CESTA VÍRY A SVùDOMÍ EVROPOU THE PATH OF FAITH AND CONSCIENCE THROUGHOUT EUROPE
I.
Upálení Jana Husa (Ulrich Richental, Kronika Kostnického koncilu) Burning at the stake of Jan Hus (Ulrich Richental, The Chronicle of Council of Constance)
R
oku 1415 byl na Kostnickém koncilu západní církve (1414–1418) odsouzen na smrt Jan Hus, narozený ve středu Evropy v Čechách. Pokus tohoto koncilu obnovit jednotu středověké teologie zavržením tehdejší radikální varianty křesťanského myšlení v osobě Jana Husa skončil pro církev traumatem a zhroucením jejího vlivu ve středu Evropy – v Čechách, jež se za Jana Husa postavily v boji na život a na smrt. Svůj boj proti pěti křížovým výpravám Římské (Německé) říše Čechové dovedli k příměří s evropskou církví a k prosazení principu náboženské tolerance na svém území – poprvé v Evropě od rozpadu Římské říše. Jan Hus, na počátku svého působení vzorný katolický kněz a univerzitní učenec, našel ve svém marném boji za církevní reformu cestu k myšlení anglického teologa Johna Wyclifa
(1330?–1384) a proti pojetí středověké církve jako nadosobní ručitelky spásy postavil osobní víru křesťana, která je ochotna podřídit se vnější církevní autoritě pouze tehdy, pokud to sama uzná za správné. Jan Hus byl upálen v Kostnici 6. 7. 1415.
J
an Hus, born in the Czech lands, was condemned to death at the Council of the Western church in Constance, held in the year of 1415. The attempt of the Council to renew the unity of the mediaeval theology by rejecting the radical version of Christian thinking, as represented by Hus, ended for the Church in a trauma and a decline of its influence in Central Europe. The Czech lands stood up for Hus and put up a fight for life and death. The Czech, by their armed resistance against
five of Rome’s (German) crusades secured an armistice with the European Church and established a principle of religious tolerance on their territory for the first time in Europe since the fall of the Roman Empire. Jan Hus was, at the beginning of his career, an exemplary catholic priest and a University scholar. In his futile endeavour for a church reform, he adopted the way of thinking of an English theologian, John Wycliffe (1330?-1384). Hus put forward a Christian’s personal belief against the concept of the mediaeval church as a transcendental guarantor of salvation. This personal belief is willing to submit to the Church authority only in cases which it considers to be right. He was burnt at Constance on June 6th, l415.
EVROPA A âECHY CÍSA¤E KARLA IV. EUROPE AND BOHEMIA IN THE TIME OF CHARLES IV.
II. Praha / Prague, 29. 12. 1378 CÍSAŘ KAREL IV. UMÍRÁ NA PRAŽSKÉM HRADĚ EMPEROR CHARLES IV. DIES IN THE PRAGUE CASTLE
Arles, 4. 6. 1365
15
13
KORUNOVACE ARLEATSKÝM KRÁLEM CHARLES WAS CROWNED TO BE THE KING OF ARLES
Milán / Milano, 6. 1. 1355 KORUNOVACE LOMBARDSKÝM KRÁLEM CHARLES WAS CROWNED TO BE THE LOMBARD KING
11 Bonn, 26. 11. 1346
9
KAREL KORUNOVÁN ŘÍMSKÝM KRÁLEM CHARLES WAS CROWNED TO BE THE ROMAN KING
Rhens, 11. 7. 1346
7
ZVOLEN ŘÍMSKÝM KRÁLEM ELECTED TO BE THE ROMAN KING
Avignon, 1344 SPOLU S OTCEM KRÁLEM JANEM JEDNÁ S PAPEŽEM KLEMENTEM VI. O POVÝŠENÍ PRAŽSKÉHO BISKUPSTVÍ NA ARCIBISKUPSTVÍ A O ŘÍMSKÝ TRŮN PRO SEBE IN COMPANION WITH HIS FATHER THE KING JOHN OF BOHEMIA HE NEGOTIATES WITH THE POPE CLEMENT IV ABOUT PROMOTING THE PRAGUE BISHOPRIC TO ARCHBISHOPRIC AND ABOUT THE THRONE OF THE HOLY ROMAN EMPIRE FOR HIMSELF
6 Lucemburk / Luxembourg, 1330–1331
3
KARLŮV POBYT V RODOVÝCH DRŽAVÁCH LUCEMBURSKÉ DYNASTIE CHARLES’ RESIDENCE IN LUXEMBOURG DYNASTIC DEPENDENCY
Praha / Prague 14. 5. 1316 NAROZEN A POKŘTĚN DYNASTICKÝM PŘEMYSLOVSKÝM JMÉNEM VÁCLAV BORN AND CHRISTENED IN THE DYNASTIC PŘEMYSLID NAME OF WENCESLAUS
1
1378 1377 1376 1375 1374 1373 1372 1371 1370 1369 1368 1367 1366 1365 1364 1363 1362 1361 1360 1359 1358 1357 1356 1355 1354 1353 1352 1351 1350 1349 1348 1347 1346 1345 1344 1343 1342 1341 1340 1339 1338 1337 1336 1335 1334 1333 1332 1331 1330 1329 1328 1327 1326 1325 1324 1323 1322 1321 1320 1319 1318 1317 1316
14
Paříž / Paris, leden / January 1378 POSLEDNÍ KARLOVA ZAHRANIČNÍ CESTA, JEDNÁNÍ S FRANCOUZSKÝM KRÁLEM KARLEM V.
Vita Caroli Imperatoris et Augusti
A
CHARLES LAST TRAVEL ABROAD: NEGOTIATIONS WITH FRENCH KING CHARLES V.
Hamburg Bremen Berlin
Tangermünde
Gniezno
A B F 1 5 10 15 20
Antwerpen Köln 7 Erfurt Wroclaw Brüssel Aachen Bonn Rhens 9 Crécy Frankfurt E Plzeě Praha 8 Luxemburg Mainz D Lauf C Karlštejn Olomouc Trier 3 Speyer Nürnberg Regensburg Brno Reims Paris Passau Wien Strassburg München 2 14 Bratislava Konstanz Salzburg Basel Innsbruck Cürich Řím / Rome / Roma, 5. 4. 1355
12
Geneve
CHARLES WAS CROWNED TO BE THE ROMAN EMPEROR
10
Avignon 6 Arles
13
4 Verona Venezia Parma Genova Modena Pisa Florenz Lucca Siena
KORUNOVÁN ČESKÝM KRÁLEM
8
INJURED IN THE BATTLE, IN WHICH HIS FATHER, THE CZECH KING JOHN OF BOHEMIA WAS KILLED AS AN ALLY OF THE FRENCH KING
5
KAREL SE VRACÍ DO ČECH A JE OTCEM POVĚŘEN SPRÁVOU ZEMĚ CHARLES RETURNS TO BOHEMIA AND HE IS ENTRUSTED BY HIS FATHER TO ADMINISTER THE CZECH LAND
Parma, 1331–1333
4
KAREL SPRAVUJE SEVEROITALSKÉ DRŽAVY DOČASNĚ OVLÁDNUTÉ JEHO OTCEM, KRÁLEM JANEM CHARLES ADMINISTERS THE NORTH OF ITALIAN DEPENDENCY TEMPORARILY RULED BY HIS FATHER KING JOHN OF BOHEMIA.
Paříž / Paris, 1323 PRINC VÁCLAV JE SVĚŘEN K VÝCHOVĚ KRÁLOVSKÉMU DVORU; PŘI BIŘMOVÁNÍ PŘIJÍMÁ JMÉNO KAREL PRINCE WENCESLAUS IS CONSIGNED TO ROYAL COURT; HE RECEIVES THE CONFIRMATION NAME CHARLES
Nové Město pražské, založeno 8. 4. 1348
C
Roma
ZRANĚN V BITVĚ, V NÍŽ JAKO SPOJENEC FRANCOUZSKÉHO KRÁLE PADL JEHO OTEC, ČESKÝ KRÁL JAN
Praha / Prague, 1333
B
12
CHARLES WAS CROWNED TO BE THE KING OF BOHEMIA
Kresčak / Crécy-enPonthieu, 26. 8. 1346
Prague University, founded on 7. 4. 1348
Prague New Town, founded on 8. 4. 1348
Milano
KORUNOVACE ŘÍMSKÝM CÍSAŘEM
Praha / Prague, 2. 9. 1347
Trient
11
Univerzita v Praze, založena 7. 4. 1348
2
H
usovým světem bylo České království v té podobě, jakou získalo díky králi a císaři Karlu IV. (1316-1378). Jeho dlouhá vláda přinesla nejen potřebnou stabilitu, ale především velkolepý rozmach, umožněný Karlovou velkorysou politicko-duchovní koncepcí vlády. Praha byla budována zcela vědomě jako druhý Řím, a to již předtím, než Karel dosáhl císařské korunovace. Karel IV. byl silným panovníkem také v Říši, a to i na územích, kde to nebylo běžné. Aktivně, byť se střídavým úspěchem, zasahoval do severoitalské politiky a díky zázemí rodového Lucemburského hrabství bylo jeho postavení pevné též na západních výspách Říše.
E
T
he world of Hus was the Bohemian kingdom formed by the king and the emperor Charles IV. (1316–1378). His long reign brought the necessary stability and first of all grand florescence which was enabled Charles’ broadminded political and spiritual conception of government. Prague was consciously established to be the second Rome even in the time before Charles reached the imperial crown. Charles IV. was also the strong monarch in the Empire. He reigned over the place, where the influence of the emperor was not common. He took an active part in the north Italian political affairs. It brought time to time success and thanks to generic Luxembourg county his position was also stable in the west parts of Empire.
Císařský hrad Lauf – Wenzelschloss, založen 1356
Most v Praze, založen 9. 7. 1357
Imperial castle Lauf – Wenzelschloss, founded 1356
The Charles bridge in Prague, founded on 9. 7. 1357
F
Hrad Karlštejn, založen 10. 6. 1348 Karlstein castle, founded on 10. 6. 1348
D
Kostel Panny Marie a sv. Václava v Norimberku, založen mezi léty 1352–1361 The church of Virgin Mary and saint Wenceslaus in Nuremberg, built 1352–1361
ECCLESIA TRIUMF A KRIZE TRIUMPH AND CRISIS
III.
Evropská církev v dobď zahájení kostnického koncilu 1414
Legenda:
Dania, Suetia, Norvegia
%
Papeåská a protipapeåská sídla
#
Místo konání koncilu a jeho trvání
!
Riga
Arcibiskuptví Obedience avignoĖská
!
Scotia
Obedience pisánská (koncilní) Obedience Ĝímská
Lund !
Hranice Svaté Ĝíše Ĝímské Ard Ardmhacha ! !
York
Dublin
!!
Bremen !
Hib H ibee rr
nnia ia
!
Gniezno
Anglia
!
Magdeburg !
Polonia - Lithuania
Canterbury !
Koln !
Lwow
!
!
Trier
Bohemia
Praha
Mainz
!
!
Rouen
Reims
!
!
Sacrum Romanum Imperium Francia
Sens
!
Salzburg
Esztergom
!
Tours !
!
# Kostnice (1414-1418)
Besançon
Bourges
Hungaria
!
!
Kalocsa !
Aquilea
Lyon (1245, 1274) # ! !
!
Milano
Moutiers
#
!
!
!
Venezia
Vienne (1311-1312)
Bordeaux !
Embrun ! !
Arles
Auch Toulouse ! !
Lombez
Santiago
%! Avignon !
!
Genova
Aix
!
Pisa %!
Bologna Ravenna %! ! % Rimini Florenz
!
Siena !
!
Patr san imoniu cti Pet m ri
V dobČ zahájení Kostnického koncilu sídlil vzdoropapeå Benedikt XIII. jiå na hradČ Peñiscola v aragonském království, kam v roce 1408 nucenČ pĜeloåil svĤj dvĤr z Avignonu. Pod ochranou aragonského krále zde setrval v naprosté izolaci aå do své smrti roku 1423.
Narbonne
!
Lusitania
Tarragona !
Peñiscola %
Toledo
Oristano
!
Valencia !
Lisboa !
Sevilla !
Sassari !
!
Laterán (1123, 1139, 1179, 1215)
!
Ragusa
Papežské schizma evropské církve a jeho řešení Kostnickým koncilem
!
Monreale Palermo !!
!
Ohrid
Rossano
Cosenza !
!
Mapa byla vytvoĜena s pouåitím georeferencovaných historických vektorových dat Euratlas © Copyright 2008, Christos Nüssli, Euratlas – www.euratlas.com, další reprodukce zakázána, licenþní smlouva uzavĜena dne 16.9.2012. The map drawn with the Euratlas Georeferenced Historical Vector Data © Copyright 2008, Christos Nüssli, Euratlas – www.euratlas.com, reproduction prohibited, license of 16.9.2012.
Antivari
!
!
Caralis Papeå Ĝímské obedience ěehoĜ XII. se roku 1412 po ztrátČ vČtšiny svých spojencĤ uchýlil do Rimini pod ochranu rodu Malatesta. Odstoupil po dohodČ s Kostnickým koncilem roku 1415.
!
Manfredonia Durazzo Barletta Benevento ! Trani ! ! ! ! Capua ! Conza AcerenzaBari ! ! Napoli ! Brindisi ! !! ! ! Salerno Matera ! Taranto Sorrento Amalfi ! Otranto
lia
A
!
Na pisánském snČmu zvolený Alexandr V. si zvolil za trvalé sídlo své kurie Bolognu. Jeho nástupce Jan XXIII. doþasnČ ovládal i ěím a byl sesazen Kostnickým koncilem roku 1415.
pu
Kastilia
ia on rag
Na
!
Spalato
% Roma #
Zaragoza
Braga !
!
Santa Severina
Messina !
!
Reggio
Sicilia
0
437,5
875
1 750 Kilometers
C
írkev vytvořila ve středověkém období své existence dokonale strukturovaný správní aparát, který svou rozvinutostí překonával správu státní. To bylo nutné Papal schism of European church and its solution by pro zajištění co nejúčinnějšího výkonu duthe Council of Constance chovní správy z hlediska nejen územního, ale také (prostřednictvím vizitací) morálního a věroučně jednotného a bezchybného. Vše samozřejmě vycházelo ze základního impulsu – úsilí o spásu duší. Každé, byť teoretické, narušování této struktury bylo logicky
vnímáno jako oné spáse duší nepřátelské. Proto byly heretické názory a proudy pokládány za přímé ohrožení pozemského řádu a narušení jednoty církve, a tím za nejtěžší zločin. Nejvážnější nebezpečí však neohrožovalo církev zvenčí, ale zevnitř, když došlo ještě za papežova života k volbě takzvaného protipapeže. Reálné dvojpapežství (od roku 1378) a po pisánském sněmu (1409) dokonce trojpapežství způsobilo na konci 14. století mnohé zmatky a pohoršení. I z čistě právního hlediska, velmi ovšem ovlivňovaného ryze politickými hledisky a kalkuly, bylo obtížné stanovit, který z papežů je legitimní a tedy skutečný nástupce sv. Petra a vikář Ježíše Krista. To bylo příčinou značného nárůstu významu koncilu, již od antiky svolávaného shromáždění zastupujícího celou církev, ve který byla vkládána naděje na vyřešení rozkolu.
D
uring the middle ages the Church established perfectly structured administrative apparat, which overwhelmed the state concerning its elaborate system. This was necessary concerning the most efficient performance of spiritual administration in the respect of not only regional but also (by way of canonical visitation) moral and dogmatic
unity and perfectness. Everything was based on impulse to save the souls. Every attempt to disrupt this structure, even if it was based on a theoretical level, was taken in as being hostile for the salvation of souls. That was the reason why heretical ideas were considered to be the straight threat for earthly organization and violation of unity of church and that’s why it was considered to be the hardest crime. It was not danger coming from outside, but from inside, which threaten the church the most. This threat came into being when there was elected so called the antipope while the previous pope was still living. At the end of 14th century there were two popes holding their throne (from 1378) and since the Council of Pisa (1409) there had been even three popes. This situation caused much chaos and alarm. The question concerning the legal view on that situation which was influenced by political reasons and plots was difficult, too. It was hard to decide which pope is the legitimate and so true successor of saint Peter and the vicar of Jesus Christ. This was the reason why the importance of the council had been rising. The council had been summoned since the ancient times and it represented the Church as a whole. It embodied the hope of solving the problem of schism.
ZJEDNODUŠENÉ SCHÉMA CÍRKEVNÍ SPRÁVY NA PŘÍKLADU ARCIDIECÉZE PRAŽSKÉ V OBDOBÍ HUSOVA PŮSOBENÍ SIMPLIFIED SCHEME OF THE CHURCH ADMINISTRATION AS IN EXAMPLE OF PRAGUE ARCHDIOCESE IN THE TIME OF HUS’ LEVERAGE Papež / Pope
Papežovi přímo podléhali na sobě navzájem nezávislí a sobě rovní biskupové, v počtu několika stovek, a arcibiskupové, v počtu asi 80 - jedním z nich byl
Arcibiskup pražský Several hundreds of bishops were subordinated to the Pope. They were independent on each other. There were also around 80 archbishops in the church structure and one of them was
Kanovníci Canons
Arcijáhnové Archdeacons
V počtu 35 tvořili katedrální kapitulu.
V počtu 10 byli hlavními pomocníky arcibiskupa při správě farní sítě arcidiecéze.
Around 35 and they created the body of Cathedral capitula.
Archbishop of Prague Každý papež je nástupcem apoštola Petra, jehož za pozemskou hlavu církve ustanovil sám Ježíš Kristus. Do úřadu je papež volen, od středověku výlučně členy kardinálského kolegia. Souhrn různých správních úřadů, pomáhajících papežovi plnit jeho poslání, představovala papežská kurie. Each Pope is the successor of the apostle Peter. Jesus Christ himself appointed him to be the head of earthly church. The pope adopts his office by election, since middle ages the voting belonged to the scope of the College of Cardinals. The Roman Curia represented the group of offices which helped the Pope to fulfil his function.
Stál v čele pražské arcidiecéze (pražské biskupství založeno 973, povýšeno na arcidiecézi 1344). Dalšími centry diecézí v zemích Koruny byla biskupství Litoměřice, Olomouc, Litomyšl a zasahovala sem i diecéze ve Vratislavi. He was the head of the Prague archdiocese (Prague bishopric was founded in 973 and promoted to archdiocese in 1344). The other centres of diocese were bishopric of Litoměřice, Olomouc and Litomyšl and also the diocese of Wroclaw held some parts of Bohemia under its influence.
They were 10. They helped archbishop to administer the parochial net of archdiocese.
Generální vikářové Vicar-General Obvykle v počtu 2 zastupovali arcibiskupa vůči arcidiecézi jako celku. They were usually two of them and they represented the archbishop amidst the archdiocese.
Oficiál Officialis
Korektor kléru Reader Of Clergy
Nejvyšší soudní úředník arcidiecéze ve správních a majetkových záležitostech duchovenstva.
Soudce v trestních záležitostech duchovenstva, doložen pouze v pražské arcidiecézi.
The highest judge of archdiocese on behalf of administration and property affairs of clergy.
Criminal judge of clergy documented only in the Archdiocese of Prague.
Děkanové / Deacons
Faráři nejvýznamnějších far (celkem 53) zajišťovali kontakt mezi faráři svého děkanátu a arcijáhnem, jemuž byli podřízeni. / Priests of the most important vicarages (total number of 53) provided contact between priests of its deanery and archdeacon whom they were subordinated to.
Faráři / Die Pfarrer
Stáli v čele farnosti, nejnižšího stupně duchovní správy. V pražské arcidiecézi bylo 2084 farností. / They represented the parish which was the lowest level of spiritual administration. There were 2084 parishes in the archdiocese of Prague.
Vikářové / Vicars
Oltářníci / Altar keeper
Kazatelé / Preachers
Zastupovali faráře; účastnili se procesí a slavnostních bohoslužeb.
Sloužili mše u jim svěřených oltářů; účastnili se procesí a slavnostních bohoslužeb.
Kázali (mimo bohoslužby); účastnili se procesí a slavnostních bohoslužeb.
They deputized a priest. They took part in processions and festal ceremonies.
They held the church service at their altar. They took part in processions and festal ceremonies.
They kept sermons (beside ceremonies). They took part in processions and festal ceremonies.
IV.
NÁBOÎENSKÁ ALTERNATIVA VE ST¤EDOVùKU RELIGIOUS ALTERNATIVE OF MIDDLE AGES
H
ierarchická západní církev byla od 12. století pevně sjednocená kolem papežského stolce a spojovala západní, jižní a střední Evropu do podoby jednotné a sebevědomé civilizace, která se na sklonku středověku připravovala k celosvětové expanzi. Ani ve středověku však tato evropská civilizace nebyla monolitem bez vnitřní různorodosti. Několik výrazných skupin intenzivně nábožensky žijících mužů a žen se pokusilo vybudovat své vlastní duchovní světy a obstát proti tlaku církevních struktur.
Vyhnání albigenských z Carcassone 1209 na iluminaci z poč. 14. stol.
KATAŘI – ALBIGENŠTÍ CATHARISM
Driving Cathars away Carcassone 1209 in illuminated manuscript from the beginning of 14th century.
Křesťanské věrouce byli nejvzdálenější kataři (řecky katharos = čistý, od katarů německé Ketzer = kacíř) či albigenští (od jihofrancouzského města Albi). Představovali skupiny vyznávající více nebo méně radikální dualismus víry ve dva principy kosmu, dobro a zlo, které jsou svým vlivem téměř nebo zcela rovnocenné. Pouze samotní kataři v lidské společnosti reprezentují princip dobra a mohou doufat ve vykoupení, v němž Kristův vstup do světa hmoty hraje jen omezenou úlohu. První zprávy o katarech se v západní Evropě objevují od 1. pol. 12. stol. a před rokem 1200 již tvoří většinu v některých italských a jihofrancouzských městech. Roku 1209 je proti jihofrancouzským katarům papežem vyhlášena křížová výprava. Poslední zbytky katarů v Evropě mizí až kolem roku 1380. Cathars (greek. katharos = pure) were the group more or less ascribing the radical dualism. They believed in two cosmic principles, good and evil, which have the equivalent impact. Only they, Cathars, represent the good principle in the human society and that is why only they could hope in salvation. The Christ entrance in the world of matters played only the limited role. The first account of Cathars in the west Europe appeared in the first half of 12th century and before the year 1200 they were majority of some the Italian and the south French towns. In 1209 the Pope proclaims the crusade against the south French Cathars. The last groups of Cathars did not disappear from Europe until 1380.
I
n 12th century the western Church organized hierarchically was unified by the papal throne and it connected the west, south and middle Europe in the form of unified and self-confident civilization which was ready to expand to the whole world at the end of middle ages. On the other hand, the society was not compact monolith without diversity. Several groups intensively religiously living men and women tried to establish their own spiritual milieu and hold out of the pressure of church organization.
Bible ve středověké tzv. sáčkové vazbě nosili na svých cestách Evropou zřejmě i valdenští kazatelé. The Bible medieval so called sack binding was probably carried by the Waldensian preachers while travelling around Europe.
VALDENŠTÍ – „LYONŠTÍ CHUDÍ“ WALDENSIANS – „THE PAUPERS OF LYON“ Významnou náboženskou komunitu na okraji křesťanské církve založil lyonský měšťan Valdes († 1207). Zůstal věrný křesťanské teologii, odmítl však privilegia oficiální církve, prosazoval právo laického kázání evangelia a povinnost naprosté chudoby jako základní křesťanské ctnosti a odmítal násilí. Nedosáhl církevního uznání, ale jeho příznivci se po jeho smrti rozšířili po celé Evropě, ačkoliv byli společně s katary pronásledováni inkvizicí. Působili na poč. 15. stol. také v jižních Čechách a valdenský kazatel Friedrich Reiser udržoval kontakty s husitským Táborem. Valdenské církve se v relativně značném počtu udržely až do současnosti a založily i obce v Latinské Americe. An important religious community which was outside the main Christian Church was founded by the townsman of Lyon Valdes († 1207). His doctrine remained in the framework of Christian theology, but he refused privileges of the official Church. He pushed ahead the right of layman interpretation of the Gospel and the duty of complete poverty as the basic Christian virtue and he refused violence. He did not reach the church approval, but his followers spread all over Europe after his death in spite of the fact that they together with Cathars were chased by the holy inquisition. At the beginning of 15th century they also acted in Southern Bohemia and the Waldensian preacher Friedrich Reiser was in touch with Hussite Tábor. Waldensians churches survived till present days in the quite big number and they settled communities in the South America.
Sv. František na fresce z kláštera v italském Subiacu, 14. stol. Saint Francis in the fresco of a monastery in Italian Subiacu, 14th century.
FRANTIŠEK Z ASSISI FRANCIS OF ASSISI Františkovi z Assisi (1181–1226, svatořečen 1228) se podařilo inkvizičnímu vyšetřování vyhnout, ačkoliv jeho důraz na naprostou chudobu a snaha o kázání evangelia laikům se velmi blížily myšlenkám raného valdenství. Na rozdíl od Valdese však dokázal roku 1210 získat schválení své řehole papežem Inocencem III., jeho řád (i jeho ženská větev) se během několika let rozšířil po celé Evropě a brzy byl na řadě míst pověřen i výkonem inkvizice. Některé větve řádu františkánů se ovšem přesto dostaly do velmi tvrdých konfliktů s papežským stolcem, které utichly až ve 2. pol. 14. století. Pod vlivem Františkova příkladu vznikly i další „žebravé“ řády (dominikáni, karmelitáni a další). Na rozdíl od františkánů se tyto řády včlenily do církevních struktur zcela harmonicky a uložené inkviziční úkoly plnily velmi efektivně (zvláště řád dominikánů). Francis of Assisi succeeded to escape the inquisitional investigation although his emphasis on complete poverty and endeavour to preach the gospel to layman was very close to the ideas of matutinal waldensianism. Comparing to Valdes, he succeeded to receive the approval of his order by the Pope Innocent III. His order (as well as its women’s branch) had spread over the all Europe for several years and it was delegated to pursue the act of inquisition. Some branches of the Franciscan order had involved themselves in the hard conflicts with the papal throne. These calmed down as late as in the second half of 14th century. The example of Francis followed several other Mendicant orders (Dominicans, Carmelites and others). They unlike Franciscans integrated themselves into the church structures and they carried out their inquisition tasks very effectively (especially Dominicans).
INKVIZICE / INQUISITION Roku 1184 přikázal papežský stolec všem biskupům vykonávat inkviziční vyšetřování a soudy (inquisitio = vyšetřování), zaměřené především na vyhledávání kacířství – katarství a valdenství. Původně v nich byly dodržovány formální normy dokazování podle římského a kanonického práva. Malé úspěchy biskupské inkvizice však přiměly papežský stolec roku 1231 vytvořit centrální církevní inkvizici svěřenou především novým mnišským řádům a od roku 1252 bylo při inkvizičním procesu povoleno mučení. Tím se otevřela cesta k nelítostným inkvizičním praktikám pozdního středověku a raného novověku, které v mnoha případech vedly k vykonání trestu smrti, většinou upálením (portugalsky auto-da-fé).
In 1184 the papal throne ordered to all bishops to carry out inquisitional investigation and trials (inquisitio = investigation), which was mainly aimed at spoiling for heresy – Catharism and Waldenianism. Originally it followed the formal rules of proving in the harmony with Roman and canon law. In 1231 little success of bishopric inquisition led the papal throne to establish central church inquisitional body which was entrusted to new monastic orders. Torturing as a part of inquisitional process was allowed. This opened way for unmerciful practice of late middle ages and matutinal modern times. This practice led to committing death sentence using the means of burning at the stake (Portuguese auto-da-fé).
Svatý Dominik předsedá autodafé (Pedro Beruguette, okolo 1495) Saint Dominic chairs the autodafé (Pedro Beruguette, around 1495)
PRAHA – K¤IÎOVATKA DUCHOVNÍ OBNOVY PRAGUE – CROSSROADS OF SPIRITUAL RENAISSANCE
V.
ychlý vývoj státních i společenských struktur, církevní správy a institucí i založení Karlovy univerzity vedly v Čechách také k posunům v rovině duchovní, v myšlení a křesťanské sebereflexi. V městském prostředí i v urozených vrstvách roste sebevědomí k odpovědnosti za vlastní náboženský život. Tím ostřeji byly ovšem vnímány nedostatky církve a potřeba přiblížit ji k ideálu křesťanské obce.
I
C
T
R
John Wyclif (Wycliff, Viklef, 1330? – 31. 12. 1384), profesor teologie na univerzitě v Oxfordu, je představitelem křesťanského reformismu na akademické půdě. Kladl důraz na Písmo svaté, požadoval striktní reformu církve ve smyslu prostoty podle Evangelií, odmítal světské panování církve a papeže, odpustky, uctívání svatých ostatků a obrazů, ušní zpovědi, ale také učení o transsubstanciaci**. Když Jeroným Pražský dovezl z Oxfordu Wyclifova teologická díla, vešly ve známost jeho radikální postoje včetně remanenčního pojetí svátosti Večeře Páně (remanence, viz panel X). V pražských akademických kruzích se pak plně rozhořel spor o Wyclifa. Hlavním představitelem jeho stoupenců se stal právě Jan Hus, třebaže jej zdaleka nepřijímal nekriticky. John Wycliffe (Wycliff, 1330? – 31. 12. 1384), professor of theology at the University of Oxford, is the representative of Christian Reformation in the academic milieu. He put stress on the Holy Script and he claimed strict reformation of the Church. He asked for austerity as in the gospels. He refused the worldly reign of the Church and the Pope, indulgence, worshiping of relics and pictures, individual confessions as well as the teaching of transubstantion**. Jerome of Prague brought Wycliffe´s theological work so his radical attitudes including his remanence conception of Eucharist became widely known (remanence see board X). The dispute over Wycliffe broke out in Prague academic circles. Jan Hus was the main representative of his adherents. On the other hand he did not accept his teachings uncritically.
ísař Karel IV. i arcibiskup Arnošt z Pardubic si uvědomovali potřebu vnitřní obrody církve. Pozvali proto do Prahy rakouského kazatele Konráda Waldhausera, jenž se stal císařovým zpovědníkem a současně kázal v Praze německy a latinsky proti hamižnosti, nepřístojnostem kléru a simonii*. Waldhauserem inspirován byl jeho přítel Milíč z Kroměříže, který se plně oddal myšlence zásadní vnitřní reformy církve i celé společnosti. V ní šel osobním příkladem, založil nadaci pro záchranu napravených prostitutek v komunitě nazvané Nový Jeruzalém a při ní založil i kazatelskou školu. Po jeho smrti byli jeho žáci pronásledováni a Nový Jeruzalém zrušen, třebaže se o jeho udržení snažil vysoce postavený duchovní Vojtěch Raňkův z Ježova. Výrazným teologem církevní reformy se stal M. Matěj z Janova, který ve svém latinském díle Pravidla Starého a Nového zákona zdůrazňuje věrnost Písmu sv. a primární závaznost Kristovy pravdy, která má pro křesťana přednost i před autoritou dogmat a církevních institucí. Novou podobu zbožnosti hledal i univerzitně vzdělaný laik Tomáš ze Štítného, který se snažil pomocí překladů a kompilací v češtině zprostředkovat mystické a naučné duchovní texty v prostředí měšťanů a venkovské šlechty.
n Bohemia there was a fast advancement of the state and social structures, Church administration and institutions and the Charles University was established. These social changes led to the shifts in spiritual and mind level as well as in the realm of the Christian reflexion. Among town citizens and also among the nobility there was the rise of self-regard and responsibility for own social life. This caused the sharp taking in of weak sides of the Church and there was a need to return back to ideas of the Christian society. he Emperor Charles IV. and the Archbishop Arnošt of Pardubice were aware of need to regenerate the Church from inside. That was the reason why they welcomed the Austrian preacher Konrad Waldhauser to Prague. He was the Emperor´s confessor and at the same time he gave a sermon in Prague. His sermons were given in German and Latin and were aimed at avariciousness, disorders of clergy and simony*. Waldhauser gave much inspiration to his friend Milíč of Kroměříž who fully devoted himself up to the idea of inner reformation of the Church and society. He founded the society called New Jerusalem which helped amended prostitutes and which organized the school for preachers. When he died his pupils and New Jerusalem was liquidated in spite of the fact that highly positioned clergyman M. Vojtěch Raňků of Ježov, tried to retain it. The remarkable theologian of the Church reformation was M. Matěj of Janov, whose Latin written work “Regulae Veteris et Novi Testamenti“(Rules of Old and New testament) put an emphasis on adherence to the Holy script and primarily to the Christ truth, which is prior to Christians and was even more important then the authority of dogma and the Church institutions. The layman Tomáš of Štítné, who was educated at the University, translated and compiled mystical and educational spiritual materials. Thus he tried to bring this knowledge into the environment of townsmen and the rural nobility.
Milíč z Kroměříže buduje Nový Jeruzalém (Alfons Mucha, Slovanská epopej, 1916) Milíč of Kroměříž building New Jerusalem (Alfons Mucha, The Slavic Epic, 1916)
Ačkoli byl již více než 30 let po smrti, svému trestu John Wyclif neušel. Kostnický koncil definitivně odsoudil jeho učení jako kacířské roku 1417 a v roce 1428 hořely na hranici jeho tělesné ostatky vyzdvižené z hrobu. Although John Wycliffe was 30 years dead he did not escape his sentence. The Council of Constance condemned his teaching as heretical in 1417 and in 1428 at least his exhumed remains were burnt at stake.
* Simonie neboli svatokupectví označuje úplatkářství při udílení nebo získávání svátostí a církevních služeb, vymáhání almužen či kupčení s relikviemi a magickými předměty. * Simony means the bribery connected to dispense or gain sacraments and church services, requisition of alms or profiteering with relics and magical articles. ** Transsubstanciace neboli „přepodstatnění“ je katolický výklad tajemství svátosti Večeře Páně (Eucharistie), který spočívá v tom, že se chléb a víno z Boží moci při mši proměňují v pravé tělo a krev Ježíše Krista. Viditelné znaky chleba a vína jako chuť a barva zůstávají stejné, ale změní se jejich podstata (substance). ** Transubstantion is the Catholic explanation of secret of the Eucharist, which reclines upon the fact, that the bread and the wine are changed into the real body and blood of Jesus Christ during ceremony by the action of God´s will. Material signs of bread and wine (taste, colour) remain the same, but the substance is changed.
VI.
PRAÎSKÁ UNIVERZITA – ALMA MATER JANA HUSA THE UNIVERSITY OF PRAGUE – HUS’ ALMA MATER Rector universitatis Funkce rektora jako nejvyššího představitele univerzity byla spojena s finanční správou a soudní pravomocí, rektor byl na rozdíl od moderních univerzit volen na 6 měsíců. Jan Hus byl rektorem v zimním semestru 1409.
Na univerzitní pečeti předává Karel IV. vysoké učení pod ochranu svatého Václava The University seal shows that Charles IV. puts the institution under the protection of saint Wenceslaus
Fakulta artistická Faculty of Arts 1401 Decanus facultatis artium děkan artistické fakulty the dean of the Faculty of Arts
1398 Magister artium actu regens plnoprávný člen sboru magistrů artistické fakulty s oprávněním vést samostatné přednášky a disputace (seminární cvičení) a promovat bakaláře svobodných umění Member enjoying full rights of the council of masters of the Faculty of Arts. He had the right to give individual lectures and disputations (seminars) and to promote bachalors of Liberal Arts.
1396 Magister artium mistr svobodných umění
The rector the highest representative of University was connected to the administration and judical authority. Opposed to modern universities he was voted for six month. Jan Hus was the rector during the winter term of 1409.
Fakulta teologická Faculty of Theology
Fakulta medicíny Faculty of Medicine
Doctor theologiae Doktorátu teologie, nejvyšší akademické hodnosti na středověké univerzitě, Jan Hus pro zaneprázdnění přednáškami na artistické fakultě a kazatelskou činností v Betlémské kapli nikdy nedosáhl.
Fakulta právnická Faculty of Law
Doctorate of theology was the highest academic rank in medieval universities. Jan Hus did not achieve this title as he was busy with his lectures at the Faculty of Arts and sermons in the Bethlehem Chapel in Prague.
Právnická fakulta, pevná součást všech významných středověkých univerzit, tvořila v Praze za Husova života samostatné vysoké učení (1372-1419).
1407 Baccalaureus sententiarius starší bakalář teologie (po jednom roce v této hodnosti nazývaný baccalaureus formatus) pověřený vedle vlastního studia přednáškami systematické teologie a vedením disputací (seminárních cvičení)
Faculty of Law, stable part of all of the medieval universities, formed the independent University education (1372–1419) in the times of Hus’ life.
Magister Artium (lat. Master of Arts) Záznam v univerzitní matrice o děkanátu Jana Husa na artistické fakultě 1401–1402 Entry of the registry of the University where the John Hus was functioning as the dean 1401–1402
1393 Baccalaureus artium bakalář svobodných umění, pověřovaný vedle vlastního studia i přednáškami jednoduchých témat pro mladší studenty Bachelor of Liberal Arts was in charge of lectures of simple themes for junior students.
1390? studium septem artes liberales – sedmi „svobodných umění“, která teoreticky tvořily obory gramatika, rétorika, dialektika (základní kurs zvaný trivium) a aritmetika, geometrie, astronomie, hudba (pokračující tzv. kvadrivium). V praxi šlo ale především o základy aristotelské logiky metodou poslechu přednášek, seminárních disputací a samostatné četby.
V prachatické městské škole zřejmě absolvoval Hus základní vzdělání. Hus attended the Town school of Prachatice where he acquired the basic education
Around 1390 Hus studied septem artes liberales – seven Liberal Arts, they theoretically were Grammar, Rhetoric, Dialectics (basic course called trivium) and Arithmetic, Geometry, Astronomy, Music (advanced course called quadrivium). In practice this embodied first of all basics of the Aristotelian logic taught by the means of listening to lectures, disputations and reading itself.
Senior bachelor of theology (after one year completing in this rank called Baccalaureus formatus) in charge of lecturing on systematic theology and chairing disputations (seminars of theology).
1404? Baccalaureus cursor / biblicus bakalář teologie pověřený vedle vlastního studia přednáškami k biblického textu pro mladší studenty
Sedmero svobodných umění na iluminaci z kodexu Hortus Deliciarum (1180) Seven Liberal Arts, illuminated manuscript from Codex Hortus Deliciarum (1180)
Bachelor of in charge of lecturing on texts of the Bible for junior students.
1402 Hus se stává kazatelem v Betlémské kapli. Hus became the preacher of the Bethlehem Chapel in Prague.
1400 Hus vysvěcen na kněze. Hus ordained.
1396? Hus studentem teologické fakulty. Hus was a student of the Faculty of Theology.
Do 1386/1390 základní vzdělání ve čtení, psaní a základech latiny patrně na prachatické městské partikulární škole Till 1386/1390 basic education of reading, writing and basics of Latin probably at the Latin school of Prachatice. 1371? odhadované datum Husova narození v jihočeském Husinci poblíž Prachatic estimated date of Hus’ birth in the South Bohemian town of Husinec near Prachatice
SÍË VÍRY PRAVÉ – HUSOVO LITERÁRNÍ DÍLO THE NET OF TRUE BELIEF – HUS’ LITERARY WORK
VII. V
Titulní list a rytina s Husovým upálením ze souborného vydání Husových spisů humanisty Flacia Illyrica (Matyáše Vlašiće) v Norimberku 1558 The front-page and the engraving of the collected publishing of Hus’ work by a humanist, Flacius Illyricus, Nuremberg 1558
Titulní list Husovy Postily české vydané roku 1563 v Norimberku (2. vydání 1564 v Praze) The front-page of the Czech Postil by Hus, published in 1563 in Nuremberg (2nd edition 1564 in Prague)
posledních patnácti letech svého života vytvořil Jan Hus literární dílo, jež je v moderní ediční řadě rozvrženo do 27 svazků, z nichž menší část již vyšla, většina však na svou novou edici ještě čeká. Inspiraci ke své tvorbě čerpal Hus ze tří oblastí – ze svého působení univerzitního učitele, z role lidového kazatele a z postavení stále více postihovaného polemika s většinovou teologií církve, jejíž byl součástí. Významným Husovým dílem spjatým s Pražskou univerzitou je Super quattuor sententiarum (1407–1409), komentář k teologickému dílu Sententiae scholastika 12. století Petra Lombarda. V tomto díle Hus definoval svá teologická východiska, jejichž radikalismus pak dále stupňoval. Jako dlouholetý kazatel Betlémské kaple kázal česky, svá kázání si však připravoval latinsky a mnoho těchto konceptů se dochovalo shrnutých do několika sbírek souhrnně nazývaných Postillae. Jednu z nich ve svém exilu na českém venkově (1413) připravil do knižní podoby i v češtině. Hus je také autorem několika dalších českých textů určených pro výchovu křesťanských laiků. Svůj osud si však napsal ve svém nejvýznamnějším latinsky psaném díle
De ecclesia – O církvi. V něm roku 1412, již vyobcován z církve, převzal a adaptoval i ty nejradikálnější myšlenky anglického teologa Johna Wyclifa a spolu s ním zpochybnil základní principy fungování a sebepochopení středověké církve. Mnoho článků jeho učení, za něž byl v Kostnici odsouzen, pochází z tohoto textu, který v jeho odvaze nenásledovali ani jeho nejbližší žáci.
D
uring the last fifteen years of his life Jan Hus created literary work, which is in a modern publishing divided into 27 volumes. Although some of it has already been published major part remains still unpublished. His inspiration originated from three areas – his university teaching career, his role of a folk preacher and his status of a more and more penalized critic of the majority of the Church which he was a member of. Hus’ important work aligned with the University of Prague was Super quattuor sententiarum (1407–1409). This was a comment of the theological work „Sentetiae“ by a scholastic Peter Lombard. This work of his brought the definitions of his theological standpoints which radicalism rose in the follow-
Magistri Iohannis Hus Opera omnia k roku 2013 / in a year 2013 I Výklad menší, Výklad krátký, VII Sermones de tempore qui O svatokupectví, Výklad velký 1975 Collecta dicuntur 1959 II Česká nedělní postila: vyloženie VIII Passio Domini nostri Iesu Cristi 1973 svatých čtení nedělních 1992 IX Leccionarium bipartitum III Česká sváteční kázání 1995 – Pars hiemalis 1988 IV Drobné spisy české: Výklad piesniček X Leccionarium bipartitum. Pars aestiva Šalamúnových, Zrcadlo hřiešníka tzv. XI Quadragesimale větší, Zrcadlo hřiešníka tzv. menší, XII Sermones in Bethlehem Provázek třípramenný, Dcerka, Knížky XIII Postilla adumbrata 1975 o svatokupectví, O šesti bludiech, XIV Dicta de tempore O manželství, Knížky proti knězi XV Sermones varii kuchmistrovi, Abeceda, Katechismus, Jádro učení křesťanského, O hřieše, O víře, Devět XVI Super canonicas – Explicacio I. Cor. kusóv zlatých, Mravní průpovědi, Písně 1985 XVIIa Enarratio Psalmorum V Puncta XVIIb Exposicio Decalogi, Exposicio super VI Sermones de sanctis Pater noster brevis, Super Credo, De quadruplici sensu Sacrae Scripturae
ing years. His sermons which he was giving long years in The Bethlehem Chapel of Prague he gave in Czech but he prepared all of them in Latin and they were published by the name of Postillae later. One of these collections of sermons he adapted for the Czech publishing. Hus is the author of several Czech texts assigned to educate Christian laymen. His fate he met when he published his most important work written in Latin called De ecclesia – Of the Church written in 1412. He was already excommunicated at that time. He adopted the most radical ideas of the English theologian, John Wycliffe. In concordance with Wycliffe’s ideas, he casted doubts upon the basic principles of functioning and self-reflexion of the medieval Church. Many articles which were the matter of accusation of the Council of Constance originated from that text. Even his closest pupils did not follow the example of such radicalism.
XVIII Super quatuor Sentenciarum XIXa Questiones 2004 XX Magistri Iohannis Hus Quodlibet: Disputationis de Quodlibet Pragae in Facultate Artium Mense Ianuario anni 1411 habitae Enchiridion 2006 XXI Tractatus annorum 1408-1412 XXII Polemica 1966 XXIII De ecclesia XXIV Constanciensia XXV Epistule et documenta XXVI Dubia XXVIIa Supplementum I, Magistri Hieronymi de Praga Quaestiones, polemica, epistulae
HUSOVO UâENÍ – P¤EDURâENÍ K DOBRU I KE ZLU HUS’ DOCTRINE – PREDESTINATION OF BEING GOOD AND EVIL
VIII.
Jan Hus jako učitel a kazatel Jan Hus, a teacher and a preacher (Processus consistorialis, Strasbourg 1525)
J
an Hus byl již přibližně od roku 1400 spolu s řadou jiných českých teologů jeho doby přesvědčeným stoupencem učení Johna Wyclifa (1330?–1384), který se po mnoha staletích opět odvolal na učení církevního otce Aurelia Augustina (354–430) o nezměnitelném předurčení každého jedince ke spáse či k zatracení, na němž nemůže nic změnit podpora církve a jejích svátostí. Středověká církev
Nebeský Jeruzalém (Aurelius Augustinus, De civitate Dei, rukopis Kapitulní knihovny v Praze) Heavenly Jerusalem (Aurelius Augustinus Hipponensis, De civitate Dei, manuscript, Kapitelbibliothek in Prague)
toto učení překryla důrazem na význam mravného a statečného života křesťanů, jejichž duchovní zásluhy si dělala nárok soudit, shromažďovat a využívat ve prospěch svých nedokonalých a hříšných členů. Jan Hus našel ve svém boji o církevní reformu ve Wyclifově učení zdroj vůle snášet svou stále bezvýchodnější osobní situaci. Radikálním rozvíjením Wyclifových myšlenek se postupně dostával do postavení disidenta a kacíře v církvi, jejímž vzorným knězem chtěl být. Vystaven církevním trestům odmítl přijmout za svého soudce kohokoli jiného než samotného Krista a zemřel za to smrtí, kterou Evropa plně ocenila až po několika stech letech.
J
an Hus and several other Czech theologian of his time were dedicated followers of doctrine of John Wycliffe (1330?–1384). After many centuries Wycliffe again recalled the doctrine of the Church Father Augustine of Hippo (354–430) which
claimed the unchangeable predetermination of each individual to be saved or to be reprobated. This cannot be changed by the support of the Church and even the Sacraments. The medieval Church put stress on moral and brave life of Christians whose spiritual credit was the matter of the Church judgement. It gathered that merit in the name of benefit of its imperfect and sinful members. Jan Hus found Wycliffe’s doctrine to be the source of power to bear his more and more desperate personal situation as his battle of the Church reformation was unsuccessful. His radical interpretation of Wycliffe’s thoughts brought him gradually into the position of dissident and heretic of the church whose exemplary priest he longed to be. Exposed to the church punishments he refused to accept anyone to be his judge but Jesus Christ and for that reason he died. His death was accepted and valued by European society several centuries later.
KAZATEL REFORMY PREACHER OF REFORM
IX. K
M. Jan Hus na kazatelně, iluminace z Jenského kodexu, 2. pol. 15. stol. Master Jan Hus at the Council, illuminated manuscript of the Codex of Jena, 2nd half of 15th century
dyž se roku 1402 stal nadějný univerzitní učitel Jan Hus kazatelem v Betlémské kapli, zapojil se tak do hnutí, které již o dvě generace dříve spojovalo teology a vzdělané laiky v úsilí o prohloubení osobní víry. K němu spěli skrze hledání a následování Kristova příkladu a uvědomělou účast na svátostech církve. Odtud ovšem pramenila také kritika církevních zlořádů a volání po nápravě církve a mravů jejích představitelů. Hus žádá zdokonalení křesťanských mravů a ctností po každém jednotlivci podle jeho možností, ať je laikem prostým či urozeným anebo knězem. Zjišťuje, že Antikrist proniká i do nejvyšších pater církevní instituce, aby zmařil její základní poslání, jímž je šíření Boží spásy. Pokud se církev sama skutky svých představitelů protiví Kristovu zákonu, je její reforma nevyhnutelná, a to i z pravomoci laiků.
H
us ve svých kázáních i teoretických dílech kritizuje u církve hromadění majetku, nepoctivost kléru a kupčení se svátostnými službami, šikanování chudých, ale také nezákonnosti či vyložené zločiny duchovních a řeholníků. Roku 1412 odsuzuje Hus prodej odpustků jako
kramaření s Boží milostí a podvod na věřících. Proti odpustkům vystupuje jak v univerzitní disputaci, tak na kazatelně. V Praze propukají protiodpustkové nepokoje, při nichž byli zatčeni a posléze popraveni tři mladíci (Martin, Jan a Stašek). Současně eskaluje jeho proces a Hus je nucen opustit Prahu. Při pobytu na venkovských sídlech svých šlechtických příznivců také káže vesničanům „pod lipou a mezi ploty“.
W
hen in 1402 a promising University teacher, Jan Hus become the preacher of Bethlehem Chapel in Prague, he involved himself in the movement which had been connecting theologian and educated laymen for two generations in an effort to deepen their personal belief. They tried to find and follow the example of Christ and conscious compassion of Church sacraments. This led to the criticism of the Church abuse and the need of reformation of its representatives’ morality. Hus asked for improvement of Christian morality and virtue of each individual following his possibilities. It was not important whether it was a simple or a noble layman or a priest. He found out that the
In 1391 the Chapel called “Bethlehem” was founded by the financial foundation of king courtier Hanuš of Mühlheim and by the old town counsellor shopkeeper Jan Kříž, in Prague. It was exclusively meant to be place of Czech preaching. In 18th the building came to end and in the half of 20th century it was renewed.
I
n his sermons as well as in his theoretical work Hus criticized the Church because of gathering property, dishonesty of clergy, dealing in indulgence and victimization of the poor. He also aimed at the illegality or even the crimes of clergy and friars. In 1412 Hus argues against selling indulgence which he names to be dealing with God’s mercy and deception of believers. He brought this topic into his disputation and into his sermons. Anti-indulgence riots broke out in Prague. Three youths (Martin, Jan and Stašek) were arrested and then executed because of the riots. The situation escalated and Hus was made to leave Prague. He takes refuge in the rural palaces of his supporters. During this time he continued giving sermons to villagers in places named “under a lime tree” and “between fences”.
Odpustky (indulgentia)
Kaple Betlémská v Praze / Bethlehem Chapel in Prague Roku 1391 byla péčí a finanční nadací králova dvořana Hanuše z Mühlheimu a Jana Kříže, staroměstského konšela a kramáře, založena v Praze kaple nazvaná „Betlém“, určená výhradně pro česká kázání. Stavba v 18. stol. zanikla a v polovině 20. stol. byla obnovena.
Antichrist infiltrated even the highest levels of the Church institutions in his quest to destroy its basic mission which was to spread God’s salvation. If the deeds of the Church representative did not meet the Christ’s law, its reform was necessary and even laymen were allowed to claim it.
Na stěnách Betlémské kaple byly nápisy s citacemi textů Jana Husa a Jeronýma Pražského. Fragment latinského znění Husova traktátu O šesti bludiech (De sex erroribus) se dochoval na původní stěně zahrnuté do novodobé rekonstrukce kaple. On the walls of the Chapel of Bethlehem of Prague there are quotations of Jan Hus’ and Jarome’s of Prague texts. The fragment of Hus’ Latin tract “De sex erroribus“ (Of six delusions) preserved on the original wall which is the part of modern reconstruction of the Chapel.
jsou církevní autoritou vyhlášená ujištění o odpouštění určité části tzv. časných trestů za spáchané hříchy, pokud se z nich člověk vyzpovídal a vykonal patřičné úkony pokání (např. určité pouti, modlitby nebo almužny). V roce 1412 byl v Praze zahájen prodej almužnových odpustků, které vyhlásil papež Jan XXIII., aby tak financoval válku proti neapolskému králi. Hus je pobouřen mj. zcela světským důvodem této akce.
Indulgence (indulgentia) is remission of sins which was claimed by the Church which pardoned some parts of so called matutinal punishments for committed sins in case a man confessed and committed particular actions of penance (e.g. particular procession, prayers or alms). In 1412 selling of alms indulgence was started in Prague. The Pope John XXIII. announced this remission of sins to finance his war against the king of Naples. Hus was filled with indignation especially because of the mundane mason of this action.
HUS P¤ED SOUDEM CÍRKVE HUS FACING THE CHURCH COURT
X.
H
us was made to leave Prague. He took refuge in the homes of his noble followers. There he found safe conditions for his calm theological work. Firstly from April 1413 he stayed in Kozí castle which was owned by Jan of Ústí then from the beginning of summer in Sezimovo Ústí in the house of Anna of Mochov who was the widow of Jan of Ústí. In the second half of July 1414 he accepted invitation of Jindřich Lefl of Lažany and moved to Krakovec castle closely to Rakovník from where he set off his journey to Constance in 11th October.
Rozvaliny hradu Krakovec na litografii z 18. stol. Ruins of the Krakovec castle, lithography originating in 18th century
* Remanence / Remanence: Odsouzený teologický názor, podle něhož i po proměňování chleba a vína v Tělo a Krev Ježíše Krista při mši svaté v nich nadále zůstává podstata původních látek. A condemned theological idea which says that the basic matter of bread and wine stays the same although it was transubstantiated in the body and the blood of Jesus Christ in the course of a holy ceremony
šlechtických příznivců. Nejprve od dubna 1413 na Kozím Hrádku u Jana z Ústí, od počátku léta pak přímo v Sezimově Ústí v domě vdovy po Janovi z Ústí, Anny z Mochova. Po polovině července 1414 pobývá na pozvání Jindřicha Lefla z Lažan na hradě Krakovci u Rakovníka, odkud se 11. října vydává na cestu do Kostnice.
Kozí hrádek v kresebné rekonstrukci z poč. 20. stol. The Kozí castle possible reconstruction in picture originating at the beginning of 20th century
P
o roce 1408 se svobodné působení Jana Husa začíná komplikovat. Dosud proreformně smýšlející arcibiskup Zbyněk usiluje nyní o vymýcení wyclifského kacířství, nebezpečného zejména díky teoriím o remanenci* a predestinaci**. Intenzita arcibiskupových kroků stoupá zejména poté, co papež Alexander V. vydal 20. prosince 1409 bulu, v níž arcibiskupa k tomuto jednání zmocnil a zároveň zapověděl kázání na soukromých místech, aby se šíření bludů zamezilo. Po červnové synodě 1410 arcibiskup rozhodl o spálení Wyclifových knih, proti čemuž se Hus společně s dalšími odvolává k papeži – tím začíná jeho soudní proces. V arcibiskupových očích se tak stává zjevným přívržencem hereze***, a proto jej dává do klatby****. Vše je ovšem v praktickém důsledku neúčinné, protože Jan Hus požívá mocné ochrany jemu příznivě nakloněného krále a jeho dvora. Králova přízeň se však od Husa odvrací poté, co je nad ním v Římě v červenci 1412 vyhlášen rozsudek zostření (agravace) klatby pro nedostavení se k papežovu soudu. V důsledku toho a dalších žalob na Husa je nad Prahou v září 1412 vyhlášen interdikt*****. Hus je donucen opustit Prahu a uchyluje se na venkov, kde nalézá bezpečí a podmínky pro klidnou teologickou práci u svých
A
fter 1408 Jan Hus freedom of movement started to be more and more complicated. The Archbishop Zbyněk who firstly had some sympathy for reformation is trying to eradicate Wycliffe’s heresy which was dangerous mainly because of the theories of remanence* and predestination**. Intensity of Archbishop’s actions was increasing especially after the Pope Alexander V. issued the Bull 20th December 1409. This act empowered the Archbishop to act against the heresy and at the same it banned preaching at the private places to restrict spreading of delusions. After the synod, which took place in 1410, the Archbishop decided to burn Wycleffe’s books. Jan Hus and others pleaded the Pope – that the act which started the court. In Archbishop’s opinion Jan Hus became a adherent of heresy*** and that is why he claimed a ban **** over him. Generally this acts seemed to be ineffective because Jan Hus enjoyed powerful protection of the king and his court. The king’s favour was lost as in July of 1412 the punishment of aggravation of ban was passed over Hus because he did not take the part at the Pope’s tribunal. As a consequence of this and other lawsuits the interdict ****** of Prague was declared in September 1412.
** Predestinace / Predestination: Předurčení Bohem pro věčnou spásu, bez závislosti na skutcích Predestination given by God for eternal salvation not depending on deeds *** Hereze či kacířství / Heresy: Odchylka od oficiálně uznávaného církevního učení. Divergence from the officially accepted Church doctrine. **** Klatba / Ban: Též exkomunikace nebo anathema. Vyloučení ze společenství církve jako nejtěžší církevní trest. Also called Excommunication or Anathema. Exclusion of the society of the Church as the heaviest punishment. ***** Interdikt / Interdict: Církevní trest zákazu konání boholsužeb a dalších obřadů (včetně svateb, křtů a pohřbů) v místě, kde pobývá exkomunikovaný kacíř nebo kde došlo k provinění vůči církevním institucím. Church punishment which banned ceremonies and other church activities (including weddings, christenings and funerals) in the place where the excommunicated heretic stayed or where the wrongdoing against the Church institutions took place.
XI.
ERRORES IOANNIS HUS
Pečeť Kostnického koncilu, bronzová plaketa od Gernota Rumpfa Seal of the Council of Constance, bronze plaque by Gernot Rumpf
H
usovo vícevrstevnaté učení, jak je zachycují jeho spisy, nebylo koncilem souzeno v celém svém rozsahu tím spíše, že nepředstavovalo vzájemně provázaný systém; snad s výjimkou traktátu De ecclesia (O církvi). Především z tohoto díla vyňaté články se staly předmětem posuzování koncilních komisí. Tyto
Praescitus, etsi aliquando est in gratia... Předzvěděný (= předem odsouzený pro Bohem předvídané hříchy), třebas je někdy v milosti podle přítomné spravedlnosti, není nikdy součástí svaté církve; a předurčený (= předem určený Bohem k věčné spáse) vždy zůstává součástí církve, třebaže někdy může odpadnout od milosti dodatečně získané, nikdy však od milosti předurčené.
Husův traktát De ecclesia (první souborné vydání spisů Jana Husa a Jeronýma Pražského, Norimberk 1558) Hus’ treatise De ecclesia (first collected publishing of Jan Hus and Jerome of Prague, Nuremberg 1558)
Preknown (= already condemned of the sins anticipated by the God) he may enjoy the mercy of present justice, but he is never the part of holy Church; and predestined (= predestined to eternal salvation by the God) he is always the part of the Church even though he can lose the mercy additionally obtained, but he can never lose the predestined mercy.
a některé další errores se po několikeré redakci ustálily na počtu 30. Níže uvedené příklady z tohoto konečného znění dobře dokládají podstatu Husova učení o církvi a důvody, proč bylo považováno koncilem a jeho teology za tolik nebezpečné. Tyto myšlenky, u jejichž zrodu stálo mistrovo reformní smýšlení, směřovaly v očích jeho soudců spíše ke zpochybnění základů církve a její autority, než k její reformě.
H
us’ multilayer doctrine of his records was not condemned by the council as one unit as it did not display mutually unified system.
The exception was the treatise De ecclesia (Of the Church). First of all some articles taken from this work were the matter of judgement of the committees of the Council. These and some other errores were finally counted up to number 30. Latter mentioned examples of the final statement exhibit the base of Hus’ doctrine about the Church and the reasons why it was considered by the theologians of the Council to be so dangerous. This thoughts influenced by the master’s reforming thinking were regarded to be rather the challenge of the base of the church then reformative by his judges.
Sacerdotes quomodolibet criminose viventes …
Papa non est verus et manifestus successor...
Kněží, žijící v jakémkoli zločinu, poskvrňují moc kněžství, a jako nevěrní synové nevěrně smýšlejí o sedmeru svátostí církve, o klíčích, úřadech, trestech, mravech, obřadech a svatých věcech církve, úctě ostatků, odpustcích a svěceních.
Papež není pravý a zjevný nástupce knížete apoštolů Petra, jestliže žije mravy odporujícími mravům Petrovým: jestliže si hledí lakoty, tehdy je zástupcem Jidáše Iškariotského.
Priests who living in any crime corrupt the power of clergy and as unfaithful sons they keep the seven sacraments of the holy Church, keys, punishments, morality, ceremonies and holy things of the Church, reverence of relics, indulgence and ordination unfaithfully.
The Pope is not real and evident successor of the Apostle’s prince, Peter, if he displays the morality which is contradictory to the Peter’s morality: If he prefers avarice, he is the successor of Judas Iscariot.
Divisio immediata humanorum operum...
Nullus est dominus …
Bezprostřední rozdělení lidských skutků je, že jsou buď ctnostné nebo zkažené, neboť jestliže člověk je zkažený, ať činí cokoliv, činí to zkaženě; a jestliže je ctnostný, ať činí cokoliv, činí to ctnostně; neboť jako zkaženost, jejíž zločin je nazýván smrtelným hříchem, zasahuje každý čin zkaženého člověka, tak ctnost oživuje každý čin ctnostného člověka.
Nikdo není světský pán, nikdo není prelát, nikdo není biskup, pokud je ve smrtelném hříchu.
Unaffected division of human deeds is twofold. They are moral or bad. If the bad man does anything it is always bad and otherwise if the moral man does anything it is always moral. Badness which crime is called the mortal sin affects the deed of a bad man. The virtue activates every deed of a moral man.
Nobody is a world master, nobody is a prelate, nobody is a bishop if he stays in the mortal sin.
Hus auf dem Scheiterhaufen (Diebold Schilling Spiezer Chronik) Hus on the stake (Diebold Schilling, Spiezer Chronicles, 1485)
XII.
PO STOPÁCH JANA HUSA V KOSTNICI FOLLOWING HUS’ TRACES IN CONSTANCE 4 7 5
1
6 2 George Braun Franz Hogenberg, veduta Kostnice, 1580 George Braun Franz Hogenberg, vista of Constance, 1580
3
1 – Městská brána Schnetztor v blízkosti dnešního Husova domu, Husovo domnělé bydliště ve dnech 3. 11. – 28. 11. 1414 The town gate Schnetztor close to the Hus’ house where he stayed from 3.11. till 28. 11. 1414
5 – Františkánský klášter, třetí místo Husova věznění a Husových veřejných slyšení před koncilem 5. 6., 7. 6. a 8. 6. 1415 The Franciscan monastery, third place of Hus´jail and the place of Hus’ public hearing in front of the Council on 5.6., 7.6. and 8.6. 1415
2 – Sídlo papeže Jana XXIII. na počátku koncilu, místo Husova zatčení 28. 11. 1414 The residence of the Pope Johannes XXIII. where he stayed at the beginning of the Council and where Hus was arrested on 28. 11. 1414
6 – Kostnická katedrála neboli Münster, dějiště všech plenárních zasedání Kostnického koncilu a místo Husova konečného odsouzení dne 6. 7. 1415 The Constance Cathedral or Münster, site of all plenary sessions of the Council and the place of the Hus’ final condemnation on 6. 7. 1415
3 – Dominikánský klášter, Husův žalář od prosince 1414 do března 1415 The Dominican monastery, Hus’ jail from December 1414 till March 1415
7 – Přibližné místo Husova upálení před hradbami města dne 6. 7. 1415 Proximate place of Hus’ burning at town walls on 6. 7. 1415
4 – Biskupský hrad Gottlieben, Husovo vězení od dubna do června 1415 The Bishop’s castle Gottlieben, Hus’ jail from April till June 1415
H
us byl již v roce 1412 církevními tresty vypuzen z Prahy a pobýval na českém venkově pod ochranou svých šlechtických příznivců. Přesto se jeho osobní situace stávala neudržitelnou. V říjnu roku 1414 se rozhodl přijmout pozvání na připravovaný všeobecný církevní koncil v jihoněmeckém městě Kostnici (Konstanz), které mu učinil římský král Zikmund (syn císaře Karla IV. a bratr českého krále Václava IV.). Pro cestu do Kostnice i zpět Hus od Zikmunda obdržel písemnou záruku nedotknutelnosti, kterou však Kostnický koncil nerespektoval a již v listopadu 1414 uvěznil Husa jako vzpurného kacíře. Po několika měsících věznění a výslechů mu bylo na naléhání Zikmunda
v červnu 1415 zcela výjimečně poskytnuto trojí veřejné slyšení před koncilním shromážděním, odmítl však i tehdy odvolat své učení a zachoval tak svou jedinečnou pověst dokonalého kněze u většiny obyvatelstva tehdejších Čech. Dne 6. 7. 1415 byl upálen před hradbami Kostnice.
H
us was already expelled from Prague in 1412 as he was condemned by the Church. He stayed in the Czech countryside. Although he enjoyed the protection of his noble followers, his situation became untenable so he decided to accept the invitation to the council of the Church which had been preparing in Constance (Konstanz). This in-
vitation was proposed by the Rome king Sigismund of Luxemburg (the son of the Emperor, Charles IV. and the brother of the Czech king Wenceslaus IV.). Sigismund gave Hus a written assurance of untouchability. This was not respected by the Council and already in November Hus was arrested for being a defiant heretic. After several months of imprisonment and interrogation due to Sigismund’s plea he was exceptionally enabled to give three public hearings before the Council gathering. He refused to take his doctrine back so he held his unique reputation of perfect priest in the eyes of the inhabitants of then Bohemia. On 6th July he was burnt at the stake at the walls of Constance.
MUâEDNÍK SVATÉ PAMùTI MARTYR OF HOLY MEMORY
XIII.
je se podávání z kalicha laikům, na venkově působí radikální kazatelé. Snaha arcibiskupa i panovníka zastavit spontánní hnutí vyvolává odpor a lidové bouře, ve vyhrocené situaci umírá král Václav IV. Na jihu Čech je založeno město Tábor jako útočiště Kristových bojovníků v blížící se apokalyptické bitvě. Společné vojsko husitské šlechty, měst a vojevůdce Jana Žižky odráží křížovou výpravu krále Zikmunda. Propuká husitská revoluce, jejímž programem je svobodné hlásání slova Božího, přijímání pod obojí pro všechny, zákaz světského panování církve a spravedlivé trestání hříchů.
Jan Hus byl většinovou utrakvistickou církví v Čechách uctíván jako svatý mučedník (vyobrazení na oltářních křídlech z Roudník, konec15. stol.) Jan Hus was honoured as the saint martyr by the majority of Czech utraquistic church: image of altar wings from Roudník, end of 15th century.)
P
roti Husově upálení se v Čechách zdvihla vlna nevole. Koncilu v Kostnici byl adresován protestní list české šlechty. Rozšiřu-
Andělská adorace kalicha na kamnovém kachli z 15. stol. Angel’s adoration of chalice, Picture on a tile from the 15th century
Mužové reformace, barevná litografie, 19. stol.: Melanchthon, Kalvín, Jeroným Pražský, Luther, Gustav Adolf, Komenský, Zwingli, Hus Men of reformation, colour Lithography, 19th century: Melanchthon, Calvin, Jerome of Prague, Luther, Gustav Adolph, Comenius, Zwingli, Hus
P
B
ohemia accepted the news of Hus’ burning with a great indignation. The Czech nobility sent a protest note to the Council of
Kalich, symbol husitů, se vztahuje ke svátosti Večeře Páně podávané všem věřícím (i nemluvňatům) pod obojí způsobou (sub utraque speciae). Většinová česká husitská církev 15. a 16. stol. se odtud nazývá utrakvistickou nebo kališnickou. Hus sám přitom praxi laického kalicha nezavedl, i když ji ideově neodmítal.
Utrakvistické přijímání z kalicha na iluminaci z Jenského kodexu, 2. pol. 15. stol.
The Chalice, symbol of Hussite, is connected to the sacrament of Eucharist which was given to all believers (even to babies) under both kinds (sub utraque speciae). Majority of the Czech Hussite church of 15th and 16th century is called utraquistic or the calixtines. Hus himself did not introduce the practice of lay calyx but he did not refuse that.
The Utraquistic Eucharist using the chalice in the Illuminated manuscript of the Codex of Jena, 2nd half of 15th century
o husitských válkách byla v Českém království nastolena na základě basilejských kompaktát konfesní pluralita. Na základě některých husitských idejí vznikla také Jednota
bratrská. K Husovi se hlásili též představitelé evropské reformace, Martin Luther dokonce prohlásil: „Nevědomky jsme všichni byli husité“.
Constance. Administration of laymen with a chalice was spreading. In the countryside there were functioning radical preachers. Archbishop’s and monarch’s effort to stop spontaneous movement resulted in public riots. The king Wenceslaus IV. died in that critical situation. In Southern Bohemia the town of Tábor was established. It should have served as a refuge of Christ warriors during the close apocalyptic battle. The crusade led by the king Sigismund was repulsed by the combined army of Hussite nobility, towns and commander, Jan Žižka of Trocnov. The Hussite revolution was about to begin. The Hussite’s programme was spreading of God’s word, Communion under both kinds for everybody, prohibition of the Church world ruling and just punishment of sins.
Po porážce českého stavovského povstání roku 1621 zahájil císař Ferdinand II. nesmlouvavou rekatolizaci. Ze země začali odcházet náboženští exulanti, mezi nimi biskup Jednoty bratrské, filosof, teolog a pedagog Jan Amos Komenský.
A
fter the Hussite wars there was established confession plurality on the base of Basel compact in the Czech kingdom. Unity of Brethren was born following some ideas of Hussite movement. Hus’ ideas were adopted by the representatives of the European reformation. Martin Luther even said: “We all were unknowingly the Hussites”. After the defeat of revolt of Czech estates of the year 1621 the Emperor Ferdinand II started uncompromising counter reformation. Religious emigrants started leaving the country, among others John Amos Comenius, the bishop of the Unity of Brethren, a philosopher, a theologian and an educationalist.
HUSOVO POSELSTVÍ PRO MODERNÍ DOBU HUS’ MESSAGE FOR MODERN TIMES
XIV.
O
sobnost Jana Husa byla díky zájmu Martina Luthera a humanistů známá v prostředí evropské reformace. Naopak v českém prostředí byla v éře rekatolizace Husova památka systematicky vymazávána. Na počátku 18. stol. se povědomí o Husovi dostává s rodícím se osvícenstvím mimo rámec konfesního uvažování a Hus se v různých interpretacích stává symbolickou postavou boje za svobodu svědomí nebo sociální spravedlnost. Začíná tak éra novodobých instrumentalizací Husova obrazu, a to nejprve mimo území českého království.
T
Václav Brožík: Odsouzení M. Jana Husa Koncilem kostnickým, monumentální obraz z roku 1883 pro staroměstskou radnici v Praze Václav Brožík: M. Jan Hus’ condemnation before the Council of Constance, monumental picture, 1883 painted for the city hall of Prague
V
českém prostředí se v počínajícím národním obrození proměňovalo také pojetí husitství, které se z temné minulosti středověku stávalo zásadní hrdinnou etapou dějin českého národa a zdrojem jeho morálního sebevědomí. To podepřel svým vědeckým dílem historik František Palacký. Hus byl součástí husitského národního kultu, na němž se formovaly i snahy o kulturní a politickou suverenitu země. Husitská symbolika provázela české a slovenské legionáře na frontách I. sv. války a podobně tomu bylo u Čechoslováků v boji a odboji proti nacismu. Husitská tradice byla nechvalně zneužita komunistickou ideologií, která ji zahrnula do své revoluční mytologie. V dnešní době je třeba vyrovnat se s mýty a idejemi minulosti, porozumět jim a pochopit jejich motivy, stejně jako ideály historického Jana Husa, a nalézat v celku tohoto odkazu skutečné poselství pro naši dobu.
T
he Czech National Revival also changed the conception of Hussite movement, which transformed from the medieval dark history into the heroic period of Czech nation and it was taken in as a source of moral self-confidence. This was supported by the scientific work of the historian František Palacký. Hus was part of Hussite national cult which embodied the effort of cultural and political sovereignty. Hussite symbolism accompanied Czech and Slovak legionnaires in lines of 1st world war and the same it was when the Czechoslovakians fought against Nazism. Unfortunately Hussite tradition was misused by the communist ideology which included it into its revolutionary mythology. Today we have to come to terms with myths and ideas of past, we have to understand and comprehend their motifs as well as to apprehend the ideas of historical Jan Hus. We have to find the complete heritage and adopt it for our times.
he personality of Jan Hus was known by the European reformation since Martin Luther and humanists were interested in his work. On the other hand Hus’ memory was systematically erased in the Czech environment during the time of the “counter reformation”. At the beginning of 18th century awareness of Hus got out of the confession framework due to growing enlightenment. Following different interpretations Hus became the symbolic person of the fight for free conscience and social justice. The new era of picturing Hus started. Firstly it appeared outside of the Czech kingdom.
Husův citát „Pravda (Páně) vítězí“ je od doby prvního prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka součástí československé (dnes české) prezidentské standarty. Hus’ quotation “Truth (of Lord) will prevail” has been the part of the Czechoslovak (today Czech) presidential standard since the time of the first president Tomáš Garrigue Masaryk.
JAN HUS ROKU 1415 A 600 LE T POTÉ / JAN HUS IN 1415 AND 600 YEARS LATER Husitské muzeum v Táboře / Hussite Museum in Tábor/CZ Autoři / Authors: Mgr. Jan Adámek, PhDr. Jan Kalivoda, Mgr. Jakub Smrčka, Th.D. Překlad / Translation into English: Mgr. David Studenovský, Ph.D. Foto: Husitské muzeum v Táboře, Zdeněk Prchlík ml.
Grafické zpracování / Graphical design: VIVA Design, Tábor (www.vivadesign.cz) Tisk / Printing: Propagace MASTR Tábor (www.volny.cz/mastrtab/)
Financováno z programu NAKI Ministerstva kultury ČR Financially supported by Programme NAKI of Ministry of Culture, Czech republic, project Nr. DF12P01OVV026
Tábor, 2013 www.husitskemuzeum.cz
