Chrudim outkářská L
5 Zpravodaj 58. ročníku festivalu Loutkářská Chrudim Pondělí / 6. 7. 2009 / Dnes má smůlu Mistr Jan Hus!
M. J. H. Zapálený ochotník
Na začátku stál text paní Němcové, jenž se postupně přetváří v divadelní představení přes scénář, výrobu loutek a vymýšlení scény… Nu, uvidíte sami po Křesle pro hosty za divadlem K. Pipicha uprostřed pondělní noci. POEZIE V PARKU Seminář L – Loutka a poezie kromě plánované prezentace s ostatními vystoupí ještě dnes od v 15.30 pod širým nebem, a to v Parku Republiky za divadlem Karla Pippicha. Neváhejte a přijďte. POSLEDNÍ ÁÁÁ Poslední „jednodenní představení“ (jakože ho za den připraví, trvá jen pár minut) semináře A můžete vidět také dnes, a to v 18:40 před divadlem Karla Pippicha. Kdo na Adre nechodí, o hodně přichází. VSTUPY VOLNÉ A VÁZANÉ Organizátoři důrazně prosí seminaristy, kteří nemají lístky na inspirativní představení, aby se nedožadovali vstuNENECHÁME VÁS SPÁT!
pu a neobsazovali místa zaplacená někým jiným.Tištěným bohem nechť je jim Vykřičníček – tam jsou všechna
Alespoň v noci z pondělí na úterý NE! Semele se show
představení, na která mají vstup zaplacený. Na oplátku nabízejí v šatně zapomenutý deštník a ztracené klíče.
světelného semináře S srdnatě svítícího svými silnými
KDY JE PŘELET?
světly. (Ne)statické subjekty stanou se stars svitu sví-
Niny Malíkové se na LCH stále někdo ptá, kdy bude Přelet nad loutkářským hnízdem. Takže bude od 6. do 8. lis-
tidel. Naivní, nadaní, nevinní, nápadití N nadchnou! Ná-
topadu v pražském Divadle Minor.
zory, nápady nutně napadnou nahlížející. Prostě od lesa
PAMĚTNÍK PÍŠE
(spíše od potoka za divadlem K. Pipicha) se odehrají čty-
Našli jsme ráno v redakci nepodepsaný list tohoto znění: Děkujeme neukázněným loutkářům, že svými pozdními
ři loutková dramata.
příchody na představení dokáží zpochybnit kvalitu hry!!!
Dovolujeme si Vám nabídnout několik svěžích dílek (včetně zbrusu nových, právě vyšlých), jež zaujmou jak milovníky divadla a literatury, tak všechny, kdo mají co do činění sdětmi – a to vspeciální, loutkářsko-chrudimské doprodejové slevě: O DIVADLE (nejen) PRO DĚTI - Souhrn úvah o divadle, tvorbě, těch, kdo ho dělají, o dětech a divácích vůbec, o rodičích, škole, učitelích, pořadatelích i o poznávání divadla, festivalech a kriticích. Přemýšlivé počtení jako námět k přemýšlení pro divadelníky, rodiče a učitele, pořadatele, teoretiky i kritiky. Napsal Luděk Richter, 132 stran, publikaci lze získat při nákupu knih DDD v ceně od 200 Kč zdarma jako dárek, nebo samostatně za 45 Kč. CO SKRÝVÁ TEXT - Dramaturgicko-režijní úvahy nad oblíbenými literárními předlohami divadla pro děti, dětského a mladého divadla. Komentáře k čtyřiceti nejčastěji inscenovaným prózám a hrám. Mohou sloužit jak pro inscenování komentovaných titulů, tak jako učebnice uvažování o divadle a jeho dramaturgických předpokladech obecně. Napsal Luděk Richter, 128 stran, 60 Kč. PRAKTICKÁ DRAMATURGIE V KOSTCE - Čtenář se dozví, jak vypadá proces vzniku divadelní inscenace a jaké jsou jednotlivé kroky dramaturgovy práce: z čeho vybírá, jaká jsou kritéria výběru, co a jak by měl probrat při poznávání předlohy, jak na základě tohoto poznání vytvořit dramaturgicko-režijní koncepci a konečně jak dle ní upravit text pro inscenaci. Napsal Luděk Richter, 60 stran, 48 fotografií, 68 kreseb, 59 Kč. 50 LOUTKÁŘSKÝCH CHRUDIMÍ - Publikace obsahuje vše o špičkovém amatérském loutkářství posledních padesáti let. Od faktografických údajů o všech 988 uvedených inscenacích, jejich aktérech, seminářích, porotcích a udělených cenách, přes glosy, zajímavosti a postřehy dokumentující vývoj loutkářství až po medailony 43 souborů a 74 osobností, jež utvářely naše loutkové divadlo... Napsal Luděk Richter, 210 stran, 168 fotografií a reprodukce všech plakátů LCH, 35 Kč. HERECTVÍ S LOUTKOU - Knižní hit známého loutkářského všeuměla v zábavné formě přibližuje a rozvíjí představivost a fantazii, hravost, cit pro hmotu, výtvarnost, hudbu a rytmus, smysl pro humor, komediální talent, smyslové schopnosti a další vlastnosti nejrůznějších druhů loutek, včetně stínohry, divadla masek či černého divadla. Napsal Jan V. Dvořák, 100 stran, 72 barevných koláží, 100 Kč. OD PŘEDMĚTU K LOUTCE, OD LOUTKY K DIVADLU - Publikace vede čtenáře cestou her, cvičení i teoretického výkladu od samotných počátků práce s předmětem až k plnohodnotnému uplatnění loutky v divadelní inscenaci. Co může předmět říci sám o sobě, jak lze předměty na jevišti použít, jak se uplatní materiál a funkce loutky, co nabízejí různé druhy loutek, jak z předmětu loutka vzniká, co je to mizanscéna, co metafora... Napsal Luděk Richter, 56 stran, 35 Kč. HŘÍČKY, HRY A SCÉNÁŘE - Deset textů, jež autor připravil pro soubory, jež vedl a režíroval: Obloha věčně modrá, vášně věčně krvavé (Markéta Lazarová), Balada o Tristanovi a Isoldě, Hanýsek, Actus vánoční, Kichotání, Kuře na rožni, Havlíčkův návrat, Několik příběhů z doby, kdy se v Čechách zakládala města, Čech všude bratra má aneb Žižka pod hradem Rábí a Johannes doktor Faust. Mohou být předlohou k inscenování, inspirací, ukázkou inscenační práce, či jen nabídnout potěšení z četby. Napsal Luděk Richter, 160 stran, 60 Kč. POHÁDKA... ...A DIVADLO - S pohádkou se setkávají rodiče i učitelé předškolních i raně školních dětí a také divadelníci v dětských i dospělých souborech. Je tedy dobře vědět: z čeho vznikla a co určilo její podobu, obsah i formu, co je její podstatou, jaké má vlastnosti, co je jejím obsahem, jaký má smysl a v čem
2
je blízká dnešnímu dítěti. To vše směřuje k otázce, jaké jsou podmínky její proměny z vyprávění na divadelní inscenaci. Napsal Luděk Richter, 96 stran + CO JE CO V POHÁDCE (Pohádkové reálie) Abecedně řazený „slovníček“ přibližuje významy nejčastějších pohádkových reálií: postav skutečných i fantastických, lidí, zvířat, předmětů, prostředí, činností, stavů a dalších motivů. Dík tomu je možné pochopit často úplně nové stránky pohádek do nečekané hloubky. Napsal Luděk Richter, 56 stran + OD POHÁDKY... ...K POHÁDCE (Od literatury k divadlu) - Praktické pokračování předešlých dvou publikací ukazuje cestu od literární předlohy k divadelnímu scénáři na jedné konkrétní pohádce od různých variant předlohy přes rozbor, tvorbu dramaturgicko-režijní koncepce a hledání prostředků až po postup od předlohy ke scénáři. Napsal Luděk Richter, 96 stran, 95 Kč. Všechny tři publikace o pohádce jako komplet za 150 Kč. Knihy vydané zčásti za přispění Ministerstva kultury ČR lze zakoupit před večerními představeními v 18.00 v šatně Divadla Karla Pippicha či během diskuse od 20.00. na adrese: DOBRÉ DIVADLO DĚTEM - Společenství pro pěstování divadla pro děti a mládež, Chopinova 2, 120 00 Praha 2: 222 726 335, email:
[email protected]
DKP / HLAVNÍ SCÉNA 15:00, 18:00 UPÍR / STAROST, PROSTĚJOV
Komu patří Chrudim? No dobře, loutkářům. Ano, máme už několik dní klíč od Chrudimi, jen ji musíme, říkal pan starosta, vrátit ve stejném stavu jako jsme ji dostali (to mně připomíná skříňky ve škole). Určitě patří dětem. Nejen všechna ta přestavení na divadelních scénách i venku v parku a na ulici, ale taky Vyšehrátky, průvody, stánky s dobrotami, potok, teď přijela pouť… a hlavně – prázdniny, no co by jim mohlo chybět. Pak těm větším holkám a klukům – je jich tu požehnaně a jsou mladí, krásní a neklidní. Všude probíhají hry a rituály, škádlení, laškování a namlouvání – to drama, co předvedli Saváci ve Slavíkovi, pozorujeme v tisíci podobách kolem, na Chrudimi ale s větší dávkou vtipu a tvořivého exhibicionismu. Společně tvořit, společně pařit. Jenom ta rána. Pamětníkům, ti vzpomínají a oslavují, mají radost, že se vidí, a počítají, kolik už a kolik ještě. Pak taky rybářům, musíte si ale najít tu správnou chvilku a klidnou zákrutu řeky či potoka. A v pozdní noci, či brzkém ránu, když utichnou terasy na Kačence a zapadne Modrá Hvězda, patří Chrudim kočkám. Vikýř penzionu U náhonu, tři čtvrtě na pět ráno: tříbarevná, krásně stavěná micána nakračuje opatrně po hřebenu protější střechy. Rozhlíží se, přikrčí, mizí za hřebenem. Na lovu? Na obhlídce? Pod tůjí u okapu téhož domu zrzavý obr s minimalistickými pohyby - lehký náklon hlavy směrem, kde tuší krasavici, velmi volné přeložení ocasu zleva (od diváka) doprava. On se za ní po střechách přece honit nebude. Náhle ale vyráží ze střešního okna najatý slídil. Štíhlý černý kocour přebíhá střechu a mizí na stejném místě jako tříbarevná. Vzduch nabitý kočičí elektřinou. Co dál? Otevřeno. Nádherná scéna, zkratka, napětí, skvělá animace, nasvíceno rozbřeskem. Jdu spát. Dobré ráno, Chrudimi. František
DKP / MALÁ SCÉNA 11:00, 14:00, 16:00 KRVAVÉ KOLENO / TATE IYUMNI, PRAHA MED 11:00, 14:00, 16:00 LIDUŠK A ANEB PŘÍBĚH PRAŽSKÉ SIROT Y / KLIK A, PRAHA MASH 10:00, 15:00, 17:00 MYŠI PATŘÍ DO NEBE / DRAMATICKÁ ŠKOLIČKA SVITAVY (OKNO LOUTKÁŘŮM DOKOŘÁN) 18:40 ADRENALINOVÉ PŘEDSTAVENÍ SEMINÁŘE A (SCHODY PŘED DIVADLEM) KLUBOVNA DKP 19:30 VEŘEJNÁ ROZPRAVA 22:30 KŘESLO PRO HOSTA S K ARLEM ŠEFRNOU A LUĎKEM RICHTEREM. MUZEUM (START) 21:20 SITE SPECIFIC – SEMINÁŘ Z. OKOLÍ DIVADLA KP 23:30 PŘEDSTAVENÍ SEMINÁŘE N - OD NÁPADU K REALIZACI.
DKP / HLAVNÍ SCÉNA 10:00 UK ÁZK Y PRÁCE SEMINÁŘŮ 15:00, 18:00 BRUNCVÍK A LEV / MINOR, PRAHA DKP / MALÁ SCÉNA 11:00, 14:00, 16:00 VÁNOCE PRO BERUŠKU / RÁMUS PLZEŇ MED 11:00, 14:00, 16:00 ŠVANDA / TRY, HRADEC KRÁLOVÉ MASH 10:00, 15:00, 17:00 JAK VOJTA BOJOVAL S ČERTY / REFEKTÁŘ PRAHA (OKNO LOUTKÁŘŮM DOKOŘÁN) EXTERIÉR 10:00, 15:00, 17:00 ŠNEK / DNO A TICHÝ JELEN, ROZTOK Y (INSPIRATIVNÍ PROGRAM) PARK REPUBLIK Y 19:00 - CHOCOL ATE JESUS 20:00 - JAROSL AV HUTK A - KONCERT RESTAURACE MODRÁ HVĚZDA 21:00 LOUTK ÁŘSK Ý BÁL - ZAKONČENÍ LCH
Přežije loutkové divadlo do 3. tisíciletí? A jak by mohlo vypadat? JAKUB HULÁK: No ono třetí tisíciletí vlastně už pár let běží, takže loutkové divadlo zaplaťpánbůh přežilo. A do toho dalšího? Loutky nejspíš přežijou nás všechny, takže jde o to, aby s nimi měl kdo hrát. Pokud tedy budou ještě nějací lidé, věřím, že loutkové divadlo nezanikne, možná, že se dokonce bude vracet k nějakým dávným formám, protože už všeobecně nebude, kam jít dopředu. Možná propukne nová éra prťáckého iluzivního divadla s malovanými kulisami a rozděle-
nou interpretací. Snad jen potenciál plyšových zvířátek by za těch tisíc let mohl být konečně vyčerpán. Příštímu tisíciletí bych přál, aby mu zůstala metafora, která je nezbytným základem kvalitního loutkového divadla, i když se v posledních dobách trochu vytrácí.
NAAAA PROOODEJ!!!
JE LEPŠÍ „C“ NEŽ „B“?
VALAŠI A KARPATY!
SAVO SAJE SLAVÍK A A A A! KOPY TA ŽEROU K ACHNY!
ROZHOVOR S K ARLEM ŠEFRNOU! NEZNABOH SUCHÝ
PŘESTAŇTE
K Ý Ý ÝSELÝ
PO
ŘEKL BY: „TEN STAREJ LEGENDA, UŽ JE TU Z AS‘!“ ALE
PÁST OVCE, KOZY, KR ÁV Y. NEJDŘÍV ALE V DŘEVU
PŘEPEČLIV YM ČIŠTĚNÍ UBY DR AK A. KOSA STÍNÁ. A
VALDERON ŽIJE V MOKRÝCH ČASECH... BEZ SUCHÝ-
HLEDEJTE A VRTEJTE!!!! A PAK DECHEM STUDUJE,
K YSELÝ DEŠTĚ ŽEROU KLÁVESY!!! BOMBA.....
HO....
STŘÍDAVĚ ZACPÁVEJTE A MĚJTE! NÁSTROJE!
RYBIČK Y
ŽEROU
PRINCEZNY
Čtěte na str. 5 - 8!
SNÍT!
FOUKEJTE!!
NEMUSÍTE
NUTNĚ
Na str. 11 Rozjímejte na str. 10
3
Na scéně vidíme loutkové divadlo, vpravo (z pohledu diváků) čtyřčlenný orchestr a zároveň zpěváky. Taková trošku, chtělo by se říci rodinná, ale pak spíše hospodská či až kabaretní atmosféra. Ta pak postupně převládá. Dovídáme se dojemný, až sentimentální příběh o Lidušce, které uhynula maminka sebevraždou, ona pak byla láskyplně vychována v bordelu a lehkými ženami hýčkána jako dcera. Leč nařízením parlamentu se Liduščin osud mění a ona poznává strasti života, až se nakonec za písně „chytila patrola prostitutku hezTate Iyumni, Praha: KRVAVÉ KOLENO
Loutkové divadlo Starost Prostějov: UPÍR
kou“ vrhne z Karlova mostu a ukončí svůj život.
kolektiv souboru
Vladimír Havlík, Ivan Čech
To co vidíme je opravdu spíše kabaret, nadsázka,
Nominaci na Loutkářskou Chrudim si vysloužil na
Nová premiéra zkušeného dospěláckého soubo-
scény tu a tam ztrácejí logiku, jsou to jakoby čís-
pražském Tajtrlíku soubor Tate Iyumni s inscena-
ru tentokrát v hororovém příběhu o upírovi. Opět
la. Dobrá muzika, při které se tu a tam i někdo v
cí vlastní hry. Hororově laděný příběh s mile po-
představení plné pěkných vlastních písniček za
publika rád přidá, neb písničku zná! A přeci, jako-
nurou atmosférou a neplakátovým „poučením“
doprovodu harmoniky, nadsázky, krásných mario-
by chybělo přiklonění na jednu stranu – buď sdě-
na závěr byl opravdu divadelní zážitek. Co ovšem
net, radosti ze hry. Jen je ještě potřeba získat vět-
lení příběhu - pak by se musely posílit dramatic-
uvidí diváci na Chrudimi není zcela jisté. Insce-
ší souhru, jiskru a bude to paráda.
ké uzly příběhu, nebo posílit kabaret – tedy písnič-
nace byla velmi čerstvá – ještě někdy ve čtvrtek
Soubor byl doporučen z regionální přehlídky v Tře-
ky a čísla a nápady a k tomu příběh, ale pak chy-
večer nebylo prý zcela jasné, jak skončí. Nicmé-
bíči na 1. místě jako ukázka dlouholeté velice so-
bí trochu víc komunikace s divákem! A tím spíš,
ně, my jsme viděli třípatrový dům (plus střecha,
lidní práce marionetářského souboru, která je vy-
že se jedná o notoricky (tedy dnes už pro něko-
sklep a ještě stínohra na pozadí velkého měsí-
rovnaná ve všech složkách jevištní práce.
ho) známé písně.
ce), který se různě otvíral a odklopoval a ve kte-
Mlsali jsme ale všichni, byť jsme nedostali napít
rém se pohybovaly relativně drobné a dobře ani-
Divadlo Klika, Praha: LIDUŠKA ANEB PŘÍBĚH
piva. Je to podařená, smyslná, místy filigránská in-
mované loutky (vše výtvarně velmi zdařilé), sly-
PRAŽSKÉ SIROTY
scenace. Je tam i dramaturgický, mírně nedota-
šeli jsme dobrou scénickou hudbu a zažili celko-
Hanka Holoubkovová
žený potenciál. Ale kabaret, který se krom všech
vě dobré herecké výkony. Atmosféru kromě hud-
Loutkové větší divadélko – opona, kolem doma-
svých dovedností a výborného humoru ještě tre-
by, dotvářela příkladná práce se světlem. Příběh
lované kulisy, staré loutky. Jestli jsou skutečně
fí do současnosti, se stává kabaretem výsostným.
o strachu, nebezpečí a o hledání „vlastní komůr-
staré, jsme se nezeptali, ale nejspíš jsou dobové.
Má totiž kromě humoru, a kumštu ještě trefnou
ky“, ve které můžeme hledat útočiště, je určen
Přesně tam, kam zavedly soubor písně, které byly
ideu. Ale Klika to skoro má! Jsou to jen takové pihy
dětem od cca deseti let, ale vtáhnul nás do sebe
pro vznik inscenace podstatné. Jedná se o tzv.sta-
na kráse. Soubor byl proto doporučen do širšího
všechny.
ropražské písničky první republiky, teda doufám.
výběru na LCH.
Štvrtého dne dojmí slovo: Složení Pecek, Domažlice: mandlová jádra (47%), kyselina askorbová (21,6%), jemně mleté sushi (14%), paní učitelka (25%), chlapec (71%) a novinářská kachna (33,4%). Výrobek může obsahovat stopy: arašídů, hovězího masa a brkaše. Postřeh nenávštěvnice seminářů (rozuměj, vstává si, kdy chce): „Tak jsem byla v Alfě na řízku… a to byla teda snídaně!“ Adrenalinovější než seminář A jsou divadelní šatnářky: „Tam vzadu za divadlem dělají cirkus s těma bubínkama. Já tam bydlim. Až přijdu na to, kdo to je, tak jim ty bubny rozkopu!“ Kdybychom neměli program, vzbudily by chlípné pohledy kytaristy Tomáše Jereše do-
4
jem, že představení souboru SaVo mělo nést poněkud lascivně dvojsmyslný název Za každým rohem jeskyňka. Čmukaři opět čmukají. Tentokrát i na semináři. Tedy semi-čmukají. Rodilá Chrudimačka prohlásila: „Děje se tady někde něco? Já se hrozně nudim!“ Pravda. Chrudim je metropole celý rok tepající kulturním životem, která se pravidelně po dobu Loutkářské Nudimi na jeden týden mění v zatuchlý zapadákov, kde chcíp pes. Koncert plný břitkého humoru a upřímných chlapských citů, které jdou přímo od srdíčka skrývajícího se v slupce drsňáka… Tomáš Klus, to je kus! Jinak oblíbená restaurace Alfa: Bezpečnostní zápalky za 2 Kč. Mé prsty se v peněžence přehmátnou a o pult cinkne jednokoruna. Zlá paní s drsným make-upem suše komentuje: „A co to má jako bejt?!“ Semináři Z nestačí, že má 7 lektorů na 14 seminaristů, i v ostatních ohledech musí být spešl. Na rozdíl od ostatních budou vystupovat jindy a jinde. Víc nevím. Já nic, já muzikant. Propaguji, propaguji… V Kačence hoří hermelíny a nad nimi na grilu opéká se uhlí. Číšnice volají: „Hermelín!“
Chvíli nato: „Hermelín II: Návrat rozteklého sýru! Hermelín III: Tajemství alobalu!“ Mimozemšťanskou korespondencí jsem obdržel nejnovější opus Elišky Podšité, kterýžto slove Patka číslo jět.
PATKA ČÍSLO JĚT Byla jednou jedna Šumava. Byl to pěkný bochník. Poslali ho na jatka. Zbyla z něho jen patka. POUČENÍ: Tak dlouho se chodí s chlebem do Šumavy, až si ho pekař utrhne. Pedro Valderón de la Barca Čárca Šárca
Porotkyně Irena Marečková využila jako zdroj programovou brožuru, takže špatně opsala informaci o tom, že Tomáš Jereš je autorem inscenace „Komedianti aneb Všichni jsme Ubu“. Není to tak, autorem je Ludvík „Říha“ Řeřicha.
HUDBA Volba zvukových i hudebních prostředků prokázala hlubší znalost tématu a samotná zvuková faktura působila zcela přirozeně. Měl bych návrh na rozšíření instrumentáře o ještě jeden charakteristický zvuk, dle možností souboru, asi spíš jemný zvonivý, jako varietu gongu, která ukončuje konání a vyřčené myšlenky. Zároveň by hercům pomohl v koncích a startech jednotlivých dramatických situací. Gong je v hierarchii nejvýš, jeho zvuk musí být dlouhý – to je jen technický problém.
CHLAPEC A KACHNA Pecky, Domažlice
Vratislav Šrámek
Příběhy o soudci Ookovi mají pro nás Evropany (specielně pro nás ze středu Evropy) zajímavý rozměr. Přes jednoduchost a přehlednost příběhu vystupuje hlavní sdělení – právo je limitováno osobní odpovědností a moudrostí soudce. Důraz na přirozenou mravnost a moudrost i navzdory institucionálním nařízením a zákonům je pro nás trochu smutně inspirující, žijeme-li ve světě dominantního šustění papírových zákonů. Příběh O chlapci a kachně, který nám nabídly domažlické Pecky, toto pojetí spravedlnosti v sobě má. Abychom mohli vstoupit do Ookova světa je dobré evokovat japonské kulturní zázemí. Proto již při vstupu do sálu potkáváme nalíčené a kostýmované postavy a dostane se nám i japonského pozdravu, trochu nejistě, ale konec konců japonské ladění řeči je tišší než naše. Japonské vyladění posílí i hudební názvuky provázející představení. Přes chór dětských herců zvednuvší se z publika začíná jednoduchý příběh o nešťastném a vnitřně čistém chudákovi, který hřeší pod těžkým tlakem svého osudu. Zápletka je jednoduše nastolena a postavy většinou srozumitelně představeny. Též prostředí je jednoduché, čitelné a evokující použitými materiály základní vymezení místa děje. Orientálně inspirovanými výrazovými prostředky (líčením, loutkou, maskou, stínohrou) a v textové zkratce dostáváme vše podstatné. Otázkou může být formální ústrojnost loutky kachny – evropský napínák na obuv – ale na druhé straně zvolený prostředek dokonale naplňuje to, co jednoduchý děj potřebuje, jasný rozdíl mezi mrtvou a živou kachnou. Celá inscenace má dvě bolestivá místa. První je nastolení hlavního hrdiny, jeho zrod – ukazuje se, že není pro diváka jednoduché přijmout, že se z původně herecké postavy promění vlastně bez vnitřní motivace v loutku. Druhé místo je pro celkové vyznění ještě důležitější – proměna mrtvé kachny za živou – řešení klíčové situace. Nabídnuté zpracování – ne právě čitelný stínový rozhovor chlapce patrně s prodavačem kachen – je sice zkratkou, ale není dostatečně jasně vystavěný pro možnou katarzi, ta se zatím bohužel nedostavuje. Byť jde o malou inscenaci, ukázal domažlický soubor, že se poctivě vydal za poznáním japonského divadla i interpretací zajímavé a vděčné předlohy a ve zkratce i jednoduché stylizaci naplnil potřebné. Slušná práce. Roman Černík
SCÉNOGRAFIE Velmi mě potěšila čistota provedení scény i všech výtvarných prostředků. Hrací prostor je daný skoro čtvercovými paravány, s jedním ústředním pro stínohru. Akcent tvoří umístění mosazného gongu. Celek evokuje minimalisticky vyvážené japonské interiéry a materiál bambusu, papíru a hedvábí dojem podtrhuje. V řádu je i použití loutky chlapce inspirované divadlem Bunraku, bílé líčení trhovců a maska soudce Ooka. Stínoherní plán řeší prostorově vzdálenější situace v ději. Scénografie je poučená reáliemi a přesto není nějakou kopií asijského divadla. Slouží přesně dané inscenaci. Irena Marečková
DISKUSE Výkop: škoda, že jsme viděli vše předem! Herci se procházeli mezi diváky, zkoušela se stínohra... žehrá divačka bažící po překvapení. Divák Pavel podotýká, že nutně hledal pointu. Luděk Richter nerozumí, v čem je zásluha toho chlapce, když oživení kachničky bylo v podstatě švindlem? A také tu podle něj chybí zlo. Existuje jen úředník, který mechanicky uplatňuje zákon. Většina v diskusi levitujících otázek směřuje k tomu, že do stínohry situované klíčové okamžiky se neodehrají dostatečně zřetelně, tak, aby divákovi vyjevily podstatu. Střídající se hlavy a loutky způsobují částečný maglajz. A velká mnohost výrazových prostředků zamlžuje dějovou linku. Irena Marečková vyzdvihuje čistotu scénického pojetí od výběru materiálů po líčení. Stejně tak Vratislav Šrámek hodnotí zvukovou složku, ale! Doporučuje upravit závěs gongu tak, aby měl mohutnější dozvuk. Kuna
5
SCÉNOGRAFIE
JSOU PRINCEZNY PRO DRAKA? Kyselé rybičky, Chlumec nad Cidlinou Domnívám se, že tento text Milady Mašatové již nikdy nikdo (neviděl jsem jistě zcela všechny následné inscenace) neudělal v původním významu tak dobře, jako ona se svými dětmi. Většinou jsem viděl inscenace táhlé, monotónní, nudné. Proto si myslím, že groteskní přístup s expresivním hraním mladých komediantů z Chlumce nad Cidlinou je jednou z mála dobrých možností, jak Čtyři pohádky o jednom drakovi uchopit – v tomto případě použít. Prvou informaci, kterou jsme se před představením dozvěděli, byla výměna základního hudebního nástroje. Souboru napršelo do elektronických kláves a místní jim půjčili spinet. Náhrada byla skvělá. Veškerý zpěv doplňovaný ne elektrickým, ale akustickým nástrojem podstatně lépe vynikl. Loutky, papírové pomalované tubusy, v případě draka krabice a scéna vytvořená z imaginárních hadrů a pestrého šátku, který představoval zahradu, byly výborné. Výjimkou byla jakoby odbytá branka, kolem které se děj točil. Ostatně s brankou se sice při jejím instalování na scénu opakovaně vtipně jednalo („Oh yeah“), ale práce s ní při jednání v ději byla, tak jako její výroba, odbytá. Jinak si divák užíval a cenil hereckých schopností souboru a jejich nápadů. Např. dvojitý fór se závojem u prvé princezny, bránění vodiče ubrečené princezny od nařčení, že je ubrečená: „To není pravda…“ a vzápětí na to zahraný stupňovaný pláč. Při slově stupňovaný napadne, že některé situace by bylo dobré rozvinout – stupňovat. Například využití jedné z funkcí draka – sežrání princezny se odehraje napoprvé. Druhá návštěva draka je už mnohem poklidnější. Drobné připomínky ale nekazí základní příjemný dojem z představení, které bylo svěží a diváka bavilo.
Jako základ loutek jsou použité papírové roury od textilu a krabice. To je samozřejmě výborný konstrukční materiál sám o sobě! Další polepování látkou je dost zbytečné a loutky tak působí spíš jako figurky z hodiny ručních prací mladších sourozenců herců. Charakterizace postav by se dala odlišit zpracováním už v syrovém kartonu krabic i rour a určitě by stálo za to přemýšlet o nějakém jednoduchém pohybovém vtipu pro každou figuru. Stejně jednoduše jako „malá branka do sadu“. Ta by měla být ale otvírací. Teď je to vedle ostatních barevných objektů nefunkční, nedomalovaná, nedodělaná chudinka. Irena Marečková
HUDBA Až budete hrát na svoje vysušené klávesy, po dnešní zkušenosti, zvoltew program cembalo, je to dobrá volba (lepší než původní klavír). Z hlediska dramaturgie má úvodní píseň šmrnc, prozkoumejte pánové linie melodické, by dostala jistotu hudební, se kterou se zvedne razance herecká. A dále ve zvuku, který ve vaší inscenaci je více vázán hlasový projev, obměňujte, obměňujte, hrejte si a nezapomeňte na Marušku. Vratislav Šrámek
VÝRAZOVÉ PROSTŘEDKY Začínám mít – a nejen na Chrudimi – problém s množstvím různorodých výrazových prostředků v jednotlivých inscenací. Domnívám se, že jejich neustálé rozšiřování rozbíjí divákovu pozornost a tak tlumí původní výpověď souboru. Možná bychom si měli všímat toho, že nejpůsobivější inscenace maximálně využívají minimální množství výrazových prostředků. Pochopitelně, že vše, co je řečeno jako dogma (viz výše), je při oprávněném důvodu možno pominout. Tvůrce by měl ale vždy vědět proč. Pepa Brůček
DISKUSE Luděk Richter ocenil, že Kyselé rybičky vyšly do boje s jinou zbraní než s plyšáky. Otázkou pro něj zůstává: Mašatové pohádky se dělaly už tisíckrát. Jsou stereotypním příběhem s variací na princeznu. Problémem u vás je, že nehrajete o princeznách, potlačujete rozdíl mezi nimi, a pak to vypadá všechno stejně. Po stereotypním úvodu nenastane variace toho podstatného. Richter doporučuje: formujte vaši energii podle typu princezen a jejich odlišností. Irena podotýká, že se rozkližovala dramatická postava. Nevěděla, jestli je to hra mezi aktéry představení a loutky jsou jen uvozovky k jejich slovům? Roman Černík uzavírá: chybí mi rozpracovaný druhý plán vztahů mezi herci. Protože zůstal v náznaku, může to působit jako cesta k exhibici vás na úkor pohádky. Kuna
Pohádky o čtyřech princeznách Milady Mašatové jsou v podstatě velmi nudné. Kolovrátkové, bez nápadu, který by stál za větší pozornost. Znám je nazpaměť: kdysi v přechodu z pubescence do adolescence jsem je hrávala v předscénách v Divadle Špalíček s dnešním ředitelem plzeňského Divadla Alfa Tomášem Froydou. Dodnes lituji, že mi nikdo tenkrát neřekl, že si mám hledat texty adekvátní pro svůj věk. Že se mě nikdo nezeptal, co čtu, co je pro mě důležité, čím se doopravdy zabývám - a pak mi nevyčváněl čumák v tom, že se pitvořím u kravin. Tak Vám to, sympatičtí a velmi šikovní a energičtí mladí muži, říkám: nesouhlasím s tím, aby se inteligentní mladý člověk zabýval takovými infantilitami. Je Vás na to a je to pro Vás vážně škoda. Času i talentu. Obojí je cenné. Tak proč plýtvat? Kosa
6
SCÉNOGRAFIE
ŽENA, RŮŽE, PÍSEŇ, KOST, KOS, SLAVÍK SaVo Plzeň Předehru k inscenaci tvoří mladík s růží, zkoušející si její předání své vyvolené, a kytarista, pronásledující příchozí dívky a ženy svými pohledy, vzdušnými polibky a jemně vemlouvavou lyrikou kytarových akordů. Vlastní začátek nastiňuje neúplný a nenaplněný milostný trojúhelník. Vztahy mezi jeho aktéry se pak na povel „tak začneme hrát“ střídavě řeší hrou s loutkami nebo činoherně. Vzniká tak jakýsi druhý plán. Vše jemně provázeno kytarovým podkresem. Po sebeobětování slavíka inscenace končí prohlášením, že pravá láska neexistuje a kytarista se začne s oběma herečkami oddávat radostem tělesným. Cílem inscenátorů zřejmě bylo prostoupení tématu Wildovy předlohy do příběhu herců. Krásný nápad, který se bohužel díky prohřeškům vůči předloze, jež jsou jak v rovině věcné (rudá růže je podmínkou opětování citu v době, kdy to není možné; slavík věří, že vidí velkou opravdovou lásku), tak v oslabení (otrhaná růže, technologicky složitá a výtvarně přebujelá loutka slavíka) či opuštění charakterů původních postav (Adéla místo kokety mrcha, student nepřekypuje kreativitou, je tak trochu hlupáček) a z toho vyplývajících nejasných (přechod do hry slotkami) či nepřesných motivací, stává zmatečným. Zvolené výrazové prostředky bohužel inscenaci příliš nepomáhají. I něžná lyrika v hudbě i v projevu herců se stává díky neproměnlivému temporytmu kontraproduktivní. Je však třeba vyzdvihnout situaci sebeobětování slavíka, která je díky krásnému přednesu herečky a neprosazující se hudbě nejsilnějším okamžikem inscenace. Z výrazového hlediska je mluvené slovo v tuto chvíli silnějším řešením než zpěv slavíka, jak je v tomu u O. Wilda.
Dvě paravánové dekorace ve tvaru domů Adélky a Studenta, keř. Prostá, funkční dekorace. Nejasnosti vzbuzuje podoba loutek Adélky, která působí spíš jako teta nebo hospodyně, ne jako dívka, vrstevnice Studenta. Slavík je už úplně mimo. Nejen ve vztahu k ostatním dvěma loutkám, které jsou tvarované a barevně realističtěji stylizované, kdežto on připomíná spíš dětsky pomalovanou hračku, takového jarabáčka. Není to slavík s typickou anatomií vztyčeného zpívajícího hrdla, drobný a tajemný pěvec. Všechno tohle mi brání se se smutným osudem Slavíka ztotožnit. Moment jeho umírání, kdy zmizel v keři, byl silný i proto, že by ho zřejmě tahle loutka neuhrála. Holá ruka, zbrocená krví a nesoucí růži, cenu za zastavený tlukot ptačího srdce, je velmi silný symbol. Snad jen gesto ruky by mělo být jiné. Zaťatá zkrvavená pěst má přece jenom úplně jiné, rušivé konotace. Irena Marečková
Vratislav Šrámek
DISKUSE Malý kopaneček způsobila v úvodu Jarka, která chápe, že souboru je toto téma blízké. Luděk Richter věří, že hledali uvnitř textu, ale přesto měl zmatek ve dvou užitých plánech. Text Wildea a příběh čtyř lidí. Neví, kdo koho miluje, kdo se proč a pro koho obětuje? Slavík je přítomen tomu, že megera se urazí kvůli blbosti, ale co ona chce dál?... významové roviny se rozbíhají a uspokojení divákovo nepřichází. Doporučuje promyslet motivace všech postav. Roman Černík upozorňuje na to, že klíč ke všemu můžeme hledat už v názvu představení. Soubor lpí na dodržení škrtů některých slov v názvu kusu, což by mohlo leccos naznačit. Ale hierarchie témat představení je rozprostřená v horizontu a není jasná vertikála. Navíc od začátku jde všechno lyricky jemně a závěr se zapínáním poklopce působí jako z jinýho filmu. Kuna
7
HUDBA Děkuji za jelena v úvodu, který vylezl a dlouho jen byl a umožnil nám tak si v duchu po jelením způsobu zařvat. Jako výborná volba se zdálo vaše Walking Tango Allianz. Po čase však jeho půvab slábne. Je-li potřeba jeho délek pro vaše obdivuhodné převleky a přestavby, měňte jeho charakter tak, abyste podpořily (vytvořily) pocit souběhu dějů. Jeskyňkám, zatímco je nevidím, se samozřejmě něco děje - děti nejsou a nejsou ap. Moc vám děkuji.
ZA KAŽDÝM ROHEM JESKYŇKA Čmukaři Turnov Neuvěřitelná jízda dvou dam, které nás unášely jako dvě Jeskyňky cestou fantazie a humoru do hlubokého lesa plného pohádkových postav, a my ani nestihli vykřiknout: „Nevěřím!“, jen jsme se bavili. Pravda, místy bylo cítit, že zahrát ve dvou asi dvanáct postav, měnit převleky, loutky, hlasy, charaktery není zrovna ta nejklidnější projížďka. Občas jsme cítili, že někde by se hodilo ubrat text a přidat plyn, ale vlastně jsme si to užívali. V pohádkovém lese je parta dětí a ta parta se skládá z Karkulky, dvojčat Jeníčka a Mařenky a Smolíčka. Je to jak na návsi, všechny musejí včas domů, a když zapomenou nasbírat v lese maliny nebo dojít k babičce s košíčkem, protože má svátek, musejí to stihnout, ještě než se setmí. Jen Smolíček je trochu výjimka, když se zatoulá v lese, zavolá si jelena se zlatými parohy, „protože pěšky přece domů chodit nebude“. Postupně se ukazuje, že se není čeho bát, v Perníkové chaloupce bydlí stará hodná perníkářka, Karkulčina babička si ochočila vlka, aby ji v lese hlídal, a ony dvě Jeskyňky že jsou pojišťovačky, které obcházejí krajem, aby ulovily nové klienty. Všechno je tedy vlastně úplně v pořádku, to jen ten malý Smolíček pořád fantazíruje a straší. No, ale kdo by se mu divil, když jeho tatínek je jelen... Autorský text je vtipný a je zřejmé, že se obě herečky vyřádily. Totéž je vidět na scéně. Přestože představení se nejspíš hraje v menším prostoru, vyšlo skvostně i ve velkém sále a bavili se jak malí, tak velcí. To jsem z toho jelen. Marka Míková
Vratislav Šrámek
SCÉNOGRAFIE Scénická rámová konstrukce, ověšená látkami, paraván s pozadím lesa pro hru spodových loutek, okna pro hlavy hereček s otočnými rameny k jejich zakrytí. Na celém zpracování prostoru byl znát prakticismus především hereckého přemýšlení o akci, a to v tom nejlepším slova smyslu. Scénografie, která slouží aktérům, nepřebíjí, nepřekáží a neexhibuje. Pro tento případ bohatě rozehrané inscenace dvou hereček, které střídají v rychlém tempu množství figur, živých i loutkových, je to odpovídající řešení. Scénograf obecně nemá přinášet jen výtvarný nápad, ale má být i v praktičnosti ostatním složkám partnerem. Zde je toho dobrý doklad. Irena Marečková
DISKUSE Stará dobrá čmukařina bezva funguje, pochvaluje si Karel Šefrna. Vzápětí se ale ptá, zda šarže jeskyněk nebyla už za hranou a zda by se nemělo představení zkrátit? Je vidět, že vás to baví, lidi se smějou, ale ubírá to vašemu herectví. Luděk Richter podotýká, že představení viděl už po třetí a že na něm soubor zapracoval. Problém ale vidí v kompozici celku. Ta je pořád stejná v temporytmu a chybí napětí. Pepa Brůček doporučuje zkrátit party Jeskyněk. Vratislav Šrámek se bavil leitmotivickou písní, kterou si pro sebe nazval „walking tango allianz“. Ale všeho jen do času! Kuna
8
V semináři N – Od nápadu k inscenaci panuje čilý ruch. Proti sobě stojí dvě scény a dva minisoubory současně zkoušejí, vypadá to jako fotbalové utkání, kde ale každý tým má svůj vlastní míč. Pohádka (za paravanem úlomky Richter-klanu) proti hororu (slyšíte dobře, horor podle Boženy Němcové, máme se při předváděčkách na co těšit). Někdo režíruje, někdo dělá ruchy, další dodělávají loutky, jiní shánějí cosi, do toho dva dnes hrající, co se stavili jen na chvíli. Mezi tím vším poletuje Dáda Weissová s radami a pokyny a Jarda Ipser s radami, pokyny, nůžkami a vrtačkou a jeden hyperflegmatický chlapec čte Valderon. Na podlaze se válejí odřezky, piliny, ústřižky, šňůry, provázky a seminaristé, kteří nevydrželi tempo a nápor. „Vypadá to, jako u mě doma“, směje se Jarda, „a to ještě děláme servis pro ostatní semináře, když potřebuje třeba Romana něco říznout nebo vrtnout.“ Zvukový záznam pro představu: Dnes je to sedm let, co u nás, Petře, sloužíš. Hele, Matěji, nervi ho tam k němu, máš vedle volno. Cink. Hrmbrmdrm (zvuk hromoplechu). Ten vak byste měli zvětšit. Říkali jsme si, že maňáskům sluší velký rekvizity. Von se může objevit zase jinde. My teda jdeme zkoušet. A stihnete nás ve čtyři? Určitě, protože vás chceme vidět. Hospodo, pivo! Čert, lidičky, čert. My máme pro vás připravený fórky, co jsme pro děti nedělali. Třeba víc řvu. Kdybych řval víc u dětí, tak by řvaly ty děti. Von vyleze a… Musíme vymyslet ty ruchy. Mám v zásobě motiv. Ta plošná loutka tu lahev fakt nevezme. Tak já ji tam dám rukou. Tlač, vystrč ho tam. Vždyť jsou vystrčený oba! Vystrč ho ven, von se vrátí a ty ho vyhoď. Strašlivý nebo děsuplný, co je lepší? Tady to přistříhnem a už to doděláme. Nevěsta, ženich, svatba. Už dnes, už dnes. A objeví se Jiřík z druhý strany. Ano. Zaleze, vyleze, zaleze, vyleze. Hele, hraj to ty, tobě to tak jde. Když si to tam přilepíte nebo přicvaknete… Vavavava synu, nechoď. No. Já už přece jen jdu. Fr.
Seminář N
Seminář S (úryvek hry) tma blesky, hřmění, zvuk padajících kapek ticho světlo, schodiště, zábradlí se sloupkama, vaničky ze stran Po schodech vyběhne kočka, v polovině se oblíkne, pokračuje po dvou tma Vejde Postava s baterkou, důkladně prozkoumá Prostor, rozsvítí UV zářivky vepředu a po stranách, usedne v pravé přední části, kde zůstane do konce obrazu exploze uprostřed Zeleně hořící linie s motivem ptáka v kleci a tří ženských Postav zezadu přízemní vrstva kouře do konce obrazu S dohořívajícím ohněm nástup Postav pomalovaných UV aktivními barvami – abstraktní motivy melodie „Happy Birthday“, postavy tančí, postupně si sedaj čelem dozadu exploze, vzadu po stranách červené plameny a deště jisker zezadu nástup kašpárka v životní velikosti, vodič na chůdách, nastaví dlaň, zalije ho déšť mincí Postavy během nástupu kašpárka usínají či odcházejí konec obrazu – tma Agent Byl
Seminář M Seminář R Vlny od severu a jihu, od východu a západu si daly dostaveníčko právě v Chrudimi. A tak se to v semináři vlnilo až hřmělo. Ale všechny lodi našly svůj přístav, mořské příšery byly zkroceny. NES TNRGA ÝNJAT Seminář M Minikomedie se připravují. Naše bude nejlepší. Scény z krabic. Někdo má hotové loutky. Někdo dodělává. Nálada ve skupinkách
různá. Někdo je plný síly. Někdo dodělává. Agent CaMy
Seminář H Přestože bylo ráno poněkud… mokré, postupně jsem se sešli skoro všichni. Bylo to trochu uvolněnější, povídaly se vtipy a historky, zazněla kladná i záporná kritika k různým představením a pak… Přišel Pavel a šlo se domů… Agent Hmmmmm
Seminář A - AntiAdrenalin „Vstávat...Vstávat a na seminář...“. tak takovéto hlasy se ozývali v mé čerstvě probuzené hlavě... Prší… Venku bylo setměno. Tato noc nebyla krátká... Beránek nemeká, beránek je (naštěstí) v redakci... Další den se strýčkem Donaldem by asi nikdo z Áček nepřežil… Vstávám a s další myšlenkou v hlavě (něco ve stylu singing in the rain), se brodím na Zdrávku. A kde je náš, všemi milovaný Ivo Jelínek (protože IVOlové vědí, že jeho jméno je Jiří). Nakonec jsme ho našli u Pipicháče, jak se usmívá a vítá svoji grupu. Zbytek dopoledne proběhl ve stylu nutného (a naprosto neadrenalinového) sezení. Ráno prošla pani. Po dvou hodinách se vracela, na rtech lehký úsměv a při rozhovoru s Jirkou, kde se divila, že adrenalinový tým pořád sedí (to ovšem nevěděla, že jsme mezi tím udělali pěkný kus práce a teď již odpočíváme). A o tom je adrenalin – nejenže vymyslíme představení, kde diváci jsou herci a herci diváci, ale dokážeme tvořit na nejrušnější části 58.LCH, aniž by si toho kdokoli všiml... tajný agent Aloe Veru
9
„Na tvoje zdraví,“ přála jsem Karlovi Šefrnovi, když jsme si sedli na redakční okno a ťukli si malým pivem. „Na tvoje taky. Já mám narozeniny až v září a kdoví, jestli se toho dožiju,“ pravil lakonicky budoucí sedmdesátník a hlavně jedna ze zásadních postav české loutkářské scény. A člověk, který když přijde v Chrudimi do hospody, neví, ke komu si dřív sednout. Co tě přivedlo k loutkám? Ve 4. třídě ve škole přišla paní učitelka Hrubá a pozvala nás do marionetového divadla. Nejsem marionetář, i když jsem s marionetami párkrát taky hrál, ale byly to moje první loutky. Pak jsem začal hrát v kroužku v pionýrském domě a na střední škole jsem hrál už v městském divadle s dospělými. Na vysoké žádné loutkové divadlo nebylo. A pak jsem přišel po vojně a ten soubor těch dospělých pořád ještě
je v tom, že oni objeví cosi, třeba i Ameriku a
žil. To bylo v roce1961 – tak sem se k nim vrátil a už mi to zůstalo. Byl to dobrý soubor, my jsme i vyhrá-
prostě to rozjedou. A pak samozřejmě seminá-
li Chrudim, asi v roce 1966. S „Pokladem báby Mračenice“.
ře. Kdo není v semináři, není na Chrudimi. Pro-
Céčko vzniklo kdy?
tože v semináři je v partě, která vznikne teď
Po roce 1968 jsme se pohádali kvůli politice a rozešli jsme se. A tak po rozdělení vzniklo Céčko a ješ-
a tady. Prostě najednou tady vznikne 8 až 10
tě soubor, který se jmenoval Pablízek. Nějaký čas jsme žili vedle sebe a pak Pablízek zestárnul a ode-
part, který spolu držej celou LCH, choděj spolu
šel a my jsme vydrželi.
po hospodách, vzniknou nová přátelství. Tak-
Proč je Céčko „C“?
že mi připadá, že to je velmi družný a je to po-
Jo Céčko! Když jsme se rozcházeli s tím druhým souborem, firma byla Malé divadlo Svitavy. Žádnej ne-
řád hezký, i když už ne tak vznešený. Porota
chtěl bejt Áčko, tak my jsme řekli, že budeme Céčko a to Béčko si pak dalo jméno Pablízek.
diskutuje na úrovni rovný s rovným, i když po-
Jak se pak rodila poetika Céčka?
chopitelně porotci jsou poučenější.
Mně už bylo přes třicet, když to vzniklo a přišli různí lidé, muzikanti – takže se začalo od muziky. A už
Na jaká představení Céčka nejradši vzpo-
to zůstalo. Pak přišly politické události, tedy počátek 70. let a ta činnost začala být tak zvolna zamě-
mínáš?
řená proti režimu. My jsme si tenkrát mysleli, že to je sranda, že to je dočasně, že to nevydrží – a vono
Všechny naše inscenace jsou naše děti a těžko
ne. Takže potom naše hlavní témata byla o svobodě a její ztrátě. A to se táhlo až do Sametový revolu-
říkat, které se povedlo míň a které víc. Ale tak
ce. Láska, přátelství, svoboda.
z těch posledních jsem byl velice šťastný z Bys-
Co tě na loutkovém divadle tak baví? Člověk by se mohl zabývat ledasčím – proč zrovna lout-
troušky Lišky. Nebo ze „Slonovy cesty“. Před-
kovým divadlem?
tím jsem měl rád Hamleta... a Prevérta, to byla
Loutkové divadlo je dobré kvůli tomu, že může být krásně výtvarné a já mám rád výtvarná divadla. A či-
krásná inscenace. A třeba Šťastný princ – do-
nohry, aby byly krásně výtvarné, musí být bohaté. Kdežto loutkáři nemusí být bohatí, ti si to umí vyro-
dneška Franta Černý z Čechomoru dává jednu
bit. Takže mohou udělat krásné výtvarné divadlo i s malými náklady. Na divadle mě nejvíc zajímá téma,
z těch písniček do programu, protože on s námi
potom obraz a poezie. A to se v loutkovém divadle dá stihnout, i když je člověk neumětel.
dva nebo tři roky hrál v kapele a i v divadle
Máš dlouholeté srovnání, jak se LCH změnila?
jako herec. Ostatně Čechomor je tak napůl svi-
Když jsme začali jezdit na Chrudim, měli jsme bázeň boží. My jsme věděli, že je Chrudim takový lout-
tavská kapela. Zlatovláska byla pro mě krásná,
kářský Hronov a pro nás byl Hronov něco božského - a Chrudim také. A když jsme tu byli popr-
také velmi poetická. Já mám rád, když v diva-
vé, tak tady byli velcí mužové jako Erik Kolár, Vojta Cynibulk, Malík...a teď najednou jsme přišli na
dle ta poezie je. Když tam není takhle napcha-
tenhle Olymp a oni si s námi povídali a hodnotili nás. Takže z toho jsme byli děsně načechraný.
ná palcem, ale vane. Bohužel, těch poetickejch
Pak už jsme se zvykli a s těmi lidmi – teda kromě Kolára – jsme si potykali, prostě zařadili jsme
divadel moc není, ono je to teď hodně třeskutý.
se. Dneska jsou ty party, co hrajou, daleko mladší, jsou to velice často dorostenci a ta progrese
Jaká je doba, takové jsou inscenace. Ptala se Kosa
MUZEUM (START) 21:20 - Site specific - prrezentace semináře Z se zastávkami ve vyznačených bidech
10
III. V šeru tlustých dubů zní cvakání zubů, žaludy tam hledá antilopa šedá. I. Z protějšího břehu silueta hledí, částečně je v lehu, částečně tam sedí.
První hlava vidí, druhá slyší, obě vodí. Místo srsti chvojí, čtyři nohy, prsty trojí.
U soutoku ramen v čajích voní šalvěj. Na břehu je JELEN. Na hladině NELEJ.
Chroustá jednohubky, vyplivuje slupky, z čumáku se paří,
IV. Jeleni jsou vlastně rohatí tuleni. Tuleni jsou vlastně plešatí jeleni. No ale… co ty nohy?!
dohasíná září… Petr Nikl: Jelěnovití (lesní lyrika)
Lůj je stravou její, nebo jeho, nebo jejich…
II. Na pěšině stojí tělo jedno, hlava dvojí.
Valašská koncovka
VALAŠSKÁ KONCOVKA – používá se všude v Karpatech. Valaši byli pastevci, takže na ní hráli během pastvy. Je to jádrová bezdirková píšťala – jediným otvorem je hranatá dírka u náustku, kde vzniká zvuk píšťaly. Ovládá se pouze silou dechu. Má přirozené ladění, tedy vzniká samo od sebe. Hráč může foukat slabounce i silněji a pomocí prstu na konci píšťaly měnit tóny. Je to ideální píšťala pro hudební neumětely, kteří nikdy moc nepochopili noty a nešla jim hra na klasickou flétnu. Valašská koncovka se původně dělala z lískového prutu, který se rozštípl napůl. Pak se dřevo z prostředku obou pů-
Dnešní soutěž je trochu matematická, ale neděste se (jde o sčítání a násobení do 10.) Když každé písmeno nahradíte jednociferným číslem a v tajence naopak (číslo písmenem), dostanete charakteristiku dnešního oslavence Jana Husa. Karel, Patricie, Radomír, Prokop a Cyril s Metodem se těší na nového kamaráda. Tak hezky vystřihněte loutku v rohu, stočte, slepte (či nastřihněte a zasuňte) na prst nasuňte a hned se před redakci suňte a mistra Jana představte.
ZxZ=Z AxL=K
AxA=L E+L=T
tajenka: 12324567 8212954
Z+A=P P+L=Y
PxP=T AxP=N
lek vytrhlo a půlky se daly zpět k sobě, slepily smůlou a omotaly třešňovou kůrou, aby půlky dobře těsnily a vzduch neunikal. Tyto píšťaly nebyl trvanlivé a musely se před hrou máčet ve vodě, aby těsnily. Proto se začaly dělat vrtané píšťaly z černého bezu a javoru, které byly mnohem trvanlivější a stabilnější. Toto je příklad píšťaly, kterou vyráběli účastníci semináře V. Použili dřevo z černého bezu, jádro náustku vyrobili z bukové kulatiny. Tento nástroj je nejnáročnější na výrobu a zároveň nejhodnotnější pro účastníky kurzu. Povedl se všem. Na pískanou Luboš Mansfeld
LÍNEK JIŘÍ JE PÍ, ŽE OB!!! OCHO S OVÉ P NOB, ALE I VO L S NENÍ á překlád n o r e d l de Va Le Val azeno! r u l z á o r n i p g ri na tví ského o češtinu padá Tajems z ! u A o B c ické n M v í ra f n BO t o z k e p h r p o o ak ose lkop Philip J dpovědnost z e . u V v a psy. z hl O é o ! é h e k e n j v s ô n Rh to
zvěs poha o í j r e ě c V obra e š í ř
UNIKLO!!! Porota LCH je VYMĚKLÁ! Redaktoři Valderonu pro vás zjistili, že se denodenně převtělují do plyšáků! Na snímku ji křísí adrenalinoví seminaristé. redakce: Petra Hynčíková (Kuna), Simona Bezoušková (Bez), Petra Kosová (Kosa), František Kaska (Fr). Grafi cký návrh: Štěpánka Bláhovcová. Foto: Ivo Mičkal, Štěpán Filcík, Veronika Filcíková (Aloe Veru) a redakce. Tiskne: Ateliér 18 s. r. o. Chrudim
