ZANE GREYzálesák
Zálesák Milt Dale, vytržený z poklidného života v tichu horských lesů Divokého západu, se stane iniciátorem i svědkem vzrušujících událostí. Pomáhá přátelům v boji proti banditům a desperátům, překonává nejrůznější komplikace a nástrahy a přitom řeší vnitřní spor: Má se vrátit do společenství lidí, nebo zůstat při svém samotářském způsobu života v nezkrotné přírodě? • Sugestivní líčení přírody potvrdilo autorovu výbornou znalost Divokého západu i lidí, kterým tento kraj učaroval.
zálesák
ZANE GREY
ISBN 978-80-7376-195-0
Zálesák-definitiva.indd 1
8.5.2010 16:19:16
1
Zalesak.pm6
1
20.5.2010, 13:20
2
Zalesak.pm6
2
20.5.2010, 13:20
zálesák
OLYMPIA PRAHA 3
Zalesak.pm6
3
20.5.2010, 13:20
ZANE GREY / THE MAN OF THE FOREST Translation © Slávka Poberová, 1974, 1992, 2010 Czech edition © Nakladatelství Olympia, a. s., 1974, 1992, 2010 ISBN 978-80-7376-195-0
4
Zalesak.pm6
4
20.5.2010, 13:20
1 Pøi západu slunce byl les klidný, oputìný, sladce vonìl po sosnách a jedlích a hýøil zlatem, zelení a purpurem. Mu, který vklouzl pod jeho obrovské stromy, splýval s okolím a zmizel, jako by se stal souèástí toho hvozdnatého, divokého kraje. Old Baldy, nejvyí hora White Mountains, se tu tyèila oblá a lysá a paprsky zapadajícího slunce ji vìnèily poslední záøí. Potom, kdy výheò za baòatou horou pohasla, nastal obrat. Po èerných, strmých svazích celého toho kopcovitého svìta se jako nákaza zaèal íøit chlad a temnota. Záøí se v této zemìpisné íøce vyznaèuje studenými noèními vìtøíky, které se znenadání zdvihají brzy po západu slunce. Na jejich køídlech se zdá pøicházet soumrak a také lehounké zvuky, v pøedchozím tichu nepostøehnutelné. Zálesák Milt Dale stanul na zaèátku zarostlého høebene, naslouchal a pozoroval. Pod ním se rozprostíralo úzké, jen málo zalesnìné údolí, odkud se ozývalo tlumené bublání proudící vody. Její koncert doprovázelo nezkrotné staccato tìkotu slídících kojotù. Z koruny gigantické jedle zaznívalo tokání a kodrcání tetøívka, ukládajícího se ke spánku, a napøíè údolím se neslo poslední tiché hudrování divokých krocanù, smìøujících na høad. Miltovu bystrému sluchu znìly ty zvuky naprosto normálnì, prostì dosvìdèovaly zabìhaný øád lesního kraje. To ho tìilo, ponìvad oèekával, e uslyí klapot bìloských koní a ten ve svém hájemství nenávidìl. S Indiány byl zadobøe. Tihle zarytí protivníci nechovali nepøátelství k osamìlému lovci. Avak nìkde v lese se 5
Zalesak.pm6
5
20.5.2010, 13:20
potulovala banda gaunerù, zlodìjù ovcí, s nimi se Dale netouil potkat. Noc byla na krku a bouøe s lijákem na spadnutí, a tak nezamíøil k svému pøíli vzdálenému leení, nýbr ke starému srubu. Dorazil k nìmu u skoro za tmy. Postupoval obezøetnì. V té chatì, stejnì jako v nìkolika ostatních, které stály roztrouené po údolích, se mohli skrývat Indiáni nebo medvìd èi kuguár. Zdálo se vak, e je prázdná. Ale jetì zkoumal mraèna enoucí se oblohou a nastavil tváø chladivé vláze jemného, mrholivého detì. Bude pret v jednom kuse celou noc. Vstoupil dovnitø. Vzápìtí zaslechl rychlý tepot kopyt cválajících koní. Vyhlédl do tmy a podaøilo se mu v ní matnì rozeznat nìkolik postav, pohybujících se docela nedaleko. Blíily se proti vìtru, který tlumil vechny zvuky. Pìt koní s jezdci, poèítal. Pak zaslechl hrubé hlasy. Rychle se obrátil a ve tmì átral po ebøíku na pùdu, o nìm vìdìl, a kdy ho nahmatal, spìnì plhal nahoru, dávaje pozor, aby nezaharail ruènicí, a tam zalehl na podlahu z tyèek a chvojí. Sotva tak uèinil, v místnosti pod ním se ozvaly tìké kroky, doprovázené cinkotem ostruh. Haló, Beasleyi, jste tady? zaznìlo hlasitì. ádná odpovìï. Mu dole nìco tie zabruèel a ostruhy znovu zazvonily. Pánové, po Beasleym tu zatím není ani èuchu, oznamoval. Dejte konì pod kùlnu. Poèkáme. Poèkáme, jo? zaskøípala odpovìï. Tøeba do rána a bez rádla, jo? Kuuj, Moze. Tak se mi zdá, e tebe jeden neuije na nic ne na ten vanec. Ukliï konì a nìkdo a donese døíví. Sotva slyitelným mumláním nadávek prolnul tupý dusot kopyt, vrzání postrojù a frkání unavených koní. Nové kroky. Hade, mìli jsme mít rozum a myslet na aprovizaci, procedil pøíchozí skrz zuby. Jasný jak facka, Jime. Ale pozdì bycha honit. Beasley na sebe dlouho èekat nedá. V tie a nehnutì leícím Miltovi se pomalu zaèala vaøit krev, a mu projela tìlem vzruující vlnou. Ten hluboký hlas dole pod ním 6
Zalesak.pm6
6
20.5.2010, 13:20
patøil Hadu Ansonovi, nejhorímu a nejnebezpeènìjímu individuu v okolí. Ostatní nepochybnì náleeli k jeho tlupì, v tomto øídce obydleném koutu nechvalnì známé. A zmiòovali se o Beasleym, jednom ze dvou nejvìtích ranèerù a chovatelù ovcí ve White Mountains. Co asi znamená to randíèko Hada Ansona s Beasleym? Milt Dale si na tuto otázku odpovìdìl v Beasleyho neprospìch a mnohé podivnosti kolem ovcí a pastevcù, dosud pro osadu Pine nepochopitelné, byly rázem nad slunce jasnìjí. Do srubu vstoupili dalí chlapi. Velkej slejvák z toho nebude, soudil jeden. Potom bouchlo o zem døíví. Dale leel na pùdì oblièejem k zemi a s oèima náhodou nedaleko kvíry v podlaze, take po vzplanutí ohnì vidìl mue dole docela zøetelnì. Z nich znal od døívìjka jen Jima Wilsona, v Pinu proslulého, kdy o Hadu Ansonovi jetì nikdo nemìl ani potuchy. Jim byl z té bandy lotrù nejlepí, mìl pøátele i mezi poctivci. Povídalo se, e s Hadem zvlá dobøe nevychází. Ten ohýnek mi dìlá dobøe, ozval se hromotlucký Moze se zavilou tváøí. Málo platný, máme na krku podzim... Jen jetì nìco na zub! Moze, já mám v tace u sedla flák zvìøiny, a kdy ho pøitáhne, je pùlka tvoje, ozval se jiný hlas. Moze kvapnì odkráèel. Ve svìtle ohnì vypadal oblièej Hada Ansona vyzáble a lstivì, oèi se mu blýskaly a protáhlý krk a znaèná výka dobøe vystihovaly jeho pøezdívku. Hade, co má s Beasleym za keft? zjioval Jim. Doèkej èasu jako husa klasu, odpovìdìl náèelník. Vyhlíel unavenì a ustaranì. Copak jsme zlikvidovali málo tìch ubohejch grízerskejch pasákù pro nic za nic? dotazoval se nejmladí z tlupy, vìkem pouhé dítì, jej tvrdá, zatrpklá ústa a hladové oèi ponìkud odliovaly od kamarádù. Moje øeè, Burte, moje øeè, odpovìdìl ten, který poslal ven Moza. 7
Zalesak.pm6
7
20.5.2010, 13:20
Hade, tady v tìch lesích bude padat sníh, ani se nenadìjem, ozval se Jim Wilson. Pøezimujem v Tonto Basinu nebo na Gile? Se mi zdá, e si jetì poøádnì zarajtujem, ne se dostanem na jih, odvìtil Had mrzutì. Do této krizové situace se vrátil Moze. éfe, zmerèil jsem, e si to sem hasí kùò, hlásil. Anson se zdvihl a s nastraenýma uima stanul ve dveøích. Venku sténal vítr a rozptýlené kapky detì bubnovaly do støechy. Haló! rozkøièel se potìenì. Na okamik se rozhostilo ticho, v nìm Dale záhy uslyel rychlé klapání kopyt na kamení stezky. Mui dole nervóznì pøelapovali, ale ádný z nich nepromluvil. Oheò vesele praskal. Had Anson odstoupil ode dveøí a jeho pohyb vyjadøoval jak pochyby, tak obezøetnost. Klusající kùò se opodál zastavil. Hej, vy tam vevnitø! zavolal hlas ze tmy. Hej, vy venku! znìla Ansonova odpovìï. Jsi to ty, Hade? následovala otázka. Osobnì, opáèil Anson a ukázal se. Pøíchozí vstoupil. Byl to mohutný èlovìk v gumáku, v záøi ohnì se mokøe lesknoucím. Do èela staené sombrero stínilo oblièej, zvlá jeho horní èást, docela jako maska. Mìl èerný zplihlý knír a pevnou bradu. V jeho pohybech se zraèila muná, mocná síla. Budzdráv, Hade. I ty, Wilsone, øekl. Já jsem si to s tím pùvodním obchodem rozmyslel. Poslal jsem pro vás kvùli docela jiné záleitosti... èistì soukromé. Zcela srozumitelným posunkem dal najevo, e by se Hadovi lidé mìli z místnosti klidit. Jo, nerozhodnì ze sebe vypravil Anson. Pak se prudce otoèil. Moze, Stín a Burt poèkaj venku. Hádám, e nejde vo keft, co jsem s ním poèítal... A mùete sedlat. No prosím, Beasleyi, ozval se Anson pøitlumeným hlasem, kdy odeli. Tady Jim je moje pravá ruka. Na to se Beasley pøiblíil k ohni a vztáhl ruce k plamenùm. Tentokrát to nejsou ovce, zaèal. To mnì je jasný, pøikývl Anson. Jene a je to, co chce, 8
Zalesak.pm6
8
20.5.2010, 13:20
zajídá se mi, e jste nás nechal tak dlouho èekat a tvát se do horoucích pekel. Skoro celej den jsme èekali u Big Springu. Potom pøijel ten grízr a poslal nás sem. Daleko vod tábora, bez zásob a bez dek. Dlouho vás nezdrím, klidnil ho Beasley. Ale i kdyby, nebude litovat a ti povím, e se nae jednání týká Berta Auchinclosse. Teda èlovìka, kvùli kterému je z tebe psanec. Ansonova náhlá reakce se podobala pøikrèení elmy pøed skokem. Rovnì Wilson se dychtivì naklonil kupøedu. Beasley se ohlédl ke dveøím a pøeel do epotu: Starý Auchincloss má na kahánku. U je jednou nohou v hrobì. Poslal do Missouri pro neteø mladou ábu a té chce odkázat ranèe a ovce. Vechen svùj majetek. Nikoho jiného, zdá se, nemá... Tìch ranèù a tìch ovcí a koní! Vy víte, e jsem byl léta Bertùv spoleèník pøi chovu ovcí. Naøkl mì, e jsem ho bral na hùl, a vyrazil mì. Kdeto já celé ty roky tvrdím, e to byl od nìj podraz a dluí mi ovce i prachy. Mám v Pinu a iroko daleko tolik pøátel, co Auchincloss... Take Hade, podívej... Odmlèel se, aby zhluboka nabral dech, a jeho velké ruce se nad ohnìm chvìly. Anson se natáhl vpøed jako had chystající se utknout a Jim Wilson byl stejnì napjatý, pøestoe dost pøesnì vìdìl, co asi pøijde. Podívej se, sípal Beasley, ta holka má estnáctého pøijet do Magdaleny. Od zítøka za týden. Pojede dostavníkem do Snowdropu, kde na ni budou èekat Auchinclossovi lidi s bryèkou. Hm, zavrèel Anson, kdy se Beasley znovu odmlèel. No a? Ta holka se do Snowdropu nesmí dostat. To jako abych pøepad dostavník a unes ji? Pøesnì tak. No dobøe a co dál? Odvezete ji... Zmizí. To je vá úkol... Já na Auchinclosse vybalím svoje nároky budu naléhat a a zhebne, naskytne se mi monost pøevzít jeho majetek. Potom se pro mì za mì sleèinka mùe vrátit... Podrobnosti si vypracuj s Wilsonem. A jestli k tomu musíte pøibrat tlupu, nikomu o pravé pøíèinì ani muk. Mùete se 9
Zalesak.pm6
9
20.5.2010, 13:20
pìknì napakovat. A a dostanete zaplaceno, prozíravì zmìníte rajon. Dobrej nápad, bruèel Had Anson. Jeho slabina je, Beasleyi, e smrt si nedá porouèet. Starej Bert má koøínek. Mùe vás vypíct. Auchincloss mele z posledního, prohlásil Beasley s takovou urèitostí, e se mu nedalo nevìøit. Teda kdy jsem ho vidìl naposled, zrovna rùovì nevyhlíel... Beasleyi, jestli pøijmu vai nabídku, jak tu holku poznám? Jmenuje se Helena Raynerová, pohotovì vysvìtloval Beasley. Je jí dvacet. Vechny Auchinclossovic jsou krasavice, a tahle je prý nejhezèí. Jo... Beasleyi, tohle je nabeton povìtí keft, ale e by se mi zamlouval... Na druhý stranì zas na vás nikdy nedám dopustit... Teda k vìci a si plácnem. Kolik mi to hodí? Nepøibírejte nikoho do party. Dostavník pøece dokáete pøepadnout vy dva sami. Ostatnì se mu to jetì nepøitrefilo... Ale musíte se maskovat... Øeknìme deset tisíc ovcí kolik by se za nì ve Phoenixu strilo zlata! Jim Wilson tie hvízdl. e je do toho zamíchaná suknì, se mi nelíbí, ale mùete se mnou poèítat... estnáctýho záøí v Magdalenì a jmenuje se Helena Raynerová a je krasavice? øekl pomalu Anson. Ano. Moji pastevci poenou za ètrnáct dní na jih. Jestli se i potom poèasí udrí, po jednom z nich mi vzkáete a já za vámi pøijedu. Beasley jetì jednou zamnul rukama nad ohnìm, navlékl si rukavice, stáhl sombrero do oèí a s úseèným rozlouèením vykroèil do noci. Jime, jak na tebe zapùsobil? otázal se Had Anson. Parde, ten má za uima, e nás trumfne voba, mínil Wilson. Èert to vem!... Well, vracíme se do tábora. Anson první vyel. Do srubu dolehly pøitlumené hlasy, potom frkání koní, klapot kopyt a koneènì pravidelný, postupnì slábnoucí klus. A lesní ticho naruovalo zase jen skuèení vìtru a jemné bubnování detì. Milt Dale se tie posadil a zamylenì zíral do tmy. 10
Zalesak.pm6
10
20.5.2010, 13:20
2 Bylo mu tøicet. Ve ètrnácti utekl ze koly i z domova v Iowì, pøidal se k prùkopnickým kunerùm prérie a jako jeden z prvních vidìl na svazích White Mountains budovat lidská obydlí. Ale nelákalo ho ani farmaøení, ani chov ovcí èi monotónní domácká døina, a tak proil celých dvanáct let v lesích, odkud se jen zøídka vydával na návtìvu Pinu, Show Downu a Snowdropu. Ten koèovnický lesní ivot nebyl pøíznakem odcizení mezi ním a vesnièany, ale miloval s primitivní, pudovou vání divocha volnost a samotu a krásu. A dnes veèer narazil na neèistý komplot proti jedinému z èestných bìlochù v kraji, kterého nemohl povaovat za svého pøítele. Ten nièema Beasley! rozpøádal Dale monolog. Beasley a ve spolku s Hadem Ansonem! Ale pravdu mìl, Bert Auchincloss vánì mele z posledního. Chudák stará! Jene kdy mu o té chystané lumpárnì povím, mnì vìøit urèitì nebude, na to dám krk. Objevení tìch piklù znamenalo, e si Milt musí pospíit dolù do Pinu. A to dìvèe Beasley ji chce unést... To je pro ni horí, ne kdyby ji zavradili. Dale pøijímal realitu s odevzdaností a fatalismem èlovìka dobøe obeznámeného s krutými anály ivota v lese. Zlosynové postupují pøi svých rejdech stejnì jako zuøiví vlci, kdy se støídají pøi tvaní vysoké. Milt je za tuhle tafetu støílel. S mui, a u dobrými èi nepoctivými, se jetì do konfliktu nedostal. Mìl dobrý vztah k starím enám a dìtem, dìvèata ho nikdy nezajímala. Proto mu Helena Raynerová jakoby spadla z nebe a on si z nièeho nic uvìdomil, e hodlá Beasleyho plány zmaøit, ne aby se zavdìèil starému Bertu Auchinclossovi, ale kvùli ní samé. Nejspí se u vydala na Západ, sama a dychtivá, tìí se na nový domov. Jak málo lidé obvykle tuí, co je èeká na konci cesty! Kolik jich u skonèilo v lese a jen zkuení zálesáci dovedli rozeznat tragédii. Starý Bert mì vùbec nevyslechne, meditoval. A i kdyby, tak 11
Zalesak.pm6
11
20.5.2010, 13:20
mi neuvìøí. Moná e nikdo neuvìøí... Vemu natruc, Had Anson to dìvèe nedostane. Tìmito posledními slovy si Dale ujasnil vlastní pozici a pøestal hloubat. Chopil se puky, slezl z pùdy a obhlíel ze dveøí okolí. Noc ji pokroèila, vítr zesílil a pøituhlo, cáry mrakù se honily oblohou, na ní blikalo jen nìkolik hvìzd, od severozápadu chlístal drobný dé, z lesa vycházelo tiché, hluboké umìní. Nejmoudøejí bude zùstat tady, øekl si Milt a uchýlil se k ohni. Uhlíky teï rudì hnuly. Z útrob loveckého plátì vyndal sáèek se solí a øezy sueného masa. Rozloil je do havého popela a poèkal, a se zaèaly kroutit a syèet. Poté je zapièatìlým klacíkem vytáhl a jedl jako vyhladovìlý lovec spokojený s málem. Posléze vstal, vyplhal se na pùdu, kde se natáhl a záhy usnul. Za edivého rozbøesku u byl na cestì k vesnici Pine. Aby si uetøil nejprudí stoupání, klièkoval na høeben vlásenkami po senakách tak nazývají mexiètí pastevci lesní luèiny pøipomínající anglický park rovných a vykrouených, jakoby lidskou rukou upravených do nádherného kontrastu se sytì zelenými, drsnými a rozervanými høbety. Na otevøené senace i na hustì zalesnìné stráni postøehl Miltùv bystrý zrak velký výbìr zvìøe. Pøi návtìvách Pinu míval vdycky ve zvyku donést dávným pøátelùm, kteøí mu ochotnì poskytovali pøístøeí, èerstvou zvìøinu. Aèkoli tentokrát spìchal, nemínil uèinit z tohoto pravidla výjimku. Pøeel rozlehlou travnatou pláò a dorazil na dalí povlovný svah, pøeatý mìlkou roklí, porostlou osikami a smrky, mezi nimi se tøpytil potok, lemovaný vlahými proslunìnými palouky. Tady zaslechl hudrování krocana, a to byl pro Milta pokyn ke zmìnì smìru. Pøikrèený se neslynì uchýlil za skupinu osik. V sluneèní záøi v trávì spatøil nejménì tucet velkých krocanù, vichni si ho podezøívavì mìøili s plae vztyèenými hlavami. Kadou jinou koøist pøekvapí lovec snadnìji ne dospìlého divokého krocana. Dale z toho hejna sloil dva. Ostatní se dali na ptrosí útìk, dupali po zemi a tloukli rozestøenými køídly, a uvedli svá tìká tìla do víøivého letu. Vznáeli se nízko, asi na výku mue, a zapadli do lesa. 12
Zalesak.pm6
12
20.5.2010, 13:20
Dale si oba krocany pøehodil pøes rameno a putoval dál. Brzy doel na plochý kraj lesa, kde se za dlouhým svahem s borovicemi a cedry otvírala vyhlídka na holou, opalizující pou, rozprostøenou do nekoneèna a vlnící se a k mlhavé, temné lince horizontu. Osada Pine se rozkládala na poslední rovince proøídlého lesa. Cesta vinoucí se podle chvátajících tmavých vod potoka probíhala hlouèkem z trámù sroubených chalup, z jejich komínù línì vystupovaly k nebesùm sloupce modrého kouøe. Vesnièku obklopovala kukuøièná a ovesná pole, lutá ve sluneèním jasu, zelené pastviny kropenaté koòmi a dobytkem dosahovaly a k hlubokým lesùm. Kdysi tu patrnì bývala pùvodní mýtina, pøestoe po vykácených stromech tu teï není ani jediná známka. Okolí pøíli divoké, ne aby bylo idylické, ale vyrovnané, klidné, vnukající dojem dávné pospolitosti, prosperující a blaené, obdaøené notou pokojného ivota daleko, pøedaleko od svìta. Dale se zastavil pøed velice úhledným døevìným stavením se zahrádkou oplocenou sluneènicemi. Na jeho zavolání odpovìdìla edovlasá a shrbená, ale nadobyèej èiperná staøena, která se objevila mezi dveømi. Neklame mì vlastní zrak? Snad to není Milt Dale! vykøikovala na pøivítanou. Ve ví kráse, paní Cassová, odpovìdìl. A tuhle je pro vás krocan. To jsi hodný, Milte, e nikdy nezapomene na starou vdovu Cassovou... To je ale chlapík! Letos na podzim vidím prvního. Mùj mu kadou chvíli nosíval domù krocany, jako je tenhle
Snad se mi nìkdy zase vrátí. Její manel, Tom Cass, odeel do lesa pøed lety a od té doby se neukázal. Ale staøena ho poøád jetì vyhlíela a nikdy se nevzdala nadìje. Èlovìk èasto v lese zabloudí, a pøece zas najde cestu ven, opakoval Dale vìtu, kterou jí øekl u nesèetnìkrát. Tak pojï dál. Jistì má hlad, já vím. Kápni boskou, synáèku, kdypaks mìl naposled èerstvý vejce nebo lívaneèky? 13
Zalesak.pm6
13
20.5.2010, 13:20
To víte nejlíp vy, odpovìdìl se smíchem a následoval ji do malé èisté kuchyòky. Mùj ty smutku! A to u je hromada mìsícù, potøásla edivou hlavou. Milte, mìl bys u nechat toho cikánskýho ivota a najít si enu a zaøídit si domov. Tuhle písnièku zpíváte vdycky. A zpívat nepøestanu, dokud... Ale teï u se pìknì uveleb a já ti hnedlinko donesu dobrotu, e se po ní bude olizovat a za uima. A co víte za novinky, teta? vyzvídal. Novinky v tomhle Zapadákovì? Vdy do Snowdropu nepáchla ani noha u ètrnáct dní... Sary Jonesová je na pravdì boí, chudìra stará a je jí tam líp a mnì utekla jedna kráva. Milte, ta se zatoulá do lesa a zdivoèí. Ale ty bys ji dokázal najít, ty jo. Jednu jalovièku Johna Dakkera zadávil kuguár a Lemu Hardenovi zlodìji ukradli nejrychlejího konì pøece jsi znal tu jeho chloubu. Lem se z toho naèisto zfamfrnìl. To mi pøipomíná, Milte, kdepak ty má toho klacka Rangera, co ho nechce nikdy nikomu ani pùjèit, ani prodat? Nechávám konì nahoøe v lesích, tam jsou, poèítám, pøed zlodìji v bezpeèí. Dobøes udìlal. Tady v létì ukradli taky pár kusù dobytka, to je jednou jistý. A tak se Milt pøi vaøení dozvìdìl o vem, co se od jeho poslední návtìvy v dìdinì událo. Vyprávìní i samorostlá filozofie staré eny ho bavily, obojí mu pozoruhodnì zpøíjemòovalo posezení u stolu. Ze zkuenosti vìdìl, e nikdo jiný nemá tak výborné máslo a smetanu, ani nesmaí tak znamenitì vejce na slaninì. Kromì toho se zdálo, e a ji pøekvapí, kdy chce, vdycky má po ruce jableèný koláè a ten pøedstavoval jeden z mála poitkù, které Miltovi v jeho lesní samotì chybìly. Jak se vede starému Bertu Auchinclossovi? zjioval po chvíli. Bídnì, prachbídnì, vzdychla paní Cassová. Ale vykraèuje si a rajtuje jako vdycky, i kdy u dlouho na tomhle svìtì nepobude... Jo, Milte, to mi nìco pøipomíná mám tu nejnovinovatìjí novinu, cos kdy slyel. 14
Zalesak.pm6
14
20.5.2010, 13:20
Neøíkejte, zvolal Dale, aby vzruenou staøenku rozkuráil jetì víc. Bert poslal do Saint Joe pro neteø, Helenu Raynerovou. Ta má zdìdit vechen jeho majetek. U jsme o ní moc slyeli jde jeden hlas, e je moc velká feanda
A hele, Milte Dale, tady má anci. Dej pokoj lesùm a chy se práce. Oeò se s ní. Ta nerostla pro mì, teta, odporoval s úsmìvem Dale. Staøenka sykla: Ty toho zase ví! Tobì by ádná nedala koem, Milte Dale, staèí hnout prstem. Mnì e staèí... a jakpak, teta? dotazoval se napùl v legraci, napùl pøemítavì. Kdykoli zavítal do civilizace, vdycky musel vlastní mylenky pøizpùsobovat pøedstavám druhých. Jak? Milte, ije si v tìch lesích, chová se jako usmrkánek a na nìco jsi starí ne ty hory kolem... Dej na mì, iroko daleko není mládenec, co by se tobì mohl rovnat. A tahle holka ta bude mít vecku kurá Auchinclossù. Ale v tom pøípadì bych to s ní nijak nepopadnul, namítl. Já vím, ty nemá proè je milovat, pravda pravdoucí. Ale Milte, kadá enská Auchinclossovy ráce byla dobrou manelkou. Teta, teta, vy fantazírujete, mírnil ji Dale støízlivì. Já o enskou nestojím. Mnì staèí ke tìstí les. To chce ít a do smrti jako Indián, Milte Dale? zeptala se ostøe. Pøesnì tak. e tì hanba nefackuje. Ale odøíkanýho chlebíèka, mùj milý... A nedivila bych se, kdyby zrovna tahle Helena Raynerová... Doufám v to a modlím se za to. Dejme tomu, e by mì pøedìlala. Jene nikdy nepøedìlá starouka Berta. A ten mì, jak je vám známo, nemùe vystát. No, to není tak definitivní, Milte. Tuhle jsem Berta potkala. Ptal se po tobì a sice tvrdil, e jsi divous, ale taky pøipustil, e se lidi tohohle zrna hodìj mezi prùkopníky. Bùh sám ví, co uitku z tebe mìla tahle osada. Milte, Bert neschvaluje tvùj ivot divocha, ale dokud ten kuguár, co sis ho ochoèil, nezadávil hned nìkolik jeho ovcí, nic proti tobì nemìl. 15
Zalesak.pm6
15
20.5.2010, 13:20
Teta, e Tom zadávil Bertovy ovce, já nevìøím, rozhodnì prohlásil Dale. Dejme tomu, jene Bert na to pøísahá a spousta dalích jakbysmet, opáèila paní Cassová a pochybovaènì zatøásla sivou hlavou. e to neudìlal, bys nikdy nepøísahal. Zato dva pastevci se duovali, e ho vidìli pøi èinu. Jenom kuguára. A tak je vydìsil, e vzali nohy na ramena. Kdo by nevzal? Ta bestie staèí vydìsit kdekoho. Pro vecko na svìtì, u ji nikdy neber sem dolù. Na tu chvíli do smrti nezapomenu. Vichni z Pinu tenkrát utíkali, dospìlí, dìti i konì. Jistì, ale to nebyla Tomova chyba. Teta, Tom je nejkrotí ze vech mých miláèkù. Copak se nesnail sloit vám hlavu do klína a lízat vám ruku? Já vím, Milte, lhala bych, kdybych øekla, e se ten tvùj kuguár nechová líp ne moøe lidí, co znám. Ale staèí ho vidìt a poslechnout si, jak si ho lidi berou do huby. A copak povídají, teta? e divoèí, sotva ho pustí z oèí. A e vystopuje a zadáví vecko, za èím ho pole. Právì na to jsem si ho vydrezíroval. Hlavnì ho koukej nechávat doma v lesích kdy se vypraví sem k nám. Dale spoøádal dùkladnou porci, jetì chvíli poslouchal staøenino klábosení, pak sebral ruènici a druhého krocana a rozlouèil se. Doprovodila ho na zápraí. Sbohem, Milte, a zase se brzy stav, abys aby ses podíval na Bertovu neteø, bude tu, ne se tejden s tejdnem sejde. Poèítám, e si sem nìkdy zaskoèím... Teta, nevidìla jste moje pøátele? Myslím ty mormony Beemanovic. Nevidìla, a ani po nich nijak nestonám, odsekla. Milte Dale, jestli ti nìkdo nasadí chomout, tak to budou ti mormoni. ádné strachy, teta. Mám ty kluky rád. Èasto pøijdou ke mnì do lesù, abych jim pomohl najít konì, kdy se zatoulá, nebo zastøelit nìco na pøilepenou. 16
Zalesak.pm6
16
20.5.2010, 13:20
Teï dìlaj pro Beasleyho. Vánì? Hádám, e má ovcí i dobytka i koní víc, ne míval. Svatá bohorodièko! Milte, Beasley si u ani nedovede spoèítat, co vechno mu øíká pane. U je to tak, co to s Bertem zaèalo jít z kopce, je Beasley nejvìtí boháè iroko daleko. Troufám si tvrdit, e Beasleyho vzestup Bertovu zdraví dvakrát nepøidává. Není to dlouho, co se spolu poøádnì chytli prodávám, jak jsem koupila. Jene Bert u není, co bejval. Milt dal své dávné pøíznivkyni jetì jednou sbohem a zadumanì, zachmuøenì odcházel. Pøelstít Beasleyho nebude snadné, postavit se mu bude pøímo nebezpeèné. Teï u se nedalo pøíli pochybovat, e zpùsob, jakým ovládl Pine, nebyl zrovna ohleduplný. Daleovy úvahy prozatím pøeruili známí, které zaèal potkávat na cestì vesnicí. Zanesl krocana do dalí spøíznìné rodiny, a kdy opustil jejich dùm, vydal se k místnímu obchodu, velkému døevìnému baráku se støechou z primitivních indelù, s irokou prkennou nekrytou verandou v prùèelí a se zábradlím na pøivazování koní u cesty. Stálo jich tam nìkolik a vedle houf okounìjících zevlounù jen tak bez kabátù. A se propadnu, jestli todle není Milt Dale! vykøikl jeden. Tìbùh, Milte, ty parde starej! To je dost, e se taky jednou ukáe, vítal ho druhý. Ahoj, Dale, jednomu hned srdce v tìle povyskoèí, kdy tì vidí, dal se slyet jiný. Po dlouhých obdobích samoty se Milta vdycky zmocòoval zvlátní høejivý pocit, kdy se pak shledával se známými. Tento pìkný pocit se vak rychle vytrácel, kdykoli se Milt znovu pohrouil do intimity svých lesù, protoe obyvatelé Pinu jakkoli ho mìli rádi a nesmírnì obdivovali jeho znalost pøírody ho a na malé výjimky jaksi nebrali vánì. e miloval divoèinu, e jí dával pøednost pøed vesnicí a ranèováním, za to ho vydìlili ze svého støedu. Jedni ho cejchovali na lenocha, dalí na nemotoru, jiní mu pøisuzovali indiánské zvyky i záliby, mnozí ho pokládali za hlupáka. Ale existovala jetì druhá stránka jejich vztahù k nìmu, a ta pravidelnì bývala zdrojem Miltovy dobroduné zábavy. Dva z toho hlouèku 17
Zalesak.pm6
17
20.5.2010, 13:20
ho ádali, aby jim donesl krocana nebo zvìøinu, jiný zas chtìl s ním na lov. Z obchodu vyel Lem Harden a obrátil se na Milta s prosbou, aby mu vypátral ukradeného konì. Lemùv bratr zase potøeboval vystopovat a zahnat domù zdivoèelou klisnu. Jesse Lyons si pøál zkrotit høíbì, ale s pouitím trpìlivosti, nikoli násilím, jak to mìli ve zvyku suroví jezdci z Pinu. Jako jeden mu zavalili Milta svými ádostmi, ani si uvìdomovali jejich lichotivý charakter. Význanmým svìdectvím o Miltovì osobnosti se staly i poznámky dvou en, ubírajících se kolem na nákup. Hele, Milt Dale! zvolala starí. Tomu øíkám klika. Rozstonala se mi kráva a nai chlapi ji ne a ne vykurýrovat. Musím ho na ni zavolat. Nad Milta není, souhlasila nadenì druhá ena. Dobrý den, Milte, zdravila první. A ze sebe setøesete tyhle darmorouty, stavte se u nás. Dale nikdy nikomu neodmítl pomoc, a proto se jeho nepøíli èasté odskoky do Pinu prodluovaly, a ho u pøestávaly tìit. Potom se na cestì ukázal Beasley a zpozoroval ho, právì kdy se chystal vstoupit do krámu. Zdravíèko, Milte! zvolal srdeènì a pøistoupil k nìmu s napøaenou pravicí. Vítal ho radostnì, ale letmý záblesk v jeho pohledu o radosti zrovna nesvìdèil. V denním svìtle bylo vidìt, e Beasley je vysoký, statný, drsný mu ostrých, zachmuøených rysù. Jeho agresivní vzezøení naznaèovalo, e dovede být dobrým pøítelem a tvrdým nepøítelem. Dale mu potøásl rukou. Jak se vede, pane Beasleyi? Nestìuju si, Milte, i kdy rachoty mám víc ne nad hlavu. Nechtìl bys ke mnì jít za paráka vech pastevcù? Mám ten dojem, e nechtìl, odpovìdìl Dale. Ale pøesto dìkuju za nabídku. A jak to vypadá nahoøe v lese? Krocanù a vysoké naseto. A taky spousta medvìdù. Indiáni se letos na podzim pøesunuli k jihu døív ne jindy. Ale mnì se zdá, e zima na sebe dá èekat a nebude tuhá. 18
Zalesak.pm6
18
20.5.2010, 13:20
To si nechám líbit! A kde tì èerti nosili? Tak rùznì, pøiel jsem ze svého leení, vysvìtloval Dale znaènì vyhýbavì. To tvoje leení! Zatím ho nikdo nevyèmuchal, konstatoval Beasley nasupenì. Mám ho tam nahoøe, mávl Milt neurèitì rukou. Ale pøedpokládám, e toho kuguára má u dveøí srubu na øetìze, zjioval Beasley a jeho svalnatou postavou probìhlo sotva znatelné zachvìní. A zøítelnice jeho tvrdých hnìdých oèí se rozíøily. Tom na øetìze není. A srub nemám, pane Beasleyi. Podle tebe se ta veliká bestie prohání po leení a neví, co je øetìz ani klec? dotazoval se jetì Beasley. Pøesnì tak. Svìte, zboø se! Pumy ovem nejsou moje gusto. Na to jsem jich mìl po nocích za patama trochu moc. Tím nechci tvrdit, e bych se jich bál. Ale prostì si na takovou chamraï nepotrpím... Milte, vypravil ses k nám dolù na delí dobu? Jistì, nìjakou chvíli tady vydrím. Tak se zastav u mì na ranèi. Tebe vidím vdycky rád. Dìlá u mne pár z tìch tvých starých mormonských kamarádù. Díky, pane Beasleyi. Snad se k vám nìkdy dostanu. Beasley se obrátil a vykroèil, potom vak, jako by si na nìco dodateènì vzpomnìl, stanul a obrátil se. U jsi doufám slyel, e starý Bert Auchincloss má na kahánku? vyzvídal. A jeho oblièej se zdál obráet znaènì tìkopádný sled mylenek. Dale pøedpokládal, e pøítím slovem nebo narákou prozradí Beasley víc o tom, co má za lubem. Vdova Cassová mi vysypala vechny novinky. A o starém Bertovi nic potìujícího, odpovìdìl Dale. Mìla pravdu. S tím u je konec. A je mi ho líto, i kdy se ke mnì nikdy nechoval poctivì. Pane Beasleyi, skoèil mu Dale obratem do øeèi, takhle pøede mnou mluvit nesmíte. Bert Auchincloss byl vdycky ten nejspravedlivìjí a nejrovnìjí èlovìk v celém tomhle ovèím království. 19
Zalesak.pm6
19
20.5.2010, 13:20
Beasley obdaøil Milta letmým, zakabonìným pohledem. Dale, tvoje názory nemají na názory tohohle kraje ádný vliv, opáèil Beasley rezolutnì. ije si v lesích... a... Právì to, e iju v lesích, mi umoòuje mít názory a ledaco vìdìt, pøeruil ho Dale se stejnou rezolutností. Skupinka muù si vymìnila pøekvapené pohledy. Z téhle stránky Milta Dalea neznali. A Beasleymu se nepodaøilo potlaèit zmatené pøekvapení. A co tøeba? zeptal se pøíkøe. Dejme tomu, e vecko o tom, co se dìje v Pinu, odpovìdìl Dale. Z nìkolika hrdel zaznìl smích. Jo, jistì se tady dìje ledaco, to je hotovka, poznamenal Lem Harden. Mazaný Beasley podle veho nikdy pøedtím nepovaoval Milta za soudného tvora a urèitì ho nikdy nenapadlo, e právì on by jakkoli mohl zkøíit jeho úmysly. A teï vypozoroval nebo vytuil v Miltovi nepøátelství, které ho udivilo i zmátlo. Dale, já se s Bertem Auchinclossem handrkuju u spoustu let, pronesl. Znaèná èást jeho majetku vlastnì patøí mnì. A bude mi patøit i oficiálnì. Teï se pravdìpodobnì lidi rozdìlí, jedna èást bude pro mì, druhá pro Berta. Vìtina je pro mì... Na kterou stranu se postaví ty? Bert Auchincloss tebou odjakiva dost pohrdal, a kromì toho je s ním amen. Chce snad podporovat jeho? Mám dojem, e chci. No, dobøe, es pøiznal barvu, navázal Beasley úseènì a odcházel rozhodným krokem èlovìka pøipraveného pøekonat kadou pøekáku, která by chtìla zmaøit jeho zámìry. Milte, popudit si proti sobì Beasleyho byla blbost, konstatoval Lem Harden. Je na nejlepí cestì zmocnit se veho tady kolem. Ten zchramstne starýho Berta i s botama, mínil jiný. Klobouk dolù pøed Miltem, e se toho uboáka starýho zastal, prohlásil Lemùv bratr. Dale se od nich odtrhl a zamylenì se pustil ulicí. Bøemeno toho, co o Beasleym vìdìl, ho u tolik netíilo, a otevøené jednání, které zvolil, mu pøipadalo nejmoudøejí. Protoe pøedtím, ne se vypraví 20
Zalesak.pm6
20
20.5.2010, 13:20
za starým Bertem Auchinclossem, bude muset uvaovat, odebral se na hodinku do samoty pod lesní velikány.
3 Dale zamíøil pomalým tempem k Auchinclossovu ranèi teprve odpoledne, po splnìní nìkolika úkolù, jimi ho povìøili staøí pøátelé z Pinu. Nízká, ètvercová, nezvykle rozmìrná usedlost z kamene a klád stála na malém návrí ani ne kilometr za dìdinou. Vznikla jako obydlí a souèasnì pevnost první svého druhu v celém kraji a její stavbu nìkolikrát pøeruily útoky Indiánù. Od jisté doby vak Apaèové pøenesli své zuøivé nájezdy do oblastí jinì od pohoøí White Mountains. Auchinclossùv dùm shlíel na stodoly a chlévy a ohrady vech rozmìrù i tvarù a na desítky hektarù dobøe oetøované pùdy. V odpoledním slunci se vlnila ovesná pole edì a lutì, obrovské zelené pastviny se stády koní rozdìloval vrbovím vroubený potok a vzadu se po zvlnìné holé pláni potulovaly roztrouené houfy dobytka. Na celém ranèi byla vidìt dlouholetá a vytrvalá døina. Bujnì zelené údolí mezi ním a vesnicí zavlaoval potok, avak voda pro dùm pocházela z vysokého, zalesnìného horského svahu a dolù ji pøivádìli jednoduchým zaøízením. Pøipasovali k sobì konce stejnì velkých, do hlubokého koryta pøitesaných borových klád, které tvoøily lesklého hada, vinoucího se dolù po stráni napøíè údolím a vzhùru na pahorek do Auchinclossova sídla. Poblí nìho pøiklopili kadou vyhloubenou polovinu kmene pùlkou dalího, svázali je, a tak vznikla primitivní roura. Tady u voda tekla do kopce, co patøilo jednak ke skuteènostem, které ranè proslavily, jednak k vìcem zázraèným, je byly odjakiva zdrojem zábavy pineských klukù. Obì 21
Zalesak.pm6
21
20.5.2010, 13:20
dobraèky, které vedly Auchinclossovu velkou domácnost, se èasto zdìsily podivných pøedmìtù, které nepøetritý proud studené prùzraèné horské vody zanesl do jejich kuchynì. Dale toho dne zastihl Berta Auchinclosse sedìt ve stínu na verandì a rozmlouvat s nìkolika ovèáky a honáky. Auchincloss byl nevysoký mu výjimeènì mohutných proporcí a znaènì rozloitý v ramenou. Nemìl jediný bílý vlas ani nevypadal staøe, pøesto se na jeho tváøi zraèila jistá únava, neurèitý, nevýrazný náznak bolestných vrásek, doklady stárnutí a poklesu ivotních sil. Jeho hezké rysy se vyznaèovaly èistými liniemi a pøímý pohled modrých oèí, ponìkud posmutnìlý, dosud plál energií. Dale netuil, jakého pøijetí se pøi své návtìvì doèká, urèitì by se vùbec nedivil, kdyby ho nìkdo z usedlosti vykázal. Nevkroèil sem u kolik dlouhých let. Proto ho pøekvapilo, kdy spatøil, e Auchincloss od sebe mávnutím ruky odhání pastevce a jeho vstup pøijímá s neutrálním výrazem. Dobrý den, Berte. Jak se vede? pozdravil Dale leérnì a opøel puku o døevìnou stìnu. Auchincloss nevstal, ale podal mu ruku. Tak se mi zdá, Milte, e dnení nae setkání je první z tìch, co bych tì pøi nich nepoloil na lopatky, odpovìdìl ranèer tónem zároveò nevrlým i znaènì zkroueným. Co si vykládám tak, e nám marodíte, opáèil Dale. A to mì mrzí, Berte. Ani ne. V ivotì jsem nezastonal. Jsem prostì v koncích, docela jako kùò, co furt tahal a døel a pøehnal to... Ale ty, Milte, jako bys vùbec nestárnul. ivot v lesích snad na èlovìku nenechává stopy. Asi. Daøí se mi dobøe a s bìhem èasu si hlavu nelámu. Well, koneckoncù moná ani tak moc pratìnej nejsi. To jsem si øíkal zrovna nedávno já teï mám na pøemejlení èas... Jene Milte, nevzmáhá se finanènì. Mám vecko, co potøebuju, Berte. Dejme tomu, ale nikoho neiví, nikomu na svìtì nejsi nijak prospìnej. 22
Zalesak.pm6
22
20.5.2010, 13:20
V tomhle bychom se neshodli, Berte, odporoval Dale s lehkým úsmìvem. Soudím, e jsme se neshodli nikdy... A tys ke mnì pøiel jen tak na zdvoøilostní návtìvu, jo? Ne tak docela, promluvil rozvánì Dale. Pøedevím jsem vám chtìl nabídnout, e zaplatím ty ovce, co jste o nich vdycky tvrdil, e je zadávil mùj kuguár. eby? A kde na to vezme? Snad jich nebylo tak moc, nebo bylo? Kolem padesáti kouskù. Tolik? A vy si jetì poøád myslíte, Berte, e je zabil mùj miláèek Tom? Pff! Milte, to a zatracenì dobøe vím. Jakpak mùete vìdìt nìco, Berte, o èem já nemám ani tuení? Ale nechci obnovovat staré spory, já vám ty ovce zaplatím. Náhradu si odpracuju... Milte Dale, ty chce pøijít sem dolù a makat za tìch pìt desítek ovcí? vylétlo nedùvìøivì ze starého ranèera. Jistì. To teda je na mì silný kafe! Nalehl na opìradlo a zadíval se chytrýma oèima na Milta. Co tì to raflo, Milte? Snad ses nedovìdìl, e sem pøijede moje neteø, a nechce se pøed ní blejsknout? Dovìdìl, Berte, a její pøíjezd s mým rozhodnutím má hodnì co dìlat, vìcnì odvìtil Dale. Ale blejskat se pøed ní, jak øíkáte, nemám vùbec v úmyslu. Jsi docela jako vecky zelenáèi tady kolem. A poèítám, e to není nejhorí pøíznak. Tebe z tìch lesù vyvleèe jedinì suknì. Jenome chlapeèku, tahle moje neteø, Helena Raynerová, ta s tebou poøádnì zatoèí. Nikdy jsem ji nevidìl. Ale prý se podobá matce. A Lenka Auchinclossová byla holka jako lusk! Dale si uvìdomoval, e se mu do tváøe hrne krev. Na takovýhle druh konverzace nebyl opravdu zvyklý. Èestné slovo, Berte... zaèal. Synku, neli starýmu èlovìku. O lhaní nemùe být ani øeè. Já nikdy nelu nikomu, Berte. Lou 23
Zalesak.pm6
23
20.5.2010, 13:20
jenom lidi, co ijí ve mìstech a poøád spolu mají techtle mechtle. Já bydlím v lese, a tam není nic, co by mì ponoukalo ke li. No dobøe, nic ve zlým, klidnil ho Auchincloss. Zamluvili jsme ty ovce, co je zamordovala ta tvoje velká koèka. Já dobøe vím, Milte, e to nemùu dokázat, a tøeba si o mnì pomyslí, e jsem padlej na hlavu, a ti øeknu proè. Já toti nevycházím ze svìdectví tìch grízerskejch pasákù, co tvrdili e zahlídli pumu mezi stádem. A z èeho teda? vyzvídal Dale se vzrùstajícím zájmem. Tenkrát pøed rokem jsem toho kuguára pøeci vidìl sám. Leel pøed krámem, tys vevnitø asi nakupoval. A mnì bylo, e stojím tváøí v tváø nepøíteli. A se propadnu, jestli jsem nepoznal vinu toho zvíøete v jeho kukuèi. Howgh. Starý ranèer èekal výsmìch. Ale Dale zùstal váný. Já vae pocity plnì chápu, Berte, odpovìdìl, docela jako by se hovoøilo o chování lidské bytosti. Stranì nerad bych o Tomovi pochyboval. Ale je to kuguár. A jednání zvíøat je nevypoèitatelné... Kadopádnì vám ztrátu tìch ovcí uhradím. Ne, ani pomylení, vzepøel se Auchincloss pohotovì. Smaem to. Mnì staèí, es s tou nabídkou vyrukoval. Na tom zùstanem. S odpracováním si pøestaò dìlat starosti, jestlis je mìl. Jene já vám chtìl povìdìt jetì nìco, Berte, spustil Dale rozpaèitì. Týká se to Beasleyho. Auchincloss sebou prudce kubl a tváø mu zbrunátnìla. Pak pozdvihl velkou roztøesenou ruku a Dale hned poznal, e starci selhaly nervy. Jméno toho grízra pøede mnou nevypoutìj z huby! vybuchl. Vidím rudì, kdy ho slyím... Dale, u se mi doneslo, e ses dneska postavil za mì, Lem Harden mi to povìdìl. Jsem moc rád. Proto jsem zapomnìl na ten ná starý spor z minulosti... Ale o tom zlodìji ovcí u ani muk nebo tì dám vyhnat! Ale mìjte pøece rozum, Berte, domlouval mu Dale. Já s vámi musím mluvit o Beasleym. Ne. Se mnou ne. Nic nechci slyet. Mám dojem, e vám nic jiného nezbude, opáèil Dale. Beasley jede po vaem majetku. Spøáhnul se s... 24
Zalesak.pm6
24
20.5.2010, 13:20
Pro vechny svatý! To já vím! vykøikl Auchincloss, oblièej temnì rudý a vrávoravì vstával. Myslí, e to je pro mì novinka? Ku, Milte! Já si to nenechám líbit. Jene Berte, jde o nìco jetì horího, spìnì pokraèoval Dale. Mnohem horího. O vá ivot a vae neteø má být... Zavøi zobák a táhni! zabouøil Auchincloss a rozmáchl se svými obrovskými pìstmi. Kdy couval ke dveøím, pùsobil dojmem, e je na prahu zhroucení. Jsem bohatej skoronebotík
Jestli jsi mým pøítelem, tak to doka. Bì a zab toho grízra
Po tìch slovech se odbelhal do domu. Dale rozpaèitì postál, pak popadl ruènici a odeel. John, Roy, Joe a Hal Beemanovi byli syny mormonského prùkopníka. Táboøili zhruba pìt kilometrù od Pinu. Dale s bratry veèeøel a povídal si s nimi jako pøi kadém jiném setkání. Teprve po veèeøi nakousl téma, kterým byl posedlý. Tak vy dìláte pro Beasleyho? Bejvávalo, zahlaholil John. Dneska pøi braní jsme dali vejpovìï. Beasleyho to moc nakrklo. Proè jste z toho fleku odeli? John se k odpovìdi nemìl a vichni bratøi se tváøili tajuplnì jako lidé, kteøí vìdí svoje, ale nechodí s tím na trh. Poslechnìte si, kvùli èemu jsem za vámi pøiel, a potom snad promluvíte, ujal se tedy slova Dale. A spìnì zrekapituloval Beasleyho plán na únos Auchinclossovy neteøe a na uchvácení majetku umírajícího mue. Kdy celý udýchaný skonèil, mladí mormoni zùstali sedìt bez jakéhokoli projevu pøekvapení. Nejstarí z nich, John, vzal klacek a pomalu prohraboval rudé uhlíky ohnì, a se rozlétly bílé jiskry. A proè nám to vykládá, Milte? zeptal se opatrnì. Vy jste moji jediní pøátelé, svìøoval se Dale. Mluvit o tom s nìkým ve vsi mi pøipadalo nebezpeèné, hned od zaèátku jsem myslel na vás. Já Hadu Ansonovi nedovolím, aby dostal to dìvèe do spárù. Sám mu to nezatrhnu, a tak pøicházím za vámi. Beasley má v Pinu a kolem silnou pozici, kdeto Bertova sláb25
Zalesak.pm6
25
20.5.2010, 13:20
ne. Beasley ten majetek shrábne, a s tou holkou nebo bez ní, mínil John. Kae se vdycky nejí tak horká, jak se uvaøí. Ale na Bertovi mi nezáleí. Co mì tve, je osud toho dìvèete... estnáctého má pøijet do Magdaleny a odtud dostavníkem do Snowdropu... Co podniknout? Jestli tím dostavníkem pojede, pojedu já taky, za to vám ruèím. Jene ona by do nìj vùbec nemìla nastoupit... Zkrátka ji z toho nìjak vytáhnu. Píchnete mi? Vak já za vás u taky tu a tam nastavoval kùi. Tohle je ovem jiná historie. Ale jste kamarádi? Teï víte, co je Beasley zaè. A na tu bandu Hada Ansona sami nestaèíte. Máte rychlé konì, dovedete dobøe stopovat i zacházet s pukou. Jste pøesnì ten druh spojencù, co potøebuju mít po boku, a pùjde do tuhého. Podpoøíte mì, nebo mì necháte na holièkách? Nato John Beeman s pobledlou tváøí mlèky, pevnì stiskl Miltovi pravici a ostatní bratøi jeden po druhém vstali, aby uèinili toté. Oèi jim tvrdì plály a úzké rty obestíral kleb nezvykle zatrpklý. Co je Beasley za ptáèka, víme moná líp ne ty, Milte, prohlásil John koneènì. Znièil naeho tátu. A pokodil dalí mormony. Na vlastní oèi jsme se pøesvìdèili, e dostává ovce, co krade Ansonova banda... Pak je ene ve stádu do Phoenixu. Nai nechtìli, abysme to na nìj píchli. Tak jsme dreli jazyk za zuby a trpìli. Táta trval na tom, e první slovo proti Beasleymu musí øíct nìkdo jinej, a teï s ním teda pøichází ty. Vtom poloil Miltovi ruku na rameno Roy Beeman, z bratøí snad nejenergiètìjí a nejchtivìjí dobrodruství, nejnebojácnìjí. Ten se s Dalem stýkal nejèastìji, podnikl s ním nejednu dlouhou výpravu a byl nejvytrvalejí jezdec a nejzkuenìjí stopaø v celém kraji. Poèítej s námi, zarachotil mocným hlasem.
26
Zalesak.pm6
26
20.5.2010, 13:20
4 Helena Raynerová cestovala transkontinentálním rychlíkem k západu u celých ètyøiadvacet hodin, kdy uèinila ten poplaný objev. Srdce roztesknìné louèením s milovanými bytostmi doma, pøesto plné rozechvìní a ivých pøedstav o nezvyklém zpùsobu ivota na Divokém západì, vyjela ze St.Josephu ve spoleènosti své pøedèasnì dospìlé estnáctileté sestry Bo. Celý jejich rod byl prodchnut pionýrským duchem a v její krvi proudila touha po zmìnì, aktivitì, dobrodruství. Pøijmout nabídku bohatého strýce ponoukly Helenu rovnì ohledy na ovdovìlou matku s velkou, dorùstající rodinou. Uèila ve kole, doma pak mladí bratry a sestry a pomáhala i jinak. A tak, tøebae zpøetrhávala pouta zakoøenìných starých svazkù jen s obtíemi, volání pøíleitosti prostì neodolala. Nebesa vyslyela, zaè se modlila, poskytla jí, o èem snila. Finanènì zabezpeèí rodinu, postará se o svou hezkou, ale divokou sestøièku, zamìní klepaøské, oklivé, nudné mìsto za iroirý kraj bez hranic, usadí se na skvìlém ranèi, který jí jednou pøipadne, ukojí svou hlubokou, instinktivní a dosud nerealizovanou lásku ke zvíøatùm, k pouti i horám, stromùm, bystøinám a planým kvìtinám to ve pøedstavovalo metu Heleniných nejvánivìjích tueb, k jejich splnìní teï mìlo dojít jakýmsi zázraèným, pohádkovým zpùsobem. Jako oslepující, omraèující proud ledové vody zmrazil její horoucí soukromé sny i vechna blaená oèekávání poznatek, e tým vlakem jede Harve Riggs. Jeho pøítomnost se dala vysvìtlit jedinì tím, e ji sleduje. Riggs reprezentoval to nejhorí ze spousty protivných souení, je za sebou nechala v St.Josephu. Uplatòoval jakési nároky na ni, mìl jistý vliv na Heleninu matku, která ho proteovala mezi dceøinými nápadníky. Nebyl ani pøitalivý, ani charakterní, ani snaivý, ani ji nièím nezaujal, byl to chvastounský, nafoukaný dobrodruh s afektovanì dlouhými vlasy, ádný skuteèný Zápaïan, aèkoli nosil pistole a vychloubal se svou patnou po27
Zalesak.pm6
27
20.5.2010, 13:20
vìstí. Na nádraí v La Juntì ho na okamik zahlédla ve vlaku. Zøejmì ji pehoval, i kdy se drel z dohledu, a to ji upozornilo na problém, s ním se pravdìpodobnì bude muset vyrovnat. Tím poznáním vystøízlivìla. Cesta k novému domovu na Západì zøejmì nebude celá vystlaná rùemi. Kdy nemohl Helenu doprovázet, povìsil se jí Riggs na paty a nezastaví se pøed nièím, aby dosáhl cíle. Se zdìením si uvìdomila, e se mùe spoléhat jen sama na sebe, a zmocnil se jí ochromující pocit sklíèenosti, oputìnosti a bezmoci. Ten vak netrval dlouho, pohotovì ho zahnala hrdost a vzplanutí hnìvu. Pøíleitost klepe na dveøe a ona ji nemíní nevpustit. Nesmìla by být neteøí Berta Auchinclosse, aby zaváhala. A kdy rozmrzelost pøela v opravdický vztek, dokázala se Riggsovi a jeho zámìrùm, a u jsou jakékoli, pohrdavì vysmát. Strach z nìho zaehnala jednou provdy. Pøi odjezdu ze St. Josephu se obrátila tváøí k Západu s buícím srdcem a pevným odhodláním být toho Západu hodna. Strýc Bert psal, e v tom dalekém kraji je nutno zakládat rodiny, a k zaloení rodiny je zapotøebí en. Ona má v úmyslu stát se jednou z nich a ze sestry vychovat dalí. A s pomylením, e u spolehlivì ví, co øekne Riggsovi, a ji døív èi pozdìji bude obtìovat, pøestala se jím zabývat. Sledovala z rychle jedoucího vlaku neustále se mìnící scenérii a pøitom odpoèívala po vyèerpávajících zásazích nutných ke krocení Bo na zastávkách. S pohledem upøeným na borové lesy a rudé morény a zamená vznosná horstva se znovu ponoøila do snìní. Vidìla slunce klesat za vzdálené høebeny Nového Mexika skvoucí zlatá záøe, pro ni stejnì nová jako fantastické nápady, které se v ní líhly, rozechvívaly ji a zase mizely. Sestøino nadení tak mlèenlivé nebylo, a jakmile slunce zmizelo a barvy vybledly, vzalo na sebe podobu halasného adonìní, aby Helena rozbalila obrovitý ko s aprovizací, kterou si vezly z domova. Obsadily dvì protìjí místa na konci vagonu, kde se pod zmínìným koem vrila hromada zavazadel, obsahující vekerý majetek obou dìvèat. Ve skuteènosti tam bylo mnohem víc, ne jim patøilo pøed odjezdem, protoe peèlivá matka ve snaze, aby udìlaly na zá28
Zalesak.pm6
28
20.5.2010, 13:20
moného strýce dobrý dojem, neetøila penìzi ani námahou a poøídila jim pìkné obleèení. Pøitiskly se k sobì koleny, poloily si na nì tìký ko, jedly a dívaly se na chladné, temné kopce. Vlak rachotil vpøed jen zvolna, protoe zdolával úsek plný zatáèek. Potom se na zvolna míjející panoráma snesla tma, do okna zavál studený noèní vítr, na obloze se rozblikaly bílé hvìzdy. Sestry, pod tlustým kabátem ruku v ruce a hlavy pøitulené k sobì, usnuly. Brzy ráno, kdy znovu lovily ve svém pravdìpodobnì bezedném koi, vlak zastavil v Las Vegas. Hele, hele! vykøikla Bo vzrueným hlasem. Kovbojové! Jéje, Lenko, podívej! Helena se zasmála a pohlédla nejdøív na sestru v obdivu nad její roztomilostí. Bo byla pomení a ilo s ní tisíc èertù. Mìla svìtle katanové vlasy a tmavomodré oèi, darebácky jiskøivé a pøitalivé jako magnet. Venku na primitivním nástupiti postávali eleznièáøi, Mexièané a hlouèek zevlujících kovbojù, vysokých, hubených, køivonohých chlapíkù s mladistvými, bezelstnými tváøemi a bystrýma oèima. Jeden z nich vypadal zvlá sympaticky. Tìlo dokonale stavìné, do bronzova osmahlý oblièej, jasnì èervený átek, pohupující se pistole a nápadnì dlouhé, zahnuté ostruhy. Zøejmì postøehl, e se na nìho Bo obdivnì dívá, prohodil nìco ke kamarádùm a zamíøil pomalouèku k oknu, u nìho obì dívky sedìly. Mìl jedineènou, skoro neohrabanou chùzi, jako by nebyl zvyklý pohybovat se po svých. Velikánské ostruhy melodicky cinkaly. Smekl sombrero a zastavil se docela samozøejmì, klidný, pøímý, s úsmìvem na rtech. Helenì se zalíbil na první pohled, ale kdy vzhlédla k Bo, aby zjistila, jak zapùsobil na ni, shledala, e ta mladá dáma strachy zkoprnìla. Dobrejtro, zahlaholil kovboj s dobromyslným úklebkem od ucha k uchu. Kam si to inete? Teï do Magdaleny a dál dostavníkem do White Mountains, odpovìdìla. 29
Zalesak.pm6
29
20.5.2010, 13:20
V kovbojových jasných, pronikavých oèích blýsklo pøekvapení. Kraj Apaèù, sleèno, øekl. Tak si myslím, e vás lituju. To zaruèenì není místo pro vás dvì... S dovolením nejste mormonky? Ne. My jsme neteøe Berta Auchinclosse, vysvìtlovala Helena. Neøíkejte! Já to náhodou v Magdalenì znám a Bertovo jméno jsem slyel... Poèítám, e k nìmu jedete na návtìvu. Ne, natrvalo. To je senza. Západ potøebuje dìvèata... Jo, Berta znám z doslechu. Ne zrovna nejmladí dobytkáø z Arizony v ovèím kraji. To je na pováenou... A teï by mì zajímalo kdybych se tam vypravil a ucházel se u nìj o práci jestlipak bych ji dostal? Jeho lenivý úsmìv byl nakalivý a jeho zámysly prùzraèné jak køiálová voda. Pohled, kterým sledoval Bo, dìlal Helenì celkem dobøe. Poslední rok nebo dva, kdy Bo rostla do krásy, stávala se terèem obdivných pohledù poøád víc a víc. V tom kovbojovi se zraèila nejen záliba a respekt, ale i hravost. A Bo si toho rozhodnì vimla. Strýèek se v jednom dopise zmínil, e nemá na ranèi nikdy dostatek pracovních sil, usmála se Helena. V tom pøípadì se tam vydám. Myslím, e stejnì mám cestu tím smìrem teï. Zdál se tak lakonický, tolik lehkováný, tak milý, e ho nelo brát vánì, ale pøesto v nìm Helenin pohotový postøeh rozpoznal odvahu a jetì cosi zároveò impulzivního i osudového. Jeho poslední slovo hovoøilo stejnì jasnì jako nìný pohled utkvívající na Bo. Pøes vekerou snahu to potlaèit mìla Helena v povaze nìco kodolibosti, která obèas vystrèila rùky, a Bo, u ní tentokrát její impertinence selhala natolik, e onìmìla, skýtala neodolatelné pokuení. Tady sestøièka za vás tøeba u strýèka Berta ztratí slovo, popíchla Helena. V tu chvíli sebou vlak trhl a zvolna se rozjel. Kovboj udìlal podle nìj dva dlouhé kroky, vzruený chlapecký oblièej takøka v rovinì s okénkem a oèi, pojednou plaché a jakoby roztìkané, ale pøesto smìlé, pøilepené k Bo. 30
Zalesak.pm6
30
20.5.2010, 13:20
Na shledanou cukrouku! zvolal. Zastavil se a zmizel z dohledu. Júú, vyhrkla Helena kajícnì, pøesnìji napùl omluvnì, napùl ertovnì. Ten mladík se ale nìjak vyzná. Bo se pøekrásnì zardívala. Lenko, mnì pøipadal úchvatný! To bych zrovna neøekla, ale hezký je, mínila Helena, spokojená, e se Bo na ni podle veho nehnìvá. Bo jasnì svádìla zápas se zuøivou touhou vyhlédnout z okénka a zamávat. Ale sotva vykoukla, zøejmì zaila zklamání. Myslí, e e pøijede ke strýci Bertovi? vyzvídala. Ale dìátko, to pøece byla jen legrace. Já ti za to ruèím, Lenko, e se objeví. Páni, to bude bata. Zaèínám bláznit po kovbojích. Vypadají naèisto jinak ne Harve Riggs, který tolik bìhal za tebou. Helena vzdychla, jednak e jí sestøièka pøipomnìla protivného nápadníka, jednak e si znovu uvìdomila, jak Bo pøímo zázraènì u odrostla dìtským støevíèkùm. A ona jí, té dívce bouølivého a nezkrotného ducha, má být zároveò matkou i pøítelkyní. Bo se velice líbily vepøovicové domky Mexièanù, a kdy posléze vlak vjel na indiánské území s puebly, pestrobarevnì odìnými domorodci a chundelatými divokými mustangy podle trati, neznalo její nadení mezí. Kolem poledne dorazily do Albuquerque, kde mìly pøestupovat, do dùleité stanice, které se ji pøedem obávaly jako první komplikace na své cestì. Bylo tu opravdu runo vude plno brebentících Mexièanù, promenujících èervenolících kovbojù zarputilého vzezøení, lelkujících Indiánù. Ve víru starostí s dohledem na Bo a vechna zavazadla a vyhledáním správného pøípoje by Helena stìí zachovala rozvahu, nebýt laskavého brzdaøe, který jim pomohl. V pøední èásti vagonu byl na téhle lokální dráze jediný osobní, pøipojený se zavazadlovým k nìkolika nákladním sedìlo jen nìkolik cestujících, vesmìs Mexièanù. Helena si dost nerudnì pomyslela, e brzy zjistí, nakolik se její podezøení o Riggsovi zakládá 31
Zalesak.pm6
31
20.5.2010, 13:20
na pravdì. Jestli se chce jetì dnes dostat do Magdaleny, musí nastoupit do tohoto vlaku. Lenko, zahlídla jsem Riggse! zaeptala Bo. Chystá se nastoupit do naeho vagonu. Bo, já ho vidìla u vèera, podotkla Helena vìcnì. míruje tì ten ten Ale Bo, nerozèiluj se, domlouvala jí Helena. Postavily jsme se na vlastní nohy. Musíme vìci brát, jak jsou. A si mì Riggs stopuje. Vak já ho zpraím. Ale mluvit s ním nebude, viï? Pøece se s ním nechce pinit. Kdy to pùjde, tak ne. Nastupovali dalí cestující, zapráení, nevzhlední drsní mui, nìkolik nuznì obleèených en s tvrdì øezanými rysy poznamenanými lopotou, a øada dalích Mexièanù. Hledali si místa s povykem a køikem. Vtom Helena spatøila vstupovat Riggse, obtíeného mnostvím zavazadel. Byl zhruba støedního vzrùstu, nápadnì snìdý a mìl dlouhé èerné kníry i vlasy. Obleèený byl výstøednì èerný osatý kabát, èerné kalhoty zasunuté do vysokých holínek s ozdobnou manetou, vyívaná vesta, rozevlátá kravata a èerné sombrero. Zvlá výraznì se vyjímal opasek s pistolí. Riggsùv pøíchod pøíznaènì nezùstal bez komentáøe ostatních pasaérù. Kdy uloil vechnu bagá, jako by vyrostl, prudce se obrátil a blíil se k dìvèatùm. Pøistoupil k nim a usadil se na opìradlo protìjí lavice, smekl sombrero a bez skrupulí si Helenu prohlíel. Mìl tvrdé lesklé oèi, roztìkané a uhýbavé, a hrubá, panovaèná ústa. Helena ho dosud vdycky vídala zatítìná domácím prostøedím a rozdíl mezi tím, jak se jí jevil tam a tady, jí otøásl. Nazdárek, Lenko! pozdravil. Nezajímá vás, e mì tu vidíte? Ne, odsekla chladnì. Ale já bych se vsadil, e jo. Pane Riggsi, den pøed odjezdem jsem vám øekla, e mì z toho, co dìláte nebo øíkáte, nic nezajímá. Se mi zdá, e to není pravda, Lenko. ádné enì není lhostejné, kdy o ni projevím zájem. A vy to víte. 32
Zalesak.pm6
32
20.5.2010, 13:20
Vy jste mì tedy sledoval a sem? ptala se Helena hlasem, který se vzdor vemu úsilí tøásl zlostí. Jistì, odpovìdìl samolibì a zároveò rádoby láskyplnì. Ale proè? Proè? Není to k nièemu je to beznadìjné. Pøísahal jsem, e vás dostanu buï já, nebo nikdo, vyhrkl a v zápalu jeho tónu znìl víc egoismus ne hlad po lásce eny. A kromì toho bych se asi døív nebo pozdìji vypravil na Západ tak jako tak. Ale vy pøece nejedete a tam do Pinu? koktala Helena, v tu chvíli na dnì svých sil. Od nynìjka jsem vaím stínem, Lenko, zadeklamoval. Bo se napøímila jako svíèka, oèi jí planuly a tváø zbledla. Harve Riggsi, koukejte nechat Lenku na pokoji, vybuchla zvuèným, odhodlaným hlasem mládí. Nìco vám povím jestli za ní polezete a budete ji obtìovat, mùete na to vzít jed, e s vámi strýèek Bert nebo nìjaký kovboj vyrazí dveøe. Ahoj, fracku, hodil po ní ledovì. Vidím, e sis nijak nezlepila móresy a po kovbojích jsi furt divá. Sluným zpùsobem se nedá jednat s takovým takovým Pst! napomenula ji Helena. Divit se, e Bo v té chvíli vybuchla, nelo, nebo ta mladá dáma se Riggse ani trochu nebála. Dokonce se zdálo, e mu co nevidìt vlepí facku. A Helena poznávala, e aèkoli její rozum pochopil výhody kynoucí z oputìní domova a odchodu do divoèiny, a aèkoli se rozhodla být stateènou, vlastní zaèátek samostatnosti ji zastihl morálnì slabou. Ale vìdìla, e to pøekoná. A pøipadalo jí, e právì její sestøièka s blesky v oèích ji drí nad vodou. Bo se Západu pøizpùsobí snadno, napadlo ji, protoe je tak mladá, nièím nezatíená a ivelná. Bo se obrátila k Riggsovi zády a dívala se z okna. Riggs se zasmál. Potom vstal a naklonil se k Helenì. Lenko, kam pùjdete vy, pùjdu i já, øekl rozhodnì. Mùete pøijmout moje rozhodnutí po dobrém nebo po zlém, jak vám libo. Ale jestli máte za mák rozumu, nebudete tady ty lidi proti mnì 33
Zalesak.pm6
33
20.5.2010, 13:20
tvát. Mohl bych nìkomu ublíit... Nebylo by lepí se spøátelit? Protoe já se o vás budu starat, a u je vám to milé nebo ne. Helena shledávala toho èlovìka nejprve nudným, pak nebezpeèným, a teï mu musí vyhlásit otevøené nepøátelství. Vy se o mì starat nebudete. Postarám se o sebe sama, prohlásila a otoèila se k nìmu zády. Slyela ho nìco si tie brumlat a dívala se, jak pomalu odchází na druhý konec vagonu. Potom jí vklouzla do dlanì ruka sestøina. Vykali se na nìj, Lenko, eptala. Ví, co o nìm øíká starý erif Haines: Pistolník pro srandu králíkùm. Jestli se jednou vynatrefí na nefalovaným Západì, pomae odtamtud svinským krokem
Kdyby tak jel s námi ve vlaku ten mùj opálený kovboj! Helenu zalila vlna radosti nad tím, e podlehla sestøinu neodbytnému naléhání a vzala ji s sebou na Západ. Vdy právì temperament, který doma dìlal z Bo nezvládnutelné stvoøení, moná astnì ovlivní její ivot v tom svobodném kraji. Avak navzdory vekeré vøelé vdìènosti se musela sestøe zasmát: Tvùj opálený kovboj! Jen se nevytahuj, Bo, mìla jsi z nìj nahnáno. A teï si ho pøivlastòuje! Do toho chlapíka bych se urèitì dokázala zamilovat, zareagovala Bo zasnìnì. Dítì, tohle tvrdí o fùøe mládencù u bùhvíjak dlouho. A pøesto ses na ádného z nich nepodívala víc ne dvakrát. To bylo jiné... Lenko, tenhleten se nabeton ukáe v Pinu. Doufám. Taky bych si pøála, aby jel tímhle vlakem. Byl mi sympatický. Dejme tomu, drahá Lenko, ale prvnì i naposled se díval na mì. Zanech tedy marných nadìjí... Tááák, a vlak se rozjídí... Na vidìnou, Albuker Co je to za zapeklité jméno?... A teï se, Lenièko, nabatíme. Já hlady u ilhám. Helena potom zapomnìla na trampoty i na nejistou budoucnost, poslouchala vitoøení nezdolné Bo, znovu se obèerstvovala nevyèerpatelnými dobrotami obøího koe, pozorovala vzneené hory a opìt vplynula do dobré nálady. Pøed nimi se otevøela vyhlídka na údolí Rio Grande, vpøedu i34
Zalesak.pm6
34
20.5.2010, 13:20
roká, obrovská edozelená rozsedlina mezi lysými èernými kopci, v dálce úzká prùrva se lutou lesklou øekou kroutící se v áru slunce. Bo nakonec pozorování nièím neoivené krajiny unavilo, sloila svìtlovlasou hlavu na vyrudlý plá a usnula. Helena vak nepøestala upírat oèi do dálky na tu zemi skal a plání hodiny a hodiny, bìhem nich se pøi pohledu skrze oblaka prachu a závoje vedra její zakoøenìné a pochybovaènì neklidné názory postupnì mìnily, a se ustálily. Se Západem se ztotonila i fyzicky, zrakem i ostatními smysly, tak jako se s ním ztotoòovala u døív duevnì. ena má milovat domov, a ji osud zavane kamkoli, vìøila Helena, a ani ne tak z povinnosti, jako spí proto, aby se jí ilo radostnì a romanticky. A lze vùbec ít jinak nudnì nebo monotónnì tady, na té obrovské rozloze holé zemì pod volným nebem, kde nutnost uspìt usvìdèuje filozofování a hloubání z povrchnosti? Pak si vimla, e bílá a lutá barva pùdy a skal zaèala pøecházet v rudou, co znamenalo jak vìdìla e se u blíí k Arizonì. Arizona, barbarská, oputìná, rudá poutí, zelená stepí Arizona se hømícími øekami, s neprobádanými kouty, s pastvinami a hvozdy, zemì divokých koní, kovbojù, psancù, vlkù, pum a divochù! To jméno ji vzruovalo a rozechvívalo a znìlo jí nepoznanými, slastnými, dosud nedosaitelnými záitky. Èas ubíhal a Helena se dívala, pouèovala se i snila. Vlak zastavoval v dlouhých intervalech na nádraíèkách, kde nebylo nic ne domky z nepálených cihel a lenoící Mexièané a prach a vedro. Bo se vzbudila a zaèala tìbetat a kramaøit v koi. Od prùvodèího vyzvìdìla, e pøespøítí zastávka bude Magdalena. A pøekypovala dohady typu kdo nám pøijde naproti a co se mùe stát. Tím vrátila Helenu do støízlivé skuteènosti, která ovem ani zdaleka nepostrádala romantiku. Jisté bylo jen to, e nemìla tuení, co se bude dít. Riggs u dvakrát proel ulièkou mezi lavicemi, aby Helenì ostentativnì pøedvedl svou snìdou tváø a jiskrné oko a sardonický úklebek. Helena vak znovu pøemohla vzrùstající obavy opovrlivým despektem. Ten dotìra se ani zdaleka necítí jistý. e by se a do jejího pøíjezdu do Pinu vzmohl na víc ne na otravování, je nepravdìpodobné. Ve Snowdropu, kam se jak Helena vìdì35
Zalesak.pm6
35
20.5.2010, 13:20
la dostanou z Magdaleny po dlouhé jízdì dostavníkem, na ni bude èekat strýc nebo èlovìk, kterého tam strýc pole. Tu cestu dostavníkem povaovala Helena ve svých úvahách za nádherné vyvrcholení a zároveò nejnebezpeènìjí úsek celé dlouhé pouti. Ach Lenko, zvolala Bo nadenì, u tam brzy budem. Pøítí stanici, zaslechla jsem vedle. Jestlipak dostavník pojede jetì veèer? zapochybovala Helena. Samosebou, ujistila ji nezastraitelná Bo. Helenì pøipadalo, e vlak pøímo letí, aèkoli se kodrcal stejnì jako døív. Slunce klesalo za ponuré útesy Nového Mexika, Magdalena byla na dosah a s ní noc a dobrodruství. Helenì se rozbuilo srdce. Pozorovala luté plánì s pasoucím se dobytkem. Jeho pøítomnost a zavodòovací pøíkopy a topoly napovídaly, e se cestování po eleznici chýlí ke konci. Sestøin potlaèovaný výkøik ji pøimìl podívat se na druhou stranu vagonu, a tam spatøila za okénkem òùru nízkých, pøikrèených domù z èervených vepøovic. Vlak zaèal brzdit. Podle nìho pádily dìti, bílé i mexické v jednom chumlu, pak uvidìla dalí domy a vysoko na kopci ohromný kostel také z nepálených cihel, primitivní a køiklavý, a pøece svým zpùsobem krásný. Helena pøikázala Bo, aby si nasadila klobouk, a kdy sama dìlala toté, stydìla se, e se jí chvìjí ruce. Vagon zaumìl hovorem a pøípravami k vystupování. Vlak zastavil. Helena vykoukla a spatøila roztrouený dav Mexièanù a Indiánù, stojících vesmìs bez pohnutí, jako by pro nì existoval jenom vlak a nic jiného. Vzápìtí si vimla bìlocha a ulevilo se jí. Stál v èele ostatních. Svou výkou a rozloitostí a trochu i nápadností k sobì pøitáhl Helenin pohled. Zjistila, e je to lovec obleèený do edé jelenice s tøepením a v ruce tøímá puku.
36
Zalesak.pm6
36
20.5.2010, 13:20
5 Tady se u nevyskytoval ochotný brzdaø, který by sestrám pomohl se zavazadly. Pøíslunou jejich èást pøidìlila Helena Bo a pak obì s tím nemotorným nákladem vrávoraly ke schùdkùm. Na ploinì popadla energická ruka tìkou kabelu, s ní se lopotila Helena, a zvuèný hlas øièel: Dámy, tak jsme tady na divokým, nespoutaným Západì! To promluvil Riggs. Uèinil tak a chopil se jednoho z bøemen, spí aby udìlal dojem na zvìdavý dav, ne aby projevil opravdovou laskavost. V rozruení z pøíjezdu na nìj Helena pozapomnìla. Zpùsob, kterým se jí zèistajasna pøipomnìl, a fale, s ní to provedl, ji rozzuøily. Spìchala ze schùdkù, div pøes èetná zavazadla neupadla. Právì kdy sahala po branì v Riggsovì ruce, spatøila toho lovce v edém. Blíil se k ní. Pane Riggsi, tu taku si ponesu sama, øekla. Jen mi ji nechte. Radi pomozte Bo, radil familiárnì. Jene já ji chci, trvala na svém klidnì, ale rozhodnì. K vypáèení kabely z Riggsova sevøení musela vyvinout znaèné úsilí. Podívejte, Heleno, snad nechcete pokraèovat v tom ertování i tady? ptal se zkrouenì, avak poøád jetì docela hlasitì. Já vùbec neertuju, odsekla Helena. U jsem vám vyloila, e o vae pozornosti nestojím. Jistì. Ale ve vzteku. Já jsem pøece vá pøítel jsme rodáci. A nedám se nìjakým rozmarem odradit, abych na vás nedohlíel, dokud v bezpeèí nedorazíte ke strýèkovi. Helena se k nìmu obrátila zády. Statný lovec právì pomáhal z vozu Bo a Helena vzhlédla k jeho hladkému bronzovému oblièeji a pronikavým edým oèím. Vy jste sleèna Helena Raynerová? zeptal se. Ano, jsem. Já se jmenuju Milt Dale. Pøijel jsem vám naproti. 37
Zalesak.pm6
37
20.5.2010, 13:20
Ach! Poslal vás strýèek? zjiovala rychle se upokojující Helena. e by mì poslal Bert, to bych zrovna netvrdil, zaèal, ale myslím... Pøeruil ho Riggs, který popadl Helenu pod paí a o krok ji popotáhl. Hele, mladej, povìøil tì Auchincloss, abys tyhle moje kamarádky tady pøivítal? zeptal se arogantnì. Pohled edých Miltových oèí se z Heleny svezl na Riggse. Co se v nìm tají, nevìdìla, nicménì ji vzruil. Ne. Pøiel jsem sám od sebe, znìla odpovìï. V tom pøípadì si zapi za ui, e je mám pod køídlem já, navázal Riggs. V té chvíli se svìtle edé oèi setkaly s Heleninými, a jestli v nich nebo kolem nich nebyl úsmìv, pak Helenu ty její klamaly. Heleno, nezmínila ses pøed chvilièkou, e o pozornosti tohohle individua nestojí? vmísila se Bo. Samozøejmì, vyhrkla Helena a Bo se k ní pøimkla a lehce ji zatahala za rukáv. Nejspí myslela na toté, co Helena e se setkaly s opravdovým westmanem. To byl její první dojem a po nìm následovalo neprodlenì uvolnìní napjatých nervù. Riggs se pøikolébal blí k Miltovi. Abys vìdìl, jelenicovej, moje kolíbka stála v Texasu... Marníte èas a my ho nemáme nazbyt, nenechal ho domluvit Dale bez známky nepøátelství. A kdybyste il v Texasu delí dobu, nedokázal byste obtìovat dámu, a urèitì byste se vyjaøoval jinak, ne jste teï pøedvedl. Coe! rozkøikl se Riggs popuzenì a významnì spustil pravou ruku pod bok. Pistoli nechte pistolí. Mohla by spustit, upozornil Dale. A hodlal Riggs provést cokoliv a podle veho to bylo pøesnì to, co Dale zøejmì vytuil teï vzteky zrudl a tasil. Miltova ruka se mihla rychleji, ne dokázal Helenin zrak sledovat. Ale ránu, s ní dopadla, slyela dobøe. Pistole odletìla na peron a rozehnala hlouèek Indiánù a Mexièanù. 38
Zalesak.pm6
38
20.5.2010, 13:20
Vy si jednoho krásného dne ublííte, podotkl Dale. Tak rozvláèný, chladný tón, jakého uil ten lovec, Helena dosud neslyela. Neznìlo v nìm rozèilení, pohnutí ani spìch, a pøesto se zdál neodvolatelný a obsahu dával význam, který slovùm chybìl. Bo projevila nadení zvlátním pøikrceným výkøikem. Riggsova pae bezvládnì klesla, jako by mu docela ochrnula. Jen zíral a v jeho výrazu pøevládal údiv. Protoe se rozèeøený dav zaèal pochechtávat a eptat si, vrhl Riggs na Milta zlovolný pohled, pøesunul ho na Helenu a vzápìtí se odpotácel za svou pistolí. Dale se jím u víc nezabýval. Chopil se Heleniných zavazadel, øekl jdem a razil si cestu mezi zevlouny. Dívky mu ly v patách. Vidí, Lenko, dolo na moje slova, eptala Bo. Koneènì se vypletli ze strakatého zástupu zvìdavcù a ona uvidìla starý edivý dostavník se ètyøspøeím hubených koní. Na kozlíku sedìl, v ruce biè a opratì, prokvetlý osmahlý mu, vedle nìho mladík s pukou na klínì. A dalí mladý mu, vysoký, tíhlý a snìdý, stál u otevøených dvíøek a pøidroval je. Pøed dívkami lehce nadzdvihl sombrero. Zadíval se pronikavì na Milta a zeptal se ho: Nikdo tì nezadrel? Ne. Jenom jeden dlouhovlasý klacek se pokouel zadret dámy. Sápal se po mnì s bouchaèkou. A já se samozøejmì k smrti vylekal, informoval Dale pøi nakládání zavazadel. Bo se uchichtla. Nespoutìla z Milta vøelý, oddaný pohled. Mladý mu u dvíøek se na ni podíval jetì jednou a jeho temná, zachmuøená tváø roztála v úsmìvu. Dale pomohl dívkám po vysokých schùdcích do vozu, potom tam umístil mení zavazadla a objemnìjí uloil na støechu. Joe, lez nahoru, pøikázal. Mrsknìte sebou, zahlaholil vozka, a se vypravíme. S rukou na klice Milt váhal. Mrkl na dav, který se kolem nich opìt nahromadil, a potom na Helenu. Mám dojem, e bych vám mìl nìco povìdìt, pronesl a dalo se poznat, e ho cosi znepokojuje. Copak? zvolala Helena. 39
Zalesak.pm6
39
20.5.2010, 13:20
Dobrá ta zpráva není. A vysvìtlení potøebuje èas, jene toho nemáme nazbyt. Musíme pospíchat? zjiovala Helena a ráznì si nasedla. Tak nìjak. Je tohle dostavník do Snowdropu? Není. Ten startuje a ráno. My jsme splaili tuhle rachotinu, aby vyjela u veèer. Èím døív, tím líp. Ale já prostì tomu nerozumím, pøiznala Helena, celá zmatená. Jet ranním dostavníkem by pro vás bylo nebezpeèné, vysvìtloval Dale. Nebezpeèné? Proboha, co tím myslíte? zvolala Helena a zadívala se s obavami napøed na nìj a pak znovu na Bo. Vysvìtlování zabere èas. A jeho výsledkem tøeba bude, e podniknete nìco jiného, ne jste mìla pùvodnì v úmyslu. Jestli mi ale chcete dùvìøovat
Dùvìøovat? skoèila mu Helena do øeèi nechápavì. Myslíte dùvìøovat vám, e nás dopravíte do Snowdropu? Soudím, e bude líp si zajet a Snowdropu se vùbec vyhnout, odpovìdìl struènì. Tedy rovnou do Pinu k naemu strýci k Bertu Auchinclossovi? Ano, o to se vynasnaím ze vech sil. Helena zatajila dech. Dolo jí, e hrozí nìjaké nebezpeèí. Pohlédla tomu mui do tváøe pevnì a s vekerým enským bystrozrakem. Vìdìla, e Západ pro ni pøichystal okamiky osudových rozhodnutí a e teï nadeel jeden z nich. Budoucnost její i sestøina nyní závisí na jejím úsudku. Obtíná chvíle, ale Helena ten nevyhnutelný poèáteèní krok uvítala, pøestoe v ní byla malá duièka. Mu jménem Dale je soudila podle jelenicového obleku nejspí zvìd nebo lovec. Jeho postava, chování, zpùsob øeèi mu dávají dobré vysvìdèení. Avak mùe-li mu nebo nemùe dùvìøovat, to musí uváit jen podle výrazu jeho tváøe. A ta je èistý bronz bez vrásek, bez stínù, jako uklidòující portrét s ostøe øezanými rysy, mohutnými èelistmi a okouzlujícíma, prùzraènì edýma oèima. 40
Zalesak.pm6
40
20.5.2010, 13:20
Ano, dùvìøuju vám, øekla. Oukej, Bille. lápni na to, zvolal. Pøi nastupování se musel sehnout, a jakmile se dostal dovnitø, zdálo se, e zcela zaplnil lavici, na kterou se usadil. Potom koèí práskl bièem, dostavník sebou kubl a rozjel se. Pestrý dav zùstal vzadu. Helena sledovala Bo, je si s vykulenýma oèima prohlíela lovce, a to jí pøipomnìlo, e s rachocením kol staøièkého dostavníku zaèalo pro ni dobrodruství podivuhodnìjí, ne jaké si dovedla pøedstavit i jen ve snu. Dale odloil sombrero a s pukou mezi koleny se pøedklonil. Kdy byl prostovlasý, mìlo svìtlo lepí pøístup k jeho oblièeji. Helena jetì nikdy nespatøila podobný pøi prvním pohledu temnì bronzový a otrlý, ale pøi druhém projasnìný, chladnokrevný, zdrenlivý, klidný, energický. Pøála si na nìm zahlédnout úsmìv. Teï, kdy kostky byly vreny, by nedokázala povìdìt, proè mu poskytla dùvìru. Vyzaøoval zvlátní sílu, ale Helena nedokázala rozeznat jakého druhu. Ten oblièej jí hned pøipadal pøísný, hned zas líbezný a vzápìtí jetì nìjaký jiný. Jsem rád, e s sebou máte sestøièku, ozval se po chvíli Dale. Jak jste na to pøiel, e je má sestra? Zdá se mi, e je vám podobná. To se tedy nezdálo jetì nikomu, pokusila se Helena o úsmìv. koda e nejsem aspoò zpolovièky tak hezká jako Lenka. Bo se podaøil nejen úsmìv, ale pøímo zachechtání. Lenka? Vy se nejmenujete Helena? dotazoval se Dale. Ale ano. Jene moji pár lidí mi øíká Lenka. Mnì se líbí Lenka víc ne Helena. A jak se jmenujete vy? obrátil se Dale k Bo. Bo jest jméno mé. Prostì a jasnì B-o. Pitomé, co? Ale nikdo se mì neptal, kdy mì jím obtastnil, odpovìdìla. Bo. Struèné a docela pìkné. Jakiv jsem takové neslyel. Ale já jsem v posledních mnoha a mnoha letech mìl co dìlat jen s málo lidmi. Jú! U jsme za mìstem! jásala Bo. Koukni, Lenko, taková pustina! Skoro jako pou. 41
Zalesak.pm6
41
20.5.2010, 13:20
To pøece je pou. Ne potkáme kopec nebo strom, pojedeme po ní pøes edesát kilometrù. Helena se podívala ven. Od cesty se do dálky a k výrazné tmavé lince horizontu, kde slunce bez paprskù klesalo po jasné obloze, táhlo ploché, matnì zelené území, iré, pusté, oputìné. Pøi pohledu na nì Helenu zamrazilo. Psal vám nìkdy strýc Bert o èlovìku jménem Beasley? zjioval Dale. To bych øekla, kubla sebou pøekvapením Helena. Beasley! To jméno známe dobøe a protiví se nám. Strýèek si na toho èlovìka stìoval kolik let. Pozdìji na Beasleyho zanevøel docela a podal na nìj alobu. Ale poslední rok dva se u o nìm nezmínil. Dobrá, zaèal lovec vánì, kousnem teda do kyselého jablíèka. Dìsím vás jen nerad. Ale musíte se nauèit brát Západ bez pøíkras. Je dobrý i zlý, moná víc zlý ne dobrý. Nejspí potíe rùstu... Tak abych to u mìl za sebou: Ten Beasley najal bandu psancù, která si poèíhá na dostavník, co jste v nìm mìla jet do Snowdropu zítra a pak s vámi ujede. Se mnou ujede? uasle vyhrkla Helena. Unese vás. A to by v pøípadì tohohle gangu bylo horí, ne kdyby vás zabili, zachmuøenì prohlásil Dale a zaal obrovskou pìst, spoèívající mu na kolenì. Helena zùstala docela bez sebe. To je stra-strané! vydechla. Únos! A proè, proboha? Bo tlumenì zakvílela. Dùvody byste mohla uhádnout sama, opáèil Dale a naklonil se k Helenì. Jeho oblièej i jeho hlas zùstaly beze zmìny, a pøece z nich vyzaøovalo nìco, co Helenu fascinovalo jetì víc ne pøed tím. Já jsem lovec. Mým domovem je les. Pøed nìkolika dny mì veèer venku náhodou zastihla bouøka a já se schoval do starého srubu. Ale dlouho jsem tam nebyl sám, za chvíli pøijela Ansonova banda a pak Beasley. Vyslechl jsem jejich plán a pak se rozjel do Pinu. S Auchinclossem jsem se pohádal, vlastnì on se pohádal a vyhodil mì z ranèe. Potom jsem se rozjel za kamarády, jsou to mormoni, Joe sedí na kozlíku vedle koèího. Natìstí tady mají pøátele, ti nám pùjèili tuhle rachotinu... Tak se teda vìci mají. 42
Zalesak.pm6
42
20.5.2010, 13:20
Dale rozhodil své velké ruce a upøel starostlivý pohled nejdøív na Helenu, pak na Bo. Helena cítila, jak jí tìlo ztuhlo, ale e se pøesto chvìje. Ruce mìla studené. Hrùza toho odhalení ji pøipravila o øeè. e jsem vás rozruil, se nedivím. Jsem zvyklý mluvit bez obalu... Tednás èeká padesát kilometrù po téhle snowdropské cestì, teprve pak z ní odboèíme, Beasley má toti silný vliv nejen v Pinu, ale i v Magdalenì. Asi v tuhle dobu mají vyrazit ostatní moji spojenci Roy, John a Hal ze Show Downu, mìsta za Snowdropem. Mají svoje i moje konì, jízdní i soumary. Nìkde cestou se s nimi potkáme moná dnes, moná zítra. Ale doufám, e dnes ne, ponìvad to by znamenalo, e Ansonova banda jede do Magdaleny. Helena bezmocnì zalomila rukama. Copak ve mnì není ani petka kuráe? eptla. Lenko, já jsem vydìená stejnì jako ty, uklidòovala ji Bo a objala ji. To je pochopitelné, podotkl Dale jakoby na jejich omluvu. Ale strach sem, strach tam, musíte se obì vzchopit. Je to zapeklitá záleitost a já proti ní udìlal, co udìlat lo. A vy dvì budete se mnou a s Beemanovic partou bezpeènìjí ne v Magdalenì nebo kde jinde, kromì u strýce. Pane Dale, soukala ze sebe Helena se slzami v oèích, nepovaujte mì za zbabìlce nebo nevdìènici. K obojímu mám daleko. To jen e jsem zaila takovou takový ok. Po vech naich nadìjích, po vem oèekávání je to strané rozèarování. Podívejte se, já vám vechno vylíèil v nejèernìjích barvách, ale tøeba to nebude ani zdaleka tak horké. A se potkáme s kamarády, sednem na konì a zmizíme v lese. Umíte jezdit? Bo je v sedle doma odmalièka, a já se v nìm udrím docela obstojnì, odpovìdìla Helena. Mylenkou na jízdu okøála. Fajn. Neli vás doruèím do Pinu, zarajtujete si moná poøádnì. Copak? Dìje se nìco? Mezi praskáním, rachocením a skøípáním dostavníku postøehla Helena spìný klapot kopyt. Kolem nich se pøehnal tryskem pádící kùò. 43
Zalesak.pm6
43
20.5.2010, 13:20
Dale pootevøel dvíøka a vykoukl. Dostavník se zastavil se zakolébáním. Dale vystoupil a zíral dopøedu. Joe, kdo to byl? zeptal se. Nemám ani ponìtí. A Bill ho taky nepoznal, odpovìdìl Joe. Vidìl jsem ho jen zezadu. Hnal to fofrem. Zpomalil, jen kdy nás míjel. Teï u zas letí s vìtrem o závod. Dale potøásl hlavou, jako by se mu situace nezamlouvala. Milte, na týhle trece ho Roy musí zmerèit, podotkl Joe. Bude nejspí v prachu, ne se na ni Roy dostane. Helena nedokázala potlaèit obavy. Pane Dale, vy myslíte, e to byl posel e spìchá dát zprávu té té Ansonovì bandì? Moná, odpovìdìl Dale struènì. Poté se mladý mu jménem Joe ze svého místa vyklonil a zavolal: Sleèno Heleno, jen si nedìlejte starosti. Ten chlap si nejspí vykoleduje kulku do tìla. Ta slova, mínìná dobromyslnì a k uklidnìní, jí pøipadala zlovìstná málem stejnì jako úklady o její vlastní osobu. Vìdìla u dlouho, na jak lehkou váhu se na Západì bere ivot, ale jen teoreticky, v praxi si tuto skuteènost dosud neovìøila. A tenhle veselý mládenec mluví o prolévání krve a kvùli ní docela lhostejnì. Joe, sundej ten ko s proviantem ten mení s èutorou, poádal Dale a vztáhl svou dlouhou pai. Za okamik postavil do útrob vozu koík potaený plátnem. Dámy, jezte, co hrdlo ráèí, a jetì nìco navrch. My jsme z naich zásob nesnìdly jetì ani polovièku, bránila se Helena. Ne se dostanete do Pinu, spotøebujete vecko... A já se teï pøesunu na kozlík a taky se naveèeøím. Co nevidìt se setmí a my budem èasto zastavovat a poslouchat. Nedejte se tím vystrait. Sebral puku, zavøel za sebou dveøe a vyhoupl se nahoru k vozkovi. Dostavník zakolísal a znovu se rozjel. Zpùsob, kterým se Bo vrhla na ko s jídlem, si nezadal s podivuhodnìjími okolnostmi onoho tak runého veèera. Helena staèila jen asnout. 44
Zalesak.pm6
44
20.5.2010, 13:20
Bo, ty pøece nemùe jíst! vykøikla. Je mi líto, ale mùu, odtuila mladá dáma. A ty se dá do jídla taky, i kdybych tì mìla krmit násilím. Kdes nechala rozum, Lenko? On øekl, e máme jíst. To znamená, e musíme mít sílu odolávat tìkostem, které nás èekají... Jemináèku! Vecko to je náramný docela jako v románu! Pøekvápko za pøekvápkem vdy on vypadá docela jako princ zakletý do lovce a teï dlouhá noèní cesta dostavníkem pøepadení boj únik divoká jízda na koních lesy a tábory a drsná pøíroda pronásledování schovávaèka v lesích dalí ostrá jízda a koneènì bezpeèí na ranèi. A samozøejmì, on se do mì ílenì zamiluje ne, do tebe, já pøece zùstanu vìrná svému miláèkovi z Las Vegas... Zapla pámbu, e jsem tì vzala s sebou, Bo! zvolala zanícenì Helena. Budu jíst, i kdybych se mìla zalknout. Naèe zjistila, e má opravdový hlad, zaèala se krmit, ale oèi upírala okénkem hned na tu, hned na onu stranu. Okna byla bez skel a foukal jimi chladný veèerní vzduch. Slunce zmizelo u dávno. Na západì, kde se do nekoneèna táhla výrazná èerná linie obzoru, plálo nebe jasným zlatem, vý pøecházelo do luti a blankytu. Hvìzdy u vyly, zatím bledé a mdlé, ale postupnì se rozjasòovaly. Zemì vypadala pustá a vlnila se jako klidné moøe. Vítr pøináel vùni Helenì dosud neznámou, svìí a trpkosladkou, a chlad tak lezavý, e jí køehly prsty. Ne dívky utiily hlad a ízeò, ujala se vlády èernoèerná noc. Zabalily se do pláù, bok po boku se stulily do koutka a pitaly si. Helena mnoho nemluvila, zato Bo rozvázala. Z toho jsem jelen, pøiznala, Lenko, kde to jsme? Ti lidé na kozlíku jsou mormoni. Moná e nás unáejí! Pan Dale mormon není, namítla Helena. Jakpak to ví? tázala se Bo. Vyrozumìla jsem to ze zpùsobu, jakým se zmiòoval o svých pøátelích. Po delí odmlce zaeptala Bo vydìenì: Co kdy nás sleduje Harve Riggs? Jistìe sleduje, odpovìdìla Helena ztrápenì. 45
Zalesak.pm6
45
20.5.2010, 13:20
Mìl by se mít na pozoru. Vdy on vùbec nevidìl nepochopil nebo jak to øíkal strýc Bert? aha nekapíroval. Riggs vùbec nekapíroval toho lovce. Ale já ano. Fakt. Nekapíroval? Co tím míní, Bo? Míním, e dlouhovlasatec vùbec nepostøehl opravdové nebezpeèí, tedy pro sebe. Ale já ho vìtøila. Já nemám tak dlouhé vedení. Dale ho nebral ani na moment vánì. e se Riggs objeví u strýce, na to bych dala krk, povzdechla Helena. Asi, opáèila Bo pohrdavì. Lenko, s tím pánem si u nemusí dìlat starosti ani za mák. Já ti za to ruèím, e tam jsou vichni praví mui. A zaboha bych nechtìla být v Riggsovì kùi. Potom se Bo rozvatlala o strýci a jeho smrtelné chorobì, ale téma jí pøipomnìlo jejich drahé doma, kteøí jí teï pøipadali jako protinoci, selhaly jí nervy a rozplakala se, naèe s hlavou na Heleninì rameni usnula. K Helenì spánek nepøicházel, aè po nìm touila. Kam a jí pamì sahala, vdycky dychtila po runém aktivním ivotì, dokonce se z nedostatku lepích pøedstav uchylovala ke snìní o cikánech. A teï si s dìsem uvìdomila, e jestli první hodiny jejího pobytu na Západì pøedznamenávají budoucnost, stojí psáno, aby se její tuby splnily víc ne vrchovatì. Po chvíli zaèal dostavník zpomalovat, a se zastavil docela. Konì odfrkovali, postroje chrastily, mui si eptali. Jinak byl vude naprostý klid. Aèkoli pøedpokládala, e je venku tma jako v pytli, vykoukla. Èerno tam sice bylo, ale kupodivu prùhledné, take vidìla dost daleko. Padající hvìzda ji elektrizovala. Mui naslouchali. Nastraila ui také, ale kromì lehkých zvukù spojených s dostavníkem neslyela nic. Pak koèí mlaskl na konì a jízda pokraèovala. Asi usnula, vzbudila se a nárazem vozu. Bo se probrala úplnì, co pøi kodrcání starého dostavníku nebyl ádný div. Dr mì, Lenièko!... Spøeení se splailo? Myslím, e takhle jedeme u aspoò tisíc kilometrù, odpovìdìla Helena. Nemám v tìle jedinou kost celou. 46
Zalesak.pm6
46
20.5.2010, 13:20
Bo vyhlédla z okna. Tma jak v ranci a ta pustota! Ale nebýt tak zima, nebylo by mi nejhùø. Já snad zmrznu. Vdycky jsem se domnívala, e horuje pro èerstvé povìtøí, zapièkovala si Helena. No prosím, Lenko, ty zaèíná mluvit docela lidsky, nezùstávala jí nic dluna Bo. Nevyletìt z dostavníku, nepustit se jedna druhé a souèasnì si pøidrovat plátì nebylo nijak lehké, ale kromì nejhrbolatìjích úsekù, kde místy poletovaly sem tam, se jim to daøilo. Bo utrila poøádnou ránu do hlavy. Au, zaúpìla. e jste mì vylákala na tuhle pøíernou cestu, to vám nikdy neodpustím, sleèno Raynerová. Ale pomysli na toho kovbojského feáka z Las Vegas! Touto pøipomínkou Bo buï zkrotla, nebo jí staèila ke smíøení s trampotami cesty. Zatímco støídavì mluvily, mlèely èi se snaily podøimovat, dìlal koèí dostavníku èest westmanùm, kteøí vìdí, jak si nejlíp poradit s koòmi, patnou vozovkou i vzdáleností. Povoz zase ponenáhlu zastavil, a zatímco si mui nahoøe nìco tie sdìlovali, setrvával v klidu tak dlouho, a to u Heleny a Bo vyvolalo obavy. Tmu pøed nimi pojednou rozøízl ostrý hvizd. Roy, hlásil Joe Beeman tichým hlasem. Asi. Ale e ho potkáváme tak brzy, není nejlepí znamení, zachmuøil se Dale. Popojeï, Bille. Tobì se to zdá brzy, bruèel koèí, ale jestli jsme neujeli pùl stovky kilákù a jestli ten kopec netrèí nad køiovatkou, tak jsem pape. Dostavník se rozhrkal a Helena s Bo v tìsném objetí a se zatajeným dechem meditovaly, co jim pøinesou pøítí okamiky. Po chvíli opìt stanuli. Helena uslyela uchnutí bot na zem a frkání koní. Lenko, já vidím nìjaké konì, zaeptala Bo rozèilenì. Tamhle u cesty... a tady jde nìjaký èlovìk... Co kdyby jestli to není ten, kterého èekají! Helena vyhlédla a spatøila vysokou, tie se pohybující tmavou 47
Zalesak.pm6
47
20.5.2010, 13:20
siluetu a za ní nezøetelné obrysy koní a matný stín èehosi, co museli být soumaøi. Objevil se Dale a vyel cizinci vstøíc. Ze tmy vykroèila dalí tíhlá postava a pozdravila se s Miltem. Tak co, pánové jak si vede Ansonova banda? zeptal se Dale. Nasává a tìká se ve Snowdropu. Tipuju, e vyrazej za svítání, informoval Roy. Jak dlouho jste tady? Snad dvì hodiny. Projel nìkdo kolem? Ani noha. Nás Royi pøed setmìním pøedhonil nìkdo cizí plným tryskem, a tak se tudy asi mihnul døív, ne jste se sem dostali. Tahle hláka se mi nelíbí, konstatoval Roy úseènì. Musíme sebou mrsknout. S dìvèaty v sedle potøebujete co nejvìtí náskok. Co øíká, Johne? e Had Anson dovede vyèmuchat koòskou stopu jedna radost, ozval se dotyèný. Milte, porouèej, pokraèoval Roy s pohledem na nebe. Za chvíli se zaène rozednívat. Tady je køiovatka, má tu konì i vechen náklad. Ne vyleze slunce, mùe bejt v lese. V nastalém tichu slyela Helena buchot svého srdce a potlaèované oddechování sestøino. Obì se dívaly ven, køeèovitì se drely za ruce, oèi na stopkách a ui napicované. Moná e ten vèerejí jezdec nebyl Ansonùv pión, mínil Dale. V tom pøípadì Anson z kolejí po nás ani ze stop naich koní nic nevyète. Pojede naproti linkovému dostavníku. Bille, staèí se vrátit a potkat se s dostavníkem døív ne Anson? Jo, moh bych a docela pohodlnì, odpovìdìl Bill. Oukej, navázal Dale bez prodlení. Johne, ty, Joe a Hal se rozjedete nazpátek k pravidelnému dostavníku. A ho potkáte, nastoupíte a zùstanete, dokud ho Anson nezadrí. Proti tomu rozhodnì nic nenamítám, zahlaholil John. Já bych pøi tom taky rád byl, pøidal se ponuøe Roy. Ne. Tebe budu potøebovat, dokud se bezpeènì nezapíchnu do 48
Zalesak.pm6
48
20.5.2010, 13:20
lesa. Bille, sundej ty saky paky. A ty, Royi, mi je pomùe pøeloit. Sehnals vecko, co jsem chtìl? Samosebou. Jestli dámy nemaj zvlá chlupatý jazejèky, klidnì je uiví dva mìsíce. Dale se obrátil, pøistoupil k dostavníku a otevøel dvíøka. Vy nespíte, dìvèata? Tak pojdte! vybídl je. První vystoupila Bo. Spala jsem, dokud tenhle vehikl nesjel pøed chvilkou z cesty, uklíbla se. Tichý smích Roye Beemana zaznìl významnì. Smekl sombrero a strnul beze slova. Starý koèí mìl co dìlat, aby se nerozchechtal. Ve-hi-kl! A se propadnu! Joe, slyels to? Vecky sleèny, co maj za uima, se nenarodily u nás na Západì. Oèi na ni zvídavì upøené, pomáhal Roy Helenì s plátìm a takou. Pøipadal jí uctivý a kavalírský, a vycítila, e má o ni velkou péèi. Pøi sestupování si vimla nízko zavìeného koltu. Dale hrábl dovnitø, vylovil koe a kabely a postavil je na zem. Zaøaï zpáteèku, Bille, a spánembohem. John s Halem za tebou vyrazí pronto, naøizoval. Na shledanou, sleèinky, ozval se Bill, shlíející na nì dolù. Jsem moc a moc rád, e jsem vás poznal. A stydím se za svou zem, e takový dvì poupátka takhle sprostì uráí a straí. Ale vy z toho urèitì ve zdraví vyváznete. Nemohly jste zapadnout do lepí spoleènosti, aspoò co se tejèe rajtování a lovení a Ku, ty grizzly jeden stará! zakøikl ho øíznì Dale. Hahaha! Sbohem, dámy, a hodnì tìstí, rozlouèil se Bill a trhl opratìmi. Bo pronesla své na shledanou docela zøetelnì, ale Helena se vzmohla na pouhé hlesnutí. Starý koèí s nimi zøejmì sympatizoval. Konì se poté obrátili a vykroèili, dostavník se rozkolísal, zasténal a vzápìtí odhrkal do tmy. Vy se celá chvìjete, øekl Dale znenadání, kdy se podíval na Helenu. Ucítila velikou, tvrdou dlaò, která jí obemkla ruku. Studená jak led! 49
Zalesak.pm6
49
20.5.2010, 13:20
Je mi z-z-zima, vysvìtlovala Helena. Obávám se, e jsme moc nalehko. Celý den jsme se pekly, teï pro zmìnu mrznem, pøidala se Bo. e tady máte v noci leden u na zaèátku podzimu, to jsem tedy netuila. Sleèno, vy nevlastníte ádnou teplou rukavici a plá? ptal se Roy uasle. Ta pravá zima teprve zaène. Tlusté rukavice a jezdecké obleèení a boty, vecko zbrusu nové, máme v tomhle èerném vaku, kopla Bo bujaøe do zavazadla u svých nohou. To tedy máme. Ale momentálnì jsou nám houby platné, dotvrdila Helena. Sleèno, udìláte dobøe, kdy se pronto pøevlíknete, radil Roy starostlivì. Tak si venkoncem uetøíte èas a pro zbytek noci spoustu trápení. Helenu vyvedla mladíkova prostomyslnost dokonale z míry, a tak na nìj jenom civìla. Doporuèuje jí, aby se z cestovního kostýmu pøevlékla do jezdeckého uprostøed noci na ledovém poutním vídrholci mezi cizími mladými mui! Ale pøevlékly se za blízkým køovím, ke kterému je zavedl Milt. e se vùbec pustila do svlékání venku na iré vìtrné pláni, nedovedla Helena pochopit, ale jakmile se do té èinnosti pustila, shledala, e víc ne odvahy je k ní zapotøebí odolnosti. Studený severák ji profukoval skrznaskrz. Málem se rozesmála zpùsobu, jakým souèásti odìvu odletovaly od Bo. Brr-rr-rrr, drkotala zuby Bo. J-jj-jetì n-ni-nikdy mi n-nenebyla ta-ta-ková z-z-zima. He-Heleno Raynerová, n-n-ech v-vám od-dpustí Bùh. Vydaly se k cestì. Bo se nepodílela na vleèení zavazadla, a pøesto kupodivu jako by pod ní podklesávaly nohy. Mui èekali u hlouèku koní, z nich jeden byl naloený. Vy jste sebou ale hodily, uznal Dale a pøevzal od Heleny její bøemeno. Royi, pomoz jim do sedla, já zatím tu taku pøiváu. Roy pøivedl dva konì. Tak hop, vyzval Bo. Øemeny u tømenù jsou nakrátko. 50
Zalesak.pm6
50
20.5.2010, 13:20
Bo byla v nasedání pøeborník, ale tentokrát si poèínala tak neikovnì a loudavì, e Helena nevìøila svým oèím. Jak vám padnou tømeny? zjioval Roy. Napøete se do nich
Jo, myslím, e jsou akorát... A teï zpolehouèka! Je to zvíøe hodnì ivý. Drte ho poøádnì. Bo si svou reputaci u Heleny dost pokazila. Teï vy, sleèno, obrátil se Roy k Helenì. A ta v miku sedìla rozkroèmo na høbetì bujného vraníka. Pøestoe byla zkøehlá, cítila, jak jí v ilách pulsuje horeèné rozechvìní. Obratné ruce Royovy upravovaly tømenové øemeny. Jste delí, ne jsem soudil, øíkal. Zùstaòte nahoøe, ale zvednìte nohu... To je fajn, e máte tyhle silný, mìkký boty. Mùe se stát, e projedem White Mountains køíem kráem. Bo, slyelas? zvolala Helena. Avak odpovìdi se nedoèkala. Bo se v sedle kroutila tak nepøirozenì, e Helenu pøepadla úzkost. V tom okamiku k nim pøistoupil Dale. Vecko oukej, Royi? Jo, právì jsem skonèil, pøikývl Roy. Potom Dale stanul po boku Helenì. To je ale èahoun, uvìdomila si. Ta jeho rozloitá ramena jsou snad ve stejné výce jako hruka mého sedla. Láskyplnì se dotkl konì. Jmenuje se Ranger a je to nejrychlejí a nejhezèí kùò iroko daleko. Docela urèitì, potvrdil Roy, stejnì jako mùj hnìdák. Royi, kdybys na Rangerovi jezdil ty, nedal bys na nìj dopustit, podotkl Dale. A teï vyrazíme. Royi, postarej se o soumary. Pøekontroloval Helenino sedlo jetì jedním pohledem a pak poodeel uèinit toté s Boiným. V poøádku? zeptal se spìnì. Bo se zapotácela. U je ze mì málem r-rampouch, ozvala se skomírajícím hlasem. Ve svitu hvìzd jí oblièej plál jako bílý pøízrak. Helena poznala, e Bo skuteènì nemá daleko k zmrznutí. Miláèku Bo! zvolala úzkostlivì. 51
Zalesak.pm6
51
20.5.2010, 13:20
Jen si nedìlej starosti, Lenko. Já tì vezmu k sobì do sedla, navrhoval Dale. Ne. Udrím s-se ve svém nebo v-v-vypustím dui, odmítla Bo vztekle. Oba mui pohlédli na její bledou tváø a pak na sebe. Potom se Roy odebral k tmavé skupinì koní vedle cesty a Dale se vyhoupl na posledního volného. Drte se v závìsu, pøikázal. Jako první se za nìj zaøadila Bo, Helena následovala. Pøedstavovala si, e se blíí konec snu. Za chvíli se s trhnutím probudí a spatøí svìtlé stìny svého pokojíku doma, uslyí tøeòové haluze naráet do jeho okna a starého kohouta hlasem polnice oznamovat hodinu svítání.
6 Jeli klusem. Pohyb Helenu brzy zahøál, bylo jí obstojnì teplo, jen prsty ji zábly. Ale nálada se zhorovala, èím víc si uvìdomovala situaci. Noc tak ztemnìla, e Helena stìí vidìla Bo, aèkoli se hlava jejího konì pohybovala vedle bokù konì sestøina. Èas od èasu se jí na starostlivou otázku dostávalo ujitìní, e Bo je v poøádku. Helena nesedìla na koni u pøes rok a pøedtím kolik let pouze tu a tam. Nasednutí na Rangera ji nejen vzruilo, ale i vyvolalo nedùvìru k vlastním schopnostem. Doèkala se vak pøíjemného pøekvapení, protoe kùò mìl lehký krok a ona zjistila, e jezdit nezapomnìla. Od Bo, která se èasto prohánìla na jednom statku blízko jejich domova, se dalo oèekávat, e si povede pøímo profesionálnì. Dál Helenu napadlo, do jaké lamastyky by se dostaly, nevzít s sebou ty silné, pohodlné jezdecké obleky. Jeli a jeli, znenadání se její kùò zastavil vedle sestøina. Dale stál 52
Zalesak.pm6
52
20.5.2010, 13:20
pøed nimi a nejspí naslouchal. Roy se soumary, dík malé viditelnosti, jako by neexistoval. Co se dìje? eptla Helena. Myslím, e jsem slyel vlka, odpovìdìl Dale. Tak to byl vlk? zeptala se Bo. Taky jsem ho zaslechla. Ten hlas znìl hrozivì. U se blííme k úpatí White Mountains, øekl Dale. Snad jste si vimly, e se hodnì ochladilo. Mnì je teï teplo, odvìtila Bo. A pøedtím jsem se málem sesypala, protoe jsem byla napùl zmrzlá... Lenko, jak je po tìle tobì? Ani mnì teï není zima, i kdy... Kdyby sis mohla vybrat mezi teplíèkem v posteli doma a tady tím co bys volila? zjiovala Bo. Bo! napomenula ji Helena pohorenì. No, já bych se rozhodla pro tohle. A pro nic jiného, udìlala teèku Bo. Dale ji asi zaslechl, protoe se na chvíli pootoèil, pak popleskal konì a vyrazil. Dlouho nepøetritì beze slova stoupali, Helena po sestøinì boku. Poznala, e nejtemnìjí hodina pøed úsvitem minula, a vítala takøka neznatelné rozsvìtlení na východì. Pak pobledly hvìzdy. Kromì tìch nejvìtích je postupnì vecky pohltila eï. Obrovská bílá jitøenka, nádhernìjí, ne kdy Helena spatøila, ztrácela jiskru i ivot a jako by ustupovala do edivé modøi. Krok za krokem se rozjasòovalo a z neznáma se pomalu vynoøovala edá pou. V popøedí vystupovaly ze zdvihajícího se mlného lojíøe noci rozvlnìné lysé kopce, v pozadí se zvolna zhmotòoval a nabýval tvarù sivý prostor. Východ se zapaloval bledì rùovou a støíbøitou záøí, která se íøila a jasnila podél obzoru, èím dál tím zøetelnìji rozeklaného. Poèítám, e by bylo dobøe dohnat Roye, prohlásil Dale a nasadil koni ostruhy. Ranger ani kùò Bo na jinou pobídku neèekali a rozklusali se. Daleko vpøedu se ukázali soumaøi pohánìní Royem. Studený vítr fièel Helenì do oblièeje s takovou tiplavostí, e jí kalil zrak slzami 53
Zalesak.pm6
53
20.5.2010, 13:20
a zmrazoval tváøe. Pøitom jízda na Rangerovi v daném tempu pøipomínala spíe houpací køeslo, zároveò i povzbuzující a vzruující. Byl u jasný den, kdy Roy obkrouil baòatý kopeèek, za ním se po svazích pøedhoøí plhaly vzhùru skupinky zakrslých stromù cedry, vysvìtlil Dale. Rostou na severních svazích, kde se dlouho drí sníh, pokraèoval. Sestoupili do údolí, které vypadalo mìlké, ukázalo se vak, e je nejen hluboké, nýbr i iroké, a zaèali zdolávat dalí svah. Z jeho vrcholu spatøila Helena vycházet slunce pohled tak skvostný, e pøi nìm nedokázala nevnímat nadené výlevy Boiny. Jé, to je krása! volala Bo. Ale mìly by se jmenovat Black Mountains, a ne White Mountains. No, ale tøeba tamhle Old Baldy je bílá pøes pùl roku, upozornil ji Dale. A podívejte se i na druhou stranu, doporuèil Roy. Co øíkáte tomu? Dívky se otoèily a jen mlèky zíraly. Helenì bylo, jako by jí u nohou leel celý irý svìt. Odtud pou vypadala neskonale jiná. Pod ní v popøedí doslova zela rudá a zlatá, v dáli pøecházející do oparu hebce fialového, pustá, nekoneèná prázdnota bez hranic, v ní tmavozelené záplaty a èerné linky a øetìzce hrbatých kopcù slouily jen k zdùraznìní dimenzí v prostoru. Vidíte tu zelenou teèku? ukazoval Roy. To je Snowdrop. A ta druhá kousek doprava je Show Down. A kde leí Pine? dychtivì zjiovala Helena. Jetì dál, nad tìmi kopci u kraje lesa. Pak se od nìj vlastnì vzdalujeme. Jasnì. Jet pøímo, mohla by nás ta banda dohnat. Do Pinu jsou ètyøi dny jízdy. V horách mùe Milt za sebou zahladit stopy. A a z nich setøese Ansona, vezme to obloukem dolù k Pinu. Pane Dale, myslíte, e nás tam dopravíte bezpeènì a brzy? zeptala se Helena touebnì. e brzy, to vám neslíbím, ale mùu slíbit, e bezpeènì. A nemám rád, kdy se mi øíká pane, dodal kousavì. 54
Zalesak.pm6
54
20.5.2010, 13:20
Budeme jetì nìkdy jíst? zeptala se Bo støízlivì. Roy Beeman se k ní po té otázce obrátil a s úsmìvem se na ni zahledìl. Helena teï vidìla jeho oblièej poprvé ve svìtle. Hubený a ostrý, temnì bronzových rysù, mìl pohled jestøába a hranatou bradu s tenkými èelistmi, na nich rostly øídké svìtlé vousy. Samozøejmì, e budem, odpovìdìl. Jen co dojedem do lesa. A tam jsme co by dup. Teï sebou trochu hodíme a poøádnì si odpoèinem a pak, zasáhl Dale a pobídl konì do kodrcavého klusu. Jeli tak vytrvale dobrou hodinu. lutá pláò se rovnou opravdu jen zdála. Roy zamíøil dolù do mìkké rokle s meandrem drobounké bystøinky, jejího levého bøehu se pak dreli, dokud nedorazili k hájeèku cedrù a borové kleèe. V nìm se Roy uvelebil se zkøíenýma nohama a èekal, a k nìmu ostatní dojedou. Tady se mùem chvilku zdret, prohlásil. Poèítám, e jste únavou bez sebe. Já jsem hladová, ne unavená, odporovala Bo. Helena sklouzla ze sedla, naèe zjistila, e chùze je umìní, které zøejmì pøestala ovládat. Bo se jí posmívala, ale po svých se také pohybovala jen neohrabanì. Potom Roy vstal a Helenu pøekvapilo, e je chromý. Viml si jejího zvídavého pohledu. Kdysi mì shodila kobyla a zalehla mì. Zlámala mi jenom klíèní kost, pìt eber, jednu ruku a na dvou místech i ty moje nohy do O. Stál tu v obnoených, podomácku vyrobených atech, vysoký a pruný, vypadal neobyèejnì silný a schopný, a e je invalida, nebylo vùbec podstatné. Mám ten dojem, e kapka chùze vám udìlá dobøe, radil dívkám Dale. Jestli nejste polámané teï, brzy budete. Na to je nejlepí lék procházka. Ale nechoïte daleko. Na snídani, a ji pøipravíme, vás zavolám. Procházku jim o malou chvíli pozdìji pøeruilo hvízdnutí a po návratu do tábora na nì èekal oheò i jídlo. Roy sedìl na indiánsky 55
Zalesak.pm6
55
20.5.2010, 13:20
zkøíených nohou u plachty, na ní bylo prostøeno k improvizované, ale dùkladné snídani. Helena okamitì zaregistrovala èistotu a dokonalost, které pøi muském vaøení v divoèinì sotva pøedpokládala. A navíc jí chutnalo. Jedla hodnì, o apetýtu Boinì vak váhala, jestli se mu má smát nebo se za nìj stydìt. Mladí mui mìli oèi vude, snahou dívkám poslouit se div nepøetrhli, ale mluvili jen málo. Helenì neulo, e Miltovy edé oèi èasto tìkají po irém kraji pod ním. Jeho obavy tuila jen podle nich, protoe jinak zùstával klidný. Dám vám písemnì, vybuchla Bo, kdy u nemohla pozøít ani sousto, e je to k nevíøe. Mnì se urèitì nìco zdá... Lenko, ten tvùj vraník je nejkrásnìjí kùò, co jsem kdy vidìla. Ranger se s ostatními zvíøaty, odsedlanými a zprotìnými nákladu, popásal podle potùèku. Mui jedli beze spìchu. Nikde ani nejmení známka chvatného útìku. Pøesto se Helena nedokázala zbavit neklidu. Roy snad umí klamat i pøedstírat lhostejnost, aby dívky zbavil starostí, avak Dale je nespornì typ co na srdci, to na jazyku. Hovte si nebo choïte, doporuèoval dívkám. Do soumraku musíme urazit pìtaedesát kilometrù. Helena odpoèívala, zato Bo, zvìdavá a nezdolná, pobíhala kolem, hladila konì a prohlíela si náklad. Dale s Royem za neustálého tichého dohadování myli nádobí a ukládali je do tìkého plátìného vaku. Ty si opravdu myslí, e Anson dnes dopoledne zachytí mou stopu? ptal se Dale. Samosebou, pøitakal Roy. Jak by to tak rychle dokázal? Jak bys to dokázal ty kdybys byl Had Anson? opáèil otázkou Roy. Záleí na tom jezdci z Magdaleny, mínil Dale uválivì. I kdy mnì by asi neuly koleje po dostavníku a stopy koní na tom rozcestí. Ale musí si jich vimnout on taky? Tak posly, Milte, u jsem ti pøece øíkal, e jsme na Hada kápli pøedevèírem v Show Downu. A byl zatracenì zvìdavej. 56
Zalesak.pm6
56
20.5.2010, 13:20
Ale mì ani nevidìl, ani o mnì neslyel, namítl Dale. Moná jo, moná ne. Kadopádnì nevidím rozdíl v tom, jestli se to domákne dnes ráno nebo dnes veèír. Ty teda nemyslí, e dojde na pistole, a Anson pøepadne dostavník? No, to by Had musel vystøelit první, co se mi nezdá. John s Halem se po tom prùvihu pøed rokem po pistoli zrovna nesápou. To spí Joe by se namích. V nejlepím mùem poèítat se zdrením, øek bych. A nepovaoval bych za nejrozumnìjí spolíhat na to. Pak bude moudøejí, kdy tady zùstane a dá pozor na Ansonovu bandu øeknìme do chvíle, kdy ho bude bezpeènì mít na dohled, jestli pøijde na nae stopy dneska ráno. A se pøesvìdèí, jak vypadá situace, pojede pøímo k Big Springu, kde se utáboøím na noc. S tím návrhem Roy pøikývnutím souhlasil. Pak se oba mui bez dalího slova chopili las a li chytat konì. Helena pozorovala Milta a obrátila se, teprve kdy nadmíru rozèilená Bo vykøikla spatøila divokého malého mustanga emlové barvy, jak se vzpíná na zadních a pøedníma tepe vzduch. Roy ho zalasoval a pak vlekl do tábora. To je divous, co, Lenko? volala Bo. Helena mìla co dìlat, aby se tomu rozdivoèelému mustangovi, kterého Roy táhl k blízkému cedru, poøádnì uklidila z cesty. Tak pojï, Buckskine, konejil rozechvìlé zvíøe, pomalu se k nìmu pøiblioval a ruèkováním k sobì pøitahoval laso. Buckskin koulel oèima, a bylo vidìt jen bìlmo, a cenil stejnì bílé zuby. Ale stál, zatímco Roy uvolòoval smyèku, kterou mu pak pøehodil pøes hlavu a komplikovaným uzlem zajistil kolem èenichu. To je hackamore, extra ohlávka na nezkrocený konì, vysvìtloval, ukazuje na zauzlený provaz. Jetì nikdy nemìl uzdu, a asi ji nikdy ani nepozná. Vy na nìm jezdíte? asla Helena. Nìkdy jo, usmál se Roy. Nechtìly byste to na nìm taky zkusit? Já prosím ne, vyhrkla Helena. 57
Zalesak.pm6
57
20.5.2010, 13:20
Páni! vykøikla Bo. Jestli takhle nevypadá ïábel
Ale já bych to riskla kdy myslíte, e bych mohla. Divoké semeno Západu padlo u Bo Raynerové záhy na úrodnou pùdu. Nic ve zlým, ale vás na nìj nepustím aspoò prozatím, sue konstatoval Roy. Umí vyvádìt psí kusy. Vyhazuje? Kdyby jen to! Sotva pøípravy ke startu skonèily, vsedl Dale na konì a významnì øekl: Royi, budu tì vyhlíet kolem západu slunce. Doufám, e døív se neukáe. Jo. Kdybych se pøihrnul se patnou zprávou døív, byl by to malér. Ale doufejme v nejlepí. Zatím nám tìstí pøálo. Teï se v lese drte jehlièí a niète stopy. Dale se obrátil. Dívky se rozlouèily s Royem a vydaly se za Miltem. Roy se svým jelenicovì zabarveným mustangem se jejich zrakùm ztratil za skupinou stromù. Konvoj zahajovali konì bez nákladu, následovali soumaøi a jim v patách jezdci. Postupovali drobným klusem. Pøi tom kroku náklad poskakoval nahoru dolù, ze strany na stranu. Slunce prailo Helenì do zad, vítr pøestal vlhce studit, zato vydával suchou, lahodnou vùni. Dale se pustil vzhùru mìlkým údolím, na rovinách nahoøe lemovaným lesem, jeho èerný okraj se rýsoval i nìkolik kilometrù pøed nimi. Dorazit k nìmu jim dlouho netrvalo. Helena uvaovala, proè se ty obrovské smrky zastavily na pláni v tomhle bodu a nezasahují dál. Asi to nìjak souvisí se snìhem, dohadovala se, ale proè porost konèí právì tady, kdy jde o rovinatý terén, pochopit nedovedla. U tøi dlouhé dny zneklidòovala Helenu jakási dosud nepoznaná stísnìnost, kterou v posledních hodinách vystøídal vzdor. Asi to tak musí být, usoudila, snad i mnì, stejnì jako sestøe, pulsuje v ilách krev, která chce kolovat a vøít svobodnì. Bo milovala èinnost. Ne e by nevnímala krásu, ale na filozofování ji nikdo neuil. Teï pomáhala Miltovi popohánìt. konì a dr58
Zalesak.pm6
58
20.5.2010, 13:20
et je v jaktak sevøené formaci. K sedlu jak pøiitá nejevila zatím pøíznaky únavy èi bolesti. Helena vak u zaèínala pociovat obojí, ale dosud ne tolik, aby to oslabovalo její zájem o okolí. Kouzelný les ale bez ptáèkù. Mìla je ze vech dítek pøírody nejradìji, znala jich spoustu a hlasy nìkterých druhù dovedla napodobit. Tady, pod tìmi majestátními smrky, se vak ptactvo nevyskytovalo. Obèas se ukázala veverka, po hodinì jízdy jich potkávali nesèetné mnoství. Jednou Dale zarazil konì, napøáhl druhou pai, a kdy se Helena podívala, kam ukazuje, spatøila nìkolik hnìdavých laní, se vztyèenýma uima nehnutì stojících na mýtinì. Po èase vak ztráta dalího zájmu o les a ostatní okolí pramenila z obtíí a bolestí, které se jí u nedaøilo ignorovat, které se zhorovaly a zhorovaly a nenechávaly na sebe zapomenout. Jedna z nich, jakou dosud nepoznala, ji zvlá trápila. Sídlila v boèních svalech nad kyèlemi a suovala ji hlavnì svou vrtkavostí. Pøila a zmizela. Ohlaovala se stralivým bodnutím a dala se snést jen, kdy se èlovìk uvolnil nebo aspoò zmìnil tìitì. A pøepadala bez výstrahy. Kdykoli ji Helena oèekávala, zmýlila se, kdykoli se odváila znovu vydechnout, pøichvátala se závratnou rychlostí a øezala a øezala ve slabinách jako pilkou. Byla to jedna ze svízelí, deptajících kadého nováèka pøi dlouhé jízdì a na to, aby se dala vydret, se vyznaèovala pøíli velkou intenzitou. Nádheru lesa, ivost boích stvoøení, kteøí pøed nimi prchali, èas, vzdálenost vechno zastiòovala ta havá bolest. S nekoneènou úlevou Helena odhalila viníka svých muk klus. Kdykoli Ranger zpomalil, trápení ustoupilo. Proto mírnila rychlost konì vdycky tak dlouho, jak jen si troufla, a teprve kdy jí Dale s Bo takøka zmizeli z dohledu, zase pøidala, aby je dohonila. Tak míjely hodiny. A dojeli na místo, které se Helenì zdálo obklopené vodou. Big Spring, oznámil Dale. Tady se utáboøíme. Dámy, drely jste se znamenitì. Dalím výzkumem Helena objevila, e vechny ty ruèeje tryskají zpod edého balvanu. 59
Zalesak.pm6
59
20.5.2010, 13:20
Umírám ízní, jako obvykle pøehánìla Bo. Poèítám, e na zdejí první lok nezapomenete do smrti, poznamenal Dale. Bo se pokouela seskoèit, a se koneènì svalila, a kdy u se octla na zemi, nohy jí vypovìdìly slubu a ona zùstala leet. Dale jí pomohl vstát. Snad nejsem nemocná? divila se celá uaslá. Jenom polámaná, øekl bych, opáèil Dale a vedl její ponìkud vratké kroky. Bo, tebe nìco bolí? zjiovala Helena, dosud trùnící na Rangerovi v hrùze ze sesedání, tøebae po nìm touila víc ne po èemkoli jiném. Bo ji obdaøila výmluvným pohledem. Lenko, ty snad necítí v boku takovou zlou, dlouhatánskou létající jehlu, která tì bodne do hloubky vdycky, kdy to nejmíò oèekává? Té se asi u nikdy nezbavím, tie vzdychla Helena. Potom, pouèená sestøiným pøíkladem, opatrnì slezla a snaila se udret zpøíma. Místo nohou vak jako by mìla dvì polena. Koneènì se obì dotrachaly k prameni. Pít pomalu, varoval je Dale. Big Spring vyvìral kdesi v hlubinách pod edým zvìtralým skaliskem, kde z podzemí dutì zaznívalo kolotání a huèení vody. Její zdroj se patrnì nacházel ve velké studni pod zemí, odkud se prodíral kamennou izolací. Lenko pij, funìla Bo. Pøipomeò si co je v té staré studánce u nás doma pulcù. A Helena, oèi pøimhouøené, pila jako bezedná.
60
Zalesak.pm6
60
20.5.2010, 13:20
Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.