• mm. ř
Západ R o č n í k 1. Číslo 4. Prosinec 1979
Časopis p r o Čechy a Slováky
Západ
Ůasopis p r o
Cechy a
Obsah
Slováky
Západ, bi-momhly magazine for Czechs and Slovaks, published by the Collegium Bohemie u m in Canada Vydává: Collegium Bohemicum jako dvoumčsíčník Redakční rada: Jirí Fabšic. Stanislav Reiniš, Josef Skvorecký, Miloš Suchma, Václav Táborský, Jan Uhde, Vladimír Valenta, Markéta Zvěřinová Redaktor: Miloš Suchma Administrátor: Milada Reinišová Advertising Representative: GS Marketing, 195 First Avenue, Ottawa, On. K I S 2G5, Canada Grafická úprava: Barbora Munzarová, Věra Držmíšková Sazba: Prague Typesetting, Inc. Toronto Tiskne: Webcom, Ltd. T o r o n t o *
Adresa redakce: Západ, Box 902 I, Terminal P.O. Ottawa, On, K 1G 318, Canada Články nemusí vyjadřoval názory redakce. Nevyžádané rukopisy se nevracejí. Redakce si vyhrazuje právo na zkrácení a úpravu příspěvků. Redakční uzávěrka vždy 15-tého února, dubna, června, srpna, října a prosince. *
Adresa administrace: Západ, Box 322, Waterloo, On. N2.1 4A4, Canada Předplatné, příspěvky na tiskový fond, inzerci a změny adres zasílejte na adresu administrace.
Roční předplatné: Kanada: SI 2.00 USA: $13.00 ostatní země: $15.00 (letecky) Československo vzhledem k devizovým a poštovním předpisům zdarma. Cena jednotlivého čísla $2.50 Odběratelé v USA a v Kanadě mohou platit osobním šekem. V ostatních zemích bankovním příkazem nebo mezinárodní poštovní poukázkou. Předplatné lze rovněž poukázat přímo na bankovní konto Západu d o Bank of Montreal, 239 Weber St.N., Waterloo, On., N2J 4H5, Canada (TSA No. 5037-246). •i Na obálce tohoto čísla přinášíme fotografii z filmu Jana Němce "O slavnosti a hostech". Je na ní Dana Němcová, jedna z odsouzených v nedávném pražském procesu s bojovníky za lidská práva. Foto J. Ješátko.
Černé světlo
1
Zajímavosti ze světa Komplikace v Jižní Africe (O. Ulč)
2
Z Československa Zpráva o stavu Člověka (I. Binar)
6
Fórum Západu K otázce, zda reformní komunismus je či není mrtev (J. Kotas) Domov a exil (I. Medek) U r o v n á n í vztahu (O. Filip) Nesem Vám noviny (K. K a u f m a n )
9 14 14 16
Humor Dějiny svaté Rusi (G. Doré) Antinostalgicum Deska p r o Stalina
17 21 21
Interview Západ se ptá Adiny Mandlové
22
Uměni Umělecký profil malíře a grafika Ivana Dobroruky (J. Outratová)
27
Fejeton O Augustech (K, Hvížďala) Komu na čem záleželo (V. Hejl)
28 28
Próza V y h n á n í z ráje (V. Cícha)
31
Knihy Nové knihy v exilu
34
Věda A n t i j a d e r n á hysterie (F. J a n o u c h ) Svědectví P ř í p a d Javorský Dokumenty Sovětsko-německá smlouva z r o k u 1939 (J. Kotas) Film Na skok d o m ů
35 36
37 38
Divadlo Nová hra T o r n a Stopparda (L. Zeman) Dopisy
39 40
Na dveřích bytu visí hřeby přibitá, dosud živá kočka. Hrály si tu sadistické děti? Ne. Byli tu zaměstnanci vědeckého socialismu: zvířátko patřilo signatáři Charty. Starší žena se po setmění vrací z návštěvy přátel. Přepadnou ji dva výtržníci v punčochových maskách a ztlučou do bezvědomí. V nemocnici konstatují frakturu lebky a otřes mozku. Výtržníci však ženě nic neukradli. Proč? Jsou to marxisté-leninisté, a žena podepsala Chartu. Sklep dorriku je zaplaven výkaly. Zacpaný záchod? Ano, ale někdo vnikl do bytu, když majitelé byli pryč, a úmyslně ucpal odpadovou rouru. Soused Vzávidějrcí pěkné bydlení? Ne. Stoupenci vědeckého světového názoru. Majitel stavení je mluvčím Charty. Muž, jehož neznámí banditi v noci "vzali na vyjížďku" do lesa za Prahu, tam ho zmlátili a zlomili mu nohu, žádá policii, aby případ vyšetřila. Službu konající poručík prohlásí, že pachatele vypátrat nelze. Pak dodá: "Ostatně, když jste takový obdivovatel americké svobody, dali jsme vám malou lekci, jak chutná." Logicky tím klade rovnítko mezi americké gangstery a - koho? Muž se zúčastnil akcí Charty. Na zahradě se svíjí pejsek v křečích. Než jej majitelka stačí odvézt k zvěrolékaři, je po zvířátku. Zvěrolékař zjistí otravu krysím jedem. Žárlivá kamarádka? Ne. i Lidé jdoucí za jasnou hvězdou komunismu. Majitelka je ženou signatáře Charty. Ve světle té hvězdy byli v Praze dne 23. října 1979 odsouzeni: Petr Uhl na pět let, Václav Havel na čtyři a půl noku, dr. Václav Benda na čtyři roky, Ota Bednářová na tři roky, Jiří Dientsbier na tři roky, Dana Němcová na dva roky podmínečně. wM I L Byli vinni? Ano. A Požadovali na TAKTO vědecky řízeném státu, aby respektoval vlastní zákony. Tím se provinili proti TAKOVÉTO vědě, proti TAKOVÉMUTO socialismu, proti TAKTO zářící hvězdě. Svítí dnes zejména nad lodičkami potápějícími se v žraločích mořích Asie, nad statisíci zahynulých hladem v zemi, kde se jeden vědecký názor, raketami a napalmem potýká s jiným, ještě vědečtějším. Její černé světlo dopadlo v třetím říjnovém týdnu tohoto roku i na Prahu. Položili jsme je na tuto stránku.
Zajímavosti ze světa Komplikace v Jižní Africe Poslední sezóna lei sedmdesátých, je americké sdělovací prostředky o tom"Každopádně, svět vám, jihoafrizáří, dětičky spěchají do školy a učitel to důležitém autoritativním prohláše- ckým jde po chřtánu." Ulč dřepí o půlnoci v právním limbu ní píply, ale nepostřehl jsem. Zato jsem "Vidíte ty kopce?" a ukázal z okna na ostrově Ilha da Sal, republika Cape se dočetl o návštěvě černého kazatele fakultní jídelny na nažloutlé kopce v Verde, diktatura marxistická-lenin- Jesse Jacksona u rasistu, jak že tam řá- johannesburgské metropoli. "Jalové ská. dí teror, každodenně, válečný stav to materiály ze zlatých dolů. Jenže už zas Co tam dělám, proč jsem se tam za- je, genocida bez precedentu. Vida, a tak moc jalové nejsou. Cena zlata promotal: chtě) jsem jen přestupovat na tohoto povídálka si tam vpustili a zase zatím stoupla dvanáctkrát, brzo už se cestě z Namibie domů. Jen dvě hodin- vypustili bez poškození jediné jeho ku- vyplatí tyhle žluté kopečky přesívat." ky pobytu, dle teorie jízdního řádu. čery. " O P E C , ten vám zavařil. A AyatolPraxe byla pak notně delší. Jsem jedi- Též jsem se dočetl, že čtyři milióny bí- lah vám zavařil. Kapku oleje odnikud ný pasažér na tvrdé pryčně, v dusnu a lých Jihoafričanů jsou čtyři milióny' nedostanete." horku čekám na aeroplán, který se za- Hitlerů. "Zase je ta skutečnost nějak jinačí," tím polámal na druhé straně rovníku. "Kolik jste tady u nás potka) policaj- reagoval můj spolustolovník. "Když Hodinu mi tam vykládali kufr. Nepo- tů?" zeptá! se mne jeden z těchto údaj- Arabové zmnohonásobili cenu oleje, vedlo se. Cennosti mi odvezli d o Evro- ných Schickelgruberů ve fakultní jí- padl na ceně dolar, a proto stoupla cepy, Já chci d o Ameriky. Mouchy mne delně University of Witwatersrand na zlata. A zlato produkujeme my, že žerou. Též nejistota. Ve zpocené kapse v Johannesburgu. Na vrchu m r a k o - ano." mi měkne americký pas, v něm je na- d r a p u . panorama všemi směry, pod To tedy ano. psáno, že jsem Made in Czechoslova- námi zlaté centrum světa, popíjíme vy"Když se hne cena zlata na londýnkia. Prohlíží si mne mulatšti floutci se nikající claret místní značky a kolem ské burze o cent, d o naší státní pokladsamopaly socialistických značek a pře- sedí hosté všech možných barev. ny přibude snad milión dolarů. A ono ptávají se na cosi v portugalském paTedy, inu, policajtů jsem postřehl se to někdy za den hne o dolarů dvacet. tois. Na zdi je plakát Aeroflotu. Na- pramálo, ač jsem si za volantem odse- Račte si ty zisky přepočítat," pokrabízí kulturu v Bolšom teátru, United děl několik tisíc kilometrů. Víc za den čoval. States of America v této zemi diploma- v New Yorku než z.a dva měsíce tady. "Jenže auto nerozjedete ani se čtyřitické zastoupení nemají. Senegal a A ti tady jsou vesměs nebílí strážci po- advaceti karáty," musel jsem namítMauretánie jsou nejbližší končiny, ně- řádku. Přiznávám, brožurková před- nout. "A nikdo vám dneska nic neprojakých pět set mil doprava, na východ. stava rasistické policejní diktatury a dá. Sankce, že ano." A přitom jsem už Tady kejsnu. Před pár dny jsem z.a pak tahle realita. tušil, jak šlapu vedle. Přeci jsem touhle jednu hodinku vyplnil formuláře u Přesedlali jsme na Organizaci spoje- zemí jezdil, benzinových p u m p habačtyř pohaničních kontrol. Při výjezdu ných národů. Solidní britský zdroj de- děj, ani jedna zavřená, ani u jedné z Republic of South Africa, vjezdu d o finoval United Nations j a k o "nejzko- f ronta. Kéž by tomu tak bylo v AmeriRepublic of Bophuthatswana, výjezdu rumpovanější organizaci v dějinách ce. z Bophuthatswany a vjezdu d o Bot- lidstva". Těžko nesouhlasit, když ko"Za zlato lze koupit ledacos," oznáswany. Mokgwa wa mosepele ( M o d e misi lidských práv předsedají Východ- mil. "Navíc jsme tohle čekali a zásobili of travel): za volantem Volkswagenu, ní Němci, ztopořitelé Zdi Míru, o jsme se. Na leta. A zejména si děláme jezdí se vlevo. Maikaeleo a loeto kgot- kambodžské genocidě se mlčí a lum- benzin z uhlí. Sasolburg. Zajeďte si sa bonno (Purpose of visit or residen- pové jsou na svítě tři: Jižní Afrika, tam." ce): koukat se. Izrael a Chile. 2 e ve stovce členských Zajel jsem si tam, kde je voda řeky Koukat se a Šmejdit, neboť všechno zemí je velice prokazatelně míň lid- Val a kde je uhlí. Vznikl mamutí podse zdá být jinačí. Poprvé jsem byl v Již- ských práv než v Jižní Africe, j e irele- nik, a teď nový, velemamutí, Sasolní Africe před dvěma roky a už tehdy vantní maličkost, na kterou může upo- burg 11, v brzké budoucnosti ropu chrapartheid rozmomovávali. Jenže na- zornit jen rasistický provokatér. lit bude. stojte, pramálo sc o tom člověk v Ame- V United Nations sc momentálně bo" A svět tu naši soběstačnost nese nerice dočetl. Před pár měsici přije! d o juje o nezávislost Portorika. Ze Porto- libě, Že ano?" řekl. Washingtonu Dr. Piet Koornhof, člen ričané nezávislost nechtějí (a že AmeBodeť by nenesl. Oni to neumí, rasijihoafrické vlády P.W. Boothy a mini- ričané by jim ji milerádi dali), je rov- sté to umí, str právě přes tyto rasové záležitosti. něž irelevantní. "Je to hitlerovská metoda," odsouOficiálně prohlásil, že apartheid je hi"Reakční vzdělanec Otto von Hab- dil jsem. storicky vysvětlitelný vývin, leč dnes sburg se vyjádřil, že United Nations "Hitlerovské metody vás dovezly na neudržitelná nemravnost, a že Botho- ovládají protievropští negramoti, des- měsíc. Kdopak začal vymýšlet rakety? vým vládním programem je naprosté potové a kanibalové,"dodaljsem svou Kdybychom dneska přišli s odpovědí odstranění rasové diskriminace. Snad trochu do kádrového mlýna. na rakovinu, tak to by se ta odpověď 2
musela zavrhnout, ne?" Takhle mne provokoval. A to v době, kdy zrovna přijeli s čepic! v hrsti američtí nákupčí jihoafrických metod práce, jak tedy z toho uhlího dělat benzin. "Zeme jsme m o h u t n á , " řekl. Nojo, jsou. Nějakých pčt procent obyvatelstva a půdy tohoto kontinentu, ale produkují přes polovinu elektrické energie. Důležitější než elektrika je žaludek. V černé Africe upadá produkce potravin v průměru o dvě procenta ročně, Z pěti zemí čtyři musí dovážet jídlo, aby unikly hladomoru. Rasistická Jižní Afrika je jediný exportér jídla. Exportér všeho možného. V Botswaně, Lesothu a Swazilandu jsem sc podrobně rozhlížel, vše, co jsem viděl, bylo Made in the Republic of South Africa. Až na pivo, a l e t o s e v y r á b í v jihoafrické licenci. Teďko pozor; Západ se hrbí a omlouvá za své komerční styky a přitom Černé republiky tytéž styky pěstují, styky kypí, ale chraň bůh se jim o tom zmínit! Taková zmínka se též pokládá za rasistickou provokaci. Zemí je to devatenáct: Angola, Botswana, Central Afričan Republic, Chad, Congo, Gabon, Ghana, Ivory Coast, Lesotho, Libéria, Madagascar, Malawi, Mauritania, Mozambique, Nigéria Senegal, Swaziland, Zaire a Zambia. Pár je z nich značně marxisticko-leninských, a dvanáct by jich ekonomicky zahynulo, kdyby došlo ke skutečnému uplatnění sankcí proti RSA. Zairc vyváží větSinu mědi po jihoafrických železnicích. Tenhle neoficiální obchod obnáší ročně víc než miliardu dolarů. Denně se vznáší Lockheedy L-100 společnosti Safair, aby od bílých dovezli k černým potravu a výrobky. Diktátoři chroustají luxusní jablka od mysu Dobré naděje. "Víte, Člověku se někdy zdá, že politika Západu, údajně pročerná, je vlastně anti-Černá." Tuhle dialektiku jsem nechápal. "No přece, vždyť vám to říkám: sankce proti nám znamenají hladomor tady vedle od nás. Nažeňte je d o těch jejich nezávislostí a výsledkem bude chaos. Zambia, kdysi severní Rhodesie, byla prosperující končina. Dnes tam s obtížemi seženete chleba. .leště že tam zbylo šedesát bílých farmářů. Polovina veškeré zemědělské produkce v zemi, to je jejich dílo."
ného teroristu a jinde si černoši popravují svůj lid ve veltuctových dávkách, tak to taky je rasismus, ne? Nevdčlanci v džungli nevědí, co činí, nesmíme si činů příliš všímat, vrahouni jsou na kritiku příliš hákliví. A když se v hidočíně dneska vyvraždí nějaký ten miliónek lidu, je to autogenocida, nevměšujme sc do vnitřních záležitostí, je to lid toliko Žlutý. Jestli jsem byl v Rhodesii? Nebyl, ale snažil jsem se. Jenže od té doby, co bojovníci Patriotické fronty tlusťocha Nkoma sestřelili letadlo u Victoria Falls a přeživší zmasakrovali, tyto lety jsou příliš populární. Trasa Johannesburg - Salisbury - Victoria Falls - Bulawayo, na čtrnáct dní dopředu vyprodáno. Jde o společnost kmenovou a člověk se tlusťochu Nkomovi nemůže divit, že demokratickému uspořádání nedává přednost. Pochází z mrňavého kmene Matabele a ve volbách by neměl Šanci. Vždyť taky řekl "bullets and no ballots". "A tohle je šampión svobodymilovného Západu. Divíte se?" zeptal se m ů j jihoafrický stolovník u claretu. Divím a vlastně se už nedivím. Vzdor západní nepřízni, v Rhodesii se neteroristická většina rozhodla uspořádat volby. V této většině jsou též černí Afričané, kteří seděli z politických důvodů v britských kriminálech i tucet let.
Patriotická fronta neboli teroristé odmítli se voleb zúčastnit. Naopak, pohrozili, že krví a železem průběh voleb znemožní a kdože by volil, válečného zločinu se tak dopustí a smrtí potrestán bude. Hle, volby se uskutečnily, šedesát procent volilo pro nemordýre a jak 1 ondýn, tak Washington se nakvasily. Washington odmítl poslat pozorovatele, j a k ž e volby proběhnou. Tím, že je nepošlu, zasichruji se proti výsledku mně nepříznivému. Trumf, že jsem u toho nebyl. Kazatel Andrew Youngsi dokonce natolik pospíšil, že odsoudil výsledek voleb, ještě než k němu došlo. "Dovedete si představit, že by si Z á pad vůbec troufl zeptat, že by jaksi nadhodil, zda snad přeci by nemělo dojít k nějakým demokratickým volbám, kdyby se ke žlabu dodrala ta Patriotická fronta?" "Ne, pane, to si teda představit nedovedu." "Takže máme formulku, jak se váží v t o m t o dnešním světě: v konfliktu mezi černým a bílým, černý má a priori pravdu. V konfliktu mezi černými má pravdu ten s bambitkou." "Ano, pane, máme formulku." Nicméně na všechno mu přikyvovat nebudu. Proč by pár procent bílých v Rhodesii mělo mít skoro třetinu parlamentních židlí. J a k neadekvátní, nespravedlivé.
Éto vaše dělo. Napadla mne paralela: že vlastně, když se Západ čili a protestuje, že běloši popravili někde čer3
Odpovědět s poukazem na americký senát. Senátoři čtrnácti států, s toliko 4,7 procenty amerického obyvatelstva, si drží takových židlí 28 procent. Přitom v Rhodesii jde o fázi vyloženě nepochybně přechodnou, kdežto v Americe je to permanentní disproporce a nikdo se nad ní nevzrušuje. "Všiml jste si jistě tohoto double standartu " pokračoval můj zásobitel nepohodlných faktů, "Izrael a Rhodesie, dva malé ostrovy v moři nepřátel. Oběma se podařilo změnit poušťv zahrady a svět je nenávidí. Jenže - do Izraele Američané nastrkali a ještě nastrkají miliardy, kdežto na Rhodesii se vytáhlo se sankcemi. Američan je geroj, když jde s flintou pomoci Izraeli, ale prašivý lancknecht, když pomůže rhodeským." Bavili jsme se o mnohém. Nejenom s tímto pánem u claretu, nejenom v tent o den. Jak vznikl apartheid. J a k vůbec vznikl národ těch Boerů, Burů, Buráků (jak říkají tamní Čeští krajané), bílého kmene, který přijel na mys Dobré naděje v sedmnáctém století. Byl t o prázdný mys - a jak to dneska vypadá, taky dost problematické dobré naděje. Kdo tam tehdy žil: Křováci, Bushmeni - dosud přežívají v poušti Kalahari a pár jsem jich potkal v Namibii. Hotentoti, ti už. nejsou. Smísili se s evropskými vandráky. Předkové nynější černé jihoafrické většiny na jihu v sedmnáctém století ještě nebyli. Pařili se někde u Konga. Těch Buráků byl vlastně minikmen. Dodneška se skládají z asi tak dvaceti příjmení - j a k o Botha, Malan, Slrijd o m , Vandermerwe, Marais, du Plessis. Blonďatí hromotluci, spíš z vesnice než ze salonu. Našli diamanty a Britové hnedky po nich. Burové se dali na ústup d o suchého vnitrozemí. A tam už potkávali černé vandráky ze severu. "Vy jste sí Indiány vyvraždili," V Americe. Já, Pilgrim z Plzně. "Kdežto my v Africe," pokračoval, my ne. Kdybysme je byli nechali, vymlátili se nejspíš sami, hoši Zulukafři a ti ostatní. Ne, kdepak, naopak. Byl to ten bílý blbec, ten začal jatka zakazovat. Rovněž přivezl doktory, zavedl hygienu a došlo k populační explozi, "Takže t e ď j e vás bílých v poměru k Černým stále miň." "Pravda, ale ne tak zcela," řekl. "Když mluvíte o Černých, neračte si představovat něco homogenního. A jestliže si představujete, přeptejte se v 4
Transkei lidu Xhosa, jak milují lid Zulu. A u lidu Zulu si ověřte, že je ho na dvě stovky kmenů, a nikdo dosud nedokázal, že by se nějak zvlášť bratřily." Přišla řeč na Bantustany. Nové státní útvary, jež porodila Republic of South Africa: Transkei, Bophuthatswana, Venda, Ciskei, KwaZulu, některé další. Nikdo ve světě si netroufne uznat de jure nezávislost Transkei, ač jde o útvar o značném prostoru, s několika milióny lidí kultury Xhosa, útvar to historicky daný, pěkně s přístupem k světovým mořím. Bophuihatswana má tolik vzácných minerálů, že to brzo dotáhne na Kuwait Afriky; ale kdepak, kdo by je uznal, vždyť je porodila rasistická Jižní Afrika. A když bophuthatswanští křičí d o světa: "Vy volové, tím, že budeme svobodní, tím máme s krku apartheid," vyslyšeni nebudou, neboť jak již víme, kdyby dneska v Johannesburgu našli odpověď na rakovinu, nebude ve světě liberála, který by takovou odpovědí nepohrdl. Je toho moc. Bolí mne hlava. "A co Soweto?" vyštěkl jsem, "Zajeďte si tam," "Zajel jsem a udělal asi padesát obrázků. Ne že bych se tam zítra chtěl stěhoval, ale kdybych musel volit mezi Harlemem a Sowetem, nejsem si tak zcela jist, jak bych volil, " P r o č jste nepřijel s manželkou?" ptali se vlídní Johoafričané. "Víte, ona totiž není zcela bělostná, ona je z Číny." "To nevadí, to dneska už nevadí." Takže kdyby přijela, bylo by s ní zacházeno jako s honorární běloškou. Děkujeme, po poctě nebažíme. Denně jsem četi Daily Rand Mail, veliké noviny. Slova pochvaly o apartheidu jsem se nedočetl, A nikde neslyšel. Je t o fáze, která končí. A svět odmítá slyšet, vidět, reagovat. "Co ten svět od nás chce?" "Abyste spáchali sebevraždu." J a k jinak jsem jim mohl odpovědět. "Nám se ale nechce." Takže bude potíž. "Chtějí to na nás z blbosti, ze zloby, z nějakého pudu po sebepurifikaci, zbavit se špatného svědomí za někdejší Činy kolonialistické, rasistické, třeba i otrokářské?" Takhle se mne rovněž ptali. J e d n o nevylučuje druhé ani třetí. Svět vyhlásil hospodářskou blokádu Rhodesie. Industriálnímu světu je třeba chrómu. A on ho nemá. Tedy
Sovětský svaz nakoupil v Rhodesii chrom (32 dolarů za tunu) a pak zboží prodal Americe (56 dolarů za tunu). Colt Industries v Pittsburghu, stát Pennsylvanie, udělaly příslušné rozbory k důkazu, odkud vlastně tento chrom pochází, "Podívejte se na zdejší lékařskou službu: jen v Pretorii každý rok, dva až tři tisíce nebílých pacientů podstoupí operaci srdce, tedy hodně komplikovanou, náročnou operaci a za všechno zaplatí jen jediný rand, tedy zhruba dolar."' Nemohl jsem popřít. Leč, mám v Pretorii přítele, je to lékař, je to Ind. Kvůli pokožce byl vyhnán do ghetta, žije sice v milionářské residenci, nicméně ghetto to je, a kdyby se chtěl stěhovat jinam, prašti ho obuškem. "Však apartheid je přežitek, odbourává se." Ale ne docela. Na autobusech a veřejných záchodech cedule BLANKE a NIE BLANKE zůstávají. "Chápejte, jak t o vzniklo. Burové, nejistý, ohrožený národ, nárůdek, na černém kontinentě. Nechtěli a nechtějí se rozplynout. Konečně, dneska pomalu každá etnická skupinka se domáhá práva na sebeurčení. Baskové vraždí, házejí bomby. A přitom nevede se jim tak bídně a nic jim nehrozí." Musel jsem uznat, že při uplatnění principu "one man one vote" bílým v Africe ledacos hrozí. "Tam u vás v jižni Kalifornii," pokračoval Jihoafričan, "kdyby se teď nahrnulo deset miliónů Mexikánů a zavalili by třeba San Diego, obyvatelstvo by pak asi moc ochotně nesouhlasilo s principem rovnosti hlasů pro každého příchozího." "Ovšemže by nesouhlasilo," přiznal jsem. A oni se přitom vali, valí. " M a j í u nás černoši nejvyšší vzdělanost v celé Africe, snad jen s výjimkou Rhodesie?" "Nu, ano," "A životní úroveň, zas jen asi s výjimkou Rhodesie?" "Asi taky ano. Přiznávám, že v Sowetu je hodné škol. Ale nejsou tak dobré j a k o Školy bílé." "Například jsou hodně špinavější," připustil. "Ne ale zrovna naší zásluhou." Nemohl jsem nesouhlasit. M n o h o špíny a svinstva jsem viděl v ulicích Soweta a to tam rozhodně nerozseli bílí rasisté. Jenže nač jsou dobrá tahle srovnáváni s Černou Afrikou? I když ten ehla-
pík zs Sciweta je sa tom s - k r i i lip než ěersss&k oáfcde v á ž s ^ J ^ co z toho? "Říkejte istí 10. Dřangíi nikdy íievidéi. vaše íspnlentni bSá sídla vJohannesburgu vidí ítesříž Závist. paseeku. to je explozivní materiál T s je uejvěíši přítel Sovětského svaÍU. Ten SSSR sezřadi io že s a näs séjdou bmevmci z Botswany a Mozambiku? Nést si vod ti slovky kilometrů poíopouíri a nikam seáejk?" panzS' povídá®. Ä Neméni na mysri vnejSiho nepřítele. ale tobo doma. Třeba fsravž v tom Sowsts. Jeden pytlík s nmčlým hnešivem, smíchat s druhým pyíMsm s mémz ifyskmmm V hračkářství koupu daifeové ovládáni pro letadélko a s i to rnŠte bouchat Takhle vyletží tss Môí-síba?t e s s JaktUe se d i bouchat v biografech. supermarketech. mateřských š k o l ^ h . Lcckde,* Zpil ke kovšm, " M i m e nejenom zlato a c k o m , " šek i beíocb. ~*Máme taky m a n ^ n , vanadiu m a platinu. Západ je vesměs nemá Račte ss vyrobit třeba aeroplan bez některých ?échhle materiálů," Ano. szaa! p e m i o by byfeobtífné Leta by trvalo vyvíssat sabradíil technologii "Západ nás bije a podrážL kde jen dá. Fřitois předpokládá* že my vidy budeme ochotni zachovat podle přásí. A Š senž nezachováme. K4ví vy nepřátelství, preč my neaspořš neutralitu" Z i n o 3 vleebny kovy v i s moc pomáhají doloval černoši z okolních ze- Kresbu Jmtu Krmofs&mo mi. Kdyby nepřii!i t tak . jjj ~K.dyfe>\ kdytsy Hlási se jkM á s k k s vic. než bychom vSbecsnohiiabsorbovsš Tak jim to řekněte, af z ideologických dšvodů ¿Sutanou doma a z praktických oáitedžS zemřou hlady," P r o d á v á m e knihy / e s o u k m i s ý c f e Komplikace* l o m piskače k n i h ô v e a a z londýnského s k l a d u , Ať už tedy Západ mim nebo nemím za každou cenu ukřižovat bílou Jižní Afri k s . dvě kardinální otázky zástávaj£ t. Jsou probííiajítí ¿měny v RSA píKŠitasné čs toliko kosmetické? 2. V případě, ie jde o podstatně zmeS e z n a m y k s l h z téeiito o b o r ů zasílá ny. cesí až vlastne poř-dř? Jednoznačné odposédi ntmám na požádání: A tak z některých técít dilemat je m= kriiinéji než m pobytu na onč pryčně B1BECT SOOK SERVICES \ Cape Vetde u marAmicko-lemnB.M.C, / g O O K E X ř O R T skýeb pisiolníkó pod plakátem AeroL o n d o n WC1V é X X tíota. ENGLANB Otto ť l ě
beletrie - poezie - dějiny ekonomika-politické studie
7
w
Z Československa Zpráva o stavu člověka Proř není toto pojednání zcela objektivní K e x a k t n ě p ř i j a t e l n é stud í i postrádám seriózní prameny. Ty však nejsou dostupné ani historikovi, pověřenému stranou zmapoval současnost. Statistiky pracují se zkreslenými nebo vymyšlenými čísly, sdělovací prostředky přitesávají skutečnost tesařskou širočinou d o tvaru, vyhovujícího pragmatickým účelům ideologie; aby se pravda podobala jejímu přání o skutečnosti. Český úřad pro tisk a informace obesítá všechny redakce důvěrnými pokyny o tom, co je zakázáno zveřejňovat. Zpráva o úplavici na Východním Slovensku v roce 1970se v tisku neobjevila, úplavice tedy neexistovala. O syfilidě, zavlečené na Ostravsko sovětskými vojáky z Východní Asie, vědí j e n o m venerologové a několik lidí, kterým to lékaři ve slabé chvilce pošeptali. Vládou sledovaná stavba tepelné elektrárny v Dětmarovicích byla prohlášena způsobilou provozu. Plánovaný termín ukončeni stavby m u s e l být n ě k o l i k r á t odložen. Elektrárna byla uvedena do provozu s vypůjčeným elektrovelínem provládní delegaci a novináře jen na několik hodin. Po odchodu delegace byl velmi složitý velin - mozek elektrárny d e m o n t o v á n a vrácen majiteli. Teplovodní potrubí znovu vykopali, nestačili je předtím zaizoloval. A pustili se d o odstraňováni spousty dalších závad, o nichž se jenom šeptá. Nic negativního nesmí být zveřejněno. Potěmkinovy vesnice mají nejen ovlivnit mínění světové veřejnosti, nýbrž zaslepil občana, který na vlastní kůži prožívá každodenní realitu "socialistické skutečnosti" poslední čtvrtiny 20. století. Nemohu analyzovat tuto skutečnost, nemaje seriózních pramenů. (Kdo je má?) Pouštím se d o výpovědi o člověku, který tuto realitu žije. O člověku, který nestojí otevřeně v opozici proti režimu a přesto nemůže rozhodovat o vlastních věcech. Mám na mysli zneužívaného občana, mlčky držícího na svých bedrech líhu totalitního systému, aniž by si to uvědomoval. 6
Bydlení Byt patří k základním nezbytnostem lidské existence. Ačkoliv je v Č S S R uzákoněno právo na práci, právo na bydlení nikoliv. Tíživá bytová situace postihuje především mladé lidi, vstupující d o manželství. Velmi často žijí v těsných sídlištních bytech p o h r o m a d ě tři generace bez naděje, že by se v nejbližších desíti letech jejich situace vyřešila, Výstavba nových bytů je nedostačující. Byty přidělují národní výbory (t.zv. státní byty), podniky, nebo si mohou občané koupit družstevní byt. Většina státních bytů je zastaralých, národní výbory nemají dostatek prostředků na novou výstavbu ani na renovací bytů s nedostatečným hygienickým zařízením. A přesto je takřka nemožné bez úplatků či známostí takovýto byt získat. Na podnikový byt má nárok jen zaměstnanec, který podepsal, že bude v podniku nejméně deset let pracovat. Takovýto zájemce je pak zapsán d o pořadníku a byt je mu přidělen podle podivného klíče upřednostňování zasloužilých členů strany, mládežnické nebo odborářské organizace; lidí veřejně a politicky se "angažujících." I tady hraje korupce a známosti rozhodující roli. Třicetiletý řidič n.p, Bytostav v Ostravě žil s rodinou (2 děti) v jednopokojovém bytě své matky řadu let. Ačkoliv byl v pořadníku na 1. místě vždycky ho nějaký "potřebnější" soudruh předběhl.
mohou vykonávat odbornici jen ve svém volném čase a požadují za ně přemrštěné honoráře (až 100, - Kčs za hodinu). I stavební materiál je velmi drahý a těžko opatřitelný (cement se shání za úplatky, kachličky nejsou, dřevo, krytina, potrubí atd,). Takže se tyto vyvzdorované stavby vlečou několik let a lidé se stěhují do nedostavěných domů. S nevyřešenou a špatně řešenou bytovou otázkou souvisí i volnost pohybu člověka, možnost zvolit si místo, kde chce Člověk žít. Mnohdy je nucen odmítnout výhodné zaměstnání jenom proto, že by neměl kde hlavu složit. Spousta lidí tráví několik hodin denně v dopravních prostředcích při cestě d o práce a z práce.
Právo na práci S tímto právem úzce souvisí povinnost pracovat; lépe. být zaměstnaný. Policie kontroluje občanské průkazy, v nichž musí být vstupní razítko zaměstnavatele. Při národních výborech jsou odbory pracovních sil, které zprostředkovávají zaměstnání. Nikoliv podle kvalifikace a schopností žadatele, nýbrž podle momentální potřeby pracovního trhu. Kvalifikovaný učitel, který se zpronevěřil režimu, si může vybrat mezi prací pomocného dělníka v hutích, horníka, nebo přidavače na stavbě. Strojnímu inženýrovi nabídli zametat dvůr, absolvent filosofické fakulty topí v kotelně elektrárny, Nenastoupí-li potrefený přidělené místo d o šesti týdnů po propuštění z dosaI na družstevni byty se musí čekat vadního zaměstnání žije 7. úspor, je neuvěřitelně dlouho. Zájemce zaplatí prohlášen za příživníka a postaven vklad a čeká (v Praze až 20 let), až se před soud. Velmi obtížné je opustit zaměstnání. d ů m postaví. V Ostravě se družstevní výstavba silně omezila, až zastavila. K jedno-, dvou-, až tříměsíční výpoStavební podniky z celé republiky sta- vědní lhůtě může podnik přidat ještě ví Prahu, kde je situace nej ožehavější. šest měsíců. Takže když si člověk naTakže až se v hlavním městě zaplácají jde výhodnější zaměstnání a podá výncjvětší trhliny, přijde na řadu "pro- pověď, je propuštěn až za devět měsívincie." Člověk, který našetřil na dra- ců. Málokdy má nový potenciální zahý družstevní byt, si kupuje jenom na- městnavatel tolik času novému zaměději, že na sklonku života snad bude stnanci držet místo. mít kde bydlet. Na druhé straně může podnik vypoVýstavba rodinných d o m k ů je rozší- dět zaměstnance okamžitě, pro ztrátu řena hlavně na vesnici, kde je živobytí důvěry. Při každé změně místa napíše levnější a stavební parcely lépe dosaži- podnik na zaměstnance pracovní potelné nežli ve městech. Lidé staví pře- sudek, který pak hraje důležitou roli devším svépomocí. Řemeslné práce při hledání nového místa.
OSidné právo na práci devalvuje člověka na pracovní sílu. n a výrobní prostředek, jímž je možno jakkoliv manipulovat. .leho tužby, sny a přání jsou zcela ignorovány. Velké procento vězněných je za mřížemi jen proto, že se živili příležitostně, že nesnášejí svěrací kazajku každodenní osmihodinové pracovní povinnosti v přiděleném zaměstnáni. Pracovní podmínky, pracovní prostředí Největší procento obyvatelstva na Ostravsku je zaměstnáno v uhelných dolech. V letech padesátých bylo hornictví prohlašováno za nejčestnčjší povolání, hornické příjmy byly nejvyššími dělnickými příjmy. Kantýny na šachtách byly zásobovány nedostatkovým zbožím, horníci dostávali přednostně byty a poukazy na auta. Žádná práce nebyla tak důležitá j a k o dobývání uhlí. Ostrava se stala centrem "zlatokopecké horečky," Z celé republiky se sjížděli mužové na brigády d o dolů. Za tři roky nelidské dřiny našetřili na rodinný domek a odjeli. Zůstaly po nich nelidsky zvednuté normy. Postupem doby se situace změnila. V současné době, ačkoliv je plat horníka vyšší nežli průměrný plat ostatních dělníků, není to plat úspěšného zlatokopa padesátých a šedesátých let. Horník není placen za vykonanou práci, nýbrž za vytěžené uhli. A uhlí ubývá. Přímo v Ostravě jsou šachty vyčerpány, těží se i ve velmi nízkých slojích (50-60 cm) ručně, sbíječkami, neboť techniku v obtížných tektonických podmínkách není m o ž n o použít. Aby splnili plán tčžby, zanedbávají horníci bezpečnostní předpisy; místo tří stojek budují dvě (nčkdy taky proto, Že vedení nezajistilo dostatek dřeva), pracují i při zvýšeném procentu metanu, riskujíce výbuch. A to vše za mlčenlivého souhlasu techniků, kteří po nich požadují těžbu, neboť i jejich prémie jsou závislé na vytěženém uhlí. Není-li splněn plán, platy jsou nízké.
vybrány k vykonání "rekordu" v ražbě. Celá šachta j e j í m k dispozici, všichni zaměstnanci pracují na přípravě rekordu, který pak několik vyvolených supermanů spáchá. Ti jsou pak chváleni tiskem a proklínáni ostatními horníky. Jaký ekonomický význam má takovýto překonaný rekord, je problematické. Mine se účinkem i předpokládaný psychologický vliv na ostatní horníky. Úrazy a důlní katastrofy, zaviněné nedodržováním bezpečnostních předpisů, nedostatkem materiálu k zajištění slojí, špatnou organizací práce, jsou zamlčovány, O každodenních zraněních a mrtvých vědí jen nejbližší spolupracovníci. Tisk se jen velmi rozpačitě zmiňuje o velkých neštěstích, která nelze zamlčet. Nerentabilní šachty se nezavírají jenom proto, že toto řešení navrhovalo "polednové" vedení státu v roce 1968. Takže se těží i tam, kde je to zcela nesmyslné. Potřeba uhlí je tak veliká, že se zakládají stále nové šachty. Plánuje se budování dolů v rekreační oblasti Beskyd. Bude to mít za následek devastaci horské přírody v okolí Frenštátu a Rožnova, Jaký bude ekonomický výsledek, těžko posoudit. O nových dolech Paskov a StaříČ se proslýchá, že je tam těžba nerentabilní už od jejich zřízení. Katastrofa v prosinci 1976 na dole Staříč, která si vyžádala přes čtyřicet obětí (skutečné Číslo nebylo zveřejněno), byla příčinou hromadných výpovědí. M n o h o výpovědí nebylo podáno jenom proto, že zaměstnanci mají podnikový byt a museli by se vystěhovat. Kam? Mnohé výpovědi byli havíři nuceni vzít zpátky, protože ostatní doly v revíru měly zakázáno horníky z dolu Staříč přijímat. A jiné pracovní příležitosti pro horníky nejsou. Obětem katastrofy nebyl ani vystrojen důstojný společný pohřeb. Jejich těla byla rozvezena d o míst jejích předchozího bydliště a tam pohřbena.
Zanedbává se i zavlažování p ř i v í t á ní děr k odstřelům. Horníci pak dýchají uhelný a kamenný prach. VĚtŠina těch, kteří pracují v dolech od ukončení základní školy, odchází v třiceti až pětatřiceti letech do invalidního důchodu se silikózou a onemocněními páteře (následky těžké práce vleže). Hledají si pak zaměstnání j a k o řidiči, nebo pomocní dělníci na stavbách.
Situace v ostatních dělnických profesích na Ostravsku není o nic růžovější nežli úděl horniků. Většina dělníků a mnozí technici v hutích, železárnách a energetice pracují ve ětyřsměnném pracovním cyklu, v Izv. kolotoči, který zahrnuje devět dnů: dva dny ranni směna, dva odpolední dva noční a tři dny volno. Pak dvě ranni směny, dvě odpoledni, tři noční a dva dny volno atd., bez ohledu na neděle a svátky. Volný víkend vychází jednou d o měsí-
Nadprůměrné výdělky m o h o u získat jenom členové osádek, které byly
ce. Tento cyklus narušuje pravidelný životní rytmus a negativně působí na psychiku Člověka. Mizerné příplatky za noční směny a práci o svátcích nenahradí oběti, které Člověk musí přinést. S přesunem stavebních úkolů do Prahy jsou tam přesouváni i zaměstnanci stavebních podnikůz celé republiky. Lidem, kteří se zabydleli na Ostravsku u Bytostavu, nezbývá, nežli dojíždět za prací do Prahy. Bydlet v provizorních barácích, maringotkách nebo ubytovnách, odloučeni od rodiny, kterou vídají jednou do měsíce. Do Prahy se vozí materiál, dokonce i panely, z Ostravy nákladními auty. Řidiči a závozníci spí v autech nebo v postelích, které jsou v ubytovnách náhodou volné. M n o h d y chybí čisté ložní prádlo, takže je utahaný dělník nucen přespat ve špinavém po kolegovi; ani vysprchovat se nemá kde. Práce je Špatně organizována, na staveništích nepořádek, nedostatek skladovacích prostor. Občas se stane, že nákladní auto na příkaz dispečera přiveze součásti výtahu včetně m o t o r u pro d ů m , jehož základy nejsou dosud vykopány. Stavbyvedoucí neví, kam materiál uskladnit, složí ho tedy d o bláta. N.p. Kovona v Karvinné vyrábí pro stavební firmy bytová jádra (minizáchod s tninikoupelnou a potrubím). Materiál: dřevotříska a u m a k a r t ! Připomíná to hygienická zařízení ve vlacích. Už dávno mělo být od výroby těchto vysoce hořlavých bytových jáder upuštěno. V několikapatrovém d o m ě se požár těmito jádry, budovanými nad sebou, šíří j a k o komínem. Vyrábějí se však stále. Proti bezpečnostním předpisům se vykládají sypké materiály na nádraží v Kunčicích z vagónů, které mají poškozenou podlahu, mechanickou lopatou. Nad vagóny je vedení s vysokým napětím. Rovněž proti bezpečnostním předisům. Železo a zámečnické výrobky jsou uskladňovány pod širým nebem nejen na staveništích, nýbrž i v centrálních skladech, takže místo na stavbu, často putují d o sběrných surovin. Člověk, který v tom vězí až pokrk, rezignuje, stane se lhostejným. Jde mu o pouhou existenci. Chce vydělat peníze, aby měl za co Žít. Ve Špatně řízeném pracovním procesu nemá prostor k vlastní realizací. A to lze zobecnit.
7
Seberealizace v zaměstnání Zámečnickým učftům ve Vítkovických železárnách radil mistr když ho žádali, aby jim přidělil práci, aby se někam schovali, že pro ně práci nemá. Dvěma mladým automechanikům, kteří po vojně nastoupili u Bytostavu, slíbil vedoucí zvýšení platu, budou-li pilně pracovat. Pracovali tedy pilně a dožadovali se zvýšení platu. Nebylo jim vyhověno. Pracují tedy tempem, jaké je obvyklé u ostatních. Čtou si v montážní jámě, popíjejí svařené víno a čekají na konec směny. Podnikaví čiperové v pracovní dobč "fušují.'" Z podnikového materiálu vyrábějí pro svou klientelu: součástky, které nejsou k dostáni, ozdobné předměty, nástroje a přístroje. V elektrárně Vítězný únor v Ostravě je celá m a n u f a k t u r a na výrobu kovaných zrcadel, které j d o u dobře na odbyt. Kdo potřebuje kovovou polici do sklepa, tomu ji vyrobí a ještě vyvezou za 8
bránu podnikovým autem, aby vrátný nevěděl. Méně podnikaví si krátí dlouhých osm a půl hodiny pracovní doby alkoholem. I když je t o zakázáno pracovním zákonem a ještě potuplováno zvláštním výnosem ředitele, pití v pracovní době se mlčky trpí. Nejsou však všechna pracoviště tak idylická. Dělníci, placení v úkole (soustružníci, frézaři, dělníci na montážních linkách, tiskaři atp.) mnohdy nemají čas si zakouřit. Pásová výroba v gottwaldovském Svitu nedoznala od d o b Bati podstatných změn; jen pracovní tempo se zrychlilo na trojnásobek. Obzvlášť nezáviděníhodné postavení v "socialistické" společnosti má slouha režimu - učitel. Lépe učitelka, neboť ženy mají v tomto povolání převahu. Vydrží větší psychické zatížení, Z jedné školy v Ostravě-Porubě odešli poslední dva muži raději do dolů, než
by měli snášet ředileičiny požadavky na mimoškolní aktivitu. Po učitelích se nepožaduje, aby předali dětem co nejvíc věomostí. Základním požadavkem procesu výuky je, aby žáci, zvláště z dělnických rodin, nepropadali a neměli špatné známky z chování. Ve všech předmětech, i v hodinách matematiky, fyziky, biologie, pracovní výchovy, musí učitel na žáky ideologicky působit; vychovávat je v duchu proletářského internacionalismu, k lásce k Sovětskému svazu a socialismu, nenávisti ke kapitalismu. V písemných přípravách musí mít učitel tento "výchovný cíl" výrazně vyznačen a p ř i p r a v y j e povinen předkládat ke kontrole. Ve volném čase jsou uěitelé nuceni vést pionýrské oddíly a zájmové kroužky, vyrábět nástěnky k různým výročím, aktivně pracovat ve veřejných funkcích, odebírat Rudé právo (ostatně i technici v továrnách a administrativní pracovníci, ačkoliv nejsou členy strany, musí odebíral tento stranický deník), "angažovat se." Jsou podrobováni Častým prověrkám, vyplňují d o tazníky, v nichž musí zdůraznit svůj loajální postoj k režimu; pokud chtějí zůstat učiteli. Učitel není hodnocen podle toho, kolik vědomostí mají jeho žáci, nýbrž podle toho, na kolik kousků se dokáže rozkrájet, kolik veřejných funkcí zastane, jak umí předstírat a pochlebovat režimu. Na jedné zvláštní škole v Ostravě, tedy na škole pro děti se sníženou inteligencí, se propadl v tělocvičně strop. Peníze na opravu nejsou, cvičí se ve třídách. Děti, které si neosvojily základní hygienické návyky, většinou pocházejí z neuvěřitelných sociálních poměrů, se nemají kde umýt ani ve škole. Děti, které mají být připravovány na m a n u ální práci, nemají v pracovní výchově materiál, z něhož by se dalo něco kloudného vyrobit (k dispozici je jenom prastaré dřevo z vyřazených skříní a to se při opracování štípe, což působí u psychicky labilních dětí výbuchy vzteku), Školní pozemek je rumoviště mezi bloky d o m ů , bez Špetky humusu. Zasazené rostliny nikdy nevyrostou, jsou zahlušený plevelem. Děti nevidí výsledky své práce, nemají motiv k tomu, aby se naučily pracovat. Učitelé nemohou sjednat nápravu. Rozpočet je malý. Na zřizování "síní tradic" (jakých tradic?) je však peněz dost. Každá Škola musí obětovat jednu
Fórum Západu K otázce, zda reformní komunismus je či není mrtev Na okraj některých názoru Z. Mlynáře, Z. Hejzlara a J. Pelikána V souvislosti s 10.výročím srpnové agrese vojsk pěti států Varšavské smlouvy proti Československu se znovu mj. oživila otázka, zda model, násilně přetržený ve svém vývoji ozbrojenou invazí a následnou okupací, zůstává modelem i pro budoucnost. Smyslem této úvahy není rozebírat stanoviska levicových, resp, marxistických stran nebo skupin Západu. Jde o pohled na koncepce, které zastávají někteří představitelé tzv. "socialistické opozice" v zahraničí, kteří byli svého Času velmi úzce spjati s pokusem reformovat poúnorovou realitu. Nejde o vyčerpávající analýzu názorů tří autorů, zmíněných v podtitulu, ale o zamyšlení nad jejich články, které se objevily v mimořádném čísle LISTŮ z prosince 1978. Obsahem, šíří záběru a množstvím sledovaných problémů jde svým způsobem o reprezentativní vyjádření současného stanoviska těch, kteří třídu (a učeben je nedostatek) k těmto propagandistickým účelům. Vezmíněné zvláštní Škole, kde nemají peníze na opravu tělocvičny a na pár prken pro pracovni výchovu, bylo dost peněz na zřízení volební místnosti a její "důstojnou" výzdobu. Technici a úřednici, kteří nejsou členy strany, nemohou zastávat významnější postavení, umělcům se přikazuje jak a co mají tvořit, lékaře proměnil režim na úředníky, kteří podle oběžníkem stanovených pokynů určují, kdy je dělnik způsobilý jít do práce, advokáti bez zvláštního povolení nemohou hájit v politických procesech, duchovní odpovídají za to, co kážou, orgánům státní správy. A národní výbory jsou podřízeny straně. Marně uvažuji, kdo se může ve svém povoláni skutečně realizovat, když i straničtí funkcionáři jsou podřízenými součástmi hierarchie, jejíž hlava dli v Moskvě. Ivan Binar Dokončeni
pří St č
dnes tvoří jeden z názorových pólů československého exilu. Jejich faktický vliv je v zahraničí dosud nesrovnatelně větší, než vliv kohokolijiného. To je nutno si otevřeně přiznat, i když názory na to mohou být různé. Proto je Žádoucí zamyslet se bod po bodu nad tím, co vlastně ve své teorii a praxi uplatňují, co postulují jako možnou alternativu současného československého režimu, kde cítí nebo hledají své spojence, s kým polemizují apod. Nejdříve si všimneme stati Z. Mly náře, který hodnotí československou situaci a možnosti po deseti letech,(l) pak se pokusíme rozebrat argumenty Z.Hejzlara, proč podle jeho názoru reformní komunismus minulosti nepatří,(2) a nakonec si necháme názory J.Pelikána o Pražském jaru jako začátku a ne konci jedné z reformních cest.(3) Z.Mlynář vychází z přesvědčení, že v 60. letech do r. 1968 složení Komunistické strany československa zajišťovalo organické spojení mezi vládnoucí elitou a většinou obyvatelstva. To je rozhodně značně zjednodušený pohled, chápeme-li věc fakticky. Jiná otázka je, že opravdu strana svou politikou Členství jako "podmínky, bez které nelze skoro nic" dostala do svých řad zástupce všech sociálních a profesionálních skupin obyvatelstva (snad s výjimkou duchovních). Pravdou také je, že normální smrtelníci vzali stranu na vědomi až vokamžiku, kdy začala, i když velmi pozvolna, opouštět některé z principů, na kterých byla její moc po dvacet let založena. Střední generace (ve smyslu r. 1968) prý vstupovala d o strany koncem 40. let "v podstatě s koncepcí demokratického socialismu", což přes pozdější desiluze znovu vystoupilo na povrch v druhé polovině 60. let. Podle tvrzení by se mohlo zdát, že vlastně demokratický socialismus byl tou vábničkou, pomocí které strana získala na na konci 40. let svůj "masový charakter".
Povahu politické strany, která sdružuje lidi na základě jejich ideologickopolitického přesvědčení, ztratila KSČ podle Z. Mlynáře až počistcevr. 1970. Nejde sice o percentuální rozbory, kolik Členů bylo od r. 1945 resp. 1948 ve straně z přesvědčení a kolik ne, rozhodně to ale byly řádově statisíce lidí, kteří vstupem do této organizace vyjadřovali něco jiného, než identifikaci s jejími politickými zásadami. Tomuto neorganickému seskupení pak ovšem nelze přiznávat ideologicko-politický charakter v normálním slova smyslu. Ten se začal vytrácet s posledními dny února 1948, v úměrné závislosti na tom, jak se upevňovala pozice K S Č j a ko absolutně totální, všerozhodující mocí ve státě. Mezi stranou a "zbytkem společnosti" existovala od samého počátku (tj. od r. 1948) hluboká propast, s jistým specifikem - společnost přes tuto propast nemohla ovlivnit stranu, ale strana přesni mohla manipulovat společností. Vzhledem k politice KSČ v letech 1948-1968 je jasné, že při neexistenci institucionálně nebo názorově zorganizované nekomunistické opozice, to mohli být jedině komunisté, kdo měli prostředky pohnout se společností směrem k větší demokracii a svobodě. To ostatně nekomunisté vycítili a proto tento kurs podporovali, ne jako jediný možný, ale jako jediný reálný. Podpora KSČ ze strany společnosti v letech 1968-1969 však byla svým způsobem "spojenectvím z rozumu". Když se po invazi ukazovalo stále jasněji, že spoléhat na stranu jako na garanta dalších změn nebo ochránce toho, co již bylo dosaženo, je zcela iluzórni, vrátilo se vše do starých kolejí, tedy každý na svou stranu propasti. Z. Mlynář to chápe tak, že teprve ústup na podzim 1968 a na počátku 1969 a to, že někteří "reformátoři" se stali "normalizátory" (např. G. Husák), zdiskreditoval stranu v očích společnosti beze zbytku. S Mlynářo-
vými názory, jak je prezentuje ve svém časné situaci vypadat jako donkichotčlánku, lze souhlasit víceméně pouze ství, ale tak musel být zpočátku cháv tom, "že dnes již od této strany žádpán každý těžký úkol. Je mimo jakouná vlivnější skupina obyvatelstva dekoli diskusi, žeje to naprosto nezbytný mokratizační reformy neočekává a nepředpoklad a jediná cesta z tragédie r. klade do této strany žádné naděje". Je1948, nebo z tragédií ještě staršího dadnu naději veřejnost doma má - totiž ta. Na realizaci tohoto zásadního úkoŽe se jednou podaří stranu bezezbytku lu musí participovat hlavně rozum, odklidit od věcí veřejných a vědomí, že odhodlání, přesvědčení a odbornost. ať již v obdobích klidu či krizí, se stra- To jsou však již otázky, které přesahují na ukázala jako úplně neschopná vést rámec těchto poznámek. společnost jinak než mocí, ať již vlastCelkově je možno říci, že názory Z, ní, nebo cizí. Mlynáře leží na hranici mezi chápáKdyž Z. Mlynář konstatuje, že většiním skutečnosti (naprostá domácí nena obyvatel Československa dnes chce důvěra ke komunistům všech odstínů) nezávislost na Varšavské smlouvě (spí- a inklinací k řešení problémů v tradiše by si však přáli její rozbití - pozn. cionalistickém duchu (tj. čekat na noaut.) a "možnost ve svobodných vol- vou obrodu "pod egidou" strany). Tabách rozhodnout, zda má KSČ vůbec to koncepce je ale zvláště v Českoslozůstat u moci...", tak má úplnou prav- vensku definitivně mrtvá. Kdo si předu. Nakonec žil v Československu četl Mlynářovu knihu "Mráz přichází ještč do r. 1977 a jistě zná lépe než kdo- z Kremlu",(4) která je skutečně asi koli jiný atmosféru 70. let. Jeho vývo- tím nejlepším, co bylo zatím o roce dy je možno upřesnit v tom smyslu, že 1968-1969 napsáno, musí se pozastaprvní svobodné volby by 99% Čechů a vit nad jednou věcí; po příchodu do zaSlováků využilo k odstraněni komuhraničí byl Z. Mlynář daleko blíže nistů ze všech oblastí. A nepředcháze- realitě než nyní, kdy se již zase pohyla by tomu žádná úvaha "zda má vůbuje v prostředí svých bývalých pobec...". To si každý myslící člověk již litických kolegů, pro které je reformní dávno vyřešil (většina v r. 1948, zbytek komunismus jedinou koncepcí, s ktev průběhu let). To, Čemu říká Z. Mly- rou jsou schopni argumentovat. nář nevyslovený cíl, tj. "úplné osvobozeni od nadvlády SSSR a KSČ", je Z, Hejzlar se ve své úvaze zaměřudnes v Československé spoleěnosti je- je hlavně na problém, co strana dnes diná reálně existující názorová jedno- v československé situaci je, co by"prota. Dokud však tato demokratická a gresivní" síly mohly a dokazuje, Že nekomunistická tendence nebude mít pouze strana nebo tyto progresivní reálně zformulovaný program, který síly jsou něčeho konstruktivního by zatím alespoň v rovině návrhů a schopny. podnětů nastiňoval zásady pro realizaJeho argumentace má řadu velice ci výstavby skutečně svobodné společ- svérázných rysů. Především se prý nosti, nemůže se z této tendence stát "kvalitativně... nic podstatného na žádná významná síla. Kdyby se vytvo- postavení... stran ve společnosti a na řila, měla by jednu obrovskou výhodu jejich vnitřním stavu nezměnilo"(lady - mohla by se opřít o naprosto jednot- má na mysli celou střední a východní ný postoj obyvatelstva k zásadním po- Evropu). Jsou prý to "masovépoliticlitickým otázkám nekomunistické bu- ké organizace s milióny členů ze všech doucnosti. Vypracoval program sku- sociálních vrstev společnosti... bez tečného osvobození našich národů, nadšení, avšak přece do nich vstupují v těsné koordinaci s osvobozením i noví členové... skutečná moc je sice všech ostatních porobených národů, soustředěna v rukou hierarchicky je obrovská úloha pro všechny demo- uspořádané byrokracie, i pouhé členkratické síly jak doma, tak i v zahra- ství však poskytuje jistý vliv a j istý přiničí. Vědět co dělat a jak to dělat, je stup k rozhodování..." Ani dnes prý zatím přes všechny pokusy oblast zcela nejsou komunistické strany "jenpolitnetknutá. Snaha něco takového teore- byra, vysoká byrokracie a tajná politicky koncipovat může zvláště v sou- cie, jak se někdy při povrchním pohle10
du zvenčí (!) má zato. Statisíce členů a funkcionářů..." atd, atd. Kdybychom vynechali poukaz na malé nadšení, byrokracii a tajnou policii, hodila by se tato charakteristika i do úvodníku Rudého práva. Je sice pravda, že ve straně jsou skuteční komunisté v pravém slova smyslu (od Vasiľa B i ľ a k a a ž p o notoricky známý prototyp "soudružky X.Y. z Prahy 2") ale také tisíce a tisíce "nositelů legitimace", s nimiž strana v okamžiku krize stejně nemůže počítat. Je to organismus, "fungující" v době mrtvolného klidu, avšak s jepičími tendencemi na křižovatce dob. Na ní by se určitě 99% "komunistů" stalo normálními lidmi, oddechli by si, zastyděli se a vrátili by se tam, kam patří zatímjen vnitřně, ale ne navenek - mezi normální občany. Jeden z renomovaných československých komunistů mi ještě v září 1978(5) bez afektu řekl, že kdyby existoval stroj na Čtení myšlenek, musela by se strana po prověrkách zredukovat na takových 5 tisíc hlav (a to prý kdoví jestli). Tento počet by prý tvořili zakládající Členové, psychopati a neukojené baby. Myslím, že tento poněkud zvulgarizovaný výrok "od pramene" je rozhodně reálnější, než "statisíce členů a funkcionářů" Z. Hejzlara. Z. Hejzlar dále konstatuje, že "zahájeni útoku proti byrokratické diktatuře je nesmírně složitým a historicky zcela novým úkolem". To je naprosto zkreslený názor, protože boj proti totalitě, jak ji komunisté reprezentují, je stejně starý jako totalita sama. Jinou věcí je, jakými zbraněmi a metodami se to doposud dělo. Pak přichází jeden z vrcholů arogance: " Všechno nasvědčuje tomu, že otevření tohoto procesu může být v budoucnosti provedeno jen rukama komunistů samotných". Předně by bylo nutno specifikovat, co je to komunista v intencích Z. Hejzlara, zda ten, který se neodklonil od "ideálu marxismu-leninismu" a tím pádem nemůže souhlasit s dnešní politikou KSČ (zase v intencích Z. Hejzlara) a nebo i ten, který dnes "zpívá píseň svých pánů", ale věren "stranické disciplíně", uposlechl by bez protestu direktiv nového, "obrozeného", jaksi reformněkomumstického vedení KSČ, Dále jde o zjištění, "co všechno" tomu na-
svědčuje, že pouze ON) jsou schopni a zda ONI trochu nepodceňuji možnosti TĚCH OSTATNÍ CH, kteří již mají všech těch "hybridních pokusů dosáhnout svobody" dost (autentický výrok, hodnotící reformní komunismus z Československa). Hejzlar je v následujících odstavcích velmi apodikttcký. Tvrzení (dá se dnes říci, že celočeskoslovenský názor), že lidé již neposkytnou "důvěru a podporu žádným pozitivním změnám, přijdou-H s nimi komunisté", považuje za nepochopení "jednoho ze základních rysů společenské situace...". Jeho rasance a stručnost, s jakou smetá se stolu všechny nekomunistické alternativy vývoje, prokazuje dobré stranické Skoleni. Lidé prý poskytnou "znovu a znovu podporu každému, kdo nabídne možnost, byť i jen dílčích pozitivních změn bez katastrof. Minulost, tj. asi zklamání z komunistických pokusů o reformy, prý v tom hraje malou roli, protože "obrovská větŠína... nemá s minulými zápasy a porážkami své osobni účty". Myslím, že člověk bez účtů s komunismem ani neexistuje. Účty s touto doktrínou má celá jedna československá, resp. východoevropská generace a nová dorůstá. Prý "bez ohledu na hlubokou krizi, v niž se současný marxismus a socialistická ideologie nacházejí" je "potlačení demokratického a humanistického obsahu této ideologie v sovětském komunismu" takové, Že je proti tomu stále ještě možno bojovat z pozic této ideologie. Na toto tvrzení lze odpovědět při väí složitosti problému vcelku lapidárně: Krize marxismu jako ideologie je stará stejně jako marxismus u moci. Demokratický a humánní obsah této ideologie je jednou z největšich lží modenii doby. Všude bez výjimky, kde není marxismus jen součásti politické plurality, ale státní doktrínou, došlo nebo dochází ke katastrofálnímu útoku na jakékoli pozitivní nebo pozitivnější dědictví minulých generací (právo, kultura, mezilidské vztahy, tolerance apod.). Mladý francouzský filozof Bernard-Henri Lévy to po procitnutí z iluzi vystihl naprosto přesně: "Aplikujte marxismus do jakékoli země a vždy se nako-
lvan Dobroruka:
Konec cesty; foto
nec dočkáte Gulagu. "(6) Toto tvrzení má všeobecnou platnost. Tak rozdílné struktury, jako je např. Rusko, asijské národy SSSR, Kuba, Estonsko, Jemen, Bulharsko, Československo atd., o tom přes některé rozdíly svědčí více než jasně. Důkaz, že reformní komunismus "není mrtev", spatřuje Z. Hejzlar mj. hlavně v tom, že i ze zemi sovětského komunismus dále "zaznívají hlasy reformně-komunistického charakteru". To, že lidé v Československu dnes prohlašuji "co nejdál od komunismu a ko-
HJ.
Kahánek
munistů", omlouvá Z. Hejzlar blahosklonně tím, že "uprostřed útlaku a diskriminací... je lehko vyjádřit svůj hněv, svou trpkost..." tímto postojem. Hlavně prý to vděčně přijímají antisocialistické síly všech barev, protože to pouze potvrzuje názor, že "komunismus demokratízovati nelze". To prý však nemá se skutečnými zájmy lidi v zemích sovětského komunismu mnoho společného. Výzvu, aby se všechny "kritické síly" oddělily od systému, považuje za "nejnebezpečnčjši a nejneplodnější II
svĚdčuje, že pouze ONI jsou schopni a zda ONI trochu nepodceňují možnosti TĚCH OSTATNÍ CH, kteří již mají všech těch "hybridních pokusů dosáhnout svobody" dost (autentický výrok, hodnotící reformní komunismus z Československa). Hejzlarje v následujících odstavcích velmi apodiktický. Tvrzení (dá se dnes říci, že ceiočeskoslovenský názor), Že lidé již neposkytnou "důvěru a podporu žádným pozitivním změnám, přijdou-li s nimi komunisté", považuje za nepochopení "jednoho ze základních rysů společenské situace,..". Jeho rasance a stručnost, s jakou smetá se stolu všechny nekomunistické alternativy vývoje, prokazuje dobré stranické Skolení. Lidé prý poskytnou "znovu a znovu podporu každému, kdo nabídne možnost, byť i jen dílčích pozitivních změn bez katastrof'. Minulost, tj, asi zklamáni z komunistických pokusů o reformy, prý v tom hraje malou roli, protože "obrovská větJUna... nemá s minulými zápasy a porážkami své osobní účty". Myslím, že Člověk bez účtů s komunismem ani neexistuje. Účty s touto doktrínou má celá jedna československá, resp. východoevropská generace a nová dorůstá. Prý "bez ohledu na hlubokou krizi, v níž se současný marxismus a socialistická ideologie nacházejí" je "potlačení demokratického a humanistického obsahu této ideologie v sovětském komunismu" takové, že je proti tomu stále jeŠtĚ možno bojovat z pozic této ideologie. Na toto tvrzení lze odpověděl při vší složitosti problému vcelku lapidárně: Krize marxismu Ivan Dobroruka: Konec cesty; foto H.J. Kahánek jako ideologie je stará stejně j a k o marxismus u moci. Demokratický a hu- nec dočkáte Gulagu. "(6) Toto tvrzení munistů", omlouvá Z. Hejzlar blahománní obsah této ideologie je jednou má všeobecnou platnost. Tak rozdílné sklonně tím. Že "uprostřed útlaku a z největšich lží moderní doby. Všude struktury, jako je např. Rusko, asijské diskriminací... je lehko vyjádřit svůj bez výjimky, kde není marxismus jen národy SSSR, Kuba, Estonsko, Je- hněv, svou trpkost..." tímto postojem. součástí politické plurality, ale státní men, Bulharsko, Československo atd., Hlavně prý to vděčně přijímají antisodoktrínou, došlo nebo dochází ke ka- o tom přes některé rozdíly svědčí více cialistické síly všech barev, protože to pouze potvrzuje názor, že "komutastrofálnímu útoku na jakékoli pozi- než jasně. nelze". To tivní nebo pozitivnější dědictví minuDůkaz, že reformní komunismus nismus demokratizovati lých generací (právo, kultura, mezilid- "není mrtev", spatřuje Z. Hejzlar mj. prý však nemá se skutečnými zájmy liské vztahy, tolerance apod.). Mladý hlavnč v tom, že i ze zemí sovětského dí v zemích sovětského komunismu francouzský filozof Bernard-Henri komunismus dále "zaznívají hlasy re- mnoho společného. Výzvu, aby se všechny "kritické síLévy to po procitnutí z iluzí vystihl formně-komunistického charakteru". naprosto přesné: "Aplikujte marxis- To. že lidé v Československu dnes pro- ly" oddělily od systému, považuje za a nejneplodněji mus do jakékoli země a vždy senako- hlašují "co nejdál od komunismu a ko- "nejnebezpečněji II
Hovoříme-li o opozici v nejSirším výzvu k vnitřní emigraci...". S typic- 1968 a na federativní přestavbu repukou komunistickou intolerancí říká, bliky. Kde by v tomto výčtu našli své slova smyslu, je nesporně důležitou Že "nikdo jiný než my... by neměl líp politické místo zastánci komunismu, otázkou, tak jak to chápe i Jiří Pelivědět, že tato společnost (tj. Českoslo- i když reformovaného, pokud by ne- kán, jaký má míl tato opozice instituvensko) má zvláštni strukturu a chara- chtěli být normálními občany, si není cionální rámec, zda má být politickou kter". Přestože priznáva, že "prostřed- možno při nejlepSí vůli představit. stranou, nebo hnutím. V jistém slova ky, kterými byla formována, byly... Tak, jak si představuje to nové, lepší smyslu však důležitější je otázka proneorganické a proto odsouzeníhod- a nebyrokratické uspořádání komu- gramu. Nelze neustále jen poukazovat né", říká, že její proměna dosáhla nistické společnosti v Československu na chyby těch, co jsou u moci, bez pohloubky, z níž se není kam vracet. Z. Hejzlar, lze víceméně extrapolovat stulování, jak si opozice představuje Domnívám se, Že zde není třeba vysvě- i z jeho konstatování, že i v Pražském budoucnost. Tím se totiž vytváří velitlovat si věci zcela jasné, postaěí říci, jaru měly být ohledy na nepřekročitel- ká césura mezi vědomim dnešní situaže společnost se ani nehodlá nikam né mezinárodní, historické a sociální ce a tím, co má přijít. Tato césura, vracet, ale půjde tam, kde již měla dáv- limity (tj. asi na 'hněv' SSSR,) "patrně resp. neexistence konkrétních obrysů no být. Existuje velmi málo příkladů, ještě přísnější". Jinými slovy, kdyby budoucích desetiletí brání tomu, aby kdy se společnost po přechodné ano- té svobody nebylo tak moc, nemusel lidé opustili svou dnešní realitu, i když málii vrátila ke svému výchozímu sta- se ani Sovětský svaz tak moc česko- jakkoli špatnou, a byli ochotni občanvu. Z. Hejzlarsiasi nedovede předsta- slovenského příkladu obávat. Na sky riskovat jako masové hnutí v zájvit nic jiného, než obrozený komunis- všechny tyto teoretické a od života od- mu svého dalšího osudu. Zvláště v tomus nebo první republiku. To je kla- tržené úvahy by dali Češi a Slováci, talitních strukturách, které jsou chasické černobílé vidění, které je vlast- zbavení za posledních 10 let jakých- rakteristické svou naprostou strnuloní každému komunistovi, ať je refor- koli iluzí, Z. Hejzlarovi jednoznačnou stí a neschopností pružně reagovat, mní nebo rigidní. Dokazuje to tím, že odpověď - chceme osobní svobodu, mají vlaštovky nového života napro"politická kultura se neudržuje v pro- politickou demokracii, prosperitu a sto neoddiskutovatelnývýznam. Lidé, středí, ale v lidech". Zjednodušeně ře- je nám jasné, že s komunisty toho ne- kterých se to týká, tj. všichni lidé, žijící v bezprostřední sovětské sféře vličeno, asi tím, že vymírají-li poslední dosáhneme. pamětníci Československé parlamentJiři Pelikán se hlavně pokouší nastí- vu, se musí zbavit stigmatizujícího ní demokracie, multistraníckého sy- nit budoucnost střední Evropy, ve pocitu bezmocnosti, uvědomit si svoji stému, svobody tisku, svobody osob- smyslu "revoluce nebo reforma"? vlastní potencionální sílu a začít mynosti apod., nebude si nová generace Pražské jaro vidí jako jisté vyvrcho- slet. Upřímně řečeno, dosavadní disiumět představit žádnou demokracii a lení řady pokusů změnit charakter dentská platforma jim k tomu nedává svobodu na úrovni 80. let 20. stoleti! stalinského státu od 17. června 1953 mnoho impulzů a príležitostí. VzhleDemokratický systém budoucího svo- ve východním Berlíně, přes rok 1956 dem k situaci, která v Českoslovenbodného Československa se rozhodně (Maďarsko, Polsko), až na konec 60. sku existuje a kterou naprosto přesně nevynoří jako Fénix z popele, v tom let. V těchto poznámkách, v nichž se vystihl Československý filozof Evžen má Z. Hejzlar pravdu, zcela určitě to zamýšlíme hlavně nad tím, jak zmínění Menert ve svém článku o politické však nebude jen prostá kopie věci dáv- autoři vidí budoucnost, se nebudeme mentalitě v Československu v 70. leno známých a historicky podmíně- zabývat mnohokrát analyzovaným tech,(6) můžeme s jistotou tvrdit, Že ných, tak jako v r. 1918 nebyl obno- problémem, zda Pražské jaro bylo jakákoli forma reformovaného komuven stavovský stát z doby před Bílou výsledkem tlaku zdola nebo shora. nismu, která by neumožňovala odhorou, tak jako se změnila i západní Pokud jde o obecnějši úvahy, roz- stranit základní traumatizující moEvropa po porážce fašismu, nebo hodně nelze souhlasit s tvrzením, že menty československého vývoje od r. Španělsko, Portugalsko atd. Polemi- KSČ se změnila v poslušný nástroj 1948, nepadne na úrodnou půdu. Je zovat s touto naivní tezí je zbytečné. sovětské politiky bez jakéhokoli spo- asi zbytečné poukazovat na skutečV jistém slova smyslu lze s Z. Hejzla- jení s masami až po čistce, při které nost, že kdyby si lidé mohli vybrat rem souhlasit v tom, Že vracet se není bylo ze strany vyloučeno cca 500 ti- mezi lepší nesvobodou nebo humánkam a přejímat není co, s výhradou, že síc členů. Tímto poslušným nástro- ním demokratickým systémem, který nové Československo si určitě do jem byla KSČ od svého samého po- by byl přizpůsoben konkrétní situaci, svých politických a ideologických zá- čátku v r. 1921, s krátkou epizodou nebude to rozhodně reformní komukladů vnese všechna pozitiva demo- jakéhosi hledáni vlastní cesty v druhé nismus, který z nich učiní znovu občany v politicky aktivním slova smyslu. kratické minulosti našich národů, od polovině 60. let. Naprostou pravdu má Jiří Pelikán, Husa přes T, G, M., Beneše, až po voJ. Pelikán řiká, že má-li nějakéopojenský odboj za II. světové války a z ziční hnutí dosáhnout změny, musí se když hovoří o potřebě nového interobdobí po roce 1948 to bude jen vzpo- stát především politickou silou. Poli- nacionalismu, který by, jak lze z jeho mínka na všechny oběti komunistické tickou silou se však může stát pouze slov vyrozumět, měl zabránit izolovapolitiky, na úžasnou jednotu vSech to, co v koncentrované podobě odráží nosti jednotlivých pokusů dostat se ze sovětské sféry vlivu. Jakékoli hnutí, obyvatel v atmosféře okupace ze srpna názory většiny obyvatel. 12
které se uzavře pouze do svého národ- dem, proč odmítají jakékoli reformy a je tato vize svobody v obecném sloního nebo státního rámce, nemá naději ústupky. V tomto procesu se také prý va smyslu definována zcela prostě na úspěch. Vytvořit takovýto nový vynoří racionálněji myslící funkcioná- bez komunistů jakéhokoli druhu. Ptají-li se tedy zmínění autoři, zda internacionalismus bude v budouc- ři, kteří budou chápat... atd. Pelikánosti jedna z absolutné nezbytných nův argument, že národy východní reformní komunismus patří minulospodmínek osvobození. Toto osvobo- Evropy odmítají mj. návrat klíčového ti, nebo zůstává perspektivou do buzení však určitě nemůže mít tak mini- průmyslu a bank do rukou soukrom- doucna, odpověď není tak složitá malistický rámec, o jakém hovoří Jiří níků, nemůže být brán za důkaz, že ty- doma, tj. v Československu, je jako Pelikán, totiž že půjde o potřebné po- to národy jsou pro nediskreditovanou společenská síla více než mrtev, nělitické a ekonomické reformy, které by formu socialismu. Je to spíše důkazem kteří domácí disidenti nebo komunisté vrátily domácím politickým vůdcům toho, že národy východní Evropy si v exilu se tím však přesto stále zabýpotřebnou míru autority a podpory uvědomují některé ze stránek ekono- vají. obyvatelstva, výměnou za garancii, mické reality. Tyto poznámky jsou chápány jako že budou respektovány vojenské a poTo, co nastane, až se totalitní režim příspěvek do diskuse. litické- ekonomické\ zájmy SSSR v té- oslabí, tj. umožnění kontroly moci, Jiří Kotas to oblasti, (tj. ve východní Evropě). To účast na řizení, svoboda projevu a poPoznámky především nevytváří žádnou platfor!. Mlynář,2.: Československo po deseti lemu pro výstavbu skutečné svobodné tech, LISTY, m i m o ř á d n é iíslo, prosinec společnosti a zvyšuje nebezpečí, že si 1978, str. 35-38. to zase jednou Sovětský svaz rozmyslí 2. Hcjzlar, Z.: Reformní k o m u n i s m u s nea propůjčenou "autoritu" znovu dopatří minulosti, LISTY, m i m o ř á d n é řislo, prosinec I97H, str. 38-40. mácím vůdcům odebere. Hovořit v této souvislosti o finlandizaci východní 3. Pelikán, J,: Pražské j a r o neni konec, nýbrž zaíátek, LISTY, m i m o ř á d n é číslo, Evropy v pozitivn ím smyslu, j afe p to rn prosinec 1978, str. 44-51. bohužel mluví i polský disident Jacek 4. Mlynář. Z,: Mráz přichází z Kremlu, Kuroň, je politicky zcela neuskutečniI N D E X , Kolfn nad Rýnem, 1977. telný proces, který odporuje nejenom 5. Autor těchto poznámek žil do konce leddosavadnímu vývoji mezinárodních na Í979 v Československu, vztahů po druhé světové válce, ale pře6. Lévy. H.-B.: Barbarism with a H u m a n devším mechanismu sovětské zahraFace, Fítzhenrv and Whiteside, 1978. niční politiky vůči satelitům. 7.
Často je možno slyšet jak doma, tak i v zahraničí stesky, že dokud se něco nezměniv Moskvě, nemáme naději ani my. J.Pelikán velmi správně konstatuje, že je to nebezpečná teorie. Jejím důsledkem j e totiž jak defetismus, tak levná omluva vlastní nečinnosti obyvatel. Plně souhlasím s tvrzením, že právě změny ve východní Evropě, provedené vlastními silami, jsou nezbytnou a možná rozhodující podmínkou změny v té části zeměkoule, které se dnes říká Sovětský svaz, Jiři Pelikán uzavírá svou úvahu vcelku očekávaným tvrzením, že tento proces bude jak reformou, tak revolucí. Zase ovšem je nutno polemizovat s některými názory, které jsou výsledkem Pelikánova reformněkomunistického obzoru. Domnívá se, že totalitní režim začne respektoval občanská práva (!), právo na opozici, svobodu vyjadřováni atd. atd... přestane existovat jako diktatura a změní se v něco zcela nového. Stalinisté a dogmatici to prý včdí a to prý je důvo-
Menert, E.: Československá politická mentalita konce sedmdesátých let, LISTY č.6, 1978, str. 27-31.
Pozn, redakce. Historik Jiři Kotas je bývalý odborný pracovník Čexkosbvensko-sovčtského institutu ČS/l V v Praze, který v lednu 1979 "vystoupil" ľ Montrealu z letadla na Kubu.
Kresba Jana
Kristoforiho
hybu, při ponechání společenského vlastnictví výrobních prostředků atd., považuje J.Pelikán za demokratický socialismus, jehož podmínkou je v jeho intencích reformovaný komunismus. Myslím, že obyčejnému smrtelníkovi v zemích východní Evropy se tento problém, pokud jde o demokratický socialismus, nejeví jinak než sémanticky. Přesně ví, co nechce, rámcově Už i ví co chce a je mu víceméně lhostejné, jak tomu budou teoretikové říkat. zásadně však je mu jasné, že jakákoli forma reformované nesvobody se nemůže stát základním kamenem výstavby svobody v obecném slova smyslu. V zemích sovětského komunismu
Pod nadpisem 'Havel odmitá nabídku na vystěhování' informuje Neue Zúrcher Zeitung, že Československému spisovateli Václavu Havlovi, který byl spolu s devíti dalšími bojovníky za občanská práva ve vyšetřovací vazbě pro obviněni z 'podvracení republiky,' na něž je trest vězení od tří do deseti let, bylo ve vězení předáno vysokým úředníkem ministerstva zahraničních věcí pozváni Josepha Pappa z New Yorku k ročnímu uměleckému pobytu na Broadway. Úředník Havlovi naznačil, že by mu československá vláda umožnila pozvání přijmout. Havel nabídku odmítl ze solidarity k ostatním devíti obžalovaným.
13
Domov a exil Otázka vztahu tČch, kteří zůstali doma, k těm, kteří z přinucení či dobrovolně odešlí za hranice, se v našich dějinách často vrací a prochází nejrůznějšími proměnami. Je také různě nazývána. Mluvíme o pobělohorském exilu, kulturní emigraci v baroku a začínajícím klasicismu, vystěhovalcích z chudých krajů východního Slovenska, vojenském a politickém odboji v první a druhé světové válce, politické emigraci poúnorové, politické a ekonomické emigraci po srpnu, exilu a emigraci nejnovější atd. Někdy se nám smysl těchto pojmů překrývá, jindy je sami záměrně rozlišujeme, protože se domníváme, že tím sledujeme zároveň i cosi j a k o hodnocení morálni. Morálni a snad spíš moralizující hlediska v posledních letech převažují, ale zároveň se stávají paradoxně nej povrchnější formou hodnocení důvodů pro i proti exilu. Snad žádný básnický výrok neprošel tolikerým zneužitím jako Dykovo "OpustíS-li mne, nezahynu, opustíš-li mne, zahyneš"." A přitom to bylí právě protektorátní kolaboranti, poúnoroví vlastenci a posrpnoví normalizátoři, kteří skoro celého Dýka vyřadili z České literatury. Kromě tohoto jednoho z kontextu vytrženého citátu. J a k mu máme rozumět? Pokusíme-li se jej interpretovat v mechanickém smyslu, t o jest doslova, není pravdivý ani v jediném okamžiku našich dějin. Od okamžiku, kdy se v naší historii pojem exilu nebo emigrace poprvé objevuje, máme velké postavy vědy, politiky a kultury na obou stranách. Někdy dokonce pouze mimo domov. A není nutné jmenovat jen Komenského, Bez Čechů by nevznikla hudební kultura v Mannheimu, jinak by vypadal dvůr Bedřicha Velikého v Prusku a v jistém smyslu i hudební život ve Vídni začátkem minulého století. Více než třicet let nemáme v Československu novináře, jako byl Ferdinand Peroutka. Umělecky nezahynuli ani Čep, ani Hostovský, ani Kubelík nebo Firkušný a není nejmenší důvod d o m n í vat se, že by podobné nebezpečí čekalo Škvoreckého, Koháka a vlastně kteréhokoliv z nás, ať už jsme přišli dřív, či později. Vraťme se ale k Dykovu citátu. Co to znamená opustit? J e odchod a zrada totéž? Což nevidíme v Čechách a na Slovensku třeba jen v t o m t o století víc 14
zrady a opuštění všeho lidského i národního než ve všech exilech dohromady? Cožpak je možno všechny ty nejrůznější uzurpátory moci, ať už se jmenují jakkoliv, považovat za nositele národních politických tradic, státní a národní kontinuity. Cožpak je možné věřit, že autoři oslavných básní na Heydricha, Gottwalda, Stalina, Brežněva; lakýrníci, natírající obrovská plátna, sochaři, filmaři, herci a herečky, všichni ti lačně se prostituující takzvaní umělci, že ti jsou představiteli československé kultury? Proč? Jen proto, že zůstali doma? Ale doma zůstali také ti kteří skutečně tvoří jádro, ze kterého roste kontinuita českého myšlení a práce doma s tím, co Češi a Slováci dělají za hranicemi. Hovořil jsem o těchto věcech před rokem ještě v Praze s řadou lidí. Velká většina z nich a prakticky všichni intelektuálové v čele s Václavem Havlem se shodli v názoru, že tradiční, často nedůvěřivé a zbytečně, zejména povrchně kritické postoje domova vůči emigraci a exilu neodpovídají již dávno skutečnému stavu myšlení u nás a Že j e proto třeba na obou stranách udělat všechno, co je v současné situaci možné, abychom našli nové formulace a cesty k porozumění. Nikdo z myslících lidí dnes v Čechách a na Moravě neodděluje kulturu, vědu, myšlení a konečně í to, čemu se někdy říká politická aktivita domova od exilu. Všichni jsme doma věděli a ti, kteří tam zůstali vědí, co pro d o m o v znamená umělecká tvorba, vědecká činnost, publicistia a koneckonců mnohdy i prostá existence tisíců a statisíců Čechů a Slováků ve světě. Ale také jsme nepochybovali o tom, že i my d o m a - to jest ti, kteří zůstali, nikdy nebudeme sami. Ze d o své kultury můžeme a chceme počítat všechno, co vzniká ve světě a je dobré. A Že d o ní nikdy nepřijmeme to, co vzniká doma jen j a k o projev služebnosti režimu. A totéž přirozené platí o všech oblastech myšlení a jakékoliv práce. Dnešní krátká poznámka na toto téma nemůže a ani nechce problematiku vztahu domova a exilu podrobně analyzovat. Tím méně máme v úmyslu komukoliv radit, co a jak by se mělo dělat. Domníváme se však, že tuto otázku je třeba otevřít, poslouchat nejrůznčjŠí hlasy a snad i vědět, Že všechny k integraci směřujíc! proudy jsou pozitivní. D o m a , v exilu i ve vzájemném vztahu.
Urovnání vztahu Urovnávání vztahů, jak je po československých exulantech požaduje ČSSR, se více než pouhé normalizaci právního a lidského vztahu podobá nezřízenému vyděraČství. Exulantu vnucuje téměř až masochistický pocit, že on. tedy exulant, vztah k státu pokřivil a že je tedy povinen doprošovat se přijetí v některé z úředních místností čs. konzulátu a tam se pod obrazem dr. Gustava Husáka vyzpovídal /.hříchů a zločinů proti "socialistickému státu." Za případné rozhřešení se musí vždy a všude platit pokáním a modlitbou. Československému státu jde však v tomto případě o účinně projevenou lítost, tedy o slib, že exulant zanechá všech styků s podezřelými emigrantskými elementy, a v neposlední řadě také o tvrdé devízy. "Účinné lítosti" rozumí příslušný úředník čs. konzulátu jen tehdy, pakliže exulant otevřeně vypoví o svých stycích s jinými emigranty, že poskytne informace, k nimž se českoslovenští Špehouni jinak nemohou dostat. Modlitby se na čs. konzulátech nepožadují, ale odpustky tam lze vyhandlovat za německé marky, americké dolary, Švýcarské franky. Seky soudruzi neberou, musí se platit předem a hotově. Základní otázka, kterou by si každý exulant měl položit aspoň týden předtím než se rozhodne usednout pod obrazem soudruha Husáka, zní: Proč jsem vlastně / Československa odešel? Odpovědi na tuto základní otázku budou asi tak různorodé, pestré tragické i tragicky komické j a k o lidské osudy, jejichž semínka zapustila kořeny v úrodné zemi, kterou sežehl ruský mráz. Ať už jsme doma byli čímkoliv občánky přišlápnutými okovanou podrážkou reálného socialismu, tichošlápky podepisujícími s trpkým úšklebem každý socialistický závazek, buřiči a hrdinové, bývalými komunisty, kteří už tradičně pozdě docházejí k rozumu, politickými vězni, občany, kteří za rozum a odvahu zaplatili nekonečnými roky za mřížemi - všichni jsme se sešli v exilu s nadějí a s vírou, že zde vyléčíme svá traumata a uskutečnime aspoň Část snů o svobodě, o ní ž v "socialistickém státu" bylo riskantní jen snít.
"Urovnání vztahu k Československému státu"je podle mého přesvědčeIvan Medek ní jen poněkud mírnější opis infekční
choroby, kterou "socialistický stát" nakazil, či se o to usilovně pokouší, celou společnost. Choroba se jmenuje schizofrenie. Odbočím poněkud od tématu a vylíčím letošní zkušenosti, které jsem nabyl u jugoslávského moře s krajany, jimž. bylo milostivě povoleno vycestovat na dovolenou k Jadranu. Mluvil jsem na plážích s komunisty, s mladými lidmi, s vysokoškoláky a s Členy SSM (Socialistický svaz mládeže), s členy BSP (Brigády socialistické práce), tedy s občany "Československé socialistické republiky," kterým cesta do Jugoslávie byla povolena až po důkladném prokádrování a zjištěni že se jedná o veskrze uvědomělého občana, statečného bojovníka za socialismus a neoblomného přítele Sovětského svazu. (Pro exulanty, kteří už zapomínají: J ugoslávie platí v Praze za "kapitalistickou cizinu.") Po počátečních rozpacích krajané rozvázali jazyk a "ulevili utrápené duši." Náměstek ředitele a člen KSČ, dr, ing. N.N., Csc., vzkazuje Josefu Skvoreckému, aby se držel, vydával knihy a bil do komunistů hlava nehlava; uložil mi, abych pozdravoval Otu Šika a abych Jirkovi Pelikánovi řekl, že mu v š i c h n i drží v Evropském parlamentu všechny palce. Soudružka X. Y., profesorka na gymnásiu kdesi v Čechách, kde učí dějiny a marxismus, vzdychala dva dny na pláži, dívala se směrem přes moře, kde na druhém břehu leží Benátky a přemlouvala mne k ilegální činnosti: Chtěla, abych ji autem převezl do Benátek. Počítala dny kdy se bude muset vrátit domů a nakonec prohlásila: "Já ten blázinec t a m u ž asi nevydržím!" Někteří turisté, jak jsem slyšel, letos ve větším počtu než jindy "zahnuli" do Rakouska, ale mí známí z jugoslávské pláže jistě pilně "zařezávají," "budují" opět socialismus, jásají, když se jim to přikáže, a rozhořčují se nad "kapitááálismem"na pokyn se shora. Žijí tedy ve stavu schizofrenického rozpolcení. Pro "hodné emigranty" si v Praze vymysleli zase jiný druh schizofrenie a nazvali jej, snad proto, že slovo zní pejorativně a děsí, libozvučnou metaforou "urovnání vztahů." Exulant, kterýsi urovná traumatické boule, jenž mu způsobil totalitní, cizím vojskem okupovaný a nesuverénni stát, jehož byl poddaným a majetkem, se má tedy s radostí nakazit jed-
nou z četných odrůd schizofrenie, kterou v Praze či dokonce až v Moskvě vyvinuli pro specifické případy emigrace. Nákaza se už rozšiřuje a postihuje českého, přišlápnutého maloměšťáka, jemuž doma nalomili páteř a spálili každý výhonek občanské hrdosti a sebevědomí. Zbývá druhá, velice zlá otázka: Proč tedy vlastně urovnáníchtivý občánek odešel do emigrace, když tady ve svobodném světě nedokázal ani za deset let narovnat páteř? Každý z nás přišel do exilu se svým traumatem, s popáleninami a zátěží. Ale každý tady měl deset let jedinečnou šanci rány zhojit a začít znovu jako občan a Člověk zbavený strachu a
Ivan Dobroruka:
Obchodník
stojící pevně na svých. Za iluzi, že mu pustí na návštěvu babičku, maminku nebo tátu, křiví tedy český maloměšťák pod obrazem dr. Husáka znovu páteř. V záchvatu jakési podivné statečnosti se snad tu a tam odváži handlovat jen o cenu, kterou za své ne první a nikoliv poslední selhání musí zaplatit na konto státu, jenž ho i ve svobodné zemi a v exilu dokopal znovu k ponížení. Česká exulantská rodina z Mnichova, která si potrpí na pověst vyznavačů a ctitelů krásné literatury a vznešeného umění vůbec, jezdí na dovolenou vzdychat do elegantního pensionu s výhledem na československo-bavorské hranice. S dalekohledem před očima si le-
s časem; foto
H.J.
Kahdnek 15
tos prý recitovali Skácelovu Chybu broskví a Seifertovy verše z třetího čísla Listů, Obojí jsem jim půjči! a musel slíbit, že to nikomu neřeknu. Krásným duchem a vznešeností omámená rodinka si také chtěla předplatit ZÁP A D a tím pádem se dostala do hrůzného dilema: Rádi, hrozně rádi by ZÁP A D četli, ale mají strach si časopis objednat přímo, protože si podali žádost o "urovnáni vztahu." Hlava veskrze vlastenecké rodiny mne tedy požádala, zdali bych neobjednal na své jméno dva ZÁPADY, protože: "Vy to, pane Filipe, máte už stejně polepený, ale j á doma vlastně nic nevyvedl, jen jsem odešel a tady se vlastně s emigranty nestýkám, jenom tu a tam s Vámi, ale to nikdo neví. 1 kdyby, tak Vy jste přece občanem Německé spolkové republiky, legálně jste se vystěhoval..." Krásný a ustrašený duch tedy blábolil a schizofrenická rozpolcenost z něj doslova odkapávala, Přehánim: Vznešenému duchu se chvěla ruka tak moc, že víno přetékalo na koberec. Odebírám jen j e d n o čísloZÁPADU. Připravil jsem tě, Z Á P A D E , o jednoho předplatitele,., Ota Filip
Nesem Vám noviny, pozor dejte Psychologie reklamy a prodeje je zde za mořem rozvinuta snad nejvíc ze všech psychologických oborů. Reklamě neuniknete, ať jdete kamkoli. Ovšem, člověk se stane imunním. Jako jsme kdysi nejásali při pohledu na nápis "Se Sovětským svazem na věčné časy," tak se ani dnes nechvějeme touhou po koka-kole, když vidíme její plechovou reklamu na indiánské chatrči v horním povodí Amazonky. Některé druhy reklamy a to zvláště reklamy politické, se však kolem nás plíží jako stín. Sleduji to už dlouho. Vždycky když se blíží událost, která by mohla být nepříjemná pro Sověty nebo pro Číňany, začnou se v kanadských novinách porůznu objevovat historky s "lidským" obsahem ze Sovětského svazu či z Číny. Když se letos v květnu a v Červnu očekávalo zakončení jednání o sovětsko-americké smlouvě o omezení strategických zbraní (SALT - II), začaly v našich místních novinách vycházet naprosto neaktuální články o osidlování Sibiře a o tom, jak sovětské děti hrají na dvoře školy v U si Nera, 500 mil na sever od Jakutska, fotbal s prázdnou plechovkou, a jak ředitel školky v Berkakitu v Jakutsku říká: "Děti jsou všude stejné, ptají se proč, proč." Když to začalo vypadat ošklivě, a Sověti se pokoušeli ovlivnit jednání amerického senátu, dozvěděli jsme se z Moskvy, jak v litevských novinách začaly vycházet seznamovací inzeráty, že to stojí ekvivalent sedmi dolarů, a zájem je takový, že lidé Čekají na uveřejnění svého inzerátu až rok,,,Na další stránce byla fotografie tříletého Kolji Zaluse, jeho devítiměsíční sestry Naděnky a jejich tatínka, jak plavou v Moskvě ve zvláštním bazénu pro děti, protože prý sovětští vědci zjistili, že když se velmi malé děti učí plavat, zlepšuje to jejich imunitu proti nemocem. A ještě ve stejných novinách byl článek o zlém sovětském zrádci Arkadiji SevČenkovi, který uprchl ze své kanceláře v OSN a požádal o asyl. Jeho milenka Judy Chavezová si stěžovala, že se musela se Ševěenkem skrývat před sovětskými agenty, a jak se snažil z ní vychovat dámu, a že si moc o sobě myslí.
statě žijí j a k o my, podívejte se, vždyť je to stejné jako tady, děti si ve škole hrají fotbai, a mají tam kryté bazény, oni snad nemohou být takoví agresoři, vždyť by je ve volbách do Nejvyššího sovětu jejich lid nezvolil Někdy čtu ve svých novinách úplné absurdity. Loni, v době demonstrací za propuštění Ščaranského z vězení, jsem četl historku o tom, jak sovětský dělník zaparkoval před sovětskou továrnou své sovětské auto, a na další straně povídání o jakémsi Člověku v Moskvě, který utratil na svatbu své dcery 100.000 dolarů (vidíte, jaksi žiji, to ten Sčaranský musí být asi pěkný lump, když se mu tam nelíbí!) Takové zprávy jsou zpravidla podepsané solidními firmami, jako A P nebo Reuter. Tomas Schuman, který před několika lety opustil své místo pracovníka sovětské agentury Novosti a žije raději na Západě, člověk ostrý jako břitva, který zná tyto taktiky jako svoje boty, tvrdí, že umístění takových zpráv v novinách je zpravidla velmi levné. Soudruh Hotárek, který kdysi toto řemeslo provozoval z československého vyslanectví v jednom západoafrickém státě, se chlubíval, že za láhev whisky tam dostane do novin, co chce. Schuman k tomu navrhuje, aby u každé takové zprávy bylo napsáno, kdo ji tam dodal a kolik za to zaplatil, Karel Kaufman
V nejbližší době vydáme knihu, která je prvním zasvěceným a zevrubným pojednáním o filosofii chartistického hnutí a o etice lidí, kteří se v Československu rozhodli "nežít se Iři". Autorem je býv. mluvčí Charty 77, nedávno v Praze odsouzený ke čtyřem a půl letům vězení, světoznámý dramatik VÁCLAV HAVEL Dílo se jmenuje MOC BEZMOCNÝCH
a bude stát $6.75. Můžete si je objednat dopisem nebo koresp. lístkem u; Sixty-Eight Publishers, Corp. Box 695, Station A Prostě, když se děje něco, co by soudruhům mohlo uškodit v očích lidu Toronto, On. M5W 1G2 kapitalistických zemí, náhle se odkudCANADA si vyrojí historky, které ukazují, že ti Rusové nejsou tak zlí, že vlastně v pod-
Kresba Jana 16
Kristoforiho
Humor Dějiny svaté Rusi Gustav Doré (1833-1883), slavný francouzský, jak by se dnes řeklo "cartoonista" a ilustrátor děl Rabelaise, Danteho, Cervantese, Julese Vernea aj,, si o velkých a slavných tradicích ruského národa myslel něco jiného než Sergej Eisenstein. Z jeho knihy Dějiny svaté Rusí otiskujeme drobný výňatek. Texty jsou od Gustava Dorého; kurzíva v závorkách jsou naie komentáře. Reprodukujeme z německého vydání, které bylo nacistickou cenzurou v r. 1937 potlačeno j a k o "probolševické"; později, v době sovětsko-německé smlouvy v r. 1939, opět zastaveno, tentokrát jako "protiruské".
Počátky dějin svaté Rusi
Na oltář Peruna byli obětováni ti, kteří veřejně pronesli své mínění.
První Rusové se modlili k Perunovi jakožto k božstvu Míru a Války, Přátelství a Nepřátelství, Poctivosti a Úskočnosti, Falše a Pravověrnosti, atd. atd. atd. ( M a r x i s t i c k y řečeno, bylo to zřejmě božstvo Dialektiky)
Popi nepromarnili jediné příležtosti provádět pokání důtkami. Z oněch d o b pochází slovo "knuta", které v květnaté slovanské řeči znamená jediný prostředek, jak Rusy přivést k pevnému a neúchylnému světovému názoru. { R a n n ý typ Skolení.)
Staří Rusové přikládali velký význam svým ženám, jimiž se nechávali vést v každé situaci.{Rovnoprávnost žen v
socialismu) 17
Když se Rusům znechutilo dát se ovládat pudy a vášněmi, rozhodli se jednoho dne přikročit k volbě vůdce. (Problém změny stranického vedeni.)
Po ukončení volebního boje se zbylí účastníci dohodli, že pro vedení národa je třeba celého muže. Ať hledali mezi přeživšími sebevíc, nepodařilo se nalézt nikoho, kdo by měl dost údů pohromadě. (Ranné Čistky.)
1 bylo nutno dovézt uchazeče ze sousední Asie. (Josef Džugašvili). 18
Rurik dokázal hned při prvním vystoupení, že vládne ostřejším duchem a pevnější rukou než jeho bratři. (Normalizace).
Z kapitoly o Ivanu Hrozném
Velmoži nabídnou mladému Ivanovi korunu a překvapí ho právě pří studiu.
Někteří jeho poddaní tajně projeví obavy, zda řeznické vychování nového cara postačí k vládnutí,
Ale hned nazítří se pře- Když se dvořané přesvědčí, jak pohotově svědčí o opaku. umí Ivan rozetnout každý problém, horlivě se hlásí k panovníku tak mocného stylu.
gandě, že prý je Šílenec, zorganizuje krevní koupele.
Další léta jeho vlády (1542-1580) se dají vyjádřit jednoduchou skicou. (V původním Dorého vydání je skica vytištěna rudě. Z finančních důvodů sito Západ nemůže dovolit, ale spoléhá na zkušenost a obrazotvornost čtenářů.)
20
Antinostalgicum Autentické zprávy z domova PŘÁTELSKÁ KORESPONDENCE
Deska pro Stalina aneb: Předpokládaný pohyb obočí se nedostavil
Testimony: The Memoirs of Dmitri Shostakovích (Výňatek z Pamětí Dmi trije Šostakoviče, vydané nakladatelstvím Harper and Row pod výše uvedeným titulemJ Skladatel Dmitri Šostakovič podrobně popisuje důvody Stalinovy nevysvětlitelné úcty k osobám silně nábožensky založeným. Dokumentuje to následující příhodou, která je vynikaLIBČANŠTI' NADDOJIM! Letos vzrostou úkoly nákupu mléka jícím příspěvkem do naši humoristické proti loňskému roku, kdy chybělo 43 rubriky. miliónů litrů. Dobře si vedou napříStalin k sobé nepouštěl lidi, někdy až klad v J Z D Lhota pod Libčany v okreněkolik dní. Zato poslouchal velice čase Hradec Králové, kde dosáhli průsto rádio. Jednou Stalin zavolal vedení měrné denní užitkovosti přes deset liMoskevského rozhlasu a zeptal se, jetrů na dojnici. stli mají desku s Mozartovým klavírním koncertem č.23 a pianistkou JuKOKETNÍ' KUCHAŘINKY Kolektiv kuchařek ze školní kuchyně v dinovou, který slyšel v jejich vysílání. Náměšti nad Oslavou nám poslal re- Samozřejmě, odpověděli Stalinovi, jicept na výrobu slušivých kuchařských stěže tu desku maji. Ta deska ovšem kloboučků: ustřihne se kolo tylu o prů- neexistovala, to byl přímý přenos. Ale měru 50 cm. Kolem dokola se prošije oni se báli Stalinovi něco zapřít; nikdo kloboukovou gumičkou, na okraj se nemohl tušit, jaké by to mohlo mít nánašije kraječka - a čepec je hotový. sledky. Jeden lidský život pro něj nic Aby drže! formu, naškrobí se, navlé- neznamenal. Jediné, co jste mohli děkne na sklenici od okurek, a když u- lat, bylo souhlasit, poddat se, přisvědschne, je schopen třeba předvádění na čit tomu šílenci. Stalin tedy rozkázal, aby mu tu desku módní přehlídce. (Otištěno na Žádost generálního ředi- poslali na jeho daču. Celý rozhlasový telství závodní jídelny IBM v Toron- výbor začal panikařit, ale museli něco udělat. Ihned zavolali Judinovou a ortě.) chestr a začali v noci nahrávat. Všichni ACENTI NSR V MLÝNSKÉM se třásli strachem, kromě pianistky. S T R U H A D L E NEPOCHODILI! Unikátní čs. vynález: stroj na likvidaci Judinová mi později řekla, Že první dibankovek, cenných papírů a tajných rigent byl tak vystrašen, že nemohl ani dokumentů zkonstruovali v Západo- myslet. Zavolali tedy dalšího dirigen-
Gen. taj. a prez. G. Husák přijal velvyslance SSSR V. Mackeviče. Předal mu originál dopisu V.I. Lenina z 1. listopadu 1911 spolu se svým dopisem L, Brežněvovi, ve kterém ho o tomto úmyslu informuje. Velvyslanec SSSR Mackevič vyjádřil hlubokou vděčnost za tento dar.
českých dřevařských závodech v Mlýnském Struhadle na Klatovsku. Protože jde o unikát, je celý chráněn Čs. patentem. V zahraničí se bankovky ničí pomocí kladivových mlýnů, velikosti dvojpodlažní budovy. Vzniká drť tak slehlá, že v NSR musí každý kilogram bankovek polít půllitrem nafty. Náš vynález nepřesahuje rozměry středního soustruhu. Na konci vypadává zvarhánkovatělá řezanka, ke které má kyslík přístup. Může se tedy vhánět přímo do kotle ústředního vytápění a nejenže ušetři naftu, ale nahradí méně hodnotné černé uhlí.
ta který se pořád třásl a všechno ještě popletl, což mělo neblahý vliv na orchestr. Teprve třetí dirigent byl schopen nahrávku dokončit. Myslím, že to byla ojedinělá událost v dějinách gramofonové hudby. Myslím tím výměnu tří dirigentů během jedné noci. Deska byla nakonec ráno hotova. Udělali jenom jeden výtisk a poslali ho v rekordní době Stalinovi. To byla deska mnoha rekordů. A hlavně to byl rekord v patolízalství. Zanedlouho poté Judinová dostala obálku s 20.000 rubly. Bylo jí řečeno, že částka byla poslána na Stalinův výslovný příkaz. Tak mu poslala dopis. Vím o tom dopisu přímo od ní. Vím také, že se ta historka zdá nepravděpodobná, ale mohu ji dosvědčit. Judinová měla mnoho různých vrtochů, ale nikdy nelhala. Napsala tehdy Stalinovi: "Děkuji Vám, Josefe Vissarionoviči, za Váš honorář. Budu se za Vás d nem i nocí modlit a prosit Boha, aby Vám odpustil Vaše hříchy, které jste spáchal na naší zemi a našem lidu. Bůh je milosrdný a odpustí Vám, Dala jsem peníze které jste mi poslal, kostelu do nějž docházim." Judinová poslala Stalinovi tento sebevražedný dopis. On si ho přečetl a neřekl ani slovo. Jeho poskokové očekávali aspoň hněvivé trhnutí obočím. Zatykač na pianistku byl již připravený a ta nejslabši grimasa by postačila k jejímu úplnému zničení. Ale Stalin odložil dopis stranou a mlčel. Předpokládaný pohyb obočí se nedostavil. Judinové se tedy nic nestalo. Riká se, že její nahrávka Mozartova 23. klavír-
ního koncertu byla ve Stalinově gramofonu toho dne, kdy ho našli mrtvého na dače. Byla to poslední věc, kterou poslouchal. V.T,
Interview
Naší vtipálkové Z knížky sovětského generála S. M. Štemenka "The Last Six Months" vydané nakladatelstvím Doubleday v New Yorku. Hlavní město spřáteleného Československa mělo zvláštní místo v plánech Sovětského nej vyššího velení. Naši strategičtí velitelé se snažili za každou cenu zachránit to nádherné staré město s mnoha kulturními památkami od zkázy. Především museli ochránit Prahu před americkými bombami J e l i k o ž naši spojenci pravidelně uváděli Prahu mezi místy určenými k bombardování. Jelikož pražská oblast byla poblíž sovětských vojsk, a jelikož všechny bombardovací cíle musely být námi schváleny, sovětský generální štáb vždy Škrtl Prahu z kritického seznamu. Z Malty do Ontaria a naopak, pro časopis Západ rozmlouvala Adina Mandlová s Václavem Táborským.
Kresba Ivana
Steigera
Sovětské úřady konfiskovaly na Mezinárodním knižním veletrhu, zahájeném v Moskvě 4.srpna 79 asi 40 titulů. Mezi konfiskovanými knihami byla díla A.Solženicyna (First Circle, World Split Apart. Gulag Archipelago) a kniha Stalinovy dcery. ¡van Bright, Američan z Arkansasu, vypěstoval meloun, vážící 200 liber. Byl by tim dosáhl světového rekordu (v r. 1935 byl vypěstován meloun 195 liber těžký) a získal ještě k tomu 10,000 dolarů jako cenu, jenže to nestihl (meloun ani pěstitel) do stanoveného termínu - do festivalu konaného koncem srpna. Spoluobčané pana Brighta protestují, že časový limit není správně stanoven - tento druh melounů dozrává většinou teprve v září. 22
Západ: Jak žijete na Maltě? Popište nám svůj všední den. Mandlová: Především vás musím vyvést z mylné představy, že v životě pensisty (jako já) je nějaký rozdil mezi všedním dnem a nedělí. Pro nás nepracující jsou všechny dny neděle, ale v případě těch, kdojsou odsouzeni kzahálce proti své vůli a rádi by pracovali (zase jako já) jsou všechny dny včetně neděle všední a pod všední račte rozumět nudné až k zalknutí. Vyskytují se ovšem časem výjimky, které se vymykají obvyklému nudnému programu. Jako například v posledních pěti měsících jsem ztrávila spoustu času léčením tuberkulózy, t.j. recidívy po třiceti letech (to zní jako filmový titulek) injekcemi a návštěvami lékařů. Tato poslední činnost mně zabrala nejvíc času (/tráveného ve společnosti českých doktorů, které sem poslala československá vláda co by stávkokazy, a kteří se ujali léčení mého chorého organismu s obdivuhodnou dedikací a zcela nezištně). Určitě ta okolnost, žejsem si mohla stěžovat na různé symptomy ve
svém mateřském, jadrném jazyce, přispěla ke zlepšení mého psychického a tím i fyzického stavu. Momentálně jsem opět tak fit, že mohu odjet na dovolenou do střední Evropy, kde není tak horko. Měla jsem tam namířeno už předtim, nežsi na mě Pámbu opět jednou vzpomněl a seslal na mě onu výšezmíněnou recidívu. Dokonce jsem šla ve svých plánech do budoucna tak daleko, žejsem prodala dňm a zbavila se všech movitých i nemovitých majetků, které mě připoutávaly k tomuto ostrovu jako ta železná koule hraběte Monte Christo k ostrovu d'If. Teď nevlastním nic než kufr s hadrama a šekovou knížku a asi budu cestovat mnohem lehčeji. Najmuli jsme si malý zařízený byt a nemusíme se už lopotit v zahradě a starat se, kdo nám ji za naší nepřítomnosti zaleje, kdo ohlídá dům a postará se o to, aby pejsek dostal nažrat. Darovala jsem ho totiž jednomu známému; s sebou jsme ho vzít nemohli. To je vlastně momentálně moje jediná opravdová ztráta a hrozně to bolí, jenom na tu čubku myslet, což. jc něko-
likrát denně. Někdy se na ni jdu tajně podívat a Čekám, a ž vyleze z domu, kde teď bydlí. Připadám si jako ten Freddie v My Fair Lady, co čekal na Elisu Doolittle pod jejimi okny. Co se týče zahrady a zahradničení, to mi rozhodně nechybí, anžto mě přestala bolet záda. Nejdříve jsem se do toho vrhla s obvyklým gustem a zanícením, ale když jsem zestárla, moje vášeň ochabla a přenechala jsem to najmutému zahradníkovi, který se se vším vypořádal s těžkým krumpáčem. Kytky a keře zničil, ale plevel ku podivu zachoval. No a pak taky ten zahradník zestárl a krumpáčem se už ohánět nemohl, ale přes to jsem ho zaměstnávala dál, aby aspoň chytal krysy, které tancovaly na patiu mazurku. Otrávit jsme je nemohli kvůli pejskovi, a kočku jsme taky mít nemohli, taky kvůli pejskovi. Ty krysy v zahradě byly vlastně jeden z mnoha důvodů, proč jsme začli pomýšlet na prodej domu. Zaprvé nám sežraly všecky jahody a ty, co nesežraly, jsme se pochopitelně štítili jíst, protože tak hluboko jsme neklesli, abychom dojídali po krysách. Po sezóně jahod se pustily do fíků; vídali jsme je často až na vrcholku stromu, kde jsou ty ncjsladší - ony krysy mají elevaci jako Nižinský anebo Baryšnikov a vymrštěj se do závratných výšek. A když ten náš starý zahradník (který je chytal do nesmírně technicky složitých pastí, které si sám zkonstruoval) mi ty chycené krysy s hrdostí přinášel v dobč, kdy je můj žaludek nejnáchylnčjší k obracení se na ruby, t.j. před snídaní, a jednou mi dokonce přinesl klec, kde živá krysa strachy potratila malé krysátko, které leželo na dně klece mrtvé, dospěla jsem k názoru, že tahle venkovská idyla pro mě ztratila přitažlivost a dali jsme dům do prodeje i s nábytkem. Teď bydlíme ve velkém činžáku uprostřed módní čtvrti města. Z balkónu, který visí nad značně velkou zahradou plnou palem, ibišků, oleandrů acizokrajných květin, se díváme se zájmem na nájemníka pod námi, jemuž ta zahrada patří a máme radost z toho jak mu to všecko, včetně plevele, roste. No, ony ho ty ambice taky jednou přejdou, ale to už tady nebudeme. Jinak mařím čas čtením všech novin, luštěním křížovek a vaře-
Seíkání se čtenáři ve
Frankfurtu.
ním, když je z čeho. Tady totiž mají prazvláštní zásobovací systém. Tak na příklad nejdříve všecky brambory exportujou, aby je mohli později importovat. Totéž s cibulí a zeleninou a ovocem; tedy neustále něco chybí, takže si člověk nemůže předem udělat představu co bude večer vařit. Třeba chce mužíčkovi udělat guláš, ale není cibule. Když dostanete cibuli, tak není maso. Vepře jsme už neviděli, co tu popravili všecka prasečí neviňátka, jelikož vypukla červinka. Dosud nikomu nenapadlo, že by se to mohlo dovážet. Najednou z ničeho nic nejsou vejce a kuřata, to asi slepice dostaly tipec - no zkrátka hospodaření a plánování jako ve staré domovině, jenže tam už si lidi na ten srab zvykli. Takže když se mi konečně podaří sestavit slušný jídelní lístek, pozveme přátele to oslavit a tak mařím další čas opatrnou konverzací. Můj muž mi totiž zakázal mluvit o politice a náboženství, prý si tím dělám moc nepřátel, ale o čem jiném se může jeden bavit? Zbývá už jenom věda, technologie, umění a literatura, folklor a zakořeněné zvyky divochů, móda a její vliv na nic netušící a nepřipravenou Ženu a potom hlavně sex! Ale o tom až později. Co se týče těch politických rozhovorů: potkala jsem tu jednu poslankyni strany práce, kterou jsem se snažila vyvést z omylné představy o Československu, čímž skončila naše známost. Ona totiž básnila o všem, co tam viděla a zažila, protože tam jela s oficiální výpravou a kromě velkých opulent-
ních žranic a pobytu v nejlepších hotelech jim ukazovali jen to nejlepší pokud možno ještě vylepšené pro podobné návštěvníky. To je ovšem všude stejné. Když se na příklad anglická královna rozhodne, Že navštíví skromné obydlí dělnické rodiny v městě, kde právě otevřela nové kulturní středisko (o které mimochodem místní obyvatelstvo nestojí), a popije čaj s Mr, a Mrs. X, mají místní hodnostáři spoustu času onen příbytek vylepšit vzhledem k tomu, že královnin program je tak přecpaný podobnými důležitými funkcemi, že se oznamuje rok dopředu. A tak přijede náklaďák s novými koberci, záclonami a pohodlnými lenoškami (3 piece suite) a s kompletním čajovým servisem z Doultonu, t.j. nejlepší britský porcelán. V některých případech instalují i nový hajzl, což se skutečně stalo jednou v tom městě v Yorkshiru, kde jsme bydleli, při příležitosti návštěvy jedné královské princezny; prostěto páni radní odhlasovali vzhledem k možnosti, že by ta vzácná návštěva měla docela obyčejné a nekrálovské nutkání sejít vyčůrat. Druhý den po návštěvě přijede ovšem tentýž náklaďák a všecko té chudé rodině zase vezmou včetně toho Doulton servisu a tak se musejí vrátit k pití čaje ze starých nakřápnutých hrnků. Bohužel si nepamatuju, jak to dopadlo tenkrát s tím hajzlem, jestli ho taky odvezli, přestože sleduju průběh podobných událostí jak se sluší na oddanou royalistku. Západ: Jak Žiji Maltané? Jak vypadají? Stál by nějaký Malťan za hřích? Mandlová: Za těch 13 let co jsem na Maltu jenom dojížděla a od roku 1974, kdy jsem se sem přestěhovala, jsem měla příležitost poznat všechny vrstvy a společenské třídy Malťanů, od těch nejchudšich až po ty nejbohatší. Nedá se sice generalizovat, ale je tady určitý rys a příznaky, které jsou jim všem vlastní. Podle jejich mínění jsou vesměs civilizovaní, kulturně osvícení, vzdělaní, přičinliví a pracovití, čestní a spolehliví, poslušní zákonů a bohabojní, ryzí patrioti, ochotní položit život na oltář vlasti, lidé, kteří milují své bližní jako sebe samy. Můj názorná ně se od toho pojetí podstatně liší. Jejich civilizace je velmi rozdílná od civilizace západoevropských národů; začíná 23
to v kuchyni, kde se vaří ty nejhorší blempty, jaké může vyrobit jen kuchař, obdařený sice neobyčejně vyvinutým apetitem, ale vzhledem k tomu, že se narodil bez chuťových buněk jako ostatní Maltézani, nemají jeho výrobky naprosto žádnou příchuť. Všechno chutná úplně stejně a vypadá spíš jako jídlo už rozkousané a napolo strávené. Pokud to nesnědí přímo z kastrolu, donesou to na stůl, který je prostřený sice slavnostně, ale sklenice jsou už předem naplněny vínem volby hostitele. Tedy v mnohých případech (jako jsme zažilí u jednoho bohatého markýze) červené víno k rybě, sladké bilé víno k roastbeefu a pivo k moučníku. Jejich obydlí jsou většinou přepplněna antickým nevkusným, tmavohnědým, depresivním nábytkem se spoustou ruěně malovaných portrétů soudců, arcibiskupů a jiných hodnostářů, vydávaných za význačné předky dotyčné rodiny a sem tam prohozených olejovými malbami rozbouřeného moře, které v návštěvníkovi okamžitě vyvolají mořskou nemoc. Konverzace u stolu je patrně zakázána, protože nikdo nepromluví ani slovíčko a každý se jenom cpe o překot, aby byl první, kdo prakticky vylíže talíř, protože služka nebo vypůjčený butler v bilých rukavičkách už mezitím položili další chod vedle každého hosta, to snad aby si zvykli na pohled a vůni toho, co je ěeká a co je nemi ne, protože něco nechat by způsobilo hysterický záchvat a příval domluv se strany hostitelky. V mnohých případech, zejména při večeři, je televize neustále zapnuta a většina spolustolovníkň s ní nespustí oči směji se vtipům ve své mateřštině, které se okamžitě snaží překládat přítomným cizincům. Abych mohla vychutnat jejich bonmoty sama a osobně, snažila jsem se maltézštinu naučit, ale brzy jsem se vzdala. Především se to ničemu co už znám nepodobá, jenom arabštině, jejíž zvuk mi nikdy nelahodil. A pak jsem nemohla pochopit, jak je možné vytvářet věty bez pomocných sloves aniž by celek nezněl fragmentárnč. Ptala jsem se svého učitele, jak můžou brát Hamleta, když nemají sloveso "býti" a on mi odpověděl: "My ho nehrajeme." Zato je na Maltě asi snad kolem sta rů-
24
zných ochotnických spolků, kde se hraje všecko od zdramatizované bible až po mistrovská díla maltézských autorů. To je kultura sama pro sebe. Jo a taky tu mají veřejnou knihovnu se spoustou knih, kde se ovšem nic nenajde, protože to nikdo neregistruje podle abecedy. Tak například James Joyceje pod Zet a Gore Vídal pod Há, snad proto, že si knihovník myslí, že to je ten slavný holič. A pak tu jsou katakomby a vykopávky, ale protože celá Malta se skládá ze starého šutru, neviděla jsem v nich velký rozdíl od rozkopaných silnic, kterých je tu hojnost. Co se týče toho šutru, ze kterého se Malta prakticky skládá: když jsem tady žila asi rok, Šla jsem se podívat do biografu na "Sound of Music." Když jsem viděla ty zelené louky a květinky, stromy a řeky a modravé hory, rozbrečela jsem se nahlas tak, Že mě můj muž musel vyvést z biografu, abych nerušila průběh představení; tak mi to přišlo najednou líto, že tu krásu už asi nikdy neuvidím a budu žít tady mezi tím šutrem až do konce života. Té myšlenky jsem se dodnes nezbavila a proto se příští měsíc stěhujeme do Rakouska. Ale abych pokračovala v mých dojmech o maltézském charakteru. Tedy ten, pokud existuje, je skutečné velmi vzácný. Charakter se vyskytuje málokde a u málokoho; většinou není na nikoho
V Curychu horko jako na
Maltě.
spoleh. Když vám někdo řekne, že to je bílé, tak to je zaručeně Černé; když ukáže řidič, žejededoleva, můžete vzít na to jed, že se v poslední chvíli stočí doprava. Lež je jednou z nejvýznačnějších nectností každého uvědomělého občana, dětmi počínaje. Nedochvilnost a nespolehlivost jsou další dvě význačné charakteristiky. Když vám někdo řekne, že se s vámi sejde v pondělí ve tři hodiny, můžete se spolehnout, Že tam v úterý v pět bude jako na koni. Jedná-li se o řemeslníka, ten nepřijde vůbec, jestliže ho předem nepodplatíte a neslíbíte mu zaplatit hotově, aby nemusel platit daně. Dolce far niente a siesta jsou nejoblíbenčjší hodiny pracovní doby. Když jsme se na Maltu stěhovali, bylo nám řečeno, že můžeme nechat dům otevřený a nikdo nás neokrade, tak jsou tady lidi poctiví. Za tu dobu, co jsme tady žili, jsme se naučili zavírat všecko na tři zámky, přivázat vůz před domem na zvláštní patentní poplašný zvonek a nikdy nepustit psa nebo kočku samotné do ulice ze strachu, aby je někdo neunesl a pak nepožadoval výkupné. Krade se tu za bílého dne. Vozů se tu ztrácí málem víc než je dovoleno importovat. Zejména angličtí majitelé domácích zvířat jsou vystaveni krutému odejmutí svých mazlíčků, za které musí zaplatit "nálezné," jinak je už nikdy neuvidí a mohou si jenom s hrůzou představit, jakého konce se chudák Alík anebo Micinka dočkali. Ukradená auta jsou rozebrána do posledního šroubku, sestavena chytrými a přičinlivými mechaniky v jiný modei, pro který získat policejní čislo a licenci je velmi snadné, protože v každé vesnici je nějaký ten svědomitý policajt, který je ochoten spolupracovat za malý bakšiš. Co se týče jejich bohabojnosti a náboženského zanícení, je tady 385 kostelů a nové se pořád staví, protože těch 385 nestačí přívalu věřících, kteři plní kostely jednou za týden. Celý týden se lže, krade, smilní a podvádí, ale v neděli se to všecko vyklopí knězi. Po nějakých těch Zdrávasech a Otčenáších lidé vyjdou z kostela plni dobrých předsevzetí, která obyčejně vydrží tak akorát do prvního drinku před nedělním obědem. O t o m , jak milují své bližní, by se dala napsat celá kapitola. Láska k vlasti se objevu-
je tam, kde to nic nestojí. Pokud mo- prý dělají všecko, jenom ne to pravé, ať hou ulejvat peníze na konto v cizině (v už to je co je. Jak vypadají? Většinou čemž političtí vůdcové dávají zářivý jsou velmi půvabné a některé jsou dopřiklad), milujou svou vlast nezištně a konce štíhlé, ale běda! Hned jak se obětavě a nedají na ni dopustit. A jak vdají a docíli své vytoužené mety, tovypadají? Když jsou hoši mladí, jsou tiž mít co nejvíc dětí, ztloustnou tak, štíhlí, pokud mají vysoko do Žlabu; ti že se za ně i vlastní muž stydí a už je nibohatí jsou překrmováni milujícími kam nevyvádějí. A tak ženské sedí domatkami tak, že ve věku první školní ma, zatím co mužští chodí do klubu, docházky se nevejdou do školních la- na football a za holkama. Každý Malvic. Po nějakém čase se to jakžtakž vy- tézan má někde nějakou tu milenku, v rovná - po třiceti letech jsou téměř vši- případě těch bohatých i několik, S nimi tráví ty nej krásnější chvíle svého chni mužští břichatí, holohlaví a nabydou tvaru hrušky: velká hruď jako manželství. Myslela jsem si, že to platí nadívaný holub, tělo se zužuje do ten- jenom o těch zámožných, ale pak jsem kých nohou jako do stopky. Přejděme slyšela od našeho metaře, že i on má k té sexuální zkušenosti. Asi před dese- mladou holku ve vedlejší vesnici. Ovti lety mi zvědavost nedala a tak jsem si šem v podobných případech si nevydrnamluvilajednoho pohledného Malté- žuje muž milenku, ale milenka si vydrzana. Čistě z výzkumného hlediska. žuje jeho. Jak to dělá, je snadno uhodProč on se zajímal, bylo lehce vysvětli- nout. V novinách je možno často číst telné: jeho žena čekala jejich deváté dí- zprávy ze soudni síně, Že kdosi nutil To bylo na hašení Žízně. tě a on trpěl prachobyčejnou frustrací. svou manželku i dceru k nemorálním Ale bohužel to bylo asi tak všecko, čím výdělkům; patrně to platí i o milentrpěl. Jinak to byl velice ješitný a po- kách. Můj muž byl jednou na procházhodlný pán, kterého nic nevyvedlo z ce v městském parku osloven asi čtrná- Západ: Jaké jste měla ohlasy na svou rovnováhy, čili postrádal iniciativu, ctiletou holčičkou, která mu nabízela knížku? Napsali vám také čtenáři z Čeale hlavně zaujetí a vášeň pro věc. Jak pomyšlení za pouhých 5 liber. Když ji skoslovenska? se u nás říkalo, nástroj je pěkný, ale zdvořile odmítl, setkal se s hněvivými Mandlová: Ohlasy byly ohromné, větmuzikant stojí za starou belu. Co je pohledy a gestikulací jejích rodičů, šinou potěšující. Dopisůjsem dostávajednomu platný Steinway nebo Stra- kteří sledovali průběh událostí z auta, la hodně. Jedna moje přítelkyně mi divárky, když neumí zahrát ani tu nej- zaparkovaného asi tři metry od místa psala, že prý to čtou lidi i v elektrice a "v domácnostech se hádají o Tvoji knízákladnější škálu? A tím skončil můj činu. žce; ženské na to nadávají a mužským výzkum na tomto poli. Říká se, že lase to líbí. Já Ti mimochodem děkuju, tinské a jižní typy jsou vesměs dobré v Západ: Jeden váš ministerský předsejže seš na mě slušná, což nemůže tvrdit posteli, ale podle mých dávno minu- da koketoval i možností pronajmout kdekdo z Tvé bývalé menažerie. Palých zkušeností soudím, Že čím sever- přistav ve Vallettě sovětskému válečtrně máš na svědomí nesčetné žaludečnější, tím čipernější. Kdybych se ještě nému loďstvu. Jak vás ta myšlenka po7 ní vředy a několik chronických žloutejednou narodila, Bože, dej mi raději těšila nek v zemích koruny české a v emigrajednoho "chladného" a na oko neteč- Mandlová: O tom skutečně nic nevím. ci detto." Jiný dopis z Prahy: "Tvoje ného seveřana, Němci počínaje a Tady se totiž o něčem podobném v noknížka šla z ruky do ruky, půjčovala se Eskymáky konče, než 10 žhavých, roz- vinách nepíše. Jestliže se chcete něco o jenom na jednu noc s velkými zárukadychtěných Romeů, jejichž milování úmyslech zdejších politiků dozvědět, mi a flaškou vodky." Další: "V neděli obyčejně ztroskotá ve fiasku zvaném musíte si nechat poslat České překlady než mě sebrali, jsem na zahradě četl coitus ante portas. výňatků z cizích novin jako např. Der Vaši knížku. Nahlas jsem křičel, jak se Spiegel nebo Neue Zürcher Zeitung, mi to líbilo, neboť tak krásnou KirZápad: Jak vypadají Malťanky? Maji které by tady byly promptně zabave- ké jsme v Čechách neměli. Tak hezky ny. Stává se totiž velmi často, že secizi sex appeal? jste to o sobě pověděla, že mi bylo líto, Mandlová: Na tuhle otázku nemohu noviny nedostanou buďto vůbec a ne- jak jsem Vás o generaci minul! Když si odpovědět z vlastní zkušenosti. Ale bo cenzurované. Každý tedy ví, že se pro mě přišli, nacpal jsem tu knížku do podle toho, jakou konjunkturu tady tam psala pravda o zdejších poměrech pračky, takže mi zůstala zachována na mají mladé Angličanky (co se týče se- nebo o ministerském předsedovi. Ale rozdíl od jiných." Největši radost mi xu) soudím, Že každá maltézská dívka mohu vás ubezpečit, že kdybych byla ale způsobil článek ve formě dopisu, si hledí uchovat svou nevinnost až do někdy v minulosti potkala jakéhokoliv který napsal opat Opasek a který byl svatební noci, protože právem podez- uniformovaného Ivana, tak bych už tu otištěn v několika českých měsíčnířívá členy druhého pohlaví z nekalých dávno nebyla. cích. Samozřejmě, že se našli lidi, kteúmyslů, čili, že kdyby mu dala před rým můj styl a způsob vyjadřování bysvatbou, že by se na ni vykašlal. A tak 25
iy proti mysli. Jedna Mormonka mi napsala z Kanady, že budu spravedlivě potrestána a budu se svíjet v bolestech v pekelném ohni atd. Západ: Plánujete nějaké podrobnější memoáry? Přemýšlíte o jiné knížce? Mandlová: Memoáry to už sotva budou, protože jsem na sebe už všechno, na co jsem si mohla vzpomenout, vyžvaníla. Ale chystám se napsat knížku, tedy fikci, o které neustále přemýšlím a mám ji už téměř kompletně vymyšlenou. Jen si sednout a napsat to. Kdybych nebyla bývala tento rok nemocná, byla bych ji už dokončila. Protože jsem měla kromě tělesných obtíží i chmury, nebylo mi zrovna do smíchu. V takovém stavu se, jak musíte uznat, zábavná a srandovní knižka psát nedá. Ale hned jak se usadíme f v Rakousku), tak se do toho pustím. Západ: Na schůzce Českých krajanů v Kanadě se bývalá herečka paní Helena Buš o vá rozčilovala, že Vám Šk vařečky tu knihu vydal. Sám jsem slyšel jak tam o Vás špatně mluvila. Nemáte chuť na její pomluvu o Mandlově odpovědět pravdou o Bušové? Mandlová: V závěru své knihy jsem napsala, že nečitím nenávist k těm, kdož se mi kdysi snažili život znesnadnit. A to platí i o přítomnosti. Aťsi kecají, mě nevyprovokuj} k tomu, abych odpovídala na sprostoty a běsnění závistivců. Ovšem jestliže si někdo dovolí o mně napsat a otisknout lež, budu okamžitě žalovat a budou se muset při nejmenšim omluvit. Komik Jára Kohout v úvodu své knížky napsal: "Na mou duši, všecko co píšu je pravda a nic než pravda" (tak nčjak podobně to znělo) a pak musel odvolat všecko co o mně napsal. J á si často myslím, že na tom přísloví "Pánbu peče oplatky" je hodně pravdy. Už jsem se o tom přesvědčila v několika případech, kdy lidi kteří se mi snažili ublížit, byli nakonec osudem krutě potrestáni, aniž bych se sama angažovala. Západ: Vidíte občas nějaké československé filmy? Co si o nich myslíte? Mandlová: Když jsem žila v Londýně, mohla jsem občas vidět české filmy jako např.: "Obchod na hlavní třídě," "Hoří, má panenko", "Až přijde kocour," "Vlčí j á m a " a pod. Měly velkou úroveň. Poslední český film jsem viděla vloni v Curychu. Byl to film Včry Chytilové, německý název byl "Ein 26
bisschen schwanger." To jsem si opravdu libovala. Mocjsemse pobavila jak námětem tak režijním a hereckým provedením. (Pozn.: "Hra o jablko"). Západ: Jak se vám líbí československá literatura posledních dvou desetiletí? Mandlová: Četla pem v posledních deseti letech víc českých knih než za celý svůj předešlý život, protože mě zaujaly jejich náměty (pro nás, dlouholeté emigranty, zcela cizi a velmi poučné). Nejsem oprávněna psát jakoukoliv literární kritiku, ale považuji knihy, které člověka baví nejlépe ztrávený čas a utracené peníze. Je to nej lepší povyražení a povzbuzení v těch nej svízelnějších a nejtěžších okamžicích života, jen tak namátkou několik jmen, které se mi teď vybavují: Hrabal, Škutina, Skvorecký, Peroutka, Kundera.
seděly kolem zdi a klimbaly, a z trámů nad nimi visely děti za ruce jako netopýři. Zábava byla v nejlepším, když nějaký ožrala praštil židlí do lampy a nastala úplná tma, z které se ozval žalostný a úpěnlivý hlas "Jano, pre Boha ťa prosím, urob svetlo!" A tak J a n o urobil světlo a k našemu úžasu a odporu jsme viděly na zemi uříznuté ucho v kaluži krve. Už jsme nečekaly, abychom zjistily, komu to ucho patřilo a opustily jsme místo činu ve spčchu. Nevím, co na tom bylo pravdy, ale Olga tvrdila, že kdykoliv Miško má přijet do Prahy, pošle jí telegram "prindem, prikrijem ťa perinú". Měli jsme všichni mnoho důvodů pochybovat o pravdivosti jejích příběhů, ale byly tak zábavné, že na jejich věrohodnosti nijak nezáleželo. Jiný fantastický případ byla historka o její babičce. Ta prý si jednou koupila husu a protože nerada viděla krev, tak ji nczařízla, ale praštila paličkou. Husa se svalila, babička ji oškubala a dala ji přes noc do sklepa vychladnout. Ráno se milá husa, která mezitím přišla k sobe, promenovala po sklepě nahá; zřejměji musela být zima, protože měla husí kůži. A tak se babičce té husy zželelo, upustila od původního záměru jí upéct a sníst a upletla jí pulóver, aby se nenastydla. Milá husa byla jejím mazlíčkem a věrným společníkem až do smrti. Přikládám mnou ručně nakreslený obrázek husy, jak mi ji Olga tenkrát živě vylíčila.
Západ: Vzpomněla byste si na nějaké příhody o hercích, které by měly být zaznamenány pro historiky čs. filmu a divadla? Mandlová: Těch příhod by se našlo hodně, ale slyšela jsem, že už byly většinou napsány. Uvádím jenom pár, na které jsem si vzpomněla nedávno, když jsem uvažovala o přesunu z Malty, Najednou jsem se totiž sama sebe musela zeptat, co já tady vlastně dČlám - moře nenávidím kvůli tomu co v něm plave - nejsou to vždycky ryby. Opalovat se vzhledem k obnovené tuberkulóze nesmím a horko nesnáším. To mně připomnělo jeden výrok Olgy Západ: Co přejete sama sobě do své Scheinpflugové. Byly jsme se spolu popříští pětiletky? dívat v Karlových Varech v německém Mandlová: Abych ji ve zdraví přežila. divadle na operetě "Vogelhändler." O přestávce Olga prohlásila; "Co já tady vlastně dělám? Německy nerozumím, hudební sluch nemám a hovno vidím. Pojďme pfýč!" Olga měla výtečný smysl pro humor a byla ohromný vyprávěč, bohužel víc ve skutečnosti než ve svých knihách. Kdysi dávno jsme se spolu kamarádily a Olga mi často pomohla. Ona byia už uznávaná herečka já pouhý začátečník a nadto ve stísněných finančních poměrech. Olga měla tehdy velmi bohatého přítele, Miško Schwarz se jmenoval. MĚ1 na Slovensku velký statek, pole, role a vinice a tam Olga zvala na prázdniny všecky svoje chudé kámoše, kteří toho hodného Mišku jezdili vyžírat. Jednou jsme se rozhodly, že vychutnáme pravou vesnickou atmosféru a půjdeme do tamní hospody na tancovačku. Bylo to velmi malebné prostředí, místnost nabitá tancujícími v krojích, staré báby
Umění
Umělecký profil malíře a grafika Ivana Dobroruky Ivan Dobroruka se narodil v Československu v r. 1934. Vystudoval na pražské Umělecko-průmyslové škole, kde se věnoval malířství a grafice. V Československu ilustroval knihy, časopisy, navrhoval divadelní kostýmy, vyučoval, vystavoval v mnoha galeriích, zejména v Praze. Před emigrací do Kanady v r. 1970 strávil dva roky v Řecku, které předtím pravidelné navštěvoval od roku 1963. Žil dlouhou dobu v Mnišské republice na poloostrově Athos, kde byl postupně zasvěcován do tajů prastarých technik ikonomalby. Byzantské umění a středověká řecká tradice ho natrvalo okouzlily a poznamenaly jeho dílo. Ve svých malbách vynalézavě spojuje pracnou a náročnou techniku ikonomalby - od přípravy podkladu přes pozlacování k závěrečným patinám - s
výrazovými prostředky současného umělce. Jeho ranější malby jsou často složeny z několika průhledů, v nichž portréty ve stylu ikon, ale s moderními a často humornými prvky, jsou zapuštěny nebo vystupují z pozlacených pozadí. Pohledy na vyprahlou letní krajinu, na prosluněné ostrovy a hlubokoujezerní či mořskou vodu s celými cpisodami lidských osudů připomínají fantastický svět Hieronyma Bosche a iluminátoru středověkých rukopisů. V architektonických kulisách se misí v neskutečném leč věrohodném souladu české gotické hrady s byzantskými kostely a kláštery. Jeho poslední malby jsou intimnější: v menší formě Dobroruka věnuje více pozornosti detailu, seskupení předmětů poznamenaných a posvěcených časem, a opouští výrazné prvky
ikonomalby, ale zůstává okouzlen byzantským stredomorským duchem. Grafiky svými zvlněnými křivkami vyvolávají pocit křehké a vzdušné elegance. Jejich pohádkový svět je zaplněn postavami a postavičkami, které Žijí, touží a pohybují se prostorem často způsobem, jaký je možný jen ve snu. Vzducholodi neslyšně plují vzduchem, bájní ptáci jsou obdařeni nadpřirozenými silami, exotické rostliny vyrůstají z vyprahlé půdy, vlasy princezny se mění ve vlny na vodě, touha a láska dává hudebníkům se vznášet v povětří. Staříci obdivují krasavice, milenci touží a láskou hlavu ztrácejí, lodičky života a osudu vesele plují po vodě Či přímo vzduchem, zmítají se ve vlnách; nebo již uvízly na skále či písčitém břehu. (Pokračování na str.30)
27
Fejeton O Augustech Po Praze koluje nový vtip: Husák prý chtěl být zvolen papežem. Měl se jmenovat Augustus XXI. Ale koluje tenhle vtip skutečně po Praze? Kdo si h o vlastně říká? Zná ho paní, která u nás doma uklízela? Zná ho sousedka? Nezná. Ba dokonce, když jsem jí ho vyprávěl, ani se nesmála, jen na mě smutně upřela oči, které říkaly: A on snad ještě není papežem? Zajímavé! Koho tedy vtip rozesměje? Vedoucího kádrového odboru, vedoucíhodramaturga, zástupce Šéfredaktora, hlavního ekonoma...Všechny opory režimu, vzorné straníky, členy brigád socialistické práce, funkcionáře R O H , S Č S P , ČK a mnoha dalších neužitečných masových organizací?...Ano! Přesně tak! T u t o anekdotu si přikládají jako sterilní gázu na svou baziliščí dušičku a tiše se radují, že je na tom někdo ještě hůř. O nich vtipy nekótují. Oni přece tak velké syčárny nedělají. Ze všeho nejraději si večer, v sepraném flanelovém pyžamu, když přiléhají ke své obtloustlé ženušce d o postýlky, berou třeba Pelikánovy Listy, (které si tajně půjčují od svých podřízených, aby jim dokázali jak jsou progresivní a aby měli těm druhým koho udávat), občas loktem Šťouchnou d o své polovičky a hlasitě se rozzlobí: "Představ si, že toho G r o h m a n n a zavřeli nevinné! T o se dčjou věci!"...Nebo ..."Znáš nějakého Lederera? Mně to j m é n o nic neříká. Ten už sedí podruhé! Kdo by t o řekl, že začnou s procesama...Že se k tomu ještě někdo propůjčí...Nedivíš se tomu,..Na druhou stranu, že si ti lidé zase nedají pokoj, viď! Proč je vlastně provokovat. Proč psát takové věci j a k o ten Grůša! J a k o kdyby nemohl napsat něco jiného. J á přece musím psát každý den něco jiného, než bych chtěl, tak proč se nemůže podřídit on. Kde by ta Česká kultura byla, kdyby si každý psal co chtěl? V kriminále! A to přece nesmíme dopustit!" Takhle mluvíval můj nadřízený v nakladatelství a docela d o b ř e si dove28
metody, dobere se jiného cíle. Barbarského. A proto zbývá lidem, kteří se tomuhle vtipu o Husákovi nesmějí protože mají pocit, že všichni šéfové kolem nich jsou Augustové jednadvacátí - jediná cesta: Denně, za každé situace, usvědčovat a usvědčovat na drobných příkladech své Augusty ze lží. Jinak se staneme časem malými Augusty všichni, pokud jimi už dávno nejsme. Karel Hvížďala Ilustroval Ctirad Smolík
Komu na čem záleželo ky svědomí, i večer hučel do ženy. Pak odložil "ilegální tiskovinu" na noční stolek, natáhl budíka a příjemně usnul pln sladkého vědomí, že on je ten slušný, který by se k takovýmhle syčárná m nikdy nepropůjčl. On přece dělá jen drobné ústupky, aby zachránil národ. To se za okupace holt vždycky musí. A přece je to ta největší a nejnehoráznější lež, která vlaje nad Československem. Skutečným symbolem totalitní zrůdnosti a absurdity, která nutí denně milióny lidí lhát a úplně oslabuje občanovu mravní nezávislost není popravčí ani fízl, ale vzorný byrokrat, který dovede být loajálnější ke státu t.zn. k režimu než k příteli a bratrovi, Tedy přesně tento náš úředník, který pod heslem internacionalismu prosazuje nevýhodné a silně prodělečné obchody a pod záštitou ideologie zabraňuje vydávání dobrých knih či desek. Symbolem totality je ohebný a často i velice vzdělaný úředníček (ten můj, z nakladatelství, by) doktorem filozofie a velice slušným překladatelem), který je schopen každičkou lež kvůli svému vnitřnímu pohodlí bleskurychle obalit na první pohled přijatelnou teorií, který čini vše v jakémsi vySSím zájmu, aniž si uvědomuje, že tento vyšší zájem těžko může být správný, když ho nutí lhát. Neboť, jak známo, těžko lze dosáhnout ušlechtilých cílů barbarskými metodami. Zvolí-li člověk barbarské
Koncem ledna 1977 jsem seděl doma u přijímače a poslouchal jsem hlasatele, deklamujícího výčet jmen z první řady v hledišti N á r o d n í h o divadla. Většina mne nijak nepřekvapila, teprve při jednom jsem zatrnul. Bez televizoru jsem se v Praze po všechna léta dobře obešel; za několik minut jsem se tedy díval na obrazovku u nedaleko bydlících přátel. Zasedání (kolik j ich tohle divadlo už pamatuje?!) zrovna začínalo. A rozhlasový hlasatel nelhal, já jsem se nepřeslechl. On opravdu seděl v nejěestnější řadě, jak mu podle jeho titulu náleželo. Zklamalo to víc nebo znechutilo? Nevím. Nezbývalo než pokrčit rameny, že klaun, tj, clown, znamená anglicky Šaška, také neotesance. První význam mi připadal výstižnější. Nedivil jsem se potom už ničemu, ani přítomnosti dvou hereček, z nichž jedna prožila dlouhou řadu let po kriminálech a lágrech, zatímco druhá svého času obíhala po divadle s návrhem rezoluce, požadujícím pro tuhle její kolegyni místo dlouholetého žaláře rovnou šibenici. Nějaké tři týdny před trapným tyjátrem v Národním divadle jsme seděli u jednoho stolu s básníkem, který nad Chartou jenom omluvně vrtěl hlavou. - Rozumějte, lidi, opakoval pořád, mám ty děti a tohle by mohly odnést. Kdyby to přišlo o nějaký rok později, ale... Rozuměli jsme, nikoho vesnu ne-
napadlo ho přemlouvat, lehké nic neměl a Charta nepotřebovala žádné agitační dvojice. Přibližně ve stejnou dobu jsem šel napříč noční Prahou s už nepublikujícím publicistou. Analyzoval Chartu odstavec po odstavci, oceňoval ji a domýšlel dopředu její vliv. Když jsem potom jeho jméno nenašel v seznamu signatářů, domníval jsem se, že také jeho podpis (jako nejeden jiný) by! doručen pozdě. A pak přišlo zasedání v divadle. Vraťte se vše odpuštěno?! Veřejně nikdo nic podobného nenaznačil. Presto propukla psychóza. Nejprve se argumentovalo známými jmény, klaunem z první řady počínaje. Jestli podepsal on, proč bychom nemohli i my...? Potom se říkalo, že když podpisů je už tolik, znamenalo by sebevraždu nepodepsat také. A jako tolikrát jindy se mluvilo o falešném hrdinství-a jako vždycky jindy nikdo neřekl slovo o falešné zbabělosti. Dva dny po špektáklu v Národním divadle jsem potkal sochaře, který mi rovnou řekl, že byl právč podepsat. Když jsem nepodepsal Chartu, vychrlil ze sebe, co mám dělat než podepsat tohleto? A jestli to teď podepíše co nejvíc lidí, nebude celá ta sračka mít žádnou cenu! Básník, který nedávno prý jenom s ohledem na svoje děti nepodepsal Chartu, nechtěl slyšet, že podpisem na jejím popřeni prohlašuje za ztroskotance a zaprodance takéJaroslava Seiferta. Byl nesvůj, dokud nenašel řeč svého mládí, totožnou s dnešním žargonem Tribuny: -A stejně budu míl víc tyúrčí svobody, než kolik jí jejich šéfové dopřávají pánům Vaculíkovi, Havlovi a Kohoutovi! (Donedávna mluvil jenom o Ludvovi, Vaškovi a Pávkovi.) Prozaik, dříve pyšný na někdejší přátelství se spisovatelem, žijícím nyní v Torontu, říká při náhodném setkání hned místo pozdravu: - J á vím, ty mi nejspíš povíš, že jsem pěkná svině. Vám se to řekne, vy nemáte co ztratit, ale kdybyste zůstali v tom presu jako my...Přitakal jsem, že si zhruba myslím o něm právě to, co povídal. Zrovna dvakrát jsem ho tím nepotěšil, zatím asi leckoho svým prohlášením a odzbrojujícím úsměvem přiměl ke chlácholení, že se nic nestalo, že přece dobře víme, co si doopravdy myslí. (Což víme a ví to rovněž Múllerovo oddělení a Statni bezpečnost, ale ti teď potřebovali jeho podpis. Oderín(,dum metuant.)
Ivan Dobroruka:
Bigamista; foto
H.J.
Publicista se koncem ledna nechával do telefonu zapírat. Beztak většinu času bloumal po Národní třídě kolem sekretariátu a ostražitě se přeplaval, zda podepsat může každý, opravdu každý, tedy i on. Těžko by asi přečkal, kdyby ho nakonec vykázali od podpisového archu. Nic podobného se ovšem nikomu nestalo a jeho podpis také vyšel v novinách. Míjel rok a rozplývaly se iluze. Karanténu nikdo nezrušil. Klaun pustil do oběhu několik výkladů, jak to vlastně bylo, všechny přesvědčivé aě zásadně různé; básník vydává jenom pramálo; prozaikovi pořád nechtějí nic vydat; také publicista marně čeká, které nakladatelství projeví zájem o jeho kompilační životopis říšského mi-
Kahánek nisterstva vnitra. Sochař živoří ještě mizerněji než dříve. - Lhali nám, kurvy, stěžují si jeden přes druhého jazykem vesměs šťavnatým, měli byste vědět, co se všechno naslibovalo...! Nevim, nepřeptával jsem se. Rozhodně jsou odpustky dražší, než se tenkrát leckdo po Praze domníval. Ke znovupřijetí do věrehušky, do establishmentu reálného socialismu, se požaduje vic. Kdepak odbýt všechno jedním podpisem, ztraceným mezi baletkami z Ostravy a loutkáři z Liberce a nevím kým ještě! Kajícník si musí sednout před televizní kamery a vzít to pěkně od začátku. Žánr si však může trochu zvolit sám. Třeba se s chalupnickou pýchou pochlubit. Že soudruzi poslanci u nich na vesnici jsou tak prí-
29
ma lidé, že si s nimi smí sednout v hospodě k pivu jako se sobě rovnými. Anebo takřka místoprísežně ujistit, že už nikdy neklesne tak hluboko, aby podepsal petici presidentovi, žádající propuštěni politických vězňů. A rozhodně nenechat chlup dobrý na bývalých přátelích, prohlásit je všechny do jednoho za grafomany, pyromany, erolomany. Teprve potom a ještě tuze zdráhavé - protože soudruzi Jan Kozák, Donát Šajner a Arno Kraus nestojí o nepohodlnou soutěž - možná přikývne Múllerovo oddělení, že milost lze udělit. Nevím, které období nejen tohoto roku, ale řady pookupačních let vůbec, jsem prožíval tíživěji. Po dlouhém čase jsem koncem toho ledna znova četl denně noviny a otevíral jsem je s úzkostí, které ze jmen, jichž jsem si vážil proto nebo proto, tam dneska najdu. Bohužel jich nebylo tak málo, co si budeme nalhávat...? A možná to vrcholilo až později při rozhovoru s návštěvníkem ze země s podobným osudem, který odmítal uvěřit zprávě z jejich tisku, že u nás opravdu sehnali těch sedm či kolik tisíc podpisů. U nich doma by se totiž ani konťormistické spisovatele nepodařilo přimět, aby svoje kolegy prohlásili za odpadlíky a jidáše. Ta jejich země se ovšem nenechala dvakrát za Života jedné generace bez výstřelu obsadit; asi to souvisí těsněji, než si přiznáváme, "Anticharta" je dnes ve světě dávno prakticky zapomenuta, přiřazena k jiným naorganizovaným pseudospontánním projevům jako 1, máje nebo manifestace solidarity tu s Kubou a ondy s Koreou anebo rozhořčené odsouzení politiky Daga Hammarskjolda. My bychom si ten luxus zapomínání dovolovat neměli. Především vzpomínajíce na ty, kdo se k "antichartě" a k celé tehdejší pogromistické kampani odvážili nepřipojit. Neměli to lehké u vrchnosti a rovněž jejich kolegové jim dlouho neodpustí, že za svoje odmítnutí nevyletěli na hodinu, - Je to prostě ve znamení hesla Všichni smrdíme, charakterizoval mi později jeden z těch nemnoha náladu ve svém okolí, a já jsem se opovážil nesmrdět...! V delší perspektivě byla "anticharta" úspěchem režimu, v Praze nevládnou jenom omezenci, ale také pár inteligentních stratégů a taktiků. Asi nezhojitelně byla rozrušena mnohá
přátelství. Některá jména vytvořila jistou protiváhu autoritě Charty, jiná (a někdy tatáž) podpisem "anticharty" vážnost ztratila (oboje je principálně antikulturnímu režimu stejně vítáno). Režimu se podařilo si dost přesně zmapovat terén. Získal písemnou záruku, že se k Chartě a jakémukoliv protestu nepřipojí další, kdo dosud měli k režimu více či méně otevřené výhrady. Měl zabezpečeno, že žádná příští akce proti Chartě nenarazí u nich na odpor. Jinak by se pohyboval na nejisté půdě a musel by mnohem opatrněji předem zvažovat každé další represivní opatření. V Míillerově oddělení a na Státní bezpečnosti na rozdíl od zmíněného sochaře věděli, že každý podpis pod "antichartu" jim bude tuze užitečný. Režim dosáhl všeho, čeho dosáhnouti mohl a potřeboval, O pohnutky souhlasu, nejrůzněji potom samotnými podepisovateli ¡jejích přáteli a ctiteli vysvětlované, zdůvodňované a omlouvané, se realističtí realizátoři reálného socialismu zajímali už ze všeho nejméně. Tam, kde může být v Národním divadle národním umělcem herec, který za heydríchiády předčítal na táborském náměstí přísahu věrnosti lidu jižních Čech Velkoněmecké říši, přece už dávno nezáleží na tom, co si kdo o režimu myslí. Vilém Hejl
2400 amerických vědců protestuje. Dva sovětští vědci, Jurij Orlov a Anatolij Sčaranskij, jsou stále ještě ve vězení. Nedávno skupina amerických vědců, která se nazývá SOS (Scientists for Orlov and Shcharanskij) protestovala proti jejich uvěznění. Tato skupina, ve které je také 13 nositelů Nobelovy ceny a 113 členů Národní akademie věd, sebrala 2400 podpisu významných vědců. Tito vědci se zavázali, že přeruší veškerou osobní spolupráci se Sovětským svazem do doby, kdy Sčaranskij a Orlov budou propuštěni. Doporučili také, a by byly ukončeny výměnné programy, aby vědci nejezdili na vědecké konference v SSSR, a aby Sověti nadále nedostávali žádnou moderní technologii. Od doby, kdy Sčaranskij a Orlov byli odsouzeni, museli Sověti odvolat několik vědeckých konferencí. Také ACM (Association of Computing Machinery), která má 40.000 členů, se rozhodla nespolupracovat a ne-
sponsorovat žádné schůze v SSSR. Veniamin Levoč, jeden z významných sovětských vědců, kteří se dostali ven z SSSR, varoval však americké vědce, aby své útoky nepřeháněli. Řekl: "V SSSR je všechno tak dost špatné, a nemá smysl dělat věci horší než jsou. Sovětské úřady takové přehánění okamžitě vuyžiji k diskreditování Američanů. Když hovoříte o lidských právech, musíte přesně specifikovat, co tím myslíte. Sovětské úřady samy hovoří o lidských právech, ale myslí tím něco zcela jiného než Američané."
Umění f Pokračování
se sir. 27)
Každá kompozice je již při prvním pohledu ucelená, logicky skloubená a esteticky vyvážená. Při dalším pohledu se dějové prvky dávají do pohybu a vtahují diváka do svého bájného světa, který komunikuje umělcovu filosofii života, smrtelnosti, nostalgie a věčné touhy. Symbolické prvky Času a smrtelnosti připomínají Daliho, alejehodrastičnost při zobrazování rozkladu je nahrazena intelektuálním vtipem, ironií, či filosofickým pohledem na pomíjejicnost všeho života. Ivan Dohroruka žije posledních devět let střídavě v Montéalu a v Řecku, kde se na ostrově Hydra usídlil v tamní umělecké obci. Po mnoha výstavách v Československu Dobroruka vystavoval po tři roky v Podzimním salonu a v Nouvelle Gravure v Paříži; samostatné výstavy měl v Galerie Design v Curychu, v Miranda Galiery na ostrově Hydra, New Forms v Athénách, Galiery 93 v Ottawě, v galeriích v New Yorku. Účastnil se skupinových výstav v St.Mary's University v Halifaxu, Galiery One v Torontě. Je členem AAA (Associated American Artists) a trvale spolupracuje s těmito galeriemi: Marlborough Galiery, Toronto, Four Winds Galiery. Vermont, Andrew Weis Graphics, Washington, Georgetown Graphics, Washington, Langman Galiery, Philadelphía, Zephyr Galerie, Vídeň. Jana Oulratová
Próza Vladimír Cícha
Vyhnání z ráje (Choulostivá etuda) Na sklonku odpoledne slunce vnikalo velikými okny do místnosti universitní knihovny a v těch pruzích světla vznáSel se jemný prášek, svisle i vodorovně. Cas od času ozvaly se v tichu opatrné kroky, jak někdo kráčel k regálům neho kartotéce, za jejímž dlouhým stolem pohybovala se přívětivá blondýnka ve světle modrém služebním plášti; její kvetoucí a pozoruhodné poprsi poutalo zaslouženou pozornost méně soustředěných studentů a čtenářů. Hynek Malina odpoutal pohled od té lákavé bujné nádhery a zahleděl se oknem na modrou výseč oblohy. V beznaději přítomnosti, která ho skličovala, kochal se svěžím obrazem vzpomínky staré necelé čtyři měsíce. "Ta dobrá není za znalosti, ale za tu fantazii a obratnost, s níž jste se vykecal i opravného termínu, pane kolego!" oznámil tehdy pan profesor Sojka a podal mu index. V jeho chytrých a vlídných očích nacházel Hynek uklidňující, mírné veselí. "Děkuji vám, pane profesore," vydechl a ukládal index a spěchal chodbou opuštěné budovy. Ale profesor H amata lišil se od pana profesora Sojky ve všem. J e h o přízrak byl všudypřítomný a pronásledoval Hynka s úporností, která rostla, j a k dnů, zbývajících do zkoušky z vědeckého komunismu ubývalo. Jeho vysoká postava bloudila právní fakultou j a k o fantom. Pravděpodobný vykonavatel Hynkova vyhoštění... a jak myslel na profesora vědeckého komunismu, pojednou slyšel otce, pojednou ho viděl v klubovce s lulkou v ústech, v obnošeném hedvábném ž u p a n u . " P r á v a ? Studovat dneska práva?" ptal se. " H o chu, hochu, neměl bys zkusit něco... ehm.. .solidnějšího?" Měl dost argumentů pro své pochybnosti, pan otec. Oprávněnost jeho výhrad pociťoval Hynek při četbě tisku a poslechu rozhlasových zpravodajství, Změny, vyhlašované ve jménu lidu, prohlašoval starý pán za lumpárny, šaškárny či děláni volů ze slušných lidí a své rozhořčení dokládal logickými úvahami.
A přece se rozhodl rozhojnit řady těch, kteří ozdobí puncem spravedlnosti všechny podivné úkazy a proměny! Ale: nemůže dobrý člověk sloužící špatné věci vykonat poctivou práci? tázal se často v duchu a neznal na to přesvědčivou odpověď kromě té, že se může přece zaměřit na docela nepolitickou kariéru ve službách civilního práva. Stát se soudcem u rozvodových řízení, měřit míru poklesku vdaných dam nachytaných in flagranti měrkami relativity Či polehčujicich okolností. "Justice přece nejsou jenom politické procesy!" oponoval otci a hlavou mu zněla svědectví o vášních narušujících klid manželských soužití. "Jak myslíš," řekl starý pán s konečnou platností. A Hynek se pokusil projít přijímacím pohovorem. Neúspěšně. Teprve po roce byl úspěšnější, snad vlivem svého úřednického snaženi v kancelářích Stroj-exportu či dvouměsíční známosti s dcerou aktivní činovnice uličního výboru, kterou po jedné ze sobotních brigád v Akci za Prahu krásnější za pomoci láhve hořčáku a melancholicky pochmurného počasí dokázal přivést až d o sladké krajnosti... Malina poposedlza stolem a pohnul stohem knih před sebou. Jejich tituly, ač mírně odlišné, vyznačovaly se společným jmenovatelem vědeckého komunismu. Ticho universitní knihovny, jindy blahodárné a konejšivé, v němž se ponořoval d o stránek Divadelních novin, Literárních novin, Hostu do domu, Plamene nebo Studenta, teď ho znepokojovalo. Rozhodl s e j í t domů. Ulice byly vyhřáté sluncem, stíny domů se v nich prodlužovaly. Podvečerní pohoda mu udělala dobře, podnítila v něm často rozváděnou úvahu: jedna skutečnost vyjímá se neochvějně jako maják v moři nejistot - prostory staroslavných budov, široké vestibuly a přednáškové síně jsou plné hezkých studentek, mladých žen, kolegyň, snaživých soudružek. Moc pěkné jsou některé z nich! Rameno ženské emancipace sotva kde je tak silné j a k o na fakultě právní! Ano, to je factum, které Hynek chválí a oceňuje. Mnozí kolegové pohybují se mezi těmi zástupy půvabu jako slepí, nohy jsou jim než k
tomu, aby je zanesly d o studoven. Těch využíval, nejednou s úspěchem v času tísně a účtování na konci semestru. Avšak skutečné spřízněnce a přátele nacházel si mezi zvědavci, kteří stejně j a k o on zvědavým okem pohlíželi na pěkné nožky a prdelky potenciálních representamek práva a spravedlnosti. Vracíval se domů a oči ho bolely od té krásy. Brzy mu ty oči zůstanou jenom pro pláč. H a m a t a bdí, protože jeho zodpovědnost je veliká a disciplína, v níž on je znalcem a vědeckým pracovníkem, je fundamentem filozofie nových zítřků. Přešel na d r u h o u stranu ulice a bezděky zrychli), oslněn náhlým nápadem jako explozí v rukou iluzionisty a manipulátora... *
*
*
V témže týdnu soudruh Ulbricht rozhodl vystavět zeď v rozděleném městě Berlíně a napětí v Evropč i zámoří vzrostlo. M n o h o nešťastníků dychtících po klidu a soukromí bylo povoláno mimořádně d o zbraně. Významní činitelé hovořili k čs. národu z televizní obrazovky a rozhlasových přijímačů a jejich frázemi prokvetlé věty oplývaly závažnými slovy. Jejich tváře byly ještě méně přívětivé nežli kdykoli předtím. Turistům směřujícím k mořskému pobřeží lepšího Německa nebylo dovoleno projet Berlínem a na úkor dovolené ztrávili půl dne navíc ve vlaku, navigovaném objížďkou. Státníci mnoha zemí dali se slyšet. Některým z nich mohl naslouchat i čs. lid, těm, kteří hovořili esperantem socialismu. Americký president navštívil oblast sporu a vzbudil výborný dojem, důvěru i naději ve městě ze všech měst nejvýrazněji poznamenaném koncem války a počátkem i trváním míru, studeného a nejistého. Něco o tom dozvěděli se posluchači stanice Svobodná Evropa nebo lidé znalí cizích jazyků. Taková doba, jak dokázáno, přeje rozkvětu poživačnosti a vášní, povoluje uzdu morálky. Vidina marnosti obestírá ušlechtilá snaženi učenců i poctivé úsilí dříčů, narušuje spořádanost lidu středního, jeho píli a svědomitost, skromnost ve způsobu života. 3!
dával, že ho příjemně znepokojují, ale jinak, než ostatní kolegyně. Některé z nich, funkcionárky Svazu nebo dokonce kandidátky Členství ve straně, byly pohledné. Ale jemu se zdály znepřístupnělé formulacemi učeni, které vyznávaly. Stranická morálka odlišovala se od normálu, od přirozenosti, od života. Místo radosti lásky práce pro město krásnější. Na schůzky není čas, doba si žádá skutky a pilné ruce! Erotika proniká ze západu a jako mor napadá naše zdravá těla i duše. Zabraňte tomu, aby jazz drásal naše slechy uvyklé zvukomalbě lidových písni! Místo ňadry lákavě nalitými, zabav své ruce prací ve prospěch nové společnosti, soudruhu! Omamoval se tím nevysvětlitelným znepokojením, které v něm víc než ostatní fešandy vyvolávaly ty opravdové studentky -soudružky, ty Zoji Kosmoděmjanské. Jako osobnosti a budoucí intelektuálkyje nesnášel, byly mu málem protivné. Jako ženy ho rozněcovaly, ty funkcionárky a aktivistky. Stranické panny. Jedna z nich, snad ta nejhezčí a nejlákavěji rostlá jmenovala se Táňa, Nelíčila se, byla vždy vážná a svědomitá, nesmírně opravdová ve všem. Broskvové tváře jí často nachověly ruměncem. Nosila jednoduché, všední šaty, ale vždycky jí slušely. Svazácká košile do níž se odívala při mnohých příležitostech vepředu se zvedala jako přehrada socialismu a její pikantní nosík připomínal mu teorii smyslnosti, S jakou chutí, přesahující snad i míru zdravého libida, naplnil by to kvetoucí tělo až by Tániěce tváře zaplanuly jako rudá hvězda soudruhů!
Ivan Dobroruka:
Mořská panna; foto
Co bude zítra? Pořádné si zařádit! Kdoví, jestli to není naposledy? Celej život chlastá, není mu nejlíp? A dámy se stávají přístupnějšími teoriím svůdců o Radosti a Rozkoši, leku to proti nejistotám a strachu. Doba není vhodná k odříkání. Hospodo, povolte pipy a vy, krásné paní, sukne pěkně nahoru aťse ještě oko potěší než dny pustošení a boje zahalí tu nádheru! Tu Hynek Malina pociťoval tiché uspokojení nad stylem svého života a existence a v docela příjemném světle jevil se mu způsob jakým se dosud 32
H.J.
Kahánek
držel v řadách studentů právní fakulty. A nemohl si přát dobu vhodnější k uskutečnění svého nápadu, toho pošetilého a riskantního projektu na záchranu před Hamatou a každým dalším dnem ubývalo v něm obav a zábran. Až konečně, roztřídiv svoje naděje a marnosti, rozhodl se definitivně. Už dávno s určitosti identifikoval v řadách spolužáků některé zanícené vyznavače stranické magie a kouzelnicí ví a povýšeně jimi opovrhoval. Zato soudružky, planoucí žárem opravdovostí a nadšení pro nové myšlenky a veškeré počínání strany a vlády působily na něho zvláštně, snad až tajemně. Shle-
A té Táně svěřil se tedy se svou beznaději a strachem a nesměleji požádal o pomoc. Bylo až dojemné s jakou ochotou svolila ke společné přípravě na zkoušku z vědeckého komunismu. "Seš strašně hodná, Táňo, já v tom mám zmatek!" přiznával a domluvili se na druhý den. Za pošmourného a větrného odpoledne šel ulicí s límcem baloňáčku vyhrnutým a místo na Hamatu myslel na ni. Byla kandidátkou strany, tajemnicí ročníkového výboru Svazu mládeže a bydlela u tety, osoby stejně uvědomělé a zapojené aktivně do života. Běta se jmenovala, tetička, vedlaagitační středisko, byla domovní důvěrnici a vdovou po účastníku několika stávek dělnictva v době kapitalistické republiky.
Hynek pokuřoval a blížil se k cíli. Boční vítr se opíral o diplomatku, kterou svíral v podpaždí. Sevřel ji pevněji a kapánek se pousmál. Táňa měla svůj pokojík plný knih a. kytek. Na stěně, nad psacím stolem, visel obraz Nejvyššího mága komunistického učení, Hynek se setkal s pohledem Vladimíra tljiče a měl pocit, jakoby papírové oči za sklem hleděly na něj s nelibosti. "Chceš kafe?" zeptala se Táňa. "Dík, to seš hodná...dobrá, vzal bych si slaboučký!" "Posaď se," ukázala na jednu ze dvou židlí přistavených k psacímu stolu. "Už jsem připravila materiály." Posadil se, Táňa v kuchyni vařila kávu. Rozhlédl se kolem. Měla všude pořádek, pokojík byl útulný, s válendou u zdi. T a m spává, možná v průhledné košilce, možná rozpálená vlastním zdravím... Knihovnička stála hned vedle psacíh o stolu a tituly knih ladily přesně s obrazem Táni jak si ho stvořil. Spisy V.Í.Lenina, spisy J.V.Stalina, Jak se kalila ocel, Rudá záře nad Kladnem, K.Marx: Kapitál, Spisy, spisy toho a onoho, díla doporučovaných autorů a na konci dole básně Jiřiho Wolkera. Ale už se vracela a ze Šálků na podnose stoupaly jí dva rozechvělé proužky páry a vůně kolem poprsí v přiléhavém" svetříku a Malina řekl: "Pěkně voní, budu upíjet přitom, začni hned vysvětlovat, přiveď mně na všechny ty souvislosti a vazby!" "Ani mně není všechno jasné," přiznala Táňa, pokládajíc šálky na stůl. Posadila se na druhou židli. "Můžeš číst a číst a pořád se dovídáš nové, vzrušující věci, poučky a skvělé myšlenky! Pro mne je to ta nejnapinavější Četba, nejkrásnčjší a vlastně jediná, které se opravdu věnuji!" Vybrala z hromady sešitů poznámkový blok, vzala do prstíků tužku a gumu, přitáhla před oba objemnou učebnici. Stránky v ní byly posety pečlivě narýsovanými čarami, svislými i vodorovnými. Jak se rozhovořila, znachověla. Občas si pfihlazovala vlasy kolem uší, vzadu svázané rudou mašli. Náhodně se Hynka dotýkala lokty i k o l e n y a j a k hovořila, vysvětlovala, kladla kontrolní otázky (a sama si na ně musela odpovídat), její hlas mu začínal připadat jako stvořený ke zpěvu smutných blues.
Upíjel chladnoucí kávu a poslouchal to hedvábné vábení o kterém snad sama nevěděla a naděje, že konzultace mu bude užitečná v boji s Hamatou rozplývala se j a k o mlhovina. Pochopil, že vykonal vše pro svou spásu, co bylo v jeho silách. A ze vší nauky, do níž se ho Tánička snažila zasvětit, zůstával mu jen její hlas, stále tišší a příjemnější, jako opiát začínal ho zmáhat neklid experimentátora a jeho smysly upjaly se k druhému důvodu návštěvy. Ještě chvilku s T á ň o u nahlížel d o j e jích bezvadných poznámek z Hamatových přednášek. Pak tiše pravil: "Eh, tohle jsem si možná taky zapsal!" A sklonil se k diplomatce a položil na stůl sešit v černých deskách. Dech se mu krátil a strachy mu na okamžik zchromly ruce. Prstem plným napětí sešit rozevřel. Táňa zmateně vydechla. Z lesklé plochy křídového papíru zvedala se hezká ženská stehna v tmavých punčochách a bylo tu vidět vše, co na slušných fotografiích bývá utajeno. Bylo to jako němá otázka co bude dál, j a k o exploze bomby v uspořádaném Učení, před očima zmatené aktivistky. Leč ne dosti na tom. Na sousední stránce usmíval se mladý hezoun v bílé košili a motýlku. Košile byla krátká a co pod ní mohla spatřit Tánička podobalo se výhružně napřažené paži se zaťatou pěstí, kterou z nejednoho plakátu dělníci-kováci i dělníci lehkého průmyslu hrozili nepřátelskému světu. "Tímhle se zabývají na západě! Mám to s sebou j a k o varovný příklad," řekl Hynek. Čekal, že ho vyhodí že se rozpláče nebo udělá scénu. Ale hezká kandidátka strany seděla j a k o uhranutá, hleděla na stránky časopisu a její tváře měly barvu, kterou uctívala, "Tohle tisknou místo učebnic a knížek pro děti!" horlil Malina. "Místo nových děl o životě Člověka! Takhle udržují uměle zaměstnanost!" kázal, rozčilený smělostí svého počínání. Otočil na další stránku. O naleštěnou desku pracovního stolu opírala se pohledná blondýnka. Měla na sobě rozepnutou podprsenku, nylonky a kalhotky po kolínka stažené. Nebyla sama, Z její krásy a porozumění těšil se chlapík s knírkem a o tom co sjednocovalo jejich zájmy dozvídali se oba studenti zevrubně.
brázkovou literaturou pro nejnáročnější nestoudníky a páni i dámy na fotografiích vyznačovali se nejintimnějšim exhibicionismem. Páni byli urostlí, dámy vábné a pikantní a fotograf hýřil nápady, "To jsem ještě...neviděla...takovou sprosťárnu,...och, jak jen můžeš..." šepotala Táňa. "Vždyťjsem ti říkal, studijní doklad o..."
"Nejsem zas tak hloupá," přerušila ho a podívala se na něj svýma hezkýma očima, rozšířenýma a udivenýma, rozeznal malinké černé tečky, které j a k o zrníčka máku kmitala v Čiré modři panenek, hlava se mu zatočila a pak ji slyšel protestovat ..."Ne, nech toho...ne, ne..." a její horká pusa klouzala mu po tvářích, židle pod ním zapraskala jak se k Táničce nakláněl a přitom se chytal jejího krásného ňadra a pak i druhého. A to už ji zvedal ze židle a ona tichými protesty schvalovala jeho počínání a sama vstávala, v objetí couvali k pohovce, teď trochu něhy a milostnéh o mazleni, přikazoval si v duchu a něžněji začal libat a Tánička jakoby se proměňovala, jakoby opouštěla svět stranického harcování a prázdných slov, žhnula a nebránila se přirozenosti. Vedl si zvolna, ale systematicky a po chvilce objevila se její ňadra, nahá a veliká, krásnější než tušil, s nestydatými poupaty bradavek a Táňa ve sladkých protestech klesala s ním na válendu. A její tělo, pevné a pružné, vláčnělo mu v objetí a přizpůsobovalo se nastalé situaci a Hynek si připadal jak o misionář působící trpělivě a opakovaným úsilím na svou ovečku. Každým pohybem jakoby obracel zbloudilou dívku na správnou cestu.
Maně přitom pohlédl na stěnu nad stolem a střetl s e s káravým pohledem Vladimíra Iljiče, který z tmavého rámu hleděl na milostné počínání soudružky. A Táňa, jakoby se neodvažovala přijmout Mistrovu nelibost a pokárání, zavřela oči a způsob, jakým se přizpůsobovala přítomnosti dodal Hynkovi k uráža zahleděl se drze a výsměšně do očí Zakladatele. A v tom slastném sebeuspokojení a radosti ani si kloudně nepovšiml, že Tánička nebyla panna. Když se pak po chvilce spíš rozkošných rozpaků vrátili ke stolu, ke kni"Och... to je ale... ta ková sprosťár- hám a zápisům z přednášek, bylo to na!" vydechla konečně Táňa aniž se vlastně jen za účelem zpestřeni hry a pohnula a Malina dál listoval tou o- Tánička se ještě dvakrát a docela bez 33
protestu nechala odvrátit od teorií učenců. * * i By) slunný a přívětivý den, když Hynek opouštěl fakultu naposledy. "Položil jsem vám řadu fundamentálních otázek," sarkasticky oznamoval profesor Hamata. "Ale je mi líto soudruhu!" Hovno je ti líto, srágoro! vykřiklo nitro studenta Maliny, ale nebylo v tom konstatování zloby. Vždyť, koneckonců, po dva roky trvala ta podivuhodná jízda po toboganu ctižádosti stát se promovaným právníkem, pouť prapodivná a plná rozporů, jejíž závěr podařilo se mu proměnit v nezapomenutelnou chvíli obrácení Táničky, v kouzelné odpoledne osvěty a záslužného úsilí s nímž tu hezkou dívku zachraňoval před tenatem tmářské nauky. Z úředních budov trousil i se zaměstnanci. Tramvaje zmáhaly úseky od jedné refýže ke druhé, ověšené pestrobarevnými hrozny pracujících, kteříse z díla navraceli domů. Hynek šel pomalu po chodníku, pozoroval ruch ulice a nahlížel do osobních automobilů, v nichž občas mohl spatřit za volantem prudce elegantní řidičku s poodhalenými kolinky. Bylo mu najednou lehce. Valil se ulicí jako nula, ve kterou se proměnil. Začal si hvízdat, jakoby k tomu měl důvod. Koupil si noviny. Úvodník lál imperialistům a jejich pomahačům, fotografie zachycovala německé vojáky při stavbě berlínské zdi. Vyvolala v něm, aniž chápal tu asociaci doslova perverzní, vzpomínku na skladbu z repertoiru Dave Brubecka Brandeburská brána. "Vždyť já jsem nakonec docela šťastnej vůl!" pravil k sobě neslyšně, vyndal bezcenný index University Karlovy, vložil ho do novin a zastrčil to všechno do kapsy. Hlavou anglikánské církve, arcibiskupem canterburským byl jmenován 57 letý Robert Runcie. Za druhé světové války byl velitelem tankových jednotek a byl mu udělen válečný kříž za statečnost. Jeho jmenováním byla porušena stará tradice, že tento úřad byl vždy udělován arcibiskupovi z Yorku. Nynější arcibiskup z Yorku však tento úřad odmítl a tak byl tedy udělen Robertu Runcieovi, biskupovi ze Si. Albans. 34
Knihy Nové knihy v exilu Zdeněk Jirotka: S A T U R N I N . Vydala Konfrontace ve Švýcarsku, cena sFr 18.00, u Distribution Bohemicum Can $9.00. Oblíbený humoristický román, který vyšel poprvé za druhé světové války. Pokud jste si tuto knihu nepřivezli z Československa, máte nyní příležitost si ji koupit. Vladimír Škutina: P R E Z I D E N T Ů V VĚZEŇ NA H R A D Ě P L N É M BLÁZNŮ. Vydala Konfrontace, cena sFr 16.00, u Distribution Bohemicum Can $10.70. Zatímco dříve žili blázni v blázincích, dnes hlídají vězně v Ústavech nápravného zařízení. Skulina na ně vzpomíná s úsměvem, ale zcela bez lásky. Štefan Pagáč: SVĚDEK Z CELY ČÍ SLO 13. Vydala Edition Brotherhood, New York, cena US$9.00 plus poštovné. U Distribution Bohemicum Can $10.50. I když tato kniha není napsána profesionálním spisovatelem, je to silné a přesvědčivé svědectví o Bohumilu Laušmanovi, sociálním demokratu, který byl unesen StB z exilu a vězněn v Ruzyni. Libor Koval: KRYL1ÁDY, Vydala P m D , Mnichov, cena DM 10.00, u Distribution Bohemicum Can $4.00. Básně věnované Karlu Krylovi, a také parafráze Krylovy poezie. J a k o třeba "Česká kapří": Na břehu řeky plácal se vzteky / kapříček / Ježto byl němý / prozradil zemi - / bylť on z Čech.
Jaroslav Seifert: T H E P L A G U E C O L U M N . Ano, nemýlí vás zrak. Sbírka Jaroslava Seiferta "Morový sloup" vyšla letos v anglickém překladu Ewalda Oserse, Úvod k tomuto vydání zralého díla největŠího Českého žijícího básníka, který byl v roce 1978 navržen na udělení Nobelovy ceny za literaturu, napsal Sir Cecil Parrott, bývalý anglický velvyslanec v Československu. Sbírku vydalo nakladatelství Terra Nova Editions v Londýně. A L M A N A C H ČESKÉ Z A H R A N I Č N Í POEZIE 1979 tajemství / vlčího máku / spočívá / v srdci země / I kdyby v této sbírce České exilové poezie sedmdesátých let nebylo už vůbec nic, než toto křehké čtyřverší Jany Beranové, stálo by za to, aby vyšla. Edice Daniela Strože Poezie mimo domov vrcholí tímto almanachem básní třiceti tří Českých básníků, kteří žijí za hranicemi. Objednejte si za 28 D M u Daniela Strože, Max-Woennerstr. 31, 8000 Muenchen 50, West Germany, nebo u Bohemicum Distribution za $17.00. Jaroslav Havelka: BREVIÁR P O D I V O V Á N Í . Neobyčejná kniha filosofických úvah a poetického přemýšlení autora, kanadského profesora psychologie, literáta a básníka. Vydala Konfrontace, Curych 1979, cena sFr 17.00, Collegium Bohemicum $10.50. Š K U T I N I Á D Y - Třetí svazek Revue napětí a humoru, tentokrát věnovaný Vladimíru Škutinovi a rukopisům, které přivezl z Československa. Vasil Biľak, autor mnoha nezapomenutelných citátů ze všech oborů lidského vědění, o nich pravil na zasedání ÚV KSČ v dubnu 1969: "Všemi prostředky - podtrhuji - všemi prostředky musíme vyhladit z našeho socialistického společenství Š V E J K I Á D Y a ŠKUTINIÁDY!" Revui vydává Konfrontace v Curychu, jednotlivé číslo za sFr 9.80, u Bohemicum Distribution Can.$4.05.
Václav Hokův: M A S O P U S T N Í N O K T U R N O . Vydala P m D , Mnichov, cena DM 10.00, u Distribution Bohemicum Can $4.00. Hokův je především znám j a k o jazzový teoretik, a nyní vydal sbírku básní, které volají po zhudebnění jako blues. P O P E J O H N P A U L II (A festive profile). Výborně napsaná kniha o papeži Všechny knihy, uvedené na této strán- polského původu, J a n u Pavlu 11. Auce, si můžete objednat u D I S T R I B U T - tor, rev.dr. Ludvík Němec, ION B O H E M I C U M , P.O.Box69, Ste stran 242, 12 obr., váz. $7.95, Dorothéc-Laval, Que., Canada H7X brož. $4.95. Lze objednat také prostřednictvím Bohemicum Distribution 214, nebo přímo u nakladatelů. za sníženou cenu.
Věda přírodních nalezištích, nad kterými na na příděl, jídlo na příděl) a k zostřelidstvo žije již desítky tisíc generací? (Z ní mezinárodni situace (pusťme uzdu nedostatku místa poněkud zjednodu- naší fantasii: první energetická válka, druhá energetická válka... Je to pouze šuji tuto diskusi). Psaní filmových kritik není mou Ne, nechci zdevůbectvrdit, žejader- fantasie? USA prý cvičí zvláštní jedprofesí, stejně j a k o jaderná energie ne- né elektrárny jsou zcela bezpečné a že notky k intervenci "za energii" na ní oborem režiséra filmu "The Chinese se v nich nemohou vyskytnout havá- Arabském poloostrově...) Existuje z této nadcházející krise výSyndrom." Když on mohl udělat o j a - rie, které by mohly ohrozit lidské živoderné energii film, proč bych já nemo- ty. Ale sundejme si klapky z očí: může chodisko? Nepochybuji o tom. Cesta z hl napsat na něj recensi? mi někdo z mých zuřivých antijader- energetické krise však nebude jednoFilm "The Chinese Syndrom" je ných přátel jmenovat nějakou oblast duchá, levná ani krátká. A bude spoudělán dobře, divák je držen v napětí lidské činnosti, která by byla zcela bez čívat v komplexním využívání všech energetických zdrojů. od počátku d o konce. J a k o d i v á k j s e m risik? Ve Spojených státech zahyne dostupných z představení odcházel píně uspoko- rok co rok kolem 50 000 lidi v důsled- Včetně jaderné energie! jen. J a k o fysik i jako Horno Politicus ku autonehod. Desítky tisíc lidí v důKonkrétněji. Protože nafta a zemní jsem odcházel z představení zneklid- sledku neodborného zacházení s elekt- plyn budou stačit nejvýše na několik něn: Cui bene? Komu slouží a proti ko- rickým proudem. Plynem. Dokonce desítek let, existuji dnes pouze dvě remu jde, po kom vlastně střílí Jane Fon- uhelnými kamny. Při výbuchu tankerů álné alternativy (říkám reálné, protože dová v posledním, tolik diskutovaném s naftou Či zemnim plynem. Při těžbě jsou technologicky zvládnuty a mohou uhlí a jeho transportu. V letecké do- být ihned plně využívány): Jsou to filmu? Odpověď je jednoznačná: proti n á m pravě. Při stavbách. V chemickém energetika uhelná a energetika jadervšem jde, po nás střílí Jane Fondová průmyslu. Ve Spojených státech exi- ná. Nebezpečí uhelné energetiky velkérozdmýcháváním aníijaderné hysterie. stuje řada přehrad, které, kdyby kola- ho rozsahu nejsou zatím plně proAle, - vezměme to p o pořádku. Z psovaly (a kolik podobných případů se zkoumána, Zvláště ekologické a klihlediska čistě vědeckéhoje the Chinese stalo dříve - v nej poslednější době v matické důsledky uhelné energetiky Indii) - v důsledku zemětřesení, chyby mohou být drastické. Uvědomte si Syndrom čirý nesmysl. v konstrukci, bombardování nebo tře- prosím jenom jednu věc: uhlí bylo v (Podle vysvětlení, poskytnutého v ba teroristického aktu - by zahubily naší planetě vytvářeno během stovek j e d n o m z dialogů filmů, je Chinese stovky tisíc lidí! Chemický průmysl milionů let. Nyní se rozhodujeme spáS y n d r o m protavení reaktoru v důsledvyrábí ročně desítky miliard smrtel- lit tyto ohromné zásoby během někoku jaderné katastrofy až k protinožných dos různých chemických látek, lika set let a vypustit zpět d o atmosféry cům. tedy z USA někam do Cíny). které by stačily mnohonásobně zničit enormní množství kysličníku uhličité1 kdyby došlo k nejhorší možné halidstvo - na každého z nás bez výjimky ho a jiných organických zplodin. Klivárii reaktoru, jeho uranová náplň se by připadly stovky smrtelných dávek, matologové varují před přehřátím zepřehřála a roztavila, nedostaly by se a možná i tisíce. Z druhé strany, obětí měkoule. Lékaři před rakovinou, kteradioaktivní materiály hloub, než něna lidských životech z provozu několi- rou vyvolávají zplodiny pálení uhlí. kolik metrů pod reaktor. Ale i kdyby ka set jaderných elektráren během dese stalo nemožné, a náplň reaktoru by Další energetické alternativy nesítek lei (obětí radioaktivity) můžete se protavíla ne na několik metrů, ale jsou zatím dopracovány. Fůzní zatím spočítat na prstech několika runa několik desítek metrů, čí dokonce energie (tedy energie termojaderné kou. stovek metrů (a d o Číny,jak známo, je syntésy) může být technologicky to nejméně 16.000 000 metrů), nic straAle dost, převraťme lista podívejme zvládnuta (bude-li vůbec) až někdy za šného by se nestalo. Roztavily by se se na problém z hlediska širšího a poli padesát let. Sluneční energie j e velice betonové základy či horniny pod re- tického. drahá - a potom - víte že jedna sluneční aktorem, a tam by všechna ta radioakLidstvo se dnes nachází na počátku elektrárna s výkonem 1000 M W (e) by tivní splavenina zůstala. Neprovádějí velké energetické krize. Běžné a levné potřebovala pro své kolektory plochu snad obě supervelmoce desítky Či stov- zdroje energie jsou vyčerpány. A ener- téměř 100 čtverečních kilometrů?! ky podzemních jaderných výbuchů gie je nejzákladnější a zcela nenahradiJaderná energie samotná situaci neročně, zplodiny výbuchů jsou nechá- telnou "surovinou" pro všechny obla- zachrání. Ale může nám poskytnout vány pod zemí, a přece to k žádným sti lidské činnosti - od kultury přes so- podstatnou část energie, která bude katastrofálním důsledkům během více ciální péči až po kosmické rakety. J e to chybět po výpadku dodávek nafty a než dvaceti let nevedlo. právě klíčová úloha a vitální význam zemního plynu, alespoň d o té doby, Nestačí vám tento argument? Mohu energie v současné společnosti, které, v než budou vypracovány a uvedeny d o nabídnout jiný. Odkud pak se vzal případě vážné energetické nouze, mo- provozu alternativní zdroje energie. Bojovat dnes proti jaderné energii je uran v reaktoru? Z podzemních nale- hou vážně ohrozit samotné fungování zišť, roztroušených po zeměkouli na společnosti - jak v jejím společenském, podřezávat si pod sebou větev, na ktenejrůznějších hloubkách. Proč by měl tak i výrobním smyslu. Vážný nedo- ré sedime. A myslí si snad J a n e Fondouran z reaktoru, který by se dostal ně- statek energie může vést dokonce k vá, že zákaz jaderných elektráren poomezování občanských svobod (cesto- vede ke zničeni zásob a k zákazu výrokolik metrů pod povrch zemský, mít vání na příděl, papír na příděl, elektři- by jaderných zbraní? O b á v á m se, že katastrofálnější důsledky než uran v tomu bude naopak.
Antijaderná hysterie f. jan0uch
35
Svědectví Případ Javorský J m é n o Jiří Javorský je známé nejen tenisovým příznivcům, ale i lidem, kteří se o sport zajímají jen okrajově. Jiří Javorský byl po m n o h o let čs. nejlepším tenistou, hlavné v letech 1952-1965, v době kdy byla velká mezera po odchodu J. D r o b n é h o a Černíka do exilu (výjimkou byl V.Zábrodský, který později rovněž emigroval) a nástupem nové tenisové generace reprezentované J.Kodešem. T o t o o b d o bí bylo také obdobím přežití čs. tenisu, sportu, který byl považován za sport buržoasní elity. A právě v tomto směru má Jiří Javorský zásluhy, kdy j m é n o čs. tenisu bylo udržováno v evropském podvědomí. V roce 1977 Jiří Javorský s manželkou a dvěma syny emigroval do záp. Německa, kde je trenérem tenisu. Ve stejném roce se jeden ze synů, nyní 32 letý Jaroslav pokusil dostat d o emigrace svoji snoubenku, které se nepodařilo odejít společně. Sešli se v Bulharsku, s úmyslem přejít bulharskoturecké hranice na cizí pasy. Pokus se nezdařil. Byli zadrženi bulharskou policií a předáni Čs. policii, zpět do Československa. Tento případ j e jen důkazem, že Bulharsko patří k jedněm z ncjrepresivnějších zemí sovětského bloku a zároveň varováním pro ty, kteří se d o mnívají, že strávení dovolené či setkání s příbuznými v Bulharsku může být vhodným teritoriem. Předáním snoubenců d o Československa naneštěstí jejich osud neskončil. Jaroslavova snoubenka byla po 4 měsících vyšetřovací vazby odsouzena k 2 letům odnětí svobody podmíněně. Jaroslav byl po 13 měsících vyšetřovací vazby odsouzen 13. prosince ¡978 vojenským soudem (bez přítomnosti veřejnosti) k 13 letům vězení. Přestože Jaroslav nebyl nikdy trestán, byl odsouzen nejen za emigraci, pomoc při pokusu překročení hranic, falešný pas a devizový přestupek, ale i za špionáž! Revizní řízení 20. února 1979 rozsudek potvrdilo, což může být při jeho ledvinové nemoci osudné. Rozsudek znamená m i m o jiné pouze 1 x za 10 měsíců návštěvu a 2 kg balíček, zákaz dopisováni se snoubenkou a zřídka s 36
rodiči přes cenzurovanou vězeňskou poštu. A tak se ptáme. Je toto odměnou či pomstou za reprezentaci jeho otce včs. sportu? Jak se slučuje tato neúměrná výše trestu se závazky Československa v mezinárodních smlouvách. Helsinské smlouvě a Chartě lidských práv, kterou Československo podepsalo a kde právo na svobodu volby země je garantováno? Co tomu říkáte, vy všichni, kterým osud Jaroslava Javorského není lhostejný? Informujte, pište na své vlády, poslance, kongresmany, pobočky Amnesty International (3 pobočky se tímto případem již zabývají), sportovní svazy, právní organizace a také doporučení a podporu rodině Javorských přes Českou sociální pomoc ve F r a n k f u r t u (Tschechische Socialhilfe, 6000 Frankfurt am Main, Dornholzhauserstr. 46 W E S T G E R M A N Y ) . Redakce
Biograf pro osmdesátá « t a
J a n
(Jhde
Nářky a stížnosti filmových diváků, kteří by rádi viděli kvalitní, náročná díla, tolik zanedbávaná současným distribučním systémem řídícím se tržními mechanismy, znějí dnes už j a k o stará odrhovačka - a to v mnoha jazycích. Občas přináší tento tlak sofistikovanější části filmového publika zajímavé výsledky. Jedním z nich se zdá být takzvaný C 1 N E P L E X , otevřený v dubnu tohoto roku v kanadském Torontě. Jde o komplex 18 kin pod jednou střechou, v nichž se mají promítat většinou filmy nadprůměrné kvality. Značná část programu C1NEP L E X U bude vyhražena produkcím ze všech světadílů, a nejen hollywoodským produktům, jak tomu bývá ve většině míst Severní Ameriky zvykem. Tyto "mezinárodní" filmy budou předváděny v originálních verzích s podtitulky. Rovněž se počítá se speciálními projekcemi pro příslušníky etnických menšin města, jež je ve skutečnosti jakousi internacionální metropolí.
Sály zmíněného superkina jsou určeny pro menší skupiny specializovaného publika - nejmenší z nich pojme 57, největší 137 diváků. T a t o koncepce v podstatě odpovídá celkovému trendu směřujícímu k miniaturizaci kin. Ve všech případech jde o zadní projekci pomocí automatických, centrálně řízených 16mm projektorů. Očekává se, že tímto způsobem bude možno podstatně snížit provozní náklady a umožnit tak uvádění děl, obracejících se k užšímu okruhu diváků. Všechna kina torontského CÍNEP L E X U , jenž je prvním podnikem svého druhu na světě, budou v provozu od poledne až do půlnoci, sedm dní v týdnu. Prodej lístků se provádí v centrální pokladně u hlavního vchodu d o komplexu; tady najdeme další unikát - computer, který automaticky vydává a registruje všechny vstupenky. Diváci tak budou mít možnost předprodeje a jistotu, že nikdy nebude prodáno víc lístků, než každý sál má. Ve vestibulu si diváci budou moci prohlédnout díla výtvarných umělců, většinou z Kanady. Očekává se, že obecenstvo C I N E P L E X U bude hledat víc, než lacinou zábavu, a tak p o začátku hlavního programu už nebude nikdo d o kina vpuštěn. T a t o praxe je sice v m n o h a zemích běžná, avšak v Kanadě a ve Spojených státech, kde většina filmů běží takříkajíc nepřetržitě a divák si může příjít kdy chce, jde o výjimku. Pro občerstvení publika bylo zřízeno prostorné bistro a ti, kteří se zajímají i o jiný druh potravy, naleznou v komplexu specializované knihkupectví s filmovou literaturou. Č I N E P L E X je integrální součástí mamutího obchodního střediska ve středu Toronta (tzv. Eaton Centre), které svou architekturou trošku připomíná pařížské Centre Pompidou. Toto středisko bylo otevřeno v roce 1977 a po dokončení své druhé fáze na podzim tohoto roku bude obsahovat okolo 300 obchodů a butik.
Dalai Lama, považovaný Tibeťany za vtělení budhistického božstva, žije od r. 1959 v exilu v Indii. (Tibet byl obsazen Čínskou lidovou republikou.) Svoji sedmitýdenní cestu po USA zahájil Dalai Lama v katedrále s. Patricka v N.Y, v rozhovoru s newyorským kardinálem Cookem, Sest let byla jeho cesta d o USA považována americkou vládou za "nevhodnou" vzhledem k jednání s Pekingem.
Dokumenty Sovětsko-německá smlouva z roku 1939 Dne22.srpna 1939 vlály na moskevském letiSti Vnukovo vlajky s hákovým křížem. V rukou je měli i moskevští pionýři. Do "Mekky dělníků celého světa" totiž přijížděl sám ministr zahraničí fašistického Německa, bývalý obchodník s vínem, hrabě Joachim von Ribbentrop. Společně se svým sovětským kolegou Vjačeslavem Molotovem zasedli o den později, 23.srpna 1939, za jednací stůl v Kremlu a podepsali "Smlouvu o neútočení mezi Německou ríäí a SSSR. 1 ' Tímto paktem vyvrcholila dosavadní německo-sovětská spolupráce od r. 1922 (smlouva o diplomatickém uznání, podepsaná v janovském předměstí Rappalo), Na prakticky nekontrolovatelném sovětském území byl ve 20. a 30. letech umožněn výcvik německých tankistů a dílostřelců (v SSSR studoval i budoucí Hitlerův tankový maršál Guderian). Celý "Versailleský systém" nastolený po I,světové válce se řítil d o zkázy a na obzoru bylo nové dělení světa. Po několika předběžných sondážích se obč dvě mocnosti dohodly na vymezení svých zájmových sfér. Výsledkem byla dohoda společného postupu při likvidaci Polska. Německo ji zahájilo l.záff 1939 útokem na Polsko ze západu (počátek II.světové války), Molotov to komentoval slovy, že Německo není agresor, ale že pouze odstraňuje nesmyslného zplozence vzniklého po I. s věto v é válce. Sovětský svaz se přidal !7.září a napadl Polsko z východu. Po zničení polského státu přistoupil Sovětský svaz v r, 1940 k likvidaci nezávislého Pobaltí a k anexi severních rumunských území přesně podle intencí T a j n é h o protokolu ke smlouvě s Německem. Další sovětsko-německá spolupráce do r. 1941 měla radu velmi zvláštních rysů (společný boj proti polským partyzánům, vydávání německých komunistů ze sovětského území d o rukou Gestapa, masové dodávky sovětské nafty Německu v době letecké bitvy nad Anglií v říjnu 1940 atd.). Smlouva, kterou dnes otiskujeme, byla v Sovětském svazu přivítána s
nadšením. Ne proto, že měla oddálit válku mezi oběma zeměmi, jak dnes tvrdí oficiálni sovětská historiografie, ale proto, že tehdy byla chápána j a k o počátek nové zásadní spolupráce mezi nacionálně-socialistíckým Německem a socialistickým Sovětským svazem pro pozdější likvidaci " a n g l o a m e r i c kého a francouzského kapitalismu." Ten vadil Hitlerovi i Stalinovi stejně, 2e nakonec v r. 1941 "Parteigenosse" z Berlína napadl "továrišče" z Moskvy, byl jen logický důsledek touhy po úplné světovládě. Faktem je. Že Německo své teritoriální výboje ztratilo, zatím co SSSR ovládá území, nabytá touto smlouvou, dodnes.
Článek 3 Vlády obou smluvních stran zůstanou v budoucnu v nepřetržitém konzultačním kontaktu, aby se mohly vzájemně informovat o otázkách, které se týkají jejich společných zájmů. Článek 4 Žádná ze smluvních stran se nebude podílet na jakémkoliv mocenském uskupení, které se přímo nebo nepřímo staví proti druhé straně.
Článek 5 V případě, že by vznikly spory nebo konflikty mezi smluvními stranami ohledně těch Či oněch otázek, urovnají obě strany tyto spory nebo konflikty Smlouvu, která hitlerovskému Ně- výhradně cestou přátelské výměny námecku zajistila dvouleté, v podstatě zorů, nebo v případě nutnosti, pomocí nerušené dobývání západní Evropy, smírčí komise. otiskujeme v plném znění z. publikace Článek 6 amerického Státního departmentu: Das nationalsozialistische DeutschDnešní smlouva se uzavírá na dobu land und die Sowjetunion 1939-1941: 10 let s dodatkem, že pokud jedna ze Akten aus dem Archiv des Deutschen smluvních stran ji jeden rok před vyprAuswärtigen Amts, Washington D,C. šením nevypoví, doba účinnosti této 1948 (Nacionáiněsociaíislické Němec- smlouvy se automaticky prodlouží o ko a SSSR 1939-1941: Akta z archivu dalších 5 let. německého Ministerstva zahraničí). Článek 7 Smlouva o neútočení mezi Německem Dnešní smlouva by měla být ratifia Svazem sovětských socialistických kována v co nejkratší době. Ratifikačrepublik. ní listiny budou vyměněny v Berlíně. 23. srpna 1939 Smlouva vstoupí v platnost ihned po jejím podepsání. Vyhotoveno v dvojím Německá vláda a vláda S S S R , vedeoriginále, v německém a ruském jazyná přáním upevnit věc míru mezi Něce. meckem a SSSR, a vycházeje ze základních podmínek Smlouvy o neutra- M O S K V A . 23.srpna 1939 za německou vládu litě, která byla uzavřena mezí Němecpodepsán RIBBENTROP kem a SSSR v dubnu 1926, došla k náve zplnomocnění vlády SSSR sledující dohodě: podepsán M O L O T O V. Článek 1 Obě smluvní strany se zavazují zdr- Tajný dodatečný protokol. žet se každého násilného činu, každéU příležitosti podepsání Smlouvy o ho agresivního jednání a každého útoku vůči sobě, a to jak jednotlivě, tak i neútočení mezi Německou Říší a Svazem sovětských socialistických repuspolečně s jinými mocnostmi. blik projednali podepsání zplnomocČlánek 2 n ě n a obou stran v přísně důvěrném V případě, že jedna ze smluvních rozhovoru otázku ohraničení oboustran by se měla stát objektem válečné- stranných zájmových sfér ve Východní ho střetnutí ze strany třetí mocnosti, Evropě. nebude druhá smluvni strana tuto třetí T a t o rozmluva vedla k následujícímu mocnost žádným způsobem podporo- výsledku: vat. 37
1. P r o případ teritoriálně-politického přetvoření oblastí náležející k baltickým státům (Finsko, Estonsko, Lotyšsko, Litva), tvoří severní hranice Litevska zároveň hranici zájmových sfér Německa a SSSR.(l) Přitom se oboustranně uznává zájem Litvy o Vilenskou oblast, 2. Pro případ teritoriálně-politického přetvoření oblasti náležející polskému státu, ohraničují se zájmové sféry Německa a SSSR přibližně linií řek Narev, Visla a San.(2) Otázka, zdali budou oboustranné zájmy vyžadovat udržení nezávislého polského státu, a jak by tento stát měl být ohraničen, může být objasněno teprve v průběhu dalšího politického vývoje. V každém případě budou obě vlády řešit tuto otázku cesto přátelského porozumění. 3. Co se týče jihovýchodu Evropy, zdůrazňuje se ze sovětské strany zájem o Bessarábii.(3) Z německé strany se vyhlašuje naprostý politický nezájem o tyto oblasti. 4. Tento protokol bude držen oběma stranami v přísné tajnosti. MOSKVA, 23.srpna 1939 Za německou vládu R1BBENTROP ve zplnomocnění vlády SSSR V. MOLOTOV. Poznámky: L Další osud baltických států je známý. Od r. 1940 jsou svazovými republikami SSSR. Při jejich anexi Moskva jednala s plným souhlasem Berlína. Okupovat Finsko se však nepodařilo pro tuhý odpor Finů v tzv. "zimní válce" 1939-1940, která stála SSSR cca 200 tisíc mrtvých a zraněných. Finsko však přesto ztratilo oblast Pečengy, Kareliia Vyborg(cca 1/8 původního finského území). 2. Dnešní polsko-sovětská hranice je sice poněkud východněji, jde však stále o německo-sovětskou hranici, dohodnutou koncem září 1939. SSSR anektoval Polsku 180 tisíc km2" 3. Území Bessarábie bylo Sovětským svazem anektováno v r. 1940. Z centrální Bessarábie byla vytvořena Moldavská SSR, z jižní části Izmajlovská oblast Ukrajinské SSR. Rumunsku Sovětský svaz anektoval ještě území tzv. Severní Bukoviny (dnes Černovecká oblast na Ukrajině), Všechny tyto expanzivní kroky byly podniknuty za souhlasu a podpory hitlerovského Německa. Jiří Kotas 38
Film Na skok domů V nedávné době mne zaujalo interZa své letošní návštěvy československa poskytl Miloš Forman praž- view ľ pražském časopise Záběr (jehož skému tisku dvě interview:"Protivále- kopii rovněž přikládám), který jste počny muzikál," otištěné v Časopise Kl- skytl Janu Klimentovi. Redakční rada NOČ.14, 10.července 1979, str. 13-15 s časopisu se rozhodla toto interview Jiřím Janouškem, a "Rozhovor s Mi- uveřejnit. Nejsme si však jisti, zda v inlošem Formanem: Na skok doma" v terview bylo použito autentických cičasopise ZÁBĚR, č.14, 13.července tací, zejména pokud se jedná zmínky o Formana,"kte1979, str.6 s redaktorem RUDÉHO knize "Příběhy Miloše PRÁVA Janem Klimentem. Uveřej- rá implikuje autora A.J. Liehma a spoJ.Skvorecňujeme závěr druhého interview, který luvydavatele 68 Publishers kěho, spolupracovníky našeho časopidoma i v exilu vyvolal diskusi: su. Byl bych Vám velmi vděčen za zaKliment: Pane Formane, vím a pama- slání Vašeho vyjádření, abychom dotuju si z vlastní zkušeností, že jste ni- jem z tohoto interview uvedli na správkdy nezavdal podnět k tomu, aby vás nou míru. Považujete-li toto za účelné, někdo za hranicemi mohl házet do jed- zašlete mně laskavé Vaše vyjádření na noho koše s těmi, kdo opustili svou adresu redakce. vlast jako emigranti: Vím, že jste vždyPřeji Vám mnoho osobních i pracocky zdůrazňoval svou příslušnost k vních úspěchů. nám, že jste se pokládal a pokládáte za S přátelským pozdravem českého umělce. Forman: Víte, Amerika mi umožnila Miloš Such m a hodně. Nemohu to neuznat. Měl jsem své potíže - kdo je nemá? Ale jak víte, 21.září 1979 zaslal Miloš Forman reprosadil jsem se. Nemám rád takové li- dakci tuto odpověď: di, co se snaží přiživit. Tak například Milý pane Šuchmo, jeden někdejší český kritik o mně vydal knížku neobjektivní, s niž jsem neměl děkuji Vám za Váš dopis a za námahu nic společného. To nemám rád. Já se s ním spojenou. moc o politiku nestarám, vlastně vůCo Vám mám na něj odpovědět. bec ne. Mám rád lidi a zajímají mne Já jsem si mnoha věcí, které pan právě oni. Proto také točím filmy pro Liehm psal v Československu velice ně a k jejich prospěchu. V tom jsem do- vážil, ale pokud jde o zmíněnou knížma, tomu rozumím, to chci dělat i dál. ku, tak jsem se nikdy a nikde netajil s Kliment: Hlavně, že ta politika, i když tím, že mne zklamala. na ni nemyslíte, se objevuje ve vašem Toť vše. díle. Dobře se objevuje. Dobrá politiPřeji Vám a Vašemu časopisu ka, mírová, protiválečná, jak to správ- úspěch. ně říkáte, ta politika pro lidi na celém Váš Miloš Forman světě. Děkuju vám srdečně za rozhovor a moc se těšim brzy na shledanou. Redaktor Západu požádal v této souForman: J á taky. Tak teda na shleda- vislosti o vyjádřeni vydavatele knihy. o níž je v interview řeč. Vyšla ve dvou nou! verzích: anglické jako The Miloš ForRedaktor Západu poslal pod doj- man Stories (International Arts and mem tohoto interview 4.září 1979 nás- Sciences Press, Inc., 1975) a Příběhy Miloše Formana (Sixty-Eight Publiledující dopis M. Formanovi: shers, Corp., 1976). Dle sdělení naklaVážený pane Formane, datelství autor knihy A. J, Liehm trval letošní rok bylo zahájeno vydáváni na tom, aby k vydání dal Miloš Fornového dvouměsíčníku Západ. V prv- man výslovný souhlas, neboť se doním Čísle tohoto časopisu jsme přinesli mníval, že by se Forman mohl obával recenzi Vašeho posledního filmu případných komplikací, které by dílo "Hair," k jehož brilantní režii Vám lze mohlo způsobit jeho manželce a dětem jen pogratulovat. V příloze přikládám žijícím v Praze. Miloš Forman souhlas toto číslo pro případ, že Vám nebylo dal, poskytl fotografie ze soukromého archivu, text přečetl, upravit a schválil. doručeno.
Po odjezdu z Československa po- života (je mi 60 a udělal jsem asi už všeskytl Miloš Forman pařížskému listu chnu dobrou práci, kterou jsem schoĽE MÁ TIN, 10. k větná 1979 daľsí in- pen, kterou mi bylo souzeno udělat) terview, z něhož vyjímáme: znamenalo, že bych přinesl svobodu Celá filosofie mých Jilmů je obsažena V jediné Anně Karenině nebo Višňovéjediné větě, jejímž autorem je Jules Renard: "Naslouchaje toliko hlasu své mu sadu, udělal bych to. Ale jet tam teď jako host nynější rusodvahy, který by! němý, měl se na pozoru, aby se nezapletl." A to platí jak ké vlády, jež, pokud vím, zahnala do mohla, na společnost kapitalistickou, tak ko- ilegality, a zničila by, kdyby munistickou. Neodešel jsem z Česko- dědice starých velikánů ruského ducha slovenska z důvodů politických, ale z - takový počin by byl nejenom lež, ale důvodů profesionálních, a to v napro- také zrada. Kdybych já, jenž celý život sté dohodě s československými úřady. požíval svobody psát pravdu přesně Snil jsem o Hollywoodu tak jako tenitak, jak jsem ji viděl, navštívil Rusko sta sni o Wimbledonu, nic víc, nic míň. Ostatně, právě jsem se vráti! z Prahy, nyní, slepota, třeba jen předstíraná, kde jsem byl přijat s otevřenou náruči k podmínkám, jak je vytvořila nynější a můj pobyt tam byl víc než příjemný. ruská vláda, byla by zradou ne těch veLituji jenom, že jsem nenašel Čas zajit likánů - těm nemůže ublížit nic - ale jedo kina. Viděl jsem jen pár krátkých jich duchovních dědiců, kteří riskuji filmů, skutečně vynikajících, znameni- život každou stránkou, kterou napítých!" šou: a byla by to lež v tom smyslu, že bych se tím stavěl slepý k hanbě těch, Pozn.red.: (Žádný z Formanových kdož dědici oněch velikánů mohli být a amerických filmů - Taklng OJf. Přelekdož ztratili víc než život, protože si těl přes kukaččí hnízdo, tlair - nebyl dosud v Československu veřejně pro- nechali zničit duši výměnou za privilepublikovat. mítán - na rozdíl např. od Maďarska či gium Upřímně Váš Polska a Formanův poslední československý film, Hoři, má panenko!, je tu 31.5. 1958 William Faulkner od roku 1969 na Černé listině. Faulknerův dopis Fredericku A. Colwellovi, Šéfovi oddělení pro mezináVážený pane Colwelle: rodní kulturní výměnu, U.S. State Dedlouho a vážně partment, Washington. jsem uvažoval nad pozváním, navštívit se skupinou amerických spisovatelů Hlavni důvod (proč jsem nikdy nejel Rusko. domů) byl, že jsem nechtě! jet v doDospěl jsem k názoru, že bude mít bách, kdy docházelo k persekuci kulvětší cenu, když odmítnu jet tam jako turních lidí. Nevinných lidi. Lidi. o host nynější ruské vlády, než kdybych nichž by se často dalo říci, že to byli přátelé, stoupenci, fandové V a W.Asi pozvání přijal. To Rusko, k němužjsem si, doufám, bych byl býval oficiálně vítán, nemohl vysloužil duchovní příbuzenství, bylo bych to vítání ignorovat, jako cizí občan bych se musel chovat slušně, mlRusko Dostojevského, Tolstého, Čečet a v duchu jsem si představoval, jak chova, Gogola atd. Tohle Rusko už by si všichni ti všelijak persekvovani neexistuje. Nechci říct. že je mrtvé; vy- říkali: Tohle tedy nemusel. žadovalo by to něco víc než policejní V šedesátých letech se situace měnistát zničit, a znova a znova ničit, spiso- la a v osmašedesátém bych byl jel moc vatele, kteří jsou duchovními dědici rád. Uvidět to na vlastní oči. Bohužel oněch mužů. Jsem přesvědčen, že pí- jsem byl vázán v té době smlouvou ve šou pořád o týchž pravdách lidského velkém muzikálu na Broadwayi a prosrdce, o nichž psali jejich velcí předci; ducent mě nepustil. Což jsem chápal, že psaním patrně riskuji život, že ukrý- ale jaro jsem propás. Pak začalo v Čevají stránky - románů, povídek, her - chách všechno nanovo, jenže v horším. pod podlahou, v komíně, kdekoliv, Občas jsem slýchal: S tvým pasem bych jet i teď. Byla by (o sranda, zábapro den (který přijde), kdy i oni budou va. Mlčel jsem nebo jsem to obešel. Ale svobodni. už to nějak neslýchám, Kdyby jet do Ruska, za jakýchkoliv •Jiří Voskovec, LISTY, podmínek, a třeba i za cenu obětování červenec 1975
Divadlo Nová hra Torna Stopparda "Dogg's Hamlet, Cahooťs Macbeth" Dne 4.záři 1979 měla v Kennedy Center ve Washingtonu světovou premiéru nová hra Torna Stopparda "Dogg's Hamlet, Cahooťs Macbeth." Je to po televizní hře "Profesionální faul" {kterou knižně vydalo nakladatelství 68 Publishers v r. 1979) již druhá hra tohoto na Moravě narozeného Brita (Zlín, 1937), zaobírající se problematikou policejní svévůle a omezování občanských svobod v "znormalizovaném" Československu. Přestože ve hře, vlastně její druhé a hlavní části "Cahooťs Macbeth," není jméno země přímo vysloveno, je zcela zřejmé, čím byla hra inspirována a o čem vypovídá, "Cahooťs Macbeth" je věnován Pavlu Kohoutoví a souzvuk jmen Cahoot-Kohout není nikterak náhodný. Vše začalo dopisem, který napsal Pavel Kohout v létě 1978 Tomu Stoppardovi. V dopise mu líčil inscenaci Shakespearova Macbetha v soukromých pražských bytech, se "zakázanými" umělci Pavlem Landovským a Vlastou Chramostovou v hlavních rolích. Tom Stoppard se rovněž dočetl o tom, jak funguje pražský divadelní "samizdat" - na pozvání odvážlivce, který propůjčil byt, přijde pět lidí s jedním kufrem. Důvěrnou formou se sezvou přátelé - a hte "nelegální" "Macbeth," sice vměstnaný do pětasedmdesáti minut, ale přece jenom "Macbeth" s prvotřídními herci. "Cahooťs Macbeth" je typicky stoppardovskou "hrou ve hře", formou připomínající předešlé hry "Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi," "Pravý inspektor Ohař," "Travestie" a konečně i "Dogg's Hamlei." Jinou, dříve rozpracovanou metodou je forma dialogů. Postavy se domlouvají vedle normální řeči i soukromě domluveným jazykovým kódem (Wittgensteinův koncept řeči). Opět je na scénu uveden policejní inspektor. Tentokrát nejde ale o holmesovského Angličana, nýbrž o žoviálně cynického a zdánlivě všemocného orgána STB. Jeho státní příslušnost je naznačena častým opakováním výroku o "normalizaci." V jedné z nejlepšíchscén hry svití inspektor baterkou do přítmí hlediště a ptá se (Pokračování na str. 40) 39
Divadlo vystrašené hostitelky, v jejímž bytě se "Maebeth" uvádí: "Kdo je tamhleten?" "Univerzitní profesor", "Čím se živí?", "Pracuje jako topič", "A kdo je tenhle?", "Právník", "Co dělá?", "Skladníka.", atd. Zajisté dobrá charakteristika místa a času děje. Na konec Stoppardovy komedie přijdou pro klauny inspektorovi pomocníci (poradci?) Boris a Morris a celou "zakázanou" scénu doslova zazdí. Tím je i nebezpečný Shakespeare definitivně "znormalizován." Kratší jednoaktovka "Dogg's Hamlet" je Stoppardem zasazený "Hamlet" do současnosti. Hra je věnována prof.Doggovi. Pod tímto pseudonymem se skrývá Ed Berman, americký divadelník a zakladatel skupin InterAction a British-American Repertory Company, pro které Stoppard píše svoje hry. Výsledkem "modernizace" Hamleta je především drastická redukce, ale i jakési děsivé skřížení mezi Shakespearem a Monty Pythonem, filozofickou hloubkou hamletovských citátů se situační komikou anglických televizních seriálů. Jednoaktovka končí "přídavkem," ve kterém se celý Hamlet znovu opakuje. Ne příliš líbivý leč, zdá se mi, pravdivý pohled na dobu. V podání British-American Repertory Company Ed Bermana má hra spád, dobrou režii a dobré herecké výkony. Tom Stoppard bude pravděpodobně pobuřovat milovníky "tradičního" Shakespeara svým volným zacházením s verši avonského mistra, používáním "kódovaných" dialogů i jiných elementů absurdního dramatu. Úspěch a popularita jeho her je však dnes nepopiratelná. Tak na přiklad, hry "Skokani," "Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi," "Travestie" byly odměněny Evening Standardem, univerzita v Bristolu udělila Stoppardovi v r. 1976 čestný titul Master of Letters a v r. 1979 mu byla udělena v Anglii Shakespearova cena. Jeho hry se těší velké oblibě v Londýně, New Yorku i jinde. K nesporným zásluhám nadaného umělce přibývá i zásluha dalŠi. Za důslednou obhajobu lidských práv, potlačovaných a omezovaných v zemi, ve které se Tom Stoppard narodil. V zemi, která dnes vězní Stoppardova přítele a jím velmi obdivovaného dramatika Václava Havla, Leoš Zeman 40
Dopisy před válkou, ale západ je oba pokazil k rado s ti jedněch. To přehánění k rit ik Haškova Švejka naši emigraci se jim doma hodí. Jak velká znalost pana Voskovce je, naznačuje jeho ne zrovna slušná poznámka o Angličanu, kterého ani dobře nejmenuje a pravděpodobně ani nevyslovuje: Paul Selver. Kdyby p. Voskovec udělal pro naši liProsím přijměte naše přání k úspěchu teraturu v Anglii aspoň polovinu, co ve Vašem odvážném podnikáni. udělal P. S. - zapsal by se do knih více, Carl McMillan, ředitel Insti- než se od roku 1938 zapsal. tutu pro sovětská a východoF. Toufar, Alicante, Španělsko evropská studia, Ottawa Milí přátelé, Děkuji jménem správního fondu odpusťte mně to důvěrné osloveni, ale Charta 77 za šek s obnosem $2,127.00, jednak to tak cítím po přečtení těch který byl poslán na konto fondu jako Vašich skvělých dvaatřiceti stránek, výtěžek z koncertů Jaroslava Hutky v jednak krajanstvípro mne zde v AmeKanadě a USA. Uvedený obnos bude rice znamená mnohem více než ve Švýpoužit, stejně jako ostatní finanční carsku, kde jsme žili od září ¡968 do částky, které jsou fondu zasílány, na loňského jara. a kde nás Čechů a Slopomoc pronásledovaným přátelům v váků bylo mnohem víc. (Při tom odůČSSR, podporu rodinám vězněných a vodňováni teď by se mně bylo hodik financování nezávislých kulturních lo použít dědečkovo "za ajns, za cvaj, aktivit. za draj" z kouzelné povídky pana proFond je spravován několika význam- fesora Škvoreckého.) nými š védskými činiteli, mezi kterými Vždycky jsem st myslela, že dopisy reje např. předseda mezinárodního dakcím píší především lidé, trpící PEN-klubu pan Per Wästberg, jeho představou, že je napadají myšlenky finanční hospodařeni je pod kontrolou tak závazné, že by bylo škoda je neveřejného notáře. Zásady jeho činností vyslovit. Důvodem mého dopisu není a rozdělování finančních částek, které však představa, že bych měla závažné jsou k dispozici, jsou určovány v sou- myšlenky, ale pocit, že by bylo spraladu s přáním a návrhy správců Výbo- vedlivé Vám poděkovat za radost, kteru občanské pomoci, který byl ustaven rou jsem měla ze čtení Vašeho nového v rámci hnutí Charty 77 na jaře tohoto časopisu Západ. Díky za radost chytroku. rých, na mnoha rovinách psaných texFrantišek Janouch, předseda tů, psaných krásnou, citlivou češtisprávního výboru fondu nou, vybavující mnoho asociací. se už týkají jenom Charty 77, Stockholm Další poznámky namátkou jednotlivých příspěvků. V novém Časopise bych uvítal články a Namátkou, protože ve všech je tolik povídky v normální dobré češtině. pěkného, že bych z každého musela Rovněž tak se domnívám, že každé čívypisovat řadu zajímavých a vtipných slo může být docela dobré, aniž by se v věcí. Třeba rozbor situace v Iránu, něm muselo psát o přirození. současně velmi informativní a přesně J. Galíček, Manly. Austrálie analyzující. Samozřejmě, že právě zase ta přesnost všech příspěvků je na První Číslo je zajímavé, ale pro mne, druhé straně důvodem pocitu smutku který má za sebou exil 1940 -45, i ten a znechucení (Kupčení s vyhláškou. dnešní, ne se vším souhlasím. Je to samozřejmé, neboť i při snaze tomu ro- Dědění z reálného kapitalismu zumět a při vši toleranci, je zde velká Interview s Jaroslavem Hutkou a mezera, která dosud nebyla ani čás- všechny ostatní), protože čtenáře přetečně překlenuta. T.zv. emigrace "68" nášejí příliš přesvědčivě do celé té odnevi a snad ani nechce vědět o tom, co porné, tak děsně dobře známé atmose dělo po roce 1918. S nemalou hoř- sféry. Jak je vůbec možné, že existují kostí a smutkem jsem Četl" Rozhovor" lidé, kteří podfuk této vyhlášky a její s J. Voskovcem. Měl jsem rád V a W motivy chápou jinak, než Vy to říkáte. Vážený pane Šuchmo, děkuji Vám za zaslání prvních dvou Čísel Vaší publikace. Bylo to od Vás laskavé, že jste si na mne vzpomněl. VŠe nejlepší Vám přeje Zbigniew Brzezinski The White House, Washington
Jak to, že se najdou krajané, kteří to nepochopí! Že na to nalítli poctiví Švýcaři, to sice hy/o k vzteku a k zbláznění (vždyť to skoro zakymácelo důvody našeho práva asylu - že se nesmíme vrátit do vlastí), ale nakonec pochopitelné. Švýcaři neměli tolik příležitosti jako my naučit se rozeznávat švindly; slova jako "amnestie" si pro ně podržela původní význam. (To je la nebezpečná naivnost, na kterou jsem si prve stěžovala a která nám tady bere dech třeba i u politiků, kde už je to ale opravdu otrava.) Věcné vyprávění pana Hutky podtrhává tak působivě svou zdrženlivostí líceni věci, kterým zde řada Udí nevěří, nemohou si to prostě představit. Už začátek, kde srovnává Inky a jejich zacházení se zajatci s metodami komunistů.. V rozhovoru pana Voskovce je mnoho krásných postřehů, třeba jeho komentář k překladu pasáže "co by mi mohli učinit i za obraz císaře pána, na němž mouchy zanechaly své stopy.." "to musel bejt nějakej ušlechtile) starej pán.." a jeho vysvětleni proč některé lidi zlobí Švejk, "lidi bez humoru., zároveň hloupí a zlí.." S velkým potěšením jsem si také četla výbornou povídku Rohlík, s přesně odlišenou charakterístikou obou vychovatelů i jejích oběti. - A ten dědeček pana Sk v o řeckého! Jaký je to prototyp! Člověk by ho fackoval, toho dědečka! A co jich těch dědečků V každém stáři a na všech rovinách v naší daleké vlasti pobíhá. Všem je společná agresivita a tupost. O dalších příspěvcích se nezmiňuji, protože by tenhle dopis neměl konce. Přejí Vám z celého srdce úspěch, blahopřeji k prvnímu číslu časopisu a máme velikou radost, že si ho smíme objednat. Eva Taxová Carbondate, Utinois Koncept časopisu se mi libí, hlavně jeho univerzální appea! pro všechny Čechy a Slováky, kdekoliv na této zelené planetě, Sám pomýšlím na příspěvek o mé cestě a zážitcích u tibetských uprchlíků v Himalájích. Chtěl bych Vás poprosit o uveřejněni malého inzerátu: Mladý, zkušen y muž (30 let), hledá pomoc v emigraci do teplejších Částí zeměkoule. Matka Slovenka, otec Moravan. nedokončená ekon. studia v Praze, dánské státní občanství, žije V Norsku. Pracuji jako dřevorubec, truck-driver a revizor (účetní), kromě 30 jiných zaměstnáni. Píši obstojné na stroji (5-6 jazyků), telex, umím progra-
movat office computery a chtěl bych Je to opravdu fantastické, že energie lisi udělat priváte license (letadlo). Za- dí. jejichž jména znám ještě z českojímá mne všechno, nezajímá mne nu- slovenska a kteří již léta žiji v cizině a da. Kouřím občas dýmku, jinak ne- mají můj obdiv, ještě po tolika letech v kouřím, piji s mírou a vyznáním tíhnu cizí zemi není vyčerpána, že o sobě jek "vědeckému" budhísmu. Zajímám se ště nechají slyšet. o práci na venkově (nežiljsem ve městě Jsem jim za to vděčná! už 7 let), tam kde není zima delší než Suzana de Jong-Straková 3-4 měsíce a kde se dá koupat v létě. Za Amsterdam pomoc k emigraci (ne finanční) se zaváli pracovat u Vás nejméně na rok. Číslo / se mí velice líbilo, od doby LiteUlrik Brandt rárních Listů jsem nic podobného v čeUe, N-3870 Fyresdal. Norway štině nečetl a tak jsem si radosti zamnul ruce a trpělivě čekal na další čisto Nedovedu si Byla bych ochotna uvěřil, že dítě De- Vašeho dvouměsičniku. rek se k překladu článku Kupčení s vy~ představit Čecha či Slováka, který by hláškou dostalo nedopatřením. Bohu- neměl zájem O časopis Vašeho formážel však ani ostatní články nesvědčí o tu! Velice bych ocenil, kdyby jste mi tom, že jejich redaktoři jsou na češti- dali vědět, co se stalo, ale hlavně mne nářské úrovni vyšší než je mateřská neneehte čekat na Vaše další číslo! škola. Například Jára Cimrman nic Prvním Číslem jsem se namlsal a teď vzati neví o pravidlech rozdělováni slov a jsem jak malé děcko, kterému rozhovor pana Sýkory s Jiřím Vos- hračku. kovcem by mohl panu Voskovcovi poV. Jan dej sek, Ontario sloužit jako podklad pro žalobu za uPozn. red. První číslo mělo být správrážku na cti. Atakdále. Marcela Čechová. Austrálie ně označeno Červen, namísto nesprávného květen (uniklá korektura). Pro Pozn. red. Derkův překlad byl pozna- druhé číslo se shromažďoval počet menán přesnosti jemu vlastní. To se předplatitelů, aby se rozeslání adminipovedlo u citaci pana velvyslance, za- strativně dalo provést naráz. Věříme, tímco citace ministra měly být korek- že další čísla budou rozesílána již praturou opraveny. Korektura z technic- videlně, kých důvodů unikla, čímž bylo poznamenáno celé průkopnické číslo 1. Neortodoxní rozdělování slov v článku Járy (da) Cimrmana je a líbu a omegou Vážení čtenáři, velice nás potěšilo a pokaždého průměrného Címrmanologa. Pokud se jedná o Rozhovory J . Sýkory vzbudilo, že jste náš časopis přijali se s J.Voskovcem, nejlépe je citovat z do- sympatií. Budeme se snažit, abychom pisu .).Sýkory redakci: "dostáljsem od očekávání, která do Západu vkládáte, několika osob pochvalu za interview $ nezklamali. Jak jste si snad všimli, prosincové Číp. Voskovcem, jež jste ť tak pěkné úpravě uveřejnili; také p. Voskovec mi slo je delší o 8 stránek. To znamená nedal vědět, že byl s uveřejněním spoko- jen více práce, ale také větší finanční jen. Děkuju vám za to, zejste t ni umož- náklady. Třebaže počet předplatitelů je na začínající časopis slušný, doufánili, abych se cítíI příjemně." me, že možnosti exilové kulturní veřejĎakujeme Vám za poslanie Vašich ností nejsou zdaleka vyčerpány. Smíukázkových čísiel a dúfáme, že nám me vás proto požádat o jedno novosvoj časopis budete ďalej posielať na roční předsevzetí? Co kdybyste každý zkusili zajistit alespoň jednoho dalšívýmenu za náš bulletin OKNO. Z Vášho časopisu sme použiti nie- ho předplatitele? Snad to není nerealikoľko zaujímavých článkov na obo- stické a značně nám tím pomůžete. známenie našich čitateľov. Vaše ptány (Přiložený objednací lístek je právě .«í zaujímavé a prajeme Vám k nim ve- pro tenhle účel). ľa úspechov. A by sme informovali naDěkujeme Vám za přízeň a přejeme šich Čitateľov o Vás, uverejňujeme vám i vašim rodinám mnoho štěstí, krátku správu z Váš ho úvodníka s zdraví a úspěchů do Nového roku plnou Vašou adresou. 1980. T. Crandtner. Nederlandse Vaše Stíchting Comenius, Amsterdam Redakční rada časopisu Západ
P. F. 1980
Česká a slovenská exilová literatura nás spojuje přes všechny hranice a oceány
BOHEMICUM DISTRIBUTION
mají na skladě knihy všech našich exilových nakladatelství Přes 30« titulů!
F I R M A H A V L Í K stále hledá strojaře pro v ý r o b u
Nejúpinější kolekce na světě!
o z u b e n ý c h kol a speciálních strojů.
Napište si ještě dnes o katalog
P r o z á j e m c e ze z a h r a n i č í o p a t ř í m e p r a c o v n í p ř í s l i b ,
(přiložte $1.00, který Vám bude
nutný pro obdržení imigračního viza d o K a n a d y .
odečten při první objednávce):
P i š t e na a d r e s u : 6 9 5 B i s h o p S t . , C a m b r i d g e ( P ) , Ontario, N 3 H 4V2,
C a n a d a .
Bohemicum Distribution Box 69
Tel. čísla:
Ste. Dorothée-Laval, Que.
Cambridge 519 - 653 5774 Toronto 416 - 364 6208
Canada H7X 2T4
Vlastimil T ř e š ň á k - Z e m r m ř ř i ě (SAI--782) D e s k a byla n a t o č e n a ve studiu " u n d e r g r o u n d u " . T ř e S ň á k o v a t v o r b a je č e s k o u a nyní i z a h r a niční k r i t i k o u o z n a č o v á n a za nejpůsobivčjší mezí celou r a d o u p í s n i č k á ř ů , d n e s v Č e s k o s l o v e n sku z a k á z a n ý c h U p o z o r ň u j e m e Vás na následující L P d e s k y h u d e b n i h o n a k l a d a t e l s t v í Š a f r á n , v y r o b e n é ve Švédsku a Kanadě: J a r o s l a v H u t k a - Pravděpodobní v i d i l e n o s i i (SAF-781) Z á z n a m j e d n o h o z p o s l e d n í c h veřejných vystoupení J, Hůlky, nejpopulárnějiiho feského p í s n i č k á ř e 70. let. spisovatele a s i g n a t á ř e C h a r t y 77, říjícího od ř í j n a 78 v H o l a n d s k u , k t e r é h o veřejnost j i í m o h l a slyšet na m n o h a k o n c e r t e c h v Evropě, K a n a d í a USA. $ 9 . 0 0 ( o b j e d n á v k y pro E v r o p u D M 2 0 . 0 0 )
$12.00 ( o b j e d n á v k y p r o E v r o p u D M 2 0 , 0 0 ) S v a t o p l u k K a r á s e k - ftekni ďáblovi ne (SA1"7K3)
V komisí: Zakázaní zpěváci druhé k u l t u r y N a t o č e n o Švédskými t e c h n i k y t a j n ě v roce 78. O b s a h u j e m i m o výSe u v e d e n ý c h z p ě v á k ů jeStč M a r t u K u b i š o v o u (5 písní). V. Veita a K S o u k u p a . Všichni zpěváci j s o u s i g n a t á ř i C h a r t y 77. S I 2 . 0 0 ( o b j e d n á v k y p r o E v r o p u D M 20.00) Písničky roku I96S Historicky c e n n á d e s k a sestavená z n a h r á v e k vzniklých t ě s n í p o o k u p a c i - m i n i o j í n é Bfž domů Ivane, M o d l i t b a pro M a r t u , P ř e j d i J o r d á n atd
S. K a r á s e k je evangelický knčz, k t e r ý nesmi k á z a t , z p č v á k . který nesmí zpíval; l é m í r rok vězněn. D e s k a z a h r n u je d v í p í s n í n a p s a n é ve väzení. d o p l n ě k v r e í t i n ě a angličtině, který o b s a h u j e texty, ú r y v k y z K a r á s k o v y S e h e o b h a j o b y . a k o m p l e l n í text j e h o p r o s l u l é h o V e l i k o n o č n í h o k á z á n í , j a k o ř i d o k u m e n t y a zprávy o stavu náboíenslví v Československu (rovníí. v čeítinŕ a angličtine),
c/o J
SI2.00 ( o b j e d n á v k y p r o E v r o p u D M 2 0 . 0 0 )
Atig. S ó d e r m a n s vag. 61 Sic. D o r o l h é c - l.aval
Box 322. Waterlgq,_Ontario, C a n a d a N 2 J 4 A 4
S I 2 . 0 0 ( o b j e d n á v k y p r o E v r o p u D M 20.00) Desky si lze o b j e d n a t na t ě c h t o a d r e s á c h : Evropa: USA a Kanada: Šafrán Šafrán - Canada Pallas
Bod 69
75 249 U p p s a l a
Qnc.,
SWEDEN
C A N A D A H 7 X 2T4
