázána na stojaté vody, nejãastûji mezotrofní. Druh není pfiíli‰ vyhranûn˘, ob˘vá oligotrofní aÏ eutrofní, také dystrofní ãi ra‰elini‰tní vody. VáÏka nevyÏaduje, ale toleruje kyselé vody, obvyklé hodnoty pH vody jsou v intervalu 5,0–7,5. âasto vyhledává slatini‰tû a pfiechodová ãi vrchovi‰tní ra‰elini‰tû. Ob˘vá i degradovaná ra‰elini‰tû, zvodnûlé deprese vzniklé po tûÏbû ra‰eliny, lesní a luãní tÛnû a jezera s bohatû rozvinutou makrofytní vegetací. Pomûrnû ãasto Ïije v rybnících s niÏ‰ím stupnûm obhospodafiování. Místnû (napfi. na Karvinsku) se vyskytuje v tÛních vznikl˘ch poklesem po dÛlní tûÏbû, pískovnách, hlinicích apod. Jedním z hlavních faktorÛ podporujících v˘skyt váÏky jasnoskvrnné je pfiítomnost bohaté litorální vegetace a doprovodné vzrostlé zelenû v okolí vodních ploch. Druhové spektrum i charakter makrofytní vegetace jsou velmi pestré. BûÏn˘mi rostlinami litorální vegetace jsou napfi. pfiesliãka pofiíãní (Equisetum fluviatile), ostfiice zobánkatá (Carex rostrata) a zevar vzpfiímen˘ (Sparganium erectum). MÛÏe se vyskytovat i rákos obecn˘ (Phragmites australis) a orobince (Typha latifolia, T. angustifolia), které by v‰ak nemûly dominovat. Dominantní vegetace mÛÏe b˘t tvofiená i spletí stélek fias, paroÏnatek, pfiíp. po-

vá ž k y

Roz‰ífiení VáÏka jasnoskvrnná je eurosibifisk˘ druh s centrem areálu ve v˘chodní ãásti stfiední Evropy, ve v˘chodní Evropû a na západní Sibifii. Jde o pomûrnû teplomiln˘ druh, kter˘ zasahuje pouze do jiÏní ãásti Skandinávie. Chybí ve Velké Británii a v Irsku. Západní hranice roz‰ífiení prochází Nizozemskem, Belgií a Francií, kde se objevuje hlavnû v severov˘chodní ãásti zemû.Ve ·v˘carsku se vyskytuje pfieváÏnû v severní ãásti zemû (kanton Curych). V Nûmecku má ostrÛvkovit˘ v˘skyt. JiÏní hranicí areálu v˘skytu je Itálie, dále se vyskytuje vzácnû na Balkánû, odkud hranice areálu v˘skytu pokraãuje dále na v˘chod ke Kavkazu (Gruzie, Arménie) aÏ po Altaj (jiÏnû) a po fieku Ob (severnû). V˘skyt je zaznamenán na Ukrajinû, v evropské ãásti Ruska je to druh bûÏnûj‰í (s v˘jimkou severní ãásti zemû). V západní ãásti areálu (vãetnû stfiední Evropy) není v˘skyt souvisl˘, coÏ je zpÛsobeno pfieváÏnû zánikem vhodn˘ch stanovi‰È v dÛsledku lidské ãinnosti. Pokud jde o zemû, s nimiÏ âeská republika sousedí, je váÏka jasnoskvrnná relativnû bûÏnûj‰í v Polsku (zejména ve v˘chodní ãásti zemû) a to vãetnû pfiíhraniãních oblastí, napfi. Slezska. Na Slovensku je v˘skyt omezen jen na nûkolik lokalit, pfiedev‰ím v západní ãásti státu. V âeské republice se váÏka jasnoskvrnná vyskytuje mozaikovitû aÏ ostrÛvkovitû prakticky po celém území. V souãasnosti je ãastûj‰í v˘skyt znám napfi. z jiÏních âech (Jindfiichohradecko,TfieboÀsko a Táborsko, âeskobudûjovicko), ze severních âech (âeskolipsko, LuÏické hory, Labské pískovce) a z v˘chodních âech (Pardubicko, Královéhradecko). Ménû údajÛ je ze stfiedních a západních âech. Nûkolik lokalit se silnou populací je známo na âeskomoravské vrchovinû. Více míst v˘skytu je potvrzeno na severní Moravû a ve Slezsku, nejvíce aktuálních nálezÛ pochází z Karvinska, ménû ze Vsetínska, z Ostravska, Fr˘deckoMístecka, vzácnûji také z Jesenicka, Bruntálska, Opavska a Novojiãínska. Je evidováno rovnûÏ nûkolik nálezÛ ze Stfiední Moravy.


rosty ra‰eliníkÛ nebo jin˘ch mechorostÛ. Pokud pfievládají ponofiené a na hladinû plovoucí rostliny, je podmínkou v˘skytu váÏky jasnoskvrnné pfiítomnost voln˘ch ploch vodní hladiny o velikosti alespoÀ 5 m2. V˘znamn˘m stanovi‰tním poÏadavkem je stálá v˘‰ka vodní hladiny. Naopak rozloha volné (nezarostlé) vodní plochy b˘vá pomûrnû variabilní, pohybuje se od 5 m2 aÏ po nûkolik hektarÛ. DÛleÏitá je dostateãná délka sluneãní expozice; pfiíli‰ zastínûné biotopy jsou nevhodné. S relativní teplomilností druhu souvisejí také nároky na hloubku vody; optimálnû se pohybuje mezi 30 a 50 cm. V˘znam má ochrana imag pfied vûtrem, ãasto se proto v okolí vodní plochy vyskytuje lesní plocha. Nadmofiská v˘‰ka není pfiím˘m faktorem ovlivÀujícím v˘skyt váÏky jasnoskvrnné, spí‰e se projevuje nepfiímá korelace nadmofiské v˘‰ky a prÛmûrné teploty bûhem roku (optimální prÛmûrná roãní teplota je asi 8,0–8,5 °C, letní 13,0–13,5 °C). Nadmofiská v˘‰ka stanovi‰tû v na‰ich zemûpisn˘ch ‰ífikách dosahuje max. nûco pfies 800 m, obvykle do 600 m. Larvy i dospûlci se Ïiví pfieváÏnû men‰ím vodním hmyzem, jsou málo selektivní. Larvy Ïijí na ponofiené vegetaci, rozkládajících se rostlinách nebo také v ra‰elinném bahnû na dnech ãi bfiezích stojat˘ch vod, v˘voj je dvoulet˘. Svleãky (exuvie) jsou nalézány nízko na bfiezích blízko bfiehové ãáry nebo pfiímo nad vodní hladinou, na vynofien˘ch ãástech rostlin. Líhnutí imag probíhá od poãátku kvûtna do konce ãervna. Doba aktivity imag trvá od první poloviny kvûtna do konce ãervence. Populaãní dynamika v prÛbûhu let mÛÏe b˘t velmi v˘znamná. Vy‰‰í kolísání hustoty populací jsou dána mnoha faktory, pfiedev‰ím reÏimem poãasí v období líhnutí imag a v˘skytu ãerstvû vylíhl˘ch dospûlcÛ.Velikost populací váÏky jasnoskvrnné je tedy v prÛbûhu let znaãnû promûnlivá, ãasto ãítá jen nûkolik jedincÛ, za vhodn˘ch podmínek na stejn˘ch ãi srovnateln˘ch stanovi‰tích mÛÏe naopak velikost populace dosahovat i nûkolika set jedincÛ. Pfiíãiny ohroÏení Hlavní pfiíãinou ohroÏení váÏky jasnoskvrnné je likvidace vhodn˘ch stanovi‰È, eutrofizace vodních nádrÏí a nevhodn˘ zpÛsob jejich obhospodafiování. Vhodná stanovi‰tû pfiedstavují omezené zbytky pfiirozen˘ch biotopÛ v intenzivnû vyuÏívané krajinû, pfiípadnû vhodná druhotná stanovi‰tû, která mohou pfiirozené biotopy nahradit. V˘skyt váÏky jasnoskvrnné mÛÏe ohrozit zejména tûÏba ra‰eliny, vysou‰ení ra‰elini‰È, zmûny vodního reÏimu vãetnû odvodnûní okolních ploch. V˘znamn˘m negativním vlivem je intenzivní chov ryb a zneãisÈování vody. Novû vzniklé druhotné lokality (napfi. tÛnû v místû vytûÏeného ra‰elini‰tû) jsou v dlouhodobém mûfiítku ohroÏeny sukcesí, tj. zarÛstáním dfievinami a zazemÀováním tÛní. Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách intenzivní tûÏba ra‰eliny, ■ zmûny vodního reÏimu, pfiedev‰ím vysou‰ení a meliorace, ■ náhrada pfiírodû blízk˘ch mokfiadÛ nádrÏemi s intenzivními rybochovn˘mi aktivitami, ■ rekultivace dÛlních oblastí, ■ vypou‰tûní rybníkÛ a v˘razná manipulace s vodní hladinou, ■ bagrování bfiehov˘ch partií, ■ hnojení rybníkÛ a dal‰í zneãi‰Èování vody, ■ intenzivní chov ryb, ■ chov vodní drÛbeÏe a kachen divok˘ch pro úãely zazvûfiování honiteb, ■ zazemÀování tÛní, ■ intenzivní zarÛstání rákosem a orobincem, ■ nadmûrn˘ zástin dfievinami. ■

Management lokalit Lokality osídlené váÏkou jasnoskvrnnou mají rozmanit˘ charakter, proto je tfieba management pfiizpÛsobit konkrétním potfiebám na dané lokalitû.

Vážky

Je tfieba poãítat s tím, Ïe kaÏdá lokalita prochází vlastní dynamikou a sukcesními zmûnami. Vlivem poãasí v rÛzn˘ch letech se vhodnost jednotliv˘ch lokalit pro v˘voj váÏky jasnoskvrnné mûní a populace druhu na urãité lokalitû mÛÏe doãasnû vymizet. Pro zaji‰tûní její úãinné ochrany v urãitém regionu je proto nejvhodnûj‰í soustava více blízk˘ch vodních ploch, ze kter˘ch mohou b˘t jednotlivé lokality opûtovnû osídleny. Pokud je to moÏné, je tedy v pfiípadû izolovan˘ch EVL tvofien˘ch jedinou malou vodní plochou vhodné pfiizpÛsobit hospodafiení i ve vybran˘ch okolních vodních plochách nebo vyhloubit v rámci EVL nûkolik dal‰ích tÛní (viz níÏe). management rašelinných a slatinných lOkalit Zachovalé lokality pfiirozeného charakteru, pfiedev‰ím ra‰elini‰tû a slatini‰tû, je vhodné ponechat v pÛvodním stavu. Vodní reÏim je nutno zachovat v nezmûnûném stavu i v ‰ir‰ím okolí. ¤ada drobnûj‰ích slatin a ra‰elinn˘ch luk je napfiíklad závislá na stavu vody v okolních vût‰ích vodních nádrÏích. Pokud ra‰elini‰tû bylo jiÏ dfiíve odvodnûno nebo samovolnû vysychá a v dÛsledku toho mizí vodní plochy a porosty ra‰eliníku, pfiípadnû dochází k zarÛstání náletov˘mi dfievinami (bfiíza, ol‰e, vrby, osika aj.) nebo agresivními travinami, je vhodné podpofiit jeho opûtovné zavodnûní. To lze provést napfi. pfiehrazením odvodÀovací strouhy nebo obnovením pfiítoku. Je také vhodné ãásteãné vyfiezávání náletov˘ch dfievin v okolí tÛní (viz níÏe). Lokality váÏky jasnoskvrnné, které mají druhotn˘ nebo polopfiirozen˘ charakter, vût‰inou vyÏadují aktivní management nebo úpravu hospodafiení. Omezení chOvu ryb ¤ada lokalit váÏky jasnoskvrnné jsou extenzivnû obhospodafiované men‰í rybníky. Ideální stav pfiedstavuje vylouãení hospodáfiského chovu ryb. Pokud to není moÏné zajistit, je tfieba s vlastníky dohodnout alespoÀ úpravu hospodafiení. Je tfieba pfiedev‰ím vylouãit pfiikrmování ryb, hnojení a vápnûní. NeÏádoucí je také chov vodní drÛbeÏe vãetnû mysliveckého odchovu kachny divoké. VáÏka jasnoskvrnná sice do jisté míry sná‰í i eutrofnûj‰í vody, ale nadbytek Ïivin podporuje zarÛstání rákosem a orobincem, vytváfií se vegetaãní zákal a odumírají vodní makrofyta dÛleÏitá pro v˘voj larev. Zcela nevhodn˘ je odchov kapra, lína, karase a dal‰ích kaprovit˘ch ryb do trÏní velikosti. Vût‰í velikostní kategorie ryb (pfiedev‰ím kapr) váÏku ohroÏují pfiímo predací larev. Pfiípustné je vyuÏití lokalit jako plÛdkov˘ch rybníkÛ, ménû vhodn˘ je násadov˘ odchov ryb (napfi. kapr v 1.–2. roce Ïivota). Pokud se nepodafií chov ryb vylouãit (napfi. pokud jde o záliv velkého rybníka), je vhodné v litorálním porostu vybudovat tÛnû, nebo men‰í zálivy, do kter˘ch se ryby nedostanou (viz níÏe), pfiípadnû udrÏovat trvale zvodnûlé tÛÀky v oblasti oddûleného litorálu.

t vOrba a ObnOva tůní ¤ada lokalit váÏky jasnoskvrnné je ohroÏena postupn˘m zazemnûním. Jedná se zejména o tÛnû vzniklé na místech po tûÏbû ra‰eliny, b˘valé vojenské prostory, luãní mokfiady apod. Je vhodné, aby na lokalitû byla soustava rÛznû velk˘ch tÛní v rÛzném stadiu zazemÀování. Tento systém nejlépe zajistí pfieÏívání váÏky v rÛzn˘ch letech.

vá ž k y

nastavení výšky vOdní hladiny Optimální v˘‰ku vodní hladiny je tfieba stanovit pro kaÏdou lokalitu individuálnû podle reliéfu dna a rozsahu litorálních porostÛ. Jak je uvedeno v˘‰e, váÏka jasnoskvrnná, stejnû jako vût‰ina druhÛ váÏek, preferuje mûlãí vody o hloubce mezi 30 a 50 cm s bohatou vegetací vodních makrofyt. V˘‰ku hladiny je tedy tfieba nastavit tak, aby byl dostatek mûlãin ve vlastní nádrÏi (alespoÀ v 1/4 plochy), nebo aby stála voda v bfiehov˘ch porostech.V nûkter˘ch pfiípadech je tfieba opravit hráz a zavodnit místa pÛvodního litorálu. Hladinu je tfieba udrÏovat na stabilní úrovni, aby nedocházelo k vyschnutí míst v˘voje larev. SníÏení vodní hladiny na zimu mÛÏe ohrozit zimující larvy také tím, Ïe místa v˘voje promrznou.


Novû vyhloubené tÛnû by mûly mít nepravideln˘ tvar, nezpevnûné bfiehy, mírnû se svaÏující dno s nûkolika nepravideln˘mi hlub‰ími místy (1–1,5 m), pfievaÏující hloubka vody v rozmezí 0,3 a 0,5 m. Hlub‰í místa mohou poslouÏit jako refugia larev v extrémnû such˘ch letech. Plocha vodní hladiny by mûla ãinit alespoÀ 5–10 m2. Bfiehy tÛní by mûly b˘t ãlenité – dojde tak ke zvût‰ení plochy litorálních porostÛ. Je vhodné do tÛnû umístit napfi. pokácen˘ mlad‰í listnat˘ strom s vûtvemi vyãnívajícími nad hladinu, které mohou slouÏit jako místa odpoãinku imag. Optimální je stav, kdy ãást bfiehÛ – pozvolnû se svaÏujících – pfiechází do trvalé trávní (luãní) vegetace a ãást (mÛÏe b˘t mírnû pfiíkfiej‰í) je obklopena vzrostl˘mi dfievinn˘mi doprovodn˘mi porosty. Zazemnûné tÛnû, ze kter˘ch váÏka jiÏ vymizela, je vhodné prohloubit a uvést do v˘‰e uvedeného stavu. Obnovu jednotliv˘ch tÛní je tfieba provádût postupnû v následujících letech, nikdy ne najednou. Je Ïádoucí, aby pfied pfiípadnou obnovou tÛní provedl specialista na váÏky prÛzkum, ve kter˘ch tÛních se vyvíjejí larvy (vyhledávání svleãek), kde loví imaga a kam kladou vajíãka. PrÛzkum je tfieba provést ve druhé polovinû kvûtna a bûhem ãervna. Novû vyhrnuté nádrÏe b˘vají váÏkou jasnoskvrnnou nûkdy osídlovány aÏ po nûkolika letech. Pokud se váÏka neobjeví hned v následujícím roce, neznamená tedy nutnû, Ïe by byl zásah neúspû‰n˘. vyhrnOvání a letnění rybníků Rybníky degradované intenzivním chovem ryb a hnojením, ve kter˘ch pfievládl rákos a orobinec, vymizela vodní makrofyta a prokazatelnû zanikla populace váÏky jasnoskvrnné, je v nûkter˘ch pfiípadech nutné radikálnû obnovit. Je vhodné je vypustit, v hlub‰ích partiích vybagrovat bahnité sedimenty, odtûÏit rákosov˘ litorál vãetnû bahnit˘ch sedimentÛ a následující sezonu nechat sníÏenou vodní hladinu na 30–50 cm.V dal‰ím roce je moÏné nastavit poÏadovanou v˘‰ku hladiny (viz v˘‰e). Na místa po odtûÏeném rákosovém litorálu je vhodné dosadit jednotlivé trsy autochtonních druhÛ vysok˘ch ostfiic (nejlépe ze stejné nebo blízké vodní plochy), v bfiehov˘ch partiích vytvofiit nûkolik prohlubní (tÛní) nebo men‰ích ãlenit˘ch zálivÛ. OdstraňOvání náletOvých dřevin Pfiítomnost stromÛ a kefiÛ v okolí vodní plochy je Ïádoucí, je v‰ak tfieba, aby nádrÏ nebyla plnû zastínûna. Opadem listí ze stromÛ mÛÏe také dojít k rychlej‰ímu zazemnûní nádrÏe; zejména u mal˘ch tÛní mÛÏe b˘t tento faktor v˘znamn˘. AlespoÀ ãást mûlãin vhodn˘ch pro v˘voj larev musí b˘t po vût‰inu dne oslunûna. V nûkter˘ch pfiípadech je tedy tfieba vyfiezat vût‰í ãást náletov˘ch dfievin tak, aby byl jejich porost rozvolnûn˘ a koruny nebyly zapojené. Není vhodné pouÏívat postfiik herbicidy a arboricidy na listy, aby nedo‰lo ke kontaminaci vody. MoÏná je pouze ‰etrná aplikace ‰tûtcem na pah˘ly kmínkÛ. Optimální je, kdyÏ alespoÀ jedna aÏ dvû bfiehové strany (napfi. jiÏní a západní) jsou bez vzrostl˘ch dfievin. likvidace rákOsu a OrObince V pfiípadech, kdy do litorálÛ expanduje rákos nebo orobince je moÏné pokusit se jejich expanzi zastavit pravideln˘m kosením a selektivní likvidací (vytrhávání, vysekávání). PouÏití herbicidu je v tomto pfiípadû samozfiejmû vylouãeno. Nejúãinnûj‰í je zasahovat v ãervnu ve fázi metání a kvetení, kdy rákos pfiesouvá vût‰inu zásobních látek z oddenku do nadzemních ãástí. ProtoÏe v této dobû hnízdí fiada rákosinov˘ch druhÛ ptákÛ, je nutné v‰echna místa pfiedem prohlédnout, aby nedo‰lo k jejich nadmûrnému ru‰ení, pfiípadnû pfiímému zniãení hnízd. Postup je tfieba upravit podle situace na konkrétních plochách: - pokud do ostfiicov˘ch porostÛ jednotlivû prorÛstají trsy rákosu ãi orobince, je vhodné je v dobû metání jednotlivû vytrhat nebo vyfiezat (pod hladinou, co nejblíÏe dna), na zaãátku podzimu celou plochu s regenerujícími trsy rákosu a orobince pokosit; - v pfiípadû, Ïe rákos nebo orobinec jiÏ vytváfií men‰í souvislé plo‰ky (do nûkolika metrÛ ãtvereãních) uvnitfi vût‰ích ostfiicov˘ch porostÛ, je vhodné plo‰ky orobince ãi rákosu v dobû metání pokosit, na zaãátku podzimu opût pokosit celou plochu vãetnû ostfiic. Pokud rákos vytváfií rozsáhlej‰í zapojené porosty, bylo by kosení neúãinné. Vhodnûj‰í je odtûÏit cel˘ porost rákosu vãetnû svrchní vrstvy podloÏí (viz Vyhrnování a letnûní rybníkÛ).

Rovnokřídlí

rovnokříDlí Saranãe skalní Stenobothrus eurasius bohemicus Roz‰ífiení Saranãe skalní je druh stepní zóny eurosibifiské podoblasti roz‰ífien˘ od jihov˘chodní a stfiední Evropy po Sibifi v ‰esti poddruzích. Poddruh bohemicus, endemit âeského stfiedohofií, popsal J. Mafian v roce 1958 na základû nálezÛ z nûkolika lokalit v Mile‰ovském stfiedohofií a Házmburské tabuli. V souãasnosti je jeho v˘skyt znám z ‰esti lokalit. Biologie a ekologie druhu Saranãe skalní ob˘vá jiÏní nebo jihov˘chodní svahy lokalit, tj. strmé skalnaté stránû s písãit˘mi místy bez vegetace (sv. Festucion valesiacae). Mikroklima lokalit je velmi teplé a suché, bûhem zimy se snûhová pokr˘vka udrÏí pouze nûkolik dní. Teplé a suché mikroklima lokalit, dÛleÏité pro larvální v˘voj, je pravdûpodobnû nejdÛleÏitûj‰ím faktorem podmiÀujícím v˘skyt tohoto druhu. Druhové sloÏení fytocenózy není dÛleÏité vzhledem k polyfágii saranãí. Îivotní cyklus není detailnû znám, v˘voj je pravdûpodobnû jednolet˘, ale existuje i moÏnost pfieléhání vajíãek dva roky. Bûhem roku se vyvine jedna generace, dospûlá saranãata se páfií v ãervenci aÏ záfií, pfieÏívají aÏ do fiíjna. Pfiezimují vajíãka, nymfy se líhnou pravdûpodobnû v kvûtnu. Druh je velice závisl˘ na pfiímém oslunûní biotopu a momentálním poãasí. Nejãastûji imaga aktivují mezi 10. a 20. hodinou, v˘razná je aktivita za jasného nebo oblaãného poãasí s teplotami nad 20 °C. Aktivita v‰ak není vylouãena ani za niÏ‰ích teplot.

Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách ■ zarÛstání náletem ãi invazními druhy, sukcesní zmûny, ■ pouÏívání biocidÛ a hnojiv pfii obhospodafiování travnat˘ch biotopÛ. Management lokalit âásti lokalit, které si doposud zachovávají charakter spofie porostl˘ch skalních stepí ãi xerotermních trávníkÛ, je nutno v tomto stavu udrÏovat pomocí pastvy. Vzhledem ke sníÏené pfiístupnosti a ãlenitosti lokalit se jako nejvhodnûj‰í metoda zachování souãasného stavu jeví pastva malého smí‰eného stáda ovcí a koz (1ks/ha v prÛbûhu celého roku). Velice dÛleÏitá je pfiítomnost alespoÀ men‰ího podílu koz, které jsou schopny okousávat dfieviny, eliminovat nálet nebo rozru‰it jiÏ neprostupné hou‰tiny kefiÛ. Z praktického hlediska (majetkoprávní vztahy, nutnost trvalé péãe, financování) je v‰ak mnohem pfiijatelnûj‰í pastva vût‰ího stáda v urãitém období roku. Na místech, která jiÏ podlehla sukcesi, je nutné odstranit nálet dfievin, a to mechanicky nebo pfiípadnû i propanbutanov˘m hofiákem za holomrazu. Nálet se musí i nadále odstraÀovat aÏ do vymizení, nûkdy

rov n o k ř í d l í

Pfiíãiny ohroÏení Spoleãenstva sv. Festucion valesiacae slouÏila v minulosti jako pastviny. Spásání pÛsobí naru‰ení povrchu pÛdy, mûní konkurenãní pomûry mezi druhy, otvírá volné prostory nutné pro generativní obnovu, odstraÀuje pfiebyteãnou biomasu a zabraÀuje neÏádoucí sukcesi spoleãenstva. Vzhledem k tomu, Ïe tento vliv pominul, jsou skalní stepi a xerotermní trávníky ohroÏeny zarÛstáním, a to pfiedev‰ím náletem dfievin, které postupnû smûrem odspodu obsazují konvexní ãásti svahÛ. Postupnému zarÛstání nezabrání ani extrémní mikroklima lokalit. Na v‰ech lokalitách se vyskytují ãásti zarostlé ãi zarÛstající kefii a náletem dfievin, ãásti zarostlé bylinami a pokryté drny vy‰‰ích trav a v centrálních ãástech jsou zachovány xerotermní trávníky ãi skalní, spofie porostlé stepi. V souãasné dobû jsou zarÛstáním nejvíce ohroÏeny lokality nejmen‰í – Srdov a Brník.


v‰ak i po nûkolik let za sebou.V pfiípadû vyuÏití pastvy jen ovcemi se nálet musí odstranit vÏdy znovu po nûkolika letech (3–4 roky). Na tûchto a podobn˘ch lokalitách se dále musí zabránit hromadûní stafiiny a vzniku drnÛ, které okamÏitû zapfiíãiÀují vût‰í vlhkost biotopu. Nahromadûnou biomasu trav a bylin je pfiípadnû moÏné pfied zapoãetím pastvy spálit v zimním období na zmrzlé pÛdû od prosince do února. Dále je vegetaci nutno vypást aÏ do rozru‰ení drnÛ trav.

Měkkýši

Měkkýši Perlorodka fiíãní Margaritifera margaritifera Roz‰ífiení Perlorodka fiíãní má holarktické roz‰ífiení. V Evropû se její areál roz‰ífiení rozprostírá od severního ·panûlska pfies západní Pyreneje, BretaÀ, Normandii, Ardeny, britské ostrovy a stfiední Evropu aÏ do severní Evropy, kde ve Skandinávii a v severním Rusku je tûÏi‰tû evropského roz‰ífiení. Nalezi‰tû v severním Portugalsku a ve v˘chodní Francii jsou jiÏ zaniklá. Hlavní v˘skyt v âeské republice je vázán na povodí Vltavy, a to horní tok Vltavy (dfiíve i Otavy), Blanice, Mal‰e a jejich ãetné pfiítoky. Nejpoãetnûj‰í stfiedoevropská populace tohoto kriticky ohroÏeného mlÏe se zachovala v jihoãeské Blanici. Fragmenty pÛvodních populací pfieÏívají téÏ v pfiítocích saské Sály, které tvofií státní hranici mezi âeskou republikou, Bavorskem a Saskem. Poãetnû niÏ‰í v˘skyty byly známy a dosud pfieÏívají ve dvou potocích v pramenné oblasti Îelivky, Jankovském a Kladinském potoce. Biologie a ekologie druhu Perlorodka fiíãní pfieváÏnû osídluje oligotrofní potoky a fieky. Její existence je závislá na specifickém pfiírodním spoleãenstvu celého povodí, a to jak z hlediska zdrojÛ potravy, tak i z hlediska reprodukce. Îiví se filtrací tekoucí vody. Pro stálé vytváfiení potravy – organogenního detritu – je nutná vícedruhová skladba lesÛ v povodí s rÛzn˘m typem prokofienûní pÛdy a s bohat˘m bylinn˘m podrostem. V bezlesí pak mají podstatn˘ vliv vlhké kvûtnaté louky se strukturálnû ãlenûnou rhizosférou. V˘skyt perlorodky je dále závisl˘ na tahov˘ch cestách lososa obecného a v˘skytu pstruha potoãního, ktefií jsou doãasn˘mi hostiteli jejích larev. I funkãní hostitelé v‰ak mohou získávat imunitu proti invazi glochidií, a proto se jimi stávají zejména mladé ryby, které dosud nemají vytvofiené obranné tkáÀové a sérové reakce, pfiípadnû i star‰í jedinci, ktefií dosud neprodûlali invazi larev perlorodky. V˘skyt a pfieÏívání perlorodek dokazuje fungující sloÏitou strukturu vztahÛ mezi v‰emi sloÏkami ekosystému oligotrofních povodí.

Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách Za potenciálnû ohroÏující faktory lze oznaãit v‰echny ãinnosti, které by mohly vést ke zmûnû úÏivnosti prostfiedí v celém povodí toku s v˘skytem perlorodky. ■ zneãi‰tûní vody, zmûny trofie vody v toku – kolísání kvality vody mÛÏe mít nepfiíznivé následky pro kondici jedincÛ perlorodky, krátkodobé zmûny jsou hlavnû stafií jedinci schopni vydrÏet, déletrvající zneãi‰tûní má za následek zv˘‰enou mortalitu. Pfiíãinou je v˘stavba potenciálních zdrojÛ zneãi‰tûní (prÛmyslové závody, zemûdûlské podniky, rekreaãní zafiízení), kanalizací koncentrujících dosud rozpt˘lené zdroje zneãi‰tûní, kvalitativnû nevyhovujících ãistíren odpadních vod atd. Hrozbu mÛÏe téÏ

m ě k k ýš i

Pfiíãiny ohroÏení Za prvotní, av‰ak velmi dlouhodobû pÛsobící pfiíãinu rychlého ústupu perlorodek je povaÏována exploatace populací z dÛvodu získávání sladkovodních perel. Zneãistûní vod vlivem nastupující industrializace jiÏ od konce 19. století zniãilo následnû vût‰inu historick˘ch lokalit.V druhé polovinû 20. století se tento devastaãní proces roz‰ifiuje i do dosud málo postiÏen˘ch pramenn˘ch oblastí tokÛ velkoplo‰n˘m pouÏíváním pesticidÛ a dal‰ích cizorod˘ch látek v zemûdûlství a lesnictví. Nejv˘znamnûj‰í sloÏkou tohoto procesu je celková eutrofizace vody a acidifikace pÛd ve vy‰‰ích polohách. Velkoplo‰né formy zemûdûlského hospodafiení, systematické odvodÀování, zmûny pÛvodní skladby lesÛ na pfieváÏnû smrkové monokultury, pouÏívání tûÏké techniky, stejnû jako v‰echny postupy vedoucí k nadmûrnému zvy‰ování eroze pfiedstavují dal‰í neménû v˘znamné faktory ohroÏení. Záchrana perlorodky fiíãní není fie‰itelná jako záchrana jednoho Ïivoãi‰ného druhu, ale vyÏaduje obnovení celého pestrého pfiírodního spoleãenstva, typického pro ekosystém oligotrofních tokÛ.


■

■

■

■

■

■

pfiedstavovat pouÏití nevhodn˘ch nátûrÛ staveb v místû kfiíÏení vodoteãí, kontakt betonov˘ch ãástí staveb; zmûny vyuÏívání ploch v povodí; tyto zmûny lze rozdûlit na bezlesou a lesní pÛdu: - BEZLESÍ: zmûna trval˘ch travních porostÛ v ornou pÛdu, pfiemûna nevyuÏívan˘ch ploch na louky nebo pastviny, zmûna luk na pastviny – nutno sledovat, v jak˘ch místech k této zmûnû dochází – kritická jsou prameni‰tû, údolní nivy, okolí vodního toku, ale detailní posouzení by mûlo probûhnout u plánovan˘ch zmûn v celém povodí, - LESNÍ PÒDA: zmûna prostorové struktury a druhové skladby porostÛ, pfiemûna porostÛ listnat˘ch na jehliãnaté, zmen‰ování ploch porostÛ s pfiírodû blízkou druhovou skladbou v nivách a na prameni‰tích (ol‰e, jasany, bfiízy); aplikace hnojiv a biocidÛ (herbicidÛ, insekticidÛ, rodenticidÛ) v povodí – mohlo by dojít k negativnímu ovlivnûní kondice perlorodek, populací dal‰ích organismÛ v povodí, po‰kození vazeb v ekosystému; zásahy do vodního reÏimu v povodích s v˘skytem perlorodky – jakékoli (i pozitivnû cílené) zmûny by mûly podléhat zhodnocení odborníkem na danou problematiku. Jedná se napfi. o budování i opravy odvodÀovacích systémÛ a meliorací, napfiimování nebo revitalizace tokÛ, v˘stavba nádrÏí, rybníkÛ nebo mokfiadÛ, ãi‰tûní odvodÀovacích struÏek. Problematické jsou zásahy ovlivÀující uná‰ecí schopnosti vodoteãí – hrazení, ãi‰tûní koryt s následnou zv˘‰enou erozí apod. Negativnû ovlivÀují potravní prostfiedí perlorodek také úpravy nebo zahlubování drobn˘ch vodních struÏek v lesích, po‰kozování lesních prameni‰È pojezdy tûÏké techniky apod.; v minulosti znamenal hrozbu pro perlorodky také jejich sbûr za úãelem zisku perel.Tento jev v poslední dobû ustupuje do pozadí, nicménû je nutné zvaÏovat zpfiístupÀování klíãov˘ch míst v povodí jako jsou prameni‰tû, kolonie perlorodek v hlavních tocích, mokfiady apod. pro vefiejnost turistick˘m stezkami; nepfiíznivû mÛÏe perlorodku ovlivnit téÏ ovlivÀování pfiirozené rybí obsádky v tocích. RozmnoÏování perlorodek je závislé na existenci pfiirozené struktury rybího spoleãenstva, vãetnû vyváÏené vûkové struktury populace pstruha potoãního. DÛleÏitá je téÏ pfiítomnost rybích predátorÛ (ledÀáãek, vydra), ktefií populaci pstruha pozitivnû ovlivÀují; mechanické po‰kození kolonií perlorodek mÛÏe b˘t zpÛsobeno splouváním vût‰ích tokÛ s v˘skytem perlorodky (Vltava, Blanice) sportovními vodáky. DÛsledkem je i po‰kození porostÛ vodní makrofytní vegetace, která je v Teplé Vltavû hlavním zdrojem potravy perlorodek.

Management lokalit Vzhledem ke komplexnosti problematiky bude management v‰ech navrÏen˘ch lokalit probíhat v souladu se schválen˘m záchrann˘m programem perlorodky fiíãní – zahrnuje pfiedev‰ím péãi o biotopy v celém ekosystému oligotrofního povodí. DoplÀkov˘m opatfiením je téÏ podpora populací perlorodek polopfiirozen˘m odchovem. Péãe o biotopy zahrnuje pfiedev‰ím: ■ úprava druhového sloÏení travních porostÛ pravideln˘m seãením, kompostováním sklizené travní hmoty a zpûtnou aplikací na seãené plochy, ■ ãi‰tûní a revitalizaci prameni‰È, drobn˘ch struÏek a mal˘ch vodoteãí v povodí, ■ prosvûtlování a úprava druhového sloÏení lesních porostÛ v okolí vodoteãí. Péãe o druh pfiedstavuje: odchov mlad˘ch jedincÛ pro doplnûní a optimalizaci struktury populace, ■ péãi o odrÛstající mladé jedince umístûné v ochrann˘ch klíckách, ■ péãi o kolonie perlorodek zahrnující scelování kolonií, ochranu pfied nepfiízniv˘mi klimatick˘mi podmínkami (sucho, povodnû, vymrzání, vnitrovodní led apod.). ■

Měkkýši

Svinutec tenk˘ Anisus vorticulus Roz‰ífiení Svinutec tenk˘ je povaÏován za evropsk˘ druh, znám˘ zejména ze stfiední a jiÏní Evropy. Na v˘chodû jeho areál zasahuje aÏ k západní Sibifii. Na území âeské republiky to byl typick˘ obyvatel tÛní v Polabí a v Pomoraví, av‰ak v souãasné dobû je velmi vzácn˘ a je znám pouze z nûkolika málo lokalit. V âechách existuje jen jediná známá lokalita v pískovnû u Kelsk˘ch Vûtru‰ic, která v‰ak byla v roce 2005 prakticky zniãena (vybagrování celé lokality). Na Moravû se tento svinutec vyskytuje v ‰ir‰í oblasti soutoku Moravy a Dyje. Izolovanû pak rovnûÏ v okolí T˘na nad Beãvou, v Poodfií a Litovelském Pomoraví a v Píseãném rybníku u Milotic. Biologie a ekologie druhu Svinutec tenk˘ ob˘vá zejména hustû zarostlé tÛnû v nivách velk˘ch fiek ãi odstavená ramena a zfiejmû je nároãnûj‰í na obsah vápníku. MÛÏeme se s ním v˘jimeãnû shledat i v rybnících ãi hustû zarostl˘ch drobn˘ch pískovnách. Nejsilnûj‰í v˘skyt je udáván z nadmofisk˘ch v˘‰ek 160–180 m, v˘raznû slab‰í pak v rozmezí 140–160 m a 180–240 m. V˘skyt nad 240 m n. m. (max. 400 m n. m.) je pouze ojedinûl˘. Svinutec se Ïiví nárosty fias a odumfiel˘mi ãástmi rostlin. Je obojetného pohlaví. Pfiíãiny ohroÏení Svinutec tenk˘ je ohroÏen zejména mizením vhodn˘ch biotopÛ. Pfiirozené stojaté vody (tÛnû a ramena v níÏinách), které druh osídluje, vznikají od‰krcováním a postupn˘m zazemÀováním meandrÛ velk˘ch vodních tokÛ.Tyto biotopy jsou v‰ak stále vzácnûj‰í, neboÈ po regulaci vût‰iny na‰ich vût‰ích fiek jiÏ k od‰krcování meandrÛ nedochází a stávající odstavená ramena a tÛnû zarÛstají, zazemÀují se a postupnû pfiirozenou sukcesí zanikají. Mezi dal‰í pfiíãiny patfií pfiedev‰ím celkov˘ vzrÛst eutrofizace a zneãi‰Èování zb˘vajících biotopÛ.

Management lokalit Na lokalitách s populací svinutce tenkého je podstatné zajistit vhodn˘ management pro dané stanovi‰tû, kter˘ zajistí existenci odpovídajícího sukcesního stadia (bohatû rozvinutá vodní vegetace, rozsáhlé porosty okfiehku trojbrázdého). Jedná se napfi. o potlaãování rákosu, nejlépe kosením nad vodní hladinou. Pochopitelnou podmínkou je zaji‰tûní co nejpfiirozenûj‰ího vodního reÏimu (v pfiípadû rybníkÛ zamezit manipulaci s vodní hladinou) a vylouãení hnojení rybníkÛ. Aktivní opatfiení zahrnují: ■ kosení bfiehov˘ch porostÛ omezující nálet dfievin a regulující porosty rákosu, aby se ne‰ífiil dále do vodní plochy, ■ zamezení pfiíli‰ného zastínûní vodní plochy (omezení rozvoje vodní vegetace, zv˘‰ení depozice listového opadu) zásahy do bfiehov˘ch porostÛ dfievin, ■ na základû individuálního posouzení tvorba nov˘ch vodních ploch (bagrováním ãi jin˘m zpÛsobem vytváfiení men‰ích mûlk˘ch a oslunûn˘ch tÛní) zejména v bezprostfiedním okolí lokality.

m ě k k ýš i

Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách ■ provádûní zásahÛ do vodních nádrÏí a jejich okolí (napfi. odbahÀování, u rybníkÛ manipulace s vodní hladinou v rozsahu vût‰ím neÏ 10 cm, rozsáhlej‰í zmûny pfiímo v okolí vodních ploch urychlujících zazemÀování a zastiÀování – napfi. zalesnûní), ■ pouÏití biocidÛ a hnojiv na lokalitû, ■ zásahy do druhového sloÏení vodních spoleãenstev (intenzivní zarybÀování; zmûny vedoucí k zániku porostÛ vodních a mokfiadních rostlin, na kter˘ch se svinutec vyskytuje, zejména okfiehek trojbrázd˘), ■ dlouhodobûj‰í vyschnutí lokality.


Velevrub tup˘ Unio crassus Roz‰ífiení Velevrub tup˘ má evropské roz‰ífiení. Celkové roz‰ífiení druhu zahrnuje severní a stfiední Evropu od Francie po Ural, vyjma Iberského poloostrova, Itálie, Britsk˘ch ostrovÛ a Norska. Na území âeské republiky byl druh v minulosti velmi hojnû roz‰ífien, v souãasnosti je v‰ak znám pouze z nûkolika málo lokalit. Stabilní populace jsou známy z tokÛ Cidliny a jejích pfiítokÛ, náhonÛ Beãvy, z Vla‰imské Blanice, Odry, Ohfie, Klíãavy, NeÏárky, LuÏnice, Sázavy, Rokytné, Dyje, Kyjovky a Veliãky. Biologie a ekologie druhu Velevrub tup˘ ob˘vá vodní toky od potokÛ po nejvût‰í fieky. RovnûÏ se s ním mÛÏeme setkat i v málo úÏivn˘ch tocích ve vy‰‰ích nadmofisk˘ch v˘‰kách, kde navazuje sv˘m v˘skytem na lokality perlorodky fiíãní. Nejsilnûj‰í v˘skyt je udáván z nadmofisk˘ch v˘‰ek 200–250 m, dále pak v rozmezí 150–200 m a 250 aÏ 300 m. V˘skyt nad 300 m n. m. (max. 610 m n.m.) je jiÏ v˘raznû slab‰í. Druh se Ïiví filtrací planktonu z vody. Je oddûleného pohlaví a samice v létû vypou‰tí do vody velké mnoÏství glochidií. Jejich hostiteli jsou perlín ostrobfiich˘, jelec tlou‰È, jeÏdík obecn˘, stfievle potoãní a vranka obecná. Velevrubi se doÏívají obvykle 10–15 let, pfiiãemÏ v ménû úÏivn˘ch tocích mohou dosáhnout vûku aÏ kolem 50 let. Pfiíãiny ohroÏení V souãasnosti je velevrub tup˘ povaÏován za ohroÏen˘ druh. Pfiíãinou tohoto stavu je soubor faktorÛ, které negativnû postihují jeho biotop vãetnû pfiítomnosti hostitelsk˘ch organismÛ. Jeden z hlavních negativních vlivÛ pfiedstavuje zneãi‰tûní tokÛ (prokázáno u dusiãnanÛ). Dal‰ím závaÏn˘m faktorem jsou vodohospodáfiské zásahy. Jedná se o regulaãní úpravy na tocích, které vût‰inou znamenají sníÏenou diverzitu mikrohabitatÛ koryta, a tím i negativní vliv nejen na mlÏe samotné, ale i rybí hostitele glochidií. S regulacemi je ãasto spojeno i ãi‰tûní a prohlubování koryta, pfii kterém dochází v dotãen˘ch úsecích k likvidaci vût‰iny organismÛ. V neposlední fiadû je velk˘m problémem pfiehrazení tokÛ vodními stupni ãi jezy, které zamezují protiproudové migrace ryb a zpÛsobují izolaci jednotliv˘ch subpopulací vodních ÏivoãichÛ, coÏ mÛÏe mít za následek jejich postupné oslabení ãi vyhynutí. V pfiípadû, Ïe dojde v urãitém úseku toku k vyhynutí druhu, napfi. následkem zneãi‰tûní, je znemoÏnûno, aby se tento druh roz‰ífiil zpûtnû proti proudu do zasaÏeného úseku z níÏe poloÏen˘ch úsekÛ vodního toku. Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách ■ provádûní zásahÛ do struktury dna a úprav tokÛ (regulace, ãi‰tûní a prohlubování tokÛ), ■ v˘stavba a obnova jezÛ a jin˘ch migraãních bariér, zabraÀujících protiproudov˘m migracím rybích hostitelÛ, ■ zneãi‰tûní tokÛ (zejména zvy‰ující úroveÀ zatíÏení dusiãnany), ■ nevhodná zmûna populací rybích hostitelÛ. Management lokalit V prvé fiadû je dÛleÏité vylouãit pÛsobení ohroÏujících faktorÛ na stávajících lokalitách v˘skytu velevruba tupého. Z opatfiení smûfiujících ke zlep‰ení stavu populací druhu lze jmenovat pfiedev‰ím odstraÀování ãi zprÛchodÀování migraãních bariér na vodních tocích. Toho lze dosáhnout v˘stavbou vhodnû zvolen˘ch typÛ rybích pfiechodÛ ãi obtokov˘ch kanálÛ (bypassÛ).

Měkkýši

Vrkoã baÏinn˘ Vertigo moulinsiana Roz‰ífiení Vrkoã baÏinn˘ je povaÏován za atlantsko-mediteránní druh. Je roz‰ífien v oblasti od Irska po Kavkaz a jiÏnû zasahuje aÏ do severní Afriky, pfiiãemÏ nejsilnûj‰í populace druhu jsou známy ze západní a stfiední Evropy. Recentní populace jsou známy z následujících ãlensk˘ch státÛ EU: Rakousko, Belgie, Dánsko, Francie, Nûmecko, Irsko, Itálie, Nizozemsko, ·panûlsko, ·védsko, Velká Británie. Na území âeské republiky je druh roz‰ífien v oblasti CHKO Kokofiínsko, kde ob˘vá zejména dobfie zavodnûné mokfiady v údolích P‰ovky a Libûchovky a rovnûÏ byly novû objeveny lokality poblíÏ Bûlé pod Bezdûzem v nivû fiíãky Bûlé (NPP Reãkov, NPP Klokoãka, rybníãek u Ïelezniãní zastávky Bûlá pod Bezdûzem Valcha), v oblasti Jestfiebí, Doks a Hradãan. Dal‰í lokality v˘skytu tohoto druhu pfiedstavují jihomoravské lokality u BoÏic a BfieÏan, kde druh Ïije na typovû podobn˘ch stanovi‰tích. RovnûÏ se jedná o silnû podmáãené aluviální vysokoostfiicové mokfiady. Naprosto odli‰n˘m typem v˘skytu jsou Bûlokarpatská pûnovcová prameni‰tû, kde druh ob˘vá prostorovû znaãnû omezené plochy luãních fly‰ov˘ch prÛsakÛ se siln˘m sráÏením pûnovce. Biologie a ekologie druhu Vrkoã baÏinn˘ ob˘vá zejména vápnité níÏinné mokfiady, moãály, zarostlé bfiehy vodních nádrÏí, fiek, kanálÛ, jezer a rybníkÛ, kde ãasto vylézá na stonky ãi listy Ïiv˘ch i odumírajících pobfieÏních trav, ostfiic a rákosin. Pfiedev‰ím bûhem podzimu vylézá tento druh vysoko na vegetaci, ãasto aÏ nûkolik metrÛ nad zem. V prÛbûhu zimy se jedinci zdrÏují hlavnû v opadové vrstvû ãi chomáãích trávy. Druh vyÏaduje stálou vlhkost, teplotu vegetaãní doby a dostateãnû bazické prostfiedí. Vrkoã baÏinn˘ je hermafrodit, pfiiãemÏ hlavní reprodukãní období nastává v létû. Nejvût‰í mnoÏství juvenilních jedincÛ lze zaznamenat v podzimním období.

Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách ■ jakákoli ãinnost pÛsobící zmûnu vodního reÏimu lokality – odvodnûní, meliorace vãetnû mechanického naru‰ování lokality pojezdy techniky, ■ zmûna druhu pozemku, ■ intenzivní pastva, ■ vypalování zbytkÛ vegetace, ■ pouÏití biocidÛ a hnojiv na lokalitû a v jejím okolí, ■ pfiíli‰ ãasté kosení. Management lokalit V prvé fiadû je dÛleÏité zachovat existující hydrologické podmínky na stávajících lokalitách v˘skytu vrkoãe baÏinného. Z dal‰ích opatfiení doporuãujeme pravidelné ruãní kosení vegetace (s odstranûním biomasy pozdûji – nejlépe po usu‰ení na seno) a ruãní odstraÀování náletÛ dfievin, neboÈ pfii pouÏití tûÏké mechanizace by mohla b˘t lokalita po‰kozena. V pfiípadû dobfie zachovan˘ch typÛ je vhodné kosit koncem léta (srpen), zatímco porosty rákosu a bezkolence radûji dfiíve. Vhodnû zvolen˘ termín úzce souvisí s prÛ-

m ě k k ýš i

Pfiíãiny ohroÏení Tento druh patrnû nikdy nebyl pfiíli‰ hojn˘. V souãasnosti je vrkoã baÏinn˘ povaÏován za vzácn˘ reliktní druh, kter˘ od stfiedního holocénu zaãal vlivem postupného zazemÀování vápnit˘ch moãálÛ ustupovat pfiirozen˘m zpÛsobem. Dnes za hlavní ohroÏující vlivy povaÏujeme zejména zmûnu hydrologického reÏimu na lokalitách, zneãi‰tûní vlivem chemizace. Intenzivní pastva dobytka by mohla rovnûÏ negativnû ovlivnit populace vrkoãe v souvislosti s rozrytím a rozdupáním lokality, nicménû vzhledem k silnému podmáãení lokalit nepfiipadá pfiíli‰ ãasto v úvahu. Vypalování vegetace rovnûÏ obecnû po‰kozuje tento druh.


bûhem poãasí ve dnech pfied kosením (z hlediska vrkoãÛ urãuje mnoÏství jedincÛ pfiítomn˘ch na vegetaci) a rovnûÏ pak s pfiípadn˘m v˘skytem dal‰ích pfiedmûtÛ ochrany (napfi. orchideje). Je Ïádoucí nejprve plochy prohlédnout a v pfiípadû vysok˘ch denzit shrabat posekanou vegetaci aÏ po nûkolika dnech, bûhem kter˘ch vrkoãi zalezou do opadu. Seãení doporuãujeme provádût jednou za dva roky (vhodné plochu rozdûlit na pásy a kaÏd˘ rok sekat jiné – napfi. jeden rok liché, druh˘ rok sudé) nebo ménû ãasto (v pfiípadû, Ïe nedochází k expanzi rákosu a na lokalitû nejsou jiné pfiedmûty ochrany, napfi. orchideje, postaãí i jednou za pût let). V pfiípadû probíhajícího intenzivního pastevního reÏimu je vhodné lokalitu oplotit a zamezit tak ohroÏení populace vrkoãe baÏinného.

Vrkoã útl˘ Vertigo angustior Roz‰ífiení Vrkoã útl˘ je evropsk˘ druh. Sv˘m v˘skytem zasahuje mimo Evropu pfies Turecko aÏ do Íránu. Jeho areál zabírá oblast od jiÏní Skandinávie po Mediterán, od Irska po Kaspické mofie. Na území âeské republiky je roz‰ífien zejména v oblasti stfiedního a dolního toku Labe a Dolního Povltaví, roztrou‰enû pak v západních a jiÏních âechách. Osídluje pfiedev‰ím údolní nivy velk˘ch fiek a jejich pfiítokÛ, zfiídka v˘‰e poloÏená svahová prameni‰tû. Pfiíhraniãním oblastem s horsk˘mi aÏ podhorsk˘mi klimatick˘mi podmínkami se vyh˘bá. Na Moravû je vrkoã útl˘ roz‰ífien zejména v Bíl˘ch Karpatech a Host˘nsko-vsetínské hornatinû (440–560 m n. m.), kde Ïije na bazick˘ch luãních svahov˘ch prameni‰tích. Kromû tûchto dvou hlavních oblastí v˘skytu jsou známy i lokality v podmáãen˘ch pfiíbfieÏních zónách v okolí rybníkÛ. Biologie a ekologie druhu Vrkoã útl˘ je vlhkomiln˘ a spí‰e heliofilní (svûtlomiln˘) druh, kter˘ ob˘vá zejména bazické vlhké údolní louky, kde Ïije v trávû, rozkládající se vegetaci v opadové vrstvû nebo ve vlhkém mechu. Vyskytuje se ãasto na luãních prameni‰tích, ménû pak v fiídk˘ch ol‰inách, vÏdy v‰ak potfiebuje více ménû otevfiené plochy. Vrkoã útl˘ osídluje ãasto pfiechodovou zónu mezi loukou a mokfiadem a jeho v˘skyt b˘vá omezen na úzk˘ pás ‰irok˘ jen nûkolik metrÛ, av‰ak s velmi promûnlivou délkou. RovnûÏ se s ním mÛÏeme setkat na bfiezích rybníkÛ. Jedinci se obecnû zdrÏují zejména ve vrstvû opadu, av‰ak mohou vylézat na stonky rostlin (Ïiv˘ch ãi odumfiel˘ch) do v˘‰e cca 10–15 cm. V období sucha je mÛÏeme nalézt v pÛdû, pod opadovou vrstvou. Îiví se pravdûpodobnû detritem a rozkládajícím se organick˘m materiálem pocházejícím z rostlin, pfiípadnû mikroorganismy pfiítomn˘mi pfii rozkladu. Pfiíãiny ohroÏení Tento vzácn˘ druh mizí vlivem meliorací, regulací tokÛ a nekontrolovaného vysu‰ování fiíãních niv, spojen˘ch s pfiemûnou pÛvodních biotopÛ na zemûdûlsky vyuÏívanou pÛdu. V souãasné dobû lze za hlavní ohroÏující faktory povaÏovat zejména zmûnu hydrologického reÏimu na lokalitách ovlivÀující podzemní i povrchovou vodu, zneãi‰tûní vlivem chemizace a postupné zarÛstání vegetací a náletov˘mi kfiovinami, ãasto spojené i s dal‰ími negativními zmûnami (eutrofizace, následná zmûna chemizmu). Intenzivní pastva, hlavnû v pfiípadû hovûzího dobytka (mechanické po‰kození, eutrofizace fekáliemi), mÛÏe rovnûÏ ohrozit v˘skyt populace druhu. Mezi dal‰í negativní vlivy lze poãítat vypalování vegetace, nesprávné seãení, obdûlávání pÛdy, produkce siláÏe, pouÏívání umûl˘ch hnojiv (vãetnû organick˘ch hnojiv) a aplikace pesticidÛ (vãetnû herbicidÛ). Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách ■ jakákoliv ãinnost pÛsobící zmûnu vodního reÏimu lokality – odvodnûní, meliorace, v˘stavba rybníkÛ apod., ■ zmûna druhu pozemku vãetnû zalesÀování nelesních ploch i bezprostfiednû navazujících,

Měkkýši

■ ■

pouÏití biocidÛ a hnojiv na lokalitû a v jejím okolí, intenzivní pastva.

m ě k k ýš i

Management lokalit Na lokalitách s populací vrkoãe útlého je podstatné zajistit vhodn˘ management pro dané stanovi‰tû. V prvé fiadû to znamená zachovat existující hydrologick˘ reÏim a zajistit vyhovující stav a strukturu spoleãenstva fiízen˘m managementem. Ten spoãívá v pravidelném ruãním kosení vegetace (s odstranûním biomasy pozdûji – nejlépe po usu‰ení na seno) a ruãním odstraÀováním náletÛ dfievin, neboÈ pfii pouÏití tûÏké mechanizace by mohla b˘t lokalita po‰kozena. V pfiípadû dobfie zachovan˘ch typÛ je vhodné kosit travní porosty (kromû bezkolence) koncem léta (srpen), zatímco porosty rákosu a bezkolence radûji dfiíve. Vhodnû zvolen˘ termín úzce souvisí s prÛbûhem poãasí ve dnech pfied kosením (z hlediska vrkoãÛ urãuje mnoÏství jedincÛ pfiítomn˘ch na vegetaci) a rovnûÏ pak s pfiípadn˘m v˘skytem dal‰ích pfiedmûtÛ ochrany (napfi. orchideje). Je Ïádoucí nejprve plochy prohlédnout a v pfiípadû vysok˘ch denzit shrabat posekanou vegetaci aÏ po nûkolika dnech, bûhem kter˘ch vrkoãi zalezou hloubûji do opadu. Seãení doporuãujeme provádût jednou za dva roky (vhodné plochu rozdûlit na pásy a kaÏd˘ rok sekat jiné – napfi. jeden rok liché, druh˘ rok sudé) nebo ménû ãasto (v pfiípadû, Ïe nedochází k expanzi rákosu a na lokalitû nejsou jiné pfiedmûty ochrany, napfi. orchideje, postaãí i jednou za pût let). V pfiípadû lokalit udrÏovan˘ch pastvou je vhodné tento typ managementu zachovat, pokud se nejedná o intenzivní pastvu. Ta, stejnû jako její úplná absence, mÛÏe populaci velmi ohrozit. Podle dostupn˘ch dat je jako nejvhodnûj‰í doporuãována extenzivní pastva koní. V rámci aktivních opatfiení lze podle stavu lokality zvût‰ovat délku pfiechodov˘ch linií mezi loukou a mokfiadem.

Cévnaté rostliny

cévnaTé rosTliny Hadinec ãerven˘ Echium maculatum syn. Echium russicum Roz‰ífiení Hadinec roste ve stfiední a jihov˘chodní Evropû a v Asii, tûÏi‰tû roz‰ífiení má ve stepích Ukrajiny a Ruska, západní hranici tvofií Morava, Rakousko a Slovensko. V âeské republice rostl v minulosti na více lokalitách v panonské oblasti jiÏní Moravy (okolí Znojma, Brna,Vy‰kova, Hustopeãí, Îdánic, âejãe a v jihozápadní ãásti Bíl˘ch Karpat).V souãasnosti se vyskytuje na 14 lokalitách koncentrovan˘ch pfieváÏnû mezi Hustopeãemi, Kyjovem a Hodonínskou doubravou; vzácnûji pak na Hádech u Brna, na Vy‰kovsku a v okolí Hluku v Bíl˘ch Karpatech. Vût‰ina lokalit je pomûrnû mal˘ch, nejvitálnûj‰í populace je v PR Horky u Milotic.

Pfiíãiny ohroÏení Druh roste na okraji svého celkového areálu, coÏ je hlavní pfiíãinou jeho vzácnosti v âR. Nûkteré lokality v minulosti zanikly totální destrukcí (terasování svahÛ, roz‰ifiování vinic, tûÏba kamene), jindy vlivem intenzivního hnojení (druh neodolá nástupu konkurenãnû silnûj‰ích druhÛ) a sukcesními procesy, napfi. nálet ãi v˘sadba dfievin (akát, borovice), a následn˘m zastínûním. Obãas b˘vá trhán, neboÈ jde o pomûrnû estetick˘ a nápadn˘ druh. Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách ■ sukcesní zmûny prostfiedí, zarÛstání dfievinami, ■ splachy hnojiv z polí, hnojení luk, ■ pfiíli‰ ãasná seã pfied vysemenûním druhu, ■ trhání do kytic. Management lokalit Lokality s v˘skytem hadince ãerveného je tfieba pravidelnû kosit (ideálnû jednou roãnû), ov‰em aÏ po dozrání a vysemenûní rostlin, tj. od druhé poloviny ãervence. Spolu s kosením je tfieba pravidelné odstraÀování náletu dfievin. Vhodn˘m doplnûním kosení je naru‰ování vegetaãního pokryvu – na vybran˘ch místech se na podzim vyhrabáváním odstraÀuje stafiina, pfiíp. mechy (není tfieba kaÏdoroãnû), nebo se ruãnû vytváfiejí volné plo‰ky s obnaÏenou pÛdou, které umoÏÀují lep‰í klíãení a uchycování semenáãkÛ. Tyto plo‰ky by mûly b˘t mozaikovitû rozmístûny v místech v˘skytu rostlin (nemûlo by v‰ak docházet k po‰kozování rostlin). Velikost plo‰ek mÛÏe b˘t od jednoho do nûkolika decimetrÛ ãtvereãních. Místa s obnaÏovan˘mi plo‰kami je vhodné ohradit, aby se zabránilo po‰kozování mlad˘ch rostlin.

cév n at é ro s t l i ny

Biologie a ekologie druhu Hadinec ãerven˘ preferuje slunná, suchá a teplá stanovi‰tû travnat˘ch biotopÛ (sv. Bromion erecti) na hlub‰ích pÛdách bohat˘ch bázemi (napfi. spra‰e) a s vysok˘m obsahem Ïivin, ãasto na prudk˘ch svazích. Vyhledává pfiedev‰ím místa s neúplnû zapojenou vegetací vznikající naru‰ováním stanovi‰tû (napfi. králiãími v˘hrabky).Ta jsou dÛleÏitá zejména pro uchycení vyklíãen˘ch semenáãkÛ. Hadinec je dvoulet˘ aÏ krátce vytrval˘ druh (nûkdy monokarpick˘). Listová rÛÏice je pfiezimující a na jafie z ní vyrÛstá kvûtonosná lodyha. Kvete od ãervna do poãátku ãervence (opylovaãem je hmyz, obãas dochází k samoopylení). Plody dozrávají bûhem ãervence, jejich klíãivost je pomûrnû vysoká. Semena jsou pravdûpodobnû schopna pfieÏít pomûrnû dlouhou dobu v semenné bance. Vzácnû se druh mÛÏe roz‰ifiovat vegetativnû vytvofiením jedné aÏ nûkolika postranních listov˘ch rÛÏic.


Hlízovec LoeselÛv Liparis loeselii Roz‰ífiení Hlízovec LoeselÛv je cirkumpolární druh s v˘skytem témûfi po celé Evropû, na Sibifii a ve v˘chodní ãásti Severní Ameriky. V âeské republice je v souãasné dobû evidováno 13 lokalit (vãetnû mikrolokalit), z nichÏ se vût‰ina nalézá na âeskolipsku (Jestfiebské slatiny, NPR Novozámeck˘ rybník, Máchovo jezero), dále roste v Polabí (PP By‰iãky), v âeském ráji (PR Podtrosecká údolí), na TfieboÀsku (NPR Ruda) a u Opoãna (PP Broumarské slatiny). Jediná moravská lokalita se nachází v Bíl˘ch Karpatech. Biologie a ekologie druhu Hlízovec LoeselÛv roste na slatinách, slatinn˘ch loukách, v pánevních ra‰elini‰tích, na prameni‰tích a vlhk˘ch píscích s neutrální nebo slabû zásaditou reakcí. Je to svûtlomilná nebo jen mírn˘ zástin sná‰ející bylina s nízkou konkurenãní schopností. Osídluje zpravidla místa s fiídk˘m bylinn˘m patrem, bohaté mechové patro jí ale nevadí. Hladina podzemní vody je obvykle tûsnû pod povrchem pÛdy. Vût‰ina pÛvodních lokalit zanikla odvodÀováním mokfiadÛ, nûkterá souãasná nalezi‰tû v‰ak naopak byla podmínûna lidskou ãinností. Nejbohat‰í ãeské nalezi‰tû u Jestfiebí vzniklo vytûÏením ra‰elini‰tû. Hlízovec zde roste na jednotliv˘ch bultech nízk˘ch ostfiic v fiídk˘ch zatopen˘ch rákosinách nebo osídluje obnaÏen˘ vlhk˘ písek, pfiípadnû slatinu s roztrou‰en˘mi bulty nízk˘ch ostfiic. Na slatinn˘ch loukách ãasto doprovází zarÛstající odvodÀovací kanály, na jejichÏ boãních stûnách je niÏ‰í konkurence dal‰ích bylin. Vytrvalá, snadno pfiehlédnutelná bylina kvete od kvûtna do ãervna, kvûty jsou samospra‰né, ale mÛÏe je opylovat i hmyz. Na vhodná stanovi‰tû se hlízovec ‰ífií velmi drobn˘mi semeny, která dozrávají v tobolkách. Uschlé lodyhy s tobolkami i se zral˘mi semeny pfietrvávají obvykle do dal‰í vegetaãní sezony. Rostliny se v poãáteãních stadiích v˘voje neobejdou bez endotrofní mykorrhizy, po vytvofiení zelen˘ch listÛ v‰ak jiÏ nejsou na houbov˘ch hyfách zcela závislé. Vegetativnû se hlízovec rozmnoÏuje adventivními hlízami. Pfiíãiny ohroÏení Hlízovec je konkurenãnû velmi slab˘ druh a také je velmi citliv˘ na zmûnu stanovi‰tních podmínek. Z toho vypl˘vají i hlavní pfiíãiny jeho ohroÏení. Druh silnû ustoupil pfii odvodÀování mokfiadních luk a slatin, nesná‰í ale ani trvalé zv˘‰ení hladiny podzemní vody, napfi. na lokalitách v blízkosti rybníkÛ. Vymizel také z podmáãen˘ch luk, které byly z ekonomick˘ch dÛvodÛ postupnû opou‰tûny a zarostly rákosem, ostfiicemi nebo náletem dfievin. OhroÏuje ho i celková eutrofizace prostfiedí, jehoÏ dÛsledkem je mj. ‰ífiení rákosu do ménû úÏivn˘ch ra‰elinn˘ch biotopÛ. V fiid‰ích porostech rákosin ale mÛÏe dosti dlouho pfieÏívat. K zániku nûkter˘ch populací (i ve vzdálenûj‰í minulosti) pfiispûly i pfiirozené sukcesní zmûny na lokalitách, nûkterá místa v˘skytu zarostla náletem dfievin a vyvinuly se na nich mokfiadní ol‰iny nebo vrbiny. Vzácnû mÛÏe docházet k po‰kození rostlin rytím zvûfie nebo udupáváním v blízkosti zvífiecích stezek. Obãasnû dojde i k se‰lapu rostlin ãlovûkem. Ani pfii managementu nemÛÏeme vylouãit obãasné po‰kození rostlin, i kdyÏ rostliny b˘vají na lokalitách vyznaãovány kolíky nebo jsou jin˘m zpÛsobem evidovány. Tyto ‰kody jsou v‰ak ve srovnání s pfiínosem kosení zanedbatelné. Vzhledem k tomu, Ïe nûkteré lokality jsou velmi maloplo‰né (v extrémním pfiípadû se mÛÏe jednat i o jeden bult), zvy‰uje se pravdûpodobnost vyhynutí populace i nepfiízniv˘mi nahodil˘mi událostmi. Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách zmûna vodního reÏimu (odvodnûní) na lokalitách a v blízkém okolí, ■ zarÛstání biotopÛ dfievinami nebo rákosem, ■ zvy‰ování pokryvnosti bylinného patra na slatinn˘ch loukách (absence kosení), ■ pfiirozená sukcese biotopÛ, ■ pfiíli‰ silné rozr˘vání biotopu divokou zvûfií, ■ se‰lap rostlin ãlovûkem, pfiíp. zvûfií. ■

Cévnaté rostliny

Management lokalit Vût‰inu lokalit není moÏné ponechat samovolnému v˘voji, neboÈ by zanikly. Pokud dochází k zarÛstání biotopu konkurenãnû zdatnûj‰ími bylinami a dfievinami, je tfieba porosty kosit a odstraÀovat nálet dfievin. Interval se stanovuje individuálnû podle potfieby (od kaÏdoroãního kosení aÏ jednou za pût let) a biomasu je tfieba odstraÀovat mimo seãenou plochu. Mokfiadní louky s v˘skytem hlízovce se nehnojí. Dal‰í managementová opatfiení jsou jiÏ velmi specifická. Jedná se pfiedev‰ím o obnaÏování travinného drnu a vytváfiení men‰ích depresí bez vegetace s vy‰‰í hladinou podzemní vody. Pro udrÏení stálé hladiny spodní vody a vytvofiení optimálního prostfiedí je tfieba na nûkter˘ch lokalitách ‰etrnû obnovovat odvodÀovací kanály. OdstraÀování vegetace z boãních stûn kanálÛ pfiispívá ke sníÏené konkurenci ostatních druhÛ a mnohdy vede k udrÏení posledních jedincÛ na nalezi‰tích. Na nûkter˘ch odvodnûn˘ch lokalitách je naopak zapotfiebí hladinu podzemní vody zv˘‰it. V˘jimeãnû je provádûno oplocení nalezi‰tû proti rytí divoké zvûfie.

Hofieãek mnohotvar˘ ãesk˘ Gentianella praecox subsp. bohemica

Prioritní druh

Biologie a ekologie druhu Druh rostl na pastvinách, krátkostébeln˘ch loukách, seãen˘ch vlhãích loukách (zejména bezkolencov˘ch) a na mnoha naru‰ovan˘ch stanovi‰tích (okraje cest, okraje lomÛ, lesní lemy). Jeho roz‰ífiení se v posledních padesáti letech velmi drasticky sníÏilo, nyní se vyskytuje zejména na stávajících ãi nedávno opu‰tûn˘ch pastvinách a na pravidelnû seãen˘ch loukách s rozvolnûn˘m zápojem drnu. Hofieãek mnohotvar˘ ãesk˘ patfií mezi dvouleté byliny, rostliny kvetou od druhé poloviny srpna aÏ do zaãátku listopadu (podle prÛbûhu poãasí a nadmofiské v˘‰ky lokality), semena dozrávají prakticky aÏ do zámrazu. âást semen klíãí poãátkem následující vegetaãní sezony, ãást zÛstává v pÛdû a je schopná vyklíãit za vhodn˘ch podmínek i po nûkolika letech. MnoÏství vyklíãen˘ch semen je ovlivÀováno zejména vhodn˘m prostorem (nejãastûji naru‰ená místa ve vegetaci apod.) a vhodn˘mi mikroklimatick˘mi podmínkami (hlavnû dostatek vlhkosti). Druh je pravdûpodobnû zejména na poãátku v˘vinu mykotrofní. Pfiíãiny ohroÏení Pravideln˘ úbytek lokalit nastal zhruba v 50. letech 20. století a souvisí pfiedev‰ím se zmûnami v obhospodafiování krajiny. V˘skyt druhu byl na vût‰inû lokalit podmínûn extenzivní pastvou, zejména ovcí a koz, místnû (napfi. v Po‰umaví) v‰ak skotu. Po pfieru‰ení pastvy dochází k houstnutí porostÛ a populace velmi rychle zanikají. K dal‰ím negativním vlivÛm patfií celková eutrofizace, zarÛstání dfievinami a zalesÀování stanovi‰È. Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách ■ upu‰tûní od pastvy (ovcí, koz a skotu) a následná absence jakéhokoli hospodafiení, ■ hromadûní stafiiny, ■ zarÛstání dfievinami nebo zalesÀování.


Roz‰ífiení Hofieãek mnohotvar˘ ãesk˘ je endemitem âeského masivu. Mimo území âeské republiky se vyskytoval v bavorské ãásti ·umavy, severním Rakousku a jiÏním Polsku. V souãasné dobû je mimo âeskou republiku známo pouze pût lokalit v Bavorsku, pfiibliÏnû 13 lokalit v Rakousku a tfii lokality v jihozápadním Polsku v bezprostfiední blízkosti hranic s âR (Góry Sto∏owe dvû lokality, polská strana Orlick˘ch hor jedna lokalita). Hofieãek byl v minulosti roz‰ífien pomûrnû hojnû zejména v jiÏních a jihozápadních âechách a na âeskomoravské vysoãinû. V letech 1999–2005 bylo u nás vymapováno 64 lokalit, nejvíce se jich zachovalo na ·umavû a v ·umavsko-novohradském podhÛfií, nûkolik lokalit se nalézá na âeskomoravské a Drahanské vrchovinû, tfii v Orlickém podhÛfií a na Broumovsku, dvû v Krkono‰ích a izolovaná lokalita je na Táborsku.


Management lokalit Jak vypl˘vá z biologie druhu, je základním pfiedpokladem úspû‰né péãe o lokality zabránûní hromadûní biomasy a vytvofiení podmínek pro vyklíãení druhu a pfieÏívání semenáãkÛ. Optimálním základním typem managementu je ãasnû letní seã nebo pastva. Seã musí b˘t provedena nejpozdûji do konce ãervna (optimálnû dokonce jiÏ do poloviny ãervna). Pokosená hmota musí b˘t velmi peãlivû shrabána a odstranûna z lokality. Jen o nûco málo pozdûj‰í seãí (v ãervenci) jsou uÏ ãasto usekány vrcholky lodyh vyrÛstajících rostlin hofieãku; ty sice vût‰inou nezahynou, ale jsou oslabené a potenciálnû vytvofií jiÏ men‰í mnoÏství kvûtÛ a semen. Seã v období srpen–záfií, zejména pokud se opakuje v nûkolika letech po sobû, má na populace hofieãku prakticky zniãující dopad. V mezick˘ch porostech (sv. Arrhenatherion, Molinion, meziãtûj‰í typy sv. Bromion erecti) je optimálním managementem popsaná seã v uveden˘ch termínech.V ostatních typech porostÛ (zejména sv. Cynosurion, Violion caninae, su‰‰í typy sv. Brominon erecti) je lep‰ím fie‰ením extenzivní pastva (ovcí, koz i hovûzího dobytka, ménû vhodné je zfiejmû vyuÏití koní) v prÛbûhu kvûtna a ãervna (maximálnû do zaãátku ãervence). âasnû letní seã ãi pastvu je na vût‰inû lokalit vhodné ãi pfiímo Ïádoucí doplnit seãí ãi pastvou pozdnû podzimní, po odkvûtu a uzrání semen hofieãku, coÏ nastává nejdfiíve v polovinû fiíjna, vût‰inou v‰ak je‰tû pozdûji. Zvlá‰tû v pfiípadû podzimní seãe je proto dÛleÏité zralost semen pfiedem peãlivû provûfiit. Pokud z jak˘chkoli dÛvodÛ nelze zajistit extenzivní pastvu (ãasnû letní ãi podzimní), lze ji i v su‰‰ích typech porostÛ nahradit seãí, a to ve shodn˘ch termínech. V tomto pfiípadû je pak Ïádoucí mechanické úãinky pastvy (disturbanci travinného porostu a pÛdního povrchu) nahradit speciálním managementem (viz dále). V pfiípadû aplikace pastvy je nutné zabezpeãit její celkovû skuteãnû extenzivní charakter. Toho lze dosáhnout buì mal˘m poãtem zvífiat na jednotku plochy (zhruba 0,5–1,0 VDJ/ha, tj. 0,5–1 ks dospûlého skotu na 1 ha, resp. 3–5 ks ovce ãi kozy na 1 ha) po celou dobu pastvy, nebo vût‰ím poãtem zvífiat, ale v krátk˘ch (cca t˘denních, max. dvout˘denních) periodách, oddûlen˘ch zhruba dvout˘denními ãasov˘mi úseky bez pastvy, vÏdy v‰ak jen v celkovém ãasovém rozmezí uvedeném v˘‰e. První zpÛsob lze aplikovat kdykoli, druh˘ zpÛsob je vhodn˘ zejména pro ãasnû letní pastvu, neboÈ cílem je v této ãásti sezony u lokalit se stabilizovan˘mi populacemi hofieãku pfiedev‰ím odstranûní rychle rostoucí nadzemní biomasy, nikoli v˘razná disturbance porostu (poãet pasen˘ch zvífiat je ov‰em tfieba stanovit podle mnoÏství biomasy, krátkodobû je moÏno pfiipustit aÏ 5 VDJ/ha). V kaÏdém pfiípadû je tfieba zabezpeãit, aby se zvífiata bûhem pastvy z jak˘chkoli dÛvodÛ neshromaÏìovala na místech v˘skytu hofieãkÛ. Po skonãení letního i podzimního cyklu pastvy, nebo i bûhem nich, je nutné pokosením likvidovat nespasenou biomasu (nedopasky), vãetnû odstranûní pokosené hmoty mimo lokalitu. Pro úspû‰né klíãení semen a pfieÏívání semenáãkÛ je potfieba vytvofiit prostor v travinném porostu, a to nejlépe podzimním obhospodafiováním (seã, shrabání a odstranûní hmoty, podzimní pastva, popfi. zvláãení nebo ruãní vyhrabání Ïelezn˘mi hrábûmi) po vysemenûní rostlin, tj. pfiibliÏnû na pfielomu fiíjna a listopadu (ve vy‰‰ích polohách lze i dfiíve). Druhou seã (pfiípadnû podzimní pastvu) není nutné pravidelnû provádût u stabilizovan˘ch populací v su‰‰ích porostech (zejména su‰‰í typy sv. Bromion erecti). Naopak pravidelnû (kaÏdoroãnû nebo alespoÀ jednou aÏ dvakrát za tfii roky) je vhodné ji provádût na lokalitách s mezofilními porosty (sv. Arrhenatherion, Molinion, meziãtûj‰í typy sv. Bromion erecti ãi Violion caninae). Lze také rozdûlit lokalitu na tfietiny a provádût podzimní seã a v˘hrab (pfiípadnû pastvu s odstranûním nedopaskÛ) vÏdy jen na urãité ãásti nebo ãástech. Tam, kde je to moÏné, je velmi vhodné pouÏít k v˘hrabu Ïelezné brány, jinde je nutné je nahradit velmi peãliv˘m vyhrabáním Ïelezn˘mi hrábûmi tak, aby byl v˘raznû naru‰en drn. Vzhledem k ‰iroké ‰kále vegetaãních typÛ a klimatick˘ch podmínek, ve kter˘ch se druh vyskytuje, je v‰ak potfieba plán péãe navrhovat u kaÏdého nalezi‰tû individuálnû a pfiihlédnout k ekologick˘m podmínkám stanovi‰tû v dané oblasti. Obhospodafiování se téÏ ponûkud odli‰uje ve velk˘ch stabilizovan˘ch populacích (dÛraz na pravidelné odstranûní biomasy) a v populacích mal˘ch (dÛraz na vytvofiení prostoru pro klíãení semen a pfieÏívání semenáãkÛ).

Cévnaté rostliny

Hvozdík LumnitzerÛv Dianthus lumnitzeri

Prioritní druh

Roz‰ífiení Druh s nevelk˘m panonsk˘m areálem má mimo âeskou republiku také nûkolik lokalit na západním Slovensku, dále se vyskytuje v Rakousku (Hainburské kopce) a severním Maìarsku. U nás roste hvozdík LumnitzerÛv pouze na Pálavû, kde se vyskytuje na ãtyfiech lokalitách: Dûvín, Martinka, RÛÏov˘ vrch a Stolová hora. Vysazen byl v PR Stfiemo‰ická stráÀ u Stfiemo‰ic ve v˘chodních âechách. Biologie a ekologie druhu Hvozdík LumnitzerÛv je druh skalních ‰tûrbin na vápencích nebo kamenit˘ch svazích a plo‰inkách na skalách bez rozdílu expozice. âasto osídluje velmi nepfiístupná místa pfiíkr˘ch skal. Dává pfiednost svûtl˘m, nezastínûn˘m stanovi‰tím. Roste ve spoleãenstvech sv. Seslerio-Festucion palentis a Festucion valesiacae. Vytrval˘ druh se siln˘mi kÛlovit˘mi kofieny dobfie pfieÏívá extrémní prostfiedí skal. RozmnoÏuje se vegetativnû rozrÛstáním trsÛ, které mohou b˘t plo‰nû znaãnû rozsáhlé. ·ífií se také generativnû semeny, která se uvolÀují z tobolky postupnû a dopadají pfiedev‰ím do blízkosti matefiské rostliny. Kvete v pomûrnû krátkém ãasovém úseku, v mûsících kvûtnu a ãervnu; kvûty jsou opylovány hmyzem (hlavnû blanokfiídl˘m).

Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách ■ se‰lap turisty, ■ disturbance zvûfií, ■ vyr˘pávání trsÛ, ■ zarÛstání dfievinami. Management lokalit Îádn˘ v˘raznûj‰í management souãasné lokality nepotfiebují. Pokud by docházelo k expanzi dfievin, je tfieba je vyfiezávat (hvozdík LumnitzerÛv je svûtlomiln˘ druh). V pfiípadû rozsáhlej‰ího po‰kozování rostlin se‰lapem turistÛ je vhodné vylouãit na dané lokalitû jejich pohyb. Hvozdík moravsk˘ Dianthus moravicus syn. Dianthus gratianopolitanus subsp. moravicus

Prioritní druh

Roz‰ífiení Hvozdík moravsk˘ je endemitem malého území jihozápadní Moravy. Jde o reliktní druh, kter˘ se pravdûpodobnû vyvinul z hvozdíku sivého (D. gratianopolitanus) v prÛbûhu ãtvrtohor. V souãasné dobû je známo celkem sedm lokalit v údolí fiek Dyje (RÛÏov˘ vrch u Chvalatic), Îeletavky (PR Suché skály u Lubnice), Rokytné (Florián a Buben u Moravského Krumlova,Tábor u Rokytné) a Jihlavy (PP Pekárka, âervená skála u Moravsk˘ch Bránic). V minulosti se druh vyskytoval také na KfiíÏové hofie u Moravského Krumlova, na Babû u Budkovic a u Bítova.


Pfiíãiny ohroÏení OhroÏení druhu vypl˘vá pfiedev‰ím z malého poãtu lokalit a v˘skytu na okraji (nepfiíli‰ rozsáhlého) areálu. Samotná stanovi‰tû nejsou v souãasnosti vzhledem k jejich charakteru pfiíli‰ ohroÏena – vût‰inou jde totiÏ o nepfiístupné skály s bohat˘mi populacemi. Mírné ohroÏení tak pfiedstavuje pouze se‰lap neukáznûn˘mi turisty, disturbance zvûfií a také obãasné vyr˘pávání trsÛ skalniãkáfii (aãkoli lze druh pofiídit v zahradnictvích). Okrajové ãásti nûkter˘ch lokalit zvolna zarÛstají dfievinami.


Biologie a ekologie druhu Druh roste pfieváÏnû na skalách a skalnat˘ch stráních, pfiedev‰ím pfii horních okrajích hluboce zafiíznut˘ch fiíãních údolí, ve v˘‰kách 240–460 m n. m. Dává pfiednost severní expozici, nemá specifickou vazbu na urãit˘ podklad.Vyskytuje se totiÏ na vápnit˘ch slepencích, granodioritech, granulitu a rule, ale vÏdy jsou to otevfiená stanovi‰tû nezarostlá dal‰í vegetací. Hvozdík moravsk˘ je vytrvalá trsnatá bylina vytváfiející relativnû husté pol‰táfie s pfiezimujícími listnat˘mi lodyhami. Siln˘m hlavním kofienem proniká hluboko do skalních spár. Kvete v kvûtnu a ãervnu, je opylován hmyzem a v prÛbûhu léta dozrávají semena. Jejich produkce je na lokalitách v˘raznû sniÏována pÛsobením parazitÛ a jejich klíãivost omezována periodick˘m vysycháním pÛdního povrchu. To vede k tomu, Ïe se druh na lokalitách za bûÏn˘ch podmínek generativnû víceménû nerozmnoÏuje, a jedin˘m úãinn˘m zpÛsobem roz‰ifiování populací je vegetativní rozrÛstání, popfi. zakofieÀování odlomen˘ch lodyh. Pfiíãiny ohroÏení Îádná ze souãasn˘ch lokalit hvozdíku moravského není v˘znamnû ohroÏena. V˘skyt druhu na exponovan˘ch a nepfiístupn˘ch stanovi‰tích napomáhá jeho ochranû, pfiesto je v‰ak zfiejmû obãasnû sbírán jako dekorativní skalniãka, zejména na turisticky nav‰tûvovan˘ch místech. Nûkteré, spí‰e okrajové, ãásti populací mohou b˘t ohroÏeny zarÛstáním stanovi‰È dfievinn˘m náletem (pfiedev‰ím akátem). Potenciální ohroÏení poãetnû slab˘ch populací mÛÏe pfiedstavovat tûÏba kamene a v˘stavba údolních nádrÏí. Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách zarÛstání stanovi‰È náletem dfievin, ■ vyr˘pávání trsÛ skalniãkáfii, ■ tûÏba kamene. ■

Management lokalit Lokality tohoto druhu témûfi Ïádná ochranáfiská opatfiení nevyÏadují. Pouze na nûkter˘ch lokalitách by bylo vhodné lokální odstranûní dfievin. Jako neÏádoucí dfievina se jeví zejména akát.

Hvozdík píseãn˘ ãesk˘ Dianthus arenarius subsp. bohemicus

Prioritní druh

Roz‰ífiení Hvozdík píseãn˘ ãesk˘ je endemick˘ poddruh (jeden z pûti endemick˘ch poddruhÛ hvozdíku píseãného). Vyskytuje se pouze na písãit˘ch stráních u obce Kleneã na Podfiipsku, v minulosti rostl i u VraÏkova (zde jiÏ v polovinû 20. století vyhynul). Je zfiejmû postglaciálním reliktem a v souãasné dobû tvofií jeho populaci pfiibliÏnû 800 trsÛ a semenáãkÛ. V roce 1987 byla vysazením nûkolika rostlin vytvofiena záloÏní populace na pravém bfiehu Labe u Ky‰kovic. Biologie a ekologie druhu Hvozdík píseãn˘ ãesk˘ je psamofytem, jediná souãasná lokalita leÏí na pleistocénní píseãné a ‰tûrkové terase na kfiídovém podkladû. Vegetace, která hvozdík doprovází, náleÏí do sv. Koelerion glaucae (as. Armerio-Festucetum), ãást populace se nachází ve svûtl˘ch borech. V minulosti byly stránû u VraÏkova a Klenãe bezles˘mi pastvinami na psamofytních vfiesovi‰tích. Hvozdík vyhledává svûtlá a otevfiená stanovi‰tû (nebo jen slabû zastínûná) s rozvolnûn˘m vegetaãním pokryvem. Vytrval˘ a dlouhovûk˘ taxon tvofií trsy, které se ãasem mohou rozpadat na samostatné jedince. Kvete postupnû od ãervna do záfií a kvûty jsou opylovány hmyzem (pfieváÏnû blanokfiídl˘m). Semeníky b˘vají pravidelnû napadány nosatcem Hypera arator. Semena potfiebují pro zdárné klíãení a následné uchycení semenáãkÛ obnaÏen˘ (vegetací nezarostl˘) pÛdní povrch. Kvést mohou rostliny jiÏ v prvním roce po vyklíãení, zpravidla v‰ak kvetou aÏ v druhém roce. Vedle pfievaÏujícího generativního mnoÏení se rozmno-

Cévnaté rostliny

Ïuje i vegetativnû – rozrÛstáním oddenkÛ a rozpadem star˘ch trsÛ. Hvozdík píseãn˘ ãesk˘ se mÛÏe kfiíÏit s bûÏn˘m hvozdíkem kartouzkem (Dianthus carthusianorum) a tvofiit Ïivotaschopné kfiíÏence (D. x lucae). Pfiíãiny ohroÏení OhroÏení druhu vypl˘vá ze dvou základních rysÛ: jde o endemick˘ taxon velmi malého území a roste ve v˘raznû mizejících biotopech – neuzavfien˘ch písãit˘ch trávnících a písãinách. Lokality byly dfiíve spásány a obãas vypáleny, coÏ podmiÀovalo rozvolnûn˘ vegetaãní pokryv, kter˘ je dÛleÏit˘ zejména pro uchycení semenáãkÛ taxonu. V minulosti byl hvozdík ohroÏován hlavnû akátem, v souãasnosti se na lokalitû ‰ífií zejména tfitina kfiovi‰tní (Calamagrostis epigejos) a ovsík vyv˘‰en˘ (Arrhenatherum elatius), coÏ pfiispívá k potlaãování vegetace písãin. Tvorba semen je omezována oÏíráním semeníkÛ nosatci. Dochází zde také ke kfiíÏení s hvozdíkem kartouzkem, kfiíÏenci mají rÛÏovou barvu. Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách sukcesní zmûny na jediné lokalitû taxonu (uzavírání vegetaãního pokryvu, nálet dfievin a neÏádoucí pfiistínûní, nástup konkurenãnû silnûj‰ích druhÛ), ■ vyÏírání semeníkÛ nosatcem Hypera arator a následná sníÏená schopnost reprodukce, ■ kfiíÏení s hvozdíkem kartouzkem. Management lokalit Lokalita u Klenãe vyÏaduje intenzivní a aktivní management, kter˘ zajistí zmûnu stanovi‰tních podmínek a samovolné ‰ífiení hvozdíku na lokalitû. Zahrnuje pfiedev‰ím pravidelné seãení travních porostÛ, nejlépe v ãervnu a v srpnu. K zásadním zmûnám patfií pfiemûna chud˘ch akátov˘ch porostÛ s borovicí na pÛvodní acidofilní doubravy. Dále je potfieba hledat moÏnosti znovuzavedení tradiãního zpÛsobu hospodafiení, napfi. pastvy. V nedávné minulosti byl na ãásti lokality bez hvozdíku také radikálnû strÏen drn, aby se zajistilo úspû‰nûj‰í uchycování semenáãkÛ a mlad˘ch rostlin, coÏ se v˘raznû osvûdãilo. V pfiípadû potfieby je moÏné tento zásah opakovat. Na plochách se strÏen˘m humusov˘m horizontem je nutné aplikovat zpÛsoby zabraÀující sukcesi, napfi. naru‰ování mechového patra, odstraÀování opadu jehliãí z borovic, likvidace semenáãkÛ akátu a borovice. Z dÛvodÛ vyhodnocování efektivnosti provádûného managementu je tfieba populaci trvale monitorovat. Pro pfiípad náhodn˘ch nepfiízniv˘ch událostí byla zaloÏena záloÏní populace, o kterou je také tfieba peãovat. Management se zde provádí pravideln˘m kosením travních porostÛ (pfiedev‰ím ovsíku).

Jaz˘ãek jadransk˘ Himantoglossum adriaticum Roz‰ífiení Mediteránnû-stfiedoevropsk˘ druh má tûÏi‰tû roz‰ífiení v Itálii, Slovinsku a Chorvatsku, k severu postupuje do v˘chodního Rakouska, západního Maìarska a nejblíÏe na‰ich hranic se vyskytuje na jihozápadním Slovensku. âeská republika tvofií severní okraj areálu. U nás nebyl jaz˘ãek jadransk˘ nikdy hojn˘, v minulosti rostl na Pálavû, v Podyjí a dal‰ích tfiech lokalitách (Hády u Brna, Îidlochovice, ojedinûle i Mile‰ovka v âechách). Na vût‰inû lokalit se objevoval jen sporadicky za velmi optimálních klimatick˘ch podmínek. V souãasnosti zbyla jediná lokalita – v údolí Chvojnice u Ketkovic na jiÏní Moravû, na které se vyskytuje 30–40 exempláfiÛ (vãetnû semenáãkÛ) na tfiech mikrolokalitách.Vzhledem k snadnému ‰ífiení lehk˘ch semen vûtrem není úplnû vylouãeno nalezení nové lokality, která ov‰em mÛÏe mít velmi efemerní charakter. Biologie a ekologie druhu Jaz˘ãek jadransk˘ je druh vyhledávající polostinná stanovi‰tû svûtl˘ch ‰ípákov˘ch doubrav, lesních lemÛ a xerotermních kfiovinat˘ch strání s nepfiíli‰ hust˘m bylinn˘m podrostem. Roste na vysychav˘ch a mûl-


■


k˘ch kamenit˘ch pÛdách s neutrální aÏ zásaditou reakcí. Vytrval˘ druh vytváfií na podzim pfiízemní listové rÛÏice, které za vhodn˘ch podmínek dorÛstají i pfies zimu. Nejsilnûj‰í z nich vykvétají v následujícím roce, ostatní koncem jara a zaãátkem léta zasychají. Pokud semenáãky nejsou po‰kozeny se‰lapáváním nebo okusem, v následujícím roce zesilují, coÏ se opakuje sedm i více let, aÏ do stadia vykvetení. Kvete od konce ãervna do poloviny ãervence. Kvûty jsou opylovány blíÏe nezji‰tûn˘mi druhy hmyzu (pravdûpodobnû blanokfiídlého). Tvofií velké mnoÏství semen (podobnû jako ostatní orchideje), jejich v˘voj v nové rostliny je ov‰em v˘raznû závisl˘ na endotrofní mykorrhize, coÏ velmi omezuje vznik rostlin generativní cestou. Vzácnû se mÛÏe mnoÏit i vegetativnû dûlením vejãité hlízy. V nepfiízniv˘ch klimatick˘ch nebo stanovi‰tních podmínkách je zfiejmû schopen dlouhou dobu pfieÏívat ve sterilní fázi, ale posléze mizí. Pfiíãiny ohroÏení Malá populace, navíc leÏící na okraji areálu, silnûji podléhá jak˘mkoli zmûnám stanovi‰tû, klimatick˘m v˘kyvÛm i rÛzn˘m nahodil˘m nepfiízniv˘m vlivÛm. Druh má také pomûrnû malou konkurenãní schopnost, ustupuje pfii zarÛstání a vût‰ím zastínûní lokality. Vyhledává stanovi‰tû s toulav˘m stínem, která jsou v souãasnosti vzhledem k lesnímu hospodafiení velmi vzácná. ·patnû sná‰í extrémní poãasí – zejména zimní holomrazy v kombinaci s jarním a letním dlouhodob˘m suchem v˘skyt a pfiedev‰ím kvetení druhu velmi limitují (napfi. v klimaticky extrémním roce 2003 byly zaznamenány jen dvû rostliny, z nichÏ ani jedna nevytvofiila semena). Vzhledem k tomu, Ïe jde o atraktivní druh orchideje, mÛÏe docházet k vyr˘pávání ãi trhání jednotliv˘ch exempláfiÛ. Lokalita má pomûrnû vysokou náv‰tûvnost, a protoÏe malé semenáãky jsou snadno pfiehlédnutelné, mÛÏe docházet i k jejich po‰kozování. Koncem 20. let 20. století byla od tohoto druhu pofiízena centurie na v˘mûnu herbáfiov˘ch poloÏek, lokalita na Hádech u Brna byla zniãena tûÏbou vápence. Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách nevhodné klimatické podmínky, ■ zastínûní lokality (nad 60 %), ■ absence managementu, ■ nevhodné zpÛsoby hospodafiení, ■ niÏ‰í konkurenãní schopnost druhu, ■ vysoká náv‰tûvnost lokality a po‰kozování semenáãkÛ, ■ trhání a vyr˘pávání rostlin. ■

Management lokalit Na lokalitû u Ketkovic je potfieba pfiimûfienû prosvûtlovat stromové a kefiové patro, pfiednostnû je tfieba odstraÀovat zejména geograficky nepÛvodní druhy dfievin (akát). V˘razné prosvûtlení stromového a kefiového patra a odstranûní akátu bylo na lokalitû provedeno v roce 2002, v pfiípadû potfieby se tento zásah bude opakovat s frekvencí 3–10 let. Travnaté porosty na lokalitû je tfieba kosit kaÏdoroãnû nebo jednou za dva roky a biomasu z lokality odstranit. Kosení je tfieba provádût aÏ po vysemenûní rostlin. Pfii managementov˘ch opatfieních nesmí b˘t na lokalitû po‰kozeny rostliny jaz˘ãku. Z dÛvodÛ v˘jimeãné vzácnosti druhu se jednotlivé rostliny evidují a kaÏdoroãnû monitorují. Pro zamezení neÏádoucího vstupu je tfieba, aby mikrolokalita s nejvy‰‰ím poãtem jedincÛ byla trvale oplocena a v dobû od 15. kvûtna do 15. ãervence se doporuãuje i zaji‰tûní stráÏní sluÏby.

Katrán tatarsk˘ Crambe tataria Roz‰ífiení Katrán tatarsk˘ je euroasijsk˘ druh, kter˘ roste ve stfiední a v˘chodní Evropû a na západní Sibifii. V˘skyt ve stfiední Evropû je soustfiedûn do nûkolika relativnû izolovan˘ch oblastí s vût‰í koncentrací lokalit. Je

Cévnaté rostliny

znám napfiíklad z Itálie, Rumunska, Bulharska, Maìarska, Rakouska, âeské republiky ãi ze Slovenska. Nám nejbliÏ‰í populace se nacházejí na území Rakouska (asi 1 km od státní hranice s âR) a na Slovensku, kde roste v jihov˘chodní ãásti Podunajské níÏiny na tfiech lokalitách. V âeské republice je pÛvodní pouze na jiÏní Moravû, v souãasnosti roste nejménû na devíti lokalitách, z nichÏ vût‰ina je chránûna (Dunajovické kopce, Pouzdfianská step a Kolby, ·pice u Újezda, Louky pod Kumstátem u Krumvífie, Hovoranské louky, ·pidláky u âejãe, Zimarky u Velk˘ch Bílovic). Byly zaznamenány i sekundární v˘skyty (Brno, Dukovany) ãi v˘sevy (napfi. Raná v âeském stfiedohofií). Biologie a ekologie druhu Katrán tatarsk˘ preferuje v˘slunné travinné biotopy (pahorky, stepní stránû, stepní lada) na hlubok˘ch, minerálnû bohat˘ch pÛdách (zejména na vápnit˘ch spra‰ích) s nezapojenou ãi rozvolnûnou vegetací v tepl˘ch oblastech. âasto osidluje v˘hrabky králíkÛ ãi jin˘ch zvífiat majících nory, díky specifickému typu ‰ífiení se mÛÏe obãas objevovat i v polních kulturách (zejména na úhorech), ve vinicích ãi na zahradách. Dobfie sná‰í stepní poÏáry. Krátkovûk˘ vytrval˘ druh pfiezimuje siln˘m kÛlovit˘m kofienem s vrcholov˘m pupenem. Ve sterilním stavu má pfiízemní rÛÏici nûkolika velk˘ch listÛ, kvetoucí rostliny jsou naopak málo olistûné a témûfi kulovitého tvaru. RozmnoÏuje se v˘hradnû generativnû, kvete od dubna do ãervna, je opylován hmyzem. Katrán je typick˘m pfiíkladem tzv. stepního bûÏce, celá lodyha se po dozrání semen v nepukav˘ch plodech odlamuje na bázi stonku a koulí se do okolí pomocí vûtru. Pfii tom se uvolÀují semena. Pfiíãiny ohroÏení Je to druh závisl˘ na extenzivním zpÛsobu hospodafiení v krajinû. Nûkteré lokality byly v minulosti zniãeny vybudováním vinohradÛ ãi jin˘m typem velkoplo‰né destrukce pÛvodní vegetace (napfi. terasování svahÛ). Obdobnû v˘sadby akátu a jeho následné ‰ífiení zpÛsobily ústup a vymizení druhu z nûkter˘ch lokalit. V souãasnosti tvofií katrán na nûkter˘ch lokalitách bohaté populace a je schopen se ‰ífiit i do okolí (mladé úhory, zahrady). Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách absence hospodafiení (zejména následn˘ nálet kfiovin a akátu, hromadûní stafiiny), ■ nadmûrn˘ se‰lap v okolí turistick˘ch cest. Management lokalit Vhodné je pfiedev‰ím nepravidelné seãení biotopÛ a odstraÀování náletu kfiovin. Seãení je nutno provádût aÏ po odplození a vysemenûní rostlin, není nutné ho provádût kaÏdoroãnû. V pfiípadû jeho v˘skytu ve stabilizované polopfiirozené vegetaci postaãuje tfií aÏ pûtilet˘ interval (v nejlep‰ím stavu jsou v‰ak ty souãasné populace katránu, u nichÏ je kaÏdoroãnû odstraÀována poseãením na podzim pouze stafiina). K optimálnímu stavu populací pfiispûje i obãasné drobné odstranûní drnu a obnaÏení pÛdního povrchu. Na lokalitách katránu je Ïádoucí provozovat i extenzivní pastvu koz a ovcí, jejich poãet a frekvence spásání se stanovuje individuálnû podle podmínek lokality (ov‰em tak, aby nedo‰lo k nadmûrnému po‰kození vegetaãního krytu).Vzhledem k urãité ekologické plasticitû katránu a jeho v˘skytu v druhovû velmi pestr˘ch spoleãenstvech je tfieba pfii plánování managementu zohledÀovat také nároky ostatních pfiítomn˘ch druhÛ.

Kavyl olysal˘ Stipa zalesskii

Prioritní druh

Roz‰ífiení Kavyl olysal˘ má rozsáhl˘ areál od západního Mongolska pfies Sibifi po Kavkaz a Ukrajinu. Izolované lokality reliktního charakteru v âeském stfiedohofií jsou jediné ve stfiední Evropû a leÏí na západní hranici celosvûtového roz‰ífiení.


■


V âeském stfiedohofií se nalézá na pûti lokalitách na kopcích Oblík, Srdov, Brník, Deblík a Hol˘ vrch u Sutomi. Jednotlivé trsy byly pozorovány i na KfiíÏov˘ch vr‰cích a ·ibeníku u Libãevsi. Na T˘neckém chlumu u Mnichovského T˘nce byly odtûÏeny jeho poslední trsy pfied nûkolika lety. Biologie a ekologie druhu Kavyl olysal˘ roste v such˘ch, travnat˘ch nezastínûn˘ch stepních spoleãenstvech, která se vyvinula na oslunûn˘ch svazích vulkanick˘ch kopcÛ. PÛdy mají bazickou reakci a jsou hlub‰í. Kavyl olysal˘ se obvykle vyskytuje spolu s dal‰ími druhy kavylÛ. Porosty kavylÛ mají v dobû kvûtu (kvûten–ãerven) velmi charakteristick˘ vzhled tzv. kavylové stepi. Obilky dozrávají uÏ v ãervnu. Mají dlouhé chlupaté osiny, které usnadÀují ‰ífiení obilek vûtrem. Za vhodn˘ch vlhkostních pomûrÛ mohou obilky hygroskopick˘mi pohyby osiny aktivnû pronikat pod povrch pÛdy a usnadnit klíãení semenáãkÛ. V posledních letech se kavyly ‰ífií na extenzivnû spásané louky na úpatí Oblíku. Pasoucí se ovce se jim kvÛli ostr˘m a tuh˘m listÛm vyh˘bají. Pfiíãiny ohroÏení Pro druh je riziková jiÏ skuteãnost, Ïe celá populace v âeské republice je velmi malá. Mohou ho ohrozit turistické aktivity, trhání do kytic, nûkteré lokality mírnû zarÛstají konkurenãnû zdatnûj‰ími druhy. Izolovaná populace na Deblíku, situovaná na stepní lysinû v lese, je ohroÏena rytím prasat a následn˘m zarÛstáním nitrofilními ruderály. Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách ■ nadmûrn˘ se‰lap v okolí turistick˘ch cest, ■ rytí divok˘ch prasat a souãasná nitrifikace stanovi‰tû, ■ expanze konkurenãnû silnûj‰ích druhÛ, ■ sbûr. Management lokalit Lokality (s v˘jimkou Deblíku) zatím nevyÏadují pravideln˘ management. Na Oblíku se nepravidelnû extenzivnû pase, v pfiípadû potfieby je moÏné ‰etrnû odstraÀovat nálet. Na Deblíku se osvûdãilo mechanické odstraÀování nitrofilních ruderálÛ, zavleãen˘ch pravdûpodobnû ryjícími prasaty. Nutnost radikálnûj‰ího zásahu (oplocení) této lokality ukáÏe dal‰í v˘voj populace.

Koniklec otevfien˘ Pulsatilla patens Roz‰ífiení Koniklec otevfien˘ je euroasijsk˘m kontinentálním druhem, jeho evropská nalezi‰tû leÏí v Nûmecku, Polsku, ve Finsku, ·védsku, v Bûlorusku, na Slovensku, Ukrajinû, v Maìarsku a Rumunsku. âeská republika tvofií západní hranici jeho roz‰ífiení. Koniklec je u nás pomûrnû vzácn˘m druhem, kter˘ má okolo patnácti lokalit. Nejsilnûj‰í jsou populace v Doupovsk˘ch horách, v âeském stfiedohofií a v Podkru‰nohofií. Populace tfií lokalit na izolovan˘ch skalkách v Hradãansk˘ch stûnách jsou spí‰e slab‰í. Dvû velmi slabé populace pfieÏívají ve stfiedoãeském kraji. Jedna se nachází u Bûlé pod Bezdûzem a jedna na jih od Prahy u obce Lí‰nice. Biologie a ekologie druhu Druh má pomûrnû ‰irokou ekologickou amplitudu, jeho biotopem jsou v˘slunné travnaté stránû, skalní stepi a skály (trachytoidní horniny, ãediãe, vzácnû písky a ruly). Vzácnû roste také na pískovcov˘ch skalkách a v fiídk˘ch borech. Osídluje hlub‰í i mûlké pÛdy i ‰tûrbiny skal, vyhovuje mu spí‰e rozvolnûn˘ drn. Stránû a stepi byly v minulosti ãasto spásány, coÏ mûlo na druh pfiízniv˘ selektivní úãinek.

Cévnaté rostliny

Vytrvalá bylina kvete velmi ãasnû nápadn˘mi modrofialov˘mi kvûty, které jsou opylovány hmyzem. Rozkvétá uÏ v bfieznu a kvete aÏ do dubna, plody jsou naÏky s dlouh˘m chlupat˘m pfiívûskem, které pfiená‰í vítr. Za vhodn˘ch vlhkostních pomûrÛ na rozvolnûném substrátu aktivnû pronikají pod povrch pÛdy. Listy vyrÛstají aÏ po odkvûtu rostlin. Pfiíãiny ohroÏení Druh je ohroÏen˘ pfiedev‰ím zarÛstáním stanovi‰tû náletem dfievin, houstnutím travního porostu a kumulací stafiiny. Zejména populace na travnat˘ch stanovi‰tích a hlub‰ích pÛdách vykazují klesající trend, pokud se na lokalitách neprovádí vhodn˘ management. Nejv˘raznûj‰í ústup zaznamenaly populace v âeském stfiedohofií po ukonãení pastvy. Poãty kvetoucích rostlin, které ‰ly do tisícÛ, se postupnû sniÏovaly, i kdyÏ byly koniklece chránûny v ãetn˘ch rezervacích. Na úbytku se zfiejmû nepfiímo podílí i zv˘‰en˘ spad dusíku ze vzdu‰n˘ch imisí, kter˘ pfiispívá k vy‰‰í primární produkci travin. Vzácnû byly zaznamenány pfiípady vyr˘pávání rostlin do zahrádek a pomûrnû ãasté je ozobávání ãasnû ra‰ících kvûtÛ baÏanty nebo okus zvûfií. To mÛÏe u slab˘ch populací vést k jejich oslabení nebo neÏádoucímu omezení generativního rozmnoÏování. Na exponovan˘ch skalních místech mÛÏe b˘t koniklec ohroÏen se‰lapem nebo nelegální horolezeckou ãinností. NaÏky, které padají ze skalních fiíms, nemají ãasto moÏnost se uchytit na vhodn˘ch stanovi‰tích. K po‰kozování rostlin lokálnû dochází i rytím zvûfie, ale otevfiení travního drnu na druhé stranû umoÏÀuje uchycení semenáãkÛ i následné rozrÛstání trsÛ. Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách zarÛstání biotopÛ dfievinami, ■ pfiíli‰ hustá bylinná vegetace, ■ hromadûní stafiiny, ■ úplná absence hospodafiení na lokalitách, které byly v minulosti extenzivnû vyuÏívány, ■ okus brzy zjara ra‰ících rostlin, ■ vyr˘pávání rostlin do zahrádek. Management lokalit Vût‰inu lokalit není moÏné ponechat samovolnému v˘voji, neboÈ by zarostly náletem, nebo by se nahromadilo pfiíli‰ velké mnoÏství stafiiny a uzavfiel by se travní drn. Bez zásahu je moÏné ponechat plochy pfiedev‰ím na skalnat˘ch biotopech, kde se udrÏuje pfiirozené bezlesí. Optimální zpÛsob hospodafiení je extenzivní pastva ovcí a koz, pfiípadnû kosení porostÛ nebo kombinace obou zpÛsobÛ. MnoÏství kusÛ pro pastvu se stanovuje individuálnû podle stavu lokality, osvûdãuje se men‰í stádo (cca 10 ks na 10 ha). Pomûr ovcí a koz je zpravidla 1–2:1, v pfiípadû silného zarÛstání lokality náletem dfievin nebo jiÏ hustého porostu kefiÛ se poãet koz mÛÏe zv˘‰it, neboÈ kozy pfiednostnû okusují dfieviny. Pasení dobytka pfiispívá k rozru‰ování kompaktního drnu a také k rozkladu stafiiny, zejména na zanedban˘ch lokalitách. Pastvu dobytka je moÏné provádût aÏ po odkvûtu koniklece a jeho vysemenûní. V niÏ‰ích a teplej‰ích polohách jiÏ po 1. ãervnu, ve vy‰‰ích, pfiíp. zastínûn˘ch polohách pozdûji. Kosení porostÛ se provádí v letních mûsících zpravidla na rozlehlej‰ích lokalitách, kde není moÏné pást fiízen˘m zpÛsobem nebo kde lokalita jiÏ zarostla vysok˘mi trávami. Na déle opu‰tûn˘ch plochách silnû zarostl˘ch dfievinami je nutné jejich mechanické odstraÀování, u rychle zmlazujících dfievin je moÏné o‰etfiení fiezn˘ch ploch herbicidem (Roundupem). Za specifick˘ch podmínek se také mÛÏe provádût fiízené zimní vypalování travních porostÛ, které musí probíhat za holomrazÛ. Lokálnû se mÛÏe uplatnit i vyhrabávání biomasy z dÛvodÛ odstranûní stafiiny nebo pfiíli‰ hustého mechového pokryvu. Na velmi ohroÏen˘ch lokalitách s mal˘m poãtem jedincÛ je tfieba provádût dal‰í zvlá‰tní opatfiení k posílení populací – oplocení lokalit, ruãní odstraÀování konkurenãních druhÛ, rozvolÀování drnu v blízkosti rostlin, sbûr naÏek a setí na vhodná místa v blízkosti pÛvodních lokalit, vysazování napûstovan˘ch semenáãkÛ aj. Vzhledem k vzácnosti druhu a ‰ir‰ímu spektru vegetaãních typÛ a klimatick˘ch podmínek je potfieba stanovit pfiesn˘ zpÛsob managementu individuálnû pro kaÏdé území.


■


Koniklec velkokvût˘ Pulsatilla grandis Roz‰ífiení Stfiedoevropsk˘ endemit, kter˘ má v âeské republice v˘znamnou ãást svého areálu. Dále roste v Rakousku, na Slovensku, v Maìarsku a v severním Srbsku. Izolovaná arela se nachází v Nûmecku. TûÏi‰tûm v˘skytu v âeské republice je jiÏní a stfiední Morava, v âechách neroste. Roz‰ífien je pfiedev‰ím v panonské ãásti (Znojemsko-brnûnská pahorkatina, Pavlovské kopce, Hustopeãská pahorkatina a Hanácká pahorkatina) a zasahuje do pfiiléhajícího území (moravské podhÛfií Vysoãiny, Moravsk˘ kras, podhÛfií Drahanské vrchoviny), ojedinûle se vyskytuje na jiÏním okraji âeskomoravské vrchoviny a v Bíl˘ch Karpatech.V souãasné dobû druh roste pfiibliÏnû na 200 lokalitách. Aã se celkovû u nás vyskytuje v poãtu mnoha desítek tisíc jedincÛ, vût‰ina populací reprezentuje pouze jednotlivé exempláfie nebo desítky rostlin. Poãetnûj‰í lokality jsou známy pfiedev‰ím ze ‰ir‰ího okolí Brna a Znojma. Biologie a ekologie druhu Koniklec velkokvût˘ roste jak v polopfiirozen˘ch such˘ch trávnících na hlubok˘ch, Ïivinami bohat˘ch pÛdách bazické i kyselé reakce, tak i na mûlk˘ch pÛdách primárního bezlesí na v˘slunn˘ch skalních hranách, nebo v˘jimeãnû i na hadci. Je znám z mnoha typÛ vegetace, pfiedev‰ím ze stepních a skalních trávníkÛ a z lemÛ teplomiln˘ch kfiovin. Je to vytrvalá trsnatá rostlina s vegetativním rozrÛstáním. Kvete ãasnû na pfielomu bfiezna a dubna. PfiestoÏe je produkce naÏek bohatá, obnova populací generativním rozmnoÏováním závisí na hustotû zápoje vegetaãního krytu. Pfiíãiny ohroÏení Hlavní pfiíãinou ohroÏení druhu je zarÛstání ploch náletem dfievin (pfiedev‰ím akátu) a hromadûní stafiiny. NejohroÏenûj‰í jsou populace na stanovi‰tích, která se v minulosti extenzivnû vyuÏívala k pastvû nebo byla aspoÀ obãasnû seãena. V men‰í mífie mÛÏe negativnû pÛsobit i nadmûrn˘ se‰lap, pfiedev‰ím na lokalitách v blízkosti brnûnské aglomerace nebo v území CHKO Pálava. Mírn˘ se‰lap v‰ak mÛÏe mít naopak pozitivní efekt. Jisté nebezpeãí pfiedstavuje i pfiímé niãení rostlin v jarním období neukáznûn˘mi turisty a také okusem zvûfií, která po zimním období vyhledává ãerstvou potravu. Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách ■ zarÛstání biotopÛ dfievinami, ■ pfiíli‰ hustá travinobylinná vegetace, ■ úplná absence hospodafiení na lokalitách, které byly v minulosti extenzivnû vyuÏívány (pastva, seãení), ■ okus rostlin ra‰ících brzy zjara, ■ vyr˘pávání rostlin do zahrádek, ■ pfiíli‰ siln˘ se‰lap, ■ rytí zvûfie. Management lokalit Management v polopfiirozené vegetaci b˘val˘ch such˘ch luk a pastvin by mûl spoãívat pfiedev‰ím v odstraÀování stafiiny kosením porostÛ (pfiípadnû pastvou) a podle potfieby ve vyfiezávání náletov˘ch dfievin. Kosení se provádí zpravidla jedenkrát roãnû v ãervenci s dÛsledn˘m vyhrabáním a odstranûním pokosené hmoty. V meziãtûj‰ích porostech sv. Bromion erecti je optimální seã. V ostatních typech (zejména sv. Koelerio-Phleion phleoidis, Festucion valesiacae, su‰‰í typy sv. Brominon erecti) je moÏná pastva (zejména ovcí a koz). Poãet pasen˘ch zvífiat a bliÏ‰í podmínky pastvy je tfieba stanovit podle konkrétní lokality a s ohledem na v˘skyt koniklece. Pastvu je moÏné provádût aÏ po odkvûtu koniklece a jeho vysemenûní, tj. zhruba od ãervna, coÏ mÛÏe b˘t na nûkter˘ch lokalitách problém, protoÏe v ãervnu uÏ mÛÏe b˘t vegetace suchá a suchou vegetaci nechtûjí ovce konzumovat. V takovém pfiípadû je nutné lo-

Cévnaté rostliny

kality kosit, pfiípadnû kombinovat kosení s pfiepasením otav. U trávníkÛ s expanzí vysokostébeln˘ch trav, napfi. ovsíku vyv˘‰eného (Arrhenatherum elatius), váleãky prapofiité (Brachypodium pinnatum) nebo tfitiny kfiovi‰tní (Calamagrostis epigejos), b˘vá obvykle na vybran˘ch plochách o men‰í rozloze nezbytná razantnûj‰í péãe. Ta spoãívá v seãení a odstraÀování biomasy alespoÀ zpoãátku dvakrát aÏ tfiikrát roãnû (ãerven, záfií, listopad–únor), protoÏe jemnûj‰í zásahy k záchranû pfieÏívající vegetace nevedou. Disturbance porostu a odstraÀování konkurence (vãetnû napfi. umoÏnûní pfiimûfieného se‰lapu mimo jarní sezonu, kter˘ omezuje rozvoj mechového patra) je nezbytné pro generativní rozmnoÏování rostlin. Za specifick˘ch podmínek se mÛÏe provádût také fiízené vypalování travních porostÛ (po konzultaci se zoology), pfii kterém dojde k odstranûní stafiiny a uvolnûní meziprostorÛ uvnitfi porostu. Vypalování musí probíhat v zimû za sucha a mrazu. Z dÛvodu odstranûní stafiiny nebo pfiíli‰ hustého mechového patra se mÛÏe lokálnû uplatnit i vyhrabávání biomasy. Na velmi ohroÏen˘ch lokalitách s mal˘m poãtem jedincÛ je moÏné provádût i dal‰í specifická opatfiení k posílení populací, napfi. oplocení lokalit, aby se zabránilo okusu rostlin zvûfií v dobû kvûtu. Rostliny v trávnících ‰patnû sná‰ejí zástin kefiÛ, kter˘ zapfiíãiÀuje vût‰í vlhkost a produktivitu ostatních rostlin. V trávnících je proto vhodné podle potfieby redukovat (vyfiezávat) kefie a nálet dfievin. Naopak dospûlé rostliny koniklece velkokvûtého jsou schopny dlouhodobûji pfieÏívat v fiídk˘ch sekundárních borech nebo doubravách, i kdyÏ i tyto populace dlouhodobûji neprosperují. Zásahy v polopfiirozen˘ch trávnících musí b˘t obvykle natolik razantní, Ïe pfii jejich realizaci mohou b˘t potlaãeny jiné sloÏky Ïivé pfiírody – zejména entomofauna. Pfii jejich realizaci je proto tfieba vyãlenit dostateãn˘ prostor i pro pfieÏití ostatní bioty dané lokality. Management pfiirozen˘ch lokalit v˘skytu, jak˘mi jsou napfi. skalní v˘chozy a hrany fiíãních údolí, je moÏné omezit na odstranûní dfievin a zachování dostateãné rozlohy bezlesí.

Roz‰ífiení Ponticko-panonsk˘ taxon vyskytující se v jiÏním Rusku a na stfiední Ukrajinû, dále v Rumunsku, Maìarsku, Rakousku, na jiÏním Slovensku a v âeské republice na jiÏní Moravû, kde dosahuje absolutní severozápadní hranice svého areálu. Kosatec skalní píseãn˘ roste v âeské republice na pûti izolovan˘ch lokalitách ve Znojemsko-brnûnské pahorkatinû v okolí Moravského Krumlova a Miroslavi. Nûkolik lokalit je známo z Pavlovsk˘ch kopcÛ. Dfiíve byl uvádûn také z âerného lámaniska u Miroslavi a z Janiãova vrchu u Mikulova. Biologie a ekologie druhu Kosatec skalní píseãn˘ má optimum na dvou typech stanovi‰È: u nás roste pouze na mûlk˘ch pÛdách skalních stepí, ojedinûle i v zapojen˘ch porostech úzkolist˘ch stepních trávníkÛ, v zahraniãí se s ním setkáme i na píscích. Osídluje bazické i kyselé podklady. Populace v âR b˘vají plo‰nû omezené – osídlují nûkdy jen desítky ãtvereãních metrÛ. Vytrvalá rostlina vytváfií z podzemních hlízovit˘ch duÏnat˘ch oddenkÛ fiídké trsy. Ra‰í brzy z jara a kvete koncem dubna aÏ zaãátkem kvûtna, doba kvetení jednoho kvûtu je velmi krátká – trvá necel˘ den (v pfiípadû sluneãného poãasí). RozmnoÏuje se vegetativnû rozrÛstáním oddenkÛ a generativnû semeny, která dozrávají v trojpouzdr˘ch tobolkách. Pfiíãiny ohroÏení Vût‰ina lokalit byla v minulosti spásána, av‰ak po opu‰tûní zarÛstají tyto plochy ãasto náletem dfievin, pfiedev‰ím akátu. Absence pastvy také pfiispívá k houstnutí travinn˘ch spoleãenstev a hromadûní stafiiny. Na nûkter˘ch turisticky frekventovan˘ch lokalitách dochází k se‰lapu rostlin; jedná se v‰ak jen o malou ãást populace. Ojedinûle mÛÏe docházet i ke sbûru rostlin.


Kosatec skalní píseãn˘ Iris humilis subsp. arenaria


Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách absence hospodafiení (pastva, pfiípadnû kosení) a následn˘ nálet dfievin, ■ sukcese travinn˘ch spoleãenstev, hromadûní stafiiny, ■ siln˘ se‰lap na turisticky frekventovan˘ch lokalitách, ■ sbûr. ■

Management lokalit Lokality na mûlk˘ch pÛdách skalních stepí v nûkter˘ch pfiípadech management nevyÏadují. Vût‰ina lokalit je v‰ak ohroÏena náletem dfievin nebo pfiíli‰ hust˘m travním drnem, proto je tfieba nálet pravidelnû odstraÀovat a nûkteré lokality je tfieba obãasnû kosit (interval se stanovuje individuálnû podle hustoty porostÛ a mnoÏství stafiiny), pfiípadnû je Ïádoucí pást extenzivnû kozy ãi ovce (osvûdãuje se men‰í stádo cca 10–15 ks), frekvence pasení je závislá na hustotû porostÛ a dal‰ích faktorech.

Kufiiãka hadcová Minuartia smejkalii

Prioritní druh

Roz‰ífiení Neoendemit jihov˘chodní ãásti âeského masivu, kromû âeské republiky se tedy jinde ve svûtû nevyskytuje. Jako nov˘ druh byla popsána teprve v roce 1988.Vznikla pravdûpodobnû z alpské kufiiãky Gerardovy – Minuartia gerardii (Willd.) Hayek, která k nám pfiimigrovala v pozdním glaciálu a poté zÛstala jako dealpínsk˘ druh v izolaci na hadcov˘ch ostrÛvcích. Díky izolovanosti od pÛvodního druhu se z ní vyvinul nov˘ taxon. PÛvodnû byly známy tfii oblasti v˘skytu kufiiãky hadcové (Borek u Chotûbofie, hadce u Kamberka a Dolnokralovické hadce). Dnes je zachován v˘skyt pouze ve dvou z tûchto oblastí, a to na hadcích u Kamberka (jediná lokalita Hadce u Hrnãífi) a v oblasti Dolnokralovick˘ch hadcÛ (nûkolik populací na lokalitách u Bernartic, Sedlic a Borovska). V˘skyt na lokalitû Borek u Chotûbofie zanikl v 70.letech 20. století destrukcí lokality tûÏbou hadce. Biologie a ekologie druhu Kufiiãka hadcová roste v˘hradnû na stanovi‰tích s hadcov˘m podkladem. Sv˘m v˘skytem je vázána na skalní plo‰iny, ‰tûrbiny a nezapojené travinné porosty mûlk˘ch hadcov˘ch pÛd svûtl˘ch borÛ. Tato spoleãenstva náleÏejí do sv. Asplenio cuneifolii-Armerion serpentini a sv. Asplenion serpentini. Stanovi‰tû jsou spí‰e su‰‰í, v˘slunná, druh v‰ak sná‰í i urãitou míru zástinu. ¤adí se do skupiny konkurenãnû velmi slab˘ch druhÛ, pro svoji existenci potfiebuje obnaÏené plo‰ky v rozvolnûn˘ch trávnících na mûlk˘ch pÛdách nebo terásky a ‰tûrbiny hadcov˘ch skalek, kde se jiné druhy hÛfie uplatÀují. Kufiiãka je vytrvalá rostlina vytváfiející více ãi ménû husté trsy. O délce doÏívání jednotliv˘ch trsÛ není nic známo. Kvete drobn˘mi bíl˘mi kvítky, které postupnû rozkvétají od konce kvûtna aÏ do srpna. Kvetoucí rostliny je nûkdy moÏno vidût i v záfií. Kvûty jsou opylovány hmyzem a semena dozrávají v úzk˘ch vejcovit˘ch tobolkách.Vegetativní rozmnoÏování probíhá rozrÛstáním a následn˘m rozpadáváním star‰ích trsÛ na nûkolik men‰ích trsÛ. Pfiíãiny ohroÏení Kufiiãka hadcová je konkurenãnû velmi slab˘ druh, coÏ znaãnû limituje její schopnost ‰ífiení a urãuje i nûkteré pfiíãiny ohroÏení. Nesná‰í velké zastínûní, v nûmÏ rostliny vytváfiejí jen velmi fiídké trsy a málo kvetou. Pfiíli‰n˘ zápoj stromového patra zároveÀ pfiiná‰í siln˘ opad jehliãí a drobn˘ch vûtví, kter˘ zamezuje vzniku nov˘ch rostlin a oslabuje rostliny stávající. Velké ohroÏení pro druh pfiedstavují hospodáfiské zásahy v lesních porostech, pfii nichÏ dochází k holoseãím a v˘sadbû nov˘ch porostÛ v hustém sponu nebo i ke zmûnû dfievinné skladby, kdy je borovice nahrazována smrkem. Limitujícím faktorem je i pfiíli‰ hustû zapojené bylinné i mechové patro bez voln˘ch plo‰ek nutn˘ch pro klíãení a rÛst nov˘ch rostlin. PfierÛs-

Cévnaté rostliny

tání trsÛ travinami ãi mechem je ãast˘m dÛvodem zániku rostliny. Kufiiãku proto ohroÏují i zásahy, pfii nichÏ dojde k úplnému odstranûní stromového patra a následné expanzi konkurenãnû zdatnûj‰ích druhÛ. Dal‰ím ohroÏením mohou b˘t i komplexnûj‰í zmûny krajiny v okolí vedoucí ke zmûnû mikroklimatu lokalit a k následnému rozvoji expanzivnûj‰ích druhÛ. Takov˘m pfiípadem je v˘stavba vodní nádrÏe ·vihov na Îelivce, po níÏ do‰lo ke zvlhãení mikroklimatu lokalit v okolí nádrÏe a následnému rozvoji mechÛ na skalkách a v okolních borech. Na nûkter˘ch lokalitách je druh ohroÏen pfiímou destrukcí rostlin lidskou ãinností. Jsou to lokality, na nichÏ druh roste v tûsné blízkosti cest a kde hrozí zniãení pojezdem vozidly, nebo lokality, na nichÏ dochází ke vzniku ãern˘ch skládek pfiímo v místech v˘skytu kufiiãky. V minulosti byla nûkterá její nalezi‰tû zniãena v dÛsledku tûÏby hadce ãi stavby dálnice. Vzhledem k velikosti populací i lokalit a jejich umístûní nejsou vylouãeny ani náhlé události (havárie automobilu) vedoucí ke kontaminaci stanovi‰tû a následnému zániku ãásti ãi cel˘ch populací, respektive lokalit. Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách nevhodné svûtelné podmínky (siln˘ zástin, nebo úplné odstranûní stromového patra – holoseãn˘ zpÛsob hospodafiení), ■ siln˘ opad jehliãí a drobn˘ch vûtví, ■ v˘sadba sazenic v hustém sponu, ■ nevhodná zmûna druhové skladby lesních porostÛ (nahrazování borovice smrkem), ■ pfiíli‰ husté zapojení bylinného a mechového patra, ■ zmûny ‰ir‰ího ãi bliÏ‰ího okolí vedoucí ke zmûnám podmínek na lokalitách, ■ pfiímá destrukce rostlin na lokalitách, ■ pfiímá destrukce ãi kontaminace lokalit. Management lokalit Vzhledem k tomu, Ïe kufiiãka hadcová se vyskytuje v lesích, je tfieba pfiizpÛsobit jejím nárokÛm zpÛsob hospodafiení.V porostech, v nichÏ se druh vyskytuje, je nutno uplatnit v˘bûrn˘ hospodáfisk˘ zpÛsob a technologii tûÏby pfiizpÛsobit nárokÛm druhu. Absolutnû nevhodná je rozsáhlej‰í obnova holoseãná nebo náseãná a následná v˘sadba sazenic v hustém sponu. V porostech je Ïádoucí udrÏovat rozvolnûnûj‰í zápoj, aby nedocházelo k pfiíli‰nému zastínûní rostlin a zatíÏení lokalit opadem ze stromÛ.Vyskytuje-li se druh v porostu s takov˘m zápojem stromového patra, v nûmÏ dochází ke ‰patnému v˘voji rostlin, nebo k pfiíli‰né zátûÏi opadem ze stromÛ, je nutno porost neprodlenû profiedit. Míru prosvûtlení i technologii provedení nutno konzultovat s pracovníky ochrany pfiírody. Pfii obnovû porostÛ je tfieba maximálnû vyuÏívat pfiirozeného zmlazení stanovi‰tnû pÛvodních druhÛ dfievin (borovice). Nutno v‰ak dbát na to, aby se skupinky náletu nevytváfiely bezprostfiednû na místech v˘skytu kufiiãky. V takovémto pfiípadû je tfieba nálet odstranit. Nedostateãné pfiirozené zmlazení je moÏno doplnit dosadbou sazenic. Podsadby je nutno realizovat pouze skupinkovitû, a to opût jen mimo místa v˘skytu druhu. Pfii dosazování pouÏívat jen stanovi‰tnû vhodnou dfievinu – borovici lesní. Kufiiãka jako konkurenãnû slab˘ druh trpí rovnûÏ pfiíli‰n˘m zápojem bylinného i mechového patra. Dojde-li k tomuto pfiípadu, je nutno tato místa kosit a rozru‰ovat travní drn tak, aby vznikaly vhodné plo‰ky, na nichÏ by mohl druh klíãit a rÛst. S ohledem na kritick˘ stav populací je provádûn v˘zkum moÏností mnoÏení druhu v kultufie, posilování populací a jejich monitorování.


■


Lipnice jesenická Poa riphaea

Prioritní druh

Roz‰ífiení Stenoendemit Petrov˘ch kamenÛ v Jeseníkách, jeho svûtové roz‰ífiení je omezeno na nûkolik ‰tûrbin a terásek skal. Celou populaci tvofií pouh˘ch 105 trsÛ. Biologie a ekologie druhu Lipnice jesenická roste ve skalních ‰tûrbinách, teráskách a spárách kysel˘ch hornin (fylonitÛ) Petrov˘ch kamenÛ v Jeseníkách v alpinském stupni, obvykle bez pfiítomnosti dal‰ích druhÛ. Klimatické prostfiedí je zde extrémnû nepfiíznivé vzhledem k nízk˘m teplotám, silnému proudûní vûtru a následnému vysu‰ování stanovi‰tû. V zimû jsou skály ãasto bez snûhové pokr˘vky. Druh patfií do okruhu lipnice sivé (Poa glauca). Jde o vytrval˘, trsnat˘ druh trávy. RozmnoÏuje se pfiedev‰ím vegetativnû vnitropochevními v˘bûÏky. Aãkoli ke kvetení (ãervenec–srpen), opylování (vûtrem) a tvorbû plodÛ (dozrávajících v záfií) dochází pomûrnû pravidelnû, následné klíãení a uchycování semenáãkÛ je v extrémnû nepfiíznivém prostfiedí Petrov˘ch kamenÛ asi spí‰e vzácností. Celková populace kvetla 1823 stébly (2006). Pfiíãiny ohroÏení Hlavní nebezpeãí vypl˘vá z toho, Ïe se jedná o velmi malou populaci s v˘skytem omezen˘m na malou plochu. Druh je silnû ovlivnûn klimatick˘mi jevy; ve v˘raznû such˘ch letech jsou trsy znaãnû oslabené a rozpadají se. Lokalita je doposud ojedinûle nav‰tûvována neukáznûn˘mi náv‰tûvníky, ktefií z neznalosti lokalitu po‰kozují se‰lapem, strháváním trsÛ, ponecháváním odpadkÛ, obohacováním dusíkem. V dobû pfied zhruba 50 lety byla skála porostlá pol‰táfii mechÛ a trav, které udrÏovaly celoroãnû vláhu ve‰keré vegetace skal. V˘sledkem b˘valé neúmûrné náv‰tûvnosti je zhor‰ení Ïivotních podmínek pro lipnici. Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách oslabení aÏ rozpad trsÛ v extrémnû such˘ch letních obdobích, ■ neÏádoucí pohyb náv‰tûvníkÛ (turistÛ), ■ sbûr do herbáfiÛ (floristická rarita). ■

Management lokality Îádn˘ aktivní management druhu na lokalitû neprobíhá (vyjma snahy o zamezení náv‰tûvnosti). O ekobiologii lipnice a jejich nárocích je známo, Ïe lipnice má dobrou klíãivost, experimentální pûstování prokázalo, Ïe je schopna se generativnû mnoÏit. Je moÏné posílit populaci vysetím semen na stinné a vlhké terásky skály. Pro zamezení vstupu na Petrovy kameny jsou v místû historick˘ch chodníkÛ umísÈovány vysvûtlující tabule a budují se zafiízení omezující neÏádoucí pohyb náv‰tûvníkÛ (dfievûné zábradlí).

Lnûnka bezlistenná Thesium ebracteatum Roz‰ífiení V˘chodoevropsk˘ druh zasahující jednotliv˘mi lokalitami do stfiední Evropy (Nûmecko, Polsko, âeská republika, Rakousko), kdysi rostla i na Slovensku, vyhynula také v Dánsku. Hojnûj‰í je v Pobaltí, Bûlorusku a na Ukrajinû, dále roste v Moldavsku, Rumunsku a Rusku aÏ po Ural. âeská nalezi‰tû leÏela na jihozápadní hranici svûtového areálu. V souãasné dobû je z âR známa jediná lokalita v NPP Slatinná louka u Velenky, v minulosti byla na dal‰ích pûti lokalitách, které se nacházely v Polabí (Dfiísy, Mûlnická Vrutice a Sadská), dále u Bûchovic u Prahy a âeského Dubu.

Cévnaté rostliny

Biologie a ekologie druhu Lokalita v˘skytu lnûnky se nachází na vlhké slatinné louce, s minerálnû silnou pÛdou s kolísající hladinou podzemní vody. Velmi vzácnû, jen pfii povodních, b˘vá louka pfieplavena vodou. V luãních porostech pfievládají trávy, vãetnû silnû ohroÏené pûchavy slatinné; charakteristické jsou dále druhy stfiídavû zaplavovan˘ch bezkolencov˘ch luk. Lnûnka bezlistenná je vytrvalá, poloparazitická bylina, která v‰ak nemá specifického hostitele. V zemi má tenk˘ oddenek s plaziv˘mi v˘bûÏky, ze kter˘ch vyrÛstají jednotlivé nebo nahluãené lodyhy. Kvete v kvûtnu drobn˘mi nenápadn˘mi kvûty. RozmnoÏuje se generativnû naÏkami, pfievaÏuje v‰ak vegetativní rozmnoÏování plaziv˘mi podzemními v˘bûÏky. Pfiíãiny ohroÏení Lnûnka není na Slatinné louce u Velenky viditelnû ohroÏena, populace je pomûrnû silná a druh se zde vyskytuje stabilnû jiÏ po dlouhou dobu. Na populaci se pravdûpodobnû ani negativnû neprojevilo odvodnûní louky, neboÈ lnûnka má ve vztahu k vlhkostním pomûrÛm stanovi‰tû pomûrnû ‰irokou ekologickou toleranci. Lokalita v‰ak leÏí v blízkosti intenzivnû vyuÏívan˘ch polních kultur, coÏ by mohlo ve v˘jimeãn˘ch pfiípadech znamenat jisté ohroÏení. Vzhledem k tomu, Ïe se jedná o poslední lokalitu v âeské republice, a navíc leÏící na okraji areálu, zvy‰uje se i pravdûpodobnost ohroÏení ãeské populace rÛzn˘mi nepfiízniv˘mi nahodil˘mi vlivy nebo extrémními v˘kyvy poãasí. Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách zmûna vodního reÏimu (odvodnûní) na lokalitû a v blízkém okolí, ■ absence managementu (pravidelného kosení), ■ nahodilé vlivy. ■

Matizna bahenní Angelica palustris Roz‰ífiení Evropsko-západosibifisk˘ druh s kontinentální tendencí. Evropská nalezi‰tû se nacházejí v Nûmecku, Polsku, âeské republice, na Slovensku, v Maìarsku, Rumunsku, Srbsku a âerné hofie, na sever zasahuje do v˘chodního Pobaltí, dále matizna bahení roste v Bûlorusku, na Ukrajinû, v Moldavsku a Rusku. U nás matizna rostla kdysi na sedmi lokalitách v Polabí a Pomoraví, v souãasné dobû existuje pouze jedna lokalita na stfiední Moravû – Hrdibofiické rybníky. V rámci záchranného programu je pokusnû vysazována na dal‰í místa. Biologie a ekologie druhu Matizna bahenní roste na slatinn˘ch loukách na pÛdách s vysok˘m obsahem humusu, s neutrální aÏ slabû zásaditou reakcí. VyÏaduje trvale vysokou hladinou podzemní vody. Sná‰í krátkodobé, ne v‰ak dlouhodobûj‰í zaplavení a nevyhovuje jí ani silnûj‰í vysychání rhizosféry. V minulosti ãasto osidlovala okraje odvodÀovacích pfiíkopÛ. Matizna nesná‰í zastínûní ani pfiíli‰nou konkurenci dal‰ích rostlin. V luãních porostech je schopna dosáhnout potfiebné míry oslunûní díky svému vzrÛstu. Jedná se o dvouletou, zfiídka tfiíletou nebo i víceletou bylinu, která kvete od ãervna do záfií. Drobné


Management lokalit Na Slatinné louce u Velenky se provádí pravideln˘ management jiÏ nûkolik desítek let a lnûnce to zfiejmû vyhovuje. Louka se pravidelnû seãe v ãervenci nebo srpnu, aÏ po odkvûtu a vysemenûní vût‰iny ohroÏen˘ch druhÛ. Po usu‰ení je seno z lokality odvezeno a vyuÏíváno jako krmení pro dobytek. V pfiípadû ãervencové seãe se doporuãuje ponechat na louce men‰í plo‰ky neposeãené (cca 5 %). Jednou za více let se doporuãuje kosit aÏ v záfií z dÛvodu úplného vysemenûní pozdûji kvetoucích rostlin.


kvûty ve sloÏeném okolíku opyluje hmyz, plody jsou naÏky, které roz‰ifiuje vítr na vzdálenosti v fiádu metrÛ, pfiípadnû jsou rozplavovány vodou. NaÏky mají vysokou klíãivost, klíãí zãásti na podzim a zãásti na jafie. Obsahují vonné látky (kumariny a silice); druh byl dfiíve vyuÏíván v lidovém léãitelství. Pfiíãiny ohroÏení Matizna v âR témûfi vyhynula, neboÈ byly odvodÀováním a pfiemûnou na zemûdûlskou pÛdu zniãeny její biotopy – vlhké a slatinné louky. UdrÏení vy‰‰í hladiny podzemní vody na lokalitách je problematické i v souãasné dobû. Negativnû by se promítlo jakékoli odvodnûní v blízkosti lokalit a bez rizika není ani ãerpání vody z vrtÛ v blízkém okolí. Druh není konkurenãnû pfiíli‰ zdatn˘, proto by mu neprospûlo ani nekosení biotopÛ, zarÛstání luk dfievinami nebo zalesnûní stávajících, pfiíp. potencionálních lokalit. Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách ■ zmûna vodního reÏimu stanovi‰tû (odvodnûní lokalit, ãerpání vody), ■ zarÛstání stanovi‰È v pfiípadû upu‰tûní od pravidelného seãení, ■ zalesnûní lokalit, ■ poseãení rostlin v nevhodném termínu, ■ nepfiíznivé klimatické pomûry (sucho). Management lokalit Na lokalitách, kde druh roste v pozmûnûn˘ch luãních spoleãenstvech se zhor‰en˘mi vlhkostními pomûry (oproti pÛvodnímu biotopu – slatini‰tím), je tfieba provádût dvû seãe. První seã provedená do zaãátku ãervna matiznu pfiíli‰ nepo‰kodí a rostliny mohou jít v následujícím období do kvûtu. Druhou seã je nutno (alespoÀ na plochách s v˘skytem rostlin) posunout na dobu po dozrání naÏek, tj. na konec srpna. Pfii dfiívûj‰ím seãení je nutno rostliny obsekat.V pfiípadû v˘skytu rostlin ve slatinn˘ch spoleãenstvech by dostateãn˘m regulaãním managementem bylo seãení jednou roãnû v nûkterém z v˘‰e uveden˘ch termínÛ, pfiípadnû také odstraÀování náletov˘ch dfievin. Nedostateãnû poãetné populace je Ïádoucí posilovat v˘sevem naÏek nebo vysazováním pfiedpûstovan˘ch semenáãkÛ na vhodná stanovi‰tû v okolí. Na lokalitách, kde do‰lo nebo v souãasnosti dochází k odvodnûní, je tfieba zajistit dostateãnû vysokou hladinu podzemní vody buì vhodn˘m technick˘m fie‰ením (pfiehrazení odvodÀovacích kanálÛ, umûlé zavodÀování), sníÏením ãerpání vody z vrtÛ v okolí, nebo obûma zpÛsoby zároveÀ.

Meãík bahenní Gladiolus palustris Roz‰ífiení Evropsk˘ submediteránnû-subatlantsk˘ druh s tûÏi‰tûm roz‰ífiení v jiÏní Evropû. Jeho areál sahá od Litvy (zde vyhynul˘) pfies Polsko a stfiední Nûmecko do Por˘ní. Dále roste ve Francii, Itálii, ·v˘carsku, Rakousku, na Slovensku, v Maìarsku, Rumunsku, ve státech b˘valé Jugoslávie, v Bulharsku a Albánii. Na v˘chodû má izolované v˘skyty v jiÏním Bûlorusku, Rusku a na Ukrajinû. Vyhynul v Lucembursku. V âeské republice roste meãík bahenní v blízkosti severního okraje svého celkového areálu. V minulosti bylo známo zhruba 15 lokalit, dnes v‰ak pfieÏívá jen na tfiech z nich. Poãetnû nejbohat‰ím místem v˘skytu je NPP Slatinná louka u Velenky, kde se poãet rostlin blíÏí jednomu tisíci. Relativnû bohatou makrolokalitou je Hodonínská doubrava, kde je v souãasné dobû známo tfiináct mikropopulací s men‰ím poãtem jedincÛ. Poslední lokalita se nachází v Bíl˘ch Karpatech v ochranném pásmu NPR âertoryje, populace je malá, mívá do 20 kvetoucích jedincÛ. Biologie a ekologie druhu Svûtlomiln˘ aÏ ãásteãnû stínomiln˘ druh, kter˘ se vyskytuje v luãních i lesních biotopech. Roste na váp-

Cévnaté rostliny

níkem bohat˘ch, stfiídavû vlhk˘ch bezkolencov˘ch loukách, slatinn˘ch loukách s pûchavou slatinnou (sv. Molinion a Caricion davallianae) nebo na mezofilních karpatsk˘ch loukách (sv. Bromion erecti). Osídluje také mírné sníÏeniny ve stfiídavû vlhk˘ch doubravách, ãasto s podrostem bezkolence. Meãík bahenní je vytrvalá rostlina s podzemní hlízou (geofyt), která se v˘jimeãnû mÛÏe dûlit. Zatahuje do hlízy aÏ koncem léta ãi na podzim. Pfievládá zfiejmû rozmnoÏování generativní, av‰ak frekvence v˘skytu kvûtonosn˘ch lodyh bûhem del‰ího ãasového úseku je velmi kolísavá, ãasto kvete jen malá ãást populace. Kvete v ãervnu a ãervenci. Semena jsou relativnû velká (okolo 5 mm), hnûdá a plochá, dozrávají v trojpouzdr˘ch tobolkách a pfii vypadávání se dostávají jen do blízkosti matefiské rostliny. Pfiínos zral˘ch diaspor do pÛdy je u men‰ích populací velmi omezen˘, coÏ je mimo jiné jeden z faktorÛ jeho vzácnosti. Je to dáno nízk˘m poãtem dozrávajících tobolek a men‰ím poãtem semen v nich. Jaká je jejich klíãivost a co v‰e ovlivÀuje frekvenci kvetení v jednotliv˘ch letech, není dosud dostateãnû známo. Pfiíãiny ohroÏení Lesní populace jsou potenciálnû ohroÏeny sm˘cením lesních porostÛ v bezprostfiedním okolí a následnou radikální zmûnou svûteln˘ch a vlhkostních pomûrÛ, které mohou vyvolat zásadní zmûny v druhovém sloÏení bylinného a kefiového patra (expanze pasekov˘ch druhÛ rostlin, vysychání substrátu). Populace v luãních spoleãenstvech mohou b˘t ohroÏeny absencí seãení a následn˘m zarÛstáním stanovi‰tû. Nepfiízniv˘ vliv na populace meãíku má také pfiíli‰ ãasn˘ termín kosení luãních porostÛ, neboÈ následnû dochází k vysychání stanovi‰tû (pfiedev‰ím ve sráÏkovû chud˘ch letech) a nedostateãnému vysemeÀování rostlin. Druh je zfiejmû také znaãnû citliv˘ na zmûny vodního reÏimu. Lokalita u Velenky leÏí v blízkosti pole, potencionálnû by mohlo dojít k eutrofizaci stanovi‰tû. Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách absence hospodafiení (kosení) a nevhodn˘ termín kosení u luãních biotopÛ, ■ nevhodné lesnické hospodafiení (holoseãe s následn˘m zarÛstáním m˘tin expanzivními druhy dfievin, zmûny vodních a svûtlostních pomûrÛ atd.), ■ vysoké stavy ãerné zvûfie, ■ zmûny vodního reÏimu, ■ eutrofizace luãní lokality (blízkost pole). Management lokalit Populace meãíku bahenního v luãních biotopech vyÏadují pravidelné kosení a odstraÀování pokosené biomasy. Kosení se na lokalitû v Bíl˘ch Karpatech provádí koncem srpna, aÏ po vysemenûní rostlin. Na lokalitû u Velenky je moÏné kosit i dfiíve v pfiípadû, Ïe se seno pouÏívá ke zkrmení (s obãasn˘m vynecháním men‰ích plo‰ek), protoÏe se jedná o silnou populaci, která zfiejmû produkuje i dostatek semen. Na lesních biotopech je zcela nevhodn˘ holoseãn˘ zpÛsob hospodafiení, neboÈ následné zmûny zejména svûtlostních podmínek vedou na vznikl˘ch m˘tinách velice ãasto k zániku jednotliv˘ch populací. Je nutno uplatÀovat principy v˘bûrného nebo podrostního zpÛsobu hospodafiení s vyuÏitím maloplo‰n˘ch obnovních prvkÛ a s ponecháváním jiÏ odumfiel˘ch stromÛ na místû. PouÏívat je tfieba ‰etrné tûÏební a pfiibliÏovací technologie, umoÏÀující zachování diverzity bylinného patra. Obezfietnû musí b˘t provádûna i pfiípadná redukce kefiového patra.Vyklizování dfiíví je vhodné provádût v dobû dlouhodobûj‰ích mrazÛ, kdy nedojde k po‰kození pÛdního povrchu. Je tfieba omezit populaci prasete divokého, které po‰kozuje bylinné patro tûchto lesních biotopÛ. Posílení moravsk˘ch populací by se mohlo podpofiit generativním mnoÏením – vyséváním semen do pÛdy na malé plo‰ky s odstranûnou vegetací v bliÏ‰ím i vzdálenûj‰ím okolí rostlin.


■


Omûj tuh˘ moravsk˘ Aconitum firmum subsp. moravicum Roz‰ífiení Omûj tuh˘ moravsk˘ je poddruhem ‰iroce roz‰ífieného nominátního karpatského druhu omûje tuhého pravého (A. firmum subsp. firmum). Na prÛniku jejich areálÛ se tvofií pfiechodné formy. Omûj tuh˘ moravsk˘ je roz‰ífien pouze v malé oblasti nejzápadnûj‰í ãásti Karpatské soustavy na území âeské republiky, západního Slovenska a jiÏního Polska. V âeské republice roste pouze v Radho‰Èsk˘ch Beskydech, a to od Velkého Javorníku, pfies Radho‰t, Nofiíãí, Velkou a Malou Stolovou, âertÛv Ml˘n, Knûhyni a Smrk po údolí Ostravice. TûÏi‰tû v˘skytu taxonu v Beskydech a jeho následné ‰ífiení je v souãasné dobû vázáno na vrcholová a podvrcholová prameni‰tû (NPR Radho‰È, NPR Knûhynû-âertÛv ml˘n a oblast Smrku) a zde pramenící pfiilehlé vodní toky (Buãací a Velk˘ potok, âeladenka, Knûhynû). V jejich korytech a nivách se nalézá nejvíce lokalit s nejvy‰‰ím poãtem jedincÛ. Celkovû je v âeské republice evidováno okolo padesáti lokalit rÛzné velikosti, na kter˘ch roste fiádovû dva tisíce jedincÛ. Biologie a ekologie druhu Omûj tuh˘ moravsk˘ je rostlinou vlhk˘ch aÏ mírnû podmáãen˘ch biotopÛ horsk˘ch svûtlin a polostinn˘ch míst v okolí lesních prameni‰È (sv. Cardaminion amarae) a roste i na horsk˘ch loukách. Dále se vyskytuje v horsk˘ch buãinách sv. Luzulo-Fagion, pfiechodn˘ch porostech kvûtnat˘ch buãin sv. Fagion a suÈov˘ch lesÛ sv. Tilio-Acerion. V nejvy‰‰ích polohách se ãasto nachází v porostech rozvolnûn˘ch papratkov˘ch smrãin (as. Athyrio alpestris-Piceetum). V niÏ‰ích polohách je naopak vázán na prosvûtlená místa vysokobylinn˘ch nitrofilních pobfieÏních porostÛ podél horsk˘ch potokÛ (sv. Petasition officinalis) a sestupuje aÏ do v˘‰ky 500 m n. m. Stanovi‰tû musí b˘t otevfiená a ãásteãnû naru‰ovaná se sníÏenou konkurencí ostatních druhÛ a bez trvalého zástinu. Omûj tuh˘ moravsk˘ je vytrval˘ hemikryptofyt s fiepovit˘m oddenkem, je proterandrick˘ a nakvétá postupnû od spodu nahoru. Obvykle kvete v druhé polovinû ãervence a v srpnu a dokvétá v záfií. Je opylován hmyzem, zejména ãmeláky, plodem je mûch˘fiek, semena jsou trojboká. RozmnoÏuje se pfieváÏnû generativnû (semena ale rychle ztrácejí klíãivost a potfiebují dlouhou chladovou periodu pro klíãení) a zãásti i vegetativnû rozrÛstáním a dûlením vícehlavého oddenku. Omûj tuh˘ moravsk˘ je tetraploid, na místech spoleãného v˘skytu s pfiíbuzn˘m, ale diploidním a v kvetení opoÏdûn˘m Aconitum variegatum vytváfií zfiídka sterilní triploidní hybriby popsané jako A. berdaui Zapal. subsp. walasii (Mitka) Mitka. Celá rostlina i se sv˘mi semeny je prudce jedovatá. Pfiíãiny ohroÏení Tento endemick˘ taxon má mal˘ areál, coÏ je nepochybnû jedna z pfiíãin jeho ohroÏení. Nûkterá stanovi‰tû zanikla díky odvodnûní prameni‰È, regulaci tokÛ ãi v˘stavbû lesních cest. U populací, které rostou podél turistick˘ch cest, dochází k ruderalizaci porostÛ (expanze Urtica dioica a Rumex obtusifolius) a pfiímému niãení napfi. cykloturistikou. Omûj tuh˘ moravsk˘ je svûtlomiln˘ aÏ polostinn˘ druh a pfii zapojování a houstnutím kefiového a stromového patra v místech jeho v˘skytu dochází ke sniÏování vitality populací. To se t˘ká pfiedev‰ím v˘sadeb smrku do koryt potokÛ a zalesÀování mokfiadÛ a lesních svûtlin. Populace mohou b˘t ale také ohroÏeny holoseãn˘m zpÛsobem hospodafiení, které mÛÏe mít za následek neÏádoucí zmûny stanovi‰tû i pfiímé po‰kození rostlin. Negativní vliv na omûj má i nadmûrn˘ rozvoj kfiovin na otevfien˘ch biotopech. V˘znamn˘m ‰kodliv˘m faktorem je nedostatek vláhy v jarním a ãasnû letním období, vysoké teploty a následné po‰kození aÏ decimování populací houbov˘mi chorobami (padlím) a sav˘m hmyzem (m‰icemi). Potenciální hrozbou je kfiíÏení s omûjem pestr˘m (A. variegatum), ale vliv kfiíÏení na celkové oslabování populací je tfieba je‰tû podrobnûji prozkoumat. Na nûkter˘ch lokalitách je nezbytné provést odplevelovací probírku. I pfies v‰echny uvedené nepfiíznivé vlivy je ale zfiejmé, Ïe na vût‰inû lokalit není omûj závaÏnûji ohroÏen.

Cévnaté rostliny

Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách regulace vodních tokÛ, ■ v˘stavba lesních cest, ■ turistické aktivity (ruderalizace porostÛ, niãení rostlin cykloturistikou, terénními automobily aj.), ■ nevhodné lesní hospodafiení (zastínûní populací omûje, v˘sadba jehliãnanÛ, holoseãné hospodafiení), ■ genetická eroze (kfiíÏení s A. variegatum), ■ nepfiíznivé klimatické podmínky a ‰kÛdci, ■ trval˘ pokles hladiny spodních vod. ■

Management lokalit Optimálním biotopem pro omûj tuh˘ moravsk˘ je horsk˘ mezernat˘ (prosvûtlen˘ a podmáãen˘) les, dále vrcholové, obãasnû kosené louky a prostorné nivy potokÛ a fiek. Pfii zarÛstání lesních stanovi‰È je Ïádoucí alespoÀ ãásteãnû odstraÀovat náletové dfieviny (klen, vrba, jasan), dále odstranit mladou v˘sadbu smrku z koryt v optimálním pfiípadû tak, aby pokryvnost dosahovala okolo 30 % a zejména nevysazovat smrk tak, aby vytvofiil zapojen˘ porost. Pfii ruderalizaci porostÛ je vhodné téÏ potlaãovat ruderální prvky kosením nebo m˘cením (napfi. Urtica dioica, Rubus sp.).Vût‰ina lokalit se v‰ak nachází v prudk˘ch svazích a ãasto na velmi nepfiístupn˘ch místech. V luãních vrcholov˘ch biotopech (hfieben Radho‰tû) je tfieba louky kosit brzy z jara, nebo aÏ v pozdním létû (aÏ v období po dozrání semen) ãi alespoÀ shluky rostlin omûje obsekat. Zásadním opatfiením ovlivÀujícím vitalitu stávajících populací je jakákoli zmûna vodního reÏimu. Proto je tfieba lesotechnické zásahy, zejména budování sváÏnic a odvodÀování manipulaãních ploch s v˘skytem omûje, provádût tak, aby v místû v˘skytu druhu nebyl podstatn˘m zpÛsobem negativnû ovlivnûn vodní reÏim.

Prioritní druh

Roz‰ífiení Panonsk˘ endemit, kter˘ roste v Rakousku, Srbsku a v âeské republice, zde pouze na nejjiÏnûj‰í Moravû. Historicky je z území âeské republiky udáván ze ‰esti lokalit, v souãasnosti je znám jen na tfiech místech: Pouzdfianská step, Li‰ãí vrch v Dunajovick˘ch kopcích a ·pidláky u âejãe. Biologie a ekologie druhu Pelynûk PanãiçÛv je teplomiln˘ druh travnat˘ch a kfiovinat˘ch strání, v˘slunn˘ch svahÛ stepních pahorkÛ a lesostepních okrajÛ na vápnit˘ch pískovcích ãi spra‰ích. Substrátem jsou vysychavé, hlub‰í bazické pÛdy, bohaté na Ïiviny v nejteplej‰ích oblastech jiÏní Moravy. Rostliny se vyh˘bají nejslunnûj‰ím jiÏním expozicím; na v‰ech na‰ich lokalitách roste na mírnû zastínûn˘ch stanovi‰tích. Vytrval˘ druh, kter˘ má zpravidla jen nízké sterilní lodyhy s nûkolika listy. Vzácnû se vytváfiejí prodlouÏené kvûtonosné lodyhy. Kvete v srpnu aÏ záfií, nûkdy aÏ do zaãátku fiíjna. Pfiezimující rÛÏice listÛ na jafie odumírají. Jde o vûtrosnubnou rostlinu, ale moravské populace plodí jen velmi zfiídka. RozmnoÏování je tedy víceménû omezeno na klonální rÛst (dlouhé oddenky a vegetativní pr˘ty). O samotné biologii druhu (napfiíklad o dÛvodech, proã kvete jen sporadicky) se toho v souãasnosti mnoho neví, je proto nutno zkoumat ji podrobnûji. Pfiíãiny ohroÏení Jednou z pfiíãin ohroÏení druhu je obecnû velmi mal˘ areál. Jde o relikt poledové doby vznikl˘ kfiíÏením jihosibifisk˘ch stepních druhÛ pelyÀkÛ, z ãehoÏ vznikl endemit malého území Panonie. Ani v minulosti v âeské republice, kde je druh na okraji svého areálu, nebylo mnoho lokalit (historicky ‰est, v souãasnosti tfii), které jsou navíc vzájemnû pomûrnû izolované, coÏ mÛÏe zpÛsobovat sníÏení genetické variabi-


Pelynûk PanãiçÛv Artemisia pancicii


lity. Dal‰ím problémem je to, Ïe druh v na‰ich podmínkách kvete jen velmi ojedinûle, zfiejmû ani netvofií naÏky, a tudíÏ se zde pravdûpodobnû rozmnoÏuje jen vegetativnû. Nûkteré z lokalit jsou ohroÏeny náletem dfievin (hlavnû akátu), ale na v‰ech lokalitách roste v souãasnosti druh na mírnû zastínûn˘ch místech. Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách ■ zarÛstání lokalit dfievinami, ■ destrukce stanovi‰È (terasování svahÛ, pfiemûna na vinohrady nebo sady), ■ ovlivnûní zemûdûlskou ãinností v sousedství lokalit (splachy hnojiv z polí), ■ absence hospodafiení (seãení), ■ izolovanost lokalit a ztráta genetické variability, ■ rostliny neplodí. Management lokalit O biologii druhu se zatím moc neví, tedy ani o pfiípadném vlivu managementu na vitalitu populací. Návrh managementu proto odpovídá obecn˘m zásadám péãe pro stanovi‰tû daného druhu. Díky mimofiádné vzácnosti druhu je tfieba se pfii plánování konkrétních zásahÛ domluvit se znalcem, kter˘ druh monitoruje na dané lokalitû. NejdÛleÏitûj‰ím typem managementu je pravidelné kosení lokalit jedenkrát roãnû v období ãervenec– srpen, vÏdy je nutné alespoÀ ãást ploch s pelyÀkem ponechat nepokosené (u málo poãetn˘ch populací celé). Plochám, které zarÛstají expanzivními trávami je tfieba vûnovat zvlá‰tní pozornost; kosit nejménû dvakrát roãnû, vÏdy obsekat jednotlivé shluky rostlin, trávy z trsÛ vytrhávat ruãnû. Nutné je dÛsledné odstraÀování stafiiny. Po zku‰enostech z minulosti se jeví jako vhodné obãasné fiízené vypalování vybran˘ch ploch, vÏdy za holomrazu a pouze na ãásti populace. Nálety dfievin mechanicky ãi chemicky likvidovat v zimním období. Nevyfiezávat ale v‰echny dfieviny; je nutné aby byly populace ãásteãnû stínûny. DÛleÏité je, aby se do vlastních populací pelyÀku zasahovalo co nejménû.

Pcháã Ïlutoostenn˘ Cirsium brachycephalum Roz‰ífiení Panonsk˘ endemit rostoucí na jiÏní Moravû, v Rakousku, na Slovensku, v Srbsku a Rumunsku. V âeské republice jde o v˘skyt na severozápadním okraji areálu. V souãasnosti je pcháã Ïlutoostenn˘ znám pouze na dvou blízk˘ch lokalitách v okolí Rakvic na jiÏní Moravû (Trkmanské louky, Trkmanec-rybníãky). Biologie a ekologie druhu Roste na baÏinat˘ch, zpravidla slanist˘ch loukách, na okrajích rákosin, pfiíkopÛ a kanálÛ v tepl˘ch níÏinách. Konkurenãnû slab˘ druh vyhledávající naru‰ovaná stanovi‰tû s vysok˘m obsahem solí v tûÏk˘ch pÛdách, která jsou alespoÀ ãást roku pod vodou nebo silnû zamokfiená. Pcháã Ïlutoostenn˘ je statná, dvouletá aÏ krátce vytrvalá rostlina. Kvete od ãervna do záfií, kvûty jsou opylovány mot˘ly a jin˘m hmyzem (blanokfiídl˘m i dvoukfiídl˘m). RozmnoÏuje se pfieváÏnû generativnû anemochorními naÏkami s chm˘rem, kter˘ch vytváfií znaãné mnoÏství a které jsou schopny se ‰ífiit na vût‰í vzdálenost. Semena jsou dobfie klíãívá, ale nûkdy b˘vají napadána larvami hmyzu. Druh se obãas rozmnoÏuje vegetativnû vytváfiením boãních listov˘ch rÛÏic. Na rozdíl od ostatních druhÛ pcháãÛ netvofií kfiíÏence s bûÏnûj‰ími druhy rodu Cirsium. Pfiíãiny ohroÏení Druh vyhledává naru‰ovaná stanovi‰tû s vy‰‰ím obsahem solí v pÛdû, která jsou v souãasnosti velmi

Cévnaté rostliny

vzácná. Lokality jsou znaãnû ovlivnûny (nebo pfiímo vznikly) lidskou ãinností. V minulosti se pcháã vyskytoval napfiíklad v rozvolnûn˘ch okrajích rákosin, ve slan˘ch luãních a pastvinn˘ch spoleãenstvech, na okrajích vodních pfiíkopÛ.Vymizení druhu zpÛsobila pfiedev‰ím zmûna vodního reÏimu na jeho lokalitách, a s tím spojené sníÏení obsahu solí v pÛdû. Dal‰ím negativem pro tento druh byla zmûna hospodafiení na lokalitách (ukonãení pastvy nebo seãe). Pcháã je konkurenãnû slab˘ druh, kter˘ není del‰í dobu schopen odolat expanzi rákosu, ostfiic nebo sítin. Nûkteré lokality byly v minulosti také zniãeny pfiemûnou na skládku a „rekultivací“. Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách sukcese spoleãenstev a zapojování vegetaãního pokryvu (pfiedev‰ím zarÛstání rákosem), ■ absence vhodného zpÛsobu obhospodafiování, ■ úplná destrukce stanovi‰È (zaváÏení odpadem apod.), ■ sníÏení hladiny spodní vody (odvodÀování). ■

Management lokalit Jediné dvû souãasné lokality mají ponûkud odli‰n˘ charakter, nicménû jsou v˘raznû antropicky ovlivnûné. Na lokalitû Trkmansk˘ dvÛr se druh vyskytuje na bfiehovém valu rybníãku. Zde je tfieba obãasné kosení porostu (jednou za dva aÏ tfii roky), aby se zamezilo expanzi rákosu. Spoleãnû s kosením je tfieba také naru‰ovat drn, aby naÏky snadnûji klíãily (nejlépe bránami nebo orbou na men‰ích plochách). To je ov‰em tfieba (stejnû jako kosení) provést aÏ po vysemenûní rostlin. Na druhé lokalitû roste populace v depresi u dálnice na obãasnû (v su‰‰ích letech) obdûlávaném okraji pole. I zde pfievaÏuje rákos, ale jde o pomûrnû fiídk˘ porost (naru‰ovan˘ zemûdûlskou technikou). Tento typ managementu druhu zfiejmû vyhovuje a je tfieba ho zachovat. ZároveÀ je ale tfieba se vyvarovat uÏití herbicidÛ a také pfiehnojení.

Roz‰ífiení Popelivka sibifiská má rozsáhl˘ eurosibifisk˘ areál rozloÏen˘ pfiedev‰ím od nejv˘chodnûj‰í Asie (Japonsko, âína, rusk˘ Dáln˘ v˘chod) pfies Sibifi do evropského Ruska.Ve stfiední a jiÏní Evropû roste na nûkolika lokalitách v âeské republice, na Slovensku, v Polsku, Rakousku (druhotn˘ v˘skyt), Rumunsku, Bulharsku, Chorvatsku a zcela izolovanû ve Francii. V âeské republice se lokality popelivky sibifiské nacházejí na âeskolipsku, Mladoboleslavsku a na ·umavû. Nejbohat‰í populace druhu jsou na mladoboleslavsk˘ch lokalitách v NPP Reãkov a NPP Klokoãka a v mokfiadech pfiiléhajících k tûmto územím. Na âeskolipsku leÏí nûkolik mikrolokalit na Jestfiebsk˘ch slatinách, zcela nov˘ je nález jednoho sterilního trsu u Okfie‰ic. Pozoruhodné nalezi‰tû na ·umavû u rybníka Ol‰ina bylo objeveno v relativnû nedávné dobû (1984). Popelivka byla pfied nûkolika lety nalezena i na Kokofiínsku; kde pfiesnû leÏí její lokalita v‰ak není v souãasnosti známo. Biologie a ekologie druhu Popelivka sibifiská roste na slatinách, mokfiadních loukách, v fiídk˘ch rákosinách a ol‰inách. UpfiednostÀuje spí‰e rozvolnûné porosty bylin i dfievin. Pomûrnû dobfie se jí dafií na mokfiadních a vlhk˘ch loukách opu‰tûn˘ch po více let, dokud silnû nezarostou rákosem nebo dfievinami (zejména ol‰í, vrbou nebo kru‰inou). Hladina podzemní vody je na neodvodnûn˘ch lokalitách nehluboko pod povrchem pÛdy. Vût‰inou se s ní setkáváme na oslunûn˘ch místech, ale sná‰í i mírn˘ zástin. Mladoboleslavská nalezi‰tû leÏí v nivû potokÛ, kde je pestrá mozaika rÛzn˘ch stanovi‰È. Popelivka se zde vyskytuje na slatinách, na opu‰tûn˘ch loukách, v rákosinách a ol‰inách, jedna lokalita se také nalézá v blízkosti rybníka. âeskolipská nalezi‰tû se nacházejí na odvodnûn˘ch i zachoval˘ch slatinn˘ch loukách a na b˘valém dnû zazemnûného rybníka. Na jediné


Popelivka sibifiská Ligularia sibirica


‰umavské lokalitû popelivka roste v blízkosti rybníka ve slatinné enklávû pfii okraji ra‰elinného lesíka s pfievahou vrb a ol‰e. Vytrvalá bylina s nápadn˘mi Ïlut˘mi kvûty mÛÏe dosáhnout v˘‰ky pfies 2 m. Kvete v ãervenci a srpnu, plody jsou naÏky s chm˘rem, kter˘ch je vysok˘ poãet. NaÏky mohou pfietrvávat v kvûtenstvích do dal‰ího roku. Na lokalitách s vhodn˘mi pfiírodními podmínkami lze najít v‰echna Ïivotní stadia popelivky (semenáãky, sterilní a fertilní rostliny). Pfiíãiny ohroÏení Roz‰ífiení druhu se oproti minul˘m dobám pfiíli‰ nezmûnilo. Popelivka byla u nás i dfiíve vzácná. Na ãeskolipsk˘ch lokalitách do‰lo nûkolikanásobn˘m odvodnûním Jestfiebsk˘ch slatin ve 20. století ke sníÏení poãetnosti populace. Druh ohroÏují zmûny vodního reÏimu, zejména sníÏení hladiny podzemní vody. Na odvodnûn˘ch lokalitách jsou rostliny zpravidla drobnûj‰í a mají sníÏenou vitalitu. Pokud se na odvodnûn˘ch lokalitách také pfiestane hospodafiit a rychle nastoupí dfieviny (ol‰e, vrby, kru‰ina aj.), dochází k trvalému ústupu druhu. Pfii odvodnûní a mineralizaci stanovi‰tû mohou popelivce konkurovat také ruderální druhy. Îivotaschopnost populací se zfiejmû téÏ sniÏuje na mokfiadních loukách, které se v minulosti kosily a které nyní zarÛstají rákosem nebo ostfiicemi. Faktor y a ãinnosti, které by mohly negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách ■ zmûna vodního reÏimu (odvodnûní) na lokalitách a v blízkém okolí, ■ zarÛstání biotopÛ dfievinami nebo rákosem, ■ pfiíli‰ ãasté nebo brzké kosení, ■ ruderalizace stanovi‰È s nízkou hladinou spodní vody. Management lokalit âást lokalit popelivky sibifiské nevyÏaduje Ïádn˘ management, jedná se zejména o biotopy rozvolnûn˘ch ol‰in a nelesních mokfiadních enkláv v blízkosti potokÛ. Ostatní lokality, zejména b˘valé mokfiadní louky a zarÛstající slatiny, management vyÏadují. Péãe o druh spoãívá pfiedev‰ím v seãení vybran˘ch ploch, které se tak udrÏují ve vhodné druhové skladbû, dále se zabraÀuje expanzi rákosu a zarÛstání lokalit dfievinami. KaÏdé nalezi‰tû má v‰ak svoje specifické podmínky a detailní zásady managementu se mohou li‰it. Obecnû lze fiíci, Ïe pro udrÏení vhodn˘ch podmínek postaãuje kosení v intervalu jednou roãnû aÏ jednou za tfii roky nejlépe aÏ v záfií, po dozrání naÏek popelivky a podle stavu dal‰ích ohroÏen˘ch druhÛ. Dfiívûj‰ímu kosení se nelze vyhnout v pfiípadû, Ïe lokalita zarÛstá (napfi. rákosem). Popelivce v‰ak nesvûdãí pravidelné a ãasné kosení (pfied koncem ãervna). Proto je nutné na lokalitách se slab‰ími populacemi ponechávat trsy (i sterilní) neposeãené. U vût‰ích populací s tisíci jedincÛ je moÏné zvolit metodu systému plo‰ek, kdy je v kaÏdé plo‰ce uplatÀován jin˘ typ managementu. Na lokalitách s oslaben˘mi populacemi je Ïádoucí provádût dal‰í specifická opatfiení k jejímu posílení, jako napfi. rozru‰ování pfiíli‰ kompaktního drnu, odstraÀování neÏádoucích konkurenãních druhÛ a vysazování semenáãkÛ na vhodná stanovi‰tû v okolí. Na nûkolika lokalitách do‰lo v minulosti k odvodnûní, umûlé zv˘‰ení hladiny podzemní vody je proto Ïádoucí. Tento zákrok v‰ak vyÏaduje dobré znalosti o hydrologickém reÏimu lokality a blízkého okolí; na jejich základû je tfieba zajistit vhodné technické fie‰ení (pfiehrazení odvodÀovacích kanálÛ, zv˘‰ení hladiny vody v pfiiléhajících vodoteãích, umûlé zavodÀování aj.). Pro tato opatfiení je zpravidla vyÏadován projekt. JiÏ ve stadiu pfiípravn˘ch prací je Ïádoucí spolupráce se správou povodí. Alternativním fie‰ením mÛÏe b˘t sníÏení povrchu pÛdy.

Puch˘fika útlá Coleanthus subtilis Roz‰ífiení Cirkumpolární druh s ostrÛvkovit˘m roz‰ífiením podél níÏinn˘ch tokÛ velk˘ch fiek temperátního aÏ bo-

Cévnaté rostliny

Biologie a ekologie druhu Puch˘fika útlá roste na pravidelnû obnaÏovan˘ch bfiezích vod. Vyhledává jílovito-písãité aÏ bahnité substráty v oblastech s kysel˘m podloÏím. Pfiirozenû jsou to ‰iroké nivy a delty fiek se sezonnû kolísajícím prÛtokem. V kulturní krajinû se puch˘fika mÛÏe udrÏet pouze díky specifick˘m reÏimÛm hospodafiení na rybnících. PÛvodnû byly hlavními lokalitami puch˘fiky klasicky letnûné rybníky. V posledním století se tûÏi‰tû v˘skytu pfiesunulo na plÛdkové v˘taÏníky, kde ãasté a dlouhodobé opakování v˘skytu obnaÏeného dna znamená vynikající podmínky pro puch˘fiku i dal‰í druhy spoleãenstev obnaÏen˘ch den. Populace na nejv˘znamnûj‰ích lokalitách dosahují velikosti aÏ desítek milionÛ exempláfiÛ a porosty mohou mít hustotu pfies 2000 jedincÛ na metr ãtvereãn˘. Puch˘fika se mÛÏe objevit i na komorov˘ch rybnících, které se loví na jafie po pfiezimování ryb, nebo na rybnících, které jsou bûhem sezony z nûjakého dÛvodu vypu‰tûny pfiíp. mají sníÏenou hladinu vody (oprava hráze, déletrvající sucho aj.). Puch˘fika má velmi krátkou vegetaãní dobu a Ïivotní cyklus trvá i ménû neÏ 60 dní. Obvykle klíãí jednorázovû na jafie bûhem dubna a jiÏ okolo poloviny ãervna mívá zralá semena. Po vypu‰tûní rybníka se ale mÛÏe objevit prakticky kdykoli v prÛbûhu vegetaãní sezony. Pro úspû‰nou reprodukci je nutné, aby k zatopení porostÛ do‰lo nejdfiíve v dobû, kdy puch˘fika odkvétá. Odkvétající rostliny jsou schopné dozrát pod vodou. Pfii dfiívûj‰ím zatopení puch˘fika neodplodí a populace tak neposílí semennou banku ve dnû. Je potfiebné, aby alespoÀ v nûkterém z cyklÛ puch˘fika doplnila zásoby semen a zajistila tak pfieÏití populace do dal‰ích let. Produkce semen je obdivuhodná, a tak pfienos mezi rybníky v rámci rybniãní soustavy není problém. Potenciálních lokalit je zfiejmû nûkolikanásobnû více neÏ znám˘ch. Semena si podrÏují mimofiádnû dlouhou dobu klíãivosti (snad i desetiletí). Pfiíãiny ohroÏení Hlavní pfiíãiny ohroÏení je moÏné shrnout pod zmûnu technologie hospodafiení na rybnících, resp. chovu kapra. Jsou to pfiedev‰ím pokles frekvence v˘skytu obnaÏen˘ch den v krajinû (neprovádí se tradiãní letnûní) a celková intenzifikace hospodafiení (men‰í vyuÏití pfiirozeného potenciálu rybníkÛ a vût‰í dÛraz na krmení a hnojení rybníkÛ, zvy‰ování obsádek, eutrofizace prostfiedí). Nynûj‰í technologie odchovu kapfiího plÛdku je pfiíznivá, pfiesto není vylouãené, Ïe se do budoucna mÛÏe pro puch˘fiku negativnû zmûnit. Ménû v˘znamn˘mi pfiíãinami ohroÏení jsou rÛst zneãi‰tûní, rychlej‰í zabahÀování rybníkÛ vlivem vysoké eroze v povodích a z toho plynoucí potfieba ãastûj‰ího odbahÀování, nebo pouÏívání herbicidÛ. Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách nízká ãetnost v˘skytu obnaÏeného dna (v˘skyt obnaÏeného dna s frekvencí ménû neÏ dvakrát za 10 let), ■ opakované pfiíli‰ malé sníÏení hladiny (populace puch˘fiky je úmûrná velikosti obnaÏené plochy; „minimální velikost“ obnaÏeného dna je vhodné empiricky stanovit). Podle zku‰eností z monitoringu druhu v posledních letech se zdá b˘t dostaãující optimální ‰ífikou obnaÏeného pruhu dna rybníka zhruba 20–30 m, nebo u vût‰ích rybníkÛ ãást dna pfiedstavující zhruba 20–30 % plochy rybníka. Pokud ■


reálního pásma. V kulturní krajinû na‰la puch˘fika útlá útoãi‰tû na dnech vypu‰tûn˘ch rybníkÛ. V Evropû roste nejvíce v âeské republice, dále v Nûmecku a ve Francii, po jedné známé lokalitû mají také Rakousko a Polsko. V ostatních evropsk˘ch zemích je pokládána za vyhynulou nebo pfiirozenû chybí (teplej‰í oblasti, bazick˘ substrát). Mimo Evropu roste velmi vzácnû v Rusku podél dolních tokÛ velk˘ch sibifisk˘ch fiek a v Severní Americe, pfiedev‰ím v oblasti jezer v Britské Kolumbii a Oregonu. Chybí zprávy o roz‰ífiení v âínû. âeská republika má díky tradici rybníkáfiství nejvy‰‰í poãet lokalit, z ãesk˘ch zemí byla puch˘fika útlá pro vûdu také popsána. PrÛzkumem od roku 2000 bylo u nás podchyceno okolo 120 lokalit a stále pfiib˘vají dal‰í. Je roz‰ífiena ve v‰ech v˘znamn˘ch rybniãních oblastech pravdûpodobnû mimo jiÏní Moravu a Poodfií. âetná nalezi‰tû má v jihoãesk˘ch pánvích a na âeskomoravské vrchovinû, ojedinûlé lokality jsou v Kru‰n˘ch horách, na PlzeÀsku, Pfiíbramsku, Bene‰ovsku a Pardubicku.


■ ■ ■ ■

■

■

■

tato plocha zÛstane nezatopena po dobu nutnou k odplození puch˘fiky (optimálnû kvûten–ãerven), zcela to postaãí k doplnûní zásoby semen v semenné bance a k obnovû dostateãnû poãetné populace v následujících letech, pfiíli‰ brzké zaplavení porostu v nûkolika po sobû jdoucích periodách, kdy puch˘fika nestihne odplodit, ne‰etrné odbahnûní, vysoké dávky vápnûní, hnojení a krmení, pouÏívání minerálních hnojiv, hnojení a krmení materiály, které obsahují mnoÏství klíãiv˘ch semen plevelÛ (napfi. jeÏatka kufií noha, hefimánkovec pfiímofisk˘, rdesna, merlíky), semena pfieÏívají dlouhodobû pod vodou, pozdní zaplavení porostÛ obnaÏen˘ch den, kdy dozrají plevely a druhy rodÛ merlík, rdesno, dvouzubec, jetel, které v dal‰ím cyklu mohou pfierÛst a vytlaãit puch˘fiku, zaná‰ení rybníka sedimentem (erozní splachy z povodí; pfiekrytí substrátu se semeny vrstvou sedimentu), odchov tûÏk˘ch násad a trÏní ryby.

Management lokalit Pro uchování druhu a vytvofiení dostateãné zásoby semen je nejdÛleÏitûj‰ím faktorem stav stanovi‰tû podmínûn˘ zpÛsobem rybniãního hospodafiení.V˘skyt obnaÏen˘ch den musí b˘t pravideln˘ nebo alespoÀ obãasn˘. Dne‰ní plÛdkové rybníky podchycené jako evropsky v˘znamné lokality jsou solidním základem pro udrÏení druhu. Na plÛdkov˘ch rybnících je tfieba dodrÏovat jiÏ zaveden˘ reÏim: kapfií plÛdek (K0) je v plÛdkovém v˘taÏníku nasazován zpravidla zaãátkem ãervna do teplé mûlké vody spu‰tûného rybníka. Postupnû zaplavovan˘ porost je zdrojem potravy a úkrytem kapfií drobotiny. Obvykle se rybník loví napfiesrok na jafie (v dubnu), takÏe cyklus obnaÏen˘ch den b˘vá dvoulet˘. Hospodafiení na rybníce podléhá mnoha faktorÛm a je ãasto nemoÏné dostát termínÛm vÏdy a pfiesnû. SráÏek mÛÏe b˘t mnoho a rybník se naplní pfiíli‰ brzy, sráÏky mohou b˘t nízké a rybník nenateãe ani do podzimu.Také mnoÏství odchovávaného plÛdku se mÛÏe v jednotliv˘ch letech znaãnû li‰it vlivem pfiírodních podmínek (napfi. ryby ‰patnû pfiezimují a potfieba plÛdku je pak vût‰í) nebo situace na trhu a strategie samotné rybáfiské organizace. V‰echny faktory je tfieba zohlednit a fie‰it dohodou. U ostatních rybníkÛ je tfieba, aby byla alespoÀ jednou za pût let sníÏena hladina tak, aby do‰lo k obnaÏení ãásti nebo celého dna rybníka, minimálnû po dobu zhruba dvou mûsícÛ ve vegetaãní sezonû (nejlépe pfii jejím zaãátku, optimálnû od zaãátku kvûtna do konce ãervna). V pfiípadû soustavy rybníkÛ by bylo Ïádoucí, aby se letnûní na rybnících stfiídalo. I puch˘fice, resp. spoleãenstvÛm s puch˘fikou, prospívá urãitá diverzita v pfiístupech k hospodafiení; jen tak se udrÏí regionální rozdíly a jedineãné charakteristiky jednotliv˘ch rybníkÛ. Skuteãn˘m problémem je eutrofizace rybníkÛ. Vût‰ina vynikajících lokalit jsou pÛvodnû mezotrofní rybníky a je Ïádoucí rybníky po stránce trofie udrÏet nebo i vrátit zpût. Je tfieba, abychom puch˘fiku chránili v celé paletû rostlinn˘ch spoleãenstev, místo aby se spoleãenstva s puch˘fikou unifikovala do jediného eutrofního typu.

RoÏec kufiiãkolist˘ Cerastium alsinifolium

Prioritní druh

Roz‰ífiení RoÏec kufiiãkolist˘ je neoendemitem rostoucím v malé hadcové oblasti nedaleko Mariánsk˘ch lázní, nikde jinde na svûtû se nevyskytuje. Druh má velice mal˘ areál, byl zji‰tûn na 30 mikrolokalitách, v‰echny leÏí v chránûné krajinné oblasti Slavkovsk˘ les v okolí obcí Prameny a Mnichov. Poãetnû nejbohat‰í oblasti v˘skytu jsou NPR PluhÛv bor a PR Vlãek, dal‰í v˘skyt je napfi. v NPP KfiíÏky, PR Plan˘ vrch a PP Dominova skalka. Biologie a ekologie druhu RoÏec kufiiãkolist˘ roste na mûlk˘ch hadcov˘ch pÛdách, od such˘ch aÏ po vlhké. Nalezneme ho na had-

Cévnaté rostliny

cov˘ch skalách, v jejich ‰tûrbinách, v sutích, na okrajích cest, v blízkosti prameni‰È, v krátkostébeln˘ch loukách i na vfiesovi‰tích. Ekologické nároky druhu jsou pomûrnû ‰iroké, ale vÏdy je vázán na stanovi‰tû, která mají vy‰‰í obsah hofiãíku. ObtíÏnû sná‰í konkurenci ostatních rostlin, preferuje neúplnû zapojené porosty, ãasto naru‰ované jak lidskou ãinností, tak i Ïivoãichy. MÛÏe rÛst na plném slunci i v zástinu. RoÏec kufiiãkolist˘ je trsnatá rostlina, rozmnoÏuje se rozrÛstáním trsÛ i semeny. Na nelesních stanovi‰tích kvete od dubna do ãervna, v lesích aÏ do listopadu. Pokud roste na lokalitách spoleãnû s roÏcem rolním, mÛÏe se s tímto druhem kfiíÏit. Pfiíãiny ohroÏení OhroÏení roÏce kufiiãkolistého úzce souvisí pfiedev‰ím s jeho niÏ‰í konkurenãní zdatností. âasto je vytlaãován konkurenãnû schopnûj‰ími druhy (ostruÏiníky, tfitina), které se zejména na Ïivinami a vláhou bohat‰ích stanovi‰tích ‰ífií aÏ expanzivnû. Na vlhk˘ch místech mÛÏe roÏci konkurovat i bezkolenec. Pfiíli‰né zastínûní a zejména kysel˘ opad jehliãí druhu rovnûÏ ‰kodí. Zv˘‰ené depozice atmosferického dusíku mohou zfiejmû také v˘raznû ovlivnit chemické vlastnosti hadcov˘ch pÛd, a tím i jejich flóru. Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách nadmûrné zastínûní stromov˘m patrem a kysel˘ opad jehliãí na lokalitách s vy‰‰ím zastoupením smrku, ■ zarÛstání konkurenãnû zdatnûj‰ími druhy a náletov˘mi dfievinami, ■ absence tradiãního managementu (pastva) na nelesních stanovi‰tích, ■ meliorace prameni‰È s v˘skytem druhu. Management lokalit S ohledem na vzácnost druhu nese âeská republika zvlá‰tní zodpovûdnost za jeho zachování; ochranáfisk˘m cílem je udrÏení v‰ech stávajících lokalit v optimálním stavu. Z aktivních ochranáfisk˘ch opatfiení ve prospûch roÏce se uplatÀuje vyfiezávání smrku, jehoÏ opad vede k eliminaci hadcov˘ch druhÛ. Místa s vy‰‰ím zakmenûním (9, 10, 10+) je Ïádoucí vhodn˘mi v˘chovn˘mi nebo obnovními prvky sníÏit na úroveÀ, kterou umoÏÀuje zákon o lesích. Pfii obnovû je vhodné maximálnû vyuÏívat na vhodn˘ch lokalitách pfiirozenou obnovu borovice, na místech pfiímého v˘skytu (skalní v˘chozy) je Ïádoucí nepreferovat pfiirozené zmlazení smrku na úkor borovice. Vzhledem k niÏ‰í konkurenãní schopnosti druhu není vhodné pouÏívat dusíkatá hnojiva pfii podpofie rÛstu sazenic po umûlé obnovû. Na nelesních stanovi‰tích pomáhá tomuto zámûrnému rozvolÀování porostu extenzivní pastva koz a ovcí. Poãet zvífiat se stanovuje individuálnû podle stavu lokality, cca pût zvífiat na hektar, pomûr ovcí a koz je pfiibliÏnû 3–5:1, vysoké travní porosty lze i ruãnû kosit (1–2krát roãnû, cca od poloviny ãervna do záfií). Na nûkter˘ch lokalitách je moÏné uvaÏovat i o zavedení lesní pastvy.

Sinokvût chrpovit˘ Jurinea cyanoides

Prioritní druh

Roz‰ífiení Sinokvût chrpovit˘ patfií mezi druhy s kontinentálním roz‰ífiením. Souvisl˘ areál probíhá Bûloruskem, Ukrajinou, Kavkazem,Turkmenistánem, západní Sibifií a zasahuje aÏ k Altaji, odtud se druh roz‰ífiil na izolovaná stfiedoevropská nalezi‰tû reliktního charakteru v âechách a Nûmecku (pfiedhÛfií Harzu, Stfiední Polabí, Niederlausitz, údolí R˘na a údolí Mohanu). V âeské republice se sinokvût chrpovit˘ vyskytoval témûfi na 30 lokalitách v oblasti vát˘ch pískÛ stfiedního a západního Polabí (v okresech Litomûfiice, Mûlník, Mladá Boleslav a Nymburk). V souãasnosti jsou známy uÏ jen dvû lokality: první leÏí na okraji Trávãického lesa v Terezínské kotlinû (v letech 2005 aÏ 2008 bez v˘skytu rostlin) a druhá je PP Písãina u Ti‰ic nedaleko Neratovic.


■


Biologie a ekologie druhu Sinokvût chrpovit˘ roste vzácnû na such˘ch v˘slunn˘ch aÏ polozastínûn˘ch písãit˘ch místech, na vát˘ch píseãn˘ch dunách, v fiídk˘ch borov˘ch porostech, vfiesovi‰tích atp., ãasto téÏ na druhotn˘ch stanovi‰tích, napfi. v pískovnách, záfiezech a na náspech Ïelezniãních tratí, okrajích cest, vinohradech a vojensk˘ch cviãi‰tích. Ve stfiední Evropû roste pfiedev‰ím na velmi jemnozrnn˘ch minerálnû bohat˘ch pÛdách píseãn˘ch pfiesypÛ, ménû ãasto i na pÛdách vznikajících rozpadem kvádrov˘ch pískovcÛ, ve spoleãenstvech s paliãkovcem ‰edav˘m, smûlkem siv˘m a kostfiavami (sv. Corynephorion canescentis a Koelerion glaucae). V oblasti svého hlavního areálu není rostlina vázána pouze na písãité pÛdy jako ve stfiední Evropû, ale osídluje téÏ ãernozemû, hlinité pÛdy a v˘slunné vápnité stránû. Sinokvût chrpovit˘ je vytrval˘ hemikryptofyt rozmnoÏující se za normálních podmínek obûma zpÛsoby vegetativnû (postranními rÛÏicemi vyrÛstajícími z podzemních v˘bûÏkÛ) i generativnû (ochm˘fien˘mi naÏkami). Kvete od ãervence do záfií, plody dozrávají postupnû aÏ do konce fiíjna. Izolovanost a omezená velikost stfiedoevropsk˘ch populací mûla za následek zúÏení genetického potenciálu, coÏ pravdûpodobnû vede i ke sníÏení schopnosti rozmnoÏování semeny. Na ãesk˘ch lokalitách nebyly jiÏ po mnoho let pozorovány generativnû vznikající jedinci, druh se zde mnoÏí pouze rozrÛstáním klonÛ. Pfiíãiny ohroÏení OhroÏení sinokvûtu chrpovitého spoãívá pfiedev‰ím v ub˘vání vhodn˘ch stanovi‰È. V˘skyt druhu je podmínûn existencí otevfien˘ch, dynamicky naru‰ovan˘ch, v˘slunn˘ch nebo polozastínûn˘ch, pfiirozenû minerálnû bohat‰ích (av‰ak nehnojen˘ch) písãin o dostateãnû velké rozloze, kde by docházelo k eliminaci nepfiízniv˘ch vlivÛ z okolí. Tak velké lidsk˘mi zásahy neovlivnûné plochy písãin u nás bohuÏel nejsou, proto vyÏaduje druh neustálou péãi. Sinokvût chrpovit˘ jen tûÏko sná‰í konkurenci ostatních druhÛ, jejichÏ expanzivní ‰ífiení lze dát do souvislosti s celkov˘m obohacováním prostfiedí Ïivinami (pfiedev‰ím dusíkem a fosforem). Soustavn˘ pokles poãtu jedincÛ souvisí jak s tvorbou malého mnoÏství Ïivotaschopn˘ch semen a nevhodn˘mi podmínkami k jejich klíãení, tak i s po‰kozováním kvûtÛ a semen larvami hmyzu (pfiedev‰ím bejlomorek). Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách absence pfiirozené dynamiky písãin (pÛsobené vûtrem), ■ hromadûní rostlinného opadu (jehliãí, ‰i‰ky, listy, suché zbytky bylin), ■ zarÛstání lokalit dfievinami nebo expanzivními bylinami a mechorosty, ■ slabá reprodukãní schopnost druhu, ■ nadmûrn˘ se‰lap, pojezdy vozidel, odhazování odpadu a lokální tûÏba písku. ■

Management lokalit Obû lokality sinokvûtu vyÏadují fiízenou péãi, která spoãívá pfiedev‰ím v pravidelném odstraÀování (vytrhávání, vyhrabávání, vyfiezávání, seãení) konkurujících druhÛ rostlin (napfi. tfitina kfiovi‰tní, ovsík vyv˘‰en˘, mechorosty, dfieviny) a v obnaÏování a naru‰ování pÛdního povrchu tak, aby se uvolnil prostor pro dal‰í ‰ífiení druhu. S ohledem na znaãnou citlivost populace k jak˘mkoli zásahÛm je tfieba ve‰keré zásahy v blízkosti sinokvûtu provádût ruãnû za pfiítomnosti odborníka – botanika. Kromû toho je tfieba lokality ochránit pfied nevhodn˘mi zásahy zemûdûlsk˘mi (orba, hnojení), lesnick˘mi (holoseãe, pfiíli‰ hustá v˘sadba nov˘ch stromkÛ a neÏádoucích dfievin napfi. dub ãerven˘), stavebními i rekreaãními, a to nejen v místû v˘skytu tohoto vzácného druhu, ale i v jeho okolí. Na lokalitû u Ole‰ka, která je na okraji lesa, je doporuãeno zachovat vzrostl˘ borov˘ les bez náletu dfievin, dojde-li ke kácení, lze pouze v˘bûrovû a tak, aby se zápoj stromového patra pfiíli‰ nezmûnil, to platí i pro v˘sadbu nov˘ch stromkÛ (i zde je Ïádoucí pfiítomnost odborníka). S ohledem na omezenou schopnost generativního rozmnoÏování je pfiipraveno posilování obou populací rostlinami namnoÏen˘mi v kultufie (ze semen i pomocí explanátov˘ch kultur). NamnoÏené rostliny budou vyÏadovat na lokalitách stejnou péãi.

Cévnaté rostliny

Sleziník neprav˘ Asplenium adulterinum Roz‰ífiení Sleziník neprav˘ byl povaÏován za evropsk˘ endemit, byl v‰ak objeven i v Kanadû (zde v‰ak pravdûpodobnû vznikl novû nezávisl˘m zkfiíÏením obou rodiãovsk˘ch druhÛ – viz níÏe). V Evropû má nesouvisl˘ areál, roste v ¤ecku, Rumunsku, Bosnû, Slovinsku, ve Francii, v Itálii, ve ·v˘carsku, v Rakousku a Nûmecku a na sever zasahuje aÏ do Skandinávie (Norsko, ·védsko a Finsko). âeská republika leÏí v centru areálu druhu. TûÏi‰tû v˘skytu je v západních âechách, v CHKO Slavkovsk˘ les, kde roste asi 10–15 tisíc jedincÛ (nejv˘‰e na kótû Vlãí kámen v nadmofiské v˘‰ce 880 m). Dále byl sleziník zji‰tûn na hadcích na DomaÏlicku (jedna lokalita), v Hanu‰ovicko-rychlebské vrchovinû (pût lokalit) a na jihozápadní Moravû (tfii lokality). Biologie a ekologie druhu Sleziník neprav˘ roste v˘hradnû na skalních hadcov˘ch stanovi‰tích, na jiném neÏ hadcovém podkladu se u nás nevyskytuje. Roste jak na oslunûn˘ch místech, tak na zastínûn˘ch skalách, optimem jsou zpravidla polozastínûné skalky v fiídce zapojen˘ch borech. Pfiíli‰ siln˘ zástin (napfi. hust˘m smrkov˘m porostem) nesná‰í. Jedná se o trsnatou drobnou vytrvalou kapradinku s pfiezimujícími listy, rozmnoÏující se jak vegetativnû rozrÛstáním trsÛ, tak generativnû sporami.Ty dozrávají v ãervenci a srpnu a ‰ífií se pravdûpodobnû i na velké vzdálenosti (schopnost ‰ífiení na velké vzdálenosti se v souãasnosti intenzivnû zkoumá). Sleziník neprav˘ vznikl zkfiíÏením sleziníku zeleného (Asplenium viride) a sleziníku ãerveného (Asplenium trichomanes). Tento kfiíÏenec se stabilizoval jako samostatn˘ druh. Vzácnû se mÛÏe kfiíÏit s dal‰ími sleziníky, napfi. se sleziníkem zelen˘m.

Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách nadmûrná vrstva jehliãí (zejména smrku), ■ zarÛstání konkurenãnû zdatnûj‰ími druhy na úÏivnûj‰ích stanovi‰tích, ■ zarÛstání hadcov˘ch skalek na otevfiené plo‰e náletem dfievin, pfiípadnû zalesÀování okolí skalek smrkem, ■ holoseãe, které jsou jednou z pfiíãin zmûny klimatick˘ch pomûrÛ na lokalitû (pfiíli‰né oslunûní a vysychání skalních ‰tûrbin), ■ nahrazování borov˘ch porostÛ smrãinami, ■ ‰ífiení akátu a dal‰ích neÏádoucích druhÛ dfievin. ■

Management lokalit Vût‰ina lokalit je zatím v dobrém stavu a nevyÏaduje zvlá‰tní péãi. V lesních biotopech je na lokalitách a v jejich tûsném okolí (v podstatû do vzdálenosti související se zástinem lokality) Ïádoucí postupnû pfiemûnit druhovou skladbu dfievin ve prospûch druhÛ stanovi‰tnû pÛvodních, tj. pfiedev‰ím postupnû nahrazovat smrkové monokultury v okolí hadcov˘ch skal (alespoÀ do vzdálenosti 50 m) porosty vhodnûj‰ími, zpravidla s pfievahou borovice lesní. Sazenice je tfieba vysazovat v nepfiíli‰ hustém sponu. Na skalnat˘ch hadcov˘ch v˘stupech je Ïádoucí preferovat na vhodn˘ch lokalitách pfiirozenou obnovu BO. Vhodn˘mi v˘chovn˘mi zásahy odstraÀovat náletové dfieviny smrku a modfiínu. Matefisk˘ porost je opti-


Pfiíãiny ohroÏení Druh není na sv˘ch stanovi‰tích bezprostfiednû ohroÏen. Dfiíve zanikly nûkteré lokality pfii tûÏbû hadce, dnes v‰ak vût‰ina lokalit leÏí v chránûn˘ch územích, kde dal‰í otvírky lomÛ nehrozí. Druhu neprospívá nadmûrné zastínûní a opad jehliãí (zejména smrku), kter˘ zaná‰í skalní ‰tûrbiny a pokr˘vá hadcovou horninu, a tak ubírá prostor skalním druhÛm. Na stanovi‰tû obohacená Ïivinami (zejména dusíkat˘mi látkami) se ‰ífií expanzivní druhy (tfitiny, ostruÏiníky), které mohou v˘skyt sleziníku téÏ omezovat.


mální udrÏovat ve stadiu niÏ‰ího zakmenûnní, které umoÏÀuje zákon o lesích. Na konkrétních lokalitách (skalní hadcové v˘stupy) je vhodné omezit maximální ‰ífiku holé seãe na jednonásobek prÛmûrné v˘‰ky porostu. Pfii umûlé obnovû vyuÏívat minimálních poãtÛ sazenic dle platné legislativy, pfiitom preferovat borové sazenice místního pÛvodu. Management nelesních lokalit je obtíÏnûj‰í. Jako nejvhodnûj‰í se jeví kaÏdoroãní krátkodobá intenzivní pastva ovcí nebo koz, která ãásteãnû potlaãuje konkurenãnû schopné byliny i mlad˘ nálet pion˘rsk˘ch dfievin. Proti expanzivním druhÛm (tfitina ãi ostruÏiníky) je moÏné pouÏít i dal‰í, spí‰e lokální zpÛsoby managementu: vytrhávání, seã, aplikace herbicidÛ, pfiíp. zimní vypalování.

Srpice karbincolistá Serratula lycopifolia syn. Klasea lycopifolia

Prioritní druh

Roz‰ífiení Srpice karbincolistá je ponticko-panonsk˘ druh se znaãnû nesouvisl˘m celkov˘m areálem. Vyskytuje se ve Francii, v Itálii, na Slovensku, v Polsku, Maìarsku, Rakousku, Chorvatsku, ve Slovinsku, v Rumunsku, na Ukrajinû a v jiÏním Rusku. V âeské republice se druh nachází na okraji svého celkového areálu. Roste pouze na jiÏní Moravû zhruba na deseti lokalitách – v Bíl˘ch Karpatech, mezi âejãí a Velk˘mi Pavlovicemi a vzácnû na Dunajovick˘ch kopcích u Mikulova. Biologie a ekologie druhu Srpice karbincolistá osídluje travnaté a kfiovinaté stránû, okraje kfiovin a lesÛ, nûkdy roste i na vlhãích biotopech slatinného charakteru, na spra‰ích a vápnit˘ch pískovcích v druhovû bohat˘ch travinobylinn˘ch spoleãenstvech níÏin a pahorkatin v tepl˘ch oblastech. PÛdy jsou hlub‰í, tûÏ‰í a minerálnû dobfie zásobené, humózní a stfiídavû vlhké. Vytrvalá trsnatá rostlina má bohat˘ oddenkov˘ systém. ·ífií se tak pfieváÏnû vegetativnû a místy tvofií rozsáhlé porosty. Generativní rozmnoÏování je vzácnûj‰í, druh kvete z neznám˘ch pfiíãin znaãnû nepravidelnû. Období kvûtu spadá do druhé poloviny ãervna aÏ poãátku ãervence. Kvûty b˘vají opylovány mot˘ly a blanokfiídl˘m ãi dvoukfiídl˘m hmyzem. Plodem jsou naÏky s chm˘rem, které se ‰ífií anemochornû. Jaká je klíãivost v pfiírodních podmínkách není známo, ale v kultufie je pomûrnû dobrá. Jde o svûtlomilnou bylinu. Pfiíãiny ohroÏení V˘skyt druhu indikuje druhovû bohatá a ochranáfisky v˘znamná spoleãenstva. Druh asi v âeské republice nebyl nikdy o mnoho hojnûj‰í, nûkteré lokality v minulosti zanikly celkovou destrukcí (terasování svahÛ), sukcesním posunem k lesu (nálet ãi v˘sadba akátu, borovice ãi bfiízy), intenzivním obhospodafiováním luk (ãasté kosení) spojené s jejich hnojením (nástup konkurenãnû silnûj‰ích druhÛ pfii zmûnû Ïivinov˘ch podmínek), ãi naopak absencí hospodafiení a hromadûním stafiiny. Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách absence hospodafiení (hromadûní stafiiny), ■ ãasná seã pfied dozráním semen (omezuje generativní mnoÏení, ale naopak podporuje vegetativní rÛst), ■ nálet dfievin, ■ splachy hnojiv. ■

Management lokalit V˘skyt srpice je vázán na druhovû bohaté luãní porosty, které jsou závislé na pravidelném kosení. Druh

Cévnaté rostliny

je schopen dlouhodobû a úspû‰nû pfieÏívat ve vegetativní fázi (kosení pfied odkvetením, tj. v ãervnu). Ale aby se srpice mohla generativnû rozmnoÏit, je tfieba zejména v letech, kdy bohatû kvete, nechat alespoÀ ãást porostÛ vysemenit. To znamená kosení v pozdûj‰ím termínu (koncem srpna) nebo kosit mozaikovitû. âasnûj‰í kosení ale naopak podporuje vegetativní rÛst tohoto druhu. Pokud není moÏné pravidelné kosení, je tfieba vyfiezávat náletové dfieviny.

Starãek dlouholist˘ moravsk˘ Tephroseris longifolia subsp. moravica Roz‰ífiení Starãek dlouholist˘ je stfiedoevropsk˘m endemitem, poddruh moravica je endemitem malého území nejzápadnûj‰ích Karpat; roste jen v âeské republice a na Slovensku. V âeské republice se vyskytuje pouze na ãtyfiech lokalitách: v okolí Brumova-Bylnice a Neda‰ova v severní ãásti Bíl˘ch Karpat pfii hranici se Slovenskou republikou (Hru‰ová dolina, HodÀovská dolina,Tratihu‰È a Hluboãe). Celkov˘ poãet rostlin se odhaduje na nûkolik tisíc.

Pfiíãiny ohroÏení Jednou z pfiíãin ohroÏení je mal˘ areál taxonu a ãasté zmûny stanovi‰tû, na obou stranách hranic nebyl tento poddruh zfiejmû nikdy pfiíli‰ hojn˘. V minulosti byl v˘raznû postiÏen velkoplo‰n˘mi tûÏbami lesÛ, zmûnou jejich druhové skladby (posun k vût‰ímu podílu jehliãnanÛ) a omezením pafiezinového hospodafiení, coÏ celkovû vedlo ke vzniku stinnûj‰ích lesÛ. Na luãních biotopech zpÛsobila jeho úbytek zmûna hospodafiení (vût‰í hnojení, chemické o‰etfiování a rozorávání luk). Starãku pravdûpodobnû ‰kodí i seã provádûná v nevhodnou dobu a pfiíli‰ intenzivní pastva, av‰ak podrobnûj‰í informace o managementov˘ch nárocích taxonu chybûjí. Populace jsou pomûrnû málopoãetné, a o to více zranitelné. Jde o pomûrnû atraktivní rostlinu, potenciálním rizikem tedy mÛÏe b˘t i vyr˘pávání jednotliv˘ch rostlin a jejich pfiesazování do zahrádek. Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách ■ hnojení a rozorávání luk, seã v nevhodnou dobu, ■ ponechání luk ladem, ■ nálet dfievin, pfiistínûní lokalit, ■ intenzivní pastva. Management lokalit Pfiesnûj‰í managementové nároky nejsou pfiíli‰ známy, taxon je tfieba z tohoto hlediska podrobnûji prozkoumat. Vhodn˘m managementem se jeví kosení luk jednou roãnû nebo ob jeden rok (z dÛvodÛ zachování charakteru luãního spoleãenstva) a naru‰ování povrchu pÛdy. Kosení v‰ak musí probíhat aÏ po dozrání semen a vysemenûní rostlin, nejlépe na pfielomu ãervence a srpna. ¤e‰ením by mohla b˘t i pastva, ne v‰ak pfiíli‰ intenzivní, aby nedo‰lo k poniãení lokalit. Pro zv˘‰ení poãetnosti populace je tfieba


Biologie a ekologie druhu Biotopem poddruhu jsou stfiednû vlhké horské louky, kfiovinaté stránû, lesní lemy, pfiípadnû svûtlé lesy v pahorkatinách a podhorsk˘ch oblastech. Preferuje pfiedev‰ím ekotony – rozhraní lesa a nelesního prostfiedí s mírn˘m zástinem, které jsou pravidelnû seãeny. PÛdy jsou hlub‰í, hlinité, humózní a svûÏí aÏ mírnû vlhké. Starãek je víceletá rostlina pfiezimující oddenkem pod povrchem pÛdy. Pfiízemní listy tvofií rÛÏici, v dobû kvûtu vût‰inou uvadají. Kvete od kvûtna do ãervna a b˘vá opylován blanokfiídl˘m a dvoukfiídl˘m hmyzem nebo mot˘ly. Tvofií mnoÏství anemochorních naÏek (‰ífiících se i na vût‰í vzdálenosti). Jejich klíãivost b˘vá dobrá (zejména na obnaÏen˘ch, voln˘ch plochách), ale ãasto jsou napadeny hmyzem. Vegetativní mnoÏení je spí‰e vzácné.


vytváfiet volné plochy pro vyklíãení semen a rÛst nov˘ch jedincÛ. Lze to zajistit profiezáváním kfiovin a odstraÀováním náletÛ, pfiípadnû naru‰ováním povrchu pÛdy ruãnû.

Stfievíãník pantof líãek Cypripedium calceolus Roz‰ífiení Stfievíãík pantoflíãek je euroasijsk˘ taxon, jehoÏ celkové roz‰ífiení zaujímá témûfi celou Evropu. Na severu zasahuje aÏ do Skandinávie, na západû roste aÏ po Anglii, dále tvofií hranici areálu severov˘chodní ·panûlsko a na jihu severní Itálie. Na v˘chod pak jeho roz‰ífiení pokraãuje pfies Malou Asii, Kavkaz a jiÏní Sibifi aÏ do Mongolska, âíny, Japonska a na Sachalin. V âechách je v˘skyt koncentrovan˘ v oblasti DÏbánu (v souãasnosti na fiadû míst), dále roste v Orlickém podhÛfií, Tfiebovském mezihofií, Pojizefií, RoÏìalovické tabuli, âeském stfiedohofií, na Kokofiínsku, v Podkrkono‰í, vzácnû v jiÏních âechách a jinde. Moravské lokality se nacházejí napfi. ve Vsetínsk˘ch a Vizovick˘ch vr‰ích, v Litenãick˘ch vr‰ích, Îìánickém lese, Podyjí, Moravském krasu, Bíl˘ch Karpatech, Javorníkách a ve v˘chodní ãásti âeskomoravské vrchoviny. Izolované populace jsou v ZábfieÏské vrchovinû, v Hanu‰ovické vrchovinû, Hornomoravském úvalu. Poãet lokalit se celkovû blíÏí stu. Biologie a ekologie druhu Stanovi‰tûm stfievíãníku jsou obvykle svûtlé lesy a jejich lemy (dubohabfiiny, teplomilné doubravy, pfiípadnû kvûtnaté a okroticové buãiny, vzácnû suÈové lesy), ale roste také v otevfien˘ch travnat˘ch biotopech sv. Bromion erecti (mírnû vlhké varianty) aÏ po stfiídavû vlhká luãní spoleãenstva s bezkolencem (sv. Molinion). Stfievíãník dává pfiednost mírnû vlhk˘m (v létû vysychajícím) pÛdám s niÏ‰ím obsahem dusíku, ale bohat˘m na báze. PÛdy jsou v rozpûtí mezi zásaditou aÏ neutrální pÛdní reakcí. Velmi ãasto se vyskytuje na vápencovém podkladu, pfiedev‰ím na tzv. bíl˘ch stráních s tûÏk˘mi jílovit˘mi pÛdami a také na fly‰i. UpfiednostÀuje polostinná stanovi‰tû. Stfievíãník je vytrval˘ a dlouhovûk˘ druh, jehoÏ jednotlivé trsy mohou vytrvat desítky let. Pfiezimuje podzemním oddenkem, z nûhoÏ na jafie ra‰í listy a pfiípadnû kvûtonosné lodyhy, které kvetou v kvûtnu aÏ ãervnu a jsou opylovány pfiedev‰ím men‰ími druhy samotáfisk˘ch vãel. V létû pak lodyhy s listy usychají a tobolky se semeny pukají v období od záfií do fiíjna. Semena orchidejí patfií mezi nejlehãí v rostlinné fií‰i a mohou se ‰ífiit na vût‰í vzdálenosti (vûtrem). Pro zdárn˘ v˘voj rostliny potfiebují zárodky vyklíãen˘ch semen pfiítomnost symbiotick˘ch hub (mykorrhiza). Vedle generativního mnoÏení se ‰ífií vûtvením oddenkÛ (v pfiibliÏnû pûtiletém intervalu), ãímÏ vznikají vût‰í trsy, které se následnû rozpadají na dcefiinné rostliny. Pfiíãiny ohroÏení Stfievíãník je ohroÏen pfiedev‰ím v lesních porostech. T˘ká se to hlavnû holoseãného zpÛsobu hospodafiení, kter˘ vede ke zmûnám ekologick˘ch podmínek stanovi‰tû ãi pfiímo k jeho destrukci. Obdobnû nevhodné jsou náhrady listnat˘ch dfievin jehliãnat˘mi (pfiedev‰ím smrky), aãkoli mÛÏe stfievíãník v smrkov˘ch monokulturách (zvlá‰tû v tûch svûtlej‰ích ãi na svûtlinách) dlouhodobû pfieÏívat. Pfii vy‰‰ím zastínûní porostÛ se mÛÏe stfievíãník del‰í dobu vyskytovat jen ve sterilním stavu. Nûkteré lokality jsou ohroÏeny deponováním prÛmyslového a domovního odpadu, pfiípadnû chemizací a kontaminací zneãi‰Èujících látek. Vzhledem k dekorativnosti rostliny je rizikem také vyr˘pávání a pfiesazování pro skalniãkáfiské úãely. Pfii vy‰‰ích stavech zvûfie brání generativní reprodukci okus kvûtonosn˘ch lodyh, ve vzácnûj‰ích pfiípadech mohou b˘t rostliny po‰kozovány i rytím zvûfie. Luãní stanovi‰tû jsou ohroÏena pfiedev‰ím nevhodn˘m kosením (pfiíli‰ ãasné, pfiípadnû dvojí kosení). Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách ■ nevhodn˘ typ lesního hospodafiení (holoseãná tûÏba a ne‰etrnû provedené pfiibliÏování dfieva),

Cévnaté rostliny

pfiemûny listnat˘ch porostÛ na jehliãnaté, u travinn˘ch biotopÛ absence hospodafiení a expanze kfiovin, ■ nevhodná doba kosení, ■ totální destrukce stanovi‰È, ■ destrukce rostlin (vyr˘pávání, trhání a okus kvûtÛ). ■ ■

Management lokalit V lesních biotopech je tfieba se vyhnout holoseãnému hospodafiení. Ve stinn˘ch lesích je vhodné smûfiovat tûÏební zásahy k postupnému prosvûtlování porostÛ. Na vznikl˘ch svûtlinách je tfieba provádût ‰etrné odstranûní bufienû bez pouÏití chemick˘ch pfiípravkÛ. Jehliãnaté monokultury s v˘skytem stfievíãníku je tfieba postupnû pfiemûnit na porosty stanovi‰tnû pÛvodních druhÛ dfievin (habr, buk a dal‰í listnáãe). Vhodn˘ by byl i pfievod vytipovan˘ch lesních porostÛ na tzv. lesy v˘mladkové, pfiedev‰ím na les stfiední. Zásahy je nutné provádût mimo vegetaãní období. Populace trpící okusem spárkaté zvûfie nebo velmi chudé populace je vhodné oplotit. Nelesní biotopy je tfieba kosit. Intenzitu a naãasování kosení je nutné naplánovat podle typu luãního spoleãenstva, maximální frekvence kosení je ale jednou roãnû aÏ po odkvûtu rostlin.V pfiípadû, Ïe do porostÛ zaãínají expandovat neÏádoucí druhy (tfitina, ovsík apod.) je Ïádoucí zv˘‰it frekvenci kosení. VÏdy je tfieba odstraÀovat biomasu a stafiinu. Vzhledem k tomu, Ïe se semena uvolÀují aÏ v záfií a fiíjnu, je vhodné jednotlivé rostliny nepokosit, ale pouze obsekat. Pfii v˘skytu v kfiovinách je tfieba kefie mozaikovitû odstraÀovat, aby se docílilo optimálního prosvûtlení.

Svízel sudetsk˘ Galium sudeticum

Prioritní druh

Biologie a ekologie druhu Svízel sudetsk˘ má tûÏi‰tû v˘skytu v rozmezí 650–880 m n. m. ve Slavkovském lese a 1000–1300 m n. m. v Krkono‰ích. Roste na dvou odli‰n˘ch substrátech: v CHKO Slavkovsk˘ les je vázán na mûlkou pÛdu hadcov˘ch borÛ, hadcov˘ch skalek a jejich okolí, v Krkono‰ském národním parku se vyskytuje pouze na otevfien˘ch stanovi‰tích na vlhk˘ch bazick˘ch skalách a sutích – na vápencích a erlanech, v Polsku téÏ na ãediãi a porfyritické Ïule. Svízel se mnoÏí pfiedev‰ím generativnû, kvete od kvûtna do ãervence (Slavkovsk˘ les) a od ãervence do srpna (Krkono‰e), opylován je hmyzem. Vegetativní roz‰ifiování rozrÛstáním krátk˘mi oddenky je omezené. Pfiíãiny ohroÏení Tfii krkono‰ské lokality (Kotelní jámy, âertova rokle, âertova zahrádka) leÏí na exponovan˘ch stanovi‰tích karÛ, která jsou neustále naru‰ována zvûtráváním, pohybem sutû i snûhov˘mi lavinami. To svízeli sudetskému zfiejmû vyhovuje a populace ãítající stovky jedincÛ jsou zde stabilní. Pouze na ãtvrté lokalitû (Rudník) byl pozorován mírn˘ ústup v dÛsledku ‰ífiení tfitiny rákosovité a zastínûní smrkem, obdobn˘ trend je i u západoãesk˘ch populací ve Slavkovském lese. Zde je druh vázán na nezapojené porosty kolem hadcov˘ch skalek, kde na nûkter˘ch místech dochází k ‰ífiení expanzivních druhÛ, pfiedev‰ím tfitiny rákosovité, nebo k zapojování rozvolnûn˘ch porostÛ (napfi. pfii absenci pastvy).


Roz‰ífiení Svízel sudetsk˘ je neoendemit âech, jeho lokality pfiesahují v oblasti Krkono‰ do Polska. V âeské republice existují dvû izolované oblasti v˘skytu – Krkono‰e, kde svízel sudetsk˘ roste na ãtyfiech lokalitách, a Slavkovsk˘ les, kde bylo doposud zji‰tûno devût lokalit. Historicky je druh uvádûn i z JeseníkÛ z Velké Kotliny, jeho v˘skyt zde nebyl v posledních letech ovûfien.


Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách ‰ífiení konkurenãnû silnûj‰ích druhÛ (tfitin), ■ zastínûní dfievinami, ■ absence vhodného managementu. ■

Management lokalit Na lokalitách, které jsou ohroÏeny zarÛstáním, je navrhováno odstraÀování konkurujících druhÛ bylin (extenzivní pastva alternativnû doplnûná ruãním kosením tfitiny).V souãasnosti se jedná pouze o lokality v CHKO Slavkovsk˘ les. Pastva bude provádûna v˘hradnû ovcemi a kozami, a to extenzivním pfiepásáním. Vhodn˘m termínem pro pastvu je duben aÏ první polovina kvûtna a srpen aÏ záfií, kdy uÏ je po odkvûtu rostlin.To v‰ak obvykle b˘vá vegetace na lokalitách znaãnû vyprahlá a dobytek jí nekonzumuje. Obãasné extenzivní pfiepásání v ãervnu a ãervenci nezpÛsobí naru‰ení populace. Zásadním parametrem pastvy je její intenzita, pastva mÛÏe b˘t provádûna (mnohdy je to z provozních dÛvodÛ vhodnûj‰í) i vût‰ím mnoÏstvím zvífiat. MoÏné je i 40–80 ks ve stádu (dle velikosti lokality), které ale musí pfiepásat lokalitu jen do té míry, aby nebyl v˘znamnûji naru‰en pÛdní povrch a aby vegetace byla spasena jen nesouvisle se zfieteln˘mi „nedopasky“ na minimálnû 40 % plochy lokality. Pfiíli‰ malé mnoÏství zvífiat umoÏní pfii pastvû preferovat nejatraktivnûj‰í potravu (brusinky, vlochynû) a dlouho ignorovat neÏádoucí druhy, napfi. trávy (tfitina, ovsík).Vhodná míra pastvy je dosaÏena vhodnou délkou trvání pastvy, nikoli poãtem zvífiat, coÏ vyÏaduje fiízení pastvy pfiíslu‰nou správou CHKO. Alternativnû lze nûkteré lokality kosit kfiovinofiezem, a to nejlépe po odkvûtu svízele (druhá polovina ãervence). Morfologie terénu v‰ech lokalit nedovoluje pfiíli‰ intenzivní pokosení a zãásti brání i pfiíli‰ intenzivní pastvû. Pomûr ovcí a koz je moÏné pfiimûfienû mûnit na obû strany, ale je nutno dbát na efektivitu pastvy. Doporuãen˘ pomûr ovcí a koz je zhruba 5:1. Pastvu je nutno na lokalitách ordinovat dle aktuálního stavu vegetace, v nûkter˘ch letech nemusí b˘t provádûna vÛbec. V souãasnosti je pastvu vhodné provádût pouze na nelesních lokalitách. V lesních lokalitách je Ïádoucí preferovat na vhodn˘ch lokalitách pfiirozenou obnovu BO a vhodn˘mi v˘chovn˘mi zásahy odstraÀovat náletové dfieviny smrku a modfiínu. Vyfiezávání náletu je tfieba provádût nejlépe mimo vegetaãní období a to tak, Ïe bude oãi‰tûn hadcov˘ v˘choz po jeho úpatí od v‰ech smrkÛ (obvykle se jedná o men‰í dimenze).Vût‰í hmotu je nutno vymístit z v˘chozu, vûtve je moÏné na v˘chozu spálit. OheÀ není vhodné zakládat v plochách skalních trávníkÛ na temenech v˘chozÛ. Matefisk˘ porost je optimální udrÏovat ve stadiu niÏ‰ího zakmenûnní, které umoÏÀuje zákon o lesích. Na konkrétních lokalitách je vhodné omezit maximální ‰ífiku holé seãe na jednonásobek prÛmûrné v˘‰ky porostu. Pfii umûlé obnovû vyuÏívat minimálních poãtÛ sazenic umoÏnûnou platnou legislativou, pfiitom preferovat borové sazenice místního pÛvodu. Management je nutné povaÏovat pouze za doplÀkové opatfiení; na v‰ech znám˘ch lokalitách si druh udrÏuje celkem stabilní populace o velikosti odpovídající moÏnostem stanovi‰tû. Relativní vzácnost v˘skytu je dána maloplo‰n˘m v˘skytem pfiirozeného biotopu druhu.

Vãelník rakousk˘ Dracocephalum austriacum Roz‰ífiení Vãelník rakousk˘ je stepní druh s tûÏi‰tûm roz‰ífiení ve stfiední a v˘chodní Evropû. Jeho areál je ostrÛvkovitû rozdûlen do nûkolika ãástí a na okraji areálu leÏí izolované lokality. Roste vzácnû ve ·panûlsku, Francii, v Itálii a ve ·v˘carsku, dále v âeské republice, Rakousku, na Slovensku, v Maìarsku, Rumunsku, na Ukrajinû, v Turecku a na Kavkazu. V âeské republice jsou nejpoãetnûj‰í populace v âeském krasu, kde se vyskytuje v NPR Karl‰tejn, NPR Koda, PR Karlické údolí, PR Radotínské údolí a na Vanovick˘ch skalách. Dal‰í izolovaná lokalita leÏí aÏ na jiÏní Moravû v Hustopeãské pahorkatinû (PR Zázmoníky). Donedávna rostl i v âeském stfiedohofií (Deblík), kde byl pozorován poslední trs je‰tû v roce 1996.

Cévnaté rostliny

Biologie a ekologie druhu Vãelník rakousk˘ roste na such˘ch a v˘slunn˘ch biotopech, na stepích, kamenit˘ch stráních a okrajích lesostepí. Je to heliofyt vyhledávající v˘luãnû nezastínûná stanovi‰tû (zejména nezarostlé horní slunné okraje vápencov˘ch stûn). V âeském krasu roste ve spoleãenstvech sv. Seslerio-Festucion pallentis a Helianthemo cani-Festucion pallentis a je vázán na vápenec, na Moravû na spra‰. Jedná se o hemikryptofyt aÏ chamaefyt, bylinu aÏ polokefi. Rostliny se doÏívají aÏ nûkolika desítek let. Vãelník se rozrÛstá vegetativnû do trsÛ, úspû‰nost generativní reprodukce je pomûrnû nízká a závislá na klimatick˘ch podmínkách. I kdyÏ se dá kultivovat ze semen i mnoÏit fiízky, vysazování vypûstovan˘ch rostlin je velmi obtíÏné, neboÈ se na such˘ch a v˘hfievn˘ch stanovi‰tích ‰patnû ujímají. Kvete v druhé polovinû kvûtna a zaãátkem ãervna, v such˘ch letech rostliny ménû kvetou a mÛÏe dojít k zasychání kvûtÛ i listÛ. Plody jsou hnûdé tvrdky. Pfiíãiny ohroÏení V minulosti byly nûkteré lokality zniãeny tûÏbou, v souãasnosti je druh ohroÏen pfiedev‰ím zarÛstáním stanovi‰È dfievinami, lokálnû i se‰lapem nebo snahou o pfienos rostlin do zahrádek. Negativnû se mohou promítnout i extrémní klimatické podmínky a v˘skyt ‰kÛdcÛ. NejdÛleÏitûj‰í fáze Ïivotního cyklu, které mohou b˘t ohroÏeny, jsou stadia produktivních jedincÛ. Úbytek rostlin v tûchto stadiích mÛÏe znamenat zvlá‰tû pro men‰í populace velké problémy. Nejvût‰í variabilita, která byla na lokalitách zachycena a která mûla nejvût‰í vliv na zmûnu populaãní rÛstové rychlosti, byla v produkci semen a v pfieÏívání semenáãÛ. Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách zarÛstání stanovi‰È dfievinami, ■ se‰lap a odbûr rostlin zahrádkáfii, ■ destrukce lokalit tûÏbou, ■ extrémní klimatické podmínky. Management lokalit Lokality je potfieba pravidelnû (minimálnû jednou za pût let) kontrolovat a provádût vyfiezávání náletov˘ch dfievin, kter˘mi skalní stepi jinak zarÛstají. OdstraÀování náletu se provádí ke konci vegetaãní sezony nebo po ní. ¤ezné plochy je moÏné v pfiípadû potfieby o‰etfiit Roundapem, tak aby nebyly zasaÏeny rostliny vãelníku. Ménû poãetné populace (20 a ménû jedincÛ) mohou b˘t ohroÏeny náhodn˘mi událostmi jako jsou suché roky, nadmûrn˘ v˘skyt ‰kÛdcÛ, vykopávání jedincÛ zahrádkáfii nebo se‰lap turisty. Tyto populace je moÏno posilovat dosazováním dal‰ích jedincÛ, coÏ je v‰ak velice pracné a bylo by tfieba také provûfiit, zda nehrozí riziko poru‰ení stabilizovaného komplexu genÛ kfiíÏením izolovan˘ch populací (tzv. outbrední deprese).

Vláskatec tajemn˘ Trichomanes speciosum Roz‰ífiení Vláskatec tajemn˘ je evropsko-makaronésk˘m endemitem, roz‰ífien˘m ve Velké Británii, Francii, v Nûmecku, Lucembursku, ve ·panûlsku, v Portugalsku, Itálii, âeské republice a v Makaronésii (Azory, Madeira, Kanárské ostrovy). V roce 2002 byl nalezen také v Polsku. Tato kapradina vytváfií ve stfiední Evropû jen drobn˘ vláknit˘ gametofyt, pfiipomínající mech, proto zde byla objevena teprve v nedávné dobû. Sporofytní vzrostlé rostliny se vyvíjejí napfi. na Kanársk˘ch ostrovech, v Anglii a Itálii. Historie objevování druhu v âeské republice je velmi krátká. Poprvé byl u nás zji‰tûn v roce 1993 v âeském ·v˘carsku, pak aÏ v roce 2001 v kvádrov˘ch pískovcích na Dokesku. Po tomto nálezu byl v pískovcích âeské kfiídové tabule proveden systematick˘ prÛzkum a v souãasnosti jsou známy lokality na


■


Kokofiínsku, âeskolipsku, v âeském ráji, Klokoãsk˘ch skalách a Prachovsk˘ch skalách. Zatím nebyl nalezen v Broumovsk˘ch stûnách, kde je pro druh zfiejmû pfiíli‰ chladné klima. Biologie a ekologie druhu Vláskatec tajemn˘ má velmi specifické nároky na biotop. Vláknit˘ gametofyt tvofií nepravidelné kolonie porÛstající hol˘ pískovec v tmav˘ch a vlhk˘ch jeskyních, pod pfievisy, ve ‰tûrbinách a vo‰tinách, kde zpravidla nemá konkurenci dal‰ích druhÛ rostlin. ·ífií se pouze vegetativnû. Velikost kolonií se pohybuje od sotva nûkolika milimetrÛ ãtvereãních aÏ po rozsáhlé porosty dosahující vzácnû pfies 1 m2 (údolí Skalského potoka na Kokofiínsku, rokle Krtola v âeském ráji). U nás roste v nadmofiské v˘‰ce 130–440 m, ve vy‰‰ích polohách nebyl nalezen; limitujícím faktorem budou pravdûpodobnû nízké teploty, i kdyÏ sná‰í i mírné mrazy. Pfiíãiny ohroÏení Vzhledem ke skrytému zpÛsobu Ïivota není vláskatec na sv˘ch lokalitách v˘raznû ohroÏen a neprovádûjí se ani Ïádná opatfiení k posilování populací. Zdá se, Ïe porosty gametofytu jsou na lokalitách stabilní, chybí ale dlouhodobá pozorování. Negativnû by se mohlo projevit odlesnûní inverzních údolí pfii rozsáhl˘ch holoseãích a následná zmûna mikroklimatick˘ch pomûrÛ. K pfiímému ohroÏení druhu dochází vzácnû v místech bivakÛ s táborov˘mi ohni, kde se skály vysu‰ují a kde se usazují saze. Mnohé lokality leÏí ve zvlá‰tû chránûn˘ch územích pfiírody, neboÈ se jedná o pfiírodnû a krajináfisky v˘znamná území. Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách ■ rozsáhlá odlesnûní biotopÛ v okolí lokalit zvlá‰tû pfii holoseãném zpÛsobu hospodafiení, ■ bivakování se zakládáním ohni‰È v tûsné blízkosti lokalit. Management lokalit Cílená péãe o druh se neprovádí, v místech v˘skytu je pomûrnû ãast˘m druhem a vût‰ina jeho stanovi‰È zÛstává zfiejmû dlouhodobû beze zmûn a uchránûna od negativních vlivÛ. Na jeho nalezi‰tích by v‰ak mûlo b˘t provádûno ‰etrné lesní hospodafiení, tzn. pfii tûÏbû neodlesÀovat najednou velké plochy, zejména v inverzních údolích, aby nedo‰lo k pfiíli‰ velké zmûnû mikroklimatu.

V‰ivec krkono‰sk˘ prav˘ Pedicularis sudetica subsp. sudetica

Prioritní druh

Roz‰ífiení V‰ivec krkono‰sk˘ prav˘ je endemick˘ krkono‰sk˘ poddruh, kter˘ pravdûpodobnû vznikl na konci doby ledové z arkticko-alpínského taxonu Pedicularis sudetica (tento taxon se rozpadá na osm poddruhÛ, vãetnû izolovaného krkono‰ského taxonu). Vût‰ina lokalit v‰ivce krkono‰ského pravého leÏí na ãeské stranû Krkono‰, jen malá ãást lokalit se nachází na polské stranû hor. V souãasnosti je v âR evidováno dvanáct lokalit v‰ivce krkono‰ského pravého, v‰echna nalezi‰tû leÏí v subalpínském a alpínském stupni Krkono‰. Biologie a ekologie druhu V‰ivec krkono‰sk˘ prav˘ roste na pfiechodov˘ch zónách ra‰elini‰È, zra‰elinûl˘ch a podmáãen˘ch plochách v okolí sezonních i trval˘ch potÛãkÛ nebo mokvav˘ch skal, místy na prameni‰tích nebo v terénních depresích. VyÏaduje vy‰‰í snûhovou pokr˘vku, nikoli v‰ak pfiímo snûhová vyleÏiska – vyhledává spí‰e jejich okraje nebo ty ãásti, které se díky pfiítomnosti tekoucí vody dfiíve prolomí a odtají. Tato vytrvalá rostlina patfií mezi poloparazitické rostliny bez specifického hostitele, ale s moÏností napojení na ‰irokou ‰kálu hostitelÛ od kapraìorostÛ aÏ po dfieviny. RozmnoÏuje se hlavnû vegetativnû (klonální rÛst), pravdûpodobnû v men‰í mífie i generativnû, kvete od konce ãervna do poãátku srpna

Cévnaté rostliny

v závislosti na délce trvání snûhové pokr˘vky, opylování zaji‰Èuje hmyz nebo vítr, semena po vypadnutí z tobolek mohou b˘t transportována vodou. Pfiíãiny ohroÏení V‰ivec potenciálnû mÛÏe ohrozit jakákoli v˘razná zmûna pedologick˘ch, klimatick˘ch, hydrologick˘ch a vegetaãních pomûrÛ na lokalitách; zatím nejrizikovûj‰í se jeví nadmûrné spásání a se‰lap zvûfií ãi lidské aktivity. V souãasnosti patfií mezi nejvíce ohroÏené ty lokality, které leÏí v bezprostfiední blízkosti Luãní boudy, a to z dÛvodu antropického po‰kození, a dále lokality v záfiezech struh karov˘ch stûn Úpské jámy, kde dochází ke strÏení drnÛ a kamenÛ pfii pfiívalov˘ch de‰tích, jarních táních nebo pádu základové laviny. Obû pfiíãiny ohroÏení na‰tûstí zatím nemají váÏnûj‰í dopad na populaci (pfiihodí se pomûrnû vzácnû). I kdyÏ v‰ivec roste v první zónû Krkono‰ského národního parku s nejpfiísnûj‰ím ochrann˘m reÏimem, do‰lo v minulosti v rámci vysokohorského zalesÀování k osázení nûkter˘ch jeho lokalit. Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách ■ naru‰ení lokalit v návaznosti na turistické aktivity, ■ nadmûrné po‰kození jelení zvûfií (okus a vytrÏení ze zemû, se‰lap), ■ pfiirozené svahové procesy (sesuvy pÛdy, strÏení drnu nebo balvanÛ) v záfiezu Snûhového Ïlabu a Lavinové rokle, ■ zalesÀování lokalit, ■ zmûny pokryvnosti potencionálních konkurenãních druhÛ v dÛsledku v˘kyvu poãasí.

Zvonek ãesk˘ Campanula bohemica syn. Campanula bohemica subsp. bohemica

Prioritní druh

Roz‰ífiení Krkono‰sk˘ endemit rostoucí na fiadû lokalit jak na ãeské, tak i na polské stranû Krkono‰ v montánním aÏ subalpinském stupni (mezi 760 aÏ 1600 m n. m.). Biologie a ekologie druhu Zvonek ãesk˘ roste na oslunûn˘ch stanovi‰tích v kvûtnat˘ch a vlhk˘ch horsk˘ch loukách, alpsk˘ch trávnících nad hranicí lesa, v lemech cest, v ledovcov˘ch karech a okolí horsk˘ch bud na vlhãích pÛdách stfiednû zásoben˘ch Ïivinami; vzácnû zasahuje i do porostÛ kosodfieviny. Krkono‰sk˘ endemit z okruhu alpského zvonku Campanula scheuchzeri. Jde o vytrval˘ druh pfieÏívající zimu oddenkem. Netvofií trsy, z oddenku vyrÛstají pfiízemní listy (pfied kvetením odumírající) a jednotlivé lodyhy. Kvete od ãervna do ãervence, plodem jsou tobolky, drobná semena vypadávají do bezprostfiedního okolí plodné rostliny. Podrobnûj‰í data o klíãení semen zatím chybûjí, ale pfiedpokládá se, Ïe se populace obnovují právû tímto zpÛsobem. Obãas dochází ke kfiíÏení se zvonkem okrouhlolist˘m (Campanula rotundifolia).


Management lokalit V‰ivec krkono‰sk˘ prav˘ v souãasnosti nevyÏaduje Ïádn˘ speciální management. Na lokalitû Rennerovka je tfieba sledovat vliv v˘sadeb kosodfieviny, lokálnû (v pfiípadû nadmûrného okusu zvûfií) lokalitu zabezpeãit zpÛsobem odpuzujícím zvûfi (napfi. kolíky s ovãí vlnou). Na Luãní boudû je tfieba zamezit eutrofizaci biotopÛ pfiípadn˘m venãením psÛ v okolí boudy – jako úãinné opatfiení se jeví vydání informaãního materiálu o Luãní boudû pro turisty, kde budou zmínûny i pfiírodní zajímavosti okolí. Materiál bude po dohodû s majiteli k dispozici na Luãní boudû. Na základû kaÏdoroãního monitoringu poãetnû men‰í populace v západních Krkono‰ích lze uvaÏovat o pfiípadn˘ch budoucích managementov˘ch zásazích na tamních lokalitách.


Pfiíãiny ohroÏení Aãkoli jde o pomûrnû hojn˘ druh Krkono‰, pfieci jenom zaznamenal v minulosti ústup. Vût‰ina lokalit v minulosti zanikla (ãi se populace zmen‰ily) díky zmûnû obhospodafiování luãních biotopÛ a upu‰tûní od tradiãních lukafisk˘ch postupÛ v Krkono‰ích, souvisejících s extenzivním „budním“ hospodafiením (seã jednou roãnû). Díky tomuto hospodafiení vznikly cenné „krkono‰ské“ druhovû bohaté louky. Na vinû ústupu mÛÏe b˘t také celková eutrofizace stanovi‰È pfii absenci hospodafiení a následné zarÛstání dfievinami. Zvonek ãesk˘ také nesná‰í mulãování luk. Men‰í ãást lokalit zanikla v souvislosti se stavební ãinností. Pfiedev‰ím potenciálním rizikem je moÏnost kfiíÏení se zvonkem okrouhlolist˘m, kter˘ zaãíná pronikat do vy‰‰ích poloh Krkono‰ na lokality s v˘skytem zvonku ãeského. KfiíÏení zatím probíhá jen relativnû vzácnû. Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách ■ nevhodné obhospodafiování luãních biotopÛ (intenzivní kosení, mulãování), ■ absence hospodafiení, zarÛstání luk, ■ eutrofizace stanovi‰È, ■ hybridizace s Campanula rotundifolia. Management lokalit Louky se zvonkem v primárním bezlesí (kary, alpínské trávníky nad hranicí lesa) nevyÏadují Ïádné v˘razné zásahy. Lokality polopfiirozeného charakteru (louky v montánním stupni) je nutné udrÏovat pro zachování zvonku ãeského i celkové druhové bohatosti pokraãováním tradiãního zpÛsobu managementu (ãi jej znovu obnovit). To znamená pravidelné kosení (jednou roãnû; vzácnû za pfiízniv˘ch stanovi‰tních podmínek dvakrát za rok). Vhodné je kombinovat kosení s extenzivní pastvou – v tom pfiípadû je nutno ustájit dobytek mimo nejcennûj‰í plochy luk. Pokud se na lokalitû dlouhodobû pouze kosí, je potfiebné provést obãasné pfiihnojení luk statkov˘mi hnojivy (nikdy minerálními) ãi kompostem z místní biomasy, ale ne ãastûji neÏ jednou za 4–7 let. Mulãování lze uÏít pouze v pfiípadû obnovy hospodafiení na dlouhodobû opu‰tûn˘ch loukách, vÏdy jen jako jednorázov˘ zásah.

Zvonek jesenick˘ Campanula gelida syn. Campanula bohemica subsp. gelida

Prioritní druh

Roz‰ífiení Zvonek jesenick˘ je stenoendemitem Petrov˘ch kamenÛ v Jeseníkách (jediná lokalita na svûtû). Biologie a ekologie druhu Dlouhodob˘m v˘vojem se zvonek jesenick˘ pfiizpÛsobil extrémnímu horskému a skalnatému prostfiedí Petrov˘ch kamenÛ. Celoroãní vûtrné proudûní, oslunûní, nízké teploty, námraza a sníh ovlivÀují Ïivotní podmínky ve skalních ‰tûrbinách a v nízk˘ch trávnících na úpatí skály. Skála je tvofiena kysel˘mi horninami (pfieváÏnû fylonity). PÛdy okolo skály jsou velmi mûlké a skeletovité. Zvonek jesenick˘ je velmi podobn˘ zvonku ãeskému (stejnû jako on má pÛvod v alpském druhu Campanula scheuchzeri), na rozdíl od nûj je ov‰em hustû trsnat˘, má men‰í kvûty i tobolky a v dobû kvûtu má pfiízemní okrouhlé listy Ïivé. Je schopen tvofiit husté, vût‰í porosty. ·ífií se vegetativnû i generativnû. Kvete od poloviny ãervence do konce srpna, produkuje pomûrnû dosti semen, ale zdá se, Ïe klíãení a uchycování semenáãkÛ je v pfiirozeném prostfiedí (nehostinné podmínky hol˘ch skalních terásek a okolní alpinské hole) znaãnû omezeno.TakÏe ‰ífiení je ve valné vût‰inû omezeno na vegetativní rozrÛstání trsÛ. Pfiíãiny ohroÏení Zvonek jesenick˘ je stenoendemitem Petrov˘ch kamenÛ. V roce 2006 se zde nacházelo 47 mikropopu-

Cévnaté rostliny

lací ze 195 kvûtními lodyhami. Zranitelnost taxonu vypl˘vá právû z takto malé populace. Zvonek jesenick˘ není konkurenãnû pfiíli‰ siln˘ druh a jeho populaci omezuje pfiíli‰n˘ rozvoj nûkter˘ch expandujících druhÛ: metliãky kfiivolaké (Avenella flexuosa) a metlice trsnaté (Deschampsia cespitosa), vrby slezské (Salix silesiaca), maliníku (Rubus idaeus).V minulosti byly Petrovy kameny oblíben˘m cílem turistÛ a lyÏafiÛ a lokalita byla znaãnû devastována se‰lapem. Po uzavfiení turistické cesty kolem Petrov˘ch kamenÛ je nalezi‰tû nav‰tûvováno uÏ jen ojedinûle, populace se proto znaãnû pozvedla a poãet i velikost trsÛ zvonku vzrostl. Stále se v‰ak projevuje eutrofizace prostfiedí a zneãi‰tûní odpadky zvlá‰È v zimním období. Dal‰ím moÏn˘m ohroÏením je sbûr druhu jako atraktivní skalniãky. Jedinci na zastínûn˘ch místech ãasto nedokvetou; není v˘jimkou, Ïe teploty pod bodem mrazu se objevují i v prÛbûhu léta. Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách sukcese konkurujících druhÛ: metliãky kfiivolaké a metlice trsnaté, vrby slezské a maliníku, ■ eutrofizace prostfiedí ponecháváním odpadkÛ a dal‰ím zneãi‰Èováním (zejména v zimním období), ■ trhání, vyr˘pávání trsÛ skalniãkáfii, ■ sníÏená schopnost generativního mnoÏení v klimaticky nepfiízniv˘ch letech. ■

Management lokalit Po znepfiístupnûní a zákazu vstupu na Petrovy kameny Ïádn˘ speciální management druhu neprobíhal, pouze byl vytrháván maliník. Do budoucna je nutné omezovat sukcesi metliãky kfiivolaké a metlice trsnaté postupnou disturbancí uÏ zapojeného drnu, vytrhat ‰ífiící se maliník, pfiípadnû redukovat vrbu slezskou. Pokusnû je dokázáno, Ïe na volné pÛdû zvonek jesenick˘ dobfie klíãí a roste, proto bude vhodné posílit populaci zvonku pfiisetím a celou lokalitu kaÏdoroãnû monitorovat. Pro zamezení vstupu na Petrovy kameny jsou na místech uÏ uzavfien˘ch turistick˘ch cest vysvûtlující tabule a budují se zafiízení omezující neÏádoucí pohyb náv‰tûvníkÛ (dfievûné zábradlí).

Roz‰ífiení Zvonovec liliolist˘ je eurosibifisk˘ druh roz‰ífien˘ ve stfiední a v˘chodní Evropû a v západní Asii. Evropské lokality se nalézají v Nûmecku, Rakousku, ve ·v˘carsku, v Itálii, âeské republice, Polsku, na Slovensku, v Maìarsku a na Balkánském poloostrovû. Z pÛvodních zhruba dvaceti lokalit v âeské republice se do souãasnosti dochovalo jen pût. Lokalita s nejvitálnûj‰í populací, ãítající pfies 200 jedincÛ, se nalézá v âeském stfiedohofií v PP Babinské louky, dal‰í dvû nalezi‰tû leÏí v âeském krasu (NPR Karl‰tejn, PR Karlické údolí), dále u Bílichova na Kladensku, a relativnû nedávno byla zji‰tûna lokalita na Královéhradecku. V‰echny populace, vyjma v âeském stfiedohofií, jsou pomûrnû slabé a mají ustupující trend v˘voje. Biologie a ekologie druhu Zvonovec liliolist˘ osídluje svûÏí aÏ vlhké louky (sv. Molinion, Arrhenatherion) a svûtlé listnaté lesy (sv. Carpinion), kde dává pfiednost lesním okrajÛm. Roste ale i na pasekách nebo ve smí‰en˘ch lesích s pfiímûsí nepÛvodních dfievin a ve smrkové monokultufie. Dává pfiednost hlub‰ím pÛdám na kysel˘ch substrátech i na vápencích, dafií se mu dobfie v plném oslunûní i v polostínu. Tato vytrvalá rostlina mÛÏe dosahovat v˘‰ky témûfi 2 m (na lesních biotopech), kvete v ãervenci, v pfiípadû okusu zvûfií v‰ak rostliny mohou vykvétat i pozdûji z boãních v˘honÛ. Drobná semena dozrávají v tobolkách, jsou dobfie klíãivá a kultivace druhu ze semen se dafií. Pfiíãiny ohroÏení Zvonovci zfiejmû vyhovoval dfiívûj‰í lesní zpÛsob hospodafiení pafiezinov˘m zpÛsobem, kdy pravidelnû


Zvonovec liliolist˘ Adenophora liliifolia


vznikaly a zanikaly men‰í paseky (bez kompaktního travního porostu a mnoÏství stafiiny), na kter˘ch se druh stfiídavû objevoval.V lesích se také obãasnû páslo, coÏ mohlo mít pfiízniv˘ vliv na vhodn˘ bylinn˘ podrost. Pfii souãasném hospodafiení v lesích se nové lokality nevytváfiejí a o nûkolik souãasn˘ch nalezi‰È situovan˘ch obvykle pfii okraji lesa se musí pozornû peãovat. Zvonovci konkurují zejména vy‰‰í trávy (tfitina) a ostruÏiníky, druh také ãasto trpí okusem zvûfií. Na jediné luãní lokalitû v âeském stfiedohofií se díky pravidelnému kosení vytvofiila stabilní populace. Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách ■ pfiíli‰né zastínûní lokalit na lesních stanovi‰tích, ■ nálet dfievin, ■ konkurence nûkter˘ch bylin na okraji lesních stanovi‰È, ■ nadmûrn˘ okus zvûfií, ■ pro druh nevhodné lesní hospodafiení, ■ nekosení luãních porostÛ. Management lokalit Lokality zvonovce liliolistého na luãních i lesních biotopech není moÏné ponechat samovolnému v˘voji, neboÈ by do‰lo k jejich pozvolnému zániku. Druh není schopen pfieÏívat v pfiíli‰ uzavfien˘ch nebo zastínûn˘ch porostech. Managementová opatfiení na souãasnû znám˘ch lokalitách jsou velmi specifická. Na lesních lokalitách je tfieba prosvûtlovat porosty vzrostl˘ch dfievin, pfiednostnû individuálnû odstraÀovat pfiimísené jehliãnany a vybrané listnaté dfieviny. Velmi nutné je rozvolÀování hustého podrostu zmlazujících dfievin (zvlá‰tû jasanu ztepilého), ale i ostruÏiníkÛ, které ãasto zcela pokr˘vají pÛdní povrch. V pfiípadû, Ïe zvonovec pfieÏívá v kulturním lese s dominantními jehliãnany, je nezbytná postupná pfiemûna druhové skladby porostu, a to s vyuÏitím pfiedsunut˘ch kotlíkÛ pro pfiirozenou obnovu nebo umûlou v˘sadbu stanovi‰tnû pÛvodních druhÛ dfievin (napfi. dub letní, habr obecn˘). V nûkter˘ch pfiípadech je nutné ‰etrné vyÏínání bufienû tak, aby nebyly po‰kozovány jednotlivé rostliny zvonovce. U vût‰iny nalezi‰È je vhodné oplocení proti neÏádoucímu okusu zvûfií. V˘skyt zvonovce a jeho ochranné podmínky musí b˘t projednány s vlastníkem a správcem pozemku, aby nedocházelo k po‰kozování populace v dÛsledku pro druh nevhodn˘ch pûstebních zásahÛ. Na lokalitách s nejslab‰ími populacemi se provádí speciální management k jejich podpofie. Spoãívá ve vysazování napûstovan˘ch rostlin, v ruãním odstraÀování konkurenãních druhÛ a ve vysévání semen na vhodná místa v blízkosti pÛvodních lokalit. Luãní lokality je nutné kosit v pozdním létû (po odkvûtu a ãásteãném vysemenûní), ãást plochy (cca 10–25 %) je tfieba stfiídavû v rÛzn˘ch letech nechávat neposeãenou z dÛvodÛ úplného vysemenûní rostlin.

Îabníãek vzpl˘vav˘ Luronium natans Roz‰ífiení Îabníãek vzpl˘vav˘ je evropsk˘m druhem se subatlantsk˘m roz‰ífiením. Vyskytuje se zejména v západní Evropû, vy‰‰í poãet lokalit je pfiedev‰ím ve Velké Británii. JiÏní hranici v˘skytu tvofií ·panûlsko, severní hranicí areálu je jih ·védska. Smûrem na v˘chod byl zaznamenán aÏ v Litvû. V âeské republice byl v minulosti nalezen pouze v oblasti Jizersk˘ch hor, Fr˘dlantského v˘bûÏku (recentní v˘skyt se nepodafiilo ovûfiit) a na TfieboÀsku. Z jin˘ch ãástí âeské republiky není udáván. Jedinou oblastí s aktuálním pfiirozen˘m v˘skytem je levobfieÏní ãást Labsk˘ch pískovcÛ, která navazuje na v˘skyt v sousedním Sasku. Souãasné dvû pÛvodní ãeské lokality v CHKO Labské pískovce byly objeveny v roce 1999. Jedna lokalita se nachází na Královoml˘nském rybníce leÏícím severozápadnû od Maxiãek, druhé nalezi‰tû je malá poÏární nádrÏ s pfiirozen˘mi bfiehy, která se nachází jihozápadnû od Dolního Îlebu. Dal‰í lokalita vznikla v roce 2002 vysazením Ïabníãku do novû vytvofiené malé nádrÏe v blízkosti druhé lokality.

Cévnaté rostliny

Biologie a ekologie druhu Îabníãek vzpl˘vav˘ roste ve velmi ãisté, prÛzraãné vodû s minimálním obsahem Ïivin a s mírnû kyselou reakcí (v rozmezí pH 5,8–6,8), v hloubce od nûkolika centimetrÛ do dvou metrÛ. Podle dosavadních pozorování je Ïabníãek schopen velmi rychle osídlit dna nov˘ch nádrÏí bez sedimentÛ, ale s postupn˘m rozvojem vodních makrofyt (napfi. Juncus bufonius, Potamogeton natans) je spí‰e vytlaãován, a zdá se b˘t konkurenãnû slab‰ím druhem. Teprve provádûn˘ monitoring nám po urãité dobû pfiinese pfiesnûj‰í informace. Druh patfií mezi vytrvalé rostliny. Pod vodní hladinou, na dnech rybníkÛ ãi tÛní vytváfií rÛÏice úzce kopinat˘ch listÛ ze kter˘ch vyrÛstají kvûtní lodyhy. Ve vût‰ích hloubkách, pfies 100 cm, vyrÛstají kvûtní lodyhy s mal˘mi kvûty, které se neotvírají a opylení probíhá bez otevfiení kvûtÛ (kleistogamicky). V mal˘ch hloubkách Ïabníãek vytváfií velké bílé kvûty (prÛmûr 15 mm) plovoucí na vodní hladinû; kvete obvykle v ãervenci a srpnu. Plodem jsou naÏky (1–2 mm velké), které po dozrání klesají ke dnu a zdárnû vyklíãí teprve po chladné periodû. Pfienos semen je zaji‰tûn vodou, na vût‰í vzdálenosti se ‰ífií pravdûpodobnû zoochoricky. Klíãící semenáãky jsou schopné plavat po vodní hladinû, ale pfieÏívají velmi obtíÏnû. Vegetativnû se Ïabníãek rozmnoÏuje pomocí v˘bûÏkÛ a je pro nûj charakteristická vysoká odnoÏovací schopnost. Pfiíãiny ohroÏení Druh vymizel na dfiívûj‰ích lokalitách zfiejmû pfiirozenou sukcesí a eutrofizací stanovi‰È. Souãasné lokality jsou potencionálnû ohroÏeny nevhodn˘m termínem vypou‰tûní nádrÏe z dÛvodÛ oprav (zejména v zimním období, kdy Ïabníãek mÛÏe vymrznout). Dále by druh ohrozila zmûna chemick˘ch vlastností vody (vápnûní, acidifikace a eutrofizace vodního prostfiedí). Také pfiirozené zazemÀování nádrÏí pÛsobí jako negativní faktor – zmen‰uje se prostor k pfieÏití a dno se pokr˘vá organogenními sedimenty.

Management lokalit Îabníãek nevyÏaduje speciální management, je ale tfieba zajistit zachování vysoké ãistoty vody a pokud moÏno stálou v˘‰ku hladiny. Po urãité dobû (v závislosti na zazemnûní nádrÏe) je nutné odstranit sedimenty dna, protoÏe Ïabníãku vyhovuje volné dno bez vegetace a organogenních sedimentÛ. Podpora druhu vytvofiením nové malé nádrÏe je moÏná.


Faktor y a ãinnosti, které by mohly negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách ■ vypu‰tûní rybníka zejména v zimním období, ■ zneãi‰tûní a zmûna chemick˘ch vlastností vody, ■ pfiirozené zazemÀování nádrÏí.

Mechorosty

MEchorosTy Dvouhrotec zelen˘ Dicranum viride Roz‰ífiení Dvouhrotec zelen˘ je roz‰ífien na severní polokouli, v Evropû je tûÏi‰tû v˘skytu v Alpách a na jihozápadû Nûmecka), dále roste ve v˘chodní a jihozápadní Asii a v Severní Americe. V âeské republice jsou recentnû známé lokality v jiÏních a západních âechách, na Vysoãinû a na Kfiivoklátsku, historicky je druh udáván i z jiÏní Moravy (okolí Brna). Vzhledem k obtíÏnosti determinace druhu v terénu a ãasové nároãnosti ovûfiování historick˘ch lokalit a neprozkoumanosti ãetn˘ch územích v nichÏ existují pro druh vhodné biotopy, nelze informace o recentnû známém roz‰ífiení v âeské republice povaÏovat za koneãné. Biologie a ekologie druhu Dvouhrotec zelen˘ je dvoudom˘ dlouhovûk˘ mech, na území âeské republiky vzácnû plodn˘ (recentnû známé populace pouze sterilní), vytváfiející husté trsy o velikosti aÏ nûkolik centimetrÛ ãtvereãních na kmenech a bázích listnat˘ch stromÛ (dub, ol‰e, osika, buk, lípa), vzácnûji i na kmenech jehliãnanÛ, na ztrouchnivûlém dfievû a kofienech stromÛ v lesních porostech s relativnû vysokou stálou vlhkostí vzduchu. Roste v níÏinách aÏ montánním stupni, upfiednostÀuje substrát s vy‰‰ím pH a s vy‰‰ím obsahem bází a Ïivin, ale jeho v˘skyt je udáván i na nevápnit˘ch skalách. Pfiíãiny ohroÏení Dvouhrotec zelen˘ je velice citliv˘ za zmûny vlhkosti porostÛ a na zneãi‰tûní ovzdu‰í, které následnû zpÛsobuje zmûny trofick˘ch podmínek substrátu, jeÏ mohou vést k vytlaãení tohoto mechu jin˘mi konkurenãnû silnûj‰ími druhy.

Management lokalit V souãasnosti nejsou k dispozici takové studie, které by jasnû a zcela konkrétnû stanovily, jak˘ management je pro pfiízniv˘ v˘voj populací mechu dvouhrotce zeleného nejvhodnûj‰í. PfieváÏná vût‰ina recentnû znám˘ch lokalit druhu se nachází v zachoval˘ch lesních porostech, v nichÏ napfiíklad nedochází k rozsáhl˘m tûÏbám a jin˘m razantním lesnick˘m zásahÛm. Je velice pravdûpodobné, Ïe nejvhodnûj‰ím zpÛsobem managementu, pfii kterém dochází k pfiirozenému a pozvolnému v˘voji lesního porostu, a tím i k pfiirozenému v˘voji populace daného mechu, je management bezzásahov˘. Na lokalitách, kde je v zájmu pfiíznivého v˘voje lesního porostu tfieba provádût urãité lesnické zákroky a aktivity, by bylo vhodné vylouãit tûÏbu v bezprostfiední blízkosti stromÛ, na nichÏ se dvouhrotec zelen˘ vyskytuje. Na lokalitách, kde byly aÏ dosud provádûny bûÏné lesnické ãinnosti, které evidentnû neovlivnily populaci tohoto mechu, není dÛvod tyto ãinnosti omezovat. Teprve v pfiípadû, Ïe by dlouhodobé studium konkrétních v˘skytÛ druhu na konkrétních lokalitách prokázalo v˘razné sníÏení velikosti pfiítomn˘ch populací, by bylo potfieba uvaÏovat o zmûnách péãe a zpÛsobu obhospodafiování daného lesního porostu. Bez ohledu na probíhající ãi neprobíhající aktivní management na v‰ech recentnû znám˘ch lokalitách tohoto mechu, je nezbytnû nutné zajistit, aby vlastníci pozemkÛ byli informováni o pfiesné lokalizaci jednotliv˘ch populací druhu (doporuãujeme oznaãit jednotlivé stromy).

m e c h o ro s t y

Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách ■ kácení a odstraÀování stromÛ, na kter˘ch se druh vyskytuje, ■ lesnické aktivity, které by vedly k okamÏité a razantní zmûnû trofick˘ch a vlhkostních podmínek lokality, ■ zvy‰ování zneãi‰tûní ovzdu‰í.


Mozolka skalní Mannia triandra Roz‰ífiení Mozolka skalní je roz‰ífiena na severní polokouli, roste v Severní Americe, Grónsku, stfiední a jiÏní Evropû, stfiední a severov˘chodní Asii. V Evropû patfií tento druh mezi montánní aÏ subalpínsk˘ element s tûÏi‰tûm roz‰ífiení v Alpách. V âeské republice se v souãasnosti vyskytuje pouze na jediné lokalitû v Hrubém Jeseníku, která je na severní hranici evropského roz‰ífiení tohoto druhu; historické lokality jsou známy je‰tû z Krkono‰. Biologie a ekologie druhu Mozolka skalní je drobná, krátkovûká, jednodomá, modrozelená, vûtvící ãi nevûtvící se pentlicovitá játrovka srdcovitého tvaru o velikosti 0,5–1,5 cm. Stélky vût‰inou odumírají po vyprá‰ení velk˘ch v˘trusÛ, které dozrávají v prÛbûhu ãasného jara. Pouze na vlhãích stanovi‰tích pfietrvávají mozolky i déle a za vhodn˘ch podmínek mohou pokraãovat v rÛstu boãními v˘rÛstky. Druh upfiednostÀuje neutrální aÏ mírnû zásadité prostfiedí (pH 7–8), stinné vlhãí ‰tûrbiny zejména vápencov˘ch skal a zdí, ãerstvû obnaÏené, ãi sukcesnû zablokované strmé svahy a zvûtralou pÛdu. Toleruje ale i mírné oslunûní a su‰‰í stanovi‰tû. Pfiíãiny ohroÏení V âeské republice existuje pouze omezené mnoÏství míst, kde jsou pro v˘skyt tohoto druhu pfiíznivé podmínky. Vût‰ina lokalit v Krkono‰ích (vápencové ãi erlanové skalky, arsenikové haldy), na kter˘ch byla mozolka skalní v minulosti nalezena, byla zniãena tûÏbou, nebo v dÛsledku sukcesních zmûn (zvy‰ování zápoje bylinného a stromového patra) pfiestala b˘t pro v˘skyt tohoto druhu vhodná. Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách v˘razn˘ sesuv pÛdy, v˘vraty stromÛ, fiícení skal ãi extrémní sucho, ■ zmûny pH, vodního reÏimu nebo svûteln˘ch podmínek stanovi‰tû, ■ sukcese stanovi‰tû vedoucí ke zvy‰ování zápoje bylinného a stromového patra, ■ ãlovûkem pÛsoben˘ se‰lap pÛdy v místû v˘skytu druhu, ■ odstranûní substrátu v místû v˘skytu druhu. ■

Management lokalit Na jediné souãasné lokalitû je tfieba zachovat stávající podmínky. Populace druhu roste na sukcesnû zablokovaném stanovi‰ti, kde nehrozí zarÛstání bylinami ãi dfievinami, proto v souãasnosti není nutn˘ speciální management. Pro pfieÏití druhu je nutná pfiirozená disturbance (pomalé svahové pohyby a se‰lap zvûfií). Pomalé sesuvy pÛdy, k nimÏ na stanovi‰ti s populací tohoto druhu dochází, jsou zcela pfiirozené a v podstatû tak udrÏují fiídk˘ zápoj cévnat˘ch rostlin a mezery, jichÏ pak mozolka vyuÏívá. Tento pfiirozen˘ sesuv je tedy Ïádoucí a z dosavadních sledování vypl˘vá, Ïe za normálních podmínek existenãnû neohrozí celou populaci sledovaného druhu na lokalitû, lze jej povaÏovat za mírnû pozitivní jev, kter˘ prÛbûÏnû postihuje asi 1/5 celkové populace.

Srpnatka fermeÏová Hamatocaulis vernicosus syn. Drepanocladus vernicosus Roz‰ífiení Srpnatka fermeÏová je holarktick˘ druh s jihoamerickou disjunkcí, roste v Severní Americe, horsk˘ch oblastech JiÏní a Stfiední Ameriky, Asii, severní, stfiední, v˘chodní, jiÏní i západní Evropû (s tûÏi‰tûm roz‰ífiení ve Skandinávii), uvádûna je i ze severní Afriky. V âeské republice se vyskytuje roztrou‰enû témûfi po celém území, hojnûji v jiÏních âechách (zejména

Mechorosty

na TfieboÀsku a Jindfiichohradecku), v jiÏní ãásti âeskomoravské vrchoviny (na Jihlavsku a ve Îìársk˘ch vr‰ích) a v severních âechách (na âeskolipsku a v âeském ráji). Roztrou‰enû aÏ vzácnû roste ve v˘chodních, stfiedních a západních âechách (Podorlicko, Kfiivoklátsko a PlzeÀsko) a na severní Moravû (Hrub˘ Jeseník). Biologie a ekologie druhu Srpnatka fermeÏová je dvoudom˘, jen velmi vzácnû plodn˘, dlouhovûk˘ mech tvofiící aÏ nûkolik centimetrÛ ãtvereãních velké trsy. Sv˘m v˘skytem je vázána na otevfiená, ãi slabû zastínûná, trvale vlhká stanovi‰tû – pfieváÏnû níÏinná a pfiechodová ra‰elini‰tû, baÏinaté louky, vlhká místa ãi okraje zra‰elinûl˘ch jezer se slabû kysel˘m aÏ slabû zásadit˘m pH, s vût‰ím mnoÏstvím bází, ne v‰ak vápenat˘ch iontÛ. Pfiíãiny ohroÏení Populace tohoto druhu jsou pfiedev‰ím ohroÏeny niãením pfiirozen˘ch stanovi‰È: zmûnami vodního reÏimu, melioracemi, upu‰tûním od extenzivního obhospodafiování ra‰elini‰È a ra‰elinn˘ch luk (kosení/pastva), zintenzivnûním zemûdûlského vyuÏívání krajiny a celkov˘m zvy‰ováním obsahu Ïivin, které vede ke zmûnám v konkurenãních pomûrech mezi jednotliv˘mi druhy a tudíÏ k znev˘hodnûní tohoto konkurenãnû slabého mechu. Pfii naru‰ení a ãásteãném zniãení lokality s v˘skytem srpnatky fermeÏové se pfii návratu k pÛvodnímu managementu tento druh velmi tûÏce vrací zpût vzhledem ke své malé schopnosti rozmnoÏovat se a ‰ífiit se.

Management lokalit Je nezbytnû nutné zajistit zachování stálého vodního reÏimu. Tam, kde v souãasnosti probíhá extenzivní zpÛsob obhospodafiování (kosení/pastva), je nutné v tomto managementu pokraãovat a zároveÀ jej zajistit na ostatních lokalitách, které dosud obhospodafiovány nebyly a kde absence takového managementu evidentnû negativnû ovlivÀuje pfiítomnou populaci tohoto konkurenãnû slabého mechu. Termín kosení je závisl˘ pfiedev‰ím na druhovém sloÏení bylinného patra a je tfieba jej naãasovat tak, aby vyhovoval i pfiítomn˘m vzácn˘m druhÛm cévnat˘ch rostlin. V‰eobecnû lze jako vhodn˘ termín kosení pro srpnatku fermeÏovou doporuãit srpen, ale není nutné toto povaÏovat za striktní poÏadavek. Techniku provedení kosení a v˘‰ku porostu, kter˘ po kosení na lokalitû zb˘vá, je také nezbytnû nutné pfiizpÛsobit podmínkám konkrétní lokality a reliéfu povrchu a v˘‰ce porostÛ pfiítomn˘ch ra‰eliníkÛ a dal‰ích mechorostÛ. Z tûchto dÛvodÛ je preferováno ruãní kosení (kfiovinofiez). Pokosenou biomasu je nezbytnû nutné z lokality dÛkladnû a vãas odstranit a v Ïádném pfiípadû nesmí zÛstat leÏet ve vrstvû na pfiítomném porostu. Obdobnû i periodicita kosení na lokalitách tohoto mechu je záleÏitostí zcela individuální související s vlhkostí lokality a na ní závislém pokryvu bylinného patra. Nejsu‰‰í lokality, ãi lokality, kde hrozí expanze neÏádoucích rostlin (napfi. rákosu), je tfieba kosit kaÏdoroãnû. Na vût‰inû polosuch˘ch lokalit postaãí provádût kosení jednou za dva roky. Na lokalitách, které mají dosti silné spodní prameny a povrch je velice heterogenní s ãast˘mi i su‰‰ími vyv˘‰en˘mi místy, lze doporuãit kosit jednou za 3–4 roky. Na nejmokfiej‰ích lokalitách není z hlediska v˘skytu tohoto mechu potfieba kosit. Tam, kde dochází k zarÛstání náletov˘mi dfievinami a kde není v souãasnosti provádûn managament, je nutné je odstranit. Na základû dosavadních studií lze za kritickou hranici v˘skytu náletu, kdy je jiÏ nezbytnû nutné tyto dfieviny odstranit, povaÏovat

m e c h o ro s t y

Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách ■ zmûna vodního reÏimu lokality, ■ zmûna zpÛsobu obhospodafiování lokality, ■ upu‰tûní od extenzivního obhospodafiování (kosení/pastva), coÏ má za následek zarÛstání bylinami nebo náletov˘mi dfievinami, ■ pfiechod od extenzivního obhospodafiování k intenzivnímu, ■ jakékoli zásahy, které by vedly ke zmûnám druhového sloÏení rostlin (a následnû ke zmûnám konkurenãních pomûrÛ tûchto druhÛ).


pûtiprocentní pokryvnost kefiového patra. Periodicita vyfiezávání se dle konkrétního stavu lokality mÛÏe, ale nemusí pohybovat v rozmezí 3–5 (10) let. Ve vût‰inû pfiípadÛ nelze na základû souãasného stavu usuzovat na dal‰í v˘voj a stav lokality (respektive mnoÏství náletov˘ch dfievin na lokalitû) za nûkolik let a tudíÏ nelze ani stanovit „harmonogram“ odstraÀování náletu.

·ikou‰ek zelen˘ Buxbaumia viridis Roz‰ífiení ·ikou‰ek zelen˘ je holarktick˘ druh rostoucí v Severní Americe, Asii, jiÏní, stfiední a severní Evropû s cirkumboreálním roz‰ífiením s tûÏi‰tûm v˘skytu v oblastech s kontinentálním klimatem. V âeské republice se v souãasnosti známé lokality nacházejí roztrou‰enû na celém území, zejména na severní Moravû (v Jeseníkách, Beskydech a Javorníkách), dále ojedinûle ve Îìársk˘ch vr‰ích, Moravském krasu, na âeskomoravské vrchovinû a v severních, v˘chodních, stfiedních, jiÏních a západních âechách. Vzhledem k neprozkoumanosti ãetn˘ch území, v nichÏ existují pro druh vhodné biotopy a jisté efemernosti jeho v˘skytu, lze pfiedpokládat existenci dal‰ích lokalit. Biologie a ekologie druhu ·ikou‰ek zelen˘ je krátkovûk˘, dvoudom˘ mech se znaãnû redukovan˘m gametofytem, v pfiírodû lidsk˘m okem viditeln˘ pouze v pfiípadû tvorby ‰tûtÛ s tobolkami, které se vyvíjejí bûhem podzimu a v˘trusy v nich dozrávají koncem jara ãi poãátkem léta pfií‰tího roku. Tobolky se vût‰inou po vyprá‰ení v˘trusÛ rozpadají, ‰tûty pfietrvávají i po nûkolik následujících let. Tento druh roste zejména na tlejících padl˘ch kmenech, kládách a pafiezech jehliãnat˘ch (pfiedev‰ím smrku a jedle) ménû ãasto listnat˘ch dfievin, sporadicky na lesním humusu ve vlhãích polostinn˘ch a stinn˘ch porostech. V montánním stupni je indikátorem pfiirozen˘ch horsk˘ch smí‰en˘ch lesÛ, v supramontánním stupni pfiirozen˘ch klimaxov˘ch smrãin. Za vhodn˘ch podmínek roste i v kulturních, smrkov˘ch porostech (respektive v podrostech tûchto lesÛ, kde jsou pfiítomny trouchnivûjící pafiezy ãi kmeny). Pfiíãiny ohroÏení Druh je velice citliv˘ na zmûnu vlhkosti, zejména vysu‰ení substrátu. JelikoÏ je sv˘m v˘skytem bezprostfiednû vázán na leÏící trouchnivûjící kmeny, klády a pafiezy, nepfiítomnost tohoto substrátu pfiímo ohroÏuje jeho v˘skyt. Faktory a ãinnosti, které mohou negativnû ovlivnit populaci druhu na evropsky v˘znamn˘ch lokalitách odstraÀování padl˘ch kmenÛ a pafiezÛ, ■ v˘razné zásahy do struktury lesních porostÛ (kácení a odstraÀování vzrostl˘ch stromÛ), které by zpÛsobily náhlé zmûny ve vlhkostních a svûteln˘ch podmínkách stanovi‰tû, ■ lesnická ãinnost ãi jiné lidské aktivity, pfii kter˘ch by mohlo docházet k pfiímému naru‰ování ãi niãení populací druhu (zejména ne‰etrné pfiibliÏování vytûÏeného dfieva a odstraÀování padl˘ch kmenÛ a pafiezÛ, na nichÏ se populace druhu vyskytují). ■

Management lokalit V souãasnosti neexistují pro druh takové studie, které by jasnû a zcela konkrétnû stanovily, jak˘ management je pro pfiízniv˘ v˘voj populací tohoto druhu nejvhodnûj‰í. Vzhledem k vazbû druhu na trouchnivûjící dfievo je vhodné, aby tento substrát byl v podobû pafiezÛ a padl˘ch kmenÛ na lokalitû pfiítomen. âím více se takového substrátu na lokalitû nachází, tím se teoreticky zvy‰uje ‰ance na v˘skyt druhu na vût‰ím poãtu tzv. mikrolokalit. Ale pfiítomnost ztrouchnivûlého dfiíví je pouze jeden z mnoha faktorÛ, takÏe není nezbytnû nutné nechávat na lokalitû v‰echny kmeny a pafiezy, obzvlá‰tû v pfiípadû, Ïe by jejich setrvání na lokalitû bylo jak˘mkoli zpÛsobem z hlediska péãe o dan˘ porost nevyhovující. Pokud pafiezy a padlé kmeny

Mechorosty

m e c h o ro s t y

svou pfiítomností nikterak nenaru‰ují bûÏné lesnické hospodafiení ani pfiízniv˘ v˘voj porostu, není dÛvod je odstraÀovat. Obdobnû jako u dvouhrotce zeleného lze spí‰e neÏ jak˘koli aktivní management doporuãit co moÏná nejvíce bezzásahov˘ reÏim a ponechání lokality samovolnému v˘voji. Na lokalitách, kde v souãasnosti probíhá urãit˘ zpÛsob hospodafiení a nepfiedpokládá se jeho razantní zmûna (holoseãná tûÏba znaãného rozsahu v místech ãi v blízkosti v˘skytu mechu, zásahy vedoucí k v˘razn˘m a náhl˘m zmûnám vlhkostních podmínek lokality apod.), ani neexistují informace o dlouhodobém poklesu ãi zániku populace ‰ikou‰ku zeleného (na coÏ v pfiípadû tohoto mechu nelze usuzovat na základû dat z nûkolika málo po sobû jdoucích let), není zapotfiebí stávající management jakkoli mûnit. Dále je vhodné, aby vlastníci pozemkÛ, na nichÏ se lokality druhu nacházejí, byli informováni o pfiesné lokalizaci jednotliv˘ch populací druhu (na jednotliv˘ch kmenech, kládách ãi pafiezech), aby pfii provádûní lesnick˘ch prací, ãi pfii jak˘chkoli jin˘ch ãinnostech, nedocházelo k niãení druhu.

Editofii: Pavel Marhoul a Dana TuroÀová Editofii kapitol: Savci: Eva Cepáková ObojÏivelníci: Vít Zavadil Kruhoústí a ryby: Jan Du‰ek Kor˘‰i a mûkk˘‰i: Monika ·tambergová Mot˘li, brouci, váÏky a rovnokfiídlí: Karel Chobot, Jan Mourek Cévnaté rostliny: Dana TuroÀová Mechorosty: Renata Linhartová Autofii textu: Savci: Eva Cepáková, Václav Hlaváã, Jan MatûjÛ, Ondfiej Volf ObojÏivelníci: Vít Zavadil Kruhoústí a ryby: Jan Du‰ek, Lenka Jefiábková Kor˘‰i a mûkk˘‰i: Lubo‰ Beran, David Fischer, Michal Horsák, Monika ·tambergová, Ondfiej Volf Mot˘li, brouci, váÏky a rovnokfiídlí: Jifií Bene‰, Luká‰ âíÏek, Oldfiich âíÏek, Ale‰ Doln˘, Jan Farkaã, Zdenûk Fric, Zdenûk Hanã, Petr Hesoun, Vladimír Hula, Karel Chobot, Franti‰ek Kopeãek, Václav Kfiivan, Martin Konviãka, Vítûzslav KubáÀ, Miroslav Mikát, Jan Mourek, Kvûtoslav Resl, Martin ·korpík Cévnaté rostliny: Josef Albrecht, Petr Bauer, Jifií Bûlohoubek, Jifií Brabec, Anna Bucharová,Tomá‰ Dostálek, Martina Fialová, Alena Gbelcová, Roman Hamersk˘, Jifií Harãarik, Jana Hradeãná, Miroslava Chmelová, Josef Janeãek, Matilda Jatiová, Ivana Jongepierová, Vûra Kavalcová, Alexandra Klaudisová, Milena Kociánová, Karel Kubát, Pavel Lustyk, Filip Lysák, Vladimír Melichar, âestmír Ondráãek, Lenka Ondráková, Romana Prausová, Vojtûch Sedláãek, Petr Slavík, Helena ·tursová, Anna ·mídová, Pfiemysl Tájek, Lubomír Tich˘, Dana TuroÀová, Jan Vrbick˘ Mechorosty: Renata Linhartová,TáÀa ·techová, Zbynûk Hradílek Spolupráce: Jaroslav MoÏn˘, Du‰an Utinek Taxonomie cévnat˘ch rostlin je uvedena podle: Kubát K., Hrouda L., Chrtek J. jun., Kaplan Z., Kirschner J. & ·tûpánek J. [eds.] (2000): Klíã ke kvûtenû âeské republiky. – 928 p., Academia, Praha. Rostlinná spoleãenstva podle Moravce a kol. (1995): Rostlinná spoleãenstva âeské republiky a jejich ohroÏení. Ed. 2.– Severoães. Pfiír., supll. 1995: 7–206.

Pfiehled metodik AOPK âR Následuje pfiehled v‰ech metodik AOPK âR. V závorce je uvedena ãástka, za kterou lze publikaci získat v Knihovnû AOPK âR. V pfiípadû, Ïe publikace jiÏ není k dispozici, je v závorce uvedeno n/a.

Metodika mapování pfiírody a krajiny – 1994 (n/a) Metodika mapování krajiny VaMP – âÚOP – 1994 (n/a) Metodika mapování krajiny SMS – 1994 (n/a) Metodika Monitorování zmûn vegetace metody a principy – 1994 (n/a) Metodika sbûru dat pro biomonitoring v chránûn˘ch územích – 1994 (n/a) Metodika mapování fytocenóz – 1994 (n/a) Grafióza dubu – 1994 (25 Kã) Ochrana plazÛ – 1995 (zdarma) Metodika kfiíÏení komunikací a vodních tokÛ s funkcí biokoridorÛ – 1995 (n/a) Metodika sledování v˘skytu váÏek (Odonata) – 1995 (25 Kã) Metodika monitoringu zdravotního stavu dfievin – 1995 (n/a) Monitorování ekologick˘ch zmûn – 1995 (n/a) Ochrana ra‰elinn˘ch mokfiadÛ – 1997 (25 Kã) Stepní formace a jejich ochrana – 1997 (25 Kã) Ochrana luÏních lesÛ a ol‰in – 1998 (25 Kã) Ochrana obojÏivelníkÛ (2. pfiepracované vydání) – 1998 (zdarma) Památné stromy - Ochrana biologické rozmanitosti – 1998 (n/a) Metodika pfiípravy plánÛ péãe – 1999 (n/a) Péãe o chránûná území I. – 1999 (n/a) Péãe o chránûná území II. – 1999 (n/a) ¤ez dfievin ve mûstû a krajinû – 2000 (70 Kã) Metodiky mapování biotopÛ soustavy Natura 2000 a Smaragd (metodiky podrobného a kontextového mapování) 1. – 3. Vydání – 2000-2002 (n/a) Metodická pfiíruãka k zaji‰Èování prÛchodnosti dálniãních komunikací pro volnû Ïijící Ïivoãichy – 2001 (n/a) Metodika pro zpracování záchrann˘ch programÛ pro zvlá‰tû chránûné druhy cévnat˘ch rostlin a ÏivoãichÛ – 2002 (n/a) Záchranné programy rostlin a ÏivoãichÛ – 2002 (n/a) Metodická pfiíruãka pro ochranu populací, chov a repatriaci stfievle potoãní (Phoxinus phoxinus L.) s poznámkami o biologii druhu – 2003 (50 Kã) Revitalizace vodního hospodáfiství – 2003 (n/a) Péãe o dfieviny rostoucí mimo les I. díl – 2003 (zdarma) Metodická pfiíruãka pro praktickou ochranu netop˘rÛ – 2004 (50 Kã) Péãe o dfieviny rostoucí mimo les II. díl – 2005 (zdarma) Hodnocení fragmentace krajiny dopravou – metodická pfiíruãka – 2005 (zdarma) Hodnocení projektÛ aktivní podpor y ohroÏen˘ch ÏivoãichÛ v âR – 2005 (zdarma)

KATALOGIZACE V KNIZE - NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Zásady managementu stanovišť druhů v evropsky významných lokalitách soustavy Natura 2000 / [editoři Pavel Marhoul a Dana Turoňová]. -- 1. vyd. -- Praha : Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2008. -- 161 s. ISBN 978-80-87051-38-2 502.21(1-751) * 504:57.066 * 502.172:582 * 502.172:592/599 * (437.3) - Natura 2000 (soustava chráněných území) - chráněná území -- Česko - ohrožené druhy -- Česko - ochrana rostlin -- Česko - ochrana živočichů -- Česko - příručky 502 - Životní prostředí a jeho ochrana [2]

Editoři: Pavel Marhoul a Dana Turoňová ZásaDy ManagEMEnTu sTanovišť Druhů v EvroPsky výZnaMných lokaliTách sousTavy naTura 2000 Vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Nuselská 39, 140 00 Praha 4, www.nature.cz Autor kreseb: Jan Hošek Grafická přírava: Olga Čermáková Grafické a reklamní studio, Hradec Králové Tisk: H.R.G. Litomyšl 1. vydání Náklad: 1 500 ks Praha 2008 isBn 978-80-87051-38-2

ZÁSADY MANAGEMENTU STANOVIŠŤ DRUHŮ V EVROPSKY VÝZNAMNÝCH LOKALITÁCH SOUSTAVY NATURA 2000

AGENTURA OCHRANY PŘÍRODY A KRAJINY ČESKÉ REPUBLIKY


.


ZÁSADY MANAGEMENTU STANOVIŠŤ DRUHŮ V EVROPSKY VÝZNAMNÝCH LOKALITÁCH SOUSTAVY NATURA 2000 Metodika AOPK ČR PRAHA 2008

ZÁSADY MANAGEMENTU STANOVIŠŤ DRUHŮ V EVROPSKY VÝZNAMNÝCH LOKALITÁCH SOUSTAVY NATURA 2000

Recommend Documents