ZÁMECKÝ KOSTEL NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE V ROKYTNICI V ORLICKÝCH HORÁCH

ORLICKÉ HORY A PODORLICKO 15: 169–205 (2008)

©2008 MGOH RYCHNOV N. KN., ISSN 0475−0640

ZÁMECKÝ KOSTEL NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE V ROKYTNICI V ORLICKÝCH HORÁCH II. HISTORIE A STAVEBNÍ VÝVOJ ZÁMECKÉHO KOSTELA Věra Slavíková Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy, Zámek čp. 1, 252 63 Roztoky u Prahy, e–mail: [email protected]

1. POČÁTKY KOSTELA NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE Všechny zvraty v duchovním vývoji a životě obyvatel Rokytnice a jejího okolí odrážel ve svém osudu právě kostel Nejsv. Trojice. Zaslouží si pozornost ale také proto, jak tyto změny jako nejstarší, dodnes zde dochovaná, kamenná církevní památka dokumentoval v jednotlivých fázích svého stavebního vývoje. Zámecký kostel nevznikl jako celek, ale prošel poměrně složitým vývojem, kdy byl v různých obdobích podle potřeby přistavován a upravován. Změny v postavení a funkci kostela Nejsvětější Trojice dosvědčují i jeho pojmenování, byl totiž v průběhu své existence označován různě. V prame− nech ho můžeme najít jako farní (1636–1684), následně, po výstavbě farního kostela Všech svatých je hned v roce 1685 v účtech označován jako kaple1/, jindy jako filiální kostel. Dále se s ním můžeme setkat pod názvem zámecký, později získává přívlastek zadní, pohřební či hřbitovní. K počátku dnešní kamenné stavby existuje minimum tehdejších písemností, narativní prameny jej interpretují různě, snaží se nějakým způsobem vypořádat s protestantskou minulostí kostela. Všechny výklady by se daly shrnout do dvou teorií. Jedna tvrdí, že budova byla postavena jako katolická, druhá, častější, že původně protestantská modlitebna byla pro svůj dobrý stav v době po vydání Obnoveného zřízení zemského využita pro katolický ritus. O původu Nejsvětější Trojice svědčí dva soudobé texty, a to epigrafický a diplomatický. V předchozím příspěvku zmíněný církevní řád Kryštofa Mauschwitze byl vydán „k píli Boha Svaté Trojice, ke cti a chvále nově vystavěného kostela, jen na vlastní náklady zřízeného.“ 2/ Podle uvedeného záznamu stála Nejsvětější Trojice již na konci roku 1601 (23. 12.) a mohla sloužit k bohoslužbám. Vznik kostela objasňuje také německý epigrafický nápis, který byl umístěn nad původním vchodem do kostela: „Anno 1600. Na den Nejsv. Trojice tento dům Boží Bohu Svaté Trojice ke cti a chvále ušlechtilý, ctný a dobročinný pan Christoph z Mauschwitz a Armenruh 169


na Rokytnici na své vlastní náklady a ke křesťanské památce znovu nechal vybudovat a s Boží pomocí byl dokončen 1603.“ 3/ Při zkombinování obou dodnes dochovaných pramenů je možné zkonstatovat, že stavba započala v neděli 18. 5. 1600 (na svátek Nejsv. Trojice), první fáze (modlitebna) byla dokončena ke konci roku 16014/ a věž, pokud jde o primární uložení pamětního nápisu, byla dostavěna v roce 1603. Pro následující století a půl se nepodařilo nalézt záznam, kde by se řešil vznik kostela. Pouze drobná podotknutí např. v matrikách ukazují, že byl, až do výstavby nového farního kostela, vnímán (v protikladu ke Všem svatým) jako nový. 5/ Teprve od poloviny 18. století se stává jeho původ předmětem zájmu kronikářů, historiků a vlastivědců. Obecně pro ně platí, že čím více se časově vzdalují od počátku 17. století, tím více podrobností letopisci o původu kostela uvádějí. Tak například Václav Hanisch, ředitel měšťanské školy a kronikář, v 30. letech 20. století jako první uvádí, že se zámecký kostel stal na 13 let mod− litebnou českých bratří.6/ Dokonce k působení českých bratří dodává: „V současné době se ještě vidí na věži zámeckého kostela….. malovaný věnec, v němž má být husitský kalich…..“7/ Autoři se na vzniku kostela nemohou jednoznačně shodnout. Hned první letopisec P. Teiber v nejstarší pamětní knize farnosti uvedl další

Obr. 1: Výřez z indikační skizzy s kostelem Nejsvětější Trojice, zámkem a náměstím v Rokytnici, 1:2 880 (NA: Indikační skizzy, inv. č. 3142, sign. Hr 401, 1840). 170

SLAVÍKOVÁ V.: ZÁMECKÝ KOSTEL NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE V ROKYTNICI II

letopočet, a to 1605.8/ Buď měl v ruce ještě jiný pramen, nebo nepřesně dešifroval vročení pamětní desky. Každopádně ovlivnil mnohé následovníky.9/ Přesto se současná stavba Nejsv. Trojice vročuje nejčastěji k roku 160010/, v pramenech a literatuře se tento rok objevuje ve většině případů, někdy je rokem dostavby či přestavby kostela, jindy rokem zahájení stavby. Někteří usuzují na výstavbu katolického kostela na místě dřívější protestantské sakrální budovy. Hlavně zpočátku je kostel vnímán jako celek, nerozlišují se dvě stavební fáze, ale předpokládá se výstavba v určitém období, a to v letech 1600–160311/ či 1600–160512/. Jako rok dokončení modlitebny bez věže se objevují ještě dva letopočty, a to 160113/ a 160314/. Rozdílný je také názor na přístavbu věže. Část autorů se domnívá, že věž byla přistavěna v roce 160515/. Postup prací a jednotlivé stavební fáze lze na základě písemných pramenů stěží jednoznačně rozkrýt. Nejpravděpodobnější se jeví výstavba kostela na počátku 17. století na volném prostranství či na místě dřívější méně významné církevní stavby (není však zmíněna v žádném dokumentu Jáchyma Mauschwitze) a následné rozšíření o věž v roce 1603 (pokud je uložení epigrafického nápisu nad původním vchodem primární). Nelze ale vyloučit ani opačný postup prací, což může zjistit až stavební průzkum. Na něj jsme odkázáni i v případě vzhledu kostela, ikonograficky není až do poloviny 18. století doložen. Jen díky pohledu památkáře si tak může− me udělat představu, jak Nejsv. Trojice vypadala: „Kostel byl zvenčí vybaven poměrně prostě – hladké bílé stěny zdobily pouze ryté nárožní armatury a výrazně profilovaná hlavní římsa, ostění portálů a oken opakují zastaralá tvarově pozdně gotická a gotickorenesanční schémata.“16/ Nejsv. Trojice byla vystavěna zřejmě jako kostel pro reformovanou církev. Svědčí o tom konfese stavebníka, který současně se stavbou reprezen− tativního, prvního kamenného kostela na panství vydává nekatolický církevní řád a který by nejspíš těžko volil pro plánovanou hrobku kostel jiného vyznání. Navíc v Rokytnici zůstávalo ještě v 2. polovině 18. století povědomí o tom, že prostor Nejsvětější Trojice nebyl původem katolický, o čemž svědčí jednání kolem znovu zřizovaného hřbitova u zámeckého kostela.17/ 2. NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE FARNÍM KOSTELEM Jak již popisovala první část historie ve sborníku č. 14, po roce 1636, od kdy byla v Rokytnici natrvalo obsazena katolická farnost, sloužil zámecký kostel jako farní, a původní dřevěný chrám na náměstí byl používán jako pohřební. Titulatura prvního kněze jako faráře od kostela farního Nejsv. Trojice a filiálního v Neratově je první konkrétní zmínkou od doby výstav− by, kterou lze spojit s Nejsvětější Trojicí. Politické, válečné a náboženské zvraty přinesly mj. protireformační opatření. A tak kamenná církevní 171


stavba, jediná na rokytnickém panství, přešla do vlastnictví katolické církve a stala se farním kostelem. Jeho provoz a potřeby kněze a farnosti bylo nutné zabezpečit. I když je otázkou, zda vůbec existovala nějaká zakládací listina v roce 1636, majitelé panství si uvědomovali, že je nez− bytné zajistit kostelní jmění a finanční nezávislost farnosti a faráře. Ukázalo se to zvláště v době nedostatku a strádání. Městečko Rokytnice, které se pomalu vzpamatovávalo z válečných útrap18/, postihl 26. 7. 1661 požár, který proměnil téměř celou zástavbu v popel, včetně dřevěného městského kostela, radnice a školy. Podle kronikářských záznamů zůstaly nepoškozeny jen kamenné stavby zámku a zámeckého kostela a v jejich blízkosti osm malých domků.19/ Zdá se však, že ani zámecký kostel nevy− trval zcela bez újmy, v korespondenci ohledně vlastnictví lázní se objevují vedle peněz na faru také platby za kostel (v roce 1664 kostel 78 zl. 17 kr.) a věž (v roce 1665 věž 46 zl. 6 kr. 3 d.).20/ Nejspíš proto se P. Kryštof Florián Blažej (Christophorus Florianus Blasius) Drick rozhodl vyřešit, patrně na konci roku 1665, majetkové záležitosti ohledně lázně, na kterou si dělala nároky jak obec, tak farnost. Už v lednu následujícího roku se rozvinula korespondence mezi rokyt− nickým městem a biskupstvím, kdy zástupci města popisovali s pomocí pamětníků osudy lázně, jež byla po „velké“ válce obnovena a od roku 1652 pronajata lazebníkovi za úrok 3 zl. ročně, který ovšem odvedl nájem jen za devět let namísto smluvených třinácti (zřejmě do požáru v roce 1661). Město však oproti tomu na přelomu 50. a 60. let 17. století dotovalo lázeňský dům 37 zl. 13 kr. a 3 d., z toho je nutné vyzdvihnout především 21 zl. 29 kr. 3 d. v roce 1663, kdy se nejspíše jednalo o obnovu po zničujícím požáru.21/ Přes popisovanou nevýhodnost se zdráhalo předat lázeň ku prospěchu kostela. Jedním z důvodů bylo i to, že Rokytnice a přifařené obce financovaly budování církevních objektů. Nakonec rozhodnutím konzistoře královéhradecké převzal v únoru 1666 P. Drick lázně i se zahradou a vnitřním zařízení do užívání kostela.22/ Lázeň opravdu připadla kostelnímu jmění, v účtech Nejsv. Trojice coby farního kostela se tak vedle příjmů z jejího pronájmu objevují pravidelně i peníze na opravy. A nová pamětní kniha farnosti již raději uvádí vlastnictví lázně odpradávna.23/ Nostitzové jako vlastníci panství se snažili obnovit jak rozkvět města, tak zajistit financování farního kostela. Kryštof Václav Nostitz−Rhieneck24/ nejprve v roce 1674 z důvodu „své zbožnosti a pro spásu svých poddaných“ věnoval plat 3 zl. z každého domku, i v budoucnosti postaveného, v nově založené Václavově Seči.25/ Dále povolil listinou ze srpna 1675 postavit nové nemovitosti na vlastní zámecké zahradě s tím, že každý, kdo si tam postaví domek, bude ve dvou splátkách na sv. Jiří a sv. Michala dávat ročně po 3 zl. kostelu a majiteli panství.26/ 172


V průběhu času se nejspíš finanční situace farnosti zlepšila natolik, že se začal stavět nový farní kostel, a to na místě původního dřevěného kostela Všech svatých, který byl po zřízení farnosti až do požáru v roce 1661 využíván jako pohřební kaple. Proč se vlastně rozhodlo o výstavbě nového kostela? Nebylo by přece jen snazší pouze rozšířit stávající farní kostel Nejsv. Trojice, pokud v dosavadní velikosti jen stěží pojal věřící? Tato otázka zaměstnala všechny kronikáře rokytnické historie. V jejich pracích se objevuje jediný důvod, a to vzdálenost fary od Nejsv. Trojice, která donutila vystavět i po požáru provizorní stavbu: „Aby se Nejsvětější svátost v posledním okamžiku z dřevěného kostela zachráněná mohla někde přechovávat, byla na místě shořelého božího domu postavena malá dřevěná kaple, protože od fary až k zámeckému kostelu….. bylo příliš daleko, na příklad, když byl kněz zavolán k těžce nemocnému.“27/ Uvedený argument se zdá poměrně nelogický a kuriózní v kontrastu s tehdejší realitou, zvláště když si uvědo− míme, jakou vzdálenost museli duchovní správci překovávat, když měli zaopatřit svátostmi farníky i v odlehlých částech celé kolatury. Jednou z příčin mohl být již zmíněný nedostatečný prostor kostela, což bylo nutné nějakým způsobem řešit. P. Drick totiž už v roce 1676 píše hraběti o tom, že kvůli provozním podmínkám (pro varhaníky, chlapce a hudebníky) nechá v Nejsv. Trojici zřídit nový, širší kůr poblíž oltáře sv. Josefa, jen co získá svolení biskupské konzistoře.28/ Výstavbu nového kůru se nejspíš povedlo realizovat, protože v roce 1680 účty zmiňují výplatu 1 zl. 12 kr. za práci tesařů a kováře při zavěšení chóru na sloupy u oltáře sv. Josefa.29/ Opominout nelze ani případnou snahu vrchnosti o oddělení farní komunity od vlastního reprezentativního sakrálního prostoru. Na zámku sice už tehdy existovala kaple sv. Petra a Pavla, ale sloužila patrně jako místo osobní zbožnosti. Zámecký kostel v sobě také splňoval úlohu rodinné hrobky. Už v roce 1642 zde byl uložen Jan Mikuláš jako první majitel Rokytnice z rodu Nostitzů, ovšem jeho nástupci až na jednu výjimku upřednostňovali do počátku 19. století jiný prostor pro pohřby.30/ Ať už byly za výstavbou nového farního kostela důvody jakékoliv, v době, kdy se realizuje, se Nejsv. Trojice příliš neopravuje, spíše dochází k pravidelné údržbě (drobné zednické, tesařské a zejména sklenářské práce) a k spolufinancování nového kostela.31/ 3. NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE KOSTELEM ZÁMECKÝM A BRATRSTVA Postavení a funkce Nejsv. Trojice se vysvěcením nového farního kostela 11. 6. 168432/ radikálně změnily33/ a Nejsvětější Trojice se opravdu začala profilovat jako zámecký kostel. Bohoslužby se v roce 1684 (až na dvě výjimky) přesunuly hned po vysvěcení do nového farního kostela Všech 173


svatých.34/ I další léta pokračovala ve stejném duchu, ještě v roce 1685 zde proběhlo 11 služeb Božích, od následujícího roku se pravidelně sloužilo jen na svátek sv. Josefa a Nejsv. Trojice, případně se zde odehrály nanejvýš dvě další mše, ovšem bez jakýchkoliv pravidelností a zdá se, že od devade− sátých let 17. století zůstalo jen u slavení dvou základních svátků.35/ Zároveň ale ještě P. Teiber v polovině 18. století zaznamenává povinnost farnosti, kdy jednou měsíčně mají dva mladí lidé s pochodněmi doprová− zet Nejsvětější svátost do zámeckého kostela.36/ Ztráta statusu farního kostela přinesla vedle změny postavení a funkce i úbytek financí. Nejenže příjmy „do pytlíčka“ samozřejmě směřovaly do farního kostela, kde se konaly služby Boží, ale také peníze spojené s pohřby (svíce, příkrov) se snížily. Rovněž každoroční nájem z lázní přešel do jmění Všech svatých.37/ Nejsv. Trojici zůstaly platy z domků zámeckých a z Václavovy Seči, které se po dostavění domků ustálily v roce 1685 na 36 zl. ročně (5 domků na zámecké zahradě a 7 ve Václavově Seči), placených ve dvou ročních splátkách na sv. Jiří a sv. Michala.38/ I když se nové finanční platy redukovaly, naspořené jmění kostela umožňovalo opravy, z příjmů kostela se mj. hradila obnova věže v letech 1688–1690. 39/ Udržování kostela ve řádném stavu znamenalo, že našel své uplatnění. Oproti kostelu Všech svatých, který kronikáři charakterizují jako městský, Nejsv. Trojice získává přívlastek zámecký. Zajisté je to dáno tím, že se Nostitzové−Rhieneck zajímají o rokytnické panství, např. v 90. letech 17. století majitelé pobývají nejednou v Rokytnici a účastní se církevního života.40/ Zároveň podporují i kult sv. Josefa, kterému se v Rokytnici dařilo (časté dary na svíce k tomuto oltáři a platby za opravy oltáře sv. Josefa). Tento přímluvce za šťastnou smrt je zde zejména vnímán jako člen svaté rodiny, čemuž odpovídá i snaha o založení bratrstva Ježíš, Maria, Josef, jako jednoho z typických patrocinií bratrstev v pobělohorské době.41/ Farář Michal Ignác (Michael Ignatz) Czaekert navázal na snahy svých předchůdců a s podporou majitelů panství se mu v roce 1699 podařilo při kostele Nejsv. Trojice zřídit Bratrstvo Ježíš, Maria, Josef dokonce papežskou bulou. K podpoře bratrstva měla sloužit nadace, kterou Kryštof Václav zajistil bratrstvu základní jmění 200 zl, každoročně přinášejících 6 % úrok. Podmínkou bylo sloužit 24 mší za 12 zl. ročně, samozřejmě u josefského oltáře.42/ Ke Kryštofu Václavovi jako patronovi se obraceli duchovní nejen s prosbou o podporu bratrstva, ale také za méně příznivých okolností. Kostel Nejsv. Trojice sice nepadl za oběť ničivému požáru v roce 1661, ani on sám však nebyl ušetřen před přírodní pohromou. P. Czaekert 23. 3. 1701 oznamuje vrchnosti, že v zámeckém kostele řádil blesk. Dne 11. 3. 1701 totiž jeho úder zasáhl věž a přilehlou stranu kostela, zůstala po něm vytlučená a rozbitá okna. Na straně vstupu na věž popisoval duchovní 174


správce špatný stav střechy, dále velkou část zdi kostela, která byla zbořena, z věže dokonce spadly na kostel velké kameny. Rozsah škod měl zjistit hejtman, po jeho návštěvě měli patronovi podat úplnější informace. Zatím nebylo možné sloužit mše, dokud se neopraví okna, u nichž jsou nutné nové rámy. K věži podotýká, že bude třeba odstranit více zdi, aby vůbec bylo možné obhlédnout zvony, a dále že se musí spravit hodiny.43/ Jen šťastnou shodou okolností se zachovala tato mimořádná událost, jinak prameny pro léta na přelomu 17. a 18. století naprosto chybí. Stavební aktivity lze pro 18. století ověřit v účetních materiálech kostela Nejsvětější Trojice od druhé dekády. Záznamy jsou relativně úplné, chybí až roky 1775– 1783, 1791–1795 a 1797–1827. Zádušní účty filiálního kostela Nejsvětější Trojice44/ se tedy dochovaly pro dobu oprav ve 20. a 30. letech a potvrzují, že úpravy se uskutečnily ve dvou fázích, nejprve větší oprava střechy 1715–1718 a přístavba roku 1720, pak dostavba 1733–1734. Bohužel se zde nezapisovaly konkrétní stavební úkony. V jakém rozsahu probíhaly přestavby, se lze pouze domnívat, protože dnes nemáme k dispozici např. ani rozpočty či smlouvy s řemeslníky, natož pak plány. Chybí nám rovněž srovnávací materiál i v dalších případech, protože příjmy a vydání kostelního jmění nereflektují dary, práce financované donátory či poddaných atd. Snad jen z drobných indicií lze sestavit možnou podobu rekonstrukce. Účetní knihy obsahují tři částky, podle nich v roce 1720 náklady na stavbu činily 225 zl. 9 kr. a v letech 1733 a 1734 stavební výdaje dosáhly 334 zl. 33 kr. a 390 zl. 23 kr. Jak je vidět, výsledný součet skutečně nepatří k závratným částkám. Nedá se sice vyloučit přímý finanční zásah majitelů panství, kteří Nejsvětější Trojici považovali za svůj, tj. zámecký, kostel. Muselo by však jít o osobní intervenci, protože v dochovaných účtech panství45/ se neobjevuje nic vyjma částky 13 zl. 10 kr. v almužnách za obecní prkna k opravě věže zámeckého kostela, vydané v letech 1717–1718 se svolením vrchnosti, 46/ a obnosu 7 zl. 42 kr. jako almužny za vápno a prkna k opravě kostelních dveří v roce 1721 47/. Nabízí se srovnání s tehdejšími stavbami v Rokytnici a okolí. Už zmiňovaná novostavba kostela Všech svatých (bez věže), realizovaná před půl stoletím, přišla na 926 zl. 45 kr.48/ V Rokytnici se taktéž uskutečnila rekonstrukce objektu v letech 1718–1721, kdy Nostitzové−Rhieneck opravovali zámek za 480 zl.49/ Případnějším komparačním materiálem mohou být soudobé sakrální stavby v okolí. Náklady na kostel ve Vrchní Orlici dostavěný v roce 1712 činily 1000 zl, ale nejspíše se na stavbě šetřilo.50/ Na místní poměry velký poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie v Neratově si vyžádal v průběhu jeho budování v letech 1723–1735 investici 5773 zl.51/ Ve stejné době (1727–1729) se místo dřevěného stavěl zděný kostel i v sousedním Pěčíně (panství Žamberk), jehož celá stavba stála 1978 zl. 27 kr.52/ Zatímco všechny uvedené stavby mají své stavitele53/, u Nejsv. 175


Trojice neznáme bohužel pro přestavby v 20.–30. letech 18. století žádné jméno. Bylo by zvláštní, kdyby ji v první fázi nezískal Carl Antoni Reina, který v Rokytnici žil a pracoval na všech významných stavebních projektech Nostitzů−Rhieneck první třetiny 18. století (výše zmíněné kostely rokytnického panství, přestavba zámku a patrně i kaple sv. Anny, sv. Šebestiána a 14 sv. pomocníků, která probíhala současně s úpravou zámku). Samozřejmě nelze vyloučit ani práci jiného zednického mistra. Konkrétně účty zachované od roku 171254/ ukazují nejen to, že první tři roky docházelo k udržovacím pracím, ale zároveň dokládají, že kostelní jmění nebylo nevýznamné, v roce 1712 půjčili 100 zl. obci, o rok později 150 zl. bez úroku na stavbu fary. Významnější přeložení krytiny proběhlo v letech 1715–1717, kdy se nakoupil šindel, prkna, hřebíky a červená barva na věž. Platilo se za provedenou práci tesařskému mistrovi (30 zl.), ale i nádeníkovi za desetidenní práci (1 zl. 10 kr.), celkem se z kostelního jmění uhradilo téměř 138 zl. V roce 1718 si za víc jak 71 zl. pořídili 506 tabulí plechu a další potřebnosti a práci na oplechování věže (2 tesaři pracovali 10,5 dne, navíc je čekal ještě 1 den se šindelem). V následujícím roce se prováděly dokončovací práce (bílení, zednické práce, opravy oken a zámku). Zároveň se skoro každý rok objevil příjem za prodaný starý a nový, zbylý materiál, což svědčí o tehdejším hospodárném uvažování. V roce 1720 se pustili do přístavby kostela, výdaje obsahují mimo drobné opravy zásadní výlohu 225 zl. 9 kr., která je rozepsána zvlášť, víc jak polovina se zaplatila za železo na svory a zástrčky a jejich dovoz, zbytek přišel řemeslníkům, především zedníkům, dále tesařům, nádeníkům, kováři, truhláři, malíři a sklenáři, ale i staviteli za jeho námahu. Kolem 10 zl. se dalo za další materiál, tedy za hřebíky, vápno, červenou barvu, olej a štětec. V roce 1721 se spíše věnovala pozornost vybavování kostela a dokončovacím pracím – zaplatilo se pouze truhláři za práci na schodech k oratoři, pak ještě sklenáři za okno.55/ Na základě účetních položek je obtížné s jistotou posoudit, kde přesně proběhla dostavba kostela. Je ale pravděpodobné, že úprava kostela probíhala v duchu tehdejší stavební činnosti v Rokytnici, kdy si Nostitzové− Rhieneck dotvářeli své sídlo (Reinova přestavba zámku), k němuž se počítal i jejich prostor v zámeckém kostele, tedy že nejprve došlo k dostavbě oratoře.56/ Svědčila by pro to i investice za nové schody k oratoři po dostavbě. Dále pak i to, že druhá možná přístavba – rozšíření lodi – probíhala až v 30. letech, dokladem čehož je klenák s datací 1734 nad vstupem do lodi. Zároveň je ale nutné podotknout, že dostavba oratoře nejspíš nahradila nějakou dřívější prostoru sakristie a oratoře, neboť se v účtech z konce 17. stol. (1682 – oprava okna na panském chóru) a v letech 1712 a 1716 (zřízeny schody k oratoři za 4 kr. a plechový kanálek v sakristii 12 kr.) zmiňují opravy a úpravy v sakristii a oratoři. 176


Dalších deset let se peníze investovaly zase jen do udržovacích prací, částky od pár krejcarů do několika zlatých dostali za svou práci tesaři, šindeláři, zedníci či sklenáři. Jenže už v roce 1733 můžeme v účtech najít částku 334 zl. 33 kr. za stavbu na kostele. 57/ O rok později je stejným způsobem zapsán i další výdaj 390 zl. 23 kr. Práce však zde nejsou specifikovány, a tak lze jen předpokládat, že když se už v 70. a 80. letech 17. století řešil nedostatek prostoru, situace za další půlstoletí nebyla příznivější, a tak nejspíš došlo k prodloužení lodi. Úpravy v lodi a v chóru vedle již zmíněného klenáku z roku 1734 dosvědčuje také dnešní stavební podoba kostela, zejména odlišné druhy oken v lodi, které pocházejí z různých období. Rovněž by je mohl potvrzovat výdaj v roce 1735 za sestavení varhan či platby za práci a lavice na chórech. Tyto platy už předznamenávají zase období nevelkých, udržovacích investic (opravy vrat, hřbitova, schodů, zámků a oken), z nichž vybočuje v roce 1741 snad jen vybudování průduchu nahoře v kostele na sádrovém stropu, což informuje o vlhkosti kostela již v polovině 18. století. Výlohy tehdy zřejmě přesáhly příjmy, alespoň v roce 1743 podle účtů dodal do rozpočtu filiálního kostela Josef Nostitz− Rhieneck finance ve výši 121 zl. 17 kr. Mohlo jít ale i o finanční vnos na předpokládané úpravy podlahy v kostele. V letech 1744–1746 se totiž kostel vylepšoval, zejména prací kameníka (a to patrně ze Žamberka). Uvedená léta jsou trochu nejasná – platilo se poměrně dost (cca 173 zl.) kameníkovi za jeho práci (bohužel bez bližšího určení), za kamenné desky a dále za související zednické práce a za nové dveře u oltáře (zůstává otázkou, zda byly nově vybourány nebo pouze nahradily své starší předchůdkyně). I když množství kamenných desek naznačuje, že byla zřejmě provedena kompletní zádlažba kostela, písemné prameny jasnou odpověď nedávají. Současně docházelo k pravidelné údržbě (hřbitovní vrata a zeď, školní chór, opravy oken a šindelů).58/ V letech 1749–1750 došlo k podstatné opravě věže. Nejprve v roce 1749 nakoupili materiál (dubové dřevo až z Jelení, šindel, hřebíky, bílý plech z Prahy a obyčejný z Rychnova), za vše spolu s prací zaplatili přes 117 zl. Po přípravné fázi došlo v roce 1750 na opravu střechy a krovů věže. A setkáváme se zde vlastně s prvním konkrétním jménem člověka, který zodpovídal za důležitý úkol. Smlouva s tesařským mistrem Antonem Grundtem z Marienthalu (dnes Niemojów) na stavbu nové kostelní věže byla sepsána na 80 zl., jemu také patřila platba za poloviční koňský povoz. Další peníze se vyplatily za práci tesařskou, zednickou (7 a tři čtvrtě dne) a kovářskou. Pořizoval se rovněž plech a jiné potřebnosti. Věž se natírala 13 a čtvrt dne, a to červenou barvou, do níž se přidávala křída, ocet a olej. Zajímavé jsou položky související s makovicí, kterou doručil posel z Hradce Králové. Díky podrobným zápisům o výdajích víme např. to, že 177


její štafírování trvalo šest dní. Platilo se za její posvěcení i slavnostní usazení (truňk pro muzikanty a tesaře). Celkově v roce 1750 stála práce a materiál při věži 247 zl. 13 kr. Zároveň je znovu vidět, jak se šetřilo, do pokladny v tomto roce plynul příjem za prodej starého plechu, cvočků a jiného železa a dřeva, i zbylých nových prken, plechu a dřeva. Také v následujícím desetiletí se Nejsv. Trojice pečlivě udržuje, z obvyklých činností vybočují jen opravy na chóru (nové trámy, rákosový strop).59/ Stav nejspíše z této doby, z poloviny 18. století,60/ máme poprvé doložen nejen písemně, ale rovněž ikonograficky. Nostitzové−Rhieneck, kteří si pořizovali galerii svých sídel, nezapomněli ani na Rokytnici.61/ Realistické zobrazení města zachycuje Nejsv. Trojici v dobrém stavu, s červenou bání a dvoubarevně pojednanou fasádou (růžová, příp. červená, s bílými rámci), která koresponduje s celkovým laděním města (zámek, farní kostel, fara, kaple sv. Anny62/). Dnešnímu stavu však neodpovídá východní průčelí, v němž chybí střecha presbytáře.63/ V roce 1761 se řešil zvon, který bylo nutné přelít (308 zl. 38 kr.). Pro věž to znamenalo, že se musela kvůli transportu zvonu probourat a znovu vyzdít zeď, což se hradilo v roce 1762. V první polovině 60. let se vylepšoval interiér (kazatelna, oltář sv. Josefa), s čímž následně souvisely úpravy dlažby. Jako již dříve účty až do poloviny 70. let 18. století dosvědčují, že kostelu se věnovala obvyklá péče drobnými opravami (okna, střecha, podlaha, hřbitovní ohrazení), jen v roce 1771 dosáhla renovace střechy skoro 40 zl.64/ Na dalších deset let jsou účty přerušeny, o případné opravě věže jsme však informováni nepřímo z účtů za rok 178465/ a 178766/, kde se zmiňují zbylé cvočky na plech z opravy věže v roce 1775. Práce v tomto roce se bohužel nepodařilo potvrdit, zato v roce 1777 byl proveden návrh na zednické a tesařské práce při zámeckém kostela (zvonice, hřbitovní zdi), aby se zabránilo případnému neštěstí, a to za 90 zl., z čehož bylo 33 zl. na práci (tesařský mistr 3 zl. za speciální práce a 2 osoby na zednickou práci po 30 dnech práce 30 zl.), zbytek stál materiál (písek, vápno, cihly, prkna, hřebíky a železné svory).67/ Věž se opravovala v roce 1780, kdy se za materiál a práci tesařů, ale hlavně zedníků zaplatilo 116 zl. 31 kr.68/ O sedm let později se ukázalo jako potřebné opravit střechu, a tak v letech 1787–1788 se hradil hlavně šindel, hřebíky, prkna a tesařská práce, celkem úprava stála 65 zl. 45 kr.69/ Podobnou, ale menší správku kostelní jmění zapravilo taktéž v roce 1795.70/ V průběhu 18. století došlo tedy k několika zásadním stavebním zásahům, dále proběhlo několik větších oprav. Vždy mezi významnějšími opravami probíhaly drobné údržby a téměř každodenní péče, zhusta se

178


Obr. 2: Pohled na město Rokytnice − nejstarší vyobrazení kostela Nejsv. Trojice (NPÚ, ú.o.p. v Josefově, Hrádek u Nechanic, inv. č. 3289, s. d. /kolem pol. 18. století/).

platilo za šindel, práci zedníka či tesaře. I když často chybí konkrétní popis práce, nejběžnější byla renovace střechy a věže. Měly by se poznamenat i další okolnosti, které nějak zasáhly nebo mohly ovlivnit zámecký kostel. Nejprve záznamy o svěcení kaplí, křížů a soch v rokytnické farnosti informují o tom, že v roce 1741 byla vysvěce− na farářem Ignatzem Kubenem kaple sv. Jana Nepomuckého u zámec− kého kostela na náklady Františka Schedivého. 71/ Do nebezpečí se kostel dostal 10. 12. 1760, tehdy ve 4 hodiny ráno postihl oheň kostelní domek naproti špitálu (který sousedil se zámeckým kostelem), požár naštěstí zachvátil pouze dva domky. 72/ Nejdůležitější událostí se však do budou− cna stalo obnovení hřbitova kolem zámeckého kostela, protože hřbitov kolem farního kostela již kapacitně nepostačoval. K přesvěcení hřbitova u zámeckého kostela došlo 9. 11. 1772 farářem Janem Františkem Teiberem, jeho kaplanem Antonínem Baudišem a magistrem Jiřím Lederem, jáhnem, a to na základě povolení biskupské konzistoře, aby se zde mohlo znovu pohřbívat.73/

179


4. NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE HŘBITOVNÍM KOSTELEM Do církevní sféry výrazně zasáhly v českých zemích josefinské reformy, které měly mít pro Nejsv. Trojici dalekosáhlé následky. Podle kronikářů měl být kostel Nejsv. Trojice v roce 178474/ uzavřen a zrušen. Ovšem majiteli panství Josefu Vilému Nostitzovi−Rhieneck se podařilo odsvěcení kostela zabránit tím, že pro něj získal úlohu hřbitovního kostela75/ a později také rodinné hrobky. Neblahý úděl pak přešel na kapli sv. Anny, sv. Šebestiána a 14 sv. pomocníků, kterou zrušili a prodali do soukromých rukou.76/ Ovšem další část josefinských náboženských reforem se již přímo dotkla zámeckého kostela a jeho významu pro farnost. Na základě dvorských dekretů z května a srpna 1783 bylo zrušeno Bratrstvo Ježíš, Maria, Josef. Znamenalo to, že bratrstvo bylo rozpuštěno, majetek byl rozprodán a finance přešly do nově vytvořeného fondu pro chudinskou péči a nižší školství. V Nejsv. Trojici tím pádem přestaly být financovány tradiční dvě mše bratrstva za měsíc. Pravděpodobně v rámci změn v církevní správě, zčásti možná zájmem tehdejšího faráře, došlo v roce 1793 k zlistinění práv, platů a povinností rokytnického duchovního správce. I přes omezení významu Nejsv. Trojice, zůstala v závazcích faráře bohoslužba v zámeckém kostele. Za desátky z vrchnostenských důchodů měl totiž farář dle zřizovací listiny zaopatřovat svátostmi a vedle dvou mší (za členy hraběcí rodiny Nostitzů−Rhieneck a za zemřelé) sloužit každou první neděli mši v pohřebním kostele v Rokytnici.77/ Mimo pravidelnou liturgii se zámecký kostel v průběhu 19. století používal jako náhradní prostor pro doby, kdy nebylo možné sloužit bohoslužby ve

Obr. 3: Město Rokytnice v Orlických horách, v pozadí zámecký kostel, Anton Johann Venuto (ÖNB Wien, Bildarchiv, FKB Vues Böhmen, Serie 2, Tafel 224, sign. E 27 593−C, 1814). 180


farním kostele (např. rekonstrukce farního kostela v roce 186978/). Sloužil ale i jako určitá rezerva v případě potřeby – např. při misiích79/. Stal se výchozím bodem pro procesí, zejména těch k oslavě svátku sv. Josefa80/, ale byl i místem, kde se vítaly návštěvy.81/ V neposlední řadě se stal posledním zastavením při pohřebních průvodech Nostitzů−Rhieneck.82/ Přelom 18. a 19. století neposkytuje k zámeckému kostelu téměř žádné relevantní dokumenty. Například účetní materiály existují zase až od 2. třetiny 19. století, a tak jsme na půlstoletí odkázáni pouze na prameny narativní (městské a farní pamětní knihy) a ikonografické. V městských kronikách 83/ existuje zápis o opravě kostelních hodin v roce 1810, kdy jejich opravu zcela logicky spolufinancovali rokytničtí měšťané jako zástupci města, které hodiny patrně vlastnilo. O několik let později, k roku 1814, je datován akvarel Antona Johanna Venuta.84/ Jeho veduta zámku a městečka Rokytnice od východu zobrazuje také oba kostely. Jejich vypodobnění však neodpovídá skutečnosti – oba jsou viděny z boku (ze severu), jejich rozmístění (a okolních budov – např. fary) v rámci města je podřízeno ideálnímu pohledu na zámek. Věž kostela Nejsv. Trojice je umístěna ze středu do typičtějšího prostoru na konec lodi, loď tvoří s presbytářem jednolitou masu, chybí zde jejich členitost. Obě kostelní věže jsou zakončeny křížem, což v případě zámeckého kostela nekoresponduje s realitou, stejně tak počet a velikost oken. Vskutku významným zásahem do statiky a vzhledu kostela se stala přístavba v roce 1821, kdy došlo k vybudování rodinné hrobky, nad ní získaný prostor byl využit jako depozitář. 85/ Kostel sloužil jako místo posledního odpočinku i dříve, dokazují to i sepulkrální památky, ovšem zda se za nimi nacházejí i vlastní hroby, tím si nejsou kronikáři jistí. Pamětní knihy také popisují předcházející prostor k pohřbívání majitelů panství: „V tomto kostele je odpradávna pod hlavním oltářem hrobka. Vchod do ní byl zevnitř. Aby se do ní člověk dostal, musela být vyzdvižena několik kroků od hlavního oltáře v podlaze ležící kamenná deska 86/ (sáh dlouhá a čtyři střevíce široká), pak sestoupit po několika kamenných schůdcích dovnitř, kde se nacházela rakev a žádná jiná známka nějakého pochovaného těla.“ 87/ Matriční záznam (a z něj vycházející Alliger, na nějž navazuje Michalitschke) tělo určuje jako Mikuláše Nostitze, pohřbeného zde v říjnu 1642. 88/ Vybudování hrobky s vnějším přístupem ovlivnil s největší pravděpodobností dekret Josefa II. z 1. 12. 1783, kdy bylo pohřbívání v kostelech zakázáno úplně. Konkrétním impulsem bylo úmrtí hraběnky Johanny Nostitz−Rhieneck 3. 6. 1821. „Podle přání zesnulé (přála si být po své smrti uprostřed svých poddaných) byla u zámku postavena nová rodinná hrobka, kde byla slavnostně pohřbena….. Ještě dříve, než tam mohla spočinout, musela být pohřbena na hřbitově vedle farního kostela, teprve po dokončení hrobky 181


bylo tělo vyzvednuto a přeneseno.“89/ Průběh dostavby slovně zaznamenali, bohužel bez přesných dat, pamětníci, jedním z nich byl P. Schmidt, který se stal v roce 1810 rokytnickým kaplanem. Vstup do hrobky v kostele byl „…zevnitř zazděn a postaven jiný vně kostela, což byl pro každého zedníka jistě těžký úkol, avšak zednickému mistrovi Franzi Hanischovi z Hadince se velmi dobře zdařil. Byla podhrabána vnější zeď, a sice na polední straně a vytesány široké schody, které vedly dolů do hrobky. Před vchodem do hrobky byla postavena ještě prostorná předsíň, částečně kvůli vzhledu a částečně z opatrnosti, aby sloužila podhrabané zdi jako opora.90/ Od té doby se do hrobky ukládaly ostatky členů rodiny Nostitz−Rhieneck, a to až do pohřbu posledního člena rokytnické větve Josefa Nostitze−Rhieneck v roce 1890, celkem se jednalo o osm osob. I když se zámecký kostel stal místem posledního odpočinku hraběcí rodiny, příjmy nenasvědčovaly majetnosti kostela – podle záznamu k roku 1837 dostával i nadále každoročně 36 zl. z privilegovaných domků (5 zámeckých a 7 z Václavovy Seči). Kapitál v pokladně činil pouhých 11 zl. 44,5 kr. konvenční a 11 zl. 51,5 kr. vídeňské měny. Nadačních 50 zl. vídeňské měny bylo uloženo u soukromých osob s úrokem 5 %. Kostelní jmění však nebylo zanedbatelné a bylo uloženo z větší části u stavů: na 2 % úrok 674 zl. 30 kr. vídeňské měny, na 1,75 % úrok 800 zl. vídeňské měny, na 3,5 % úrok pak 130 zl. konvenční měny a 4 % úrok 24 zl. konvenční měny. U soukromých osob se pak nacházelo na 20 zl. kon− venční a 597 zl. vídeňské měny na 5 % úrok. Celkem tedy Nejsv. Trojici patřilo 158 zl. 33,5 kr. konvenční a 2133 zl. 21,5 kr. vídeňské měny.91/ U kostela se evidují i každoroční výdaje, a to dvěma kostelníkům po 2 zl. a učitelům – rokytnickému na poplatcích 18 zl. 40 kr. a z Panského Pole na přilepšenou 15 zl. 20 kr.92/ Hlavním zdrojem peněz tedy byly úročené vklady u vypůjčitelů, nové příjmy (milodary, odkazy) oproti farnímu kostelu nijak zásadně nepřibývaly. Zdá se, že do oprav se na přelomu 18. a 19. století výrazně neinvesto− valo, protože P. Schmidt v 2. polovině 30. let 19. století konstatuje v rámci popisu budov farnosti: „Tento kostel je postaven z kamene a je ještě v dobrém stavu s výjimkou věže, jejíž zeď má mnohé spáry a trhliny. Má sedm dosti velkých oken, je pokryt šindelem, vevnitř je rákosový strop a jen nad presbytářem se nachází klenba.“ 93/ Zvonici po stránce stavební skutečně neshledává uspokojivou, o čemž svědčí jeho další komentář: „nachází se ve velmi průměrném stavu, má velkou trhlinu ve zdi a tvoří součást kostela v tom smyslu, že na levé straně na úrovni země tvoří předsíň.“94/ Nevalnou situaci kostela potvrzuje soudobá kolorovaná kresba v pamětní knize, i při pohledu z jihovýchodu je fasáda poškozená a s trhlinami, a to nejen na viditelné části věže, ale také na přístavbě hrobky a na jižní stěně.95/ Ani účty zachované od roku 1828 nezachycují výrazné investice do Nejsv. Trojice. Po celé 19. století se honorují nepatrné opravy oken, 182


Obr. 4: Nejsv. Trojice – pohled od jihu, Fr. Postler (Depozitář: FÚ Rokytnice, sign. II/1/2, str. 10, s. d. /po 1836/).

zámků a výměny šindelů. 96/ Z roku 1847 se zachoval rozpočet Franze Hanische na zednické práce při opravě hřbitovní zdi u zámeckého kostela, v němž si práce na renovaci zdi (bez materiálu) ocenil na 24 zl. 14,5 kr. Pokud k opravě opravdu došlo, musel ji platit buď patron či velkostatek nebo soukromá osoba, protože v účtech zámeckého kostela se tato ani žádná podstatná položka neobjevila.97/ V letech 1850–1851 se vyplatilo 16 zl. 18 kr. tesaři Josefu Pöterovi za opravy věže, za nové pokrytí části střechy a hřebíky, přičemž šindel byl od patrona zadarmo. V roce 1855 byla nutná větší renovace kostelní zdi, za niž si stavitel Hanisch vyúčtoval za 54 dní práce 31 zl. 52 kr.98/ Do poloviny 50. let 19. století (1854) je datována i kolorovaná kresba z pamětní knihy Bened. Joh. Hunkeho99/, jež amatérsky, ale věcně zobrazuje od východu až jihovýchodu celé město, z něhož dominantně vystupuje zámecký kostel, kde je zachycena přístavba hrobky a depozitáře, věžní cibule je oproti střeše lodi natřena červenou barvou, její odstín je ale slabší než u farního kostela, což může být známkou horšího stavu. Uvedené, relativně drobné opravy zřejmě nestačily na stále přítomný a dlouhodobý problém – věž. Hunke píše, že hraběcí rodina se při pobytu v roce 1857 přesvědčila o nutnosti opravy zámeckého kostela, především věže.100/ Zároveň se měl vyřešit samostatný vstup na oratoř. O rekonstrukci 183


Obr. 5: Výřez z kolorované kresby města Rokytnice, B. J. Hunke (SOkA RK: AM Rokytnice, inv. č. 111, kn. č. 69, Hunke I, 1854).

se uvažovalo již o rok dříve, svědčí o tom rozpočty prací, které vypracoval zednický mistr Josef Pöter ze Solnice 29. 6. 1856. První101/ předpokládal větší úpravy, přístup na věž měl být veden točitým schodištěm, nově přistavěný prostor měl vytvářet předsíň ke vstupu do věže, který zachová− val, a byl k němu vypracován plán.102/ Druhý103/ počítal s jednodušším vstupem na oratoř a byl o třetinu levnější než předchozí. Po kontrole rozpočtů 5. 5. 1857 byly výsledné částky upraveny na 987 zl. 5 kr. a 658 zl. 20 kr. Dnešní stav prozrazuje, že se vybrala minimalistická varianta. Práce proběhly v červenci až říjnu roku 1858104/ a jejich výsledkem bylo, že „při opravě kostela byl zrušen a zazděn vchod do zvonice, a naopak jiný vybourán (oproti uličce, dosud existuje); na místo dřívějšího vchodu byl položen schod oratoria, tam, kde je možno vidět tabuli, kdy byl tento kostel postaven.“105/ Umístění původního vchodu verifikuje nerealizovaný Pöterův plán, současně dokumentuje také schodiště, jímž se před přístavbou vstupovalo na oratoř – nepříliš pohodlné schody vedoucí podél zvonice a stáčející se vlevo do oratoře.106/ Protože opravu si Josef Pöter propachtoval, zaplaceno mu bylo až po ukončení prací. V účetní knize se v roce 1861 objevuje výdaj 430 zl. s vysvětlivkou, že výdaj 642 zl. 16 kr. povoluje c. k. místodr− žitelství k proplacení, a tak je Josefu Pöterovi vyplaceno nejprve 430 zl., 184

Obr. 6 a, b: Nerealizovaný plán přístavby schodiště na oratoř, Josef Pöter, půdorys a nárys od severu (SOA Zámrsk: VS Rokytnice, inv. č. 5725, kn. č. 5445, 1856). 185


Obr. 7: Slavnostní výzdoba města při počátku úřadování okresního soudu, pohled na zámek a kostel Nejsv. Trojice (SOkA RK: AM Rokytnice, inv. č. 108, kt. č. 9, 1869).

následující rok 1862 je mu doplacena částka 212 zl. 16 kr. a dále mu bylo uhrazeny maličkosti v hodnotě 9 zl.107/ Kostel neměl na významné úpravy, což potvrzuje i rok 1867, kdy se sice zaplatilo 251 zl. 71 kr. především za šindel a hřebíky a tesařovi za 31,5 dne práce na východní stranu kostela, ale celou tuto výlohu vložil do příjmů hrabě Nostitz−Rhieneck.108/ Z účtů v 70. letech 19. století vystupuje především zajímavá platba 11 zl. 91 kr. v roce 1873 za odstra− nění zelených zatuchlých skvrn na omítce, zhotovení linky a natření barvou celého kostela, i s erby a náhrobky.109/ Stav Nejsv. Trojice z konce 60. let, tedy desetiletí po opravě, doku− mentuje návrh na výzdobu města při oslavách, kdy 15. 6. 1869 začal v Rokytnici úřadovat okresní soud. Zámecký kostel (věž a průčelí lodě) je na kolorované kresbě zobrazen s červenou šindelovou střechou, fasáda je bílá (světlá) s jednoduše profilovanou korunní římsou. Věž je ozdobena českou zemskou bílo−červenou vlajkou a tvoří tak protipól černo−žluté vlajce v císařských barvách (Předlitavska) na farním kostele.110/ Zatímco samotná budova si v průběhu 19. století vyžadovala z vnějšku relativně průběžnou péči, o zásadní renovaci vnitřního prostoru a mobi− liáře, nejsme, jak je vidět z dochovaných písemností, příliš informováni. Ovšem i interiér si žádal své, i když kostelní účty následující opravu téměř nereflektují. Byla totiž zcela v režii soukromníků, a to patrona Nostitze− Rhieneck (860 zl.) a zejména pražského obchodníka Josefa Christena (2 000 zl.), který se již podobně postaral o farní kostel Všech svatých 186


(oprava za 10 000 zl.). Průběh renovace zaznamenává současník Hunke: „V letech 1875 pojal pan Josef Christen, měšťan a obchodník ve velkém v Praze, zbožný nábožný úmysl ještě za svého života s povolením a souhlasem pana hraběte z Nostitz, jakožto patrona kostela, nechat opravit také tento kostel jako v letech 1868–1869 farní kostel. Brzy začala čilá práce zedníků, kameníků, tesařů, stolařů atd. Pak přišli z Prahy malíři a štafíři, kteří kostel vkusně vyštafírovali zevnitř. Hlavní oltář nechal pan hrabě vyštafírovat na své náklady. Obraz z hlavního oltáře, který představuje sv. Trojici, nechal úplně znova udělat v Praze nákladem 400 zl. Náklady na štafírování činily 460 zl. Postranní oltářní obraz představoval Navštívení Panny Marie, pan Christen ho nechal namalovat v Praze, bez rámu stál 300 zl. a nechal nádherně štafírovat druhý postranní oltář sv. Josefa, kazatelnu a varhany, u prvního oltáře loubí. Také nové lavice, mramorové dláždění nechal položit. Po dokončené práci byl určen den slavnostního vysvěcení na 15. října.“ 111/ Pražský měšťan Josef Alois Christen, který se postaral o renovaci obou rokytnických kostelů, našel na hřbitově u zámeckého kostela po své smrti 19. 9. 1887 místo svého posledního odpočinku. Jeho náhrobek nese portrétní reliéf, jenž vytvořil Giovanni Ciani z Prahy. 112/ Ve 2. polovině 19. století mapují stav objektu kostelní inventáře. 113/ Tak např. P. Anton Karger jej v roce 1880 charakterizuje jako starý a hezký, v dobrém stavu. A inventář z roku 1893 mj. uvádí, že hřbitov u filiálního kostela bude 15. června 1893 114/ zrušen.115/ Farní kronika pak upřesňuje, že hřbitov u zámeckého kostela kapacitně nepostačoval průměrným 80 pohřbům ročně, takže se hledal nový prostor k pohřbívání farníků. Jeho svěcení proběhlo za účasti vikáře a okolního duchovenstva 14. června 1893, úřední kolaudace pak o den později.116/ Na jiném místě se objevuje ještě další datum, ovšem nejspíše chybné: 30. června 1893 byl hřbitov u filiálního kostela Svaté Trojice v Rokytnici zrušen, v důsledku toho nebyly již ani žádné pohřby v kapli.117/ Tvrzení o zrušení pohřbů v zámeckém kostele však nepotvrzují účty, ale jejich množství časem ubývalo. Jak je vidět z celého období, kdy Nejsv. Trojice sloužila jako hřbitovní kostel, velké investice platil buď patron sám, nebo ve spojení s obcemi farnosti a soukromníky. Kostel sice měl své stálé jmění, které se zhodnocovalo 3 až 5 % (srovnání máme k roku 1865, kdy měl 1975 zl. 36,5 kr., zatímco farní 1714 zl. 23 kr.), jenže oproti farnímu kostelu se jinak nerozšiřovalo, odkazy činily jen 204 zl. 75 kr., zatímco farní kostel dispo− noval 9802 zl. 37 kr.118/ Lidé upřednostňovali farní kostel nejen ve svých odkazech, ale také příjmy z darů při mších či pohřbech pro zámecký kostel nebyly nijak velké. Podle účetní knihy z let 1828–1913 se milodary pohybovaly po celou dobu až do 5 zl., většinou ale kolem 2 zl., později 3 zl., příjmy z pohřbů jen málokdy překročily 20 zl. Od 60. let 19. století hodnoty narostly na 4 zl. a 40 zl., od konce 80. let 19. století se zase zmenšily na částku od 2 zl. a do 10 zl.119/ (po zavedení korunové měny, která znamenala 187


vlastně poloviční výtěžek, se částky jen mírně zvětšily). Srovnatelné příjmy za pohřby vykazoval do zrušení hřbitova i farní kostel, záleželo tedy spíše na přání pozůstalých, zda se pohřeb konal v zámeckém či farním kostele. Důležitý je i výdaj, který se v účtech objevuje od roku 1856, kdy se platilo za pojištění kostela (v roce 1862 je poprvé specifikováno jako pojištění za kostel, varhany a zvony). 120/ 5. PAMÁTKOVÝ OBJEKT NA OKRAJI ZÁJMU Hřbitov byl zrušen, rovněž nostitzovská hrobka přestala sloužit svému účelu121/. Jako poslední zde byl 21. 10. 1890 pohřben Josef Nostitz−Rienek, jímž 16. 10. 1890 vymřela rokytnická větev Nostitzů−Rhieneck po meči.122/ Pohřbeno zde bylo 8 osob ve 3 řadách123/, což vesměs dokumentují tři dochované plány hrobky, z nichž patrně vyplývá, že před pohřbem Josefa Nostitze−Rhieneck došlo k přemístění rakve z prostřední řady.124/ Opuštěný hřbitov podnítil tehdejšího faráře P. Václava Hlavsu k vybudování pomníku obětem války 1866. Na hřbitově u Nejsvětější Trojice byli totiž v koutě uloženi vojáci této války (9 rakouských, 1 pruský), kteří v Rokytnici zemřeli. Pomník se podařilo realizovat – zaplatil jej žamberský Oskar Parish, z původně získané částky od Ústředního svazu pro udržování válečných pomníků v Hradci Králové (50 zl.) a od dalších dárců (50 zl.) byla zřízena mešní nadace. Čtyři a půl metru vysoký pomník s reliéfem umírajícího vojáka, u něhož stojí jeho strážný anděl a který vytvořil z hořického pískovce sochař Zeipelt ze Žamberka, byl posvěcen na novém hřbitově 21. 11. 1898.125/ V kostele se stále sloužily dvě mše – nejčastěji se v příjmech do „pytlíčku“ objevoval svátek sv. Josefa a Nejsv. Trojice, někdy Dušičky126/, ale od 20. let 20. století se opětovně slavil jen svátek zasvěcení kostela. Každoročně zde proběhly dva tři pohřební obřady, zatímco většina farníků si přála mít pohřeb ve farním kostele.127/ A tak jich v zámeckém kostele bylo stále méně. Možná právě proto v době, kdy vznikla nová republika a situace se radikalizovala i v náboženských záležitostech, se snažila zámecký kostel pro sebe získat nově utvořená církev československá. Tyto snahy alespoň reflektuje dopis, který královéhradeckému biskupovi128/ před jeho návštěvou v Rokytnici adresuje v květnu 1921 Josef Nostitz−Rhieneck. Upozorňuje ho na to, že změněné politické poměry v městském i okresním zastupitelstvu, resp. komisi (především národně socialistická strana) způsobily problémy i v církevní sféře, kdy zejména českou menšinu ovládá „čiré nepřátelství k velkostatku i vůči katolické církvi….. právě v poslední době rozvinuta byla v R. čilá agitace pro čsl. církev a dějí se pokusy zmocniti se, ať již cestou práva čili úskoku filiálního chrámu Páně v Rokytnici.“ Situace však nebyla úplně bezvýchodná, z církve vystoupilo podle něj pouze kolem deseti129/ osob, proto mu doporučoval promluvit k věřícím i v češtině a „snad stojí za úvahu, nebude−li dokonce vhodno, promluviti k českým osadníkům ve filiálním kostele, jehož jeden čas po 188


převratu k českým bohoslužbám bylo již používáno.“130/ Vytvořit tradici českých bohoslužeb se po stabilizaci porevolučních poměrů nepodařilo, neboť kronikář Hanisch ve 30. letech konstatuje: „Ještě dnes jsou v něm, i když jen zřídka, katolické bohoslužby, a to s německým kázáním a německým společným zpěvem.“131/ I po zrušení hřbitova probíhaly ve filiálním kostele drobné úpravy, bohužel účty z let 1892–1894 jsou vytrhány. Z chybějících let existuje pouze opis účtu ve velkostatku pro rok 1894, kde je zaznamenána mj. výmalba od Lud.

Obr. 8: Plán uložení rakví v hrobce zámeckého kostela (SOA Plzeň: RA Nostitzů, inv. č. 477, kt. č. 180, s. d. /po 1890/). 189


Nejedlého z Nového Bydžova za 200 zl.132/ O rok později pokračoval v práci – zaplatilo se mu 150 zl. Malíř, který si zřejmě získal dobrou reputaci již v roce 1893, kdy vymaloval farní kostel za 1428 zl.133/, za čtvrtinu ceny provedl buď jen opravu malby, nebo výmalba byla mnohem skromnější než ve farním kostele. Nejedlému se platilo ještě jednou, a to v roce 1898 (30 zl.). V roce 1896 byl instalován hromosvod od Chaifreitaga z Žamberka (63 zl. 94 kr.). Stále probíhaly udržovací práce, především střechy, platilo se za ně do 50 zl., a ani v novém století nepřekračovaly příliš často v korunové měně hranici 100 K. Jen v roce 1912 se zaplatilo přes 200 K za opravu střechy a věže.134/ Novější záznamy v účetní knize nejsou vedeny, ale zdá se, že tato oprava střechy nepostačovala, protože každý válečný rok se financovaly tesařské práce. Nakonec došlo v letech 1918 a 1920 k významné investici 7 254,14 Kč za tesařskou práci a materiál (šindele a hřebíky), kterou prováděla firma Ferd. Schröter z Deštného, jež se osvědčila již při opravě fary v roce 1915. Na ní pak v následujících letech dvou letech navazovaly zednické práce firmy Josefa Hermanna135/ z Rokytnice za 615,25 Kč, u nichž není uveden vždy účel, nejspíše se však jednalo hlavně o sanaci hřbitovní zdi. V roce 1924 zaznamenalo účetnictví zámeckého kostela výrazné platby nejen za opravu varhan, ale zejména za tesařské práce fmy Hermann – 2 577,84 Kč.136/ Téměř každoročně se tehdy platilo za související klempířskou práci.137/ Z účetních příloh také víme, že se po celou dobu financoval z Christe− novy nadace úklid kostela. Kostelník, který se o kostel staral, připravoval jej ke mším a pohřbům, tedy zajisté alespoň občas větral.138/ Přesto už v červnu 1920 P. Anton Vích upozorňoval ve stavebních potřebách u filiálního kostela na výmalbu a odvětrání proti vlhkosti, ovšem hrabě Nostitz−Rhieneck doporučil odklad na pozdější dobu.139/ V červenci 1928 se rozvinula korespondence mezi Josefem Nostitzem− Rhieneck, P. Aloisem Praxem a ředitelem rokytnického velkostatku Fr. Baronkem. Rokytnický farář litoval toho, že není možné sloužit v Nejsvětější Trojici mše kvůli nedořešené výmalbě. Hrabě Nostitz− Rhieneck preferoval vymalování kostela před návštěvou biskupa na přelomu srpna a září, a zároveň tak chtěl umožnit bohoslužby. Fr. Baronek popsal hraběti dosavadní stav oprav (okolo 8 000 Kč), kdy se na jaře úspěšně odvodnila severní zeď kostela hlubokým rigolem. Po vysušení došlo k drolení malby, a tak bylo nutné provést správku cementovou maltou, proto je malba na soklech poškozena. Renovaci ale měl za srpen provést malíř Bonaventura Müller z Hamernice, a to šedozelený nátěr severní stěny, přizpůsobený dosavadnímu, v šířce od kazatelny po zazděné dveře na severní straně a výšce od stropu k soklu. Úkolem bylo zhotovit novou římsu nad soklem na severní straně ve stejném provedení jako na jižní a západní straně. Sokl se měl nově 190


přetřít, vyhladit a přizpůsobit stávajícímu v lodi, k opravě soklu za oltářem prozatím „nedojde, jen se monogramy připomene patron.“140/ Odvodnění a oprava výmalby zřejmě proběhla v režii velkostatku, protože od roku 1925 po celé jedno desetiletí účetní přílohy kostela mlčí o výdajích za opravy. Ale jak již napovídaly předchozí renovace kostela, ať malé, či rozsáhlejší, opakovaně „zlobila“ severní strana. Právě na ní nepříliš často využívaná budova vlhla, a následně docházelo k poškození zdiva a omítek. Problematická byla po celou dobu i věž, nejednou zmiňovaná ve špatném stavu. Hlavním oříškem byl nevalný stav střechy, a to přes její opětovné opravy. Všechny tyto stavební záležitosti bylo nutné řešit v polovině 30. let 20. století. Jednání o opravě zámeckého kostela i zámku probíhala celý rok 1936, únorový odhad nákladů v případě kostela zněl na 20 000 Kč na práci a 20 000 Kč na materiál, o tři dny později (7. 2.) již ředitelství velkostatku žádá ministerstvo školství a osvěty o subvence s tím, že rozpočet celkové renovace zní na 54 240 Kč. Součástí žádosti jsou i plány kostela, které vypracoval v lednu 1936 místní zednický mistr Josef Hermann. V rámci předpokládaných oprav byla provedena černobílá fotodokumentace, která zachycuje celkový pohled na kostel z jihovýchodu a dále již problematická místa (úžlabí, vlhkou a oprýskanou omítku), zároveň ale dokumentuje poslední doklad o barevnosti kostela na severní straně věži (pravděpodobně červeno−bílá fasáda).141/ V průběhu jara se jednalo, firmy podaly nabídky, až dne 24. 7. 1936 svolal Okresní úřad v Žamberku zúčastněné k srpnovému jednání. Komise ke zhodnocení stavu kostela se sešla 11. 8. 1936 a konstatovala: „Řečený filiální kostel pochází ze začátku XVI. (sic!) století, jest z opuky zděný a opatřený krytinou šindelovou. Tato šindelová krytina vykazuje na nesčetných místech prohnilé a proděravělé části, kterými to otvory pronikají dešťové vody do půdní prostory a ohrožují jak konstrukci střešní, tak i strop hlavní lodě kostela. Krytina ta nebyla již po dlouhou řadu let řádně udržována, čímž vznikl nynější desolátní stav této krytiny. Znovuzřízení této vadné krytiny jest nezbytně nutné a neodkladné, aby nevznikly velké škody na střešní a stropních konstrukcích kostela. Z důvodů udržovacích doporučuje se zříditi novou krytinu asbestocementovou /eternitovou/, a to barvy tmavočervené.“142/ Obdobně se mělo postupovat i s věžním šindelem, střechu bylo navrženo oplechovat a dvakrát natřít barvou besemerskou či podobnou, s tím, že konstrukce krovů v báni bude pravděpodobně již narušená, proto se měl rozsah škod zjistit při odkrytí krytiny. 143/ Další opravy již nebyly tak zásadní. Omítky, až na západní stěnu věže, kde zůstala obnažená zeď, protože „opadává fasáda“ (na fotografii však zachycena opadaná omítka severní strany), si měly vyžádat jen drobné opravy. Zato považovali za nutné opravit a fermežovou barvou natřít okapy a odpadní roury. Podle 191


Hanische se tehdy komise státního památkového úřadu zajímala i o starou hrobku: „V Nostitzké hrobce provedené hledání hrobky, příp. rakví protestantských Mauschwitzů nemělo žádný výsledek.“ Zjišťovalo se totiž, „zda byla roku 1821 překopána při stavbě Nostitzké hrobky, ale nic se nenašlo.“144/ Komise ještě 11. 8. projednala a schválila rozpočty na uvedené potřebné dílo: pokryvačské práce fma Ferdinand Brückner z Červené Vody 13 125 Kč, klempířské práce fma bratři Kubíčkové v Rokytnici 8 049,65 Kč, stavitelská firma Ing. Hans Brath z Vrchlabí zednické práce 10 194,05 Kč. Z celkové částky 31 368,70 Kč připadlo na přifařené obce 5 646,25 Kč, zbytek zůstal na patronátní úřad. Nakonec se obce dohodly, že zaplatí 3 000 Kč, ale zbytek dodají v naturáliích. Velkostatek byl již touto dobou pod správou banky, výdaje na opravy byly natolik zásadní, že byla povolena zvýšená těžba dřeva, z jejíhož výnosu se měla zaplatit oprava kostela (40 000 Kč, rovným dílem práce a materiál) i zámku (60 000 Kč). Jednalo se o 1 400 m3 dřeva.145/ Rozhodnutí o těžbě nebylo zas tak jednoduché, jednání probíhala již od února 1936, protože se k ní muselo vyjádřit ministerstvo zemědělství. I sem zasahovala tehdejší politická situace – −− celá těžba dřeva na panství Rokytnice byla vázána, a to na základě

Obr. 9: Fotografie Nejsv. Trojice před rekonstrukcí, pohled od jihovýchodu (NA: SPS Praha, inv. č. 229, sign. 30 Místa, kt. 510, s. d. /před 1936/). 192


výnosu prezidia ministerstva zemědělství č. 110 dův. o kácení v pohraničních lesích.146/ Zároveň svou žádost o práci v lese podpořili tím, že by díky těžení došlo ke snížení nezaměstnanosti v této oblasti. Pozornost si zaslouží rozpočet fmy Hans Brath, oproti nabídce z 4. 4. 1936 (21 513 Kč a navíc případná celková oprava fasád 7 808,10 Kč) je snížen na víc jak polovinu. Tato částka však neodpovídala skutečnosti, v účtech se odrazily vícepráce apod. – celkový výdej za velkou opravu k 31. 12. 1936 byl podle kostelních účtů 58 747,35 Kč.147/ Vyúčtování vypovídá i o tom, kdy došlo k renovaci – od začátku srpna až do poloviny října se platilo za podavače, od 8. 8. se přidala po celou dobu tesařská práce, od poloviny srpna do poloviny září zednická práce, na fasádě se pracovalo 3. týden v srpnu, takže celkem bylo odpracováno tesaři 1 156 hodin, zedníky 187,5 hodin, fasádníky 10 hodin, polírem 14,5 hodin a podavači 295 hodin. Firmy si nejspíše najímaly pracovníky přímo v okolí Rokytnice, o čemž svědčí výpis firem a řemeslníků, kteří se účastnili obno− vy.148/ Rovněž kostel sám nese několik konkrétních jmen řemeslníků: na přístupu na zvonici zanechali svá jména i s datem 26. 9. 1936 a poznámkou „Kirche renow.“ zedníci Anton Seifert, Peter Bendikt, Anton Locker a Rudolf Jiresch z Haničky. Další jména jsou provedena na krovech, zřejmě tesařů, bohužel dnes již nečitelnou hlinkou. Podpis zůstal 18. 9. 1936 i po zednících

Obr. 10: Fotografie Nejsv. Trojice po rekonstrukci, pohled od jihu (Městské muzeum Rokytnice: Sbírka fotografií, s. d. /po 1936/). 193


v kryptě na přístupovém schodišti: Josef Priesel z Říček, Josef David z Černé Vody, Josef Bilek z Hamernice a Josef Jung z Rokytnice. Během renovace kostela došlo nejen k zazdění hrobky, 149/ ale i k velice zajímavému nálezu při opravě střechy: „při obnově staré Kryštofem Mauschwitzem postavené věže zámeckého kostela v roce 1937 zdejším českým klempířem Kubíčkem. Ten objevil na věžní korouhvičce znamení 1601. Podle kronikáře to znamená in fecit IFT následující 1601, první letopočet 1750 je pak rokem první opravy. CVN – Kryštof von Mauschwitz.“ 150/ Nutno dodat, že rozsáhlá oprava byla na následujících 70 let jedinou významnou renovací. Nastoupila totiž doba, jež nesvědčila obnově církevních památek. Po válečném období došlo k odsunu původních německých obyvatel, spjatých se zdejším prostorem. Nově příchozí svůj vztah k Rokytnici teprve hledali a nastupující socialismus nepříznivou situaci jen umocnil. Ve farní korespondenci z roku 1949 se nachází nedatovaný přehled potřebných stavebních oprav církevních budov, kde je u kostela Nejsvětější Trojice uvedeno: „obnovení fasádní omítky na severní a západní straně věže, z části i na straně východní a jižní, dále u budovy částečně na straně severní a západní a opravy na různých místech, opravy oplechovaných částí žlabů a odpad. rour, nátěry oplech. žlabů a odpad. rour a nátěr věže.“ Stavební náklad byl vyčíslen na 95 000 Kčs a 30 q cementu a plech.151/ K opravě zřejmě nedošlo, protože následující farář P. Josef Císař nadále upozorňoval na špatný stav kostela. V roce 1955 památkáři řešili vlhkost kostela, která prý vznikla nedostatečným odvodněním krypty (zazděna znovu v roce 1946) a která se projevovala na kostelním mobiliáři. Státní památková správa rozhodla o zařazení kostela do plánu oprav, kdy se měla krypta otevřít a odvodnit a kostel ochránit proti vlhkosti. Tento požadavek byl předán církevnímu oddělení KNV v Hradci Králové s tím, aby byl proveden v roce 1956.152/ Víc informací již centrální úřady (SPS, spisovna NPÚ Praha) nepodávají. Kostel patřil pod správu pardubické památkové péče a roku 1958 byl zapsán jako památka do státního seznamu.153/ Přes registraci do památkové evidence byly opravy prováděny hlavně svépomocí, proto jsou důležité záznamy v pamětní knize farnosti, která se v období socialismu omezuje právě jen na výčet oprav a duchovních správců. P. Josef Císař za svého působení (do roku 1958) zavedl také elektřinu. 154/ Po něm do Rokytnice v roce 1959 nastoupil a až do roku 1968 setrval P. Stanislav Zeman, za nějž byla natřena věž Nejsv. Tro− jice.155/ Jeho následovník P. Josef Dostál se pustil do renovace spra− vovaných kostelů, v případě Nejsv. Trojice byla hned v roce 1969 „oprave− na střecha a natřen plech v úžlabí a kolem věží dole“. 156/ V roce 1972 byl proveden stavebně historický rozbor jádra Rokytnice v Orl. h., autoři ing. arch. R. David, ing. arch. V. Kout a Dr. Hudec ocenili význam zámeckého kostela Nejsvětější Trojice, ale neřešili jeho stavební 194


stav, ani jeho případnou údržbu.157/ Přitom ještě v 70. letech se zde konaly pohřby.158/ Ve 2. polovině 70. let 20. století došlo díky P. Dostálovi k udržovacím pracím na zámeckém kostele: „1976 – Opravena střecha pokrývačem Vojtě− chem Kronlem z Helvíkovic. Elektrické vedení v kostele vypovědělo – bude nutná výměna drátů. 1977– Nátěr věže a střechy, vrchní červeným izolitem provedl Jan Kožnar z Mladkova. 1978 – Oprava rohu koutu u věže. Žlab byl zanesen, stržen, silně zatékalo do zdí kostela. Proto byl opraven žlab, část střechy a dán nový svod okapu. Je potřeba udržovat správný odtok vody na horní straně, čistit celý příkop od listí. V kostele je vadné el. vedení, proto byly odňaty el. hodiny. 1980 – Před kostelem byla opravena část zdi na dolní straně. Byla již zborcená a kamení se z ní ztrácelo. Těžko se pak shánělo na opravu. Zeď kostela trpí i stromy, které ji vyvracejí.159/ Že nešlo o planý poplach, dosvědčuje o tři roky pozdější záznam, kde jako jediná stavební úprava rokytnických církevních nemovitostí „byla vyzděna jen část zdi (6 m) u zadního kostela v Pěčínské ulici. Je tam jasan z náletu, kořeny se vyvalily. Je potřeba ty stromy skácet. Zatím tam byla zeď zpevněna betonem se dvěma železnými pruty 6 m délky.“160/ I když poškodila stavbu dešťová voda, památkáři neupozorňují v roce 1980 při kontrole mobiliáře na nějaký zásadní problém.161/ V roce 1987 se zámecký kostel nachází v horší situaci – při úklidu sněhu na přilehlé silnici došlo k rozbití oken, což kostelu přineslo poškození předmětů a drobné krádeže. Navíc byla v objektu zjištěna velká vlhkost. Dohodla se následující opatření: objekt se měl zabezpečit proti vniknutí zasklením oken a zajištěním pletivem, a tím se měly ponechat větrací otvory, dále se plánovalo dokončení opravy střech, vyčistění odvodního žlábku kolem objektu u severní a západní strany a případné vybudování chodníčků z betonových dlaždic, odstranění náletových dřevin z okolí kostela a zajištění větrání instalací dveřní mřížky.162/ Na počátku 90. let 20. století proběhly neprofesionální úpravy kostela, byl vybourán vchod do věže, provedeny sondy do zdí a podlah. V jejich rámci byly objeveny pozdně renesanční fresky, které se posuzovaly kvůli restaurování. Ovšem SÚPP Pardubice navrhoval raději restaurovat „velmi kvalitní hlavní oltář ze 17. století“ 163/. Právě mobiliář byl postižen nejvíce – byly demontovány postranní oltáře a uloženy bez označení a fotodoku− mentace. Taktéž krádeže vnitřního vybavení pokračovaly bohužel i v no− vém tisíciletí (2004, 2006).164/ Na druhé straně je nutné vyzdvihnout zájem rokytnického města o budovu kostela. V letech 2004 a 2005 došlo k výměně části oplechování střechy věže a nátěru báně a části parapetů. V roce 2005 byly na třech čtvrtinách střechy instalovány nové okapy. Náklad na renovaci (221 000 Kč) získalo město z Programu regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón, jejíž statut získalo město v roce 2003. V roce 2006 byla opravena hřbitovní zeď. I nadále se počítá s postupnými opravami 195


– v letech 2007–8 se jednalo o zajištění bezpečnosti objektu výměnou dveří a v letech 2008–9 o renovaci pískovcového portálu u dveří.165/ Zajišťovací práce však nemohou výrazně pomoci původnímu vnitřnímu zařízení. A právě mobiliář rokytnické Nejsv. Trojice přes již naznačené ztráty v posledních třiceti letech patřil mezi zajímavé a kvalit− ní práce, které je možné najít v Orlických horách. Jeho pořizování a osudům by se měl věnovat příští příspěvek. SUMMARY The Chateau Church of the Holy Trinity in Rokytnice in the Orlice Mountains II. History and the Construction Development of the Chateau Church The second part of an intended series of articles that should focus on the chateau church of the Holy Trinity in Rokytnice in the Orlice Mountains focuses on the construction development and the history of the edifice which was built at the beginning of the 17th century probably as a meeting house for the reformed church. After the renewal of the catholic parish in 1636 the church of the Holy Trinity became a parish church and it retained this status until 1684 when the town church of All Saints was built anew. The church of the Holy Trinity thus gained new function and it served as a shrine for the patrimonial owner and for the confraternity of St. Joseph until the josephinist reforms. On that account the church building was enlarged in the years 1720 and 1733– 1734. In 1772 there was founded a new cemetery around the chateau church and in 1821 there was built a sepulchre for the owner of the patrimony, the noble family of Nostitz−Rhieneck. Both the sepulchre and the cemetery served their purpose until the 1890s. Since that time and especially in the course of the 20th century the church of the Holy Trinity lost its importance as a liturgical space and turned to historical monument. The edifice gradually deteriorated and it was profoundly renovated only in the year 1936. Due to the political development in the 2nd half of the 20th century this remained the last renovation for a very long time.166/ POZNÁMKY 1/ Národní archiv: fond Náboženská bratrstva (dále NA: NB), inv. č. 221, sign. VI/43, kt. č. 51, Rokytnice v Orlických horách – Bratrstvo Ježíš, Maria, Josef, SOA v Zámrsku – SOkA Hradec Králové: fond Biskupská konzistoř Hradec Králové (dále SOkA HK: BK HK), inv. č. 2464, kt. č. 117, Rokytnice v Orlických horách – záduší a účty, nejdříve však Státní oblastní archiv v Zámrsku: fond Velkostatek Rokytnice 196


2/ 3/

4/

5/

6/

7/ 8/

v Orlických horách (dále SOA Zámrsk: VS Rokytnice), inv. č. 6303, kn. č. 5928, Účetní kniha 1679–1692, kde je hned v roce 1685 označen jako zámecká kaple. SOA Zámrsk: VS Rokytnice, inv. č. 7438, kn. č. 6756, Nová purkrechtní kniha 1572–1666, f. 72a. Za pomoc s překlady děkuji Mgr. Janě Oppeltové, Ph.D. a Mgr. Tomáši Sedoníkovi. Pro rok 1603 vedle této epigrafické památky nacházejí kronikáři oporu v dnes již neexistujícím zvonu s vročením 1603. (SOA v Zámrsku – SOkA Rychnov nad Kněžnou: fond Archiv města Rokytnice v Orlických horách, inv. č. 111, kn. č. 69, Pamětní kniha Pamětní kniha Bened. Joh. Hunkeho I (dále SOkA RK: AM Rokytnice, inv. č. 111, kn. č. 69, PK Hunke I), str. 739 (překlad str. 142). SOA v Zámrsku – SOkA Rychnov nad Kněžnou: fond Archiv obce Neratov, inv. č. 77−1/1, kn. č. 1626, Heimatkunde des Bezirkshauptmannschaft Senftenberg (dále SOkA RK: AO Neratov, inv. č. 77−1/1, kn. č. 1626, Heimatkunde), str. 167). Dle Michalitschke, Ernst: Die Kirche in Rokytnitz. In. Heimat Adlergebirge. 2. Folge. Grundherrschaft, Stadt und Kirchspiel Rokitnitz in der Heimat− geschichte des Adlergebirges, Regensburg, Verein Landschaftsrat Adlergebirge 1956 (dále Michalitschke, Ernst: Die Kirche), str. 34 byla vysvěcena 23. 12. 1601. Minimálně stála v hrubé stavbě, patrně ale už podle řádu sloužila k bohoslužbě. SOA v Zámrsku: Sbírka matrik královéhradeckého kraje (dále SOA Zámrsk: Sbírka matrik), sign. 138−1, NOZ. Jedná se o zápis na konci roku 1642, kdy byl pohřben 18. 10. 1642 do hrobky v novém kostele Jan Mikuláš Nostitz. Dále např. záznamy o pohřbech z roku 1644, kde je hřbitov konkretizován jako u starého kostela Všech svatých. SOA v Zámrsku – SOkA Rychnov nad Kněžnou: fond Archiv města Rokytnice v Orlických horách, inv. č. 5, kn. č. 1, Pamětní kniha Wenzla Hanische (dále SOkA RK: AM Rokytnice, inv. č 5, kn. č. 1, PK Hanisch), příloha ke str. 310 (překlad str. 338). Tamtéž, str. 63 (překlad str. 32). Depozitář Biskupství královéhradeckého: fond Farní úřad Rokytnice v Orlických horách, sign. II/1/1, Pamětní kniha farnosti I (dále Depozitář: FÚ Rokytnice, sign. II/1/1, PK I), f. 8. Rokytnický rodák P. Johann F. Teiber rok 1605 jako rok stavby kostela uváděl v různých písemnostech, nejstarší zmínka je v úvodní pasáži farní pamětní knihy, kterou začal psát v roce 1749. Napsal zde, že jej v roce 1605 vystavěl kostel Kryštof bez nadace a zakládací listiny. Dalším stoupencem tohoto vročení se stal v roce 1825 vrchnostenský úředník Wenzel Schenk (Archiv Národního muzea: Eichlerova sbírka (dále ANM: Eichlerova sbírka), inv. č. 307, kt. č. 25, Rokytnice v Orlických horách). V 2. polovině 19. století stejný názor zastával P. Anton Karger (Depozitář Biskupství královéhradeckého: fond Farní úřad Rokytnice v Orlických horách, sign. II/1/2, Pamětní kniha farnosti II (dále Depozitář: FÚ Rokytnice, sign. II/1/2, PK II), str. 84 (překlad str. 35) a Karger, Anton: Historische Notizen über die Pfarrkirche Aller−Heiligen−Gottes zu Rokinitz in Böhmen, Prag, Gottlieb Schmelkes 1871 (dále Karger, Anton: Historische Notizen), str. 5–6. Dále také Háva, Václav: Vyprávění o Rokytnici v Orlických horách. Historie a dnešek. Rokytnice v Orlických horách, MěstNV Rokytnice v Orl. h. 1980 (dále Háva, Václav: Vyprávění o Rokytnici), str. 89). 197


9/ V literatuře jsou to Umělecké památky Čech. 3. díl. Praha, Academia 1980 (dále UPČ 3), které nejspíše navazují na informace v Alligerovi (SOkA RK: AO Neratov, inv. č. 77−1/1, kn. č. 1626, Heimatkunde, str. 165), příp. v Kargerovi (Karger, Anton: Historische Notizen, str. 5), ale i další předpokládají alespoň dostavbu věže v tomto roce (Ignatz Weiner «Weiner, Ignaz: Kleine Heimatskunde des polit. Bezirkes Senftenberg, Katscher, Selbstverlage des Verfassers 1888 (dále Weiner, Ignaz: Kleine Heimatskunde), Ernst Michalitschke, Václav Háva, Karel Kuča (Kuča, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VI., Praha, Libri 2004 «dále Kuča, Karel: Města a městečka VI»). 10/ Schaller, Jaroslaus: Topographie des Koenigraeichs Boehmen, 15. Theil, Koeniggraetzer Kreis, Prag und Wien, Schönfeldschen Handlung 1790, str. 205 či P. Anton Stenzel v r. 1829 (ANM: Eichlerova sbírka, inv. č. 307, kt. č. 25, Rokytnice v Orlických horách). Zřejmě na základě rozdílných odpovědí vrch− nostenské kanceláře a kněze, pak Sommer ve své topografii konkrétní datum vzniku zámeckého kostela neuvádí (Sommer, Johann Gottfried: Boehmen. Königgrätzer Kreis, Prag, J. G. Calve´sche Buchhandlung 1836, str. 270). Dále pak SOkA RK: AO Neratov, inv. č. 77−1/1, kn. č. 1626, Heimatkunde, str. 165, Štěch, Josef: Žambersko, vlastivědný popis, Žamberk, Učitelská jednota Komenský v Žamberku 1933, str. 67, UPČ 3, str. 234–235. 11/ Depozitář: FÚ Rokytnice, sign. II/1/2, PK II, str. 101 (překlad str. 43), SOkA RK: AM Rokytnice, inv. č. 111, kn. č. 69, PK Hunke I, str. 362 (překlad str. 91), Tamtéž, inv. č. 5, kn. č. 1, PK Hanisch, str. 305–307 (překlad str. 227–229). 12/ Weiner, Ignaz: Kleine Heimatskunde, str. 41, Slavík, Jiří: Církevní architektura v Podorlicku. In. Křesťanství v Podorlicku. Rychnov nad Kněžnou, SOkA RK a MM Dobruška 2000 (dále Slavík, Jiří: Církevní architektura), str. 187. 13/ Michalitschke, Ernst: Die Kirche, str. 34. 14/ Kuča, Karel: Města a městečka VI, str. 367 15/ SOkA RK: AO Neratov, inv. č. 77−1/1, kn. č. 1626, Heimatkunde, str. 165, Michalitschke, Ernst: Die Kirche, str. 34. UPČ 3, str. 234–235, Kuča, Karel: Města a městečka VI, str. 367. 16/ Slavík, Jiří: Církevní architektura, str. 187. 17/ Depozitář: FÚ Rokytnice, sign. II/1/2, PK II, str. 109. 18/ Arenga listiny, v níž Otto Nostitz konfirmoval 4. 11. 1651 již udělená privilegia a rozšířil je o další, popisuje bídu a utrpení třicetileté války včetně drancování městečka vojsky a neúnosné kontribuce a rozhodnutí jej tímto zmírnit v době míru. SOA Zámrsk: VS Rokytnice, inv. č. 1441, kt. č. 14, Privilegium K. V. Nostitze−Rhieneck, 1675, ff. 1−3, NA: Stará manipulace (dále NA: SM), inv. č. 2659, sign. P 106/R 17, kt. č. 1792, Opisy privilegií Rokytnice v Orl. h. 19/ SOA Zámrsk: Sbírka matrik, sign. 138−3, NOZ. 20/ Depozitář: FÚ Rokytnice, sign. II/1/1, PK I, str. 180. 21/ Tamtéž, str. 177–182, jednalo se o investice v letech 1658, 1663, 1665. 22/ Tamtéž, str. 177–182, Hanisch str. 84–89 (překlad str. 49–51). 23/ Depozitář: FÚ Rokytnice, sign. II/1/2, PK II, str. 77 (překlad str. 33).

198


24/ Kryštof Václav Nostitz−Rhieneck obdržel v roce 1673 říšské hrabství Rhieneck (Hofmann, Gustav: Rodinný archiv Nostitzů, Planá 1532–1948. Inventář, Klatovy 1984, ev. č. 302, str. VI). 25/ Depozitář: FÚ Rokytnice, sign. II/1/1, PK I, str. 78–82. 26/ SOA Zámrsk: VS Rokytnice, inv. č. 1441, kt. č. 14, Privilegium K. V. Nostitze− Rhieneck, 1675, ff. 36b−37a. 27/ SOkA RK: AM Rokytnice, inv. č. 5, kn. č. 1, PK Hanisch, str. 309 (překlad 231). 28/ SOA v Plzni, pobočka Klatovy: fond RA Nostitzů (dále SOA Plzeň: RA Nostitzů), inv. č. 333, kt. č.102, Patronátní záležitosti 1674–1704. 29/ SOA Zámrsk: VS Rokytnice, inv. č. 6303, kn. č. 5928, Účetní kniha 1679–1692. 30/ Zvláště Nostitzové 2. poloviny 17. století se orientují na svou základnu – slezské državy, a to i ve svých politických, hospodářských a náboženských aktivitách. 31/ SOA Zámrsk: VS Rokytnice, inv. č. 6303, kn. č. 5928, Účetní kniha 1679–1692. V roce 1684 se poskytla bezúročná půjčka obci 100 zl. na výstavbu farního kostela a půjčka 20 zl. na truhlářem vyřezávaný oltář a 60 zl. na malíře (štafírování oltáře a kazatelny). V roce 1679 je v účtech Nejsv. Trojice splátka 1 zl. 45 kr. za jídlo a pití při držení kostelního vysvěcení (pravděpodobně základního kamene), protože v Nejsvětější Trojici nedošlo k žádnému zásadnímu zásahu, po němž by bylo třeba světit. 32/ SOA Zámrsk: VS Rokytnice, inv. č. 6296, kn. č. 5921, Účetní kniha farního kostela 1684–1692, svěcení proběhlo 3. neděli po letnicích. 33/ SOA Zámrsk: VS Rokytnice, inv. č. 6303, kn. č. 5928, Účetní kniha 1679–1692. Hned v roce 1685 jsou vedeny účty „kostela Nejsvětější Trojice jako zámecké kaple“. Někdy na přelomu 17. a 18. století začal být kostel titulován jako kostel Všech svatých a Nejsvětější Trojice, což je písemně doloženo v účtech od roku 1712. Označení přetrvávalo po celé 18. století, ještě v roce 1789 jsou vedeny účty pro der allerheilligst und unzertheilten Dreifalkigkeit (SOA Zámrsk: VS Rokytnice, inv. č. 6311, kn. č. 5936), zatímco v průběhu první poloviny 19. století se und vytrácí, od roku 1859 se v názvu ustálilo pouze označení filiální kostel Nejsv. Trojice. 34/ Až do první neděle po Nejsv. Trojici (4. 6. 1684) se zde konaly pravidelné mše, ve zbylém půlroce 1684 pak sloužena jen mše na svátek sv. Bartoloměje a blíže nespecifikovaný svátek posvěcení kostela (SOA Zámrsk: VS Rokytnice, inv. č. 6303, kn. č. 5928, Účetní kniha 1679–1692). 35/ SOA Zámrsk: VS Rokytnice, inv. č. 6303, kn. č. 5928, Účetní kniha 1679–1692. V roce 1685 byla mše 5. neděli postní, 12. neděli po letnicích, svátek sv. Matouše Evangelisty, 16. a 19. neděli po letnicích, na sv. Martina a sv. Ondřeje a 1. a 3. neděli adventní, v roce 1686 žádná navíc, v roce 1687 pondělí po letni− cích, 1688 sv. apoštolů Filipa a Jakuba a Boží Tělo, 1689 6. neděle po Velikonocích, 1690 Nanebevstoupení Páně, 1691 a 1692 žádná navíc. SOA Zámrsk: VS Rokytnice, inv. č. 6304, kn. č. 5929, Účetní kniha 1712–1746. Obdobně tomu je také od roku 1712, kdy se pravidelně slaví v zámeckém kostele bohoslužby na svátek Nejsv. Trojice a sv. Josefa. 36/ Depozitář: FÚ Rokytnice, sign. II/1/1, PK I, str. 9. 37/ Lázně zůstaly při farním kostele až do roku 1794, kdy byly prodány rokytnickému ranhojiči (označen jako chirurg) Josephu Müllerovi za 200 zl.,

199


do té doby plynul do kasy farního kostela pravidelný příjem, zároveň se platily opravy z farních peněz. (SOA Zámrsk: VS Rokytnice, inv. č. 6299, kn. č. 5924, Účetní kniha farního kostela 1780–1824.) 38/ V zachovalých účtech z let 1679–1692 jsou to v prvních dvou letech úroky ze 4 nových domků na zahradě, od roku 1681 vzrostly příjmy o 3 zl. z dalšího domku na zahradě a o 18 zl. z 6 domků na Václavově Seči, v polovině roku 1684 přibyl na Václavově Seči další plat z domku. (SOA Zámrsk: VS Rokytnice, inv. č. 6303, kn. č. 5928, Účetní kniha 1679–1692.) 39/ SOA Zámrsk: VS Rokytnice, inv. č. 6303, kn. č. 5928, Účetní kniha 1679–1692. 40/ Oppeltová, Jana: Historie poutního kostela Nanebevzetí Panny Marie v Neratově. In. Orlické hory a Podorlicko 9, 1999 (dále Oppeltová, Jana: Historie), str. 138, pozn. 34. Dále je např. v roce 1712 v účtech zámeckého kostela doložen zvláštní příjem 8 zl. 14 kr. 1,5 d. za týdenní bohoslužby z vrchnostenských peněz. 41/ Mikulec, Jiří: Barokní náboženská bratrstva v Čechách, Praha, Nakladatelství Lidové noviny 2000 (dále Mikulec, Jiří: Barokní náboženská bratrstva), str. 32–38. 42/ Depozitář: FÚ Rokytnice, sign. II/1/1, PK I, str. 77, NA: NB, inv. č. 221, sign. VI/43, kt. č. 51, Rokytnice v Orlických horách – Bratrstvo Ježíš, Maria, Josef, NA: fond Tereziánský katastr, inv. č. 1050, sign. 18, kt. č. 313, SOkA HK: BK HK, inv. č. 2464, kt. č. 117. 43/ SOA Zámrsk: VS Rokytnice, inv. č. 1437, kt. č. 12, sign. X, Nadace, inventáře, stavby 1659–1784. 44/ Tamtéž, inv. č. 6303−6313, kn. č. 5928−5938, Účetní knihy 1679–1796. Depozitář: FÚ Rokytnice, sign. II/3c/5−II/3c/12, Účetní knihy 1737–1753. 45/ SOA Zámrsk: VS Rokytnice, inv. č. 1563–1571, kn. č. 1434–1442, Roční účty důchodního úřadu, 1713–1722. 46/ Tamtéž, inv. č. 1570, kn. č. 1441, Roční účet důchodního úřadu 1717/1718. 47/ Tamtéž, inv. č. 3662, kt. č. 125. Z archiválií zde uložených vyplývá, že naprosto odlišná situace byla při stavbě kaple sv. Anny, sv. Šebestiána a 14 sv. pomocníků, která probíhala v režii patrona. 48/ Tamtéž, inv. č. 6295, kn. č. 5920, Účetní kniha 1679–1686. 49/ Oppeltová, Jana: Zednický mistr Carl Antoni Reina a jeho podíl na barokní architektuře Čech a Moravy. In. SPFFBU, F 37–39, 1993–1995 (dále Oppeltová, Jana: Zednický mistr), str. 130. 50/ Tamtéž, str. 129. Tyto údaje jsou zprostředkovány Alligerem, který uvádí, že v roce 1770 muselo dojít k zesílení zdí a přístavbě věže a sakristie (SOkA RK: AO Neratov, inv. č. 77−1/1, kn. č. 1626, Heimatkunde, str. 147, 288–289). 51/ Oppeltová, Jana: Zednický mistr, str. 133–134. 52/ Depozitář: fond Farní úřad Pěčín, sign. II/1/1, Pamětní kniha farnosti, str. 465, k výstavbě kostela víc na str. 451–463. 53/ Zedničtí mistři Adolf Kriesten – rokytnický kostel Všech svatých, Carl Antoni Reina – zámek, kostely sv. Jana Nepomuckého ve Vrchní Orlici a Nanebevzetí Panny Marie v Neratově (dokončil jej Jakub Ondřej Carowe) a Jan Kumpert – kostel Narození sv. Jana Křtitele v Pěčíně. 54/ SOA Zámrsk: VS Rokytnice, inv. č. 6304, kn. č. 5929, Účetní kniha 1712–1746. 55/ Tamtéž.

200


56/ SOkA RK: AM Rokytnice, inv. č. 111, kn. č. 69, PK Hunke I, str. 732 (překlad str. 141). 57/ SOA Zámrsk: VS Rokytnice, inv. č. 6304, kn. č. 5929, Účetní kniha 1712–1746. 58/ Tamtéž. 59/ Tamtéž, inv. č. 6305, kn. č. 5930, Účetní kniha 1747–1774. 60/ Háva, Václav: Vyprávění o Rokytnici, str. 18 jej sice určuje jako vyobrazení města z poloviny 17. století do požáru v roce 1661, ale existence kaple sv. Anny, sv. Šebestiána a 14 sv. pomocníků a věže farního kostela posouvají dataci obrazu minimálně na konec 30. let 18. století. 61/ Dnes je obraz neznámého autora ve vlastnictví NPÚ ú. o. p. v Josefově, fond zámek Hrádek u Nechanic, inv. č. 3289, kam se dostal v rámci svozu v roce 1949 (NA: fond Státní památková správa – dodatky, inv. č. 201, kt. č. 145, Rokytnice v Orlických horách). 62/ Se stejnou barevností je fara doložena ještě v 30. letech 19. stol. v novější farní kronice, v ní byla obnovena v roce 1996 také kaple sv. Anny. 63/ Nesrovnalost mohla vzniknout perspektivou, kdy obraz je pořízen jakoby z výšky Farského kopce a presbytář může být uschován v zeleni, namalované před zámeckým kostelem. Vzhledem k tomu, že výrazné stavební dostavby nejsou doloženy od poloviny 30. let 18. století až do přístavby hrobky v roce 1821, zdá se, že jde spíše o nepřesnost malíře. 64/ SOA Zámrsk: VS Rokytnice, inv. č. 6305, kn. č. 5930, Účetní kniha 1747–1774. 65/ Tamtéž, inv. č. 6306, kn. č. 5931, Účetní kniha 1784. 66/ Tamtéž, inv. č. 6309, kn. č. 5934, Účetní kniha 1787. 67/ Tamtéž, inv. č. 1437, sign. X, kt. č. 12, Nadace, inventáře, stavby 1659–1784. 68/ Tamtéž, inv. č. 6293, kn. č. 5918, Účetní kniha všech kostelů 1780. 69/ Tamtéž, inv. č. 6309−10, kn. č. 5934−35, Účetní knihy 1787, 1788. Opravu potvrzuje i korespondence s centrálními státními institucemi (NA: fond České gubernium – Publicum, sign. 146/1124, kt. č. 2973). 70/ Tamtéž, inv. č. 6313, kn. č. 5938, Účetní kniha 1796. 71/ Depozitář: FÚ Rokytnice, sign. II/1/1, PK I, nestr., na konci. 72/ SOA Zámrsk: Sbírka matrik, sign. 138−3, NOZ. 73/ Depozitář: FÚ Rokytnice, sign. II/1/1, PK I, nestr. na konci. 74/ Tamtéž, sign. II/1/2, PK II, str. 102 (překlad str. 43), SOkA RK: AM Rokytnice, inv. č. 111, kn. č. 69, PK Hunke I, str. 365 (překlad str. 91), dalším datem je u Hunkeho rok 1787 (str. 526, překlad str. 111). 75/ SOA Zámrsk: VS Rokytnice, inv. č. 6627, kn. č. 6252, Inventář z roku 1865 odkazuje na zemské nařízení. 76/ Tamtéž, inv. č. 6796, kt. č. 179. Dne 12. 11. 1787 ji na základě dražby koupil k demolici nebo přestavbě vrchnostenský ředitel Johann Kerb. Svou investicí 31 zl. kapli nepochybně zachránil pro příští generace. 77/ Depozitář: FÚ Rokytnice, sign. II/1/2, PK II, str. 14 (překlad str. 9), což bylo zlistiněním reálného stavu (Depozitář: FÚ Rokytnice, sign. II/1/1, PK I, str. 9). 78/ SOkA RK: AM Rokytnice, inv. č. 111, kn. č. 69, PK Hunke I, str. 435 (překlad str. 100), Karger, Anton: Historische Notizen, str. 11. 79/ SOkA RK: AM Rokytnice, inv. č. 111, kn. č. 69, PK Hunke I, str. 708–712 (překlad str. 138). 201


80/ Tamtéž, inv. č. 5, kn. č. 1, PK Hanisch, příloha ke str. 310 (překlad str. 390). 81/ Tamtéž, inv. č. 111, kn. č. 69, PK Hunke I, str. 457, 776–785 (překlad str. 103, 148–149), Tamtéž, inv. č. 112, kn. č. 70. Pamětní kniha Pamětní kniha Bened. Joh. Hunkeho II, nečíslované dodatky u str. 280 (překlad str. 43–44), Tamtéž, inv. č. 5, kn. č. 1, PK Hanisch, str. 310 (překlad str. 390). 82/ Tamtéž, inv. č. 111, kn. č. 69, PK Hunke I, str. 608, 681 (překlad str. 124 a 133). 83/ Tamtéž, inv. č. 5, kn. č. 1, PK Hanisch, str. 115–116 (překlad str. 72), Tamtéž, inv. č. 111, kn. č. 69, PK Hunke I, str. 366 (překlad str. 91). 84/ Österreichische Nationalbibliothek Wien – Bildarchiv, FKB Vues Böhmen, Serie 2, Tafel 224, sign. E 27 593−C, Zámek a městečko Rokytnice 1814. 85/ Depozitář: FÚ Rokytnice, sign. II/1/2, PK II, str. 104 (překlad str. 45), str. 111 (překlad str. 47–48). SOkA RK: AM Rokytnice, inv. č. 111, kn. č. 69, PK Hunke I, str. 365 (překlad str. 91). 86/ Podle Slavík, Jiří: Církevní architektura, str. 187 „vstup do hrobky uzavírala hladká deska s erbem Maušviců, uložená dnes uvnitř hrobky.“ 87/ Depozitář: FÚ Rokytnice, sign. II/1/2, PK II, str. 104 (překlad str. 45). 88/ SOA Zámrsk: Sbírka matrik, sign. 138−1, NOZ, SOkA RK: AO Neratov, inv. č. 77− 1/1, kn. č. 1626, Heimatkunde, str. 167, Michalitschke, Ernst: Die Kirche, str. 35. 89/ SOkA RK: AM Rokytnice, inv. č. 111, kn. č. 69, PK Hunke I, str. 540–541 (překlad str. 113). Bohužel ani v matrice nenajdeme datum uložení těla do hrobky, což by umožnilo upřesnit dobu výstavby (SOA Zámrsk: Sbírka matrik, sign. 138−13, Z). 90/ Depozitář: FÚ Rokytnice, sign. II/1/2, PK II, str. 104 (překlad str. 45). 91/ Tamtéž, str. 106 (překlad str. 45). 92/ Tamtéž, str. 107 (překlad str. 46). 93/ Tamtéž, str. 101 (překlad str. 43). 94/ Tamtéž, str. 103 (překlad str. 44). 95/ Tamtéž, str. 10. 96/ Tamtéž, sign. II/3c/2, Účetní kniha kostela Nejsvětější Trojice 1828–1913. 97/ SOA Zámrsk: VS Rokytnice, inv. č. 5698, kn. č. 5418, Rozpočet opravy zdi hřbitova 1847. 98/ Depozitář: FÚ Rokytnice, sign. II/3c/2, Účetní kniha kostela Nejsvětější Trojice 1828–1913. 99/ SOkA RK: AM Rokytnice, inv. č. 111, kn. č. 69, PK Hunke I, vlepeno na konci. 100/ Tamtéž, str. 720 (přepis str. 139). 101/ SOA Zámrsk: VS Rokytnice, inv. č. 5718, kn. č. 5438, Rozpočet opravy filiálního kostela 1856. 102/ Tamtéž, inv. č. 5725, kn. č. 5445, Rozpočet oprav kostelů 1859. 103/ Tamtéž, inv. č. 5716, kn. č. 5436, Rozpočet schodiště filiálního kostela 1856. 104/ SOkA RK: AM Rokytnice, inv. č. 111, kn. č. 69, PK Hunke I, str. 720 (přepis str. 139). 105/ Tamtéž, str. 732–733 (přepis str. 141). 106/ SOA Zámrsk: VS Rokytnice, inv. č. 5728, kn. č. 5445, Rozpočet oprav kostelů 1859. 107/ Depozitář: FÚ Rokytnice, sign. II/3c/2, Účetní kniha kostela Nejsvětější Trojice 1828–1913. 108/ Tamtéž. 202


109/ Tamtéž. 110/ SOkA RK: AM Rokytnice, inv. č. 108, kt. č. 9, Kresby náměstí při začátku úřadování okresního soudu 1869. 111/ Tamtéž, inv. č. 111, kn. č. 69, PK Hunke I, str. 736–737 (překlad str. 141– 142). 112/ Signatura na reliéfu umístěném na náhrobku je citována v UPČ 3, str. 234–235. Giovanni Ciani, nar. 18. 3. 1847, byl kamenickým mistrem a sochařem a měl dílnu na Novém Městě pražském, kam přišel z Vídně. Viz též NA: fond Policejní ředitelství Praha – konskripce (1850–1914), http://www.nacr/C−fondy/ digi.aspx, Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách, Praha, Academia 2004, str. 113 a Toman, Prokop: Nový slovník českoslo− venských výtvarných umělců (dále Toman, Prokop: Nový slovník I), díl I. (A–K), Praha, Rudolf Ryšavý 1947, str. 128. 113/ SOA Zámrsk: VS Rokytnice, inv. č. 6627, kn. č. 6252, Inventář 1865, Tamtéž, inv. č. 6630, kn. č. 6255, Inventář 1880, Depozitář: FÚ Rokytnice, sign. II/3b/1, a SOA Zámrsk: VS Rokytnice, inv. č. 6631, kn. č. 6256, Inventář 1893. 114/ Hanisch považuje za rok zrušení hřbitova 1892. SOkA RK: AM Rokytnice, inv. č. 5, kn. č. 1, PK Hanisch, str. 307 (překlad str. 229). 115/ Depozitář: FÚ Rokytnice, sign. II/3b/1, a SOA Zámrsk: VS Rokytnice, inv. č 6631, kn. č. 6256, Inventář 1893. 116/ Depozitář: FÚ Rokytnice, sign. II/1/2, PK II, str. 314 (překlad str. 84). 117/ Tamtéž, PK II, str. před 112. 118/ SOA Zámrsk: VS Rokytnice, inv. č. 6627, kn. č. 6252, Inventář 1865. 119/ Bohužel účty z let 1892–1894 jsou vytrhány, takže nelze posoudit, zda se nějak projevilo zrušení hřbitova v roce 1893. 120/ Depozitář: FÚ Rokytnice, sign. II/3c/2, Účetní kniha 1828–1913. 121/ Tamtéž, sign. II/1/2, PK II, str. 111 obsahuje poznámku P. V. Hlavsy o ukončení pohřbů v hrobce jako důsledku zrušení hřbitova. 122/ SOA Plzeň: RA Nostitzů, inv. č. 477, kt. č. 180, Rodinná hrobka 1892–1947 (s. d., psáno po roce 1890), SOA Zámrsk: VS Rokytnice, inv. č. 1541, sign. 3 A 16, kt. č. 116, Stavební záležitosti, krypta, 1851–1939 (s. d., snad v roce 1890 jako rozměrová dokumentace při uložení rakve Josefa Nostitze− Rhienk), Depozitář: FÚ Rokytnice, sign. II/1/2, PK II, str. 111, s. d. (psáno P. Václavem Hlavsou po roce 1890). 123/ Podle evidenčního listu nemovité památky č. 2408/1 z roku 1994 se v kryptě nacházelo pouze pět dřevěných a cínových rakví. 124/ Vyobrazení v PK II a v RA Nostitzů se shodují na následujících rodinných příslušnících, a to v nejvzdálenější řadě od vchodu (uvedená úmrtí byla ověřena v SOA Zámrsk: Sbírka matrik, sign. 138−13 a 138−3903, Z, a z nich také doplněna o data pohřbu): Jan Karel Nostitz−Rhieneck († 13. 7. 1873, 17. 7.), Josef Nostitz− Rhieneck († 3. 7. 1849, 9. 7.), Johanna Nostitz−Rhieneck († 3. 6. 1821), v prostřední řadě: Ernestine Nostitz−Rhieneck († 2. 11. 1857, 5. 11), Josef Nostitz−Rhieneck († 16. 10. 1890, 21. 10.), Jan Nostitz−Rhieneck († 22. 10. 1852, 26. 10.), Karolina Nostitz− Rhieneck († 20. 2. 1863, 23. 2.) a v řadě u vchodu Josef Dittmar Nostitz− Rhieneck († 2. 12. 1871, 14. 3. 1872). Pamětní kniha farnosti navíc u většiny uvádí datum pohřbu tak do dvou či tří dnů, pouze v případě Johanny datum chybí 203


125/ 126/

127/ 128/

129/ 130/ 131/ 132/ 133/ 134/ 135/ 136/ 137/ 138/ 139/ 140/ 141/ 142/ 143/

a u Josefa Dittmara je uvedeno, že byl v Rokytnici pochován 14. 3. 1872. Plánek uložený v písemnostech velkostatku spíše řeší rozměry, a tak rakev nejbližší vchodu pouze zakresluje, ale neidentifikuje, zato rakev Josefa Dittmara eviduje v prostřední řadě na místě Josefa. Je tedy možné, že se jedná o plánek z roku 1890 před pohřbem Josefa Nostitze−Rhieneck, kdy došlo z prostorových důvodů k přesunu rakve Josefa Dittmara ke vchodu. Depozitář: FÚ Rokytnice, sign. II/1/2, PK II, str. 251–252 (přepis 72). Hanisch ve 30. letech 20. století popisuje tradici, že večer na svátek Všech svatých se konala vzpomínka na všechny zemřelé na hřbitově kolem Nejsv. Trojice, pak šlo procesí do hraběcí hrobky, kde se pokračovalo modlitbou za všechny zemřelé Nostitze. Tato praxe byla podle Hanische přerušena zazděním hrobky 11. 8. 1936 (SOkA RK: AM Rokytnice, inv. č. 5, kn. č. 1, PK Hanisch, str. 307 (překlad str. 229)). Jednalo se však zřejmě o rozhodnutí v rámci komisionelního řízení zazdít hrobku, protože podpisy zedníků v hrobce jsou z 18. 9. 1836. SOA Zámrsk: VS Rokytnice, inv. č. 6871−6892, kt. č. 181−182, Účetní přílohy 1914–1936. Jedná se o biskupa Karla kardinála Kašpara, který byl jmenován sídelním biskupem 13. 6. 1921 (instalován pak 29. 6.), od 8. 3. 1920 byl světícím biskupem královéhradeckým. Jeho předchůdce biskup Josef Doubrava zemřel 20. 2. 1921 (Direktář královehradecké diecéze, Hradec Králové 1932). Statistiky při sčítání lidu uvádějí vyšší počty – viz poznámka č. 62 v předchozím článku v OHP 14/2008. SOA Plzeň: RA Nostitzů, inv. č. 205, kt. č. 93, Patronát – kostel a fara v Rokytnici 1921–1934. SOkA RK: AM Rokytnice, inv. č. 5, kn. č. 1, PK Hanisch, str. 307 (překlad str. 229). SOA Zámrsk: VS Rokytnice, inv. č. 6345, kn. č. 5970, Účetní kniha 1894. Depozitář: FÚ Rokytnice, sign. II/1/2, PK II, str. 316–317 (překlad str. 85). Tamtéž, sign. II/3c/2, Účetní kniha kostela Nejsvětější Trojice 1828–1913. Na počátku 20. let 20. století (1921, 1923) rokytnická fma Hermann opravova− la i farní kostel a faru (SOA Zámrsk: VS Rokytnice, inv. č. 6871−6881, kt. č. 181, Účetní přílohy 1914–1924). SOA Zámrsk: VS Rokytnice, inv. č. 6871−6881, kt. č. 181, Účetní přílohy 1914– 1924 (doplatek tesařských prací z roku 1920 se objevil v účtech r. 1921). Tamtéž. Tamtéž, inv. č. 6871−6892, kt. č. 181–182, Účetní přílohy 1914–1936. SOA Plzeň: RA Nostitzů, inv. č. 205, kt. č. 93, Patronát – kostel a fara v Rokytnici 1921–1934. Tamtéž. NA: fond Státní památková správa (dále NA: SPS), inv. č. 229, sign. 40 Místa, kt. č. 510, Rokytnice v Orlických horách. Tamtéž. Uvedené opravy střešní krytiny dokumentují posun v památkové péči, zatímco v roce 1914 protestuje příslušný konzervátor B. Dvořák proti použití azbestocementové krytiny na faru a farní kostel a doporučuje zachování šindele také z důvodu zachování rázu staveb, ale i z praktických, zvláště „když dobře impreg. šindel vydrží bez oprav přes 20 r“ (NA: fond Zemský památkový 204


144/ 145/ 146/ 147/ 148/ 149/

150/ 151/ 152/ 153/

154/ 155/ 156/ 157/ 158/ 159/ 160/ 161/ 162/ 163/ 164/ 165/

166/

úřad, sign. 16 Místa, kt. č. 44, Rokytnice v Orlických horách), o dvacet let později je eternit akceptován bez jakýchkoliv pochybností ze strany státního památkového úřadu (NA: SPS, inv. č. 229, sign. 30 Místa, kt. č. 510, Rokytnice v Orlických horách). SOkA RK: AM Rokytnice, inv. č. 5, kn. č. 1, PK Hanisch, str. 454 (překlad str. 352). NA: fond Ministerstvo školství, inv. č. 1743, sign. 30 Místo+Pam, kt. č. 3200, Rokytnice v Orlických horách. NA: SPS, inv. č. 229, sign. 30 Místa, kt. č. 510, Rokytnice v Orlických horách Depozitář: FÚ Rokytnice, sign. II/3c/4, Účetní kniha Nejsv. Trojice 1934–1941. SOA Zámrsk: VS Rokytnice, inv. č. 5738, kn. č. 5458, Fasáda zámku – rozpočet 1936. SOA Plzeň: RA Nostitzů, inv. č. 474, kt. č. 179, Hospodářské zprávy 1910– 1937 a SOkA RK: AM Rokytnice, inv. č. 5, kn. č. 1, PK Hanisch, str. 456 (překlad 354): Po pobožnosti v zámeckém kostele 1. 11. 1936 se „poprvé….. nekonala vzpomínka v hraběcí hrobce, neboť na přání bývalého hraběte velkostatkáře Josefa Nostitze z Plané u Mariánských lázní byla hrobka….. navždy zazděna.“ SOkA RK: AM Rokytnice, inv. č. 5, kn. č. 1, PK Hanisch, str. 460 (překlad str. 359). Dnes je korouhev v nevalném stavu, nápis je špatně čitelný. Depozitář: FÚ Rokytnice (neinv.), Korespondence 1949. NA: SPS, inv. č. 229, sign. 30 Místa, kt. č. 510, Rokytnice v Orlických horách. Nejsvětější Trojice se stala památkou 3. 5. 1958, číslo rejstříku ÚSKP je 33195/6−2408. (http://monumnet.npu.cz/pamfond/list.php?hledani= 1&KrOk=Ok&HiZe=&sNazSidOb=rokytnice&Adresa=&Cdom=&Pamatka=&CiRejst= &Uz=B&PrirUbytOd= 3.5.1958&PrirUbytDo=23.2.2009&KodKr= 52& KodOk=5204 z 20. 2. 2009) Depozitář: FÚ Rokytnice, sign. II/1/2, PK II, str. 318 (překlad str. 97). Tamtéž, str. 112 (překlad str. 48). Tamtéž, str. 112 (překlad str. 48). Archiv NPÚ, ú. o. p Pardubice: Stavebně historický rozbor jádra Rokytnice v Orlických horách z července 1972, sign. R−34 (citace z r. 2006, před vznikem ú. o. p. v Josefově). Sdělení Petra Hudouska, starosty města Rokytnice. Depozitář: FÚ Rokytnice, sign. II/1/2, PK II, str. 112 (překlad 48). Tamtéž, str. 194 (překlad 67). Archiv NPÚ, ú. o. p Pardubice: Spisy ke kostelu Nejsv. Trojice (čj. PP−500/ 80/Pau z 30. 1. 1980, citace z r. 2006, před vznikem ú. o. p. v Josefově). Tamtéž (záznam prohlídky KSSPPOP kostela 8. 7(sic! 6.).1987 z 27. 6. 1987 a čj. PP−990/87/LS z 22. 6. 1987, citace z r. 2006, před vznikem ú. o. p. v Josefově). Tamtéž (čj. PP−3536/92/Pkr z 17. 7. 1992), dále podací protokol NPÚ Praha. Sdělení Petra Hudouska. Taktéž a http://monumnet.npu.cz/opd/opdlist.php?KrOk=Ok&Nem= N&HiZe=&sNazSidOb=rokytnice&Adresa=&Cdom=&Pamatka=&CiRejst= &Akce=&Dokum=&Zdroj=&VlozenoOd=&VlozenoDo=&Zpr=&ZpravaOd= 1.1.2000&ZpravaDo=23.2.2009&Uz=&PrirUbytOd=3.5.1958&PrirUbytDo= 23.2.2009&KodKr=52&KodOk=5204 z 20. 2. 2009. Za anglický překlad patří dík Mgr. Veronice Čapské, Ph.D.

205

ZÁMECKÝ KOSTEL NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE V ROKYTNICI V ORLICKÝCH HORÁCH

Recommend Documents