Jan Hus: DCERKA. (O poznání pravé cesty k spasení.)

Jan Hus: DCERKA (O poznání pravé cesty k spasení.)

Slyš, dcerko, a viz a pøichyl ucho své: slyš uchem, viz rozumem a pøichyl vùlí ucho své pilnì, abys slyšíc rozumìla, rozumìjíc, toho, co bude psáno, piha byla; a jsouc piana, abys naplnila, naplníc odplatu vìènou vzala a s chotìm svým Ježíšem, pravým Bohem a pravým èlovìkem, pøebývala, jenž panenství zvelebil nad jiné stavy, ráèiv se z èisté panny naroditi a panicem býti, aby nám i panenství i panictví potvrdil a nad jiné zvelebil a povýšil. ‚To slyš, dcerko, jež jsi jemu panenství zaslíbila: slyš, dcerko, a pøichyl ucho své a viz, že chci, abys poznala sebe, vìdouc ke komu jsi podobná stvoøena; druhé, abys poznala své svìdomí; tøetí, abys poznala nynìjšího života bídu; ètvrté, abys poznala zdejšího pøíbytku pokušení; páté, abys poznala tøi nepøátele; šesté, abys právì se kála; sedmé, abys dùstojenství duše vážila; osmé, abys k budoucímu soudu pilnì hledìla; deváté, abys život vìèný vážila; desáté, abys Pána Boha nade všechny vìci nejvíce milovala. A v tom tento spisek koneènì chci zavøíti. KAPITOLA PRVNÍ Slyš, dcerko, a viz a pøichyl ucho své, že jsem øekl nejprvé, abys sebe poznala, vìdouc, ke komu jsi podobná stvoøena. Nebuï jako ti, již mnohé vìci umìjí, ale sami sebe neznají; na jiné lidi hledí, ale samci sebe nepomní. Ty od sebe poèni, abys snad sebe neznajíc, jiné vìci daremnì nechtìla znáti. Ty poznej sebe; neb èím více sebe poznáš, tím více Boha poznáš; a èím více Boha poznáš, tím více k nìmu pøistoupíš a více milovati budeš; a èím více milovati ho budeš, tím více on tì zase bude milovati.

Slyšiž, dcerko! Viz a pøichyl ucho své, a poznej sebe, že jsi èlovìk, a tak že mᚠtìlo a duši. Tìlo slove èlovìk nevnitøní, duše èlovìk vnitøní; tìlo tíhne k høíchu a duše k ctnosti. Duše má tøi vìci v sobì, jimiž na Boha pomní, jeho zná a žádá: prvá vìc pamì, druhá rozum, tøetí vùle. Pamìtí na Boha vzpomíná, rozumem k nìmu hledí, a vùlí se ho drží neb chápe. Když ty tøi vìci v duši své poznáš, tehdy shledáš, že jsi jiná stvoøení nerozumná pøesáhla a k Bohu duší podobná jsi stvoøena, takže jakož Bùh jeden duch jest, tøi osoby, totiž Otec, Syn, svatý Duch, tak duše tvá jest jeden duch, a tøi tyto vìci: pamì, rozum a vùle; a jakož Otec není Syn ani Duch svatý, tak rozum není pamì, ani vùle; atak jakož Syn, ani Duch svatý nic nevoli, než což Otec volí, taktéž tvá pamì a vùle nic nemá pøijmouti, než což rozum ukáže. A když se ty tøi vìci v duši tak sjednají, tehdy drží v ní obraz a podobenství svaté Trojice, jež tebe podobnou k sobì stvoøila, a to mocnì, moudøe a dobrovolnì. °mni na moc Otce Boha, jemuž zvláštì pøísluší pro lidi moc, aby se nedomnívali, že by proto, že jest Otcem, byl ne tak mocný, jako Syn; pomni na moudrost Syna Božího, jemuž pøísluší zvláštì moudrost, aby se nedomnívali lidé, že by proto, že jest Synem, nebyl tak moudrý jako Otec; pomni na dobrovolnost Ducha svatého, jemuž zvláštì pøísluší dobrovolnost neb dobrotivost, aby se nedomnívali lidé, protože jest Duchem, že by nebyl tak milostivý jako Otec a Syn. A z toho shledáš, že rovny jsou tøi osoby v božství, v moci, v moudrosti i v dobrotì. A ty tøi osoby stvoøily každé stvoøení a zvláštì èlovìka uèinily k sobì podobného; a dal mu Otec moc, aby mocnì stál proti zlosti, a Syn moudrost, aby umìl se vystøíci zlosti, a Duch svatý vùli svobodnou, aby nechtìl zlého. A když ty tøi vìci èlovìk zachová, tak se znaje, tehdy drží obraz a podobenství svaté Trojice, k níž jest vnitøním èlovìkem, mezi

všemi vìcmi stvoøen i, nejvíc podoben; a v tom èlovìku vnitøním Trojice svatá pøebývá milostí, když pamìtí, rozumem a vùlí nejvíce po ní tíhne. Protož ty pomni, že tì Bùh stvoøil k sobì podobnou; rozumìj, že on jest všeho svìta stvoøitel, a tak se jemu samému klanìj, a že on jest nejlepší dobré; protož jeho nejvíce miluj. Když na Boha vzpomeneš, nepùjdeš daleko; v sobì ho nalezneš, a v nìm se pokocháš, jakož on ráèí svoliti; a srozumíš, že Bùh v sobì jest neobsažený rozumem, neb on jest prvý i poslední, poèátek i konec všech vìcí: poèátek nepoèatý, ale od nìhož se všechny jiné vìci poèínají; a konec neskonalý, ale v nìmž se všechny jiné vìci skonávají. A tím srozumíš, že není rozumem obsažený, že on všechny vìci obsáhá a obsáhl, a jeho nižádná, neb on jest nesmírný. Pomni také, že on, jsa vìèný, stvoøit andìly i jiné vìci, a tak v andìlích je žádoucí, neb oni žádostivì v nìho rozumem hledí; v svatých je utìšený, neb oni ustaviènì v nìm se radují; v stvoøených vìcech jest divný, neb všecky vìci stvoøil a èiní mocnì a spravuje moudøe, a rozdává všem vìcem potøebu milostivì; v lidech jest milovný, neb jest jich Bùh, a oni jsou jeho lid, on v nich pøebývá jako v chrámu, a oni jsou jeho chrám. Nižádným nepohrdá, neb kdožkoli ho v pamìti má, kdo ho zná rozumem a miluje, s tím jest milostí; a má ho každý milovati, neb on prve miluje nás, a uèinil každého k sobì podobného. On svatý, protože znaje všecky vìci, nemùže býti høíchem zprznìn, a èiní lidi svaté, že dal jim rozum, a pak zachovává je od zlého koneènì. A tak slove èlovìk svatý neb andìl svatý, když maje rozum od Boha daný, zachovává se od zlého, a zvláštì od pøivolení ke høíchu. Protož ty, poznajíc se, žes tak od Boha svatého stvoøena, buï svata, nebo on toho žádá, øka: „Svatí buïte, nebo já svatý jsem Pán Bùh váš: Buï svata: zachovej

se od smrtelného høíchu i od všedního, jak nejvíc mùžeš, a bude v tobì a s tebou Bùh pøebývati. znamenej, kterak slavné stvoøení jsi, k Bohu podobné, jemu velmi milé. Patøi, abys nic zlého s pøivolením v srdce nevpustila s libostí; patøi, co vypustíš z úst v øeèi, aby nebylo nic marného. Každý den znamenej pilnì, kterak jsi podobna Bohu, abys podobenství nezšeredila høíchem smrtelným. Viz prospìch svùj v dobrém, a raduj se; spatøi nedostatek a pokoø se. Pomni co jsi, odkud jsi a kam pùjdeš: co? že Boží, rozumné, slavné a krásné v duši stvoøení; odkud jsi? žes od Boha pošlá, a kam pùjdeš? že k Bohu v radost vìènou, jestli jeho obrazu høíchem neposkvrníš. Pomni, že uèinil tì Bùh vìènou a v tobì chce vìènì pøebývati: vìènou, totiž nezhynulou, neb na vìky nezhyneš. A abys nezhynouc byla v radosti vìèné, dal Bùh Otec Syna jediného, Boha pravého, sobì rovného, a on Syn dal se.sám za tebe na smrt velmi ohavnou a velmi ukrutnou, abys nezahynula na vìky, on nejlepší, nejkrasší, nejmoudøejší, nejbohatší a tak nejoslavenìjší! Protož to pomni a poznej se v duši, zda jsi ho kdy rozhnìvala, a pokoø se a pros milosti u nìho; a on tobì buï chotìm nejmilejším, jemuž jsi svou víru slíbila. Tu drž, té jinam neobracuj, k nìmu nadìjí tíhni, že ti odpustil, co’s provinila, že tì od høíchu smrtelného zachová, ruky, totiž moci své od tebe neodtrhne a po smrti v život vìèný pøijme. Tak se poznej, že jsi podobna k Bohu, abys pamatovala, Boha znala a milovala, a tak s ním zde v milosti ustaviènì pøebývala.

KAPITOLA DRUHÁ Slyš, dcerko, a viz, a pøichyl ucho své, že hodno jest, abys poznala své svìdomí. Vìz, že nemùžeš høíchù koneènì skrýti, neb musíš je všem lidem, andìlùm i ïáblùm v soudný den oznámiti. Tu viz, a pøichyl uši své, že kam se obrátíš, cos v duši, v svém svìdomí položila, buï zlé neb dobré, svìdomí chová tobì, dokud jsi živa, a vrátí tobì, když budeš mrtva. Neb ta jest každé duši položena úmluva, aby slib svùj Bohu drž ela; èiní-li zle, ihned pøirazí se svìdomí; pakli èiní dobøe a v tom nezpychne duše, nekárá pravé svìdomí; ale když zle èiní èlovìk, svìdomí jest, pøi živém, a vleèe se po mrtvém. A tak, kam se èlovìk obrátí, vždy buï chvála nebo pohanìn í za ním jde. A tak èlovìk v domu svém, totiž v duši své èeledi má protivníky: aj, žaluje na nìho svìdomí, svìdèí pamì, soudí ho rozum, rozkoš ukazuje, kterak má muèen býti, bázeò neb strach jest kat a rozkoše j sou muèení; neb kolik mìl èlovìk zlých, a kterak velikých zlých rozkoší, tolik a tak velikých má míti utrpení, jakož dí Písmo. To slyš, dcerko, a viz, a pøichyl ucho své. Slyš také a viz, že svìdomí jest sebe poznání, totiž jímž se èlovìk sám zná, je-li vinen høíchem èi také má se èlovìk varovati svìdomí pøíliš úzkého neb to vede èlovìka k zoufalství; neb dí èlovìku, že jest pøíliš zlý, že se z høíchù právì nekaje neb nezpovídal, že nic dobøe neèiní a tak že dobré položí èlovìku za zlé. A tím úzkým svìdomím klame ïábel obecnì ty, kteøí høíchù hrubých se nedopustili, neb kteøí dopustivše se, teï se z nich kají; a položí chytrý èert èlovìku i promluvení za høích, i jídlo, i napití, i jiné skutky. Protož má se ho èlovìk velmi ostøíhati, aby nepokládal za høích, jako pokládali knìží a zákonníci, že jísti s neumytýma rukama jest veliký høích, a Pán Ježíš ukázal, že

to není høích. Také vìz, že svìdomí sluhy Božího má býti pokorné a smutné, aby pokora zdržela od pýchy, a tesknost od chlipnosti neb marného veselí. To vše pilnì má èlovìk znamenati, aby mohl duchovnì vesel býti.

KAPITOLA TØETÍ Slyš, dcerko, a viz, a pøichyl ucho své, že potøebí tobì jest, abys poznala nynìjšího života bídu. A vìz, že bída jest nedostatek dobré vìci, a tak jest bída v duši i v tìle: v duši bývá bída, když milosti Boží nemá, a tak když Boha právì nezná. Protož høích smrtelný duši jest nejvìtší bída, aè toho lidé bídní neznamenají. Pak nedostatek tìla jest práce, žízeò, laènos, horko, studenost neb zima, nahota, opilství a jiné bolesti, jež se drží èlovìka až do smrti; totiž je-li zdráv a nemá statkù, chudoba ho trápí; je-li bohat, statky ho muèí; je-li nemocen, tož bolest hubí; je-li pánem, musí sloužiti sluhùm, aby dal každému potøebu, a tak statkù dobývá s prací, drží je s bázní, aby neztratil, a koneènì pustí je lakomý s bolestí. Pakli je chudý, slouží-li, tož bídy dosti: tu musí se.snažiti, aby pánu neb paní vyhovìl; a nelze vždy vyhovìti, ani dobré obrátì ve ‚ zlé, ani se nevyspí, ani právì neodpoèine. I kdo by mohl vymluviti, neøku vypsati všecky psoty, co jich mùže èlovìk v svìtì míti! je-li mlád, nutí ho žádost tìlesná k smilství, k pýše, k rozkoši; nemá-li toho, to jest utrápený; pakli má, tot‘ všecek jest poražený, a tak pravé jest Písmo, jež dí: „Èlovìk, narozen jsa z ženy, krátký jsa èásek živ, plní se mnohými psotami.“ Pakli pøijde k vìku starému, ihned srdce jeho bude tesklivé, hlava se jemu tøese, truchliva jest duše, dech smrdí, tváø se vráská, velikost se krèí, blikají a tekou oèi, z nosu teèe, ústa sliní, zuby vypadávají, nové hnijí, vlasy lezou, uši hluchnou, hlas chraptí, srdce mdli, chroptìní v prsou a hudci v hrdle, a co jiných po tìle nedostatkù! A v duši, kterak starý neduží, shledám, že takto: starý, v zlosti zastaralý, nebrzo se polepší, jako køivé døevo staré nebrzo kdo napraví; starý brzo se popudí a tìžce a nebrzo se ukojí; brzo zlému uvìøí a nebrzo od toho

ustoupí; starý, lakomý a skoupý, smutný a žalobný, brzký k mluvení, a zpozdilý k slyšení a hotový k hnìvu; má-li peníze, tìch tají; maje požívati, bojí se; nerad dává, rád béøe, když dají; chválí lidi staré, umrlé, hyzdí živé; touží po èase minulém, chlubí se dávnými skutky, vzdychá po nich, zatøásá hlavou, sklesna zuby poøehtává, že nemùže høešiti; již se mu srdce tøese, plíce jedva vzduch k dýchání pøijímají, plece se nad hlavu pozdvihují, høbet se krèí, tìlo se tøese, již na paty káli, a smrt u dveøí stojí; avšak kmet, neb baba pokøikne: Hý! a Jan-li mi nedá skoèiti pøes zahrádku, ó, touho veliká! Aj, nezkrotí èlovìka tak psota rozlíèná, aniž mladý žertuj se stalým: neb což jsme, on byl, a budeme snad nìkdy, co on jest. A znamenejme ještì, co touhy jest v svìtì; péèe nutí, pilnost práce rmoutí, strach smrti hrozí, bolest vysiluje a budeli kdy svìtské veselíèko, tehdy ihned aneb po malém èasu mnohým pomine zarmoucením; neb dí Šalamoun, jenž v království svém všechny libosti zkusil: „Smích s bolestí bude smíšen, a konec radosti drží se tkání.“ A tak Pán Bùh zpùsobil, že nemùže nižádné veselí svìtské býti bez nìjaké bolesti: Aj, lidé svìtští za nejutìšenìjší pokládají libost v milování krásných lidí, a písmo svaté i pohanské praví, že v té milosti (lásce) jest nejvíce tesknosti. Dí Ovidius: Ta milost vysušuje duši, ta milost jest tesklivost, rána, hanba i smrt. A jinde dí: Kolik kvítkù na poli, tolik bolesti v milosti. A opìt dí: Ach bìda, že nižádným milost nemùž býti vyléèena koøen. A tìchto bolestí a tesklivostí jsou prázdny èisté panny a èistí panici a svaté vdovy, a také se nalézají svatí manželé. Pak co jiných psot a bìd jest v tomto bídném životì, kdož mùže vypsati. Než toto vìzme, že èím Bùh déle èeká, nepolepšíme-li se, tím nás ukrutnìji souditi bude. Prs tedy tak pilni jsme, abychom dlouho byli živi, jsouce v tomto životì tak mnohými bí-

dami obklíèeni? A èím jsme déle živi, tím více høíchù pøibývá, a také tím vìtší muka nás èeká. Každý den zlosti pøibývá, a dobroty ubývá; vždy se èlovìk mìní, i ve štìstí i v neštìstí, a neví, dnesli se smrt pøibliží. Jako jiskra se ukáže a ihned.uhasne, tak èlovìk jenom chválou lidskou poblyskne a hned zhyne; a když nejradìji chce býti živ a u veselí pøebývá, a mní, že má dlouho býti živ, a klade pøed sebou, že mnoho zpùsobí, hned se ho nemoc chopí, a smrt ho udáví. Bez opatøení duše s tìlem se rozlouèí a s velikou bolestí a bázní; neb dí sv. Bernard, že pøijdouce andìlé, chtìjí duši vzíti a vésti pøed soud hrozného soudce, a ona vzpomenouc na své høíchy, kteréž i v noci i ve dne páchala, chce jim uniknouti; ale høíchové jakoby øekli: Ty jsi nás uèinila, tvoji skutkové jsme, tebe se nepustíme, s tebou budeme vždy; a ïáblové se také nezmeškají, hrozní se jí ukáží, a bude-li v høíchu smrtelném, ihned se jí chopí, a do ohnì ji uvrhnu. Co prospìje krása, urození, co bohatství i umìní? Co dlouhá zde rozkoš i milování? Co síla i všeho svìta oslava, neb chvála? Již po smrti ukáže konec, kam chvála svìta chýlí; již pozná duše, že „co bude kdo zde síti, to bude po smrti žíti“. „Psota po psotì leze, a duše se do pekla veze: ` Rychlé utìšení minulo, mladost, chvála, krása, bujnost i zboží pøi smrti neutìší. Tak máme vážiti tohoto života psoty a bídy, abychom se zde netìšili, bydla dlouhého již nežádali, ale znajíce tu bídu, domù k svému milému Otci, k vìèné radosti skuteènì pospíchali.

KAPITOLA ÈTVRTÁ Slyš, dcerko, a viz, a pøichyl ucho své, a poznej zdejšího svìta pokušení. A vìz nejprvé, že jest pokušení jedno, jímž kdo pokouší jiného, a druhé, jímž kdo pokoušen bývá; nebo pokouší Bùh, pokouší èlovìk a pokouší ïábel. Bùh vždy pokouší dobøe, neb když pokouší, tehdy pokouší spravedlivì; èlovìk nìkdy pokouší dobøe a nìkdy také zle; ale ïábel vždy zle. Ale když èlovìk vezme sobì pøíèinu od kterékoli vìci, jež není rozumna, aby zevnitø byl pokoušen, ten sám sebe pokouší, aneb ïábel ho pokouší skrze tu vìc, ale ta vìc ho nepokouší.. Jako Evy jablko, neb které ovoce jedla, to jí nepokoušelo, ale ona sama sebe, a ïábel skrze to ovoce. Neb každá taková vìc nerozumná nic jiného neèiní, než což jí Bùh v jejím pøi rození rozkázal. Dále vìz, že Bùh svého syna vyvoleného, neb dcerky své vyvolené pokoušel k zasloužení, jakož Písmo ukazuje (a o tom psal jsem mnoho jinde). Ale ïábel, ten pokouší k zatracení, a èlovìk nìkdy ku høíchu. Ale ïáblovo pokušení jest vždy zlé a nejhorší, protož toho se má èlovìk nejvíce varovati. A tu vìz, že èlovìk nemá pokušení se strany tìla, kdyby nebylo duše, ale se strany duše; neb když tìlo-jest bez duše, tak právì ho ïábel málo pokouší, jako hovado neb kámen. A z toho ihned poznáš, že dítìte, dokud rozumu nepožívá, ïábel nepokouší, a též i blázna, jenž od mladosti dìtské jest bláznem. A tak aè èlovìk od leckteré vìci èitelné (totiž od té, již mùže vidìti neb vidí) má jaksi poèátek pokušení, od smyslu, takže vnímá zrakem neb sluchem, èichem, chutí neb hmatem: avšak nikdy koneènì nemá pokušení, jedinì když v rozumu, ve vùli neb žádosti duše bude pokoušen. A že v èlovì-

ku vùle jest moc duše nejvyšší, takže jest svobodná (že rozum, aè jí co mùže raditi k dobrému a táhnouti ji od zlého, pøece nemùže jí pøi- puditi k dobrému ani odstrèiti od zlého bezdìky), protož koneènì každý høích koná se.vùlí a má hnízdo ve vùli. Jakož sám Spasitel nᚠpraví, øka: že ze srdce, to jest z vùle srdeèné, pocházejí myšlení zlá, vraždy, cizoložstva, smilstva, krádeže, køivá svìdectví, rouhání a tak i jiné høíchy. Protož pokouší-Ii èlovìka ïábel kterýmkoli høíchem, tedy nikdy není høích smrtelný, když k nìmu èlovìk nepøivolí. Protož dí sv. Augustin, že høích tak jest k vùli pøimìøený, že není-li chtìn, tehdy není høích; a pohan Aristoteles dí, že nižádný nebývá zlý bez vùle, to jest, nechceli høíchu, ani žádný nebývá blahoslavený bez vùle, to jest, nechce-li voliti, aby byl blahoslavený, a že lidé nejt잚í pokušení mívají v myšlení. Protož to mají pomnìti, že kterakkoli zlé myšlení padne na mysl èlovìku, nepøivolí-li, ale brání se jemu stateènì, tehdy jemu neškodí. Protož dí, sv. Øehoø: Myšlení, buï kterakkoliv neèisté, duše neposkvrní, když rozum nepøivolí. A sv. Augustin dí: Nic mi nebude škoditi, když mám od høíchu pokušení, jen když prázden budu pøivolení a libosti. A tímto písmem má se každý spravovati a ïáblu a žádosti zlé nepøivolovati. A má vìdìti èlovìk, že ïábel z pýchy své má žádost, aby èlovìka pokoušel koneènì ve vùli, to jest, aby èlovìk ku høíchu pøivolil, a zvláštì aby zoufal jako i on a tak vìènì byl zatracen. Protož nejvíce o to stojí, aby èlovìk koneènì se ze høíchu nekál. A mùže býti v tom pokušení tento pøíklad, že jakož dva lidé zápasí o vítìzství, až se jeden druhému poddá, taktéž ïábel bije se s vùlí èlovìka dotud, až ji od dobrého odrazí a ke zlému pøitáhne; a dotud èlovìka dusí, až se pøizná, že koneènì nechce se ze høíchu káti; neb dí: Èerte, již se poddávám!

A v tu dobu již èert má za to, že již jest ten èlovìk jeho zajatcem. A má ïábel ze svého pøirození a z dávného zvyku a nauèení mnoho vtipù a chytrostí, jimiž lidi pokouší, je svodí a pøemáhá: Protož jednoho èlovìka jedním a druhého jiným høíchem pokouší, jakož se domnívá po pøichylnosti a po znameních, kterým by èlovìka pokoušeje, zklamal. A toho jest dùvod v evangeliu, jež‚ukazuje, že Pána Ježíše pokoušel trojím zpùsobem: lakotou (= hladem), znamenav, že zlaènìl; pýchou, poznav, že jest uèeným literátem; a lakomstvím, jež uèené velmi klamá. Aj, ponìvadž o nejvyššího, pokusil se rozliènými zpùsoby, ovšem totéž èiní i na jiných lidech menších. A týž jest dùvod o Evì, prvé ženì, a o svatém Jobovi a o jiných, jichž ïábel rozlíènì pokoušel a hledí pokušením, kdež by mohl nejvíce; uškoditi. Protož prelátùv a knížat velikých více jest pilen, aby je svedl s Boží cesty; protož také nejvíce jest pilen mužù svatých a zvláštì tìch, kteøí slovem Božím v církvi svaté prospívají, neb ti nejvíce ruší jemu jeho království. Protož velmi popouzí proti nám svých údù, jako popudil biskupù a knìží i zákonníkù proti Kristovi, aby ha zamordovali, domnívaje se, že tudy jeho moc pøemùže. Ale zklamal se; neb kdyby byl vìdìl, že Kristova smrt bude jeho poražení a duší vysvobození, byl by radìji pøekazil, aby byl Kristus neumøel. Protož strachuje se již svého pøemožení, ženu Pilátovu navedl, aby Pilát s Kristem nemìl nic èiniti, neb øekla, jakož dí evangelium: „Nic nebuï tobì do tohoto spravedlivého, neb jsem mnoho trpìla skrze vidìní.“ Dále vìz, jakož jsem øekl, že ïábel nejvíce stoje o to, aby èlovìk ze høíchù koneènì se nekál, má své dùvody. Prvý tento, že namítá èlovìku, øka: že Bùh ho pøedvìdìl k zatracení, a což Bùh pøedvìdìl, aby se stalo, to musí se státi; což tedy platno jest, aby hledal spasení? Druhý dùvod ïáblùv jest

z tìžkosti høícha, jehož se èlovìk dopustil, a dovodí takto: Ponìvadž Bùh nemùže své spravedlnosti opustiti, a Boží spravedlnost chce tomu, abys ty pro mnohem menší høích byl zatracen, než-’s uèinil, protož musíš ty zatracen býti. Nebo ponìvadž já pro malé pomyšlení, jsa andìlem, spadl jsem s nebe a jsem zatracen, a dítky nekøtìné pro høích otcùv zatraceny, nikdy nehøešivše, a Kain a Saul podle Písma jsou zatraceni, aè ménì høešili než ty, kterak ty chceš spasen býti? Tøetí dùvod, že dí èlovìku: Ty, což uèiníš, to vše zle èiníš, neb jsi v høíchu smrtelném; ty mníš, že se z nìho kaješ, ale nekaješ se, neb’s právì se z nìho nezpovídal, aniž’s ho právì želel. Ètvrtý dùvod, že dí èlovìku: Jsi mlád, požívej svìta, ještì mᚠdosti èasu ku pokání; pak-li budeš nemocen, však v nemoci budeš želeti. Pátý dùvod, že dí: Oè mᚠpéèi? Však Bùh za tì trpìv, dosti uèinil, a jsi Boží syn vyvolený k spasení; jistì budeš spasen, buï živ zde, jak chceš, u veselí, libosti tì- lesné a rozkoši. Šestý dùvod, že dí èlovìku: Kterak vám Bùh tìžký zákon ustanovil! I kdo jej mùže naplniti, an zapovìdìl každé utìšeníèko a velí køíž po sobì nésti a velí, aby èlovìk sám sebe nenávidìl? I chceš ty se o to pokusiti, jsa èlovìk køehký? – A má ïábel chytrý mnoho jiných Lstí, ale tìchto zvláštì užívá, chtì èlovìka uvésti k nekání koneènému a nìkterého èlovìka nìkolika tìmi dùvody a nìkterého jedním klátí a onoho jiným a druhého jiným. Aby èlovìk umìl ïáblu k jeho dùvodùm odpovìdíti, musí znamenati za prvé, aby svého života pøirozenost znamenal; neb èlovìka nezpùsobilého v pøirozenosti snadno ïábel zklamá, jako tesklivého, hnìvivého a bázlivého. Dobré jest èlovìku, aby se varoval temnosti samoty i tìch neduhù, a zvláštì tesklivosti, neb tu velmi ïábel lidi k zoufalství pøivodí. Druhé, aby mohl èlovìk státi nepøemožen od ïábla, jest jemu potøebí, aby vìrou, nadìjí

a láskou byl osvícen, neb ku pøemožení ïábla jest velmi èlovìku užiteèné, aby z Boží milosti byl Písmem osvícen, jímž by se bránil ïáblu, jakož i Kristus bránil se jeho trojímu pokušení a pøemohl ho Písmem, jakož ukazuje evangelium sv. Matouše. Tøetí pøíprava proti ïáblu jest, aby èlovìk byl pilen služby Boží, jednak se modle, jednak, umí-li psáti, píše, jednak o nìm zpívaje, jednak obcuje vesele s jinými rozumnými, již Boha milují; a zvláštì aby sám nebýval mnoho o samotì v tìch vìcech, jež nejsou mnoho potøebné ke spasení; neb samotného èlovìka nalezna ïábel, rád ho láká pilnì. Tak nalez Evu samotnu, zklamal ji; i Pána Ježíše také v samotì pokoušel. Tyto tøi vìci když èlovìk bude míti, s Boží pomocí, již On hotov jest dáti i jeho andìlé, když jenom èlovìk sám se pøihotoví, pøemùže ïábla i jeho dùvody. Jakož dí sv. Pavel, že Bùh nedopouští èlovìka pokoušeti nad jeho moc, aniž mùže to býti, aby Bùh tak milostivý a spravedlivý dopustil na èlovìka pøes jeho moc ïáblovo pokušení. Ale milosrdný Spasitel èiní z pokušení prospìch, když jen èlovìk nezatvrdí sebe temností høíchù. Protož stùjme ve svìtlosti víry, lásky a Boží milosti, a odpovìzme ïáblu k jeho dùvodùm. Když nejprve dí ïábel èlovìku: „Bùh tì pøed- vìdìl k zatracení“, rceme: Ïáble! víme, že jsi lháø a svou lží mnohé jsi zklamal; protož lžeš; že bych já byl pøedvìdìn k zatracení. Však jsi ty nebyl v radì Boží, aniž víš jeho tajemství, jakož nevíš i dne soudného a jiných budoucích vìcí; a písma Božího nemáš, jímž bys mi mohl dokázati, že bych já byl pøedvìdìn. Ke druhému dùvodu, když dí ïábel: „Bùh nemùže své spravedlnosti opustiti;“ to jemu pøipusme. Když dále dí: „a Bùh tomu chce, abys ty pro mnohem menší høích byl zatracen, než’s uèinil“, tu dìme: Ïáble,lžeš! A když díš, ïáble: „Já pro malé pomyšlení, jsa andìlem, spadl jsem s nebe a jsem zatracen,“

tu díme: Ïáble! ne pro to samo pomyšlení, které’s uèinil v nebi, ale pro tvé nekání, jež jest nejvìtší høích, jsi zatracen; protož kaj se ze høíchu s pravou pokorou, a Pán Bùh bude tobì hotov odpustiti, jenž dí a selhati nemùže: Když høíšný uèiní pokání ze všech svých høíchù, a uèiní soud a spravedlnost, a zachová má pøikázání, já na všecky jeho zlosti nevzpomenu, živ bude a neumøe. A ïáble, když dále díš, že „dítky nekøtìné, nikdy nehøešivše, jsou zatraceny pro høích otcùv“, tu mísíš lež s pravdou; neb lžeš, že dítky nikdy nezhøešily, však sv. Pavel dí, že všichni jsme v Adamovi høešili. A pravdu díš, že pro høích otcùv jsou zatraceny; ale, ïáble, pøidej, že i pro svùj; neb ten høích jest i jejich i otcùv, a kdyby se kály, nebyly by zatraceny; ale nekání koneèné, jako i tvé, to je zatratilo; ale my se chceme káti. A když dále díš, že „Kain a Saul jsou zatraceni, jako dí Písmo“, to pøipouštíme; a když díš, že „ti ménì zhøešili, než já“, to popírám: neb oni zhøešili høíchem nekání koneèného, tak že se ze høíchu koneènì nekáli, a ten høích jest vìtší, než jiné všechny høíchy; neb když by èlovìk mìl jakékoli høíchy, jen když to nemá, tehdy není zatracen, a nebude-li ho míti, nebude zatracen. A ten høích, ïáble, jest tvùj høích! Pak tøetí: když díš, ïáble, èlovìku, jenž do sebe neví høíchu’ smrtelného: „Ty což èiníš, to vše zle èin횓, ïáble, to popíráme; a když dovodíš, øka: „neb jsi v høíchu smrtelném“, ïáble, lžeš! Nemùžeš toho dokázati, a což potom díš, lžeš: nebo já kaji se, želím høíchu a zpovídal jsem se z nìho Pánu Bohu i vždy zpovídám, vyznávaje se pøed ním vinen, kterakkoli jsem zhøešil. Aniž mne, ïáble, na to navedeš, abych vždy v tesknosti znova se zpovídal, a všechny pøíèiny a y høíchù knìzi pravil, neb všecky høíchy zvláštì jmenoval; neb vím, že Pánu Bohu netøeba jich vyèítati, an všechny zná, a já vyznávám se jemu

ve všech vinen a želím jich. Toho ty, ïáble, neuèiníš, protož vìèné zatracení trpíš. Pak ètvrté díš; ïáble: „Jsi mlád, užívej svìta!“ Ïáble, chci užívati, jak Bùh velí, ale ne jako ty. A když díš „ještì mᚠdosti èasu ku pokání“, o, ïáble, již tì tvým šípem zastøelím: aj, prve jsi øekl, že nelze mi se káti, a tuto díš, že mám dosti èasu ku pokání, i kterak’s brzo zase svou lež obrátil! Avšak, ïáble, z té øeèi chci sobì užitek vzíti: neb když díš takto: „Ještì mᚠdosti èasu ku pokání“, ïáble, z toho chválím Boha, že jest tak milostivý, že èlovìku dal èasu dosti ku pokání, tak že, dokud duši má v prsou, ještì vždy má èasu dosti, v nìmž mùže míti zkroušení, a tak mùže se ze høíchù káti. Ale, ïáble, proto já nechci høešiti, ani èekati nemoci, abych se v ní kál, aniž chci spoléhati na mladost, ponìvadž ty jsa sotva stvoøen, potom velmi brzy jsi u vìèné zatracení svržen. A také, ïáble, viz, že mladí tak obecnì mrou jako staøí, a že tak mnoho prodávají koží telecích, jako volských nebo kravích. Pak páté, když díš, ïáble: „Oè mᚠpéèi? však Bùh za tì trpìv, dosti uèinil“, ïáble, znám to, že milosrdný za mì trpìv, dosti uèinil; protož o to mám. péèi, abych jeho svaté smrti sobì k spasení nezmaøil, jako jsi ty zmaøil hotové království nebeské, o nìž já mám péèi. A když dále díš: „Jsi Boží syn vyvolený k spasení“, ïáble, doufám v Boha, že jsem, protož, abych milého Otce nehnìval, nechci já tebe ve zlém poslouchati. A když díš: „Buï živ zde jak chceš u veselí, v libosti tìlesné a v rozkoši, jistì budeš spasen“, ïáble, Lžeš! Neb vím, že bohatec, jenž byl živ tak, jako ty velíš, umøel a jest od tebe pohøben v pekle. A když díš šesté: „A kterak vám Bùh tìžký zákon ustanovil l“ ïáble, lstivì se divíš, neb On dí: Jho mé sladké jest a bøímì mé lehké. I co sladšího, ïáble, a lehèího synu pravému Boží-

mu, než milovati ho nade všecky jiné vìci a svého bližního jako sebe? A to když èlovìk má, tedy svùj køíž nese po nìm. A když díš: „I kdo mùže ten zákon naplniti?“ ïáble, dím, že každý, kdo chce. A když díš: „zapovìdìl každé utìšeníèko“, ïáble, lžeš!, veli se svým všem veseliti a radovati; ale zapovìdìl každé veseli zlé, marné, jež v pravdì není veselí, ale marnost jakož svìdèí Šalamoun Duchem svatým, jehož ty jsi zklamal veselím marným, a zvláštì utìšením a veselím ve smilství, pro nìž ty jsi zavedl Davida, ale ten z tvé moci vyšel, a Šalamouna, jenž se jiným bohùm modlil a tím tobì, zapomenuv svého Stvoøitele. Ty snad víš, kde jest Šalamoun, jest-li ve tvé moci, ale Písma svatého o tom nemám. A když dále díš, ïáble! že „Bùh velí, aby èlovìk sám sebe nenávidìl“, rozumìj; ïáble, že to jest lehké; neb sebe èlovìk nenávidí, když zlé vùli nepøivolí a tìlo své od høíchu drží, a tak v pravé pravdì miluje sebe k vìènému životu. Aj, ïáble, tvoji dùvodové za nic nestojí; nemáš-li jiných lepších, jakož nemáš, protož jdi ode mne, neb tebe lháøe poslouchati nechci, ale milého Otce svého a Spasitele, Jezu Krista, jenž jest vìèná pravda!

KAPITOLA PÁTÁ Slyš, dcerko! a viz, a pøichyl ucho své, a poznej tøi nepøátele každého èlovìka ve svìtì, již chtí jeho duši poraziti. Ti jsou: tìlo, svìt a ïábel, pro nìž každý èlovìk, ve smrtelném jsa zde životì, má k Bohu volati: Pomoz mi, Pane Bože mùj! neb nepøátelé obklíèili duši mou; tìlo mé, z bláta jest, protož blatná, neèistá a rozkošná myšlení od nìho mám, a marná a divná od svìta, a lstivá a zlostná od ïábla. Aj ti tøi nepøátelé, tìlo, svìt a ïábel, obklíèili duši mou. Od tìla utéci nemohu, ani ho od sebe zahnati nemohu, ale musím je tepati, neb jest pøivázáno, a zabíti ho nesluší, živiti je musím; a když je vypasu, že ztuèní, tehdy svého nepøítele proti sobì krmím; neb jak dosti jí a pije, tak se proti mnì vzbouøí, a jeho síla a zdraví mnì se protiví. Svìt pak, ten mne všudy obklíèil a oblehl na všechny strany, a pìti branami mì raní. Pìt bran jest pìt smyslù v èlovìku, kterýž je má: zrak, sluch, okusení, povonìní a dotknutí. Aj, tìmi branami mì raní svìt, a smrt vchází okny mými v duši mou; neb hledí oko, a smysl mysli pøevrátí; slyší ucho, a úmysl srdeèný zkøiví; vonìní dobrému myšlení pøekáží; ústa mluví, a lží jiné hanìjí, žerty i jiné škodlivé a marné øeèi vydávají; a dotýkání k smilství popouzí, a nebude-li brzy odvrženo, ihned pálí tìlo a pudí mysl, aby pøijala libost, a vùle aby k libostí pøistoupila, a tak aby se høích dokonal. Pak ïábel, jehož vidìti nemohu, ten napjal luèištì své v temnosti, protož tìžko mi jest se ho vystøíci, a nalíèil všudy osidla svá ve zlatì, ve støíbøe i v jiných vìcech, abychom jich neøádnì užívali, a tak v jeho osidlech uvázli. Aniž toliko osidla svá zlíèit, ale i lepem nastražil. Lep jest žádost bohatství, pøichyl-

nost tìlesná ku pøátelùm, milování cti svìtské a rozkoš tìlesná. Aj, tím lepem jest duše ve svém peøí slepena, že nemùže vysoko létati. Peøí duše jest myšlení. o radosti nebeské, o Božím milosrdenství, o vìèném zatracení, kterýmžto peøím jednak by se vznesla v nebesa, jednak se spustila do pekla, onde by spatøila veliké utìšení, a tuto velikou bídu, a tak by právì za velikým orlem letìla, za Kristem, jenž sestoupiv do pekla, vzletìl na nebesa, jehož køídla jsou spravedlnost a milosrdenství. Pak støely ïáblovy jsou hnìv, závist, pýcha, smilství, a slova, jakož dí sv. Pavel, šípové ohniví, jež mùže uhasiti, kdož má štít víry, to jest, vìøí-li, že Otec i Syn i Duch sv. jsou tøi osoby a jeden Bùh, a vìøí-li, že božství, duše a tìlo jsou jeden Kristus, pravý Bùh a pravý èlovìk. Neb dí sv. Jan ve své epištole, že ta víra pøemáhá svìt, to jest, všecku zlost ve svìtì, jež všudy své šípy rozpustila, tak že všudy èlovìku boj jest, všudy pokušení, všudy hnutí, tak že kam se obrátím, nikde bezpeènosti nemám; neb i tìch vìcí, jež mì tìší, i tìch, jež mne rmoutí, lekám se: neb i laènost, i sytost, i spaní i bdìní, práce i odpoèinutí bojují proti mnì, i hnìv i veselí, vše mne mùže raniti. A tak štìstí s jedné strany a neštìstí s druhé strany mùže mì raniti. Štìstí svou sladkostí mì klame, že se pokládám za bezpeèna, a neštìstí mì svou hoøkostí straší a vede mne v netrpìlivost. A co ïábelských myšlení! Aj, tak ti tøi nepøátelé proti mnì bojují, jednak zjevnì, jednak skrytì, ale vždy zlostnì. A ïábel nejvíce pomoci doufá od tìla, neb tìlo s ïáblem proti mnì se spikli; protož tìlo vždy se protiví mému duchu, vždy repce proti nìmu a nechce ho poslouchati, neb sobì jiný zákon -i obyèej položilo nežli duch. Protož tìžký jest boj, tak že stateèný bojovník sv. Pavel køièí, øka:„Vidím jiný zákon v údech mých, jenž se protiví zákonu mysli mé, a jenž mì jímá v zákonì høíchu, kterýž jest v údech

mých. Nešastný já èlovìk, kdo mì vysvobodí z tìla smrti této!’ Aj, tak sobì stýskal sv. Pavel, trpì od tìla pokušení a øekl: Kdo mì vysvobodí? Ihned dále pøidal: milost Boží, skrze Pána Jezu · Krista našeho. Protož má volati èlovìk s Davidem a øíci: Vysvoboï mì od nepøátel mých, Bože mùj, i od tìch, již mì nenávidìli: neb se zmocnili proti mnì!

KAPITOLA ŠESTÁ Slyš, dcerko! a viz, a pøichyl ucho své. Slyš, že se mᚠkáti, a viz, z èeho se mᚠkáti; a pøichyl ucho své vnitøní a slyš tìlesným také, že právì se káti jest, minulých høíchù želeti, a již míti vùli jiných se nedopouštìti. A tak pravý kající jest ten, kterýž tak želí minulých høíchù, že se jiných úmyslnì nedopustí, takže nižádného høíchu neoblibuje, aè bez všedního nemùže v tomto bídném životì býti. Pravý kající drží Boží pøikázání, jest v zarmoucení pro høíchy, že se jich dopustil, a jest v utìšení, že se jich kaje a od nich ustal. Pravý kající pracuje o radost nebeskou a nedbá utìšení tohoto svìta; ale ten, kdo èiní ještì to, èeho se má káti, neb míní uèiniti, èehož by se mìl káti, ten jest posmìvaè pokání. Protož ty, chceš-li se právì káti, žel høíchù minulých, mìj v mrzkosti všechny høíchy, již více nehøeš; neb dí sv.Augustin: že daremné jest pokání, kteréž potomní poskvøòuje høešení. Tak rozumìj: že kdyby se tisíckrát kál, a potom vždy høešil, vždy by pokání tak zrušil, že, nekál-li by se koneènì èlovìk, tak aby želeje již nikoli nechtìl høešiti, tehdy všechna pokání prvnìjší k spasení by zmaøil. Neb dí Pán Bùh „Odvrátí-li se spravedlivý od spravedlnosti své, a uèiní-li zlost, všechny spravedlnosti, kteréž uèinit, nebudou jemu vzpomenuty, ale v høíchu svém umøe: Tak dí Bùh. Protož jako koneèné pokání samo jest plné a dokonalé, jež èlovìka, kterakkoli by byl høíšný, spasí, tak koneèné hekání, kterakkoli by byl èlovìk dobrý, toho zatratí. Protož ty, jak doufám, že’s kající, ostøíhej se od høíchu, pilnost pøilož a rozumìj, že sama sebe neostøežeš…než s pomocí Boží. Protož na jeho pomoc spoléhej, k nìmu volej, at’ tì zbaví zlého a nedá padnouti v pokušení. Také pros svatých, a jsou pomocni, ostøíhej všech smyslù

svých, život svùj každý den aspoò kratièce prober v mysli své a pilnì znamenej, již-li prospívᚠèi hyneš ve ctnostech, jaká jsi v žádosti a obyèejích, kterak jsi podobna svému choti, Kristovi, ve skutcích a kterak nepodobna; neb mᚠpiha býti, aby ses s Ním, jak nejvíce mùžeš, shodla ve skutcích. A tak zøiï své žádosti, myšlení i skutky, abys nièeho ohavného se nedopustila. Postav se sama pøed sebou; jakobys jiného postavila, a vidíš-li cos nehodného, žel sebe, jakobys jiného želela a ještì více. Plaè na své høíchy a srdce ukazuj Bohu a potom vezmi posilu, pojez chleba živého, tìla Pána Ježíše, abys laèností nezemøela, jehož ten lépe požívá, kdož ho více miluje. Ty sama sebe zkus, jako sv. Pavel velí, a tak jsouc od høíchu smrtelného v nadìji èista, želíc høíchù minulých, varujíc se, abys v nižádný neupadla, majíc žádost, abys již vždy dobøe živa byla a vystøíhajíc se i všedních lehkých høíchù, na památku Pána Jezu Krista a ke svému prospìchu pøístupuj k jeho svatému tìlu, – – Míry tobì dáti neumím, jakož nemohu tobì dáti žádosti dobré ani daru Ducha svatého, protož tvá víra, nadìje a láska, a tak žádost má tì vésti k tomu chlebu. Protož dí sv. Pavel: „Zkus sebe sám èlovìk, a tak (totiž jsa pevný u víøe, v nadìji a lásce, a tak èist od høíchu smrtelného) ten chléb jez“, buïto každý den, nebo ob den, neb jednou v tém dni, neb toliko v nedìli, neb jednou za mìsíc, nebo jakož Bùh obdaøí. Jenom høíchu se varuj pilnì a miluj Boha velmi, nebo to jest „jeho jísti“: velmi ho milovati, a tak v nìm milostí pøebývati a v tom pokání konati, jež má tyto èásti: želení, vyznání a dosti uèinìní. Želení høíchù do smrti, vyznání Bohu jich do smrti a dosti uèinìní modlitbou, postem, almužnou duchovní, (jako: dobrým nauèením, radou, trestáním, viny odpuštìn ) a tìlesnou (jako: nakrmením laèného, napojením žíznivého, odìním nahého, navštívením nemocného neb uvìznìného), a tak i jinými svatý-

mi èiny. Tak se kálí høíšní, kteøí jsou již velicí svatí; neb takým pokáním duše bývá ïáblu odjata a Kristovi navrácena. Také pokání nižádného nezamítá, nižádným kterakkoli zlým nepohrdá. Také pokání na høíšnici Magdalenu plaètivou, na pohanku Kananejskou pilnou vzezøelo; také pokání cizoložnici v høíchu popadanou vysvobodilo; také pokání zjevného høíšníka, jenž se modlil, nad zákonníka pyšného spravedliva uèinilo; také pokání Davida, cizoložníka a vražedlníka, oèistilo a velikým prorokem uèinilo; také pokání Matouše, zjevného høíšníka; apoštolem uèinilo a písaøem Syna Božího; také pokání Pavla, církve násilníka, a Petra, nevìrného pøísežníka, milostivì k Ježíšovi navrátilo; také pokání Lotru zlému rouhavému, na køíži v poslední hodinku volajícímu „Vzpomeò na mì, Pane, když pøijdeš ve své království“, ráj otevøelo, neb øekl jemu umuèený na køíži Spasitel: „Vìru, pravím tobì, dnes budeš se mnou v ráji: ` I,proè se to tak stalo l’ Jediné, aby.všem byl dán pøíklad, že nižádný nebude od nebeského království zavržen, kdož bude pokáním na poslední hodinku navštíven. Ó, divná Boží dobroto, o, pøeveliké Boží a nesmírné milosrdenství, že ten, jenž se zlosti smrti hodné dopustil a svému Spasiteli rouhal, brzy, jsa káním obrácen, slyšel: Dnes budeš se mnou v ráji. Ó, lotøe, kdes to vzal, žes nejprve k tomu zvítìzilému králi v radosti pøisazen? I kdes to vzal, že nejprve tak slavnì jsi pasován? Jistì divná moc jest pravého kání, že tak brzo dalo ráj lotrovi, že dává živým posilnìní, mrtvým živost, slepým prozøení, že vrací nadìji zoufalým, že ze synù hnìvu èiní syny lásky a z ïáblových sluhù èiní Boží stuhy; že pokáním se èlovìk pozná, jenž sebe neznal a mìl sebe za zatraceného, nalézá se již s Bohem smíøeného, a vida se prve syna ïáblova mrzkého, nalézá se synem Boha nejvyššího a s Kristem spoludìdicem království nebeského.

KAPITOLA SEDMÁ Slyš, dcerko I a viz, a pøichyl ucho své, a važ dùstojenství duše své, že duše tvá, jež jest duch, jest stvoøení rozumné, svaté Trojici podobné, jež pøevýšilo všechna jiná stvoøení nerozumná; a tak tvá duše jest vzácnìjší Bohu než nebe a zemì. Neb dí sv. Augustin: Jakož Bùh pøevy-, šuje každé stvoøení, tak duše každé stvoøení hmotné pøesahá svým pøirozením. Protož velmi ji má èlovìk vážiti, neb duše jest chrám Boží, jakož dí sv. Pavel: „Chrám Boží jste vy a duch Boží pøebývá ve vás; a poskvrní-li kdo chrám Boží, rozptýlí ho Bùh; neb chrám Boží svatý jest, jenž jste vy: `A jest duše svatá chrám Boží: prvé, že jest místo modlitebnì, neb v ní èlovìk má se modliti; druhé, že v ní obìtuje se obìt’ Bohu vzácná: mysl pokorná a duch zkroušený; tøetí, že v ní jest oltáø, na nìmž se Kristus obìtuje: oltáø ten jest víra živá a oheò, jenž nikdy nemá uhasnouti v duši, jest milování Pána Boha. Ètvrté, duše svatá jest chrám Boží, že v ní jest napsáno podobenství svaté Trojice a Kristovo umuèení; páté proto, že v ní Bùh pøebývá svou milostí a více se v ní kochá, než ve všech chrámech a klášteøích i kaplích, z èehokoli neb kterakkoli krásnì udìlaných; neb chrámy nejsou ani nemají pro jiné býti do soudného dne, jediné aby duše byla Pánu Bohu ku vìènému pøíbytku zachována. Aj to slyš, dcerko, a viz a pøichyl ucho své, poznej dùstojenství duše své, a viz, kterak ukrutné byly její rány, pro nìž musil neb chtìl syn Boží ukrutné rány ve své tìlo pøijati. Ale netoliko chtìl býti ranìn, ale chtìl býti zabit a ne lehkou smrtí, ale nejohavnìjší a nejukrutnìjší. A kdyby toho netrpìl, šla bys i se mnou na vìèné zatracení, v nìmž jsou vìèné temnosti, oheò vìèný i všeho utìšení vìèné zbavení.

Pøichyl, dcerko, ucho své a slyš sv. Augustina, jenž dí: O duše køesanská proci, a jest-li v tobì která moc lásky, kterហvše strpí, následuj šlépìje. Znamenej, kterak mnoho tisícù tobì cestu ušlapali, co tisícù muèedníkù šli již, panny i panici, a ještì se bojíš? Však povede tì ten, jenž je cesta, pravda i život: cesta nebludná, pravda nezklamávající, a život, jenž nezhyne. To slyš, dcerko, a viz dùstojenství duše své a nestrachuj se utrpení. Aj, Spasitel plakal pro tebe; plaè ty sama pro sebe. On potil se krvavým potem pro tebe a svou krev vylil, a ty jsouc vdìèna, to mile pamatuj. On umøel pro tebe, umøi ty Míchu pro Nìho i pro sebe. I malé-li je dùstojenství duše, že pro ni; aby ji spasil, Bùh chtìl býti èlovìkem, aby èlovìk nìjak byl Bohem? Bùh vìèný chtìl bídným v tìle býti, aby èlovìk byl slavným. Chtìl Bùh nesmrtelný umøíti, aby èlovìk smrtelný mohl vìènì živ býti. To slyš, dcerko, a važ dùstojemství duše své a chovej ji èistì.

KAPITOLA OSMÁ Slyš, dcerko! a viz, a pøichyl ucho své, a hleï k budoucímu soudu pilnì. Ten soud zajisté jest nám každému jistý, neb všichni k nìmu máme se dostaviti. Ten soud jest nám skrytý, abychom vždy bdìli, a byli Pána èekající. Ten soud jest hrozný, neb pøed soudcem páliti bude všechny jeho nepøátely. Tu se ohòové sejdou; neb pekelný oheò bude páliti zatracené, a oèistcový bude dobré páliti, od všedních høíchù je oèišuje; oheò zdejší všecky vìci zemské bude páliti a spálí je; neb již nebude potøebí kterých vìcí èlovìku, než dobrým nebe ku pøíbytku, a zlým peklo zùstane. Jistì hrozný soud bude, na nìmž nelze se bude ani vymluviti, ani vykoupiti, ani odhroziti, ani odbíti; neb Bùh bude souditi a s ním každé stvoøení. Bude proti høíšnému hrozný soud, neb høíšník všude bude obklíèen; nad ním bude soudce hrozný, zlým hnìvivý, pod ním peklo otevøené, na pravici všichni høíchové žalují, na levici ïáblové do pekla táhnouce, vnitø svìdomí hrozné kousavé. Tu budou všichni svatí soudu spravedlivého proti høíšníkùm pochvalovati, tu každého èlovìka høíchy budou všem andìlùm, lidem i ïáblùm Boží mocí oznámeny. Ó, kterak hrozná hanba bude zatracencùm z jejich høíchù, že se jich dopustili a pokání èiniti nechtìli! Ó, pøehrozné odsouzení, že lidé se tebe nebojí. „Jdìte, zloøeèení, do vìèného ohnì, jenž jet pøipraven ïáblu a jeho andìlùm.“ A po tom odsouzení dále dí soudce, že pùjdou zlí do vìèného ohnì. Nastùjte! ano tìžko jednu jiskru trpìti na malièký èas, a tam pak trpìti oheò vìèný, jenž všecko tìlo i duši páliti bude na vìky u vìèné temnosti s ïábly bez oddechu; i bez nadìje na vysvobození. Ó, bìda, pøebìda, kdo ztratí radost vìènou pro chlipnost velmi krátkou a upadne u vìènou muku!

KAPITOLA DEVÁTÁ Slyš, dcerko! a viz, a pøichyl ucho své. Tehdy, dcerko, krále vìèného slyš, a myslí nábožnou pøichyl ucho své k myšlení o radosti své, a viz rozumem, kterak utìšené jest království nebeské; protož slyš a viz, a tak važ život vìèný. Vyprázdni rozum od marných mání a.vùli od marných žádostí, a tak pozdvihni rozum i žádosti, a vejdi v radost Pána svého, již oko tìlesné nevidìlo zde ve svìtì dokonale, ani ucho neslýchalo, ani na srdce èlovìka ta radost dokonale v životì smrtelném nevstoupila, již Bùh pøipravil milovníkùm svým, jakož dí sv. Pavel, jenž byl nìco, jsa v tøetím nebi, spatøil. Slyš Pána Ježíše Spasitele, jenž dí: „Tento jest život vìèný, aby poznali tebe samého pravého Boha, a jehož’s poslal, Ježíše Krista: To slyš a viz rozumem, co míní Spasitel, když tak mluvì k Bohu Otci, dí Spasitel, že život vìèný jest: poznati Pána Boha Otce i Syna Jeho, Ježíše Krista. Protož znamenej, že život vìèný v jednom smyslu má každá vìc, kterហbude živa na vìky; a tak andìlé, ïáblové i zatracení budou míti život vìèný. O ten nepracujeme, neb ten každý z nás míti bude. Pak ve druhém smyslu jest život vìèný nasycení bez nedostatku, a to nasycení záleží na Trojici svaté, poznáxú té Trojice svaté. Neb dí Kristus: Tento jest život vìèný, aby poznali (totiž, vyvolení) tebe Otce, pravého Boha, a Syna tvého a tak i Ducha svatého. A tak nasycení bez nedostatku poèíná se v poznání, takže blažení svatí v nebeském království poznají rozumem Boha Otce, i Syna i Ducha svatého, a tìlesným okem poznají Krista èlovìka i všechny svaté lidi. A z toho plného poznání budou míti veliké utìšení a velikou radost, a v tom ‚poznání utìšeném i v té radosti budou míti vìèné ukojení. Tu rozum nasycen bude poznáním, neb již Boha pozná, jakž jest, a v

Bohu všecky vìci. Tu vùle bude nasycena vší rozkoší, takže již bude míti, což bude chtíti; nebo po soudném dni již bude tak žádosti plna, že již nic budoucího nebude žádati a nic zlého nebude moci chtíti. Protož, jakož dí sv. Augustin, blahoslavený jest ten, kterýž má, což nechce. Ale tak plnì blahoslavený není ještì ani sv. Petr, ni sv. Pavel, a dí Origenes, že ani Kristus. Ale tu právì tøeba jest rozumìti, neb jinak sv. Petr, Pavel, neb jiní svatí nemají ještì plného blahoslavenství, a jinak Kristus. Nebo Petr, Pavel a jiní svatí ještì nemají tìla oslaveného, ale Kristus ve své osobì má plnì oslavené tìlo, že již nemùže býti oslavenìjší. Ale jakož míní Origenes: Kristus jest hlava a všichni vyvolení jeho údové, a hlava aè v sobì jest plnì zdráva; však když údové pod ní trpí, to sobì pokládá (vlastní). A tak dí Kristus: Noh jsem byl, odìli jste mne, žíznil sem, napojili jste mne. A zase dí: Laèen jsem byl, a nedali jste mi jísti, žízniv, a nedali jste mi píti. A zase spravedliví dìjí i zatracenci: Kdy jsme tì vidìli, a to jsme uèinili? A on vykládaje di: Což jste jednomu z nejmenších mých uèinili, mnì jste uèinili. A tak až do soudrého dne budou údové Kristovi trpìti a v hrobích shnili ležeti-. A tak v údech svých Kristus nemá plné oslavenosti; ale když v soudný den všichni z mrtvých vstanou ve slavných tìlech, tehdy již všechno tìlo Kristovo, jenž jest sbor všech vyvolených Božích, ve všech údech bude plnì oslavené. A tak již vùle Kristova v oslavení jeho údù bude plnì vykonána; a tak již každý svatý bude plnì blahoslavený, neb již bude jeho vùle naplnìna a stvrzena, takže bude míti, co bude chtíti, a nic zlého nebude moci chtíti. Tu již nebude moci blouditi, nebo bude všechny vìci znáti ve svìtle svaté Trojice. Tu vùle nebude moci chtíti více, neb již bude míti Božství, jež jest nesmírné dobré: Pamì nebude teskliva, vzpomínajíc minulé vìci, an rozum všechny zná. Tu

oko tesklivé vidìti bude svého milého Spasitele, matku jeho i jiné svaté, a v tom vidìní jaksi èlovìk pøevýší andìly, jako v Kristu èlovìèenství pøevýšilo andìly svaté. 6, blaze bude èlovìku tomu, jehož oko uzøí Krista krále v kráse jeho! A že, jakož jsem øekl, blahoslavenství jest nasycení bez nedostatku (nasycení totiž rozumu i vùle), protož tam nebude žádný nedostatek; neb kdyby byl kterakkoli nedostatek, již by nebylo plné blahoslavenství. A že èlovìk bude míti, což bude chtíti, protož høíchu tam nežádného nebude, a tak ani bolesti, ani tesknosti, ani strachu, ani práce, ani smrti, ani pokušení, ani žíznì, ani hladu, ani které vìci protivné duši neb tìlu, ale bude svrchovaná svoboda radosti vìèné, ve tvé radosti upokojení, v“eèné Svìtlo. Neb dí sám Kristus „Budou sa stkvíti spravedliví jako slunce v království Otce mého: Ó, jaká to bude skvostnost, jaké svìtlo, když od nesmírného svìtla bude každému svìtlo! Ó, že tak veliké vìci si neváží lidé, a váží veselí kratíèké ve svìtì, lstivé zboží, moc, jež brzy pomine, chválu, jež jako mlha se vleèe, rozkoš, jež se vždy s bolestí mísí. Aj, v radosti nebeské èeká Bùh Otec duše jako dcerky milé, Bùh Syn jako choti své vyvolené, Bùh Duch svatý jako pøítelkynì své velmi vzácné. Bùh Otec èeká, aby dìdièkou vìènou ji v království nebeském uèinil; Bùh Syn èeká, aby všechno, což svým narozením a svou smrtí dobyl, aby jí to dal; Bùh Duch svatý èeká, aby jí své nesmírné dobroty úèastnu uèinil. èeká ji všechna øíše nebeská, èeleï Boží, andìlé i všichni svatí, aby ji ve své tovaryšstva pøijati, již se radují, že nepøátely tohoto svìta pøemohli, že høíchù zbyli, a že vìèného zatracení a každé bídy znikli, a radujíce se, zpívají: Svatý, svatý, svatý Pán Bùh zástupù! Svatý Pán Bùh Otec, jenž nás od svìta, od tìla i od ïábla mocnì vysvobodil, svatý Pán Bùh Syn, jenž moudøe od høíchù vyèistil a od muk vysvobodil; svatý Pán Bùh Duch

svatý, jenž nás tak dobrotivì od vìèných muk zachoval! Protož plna jest všecka zemì slávy jeho, že tak slavnì nás ve své vìèné radosti ustanovil. Ó, kdyby té radosti, již mají svatí v nebeském království, èlovìk zde okusil, jistì ve všech vìcech tohoto svìta utìšení by sobì marného nepoložil. Protož dí sv. Øehoø: Když srdce jednou v nebeských vìcech by se ustavilo, ihned by spatøilo, kterak jsou zavržené vìci, jež se prvé veliké zdály. Ó, ponìvadž milujeme zdejší pøíbytek a tento život smrtelný, v nìmž s tak velikou prací živi jsme, jemuž jedouce, pijíce, spíce, jedva tìlu dosti uèiníme a ještì vždy bídy více máme, než utìšení, i kterak nemáme srdeènì milovati blahoslavenství, v nìmž jest plné bez nedostatku nasycení i rozumu, i žádosti, i vùle, i všech pìti smyslù tìlesných; neb v tom záleží život vìèný. Zde bojíme se umøíti a žádáme dlouho živi býti; protož Pán Ježíš sliboval vždy dáti život vìèný, jako by øekl: Bojíte se umøíti a chcete míti život; aj, dám vám život, jehož žádáte, a dám vám vìèný, abyste se umøíti nebáli. Aj, to slyš, dcerko, a viz a pøichyl ucho své a poznej, a važ blahoslavenství vìèné. Málo jsem povìdìl o nìm, neb málo umím; neb ani ho mé oko nevidìlo, ani ucho neslyšelo, ani na mé srdce plnì nevstoupilo to, což Pán Bùh pøipravil milovníkùm svým.

KAPITOLA DESÁTÁ Slyš, dcerko, a viz, a pøichyl ucho své, že jsem øekl desáté: abys Pána Boha nade všecky jiné vìci milovala; neb když to naplníš, tehdy všecky døíve psané øeèi lehce zachováš. Slyš a pøichyl ucho své, že Boha milovati jest, dobøe dobré Bohu chtíti. A ten dobøe dobré Bohu chce, kdož nejsa v høíchu smrtelném, chce vše, což Bùh chce, a tak srovnává se s ním ve vùli. A že Bùh voli (= chce) vše dobré, protož, kdož Boha miluje, ten volí a tak i miluje vše dobré. A èím co jest lepší, tím více má to milovati; a že Bùh jest nejlepší dobré, protož Boha má èlovìk nejvíce milovati. A cožkoli nejvíce miluje, v tom nejvìtší libost má, k tomu nejvíce tíhne.a nejvíce ho žádá. Protož dùvod má èlovìk, že Boha nejvíce miluje, když o Nìm nejvíce myslí a žádá, aby co nejspíše s ním byl, a vší snažností stojí o to, aby jeho pøikázání plnil, neb tak pozná, že Boha miluje, když jeho pøikázání naplnil. Neb dí Kristus: Zachováte-li pøikázání má, ostanete v milování mém, jakož i já pøikázání Otce Svého zachoval jsem a pøebývám v jeho milování. Ale snad díš: Kterak mohu znáti; držím-li jeho pøikázání? Tu dím, že když èlovìk položí pevnì v srdci svém, že by radìji umøel, než by pøikázání Boží pøestoupil, a tak stojí v úmyslu, tehdy má veliké znamení, že jeho pøikázání plní, a že jeho miluje více, než své tìlo, jež hotovì poddal by na smrt, než by Boha rozhnìval. Neb již èlovìk nemá vìtšího milování k nìkomu, jediné že života pro nìho hotov jest na smrt nasaditi, a to dí Kristus; aniž mùže míti èlovìk vìtšího znamení, že Boha miluje, kromì zjevení Božího. Již pomni, že Boha mᚠproto nejvíce milovati, že jest nejlepší dobré, nad nìž nemùže lepší pomyšleno býti. Také má Bùh proto milován býti, že jest svému stvoøení dobrý; a tak èlovìk má Boha milovati proto, že ze své dobro-

ty stvoøil tento svìt a že èlovìka uèinil rozumným stvoøením a k blahoslavenství, aè bude-li chtíti vdìèen býti. Neb ponìvadž èlovìk miluje otce tìlesného z pøirození, že mu dal bytí tìlesné (jehož by nemohl dáti, kdyby Bùh nedal), ovšem více má milovati Boha, jenž stvoøil i duši i tìlo. A ponìvadž èlovìk miluje pøítele, že jemu pomáhá a jest na nìho laskav; ovšem více má milovati Boha, že nesmírnou láskou dav jemu vše, což má èlovìk, ještì Otec dal Syna na smrt a Syn dal se sám za nìho, aby ohavnou a ukrutnou smrtí svého protivníka od vìèného zatracení vykoupil. A ponìvadž cho svého chotì miluje, aè má s ním utìšení krátké, ovšem má èlovìk více milovati Boha, s nímž má míti utìšení vìèné. Ale vždy má èlovìk tak milování zøíditi, aby nejvíce proto Boha miloval, že jest nejlepší dobré, a potom že jest jiným vìcem dobrý. Neb jakž by ho miloval proto více, že jemu jest dobrý, dávaje jemu potøebu, než proto, že v Sobì jest nejlepší dobré, tehdy by již neprávì ho miloval; neb již by více miloval to, co jemu dal, než Jeho samého. Jako miluje prázdná žena toho, kdož jí dává, protože jí dává; neb když nebude dávati, již ho nebude milovati. Ale pravá vìrná manželka ta vždy svého chotì miluje, dej jí neb nedej, a trpí s ním ráda všelijakou nouzi. Též cho Kristova. Toho milování dokázaly i mladé dívky: svatá Kateøina, Margareta, Dorothea, Lucia i Barbora. Protož všichni, kteøíž v chudobì nebo ve kterém protivenství ne tak milují Boha, jako když byli bohatí a když mìli vše ke své vùli, ti mají o sobì vìdìti, že Boha nemilují právì, když z chudoby a z protivenství reptají, nechtìjíce rozumìti, že Pán Bùh nic nepøipustí na èlovìka než pro jeho lepší. Protož dí sv. Pavel, že milujícím Boha všecky vìci napomáhají k dobrému tìm, kteøíž vyvolením Božím nazváni jsou svatí. A tak i chudobu i pokušení, i nemoc i smrt, když Bùh pøipustí, má mile vše èlovìk

trpìti; nebo pøijde jemu ku prospìchu koneènì, když setrvá v bázni Boží, a prospìje ne k malé vìci, ale k životu vìènému, to jest k Nìmu, jenž jest život vìèný, jakož dí sv. Augustin: Život vìèný pro tebe podstoupil smrt, abys ty vzal život vìèný. A sám Kristus dí: Já jsem život! A tak sbera èlovìk rozum svùj, že Bùh jest nejlepší dobré, že jest Otec nejlepší, Stvoøitel i Pøítel milostivý, cho i život vìèný, má Ho milovati nade všechny jiné vìci; nebo proto pozná, že k Nìmu jest podoben: pozná své svìdomí, pozná tohoto svìta bídu, pozná zdejšího svìta pokušení, pozná tøi nepøátele, bude se umìti právì káti, bude dùstojnì své duše vážiti, bude pilnì k soudu budoucímu hledìti, bude život vìèný vážiti. A tak všech deset kusù, které jsem položil, bude spolu míti. To slyš, dcerko, a viz a pøichyl ucho své; slyš uchem, viz rozumem, pøichyl pilností, abys rozumìla, pamatovala a naplnila. Neb co by bylo platno toto, co jest psáno, bude-li od tebe èteno, rozumìno, a nebylo-li by naplnìno. Protož -pøilož pilnost, abys èetla, rozumìla, sebe poznala a Boha milovala, abys bojovala, svìt, tìlo a ïábla pøemohla a aby práce tvá obrátila se v odpoèinutí, Tkání v radost, a abys po temnostech svìta tohoto vidìla Slunce spravedlnosti, Ježíše Krista, s Jeho matkou i se všemi svatými, a jsouc oslavena, s nimi se radovala. Toho tobì raè dopomoci mocný Bùh Otec, moudrý Syn Boží, milostivý Duch svatý, jeden Bùh všemohoucí na vìky požehnaný! Amen.