Zásady hodnocení ekonomické efektivnosti energetických projektů Jaroslav Knápek, Oldřich Starý, Jiří Vašíček ČVUT FEL, katedra ekonomiky Abstrakt Každý energetický projekt má své ekonomické souvislosti. Investor, ať již je to podnikatel, fyzická osoba, nebo obec či jiný subjekt je vždy nějakým způsobem zainteresován na ekonomických výsledcích projektu. Referát je zaměřen na zásady a metody ekonomického hodnocení projektů z pohledu konkrétních investorů. Jsou uvedeny vztahy a kritéria pro výpočty ekonomické efektivnosti. Na příkladech výpočtu ceny tepla z nového zdroje jsou ukázány důsledky volby různých metod a předpokladů, chyb při volbě nevhodné metody a možná zkreslení při interpretaci výsledků ekonomických výpočtů.
1. Význam ekonomického hodnocení projektů Nezbytným podkladem pro rozhodování investora je výpočet ekonomických dopadů hodnocených projektů na ekonomiku investora při respektování korektních pravidel ekonomického rozhodování i ekonomických podmínek, v nichž se investor při přípravě investice právě nalézá. Výsledky ekonomického hodnocení musí být známy i těm institucím, které na projekt poskytují část potřebných prostředků formou půjček nebo určité finanční podpory, dotace. Je logické, že se může projevit rozpor mezi výsledky hodnocení podle kritérií, která maximalizují ekonomický efekt, a mezi kritérii či ukazateli, která minimalizují emise škodlivin, spotřebu a ztráty energie. Tento rozpor nevzniká proto, že by některá kritéria byla zásadně chybná, nýbrž proto, že se jedná o různé pohledy na stejný problém. Lze např. dosáhnout velmi nízkých ztrát v rozvodech tepla, ovšem za cenu extrémně vysokých nákladů na izolaci potrubí, které by mohly být účelněji vynaloženy na jiná opatření. Soulad ekonomických, ekologických, energetických a jiných kritérií by mohl nastat jen tehdy, pokud by ceny všech forem energií vyjadřovaly nejen náklady na jejich získání, přeměny, přenos a distribuci, ale i ekonomicky vyjádřené důsledky na jiné subjekty (škody na přírodním prostředí, zdraví osob atd.). Tento požadavek na kategorii cen energie je sice teoreticky propracováván, číselně se jej ale dosud spolehlivě nepodařilo naplnit. Ekonomická efektivnost se měří penězi, proto její výpočet nemůže obsahovat penězi neměřitelné veličiny, mezi něž bohužel patří i většina přínosů ve prospěch životního prostředí. Ekonomické hodnocení nám proto může dát pouze odpověď na otázku, co nás to stojí a jaký je ekonomický efekt. Jeden z různých možných přístupů byl použit v evropském projektu ExternE, jehož cílem bylo určit účinky na přírodní a umělé životní prostředí vyplývající z výroby elektřiny, stanovit ohodnocení těchto účinků ve finančním vyjádření pro jednotlivé státy EU a jednotlivé palivové cykly, tj. způsoby výroby elektřiny určené spotřebovávaným primárním energetickým zdrojem a použitou technologií. Postup v projektu byl založen na analýze
celého palivového cyklu souvisejícího s výrobou elektřiny na bázi daného PEZ, kdy palivový cyklus zahrnoval procesy energetických přeměn od těžby (získávání) příslušného PEZ, přes úpravu, dopravu, výrobu elektřiny, až po problematiku odpadů a likvidace po ukončení provozu. Výsledky projektu (stručně viz /5/) byly presentovány v podobě externích nákladů výroby elektřiny vypočtených jednotnou metodikou pro jednotlivé země EU. Nejvyšší hodnoty jsou vesměs pro výrobu elektřiny z uhlí, poté ze zemního plynu, následuje jádro a biomasa, nejmenší jsou externí náklady u větrné a vodní energie. Jinou metodou, která umožňuje s jistou dávkou subjektivity zahrnout do úlohy další kritéria a efekty je využití vícekriteriálních rozhodovacích metod – viz /4/.
2. Základní zásady ekonomického hodnocení projektů Máme-li posoudit výnosnost podnikatelského záměru v energetice, nevyhneme se, na rozdíl od některých jiných odvětví, dlouhodobému charakteru úlohy. Při posuzování ekonomické efektivnosti energetických projektů je nezbytné respektovat některé obecně uznávané zásady, k nimž patří zejména: •
výpočet na bázi peněžních toků (cash flow), vyvolaných hodnocenou investicí, projektem,
•
použití správných kritérií ekonomické efektivnosti NPV nebo IRR,
•
zahrnutí veškerých relevantních položek včetně výnosu vlastního kapitálu (diskont, cena peněz v čase) do hodnocení,
•
důsledné používání marginálních veličin, vyvolaných rozhodnutím hodnocený projekt realizovat (hodnocení musí zahrnovat budoucí hodnoty všech změn peněžních toků vyvolaných projektem),
•
výpočet v běžných (nominálních) cenách s respektováním cenového vývoje jednotlivých položek příjmů a výdajů,
•
volba korektní doby porovnání na bázi doby ekonomické životnosti investice, tj. doby, za kterou budou pro daný projekt sledovány peněžní toky,
•
respektování případných důsledků projektu po skončení hodnoceného období (výdaje na likvidaci, zůstatková hodnota),
•
použití odpovídajícího hlediska pro hodnocení (projekt jako celek, hledisko investora),
•
při výpočtu peněžních toků z hlediska z pohledu investora: •
respektování důsledků financování (vlastní prostředky, úvěr, obligace, popř. investiční nebo jiné dotace dotace),
•
respektování daňových souvislostí (daňové odpisy, úroky, daňová ztráta atd.).
Úlohou zpravidla není jen vyčíslit hodnoty kritérií ekonomické efektivnosti (NPV, IRR), ale také (nebo zejména) nalézt tzv. minimální cenu produkce, kterou bychom měli považovat za minimální hodnotu, s níž bude pro nás jako pro investora projekt ještě ekonomicky zajímavý. Minimální cena (dodávaného tepla, produkované elektřiny, pěstované biomasy apod.) současně umožňuje investorovi reálně posoudit možnost uplatnění produkce, tj. to, zda při této ceně bude konkurenceschopná.
2
3. Hlediska ekonomického hodnocení energetických projektů Přístup k ekonomickému hodnocení investic lze rozdělit podle charakteru subjektu, který investici připravuje, hodnotí, popř. vynakládá prostředky na její realizaci a nese ekonomické důsledky její realizace. V zásadě lze charakterizovat následující, více či méně odlišná hlediska: •
systémové hledisko (někdy též označované jako hledisko projektu), které respektuje souhrnné nároky a účinky navrhovaného projektu jako celku, bez ohledu na to, jak se rozdělí celkový ekonomický efekt a jaký je původ vloženého kapitálu (vlastní kapitál investora, zápůjční kapitál, veřejné finance apod.),
•
hledisko celkového kapitálu, které představuje společný pohled vlastního kapitálu investora (investorů) a cizího, zápůjčního kapitálu, kdy se do hodnocení zahrnují jen podnikatelské subjekty a daně ze zisku a z úrokových výnosů se odečítají jako nezbytná nákladová položka,
•
hledisko investora, které vymezuje hodnocení z pohledu pouze vlastního kapitálu vloženého investorem, přičemž tímto subjektem může být: - podnikatelský subjekt, kdy efektivnost projektu musí obstát v konkurenci s jinými podnikatelskými aktivitami (a tím se definuje očekávaný výnos vloženého kapitálu), - nepodnikatelský subjekt jako např. domácnost, ale i obec, státní, rozpočtová, či jiná podobná instituce, kdy prostředky na financování projektu mají v určité míře charakter veřejných financí a jejich vynaložení a očekávané ekonomické efekty jsou porovnávány s alternativním užitím prostředků v těchto rozpočtech.
Hledisko projektu lze do určité míry považovat za systémový přístup k hodnocení, ovšem pouze v jeho ekonomické části. Za systémový přístup k hodnocení se ale obvykle chápe zahrnutí více zúčastněných subjektů do hodnocení a respektování finančně nevyjádřitelných efektů projektů. To pak může vést i k nezbytnosti použití metod vícekriteriálního hodnocení variant. Metody vícekriteriálního hodnocení umožňují zahrnout i jiné než přímé ekonomické důsledky projektu (ekologické, sociální,...), jejich použití ale vyžaduje pečlivou formulaci úlohy, použitých kritérií a metod hodnocení a řady dalších předpokladů (viz např. /4/). Podívejme se nejprve na možnosti a omezení přístupu, který hodnotí projekt jako celek. Výhodou je, že získáme názor na efektivnost projektu jako celku, neboť budeme poměřovat nároky projektu z pohledu celkového vloženého kapitálu s veškerými (ekonomickými) efekty projektu, bez ohledu na jejich rozdělení a následné užití. Tedy např. i zaplacená daň je výnosem z realizace projektu, i když plyne do státního či jiného rozpočtu. Nevýhodou je to, že efekt pro investora (čistý zisk popř. volný peněžní tok) je jen částí hodnoceného efektu a tato část nemusí být pro konkrétního investora zajímavá. Může se tedy stát, že projekt jako celek je ekonomicky zajímavý, ale ne pro investora, takže se nakonec nemusí realizovat. Je zřejmé, že hodnocení z pohledu projektu může velmi dobře posloužit v případě, že potřebuje vyhodnotit různé projekty a řešení právě z hlediska jejich celkových nároků a účinků. Pokud ale není projekt současně ekonomicky zajímavý pro investora, musí se hledat nástroje a cesty různých podpor, které posunou projekt mezi zajímavé podnikatelské příležitosti. Uvedený postup je vhodný i v případě, kdy efekty, přínosy projektu nejsou
3
finančně vyjádřitelné, ale jsou v souladu s celospolečenským zájmem. Typickým případem jsou investice do energetických úspor, obnovitelných zdrojů, kde je vhodné nejprve podle hlediska projektu jako celku vybrat vhodné projekty a následně z hlediska investora stanovit míru podpory, která učiní projekt ekonomicky zajímavý (viz např. /10/).
4. Postup ekonomického hodnocení Jaký by měl tedy být metodicky správný postup výpočtu ? Vrátíme-li se k výčtu zásad ekonomického hodnocení, zůstává nám jako jediná varianta výpočet diskontovaných budoucích hotovostních, peněžních toků za dobu ekonomické životnosti projektu, s respektováním očekávaného vývoje jednotlivých nákladových výnosových (přesněji řečeno výdajových a příjmových) položek. Peněžní tok investora (cash flow) CFT, vytvořený resp. čerpaný v jednotlivých letech hodnoceného období za předpokladu částečného financování úvěrem lze určit podle vztahu: CFt = Vt − N pt − N ut − Dz − N it + DOTt + U t − S plt
(1)
kde jednotlivé položky vztahu jsou: Vt Np Nu Ni DOT U Spl Dz
příjmy (tržby, úspory) plynoucí z realizace hodnocené investice provozní výdaje (náklady na paliva a energie, mzdy, opravy a údržba, režie, ostatní) úroky z úvěru (nákladové úroky po uvedení do provozu) investiční výdaje (včetně úroků v době výstavby) nevratná investiční dotace investiční úvěr úmor úvěru v době jeho splácení daň z příjmů investora, vypočtená podle vztahu: D zt = d z ⋅ (Vt − N pnt − N ot − N ut ± O, Pt )
Npn No O,P dz t
(2)
provozní náklady daňové odpisy odpočitatelné položky, popř. úprava o daňové ztráty minulých let, připočitatelné položky k základu daně sazba daně z příjmů jednotlivé roky životnosti (hodnoceného období)
Počítáme-li efektivnost z pohledu reálného investora, měli bychom znát předpoklady o možných způsobech financování, a samozřejmě do výpočtu zahrneme i reálné důsledky zdanění. Přitom se nám může stát, že se doba hodnocení, za níž sčítáme ekonomické důsledky projektu, může i významně lišit od doby životnosti odepisování jednotlivých souborů majetku. Obvykle se nám bude i lišit od doby tzv. daňového odepisování. Pak je vhodné zabývat se i případnými cykly obnovy těch částí a zařízení, které mají kratší dobu ekonomické životnosti než je doba hodnocení, porovnání.
4
Věcně správné kritérium hodnocení je založeno na maximalizaci budoucích peněžních toků. S ohledem na cenu peněz v čase je musíme převést na sčitatelnou hodnotu, což nejlépe provedeme výpočtem tzv. čisté současné hodnoty (NPV, Net Present Value) jejich diskontováním k vhodně zvolenému okamžiku (obvykle k počátku prvního roku provozu).
Tž
−t
NPV = å CFt . (1 + r ) − IN
(3)
t =1
kde
(1+r)-t je Tž IN
odúročitel při diskontní (úrokové) míře r, doba ekonomické životnosti (doba hodnocení) investiční výdaje (na počátku hodnoceného období)
Toto kritérium splňuje všechny požadované podmínky (viz např. /1/), neboť: • • • •
používá důsledně změny peněžních toků, vyvolané hodnoceným projektem (relevantní, marginální veličiny), kritérium pracuje s budoucími výdaji a příjmy, čímž automaticky vynechává z hodnocení již ”utopené” finanční prostředky, zahrnuje veškeré relevantní částky včetně výnosu vlastního kapitálu (diskont), umí respektovat strukturu financování a zdanění dle konkrétní situace investora.
Matematicky lze dojít ke třem základním výsledkům: • NPV > 0 projekt lze doporučit k realizaci, výnos z projektu je vyšší než je cena kapitálu do něj vloženého • NPV = 0 projekt je na hranici rentability • NPV < 0 projekt není vhodné realizovat Pokud máme na výběr několik variant, vybíráme variantu, která má největší NPV.
NPV → max V případě, že neexistuje možnost nerealizovat projekt - tzv. nulová varianta a všechny varianty použité technologie řešení nabízí pouze záporné hodnoty NPV, pak vybíráme tu variantu, která má NPV nejblíže k nule tj. nejmenší ztrátu. Kritérium NPV umožňuje určit i tzv. minimální cenu produkce (tj. cenu produkce v 1. roce hodnoceného období) z podmínky NPV = 0. Investor v tomto případě realizuje výnos z vloženého kapitálu právě ve výši diskontu. Dalším používaným kritériem pro hodnocení investic je vnitřní výnosové procento, vnitřní úroková míra (Internal Rate of Return - IRR), což je taková hodnota úrokové míry, která použita pro diskontování dává za dobu životnosti právě nulovou hodnotu diskontovaného toku hotovosti. Jistou výhodou tohoto kritéria je to, že jej lze interpretovat ve srovnání s běžnou úrokovou mírou, takže se často používá pro porovnání projektů různé velikosti. Jeho nevýhodou je ale právě jeho relativní podstata, takže se nehodí pro srovnání investic, které se značně odlišují svojí velikostí. Další nevýhodou tohoto kritéria je, že jeho výpočet není matematicky vždy jednoznačný, popř. nemusí hodnota IRR vůbec existovat. Platí vztah:
5
−t
Tž
å CFt . (1+ IRR ) − IN = 0 !
(4)
t =1
IRR → max
Mezi další, často užívaná kritéria hodnocení investic, patří doba návratnosti, resp. diskontovaná doba návratnosti. Kriteriální podmínkou je zde co nejrychlejší splacení investice z budoucích výnosů. To ale vůbec neznamená, že za celou dobu životnosti bude efekt maximální. Chybou obou variant tohoto kritéria je, že zanedbává všechny příjmy i výdaje po době splacení, čímž dochází k nežádoucí eliminaci dlouhodobých řešení. Lze je použít jen jako orientační porovnávací údaj pro jednoduché projekty, které mají podobné technické řešení, se stejnou dobou životnosti a shodným způsobem financování. Prostá doba návratnosti, (doba splacení, Payback Period) Ts se obecně počítá z podmínky: Ts
!
å CFt − IN = 0
(5)
t =1
a udává, ve kterém roce Ts převáží tvorba finančních zdrojů nad jejich čerpáním. Prostá doba návratnosti se počítá bez diskontu a kromě toho, že zanedbává peněžní toky po době návratnosti, zanedbává i cenu peněz v čase - cenu ušlé příležitosti. Dobu návratnosti lze použít jen jako orientační údaj při srovnání pořadí variant, které mají podobný charakter, technické řešení, a pouze v případě velmi jednoduchých úloh. Pro jednoduché úlohy, kde se jednorázově vynaloží investiční výdaje IN, které přinesou určité úspory ročních výdajů např. na energii (předpokládá se konstantní hodnota ročních úspor) a tedy kladný peněžní tok CF lze kritérium zapsat přímo ve tvaru:
Ts =
IN CF
(6)
Je-li doba návratnosti kratší než doba životnosti Ts < Tž, získáme za dobu Tž o něco více, než byly vložené prostředky (počáteční investice). Za dobu Ts jsme sice na svém, ale nemusí to být správné rozhodnutí. Je-li např. Ts = 10, je to jako bychom vložili peníze do energeticky úsporných opatření a po 10 letech jsme je dostali zpět ve stejné výši, bez úroků, bez zisku, bez výnosů. Jaké výnosy dosáhneme v dalších letech kritérium návratnosti neřeší, neboť je zanedbává a vlastně ani nezná. Doba návratnosti diskontovaná, někdy nazývaná též reálná (doba splacení, Discounted Payback Period) Tsd se počítá z podmínky:
Tsd
−t
å CFt . (1+ r ) − IN = 0 !
t =1
6
(7)
a udává, ve kterém roce převáží tvorba finančních zdrojů nad jejich čerpáním. Peněžní toky se v tomto kritériu kumulují s respektováním diskontu, pomocí odúročitele. Kritériem je: T sd = min
a dalším logickým požadavkem je, aby byla doba diskontované návratnosti Tsd kratší než je doba ekonomické životnosti hodnocené investice. Je-li Tsd = Tž, platí současně NPV = 0.
5. Měrné náklady produkce Podívejme se nyní na různé metody vyjádření nákladů na jednotku produkce (elektřiny, tepla, resp. úspor energie) a na možnosti, které nám tyto vztahy dávají. Měrné (vlastní) náklady
Nejjednodušší je vyjádření měrných nákladů, které zahrnují odpisy a provozní náklady. Výpočet se provede podle vztahu
nvlφ =
kde
N odp + N pr E
(8)
Nodp jsou roční odpisy stanovené jako podíl investičních výdajů a doby životnosti, Npr jsou roční provozní náklady (stálé i proměnné).
Vlastní náklady nerespektují nijak cenu peněz v čase (jedná se o náklady na bázi tzv. akruálního principu, nikoli veličinu na bázi peněžních toků). Konkrétní daňové důsledky ze vztahu také nelze nijak vyčíst, takže použití této hodnoty např. pro kalkulaci předpokládané ceny produkce je nanejvýš problematické. Uvedený vztah také nijak nezohledňuje inflaci. Měrné (celkové, účetní) náklady
Ekonomické hodnocení investic, které bychom provedli s použitím pouze účetních nákladů (odpisy + provozní výdaje + úroky z poskytnutých úvěrů) by vedlo k chybným závěrům, neboť bychom cenu kapitálu respektovali pouze u cizího kapitálu ve formě úroků a vlastní kapitál by byl při výpočtu jen vlastních nákladů zadarmo. Znamenalo by to, že se investor předem vzdává očekávaného, možného výnosu z vlastního vloženého kapitálu. Odvození ceny z takto vypočtených nákladů pomocí nějaké ziskové přirážky k nákladům je ale z matematického hlediska problematické. Pokud totiž chceme výsledek podnikání měřit nějakým ukazatelem rentability kapitálu, chybí nám ve vzorci právě hodnota tohoto kapitálu.
nvlφ =
N odp + N pr + N ú E
7
(9)
Měrné (výrobní) náklady - levelized cost
Nechceme-li zanedbat cenu peněz, resp. ušlé výnosy z jiných podnikatelských příležitostí, které ztrácíme vynaložením peněžních prostředků na hodnocenou investici, je potřeba do předchozího vzorce zahrnout cenu vloženého kapitálu. Proto místo nákladů, které zahrnují pouze odpisy je potřeba použít náklady, které zahrnují jak odpisy, tak i úroky, cenu tohoto vloženého kapitálu. Výpočet se provede pomocí tzv. anuity. Hodnota poměrné roční anuity aTž zahrnuje poměrný roční odpis po, který odpovídá nákladům, účetně vykazovaným. Současně anuita zahrnuje i poměrný anuitní úrok pa, odpovídající poměrné průměrné, ekvivalentní částce ušlých úroků ze zůstatkové hodnoty vložených investičních prostředků. aTi =
(1 + r ) Ti ⋅ r (1 + r ) Ti − 1
(10)
kde r je diskont, stanovený jako vážená cena vlastního a dlouhodobého cizího kapitálu (WACC). Výrobní náklady v T-tém roce zahrnují provozní výdaje, odpisy (amortizaci) a úroky z celkových vložených investic. Diskontovaný součet výrobních nákladů za hodnocené období (dobu ekonomické životnosti) lze vyjádřit vztahem: Ti
N vrφ = aTi ⋅ å ( N pT + N iT ) ⋅ (1 + r ) −T
(11)
´T =1
kde jsou investiční náklady projektu, vynaložené v jednotlivých letech (v Kč) N iT N pT provozní náklady projektu v jednotlivých letech životnosti (v Kč) (přesněji řečeno změna provozních nákladů po realizaci projektu) Uvedený vzorec je obecný vztah. Předpokládáme-li, že provozní výdaje projektu jsou během doby životnosti konstantní (totéž se pak obvykle předpokládá i u efektů z realizace projektu) a že je výstavba provedena během jednoho roku, lze vztah zjednodušit takto N vrφ = aTi ⋅ N i + N p
(12)
Pokud vydělíme průměrné (ekvivalentní) roční diskontované výrobní náklady Nv rØ hodnotou ročního efektu, který projekt přináší, dostaneme měrné, jednotkové výrobní náklady. Používaný anglický termín je „levelized cost“. Tato veličina se často používá pro porovnání nákladů na výrobu, dodávku energie v různých zdrojích. Představuje náklady, chápané ze širšího hlediska projektu, neboť vzorec pro jejich výpočet nerespektuje přesně finanční situaci investora, konkrétní strukturu financování projektu, vliv daní atd.
nvrφ =
aTi ⋅ N i + N p Q
8
(13)
Uvedený vztah je dostatečně jednoduchý pro zpracování většího množství projektů, což je mj. dáno právě tím, že neřeší detailně finanční situaci investora. Kromě znalosti investic potřebujeme údaje o době životnosti projektu a o jeho provozních nákladech, což jsou ale údaje, které má investor k dispozici, jakmile získá představu o technickém řešení projektu, o jeho technických a ekonomických parametrech a o vlivu projektu na životní prostředí. Výhodou tohoto stále ještě jednoduchého vztahu je již respektování ceny vloženého kapitálu, musíme si ale být při interpretaci vědomi toho, jak byla tato cena určena a co zahrnuje. Pokud je diskont použit jako hodnota před zdaněním, chybí nám z pohledu reálného podnikatelského prostředí ve výpočtu daně. Zpřesnění lze dosáhnout stanovením diskontu po zdanění, pouze ale za předpokladu stejné míry zdanění výnosů zápůjčního i vlastního kapitálu. I když je uvedený vzorec "nákladového" charakteru, tj. na akruální bázi, je jeho použití za dobu životnosti číselně v souladu s kritériem na bázi peněžních toků, neboť diskontovaný součet členů aTž . Ni za dobu životnosti je roven právě hodnotě počátečních investičních výdajů Ni.
6. Cena jako dlouhodobá veličina Můžeme ale hodnotu vypočtenou podle uvedeného vztahu interpretovat také jako cenu, s níž by mohl investor kalkulovat v reálných podmínkách ? Metodicky vzato nikoli, neboť jsme se ještě nevypořádali s předpoklady o budoucím vývoji. Každá ekonomická veličina by totiž měla mít následující atributy: - rozměr (Kč, Kč/kWh, Kč/GJ ...) - rok, období k němuž je spočtena (obvykle to bývá první rok provozu), (pokud není tento údaj uveden, může vzniknout zásadní nedorozumění např. při diskusi o nákladech spojených s likvidací energetického díla po několika desetiletích jeho provozu) - doba, za kterou byly uvažovány ekonomické důsledky investice (zcela jiné výsledky získáme, pokud vypočteme měrné náklady některého z prvních let provozu, nebo zahrneme korektně do výpočtu celé období ekonomické životnosti) - předpoklady o tom, jaký bude budoucí vývoj této veličiny. Zatímco první tři předpoklady vzorec (13) splňuje, o posledním předpokladu nám nic neříká. Tvrdit, že cena tepla, elektřiny apod. bude po celou dobu životnosti konstantní je nereálné a ani zákazníci tomuto předpokladu věřit nebudou. Obvyklá obhajoba výpočtu v tzv. stálých, konstantních cenách současného roku spočívá v nesprávném tvrzení, že inflace přece působí na všechny veličiny stejně a v nákladech a výnosech se nám její vliv vykompenzuje. V reálných podmínkách, zejména konkurenčních ale nemusí platit, že by ceny (tržby) rostly stejným tempem jako naše náklady, jednak nemusí jednotlivé nákladové položky podléhat stejné míře inflace (dovážená paliva vers. domácí paliva, popř. další provozní náklady). Výpočet v konstantních cenách je ale metodicky chybný vždy, jestliže se v úloze vyskytují odpisy, neboť ty se s inflací nijak měnit nemohou. Číselně jsou odpisy a jejich "kupní síla" výpočtem v konstantních cenách nadhodnoceny, takže výsledkem je zkreslení závěrů ve prospěch variant investičně náročnějších.
9
7. Číselné ukázky jednotlivých přístupů ke stanovení ceny V následujícím textu je na číselných údajích ilustrováno, jak se změní názor na měrné náklady či na cenu při použití různých metod výpočtu a v důsledku volby různých předpokladů. Všechny varianty výpočtu byly provedeny s použitím vlastního programu EFEKT - viz /11/. Předpokládejme, že cílem výpočtů je získání podkladů pro návrh ceny, která by uspokojila investora této kotelny, současně si ale tyto propočty dělá investor i pro porovnání s cenami konkurenční soustavy CZT. Základní technické a ekonomické údaje jsou převzaty ze studie /8/. Hodnocena je varianta nové domovní kotelny na zemní plyn o instalovaném výkonu 250 kW. Roční dodávka tepla při využití 1700 hod je 1530 GJ. Investiční náklady jsou celkem 1710 tis.Kč. Při účinnosti 87,7 % je spotřeba tepla v palivu 1744 GJ, takže při ceně zemního plynu 734 Kč/kWh = 200 Kč/GJ jsou roční palivové náklady 356 tis.Kč. Další provozní výdaje (nakoupená elektřina, mzdy, opravy a údržba, režie, ostatní) činí cca 80 tis.Kč ročně. Dodávka 250 kW * 1700 hod = 425 MWh * 3,6 = 1 530 GJ Cena plynu 205 Kč/GJ * 3,6 = 734 Kč/kWh a) Vypočteme-li hodnoty pouze pro měrné vlastní náklady (viz vztah (8)), dostaneme: měrné vlastní náklady pro dobu odepisování 12 let náklady na palivo 233,7 Kč/GJ provozní výdaje (náklady) 52,5 Kč/GJ odpisy 93,1 Kč/GJ 379,3 Kč/GJ měrné vlastní náklady celkem
20let 233,7 Kč/GJ 52,5 Kč/GJ 55,9 Kč/GJ 342,1 Kč/GJ
konst. konst. konst. konst.
Ve skutečnosti budou v účetnictví firmy vykázány "celkové" náklady v závislosti na způsobu financování. Předpokládejme, že je investice financována ze 40 % úvěrem s dobou splatnosti 4 let při úrokové míře 11 %. Za první rok budou nákladové úroky cca 75 tis.Kč a měrné náklady se oproti předchozímu výpočtu zvýší o 49,2 Kč/GJ. Tato hodnota ale bude se splácením úvěru klesat. Pokud bychom předpokládali konstantní poměr 40 % dluhového financování po celou dobu životnosti, bude naopak i hodnota úroků neměnná. Je zřejmé, že navrhnout z těchto údajů cenu s pomocí nějaké ziskové přirážky k nákladům je těžko proveditelné. Jedině pokud bychom vycházeli z vloženého kapitálu 1710 tis. Kč a budeme očekávat, požadovat cca 6 % výnos tohoto kapitálu, mohli bychom pro první rok odvodit požadovaný zisk na 102,6 tis.Kč, tj. na 67 Kč/GJ. b) Použijeme-li pro výpočet vztah (13) pro měrné výrobní náklady a respektujeme tedy i cenu peněz v čase, získáme v závislosti na dalších předpokladech několik různých výsledků. Výpočty jsou často založeny právě na těchto zjednodušených předpokladech použití stálých, konstantních cen tepla, elektřiny, ale i paliva a dalších vstupů. Výpočet anuity (a tedy i odpisů) je proveden bez respektování daňových souvislostí, při diskontu 6 % jsou: doba hodnocení měrné výrobní náklady
12 let 419,5 Kč/GJ
10
20 let 383,7 Kč/GJ konst.
Použití další "ziskové" přirážky k vypočteným měrným výrobním nákladům má zřejmě ospravedlnit přeměnu pojmu měrných výrobních nákladů na pojem ceny. Autorům těchto výpočtů ale uniká skutečnost, že anuita již v sobě obsahuje očekávaný výnos vloženého kapitálu ve výši zadaných 6 %. V některých výpočtech byly použity podobné postupy např. i ve studii /9/, zpracované pro Teplárenské sdružení. Doplníme-li do výpočtu reálný předpoklad zdanění zisku sazbou 31 % a zůstaneme-li zatím u stálých cen, jsou měrné výrobní náklady následující: doba hodnocení měrné výrobní náklady
12 let 438,2 Kč/GJ
20 let 397,3 Kč/GJ konst.
Uvedená čísla bychom mohli jako cenu interpretovat právě jen tehdy, pokud by byly splněny použité předpoklady. Při zdanění zisku 31 % a 6 % diskontu by tedy cena musela být 397,3 Kč/GJ, ale konstantní po dobu celých 20 let životnosti. Výpočet s dobou hodnocení 12 let, což je doba daňového odepisování není korektní, neboť vlastně předpokládá, že právě po 12 letech bude nutné kotelnu zrušit a zcela obnovit. Je-li skutečná, předpokládaná doba životnosti (doba účetního odepisování) delší, má tento fakt na cenu značný vliv. c) Opustíme-li zjednodušující předpoklad stálých cen a použijeme předpoklad 3 % dlouhodobé inflace, působící shodně jak na náklady, tak i na ceny produkce získáme výpočtem minimální cenu z pohledu investora (z podmínky NPV = 0) daň = 31 %, Tž = 12 let, diskont 9 %, inflace + 3 % ročně daň = 31 %, Tž = 20 let, diskont 9 %, inflace + 3 % ročně
447,7 Kč/GJ + 3 % ročně! 403,7 Kč/GJ + 3 % ročně!
Za předpokladu, že ceny produkce porostou poněkud pomaleji než provozní náklady bude daň = 31 %, Tž = 20 let, diskont 9 %, cena tepla + 2 %, náklady + 3% ročně 434,4 Kč/GJ + 2 % ročně! Výpočty jsou provedeny stále za předpokladu daňových odpisů celé investované částky právě za dobu 12 let, resp. 20 let, přičemž doba hodnocení je shodná s dobou daňového odepisování. Tyto výsledky již můžeme bez problémů interpretovat jako cenu, neboť takovýto výpočet respektuje všechny dříve popsané zásady ekonomického hodnocení. Musíme ale vždy dodat, že je to cena k prvnímu roku provozu s předpokladem každoročního růstu 3 % (ve výši předpokládané inflace). Předpokládáme-li konkurenční tlak na cenu (nebo u regulovaných cen použití metody RPI – X, kde X > 0 %), vyjde samozřejmě cena pro první rok o něco vyšší. Výsledky jsou velmi citlivé mj. na hodnotu reálného diskontu. Pokud ponecháme inflaci 3 %, ale nominální diskont zvolíme 11 % (reálně tedy cca 8 %), vychází: daň = 31 %, Tž = 20 let, diskont 11 %, inflace + 3 % ročně daň = 31 %, Tž = 20 let, diskont 11 %, cena tepla + 2 %, náklady + 3% ročně
426 Kč/GJ + 3 % ročně! 456 Kč/GJ + 2 % ročně!
Pro další zpřesnění výpočtů by bylo možné uvažovat reálnější strukturu daňových odpisů ve vazbě na strukturu a odhad doby použitelnosti zařízení.
11
Z ukázek výsledků výpočtů měrných nákladů na teplo resp. cen vyplývají značné číselné rozdíly v závislosti na zvolených předpokladech. Je zřejmé, že nedodržení zásad ekonomických výpočtů může zkreslit údaje a vyvolat klamný dojem o ceně tepla, kterou by mohl investor v případě nového zdroje tepla požadovat. Rozdíly vznikají zejména mezi výpočtem v běžných cenách a ve stálých cenách. V případě, že interpretujeme měrné výrobní náklady jako cenu, podsouváme tím uživatelům výsledků předpoklady, které z velké části neodpovídají podnikatelské realitě (zdanění, vývoj nákladů a cen produkce, financování).
8. Citlivostní analýza Citlivostní analýza spočívá ve zkoumání, jak působí možné změny vstupních veličin rozhodovacího modelu na jeho výstupy, tj. na výsledek rozhodování pořadí hodnocených variant a hodnotu kritéria. Na jejím základě je možno určit ty veličiny (faktory rizika), jejichž nejisté změny nejpodstatněji přispívají k variabilitě a nejistotě hodnotícího kritéria a k možné změně pořadí hodnocených variant. Obvykle se provádí jednoparametrické citlivostní analýzy závislosti kriteriálních hodnot, zejména kritérií NPV a IRR např. na: • • • •
diskontu, velikosti investic, ceně dodávané energie (tepla, elektřiny), provozních nákladech.
Pokud je možné předpokládat, že kromě analyzovaného faktoru zůstávají ostatní veličiny neměnné, lze použít matematického vyjádření kriteriální hodnoty na zkoumaném parametru. Další možnost je provést víceparametrické citlivostní analýzy, které jsou ale komplikovanější při výpočtech i při grafickém znázornění. Dvouparametrické citlivostní analýzy NPV a IRR se hodí zejména v případě, kdy jsou výstupem projektu dva víceméně rovnocenné výrobky, produkty (např. elektřina a teplo) a potřebujeme znát intervaly jejich cen, v nichž je projekt ekonomicky zajímavý. Samostatnou kapitolou je analýza ekonomických výsledků projektu v závislosti na změnách provozních stavů. Poměrně často se analyzuje např. vliv roční doby využití instalovaného výkonu (roční produkce). Tyto výpočty lze ale provádět pouze po pečlivé analýze všech nákladových a výnosových položek s tím, že musí být definována jejich závislost na způsobu provozu. Ne vždy je totiž možné jednoznačně vymezit některé položky nákladů a výnosů jako proměnné (lineárně závislé na objemu projektu) a jiné za stálé, tj. zcela neměnné pro různé provozní režimy. Možná rizika projektu nelze vždy hodnotit jen za pomoci jednoparametrických citlivostních analýz, které zjišťijí izolovaný vliv jednotlivých vybraných vstupních komponent. Je-li v řešené úloze více parametrů, které mohou nabývat v budoucnu různých hodnot a přitom může být jejich vývoj navzájem v určité míře vzájemně svázán, je vhodnější použít metodu tzv. scénářů. Jedním z významných rizik je z dlouhodobého hlediska např. nejistota ve vývoji cen paliv. Lze předpokládat, že vlivy působící na cenu dovážených paliv jsou vysoce rizikové (vývoj zahraničních ceny, směnný kurs koruny aj.) a do značné míry nezávislé na vývoji ekonomiky
12
ČR. Naproti tomu varianty, založené na bázi domácích paliv budou citlivé více na vnitřní vývoj ekonomiky ČR, tj. "domácí" inflaci. Varianty založené na úsporách dosažených investičními výdaji na počátku hodnoceného období mohou mít nízké provozní výdaje a budoucí odchylky ve vývoji cen a nákladů nemusí tyto varianty nepříznivě ovlivnit. V podobných případech je vhodné sestavit několik scénářů, tj. kombinací různých předpokladů o úrovni a vývoji jednotlivých komponent, a pro každý scénář analyzovat hodnocené varianty.
Další rizika spočívají v podmínkách obchodních kontraktů a jejich dodržení na straně dodavatelů zařízení, ale i odběratelů - zákazníků. Značný vliv na ekonomické výsledky projektu mohou mít alternativní technologie, s jejichž využitím v lokalitě se ve fázi přípravy projektu nepočítalo stejně jako rizika, vyplývající z rozhodnutí na straně odběratelů (odklad připojení k novému zdroji tepla, úspory energie u zákazníků vedoucí k nižšímu využití).
9. Typické chyby při výpočtech ekonomické efektivnosti Při praktických výpočtech se často opakují určité typické chyby, které znesnadňují nebo někdy zcela znemožňují porovnávat výsledky výpočtů různých projektů mezi sebou. Často tak dochází k nedorozumění a k chybné interpretaci, jestliže např. jeden výpočet pracuje s náklady, jiný s peněžními toky a s inflací, jiný projekt je financován s pomocí úvěrů a dotací. V dalším textu uvádíme typické chyby, které se vyskytují v praxi a jejich důsledky. •
Někdy nebývá respektován ani tak samozřejmý fakt, že budoucí výdaje projektu nelze jednoduše odvozovat z nákladů již provozovaných zařízení, z minulých let.
•
Ekonomický model neobsahuje všechny nezbytné procesy ekonomicky svázané s hodnoceným projektem (režijních činnosti, vyvolané nebo související investice).
•
Jednotlivé položky nákladů nejsou podloženy analýzou fyzického rozsahu jednotlivých procesů - modely činností (časové snímky prací, ceny služeb, expertní odhady u nových položek).
•
Není zahrnuta celá životní fáze projektu. Např. u cíleného pěstování biomasy zahrnuje tato doba přípravu plantáže, produkční dobu a likvidaci plantáže.
•
Není respektován princip opportunity cost, neboť vše má svou ekonomickou hodnotu, tedy i vlastní vložený kapitál do realizace projektu.
•
Často se chybuje v tom, že na vrub projektu nejsou zahrnuty náklady související s majetkem (pozemky, budovy, strojní vybavení apod.), které má investor k dispozici ze své dosavadní činnosti a které by mohl využít jinak, nebo je odprodat či pronajmout.
•
Volba vhodné výše diskontu se často podceňuje použitím paušální hodnoty odvozené z obecné míry inflace, což nerespektuje různé riziko daného typu podnikání.
•
Ceny, ale i množství prodaného či uspořeného tepla a elektřiny bývají často nadsazeny, což zkresluje klíčovou položku tržeb. Ceny tepla jsou vždy lokální a měly by být podrobeny marketingové analýze s ohledem na konkurenci různých forem energie. Prodejní ceny elektřiny závisí na charakteru, diagramu dodávek a měly by respektovat i spolehlivost, zabezpečenost dodávek. 13
•
S optimistickými předpoklady je obvykle spojeno zanedbání analýzy rizik projektu. Po provedení základního výpočtu by měl být každý projekt podroben zkoumání efektivnosti při možných změnách vstupních předpokladů.
•
Velmi často se zaměňují pojmy náklady (měrné náklady) a cena. Typickou a velmi častou chybou je porovnávání měrných nákladů nového projektu, zařízení na jednotku produkce se současnou cenou tepla v lokalitě. Měrné náklady jsou obvykle počítány ve stálých cenách, bez respektování důsledků různého financování a zdanění a zejména bez zahrnutí ceny vlastního kapitálu, zatímco současná cena tepla je odvozována obvykle z ukazatelů dosavadního zařízení, ale také se zahrnutím určitého zisku (viz např./1/ a /2/).
Literatura /1/ Brealey, R.A. - Meyers, S.C.: Teorie a praxe firemních financí, Victoria publishing, Praha /2/ Tomek, G. - Vávrová, V. - Vašíček, J. : Marketing v energetice 1. vyd. Praha : Grada, 2002. 246 s. ISBN 80-247-0370-X. /3/ Starý, O. - Vašíček, J.: Cena a zisk v energetice In: 3T. Teplo, technika, teplárenství. 2002, roč. 12, č. 6, s. 12-18. /4/ Šafránek, J.- Vašíček J.: Vícekriteriální hodnocení teplárenských projektů. In: 3T. Teplo, technika, teplárenství. 2001, roč. 11, č. 2, s. 16-19. /5/ Knápek, J.: Internalizace externalit v elektroenergetice – výsledky evropského projektu ExternE, In: Energetika. 2001, roč. 51, č. 3, s. 86-88. /6/ Vítek, M.: Marginální náklady na teplo v systému CZT. In: 3T. Teplo, technika, teplárenství. 2001, č. 5, s. 7-12. ISSN 1210-6003. /7/ Havlíčková, K. - Knápek, J. - Vašíček, J. Model pro odvození ceny za cíleně pěstovanou biomasu - plantáž rychle rostoucích dřevin. In: 3T. Teplo, technika, teplárenství. 2002, roč. 12, č. 5, s. 9-12. /8/ Karafiát, J., Schramm, E., Klazarová, A.: Konkurenční ceny tepla pro soustavy CZT, studie Ortep s.r.o., vydavatel Teplárenské sdružení, Pardubice, 2001 /9/ Beneš a kol.: Náklady a ceny v zásobování teplem a kombinované výrobě elektřiny a tepla před vstupem ČR do EU, studie CityPlan a Euroenergy pro MPO ČR a Teplárenské sdružení, Pardubice, 1998 /10/ Knápek, J., Vastl, J., Vašíček, J.: Výkup elektřiny z obnovitelných zdrojů - podklady pro cenový výměr Energetického regulačního úřadu, studie ČVUT FEL – Elektra, květen 2001 /11/ Pop, V., Starý, O., Vašíček, J.: Ekonomické hodnocení energetických investic. Příručka software EFEKT a referáty na seminářích pro energetické auditory, Česká energetická agentura + Asociace energetických auditorů, Praha, 2000
14
