zálesák OLYMPIA PRAHA

ZANE GREYzálesák

Zálesák Milt Dale, vytržený z poklidného života v tichu horských lesů Divokého západu, se stane iniciátorem i svědkem vzrušujících událostí. Pomáhá přátelům v boji proti banditům a desperátům, překonává nejrůznější komplikace a nástrahy a přitom řeší vnitřní spor: Má se vrátit do společenství lidí, nebo zůstat při svém samotářském způsobu života v nezkrotné přírodě? • Sugestivní líčení přírody potvrdilo autorovu výbornou znalost Divokého západu i lidí, kterým tento kraj učaroval.

zálesák

ZANE GREY

ISBN 978-80-7376-195-0

Zálesák-definitiva.indd 1

8.5.2010 16:19:16

1

Zalesak.pm6

1

20.5.2010, 13:20

2

Zalesak.pm6

2

20.5.2010, 13:20

zálesák

OLYMPIA PRAHA 3

Zalesak.pm6

3

20.5.2010, 13:20

ZANE GREY / THE MAN OF THE FOREST Translation © Slávka Poberová, 1974, 1992, 2010 Czech edition © Nakladatelství Olympia, a. s., 1974, 1992, 2010 ISBN 978-80-7376-195-0

4

Zalesak.pm6

4

20.5.2010, 13:20

1 Pøi západu slunce byl les klidný, opuštìný, sladce vonìl po sosnách a jedlích a hýøil zlatem, zelení a purpurem. Muž, který vklouzl pod jeho obrovské stromy, splýval s okolím a zmizel, jako by se stal souèástí toho hvozdnatého, divokého kraje. Old Baldy, nejvyšší hora White Mountains, se tu tyèila oblá a lysá a paprsky zapadajícího slunce ji vìnèily poslední záøí. Potom, když výheò za baòatou horou pohasla, nastal obrat. Po èerných, strmých svazích celého toho kopcovitého svìta se jako nákaza zaèal šíøit chlad a temnota. Záøí se v této zemìpisné šíøce vyznaèuje studenými noèními vìtøíky, které se znenadání zdvihají brzy po západu slunce. Na jejich køídlech se zdá pøicházet soumrak a také lehounké zvuky, v pøedchozím tichu nepostøehnutelné. Zálesák Milt Dale stanul na zaèátku zarostlého høebene, naslouchal a pozoroval. Pod ním se rozprostíralo úzké, jen málo zalesnìné údolí, odkud se ozývalo tlumené bublání proudící vody. Její koncert doprovázelo nezkrotné staccato štìkotu slídících kojotù. Z koruny gigantické jedle zaznívalo tokání a kodrcání tetøívka, ukládajícího se ke spánku, a napøíè údolím se neslo poslední tiché hudrování divokých krocanù, smìøujících na høad. Miltovu bystrému sluchu znìly ty zvuky naprosto normálnì, prostì dosvìdèovaly zabìhaný øád lesního kraje. To ho tìšilo, ponìvadž oèekával, že uslyší klapot bìlošských koní – a ten ve svém hájemství nenávidìl. S Indiány byl zadobøe. Tihle zarytí protivníci nechovali nepøátelství k osamìlému lovci. Avšak nìkde v lese se 5

Zalesak.pm6

5

20.5.2010, 13:20

potulovala banda gaunerù, zlodìjù ovcí, s nimiž se Dale netoužil potkat. Noc byla na krku a bouøe s lijákem na spadnutí, a tak nezamíøil k svému pøíliš vzdálenému ležení, nýbrž ke starému srubu. Dorazil k nìmu už skoro za tmy. Postupoval obezøetnì. V té chatì, stejnì jako v nìkolika ostatních, které stály roztroušené po údolích, se mohli skrývat Indiáni nebo medvìd èi kuguár. Zdálo se však, že je prázdná. Ale ještì zkoumal mraèna ženoucí se oblohou a nastavil tváø chladivé vláze jemného, mrholivého deštì. Bude pršet v jednom kuse celou noc. Vstoupil dovnitø. Vzápìtí zaslechl rychlý tepot kopyt cválajících koní. Vyhlédl do tmy a podaøilo se mu v ní matnì rozeznat nìkolik postav, pohybujících se docela nedaleko. Blížily se proti vìtru, který tlumil všechny zvuky. Pìt koní s jezdci, poèítal. Pak zaslechl hrubé hlasy. Rychle se obrátil a ve tmì šátral po žebøíku na pùdu, o nìmž vìdìl, a když ho nahmatal, spìšnì šplhal nahoru, dávaje pozor, aby nezaharašil ruènicí, a tam zalehl na podlahu z tyèek a chvojí. Sotva tak uèinil, v místnosti pod ním se ozvaly tìžké kroky, doprovázené cinkotem ostruh. „Haló, Beasleyi, jste tady?“ zaznìlo hlasitì. Žádná odpovìï. Muž dole nìco tiše zabruèel a ostruhy znovu zazvonily. „Pánové, po Beasleym tu zatím není ani èuchu,“ oznamoval. „Dejte konì pod kùlnu. Poèkáme.“ „Poèkáme, jo?“ zaskøípala odpovìï. „Tøeba do rána – a bez žrádla, jo?“ „Kušuj, Moze. Tak se mi zdá, že tebe jeden neužije na nic než na ten žvanec. Ukliï konì a nìkdo a donese døíví.“ Sotva slyšitelným mumláním nadávek prolnul tupý dusot kopyt, vrzání postrojù a frkání unavených koní. Nové kroky. „Hade, mìli jsme mít rozum a myslet na aprovizaci,“ procedil pøíchozí skrz zuby. „Jasný jak facka, Jime. Ale pozdì bycha honit. Beasley na sebe dlouho èekat nedá.“ V tiše a nehnutì ležícím Miltovi se pomalu zaèala vaøit krev, až mu projela tìlem vzrušující vlnou. Ten hluboký hlas dole pod ním 6

Zalesak.pm6

6

20.5.2010, 13:20

patøil Hadu Ansonovi, nejhoršímu a nejnebezpeènìjšímu individuu v okolí. Ostatní nepochybnì náleželi k jeho tlupì, v tomto øídce obydleném koutu nechvalnì známé. A zmiòovali se o Beasleym, jednom ze dvou nejvìtších ranèerù a chovatelù ovcí ve White Mountains. Co asi znamená to randíèko Hada Ansona s Beasleym? Milt Dale si na tuto otázku odpovìdìl v Beasleyho neprospìch a mnohé podivnosti kolem ovcí a pastevcù, dosud pro osadu Pine nepochopitelné, byly rázem nad slunce jasnìjší. Do srubu vstoupili další chlapi. „Velkej slejvák z toho nebude,“ soudil jeden. Potom bouchlo o zem døíví. Dale ležel na pùdì oblièejem k zemi a s oèima náhodou nedaleko škvíry v podlaze, takže po vzplanutí ohnì vidìl muže dole docela zøetelnì. Z nich znal od døívìjška jen Jima Wilsona, v Pinu proslulého, když o Hadu Ansonovi ještì nikdo nemìl ani potuchy. Jim byl z té bandy lotrù nejlepší, mìl pøátele i mezi poctivci. Povídalo se, že s Hadem zvl᚝ dobøe nevychází. „Ten ohýnek mi dìlá dobøe,“ ozval se hromotlucký Moze se zavilou tváøí. „Málo platný, máme na krku podzim... Jen ještì nìco na zub!“ „Moze, já mám v tašce u sedla flák zvìøiny, a když ho pøitáhneš, je pùlka tvoje,“ ozval se jiný hlas. Moze kvapnì odkráèel. Ve svìtle ohnì vypadal oblièej Hada Ansona vyzáble a lstivì, oèi se mu blýskaly a protáhlý krk a znaèná výška dobøe vystihovaly jeho pøezdívku. „Hade, co mᚠs Beasleym za kšeft?“ zjišoval Jim. „Doèkej èasu jako husa klasu,“ odpovìdìl náèelník. Vyhlížel unavenì a ustaranì. „Copak jsme zlikvidovali málo tìch ubohejch grízerskejch pasákù pro nic za nic?“ dotazoval se nejmladší z tlupy, vìkem pouhé dítì, jejž tvrdá, zatrpklá ústa a hladové oèi ponìkud odlišovaly od kamarádù. „Moje øeè, Burte, moje øeè,“ odpovìdìl ten, který poslal ven Moza. 7

Zalesak.pm6

7

20.5.2010, 13:20

„Hade, tady v tìch lesích bude padat sníh, ani se nenadìjem,“ ozval se Jim Wilson. „Pøezimujem v Tonto Basinu nebo na Gile?“ „Se mi zdá, že si ještì poøádnì zarajtujem, než se dostanem na jih,“ odvìtil Had mrzutì. Do této krizové situace se vrátil Moze. „Šéfe, zmerèil jsem, že si to sem hasí kùò,“ hlásil. Anson se zdvihl a s nastraženýma ušima stanul ve dveøích. Venku sténal vítr a rozptýlené kapky deštì bubnovaly do støechy. „Haló!“ rozkøièel se potìšenì. Na okamžik se rozhostilo ticho, v nìmž Dale záhy uslyšel rychlé klapání kopyt na kamení stezky. Muži dole nervóznì pøešlapovali, ale žádný z nich nepromluvil. Oheò vesele praskal. Had Anson odstoupil ode dveøí a jeho pohyb vyjadøoval jak pochyby, tak obezøetnost. Klusající kùò se opodál zastavil. „Hej, vy tam vevnitø!“ zavolal hlas ze tmy. „Hej, vy venku!“ znìla Ansonova odpovìï. „Jsi to ty, Hade?“ následovala otázka. „Osobnì,“ opáèil Anson a ukázal se. Pøíchozí vstoupil. Byl to mohutný èlovìk v gumáku, v záøi ohnì se mokøe lesknoucím. Do èela stažené sombrero stínilo oblièej, zvl᚝ jeho horní èást, docela jako maska. Mìl èerný zplihlý knír a pevnou bradu. V jeho pohybech se zraèila mužná, mocná síla. „Bud’zdráv, Hade. I ty, Wilsone,“ øekl. „Já jsem si to s tím pùvodním obchodem rozmyslel. Poslal jsem pro vás kvùli docela jiné záležitosti... èistì soukromé.“ Zcela srozumitelným posunkem dal najevo, že by se Hadovi lidé mìli z místnosti klidit. „Jo,“ nerozhodnì ze sebe vypravil Anson. Pak se prudce otoèil. „Moze, Stín a Burt poèkaj venku. Hádám, že nejde vo kšeft, co jsem s ním poèítal... A mùžete sedlat.“ „No prosím, Beasleyi,“ ozval se Anson pøitlumeným hlasem, když odešli. „Tady Jim je moje pravá ruka.“ Na to se Beasley pøiblížil k ohni a vztáhl ruce k plamenùm. „Tentokrát to nejsou ovce,“ zaèal. „To mnì je jasný,“ pøikývl Anson. „Jenže – a je to, co chce, 8

Zalesak.pm6

8

20.5.2010, 13:20

zajídá se mi, že jste nás nechal tak dlouho èekat a štvát se do horoucích pekel. Skoro celej den jsme èekali u Big Springu. Potom pøijel ten grízr a poslal nás sem. Daleko vod tábora, bez zásob a bez dek.“ „Dlouho vás nezdržím,“ klidnil ho Beasley. „Ale i kdyby, nebudeš litovat – až ti povím, že se naše jednání týká Berta Auchinclosse. Teda èlovìka, kvùli kterému je z tebe psanec.“ Ansonova náhlá reakce se podobala pøikrèení šelmy pøed skokem. Rovnìž Wilson se dychtivì naklonil kupøedu. Beasley se ohlédl ke dveøím a pøešel do šepotu: „Starý Auchincloss má na kahánku. Už je jednou nohou v hrobì. Poslal do Missouri pro neteø – mladou žábu – a té chce odkázat ranèe a ovce. Všechen svùj majetek. Nikoho jiného, zdá se, nemá... Tìch ranèù a tìch ovcí a koní! Vy víte, že jsem byl léta Bertùv spoleèník pøi chovu ovcí. Naøkl mì, že jsem ho bral na hùl, a vyrazil mì. Kdežto já celé ty roky tvrdím, že to byl od nìj podraz – a dluží mi ovce i prachy. Mám v Pinu a široko daleko tolik pøátel, co Auchincloss... Takže Hade, podívej...“ Odmlèel se, aby zhluboka nabral dech, a jeho velké ruce se nad ohnìm chvìly. Anson se natáhl vpøed jako had chystající se uštknout a Jim Wilson byl stejnì napjatý, pøestože dost pøesnì vìdìl, co asi pøijde. „Podívej se,“ sípal Beasley, „ta holka má šestnáctého pøijet do Magdaleny. Od zítøka za týden. Pojede dostavníkem do Snowdropu, kde na ni budou èekat Auchinclossovi lidi s bryèkou.“ „Hm,“ zavrèel Anson, když se Beasley znovu odmlèel. „No a?“ „Ta holka se do Snowdropu nesmí dostat.“ „To jako abych pøepad dostavník a unes ji?“ „Pøesnì tak.“ „No dobøe – a co dál?“ „Odvezete ji... Zmizí. To je vᚠúkol... Já na Auchinclosse vybalím svoje nároky – budu naléhat – a až zhebne, naskytne se mi možnost pøevzít jeho majetek. Potom se pro mì za mì sleèinka mùže vrátit... Podrobnosti si vypracuj s Wilsonem. A jestli k tomu musíte pøibrat tlupu, nikomu o pravé pøíèinì ani muk. Mùžete se 9

Zalesak.pm6

9

20.5.2010, 13:20

pìknì napakovat. A až dostanete zaplaceno, prozíravì zmìníte rajon.“ „Dobrej nápad,“ bruèel Had Anson. „Jeho slabina je, Beasleyi, že smrt si nedá porouèet. Starej Bert má koøínek. Mùže vás vypíct.“ „Auchincloss mele z posledního,“ prohlásil Beasley s takovou urèitostí, že se mu nedalo nevìøit. „Teda když jsem ho vidìl naposled, zrovna rùžovì nevyhlížel... Beasleyi, jestli pøijmu vaši nabídku, jak tu holku poznám?“ „Jmenuje se Helena Raynerová,“ pohotovì vysvìtloval Beasley. „Je jí dvacet. Všechny Auchinclossovic jsou krasavice, a tahle je prý nejhezèí.“ „Jo... Beasleyi, tohle je nabeton povìtší kšeft, ale že by se mi zamlouval... Na druhý stranì zas na vás nikdy nedám dopustit... Teda k vìci – a si plácnem. Kolik mi to hodí?“ „Nepøibírejte nikoho do party. Dostavník pøece dokážete pøepadnout vy dva sami. Ostatnì se mu to ještì nepøitrefilo... Ale musíte se maskovat... Øeknìme deset tisíc ovcí – kolik by se za nì ve Phoenixu stržilo zlata!“ Jim Wilson tiše hvízdl. „Že je do toho zamíchaná suknì, se mi nelíbí, ale mùžete se mnou poèítat... Šestnáctýho záøí v Magdalenì – a jmenuje se Helena Raynerová – a je krasavice?“ øekl pomalu Anson. „Ano. Moji pastevci poženou za ètrnáct dní na jih. Jestli se i potom poèasí udrží, po jednom z nich mi vzkážete a já za vámi pøijedu.“ Beasley ještì jednou zamnul rukama nad ohnìm, navlékl si rukavice, stáhl sombrero do oèí a s úseèným rozlouèením vykroèil do noci. „Jime, jak na tebe zapùsobil?“ otázal se Had Anson. „Parde, ten má za ušima, že nás trumfne voba,“ mínil Wilson. „Èert to vem!... Well, vracíme se do tábora.“ Anson první vyšel. Do srubu dolehly pøitlumené hlasy, potom frkání koní, klapot kopyt a koneènì pravidelný, postupnì slábnoucí klus. A lesní ticho narušovalo zase jen skuèení vìtru a jemné bubnování deštì. Milt Dale se tiše posadil a zamyšlenì zíral do tmy. 10

Zalesak.pm6

10

20.5.2010, 13:20

2 Bylo mu tøicet. Ve ètrnácti utekl ze školy i z domova v Iowì, pøidal se k prùkopnickým škunerùm prérie a jako jeden z prvních vidìl na svazích White Mountains budovat lidská obydlí. Ale nelákalo ho ani farmaøení, ani chov ovcí èi monotónní domácká døina, a tak prožil celých dvanáct let v lesích, odkud se jen zøídka vydával na návštìvu Pinu, Show Downu a Snowdropu. Ten koèovnický lesní život nebyl pøíznakem odcizení mezi ním a vesnièany, ale miloval s primitivní, pudovou vášní divocha volnost a samotu a krásu. A dnes veèer narazil na neèistý komplot proti jedinému z èestných bìlochù v kraji, kterého nemohl považovat za svého pøítele. „Ten nièema Beasley!“ rozpøádal Dale monolog. „Beasley – a ve spolku s Hadem Ansonem! Ale pravdu mìl, Bert Auchincloss vážnì mele z posledního. Chudák stará! Jenže když mu o té chystané lumpárnì povím, mnì vìøit urèitì nebude, na to dám krk.“ Objevení tìch piklù znamenalo, že si Milt musí pospíšit dolù do Pinu. „A to dìvèe – Beasley ji chce unést... To je pro ni horší, než kdyby ji zavraždili.“ Dale pøijímal realitu s odevzdaností a fatalismem èlovìka dobøe obeznámeného s krutými anály života v lese. Zlosynové postupují pøi svých rejdech stejnì jako zuøiví vlci, když se støídají pøi štvaní vysoké. Milt je za tuhle štafetu støílel. S muži, a už dobrými èi nepoctivými, se ještì do konfliktu nedostal. Mìl dobrý vztah k starším ženám a dìtem, dìvèata ho nikdy nezajímala. Proto mu Helena Raynerová jakoby spadla z nebe a on si z nièeho nic uvìdomil, že hodlá Beasleyho plány zmaøit, ne aby se zavdìèil starému Bertu Auchinclossovi, ale kvùli ní samé. Nejspíš se už vydala na Západ, sama a dychtivá, tìší se na nový domov. Jak málo lidé obvykle tuší, co je èeká na konci cesty! Kolik jich už skonèilo v lese – a jen zkušení zálesáci dovedli rozeznat tragédii. „Starý Bert mì vùbec nevyslechne,“ meditoval. „A i kdyby, tak 11

Zalesak.pm6

11

20.5.2010, 13:20

mi neuvìøí. Možná že nikdo neuvìøí... Všemu natruc, Had Anson to dìvèe nedostane.“ Tìmito posledními slovy si Dale ujasnil vlastní pozici a pøestal hloubat. Chopil se pušky, slezl z pùdy a obhlížel ze dveøí okolí. Noc již pokroèila, vítr zesílil a pøituhlo, cáry mrakù se honily oblohou, na níž blikalo jen nìkolik hvìzd, od severozápadu chlístal drobný d隝, z lesa vycházelo tiché, hluboké šumìní. „Nejmoudøejší bude zùstat tady,“ øekl si Milt a uchýlil se k ohni. Uhlíky teï rudì žhnuly. Z útrob loveckého pláštì vyndal sáèek se solí a øezy sušeného masa. Rozložil je do žhavého popela a poèkal, až se zaèaly kroutit a syèet. Poté je zašpièatìlým klacíkem vytáhl a jedl jako vyhladovìlý lovec spokojený s málem. Posléze vstal, vyšplhal se na pùdu, kde se natáhl a záhy usnul. Za šedivého rozbøesku už byl na cestì k vesnici Pine. Aby si ušetøil nejprudší stoupání, klièkoval na høeben vlásenkami po senakách – tak nazývají mexiètí pastevci lesní luèiny pøipomínající anglický park – rovných a vykroužených, jakoby lidskou rukou upravených do nádherného kontrastu se sytì zelenými, drsnými a rozervanými høbety. Na otevøené senace i na hustì zalesnìné stráni postøehl Miltùv bystrý zrak velký výbìr zvìøe. Pøi návštìvách Pinu míval vždycky ve zvyku donést dávným pøátelùm, kteøí mu ochotnì poskytovali pøístøeší, èerstvou zvìøinu. Aèkoli tentokrát spìchal, nemínil uèinit z tohoto pravidla výjimku. Pøešel rozlehlou travnatou pláò a dorazil na další povlovný svah, pøeatý mìlkou roklí, porostlou osikami a smrky, mezi nimiž se tøpytil potok, lemovaný vlahými proslunìnými palouky. Tady zaslechl hudrování krocana, a to byl pro Milta pokyn ke zmìnì smìru. Pøikrèený se neslyšnì uchýlil za skupinu osik. V sluneèní záøi v trávì spatøil nejménì tucet velkých krocanù, všichni si ho podezøívavì mìøili s plaše vztyèenými hlavami. Každou jinou koøist pøekvapí lovec snadnìji než dospìlého divokého krocana. Dale z toho hejna složil dva. Ostatní se dali na pštrosí útìk, dupali po zemi a tloukli rozestøenými køídly, až uvedli svá tìžká tìla do víøivého letu. Vznášeli se nízko, asi na výšku muže, až zapadli do lesa. 12

Zalesak.pm6

12

20.5.2010, 13:20

Dale si oba krocany pøehodil pøes rameno a putoval dál. Brzy došel na plochý kraj lesa, kde se za dlouhým svahem s borovicemi a cedry otvírala vyhlídka na holou, opalizující pouš, rozprostøenou do nekoneèna a vlnící se až k mlhavé, temné lince horizontu. Osada Pine se rozkládala na poslední rovince proøídlého lesa. Cesta vinoucí se podle chvátajících tmavých vod potoka probíhala hlouèkem z trámù sroubených chalup, z jejichž komínù línì vystupovaly k nebesùm sloupce modrého kouøe. Vesnièku obklopovala kukuøièná a ovesná pole, žlutá ve sluneèním jasu, zelené pastviny kropenaté koòmi a dobytkem dosahovaly až k hlubokým lesùm. Kdysi tu patrnì bývala pùvodní mýtina, pøestože po vykácených stromech tu teï není ani jediná známka. Okolí pøíliš divoké, než aby bylo idylické, ale vyrovnané, klidné, vnukající dojem dávné pospolitosti, prosperující a blažené, obdaøené notou pokojného života daleko, pøedaleko od svìta. Dale se zastavil pøed velice úhledným døevìným stavením se zahrádkou oplocenou sluneènicemi. Na jeho zavolání odpovìdìla šedovlasá a shrbená, ale nadobyèej èiperná staøena, která se objevila mezi dveømi. „Neklame mì vlastní zrak? Snad to není Milt Dale!“ vykøikovala na pøivítanou. „Ve vší kráse, paní Cassová,“ odpovìdìl. „A tuhle je pro vás krocan.“ „To jsi hodný, Milte, že nikdy nezapomeneš na starou vdovu Cassovou... To je ale chlapík! Letos na podzim vidím prvního. Mùj muž každou chvíli nosíval domù krocany, jako je tenhle… Snad se mi nìkdy zase vrátí.“ Její manžel, Tom Cass, odešel do lesa pøed lety a od té doby se neukázal. Ale staøena ho poøád ještì vyhlížela a nikdy se nevzdala nadìje. „Èlovìk èasto v lese zabloudí, a pøece zas najde cestu ven,“ opakoval Dale vìtu, kterou jí øekl už nesèetnìkrát. „Tak pojï dál. Jistì mᚠhlad, já vím. Kápni božskou, synáèku, kdypaks mìl naposled èerstvý vejce nebo lívaneèky?“ 13

Zalesak.pm6

13

20.5.2010, 13:20

„To víte nejlíp vy,“ odpovìdìl se smíchem a následoval ji do malé èisté kuchyòky. „Mùj ty smutku! A to už je hromada mìsícù,“ potøásla šedivou hlavou. „Milte, mìl bys už nechat toho cikánskýho života a najít si ženu a zaøídit si domov.“ „Tuhle písnièku zpíváte vždycky.“ „A zpívat nepøestanu, dokud... Ale teï už se pìknì uveleb a já ti hnedlinko donesu dobrotu, že se po ní budeš olizovat až za ušima.“ „A co víte za novinky, teta?“ vyzvídal. „Novinky v tomhle Zapadákovì? Vždy do Snowdropu nepáchla ani noha už ètrnáct dní... Sary Jonesová je na pravdì boží, chudìra stará – a je jí tam líp – a mnì utekla jedna kráva. Milte, ta se zatoulá do lesa a zdivoèí. Ale ty bys ji dokázal najít, ty jo. Jednu jalovièku Johna Dakkera zadávil kuguár a Lemu Hardenovi zlodìji ukradli nejrychlejšího konì – pøece jsi znal tu jeho chloubu. Lem se z toho naèisto zfamfrnìl. To mi pøipomíná, Milte, kdepak ty mᚠtoho klacka Rangera, co ho nechceš nikdy nikomu ani pùjèit, ani prodat?“ „Nechávám konì nahoøe v lesích, tam jsou, poèítám, pøed zlodìji v bezpeèí.“ „Dobøes udìlal. Tady v létì ukradli taky pár kusù dobytka, to je jednou jistý.“ A tak se Milt pøi vaøení dozvìdìl o všem, co se od jeho poslední návštìvy v dìdinì událo. Vyprávìní i samorostlá filozofie staré ženy ho bavily, obojí mu pozoruhodnì zpøíjemòovalo posezení u stolu. Ze zkušenosti vìdìl, že nikdo jiný nemá tak výborné máslo a smetanu, ani nesmaží tak znamenitì vejce na slaninì. Kromì toho se zdálo, že a ji pøekvapí, kdy chce, vždycky má po ruce jableèný koláè a ten pøedstavoval jeden z mála požitkù, které Miltovi v jeho lesní samotì chybìly. „Jak se vede starému Bertu Auchinclossovi?“ zjišoval po chvíli. „Bídnì, prachbídnì,“ vzdychla paní Cassová. „Ale vykraèuje si a rajtuje jako vždycky, i když už dlouho na tomhle svìtì nepobude... Jo, Milte, to mi nìco pøipomíná – mám tu nejnovinovatìjší novinu, cos kdy slyšel.“ 14

Zalesak.pm6

14

20.5.2010, 13:20

„Neøíkejte,“ zvolal Dale, aby vzrušenou staøenku rozkurážil ještì víc. „Bert poslal do Saint Joe pro neteø, Helenu Raynerovou. Ta má zdìdit všechen jeho majetek. Už jsme o ní moc slyšeli – jde jeden hlas, že je moc velká fešanda… A hele, Milte Dale, tady mᚠšanci. Dej pokoj lesùm a chy se práce. Ožeò se s ní.“ „Ta nerostla pro mì, teta,“ odporoval s úsmìvem Dale. Staøenka sykla: „Ty toho zase víš! Tobì by žádná nedala košem, Milte Dale, staèí hnout prstem.“ „Mnì že staèí... a jakpak, teta?“ dotazoval se napùl v legraci, napùl pøemítavì. Kdykoli zavítal do civilizace, vždycky musel vlastní myšlenky pøizpùsobovat pøedstavám druhých. „Jak? Milte, žiješ si v tìch lesích, chovᚠse jako usmrkánek – a na nìco jsi starší než ty hory kolem... Dej na mì, široko daleko není mládenec, co by se tobì mohl rovnat. A tahle holka – ta bude mít všecku kurហAuchinclossù.“ „Ale v tom pøípadì bych to s ní nijak nepopadnul,“ namítl. „Já vím, ty nemᚠproè je milovat, pravda pravdoucí. Ale Milte, každá ženská Auchinclossovy ráce byla dobrou manželkou.“ „Teta, teta, vy fantazírujete,“ mírnil ji Dale støízlivì. „Já o ženskou nestojím. Mnì staèí ke štìstí les.“ „To chceš žít až do smrti jako Indián, Milte Dale?“ zeptala se ostøe. „Pøesnì tak.“ „Že tì hanba nefackuje. Ale odøíkanýho chlebíèka, mùj milý... A nedivila bych se, kdyby zrovna tahle Helena Raynerová... Doufám v to a modlím se za to.“ „Dejme tomu, že by mì pøedìlala. Jenže nikdy nepøedìlá starouška Berta. A ten mì, jak je vám známo, nemùže vystát.“ „No, to není tak definitivní, Milte. Tuhle jsem Berta potkala. Ptal se po tobì a sice tvrdil, že jsi divous, ale taky pøipustil, že se lidi tohohle zrna hodìj mezi prùkopníky. Bùh sám ví, co užitku z tebe mìla tahle osada. Milte, Bert neschvaluje tvùj život divocha, ale dokud ten kuguár, co sis ho ochoèil, nezadávil hned nìkolik jeho ovcí, nic proti tobì nemìl.“ 15

Zalesak.pm6

15

20.5.2010, 13:20

„Teta, že Tom zadávil Bertovy ovce, já nevìøím,“ rozhodnì prohlásil Dale. „Dejme tomu, jenže Bert na to pøísahá a spousta dalších jakbysmet,“ opáèila paní Cassová a pochybovaènì zatøásla sivou hlavou. „Že to neudìlal, bys nikdy nepøísahal. Zato dva pastevci se dušovali, že ho vidìli pøi èinu.“ „Jenom kuguára. A tak je vydìsil, že vzali nohy na ramena.“ „Kdo by nevzal? Ta bestie staèí vydìsit kdekoho. Pro všecko na svìtì, už ji nikdy neber sem dolù. Na tu chvíli do smrti nezapomenu. Všichni z Pinu tenkrát utíkali, dospìlí, dìti i konì.“ „Jistì, ale to nebyla Tomova chyba. Teta, Tom je nejkrotší ze všech mých miláèkù. Copak se nesnažil složit vám hlavu do klína a lízat vám ruku?“ „Já vím, Milte, lhala bych, kdybych øekla, že se ten tvùj kuguár nechová líp než moøe lidí, co znám. Ale staèí ho vidìt a poslechnout si, jak si ho lidi berou do huby.“ „A copak povídají, teta?“ „Že divoèí, sotva ho pustíš z oèí. A že vystopuje a zadáví všecko, za èím ho pošleš.“ „Právì na to jsem si ho vydrezíroval.“ „Hlavnì ho koukej nechávat doma v lesích – když se vypravíš sem k nám.“ Dale spoøádal dùkladnou porci, ještì chvíli poslouchal staøenino klábosení, pak sebral ruènici a druhého krocana a rozlouèil se. Doprovodila ho na zápraží. „Sbohem, Milte, a zase se brzy stav, abys – aby ses podíval na Bertovu neteø, bude tu, než se tejden s tejdnem sejde.“ „Poèítám, že si sem nìkdy zaskoèím... Teta, nevidìla jste moje pøátele? Myslím ty mormony Beemanovic.“ „Nevidìla, a ani po nich nijak nestonám,“ odsekla. „Milte Dale, jestli ti nìkdo nasadí chomout, tak to budou ti mormoni.“ „Žádné strachy, teta. Mám ty kluky rád. Èasto pøijdou ke mnì do lesù, abych jim pomohl najít konì, když se zatoulá, nebo zastøelit nìco na pøilepšenou.“ 16

Zalesak.pm6

16

20.5.2010, 13:20

„Teï dìlaj pro Beasleyho.“ „Vážnì? Hádám, že má ovcí i dobytka i koní víc, než míval.“ „Svatá bohorodièko! Milte, Beasley si už ani nedovede spoèítat, co všechno mu øíká pane. Už je to tak, co to s Bertem zaèalo jít z kopce, je Beasley nejvìtší boháè široko daleko. Troufám si tvrdit, že Beasleyho vzestup Bertovu zdraví dvakrát nepøidává. Není to dlouho, co se spolu poøádnì chytli – prodávám, jak jsem koupila. Jenže Bert už není, co bejval.“ Milt dal své dávné pøíznivkyni ještì jednou sbohem a zadumanì, zachmuøenì odcházel. Pøelstít Beasleyho nebude snadné, postavit se mu bude pøímo nebezpeèné. Teï už se nedalo pøíliš pochybovat, že zpùsob, jakým ovládl Pine, nebyl zrovna ohleduplný. Daleovy úvahy prozatím pøerušili známí, které zaèal potkávat na cestì vesnicí. Zanesl krocana do další spøíznìné rodiny, a když opustil jejich dùm, vydal se k místnímu obchodu, velkému døevìnému baráku se støechou z primitivních šindelù, s širokou prkennou nekrytou verandou v prùèelí a se zábradlím na pøivazování koní u cesty. Stálo jich tam nìkolik a vedle houf okounìjících zevlounù jen tak bez kabátù. „A se propadnu, jestli todle není Milt Dale!“ vykøikl jeden. „Tìbùh, Milte, ty parde starej! To je dost, že se taky jednou ukážeš,“ vítal ho druhý. „Ahoj, Dale, jednomu hned srdce v tìle povyskoèí, když tì vidí,“ dal se slyšet jiný. Po dlouhých obdobích samoty se Milta vždycky zmocòoval zvláštní høejivý pocit, když se pak shledával se známými. Tento pìkný pocit se však rychle vytrácel, kdykoli se Milt znovu pohroužil do intimity svých lesù, protože obyvatelé Pinu – jakkoli ho mìli rádi a nesmírnì obdivovali jeho znalost pøírody – ho až na malé výjimky jaksi nebrali vážnì. Že miloval divoèinu, že jí dával pøednost pøed vesnicí a ranèováním, za to ho vydìlili ze svého støedu. Jedni ho cejchovali na lenocha, další na nemotoru, jiní mu pøisuzovali indiánské zvyky i záliby, mnozí ho pokládali za hlupáka. Ale existovala ještì druhá stránka jejich vztahù k nìmu, a ta pravidelnì bývala zdrojem Miltovy dobrodušné zábavy. Dva z toho hlouèku 17

Zalesak.pm6

17

20.5.2010, 13:20

ho žádali, aby jim donesl krocana nebo zvìøinu, jiný zas chtìl s ním na lov. Z obchodu vyšel Lem Harden a obrátil se na Milta s prosbou, aby mu vypátral ukradeného konì. Lemùv bratr zase potøeboval vystopovat a zahnat domù zdivoèelou klisnu. Jesse Lyons si pøál zkrotit høíbì, ale s použitím trpìlivosti, nikoli násilím, jak to mìli ve zvyku suroví jezdci z Pinu. Jako jeden muž zavalili Milta svými žádostmi, aniž si uvìdomovali jejich lichotivý charakter. Význanmým svìdectvím o Miltovì osobnosti se staly i poznámky dvou žen, ubírajících se kolem na nákup. „Hele, Milt Dale!“ zvolala starší. „Tomu øíkám klika. Rozstonala se mi kráva a naši chlapi ji ne a ne vykurýrovat. Musím ho na ni zavolat.“ „Nad Milta není,“ souhlasila nadšenì druhá žena. „Dobrý den, Milte,“ zdravila první. „Až ze sebe setøesete tyhle darmožrouty, stavte se u nás.“ Dale nikdy nikomu neodmítl pomoc, a proto se jeho nepøíliš èasté odskoky do Pinu prodlužovaly, až ho už pøestávaly tìšit. Potom se na cestì ukázal Beasley a zpozoroval ho, právì když se chystal vstoupit do krámu. „Zdravíèko, Milte!“ zvolal srdeènì a pøistoupil k nìmu s napøaženou pravicí. Vítal ho radostnì, ale letmý záblesk v jeho pohledu o radosti zrovna nesvìdèil. V denním svìtle bylo vidìt, že Beasley je vysoký, statný, drsný muž ostrých, zachmuøených rysù. Jeho agresivní vzezøení naznaèovalo, že dovede být dobrým pøítelem a tvrdým nepøítelem. Dale mu potøásl rukou. „Jak se vede, pane Beasleyi?“ „Nestìžuju si, Milte, i když rachoty mám víc než nad hlavu. Nechtìl bys ke mnì jít za paráka všech pastevcù?“ „Mám ten dojem, že nechtìl,“ odpovìdìl Dale. „Ale pøesto dìkuju za nabídku.“ „A jak to vypadá nahoøe v lese?“ „Krocanù a vysoké naseto. A taky spousta medvìdù. Indiáni se letos na podzim pøesunuli k jihu døív než jindy. Ale mnì se zdá, že zima na sebe dá èekat a nebude tuhá.“ 18

Zalesak.pm6

18

20.5.2010, 13:20

„To si nechám líbit! A kde tì èerti nosili?“ „Tak rùznì, pøišel jsem ze svého ležení,“ vysvìtloval Dale znaènì vyhýbavì. „To tvoje ležení! Zatím ho nikdo nevyèmuchal,“ konstatoval Beasley nasupenì. „Mám ho tam nahoøe,“ mávl Milt neurèitì rukou. „Ale pøedpokládám, že toho kuguára mᚠu dveøí srubu na øetìze,“ zjišoval Beasley a jeho svalnatou postavou probìhlo sotva znatelné zachvìní. A zøítelnice jeho tvrdých hnìdých oèí se rozšíøily. „Tom na øetìze není. A srub nemám, pane Beasleyi.“ „Podle tebe se ta veliká bestie prohání po ležení a neví, co je øetìz ani klec?“ dotazoval se ještì Beasley. „Pøesnì tak.“ „Svìte, zboø se! Pumy ovšem nejsou moje gusto. Na to jsem jich mìl po nocích za patama trochu moc. Tím nechci tvrdit, že bych se jich bál. Ale prostì si na takovou chamraï nepotrpím... Milte, vypravil ses k nám dolù na delší dobu?“ „Jistì, nìjakou chvíli tady vydržím.“ „Tak se zastav u mì na ranèi. Tebe vidím vždycky rád. Dìlá u mne pár z tìch tvých starých mormonských kamarádù.“ „Díky, pane Beasleyi. Snad se k vám nìkdy dostanu.“ Beasley se obrátil a vykroèil, potom však, jako by si na nìco dodateènì vzpomnìl, stanul a obrátil se. „Už jsi doufám slyšel, že starý Bert Auchincloss má na kahánku?“ vyzvídal. A jeho oblièej se zdál obrážet znaènì tìžkopádný sled myšlenek. Dale pøedpokládal, že pøíštím slovem nebo narážkou prozradí Beasley víc o tom, co má za lubem. „Vdova Cassová mi vysypala všechny novinky. A o starém Bertovi nic potìšujícího,“ odpovìdìl Dale. „Mìla pravdu. S tím už je konec. A je mi ho líto, i když se ke mnì nikdy nechoval poctivì.“ „Pane Beasleyi,“ skoèil mu Dale obratem do øeèi, „takhle pøede mnou mluvit nesmíte. Bert Auchincloss byl vždycky ten nejspravedlivìjší a nejrovnìjší èlovìk v celém tomhle ovèím království.“ 19

Zalesak.pm6

19

20.5.2010, 13:20

Beasley obdaøil Milta letmým, zakabonìným pohledem. „Dale, tvoje názory nemají na názory tohohle kraje žádný vliv,“ opáèil Beasley rezolutnì. „Žiješ si v lesích... a...“ „Právì to, že žiju v lesích, mi umožòuje mít názory – a ledaco vìdìt,“ pøerušil ho Dale se stejnou rezolutností. Skupinka mužù si vymìnila pøekvapené pohledy. Z téhle stránky Milta Dalea neznali. A Beasleymu se nepodaøilo potlaèit zmatené pøekvapení. „A co tøeba?“ zeptal se pøíkøe. „Dejme tomu, že všecko o tom, co se dìje v Pinu,“ odpovìdìl Dale. Z nìkolika hrdel zaznìl smích. „Jo, jistì se tady dìje ledaco, to je hotovka,“ poznamenal Lem Harden. Mazaný Beasley podle všeho nikdy pøedtím nepovažoval Milta za soudného tvora a urèitì ho nikdy nenapadlo, že právì on by jakkoli mohl zkøížit jeho úmysly. Až teï vypozoroval nebo vytušil v Miltovi nepøátelství, které ho udivilo i zmátlo. „Dale, já se s Bertem Auchinclossem handrkuju už spoustu let,“ pronesl. „Znaèná èást jeho majetku vlastnì patøí mnì. A bude mi patøit i oficiálnì. Teï se pravdìpodobnì lidi rozdìlí, jedna èást bude pro mì, druhá pro Berta. Vìtšina je pro mì... Na kterou stranu se postavíš ty? Bert Auchincloss tebou odjakživa dost pohrdal, a kromì toho je s ním amen. Chceš snad podporovat jeho?“ „Mám dojem, že chci.“ „No, dobøe, žes pøiznal barvu,“ navázal Beasley úseènì a odcházel rozhodným krokem èlovìka pøipraveného pøekonat každou pøekážku, která by chtìla zmaøit jeho zámìry. „Milte, popudit si proti sobì Beasleyho byla blbost,“ konstatoval Lem Harden. „Je na nejlepší cestì zmocnit se všeho tady kolem.“ „Ten zchramstne starýho Berta i s botama,“ mínil jiný. „Klobouk dolù pøed Miltem, že se toho ubožáka starýho zastal,“ prohlásil Lemùv bratr. Dale se od nich odtrhl a zamyšlenì se pustil ulicí. Bøemeno toho, co o Beasleym vìdìl, ho už tolik netížilo, a otevøené jednání, které zvolil, mu pøipadalo nejmoudøejší. Protože pøedtím, než se vypraví 20

Zalesak.pm6

20

20.5.2010, 13:20

za starým Bertem Auchinclossem, bude muset uvažovat, odebral se na hodinku do samoty pod lesní velikány.

3 Dale zamíøil pomalým tempem k Auchinclossovu ranèi teprve odpoledne, po splnìní nìkolika úkolù, jimiž ho povìøili staøí pøátelé z Pinu. Nízká, ètvercová, nezvykle rozmìrná usedlost z kamene a klád stála na malém návrší ani ne kilometr za dìdinou. Vznikla jako obydlí a souèasnì pevnost první svého druhu v celém kraji a její stavbu nìkolikrát pøerušily útoky Indiánù. Od jisté doby však Apaèové pøenesli své zuøivé nájezdy do oblastí jižnì od pohoøí White Mountains. Auchinclossùv dùm shlížel na stodoly a chlévy a ohrady všech rozmìrù i tvarù a na desítky hektarù dobøe ošetøované pùdy. V odpoledním slunci se vlnila ovesná pole šedì a žlutì, obrovské zelené pastviny se stády koní rozdìloval vrbovím vroubený potok a vzadu se po zvlnìné holé pláni potulovaly roztroušené houfy dobytka. Na celém ranèi byla vidìt dlouholetá a vytrvalá døina. Bujnì zelené údolí mezi ním a vesnicí zavlažoval potok, avšak voda pro dùm pocházela z vysokého, zalesnìného horského svahu a dolù ji pøivádìli jednoduchým zaøízením. Pøipasovali k sobì konce stejnì velkých, do hlubokého koryta pøitesaných borových klád, které tvoøily lesklého hada, vinoucího se dolù po stráni napøíè údolím a vzhùru na pahorek do Auchinclossova sídla. Poblíž nìho pøiklopili každou vyhloubenou polovinu kmene pùlkou dalšího, svázali je, a tak vznikla primitivní roura. Tady už voda tekla do kopce, což patøilo jednak ke skuteènostem, které ranè proslavily, jednak k vìcem zázraèným, jež byly odjakživa zdrojem zábavy pineských klukù. Obì 21

Zalesak.pm6

21

20.5.2010, 13:20

dobraèky, které vedly Auchinclossovu velkou domácnost, se èasto zdìsily podivných pøedmìtù, které nepøetržitý proud studené prùzraèné horské vody zanesl do jejich kuchynì. Dale toho dne zastihl Berta Auchinclosse sedìt ve stínu na verandì a rozmlouvat s nìkolika ovèáky a honáky. Auchincloss byl nevysoký muž výjimeènì mohutných proporcí a znaènì rozložitý v ramenou. Nemìl jediný bílý vlas ani nevypadal staøe, pøesto se na jeho tváøi zraèila jistá únava, neurèitý, nevýrazný náznak bolestných vrásek, doklady stárnutí a poklesu životních sil. Jeho hezké rysy se vyznaèovaly èistými liniemi a pøímý pohled modrých oèí, ponìkud posmutnìlý, dosud plál energií. Dale netušil, jakého pøijetí se pøi své návštìvì doèká, urèitì by se vùbec nedivil, kdyby ho nìkdo z usedlosti vykázal. Nevkroèil sem už kolik dlouhých let. Proto ho pøekvapilo, když spatøil, že Auchincloss od sebe mávnutím ruky odhání pastevce a jeho vstup pøijímá s neutrálním výrazem. „Dobrý den, Berte. Jak se vede?“ pozdravil Dale ležérnì a opøel pušku o døevìnou stìnu. Auchincloss nevstal, ale podal mu ruku. „Tak se mi zdá, Milte, že dnešní naše setkání je první z tìch, co bych tì pøi nich nepoložil na lopatky,“ odpovìdìl ranèer tónem zároveò nevrlým i znaènì zkroušeným. „Což si vykládám tak, že nám marodíte,“ opáèil Dale. „A to mì mrzí, Berte.“ „Ani ne. V životì jsem nezastonal. Jsem prostì v koncích, docela jako kùò, co furt tahal a døel a pøehnal to... Ale ty, Milte, jako bys vùbec nestárnul. Život v lesích snad na èlovìku nenechává stopy.“ „Asi. Daøí se mi dobøe a s bìhem èasu si hlavu nelámu.“ „Well, koneckoncù možná ani tak moc praštìnej nejsi. To jsem si øíkal zrovna nedávno – já teï mám na pøemejšlení èas... Jenže Milte, nevzmáhᚠse finanènì.“ „Mám všecko, co potøebuju, Berte.“ „Dejme tomu, ale nikoho neživíš, nikomu na svìtì nejsi nijak prospìšnej.“ 22

Zalesak.pm6

22

20.5.2010, 13:20

„V tomhle bychom se neshodli, Berte,“ odporoval Dale s lehkým úsmìvem. „Soudím, že jsme se neshodli nikdy... A tys ke mnì pøišel jen tak na zdvoøilostní návštìvu, jo?“ „Ne tak docela,“ promluvil rozvážnì Dale. „Pøedevším jsem vám chtìl nabídnout, že zaplatím ty ovce, co jste o nich vždycky tvrdil, že je zadávil mùj kuguár.“ „Žeby? A kde na to vezmeš?“ „Snad jich nebylo tak moc, nebo bylo?“ „Kolem padesáti kouskù.“ „Tolik? A vy si ještì poøád myslíte, Berte, že je zabil mùj miláèek Tom?“ „Pff! Milte, to až zatracenì dobøe vím.“ „Jakpak mùžete vìdìt nìco, Berte, o èem já nemám ani tušení? Ale nechci obnovovat staré spory, já vám ty ovce zaplatím. Náhradu si odpracuju...“ „Milte Dale, ty chceš pøijít sem dolù a makat za tìch pìt desítek ovcí?“ vylétlo nedùvìøivì ze starého ranèera. „Jistì.“ „To teda je na mì silný kafe!“ Nalehl na opìradlo a zadíval se chytrýma oèima na Milta. „Co tì to raflo, Milte? Snad ses nedovìdìl, že sem pøijede moje neteø, a nechceš se pøed ní blejsknout?“ „Dovìdìl, Berte, a její pøíjezd s mým rozhodnutím má hodnì co dìlat,“ vìcnì odvìtil Dale. „Ale blejskat se pøed ní, jak øíkáte, nemám vùbec v úmyslu.“ „Jsi docela jako všecky zelenáèi tady kolem. A poèítám, že to není nejhorší pøíznak. Tebe z tìch lesù vyvleèe jedinì suknì. Jenomže chlapeèku, tahle moje neteø, Helena Raynerová, ta s tebou poøádnì zatoèí. Nikdy jsem ji nevidìl. Ale prý se podobá matce. A Lenka Auchinclossová byla holka jako lusk!“ Dale si uvìdomoval, že se mu do tváøe hrne krev. Na takovýhle druh konverzace nebyl opravdu zvyklý. „Èestné slovo, Berte...“ zaèal. „Synku, nelži starýmu èlovìku.“ „O lhaní nemùže být ani øeè. Já nikdy nelžu nikomu, Berte. Lžou 23

Zalesak.pm6

23

20.5.2010, 13:20

jenom lidi, co žijí ve mìstech a poøád spolu mají techtle mechtle. Já bydlím v lese, a tam není nic, co by mì ponoukalo ke lži.“ „No dobøe, nic ve zlým,“ klidnil ho Auchincloss. „Zamluvili jsme ty ovce, co je zamordovala ta tvoje velká koèka. Já dobøe vím, Milte, že to nemùžu dokázat, a tøeba si o mnì pomyslíš, že jsem padlej na hlavu, až ti øeknu proè. Já totiž nevycházím ze svìdectví tìch grízerskejch pasákù, co tvrdili že zahlídli pumu mezi stádem.“ „A z èeho teda?“ vyzvídal Dale se vzrùstajícím zájmem. „Tenkrát pøed rokem jsem toho kuguára pøeci vidìl sám. Ležel pøed krámem, tys vevnitø asi nakupoval. A mnì bylo, že stojím tváøí v tváø nepøíteli. A se propadnu, jestli jsem nepoznal vinu toho zvíøete v jeho kukuèi. Howgh.“ Starý ranèer èekal výsmìch. Ale Dale zùstal vážný. „Já vaše pocity plnì chápu, Berte,“ odpovìdìl, docela jako by se hovoøilo o chování lidské bytosti. „Strašnì nerad bych o Tomovi pochyboval. Ale je to kuguár. A jednání zvíøat je nevypoèitatelné... Každopádnì vám ztrátu tìch ovcí uhradím.“ „Ne, ani pomyšlení,“ vzepøel se Auchincloss pohotovì. „Smažem to. Mnì staèí, žes s tou nabídkou vyrukoval. Na tom zùstanem. S odpracováním si pøestaò dìlat starosti, jestlis je mìl.“ „Jenže já vám chtìl povìdìt ještì nìco, Berte,“ spustil Dale rozpaèitì. „Týká se to Beasleyho.“ Auchincloss sebou prudce škubl a tváø mu zbrunátnìla. Pak pozdvihl velkou roztøesenou ruku a Dale hned poznal, že starci selhaly nervy. „Jméno toho grízra pøede mnou – nevypouštìj z huby!“ vybuchl. „Vidím rudì, když ho slyším... Dale, už se mi doneslo, že ses dneska postavil za mì, Lem Harden mi to povìdìl. Jsem moc rád. Proto jsem zapomnìl na ten nᚠstarý spor z minulosti... Ale o tom zlodìji ovcí už ani muk nebo tì dám vyhnat!“ „Ale mìjte pøece rozum, Berte,“ domlouval mu Dale. „Já s vámi musím mluvit o Beasleym.“ „Ne. Se mnou ne. Nic nechci slyšet.“ „Mám dojem, že vám nic jiného nezbude,“ opáèil Dale. „Beasley jede po vašem majetku. Spøáhnul se s...“ 24

Zalesak.pm6

24

20.5.2010, 13:20

„Pro všechny svatý! To já vím!“ vykøikl Auchincloss, oblièej temnì rudý a vrávoravì vstával. „Myslíš, že to je pro mì novinka? Kuš, Milte! Já si to nenechám líbit.“ „Jenže Berte, jde o nìco ještì horšího,“ spìšnì pokraèoval Dale. „Mnohem horšího. O vᚠživot a vaše neteø má být...“ „Zavøi zobák – a táhni!“ zabouøil Auchincloss a rozmáchl se svými obrovskými pìstmi. Když couval ke dveøím, pùsobil dojmem, že je na prahu zhroucení. „Jsem bohatej skoronebožtík… Jestli jsi mým pøítelem, tak to dokaž. Bìž a zab toho grízra…“ Po tìch slovech se odbelhal do domu. Dale rozpaèitì postál, pak popadl ruènici a odešel. John, Roy, Joe a Hal Beemanovi byli syny mormonského prùkopníka. Táboøili zhruba pìt kilometrù od Pinu. Dale s bratry veèeøel a povídal si s nimi jako pøi každém jiném setkání. Teprve po veèeøi nakousl téma, kterým byl posedlý. „Tak vy dìláte pro Beasleyho?“ „Bejvávalo,“ zahlaholil John. „Dneska pøi braní jsme dali vejpovìï. Beasleyho to moc nakrklo.“ „Proè jste z toho fleku odešli?“ John se k odpovìdi nemìl a všichni bratøi se tváøili tajuplnì jako lidé, kteøí vìdí svoje, ale nechodí s tím na trh. „Poslechnìte si, kvùli èemu jsem za vámi pøišel, a potom snad promluvíte,“ ujal se tedy slova Dale. A spìšnì zrekapituloval Beasleyho plán na únos Auchinclossovy neteøe a na uchvácení majetku umírajícího muže. Když celý udýchaný skonèil, mladí mormoni zùstali sedìt bez jakéhokoli projevu pøekvapení. Nejstarší z nich, John, vzal klacek a pomalu prohraboval rudé uhlíky ohnì, až se rozlétly bílé jiskry. „A proè nám to vykládáš, Milte?“ zeptal se opatrnì. „Vy jste moji jediní pøátelé,“ svìøoval se Dale. „Mluvit o tom s nìkým ve vsi mi pøipadalo nebezpeèné, hned od zaèátku jsem myslel na vás. Já Hadu Ansonovi nedovolím, aby dostal to dìvèe do spárù. Sám mu to nezatrhnu, a tak pøicházím za vámi.“ „Beasley má v Pinu a kolem silnou pozici, kdežto Bertova sláb25

Zalesak.pm6

25

20.5.2010, 13:20

ne. Beasley ten majetek shrábne, a s tou holkou nebo bez ní,“ mínil John. „Kaše se vždycky nejí tak horká, jak se uvaøí. Ale na Bertovi mi nezáleží. Co mì štve, je osud toho dìvèete... Šestnáctého má pøijet do Magdaleny a odtud dostavníkem do Snowdropu... Co podniknout? Jestli tím dostavníkem pojede, pojedu já taky, za to vám ruèím. Jenže ona by do nìj vùbec nemìla nastoupit... Zkrátka ji z toho nìjak vytáhnu. Píchnete mi? Však já za vás už taky tu a tam nastavoval kùži. Tohle je ovšem jiná historie. Ale jste kamarádi? Teï víte, co je Beasley zaè. A na tu bandu Hada Ansona sami nestaèíte. Máte rychlé konì, dovedete dobøe stopovat i zacházet s puškou. Jste pøesnì ten druh spojencù, co potøebuju mít po boku, až pùjde do tuhého. Podpoøíte mì, nebo mì necháte na holièkách?“ Nato John Beeman s pobledlou tváøí mlèky, pevnì stiskl Miltovi pravici a ostatní bratøi jeden po druhém vstali, aby uèinili totéž. Oèi jim tvrdì plály a úzké rty obestíral škleb nezvykle zatrpklý. „Co je Beasley za ptáèka, víme možná líp než ty, Milte,“ prohlásil John koneènì. „Znièil našeho tátu. A poškodil další mormony. Na vlastní oèi jsme se pøesvìdèili, že dostává ovce, co krade Ansonova banda... Pak je žene ve stádu do Phoenixu. Naši nechtìli, abysme to na nìj píchli. Tak jsme drželi jazyk za zuby a trpìli. Táta trval na tom, že první slovo proti Beasleymu musí øíct nìkdo jinej, a teï s ním teda pøicházíš ty.“ Vtom položil Miltovi ruku na rameno Roy Beeman, z bratøí snad nejenergiètìjší a nejchtivìjší dobrodružství, nejnebojácnìjší. Ten se s Dalem stýkal nejèastìji, podnikl s ním nejednu dlouhou výpravu a byl nejvytrvalejší jezdec a nejzkušenìjší stopaø v celém kraji. „Poèítej s námi,“ zarachotil mocným hlasem.

26

Zalesak.pm6

26

20.5.2010, 13:20

4 Helena Raynerová cestovala transkontinentálním rychlíkem k západu už celých ètyøiadvacet hodin, když uèinila ten poplašný objev. Srdce roztesknìné louèením s milovanými bytostmi doma, pøesto plné rozechvìní a živých pøedstav o nezvyklém zpùsobu života na Divokém západì, vyjela ze St.Josephu ve spoleènosti své pøedèasnì dospìlé šestnáctileté sestry Bo. Celý jejich rod byl prodchnut pionýrským duchem a v její krvi proudila touha po zmìnì, aktivitì, dobrodružství. Pøijmout nabídku bohatého strýce ponoukly Helenu rovnìž ohledy na ovdovìlou matku s velkou, dorùstající rodinou. Uèila ve škole, doma pak mladší bratry a sestry a pomáhala i jinak. A tak, tøebaže zpøetrhávala pouta zakoøenìných starých svazkù jen s obtížemi, volání pøíležitosti prostì neodolala. Nebesa vyslyšela, zaè se modlila, poskytla jí, o èem snila. Finanènì zabezpeèí rodinu, postará se o svou hezkou, ale divokou sestøièku, zamìní klepaøské, ošklivé, nudné mìsto za široširý kraj bez hranic, usadí se na skvìlém ranèi, který jí jednou pøipadne, ukojí svou hlubokou, instinktivní a dosud nerealizovanou lásku ke zvíøatùm, k poušti i horám, stromùm, bystøinám a planým kvìtinám – to vše pøedstavovalo metu Heleniných nejvášnivìjších tužeb, k jejichž splnìní teï mìlo dojít jakýmsi zázraèným, pohádkovým zpùsobem. Jako oslepující, omraèující proud ledové vody zmrazil její horoucí soukromé sny i všechna blažená oèekávání poznatek, že týmž vlakem jede Harve Riggs. Jeho pøítomnost se dala vysvìtlit jedinì tím, že ji sleduje. Riggs reprezentoval to nejhorší ze spousty protivných soužení, jež za sebou nechala v St.Josephu. Uplatòoval jakési nároky na ni, mìl jistý vliv na Heleninu matku, která ho protežovala mezi dceøinými nápadníky. Nebyl ani pøitažlivý, ani charakterní, ani snaživý, ani ji nièím nezaujal, byl to chvastounský, nafoukaný dobrodruh s afektovanì dlouhými vlasy, žádný skuteèný Zápaïan, aèkoli nosil pistole a vychloubal se svou špatnou po27

Zalesak.pm6

27

20.5.2010, 13:20

vìstí. Na nádraží v La Juntì ho na okamžik zahlédla ve vlaku. Zøejmì ji špehoval, i když se držel z dohledu, a to ji upozornilo na problém, s nímž se pravdìpodobnì bude muset vyrovnat. Tím poznáním vystøízlivìla. Cesta k novému domovu na Západì zøejmì nebude celá vystlaná rùžemi. Když nemohl Helenu doprovázet, povìsil se jí Riggs na paty a nezastaví se pøed nièím, aby dosáhl cíle. Se zdìšením si uvìdomila, že se mùže spoléhat jen sama na sebe, a zmocnil se jí ochromující pocit sklíèenosti, opuštìnosti a bezmoci. Ten však netrval dlouho, pohotovì ho zahnala hrdost a vzplanutí hnìvu. Pøíležitost klepe na dveøe a ona ji nemíní nevpustit. Nesmìla by být neteøí Berta Auchinclosse, aby zaváhala. A když rozmrzelost pøešla v opravdický vztek, dokázala se Riggsovi a jeho zámìrùm, a už jsou jakékoli, pohrdavì vysmát. Strach z nìho zažehnala jednou provždy. Pøi odjezdu ze St. Josephu se obrátila tváøí k Západu s bušícím srdcem a pevným odhodláním být toho Západu hodna. Strýc Bert psal, že v tom dalekém kraji je nutno zakládat rodiny, a k založení rodiny je zapotøebí žen. Ona má v úmyslu stát se jednou z nich a ze sestry vychovat další. A s pomyšlením, že už spolehlivì ví, co øekne Riggsovi, až ji døív èi pozdìji bude obtìžovat, pøestala se jím zabývat. Sledovala z rychle jedoucího vlaku neustále se mìnící scenérii a pøitom odpoèívala po vyèerpávajících zásazích nutných ke krocení Bo na zastávkách. S pohledem upøeným na borové lesy a rudé morény a zamžená vznosná horstva se znovu ponoøila do snìní. Vidìla slunce klesat za vzdálené høebeny Nového Mexika – skvoucí zlatá záøe, pro ni stejnì nová jako fantastické nápady, které se v ní líhly, rozechvívaly ji a zase mizely. Sestøino nadšení tak mlèenlivé nebylo, a jakmile slunce zmizelo a barvy vybledly, vzalo na sebe podobu halasného žadonìní, aby Helena rozbalila obrovitý koš s aprovizací, kterou si vezly z domova. Obsadily dvì protìjší místa na konci vagonu, kde se pod zmínìným košem vršila hromada zavazadel, obsahující veškerý majetek obou dìvèat. Ve skuteènosti tam bylo mnohem víc, než jim patøilo pøed odjezdem, protože peèlivá matka ve snaze, aby udìlaly na zá28

Zalesak.pm6

28

20.5.2010, 13:20

možného strýce dobrý dojem, nešetøila penìzi ani námahou a poøídila jim pìkné obleèení. Pøitiskly se k sobì koleny, položily si na nì tìžký koš, jedly a dívaly se na chladné, temné kopce. Vlak rachotil vpøed jen zvolna, protože zdolával úsek plný zatáèek. Potom se na zvolna míjející panoráma snesla tma, do okna zavál studený noèní vítr, na obloze se rozblikaly bílé hvìzdy. Sestry, pod tlustým kabátem ruku v ruce a hlavy pøitulené k sobì, usnuly. Brzy ráno, když znovu lovily ve svém pravdìpodobnì bezedném koši, vlak zastavil v Las Vegas. „Hele, hele!“ vykøikla Bo vzrušeným hlasem. „Kovbojové! Jéje, Lenko, podívej!“ Helena se zasmála a pohlédla nejdøív na sestru v obdivu nad její roztomilostí. Bo byla pomenší a šilo s ní tisíc èertù. Mìla svìtle kaštanové vlasy a tmavomodré oèi, darebácky jiskøivé a pøitažlivé jako magnet. Venku na primitivním nástupišti postávali železnièáøi, Mexièané a hlouèek zevlujících kovbojù, vysokých, hubených, køivonohých chlapíkù s mladistvými, bezelstnými tváøemi a bystrýma oèima. Jeden z nich vypadal zvl᚝ sympaticky. Tìlo dokonale stavìné, do bronzova osmahlý oblièej, jasnì èervený šátek, pohupující se pistole a nápadnì dlouhé, zahnuté ostruhy. Zøejmì postøehl, že se na nìho Bo obdivnì dívá, prohodil nìco ke kamarádùm a zamíøil pomalouèku k oknu, u nìhož obì dívky sedìly. Mìl jedineènou, skoro neohrabanou chùzi, jako by nebyl zvyklý pohybovat se po svých. Velikánské ostruhy melodicky cinkaly. Smekl sombrero a zastavil se docela samozøejmì, klidný, pøímý, s úsmìvem na rtech. Helenì se zalíbil na první pohled, ale když vzhlédla k Bo, aby zjistila, jak zapùsobil na ni, shledala, že ta mladá dáma strachy zkoprnìla. „Dobrejtro,“ zahlaholil kovboj s dobromyslným úšklebkem od ucha k uchu. „Kam si to šinete?“ „Teï do Magdaleny a dál dostavníkem do White Mountains,“ odpovìdìla. 29

Zalesak.pm6

29

20.5.2010, 13:20

V kovbojových jasných, pronikavých oèích blýsklo pøekvapení. „Kraj Apaèù, sleèno,“ øekl. „Tak si myslím, že vás lituju. To zaruèenì není místo pro vás dvì... S dovolením – nejste mormonky?“ „Ne. My jsme neteøe Berta Auchinclosse,“ vysvìtlovala Helena. „Neøíkejte! Já to náhodou v Magdalenì znám a Bertovo jméno jsem slyšel... Poèítám, že k nìmu jedete na návštìvu.“ „Ne, natrvalo.“ „To je senza. Západ potøebuje dìvèata... Jo, Berta znám z doslechu. Ne zrovna nejmladší dobytkáø z Arizony v ovèím kraji. To je na pováženou... A teï by mì zajímalo – kdybych se tam vypravil a ucházel se u nìj o práci – jestlipak bych ji dostal?“ Jeho lenivý úsmìv byl nakažlivý a jeho zámysly prùzraèné jak køišálová voda. Pohled, kterým sledoval Bo, dìlal Helenì celkem dobøe. Poslední rok nebo dva, kdy Bo rostla do krásy, stávala se terèem obdivných pohledù poøád víc a víc. V tom kovbojovi se zraèila nejen záliba a respekt, ale i hravost. A Bo si toho rozhodnì všimla. „Strýèek se v jednom dopise zmínil, že nemá na ranèi nikdy dostatek pracovních sil,“ usmála se Helena. „V tom pøípadì se tam vydám. Myslím, že stejnì mám cestu tím smìrem – teï.“ Zdál se tak lakonický, tolik lehkovážný, tak milý, že ho nešlo brát vážnì, ale pøesto v nìm Helenin pohotový postøeh rozpoznal odvahu a ještì cosi zároveò impulzivního i osudového. Jeho poslední slovo hovoøilo stejnì jasnì jako nìžný pohled utkvívající na Bo. Pøes veškerou snahu to potlaèit mìla Helena v povaze nìco škodolibosti, která obèas vystrèila rùžky, a Bo, u níž tentokrát její impertinence selhala natolik, že onìmìla, skýtala neodolatelné pokušení. „Tady sestøièka za vás tøeba u strýèka Berta ztratí slovo,“ popíchla Helena. V tu chvíli sebou vlak trhl a zvolna se rozjel. Kovboj udìlal podle nìj dva dlouhé kroky, vzrušený chlapecký oblièej takøka v rovinì s okénkem a oèi, pojednou plaché a jakoby roztìkané, ale pøesto smìlé, pøilepené k Bo. 30

Zalesak.pm6

30

20.5.2010, 13:20

„Na shledanou – cukroušku!“ zvolal. Zastavil se a zmizel z dohledu. „Júú,“ vyhrkla Helena kajícnì, pøesnìji napùl omluvnì, napùl žertovnì. „Ten mladík se ale nìjak vyzná.“ Bo se pøekrásnì zardívala. „Lenko, mnì pøipadal úchvatný!“ „To bych zrovna neøekla, ale hezký je,“ mínila Helena, spokojená, že se Bo na ni podle všeho nehnìvá. Bo jasnì svádìla zápas se zuøivou touhou vyhlédnout z okénka a zamávat. Ale sotva vykoukla, zøejmì zažila zklamání. „Myslíš, že – že pøijede ke strýci Bertovi?“ vyzvídala. „Ale dìátko, to pøece byla jen legrace.“ „Já ti za to ruèím, Lenko, že se objeví. Páni, to bude bašta. Zaèínám bláznit po kovbojích. Vypadají naèisto jinak než Harve Riggs, který tolik bìhal za tebou.“ Helena vzdychla, jednak že jí sestøièka pøipomnìla protivného nápadníka, jednak že si znovu uvìdomila, jak Bo pøímo zázraènì už odrostla dìtským støevíèkùm. A ona jí, té dívce bouølivého a nezkrotného ducha, má být zároveò matkou i pøítelkyní. Bo se velice líbily vepøovicové domky Mexièanù, a když posléze vlak vjel na indiánské území s puebly, pestrobarevnì odìnými domorodci a chundelatými divokými mustangy podle trati, neznalo její nadšení mezí. Kolem poledne dorazily do Albuquerque, kde mìly pøestupovat, do dùležité stanice, které se již pøedem obávaly jako první komplikace na své cestì. Bylo tu opravdu rušno – všude plno brebentících Mexièanù, promenujících èervenolících kovbojù zarputilého vzezøení, lelkujících Indiánù. Ve víru starostí s dohledem na Bo a všechna zavazadla a vyhledáním správného pøípoje by Helena stìží zachovala rozvahu, nebýt laskavého brzdaøe, který jim pomohl. V pøední èásti vagonu – byl na téhle lokální dráze jediný osobní, pøipojený se zavazadlovým k nìkolika nákladním – sedìlo jen nìkolik cestujících, vesmìs Mexièanù. Helena si dost nerudnì pomyslela, že brzy zjistí, nakolik se její podezøení o Riggsovi zakládá 31

Zalesak.pm6

31

20.5.2010, 13:20

na pravdì. Jestli se chce ještì dnes dostat do Magdaleny, musí nastoupit do tohoto vlaku. „Lenko, zahlídla jsem Riggse!“ zašeptala Bo. „Chystá se nastoupit do našeho vagonu.“ „Bo, já ho vidìla už vèera,“ podotkla Helena vìcnì. „Šmíruje tì – ten – ten –“ „Ale Bo, nerozèiluj se,“ domlouvala jí Helena. „Postavily jsme se na vlastní nohy. Musíme vìci brát, jak jsou. A si mì Riggs stopuje. Však já ho zpražím.“ „Ale mluvit s ním nebudeš, viï? Pøece se s ním nechceš špinit.“ „Když to pùjde, tak ne.“ Nastupovali další cestující, zaprášení, nevzhlední drsní muži, nìkolik nuznì obleèených žen s tvrdì øezanými rysy poznamenanými lopotou, a øada dalších Mexièanù. Hledali si místa s povykem a køikem. Vtom Helena spatøila vstupovat Riggse, obtíženého množstvím zavazadel. Byl zhruba støedního vzrùstu, nápadnì snìdý a mìl dlouhé èerné kníry i vlasy. Obleèený byl výstøednì – èerný šosatý kabát, èerné kalhoty zasunuté do vysokých holínek s ozdobnou manžetou, vyšívaná vesta, rozevlátá kravata a èerné sombrero. Zvl᚝ výraznì se vyjímal opasek s pistolí. Riggsùv pøíchod pøíznaènì nezùstal bez komentáøe ostatních pasažérù. Když uložil všechnu bagáž, jako by vyrostl, prudce se obrátil a blížil se k dìvèatùm. Pøistoupil k nim a usadil se na opìradlo protìjší lavice, smekl sombrero a bez skrupulí si Helenu prohlížel. Mìl tvrdé lesklé oèi, roztìkané a uhýbavé, a hrubá, panovaèná ústa. Helena ho dosud vždycky vídala zaštítìná domácím prostøedím a rozdíl mezi tím, jak se jí jevil tam a tady, jí otøásl. „Nazdárek, Lenko!“ pozdravil. „Nezajímá vás, že mì tu vidíte?“ „Ne,“ odsekla chladnì. „Ale já bych se vsadil, že jo.“ „Pane Riggsi, den pøed odjezdem jsem vám øekla, že mì z toho, co dìláte nebo øíkáte, nic nezajímá.“ „Se mi zdá, že to není pravda, Lenko. Žádné ženì není lhostejné, když o ni projevím zájem. A vy to víte.“ 32

Zalesak.pm6

32

20.5.2010, 13:20

„Vy jste mì tedy sledoval až sem?“ ptala se Helena hlasem, který se vzdor všemu úsilí tøásl zlostí. „Jistì,“ odpovìdìl samolibì a zároveò rádoby láskyplnì. „Ale proè? Proè? Není to k nièemu – je to beznadìjné.“ „Pøísahal jsem, že vás dostanu buï já, nebo nikdo,“ vyhrkl a v zápalu jeho tónu znìl víc egoismus než hlad po lásce ženy. „A kromì toho bych se asi døív nebo pozdìji vypravil na Západ tak jako tak.“ „Ale vy pøece nejedete – až tam – do Pinu?“ koktala Helena, v tu chvíli na dnì svých sil. „Od nynìjška jsem vaším stínem, Lenko,“ zadeklamoval. Bo se napøímila jako svíèka, oèi jí planuly a tváø zbledla. „Harve Riggsi, koukejte nechat Lenku na pokoji,“ vybuchla zvuèným, odhodlaným hlasem mládí. „Nìco vám povím – jestli za ní polezete a budete ji obtìžovat, mùžete na to vzít jed, že s vámi strýèek Bert nebo nìjaký kovboj vyrazí dveøe.“ „Ahoj, fracku,“ hodil po ní ledovì. „Vidím, že sis nijak nezlepšila móresy a po kovbojích jsi furt divá.“ „Slušným zpùsobem se nedá jednat s takovým – takovým –“ „Pst!“ napomenula ji Helena. Divit se, že Bo v té chvíli vybuchla, nešlo, nebo ta mladá dáma se Riggse ani trochu nebála. Dokonce se zdálo, že mu co nevidìt vlepí facku. A Helena poznávala, že aèkoli její rozum pochopil výhody kynoucí z opuštìní domova a odchodu do divoèiny, a aèkoli se rozhodla být stateènou, vlastní zaèátek samostatnosti ji zastihl morálnì slabou. Ale vìdìla, že to pøekoná. A pøipadalo jí, že právì její sestøièka s blesky v oèích ji drží nad vodou. Bo se Západu pøizpùsobí snadno, napadlo ji, protože je tak mladá, nièím nezatížená a živelná. Bo se obrátila k Riggsovi zády a dívala se z okna. Riggs se zasmál. Potom vstal a naklonil se k Helenì. „Lenko, kam pùjdete vy, pùjdu i já,“ øekl rozhodnì. „Mùžete pøijmout moje rozhodnutí po dobrém nebo po zlém, jak vám libo. Ale jestli máte za mák rozumu, nebudete tady ty lidi proti mnì 33

Zalesak.pm6

33

20.5.2010, 13:20

štvát. Mohl bych nìkomu ublížit... Nebylo by lepší se spøátelit? Protože já se o vás budu starat, a už je vám to milé nebo ne.“ Helena shledávala toho èlovìka nejprve nudným, pak nebezpeèným, a teï mu musí vyhlásit otevøené nepøátelství. „Vy se o mì starat nebudete. Postarám se o sebe sama,“ prohlásila a otoèila se k nìmu zády. Slyšela ho nìco si tiše brumlat a dívala se, jak pomalu odchází na druhý konec vagonu. Potom jí vklouzla do dlanì ruka sestøina. „Vykašli se na nìj, Lenko,“ šeptala. „Víš, co o nìm øíká starý šerif Haines: Pistolník pro srandu králíkùm. Jestli se jednou vynatrefí na nefalšovaným Západì, pomaže odtamtud svinským krokem… Kdyby tak jel s námi ve vlaku ten mùj opálený kovboj!“ Helenu zalila vlna radosti nad tím, že podlehla sestøinu neodbytnému naléhání a vzala ji s sebou na Západ. Vždy právì temperament, který doma dìlal z Bo nezvládnutelné stvoøení, možná šastnì ovlivní její život v tom svobodném kraji. Avšak navzdory veškeré vøelé vdìènosti se musela sestøe zasmát: „Tvùj opálený kovboj! Jen se nevytahuj, Bo, mìla jsi z nìj nahnáno. A teï si ho pøivlastòuješ!“ „Do toho chlapíka bych se urèitì dokázala zamilovat,“ zareagovala Bo zasnìnì. „Dítì, tohle tvrdíš o fùøe mládencù už bùhvíjak dlouho. A pøesto ses na žádného z nich nepodívala víc než dvakrát.“ „To bylo jiné... Lenko, tenhleten se nabeton ukáže v Pinu.“ „Doufám. Taky bych si pøála, aby jel tímhle vlakem. Byl mi sympatický.“ „Dejme tomu, drahá Lenko, ale prvnì i naposled se díval na mì. Zanech tedy marných nadìjí... Tááák, a vlak se rozjíždí... Na vidìnou, Albu–ker– Co je to za zapeklité jméno?... A teï se, Lenièko, nabaštíme. Já hlady už šilhám.“ Helena potom zapomnìla na trampoty i na nejistou budoucnost, poslouchala švitoøení nezdolné Bo, znovu se obèerstvovala nevyèerpatelnými dobrotami obøího koše, pozorovala vznešené hory a opìt vplynula do dobré nálady. Pøed nimi se otevøela vyhlídka na údolí Rio Grande, vpøedu ši34

Zalesak.pm6

34

20.5.2010, 13:20

roká, obrovská šedozelená rozsedlina mezi lysými èernými kopci, v dálce úzká prùrva se žlutou lesklou øekou kroutící se v žáru slunce. Bo nakonec pozorování nièím neoživené krajiny unavilo, složila svìtlovlasou hlavu na vyrudlý pl᚝ a usnula. Helena však nepøestala upírat oèi do dálky na tu zemi skal a plání hodiny a hodiny, bìhem nichž se pøi pohledu skrze oblaka prachu a závoje vedra její zakoøenìné a pochybovaènì neklidné názory postupnì mìnily, až se ustálily. Se Západem se ztotožnila i fyzicky, zrakem i ostatními smysly, tak jako se s ním ztotožòovala už døív duševnì. Žena má milovat domov, a ji osud zavane kamkoli, vìøila Helena, a ani ne tak z povinnosti, jako spíš proto, aby se jí žilo radostnì a romanticky. A lze vùbec žít jinak – nudnì nebo monotónnì – tady, na té obrovské rozloze holé zemì pod volným nebem, kde nutnost uspìt usvìdèuje filozofování a hloubání z povrchnosti? Pak si všimla, že bílá a žlutá barva pùdy a skal zaèala pøecházet v rudou, což znamenalo – jak vìdìla – že se už blíží k Arizonì. Arizona, barbarská, opuštìná, rudá pouští, zelená stepí – Arizona se hømícími øekami, s neprobádanými kouty, s pastvinami a hvozdy, zemì divokých koní, kovbojù, psancù, vlkù, pum a divochù! To jméno ji vzrušovalo a rozechvívalo a znìlo jí nepoznanými, slastnými, dosud nedosažitelnými zážitky. Èas ubíhal a Helena se dívala, pouèovala se i snila. Vlak zastavoval v dlouhých intervalech na nádražíèkách, kde nebylo nic než domky z nepálených cihel a lenošící Mexièané a prach a vedro. Bo se vzbudila a zaèala štìbetat a kramaøit v koši. Od prùvodèího vyzvìdìla, že pøespøíští zastávka bude Magdalena. A pøekypovala dohady typu „kdo nám pøijde naproti“ a „co se mùže stát“. Tím vrátila Helenu do støízlivé skuteènosti, která ovšem ani zdaleka nepostrádala romantiku. Jisté bylo jen to, že nemìla tušení, co se bude dít. Riggs už dvakrát prošel ulièkou mezi lavicemi, aby Helenì ostentativnì pøedvedl svou snìdou tváø a jiskrné oko a sardonický úšklebek. Helena však znovu pøemohla vzrùstající obavy opovržlivým despektem. Ten dotìra se ani zdaleka necítí jistý. Že by se až do jejího pøíjezdu do Pinu vzmohl na víc než na otravování, je nepravdìpodobné. Ve Snowdropu, kam se – jak Helena vìdì35

Zalesak.pm6

35

20.5.2010, 13:20

la – dostanou z Magdaleny po dlouhé jízdì dostavníkem, na ni bude èekat strýc nebo èlovìk, kterého tam strýc pošle. Tu cestu dostavníkem považovala Helena ve svých úvahách za nádherné vyvrcholení a zároveò nejnebezpeènìjší úsek celé dlouhé pouti. „Ach Lenko,“ zvolala Bo nadšenì, „už tam brzy budem. Pøíští stanici, zaslechla jsem vedle.“ „Jestlipak dostavník pojede ještì veèer?“ zapochybovala Helena. „Samosebou,“ ujistila ji nezastrašitelná Bo. Helenì pøipadalo, že vlak pøímo letí, aèkoli se kodrcal stejnì jako døív. Slunce klesalo za ponuré útesy Nového Mexika, Magdalena byla na dosah a s ní noc a dobrodružství. Helenì se rozbušilo srdce. Pozorovala žluté plánì s pasoucím se dobytkem. Jeho pøítomnost a zavodòovací pøíkopy a topoly napovídaly, že se cestování po železnici chýlí ke konci. Sestøin potlaèovaný výkøik ji pøimìl podívat se na druhou stranu vagonu, a tam spatøila za okénkem šòùru nízkých, pøikrèených domù z èervených vepøovic. Vlak zaèal brzdit. Podle nìho pádily dìti, bílé i mexické v jednom chumlu, pak uvidìla další domy a vysoko na kopci ohromný kostel také z nepálených cihel, primitivní a køiklavý, a pøece svým zpùsobem krásný. Helena pøikázala Bo, aby si nasadila klobouk, a když sama dìlala totéž, stydìla se, že se jí chvìjí ruce. Vagon zašumìl hovorem a pøípravami k vystupování. Vlak zastavil. Helena vykoukla a spatøila roztroušený dav Mexièanù a Indiánù, stojících vesmìs bez pohnutí, jako by pro nì existoval jenom vlak a nic jiného. Vzápìtí si všimla bìlocha a ulevilo se jí. Stál v èele ostatních. Svou výškou a rozložitostí a trochu i nápadností k sobì pøitáhl Helenin pohled. Zjistila, že je to lovec obleèený do šedé jelenice s tøepením a v ruce tøímá pušku.

36

Zalesak.pm6

36

20.5.2010, 13:20

5 Tady se už nevyskytoval ochotný brzdaø, který by sestrám pomohl se zavazadly. Pøíslušnou jejich èást pøidìlila Helena Bo a pak obì s tím nemotorným nákladem vrávoraly ke schùdkùm. Na plošinì popadla energická ruka tìžkou kabelu, s níž se lopotila Helena, a zvuèný hlas øièel: „Dámy, tak jsme tady – na divokým, nespoutaným Západì!“ To promluvil Riggs. Uèinil tak a chopil se jednoho z bøemen, spíš aby udìlal dojem na zvìdavý dav, než aby projevil opravdovou laskavost. V rozrušení z pøíjezdu na nìj Helena pozapomnìla. Zpùsob, kterým se jí zèistajasna pøipomnìl, a faleš, s níž to provedl, ji rozzuøily. Spìchala ze schùdkù, div pøes èetná zavazadla neupadla. Právì když sahala po brašnì v Riggsovì ruce, spatøila toho lovce v šedém. Blížil se k ní. „Pane Riggsi, tu tašku si ponesu sama,“ øekla. „Jen mi ji nechte. Radši pomozte Bo,“ radil familiárnì. „Jenže já ji chci,“ trvala na svém klidnì, ale rozhodnì. K vypáèení kabely z Riggsova sevøení musela vyvinout znaèné úsilí. „Podívejte, Heleno, snad nechcete pokraèovat v tom žertování i tady?“ ptal se zkroušenì, avšak poøád ještì docela hlasitì. „Já vùbec nežertuju,“ odsekla Helena. „Už jsem vám vyložila, že o vaše pozornosti nestojím.“ „Jistì. Ale ve vzteku. Já jsem pøece vᚠpøítel – jsme rodáci. A nedám se nìjakým rozmarem odradit, abych na vás nedohlížel, dokud v bezpeèí nedorazíte ke strýèkovi.“ Helena se k nìmu obrátila zády. Statný lovec právì pomáhal z vozu Bo a Helena vzhlédla k jeho hladkému bronzovému oblièeji a pronikavým šedým oèím. „Vy jste sleèna Helena Raynerová?“ zeptal se. „Ano, jsem.“ „Já se jmenuju Milt Dale. Pøijel jsem vám naproti.“ 37

Zalesak.pm6

37

20.5.2010, 13:20

„Ach! Poslal vás strýèek?“ zjišovala rychle se upokojující Helena. „Že by mì poslal Bert, to bych zrovna netvrdil,“ zaèal, „ale myslím...“ Pøerušil ho Riggs, který popadl Helenu pod paží a o krok ji popotáhl. „Hele, mladej, povìøil tì Auchincloss, abys tyhle moje kamarádky tady pøivítal?“ zeptal se arogantnì. Pohled šedých Miltových oèí se z Heleny svezl na Riggse. Co se v nìm tají, nevìdìla, nicménì ji vzrušil. „Ne. Pøišel jsem sám od sebe,“ znìla odpovìï. „V tom pøípadì si zapiš za uši, že je mám pod køídlem já,“ navázal Riggs. V té chvíli se svìtle šedé oèi setkaly s Heleninými, a jestli v nich nebo kolem nich nebyl úsmìv, pak Helenu ty její klamaly. „Heleno, nezmínila ses pøed chvilièkou, že o pozornosti tohohle individua nestojíš?“ vmísila se Bo. „Samozøejmì,“ vyhrkla Helena a Bo se k ní pøimkla a lehce ji zatahala za rukáv. Nejspíš myslela na totéž, co Helena – že se setkaly s opravdovým westmanem. To byl její první dojem a po nìm následovalo neprodlenì uvolnìní napjatých nervù. Riggs se pøikolébal blíž k Miltovi. „Abys vìdìl, jelenicovej, moje kolíbka stála v Texasu...“ „Marníte èas a my ho nemáme nazbyt,“ nenechal ho domluvit Dale bez známky nepøátelství. „A kdybyste žil v Texasu delší dobu, nedokázal byste obtìžovat dámu, a urèitì byste se vyjaøoval jinak, než jste teï pøedvedl.“ „Cože!“ rozkøikl se Riggs popuzenì a významnì spustil pravou ruku pod bok. „Pistoli nechte pistolí. Mohla by spustit,“ upozornil Dale. A hodlal Riggs provést cokoliv – a podle všeho to bylo pøesnì to, co Dale zøejmì vytušil – teï vzteky zrudl a tasil. Miltova ruka se mihla rychleji, než dokázal Helenin zrak sledovat. Ale ránu, s níž dopadla, slyšela dobøe. Pistole odletìla na peron a rozehnala hlouèek Indiánù a Mexièanù. 38

Zalesak.pm6

38

20.5.2010, 13:20

„Vy si jednoho krásného dne ublížíte,“ podotkl Dale. Tak rozvláèný, chladný tón, jakého užil ten lovec, Helena dosud neslyšela. Neznìlo v nìm rozèilení, pohnutí ani spìch, a pøesto se zdál neodvolatelný a obsahu dával význam, který slovùm chybìl. Bo projevila nadšení zvláštním pøiškrceným výkøikem. Riggsova paže bezvládnì klesla, jako by mu docela ochrnula. Jen zíral a v jeho výrazu pøevládal údiv. Protože se rozèeøený dav zaèal pochechtávat a šeptat si, vrhl Riggs na Milta zlovolný pohled, pøesunul ho na Helenu a vzápìtí se odpotácel za svou pistolí. Dale se jím už víc nezabýval. Chopil se Heleniných zavazadel, øekl „jdem“ a razil si cestu mezi zevlouny. Dívky mu šly v patách. „Vidíš, Lenko, došlo na moje slova,“ šeptala Bo. Koneènì se vypletli ze strakatého zástupu zvìdavcù a ona uvidìla starý šedivý dostavník se ètyøspøežím hubených koní. Na kozlíku sedìl, v ruce biè a opratì, prokvetlý osmahlý muž, vedle nìho mladík s puškou na klínì. A další mladý muž, vysoký, štíhlý a snìdý, stál u otevøených dvíøek a pøidržoval je. Pøed dívkami lehce nadzdvihl sombrero. Zadíval se pronikavì na Milta a zeptal se ho: „Nikdo tì nezadržel?“ „Ne. Jenom jeden dlouhovlasý klacek se pokoušel zadržet dámy. Sápal se po mnì s bouchaèkou. A já se samozøejmì k smrti vylekal,“ informoval Dale pøi nakládání zavazadel. Bo se uchichtla. Nespouštìla z Milta vøelý, oddaný pohled. Mladý muž u dvíøek se na ni podíval ještì jednou a jeho temná, zachmuøená tváø roztála v úsmìvu. Dale pomohl dívkám po vysokých schùdcích do vozu, potom tam umístil menší zavazadla a objemnìjší uložil na støechu. „Joe, lez nahoru,“ pøikázal. „Mrsknìte sebou,“ zahlaholil vozka, „a se vypravíme.“ S rukou na klice Milt váhal. Mrkl na dav, který se kolem nich opìt nahromadil, a potom na Helenu. „Mám dojem, že bych vám mìl nìco povìdìt,“ pronesl a dalo se poznat, že ho cosi znepokojuje. „Copak?“ zvolala Helena. 39

Zalesak.pm6

39

20.5.2010, 13:20

„Dobrá ta zpráva není. A vysvìtlení potøebuje èas, jenže toho nemáme nazbyt.“ „Musíme pospíchat?“ zjišovala Helena a ráznì si nasedla. „Tak nìjak.“ „Je tohle dostavník do Snowdropu?“ „Není. Ten startuje až ráno. My jsme splašili tuhle rachotinu, aby vyjela už veèer.“ „Èím døív, tím líp. Ale já – prostì tomu nerozumím,“ pøiznala Helena, celá zmatená. „Jet ranním dostavníkem by pro vás bylo nebezpeèné,“ vysvìtloval Dale. „Nebezpeèné? Proboha, co tím myslíte?“ zvolala Helena a zadívala se s obavami napøed na nìj a pak znovu na Bo. „Vysvìtlování zabere èas. A jeho výsledkem tøeba bude, že podniknete nìco jiného, než jste mìla pùvodnì v úmyslu. Jestli mi ale chcete dùvìøovat…“ „Dùvìøovat?“ skoèila mu Helena do øeèi nechápavì. „Myslíte dùvìøovat vám, že nás dopravíte do Snowdropu?“ „Soudím, že bude líp si zajet a Snowdropu se vùbec vyhnout,“ odpovìdìl struènì. „Tedy rovnou do Pinu – k našemu strýci – k Bertu Auchinclossovi?“ „Ano, o to se vynasnažím ze všech sil.“ Helena zatajila dech. Došlo jí, že hrozí nìjaké nebezpeèí. Pohlédla tomu muži do tváøe pevnì a s veškerým ženským bystrozrakem. Vìdìla, že Západ pro ni pøichystal okamžiky osudových rozhodnutí a že teï nadešel jeden z nich. Budoucnost její i sestøina nyní závisí na jejím úsudku. Obtížná chvíle, ale Helena ten nevyhnutelný poèáteèní krok uvítala, pøestože v ní byla malá dušièka. Muž jménem Dale je – soudila podle jelenicového obleku – nejspíš zvìd nebo lovec. Jeho postava, chování, zpùsob øeèi mu dávají dobré vysvìdèení. Avšak mùže-li mu nebo nemùže dùvìøovat, to musí uvážit jen podle výrazu jeho tváøe. A ta je èistý bronz bez vrásek, bez stínù, jako uklidòující portrét s ostøe øezanými rysy, mohutnými èelistmi a okouzlujícíma, prùzraènì šedýma oèima. 40

Zalesak.pm6

40

20.5.2010, 13:20

„Ano, dùvìøuju vám,“ øekla. „Oukej, Bille. Šlápni na to,“ zvolal. Pøi nastupování se musel sehnout, a jakmile se dostal dovnitø, zdálo se, že zcela zaplnil lavici, na kterou se usadil. Potom koèí práskl bièem, dostavník sebou škubl a rozjel se. Pestrý dav zùstal vzadu. Helena sledovala Bo, jež si s vykulenýma oèima prohlížela lovce, a to jí pøipomnìlo, že s rachocením kol staøièkého dostavníku zaèalo pro ni dobrodružství podivuhodnìjší, než jaké si dovedla pøedstavit i jen ve snu. Dale odložil sombrero a s puškou mezi koleny se pøedklonil. Když byl prostovlasý, mìlo svìtlo lepší pøístup k jeho oblièeji. Helena ještì nikdy nespatøila podobný – pøi prvním pohledu temnì bronzový a otrlý, ale pøi druhém projasnìný, chladnokrevný, zdrženlivý, klidný, energický. Pøála si na nìm zahlédnout úsmìv. Teï, když kostky byly vrženy, by nedokázala povìdìt, proè mu poskytla dùvìru. Vyzaøoval zvláštní sílu, ale Helena nedokázala rozeznat jakého druhu. Ten oblièej jí hned pøipadal pøísný, hned zas líbezný a vzápìtí ještì nìjaký jiný. „Jsem rád, že s sebou máte sestøièku,“ ozval se po chvíli Dale. „Jak jste na to pøišel, že je má sestra?“ „Zdá se mi, že je vám podobná.“ „To se tedy nezdálo ještì nikomu,“ pokusila se Helena o úsmìv. „Škoda že nejsem aspoò zpolovièky tak hezká jako Lenka.“ Bo se podaøil nejen úsmìv, ale pøímo zachechtání. „Lenka? Vy se nejmenujete Helena?“ dotazoval se Dale. „Ale ano. Jenže moji – pár lidí mi øíká Lenka.“ „Mnì se líbí Lenka víc než Helena. A jak se jmenujete vy?“ obrátil se Dale k Bo. „Bo jest jméno mé. Prostì a jasnì B-o. Pitomé, co? Ale nikdo se mì neptal, když mì jím obštastnil,“ odpovìdìla. „Bo. Struèné a docela pìkné. Jakživ jsem takové neslyšel. Ale já jsem v posledních mnoha a mnoha letech mìl co dìlat jen s málo lidmi.“ „Jú! Už jsme za mìstem!“ jásala Bo. „Koukni, Lenko, taková pustina! Skoro jako pouš.“ 41

Zalesak.pm6

41

20.5.2010, 13:20

„To pøece je pouš. Než potkáme kopec nebo strom, pojedeme po ní pøes šedesát kilometrù.“ Helena se podívala ven. Od cesty se do dálky až k výrazné tmavé lince horizontu, kde slunce bez paprskù klesalo po jasné obloze, táhlo ploché, matnì zelené území, širé, pusté, opuštìné. Pøi pohledu na nì Helenu zamrazilo. „Psal vám nìkdy strýc Bert o èlovìku jménem Beasley?“ zjišoval Dale. „To bych øekla,“ škubla sebou pøekvapením Helena. „Beasley! To jméno známe dobøe – a protiví se nám. Strýèek si na toho èlovìka stìžoval kolik let. Pozdìji na Beasleyho zanevøel docela a podal na nìj žalobu. Ale poslední rok dva se už o nìm nezmínil.“ „Dobrá,“ zaèal lovec vážnì, „kousnem teda do kyselého jablíèka. Dìsím vás jen nerad. Ale musíte se nauèit brát Západ bez pøíkras. Je dobrý i zlý, možná víc zlý než dobrý. Nejspíš potíže rùstu... Tak abych to už mìl za sebou: Ten Beasley najal bandu psancù, která si poèíhá na dostavník, co jste v nìm mìla jet do Snowdropu – zítra – a pak s vámi ujede.“ „Se mnou – ujede?“ užasle vyhrkla Helena. „Unese vás. A to by v pøípadì tohohle gangu bylo horší, než kdyby vás zabili,“ zachmuøenì prohlásil Dale a zaal obrovskou pìst, spoèívající mu na kolenì. Helena zùstala docela bez sebe. „To je stra-strašné!“ vydechla. „Únos! A proè, proboha?“ Bo tlumenì zakvílela. „Dùvody byste mohla uhádnout sama,“ opáèil Dale a naklonil se k Helenì. Jeho oblièej i jeho hlas zùstaly beze zmìny, a pøece z nich vyzaøovalo nìco, co Helenu fascinovalo ještì víc než pøed tím. „Já jsem lovec. Mým domovem je les. Pøed nìkolika dny mì veèer venku náhodou zastihla bouøka a já se schoval do starého srubu. Ale dlouho jsem tam nebyl sám, za chvíli pøijela Ansonova banda a pak Beasley. Vyslechl jsem jejich plán a pak se rozjel do Pinu. S Auchinclossem jsem se pohádal, vlastnì on se pohádal a vyhodil mì z ranèe. Potom jsem se rozjel za kamarády, jsou to mormoni, Joe sedí na kozlíku vedle koèího. Naštìstí tady mají pøátele, ti nám pùjèili tuhle rachotinu... Tak se teda vìci mají.“ 42

Zalesak.pm6

42

20.5.2010, 13:20

Dale rozhodil své velké ruce a upøel starostlivý pohled nejdøív na Helenu, pak na Bo. Helena cítila, jak jí tìlo ztuhlo, ale že se pøesto chvìje. Ruce mìla studené. Hrùza toho odhalení ji pøipravila o øeè. „Že jsem vás rozrušil, se nedivím. Jsem zvyklý mluvit bez obalu... Ted’nás èeká padesát kilometrù po téhle snowdropské cestì, teprve pak z ní odboèíme, Beasley má totiž silný vliv nejen v Pinu, ale i v Magdalenì. Asi v tuhle dobu mají vyrazit ostatní moji spojenci – Roy, John a Hal – ze Show Downu, mìsta za Snowdropem. Mají svoje i moje konì, jízdní i soumary. Nìkde cestou se s nimi potkáme – možná dnes, možná zítra. Ale doufám, že dnes ne, ponìvadž to by znamenalo, že Ansonova banda jede do Magdaleny.“ Helena bezmocnì zalomila rukama. „Copak ve mnì není ani špetka kuráže?“ šeptla. „Lenko, já jsem vydìšená stejnì jako ty,“ uklidòovala ji Bo a objala ji. „To je pochopitelné,“ podotkl Dale jakoby na jejich omluvu. „Ale strach sem, strach tam, musíte se obì vzchopit. Je to zapeklitá záležitost a já proti ní udìlal, co udìlat šlo. A vy dvì budete se mnou a s Beemanovic partou bezpeènìjší než v Magdalenì nebo kde jinde, kromì u strýce.“ „Pane Dale,“ soukala ze sebe Helena se slzami v oèích, „nepovažujte mì za zbabìlce nebo nevdìènici. K obojímu mám daleko. To jen že jsem zažila takovou – takový šok. Po všech našich nadìjích, po všem oèekávání – je to strašné rozèarování.“ „Podívejte se, já vám všechno vylíèil v nejèernìjších barvách, ale tøeba to nebude ani zdaleka tak horké. Až se potkáme s kamarády, sednem na konì a zmizíme v lese. Umíte jezdit?“ „Bo je v sedle doma odmalièka, a já se v nìm udržím docela obstojnì,“ odpovìdìla Helena. Myšlenkou na jízdu okøála. „Fajn. Nežli vás doruèím do Pinu, zarajtujete si možná poøádnì. Copak? Dìje se nìco?“ Mezi praskáním, rachocením a skøípáním dostavníku postøehla Helena spìšný klapot kopyt. Kolem nich se pøehnal tryskem pádící kùò. 43

Zalesak.pm6

43

20.5.2010, 13:20

Dale pootevøel dvíøka a vykoukl. Dostavník se zastavil se zakolébáním. Dale vystoupil a zíral dopøedu. „Joe, kdo to byl?“ zeptal se. „Nemám ani ponìtí. A Bill ho taky nepoznal,“ odpovìdìl Joe. „Vidìl jsem ho jen zezadu. Hnal to fofrem. Zpomalil, jen když nás míjel. Teï už zas letí s vìtrem o závod.“ Dale potøásl hlavou, jako by se mu situace nezamlouvala. „Milte, na týhle štrece ho Roy musí zmerèit,“ podotkl Joe. „Bude nejspíš v prachu, než se na ni Roy dostane.“ Helena nedokázala potlaèit obavy. „Pane Dale, vy myslíte, že to byl posel – že spìchá dát zprávu té – té Ansonovì bandì?“ „Možná,“ odpovìdìl Dale struènì. Poté se mladý muž jménem Joe ze svého místa vyklonil a zavolal: „Sleèno Heleno, jen si nedìlejte starosti. Ten chlap si nejspíš vykoleduje kulku do tìla.“ Ta slova, mínìná dobromyslnì a k uklidnìní, jí pøipadala zlovìstná málem stejnì jako úklady o její vlastní osobu. Vìdìla už dlouho, na jak lehkou váhu se na Západì bere život, ale jen teoreticky, v praxi si tuto skuteènost dosud neovìøila. A tenhle veselý mládenec mluví o prolévání krve – a kvùli ní – docela lhostejnì. „Joe, sundej ten koš s proviantem – ten menší s èutorou,“ požádal Dale a vztáhl svou dlouhou paži. Za okamžik postavil do útrob vozu košík potažený plátnem. „Dámy, jezte, co hrdlo ráèí, a ještì nìco navrch.“ „My jsme z našich zásob nesnìdly ještì ani polovièku,“ bránila se Helena. „Než se dostanete do Pinu, spotøebujete všecko... A já se teï pøesunu na kozlík a taky se naveèeøím. Co nevidìt se setmí a my budem èasto zastavovat a poslouchat. Nedejte se tím vystrašit.“ Sebral pušku, zavøel za sebou dveøe a vyhoupl se nahoru k vozkovi. Dostavník zakolísal a znovu se rozjel. Zpùsob, kterým se Bo vrhla na koš s jídlem, si nezadal s podivuhodnìjšími okolnostmi onoho tak rušného veèera. Helena staèila jen žasnout. 44

Zalesak.pm6

44

20.5.2010, 13:20

„Bo, ty pøece nemùžeš jíst!“ vykøikla. „Je mi líto, ale mùžu,“ odtušila mladá dáma. „A ty se dᚠdo jídla taky, i kdybych tì mìla krmit násilím. Kdes nechala rozum, Lenko? On øekl, že máme jíst. To znamená, že musíme mít sílu odolávat tìžkostem, které nás èekají... Jemináèku! Všecko to je náramný – docela jako v románu! Pøekvápko za pøekvápkem – vždy on vypadá docela jako princ zakletý do lovce – a teï dlouhá noèní cesta dostavníkem – pøepadení – boj – únik – divoká jízda na koních – lesy a tábory a drsná pøíroda – pronásledování – schovávaèka v lesích – další ostrá jízda – a koneènì bezpeèí na ranèi. A samozøejmì, on se do mì šílenì zamiluje – ne, do tebe, já pøece zùstanu vìrná svému miláèkovi z Las Vegas...“ „Zapla pámbu, že jsem tì vzala s sebou, Bo!“ zvolala zanícenì Helena. „Budu jíst, i kdybych se mìla zalknout.“ Naèež zjistila, že má opravdový hlad, zaèala se krmit, ale oèi upírala okénkem hned na tu, hned na onu stranu. Okna byla bez skel a foukal jimi chladný veèerní vzduch. Slunce zmizelo už dávno. Na západì, kde se do nekoneèna táhla výrazná èerná linie obzoru, plálo nebe jasným zlatem, výš pøecházelo do žluti a blankytu. Hvìzdy už vyšly, zatím bledé a mdlé, ale postupnì se rozjasòovaly. Zemì vypadala pustá a vlnila se jako klidné moøe. Vítr pøinášel vùni Helenì dosud neznámou, svìží a trpkosladkou, a chlad tak lezavý, že jí køehly prsty. Než dívky utišily hlad a žízeò, ujala se vlády èernoèerná noc. Zabalily se do pl᚝ù, bok po boku se stulily do koutka a špitaly si. Helena mnoho nemluvila, zato Bo rozvázala. „Z toho jsem jelen,“ pøiznala, „Lenko, kde to jsme? Ti lidé na kozlíku jsou mormoni. Možná že nás unášejí!“ „Pan Dale mormon není,“ namítla Helena. „Jakpak to víš?“ tázala se Bo. „Vyrozumìla jsem to ze zpùsobu, jakým se zmiòoval o svých pøátelích.“ Po delší odmlce zašeptala Bo vydìšenì: „Co když nás sleduje Harve Riggs?“ „Jistìže sleduje,“ odpovìdìla Helena ztrápenì. 45

Zalesak.pm6

45

20.5.2010, 13:20

„Mìl by se mít na pozoru. Vždy on vùbec nevidìl – nepochopil – nebo jak to øíkal strýc Bert? – aha – nekapíroval. Riggs vùbec nekapíroval toho lovce. Ale já ano. Fakt.“ „Nekapíroval? Co tím míníš, Bo?“ „Míním, že dlouhovlasatec vùbec nepostøehl opravdové nebezpeèí, tedy pro sebe. Ale já ho vìtøila. Já nemám tak dlouhé vedení. Dale ho nebral ani na moment vážnì.“ „Že se Riggs objeví u strýce, na to bych dala krk,“ povzdechla Helena. „Asi,“ opáèila Bo pohrdavì. „Lenko, s tím pánem si už nemusíš dìlat starosti ani za mák. Já ti za to ruèím, že tam jsou všichni praví muži. A zaboha bych nechtìla být v Riggsovì kùži.“ Potom se Bo rozžvatlala o strýci a jeho smrtelné chorobì, ale téma jí pøipomnìlo jejich drahé doma, kteøí jí teï pøipadali jako protinožci, selhaly jí nervy a rozplakala se, naèež s hlavou na Heleninì rameni usnula. K Helenì spánek nepøicházel, aè po nìm toužila. Kam až jí pamì sahala, vždycky dychtila po rušném aktivním životì, dokonce se z nedostatku lepších pøedstav uchylovala ke snìní o cikánech. A teï si s dìsem uvìdomila, že jestli první hodiny jejího pobytu na Západì pøedznamenávají budoucnost, stojí psáno, aby se její tužby splnily víc než vrchovatì. Po chvíli zaèal dostavník zpomalovat, až se zastavil docela. Konì odfrkovali, postroje chrastily, muži si šeptali. Jinak byl všude naprostý klid. Aèkoli pøedpokládala, že je venku tma jako v pytli, vykoukla. Èerno tam sice bylo, ale kupodivu prùhledné, takže vidìla dost daleko. Padající hvìzda ji elektrizovala. Muži naslouchali. Nastražila uši také, ale kromì lehkých zvukù spojených s dostavníkem neslyšela nic. Pak koèí mlaskl na konì a jízda pokraèovala. Asi usnula, vzbudila se až nárazem vozu. Bo se probrala úplnì, což pøi kodrcání starého dostavníku nebyl žádný div. „Drž mì, Lenièko!... Spøežení se splašilo?“ „Myslím, že takhle jedeme už aspoò tisíc kilometrù,“ odpovìdìla Helena. „Nemám v tìle jedinou kost celou.“ 46

Zalesak.pm6

46

20.5.2010, 13:20

Bo vyhlédla z okna. „Tma jak v ranci – a ta pustota! Ale nebýt tak zima, nebylo by mi nejhùø. Já snad zmrznu.“ „Vždycky jsem se domnívala, že horuješ pro èerstvé povìtøí,“ zašpièkovala si Helena. „No prosím, Lenko, ty zaèínᚠmluvit docela lidsky,“ nezùstávala jí nic dlužna Bo. Nevyletìt z dostavníku, nepustit se jedna druhé a souèasnì si pøidržovat pláštì nebylo nijak lehké, ale kromì nejhrbolatìjších úsekù, kde místy poletovaly sem tam, se jim to daøilo. Bo utržila poøádnou ránu do hlavy. „Au,“ zaúpìla. „Že jste mì vylákala na tuhle pøíšernou cestu, to vám nikdy neodpustím, sleèno Raynerová.“ „Ale pomysli na toho kovbojského fešáka z Las Vegas!“ Touto pøipomínkou Bo buï zkrotla, nebo jí staèila ke smíøení s trampotami cesty. Zatímco støídavì mluvily, mlèely èi se snažily podøimovat, dìlal koèí dostavníku èest westmanùm, kteøí vìdí, jak si nejlíp poradit s koòmi, špatnou vozovkou i vzdáleností. Povoz zase ponenáhlu zastavil, a zatímco si muži nahoøe nìco tiše sdìlovali, setrvával v klidu tak dlouho, až to u Heleny a Bo vyvolalo obavy. Tmu pøed nimi pojednou rozøízl ostrý hvizd. „Roy,“ hlásil Joe Beeman tichým hlasem. „Asi. Ale že ho potkáváme tak brzy, není nejlepší znamení,“ zachmuøil se Dale. „Popojeï, Bille.“ „Tobì se to zdá brzy,“ bruèel koèí, „ale jestli jsme neujeli pùl stovky kilákù a jestli ten kopec netrèí nad køižovatkou, tak jsem papež.“ Dostavník se rozhrkal a Helena s Bo v tìsném objetí a se zatajeným dechem meditovaly, co jim pøinesou pøíští okamžiky. Po chvíli opìt stanuli. Helena uslyšela žuchnutí bot na zem a frkání koní. „Lenko, já vidím nìjaké konì,“ zašeptala Bo rozèilenì. „Tamhle u cesty... a tady jde nìjaký èlovìk... Co kdyby – jestli to není ten, kterého èekají!“ Helena vyhlédla a spatøila vysokou, tiše se pohybující tmavou 47

Zalesak.pm6

47

20.5.2010, 13:20

siluetu a za ní nezøetelné obrysy koní a matný stín èehosi, co museli být soumaøi. Objevil se Dale a vyšel cizinci vstøíc. Ze tmy vykroèila další štíhlá postava a pozdravila se s Miltem. „Tak co, pánové – jak si vede Ansonova banda?“ zeptal se Dale. „Nasává a štìká se ve Snowdropu. Tipuju, že vyrazej za svítání,“ informoval Roy. „Jak dlouho jste tady?“ „Snad dvì hodiny.“ „Projel nìkdo kolem?“ „Ani noha.“ „Nás Royi pøed setmìním pøedhonil nìkdo cizí plným tryskem, a tak se tudy asi mihnul døív, než jste se sem dostali.“ „Tahle hláška se mi nelíbí,“ konstatoval Roy úseènì. „Musíme sebou mrsknout. S dìvèaty v sedle potøebujete co nejvìtší náskok. Co øíkáš, Johne?“ „Že Had Anson dovede vyèmuchat koòskou stopu jedna radost,“ ozval se dotyèný. „Milte, porouèej,“ pokraèoval Roy s pohledem na nebe. „Za chvíli se zaène rozednívat. Tady je køižovatka, mᚠtu konì i všechen náklad. Než vyleze slunce, mùžeš bejt v lese.“ V nastalém tichu slyšela Helena buchot svého srdce a potlaèované oddechování sestøino. Obì se dívaly ven, køeèovitì se držely za ruce, oèi na stopkách a uši našpicované. „Možná že ten vèerejší jezdec nebyl Ansonùv špión,“ mínil Dale. „V tom pøípadì Anson z kolejí po nás ani ze stop našich koní nic nevyète. Pojede naproti linkovému dostavníku. Bille, staèíš se vrátit a potkat se s dostavníkem døív než Anson?“ „Jo, moh bych – a docela pohodlnì,“ odpovìdìl Bill. „Oukej,“ navázal Dale bez prodlení. „Johne, ty, Joe a Hal se rozjedete nazpátek k pravidelnému dostavníku. Až ho potkáte, nastoupíte a zùstanete, dokud ho Anson nezadrží.“ „Proti tomu rozhodnì nic nenamítám,“ zahlaholil John. „Já bych pøi tom taky rád byl,“ pøidal se ponuøe Roy. „Ne. Tebe budu potøebovat, dokud se bezpeènì nezapíchnu do 48

Zalesak.pm6

48

20.5.2010, 13:20

lesa. Bille, sundej ty saky paky. A ty, Royi, mi je pomùžeš pøeložit. Sehnals všecko, co jsem chtìl?“ „Samosebou. Jestli dámy nemaj zvl᚝ chlupatý jazejèky, klidnì je uživíš dva mìsíce.“ Dale se obrátil, pøistoupil k dostavníku a otevøel dvíøka. „Vy nespíte, dìvèata? Tak pojdte!“ vybídl je. První vystoupila Bo. „Spala jsem, dokud tenhle vehikl nesjel pøed chvilkou z cesty,“ ušklíbla se. Tichý smích Roye Beemana zaznìl významnì. Smekl sombrero a strnul beze slova. Starý koèí mìl co dìlat, aby se nerozchechtal. „Ve-hi-kl! A se propadnu! Joe, slyšels to? Všecky sleèny, co maj za ušima, se nenarodily u nás na Západì.“ Oèi na ni zvídavì upøené, pomáhal Roy Helenì s pláštìm a taškou. Pøipadal jí uctivý a kavalírský, a vycítila, že má o ni velkou péèi. Pøi sestupování si všimla nízko zavìšeného koltu. Dale hrábl dovnitø, vylovil koše a kabely a postavil je na zem. „Zaøaï zpáteèku, Bille, a spánembohem. John s Halem za tebou vyrazí pronto,“ naøizoval. „Na shledanou, sleèinky,“ ozval se Bill, shlížející na nì dolù. „Jsem moc a moc rád, že jsem vás poznal. A stydím se za svou zem, že takový dvì poupátka takhle sprostì uráží a straší. Ale vy z toho urèitì ve zdraví vyváznete. Nemohly jste zapadnout do lepší spoleènosti, aspoò co se tejèe rajtování a lovení a –“ „Kuš, ty grizzly jeden stará!“ zakøikl ho øíznì Dale. „Hahaha! Sbohem, dámy, a hodnì štìstí,“ rozlouèil se Bill a trhl opratìmi. Bo pronesla své na shledanou docela zøetelnì, ale Helena se vzmohla na pouhé hlesnutí. Starý koèí s nimi zøejmì sympatizoval. Konì se poté obrátili a vykroèili, dostavník se rozkolísal, zasténal a vzápìtí odhrkal do tmy. „Vy se celá chvìjete,“ øekl Dale znenadání, když se podíval na Helenu. Ucítila velikou, tvrdou dlaò, která jí obemkla ruku. „Studená jak led!“ 49

Zalesak.pm6

49

20.5.2010, 13:20

„Je mi z-z-zima,“ vysvìtlovala Helena. „Obávám se, že jsme moc nalehko.“ „Celý den jsme se pekly, teï pro zmìnu mrznem,“ pøidala se Bo. „Že tady máte v noci leden už na zaèátku podzimu, to jsem tedy netušila.“ „Sleèno, vy nevlastníte žádnou teplou rukavici a pl᚝?“ ptal se Roy užasle. „Ta pravá zima teprve zaène.“ „Tlusté rukavice a jezdecké obleèení a boty, všecko zbrusu nové, máme v tomhle èerném vaku,“ kopla Bo bujaøe do zavazadla u svých nohou. „To tedy máme. Ale momentálnì jsou nám houby platné,“ dotvrdila Helena. „Sleèno, udìláte dobøe, když se pronto pøevlíknete,“ radil Roy starostlivì. „Tak si venkoncem ušetøíte èas a pro zbytek noci spoustu trápení.“ Helenu vyvedla mladíkova prostomyslnost dokonale z míry, a tak na nìj jenom civìla. Doporuèuje jí, aby se z cestovního kostýmu pøevlékla do jezdeckého – uprostøed noci na ledovém pouštním vídrholci – mezi cizími mladými muži! Ale pøevlékly se za blízkým køovím, ke kterému je zavedl Milt. Že se vùbec pustila do svlékání venku na širé vìtrné pláni, nedovedla Helena pochopit, ale jakmile se do té èinnosti pustila, shledala, že víc než odvahy je k ní zapotøebí odolnosti. Studený severák ji profukoval skrznaskrz. Málem se rozesmála zpùsobu, jakým souèásti odìvu odletovaly od Bo. „Brr-rr-rrr,“ drkotala zuby Bo. „J-jj-ještì n-ni-nikdy mi n-nenebyla ta-ta-ková z-z-zima. He-Heleno Raynerová, n-n-ech v-vám od-dpustí Bùh.“ Vydaly se k cestì. Bo se nepodílela na vleèení zavazadla, a pøesto – kupodivu – jako by pod ní podklesávaly nohy. Muži èekali u hlouèku koní, z nichž jeden byl naložený. „Vy jste sebou ale hodily,“ uznal Dale a pøevzal od Heleny její bøemeno. „Royi, pomoz jim do sedla, já zatím tu tašku pøivážu.“ Roy pøivedl dva konì. „Tak hop,“ vyzval Bo. „Øemeny u tømenù jsou nakrátko.“ 50

Zalesak.pm6

50

20.5.2010, 13:20

Bo byla v nasedání pøeborník, ale tentokrát si poèínala tak nešikovnì a loudavì, že Helena nevìøila svým oèím. „Jak vám padnou tømeny?“ zjišoval Roy. „Napøete se do nich… Jo, myslím, že jsou akorát... A teï zpolehouèka! Je to zvíøe hodnì živý. Držte ho poøádnì.“ Bo si svou reputaci u Heleny dost pokazila. „Teï vy, sleèno,“ obrátil se Roy k Helenì. A ta v mžiku sedìla rozkroèmo na høbetì bujného vraníka. Pøestože byla zkøehlá, cítila, jak jí v žilách pulsuje horeèné rozechvìní. Obratné ruce Royovy upravovaly tømenové øemeny. „Jste delší, než jsem soudil,“ øíkal. „Zùstaòte nahoøe, ale zvednìte nohu... To je fajn, že máte tyhle silný, mìkký boty. Mùže se stát, že projedem White Mountains køížem krážem.“ „Bo, slyšelas?“ zvolala Helena. Avšak odpovìdi se nedoèkala. Bo se v sedle kroutila tak nepøirozenì, že Helenu pøepadla úzkost. V tom okamžiku k nim pøistoupil Dale. „Všecko oukej, Royi?“ „Jo, právì jsem skonèil,“ pøikývl Roy. Potom Dale stanul po boku Helenì. To je ale èahoun, uvìdomila si. Ta jeho rozložitá ramena jsou snad ve stejné výšce jako hruška mého sedla. Láskyplnì se dotkl konì. „Jmenuje se Ranger a je to nejrychlejší a nejhezèí kùò široko daleko.“ „Docela urèitì,“ potvrdil Roy, „stejnì jako mùj hnìdák.“ „Royi, kdybys na Rangerovi jezdil ty, nedal bys na nìj dopustit,“ podotkl Dale. „A teï vyrazíme. Royi, postarej se o soumary.“ Pøekontroloval Helenino sedlo ještì jedním pohledem a pak poodešel uèinit totéž s Boiným. „V poøádku?“ zeptal se spìšnì. Bo se zapotácela. „Už je ze mì málem r-rampouch,“ ozvala se skomírajícím hlasem. Ve svitu hvìzd jí oblièej plál jako bílý pøízrak. Helena poznala, že Bo skuteènì nemá daleko k zmrznutí. „Miláèku Bo!“ zvolala úzkostlivì. 51

Zalesak.pm6

51

20.5.2010, 13:20

„Jen si nedìlej starosti, Lenko.“ „Já tì vezmu k sobì do sedla,“ navrhoval Dale. „Ne. Udržím s-se ve svém nebo v-v-vypustím duši,“ odmítla Bo vztekle. Oba muži pohlédli na její bledou tváø a pak na sebe. Potom se Roy odebral k tmavé skupinì koní vedle cesty a Dale se vyhoupl na posledního volného. „Držte se v závìsu,“ pøikázal. Jako první se za nìj zaøadila Bo, Helena následovala. Pøedstavovala si, že se blíží konec snu. Za chvíli se s trhnutím probudí a spatøí svìtlé stìny svého pokojíku doma, uslyší tøešòové haluze narážet do jeho okna a starého kohouta hlasem polnice oznamovat hodinu svítání.

6 Jeli klusem. Pohyb Helenu brzy zahøál, bylo jí obstojnì teplo, jen prsty ji zábly. Ale nálada se zhoršovala, èím víc si uvìdomovala situaci. Noc tak ztemnìla, že Helena stìží vidìla Bo, aèkoli se hlava jejího konì pohybovala vedle bokù konì sestøina. Èas od èasu se jí na starostlivou otázku dostávalo ujištìní, že Bo je v poøádku. Helena nesedìla na koni už pøes rok a pøedtím kolik let pouze tu a tam. Nasednutí na Rangera ji nejen vzrušilo, ale i vyvolalo nedùvìru k vlastním schopnostem. Doèkala se však pøíjemného pøekvapení, protože kùò mìl lehký krok a ona zjistila, že jezdit nezapomnìla. Od Bo, která se èasto prohánìla na jednom statku blízko jejich domova, se dalo oèekávat, že si povede pøímo profesionálnì. Dál Helenu napadlo, do jaké šlamastyky by se dostaly, nevzít s sebou ty silné, pohodlné jezdecké obleky. Jeli a jeli, znenadání se její kùò zastavil vedle sestøina. Dale stál 52

Zalesak.pm6

52

20.5.2010, 13:20

pøed nimi a nejspíš naslouchal. Roy se soumary, dík malé viditelnosti, jako by neexistoval. „Co se dìje?“ šeptla Helena. „Myslím, že jsem slyšel vlka,“ odpovìdìl Dale. „Tak to byl vlk?“ zeptala se Bo. „Taky jsem ho zaslechla. Ten hlas znìl hrozivì.“ „Už se blížíme k úpatí White Mountains,“ øekl Dale. „Snad jste si všimly, že se hodnì ochladilo.“ „Mnì je teï teplo,“ odvìtila Bo. „A pøedtím jsem se málem sesypala, protože jsem byla napùl zmrzlá... Lenko, jak je po tìle tobì?“ „Ani mnì teï není zima, i když...“ „Kdyby sis mohla vybrat mezi teplíèkem v posteli doma a tady tím – co bys volila?“ zjišovala Bo. „Bo!“ napomenula ji Helena pohoršenì. „No, já bych se rozhodla pro tohle. A pro nic jiného,“ udìlala teèku Bo. Dale ji asi zaslechl, protože se na chvíli pootoèil, pak popleskal konì a vyrazil. Dlouho nepøetržitì beze slova stoupali, Helena po sestøinì boku. Poznala, že nejtemnìjší hodina pøed úsvitem minula, a vítala takøka neznatelné rozsvìtlení na východì. Pak pobledly hvìzdy. Kromì tìch nejvìtších je postupnì všecky pohltila šeï. Obrovská bílá jitøenka, nádhernìjší, než kdy Helena spatøila, ztrácela jiskru i život a jako by ustupovala do šedivé modøi. Krok za krokem se rozjasòovalo a z neznáma se pomalu vynoøovala šedá pouš. V popøedí vystupovaly ze zdvihajícího se mlžného šlojíøe noci rozvlnìné lysé kopce, v pozadí se zvolna zhmotòoval a nabýval tvarù sivý prostor. Východ se zapaloval bledì rùžovou a støíbøitou záøí, která se šíøila a jasnila podél obzoru, èím dál tím zøetelnìji rozeklaného. „Poèítám, že by bylo dobøe dohnat Roye,“ prohlásil Dale a nasadil koni ostruhy. Ranger ani kùò Bo na jinou pobídku neèekali a rozklusali se. Daleko vpøedu se ukázali soumaøi pohánìní Royem. Studený vítr fièel Helenì do oblièeje s takovou štiplavostí, že jí kalil zrak slzami 53

Zalesak.pm6

53

20.5.2010, 13:20

a zmrazoval tváøe. Pøitom jízda na Rangerovi v daném tempu pøipomínala spíše houpací køeslo, zároveò i povzbuzující a vzrušující. Byl už jasný den, když Roy obkroužil baòatý kopeèek, za nímž se po svazích pøedhoøí šplhaly vzhùru skupinky zakrslých stromù – cedry, vysvìtlil Dale. „Rostou na severních svazích, kde se dlouho drží sníh,“ pokraèoval. Sestoupili do údolí, které vypadalo mìlké, ukázalo se však, že je nejen hluboké, nýbrž i široké, a zaèali zdolávat další svah. Z jeho vrcholu spatøila Helena vycházet slunce – pohled tak skvostný, že pøi nìm nedokázala nevnímat nadšené výlevy Boiny. „Jé, to je krása!“ volala Bo. „Ale mìly by se jmenovat Black Mountains, a ne White Mountains.“ „No, ale tøeba tamhle Old Baldy je bílá pøes pùl roku,“ upozornil ji Dale. „A podívejte se i na druhou stranu,“ doporuèil Roy. „Co øíkáte tomu?“ Dívky se otoèily a jen mlèky zíraly. Helenì bylo, jako by jí u nohou ležel celý širý svìt. Odtud pouš vypadala neskonale jiná. Pod ní v popøedí doslova zela rudá a zlatá, v dáli pøecházející do oparu hebce fialového, pustá, nekoneèná prázdnota bez hranic, v níž tmavozelené záplaty a èerné linky a øetìzce hrbatých kopcù sloužily jen k zdùraznìní dimenzí v prostoru. „Vidíte tu zelenou teèku?“ ukazoval Roy. „To je Snowdrop. A ta druhá kousek doprava je Show Down.“ „A kde leží Pine?“ dychtivì zjišovala Helena. „Ještì dál, nad tìmi kopci u kraje lesa.“ „Pak se od nìj vlastnì vzdalujeme.“ „Jasnì. Jet pøímo, mohla by nás ta banda dohnat. Do Pinu jsou ètyøi dny jízdy. V horách mùže Milt za sebou zahladit stopy. A až z nich setøese Ansona, vezme to obloukem dolù k Pinu.“ „Pane Dale, myslíte, že nás tam dopravíte bezpeènì – a brzy?“ zeptala se Helena toužebnì. „Že brzy, to vám neslíbím, ale mùžu slíbit, že bezpeènì. A nemám rád, když se mi øíká pane,“ dodal kousavì. 54

Zalesak.pm6

54

20.5.2010, 13:20

„Budeme ještì nìkdy jíst?“ zeptala se Bo støízlivì. Roy Beeman se k ní po té otázce obrátil a s úsmìvem se na ni zahledìl. Helena teï vidìla jeho oblièej poprvé ve svìtle. Hubený a ostrý, temnì bronzových rysù, mìl pohled jestøába a hranatou bradu s tenkými èelistmi, na nichž rostly øídké svìtlé vousy. „Samozøejmì, že budem,“ odpovìdìl. „Jen co dojedem do lesa. A tam jsme co by dup.“ „Teï sebou trochu hodíme a poøádnì si odpoèinem až pak,“ zasáhl Dale a pobídl konì do kodrcavého klusu. Jeli tak vytrvale dobrou hodinu. Žlutá pláò se rovnou opravdu jen zdála. Roy zamíøil dolù do mìkké rokle s meandrem drobounké bystøinky, jejíhož levého bøehu se pak drželi, dokud nedorazili k hájeèku cedrù a borové kleèe. V nìm se Roy uvelebil se zkøíženýma nohama a èekal, až k nìmu ostatní dojedou. „Tady se mùžem chvilku zdržet,“ prohlásil. „Poèítám, že jste únavou bez sebe.“ „Já jsem hladová, ne unavená,“ odporovala Bo. Helena sklouzla ze sedla, naèež zjistila, že chùze je umìní, které zøejmì pøestala ovládat. Bo se jí posmívala, ale po svých se také pohybovala jen neohrabanì. Potom Roy vstal a Helenu pøekvapilo, že je chromý. Všiml si jejího zvídavého pohledu. „Kdysi mì shodila kobyla a zalehla mì. Zlámala mi jenom klíèní kost, pìt žeber, jednu ruku a na dvou místech i ty moje nohy do O.“ Stál tu v obnošených, podomácku vyrobených šatech, vysoký a pružný, vypadal neobyèejnì silný a schopný, a že je invalida, nebylo vùbec podstatné. „Mám ten dojem, že kapka chùze vám udìlá dobøe,“ radil dívkám Dale. „Jestli nejste polámané teï, brzy budete. Na to je nejlepší lék procházka. Ale nechoïte daleko. Na snídani, až ji pøipravíme, vás zavolám.“ Procházku jim o malou chvíli pozdìji pøerušilo hvízdnutí a po návratu do tábora na nì èekal oheò i jídlo. Roy sedìl na indiánsky 55

Zalesak.pm6

55

20.5.2010, 13:20

zkøížených nohou u plachty, na níž bylo prostøeno k improvizované, ale dùkladné snídani. Helena okamžitì zaregistrovala èistotu a dokonalost, které pøi mužském vaøení v divoèinì sotva pøedpokládala. A navíc jí chutnalo. Jedla hodnì, o apetýtu Boinì však váhala, jestli se mu má smát nebo se za nìj stydìt. Mladí muži mìli oèi všude, snahou dívkám posloužit se div nepøetrhli, ale mluvili jen málo. Helenì neušlo, že Miltovy šedé oèi èasto tìkají po širém kraji pod ním. Jeho obavy tušila jen podle nich, protože jinak zùstával klidný. „Dám vám písemnì,“ vybuchla Bo, když už nemohla pozøít ani sousto, „že je to k nevíøe. Mnì se urèitì nìco zdá... Lenko, ten tvùj vraník je nejkrásnìjší kùò, co jsem kdy vidìla.“ Ranger se s ostatními zvíøaty, odsedlanými a zproštìnými nákladu, popásal podle potùèku. Muži jedli beze spìchu. Nikde ani nejmenší známka chvatného útìku. Pøesto se Helena nedokázala zbavit neklidu. Roy snad umí klamat i pøedstírat lhostejnost, aby dívky zbavil starostí, avšak Dale je nespornì typ „co na srdci, to na jazyku“. „Hovte si nebo choïte,“ doporuèoval dívkám. „Do soumraku musíme urazit pìtašedesát kilometrù.“ Helena odpoèívala, zato Bo, zvìdavá a nezdolná, pobíhala kolem, hladila konì a prohlížela si náklad. Dale s Royem za neustálého tichého dohadování myli nádobí a ukládali je do tìžkého plátìného vaku. „Ty si opravdu myslíš, že Anson dnes dopoledne zachytí mou stopu?“ ptal se Dale. „Samosebou,“ pøitakal Roy. „Jak by to tak rychle dokázal?“ „Jak bys to dokázal ty – kdybys byl Had Anson?“ opáèil otázkou Roy. „Záleží na tom jezdci z Magdaleny,“ mínil Dale uvážlivì. „I když mnì by asi neušly koleje po dostavníku a stopy koní na tom rozcestí. Ale musí si jich všimnout on taky?“ „Tak poslyš, Milte, už jsem ti pøece øíkal, že jsme na Hada kápli pøedevèírem v Show Downu. A byl zatracenì zvìdavej.“ 56

Zalesak.pm6

56

20.5.2010, 13:20

„Ale mì ani nevidìl, ani o mnì neslyšel,“ namítl Dale. „Možná jo, možná ne. Každopádnì nevidím rozdíl v tom, jestli se to domákne dnes ráno nebo dnes veèír.“ „Ty teda nemyslíš, že dojde na pistole, až Anson pøepadne dostavník?“ „No, to by Had musel vystøelit první, což se mi nezdá. John s Halem se po tom prùšvihu pøed rokem po pistoli zrovna nesápou. To spíš Joe by se namích. V nejlepším mùžem poèítat se zdržením, øek bych. A nepovažoval bych za nejrozumnìjší spolíhat na to.“ „Pak bude moudøejší, když tady zùstaneš a dᚠpozor na Ansonovu bandu – øeknìme do chvíle, kdy ho budeš bezpeènì mít na dohled, jestli pøijde na naše stopy dneska ráno. Až se pøesvìdèíš, jak vypadá situace, pojedeš pøímo k Big Springu, kde se utáboøím na noc.“ S tím návrhem Roy pøikývnutím souhlasil. Pak se oba muži bez dalšího slova chopili las a šli chytat konì. Helena pozorovala Milta a obrátila se, teprve když nadmíru rozèilená Bo vykøikla – spatøila divokého malého mustanga žemlové barvy, jak se vzpíná na zadních a pøedníma tepe vzduch. Roy ho zalasoval a pak vlekl do tábora. „To je divous, co, Lenko?“ volala Bo. Helena mìla co dìlat, aby se tomu rozdivoèelému mustangovi, kterého Roy táhl k blízkému cedru, poøádnì uklidila z cesty. „Tak pojï, Buckskine,“ konejšil rozechvìlé zvíøe, pomalu se k nìmu pøibližoval a ruèkováním k sobì pøitahoval laso. Buckskin koulel oèima, až bylo vidìt jen bìlmo, a cenil stejnì bílé zuby. Ale stál, zatímco Roy uvolòoval smyèku, kterou mu pak pøehodil pøes hlavu a komplikovaným uzlem zajistil kolem èenichu. „To je hackamore, extra ohlávka na nezkrocený konì,“ vysvìtloval, ukazuje na zauzlený provaz. „Ještì nikdy nemìl uzdu, a asi ji nikdy ani nepozná.“ „Vy na nìm jezdíte?“ žasla Helena. „Nìkdy jo,“ usmál se Roy. „Nechtìly byste to na nìm taky zkusit?“ „Já prosím ne,“ vyhrkla Helena. 57

Zalesak.pm6

57

20.5.2010, 13:20

„Páni!“ vykøikla Bo. „Jestli takhle nevypadá ïábel… Ale já bych to riskla – když myslíte, že bych mohla.“ Divoké semeno Západu padlo u Bo Raynerové záhy na úrodnou pùdu. „Nic ve zlým, ale vás na nìj nepustím – aspoò prozatím,“ suše konstatoval Roy. „Umí vyvádìt psí kusy.“ „Vyhazuje?“ „Kdyby jen to!“ Sotva pøípravy ke startu skonèily, vsedl Dale na konì a významnì øekl: „Royi, budu tì vyhlížet kolem západu slunce. Doufám, že døív se neukážeš.“ „Jo. Kdybych se pøihrnul se špatnou zprávou døív, byl by to malér. Ale doufejme v nejlepší. Zatím nám štìstí pøálo. Teï se v lese držte jehlièí a niète stopy.“ Dale se obrátil. Dívky se rozlouèily s Royem a vydaly se za Miltem. Roy se svým jelenicovì zabarveným mustangem se jejich zrakùm ztratil za skupinou stromù. Konvoj zahajovali konì bez nákladu, následovali soumaøi a jim v patách jezdci. Postupovali drobným klusem. Pøi tom kroku náklad poskakoval nahoru dolù, ze strany na stranu. Slunce pražilo Helenì do zad, vítr pøestal vlhce studit, zato vydával suchou, lahodnou vùni. Dale se pustil vzhùru mìlkým údolím, na rovinách nahoøe lemovaným lesem, jehož èerný okraj se rýsoval i nìkolik kilometrù pøed nimi. Dorazit k nìmu jim dlouho netrvalo. Helena uvažovala, proè se ty obrovské smrky zastavily na pláni v tomhle bodu a nezasahují dál. Asi to nìjak souvisí se snìhem, dohadovala se, ale proè porost konèí právì tady, když jde o rovinatý terén, pochopit nedovedla. Už tøi dlouhé dny zneklidòovala Helenu jakási dosud nepoznaná stísnìnost, kterou v posledních hodinách vystøídal vzdor. Asi to tak musí být, usoudila, snad i mnì, stejnì jako sestøe, pulsuje v žilách krev, která chce kolovat a vøít svobodnì. Bo milovala èinnost. Ne že by nevnímala krásu, ale na filozofování ji nikdo neužil. Teï pomáhala Miltovi popohánìt. konì a dr58

Zalesak.pm6

58

20.5.2010, 13:20

žet je v jakžtakž sevøené formaci. K sedlu jak pøišitá nejevila zatím pøíznaky únavy èi bolesti. Helena však už zaèínala pociovat obojí, ale dosud ne tolik, aby to oslabovalo její zájem o okolí. Kouzelný les – ale bez ptáèkù. Mìla je ze všech dítek pøírody nejradìji, znala jich spoustu a hlasy nìkterých druhù dovedla napodobit. Tady, pod tìmi majestátními smrky, se však ptactvo nevyskytovalo. Obèas se ukázala veverka, po hodinì jízdy jich potkávali nesèetné množství. Jednou Dale zarazil konì, napøáhl druhou paži, a když se Helena podívala, kam ukazuje, spatøila nìkolik hnìdavých laní, se vztyèenýma ušima nehnutì stojících na mýtinì. Po èase však ztráta dalšího zájmu o les a ostatní okolí pramenila z obtíží a bolestí, které se jí už nedaøilo ignorovat, které se zhoršovaly a zhoršovaly a nenechávaly na sebe zapomenout. Jedna z nich, jakou dosud nepoznala, ji zvl᚝ trápila. Sídlila v boèních svalech nad kyèlemi a sužovala ji hlavnì svou vrtkavostí. Pøišla a zmizela. Ohlašovala se strašlivým bodnutím a dala se snést jen, když se èlovìk uvolnil nebo aspoò zmìnil tìžištì. A pøepadala bez výstrahy. Kdykoli ji Helena oèekávala, zmýlila se, kdykoli se odvážila znovu vydechnout, pøichvátala se závratnou rychlostí a øezala a øezala ve slabinách jako pilkou. Byla to jedna ze svízelí, deptajících každého nováèka pøi dlouhé jízdì a na to, aby se dala vydržet, se vyznaèovala pøíliš velkou intenzitou. Nádheru lesa, živost božích stvoøení, kteøí pøed nimi prchali, èas, vzdálenost – všechno zastiòovala ta žhavá bolest. S nekoneènou úlevou Helena odhalila viníka svých muk – klus. Kdykoli Ranger zpomalil, trápení ustoupilo. Proto mírnila rychlost konì vždycky tak dlouho, jak jen si troufla, a teprve když jí Dale s Bo takøka zmizeli z dohledu, zase pøidala, aby je dohonila. Tak míjely hodiny. Až dojeli na místo, které se Helenì zdálo obklopené vodou. „Big Spring,“ oznámil Dale. „Tady se utáboøíme. Dámy, držely jste se znamenitì.“ Dalším výzkumem Helena objevila, že všechny ty ruèeje tryskají zpod šedého balvanu. 59

Zalesak.pm6

59

20.5.2010, 13:20

„Umírám žízní,“ jako obvykle pøehánìla Bo. „Poèítám, že na zdejší první lok nezapomenete do smrti,“ poznamenal Dale. Bo se pokoušela seskoèit, až se koneènì svalila, a když už se octla na zemi, nohy jí vypovìdìly službu a ona zùstala ležet. Dale jí pomohl vstát. „Snad nejsem nemocná?“ divila se celá užaslá. „Jenom polámaná, øekl bych,“ opáèil Dale a vedl její ponìkud vratké kroky. „Bo, tebe nìco bolí?“ zjišovala Helena, dosud trùnící na Rangerovi v hrùze ze sesedání, tøebaže po nìm toužila víc než po èemkoli jiném. Bo ji obdaøila výmluvným pohledem. „Lenko, ty snad necítíš v boku takovou zlou, dlouhatánskou létající jehlu, která tì bodne do hloubky vždycky, když to nejmíò oèekáváš?“ „Té se asi už nikdy nezbavím,“ tiše vzdychla Helena. Potom, pouèená sestøiným pøíkladem, opatrnì slezla a snažila se udržet zpøíma. Místo nohou však jako by mìla dvì polena. Koneènì se obì doštrachaly k prameni. „Pít pomalu,“ varoval je Dale. Big Spring vyvìral kdesi v hlubinách pod šedým zvìtralým skaliskem, kde z podzemí dutì zaznívalo kolotání a huèení vody. Její zdroj se patrnì nacházel ve velké studni pod zemí, odkud se prodíral kamennou izolací. „Lenko pij,“ funìla Bo. „Pøipomeò si – co je v té staré studánce – u nás doma – pulcù.“ A Helena, oèi pøimhouøené, pila jako bezedná.

60

Zalesak.pm6

60

20.5.2010, 13:20

Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.