ZÁPAS O DUŠI 61. Pùjèuj, rozmnožuj, rozšiøuj! ÈERVENEC 1999 OBSAH MISTR JAN HUS

ZÁPAS Pùjèuj, rozmnožuj, rozšiøuj!

O DUŠI 61 ÈERVENEC

1999

"Zápas o duši" je otevøen autorùm rùzných denominací. Jejich výklad nemusí vždy nutnì souhlasit se stanoviskem redakce.

OBSAH

Mistr Jan Hus Služba oddanosti Ospravedlnìní víra a skutky... Boží vyvolení Blahoslavenství Vztahy 2. pokraèování Nachází se církev v krizi? Liberalismus vs. historické køesanství O respektování druhých Zaèni u sebe Y2K Z Internetu Alfa Napsali jste nám Tíha køíže Dùležité upozornìní

1 5

6 11 24 27 32 33 36 37 37 40 40 42 43 43

6OHGXMWHQiVQD,QWHUQHWX KWWS]RGPXMZHEF] KWWSZZZEEVDQHWVN]RG

MISTR JAN HUS

...hledej pravdy, slyš pravdu, uè se pravdì, miluj pravdu, braò pravdu až do smrti ... Kdo byl Jan z Husince? V šumavském podhùøí, v malebném mìsteèku Husinci, na dohled od majestátního vrchu Libína, ukazují dodnes rodný Husùv dùm. O místì i datu Husova narození vedli a vedou historikové po staletí spory, ale mìjme za to, že se narodil roku 1371 v Husinci u Prachatic a že v Prachaticích vychodil základní školu. I o jeho otci se historikové jen dohadují: byl snad sedlákem nebo spíše sedláèkem, možná i jen øemeslníkem, a jmenoval se nejspíš Michal. Bezpeènì se ví, že Hus mìl aspoò jednoho sourozence, bratra, protože o jeho synech píše v Kostnici v jednom ze závìtných dopisù: radí, aby nechodili na knìze - a se radìji uèí øemeslu. Dost se vypráví o Husovì mamince. On sám o ní vdìènì napsal, že ho nauèila modlit se. Byla zbožná, jak byl vùbec zbožný tento jihoèeský kraj náboženských horlivcù. Husùv dùm se nachází na spodnìjší èásti husinecké návsi, blíž ke støedu Husince. Je to - jako i ostatní domy kolem - dùm komorového typu s krytým prùjezdem uprostøed, oddìlujícím pøízemní svìtnici s kuchyní a krbem od chléva, a s komorou na obilí na patøe. Domy spolu tìsnì sousedí boèními zdmi a jejich štíty tvoøí dvìma protilehlými øadami typickou dlouhou a širokou jihoèeskou náves. Ten domek, který dnes ukazují, je celokamenný, z chléva je zøízeno muzeum a z komory uèenec -

2 ZÁPAS O DUŠI

ky zaøízená svìtnice. Tehdy mohl být nanejvýš roubený s kamennou podezdívkou kolem ohništì a oplácaný lepenicí. Ani prùjezd asi nebyl krytý. Že byl žáèek chudý, vypráví Hus sám: nejdøív udìlal z chleba lžíci, pak touto lžící jedl hrách, jedl a jedl, až snìdl hrách a nakonec i lžíci. Že si žákovská léta odbyl v Prachaticích, kde postoupil výukou až na choralistu chrámu, se jen odvozuje, avšak i  v  Prachaticích ukazují školu - nízké starobylé stavení vedle chrámu - do níž prý chodil on i Jan Žižka, a stejnì tak se odvozuje, že mu na pražská studia pomohl Mistr Køišan z Prachatic, Husùv celoživotní otcovský pøítel. Toto vše se jen odvozuje - až do jeho dvaadvacátého roku, kdy se stal bakaláøem na pražské filosofické fakultì, se o Husovi témìø nic zcela jistého a provìøeného neví. Pøestože Prachatice nebyly už tenkrát žádný zapadákov - patøily bohaté vyšehradské kapitule a ležely na Zlaté stezce, vedoucí z Rakous a Bavor pøes Písek do Prahy - musela Jana z Husince Praha ohromit svou výstavností i   veselostí. Pravá øíšská metropole i  obchodní centrum. A jen tìch nových a rozestavìných chrámù! Té šíøe Nového Mìsta! Praha byla tehdy vlastnì soumìstím, tvoøila ji tøi královská mìsta - Staré Mìsto, Nové Mìsto a Malá Strana - a jedno mìsto poddanské: Hradèany. Její souèástí byly dva hrady: hradèanský a vyšehradský. Rozlehlostí byla menší než Øím nebo Caøihrad, ale rovnala se Londýnu a Paøíži - s tou výhradou ovšem, že Nové Mìsto nebylo v té dobì plnì dostavìné. Poèet obyvatel uvádìjí historici pouze hrubým odhadem, nemajíce vìrohodné prameny, o nìž by se mohli opøít. Nìkteøí píší, že Praha mìla 30-40 000 obyvatel. Byla tedy rozhodnì nejvìtší mìstskou aglomerací ve Støední Evropì. A nás, dìdice tohoto èasu, mùže zaujmout, jak silná a nepøemožitelná je tradice: starodávné pražské ulice, už i vícekrát pøestavìné, se doposud jmenují podle zasvìcení

kostelù, které tu stály: Petrská, Valentinská, Martinská, Haštalská, Havelská, Anenská, Michalská, Jilská, Jindøišská, Štìpánská. Jména nìkde zùstala i tam, kde už kostel není. Zbožná maminka se jistì bála, aby se Janova vesnická nezkušenost nezkazila mezi choralisty prachatického chrámu, ale Husa nezkazila ani veselá Praha. Tìžko pocházelo od Husova prostého pùvodu nebo i od jeho evangelického zanícení pro Krista to, že vedle pøísnosti a vysokých nárokù na knìze Hus zamítal i laikovu obyèejnou veselost nebo i jen fintivost žen. A tím spíše vedle tohoto moralismu zùstává nevysvìtleno, proè se Hus stal knìzem až kolem tøicítky, pìt let po dosažení kanonického vìku. Vypravìè si mùže rùzné romantické dùvody vymýšlet, ale možná dùvod, proè Hus otálel s vysvìcením, byl skuteènì ten ideální. Stal se knìzem, až když se cítil být dost silným a pøipraveným dostát poslání, o nìmž má z Písma pøedstavu nejnároènìjší. A  možná i proto se Hus dává vysvìtit, že krátce nato zahájí obšírná studia teologická. Ovšem za uèeného doktora teologie, pøestože splní všechny pøedepsané povinnosti, ho vrcholová fakulta neuzná: stane se mezitím stíhaným kacíøem. Do Prahy pøijel asi o nìco starší, než bylo na universitì obvyklé - možná opravdu èekal, až se prachatický pøítel Køišan stane Mistrem filosofie a bude ho moci vzít k sobì do koleje - bydlel v  burze pøi koleji Václavovì. Bohatí tehdy studovat nechodili - mohli si vše koupit. Nepotøebovali ani vzdìlání, ani svìcení, a mìli-li kromì penìz též dost vlivu, mohli si koupit tøeba i arcibiskupství. Universita vychovávala vzdìlance spíše ze støedních a chudších vrstev, toužící se vyšvihnout a existenènì zajistit, ale situace se vyvinula tak, že èeský venkov byl plný knìžského proletariátu bez far a bez místa. Došlo to tak daleko, že církevní úøad stanovil, aby pøed vysvìcením mladý muž prokázal, že má už místo zajištìno. Jan z Husince

mìl v Prachaticích mladistvý sen stát se knìzem: pozdìji napsal, že levný sen o zajištìném místeèku ho pøešel. Vypráví se, jak maminka vodila svého synka Jana do Prachatic do školy a i  po cestì se vroucnì modlila, aby Jan zdárnì studoval. Jednou maminka napekla pro školního mistra koláèe a vykrmila husu, ale ta jí cestou mezi Husincem a Prachaticemi z tašky vyskoèila a uletìla. Mohla syna doporuèit jen koláèi a slzami o ztracené huse. Ta husa! Ve jménu mu zùstala. Po obecném zvyku Jan dostal druhé jméno podle rodné vesnice - Jan z Husince - a že se v rozpustilé Praze zmìnil na Jana Husa, musel se huse nìèím podobat. Štìbetavostí tìžko, spíš podsaditostí; anebo možná veselým pøátelùm vypravoval, jak mamince husa uletìla. Mìl mimoøádný smysl pro tvárnost øeèi a smìšnost pøezdívky mu nevadila. Jednou se sám dal do universitních akt zapsat jako Jan Hus z Husince, husou se nazývá v dopisech z vyhnanství a až bude psát pøátelùm v Kostnici z vìzení tajné dopisy, latinské anser a auca bude jeho vìzeòský kryptogram. "Mìjte rádi ubohou hus." A o sobì ironicky napsal: "Husa sice není vznešená labu ani dravý orel, vysoko nevyletí, je krotká do tenat se ale chytit nedá a nastražené sítì potrhá." Svou vzdìlaností a moudrostí Jan z Husince brzy vynikl. Ve tøiceti letech je zvolen dìkanem filosofické fakulty, v  následujícím období pak rektorem university. V tom èase je už i kazatelem v Betlémské kapli. Èeská kázání jsou ke slyšení též na øadì míst v Praze, ale v  Betlémì se káže p o u z e èesky, a to jednou dennì každý den, v nedìli a o svátcích dopoledne i odpoledne. Hus vypudil z kostelù svìtský zpìv, složil šest èeských nábožných písní na oslavu Krista a uèil vìøící zpívat èesky "Otèenáš" a "Vìøím v Boha". Zpívaly se rovnìž starodávné èeské chorály jako "Svatý Václave", "Hospodine, pomiluj ny", "Bóh všemohúcí" a ještì nìkolik jiných.

ZÁPAS O DUŠI 3

Jan z Husince byl v tìchto letech miláèkem Prahy. Arcibiskup ho vyznamenával, mìl pøístup ke dvoru, mezi královými milci mìl osobní pøátele, do Betléma se na kázání táhly tisíce lidí a prý tam chodila i královna Žofie. Na universitì studoval a pøednášel teologii, nejvyšší to metu poznání. Jeho vstupem na velkou scénu bylo kázání na svatolukášské synodì - využil jej dokonale: pøednesl programovou øeè, na jejímž vypracování si dal zvl᚝ záležet. Na tématu toho dne "Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého; z celé duše své a ze vší mysli své" hierarchicky uspoøádal myšlenky od obecné pøedstavy o spoleènosti a církvi, pøes formulaci vysokého poslání knìží, až po konkrétní rozbor a kritiku církevních zloøádù a praktik. Je mu tøicet ètyøi let, na roli oficiálního kritika církve je velmi mladý, ale arcibiskup je ještì mladší. A je i velice sebevìdomý; ale není to sebevìdomí miláèka Prahy, je to sebejistota už zažité Kristovy pravdy. "Za našich èasù," øíká, "láska k Bohu a k bližnímu, žel, tak ustydla, že jaksi není žádná péèe o duchovní vìci, protože veškerá naše péèe a snažení jest pohrouženo v kalu svìtském." Knìžím vytýká dva smrtelné høíchy: smilstvo a nejrùznìjší zpùsoby svatokupectví. Duchovní jsou svým postavením nejmilejší synové Boží, ale jsou jimi jen tehdy, pokud žijí podle Kristova evangelia. Odpovìdnost knìží je veliká a úmìrnì tomu jsou velká i jejich provinìní vùèi církvi. Kritiku knìžských nemravù vyhrotil Hus do absolutna takto: "Já bloudím v hadrech," nechal svými ústy promluvit samého Krista, "knìží v rouchách šarlatových se radují; já jsem olupován o šat - oni z almužen v královské nádheøe se pyšní; já v zápase krev potím - oni v nejjemnìjší lázni se kochají; já ponocuji pøi nadávkách a  plivání - oni pøi hostinách, hýøení a opilství; já veden jsem pod køíž k smrti zemdlen - oni opilí uléhají k odpoèinku; já volám v bolesti pøibit na køíž - oni na nejmìkèím lùžku chrápají; já vydávám

4 ZÁPAS O DUŠI

z nejvìtší lásky duši svou za nì - oni ani pøikázání lásky neznají..." Prošli jsme s Mistrem Janem od jeho mládí v Jižních Èechách až k létùm jeho nejvìtší slávy a oblíbenosti na pražské universitì a v Betlémì. Dnes však si pøipomínáme jeho muèednický závìr života. Co bylo mezi tìmito dvìma póly? Èím tak rozhodujícím bylo naplnìno onìch deset let Husova života? Laskavý ètenáø jistì ví, že tyto roky Husova života a díla byly již tolikrát studovány, zpracovány a publikovány, že mùže autorovi dovolit je vynechat a spokojí se nyní s nìkolika citáty z mistrových kázání: Duši nezahubí smrt, nýbrž špatný život. Nesnesitelnou se stává zlovùle, je-li chválena. Jsi-li postaven nad lidmi, pamatuj, že nad tebou je Bùh. Soudíš-li lid, pomni, že i ty budeš souzen od Boha. Ve vìtším nebezpeèí je ten; kdo soudí, než ten, kdo je souzen. Chceš-li mít volno pro svého ducha, buï chud, anebo se chudému aspoò podobej. Nejvìtší vládou je vládnout sobì. Nádhera a peníze tì nepøiblíží Bohu, ale co tì èiní Bohu rovným, je vìdìní, kterým Boha poznáváš. Poslední den Mistra Jana z Husince 6. èervenec 1415 Husa pøivedli do kostnické katedrály až po velké mši. Sešlo se tu velké zasedání koncilu. Král Zikmund usedl s korunou na hlavì na èestné místo, pøítomná knížata pøed ním držela øíšské jablko, žezlo a meè. Hus stál pod silnou stráží u lešení, které udìlali kvùli nìmu. Nejprve podrobnì a dlouho èetli celý záznam o Husovì procesu, pak 260 èlánkù Wiklefových a jejich odsouzení, a když Bertold de Wildungen zaèal èíst poslední redakci èlánkù Husových, Hus hned èlánek první, který byl o církvi, zaèal vykládat. Ale kardinál Zabarella pøikázal biøicùm, aby ho donutili mlèet. Hus

prosil, aby mohl odpovídat. Øekl: "...aby se tito kolemstojící nedomnívali, že jsem držel bludy - vždy potom se mnou uèiníte, co vám bude libo," ale v  øeèi mu zabránili a on poklekl a zaèal se zbožnì modlit. Potom èetli výpovìdi svìdkù - zase mu nedovolili se bránit. Když pøeèetli, že tvrdil, že je ètvrtá osoba v trojici, žádal jméno svìdka, který to dosvìdèil, ale pøedèítající øekl, že není tøeba, aby zde byl jmenován. Když mu vytkli odvolání ke Kristu, øekl hlasitì: "Ó Pane Bože, hle, již tento koncil tvoje skutky a zákon zatracuje jako blud!" O klatbì øekl, že ji netrpìl vzpurnì, ale pod odvoláním. Když øekl, že do Kostnice pøijel svobodnì a s královým glejtem, pøítomní se prý na Zikmunda podívali a on se zardìl. Pak èetli rozsudek a Hus, aèkoliv mu v tom bránili, odpovídal i na nìj. "Vždy jsem si pøál a i dnes si pøeji úèinnìjší pouèení z Písma..." Když odsuzovali jeho knihy, øekl, že mu v nich nedokázali jediné bludné slovo. A jak mohli zatratit jeho knihy psané èesky, když je nikdy nevidìli? Rozsudek byl uchystán ve dvojím znìní: kdyby odvolal, odsoudit jej k  doživotnímu žaláøi, a když neodvolá, pak jej jako nenapravitelného kacíøe zbavit knìžství a pøedat svìtské moci. Pøeèetli znìní druhé, a podle katolického svìdectví prý Hus zbledl a øekl zlomeným hlasem: "Bože všemohoucí, jaký to rozsudek proti mnì je vynesen!" Podle Petra z Mladoòovic Hus poklekl a  hlasitì se pomodlil: "Pane Jezu Kriste, odpus všem mým nepøátelùm, ty víš, že mne køivì obžalovali, køivé svìdky proti mnì vedli a køivé èlánky proti mnì vymyslili!" Potom mu poruèili, aby se oblékl do mešních rouch, a sedm biskupù, povìøených jeho odsvìcením, jej vyzvalo, aby odvolal. Hus vystoupil na lešení uprostøed chrámu a s pláèem øekl pøítomnému lidu: "Nemohu to uèinit, abych nebyl lháøem, abych neurazil své svìdomí a Boží pravdu a abych nepo-

horšil tak veliké množství, kterému jsem kázal." Zaèali jej tedy odsvìcovat odebírali mu znaky knìžství: kalich, štólu, ornát, a ke každému pronesli proklínací formuli. Hus to nazval rouháním a pronášel k jednotlivým aktùm zbožné formule vlastní a pokornì se modlil. Tonzuru mu prostøihli nùžkami na ètyøi strany a øekli: "Již církev odòala od nìho všechna církevní práva a nemá více s ním co èiniti. Odevzdáváme ho moci svìtské." Pak na jeho hlavu vložili papírovou korunu s tøemi namalovanými ïábly a nápisem " Toto je arcikacíø!" a øekli: "Svìøujeme tvou duši ïáblu!" Hus sepjal ruce se slovy: "A já ji svìøuji nejlaskavìjšímu Pánu Ježíši Kristu." Král Zikmund pokynul vévodovi Ludvíku Falckému: "Jdi, vezmi si ho." Z katedrály šel prùvod na popravištì pøes mìsto oklikou. Kostnice byla plná lidí, sbìhli se zdaleka na vzácnou podívanou. Falckrabí Ludvík s družinou vedli prùvod na koních, dva jeho sluhové provázeli Husa, který nebyl spoután, z obou stran. Vpøedu, vzadu i po stranách šlo a jelo na tisíc ozbrojencù. Hus zpíval cestou žalmy. Popravištì bylo v  lukách pøi cestì na Gottlieby. Hus, když došel ke vztyèenému kùlu, poklekl a dlouho se modlil. Zástupce koncilu knìz Schorand k nìmu pøijel na koni a shora s konì mu nabídl zpovìï. Hus odmítl: "Není tøeba, nejsem smrtelnì høíšný." Po modlitbì povstal a hlasitì, aby ho slyšeli i pøátelé okolo, øekl: "Pane Ježíši Kriste, tuto strašnou, potupnou a ukrutnou smrt pro tvé evangelium a kázání tvého slova chci trpìlivì a pokornì vytrpìt." Falckrabì pokynul katovi. Kat Husovi dovolil rozlouèit se s jeho žaláøníky. Hus jim dìkoval za všecko dobré, co pro nìho uèinili. Kati ho svlékli ze šatù a za ruce dozadu stoèené ho provazy uvázali ke kùlu, zaraženému do zemì. Za krk ho k nìmu pøipevnili silným øetìzem. Pod nohy mu dali døíví promísené slámou, a rovnìž døívím støídavì se slámou jej obložili až po bradu.

ZÁPAS O DUŠI 5

Falckrabí Ludvík a øíšský maršálek pøijeli na koních a znovu se zeptali, jestli chce odvolat. "V pravdì evangelia, kterou jsem psal, uèil a kázal, dnes radostnì chci umøít." Oba muži tleskli rukama, biøici døíví a slámu polili smolou a hranici podpálili. Hus zazpíval tøi verše litanie, pak ho oheò zalkl. Potom se už jen potichu modlil. Umíral asi tak dlouho, než by se mohly odøíkat dva, nejvýše tøi otèenáše. Mrtvé tìlo zùstalo viset u kùlu za øetìz. Srazili jej i s kùlem na zem, znova obložili døívím a pálili, kosti i lebku roztloukali. Spálili i šaty a všechen popel i oharky vhodili do hlubin Rýna, aby si Èeši nemohli nic vzít na památku. Janu Husovi bylo toho roku ètyøicet ètyøi let. Podle knihy E. Kantùrková: Jan Hus, Melantrich Praha 1991 zpracoval B. Chán

SLUŽBA ODDANOSTI

...miluješ mne?... Pas mé ovce (Jan 21,16 NS). Pán Ježíš neøekl abyste obraceli lidi na svùj zpùsob myšlení, ale abyste pásli Jeho ovce a dohlíželi na to, zda se sytí poznáním Jeho samého. My považujeme køesanskou práci za službu, avšak Ježíš Kristus vidí jako službu to, èím pro Nìj jsme, a nikoli to, co pro Nìj dìláme. Uèednictví není založeno na vìrnosti urèité víøe nebo uèení, ale výluènì na oddanosti Ježíši Kristu. Kdo pøichází ke mnì a nemá v  nenávisti..., nemùže být mým uèedníkem. (Lukᚠ14,26) V tomto verši Ježíš neuvádí žádné dùvody, proè bychom Ho mìli následovat, ani se nás k tomu nesnaží nijak pøinutit. Øíká: "Chcete-li být mými uèedníky, musíte být oddáni jen Mnì." Èlovìk, kterého se dotkne Duch Boží, si náhle øekne: "Tak teï už vidím, kdo to je Ježíš!" - a odtud pak pochází jeho oddanost.

6 ZÁPAS O DUŠI

Dnes jsme nahradili víru v Osobu vírou v uèení, a proto je tolik lidí oddáno dobroèinnosti a tak málo Ježíši Kristu. Lidé se nechtìjí doopravdy odevzdat Ježíši, chtìjí být souèástí hnutí, které zapoèal. Ježíš Kristus hluboce uráží rozum dnešních intelektuálù, pro které je pøijatelný pouze jako jejich Pøítel. Pán se øídil vùlí svého Otce, ne potøebami lidí - záchrana èlovìka byla pøirozeným dùsledkem poslušnosti Otci. Pokud se naprosto odevzdám potøebám èlovìka, brzy se vyèerpám a dostanu se do bodu, kde moje láska vychladne a zmizí. Z osobní a vášnivé lásky k Ježíši však dokážu lidem sloužit i tehdy, když se mnou lidé zacházejí jako s "rohožkou". Tajemstvím uèedníkova života je oddanost Ježíši Kristu, vnìjším znakem takového života je zdánlivá nevýraznost a mírnost. Pøesto je jako pšenièné zrno, které "padne do zemì a zemøe" - a potom vyraší a zmìní podobu celé zemì (Jan 12,24). - Oswald Chambers To nejlepší pro Jeho Slávu

OSPRAVEDLNÌNÍ , VÍRA A SKUTKY...

Jsme totiž pøesvìdèeni, že se èlovìk stává spravedlivým vírou bez skutkù zákona. (Øímanùm 3,28) ...víme však, že èlovìk se nestává spravedlivým pøed Bohem na základì skutkù pøikázaných zákonem, nýbrž vírou v Krista Ježíše. I my jsme uvìøili v Ježíše Krista, abychom došli spravedlnosti z víry v Krista, a ne ze skutkù zákona. Vždy ze skutkù zákona 'nebude nikdo ospravedlnìn'. (Galatským 2,16) Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; (Efezským 2,8-9) Není pochyb o tom, že tato tvrzení, tak èasto v Bibli opakovaná, se musí týkat nìèeho zásadního. Co to je? Je to

skuteènost, že jsme spaseni vírou, a to bez skutkù zákona, které bychom sami vykonali. Bez pochopení této základní skuteènosti nemùžeme správnì pochopit biblické verše hovoøící o skutcích v  životì nespaseného i spaseného èlovìka. Katolická církev, na rozdíl od protestantských církví, odmítá uèení, že spasení je nezasloužený Boží dar, který se pøijímá jen samotnou vírou v dokonèenou a úplnì postaèující obì Ježíše Krista na køíži. On sám udìlal všechno, co bylo potøebné pro naši záchranu. Ale velmi èasto lidé, kteøí odmítají spasení z milosti, argumentují veršem z Jakuba 2,24: Vidíte, že ze skutkù je èlovìk ospravedlnìn, a ne pouze z víry! Podívejme se nyní na tento a nìkolik dalších veršù podrobnìji. Chceme-li správnì pochopit tento verš, musíme pøijmout nìkolik základních pøedpokladù o Bibli. Bible je neomylným Božím Slovem jako celek, a ne jako pouhá èást. Ve své úplnosti - když ji pøijmeme jako celek - pøedstavuje bezchybné Boží sdìlení od Boha èlovìku. Musíme se však vyvarovat vytrhávání izolovaných veršù z kontextu, protože právì toto je skoro vždy zdrojem falešného uèení a dùvodem vzniku sekt a kultù. Musíme vìøit celé a jen celé Bibli; toto je biblický pøístup k Bibli. Tento výše citovaný verš z Jakubovy epištoly spolu s nìkterými dalšími verši, jako napø. Ø 2,6-7, Mt 16,27 nebo Jr 17,10, jako by na první pohled vytváøely protiklad a rozpor s uèením o spasení ze samotné víry. Na pochopení toho, že tento rozpor je jen zdánlivý, staèí však jen trošku hlubší studium. Apoštol Jakub v 2. kapitole sleduje základní cíl, kterým je demonstrovat na životì starozákonních vìøících, že víra, kterou daroval Bùh, jenž oživuje mrtvé (Ø 4,17), a která je darem Ducha Svatého (Ef 2,8), projeví svùj život (Ef 2,5) tím, že pøinese viditelné ovoce skutkù. Toto je jasný obsah celé této 2. kapitoly v Jakubovì epištole, který sám Jakub shrnuje ve verši 26:

Jako je tìlo bez ducha mrtvé, tak je mrtvá i víra bez skutkù. V Bibli je smrt definovaná jako oddìlení tìla a ducha èlovìka (2 K 5,8). Tedy ne tak, jak se to nìkteøí snaží tvrdit, že smrt je buï úplným koncem a tedy doslovnì anihilací èlovìka, anebo že je to pøechod do stavu bezvìdomého spánku v oèekávání soudu. Pokud by toto byla pravda, Pavel by nikdy nemohl v listu Filipským napsat: ... táhne mne to na obì strany: Toužím odejít a být s Kristem, což je jistì mnohem lepší... (Filipským 1,23) Urèitì stav bezvìdomí není lepší jako služba Pánu, který nás vykoupil svou vlastní krví, abychom mohli mít odpuštìny všechny høíchy a být jako On. Jediné pochopení je potom to, že køesan se v okamžiku své smrti setkává tváøí v tváø se svým Pánem. Toto je to jediné, co je lepší, vidìt tváøí v tváø Toho, který se za nás obìtoval tím, že vzal na sebe naši smrt i høích a tak uspokojil Boží spravedlnost, aby nás pøivedl svaté a bez vady do nebe. Co o tom øíkají další místa v Bibli? To, že jedinì Bùh je tím, kdo dává život, je vlastnì v poøadí druhá Boží vlastnost uvedená v Bibli, po tom, co se z verše 1,1 dovídáme, že Bùh je všemohoucí. Hned potom ve zprávì o stvoøení Adama èteme ve verši Genesis 2,7: I vytvoøil Hospodin Bùh èlovìka, prach ze zemì, a vdechl mu v chøípí dech života. Tak se stal èlovìk živým tvorem. Musíme si být plnì vìdomi toho, že je to sám Bùh, kdo je jediným zdrojem života a kdo vdechuje Adamovi život. Právì tak, jako Adam zaèíná existovat od okamžiku, kdy mu Bùh vdechne Ducha, stejnì tak i køesan se znovu narodí v okamžiku, kdy mu Bùh dá svého Svatého Ducha (J 3,5). Neexistuje žádné køesanství bez toho, že by nás Bùh vzkøísil svým Duchem (Ko 2,12, Ef 2,5-6). Je to tentýž Duch, o nìmž èteme v Genesis 1,2, a jenž stvoøil s Otcem i Synem všechno viditelné i nevidi-

ZÁPAS O DUŠI 7

telné z nièeho. Je to týž Duch, který dal Adamovi život. Bez tohoto Ducha neexistuje žádné skuteèné køesanství. A  právì z tohoto Ducha se køesan narodí a stává se adoptovaným Božím synem. Jakákoliv snaha stát se køesanem skrze své vlastní snažení je pøedem odsouzena k neúspìchu. Tak, jako Adam nemohl oživnout sám od sebe a jako ani nebesa a zem se nemohly stvoøit samy, ani èlovìk se nemùže sám znovuzrodit ze stavu duchovní smrti, v  nìmž se všichni nalézáme už od narození. Pøíèina vzniku vesmíru je mimo vesmír, právì tak, jako je pøíèina stvoøení Adama mimo Adama. Pøíèina nemùže být totožná s následkem. Tento jednoduchý zákon, který zná každé dítì už na základní škole, jasnì ukazuje, že odpovìï na základní problém èlovìka tj. odstranìní jeho høíchu a viny, musí být mimo nìho. Jinými slovy: èlovìk se nemùže zachránit sám. Potøebuje Spasitele. Stav èlovìka oddìleného od Krista je tak zoufalý, že jediné, co ho mùže zachránit, je celá Boží neomezená moc, kterou Bùh použije na záchranu každého èlovìka, který mu dobrovolnì odevzdá svùj život, protože se ho Bùh již dotkl. To je ta moc Kristova vzkøíšení, o níž hovoøí Pavel ve Filipským 3,10. Nic, co by bylo ménì než moc Kristova vzkøíšení, by nestaèilo na naše oživení a nic víc ani neexistuje. Jediná možnost, která zùstává, je to, že sám Bùh nám ve své nekoneèné lásce a milosti udìlí nový život. Toto Bible oznaèuje jako znovuzrození. Skuteènì - Bùh Bible je Bùh, který dává život. Všichni, které znovuzrodil a zachránil od jejich høíchù, to dobøe vìdí. Rozdíl mezi stavem èlovìka pøed a po znovuzrození není o nic menší než rozdíl mezi svìtlem a tmou, o nic menší než rozdíl mezi mrtvým tìlem a tìlem na vrcholu svých fyzických sil. Tato skuteènost, kterou tak jasnì vidíme ve Starém zákonì, je jasnì zopakovaná Ježíšem i apoštoly také v Novém zákonì. Nový zákon také jasnì øíká, že to,

8 ZÁPAS O DUŠI

co dává tìlu život, je Duch. Ježíš ve svém rozhovoru s uèedníky po tom, co vystoupil v synagoze v Kafarnaum, øekl: Co dává život, je Duch, tìlo samo nic neznamená. Slova, která jsem k vám mluvil, jsou Duch a jsou život. (J 6,63) Zjevnì také Pavel sleduje tento princip, když ve svém prvním listì do Korintu píše: ... který nás uèinil zpùsobilými sloužit nové smlouvì, jež není založena na liteøe, nýbrž na Duchu. Litera zabíjí, ale Duch dává život. (2 K 3,6) Tento život, který dává Bùh, se vždy musí nìjak projevit navenek. Jinými slovy - život, který Bùh vdechl pøírodì, se zjevnì projevuje. Všechno to nesmírné množství energie ve vesmíru. A  právì na tuto nepøetržitou demonstraci nekoneèné Boží síly a moudrosti v  pøírodì myslí Pavel v listu Øímanùm 1,19-20. Ne, andìlé, kteøí jsou neustále v Boží pøítomnosti, se nemýlí, když volají: Svatý, svatý, svatý Hospodin zástupù, celá zem je plná jeho slávy. (Iz 6,3) Není pochyb - celý vesmír bez pøestání zjevuje Boží slávu. A sám Hospodin je ten, který všechno udržuje svým vìèným slovem. Právì tak i život každého èlovìka se musí projevit navenek. Každý pohyb, schopnost komunikovat, stavìt domy, skládat hudbu, smát se anebo plakat, to všecko jsou projevy života. Mrtvý èlovìk nesportuje a ani nenamaluje obraz. Život køesana je manifestován skutky víry. Nejdøíve se èlovìk stává køesanem tím, že ho Bùh znovuzrodí, a následkem toho pøijímá to, co Bùh uèinil na køíži pro jeho záchranu. Potom pøináší ovoce dobrých skutkù. Nikdy ne naopak. Musíme si uvìdomit, že sami ze sebe nejsme schopni udìlat žádný dobrý skutek. Zvrácenost našeho srdce (Jr 17,9) nakonec zpùsobí to, že i ta naše nejupøímnìjší snaha je podle Božího standardu kvality poskvrnìné a špinavé roucho (Iz 64,6). Bible øíká úplnì jasnì:

Všichni se odchýlili, všichni propadli zvrácenosti, není, kdo by èinil dobro, není ani jeden. (Ø 3,12, Ž 14,1) Nemáme-li v našem životì Krále (Boha), potom zákonitì musíme dìlat jen to, k  èemu nás povede naše høíšné srdce (Sd 21,25). Bez toho, aby v našich srdcích vládl sám Kristus, je naší jedinou životní aktivitou høích. Každá snaha udìlat nìco dobrého jen znova a znova opakuje v našich životech zkušenost apoštola Pavla, o které hovoøí v Ø 7,18-24. Zjišujeme, že nìkde v nás je nepøetržitý zdroj høíchu a nepravosti (Mk 7,21-23). Jak potom mùže køesan konat dobré skutky? Je jen jedna možnost. Kristus se stane naším životem (Ko 3,4) a koná tyto skutky v nás. Žádná jiná možnost neexistuje, protože všechno, co je v nás a co je naše, je veskrze høíšné. To je téma, o nìmž hovoøí Pavel, když píše do Efezu: Jsme pøece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvoøeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bùh pøipravil. (Ef 2,10) Bylo by úplnì nesmyslné, aby Pavel psal v pøedcházejícím verši v Ef 2,9 o  tom, že nejsme spaseni ze skutkù, aby se nikdo nechlubil, a hned nato to popøel ve verši 10. Zjevnì tedy musí být skutky z verše 10 jiné než skutky z  verše 9. Jaké jsou to tedy skutky? Odpovìï máme pøímo ve verši 10: ...dobré skutky, které nám Bùh pøipravil. A On je také ten, který je bude i konat. My sami toho nejsme schopni. Toto jsou ty skutky, které Bible oznaèuje jako skutky víry (2 Te 1,11). Skutky, které jsou ovocem Kristovy pøítomnosti v nás, a to je to, co Pavel oznaèuje v  listu Koloským jako tajemství (1,27). Podívejme se však ještì na další neménì dùležité dùvody, proè Jakub ve své epištole nevytváøí žádný rozpor s  biblickým uèením o spasení jen z pouhé víry. Staèí jen pozornìji studovat Jakubovu epištolu, aby bylo zjevné, že Jakub - právì tak jako všichni ostat-

ní apoštolé - vìøí ve spasení ze samotné víry. Sám Jakub øíká ve verši 2,14: Mùže ho snad ta víra spasit? Apoštol tu neøíká, že jsou to skutky, které pøinášejí spasení. Kdyby tomu tak bylo, pak by on sám napsal celý verš úplnì jinak. Uveïme si však celý verš døíve, než pùjdeme dál a ukážeme další stejnì zásadní dùvody. Otázka, kterou Jakub klade ve verši 2,14, zní: Co je platné, moji bratøí, když nìkdo øíká, že má víru, ale pøitom nemá skutky? Mùže ho snad ta víra spasit? Jakub adresuje tuto otázku lidem, kteøí sice ústy vyznávají víru a svými slovy (Jakub doslovnì uvádí "...když nìkdo øíká...") se pøedstavují jako køesané, ale v jejich životì není žádný vnìjší projev této víry. Víra tìchto lidí zùstává jen v jejich intelektu, ale nepøináší žádnou zmìnu smýšlení, tedy pokání (øec. metanoia). Z celé kapitoly se zdá, že tito lidé vìøili, že existuje jeden Bùh, ale jejich život nebyl podroben tomuto Bohu, protože Jakub argumentuje právì touto vírou v existenci jediného Boha ve verši 2,19. Vírou, kterou tito lidé sdílejí s démony. Zdá se, že celá kapitola jasnì ukazuje, že tito lidé nejsou køesané. Jakub ve 14. verši klade otázku tìm, které oslovuje "moji bratøí", ale hned nato øíká: "...když nìkdo (tj. jiná skupina lidí než ètenáøi jeho listu) øíká..." Pozdìji v této kapitole ve verši 20 používá oslovení "ó, nechápavý èlovìèe". Køesan je èlovìk, kterého Bùh naplnil svou pøítomností. V jeho životì už více není ono prázdné místo, protože ho zaplnil sám Bùh. Zachránìný èlovìk hned od okamžiku svého znovuzrození zakouší ve svém životì to, o èem hovoøí Pavel v listu Koloským: ... v nìm jste i vy dosáhli plnosti." (Koloským 2,10) Není pochyb - Bùh je jediný, kdo mùže dokonale naplnit naše prázdné životy. Nic jiného a nikdo jiný nás nikdy nemùže skuteènì a trvale uspokojit a nasytit. Toto je další dùvod, proè lidé, o nichž hovoøí Jakub v druhé kapitole, nejsou skuteèní køesané.

ZÁPAS O DUŠI 9

Kdyby to podle Jakuba byly skutky, které nás mají zachránit (jak se to nìkteøí snaží tvrdit), musel by pak verš 14 konèit takto: "Mohou ho snad takové skutky spasit?" Jenže v tomto verši to tak není. Jakub jednoznaènì a v úplné shodì s ostatními apoštoly øíká, že je to jen pouhá víra, která zaruèuje spasení, a že tato skuteèná víra pøinese také vnìjší ovoce skutkù. Jinými slovy nejdøíve spasení, potom skutky. Ve verších 2,10-20 apoštol Jakub øíká, že ten, kdo poruší jen jedno jediné pøikázání, proviní se proti všem. Toto tvrzení z nás všech dìlá høíšníky, protože na svìtì není, nebyl a nebude ani jeden èlovìk (kromì Ježíše Krista), který by se nikdy v nièem neprovinil proti Bohu (1 Kr 8,46, 2 Pa 6,36). Stejnì tak nestaèí øíci, že se tento text vztahuje pouze na Jakubùv život pøed obrácením, tedy na dobu pøed tím, než mu Bùh dal pøijmout Ježíše vírou, a že potom už èlovìk musí konat dobré skutky, aby si zachoval své spasení. Ve verši 3,2 Jakub øíká: "Všichni (tedy i apoštol Jakub) pøece mnoho chybujeme (pøítomný èas)." Mùžete pøeèíst celou Bibli a nikde nenajdete ani zmínku o tom, že by Bùh odpouštìl a oèišoval od høíchu skrze naše skutky. Hospodin ustanovil jen jeden jediný zpùsob pro oèištìní od høíchu: ... a bez vylití krve není odpuštìní. (Ž 9,22) Toto je jediný zpùsob v celém vesmíru, kterým se mohlo uskuteènit naše ospravedlnìní a oèištìní. Protože však nᚠdluh Bohu je nekoneènì velký a žádná zvíøecí ani lidská obì by nikdy nemohla staèit na jeho zaplacení ani jen za toho konkrétního èlovìka pøinášejícího obì, a už vùbec ne za celé lidstvo, Bùh sám ve své nekoneèné lásce k nám se stal èlovìkem a nechal se ukøižovat høíšníky, aby nás zachránil pøed smrtí a peklem, které jsme si spravedlivì zasloužili. Tímto se dokázala Boží láska a zároveò zùstal Bùh naprosto spravedlivý. Tvrdit, že spasení se dosahuje skutky, anebo zèásti skut-

10 ZÁPAS O DUŠI

ky a zèásti vírou, je popøení toho, co Bùh urèil jako jedinou cestu, a je to tedy jen další forma neposlušnosti a vzpoury èlovìka vùèi jeho Stvoøiteli. V celé Bibli tedy není ani jedna jediná zmínka o tom, že by se høíchy odpouštìly skrze konání dobrých skutkù. Musíme mít úplnì jasno v tom, že spasení pøichází pøed dobrými skutky, a teprve skuteèné spasení povede k ovoci dobrých skutkù. I když nám rozsah tohoto èlánku neumožòuje uvést všechny dùvody a biblické argumenty, podívejme se ještì alespoò na dva. I èlovìk, který teprve jen krátkou dobu studuje Boží Slovo, už ví, že jeden a týž verš nemùže být v Bibli použit na obhajobu dvou rozporuplných tvrzení. Samozøejmì, konkrétní verš mùže mít svou hlavní a potom ještì vedlejší aplikaci, ale ani ony si nesmìjí navzájem protiøeèit. Pokud však z jednoho verše vyvodíme dvì úplnì rozporná tvrzení, která navíc mají být stejnì dùležitá, znamená to, že aspoò jedno z nich musí být nepravdivé. Víme, že Bible je zcela konzistentní a nikdy si neprotiøeèí. Bible je Boží Slovo a Boží Slovo je pravda. Apoštol Pavel používá v Ø 4,3 a v Ga 3,6 citát z  Genesis 15,6 - "Abram Hospodinovi uvìøil a on mu to pøipoèetl jako spravedlnost" - k tomu, aby ve svých listech urèených sborùm v Øímì a v Galácii obhájil to, že èlovìk se ospravedlòuje pøed Bohem jen samotnou vírou. Toto je nepochybnì jasné poselství celého listu Øímanùm a také listu Galatským. Kdyby Jakub použil tentýž citát z knihy Genesis ve svém listu ve verši 2,23 k tomu, aby ukázal, že èlovìk se ospravedlòuje skrze skutky, potom by to byl zásadní rozpor v Bibli. Navíc, když èteme tento verš tak, jak je obsažen ve svém kontextu v knize Genesis, jediný závìr, který z nìho mùžeme vyvodit, je ten, že Abraham byl spasen z víry, a to je právì to jediné, o èem tento verš z knihy Genesis hovoøí. Je úplnì nelogické tvrdit, že èlovìk je ospravedlnìn ze skutkù, na základì verše, který øíká:

Abram Hospodinovi uvìøil a on mu to pøipoèetl jako spravedlnost. (Gn 15,6) Jediný biblicky konzistentní závìr, který pak z toho musíme vyvodit, je ten, že Jakub ve druhé kapitole své epištoly hovoøí o tom, že víra v životì ospravedlnìného èlovìka povede ke konání skutkù. To je pøesnì to, co vyplývá z kontextu celé kapitoly, a co jsme i  výše ukázali na základì množství už uvedených dùvodù. Je tu však ještì jeden dùvod, který vyplývá z toho, co se v Novém Zákonì dovídáme o vztazích mezi apoštoly v  rané církvi. Otázka spasení, a tedy toho, jak Bùh ospravedlòuje èlovìka, jak mùže být èlovìk spasen, je nejdùležitìjší ze všech otázek. Jednotná odpovìï na ni je absolutní podmínkou jednoty mezi køesany. Kde není shoda v této otázce, tam není žádný základ pro jednotu. Na této odpovìdi totiž závisí vìèný život èlovìka. Omyl v této odpovìdi znamená vìènou smrt pro ty, kteøí se nechají svést uèením lidí nebo tradicí. Z listu Galatským se dovídáme, že Pavel by nikdy neustoupil od pøesvìdèení, že èlovìk se ospravedlòuje samotnou vírou, i kdyby to mìlo znamenat jeho odtržení od ostatních apoštolù (Ga 2,5). Bylo to nìco, kvùli èemu byl ochoten kdykoli tøeba i zemøít, kdyby to bylo zapotøebí. Ano, Pavel dobøe vìdìl, kým a jak byl zachránìn, a tato zkušenost a toto poznání úplnì zmìnily jeho život. To, že Pavel vìøí ve spasení z  pouhé milosti, musí být po pøeètení jeho epištol zjevné. Právì proto i lidé, kteøí toto popírají, používají na svou obhajobu obyèejnì jen uvedený citát z  epištoly Jakubovy. Neexistuje žádný zpùsob, jak zpochybnit to, že Pavel vìøil ve spasení a ospravedlnìní èlovìka jen ze samotné víry. Z knihy Skutkù, 15. kapitoly, kde nacházíme záznam o tom, jak apoštolé vyøešili konflikt okolo obøízky, se dovídáme, že po svém pøíchodu do Jeruzaléma se Pavel nejdøíve soukromì setkal s ostatními apoštoly,

a  tedy i s Jakubem, který vedl sbor v  Jeruzalémì. O stejné události se z listu Galatským dovídáme toto: Když poznali milost, která mi byla dána - Jakub a Petr a Jan, kteøí byli uznáváni za sloupy církve - podali mnì a Barnabášovi pravici na stvrzení naší dohody, že my pùjdeme mezi pohany a oni mezi židy (tj. "lid obøízky"). (Galatským 2,9) Nepochybnì tedy musela mezi apoštoly panovat v otázce spasení absolutní jednota. Bez ní by tento verš z epištoly Galatským nedával smysl. Navíc je to právì Jakub, který na závìr setkání v Jeruzalémì øíká za všechny apoštoly, že pro spasení není nutné, aby se pohané dávali obøezat. První vìc, kterou Bùh pøikázal Abrahamovi udìlat (a která mìla být znamením smlouvy mezi ním a Hospodinem v pøedobrazu novozákonního køtu køesana), bylo obøezat sebe a celý svùj dùm (Gn 17,10-13). Všimnìme si, že Jakub doslova øíká: ... a neuèinil žádného rozdílu mezi námi a jimi, protože jejich srdce oèistil vírou." (Sk 15,9) Bylo by to velmi divné a rozporuplné tvrzení ze strany Jakuba, pokud by on sám vìøil, že èlovìk je ospravedlnìn skrze skutky. Stejnì tak v listu Galatským nacházíme ještì další zmínky o  setkání s jinými apoštoly (Ga 1,1819). Nikde však neèteme, že by Jakub nebo ostatní kárali Pavla kvùli jeho víøe ve spasení z milosti. Právì naopak - je to sám Pavel, který kárá Petra za to, že jeho chování bylo v rozporu s touto základní biblickou pravdou (Ga 2,1120). Nedá se pochybovat: Pavel, Jan, Jakub, Petr, Juda a všichni ostatní apoštolé úplnì jednotnì vìøili, že èlovìk je ospravedlnìn jen samotnou vírou. Znamená tedy toto všechno, že Bible podporuje to, aby køesané byli pasivní a nevšímaví a nekonali žádné dobré skutky? Spolu s Pavlem voláme: "Vùbec ne!" Ve verši 2,16 sám Jakub toto všechno aplikuje na køesany, když øíká: "A kdyby jim nìkdo z vás (køesanù, kterým píše tento list) øekl..."

ZÁPAS O DUŠI 11

Je to vùle Boží pro naše životy, abychom konali dobré skutky. Pavel ve svém druhém listì do Korintu øíká, abychom sami sebe zkoušeli, zda stojíme ve víøe (2 K 13,5). Køesan má každý den zkoumat ovoce své víry a posuzovat, zda skuteènì je zakotven v  tom, k èemu ho povolal jeho Pán. A jsou naše životy naplnìním tìchto slov a a mùžeme z Boží milosti každý den rùst v každém dobrém skutku, aby tím byl nᚠPán - který se kvùli nám vzdal všeho - oslaven v našich životech i  mezi lidmi okolo nás. ... a žijte vzornì mezi pohany; tak aby ti, kdo vás osoèují jako zloèince, prohlédli a za vaše dobré èiny vzdali chválu Bohu 'v den navštívení'. (1 P 2,12) A nás Pán pøi svém pøíchodu najde jako poslušné a vìrné služebníky. - Ján Šichula -

BOŽÍ VYVOLENÍ

(2. Pokraèování "O zkaženosti èlovìka" ZOD-60) Svrchovanost Boha a základní myšlenka pøedurèení nebo vyvolení je vìèné téma, které èasto vyvolává bouølivé diskuze. Pokud je správnì pochopeno, oslavuje Boha tím nejvyšším zpùsobem. Jeho absolutnì neomezená moc by v nás mìla vyvolat nepopsatelný úžas a zavøít nám ústa. On je pøece ten, který vše stvoøil a udržuje v existenci svým Slovem! Nic není z nás, vše má pùvod v Nìm: Kdo mu nìco dal, aby mu to on musel vrátit?' Vždy z nìho a skrze nìho a pro nìho je všecko! Jemu buï sláva na vìky. Amen. (Øímanùm 11,35-36) My všichni jsme byli stvoøeni k jedinému úèelu z nìhož všechny ostatní úèely naší existence vyplývají: Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou. (Deuteronomium 6,5)

12 ZÁPAS O DUŠI

K Bohu bychom mìli pøistupovat v naprostém úžasu, s bázní a s tøesením, protože jsme høíšní. Každý, kdo èásteènì spatøil Boží Majestát se zhroutil: Když jsem ho spatøil, padl jsem k jeho nohám jako mrtvý; ale on vložil na mne svou pravici a øekl: "Neboj se. Já jsem první i poslední, (Zjevení 1,17) Smyslem našeho bytí je v úctì a bázni milovat a oslavovat Boha. Poslechnìme si jak Hospodin hovoøí ke Svým povolaným, k Pravému Izraeli: Hle, pøetavil jsem tì, ne však jako støíbro, vyzkoušel jsem tì v tavící peci utrpení. Kvùli sobì, kvùli sobì samému to dìlám. Což smí být mé jméno znesvìceno? Svou slávu nikomu nedám." (Izajᚠ48,10) Boží sláva patøí jen Jemu a nikdo mu ji neodejme. Bùh se rozhodl svoje milovat - ne z povinnosti, ale z vlastní vùle a kvùli Sobì. Sám nás uèí jak se máme modlit: Buï vùle Tvá jako v nebi tak i na zemi! Jen z Jeho vùle mùžeme být vytaženi z bahna høíchu v nìmž jsme si svévolnì hovìli nebo hovíme. Proto, když už nás k Sobì pøitáhl - znovuzrodil a regeneroval, zùstávejme v bázni, radujme se z Jeho milosti a konejme dobré skutky pro Jeho Boží slávu. - s bázní a chvìním uvádìjte ve skutek své spasení. Nebo je to Bùh, který ve vás pùsobí, že chcete i  èiníte, co se mu líbí. (Fil. 2,12-13) Taková øeè Pána Ježíše Krista je pøijatelná pro málokoho a nebyla pøijatelná ani pro samotné uèedníky: A øekl: "Proto jsem vám pravil, že nikdo ke mnì nemùže pøijít, není-li mu to dáno od Otce." Od té chvíle ho mnoho jeho uèedníkù opustilo a už s ním nechodili. (Jan 6,65-66) Když Ježíš Kristus vynesl Svoji dekretivní vùli, a Pán má právo takový výnos vydat, mnoho uèedníkù ztratilo zájem a pøestali s Ním chodit. Vžijme se na chvíli do Petrovy situace. Ten se zbylými uèedníky vidìl odchod nespokojených uèedníkù. Jistì by hrklo i v nás,

kdybychom stáli na místì zbylých uèedníkù. A teï si pøedstavme, že v  této napjaté situaci se na nì obrátil Ježíš se slovy: "I vy chcete odejít?" Šimon Petr mu odpovìdìl: "Pane, ke komu bychom šli? Ty mᚠslova vìèného života. (Jan 6,67-68) Petrovi bylo jasné, že není jiného východiska než Pán Ježíš Kristus. Petr pochopil, protože mu to zajisté zjevil Duch Boží, že vše je plnì v rukách Božích a ne lidských! Když Martinu Lutherovi jeho teologiètí vrstevníci vytýkali, že by se uèení o Boží Svrchovanosti v otázce vyvolení mìlo tlumit, protože odrazuje od Krista "potenciální - nadìjnì nové" vìøící, Luther odpovìdìl: "A je tomu tak". Vìzme, že Boží plány nelze zmaøit lidskou taktikou. Jestliže odporujeme Boží dekretivní (vynesené) vùli, podléháme pøeludu jisté lidské svrchovanosti, že je Boží vùle jaksi podmínìna naší vùli. K Bohu mùžeme pøijít jen tehdy, když jsme k Nìmu pøitaženi - a to nám mùže být dáno jen z nebes. Všechny naše tìlesné a duševní kvality a talent máme od Boha. Jistì, mùžeme se svobodnì rozvíjet, ale nejprve musíme mít co rozvíjet. Když mám hudební hluch pak jej nerozvinu i kdybych "hrál" bez ustání. Když nemám talent Haškova formátu, mohu trénovat do nekoneèna a jako hokejový brankáø stejnì neobstojím. Podobné to je v duchovní oblasti. Není-li nám dáno (umožnìno) spojení s  Bohem již z nebes, jestliže nám Bùh neobøezal srdce, nevymìnil srdce kamenné a nestvoøil nové srdce masité, nevložil do nitra Svého Ducha, neznovuzrodil, neprobudil k životu spolu s Kristem, jestliže nás duchovnì nevzkøísil, potom se mùžeme namáhat sebevíc a budeme se jen potácet ve víru falešných nadìjí, uèení a náboženských smìrù i s køesanskou nálepkou. Rozvoj naší svobodné spolupráce s  Bohem skrze víru, která podmiòuje ospravedlnìní, spasení, posvìcování,

a  uvedení do slávy je umožnìn, tedy podmínìn, jednostranným - monergickým Božím svrchovaným rozhodnutím t.j. pøedurèením a pøedzvìdìním na vìènosti jak je od vìkù zapsáno v knize života. Podívejme se na soubìžný verš: Nikdo nemùže pøijít ke mnì, jestliže ho nepøitáhne (elko) Otec, který mì poslal; a já ho vzkøísím v poslední den. (Jan 6,44) V posledním dnu jde o tìlesné vzkøíšení - vykoupení tìla. Nás ale nyní zajímá sloveso - "elko = pøitáhnout". Nejprve si musíme uvìdomit, že není ani jeden, kdo by hledal Boha, jak stojí v  Písmu. Naše porušenost - naprostá duchovní zkaženost nám hledání Boha zabraòuje. Proto musíme být k Bohu pøitaženi, doslovnì pøivleèeni. Sloveso "elko" neznamená "pøemlouvat", jak jsem se kdysi také domníval. Pøemlouvání totiž vždy poèítá s rozhodnutím pøemlouvaného. Sloveso "elko" je podobnì použito v následujícím verši: Vy jste však ponížili chudého. Cožpak vás bohatí neutiskují? Nevláèejí vás pøed soudy? (Jakub 2,6) Zde je "elko" pøeloženo jako "vláèet". Ani to neznamená nìjaké pøemlouvání, ale jistou tvrdost. Obdobný výskyt je v dalším verši: Když si její páni uvìdomili, že tím pøišli o svùj zisk, uchopili Pavla a Silase a vlekli je na námìstí pøed mìstskou správu. (Skutky 16,19) I tento význam je hodnì vzdálen nenápadnému jemnému pøemlouvání nebo ovlivòování. Ježíšùv svrchovaný zásah na køíži byl tou nejrazantnìjší záchrannou akcí v historii nebe a zemì. Vyvlekl duchovnì mrtvé a bezvìdomé z bahna svìta. Duchovnì mrtvý èlovìk není schopen se pro Boha rozhodnout, proto o jakési duchovní vùli nemùže být ani øeè, ta neexistuje. Mrtvola nemá vùli! Je to Bùh, kdo dal svým vyvoleným duchovnì mrtvým bezpodmínìnì nové masité srdce s nímž už neodolatelnì po Bohu svobodnì toužíme. Obrozená vùle duchovnì vzkøíšeného èlovìka

ZÁPAS O DUŠI 13

chce vìøit a plnì se spolehnout na oèistnou práci Pána Ježíše Krista. Skrze tuto osobní aktivní víru regenerovaného èlovìka Bùh spasí, ospravedlní, posvìtí, a dovede do slávy, protože vzal na sebe všechny naše høíchy. Kdysi jsem vìøil, že Bùh-Duch svatý pøemlouvá všechny lidi, aby èinili pokání a obrátili se ke Kristovu spásnému køíži. Dnes vím, že duchovnì mrtvého èlovìka pøemluvit nelze. S duchovní mrtvolou není žádná komunikace o duchovních záležitostech možná. Doveïme pøedstavu "pøemlouvání" do dùsledkù. Kdyby Boží Duch mírnì pøemlouval neznovuzrozené duše, jak to, že jedni se pøemluvit dají a druzí ne? Jedni uvìøí, druzí ne. V èem vìzí rozhodnutí? Kdo se rozhoduje? Je to lidská ctnost nebo citlivost? Je to inteligence? Hledání smyslu života? Osvícení? Touha? Víra? A odpovíme jakkoliv, zabøedneme do problému Božího pøedurèení ještì více a uspokojivou odpovìï pohøbíme ještì hloubìji. Pokud Bùh pøemlouvá všechny stejnì pøesvìdèivì, potom jedni mají ve svém pøirozeném kamenném srdci jakousi duchovní kvalitu, která uposlechne Boží pøemlouvání a druzí jí postrádají. Potom se znovuzrození mají èím chlubit a spasení není milostí, ani darem, ale osobním rozhodnutím vycházejícím z nitra ještì duchovnì mrtvého èlovìka. Pøipustíme-li takovou možnost, potom je úèinnost Boží obìti (t.j. znovuzrození) podmínìna skutkem lidské víry. Znovuzrození je však podmínìno jen Božím svrchovaným rozhodnutím; naše víra je podmínìna znovuzrozením z Ducha; naše spása je podmínìna naší vírou. Napadá mì ještì jedno pøirovnání. V bankách a v hotelech mívají pro hosty bezpeènostní schránku, trezorek na cennosti a dokumenty. Ten se otvírá dvìma klíèi. Jedním obecným, který má pokladník nebo recepèní, a druhým osobním, který dostane zákazník. První, obecný klíè, umožní otevøení kterékoliv schránky pod podmínkou, že se zákaz-

14 ZÁPAS O DUŠI

ník rozhodne "dootevøít" trezor druhým klíèem. Oba klíèe musí být použity souèasnì, obì podmínky musí být splnìny. Ježíšova obì na køíži by mohla pøedstavovat první podmínku, první klíè, kterým Ježíš Kristus umožnil všem lidem "dootevøít" ještì uzamknutá nebesa. Úèinnost Boží obìti by potom byla podmínìna následným lidským "èinem - skutkem víry". Druhý klíè by pøedstavoval naše rozhodnutí, naši víru, osvícení, touhu, potøebu, jakousi nutnou ctnost, kterou nìkdo má a jiný nemá... Jedni vìøí, aby byli znovuzrozeni a druzí vìøí, protože už jsou znovuzrozeni. U jednìch je znovuzrození podmínìno vírou; u druhých je víra podmínìna znovuzrozením. Jedni vìøí, že pøirozený, duchovnì mrtvý èlovìk svým "ano" nebo "ne" spolurozhoduje o duchovních vìcech, totiž o  svém pøípadném znovuzrození; druzí vìøí, že pøirozený èlovìk nemùže chápat duchovní vìci, ale že ze svrchované Boží vùle z Ducha narozený již duchovnì živý èlovìk øekne jen své výhradní "ano". Obì stanoviska mají protikladný pohled na Boha i na èlovìka. Bible ale uèí, že k nebi i peklu je jenom jeden klíè, který vlastní Svrchovaný Bùh: Andìlu církve ve Filadelfii piš: Toto prohlašuje ten Svatý a Pravý, který má klíè Davidùv; když on otvírá, nikdo nezavøe, a když on zavírá, nikdo neotevøe.  (Zjevení 3,7) Bùh Svoji svrchovanost a slávu s nikým nesdílí; o tom, kdo je spasen rozhoduje pouze On. Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutkù, takže se nikdo nemùže chlubit. Jsme pøece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvoøeni k  tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bùh pøipravil. (Efezským 2,8-10) Milost, spasení a víra jsou Boží Svrchované dary, které nemùžeme vybudit žádnou lidskou ctností, protože duchovnì mrtvý èlovìk žádné duchovní ctnosti nemá. Teprve když nás Bùh

oživí, znovuzrodí, duchovnì vzkøísí, regeneruje, jenom tehdy mùžeme uvìøit a konat pøipravené Boží skutky. Víra potvrzuje naše ospravedlnìní. Otec nás vyvolil, Syn vykoupil a Duch svatý udržuje obnovené srdce . Kdybychom mìli èekat až se sami o své vùli skloníme, nikdy se spásy nedoèkáme. Blaze èlovìku, který se stále bojí Boha, ale kdo zatvrdí své srdce, upadne do neštìstí. (Pøísloví 28,14) Ještì nìkolik veršù, které potvrzují, že Bùh má své vyvolené, ty, kteøí jsou od stvoøení svìta zapsáni v Jeho knize života: Avšak Hospodin pøilnul jenom k tvým otcùm, zamiloval si je a vyvolil jejich potomstvo, vás, ze všech národù, jak tomu je dnes. (Deuteronomium 10,15) Zde Hospodin mluví k národu, který má jméno Izrael tj. "Zápasí Bùh". Bùh svoje vyvolené k sobì pøitáhl nejstrašnìjším zápasem, který podstoupil na køíži Sám, bez lidské pomoci, bez lidské spolupráce! Dnešní církev je Abrahamovo potomstvo. Abraham je duchovním otcem mnoha národù, každého znovuzrozeného. Blaze národu, jemuž je Hospodin Bohem, lidu, jejž si zvolil za dìdictví. (Žalmy 33,12) V tomto verši opìt vidíme, že je to Bùh kdo nìkoho volí a ne èlovìk. Bùh nikdy nevolí celé etnikum, nevolí každého pøíslušníka. Pøesto jsou etnika více nebo ménì zakotvena v Bohu. Národ nemusí vždy znamenat jen jedno etnikum. Boží lid ze všech národù, Žid, Øek, muž, žena, svobodný, otrok, tvoøí jeden svatý národ, protože jsou sourozenci v Kristu: Vy však jste 'rod vyvolený, královské knìžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu', abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného svìtla. (1. Petr 2,9) Vyvolení a Starý zákon: Podívejme se na další verše, zabývající se Božím svrchovaným vyvolením:

Blaze tomu, koho vyvolíš a pøijmeš, aby smìl pobývat ve tvých nádvoøích. Tam se budem sytit dary tvého domu, tvého svatého chrámu. (Žalmy 65,5) Starozákonným svatým, Pravému Izraeli, mìl být princip vyvolení znám: Hospodine, rozpomeò se na mì pro pøízeò, jíž svùj lid zahrnuješ, navštiv mì svou spásou, abych smìl spatøit dobro tvých vyvolených, abych se radoval radostí národa tvého, abych spoleènì s tvým dìdictvím o tobì s chloubou mluvil. (Žalmy 106,4-5) Z Žalmu jasnì vyplývá, že spasení je od Boha - navštiv mì svou spásou; není podmínìno lidským rozhodnutím, které by Boží práci udìlalo úèinnou. Dále, Šalamoun chce spatøit dobro tvých vyvolených. Židé, kteøí patøili k Pravému Izraeli, kteøí patøili Abrahámovi duchovnì, nejen tìlesnì, vìdìli, že jen Bùh volí své dìdice. Jen ten kdo odkazuje své vlastnictví rozhoduje o dìdicích. Když Ježíš mluvil s Nikodémem také mu øekl, že se musí znovu narodit. Na to Nikodém odpovìdìl, jak se to mùže stát? a uslyšel: Ty jsi uèitel Izraele, a tohle nevíš? (Jan 3,10) Ježíš od Nikodéma tuto znalost oèekával a požadoval. Nejsou to jen verše o  vyvolení, které mìly Nikodéma pøesvìdèit, ale pøedevším verše následujícího typu: A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho tìla srdce kamenné a dám vám srdce z masa. Vložím vám do nitra svého ducha; uèiním, že se budete øídit mými naøízeními, zachovávat moje øády a jednat podle nich. (Ezechiel 36,26-27) Toto je úplnì stejný proces duchovního znovuzrození, duchovního vzkøíšení, regenerace, obøízky srdce, jako dnes v  novozákonné dobì. Vyvolení Židé dodržovali zákon ne proto, aby byli spaseni, ale protože už spìli ke spasení. Dobré skutky vìøících bylo Boží dílo tehdy, a je jím i dnes. Pravý Izrael se

ZÁPAS O DUŠI 15

mohl aktivnì øídit Božími naøízeními, protože to uèinil Bùh, který jim vymìnil srdce. Pravý Izrael, když ještì chodil v høíších, ke svému duchovnímu znovuzrození nepøispìl nièím. Duchovnì byl mrtvý, proto neèinný. Nejzøetelnìjší vyvolení vidím v regeneraci Saula. Víme, že Saulovo znovuzrození bylo mimoøádné, jedineèné a neopakované. Pøesto jsou v jeho ospravedlnìní prvky, které jsou spoleèné všem nevìøícím. Saul netoužil po Ježíši, nehledal Jej, právì naopak, jel do Damašku zatknout Židy, kteøí uvìøili v  Krista. A co se nestalo? Ježíš Kristus se mu zjevil, aniž by Jej Saul o to prosil. V Saulovi nebyla žádná duchovní ctnost, kterou by Bùh mohl použít, nebylo v nìm nic, co by Boha pøitahovalo nebo nutilo k výbìru Saula. Spíše naopak. Saul mìl mnoho falešného duchovna, ale rozhodnì nemìl víru v Pána Ježíše Krista. Dokonce mìl v srdci nenávist k Pánu Ježíši Kristu a pøesto byl znovuzrozen! Všichni znovuzrození, døíve než byli znovuzrozeni, nenávidìli Pána Ježíše Krista, podobnì jako Saul. Jediný dùvod pro Saulovu spásu bylo Svrchované Boží rozhodnutí a vyvolení: Ale ten, který mì vyvolil už v tìle mé matky a povolal mì svou milostí, rozhodl se zjeviti mnì svého Syna, abych radostnou zvìst o nìm nesl všem národùm. Tehdy jsem nešel o radu k žádnému èlovìku ... (Galatským 1,15) Saul se nerozhodl pro Božího Syna, Pána Ježíše Krista. Bùh se rozhodl zjevit Saulovi Svého Syna! Saul byl vyvolen ještì pøed tìlesným poèetím, pøed svým narozením i znovuzrozením, protože byl odvìkù zapsán v Boží knize života. Tak je to s každým èlovìkem, který byl a bude znovuzrozen z Boží milosti - darem a bez zásluh - zadarmo. V témže okamžiku kdy byl Saul znovuzrozen, také uvìøil, ne pozdìji, ne døíve. Znovuzrození podmiòuje víru; víra nepodmiòuje znovuzrození. Prvotnost znovuzrození není èasová, ale logická. Pavel dostal namísto srdce kamenného

16 ZÁPAS O DUŠI

nové masité. Bùh mu vložil do nitra Svého ducha. Bùh uèinil, aby nesl radostnou zvìst o Ježíši Kristu všem národùm. A to vše, aniž by mìl špetku víry v Ježíšovu práci na køíži, která jej vyvlekla z otroctví høíchu. Pavel obdržel bezpodmínìnì nové srdce, byl znovuzrozen, proto uvìøil ku spáse. To se paradoxnì událo když jel zatýkat Boží vyvolené do Damašku! Protiøeèí si nìkteré verše? Jistì vám pøichází na mysl mnoho veršù kde se v podstatì øíká - kdo uvìøí bude spasen. Zde je jeden pøíklad: Pak je vyvedl ven a øekl: "Bohové a páni, co mám dìlat, abych byl zachránìn?" Oni mu øekli: "Vìø v Pána Ježíše, a budeš spasen ty i všichni, kdo jsou v tvém domì." (Skutky 16,30-31) Zde Pavel a Silas radí žaláøníkovi rozkazovacím zpùsobem - Vìø v Pána Ježíše, a budeš spasen - jakoby duchovnì mrtvý mohl uposlechnout rozkaz uvìøit v Krista. Kdyby byl tento typ veršù na téma spasení jediný v celé Bibli, potom uvìøení v Krista ještì duchovnì mrtvým èlovìkem by vskutku podmiòovalo spasení. Jenže z mnoha jiných veršù víme, že víra v Ježíše Krista je podmínìna znovuzrozením; a tak víra potvrzuje nového Božího èlovìka, jenž vírou spìje k vyvrcholení spásy - k vykoupení tìla. Když Pavel se Silasem odpovìdìli žaláøníkovi vìø, nepøímo øekli musíš být znovuzrozen. Spásu pøinášející víra je naše aktivita, kterou logicky pøedchází Boží aktivita, totiž naše znovuzrození. Pro nás je pøirozenìjší apelovat na lidskou aktivitu - vìø, než na Boží aktivitu - Bože obnov mu srdce. Veršùm musíme rozumìt soubìžnì, nikdy protichùdnì. Zpùsob spásy 'každý, kdo vzývá jméno Pánì, bude spasen'. Ale jak mohou vzývat toho, v nìhož neuvìøili? A jak mohou uvìøit v toho, o kom neslyšeli? A jak mohou uslyšet, není-li tu nikdo, kdo by ho zvìstoval? A jak mohou zvìstovat,

nejsou-li posláni? Je pøece psáno: 'Jak vítaný je pøíchod tìch, kteøí zvìstují dobré vìci!' (Øímanùm 10,13-15) Nikdo nemùže být spasen bez zvìstování evangelia. Nejprve jsou vysláni evangelisté, ti tu musí být a proto Bùh vystrojil Pavla a následnì i nás. Ti evangelium zvìstují, nespasení je slyší, a nìkteøí, kteøí slyší, uvìøí a aktivnì vzývají a pøijímají Pána, protože byli znovuzrozeni a osloveni výhradnì Boží aktivitou. Øetìzec spásy pokraèuje: Ale ne všichni pøijali evangelium. Už Izajᚠøíká: 'Hospodine, kdo uvìøil naší zvìsti?' (Øímanùm 10,16) Proè jedni, kteøí slyší evangelium jsou znovuzrozeni a uvìøí, a druzí jsou ponecháni v duchovnì mrtvém stavu? Se spásou je to obdobné jako s Ježíšovým podobenstvím o svatební hostinì Matouš 22,1-14. Nikdo z pozvaných pozvání nepøijal (šli svojí cestou) a jen málokdo z pozvaných byl vyvolen: Nebo mnozí jsou pozváni, ale málokdo bude vybrán. (Matouš 22,14) Mnozí jsou zváni ke Kristu. A už to bylo zvìstování ve starozákonní dobì nepøímo zákonem, nebo dnes v novozákonní dobì pøímým zvìstováním evangelia, všichni Spasitele odmítají. Nikdo, tehdy ani dnes, sám od sebe nepøijímá pozvání, protože všichni jsou duchovnì mrtvi. Nikde v tìchto verších podobenství není napsáno, že by pozvaní byli hodni svatební hostiny nebo, že by nìkterý z pozvaných pozvání pøijal. Co se stane všem kdo pozvání, tehdy skrze zákon a dnes skrze evangelium odmítají? ti, kteøí znali zákon a høešili, budou odsouzeni podle zákona. (Øímanùm 2,12) Nikdo nezahyne nespravedlivì proto, že nebyl vyvolen; zahyne spravedlivì, protože svévolnì høešil. Zde bychom mìli varovat, že katastrofální stav je pøedstírat pøijmutí pozvání na svatební hostinu. Pozvání "pøijmout" tìlem, tedy vlastním rozhodnutím, které nemùže být motivováno Boží Slávou, ale nutnì

musí být motivováno osobním prospìchem. Nikdo z pøirozenosti po Boží Slávì pøece nedychtí! K nim patøí ti, kteøí pøicházejí a nejsou na svatbu obleèeni v Krista. Ti jsou vyvrženi do temnoty. V novozákonní církvi i v starozákonním Izraeli je, a bylo dost tìch o nichž Boží slovo øíká: vyšli z nás ale nebyli z nás, vlastnì nikdy nevìøili. Bylo by pro nì lépe, kdyby vùbec nebyli poznali cestu spravedlnosti, než aby se po jejím poznání odvrátili od svatého pøikázání, které jim bylo svìøeno. (2. Petr 2,21) Ještì jednou. Znovuzrození pøichází výhradnì z trojjediného Boha: Z Otcova vyvolení, Synova vykoupení a z Ducha svatého, jenž neustále obnovuje srdce: Nezáleží tedy na tom, kdo chce, ani na tom, kdo se namáhá, ale na Bohu, který se smilovává. (Øímanùm 9,16) Zbývá ještì jedna skupina lidí. Víme, že všichni nebyli pozváni zákonem nebo evangeliem ke svatební hostinì. Bylo a je mnoho lidí, kteøí nemìli, nebo ani dnes nemají potuchu o Kristu ani o evangeliu - prostì nikdy neslyšeli. O nich Písmo øíká: ... Ti, kteøí nemìli zákon a høešili, také bez zákona zahynou; (Øímanùm 2,11) O kapitolu dále, však Pavel Øímanùm upøesòuje, že není kdo by nehøešil: Není totiž rozdílu: všichni zhøešili a jsou daleko od Boží slávy; (Øímanùm 3,23) Ten, kdo neslyšel a høešil, zahyne bez zákona, zahyne bez evangelia. Nezahyne proto, že nemìl to privilegium slyšet, ale proto, že svévolnì høešil. Podle Písma však høešil každý. Je Bùh spravedlivý? Když tedy všichni do posledního, vèetnì vyvolených, zasluhují zahynutí daleko od Pána, kde je potom Boží spravedlnost? Boží myšlení není jako myšlení lidské. Kdyby Bùh vyvolil jistou skupinu høíšníkù a jen by nad nimi zamhouøil oèi, potom bychom mìli proè se bouøit proti nespravedlivému elitáø-

ZÁPAS O DUŠI 17

ství. Jak tedy mohou nespravedliví vstoupit do vìèného života s Bohem, aniž by Bùh porušil Svou spravedlnost? Nespravedliví musí být nejprve ospravedlnìni Božím svrchovaným a nepodmínìným rozhodnutím: Víme, že všecko napomáhá k dobrému tìm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí. Které pøedem vyhlédl, ty také pøedem urèil, aby pøijali podobu jeho Syna, tak aby byl prvorozený mezi mnoha bratøími; které pøedem urèil, ty také povolal; které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také uvedl do své slávy. (Øímanùm 8,28-30) Vyvolení høíšníci, které by bez Božího zásahu èekalo jen peklo, jsou ospravedlnìni tím, že jsou povoláni podle Jeho rozhodnutí a vyhlédnuti k tomu, aby pøijali podobu Ježíše Krista. jsou ospravedlòováni zadarmo jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši. (Øímanùm 3,24) Mnoho lidí o suverenitì Božího pøedurèení a vyvolení nechtìjí ani slyšet a dokonce kvùli ní obviòují Boha z nespravedlnosti. Uvažujme jednoduše. Kdo mne nutí abych høešil? Kdykoliv jsem lhal, nemohu nikoho vinit kromì sebe. Svìdomí mì nejen pøedem varovalo, ale potom i obvinilo. Co s tím? Když se budu snažit být dobrý, stejnì se mi to nepodaøí, protože brzy znovu zhøeším. Pøinutí mne k tomu moje vnitøní sklony, jak Bible øíká - úskoèné srdce. Sám své srdce nemohu oèistit. Èisté z neèistého nemùže vzejít. Levhart si nevymaže skvrny, Etiopiec sám od sebe nezbìlí i kdyby chtìl. Oèisující záchrana, operace srdce, musí pøijít zvenèí. To mùže udìlat jenom Boží Duch. Až oèistu vykoná, dá nám nové srdce, a to už pøijímá Kristovo vykoupení - chce jej pøijmout. Když se k Nìmu obrací, také v Nìho vìøí. Uvìøil jsem, že mne Kristus vykoupil, že mne Otec vyhlédl pro Krista a vìøím, že mne Duch svatý, kterého vysílá Kristus obnovil a obnovuje. Chcete být také obnoveni Duchem

18 ZÁPAS O DUŠI

svatým? Opravdu chcete? Buïte jako žaláøník! Vìøte v Pána Ježíše Krista! Tak jako mne nikdo nenutí høešit, tak mì nikdo nenutí abych nepøijal Pána Ježíše Krista vírou. Teï se mùže zdát, že popírám co jsem právì napsal. To se nám jen zdá, vždy biblické verše stojí vedle sebe nikdy proti sobì! Když opravdu v srdci sami uvìøíte, tak je to dùkaz, že jste byli Duchem znovuzrozeni. Navždy! a já jim dávám vìèný život: nezahynou navìky a nikdo je z mé ruky nevyrve. Mùj Otec, který mi je dal, je vìtší nade všecky, a nikdo je nemùže vyrvat z Otcovy ruky. (Jan 10,28-29) Rozbor pojmù pøedurèení a vyvolení: Uèení o Svrchovaném Božím vyvolení je nejèastìji spojováno s kalvínstvím. Jistì, Kalvín stál na stranì predestinace, tedy pøedurèení, ale rozhodnì nebyl první. Luther psal o bezpodmíneèném pøedurèení døíve a obšírnìji než Kalvín. Více než jedenáct století pøed Lutherem uèil o pøedurèení Augustin. V Kalvínovì díle není doktrína o pøedurèení nadøazená ostatním doktrínám. Otázkám pøedurèení a Božího vyvolení se nemùže vyhnout žádné církevní uèení kterékoliv køesanské denominace. Predestinace je biblický termín . Poslechnìme si Pavla: Pochválen buï Bùh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás v Kristu obdaøil vším duchovním požehnáním nebeských darù; v nìm nás již pøed stvoøením svìta vyvolil, abychom byli svatí a bez poskvrny pøed jeho tváøí. Ve své lásce nás pøedem urèil, abychom rozhodnutím jeho dobroty byli skrze Ježíše Krista pøijati za syny a chválili slávu jeho milosti, kterou nám udìlil ve svém Nejmilejším. V nìm jsme vykoupeni jeho obìtí a naše høíchy jsou nám odpuštìny pro pøebohatou milost, kterou nás zahrnul ve vší moudrosti a prozíravosti, když nám dal poznat tajemství svého zámìru, svého milostivého rozhodnutí, jímž si pøedsevzal, že podle svého plánu, až se naplní èas, pøive-

de všechno na nebi i na zemi k jednotì v Kristu. On je ten, v nìmž se nám od Boha, jenž všechno pùsobí rozhodnutím své vùle, dostalo podílu na pøedem daném poslání, abychom my, kteøí jsme na Krista upnuli svou nadìji, stali se chválou jeho slávy. (Efezským 1,3-12) Zde se slovesa èasují v podstatì jen ve 3. osobì, a co se týká nás, vše je v trpném rodì. Tak bychom se mìli vyjadøovat. Místo "uvìøil jsem", bych mìl øíkat, "z milosti mi Bùh obøezal srdce abych uvìøil". Hned bychom mìli otázku spasení ve správném poøadí. Problém nevìzí v tom, zda Bible uèí nebo neuèí o pøedurèení; problém vìzí v tom, co tento pojem znamená a jak mu rozumíme. Pro jedny, je Boží plán pøedurèení dokonalý v tom, že se musí splnit. Boží dekretivní vùle, Jeho výnos zùstává nepodmínìn a absolutní: Èlovìk má v srdci mnoho plánù, ale úradek Hospodinùv obstojí. (Pøísloví 19,21) Tomu lidová tvoøivost øíká: "Èlovìk míní, Pán Bùh mìní." Pro druhé Bùh "pøedurèuje" podle toho jak se èlovìk zachová. Boží "pøedurèení" je tedy podmínìno budoucím lidským rozhodnutím. Pøedurèení nezahrnuje jen èlovìka, ale veškerou historii živého a neživého, viditelného a neviditelného stvoøení. Pøedurèení, které se týká èlovìka nebo andìlù øíkáme vyvolení. Boží vyvolení má dvì strany. První strana je pozitivní a týká se tìch, kdo jsou vyvoleni a nejsou ponecháni volbám svého kamenného srdce. Druhá strana je negativní a týká se tìch, kdo jsou Bohem ponecháni volbám svého kamenného srdce. Spasení vìzí v bezhøíšnosti. Bezhøíšnost vyvolených spoèívá v  Kristu ne v nich samotných. Bùh se mohl rozhodnout, že nespasí nikoho. I toto rozhodnutí by bylo úplnì spravedlivé. Záchrana vyvolených byl nejt잚í Boží aktivní èin. Ježíš umíral na køíži, aby zastoupil vyvolené v potrestání. Na

záchranì svých vyvolených je Bùh aktivní v zámìru i akci . Co se týká zavržení je Bùh aktivní v zámìru, ale pasivní v akci - ponechává høíšníky svým zvráceným sklonùm. Ti na svém zavržení sami aktivnì a namáhavì pracují. Vyvolení k vìènému životu je pozitivní svrchované pøedurèení - projevuje se Boží aktivitou. Vyvolení k zavržení je negativní svrchované pøedurèení - projevuje se Boží pasivitou. Tato asymetrie spoèívá v Boží aktivitì v pøípadì vyvolených a v Boží pasivitì v pøípadì zavržených. V obou pøípadech však vždy jde o svrchovaný Boží zámìr: Vám, kteøí vìøíte, je (Kristus) vzácný, ale nevìøícím je to 'kámen, který stavitelé zavrhli; ten se stal kamenem úhelným', ale i 'kamenem úrazu a skálou pádu'. Oni pøicházejí k pádu svým vzdorem proti slovu - k tomu také byli urèeni. Vy však jste 'rod vyvolený, královské knìžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu', abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného svìtla. (1. Petr 2,7-9) Takové verše potvrzují podvojné pøedurèení. Bùh má vše pod kontrolou, On má prvenství ve všem. Narození dvojèat Jákoba a Ezaua je nám pøíkladem: ještì se jí nenarodily a nemohly uèinit nic dobrého ani zlého. Aby však zùstalo v platnosti Boží vyvolení, o kterém bylo pøedem rozhodnuto, a které nezávisí na skutcích, nýbrž na tom, kdo povolává, bylo jí hned øeèeno, že starší bude sloužit mladšímu. Nebo je psáno: 'Jákoba jsem si zamiloval, ale Ezaua jsem odmítl (nenávidìl).' Co tedy øekneme? Je Bùh nespravedlivý? Naprosto ne! Mojžíšovi øekl: ,Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji.' Nezáleží tedy na tom, kdo chce, ani na tom, kdo se namáhá, ale na Bohu, který se smilovává. (Øímanùm 9,11-13,16) Boží odmítnutí není nikdy zlomyslné. Odmítnutí ani nepatøí do oblasti spravedlnosti a nespravedlnosti. To, že bìžnì

ZÁPAS O DUŠI 19

neplatíme dluhy dlužníkù není z naší strany ani spravedlivé ani nespravedlivé. Kdybychom se smilovali a za nìkterého bychom dluh splatili, tak bychom projevili slitování, rozhodnì ne spravedlnost nebo nespravedlnost. Spravedlivé je, zní to tvrdì, jak si kdo ustele tak si lehne. Celé lidstvo, si ustlalo v cele smrti, daleko od Boha. Co je pøijatelnìjší? Nechat všechny spravedlivì zahynout, nebo milostivì zachránit nìkteré? Vyvoleným Bùh vymìøil milost, která nemaøí spravedlnost, ostatním vymìøil spravedlnost. Kdyby byl Bùh jen spravedlivý, všichni bez rozdílu by byli zavrženi, což po právu zasluhují. To by bylo rozhodnutí Boha jenž neuplatòuje milost. Kdyby byl Bùh jen milostivý, všichni by byli spaseni bez rozdílu, což po právu nezasluhují. To by bylo rozhodnutí Boha jenž neuplatòuje spravedlnost. Bùh je spravedlivý a milostivý. Uplatnil obì vlastnosti podle Své svrchované vùle z níž se nebude nikomu zodpovídat. Bùh není omezen ani vázán žádnými ani lidskými podmínkami. To by byl potom promìnný, omezený a koneèný bùh, nebyl by ani Alfou ani Omegou. Kdo je znovuzrozen? Boží Syn, Pán Ježíš Kristus vykonává Otcovu vùli a øíká: Všechno je mi dáno od Otce; a nikdo nezná Syna než Otec, ani Otce nezná nikdo než Syn - a ten, komu by to Syn chtìl zjevit. (Matouš 11,27) Nìkterým lidem je dáno, aby znali Otce i Syna, aby mìli s Bohem blízké obecenství. Naše zakotvení v Bohu je podmínìno Kristovým a ne naším chtìním. První otázka, která napadne snad každého, je: "Kterým nebo jakým lidem je to dáno? Komu to Syn zjeví? Kdo jsou oni vyvolení?" Obávám se, že biblická odpovìï z Ježíšových úst mnoho lidí neuspokojila. Jsou to prostì Ti, kterým to zjevit chce. Víme ale, že to nejsou ti, kteøí se snaží a namáhají, protože potom by se mohli chlubit sami sebou, a ne darovanou Boží milostí

20 ZÁPAS O DUŠI

skrze Ježíše Krista. Svrchovaný Bùh prostì dìlá co se mu líbí. Co se líbí Jemu, je absolutnì spravedlivé a neodvolatelné. Pochopme to správnì. Bùh dìlá to z èeho má potìšení, co se mu líbí; ne co se mu zlíbí. Snad nám pomùže další verš: Velký je nᚠPán, je velmi mocný, jeho myšlení obsáhnout nelze. (Žalm 147,5) Dokud v úplné odevzdanosti nepøijmeme tento verš, bude námi zmítat neklid a nejistota. První co musí køesan s  naprostou dùvìrou pochopit je, že Boží stezky nepochopí, a že z Božího slova nemùže nikdo udìlat technologii spásy. Teprve až se smíøíme s naší omezeností, až se smíøíme s tím, že ne vše podléhá naší lidské, èasem a prostorem omezené logice, až se zbavíme našeho antropocentrického pøístupu k evangeliu, pak se staneme svobodnými a Bùh bude i pro nás Tím Nejvyšším. Nezapomínejme, že náprstek nikdy nepojme koneèný oceán; jak by mohl pojmout nekoneèný oceán Boží moudrosti. Veršù, které obsahují slovo "vyvolený", je velké množství: A kdyby nebyly ty dny zkráceny, nebylo by zachránìno žádné tìlo; ale kvùli vyvoleným budou ony dny zkráceny. (Matouš 24,22) A tento verš interpretujeme futuristicky jako "budoucí velké soužení", nebo historicky jako "soužení kolem roku 70, kdy padl Jeruzalém", vždy jde o Boží plán a zámìr. Soužení je zkráceno kvùli Božím vyvoleným, jinak by nezùstal z pronásledovaných Židù nikdo na živu. Bùh má vše pod kontrolou. V Sodomì se Abrahám odvážil smlouvat s  Hospodinem, aby kvùli svévolníkùm nezahladil celé mìsto. Abrahám zaèal s padesáti spravedlivými a Hospodin slíbil, že nezahladí Sodomu kvùli deseti spravedlivým; mùžeme smìle øíci, že v Sodomì nebylo ani deset vyvolených. Jak z uvedeného vyplývá, když se pøirození lidé zdržují v blízkosti vyvolených, požívají jisté posvìcení a doèas-

nou "ochranu". Nicménì studujeme vyvolenost dále: Nebo vyvstanou lžimesiášové a lžiproroci a budou pøedvádìt veliká znamení a zázraky, že by svedli i  vyvolené, kdyby to bylo možné. (Matouš 24,24) Platí totéž co v pøedešlém verši. A tento verš popisuje budoucí nebo historickou událost, nìkteøí jsou vyvoleni Bohem, a právì proto se tìší neodvolatelné Boží ochranì pøed klamem a svody. Kdyby totiž selhali a podlehli pokušení, potom by se zhroutilo Boží vyvolení. Nikdo nemùže Ježíši vytrhnout ty, které Mu dal Otec. Boží èlovìk o svoji spásu nemùže nikdy pøijít. Jak poznáme kdo je Bohem vyvolen? Lidé si èasto myslí, že když je nìkdo vyvolený, je "za vodou" a mùže si dìlat co se mu zlíbí. To je veliký omyl. Vyvolenost se totiž projevuje následovnì: Což teprve Bùh! Nezjedná on právo svým vyvoleným, kteøí k nìmu dnem i  nocí volají, i když jim s pomocí prodlévá? (Lukᚠ18,7) Vyvolenost se pozná neutuchající modlitbou. Ne na jevišti pøed zraky lidí, ale v soukromí v uzavøeném pokojíku. Tolik lidí øekne - co já chudák mohu dìlat, když už je o mnì "beze mne" rozhodnuto na vìènosti? To je stejná nedomyšlenost jako kdybych øekl - proè bych jedl, když je mi dáno ještì padesát let života? Pøedurèeny nejsou jenom cíle, ale i  prostøedky - dílèí cíle. Køesanství není fatalismus. Bohem fatalismu je pøece neosobní osud. Bohem absolutní jistoty je osobní Biblický Bùh. Vìøme, a budeme spaseni. Nikdo nám pøece nebrání vìøit! Když nevoláme dnem i nocí, není to naše vlastní rozhodnutí a pýcha? Nerozhodl se snad Ezau dobrovolnì prodat své prvorozenectví? Neponese za to následky? Nesnažme se pochopit nepochopitelné. Proto volejme dnem i nocí a budeme vìdìt, kde je naše místo. Když si uvìdomíme, že nezáleží na tom kdo chce, kdo se namáhá, ale na tom, kdo se smilovává, potom obrátíme svoji

pozornost ke Kristu a pøestaneme myslet na sebe. Co vás více uklidní? Že jste v Kristu protože jste se pro Nìj rozhodli a pøijali jste Jej, anebo že On se rozhodl pro vás a pøijal vás? Co je pevnìjší - Boží objektivita, nebo naše subjektivita? Kolikrát jste pochybovali o svých bìžných denních rozhodnutích? Opravdu si myslíme, že mùžeme udìlat správné duchovní rozhodnutí sami o sobì? Shròme krátce oba pohledy na vyvolení. 1. Podmínìné vyvolení Boží vyvolení je podmínìno lidským "svobodným" rozhodnutím pøijmout zastupující obì Ježíše Krista a vìøit. Je podmínìno skutkem víry. "Svobodná vùle" je aktivována èlovìkem. Tento pohled "chrání" Boha, aby nebyl obvinìn z nahodilého "nespravedlivého" výbìru høíšníkù. Tento arminský, nebo semi-pelagianský pohled na vyvolení obyèejnì nevyvolává námitky, protože je v souladu s lidským chápáním spravedlnosti, systémem odmìny a trestu. 2. Nepodmínìné vyvolení Bùh nemùže být omezen žádnou vnìjší podmínkou, protože se smilovává nad kým chce, a koho chce, toho ponechává svému høíchu: Nebo je psáno: 'Jákoba jsem si zamiloval, ale Ezaua jsem odmítl.' Co tedy øekneme? Je Bùh nespravedlivý? Naprosto ne! Mojžíšovi øekl: ,Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji.' Nezáleží tedy na tom, kdo chce, ani na tom, kdo se namáhá, ale na Bohu, který se smilovává. (Øímanùm 9,13-16) Toto je kalvínský, nebo augustinský pohled. Apoštol Pavel pøedpokládal, že Svrchované Boží vyvolení vyvolá nesouhlas u vìtšiny lidí. Proto námitku "o nespravedlnosti Boha" øeší pøedem: Co tedy øekneme? Je Bùh nespravedlivý? Naprosto ne! (Øímanùm 9,14) Kdyby Pavel uèil Boží vyvolení které je podmínìné lidskou vírou, vùbec by se o  lidských námitkách nezmiòoval.

ZÁPAS O DUŠI 21

Podmínìnému Božímu vyvolení lidé neodporují. Také si všimnìme, že Pavel cituje starozákonní Exodus 33,19 "Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji" tedy, svrchované Boží vyvolení není nic nového nebo novozákonního, ale jediný Boží plán spásy kterékoliv historické doby, kterému mìli dobøe rozumìt i  Židé pod zákonem. Lidská snaha oživit duchovnì mrtvého èlovìka je stejnì nemyslitelná, jako snaha oživit zesnulého. Mrtvý Lazar nemìl žádný nárok na tìlesné oživení. Oživení nemohl pøijmout, ani odmítnout; mrtvola je neteèná. Na mrtvého mùže Bùh Ježíš Kristus "jen" zavolat: "Lazare, pojï ven!" Zemøelý vyšel, mìl plátnem svázány ruce i nohy a tváø mìl zahalenu šátkem. Ježíš jim øekl: "Rozvažte ho a nechte odejít!" (Jan 11,43-44) Oživený, tím že je promìnìn, projevuje aktivitu, mùže vykroèit. Podobnì, duchovnì vzkøíšený, novìzrozený zaène projevovat duchovní aktivitu skrze víru, skrze duchovní zrak. Zaène duchovnì chodit. To, že Bùh Lazara tìlesnì oživil a miliardy zemøelých ne, nepatøí do kategorie "spravedlnost versus nespravedlnost", stejnì tak nezapadá do této kategorie skuteènost, zda se nìkdo do tohoto svìta tìlesnì narodí nebo ne. Totéž platí i v duchovní oblasti. Obojí tìlesné i duchovní narození je pouze ve Stvoøitelovì Boží pravomoci. Neexistující nebo mrtví o sobì nemohou rozhodovat. Jací mají být vyvolení ? Nemálo lidí, když vidí obzvláštì vìkem starší novìzrozené Boží dítì, namítají: "Ty si vìtšinu života svìtsky užíváš, pak zavolᚠk Bohu, a mᚠto dobré! To je snadné, to si nezasloužíš". Bible má odpovìï: Kdo vznese žalobu proti vyvoleným Božím? Vždy Bùh ospravedlòuje! (Øímanùm 8,33) Kdyby bylo Boží vyvolení podmínìno lidským rozhodnutím, potom bychom se mìli proè chlubit, byla by v nás jaká-

22 ZÁPAS O DUŠI

si duchovní ctnost kterou by nevìøící nemìli. Znovuzrození mají být jiní: Jako vyvolení Boží, svatí a milovaní, oblecte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpìlivost. (Koloským 3,12) Boží vyvolení nemají být výbušní, mají být pokorní vùèi bližním a neválcovat je duchovní nadøazeností a znalostmi. Vyvolení Boží mají pøedevším budovat církev a ne sami sebe. Vždy Bùh nás neurèil k tomu, abychom propadli jeho hnìvu, nýbrž abychom došli spásy skrze našeho Pána Ježíše Krista. (1 Tesalonickým 5,9) Vyvolení nejsou urèeni k tomu, aby propadli Božímu hnìvu. Z toho plyne, že mnohé duše nejsou urèeny k milosti, ale k Boží spravedlnosti. Za udìlení milosti je zodpovìdný Bùh; Bùh je zde aktivní v zámìru (milostivì vyvolil) i akci (zemøel za vyvolené a udržuje je ve víøe). Za ponechání ve stavu daleko od Pána je zodpovìdný také Bùh, ale za høích, který èlovìka oddìluje od Boha, je zodpovìdný každý sám; Bùh je zde aktivní v zámìru (spravedlivì pomíjí ty, které chce), ale pasivní v akci (neprodukuje v lidském srdci høích, aktivnì totiž høeší èlovìk.) Proè vìøíme? Zamysleme se nad zdánlivì jednoduchou otázkou Proè vìøíme? Jsme inteligentnìjší nebo citlivìjší než ostatní? Protože známe lépe Písmo než ostatní? Protože máme vìtší hlad a žízeò po Bohu než ostatní? Protože je naše srdce duchovnì vnímavìjší než jiných lidí? Protože jsme se sami rozhodli a jiní ne? Varujme se skryté pýchy. Ústy mùžeme hlásat jen Boží milost beze skutkù, ale nìkde v koutku duše mùžeme chovat nárok na spásu, a domnívat se, že na ni máme vìtší právo než zloèinci, "podvodníci a tuneláøi" tohoto svìta. Nemáme! My vìøíme, protože nás Bùh vyvolil, abychom nepropadli Jeho spravedlivému soudu. Když si uvìdomíme, že nás Bùh rege-

neroval, pøestože nemusel, protože na znovuzrození nemáme žádný nárok, není možné než vyjádøit Bohu vdìènost a poslušnost. Nevím proè zrovna vy nebo já. Nevím ani, proè jsme zrovna my pøišli na tento svìt. S tím se nic nedá dìlat, to je Boží vùle! Jak je to s dìtmi a tìmi kdo nikdy neslyšeli? Kdybychom zastávali podmínìné arminsko-semi-pelagianské vyvolení, potom odpovíme velmi mlhavì, protože ani dìti, ani ti co nikdy neslyšeli, nemohou splnit podmínku víry, která je v tomto systému nutná, aby se Ježíšova obìtní smrt stala úèinnou, aby byl èlovìk znovuzrozen. Kalvinsko-augustiánské uèení o nepodmínìném vyvolení také považuje víru jako nutnou podmínku k ospravedlnìní, posvìcení, spasení a uvedení do slávy; ale v tomto systému víru a vše co z ní aktivnì plyne podmiòuje duchovní znovuzrození, což je výsostné Boží rozhodnutí, ne lidské! Bùh znovuzrodí z  Ducha jen ty, kteøí jsou zapsáni v  knize života. Víra je tedy lidské svobodné rozhodnutí, ale až po regeneraèní operaci duchovnì mrtvého srdce. Vše dobré je tedy Boží dar: ... smýšlejte o sobì støízlivì, podle toho, jakou míru víry udìlil každému Bùh. (Øímanùm 12,3) Každý, kdo je od vìènosti zapsán v Beránkovì knize života bude spasen a zemøel v dospìlosti nebo dìtství, a žil kdekoliv a v kterékoliv historické dobì. Nepochybujme o Boží spravedlnosti: A kdo nebyl zapsán v knize života, byl uvržen do hoøícího jezera. (Zjevení 20,15) Kdo je zapsán v knize života o tom rozhodl Bùh. My víme bezpeènì jen to, že z vlastní pøirozenosti Boha nehledá žádné dítì ani žádný dospìlý a žijí v zemi a dobì kde se evangelium hlásá nebo nehlásá. Bezpeènì také víme, že Boží slovo je jedním z instrumentù, které Bùh používá pøi operaci duchovního vzkøíšení:

Z jeho rozhodnutí jsme se znovu zrodili slovem pravdy, abychom byli jakoby první sklizní jeho stvoøení. (Jakub 1,18) Víra v Boží slovo dokazuje znovuzrození. Jak mohou uvìøit v Toho, o kom neslyšeli?... Kdo neslyšel ten nevìøí. Jak je to s verši v nichž se rozhoduje èlovìk? Je mnoho veršù, které popisují aktivitu èlovìka: Hle, stojím pøede dveømi a tluèu; zaslechne-li kdo mùj hlas a otevøe mi, vejdu k nìmu a budu s ním veèeøet a on se mnou. (Zjevení 3,20) Tyto verše musí být v souladu s ostatními verši, protože nejsou v Bibli osamoceny. Kdyby byly, potom by platilo arminské podmínìné vyvolení. Reformovaná teologie nepodmínìného vyvolení uèí, že èlovìk spolupracuje aktivnì s Bohem až po znovuzrození, které je výhradnì Boží jednostranný skutek. Kdo tedy zaslechne a kdo Kristu otevøe? Jistì ne každý. Kristùv hlas zaslechnou jen Jeho vyvolení : Moje ovce slyší mùj hlas, já je znám, jdou za mnou a já jim dávám vìèný život: nezahynou navìky a nikdo je z  mé ruky nevyrve. Mùj Otec, který mi je dal, je vìtší nade všecky, a nikdo je nemùže vyrvat z Otcovy ruky. (Jan 10,27-29) Kdo slyší a otevøe Pánu Ježíši je jen ten, koho milostí pøitáhl Otec, kdo patøí do Kristova stádce. Nepodmínìné Boží vyvolení stále platí. Duchovnì mrtvý, ten koho Otec nepøitáhl, a ponechal napospas vlastnímu høíchu, ten neotvírá, neslyší, nezná Krista, protože nebyl znovuzrozen: Ale vy nevìøíte, protože nejste z  mých ovcí. (Jan 10,26) Bùh si pøitahuje lidi následujícího typu: A Izaiᚠmá odvahu øíci: 'Dal jsem se nalézti tìm, kteøí mì nehledali, dal jsem se poznat tìm, kteøí se po mnì neptali.' (Øímanùm 10,20) Nikdo nevykonal žádný dobrý skutek, kterým bychom se Bohu zalíbili natolik, aby nás znovuzrodil. Nikdo není znovu-

ZÁPAS O DUŠI 23

zrozen protože má vìtší touhu po vìèném životì, než nìkdo jiný: ale co je svìtu bláznovstvím, to vyvolil Bùh, aby zahanbil moudré, a co je slabé, vyvolil Bùh, aby zahanbil silné; neurozené v oèích svìta a opovržené Bùh vyvolil, ano vyvolil to, co není, aby to, co jest, obrátil v nic - aby se tak žádný èlovìk nemohl vychloubat pøed Bohem. Vy však jste z Boží moci v Kristu Ježíši; on se nám stal moudrostí od Boha, spravedlností, posvìcením a vykoupením, jak je psáno: "Kdo se chlubí, a se chlubí v Pánu". (1. Korintským 1,27-30) Nikdo nám nebrání nevìøit. Nikdo nám nestojí v cestì. Vždy se povzbuzujeme - Vìø v Ježíše Krista, vìø že se obìtoval za Tebe, Tvé høíchy nesl. Bùh stvoøil a vyvolil všechny makro i  mikro události ve svìtì viditelném i  neviditelném, na nebi i na zemi. Ty jsou Bohem nadekretovány, øízeny a udržovány. I rozpad posledního atomu pøesnì zapadá do vìèného Božího zámìru. Kdyby se cokoliv ve viditelném i neviditelném svìtì pøihodilo bez Božího zámìru, vše by se zhroutilo. I ta sebenepatrnìjší a bezvýznamnìjší událost ve veškerém stvoøení by byla jako virus v poèítaèovém systému. Stvoøení bez zámìru nemá úèel a pøestává být stvoøením vùbec. Všechno, co Hospodin chce, to èiní na nebesích i na zemi, v moøích i ve všech propastných tùních. (Žalmy 135,6) Od poèátku oznamuji, co se v budoucnu stane, od pradávna, co se ještì nestalo. Pravím: Moje rozhodnutí platí a co se mi líbí, uskuteèním. Od východu povolávám dravce, ze vzdálené zemì muže své volby. Jak jsem slíbil, tak to uskuteèním, jak jsem si pøedsevzal, tak to splním. (Izajᚠ46,9-11) Bùh je autorem historie. Co dodat? Boha nemùžeme posuzovat jako èlovìka. Bùh je svébytný, èlovìk není. - pst -

24 ZÁPAS O DUŠI

BLAHOSLAVENSTVÍ

Pátá až sedmá kapitola je pravdìpodobnì nejznámìjším úsekem Matoušova evangelia. Kázání na hoøe je však jedním z nejménì pochopených a nejèastìji chybnì vykládaných poselství Pána Ježíše. Nìkteøí ho vykládají jako Boží plán spasení. Staèí žít v souladu s uvedeným uèením a èlovìk se dostane do nebe. Jiní ho vidí jako dokonalý plán pro mír na zemi, protože kdyby vládci svìta pøijali toto poselství, byl by mír na svìtì zaruèen. Další zastávají názor, že se tato pasហ- jelikož Matouš je Evangelium království - netýká køesanù dnešní doby, ale platí pouze pro ostatek Izraele, který bude spasen v posledních dnech. Ve skuteènosti toto kázání vìnoval Pán Ježíš svým uèedníkùm, které povolal do služby, a platí stejnì tak pro nás, kteøí jsme z Boží milosti uvìøili a snažíme se pro nìj žít a následovat Ho v  našem každodenním životì. Musíme pochopit, že do nebe se nikdo nemùže dostat na základì snahy žít v souladu s tímto uèením, podobnì jako se tam nedostaneme na základì snahy dodržovat desatero pøikázání. Písmo jasnì uèí, že každý z nás zhøešil a postrádá Boží slávu. Naše spasení je cele dílem milosti skrze víru v Pána Ježíše a obì, kterou za nás položil na Kalvárii. A proto nyní každý, kdo byl v Kristu uèinìn novým stvoøením (2 Kor 5:17), mùže žít odlišným životem než svìt kolem nás. John Stott za klíèový verš tohoto kázání pokládá osmý verš šesté kapitoly, který øíká: "Nebuïte proto jako oni, vždy vᚠOtec ví, co potøebujete, døíve než jej poprosíte.” Jako køesané bychom nemìli být jako lidé ve svìtì kolem nás. My jako následovníci Krista jsme jedineèní a tyto tøi kapitoly nám ukazují, jakým zpùsobem. Blahoslavenství je série výrokù, které otevírají toto kázání. Každý z nich má

formu "blahoslavení lidé v urèitém stavu, protože takoví nakonec okusí urèitého výsledku.” Výraz "blahoslavení” pochází z øeckého "makarious”. Nemá nic spoleèného s pobožností, ale vyvolává pøedstavu hlubokého prožívání blaženosti. Nìkteré novìjší pøeklady užívají slovo "šastní”, ale tento výraz nevystihuje plnì jeho význam, protože "makarious” vyjadøuje mnohem více než pouhé prožívání pomíjivého štìstí. "Radostní” by mohl být ponìkud lepším pøekladem, ale ani tento nezachycuje skuteèný smysl. Øecký výraz vystihuje stav èlovìka, jehož vnitøní život je uspoøádán správným zpùsobem a odhaluje, co je v životì opravdu dùležité, a v  dùsledku toho prožívá hluboké vìdomí blaženosti. Ježíšova slova zde jsou v ostrém rozporu se svìtským pohledem, když øíká, že blahoslavení jsou ti, kdo jsou chudí duchem, ti, kdo pláèou, kdo nevracejí ránu nebo ti, kdo hladovìjí. V  oèích svìta jsou takoví lidé slabí, nemohoucí a nikdo s nimi nepoèítá. Ovšem jinak je tomu v Božích oèích! Blahoslavení chudí duchem (nebo: v duchu) (v.3). Postoj, kdy je èlovìk schopen otevøenì hovoøit o svém krachu, o svých bolestech a ztrátách, kdy si uvìdomuje, že svìt není takový, jaký by mìl být, se ve svìtì nevyplácí. Když se o nìkom øekne, že je chudý, máme tendenci si pøedstavit nìkoho, kdo neoplývá svìtskými statky. Ale chudoba je otázkou srovnání. Asi si budeme pøipadat chudí v porovnání s  èlovìkem, který má velký dùm a drahé auto, ale ve srovnání se Súdáncem umírajícím hlady jsme boháèi. Ježíš nás vyzývá k tomu, aby mìøítkem našeho života byl Jeho život. Toho nedosáhneme porovnáváním svého života se životy ostatních køesanù, kdybychom si mohli øíct, no jistì, já znám Bibli mnohem lépe než tamten a chodím èastìji na shromáždìní než tamta. Taková porovnávání jsou nesmyslná. Ovšem pokud zmìøíme svùj

život životem Pána Ježíše, to je jiná! Pán Ježíš Kristus žil takovým zpùsobem, aby se zalíbil svému Otci, a správné byly nejenom všechny Jeho èiny, ale také vnitøní pohnutky. Žil v dokonalém obecenství se svým Otcem a s Duchem svatým. V porovnání s Jeho životem je ten nᚠopravdu chudý. Když se podíváme na Krista, vidíme, jací jsme žebráci. Co se týèe duchovnosti, jsme skuteènì chudí duchem. Tuto pravdu nemùžeme nijak obejít ve chvíli, kdy pøijmeme Krista, staneme se Božími dìtmi a uvìdomíme si, že bez Pána nemùžeme udìlat vùbec nic. Ale v jednomyslnosti s ním se stáváme dìdici a Kristovi spoludìdici, a tedy naše je Království nebeské. Druhé blahoslavenství navazuje na první. Blahoslavení plaèící (v.4). Pokládat pláè za blaženost je tvrzení, které odporuje samo sobì jen zdánlivì. Pokud pláèeme pro chudobu duchem, zaèneme poznávat sami sebe. Teprve až zaèneme naøíkat a bìdovat nad tím, co se z nás stalo, proè jsme duchovnì tak nepotøební, nalezneme blaženost. Pokud necháme na svùj život pùsobit bolest jiných zlomených lidí, pokud nás tíží høích, který je kolem nás, tak se pøidáme k tìm, kdo pláèou a budou potìšeni. Za tøetí Pán Ježíš øekl: Blahoslavení tiší (v.5). Tichost není slabost! Tichý èlovìk není ten, kdo se naježí a hlasitì uplatòuje svá práva, ani ten, kdo okamžitì reaguje dotèenì. Ježíš øíká, že to je èlovìk, který dobøe rozumí životu a který si uvìdomil, že je skuteènì chudý duchem, a pláèe pro své høíchy, èlovìk, který pozná nutnost nápravy a podøídí se vládì Ducha svatého ve svém životì. Takoví lidé se nauèí sebezapøení a nebudou bojovat o každý centimetr svého území, a proto dostanou za dìdictví zemi! Duchovnì tichý èlovìk jednoduše spoèine v Pánu a bude vìøit, že ho Pán povede a ochrání. Mojžíš byl tichý, a tak si nìkteøí mysleli, že oni ví lépe, co dìlat a proto zpochybòovali jeho roli vùdce. Mojžíš

ZÁPAS O DUŠI 25

pøenechal vedení svému Pánu a Bohu, a ten s tìmito lidmi naložil hrùzyplným zpùsobem (Nu 16). Kéž bychom také my mohli Pánu takto dùvìøovat, abychom žili svùj život v tichosti! V šestém verši Pán Ježíš øíká: Blahoslavení ti, kdo hladovìjí a žízní po spravedlnosti. Když se vìnujeme tìlesné aktivitì, spalujeme energii a následkem toho dostaneme hlad. Byli jsme stvoøeni tak, že spotøebovanou energii doplòujeme jídlem. Hlad je znakem našeho zdraví. Stejnì tak energie využitá k duchovním èinnostem povede k hladu po dalších duchovních zkušenostech. Budeme hladovìt a žíznit po spravedlnosti, po vìtším poznání Boha, Jeho plánu a Jeho slova. Je smutné, že v dnešní dobì se po tìlesné stránce mnozí snaží uspokojit svùj hlad jídlem, které mùže být chutné, ale není zdravé a v koneèném dùsledku jim škodí. A také je smutné, že køesané tak èasto po duchovní stránce plní touhy své duše nekvalitní potravou, krmí se lidskou snahou, opájí se chválou ostatních a už více nehladoví ani nežízní po Božích vìcech. Každý z nás za sebou v prùbìhu svého každodenního života zanechává stopu. A už si toho jsme èi nejsme vìdomi, v lidech, s nimiž pøijdeme do styku, zanecháváme urèitý dojem. Jaká stopa tu asi po mnì èi po vás zùstane, jaký dojem dìláme na ty, kdo nás vidí a každodennì sledují naše chování? Kéž bychom se mohli držet Kázání na hoøe a zachovávat uèení, které nám zde Pán Ježíš pøedává. Pak bychom žili takový život, který za to stojí, a mezi lidmi, s  nimiž se každý den setkáváme, bychom zanechávali dobrou stopu. S tím souvisí další tøi výroky uvedené ve verších 7-9, které jsou nepopulární, protože se liší od svìtských norem. Pán Ježíš øekl: Blahoslavení milosrdní, zatímco svìt oslavuje lidi bezohledné, tvrdé a agresivní, kteøí vìdí, co chtìjí a nezastaví se pøed nièím.

26 ZÁPAS O DUŠI

Pán Ježíš øekl: Blahoslavení èistého srdce, zatímco svìt oslavuje pokrytce, lháøe a ty, co umí ze všeho vybruslit. To jsou "hrdinové” v oèích dnešního svìta. Pán Ježíš øekl: Blahoslavení ti, kdo pùsobí pokoj, zatímco svìt oslavuje vítìze. Svìt nechce kompromisy, mírové dohody, ale spíše boj až do konce a jasného koneèného vítìze. Ale lidé milosrdní, lidé èistého srdce a ti, kdo pùsobí pokoj budou ti, na které se nezapomíná, nejen v prùbìhu roku èi dvou, ale po celou vìènost. Jsou to lidé milosrdní, lidé èistého srdce a ti, kdo pùsobí pokoj, kteøí vyzývají tento svìt. To jsou lidé, kteøí odhalili, pro co má skuteènì význam žít. Verš sedmý øíká: Blahoslavení milosrdní, nebo oni dojdou milosrdenství. Jim bude ukázána Boží milost, budou si den co den uvìdomovat Boží pøítomnost a budou naplnìni Jeho milostí. Verš osmý: Blahoslavení ti, kdo pùsobí pokoj, nebo oni budou nazváni Božími syny. Ti, kdo pùsobí pokoj, mají svou identitu založenou na samotném Bohu. Každý z nás v urèitém okamžiku objeví, kým je, tak, že nejdøíve pozná, kdo jsou jeho rodièe. To je velmi dùležité pro adoptované dìti, které v dospìlosti èasto touží po tom, aby poznali, kdo byli jejich vlastní rodièe. Ti, kdo pùsobí pokoj, zjistí, že jejich Otcem je Bùh, jejich identita je v Nìm a od ostatních je odlišuje to, že Bùh je støedem jejich života. Na první pohled se zdá, že tyto výroky øíkají, že pokud se budeme chovat urèitým zpùsobem, Bùh nám odpoví. To znamená, jestliže budeme dìlat vše proto, abychom byli milosrdní, Bùh bude zaznamenávat nᚠvýkon, a pokud prokážeme dostateènì své milosrdenství, Bùh k nám bude milosrdný. Ale to není to, co Ježíš øíká.

On spíše popisuje ty, kdo se nacházejí v procesu promìny, kterou zapoèal a Sám ji dokoná. Je zde nìkdo, kdo už zjistil, že Bùh má o nìj zájem a investuje do nìj, a nechává se promìòovat. Tato samotná zmìna mu umožòuje ještì více poznávat Boží péèi i Jeho investice ve svém životì. Èlovìk mùže projevovat milosrdenství jedinì proto, že sám obdržel Boží milost a Bùh mu pøipravil dobré skutky. Proto je opravdu možné vidìt nìkoho, kdo je laskavý i k nepøíjemným a zranìným lidem. O takových lidech lze øíci: Tak tohle je èlovìk, který zná Boha. A  nyní se podíváme na tyto výroky podrobnìji: Blahoslavení milosrdní. V Písmu má milosrdenství vždy nìjakou souvislost s  jistým utrpením. Milosrdenství je prokazováno trpícím, ubohým a ztraceným. Takové situace jsou pro naši pøirozenost nepøíliš pøitažlivé. Není pøirozené chtít s nìkým sdílet boje a bolesti, mnohem radìji pøed nìèím takovým utíkáme. Ale pro ty, kdo pøestali utíkat pøed bolestmi života, padli na kolena a požádali Boha, aby zakroèil a vyplnil jejich potøebu, a poté obdrželi milost, je pøirozené obrátit se k nìkomu, kdo potøebuje pomoc, a nabídnout mu, co sami od Boha dostali. Pán Ježíš mluvil o dvou mužích, kteøí se pøišli modlit do chrámu. Jeden z  nich, farizeus, byl tak samolibý, že vyprávìl Bohu o tom, jak je dobrý. Ten druhý, celník, padl na kolena a zvolal, jaký je ubohý høíšník, a prosil Boha o milost. Z nìjakého dùvodu mìl dostatek nadìje v Boží milost. A Ježíš øekl, že domù odešel ospravedlnìný. Když Pán Ježíš øekl, že milosrdní jsou blahoslavení, mluvil o èlovìku, který okusil nìco z Boží milosti a sdílí ji s ostatními, kteøí jsou v nouzi. Vdova ze Sarepty mìla jen trochu oleje a trochu mouky a bylo jí øeèeno, aby nejdøíve uvaøila pro Božího služebníka Eliáše, a když tak èinila každý den, mìla dostatek ona i její syn.

Na svìtì je mnoho trpících lidí, kteøí potøebují lásku a péèi, a ti z nás, kdo ve svém životì poznali Boží milost, mohou být milosrdní. Tak okusíme ještì více milosti. Blahoslavení èistého srdce. Být èistého srdce znamená stát se veskrze èestným èlovìkem. Èlovìkem, který se stejnì chová v soukromí i na veøejnosti, který odráží Boží slávu nejen na povrchu, ale pøímo ve svém životì. Když si pøeèteme Mat 23:27, kde Pán Ježíš øíká: "Bìda vám, uèitelé Písma a farizeové, pokrytci, protože se podobáte obíleným hrobùm, které se zvenèí zdají pìknými, ale uvnitø jsou plné kostí mrtvých a veškeré neèistoty”, vidíme, že takoví lidé èistého srdce nejsou. Být èistého srdce znamená toužit po jediném, spatøit Boha. Lidé èistého srdce spatøují Boha v historii, ve hvìzdách a mìsíci a ve všech divech pøírody, spatøují Boha, když vidí v parku starce s malým vnukem držícím ho za ruku. Kdekoli jsou, nemohou jinak než vidìt Boha. Pokud horlíme pro Pána Ježíše, pokud Ho milujeme a toužíme Ho spatøovat, a jsme kdekoli, naše srdce se stane èistým. 1. Kor 13 nám øíká, že jednoho dne bude závoj odstranìn a my uvidíme Pána tváøí v tváø. A mezitím, aèkoli nᚠpohled je nejasný, když se na Nìj soustøedíme, mùžeme být oèišováni Jeho Duchem a jednoho dne uvidíme Boha! Blahoslavení ti, kdo pùsobí pokoj , ti mohou jít kamkoli na svìtì a vìdí, kdo jsou. Netrpí krizí identity, vìdí, kdo jsou a komu patøí. Plná jistota poznání Boha jako Otce jim dává sílu pùsobit pokoj. Žijí v jedineèném vztahu, do kterého byli pøivedeni Jeho milostí a skrze Jeho lásku. 1 Janova 3:1 øíká: Pohleïte, jakou lásku nám Otec dal, abychom byli nazváni dìtmi Božími, a také jimi jsme. A všichni takoví lidé budou toužit po tom, aby pùsobili pokoj. Všimnìte si, že Ježíš nemluví o tìch, kdo pùsobí pøí-

ZÁPAS O DUŠI 27

mìøí. Pøímìøí vyžaduje kompromis, ústupek dvou protivících se stran, ale pokoj pøináší odpovìï na rozbroje. Pokoj pøináší poselství lásky, nadìje, smíøení umožnìné Kristovým køížem. Jako Boží dìti máme ty i já poselství pokoje pro milióny ztrápených v tomto neklidném svìtì, máme tu nejdùležitìjší zprávu, kterou svìt potøebuje slyšet, a èím více o ní vyprávíme, tím více pùsobíme pokoj. Když toužíme pøivést ostatní k pokoji, který jsme našli v Kristu, a èím více se o to snažíme, tím jsme blíže našemu nebeskému Otci a tím bude bohatší naše vnitøní zkušenost s Pánem. Milosrdenství, èistota, pokoj. Kéž nám Pán dá, abychom každým dnem žili takovým životem, v nìmž budeme okoušet milost a mohli být známi jako Boží dìti, abychom žili v radostném oèekávání, kdy uvidíme Pána tváøí v  tváø. - Konference HCJB v Øíèanech Brian Cooke

VZTAHY nejbolavìjší území

2. pokraèování: Dìti a dospìlí Tøi skini potkali po setmìní na ulici staršího pána a hned si rozdìlili úlohy: jeden muže kopl, druhý ho uhodil do tváøe, tøetí ho urážel slovy. Tøináctileté dìti zkouší drogy. Patnáctiletí chlapci se chlubí svými sexuálními zkušenostmi. To všechno se nedìje v daleké Americe, ale pøímo u nás, na našich sídlištích i ve vsích. Situace mezi mladými lidmi svádí k tomu, aby si starší generace povzdechla: "Tohle za nás nebylo. Kde se všechna ta hrùza v tìch mladých bere? Potøebovali by dlouhý biè a malý dvùr..." atd. Jak se dívá na zvrhlou mládež Pán Ježíš? Nìkdy se to mùže zdát až nepochopitelné, ale Ježíš ji miluje. U každé

28 ZÁPAS O DUŠI

generace malých capartù stál a volal: Nechte dìti pøicházet ke mnì a nebraòte jim, nebo takovým patøí království Boží. (Lukᚠ18,16) . A témìø každý capart, který se v naší zemi za posledních tøicet let narodil, mìl v minulosti a má i dnes po svém boku nìjakého "chytrého" dospìlého, který køièí: Neplete dìtem Bohem hlavu! Ano, a chceme nebo nechceme, a se nám to líbí nebo nelíbí, za stav mladé generace zodpovídáme my dospìlí. Èím to zpùsobujeme? Nebudete tomu vìøit, ale v prvé øadì svou hnìvivostí. Hnìv, nervozita a reptání je tak èastým jevem našeho života, že dìti vnímají naši hnìvivost jako pøirozený prvek. Je-li tatínek neustále naštvaný, synek musí být také naštvaný, vždy se chce otci podobat. Když si babièka od rána do veèera stìžuje, dítì si musí také rozèilenì stìžovat, vždy babièku má rádo. Jestliže rodièe na sebe bìžnì mluví zvýšeným tónem, dítì to pokládá za naprosto pøirozený prvek komunikace. V málokteré zemi jsou lidé tak permanentnì nabrblaní, jako jsme my Èeši. Ano, možná máme k hnìvu dùvod, ale Boží slovo øíká jasnì, že neukonèený hnìv je høích, který dává místo ïáblu. (Ef. 4,26-27) Pokud jako rodièe každý den neuèiníme pokání ze svého hnìvivého vzrušení, kterému jsme dali prùchod pøed dítìtem, a pokud dítì tohle pokání nemá možnost vidìt a s námi prožít (když už s námi muselo prožívat nᚠhnìv), potom naše hnìvivost, naštvanost, stìžování si a hrubost se stávají pro dítì pøirozenou reakcí, kterou dennì také praktikuje. Neodpuštìný hnìv otevírá cestu ïáblu a hnìvivé jednání, jako pøíklad pro dìti, je vlastnì návod, jak se ïáblu otevøít. Pravda je, že k hnìvivému jednání máme sklon všichni, a je to právì jednání v hnìvu, které má moc zabít lidskou duši i tìlo. Druhý dùvod, proè naše mládež tak hluboce klesá, jsou prázdné domovy -

silná zamìstnanost rodièù. O téhle vìci jsem hodnì psala a mluvila již za minulého režimu, ale svoboda nám vùbec nepomohla k tomu, abychom pochopili, jak je zrùdné, když rodièe mají na dìti èas jen chvilièku veèer. Statisíce èeských dìtí od osmi let nahoru jsou dennì od dvanácti hodin nejménì do pìti naveèer bezprizorné. Více ménì se poflakují v bytech nebo nìkde jinde. Víte, co se za tu dobu dá nadìlat hloupostí, odsledovat pornofilmù, vykouøit cigaret a marjánky, z nudy znièit, co se znièit dá? Ano, nìkteøí rodièe doufají, že když dìtem zaplatí klavír, tenis, angliètinu, posilovnu a nakonec i tu diskotéku, jsou z obliga. Dìti se pøece zabaví a to staèí. Je to jistì lepší než nic, ale vztah to nevybuduje. Dìti nepotøebují ke svému životu se jen zabavit. Dìti potøebují vztah s otcem i matkou. A vztah se dá koupit jedinì za èas, který tomu druhému vìnuji. Když jsem se snažila nás obhajovat pøed Pánem, že máme málo penìz, a proto musí muži i ženy od rána do veèera pracovat, dostala jsem tuto odpovìï: "A budete mít ještì ménì. Protože nehledáte mé království a jeho spravedlnost, nebudete mít nikdy zaopatøeno všechno, co potøebujete. Naopak, pøijde zlodìj a všechno vám ukradne. Nejen vaše penìženky, to je to nejmenší. On vám ukradne dìti." Pokud se modlím za tuto zem a na srdce mi pøijdou dìti a já se dokážu ztišit pøed Bohem, abych slyšela hlas Ducha svatého, je Pán vždycky velmi vážný a pøísný. Kdo pøijme jediné takové dítì ve jménu mém, pøijímá mne. A kdo by svedl k høíchu jednoho z tìchto malièkých, kteøí ve mnì vìøí, pro toho by bylo lépe, aby mu povìsili na krk mlýnský kámen a potopili ho do moøské hlubiny. Bìda svìtu, že svádí k høíchu. Svody sice nutnì pøicházejí, ale bìda tomu, skrze koho pøijdou. (Mt 18,5-6)

Bratøe, sestro, vìøíš Božímu slovu? Vìøíš, že tohle myslel Pán Ježíš vážnì? Naše dìti mají všechno. Videa, poèítaèe, hifi-vìže, vysoké kapesné, hamburgery. Jen nás nemají. A k èemu to je? Právì pøes všechna tato drahá zaøízení mohou pøijít ta nejnebezpeènìjší pokušení, když není v blízkosti otec nebo matka, kteøí dají pozor, co dìti skrze techniku provozují. Hledejte Hospodina, všichni pokorní zemì, kdo jednáte podle jeho práva. Hledejte spravedlnost, hledejte pokoru, snad se skryjete v den Hospodinova hnìvu (Sof. 2,3) Dìti se potøebují opøít o pøíklad rodièù. To je dostaèující. Pøíklad rodièù je zabezpeèí na celý život. Jsou-li rodièe bohabojní, stanou se i dìti bohabojné. Jsou-li rodièe svévolníci spoléhající na svou chytrost, dìti zaènou být vychytralé. Nestìžujme si na dìti. Sklízíme, co jsme zaseli. Vím, že øíkám velmi bolestné vìty, ale nemohu jinak. V sázce je pøíliš mnoho - život pøíští generace. My køesané pøispíváme ke špatnému vlivu na mladou generaci hlavnì neposvìceným životem. Ano, a to zní sebearchaiètìji, my vìøící lidé jsme povinni žít svatý život v bázni Boží. Ježíš žil na zemi takový život a kdo øíká, že v Ježíši zùstává, musí žít tak, jak žil on (1.J 2,6). Je to jedno z tìch mála biblických "musíte". Musíte se znovu zrodit (J 3,7) a musíte žít jako on (1. J 2,6). Máme se zdržet jakékoliv necudnosti, chamtivosti, zlého jazyka, pomluv, dvojsmyslných øeèí a všeho, co odporuje skuteènosti, že JSEM UKØIŽOVÁN S KRISTEM. Nežiju už já, ale žije ve mnì Kristus. A ten život, který zde nyní žiji, žiji ve víøe v Syna Božího, který si mì zamiloval a sám sebe vydal za mì. (Gal 2,20) To, co mladou generaci nejvíc odpuzuje, je náboženská pøetváøka. Co na nás dìti napodobují? Všechno. Buï my se podobáme Kristu, a pak oni v nás napodobují Krista. Nebo se podobáme Kristovu úhlavnímu nepøíteli,

ZÁPAS O DUŠI 29

a potom mladí napodobují Ježíšova nepøítele v nás. Je to drsné, ale je to tak. Máme volbu pouze mezi dvìma pány. Buï sloužíme Bohu a naším Pánem je Ježíš Kristus, nebo sloužíme svìtu, a pak je naším pánem satan. Nic mezi tím neexistuje. A souèasná mládež je toho skuteènì dokonalým obrazem. Udìláme-li takovéto zhodnocení skuteènosti, není to vùbec nic radostného. Jak spásné je ale ujištìní apoštola Pavla, že kde se rozmohl høích, tam se ještì mnohem více rozhojnila milost, aby tak jako vládl høích a pøinášel smrt, vládla ospravedlnìním milost a pøinášela vìèný život skrze Ježíše Krista, našeho Pána. (Øímanùm 5,20-21) Bratøi a sestry, byla bych šastná, kdyby tyhle èlánky zpùsobily, že my - støední a starší generace - se semkneme a zaèneme úpìt k Bohu, èinit opravdové oddìlení od zpùsobù svìta a ve víøe oèekávat na Boží zaslíbení milosti pro èeskou zemi. Protože nic jiného než milost Boží nám nepomùže. Milost, která se projeví v nás natolik, že Kristova nevìsta zazáøí jako svìtlo nad tmou, a milost, která vyhledá a spasí, co bylo zahynulo. Vztahy v církvi Nedávno mi øekla sousedka: "Uvìøila jsem v Ježíše a modlím se k nìmu, ale do žádné církve nechci. Jednak nevím, která je ta pravá, jednak jsem ráda, že jsem vypadla z KSÈ a už nevlezu do žádné organizace, kde mì bude zase nìkdo kontrolovat a mluvit mi do života." Musím se pøiznat, že jsem zalapala po dechu nad touto zvláštní definicí církve. A popravdì øeèeno, jsem musela pøemýšlet, co vedlo tuto ženu ke srovnání dnešních sborù s KSÈ. Nejsem teolog a vùbec si netroufám vysvìtlovat, jak fungovala prvotní církev. Všichni to v Novém zákonì máme možnost èíst, vìtšina z nás nad tím žasneme a také vìtšina z nás tušíme, že naše církve, sbory, farnosti nebo jaká

30 ZÁPAS O DUŠI

jména tomu dáváme, mají do prvotní církve daleko. Nicménì mým povoláním od Pána je povzbuzovat zkroušená srdce (to jest lidi zranìné ze vztahù) a já jsem za dobu svého spasení zažila tolik lidí tìžce zranìných ze vztahù v církvích (všech), že se za tuhle vìc musím modlit a musím hledat odpovìï. Církev, která funguje jako prùtokový kanál, totiž že se tu na jednu stranu Boží mimina rodí za potlesku všech pøítomných, ale za dva, tøi roky titíž lidé zranìní, s pláèem nebo hnìvem odcházejí, nebude urèitì obraz Ježíšovy nevìsty. Spíš mi pøipomíná paralelu s rodinou, kde dìti plné bolesti a vzpoury utíkají z domu. Poslednì jsme si øekli, že za tragédii dìtí vždycky více èi ménì mohou rodièe. Kdo mùže za tragédii lidí odcházejících z církve? Všechny naše církve - katolická i protestantské - fungují na základì pastýøù a ovcí. Nejsem si jistá, jestli tohle není starozákonní model a jestli Pán Ježíš nechtìl nìco úplnì jiného. Mnohé verše o všeobecném knìžství o tom svìdèí, ale co naplat, souèasné èeské køesanství funguje takto. Je nìjaký lék, prevence, zpùsob, kterým je možno co nejvíc zabránit bolestným zranìním v církvích? Lékem proti bolesti rodiny je láska, vzájemné pìstování vztahù, úcta mezi manželi a potom mezi rodièi a dìtmi, což se šíøí i do širého pøíbuzenstva. Jak se tohle projeví v církvi? Co to je láska, pìstování vztahù a úcty ve spoleèenství, kde je nás padesát, dvì stì nebo pìt set a vídáme se spolu dohromady jednou nebo nìkolikrát týdnì? Pomohou automaticky skupinky? Zažila jsem nádherné skupinky a také jsem zažila pìknì nudné skupinky. My, lidé postkomunistické éry, potøebujeme pochopit, že Ježíš nepøišel kvùli kolektivu. Jeho zajímá èlovìk, høíšník, který se sklonil. Ten, co stojí vzadu, bije se v prsa a øíká: "Pane, odpus mi, zhøešil jsem proti tobì."

Lékaøe nepotøebují zdraví, ale nemocní. Jdìte a uète se, co to je : "Milosrdenství chci a ne obìti." Nepøišel jsem pozvat spravedlivé, ale høíšníky. (Mt 9,12-13) Bojím se, že je cosi v nás, co nás nutí budovat církve, skupiny, spoleèenství. Ale Ježíš øekl: èiòte mi uèedníky. Èinit uèedníka znamená vychovat dítì v dospìlého èlovìka. Budovat sbor je vytvoøit organizaci. Pán Ježíš nemá vùbec žádný zájem o naše organizace, on se zajímá o lidi, on se neobìtoval za slavnou vizi velké svìtové køesanské církve, on se obìtoval za èlovìka. Jeho království funguje skrze jednotlivé lidi, ne skrze dav. To hlavní, co potøebuje každý køesan, je hluboký osobní vztah s Ježíšem. Máš-li tento vztah, potom i kdyby tì všichni odvrhli, ano i kdyby tvá vlastní matka tì opustila, on tì nikdy neopustí a nikdy se tì nezøekne. Vztah s naším drahým Pánem Ježíšem je nìco tak úžasného, že o tom budeme mluvit samostatnì. Ale co ta církev? Funguje-li na základì pastýøù a ovcí, potom víme podle Božího slova pøesnì, jak vypadá dobrý pastýø, špatný pastýø, a co mají dìlat ovce. Pán Ježíš o sobì øíká: Já jsem dobrý pastýø. Dobrý pastýø položí svùj život za ovce. Ten, kdo není pastýø, kdo pracuje jen za mzdu a ovce nejsou jeho vlastní, opouští je a utíká, když vidí, že se blíží vlk. A vlk ovce trhá a rozhání. Tomu, kdo je najat za mzdu, na nich nezáleží. (Jan 10,11-13) Jedenáctá kapitola proroka Zachariáše mluví o tomtéž. Dobrý pastýø Bùh øíká: Pásl jsem tedy ovce urèené k zabití, totiž ty nejutištìnìjší ze stáda. Vzal jsem si dvì hole, jednu jsem nazval Vlídnost a druhou Pouto a pásl jsem ovce. (Zachariᚠ11,7) Naproti tomu je tu obraz špatného pastýøe:

...nebo dám povstat v zemi pošetilému pastýøi, jenž zahnané nevyhledá, nebude pátrat po ztraceném, polámanou nebude léèit, o vyèerpanou se nepostará. Bude se krmit masem tìch nejtuènìjších, strhne jim paznehty. Bìda pastýøi nièemnému, který opouští stádo! Meè proti jeho paži a proti jeho pravému oku! Paže a mu nadobro uschne a pravé oko úplnì vyhasne. (Zach 11,15-17) Neodvažuji si k tomu pøidat nic ze svého komentáøe. Boží slovo je tak silné a jasné, že se mi tají dech v bázni pøed Hospodinem a jsem šastná, že jako žena nejsem povolaná k pastýøství. Ale co my ovce? Má nám být nesmírnou úlevou, že Pánu Ježíši jde vždycky nejvíc o ty slabé, utištìné, zahnané a polámané. Ale jsme jenom ovce, které musí pastýø-èlovìk vodit v houfu? Tomuhle právì nevìøím. My všichni, kdo jsme pøijali Pána Ježíše za svého Spasitele a pøijali jsme dar Ducha svatého, jsme královské knìžstvo, lid dobytý a vykoupený Ježíšovou krví. Na všech nás má být Duch panovníka Hospodina. My obyèejní neneseme odpovìdnost za celé stádo, ale neseme urèitou bratrskou odpovìdnost za konkrétní jiné ovce, které právì nám Duch svatý osobnì svìøuje. A v tìchto pøípadech máme tìšit malomyslné, ujímat se slabých, sytit hladové, oblékat nahé, navštìvovat nemocné a vìznì, zvìstovat radostnou zprávu pokorným, obvazovat rány zkroušeného srdce a se všemi mít trpìlivost. Pokud bratr nebo sestra má nouzi a my máme z èeho pomoci, ale øekneme "Mìj víru, Bùh ti dá, buï s Bohem!" a nepomùžeme, potom podle Jakuba 2,6 je naše víra mrtvá. Takže na jednu stranu žijeme v církvi, kde uznáváme pastýøe a máme si ho vážit. Na druhé stranì však nás pastýøství našich duchovních vùdcù nezbavuje všeobecného knìžství, kde i my, nepastýøi, podle vzoru Pána Ježíše sloužíme, jako bychom pastýøi byli.

ZÁPAS O DUŠI 31

Skuteèným pastýøùm øíká Boží slovo: Starejte se jako pastýøi o Boží stádce u vás, ne z donucení, ale dobrovolnì, jak to Bùh žádá, ne z  nízké zištnosti, ale s horlivou ochotou, ne jako páni nad tìmi, kdo jsou vám svìøeni, ale buïte jim pøíkladem. Když pak se ukáže nejvyšší pastýø, dostane se vám nevadnoucího vavøínu slávy. (1Pt 5,2-4) Jako žena, které se svìøuje spousta lidí, musím nìco øíci vám, drazí pastýøi. I kdybyste vytvoøili dokonalou strukturu v církvi, i kdybyste zorganizovali ty nejlepší domácí skupiny a na místa vedoucích skupin postavili služebníky jako byl Filip nebo Štìpán, vìøte, že v životì vašich oveèek mohou pøijít tak tìžké èasy, že budou potøebovat mluvit s vámi, a nikdo jiný než èlovìk to nenahradí. Bìda pak pastýøi, který takovou oveèku pøeslechne, odežene, nebo nevyhledá. Na druhou stranu nám oveèkám musím øíci, že v dobì, kdy vùbec neumíme žít semknuté vztahy, vzájemnì si odpouštìt, milovat se za všech okolností, nést bøemena jedni druhých, jsme sobeètí, chamtiví a neposloucháme zkušenosti starších, je velmi tìžké být pastýøem. Mnoho pastýøù klopýtne právì na tom, že nedostatek naší pøirozené úcty zdola si zaène podvìdomì vynucovat autoritáøstvím, které se mùže zvrhnout až v malé diktátorství. Ale vždycky v každé církvi toto jsou spojené nádoby, protože všichni jsme znovuzrozeni, všichni máme Ducha svatého, všichni máme jedno Písmo a všichni v zásadì víme, co máme dìlat. Kdo z vás chce být prvním, staò se služebníkem všech. Svého bratra mìj za pøednìjšího sama sebe. Co nechceš, aby ti jiní èinili, neèiò ty jim. Pán Ježíš si pøijde pro nevìstu, pro oveèky, pro pšenici. Odvrhne nevìstku, kozly a koukol. Buï pšenicí. - Marika Frydrychová dokonèení pøíštì

32 ZÁPAS O DUŠI

NACHÁZÍ SE CÍRKEV V KRIZI ?

Spoleènost, v níž žijeme, prodìlala v nedávné dobì velké zmìny. Nejedná se jen o zmìny politické a spoleèenské, ale i o zmìny duchovní. Také církev prodìlala mnoho zmìn. Leckdy jsou k dobrému, nìkdy spíš ke škodì. Velmi èasto se sbory a církve zmìnám zuby nehty brání. Vzniká tak napìtí mezi tìmi, kdo zmìny žádají, a tìmi, kdo tvrdošíjnì obhajují staré poøádky. Církev se tak dostává do krize. Zamysleme se nad ní z nìkolika úhlù pohledu: Pøedevším se tøeba si uvìdomit, co je vlastnì církev? Je to spoleèenství vìøících, lidí, kteøí byli Kristem pøijati a znovuzrodili se z Ducha. Tito vìøící, znovuzrození lidé tvoøí dohromady církev. Z biblického pohledu církev totiž není tvoøena denominacemi a hnutími, ale jednotlivci, kteøí navázali prostøednictvím Ježíše Krista osobní vztah k  Bohu. Tito jednotlivci tvoøí místní spoleèenství vìøících - sbory. Že se dìlí podle svých pohledù na urèité historické a biblické otázky na katolíky, pravoslavné, evangelíky èi baptisty, to je fakt, který je tøeba respektovat, ale který by nemìl zastøít biblický pohled na církev jako na spoleèenství Kristových následovníkù bez rozdílu náboženských koøenù, pohlaví, ras, vzdìlání a sociálního postavení. Vnímáme tak ale církev i my? Obávám se, že málokdy. Pøedevším my jsme ve svých pohledech zcela v zajetí denominaèního pojetí. Církev se podle nás skládá z rùzných denominací. Zde vzniká problém hned zpoèátku: co když do nìjaké denominace patøí lidé, kteøí Krista nikdy osobnì nepoznali, lidé neobrácení? Je to ještì církev? Tato otázka má své koøeny v teologii - záleží na tom, jak kdo církev bere. Nìkdo bere církev jako spoleèenství tìch, kteøí byli jako dìti do církve pokøtìni. Potom teoreticky tito neobrácení lidé do církve patøí. Každý biblicky orientovaný èlovìk

ale ví, že bez osobního vztahu s Bohem není èlovìk køesanem, nemùže tedy patøit do církve Kristovy. Denominaèní problém tedy s sebou nese pøedevším otázku køesanské totožnosti: jsem, èi nejsem Kristùv? Druhý problém denominaèního pojetí církve je v dìlení na "my" a "oni". Jsou naše sbory a farnosti a jejich sbory a farnosti. Bible ale zná pouze Kristovy sbory. Ono "naše" sbory není tak nevinné. Nejde jen o vìdomí pøíslušnosti k  nìèemu, do èeho "oni" nepatøí, ale jde i o postoj, že to "naše" je to nejlepší a jediné správné. Tak se snadno stane, že v "našich" sborech pøestaneme mít na prvním místì zájem o Boží nároky a zaèneme sbory budovat podle toho, jak se nám vidí nejlépe. Do církve se tak dostává èlovìèina. Je-li ve støedu zájmu církve èlovìk, dìlá se vše pro to, aby byly uspokojeny jeho potøeby. Na prvním místì jsou to potøeby náboženské. Lidé naprosto pøirozenì touží po náboženství. Náboženství není vztah s Bohem, jsou to projevy, které pod záminkou služby Bohu vyvyšují lidské konání, lidské zásluhy. Uveïme pøíklad: Modlitba mùže být projevem hlubokého a niterného vztahu s Bohem, ale mùže být i náboženským úkonem sloužícím pouze k uspokojení lidské pýchy. Vzpomeòme na modlitby farizeù, které kritizuje Pán Ježíš - jejich cílem bylo lidské uznání, dosažení vìtší popularity a možná také snaha získat si Boží pøízeò. Dostane-li se do centra pozornosti v  církvi èlovìk, pøizpùsobuje se jeho vkusu prùbìh bohoslužeb. Bohoslužby pak probíhají podle toho, co se líbí vìtšinì, aniž se pøíliš bere v úvahu, co k tomu øíká Bible. Èlovìk se svými zájmy ovlivòuje i  život a zamìøení toho kterého spoleèenství. Køesanùm hrozí jedno velké nebezpeèí. Skuteènost, že uvìøili, je do jisté míry vyèlenila z bìžné spoleènosti. Zvláštì v døívìjších dobách to køesanùm dávala socialistická spoleènost velmi dùraznì najevo. "Mìjte si svou víru, ale realizujte se ve svých kostelích

a modlitebnách a neovlivòujte své okolí." A tak se køesané zamìøili pøedevším na sebe, své bohoslužby a své aktivity a pøestali konat to, èím je povìøil jejich Pán: hlásat lidem evangelium. Dùsledek je katastrofální: mnohé sbory vymírají a zanikají. Jak církev reaguje? Asi bychom èekali pokání, prosbu o odpuštìní, že jsme Boží zájmy nehájili, že jsme ignorovali Boží pøíkazy. Èekali bychom prosby o oživení, prosby o  nové vyslání. A také aktivitu - ten zbytek vìøících by mìl zaèít znovu zjišovat, co je vlastnì pøedmìtem víry, co je evangelium a hlavnì - jak je øíci dnešnímu èlovìku? A pak by mìla logicky pøijít nová misijní vlna. Místo toho sledujeme alibistické obhajování toho, že to dìláme dobøe, že jsme to vždy dìlali dobøe, že je to vlastnì dobøe, že je nás málo, že dùležitá je kvalita, ne kvantita - a protože tou kvalitou jsme my, my vìrní, poslušní a pokorní, je církev v naší zemi tou nejkvalitnìjší a nejkrásnìjší církví na celém svìtì. Že vymírá? Že v ní chybí mladí lidé? Že neumí odpovìdìt na otázky dnešní doby? Že je studená a strnulá? Ó, to nejen že není žádná chyba, ale naopak je to dùkaz její pravosti a naší vìrnosti. Dovolte mi, abych se proti tomu dùraznì postavil: NE, tato církev je v  krizi. Je to církev líná, nevìrná a pokrytecká. Církev, která èernou vydává za bílou, která lže Bohu i sobì. Je to církev vymírající. Žel, velmi èasto kritizující všechny, kteøí cokoli dìlají, vyluèující kohokoli, kdo pøichází s  nìjakou aktivitou, nebo novou myšlenkou. "Nechte nás - my chceme svùj klid." Tato slova øíkají ti vìrní a osvìdèení všem, kteøí pøicházejí s jakýmkoli pohybem a životem. To je pøíznak hluboké krize. My, lidé, já, èlovìk, chci svùj klid. Já chci svùj klid a pøitom budu Krista chválit, dìkovat mu za jeho dílo na køíži, budu kázat o tom, jak musíme být poslušní, jak musíme kráèet za Pánem. Jen se bojím, že v tom pøípadì není už tím pánem Kristus. - Petr Vaïura -

ZÁPAS O DUŠI 33

LIBERALISMUS versus HISTORICKÉ KØESANSTVÍ

Sedm zásadních doktrín, v nichž byli mnozí svedeni I. Dva pohledy na høích Liberalismus: Høích je dùsledkem toho, že èlovìk není schopen žít tak, aby plnì využil všech svých schopností a možností, a to díky své nevìdomosti èi lhostejnosti. Ovšem jak se vyvíjí, postupnì se nauèí zbavovat se jha høíchu. Høích je z velké èásti zpùsoben prostøedím, a tak je èlovìku pøipisována jen nepatrná morální zodpovìdnost. Historické køesanství: Høích je ve své podstatì vzpoura proti Bohu a neposlušnost Jeho zákonù (Sk 17:30,31). Pøinesl s sebou zkázu celého svìta (Øím. 3:9-20) a pronikl do všech oblastí spoleènosti a do všech fází vývoje osobnosti každého jedince (Øím. 1:28; Ef. 2:1-3), a proto èlovìk sám o sobì není schopen Boha poznat nebo plnit Jeho vùli (Jan 14:6; Ef. 2:12). II. Dvì cesty ke spasení Liberalismus: Spasení lze dosáhnout lidským úsilím a dobrým charakterem. Pokud èlovìk žije podle “zlatého pravidla” a snaží se dìlat, co mùže, milostivý Bùh nemùže jinak, než pøehlížet jeho chyby a odmìnit touhu jednat dobøe. A jestli existuje nìjaké potom, není tøeba se obávat. Spasení Historické køesanství: nelze dosáhnout lidským úsilím, ale výhradnì Boží milostí (Ef. 2:8,9; Gal. 2:16). Bùh pøipravil zpùsob (Ef. 2:6-10), jak mùže být èlovìk zachránìn pøed trestem (Øím. 6:23; Kol. 2:14,15), mocí høíchu (Kol. 1:13; Gal. 2:20) a nakonec pøed jeho pøítomností (I Jan 3:2; Fp. 3:21). To se dìje Božím vyvolením (Jan 15,16), skrze víru v Ježíše Krista a Jeho spasitelné dílo (Ef. 1:7; Zj.1:5). III. Dva výklady køíže Liberalismus: Ježíšova smrt mùže být vykládána rùznì , jako jedna z  velkých tragédií historie, kdy jedna

34 ZÁPAS O DUŠI

z nejvìtších postav svìta, èlovìk, který o hodnì pøedbìhl svou dobu, byl neprávem odsouzen k smrti. Také je možné ji pokládat za zjevení èi projev veliké Boží lásky k èlovìku, síly morální integrity, nebo projevené zkaženosti lidského srdce, anebo hoøkosti nespoutaného høíchu. Historické køesanství: Smrt Ježíše Krista na køíži byla souèástí Božího pøedurèeného plánu (Gal. 4:3-5; Ef. 1:4,5), ve kterém se Boží Syn stal smíøením za høích (I Jan. 2:2; Øím. 3:24) a zaplatil svým vlastním životem trest, který Boží spravedlnost požaduje od každého høíšníka - smrt (II Kor. 5:18-21; I Pt. 2:24). Jen pokud bylo èlovìku dáno Bohem (Øím. 10,20; Jan 6,44), èlovìk uzná, pøijme a obdrží odpuštìní všech høíchù a smíøení s Bohem (Sk 4:12). IV. Dva pohledy na Ježíše Krista Liberalismus: Ježíš byl dobrý èlovìk, pravdìpodobnì nejlepší, jaký kdy žil. Dal nám nádherný pøíklad, jak máme a mùžeme žít, pokud se dostateènì snažíme. Nicménì aèkoli Jeho život byl pøíkladný a pravdìpodobnì bez høíchu, byl stejnì jako Jeho názory pouze produktem své doby. Vìtšina Jeho uèení už tedy nemá praktický význam, natož aby byla pro nás závazná. Historické køesanství: Ježíš Kristus je vìèný a jednorozený Boží Syn , který je vìèný a byl od poèátku (Jan 1:1,2; 8:58), pøišel na svìt nadpøirozeným zpùsobem, narozením z Panny (Mat 1:20), a pøebýval na zemi jako Bùh mezi lidmi. Zjevil na sobì nejen Boží svatost a lásku (Jan 14:9) i možnosti života plnì poddaného Bohu (Jan 4:34), ale také zemøel jako Bùh, a znovustvoøil svùj lid ve Svùj slavný obraz (II Kor. 5:17,21). V. Dva pøístupy k víøe v Krista Liberalismus: Víra v Ježíše je pøijetí “Ježíšových zásad a Jeho uèení” jako nejlepšího souèasného morálního kodexu a jako normy , podle které se ti, co se nazývají Jeho uèedníky, snaží øídit svùj život a žít podle ní.

Historické køesanství: Lidský akt uvìøení v Krista je ze svrchované Boží vùle (Øím. 9:15,16), tehdy høíšník uzná svoji bezmocnost a v pokorné vdìènosti pøijme (I Jan 5:12,13) zástupnou obì Ježíše Krista . Poté zaène žít nový život (Øím. 8:2,5,9,11) v  moci Ducha svatého (Gal. 5:16,25; I Jan 3:24) a považuje Boha za Pána a stvoøitele svého nového spravedlivého života (Ef. 2:10). VI. Dva pohledy na Písmo Liberalismus: Bible je sbírka písemností, která pøedstavuje nejlepší lidské úsilí a hledání Boha. Vìtšina už je zastaralá a pro nás bez užitku, nebo dokonce vyloženì škodlivá. Inteligentní èlovìk si tedy z nich vybírá myšlenky, které považuje za užiteèné a které pro nìj mají praktickou hodnotu, a snaží se je aplikovat do svého života, jak dovolí pøíležitost. Historické køesanství: Celek Písma obsažený ve Starém a Novém zákonì je bezchybné a smìrodatné Boží zjevení pro èlovìka (II Tim. 3:16, II Pet.1:21), ve kterém Bùh zjevuje sám sebe (Jan 14:9,10; Øím. 1:17), své požadavky na èlovìka (Mich. 6:8; Øím. 1:16, 17; I Pet. 1:15, 16) a jedinou cestu, jak je možné tyto požadavky splnit, tedy skrze víru v Ježíše Krista, jedinou cestu spasení (Jan 14:6), jež je podmínìna znovuzrozením, které je od Boha (I Pet 1:23, Ko 3:1). VII. Dvì nadìje do budoucna Liberalismus: Nadìje svìta spoèívá v  postupném vývoji lidské rasy a zlepšení stavu svìta tím, že lidé si budou èím dál tím více uvìdomovat nutnost uvádìt ve skuteènost uèení Ježíše Krista ve všech oblastech lidského života. Otázka nesmrtelnosti duše a existence nebe a pekla jsou vìci, o  kterých zatím nevíme nic jistì, ale ti, kdo se ze všech sil snaží, by se do budoucna mìli dívat s klidem a dùvìrou a oèekávat to nejlepší jak pro sebe, tak pro své pøátele. Historické køesanství: Nadìje svìta spoèívá v tom, že Ježíš Kristus opìt

pøijde jako Pán vesmíru a dovrší své vykupitelské dílo (I Kor. 15:51-54; I Tes. 4:15-17) vykoupením tìl svého lidu (Fp. 3:20,21; Øím 8:23) a koneèným znièením høíchu (Zj. 20:10-14). V ten den bude Bùh soudit každého èlovìka a urèí mu jeho vìèný údìl (Zj. 20:11-15; 22:4,5,12). Pøi natolik struèném probírání tìchto dvou názorových proudù jsme si vìdomi, jak mnoho muselo být opomenuto. Hlavnì bychom mìli mít na pamìti to, že takzvaný liberální pohled na køesanství je ve své podstatì velice variabilní, nemá žádné dané normy a stává se cele záležitostí osobního názoru každého jednotlivce. Historický, pùvodní pohled pochází z  Písma samotného, z Božího slova. Pokud je popøena autorita tohoto zjevení, okamžitì se zbortí základ a jistota naší víry, protože ne Boží slovo, ale soukromý názor høíšné lidské mysli rozhoduje o tom, èemu je tøeba vìøit. Totéž platí pro všech sedm výše uvedených bodù, které více èi ménì stojí i padají jeden s druhým. Pokud je popøena doktrína o høíchu, okamžitì pøestává být nutná smrt Božího Syna, protože høích pøestane být nejen nepøekonatelnou bariérou na cestì èlovìka k Bohu, ale i pøíèinou pádu lidské pøirozenosti a z toho vyplývající skuteènosti, že èlovìk se stal “mrtvým” a bezmocným. Pokud se smrt Pána Ježíše stane zbyteènou, nadpøirozené prvky v Jeho osobì, životì a vzkøíšení ztrácí svou dùležitost a s nimi se i Jeho Božství stane otázkou, kterou je možno pøipustit anebo popøít, jak se komu zdá správné. V této souvislosti Øímanùm 3:25,26 ukazuje absolutní nezbytnost smrti Ježíše Krista pro ospravedlnìní a potvrzení Božího charakteru a Jeho spravedlnosti. Neexistovala jiná možnost, jak by mohl zároveò “být spravedlivý a ospravedlòovat” vyvolené høíšníky, kteøí porušili Jeho svaté zákony. Kristova smrt byla nezbytná také proto, aby Bùh prokázal, “že byl spra-

ZÁPAS O DUŠI 35

vedlivý, když již døíve trpìlivì promíjel høíchy” (Øím. 3:25). Smluvní zákon vyžaduje za høíchy tìžké tresty. “Zemøe ta duše, která høeší” (Ezech. 18:4). Ale Bùh ve své milosti vyvolené z Izraele ušetøil pøed trestem, který jim náležel. Pøijímal obìti zvíøat jako doèasné opatøení, oèekávaje onu budoucí velkou obì. Pánova slova “nedomnívejte se, že jsem pøišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepøišel jsem zrušit, ale naplnit” (Mat. 5:17) znamenají, že nepøišel jen proto, aby udržel samotný Zákon jako dokonalý pøíklad, ale také, aby zaplatil cenu místo Izraele. Vylévání krve nespoèetného množství zabitých zvíøat a jejich obìtování na nádvoøí stánku a  chrámu nemohlo oèistit svìdomí tìch, co obìtovali (Žd. 9:13,14; 10:2). Tyto obìti byly pouze doèasným opatøením, které ukazovalo na budoucí dokonalou obì, která bude platit “jednou provždy”. Pánova smrt byla zaplacením plné výše trestu za Izraelovo porušení Zákona. Teprve poté, co byl Zákon takto “naplnìn”, mohla být otevøena cesta k vyplnìní slavných proroctví slibující vykoupení a duchovní uzdravení. Na osobì Pána Ježíše Krista plnì závisí interpretace køíže. Pokud Ježíš nebyl vìèný Boží Syn, dokonalý Bùh a dokonalý èlovìk, doktrína o Jeho zástupné smrti na místì høíšníkù je oprávnìnì kritizována jako absurdní nespravedlnost. Není spravedlivé, aby nìkdo zemøel místo høíšníka, natož aby jeden nevinný èlovìk zemøel místo mnoha viníkù. Je to samotný Bùh, který jako Bùh trpìl, aby uspokojil nároky svých vlastních spravedlivých zákonù, a který jediný mùže, aniž by byla porušena spravedlnost, zaujmout místo høíšníkù a  podstoupit trest, jenž by jinak pøipadl jim. Pokud tedy køíž není opatøení Boží milosti pro høíšného èlovìka, kterým jediným lze dosáhnout odpuštìní, nové pøirozenosti a vìèného života, nýbrž je považován za tragickou smrt dobrého èlovìka, který pøedbìhl svou dobu,

36 ZÁPAS O DUŠI

jediným prostøedkem ke spasení je potom lidská povaha a dobré skutky. Veškerá nadìje lidstva pak spoèívá ve vývoji a v nadìji, k èemu se dobereme ve vzdálené budoucnosti. Neexistuje absolutnì žádná záruka koneèného vítìzství dobra nad zlem a vymýcení zla z celého svìta. Osud jednotlivce se stává pøedmìtem ještì vìtší nejistoty a  pouhých dohadù. Historická víra Církve, jak o ní mluví Písmo, je jasná, logická a její zárukou je Boží charakter. Jedinì v Bibli mùžeme najít záruky a jistotu a jen v ní najdeme nadìji pro Církev i pro lidstvo. T. Stanley Soltau, Vysílání “Zpìt k Bibli”, Lincoln, Nebraska; pøeložila - MaS -

O RESPEKTOVÁNÍ DRUHÝCH

O prázdninách jsme si vyjeli do slovenských hor. S krosnami na zádech jsme prošli èást støedního Slovenska, turisticky málo objevenou oblast, kde na jednoho návštìvníka pøipadne nìkolik medvìdù. Spali jsme v zaèouzených chýších a v noci jsme poslouchali myši, jak pøehrabují naše zavazadla a hledají sýr. Pro mnohé z nás to bylo ponìkud nároèné, poèasí se zhoršovalo den ze dne stejnì jako vztahy v pomìrnì velké skupinì deseti lidí. Protože vìtšina z nás byla vìøících, dohodli jsme se, že zaèneme den spoleènou modlitbou a èetbou èásti Písma. Podobnì jsme chtìli trávit i veèer. Pouze Tomášovi se nechtìlo pøizpùsobit se ostatním. Jednou ráno jsme si chtìli zazpívat spoleènou píseò, Tomᚠse prostì zvedl a provokativnì odešel. Mìl jsem mu to za zlé a celý den jsem nebyl schopen se mu podívat do oèí. Pøišel za mnou a omluvil se mi. Mluvili jsme o tom, co prožívá a proè se tak chová. Uzavøeli jsme pøímìøí. O dva dny pozdìji se rozpršelo a na krajinu padla hustá mlha. Pøed námi byl prudký výstup na hlavní høeben. Tomᚠbyl první, kdo zùstal pod horami a odjel zpátky do Èech. "Mám

už mokré boty," vymlouval se. "A nemám na vás náladu", dodával jsem v  duchu za nìj. Tomᚠodjel i pøes uzavøené pøímìøí. Necítil se prostì mezi námi svobodnì. I když na svìtì žijí miliardy lidí, zùstávají tito lidé jednotlivci, osobnostmi, individualitami. Každý je originál. Èlovìk se podobá volnì rostoucím solitérním dubùm na rozlehlých loukách anglických parkù. Èlovìk není vyèíslitelný poètem metrù krychlových jako døevo z bìžného porostu urèeného k  vykácení. Každý jedinec má køídla k  létání, ne proto, aby mu je nìkdo vzápìtí oškubal nebo pøistøihl. Je to vždycky smutný pohled, pokud pozorujeme ptáka neschopného letu. Nehoda, nemoc nebo smrt z nìho sají život. A  my lidé se vzájemnì pøipravujeme o  schopnost vzlétnout. Písmo neøíká: "Omezujte jedni druhé a dávejte pozor, aby vám nepøerostli pøes hlavu." Písmo øíká: "Jedni druhé za dùstojnìjší mìjte." To znamená, že bychom se mìli potkávat jako létající bytosti bez obav, že vzdušný prostor bude pøetížen, a že by tudíž mohlo dojít k srážce letounù. Kde panuje skuteèná svoboda, nemùže dojít k leteckému neštìstí, protože pravá svoboda nikoho neomezuje ani neohrožuje. Velmi èasto si nìkoho vytypujeme pro naše osobní cíle a ambice. Nebo si vytvoøíme o druhých lidech nesprávné pøedstavy a vkládáme do nich falešné nadìje. Snažíme se, aby ti druzí postupnì pøistoupili na naše požadavky a pøizpùsobili se nám. Je to manipulace, by èasto jemná a nìžná doprovázená sladkými úsmìvy. Zpoèátku se nám dobøe daøí zmínìného èlovìka držet u sebe a vyvolat v nìm dojem, že to, co chceme my, chce i on. Pak však nadejde okamžik osamostatnìní. Zmanipulovaný èlovìk najednou vyletí z hnízda s  pocitem, že vypadl z nepøíjemného žaláøe. Rozchod emancipovaného s pìstounem se zpravidla neobejde bez hoøkosti a citového zranìní na obou stranách. nakonec však není vyhnutí.

Èlovìk musí jít sám. Byl tak i stvoøen. Až budete nìkdy v Øímì, nenechte si ujít Sixtinskou kapli. Dobøe si povšimnìte Michelangelova Adama. Umìlec ho zachytil nìkolik okamžikù po stvoøení. Jeho tváø i ruka vyjadøuje touhu po Bohu, Stvoøitel se však vzdaluje a Adama opouští. Souèástí života je totiž samostatnost, odpovìdnost a svobodné rozhodování. Tyto atributy Bùh daroval èlovìku a neponechal si je ve své správì. Protože je Bùh pùvodcem i dárcem svobody, chce, abychom i my jej napodobovali v mezilidských vztazích tím, že nebudeme brát lidem svobodu, soukromí i možnost volit mezi životními alternativami. Když jsem se vrátil z hor, uvìdomil jsem si, že jsem se proti Tomášovi provinil. Nutil jsem ho k nìèemu, na co nemìl náladu. A pøitom o nic nešlo. Byli jsme na dovolené. Napsal jsem Tomášovi dopis. Prosil jsem ho o to, abychom mohli i nadále zùstat pøáteli. - MSk. -

ZAÈNI U SEBE

Tento nápis je vyryt na hrobce jednoho biskupa (1100 n.l.) v kryptì Westminsterského opatství: Když jsem byl mladý a svobodný a  má fantazie neznala žádné hranice, snil jsem, že zmìním svìt. Jak jsem stárnul a moudøel, zjišoval jsem, že se svìt nezmìní, a tak jsem svùj zámìr trochu omezil a rozhodl se zmìnit jen svou zemi. Ale, jak se zdálo, nedala se zmìnit ani ta. Když jsem dospìl ke sklonku svého života, podnikl jsem poslední zoufalý pokus a rozhodl se zmìnit alespoò svou rodinu, své nejbližší, ale ani to se mi bohužel nepodaøilo. A teprve nyní jsem si na smrtelném loži uvìdomil, že kdybych nejdøív zmìnil sám sebe, šel bych pøíkladem své rodinì, která by se také zmìnila. Díky pomoci a povzbuzení své rodiny bych dokázal zlepšit svou zemi a -

ZÁPAS O DUŠI 37

kdoví? - možná bych dokázal zmìnit i celý svìt. - Autor neznámý Z knihy "Slepièí polévka pro duši"

Y2K

Y2K, (dvoukilový rok) neboli jak se v  Americe øíká waj-tú-kej je témìø zaklínací formulka týkající se naprostého kolapsu poèítaèù a nejrùznìjších èipù s pøíchodem roku 2000. Když jsme pøijeli v únoru 1999 do Ameriky, hlavní dvì mediální témata byla Monika Lewinská a nadcházející poèítaèová kalamita. Potom následovalo bombardování v Jugoslávii. V médiích probíhaly zasvìcené hovory a rady, jak se na tuto katastrofu pøipravit. Nadcházející konec století, tisíciletí a možný chaos hospodáøského a politického poøádku vyvolává, alespoò v Americe, témìø hysterii a paniku. Nejen mezi køesany letí knižní fikce psané na základì interpretace knihy Zjevení do dnešních dnù. Katastrofický scénáø "køesanství znalých" prognostikù totiž pøedvídá, že zhroucení poèítaèù zpùsobí nepøedstavitelný zmatek, totální rozpad ekonomie, hospodáøského poøádku, násilí, a tak jen druhý pøíchod Pána Ježíše Krista zachrání køesany pøed naprostou katastrofou. Na ostatní èeká sedm let velkého soužení. Ten, kdo tomuto blouznìní podlehl, musí sáhnout pìknì hluboko do kapsy. Nìkteøí køesané se na takovou situaci pøipravují do té míry, že chtìjí mít plné stodoly, aby mohli žít dobøe i dál, i  kdyby konec svìta ještì nepøišel. Panice podlehly snad desetitisíce, možná statisíce dospìlých, pøedevším starších Amerièanù. Mnozí vìøící jsou natolik seètìlí ve fikcích nejnovìjších bestsellerù, že je postupnì pøijímají za Boží slovo. Oèekávají druhý pøíchod Pána Ježíše Krista v roce 2000 s takovou jistotou, jako mnoho "prorockých" skupin pøed nimi. Pøipravují se na konec tisíciletí do všech detailù. Jedni prodá-

38 ZÁPAS O DUŠI

vají své domy a kupují si pozemky v Arizonì, na nìž mohou v nouzi pøijet svým pojízdným rekreaèním vozidlem, které je uzpùsobené pro celoroèní obývání. Zapomínají, že bez elektøiny a  vody je Arizona nehostinná pouš a jejich pojízdné domeèky by se promìnily v rozžhavenou pec. Golfová høištì, která vidí na propagaèních materiálech, bez peèlivé péèe a vody zmizí za jednu sezonu, ale moc reklamy, médií a sugesce je nepøedstavitelná. Jak pøíprava na konec svìta probíhá? Co radí poradci, odborníci a obchodníci s lidskou hloupostí? Pøedevším je tøeba si zakoupit sušené potraviny, nejlépe na tøi roky. Dále je tøeba mít zásobu pitné vody na dlouhou dobu - nebude totiž elektøina a nepoteèe ani voda. Dále je nepøíjemné zùstat bez topení, takže je tøeba zakoupit sporák a velkou zásobu døeva nebo propanu. Je dobré mít motorovou pilu, generátor a solární lednièku. Ty jsou teï vyprodané snad na rok dopøedu, takový je o nì zájem. Dále je dùležité si poøídit poøádnou kulovnici, protože hladem a chaosem zdivoèelí sousedé a davy se vydají na pochod, aby drancovali, plenili a získali pro své pøežití to, co jim bude chybìt. Pro ty zámožnìjší nabízejí poradci konce svìta další dùležité služby. Pánové a dámy, pøipravte se - prasknou prachy, prasknou akcie, padnou ceny domù - jediné, co nikdy nepadlo, je zlato a støíbro. Nakupujte, dokud jsou pøíznivé ceny, a to hlavnì u nás. Mnoho zámožných lidí tyto poradce uposlechlo. Mají sice klidnìjší spaní, ale prodìlali kalhoty. Bìhem posledních deseti let, kdy toto katastrofické poradenství zaèalo vzkvétat, akciový trh vyrostl nejménì o 40%, ceny domù se v nìkterých místech zdvojnásobily a støíbro a zlato? - to se za deset let nepohnulo smìrem nahoru, jak finanèní poradci pøedpovídali, ale spíše smìrem dolù. Ti, kdo oèekávali hospodáøské zhroucení Ameriky, jsou svìdky nejvìtšího ekonomického rozmachu a nejnižší neza-

mìstnanosti. A tak se v mnohých pøípadech naplnilo ono známé: kdo jen chvíli stál, stojí opodál. Dùvìøiví investoøi vsadili na špatného konì. Vìtšina úèastníkù tìmto poradcùm za jejich profesionální služby platí nemalé poplatky, ale jen málokdo pøizná, jak špatné rady pøijímali. Majetných køesanù je mnohem ménì než tìch nemajetných, a tak je ticho po pìšinì. Jediný pozitivní výsledek poradenství konce, který pronikl do køesanského povìdomí, je prastarý biblický princip, abychom nebyli nikomu nic dlužni, ale to v Americe neplatí. Amerièané jsou zadluženi neuvìøitelným zpùsobem. Mnozí ztratili kontrolu nad nezøízeným utrácením a hromadìním harampádí. Pøed nedávnem jsem èetla, že Amerièan vydìlá bìhem svého produktivního vìku asi jeden milion dolarù. Pøesto je vìtšina Amerièanù vzdálena jen dvì výplaty od bankrotu. Pouze 4 % obèanù nemá dluhy. Není nic neobvyklého, že rodiny mají jen na kreditních kartách až 80 tisíc dolarù dluhù. To znamená, že mìsíènì splácejí pouze úroky a dál se topí v dluzích. Proto existují firmy, které dluhy konsolidují a udìlají z nich jeden velký dluh. Potom dohlížejí na to, samozøejmì za další poplatek, že dlužníci alespoò nìco splácí. V zadlužené spoleènosti nezáleží na tom, kdo kolik vydìlá, protože být v roli zadluženého boháèe nebo naprostého chudáka je vlastnì stejné. Chudák aspoò nemá vìøitele. Potom platí, že i kdyby èlovìk vydìlával stokrát tolik, pokud staèí vydìlané peníze prošustrovat, je v  mínusu. Boží slovo je ohlednì osobních financí naprosto zøetelné: Nikomu nebuïte nic dlužni, než abyste se navzájem milovali, nebo ten, kdo miluje druhého, naplnil zákon. (Ø 13,8) Ekonomická prosperita, plná zamìstnanost, obchody nabité zbožím, neuvìøitelné slevy, reklama, dech beroucí životní úroveò i tempo roztoèilo kolotoè materialismu, z nìhož jen málokdo dokáže vystoupit. Hlava se toèí každé-

mu, kdo podlehl americkému zpùsobu života. Jak výstižná jsou slova Božího podobenství o muži, jemuž se urodila bohatá úroda a on si pak nejen v srdci øekl: Tohle udìlám: Zboøím stodoly, postavím vìtší a tam shromáždím všechno své obilí i ostatní zásoby a øeknu si: "Teï mᚠvelké zásoby na mnoho let; klidnì si žij, jez, pij, buï veselé mysli." Ale Bùh mu øekl: "Blázne! Ještì této noci si vyžádají tvoji duši, a èí bude to, co jsi nashromáždil?" Tak je to s tím, kdo si hromadí poklady a není bohatý pøed Bohem. Svým uèedníkùm øekl: "Proto vám pravím: Nemìjte starost o život, co budete jíst, ani o tìlo, co budete mít na sebe. Život je vždycky víc než pokrm a tìlo než odìv." (Lk 12,18- 23) Do konce roku zbývá ještì nìkolik mìsícù. Èas letí a lidé se pøipravují na konec roku trojím zpùsobem. Jedni si budují zásoby a bezpeèí, druzí se øídí heslem - po nás potopa. Pokud mohou, zvìtšují své dluhy na maximum v nadìji, že díky poèítaèovému zmatení a bankovnímu zhroucení z nich nikdo dluhy nevymùže. Jedni oèekávají druhý pøíchod Pána Ježíše každým dnem, druzí o Božích vìcech nechtìjí ani slyšet. Tøetí èást obyvatel považuje celý humbuk za nesmysl a planý poplach. Pøednášky a semináøe na téma Y2K budou probíhat asi jen do konce roku. Jeden takový semináø jsme navštívili ve Phoenixu v Arizonì. Hostem veèera byl policejní velitel, který má za normálních okolností na starost bombovou jednotku, která prošetøuje a zasahuje bìhem jakéhokoliv ohrožení. Navíc koordinuje Y2K opatøení, která mají zajistit hladký chod policejních služeb, poøádku a bezpeènost obèanù. Tato funkce je federálnì a státnì koordinovaná, spoleènì s požárníky a záchrannými službami.

ZÁPAS O DUŠI 39

Policejní opatøení týkající se poèítaèové katastrofy jsou alespoò ve Phoenixu jak se zdá pod kontrolou. Ti, kterých se Y2K skuteènì týká, testují poèítaèové sítì a zatím vìtšina obstála. Provìrky probíhají po celé Americe. Na Internetu je na toto téma asi 3 000 stránek informací. Mìsto Phoenix je dnes 6. nejvìtší mìsto v Americe a má pøipraveno systém opatøení. Nikdo nebere základní opatøení na lehkou váhu. Odpovìdní pracovníci testují øídící systémy, aby nedošlo k výpadku elektrického proudu, aby nebyla pøerušena dodávka vody, aby nebyl zmaten dopravní systém atd. Jednotlivé složky provìøují všechny možné služby a poèítaèoví machøi mají do konce roku plné ruce práce. Aerolinie testují poèítaèové systémy. Navádìcí systémy na letišti ve Phoenixu jsou prý natolik zastaralé, že nepoužívají mikroèipy, ale staré lampovky, takže nebudou padat ani letadla. Policie oèekává mohutné oslavy pøíchodu Nového roku místo konce svìta a katastrofy. Oèekává se, že to bude nejvìtší "street party". Pøipravuje se obrovský ohòostroj. Nejménì 350 tisíc lidí bude oslavovat v ulicích. Všechny policejní a hasièské složky budou mít plnou pohotovost, aby zajistily poøádek a všichni se tìší na oslavy. Èervený køíž vydal standardní smìrnice, které doporuèují obèanùm, aby mìli doma základní zásoby, stejnì jako když jsou pøipraveni na pøírodní katastrofy, a je jedná o tornáda, èi zemìtøesení. A tím celé pøípravy okolo Y2K konèí. S Novým rokem také skonèí øada podnikatelù, protože nikdo nebude nakupovat roèní zásoby sušených potravin a jiné nezbytnosti. Poèítaèová katastrofa skonèí a køesané, kteøí používali Y2K coby evangelizaèní metodu asi na svá slova radìji zapomenou. S nejvìtší pravdìpodobností se stáhnou do svého svìta nových interpretací. Nejsou první ani poslední, kdo podlehli "chiliasmu".

40 ZÁPAS O DUŠI

O dobì druhého pøíchodu nikdo neví a je bláhové se pouštìt do spekulací, které svìdèí o køesanské nevìdomosti. Èas, který nám Bùh urèil, máme využívat pro Boží slávu, nikoliv pro lidskou pošetilost. Nepromarnìme èas, který je urèen k tomu, abychom hlásali Boží slovo a svìdèili o Stvoøiteli, Spasiteli a Spáse, kterou nám Boží Písmo nabízí. - kas -

Z INTERNETU:

Dobrý den, Pavle a Kláro, jmenuji se Jakub a je mi dneska pøesnì 11 týdnù a 1 den. Ještì neumím moc mluvit, ale to, co si myslím, Vám alespoò napíši. Po svìtì už jsem se trochu porozhlédl a vidìl spoustu lidí. Nìkdo z nich mi kromì pozornosti nadìlil i rýmu, a  tak teï s ní vedu jeden ze svých prvních životních zápasù. Má to ale i své výhody: pan doktor mamince øekl, že mì má hodnì chovat, abych se brzy vyléèil, a ta si to vzala k  srdci. Je to moc prima, nechat se nosit. A což teprv, když to slyšely babièky. Teï jsem právì u babièky Lídy jak maminka øíká: na venkovì - a užívám si mimo èerstvého vzduchu také prvních jarních paprskù (to znamená, že už nemusím mít v koèárku ten chlupatý teplý pytel). Taky je tady strejda, který když se zrovna nemusí uèit, tak mì vezme k poèítaèi a ukazuje mi, co všechno se na nìm dá dìlat. Maminka je tu vedle nás a ète "Váš" Zápas o duši. Øíká, že je to veliké povzbuzení, když si mùže pøeèíst o tom, že je normální být se mnou doma a starat se o mne (a samozøejmì také o tatínka). Mimochodem tatínek Robert jde zítra na operaci kolena, a tak nás potom bude mít opravdu doma oba dva. Prý Vám mám taky podìkovat i za ten další èlánek - O vztazích ... - prý je to stále horce aktuální téma, které je

snad nevyèerpatelné. Vlastnì je to každodenní boj - znovu a znovu se rozhodovat, že chci vztahy budovat, že se chci uèit dávat, že chci být stále k dispozici a sloužit svému okolí, mít citlivost k potøebám druhých. A po pøeètení tohoto Vašeho èlánku (tedy M. Frydrychové) se èlovìk hned cítí povzbuzen, když vidí, že to má smysl a taky jak na to. Díky za dodání odvahy k novým krokùm. Už se moc tìším na další povídání o dìtech. Tøeba tam bude taky nìco o mnì. Pøejeme Vám: já Jakub, maminka Jana, tatínek Robert, strejda Vláïa a babièka Lída, hodnì radosti a pokoje. - První list Jakubùv -

ALFA

Milá sestro Steigerová, reaguji tímto na Vᚠèlánek v èasopise ZOD è. 59 nazvaný "Abeceda ALFA kurzù" . V souèasné dobì vykonávám civilní vojenskou službu v Køesanské misijní spoleènosti, která je koordinátorem kurzù Alfa pro Èeskou republiku a v rámci civilní pracovní náplnì jsem také pøeložil do èeštiny dvì publikace k  tìmto kurzùm. Pøesto tento dopis píšu jako soukromá osoba ("normální nezávislý èlovìk") a byl bych nerad, kdyby se cokoli z níže uvedeného nìjak spojovalo s KMS (nic z uvedeného nechce mít a nemá žádnou souvislost s "názorem KMS" ) . Nejsem fanatickým zastáncem tìchto kurzù a vùbec je nepokládám za nìjaké "dokonalé koneèné øešení". Mám za to, že napøíklad nìkteré z "principù Alfa" by se daly kategoricky oznaèit za nepravdivé, tak, jak jsou v "praxi Alfa" chápány. Napøíklad tvrzením, že "zvìstování evangelia je proces", se má (pokud tomu dobøe rozumím) v rámci kurzù na mysli to (pokud to pøeženu), že stav èlovìka se dá vyjádøit škálou od -10 do +10, kde na bodì -10 stojí masový vrah, který zná-

silní každé druhé dítì, které potká na ulici, na bodì 0 èlovìk, který se obrací ke Kristu a na bìdì +10 beze zbytku vydaný Kristùv služebník. Pøitom bìhem kurzù Alfa se nìkdo "posune" z bodu -10 do bodu -5, pak do bodu -1 a pak tøeba odejde, nebo se potom nìkdy posune do bodu +3 (hurá) a pak se zapojí do místního sboru, kde pokraèuje jeho rùst dál. Mám za to, že Bùh nemá zapotøebí lidi postupnì k sobì nìjak blížit, ale pøijímá je takové, jaké jsou, jak masové vrahy (-10), tak "docela fajn lidi" (-1). Dalo by se psát o mnoha dalších aspektech, ale to by se mùj dopis zbyteènì natáhnul a ztratila by se myšlenka. Vùbec Vám nemám za zlé, že jsou Vám kurzy Alfa nesympatické, a nedivil bych se, kdybyste prostøednictvím nièeho takového Krista nepøijala (já asi taky ne - teda pokud by Bùh nechtìl ). Píšu Vám proto, že jsem pøes všechny nedostatky myslím, že Bùh kurzy Alfa používá - a že se obèas stane, že (se) prostøednictvím nich "vyprodukuje" skuteèné Boží dítì. Žádná "rychlokvaška". Bùh rychlokvašky nedìlá. Pokud jste rychlokvaškami myslela to, že to NEjsou køesané, jenom si to o sobì myslí, protože jim to nìkdo øekl, a myslí si to proto, že si myslí, že to znamená nìco jiného než ve skuteènosti, možná jste to mìla vyjádøit jasnìji. Pokud máte zájem, napište si o nezredakcovaný rukopis (poèítaèopis) pøekladu knihy Telling Others - píše se v  ní o tom, "jak dìlat kurzy Alfa" (liché kapitoly), a v sudých kapitolách jsou uvedena svìdectví lidí, kterým kurzy Alfa pomohly k pøijetí Krista. To nejsou rychlokvašky. Mùžete mít pochybnosti o tom, že se Bùh k nìèemu podobnému pøiznává, ale životy tìch lidí se opravdu zmìnily. A ti lidé získali rùzné zvláštní vìci (teï nemyslím mluvení v nìjakých jazycích), tøeba moc nad høíchem, které se tìžko shánìjí nìkde jinde. A nìkteøí z nich také píšou, že nemají pøílišné iluze ohlednì "bezproblémovosti" života s Bohem. Jenom

ZÁPAS O DUŠI 41

vìdí, že už na ty problémy nejsou sami. Víte, nechtìl bych, abyste se jednou ve vìènosti setkala s nìjakým "Alfaproduktem", který by se Vás zeptal: "Ty, Kláro, jak jsi to tenkrát myslela s tou rychlokvaškou?" - a aby Vám nemuselo být trapnì. Je pravda, že kurzy Alfa vyšly z "charismatického prostøedí" - a podle toho to taky vypadá). Jsou to sourozenci, kteøí jsou možná "køehèí" než "my ostatní", ale jsou to naši sourozenci a my je mùžeme mít rádi, pøijímat je (a obèas i nìco od nich) a usilovat (spoleènì) a zralost. Co se uživatelù kurzù týèe, nevím jak to vypadá zrovna teï, ale když jsem mìl pøed èasem možnost mluvit s  jedním vedoucím, vypadalo to (tady v  Èechách) tak, že na kurzy Alfa nechodí takoví ti typiètí "nevìøièi", ale vìtšinou upøímnì hledající lidé, napøíklad vystupující nebo už vystoupivší jehovisté a podobnì. Lidé, kteøí nemají zájem, vìtšinou odejdou HODNÌ brzo i v Anglii to vypadá tak, že pokud nìkdo nevìøí tomu, že Ježíš byl skuteèná historická osobnost, další lekce už pro nìj nemají smysl a pøestane chodit. Tohle jsem slyšel na národním semináøi Alfa loni v záøí od koordinátorù kurzù pro støední a východní Evropu - a docela to má logiku. Nic nebrání tomu, aby se ve tøetí lekci (Proè Ježíš zemøel?) èlovìk dozvìdìl plnou pravdu - a pøíštì už tøeba nikdo nepøišel (kromì naprostých flegmoušù, kteøí chodí jenom kvùli tomu, že dostanou zadarmo najíst). Nepøíjemné je to, že se mùže stát, že nìkdo "dìlá kurzy Alfa" a v nich si uèí co chce. Je demokracie - a tak i když to ve skuteènosti žádné kurzy Alfa nejsou, mùže to zkreslovat celý obrázek. Osobnì u nás vím o jednom takovém "èerném" provozovateli na Moravì nijak s námi nekomunikuje a nemùžeme za nìj ruèit. Mùže uèit nìco, od èeho se kurzy Alfa zásadnì distancují - napøíklad hnuovírácké "vìø, že jsi uzdravený, i když nejseš" - z èehož pocházejí mnohá zranìni, o kterých se zmiòujete, ale to nejsou kurzy Alfa.

42 ZÁPAS O DUŠI

Závìrem bych Vám chtìl podìkovat za Vaši službu - ZOD s èlánky proti kurzùm Alfa je mnohem lepší než žádný ZOD! To, èemu vìøí (te/me), nikdy nebude pøekonáno nebo nahrazeno nièím "duchovnìjším" - myslím, že 90 % souèasných "vùdcù", kteøí si myslí, že mají "vìtší poznání" než tøeba Charles Spurgeon, kecá, a tìch zbývajicích 10 % si to nemyslí. Dotkly se mì ty rychlokvašky, hlavnì kvùli tomu jsem to vlastnì celé napsal. S pøáním Božího pokoje, - Karel B. -

NAPSALI JSTE NÁM

Milí v Pánu Ježíši, v prvé øadì dìkuji Bohu za to, že Vám všem dává vše potøebné k práci, kterou konáte k Jeho oslavì. V každém èasopise je možno èerpat sílu a pouèení. Nejvíce si vážím èlánkù, které probouzejí lidi z døímoty. Je to potøebné. K uvažování o tom, jak se zmìnilo myšlení lidí za posledních 60 let a hlavnì v posledních deseti letech, mì pøivedl názor tìch, kteøí øíkají: "Ono to není tak tragické." Každý, kdo pøeèetl Bibli dobøe ví, že vždy, když to bylo tragické, to vzal do svých rukou Bùh sám. Bylo z toho znièení Sodomy a Gomory, potopa, pád Babylóna, totální likvidace Izraele v roce 72 n.l. a mnohé jiné. Nejsem pesimista, vìøím, že upøímní køesané stále žijí, ale jejich hlas v davu ženoucím se za žokem penìz a mnohými svìtskými požitky se ztrácí. Je to pøesnì podle Pøísloví 1:24, kde Moudrost øíká: ...volala jsem a vy jste odmítali, ruce jsem vztahovala, a nikdo na to nedbal, každé mé radì jste se vyhýbali, nedali jste na mé domlouvání... Lidé se radìji ženou podle toho, co jim našeptává satan. Víc, víc, èastìji, rychleji, hluènìji, aby nebylo možno slyšet volání duše. Pro ty, které není v davu slyšet platí: Ale kdož mne poslouchá, bydliti bude bezpeènì, pokoj maje pøed strachem zlých

vìcí. (Pøísloví 1:33) Satan si moc dobøe pamatuje, jak snadno pøivedl lidstvo do závislosti na høíchu. Když Eva donesla Adamovi zakázané ovoce, on nedokázal øíct: "Evo, mám všeho dost, toto je od Boha zakázané a já to jíst nebudu. Jedl a tak dovršil høích. A jak je to dnes? Ženy mužùm nenosí ovoce ze stromu vìdìní dobrého a zlého, nabízejí samy sebe. Oslòují svým šarmem, dovedností, šikovností, úspìchem v  podnikání a mnohém jiném. A co muži? Jako Adam: Jenom jedl; to Eva. Dnešní "Adamové" prostituci, cizoložství, smilstvo nazývají nejstarším øemeslem. Obchodník tím, že prodává nehøeší. Proè by mìly prodáváním svých tìl a dìtí, které jedou porodit do zahranièí, høešit ženy? Vydìlávají valuty a pomáhají øešit nezamìstnanost. Adamové zase nic, to ženy. Adamové nedìlají nic špatného. Oni jenom milují a to mají v desateru. Styk dvou lidí stejného pohlaví je ohavností v Božích oèích. Jaká ohavnost? Vždy je to jen jiný zpùsob milování.... Vyrostl jsem u babièky. Dìdeèek zemøel brzo a jeho poslední syn se narodil jako pohrobek. Živila nás prací u  sedlákù a ve škole. Obec každý podzim nechala dovézt 50 kubíkù døeva a to ona sama na zimu poøezala ruèní pilou. Dožila se 91 let a nikdy jsem od ní neslyšel: "Neotravuj, jsem unavená ... nemám èas!" Takovou vìtu snad ani neznala. Dnes velké procento žen drží v  ruce cigaretu, telefon a volant. Dítì køièící matku prosí, aby je nezabíjela. Co na to Adamové? Tatínek tohoto dítìte si vzal život. TGM øekl, že padne-li žena, padne celý národ. V dobì mého dìtství všichni lidé v obci byli strýèkové a tetièky a v nedìli bylo vídat i nejvìtšího sedláka, jak si vykraèuje do kostela i z kostela 4 km pìšky. Dnes má vìtšina auta, ale v  kostele, který má dobrých 150 míst k  sezení, se sejde 10-15 lidí a když pøijdou turisté i 30 lidí. Podle žijící pamìtnice v tom kostele lidé stávali až ven.

To, že køesané opravují svùj kostel nebo modlitebnu, je samozøejmé, ale to, že si nìkteøí svoje stánky pro zvìstování Božího slova vybavují vším možným ke svému pohodlí, má svùj otazník. Nestojí v takovém pøípadì Pán Ježíš u dveøí v dešti a mrazu? Je napsáno, že Bùh nebydlí v chrámech lidskou rukou udìlaných. Vìøící køesané mají být tím chrámem. Pán Ježíš neodsoudil peníze, ale lidi, kteøí dávají jen ze svého pøebytku a jen to, co mohou odepsat z daní. Žijeme v dobì, kdy se všechno dìlá ve velkém. Stále se ženeme za množstvím. Celosvìtová hudba, evangelizace, konference. Nìkteré církve by byly nejradìji, kdyby všichni lidé uvìøili a stali se jejich èleny, protože jsou ta jediná a pravá církev. Køesané stále uhýbají od svého poslání být svìtlem a  solí tomuto svìtu, pouze rozsévat a  zalévat. Vždy i za dob pùsobení apoštolù vzrùst dával jenom Bùh sám... Dopis è. 341, Milan Nedìlka, Kadov

TÍHA KØ͎E

Nešastný mladý muž ve chvíli nejvyššího zármutku padl na kolena a volal k Bohu: "Nesu pøíliš tìžký køíž, Pane, už nemohu dál, pomoz mi." Vtom uslyšel Boží hlas: "Synu, jestliže nemùžeš dál nést svùj køíž, odlož jej zde, jdi dál a vyber si køíž, který chceš, sám." Mladý muž si vydechl. "Díky, Bože," a odložil køíž, jak mu Bùh øekl. Když odešel od svého køíže, rozhlédl se kolem a uvidìl mnoho køížù. Nìkteré byly tak veliké, že nevidìl ani jejich vrchol. Jeho pozornost upoutal úplnì malý køíž opøený o  zeï. "Ano," zašeptal, "tento bych si, Pane, vzal." A Bùh mu odpovìdìl: "Synu mùj, ale to je ten køíž, který jsi právì odložil. Chceš opravdu jiný køíž?" - Z internetu -

... milosrdenství jeho od pokolení do pokolení k tìm, kdo se ho bojí. (Lukᚠ1:50)

ZÁPAS O DUŠI 43 Dùležité upozornìní:

Prosíme všechny ètenáøe o pomoc. Od nového roku jsme zaèali používat nové poštovní poukázky. Doposud nám pøispìlo nìkolik set "anonymních" dárcù více než 180 tisíc korun. Díky za každý pøíspìvek. Poštovní sjetina neuvádí jméno dárce a s novými poukázkami nedostáváme ani ústøižek, podle nìhož jsme døíve mohli dárce identifikovat. Znovu prosíme všechny ètenáøe, aby používali osobní variabilní symbol z poštovní nálepky na èasopise zaèínající èíslem 9. První dvojèíslí oznaèuje rok, pak následuje mìsíc, den a poøadové èíslo dne, kdy jste se stali našimi ètenáøi. Pokud nám pomùžete nyní, ušetøíme spoustu èasu v našem úèetnictví a pøi vystavení daòového potvrzení na konci roku. Pokud máte ještì staré poštovní poukázky, jsou nadále platné. Za každý finanèní dar dìkujeme Pánu i Vám. Jen s Vaší pomocí mùže èasopis oslovit ty, kteøí ještì neslyšeli, i ty, kteøí nemají obecenství v místním sboru. Vaši Steigerovi Kanceláø ZODu i Steigerovi se pøestìhovali z Øíèan do Prahy. Nová adresa redakce je uvedena na zadní stránce èasopisu. Dìkujeme Bohu a vám všem . Bìhem prázdnin intenzivnì pracujeme na možnosti zahájení internetového vysílání. Zájemci mohou sledovat naše pokusné úsilí na adrese :

http://zod.mujweb.cz

Pøipomínky, objednávky èasopisu, kazet s poøady HCJB - Dobrá novina, knihy "Zápas o duši" adresujte: Èeské zemì

HCJB - ZoD Distribuce P. & K. Steiger Hošálkova 1/A 169 00 Praha 6 - Bøevnov

Slovensko

HCJB - ZoD Distribúcia M. & A. Zavilla Jiráskova 165/10 916 01 Stará Turá

Dobrovolné pøíspìvky mùžete poslat poukázkou Variabilní symbol je na Vaší etiketì

Název úètu:

Názov úètu:

Komerèní banka Brno 96538-621/0100

VUB Trenèín, exp. Stará Turá 49134-202/0200

ZOD - HCJB World Radio

Èíslo úètu:

HCJB Rádiosie ZOD Slovensko

Èíslo úètu:

Novinová zásilka poštovné hrazeno v hotovosti u pošty Velká Bíteš

HCJB - dennì z Ekvádoru , od 28.3 do 30.10. 1999

+&-% +&-%

:25/' :25/' 5$',2 5$',2

RÁNO: v létì v 7:30, v zimì v 6:30, tj. 5:30 UTC: 11 875 kHz - v pásmu 25 m. VEÈER: v létì ve 20:30, v zimì v 19:30, tj. 18:30 UTC:

17 795 a 21 470 kHz v pásmech 16 a 13 m.

Èeský rozhlas Plzeò pøipravujeme každou sobotu 7:00 - 8:00 a 21:00 - 22:00

Velmi krátké vlny (VKV/FM): 106,7 105,3 103,4 102,4 100,8 95,8 91,0 MHz

Proglas (Brno, Hostýn a Pradìd)

v sobotu od 7:15 do 8:30 (VKV): 107,5 90,6 a 93,3 MHz

KWWS]RGPXMZHEF]KWWSZZZEEVDQHWVN]RG ZÁPAS O DUŠI vydává nakladatelství A-ALEF, Boøivojova 29, Ostrava Redaktoøi Ing. Pavel a Klára Steigerovi, Hošálkova 392/1a, 169 00 Praha 69 Jednatel Ing. Bohuslav Vlèek, U stadionu 379, 595 01 Velká Bíteš Tisknou OSTRAVSKÉ TISKÁRNY, Novináøská 7, Ostrava 1 Vychází ètyøikrát do roka. NEPRODEJNÉ ! Podávání novinových zásilek povoleno: Oblastní správou pošt Brno è.j. P/2 - 3121/94 ze dne 13.9.1994.