ZÁKLADY VHT. Zpracoval: Ondřej Valášek. KČT SLOVAN PARDUBICE Strana 1 (celkem 48)

ZÁKLADY VHT

Zpracoval: Ondřej Valášek KČT SLOVAN PARDUBICE

Strana 1 (celkem 48)

www.kct-slovan-pardubice.info

OBSAH: Úvod ........................................................................................................................... 4 Základní pokyny k bezpečnému provozování VHT ....................................................... 5 Příprava na vysokohorskou akci................................................................................................ 5 Vedení horské túry ...................................................................................................................... 5 Speciální zásady při provozování VHT ...................................................................................... 5

Uzly a navazování se na lano.......................................................................................... 6 Kotvící uzly .................................................................................................................................. 6 Osmičková smyčka..........................................................................................6 Vůdcovská smyčka ("Krejčík")............................................................................7 Lodní smyčka .................................................................................................7 Spojovací uzly ............................................................................................................................. 9 Protisměrný osmičkový uzel ..............................................................................9 Ambulanční uzel (“plochá spojka”) .................................................................... 10 Jednoduchý rybářský uzel (“malá autíčka”) ......................................................... 10 Dvojitá rybářská spojka (“dvojitá autíčka”)........................................................... 11 Prusíkovací uzly ........................................................................................................................ 12 Prusík .................................................................................................... 12 Machardův prusík.......................................................................................... 13 Dvojitý prusík ............................................................................................... 13 Karabinový ovinovací prusík ............................................................................ 14 Navázání přímé.......................................................................................................................... 15 Při samotném použití sedacího úvazu: ................................................................ 15 Kombinovaný úvaz: .................................................................................................................. 16 Navázání nepřímé (s vložením mezičlánku) ............................................................................ 17 Při samotném použití sedacího úvazu: ................................................................ 17 Kombinovaný úvaz: ....................................................................................... 17 Nouzové způsoby navázání ...................................................................................................... 18 Sedačka ze smyčky........................................................................................ 18

Klettersteig – Via ferrata – zajištěná cesta ................................................................. 19 Zdroje nejčastějších nebezpečí na klettersteigu jsou: ........................................................... 19 Nejvážnějším z těchto nebezpečí je absence dynamického jištění. ...................................... 19 Výpočet: délka pádu/účinná délka lana ............................................................... 19 Pohyb na klettersteigu a další turisté ...................................................................................... 19 Ferátové sety ............................................................................................................................. 20 Systém “V” .................................................................................................. 20 Systém “Y” .................................................................................................. 20 Úvazy .................................................................................................................................. 20 Karabiny na klettersteigu.......................................................................................................... 21 Smyčky

.................................................................................................................................. 21

Další výbava .............................................................................................................................. 21 Obtížnost .................................................................................................................................. 21

KČT SLOVAN PARDUBICE



Jištění a slaňování ......................................................................................................... 22 Fixní lano .................................................................................................................................. 22 Tzv. lanové zábradlí ....................................................................................... 22

Slaňování........................................................................................................................ 23 Slaňování s osmou.................................................................................................................... 24 Průběh slaňování .......................................................................................... 25 Vtažení předmětu do osmy .............................................................................. 26 Kroucení lana a tření o skálu, lano nejde stáhnout ................................................. 26 Slaňovací stanoviště................................................................................................................. 28 Slaňování s poloviční lodní smyčkou ...................................................................................... 29 Historické a nouzové způsoby slaňování ................................................................................ 29 Několik dobrých rad... ............................................................................................................... 31 Slaňování se sebejištěním ........................................................................................................ 32 Prusík umístěný pod slaňovací pomůckou ........................................................... 32 Prusík umístěný nad slaňovací pomůckou ........................................................... 34

Bezpečnost osob v blízkosti bouřek ............................................................................ 35 Fyzikální podstata ..................................................................................................................... 35 Statistiky .................................................................................................................................. 35 Prevence .................................................................................................................................. 35 Nebezpečná místa a situace ..................................................................................................... 36 Nouzová opatření ...................................................................................................................... 37

Nebezpečí a záchrana.................................................................................................... 40 Nesoustředěnost ....................................................................................................................... 40 Vrchol není cíl............................................................................................................................ 40 Strach z promarněné investice................................................................................................. 41 Posilování trpělivosti ................................................................................................................ 41 Řady náročnosti ........................................................................................................................ 41

ZDRAVOVĚDA................................................................................................................ 42 Resuscitace ............................................................................................................................... 42 Nezapomeňte: .............................................................................................. 42 Pamatujte si: ................................................................................................ 42 Podchlazení ............................................................................................................................... 43 Průběh hypotermie-podchlazení: ....................................................................... První pomoc na místě nehody (závisí na místních podmínkách): ............................... Další postup se řídí dle stadia podchlazení:.......................................................... První pomoc na chatě: .................................................................................... Prevence chladových poškození: ......................................................................

44 44 44 45 45

ZÁCHRANA .................................................................................................................... 46 Přivolání vrtulníku ..................................................................................................................... 46 Nouzový transport..................................................................................................................... 48




Úvod Smyslem tohoto zpracování je seznámit návštěvníky a milovníky hor se základními informacemi, technikami, a nebezpečím při Vysokohorské turistice. Toto zpracování se zabývá základy uzlování a navazování lana k sedacím, prsním a ferátovým úvazkům, spojováním lan, které může turista využít při zajištěných výstupech (tzv.klettersteig), a nebo jinde při výstupech či sestupech ve Vysokohorském terénu. Z toho důvodu je věnována pozornost také slaňovacím technikám, a nebo postupu po fixním laně, jelikož není v horách vyloučené že se turista může dostat do situací kde tyto techniky může použít a mohou mu pomoci zvládnout někdy i za jiných okolností neřešitelnou situaci. Pozornost je také věnována bezpečnosti za bouřky, kdy jest právě ona příčinou těch nejnebezpečnějších situací, které mohou v horách nastat. Proto jest také zmíněna alespoň základní zdravověda a záchrana, kterou je dobré znát jelikož není nikdy vyloučené že se turista do některé z nebezpečných a života ohrožujících situací může na horách dostat. Není však smyslem zde popisovat všechny věci a okolností s kterými je možné se v horách setkat ať už při pohybu v klasickém, skalnatém a nebo sněhovém terénu. Opravdu základní informace je možné doplnit z literatury a nebo ze zkušeností z pěší turistické praxe. Pokud by však turista uvažoval o tom že by chtěl pokračovat s náročnějšími podniky ve Vysokohorském prostředí, tak by bylo potřeba seznámit se blíže z odbornou literaturou toto obsahující, a absolvovat v praxi buďto dalšími kursy VHT, a nebo výstupy ve vysokohorském terénu.




Základní pokyny k bezpečnému provozování VHT Příprava na vysokohorskou akci •

seznámit se před akcí VHT s podmínkami akce, technickým vybavením

•

zahájit akce VHT v dobrém zdravotním stavu (pozor na noční přejezdy)

•

nepoužívat alkoholické a návykové látky před a během činnosti VHT (pojištění)

•

nahlásit včas jakoukoliv změnu zdravotního stavu vedoucímu akce VHT

•

seznámit se s dodržováním bezpečnostních pravidel, řídit se pokyny a informacemi vedoucího akce VHT

•

vedoucí akce poučí účastníky o úrazové prevenci, nepřipustí účast jednotlivců bez řádné výstroje a výzbroje, která byla stanovena na danou akci

Vedení horské túry •

důsledně vyžadovat dodržování bezpečnostních pravidel při akci

•

dodržovat metodické a bezpečnostní postupy a zásady

•

akce VHT vždy přizpůsobit možnostem , podmínkám a zdravotnímu stavu účastníků

•

nahlásit jakoukoliv změnu zdravotního stavu v průběhu akce vedoucímu VHT

•

ovládat zásady poskytnutí první pomoci, přivolání pomoci a transportu

•

s ohledem na zdravotní stav účastníků akcí VHT, na stav terénu, klimatickým podmínkám, stavu výstroje a výzbroje akci povolit, eventuelně změnit nebo ukončit akci

•

v případě ohrožení zdraví a života účastníků akce VHT neodkladně zastavit plánovaný průběh akce a provést nezbytná opatření a nepřipustit další možné ohrožení

•

být vybaven prostředky a pomůckami k poskytnutí první pomoci

•

v případě úrazu (smrti) být nápomocen při vyšetřování události, zajišťovat nezbytné doklady a oznámení

•

při nutné nepřítomnosti vedoucího akce (např. doprovod při transportu) dodržovat pokyny jeho zástupce

Speciální zásady při provozování VHT •

před vlastní akcí se seznámit s účastníky (např. cvičné skály)

•

před akcí VHT co nejpřesněji zjistiv aktuální stav počasí a předpověď a dané oblasti

•

zjistit telefonní spojení na záchrannou službu, chatu, zastupitelský úřad a tel. čísla uložená v tel. přístroji

•

dodržovat časový plán nahlášené túry, v případě zdržení je nutné ihned podat informaci (viz zápis do knihy túr)

•

při pořádání expediční VHT s předstihem se seznámit se zdravotními a bezpečnostními riziky dané oblasti, zajistit včas patřičná očkování

•

při pobytu v mimoevropských zemích informovat zastupitelský úřad o pobytu a programu v dané zemi

•

účastníci zahraničních akcí VHT musí mít cestovní pojištění platná pro VHT




Uzly a navazování se na lano Navázáním uzlu na lano se snižuje nosnost lana téměř o polovinu. Ale čím více je lano v uzlu ovíjeno v závitech, tím je uzel nosnější. Např. osmičkový uzel, kde je lano v oku vícekrát překřížené a ohnuté v obloucích o větším poloměru, unese více, než třeba Vůdcovský uzel.

Kotvící uzly používají k připevňování lana. V horolezectví nejčastěji k jistícímu bodu (např. skoba, nýt, apod. opatřené karabinou), a nebo k úvazu na těle lezce při navazování se na lano.

Osmičková smyčka využití - pro lano: ANO; pro popruh: ANO Možnosti využití smyčky jsou rozličné: 1.Nejčastěji se používá k navazování na lano, k úvazu. Uzel nejeví tendenci se rozvazovat, a při silném utažení jde poměrně rozumně rozvázat

2.Samozřejmě je možno smyčku- uzel použít k jakémukoliv ukotvení lana k jistícímu bodu. Například k ukotvení konce fixního lana. 3.Uzel je také možno dělat na krátkém kusu lana za účelem vytvoření smyčky coby jistícího prostředku, tzv. spárové smyčky. Uzel se pak vkládá do skalní pukliny, která se zužuje, čímž v ní založený uzel drží 4.Uzel se relativně dobře váže jednou rukou na konci lana, které k člověku visí shora. Toho jde dobře využít pro svazování dvou konců kusu lana či popruhu, protaženými skalními hodinami.. Osmičkový uzel je řazen mezi velmi bezpečné uzly. Prameny lana je třeba vést úhledně vedle sebe, a uzel po dovázání dobře utáhnout. Uzel se snadno vizuálně kontroluje díky jeho pravidelnému tvaru, čímž je vhodný pro začátečníky. Doporučuje se při navazování lana na úvaz dělat na koncovém cancouru pojistný uzlík.




Vůdcovská smyčka ("Krejčík") využití - pro lano: ANO; pro popruh: ANO

Vůdcovský uzel je nejjednodušší uzel pro vytvoření smyčky 1.K jakémukoliv ukotvení lana k jistícímu bodu. Například k ukotvení konce fixního lana. 2.Provázaná koncem lana - viz.obrázek . Nejeví tendenci k samovolnému rozvazování, což ale nemusí platit u tuhých lan se špatnou uzlovatelností. Je schopen se při silném zatížení při zachycení pádu "pekelně" utáhnout. Pokud máte podezření, že na vašem laně se špatně utahují uzly, navažte koncovým cancourem pojistný uzlík. 3.Navázání doprostřed lana. Často se k tomuto účelu používá, i když ne vždy je pro vázání uprostřed lana optimální. Situace, kdy je vázán uprostřed lana dobrý jsou: a) brzdící uzel na laně při postupu po ledovci; b) navázání se na lano pro vícero druholezců na jednom laně. 4.Vytvoření smyčky s uzlem pro zakládání do skalní pukliny (coby jistící prostředek, tzv. spárová smyčka). Uzel se vkládá do skalní pukliny, která se zužuje, čímž v ní založený uzel drží, a ven ze skály trčí oko smyčky, do které se cvaká karabina postupového jištění. Často se používá na pískovcových skalách.

Lodní smyčka využití - pro lano: ANO; pro popruh: ANO




Smyčka, která se při zatížení stahuje. Používá se ke kotvení lana. Je možno ji vázat provazováním konce lana, ale také je možno ji navázat uprostřed lana. Právě toto navázání uprostřed lana se provádí nejčastěji. Její předností je, že prameny lana jde posunovat v uzlu, aniž bychom museli uzel úplně rozvázat, stačí jej pouze nepatrně povolit. Přitom stále může být uzel zajištěn v karabině. Smyčka se utahuje a drží i při zatížení jen jednoho pramene lana vycházejícího z uzlu. Má ale několik problémů: 1.Pokud by jeden z pramenů byl krátký (viz. na obr. situace vpravo), tak pozor, cancour se může snadno vyvléknout ven z uzlu, hrozí tak úplné rozvázání uzlu. Proto se Lodní smyčka nedoporučuje provazovat na konci lana. 2.Naopak navázaná uprostřed lana, kdy oba prameny z ní vedoucí jsou delší, je přijatelně funkční. Nutno však jí úhledně vázat aby nedošlo k prokluzu lana! 3.Zvláště na karabinách , Lodní smyčka při tahu za jeden pramen občas nevyzpytatelně proklouzne. Při činnostech využívajících lodní smyčku na karabině, kdy očekáváme tah jen za jeden pramen, se ji raději vyhýbáme a neděláme ji. Ovšem při tahu za oba prameny lana drží lodní smyčka na karabinách velmi dobře. Přitom se síla tahu obou pramenů nemusí zdaleka sobě rovnat. Nejčastější využití Lodní smyčky je při sebejištění jističe na štandu. Používá při odsazení pozice horního jističe, který shora jistí druholezce, dál od jistícího bodu stanoviště (např. situace: jistící kruh je na samém vrcholku věže, ale jistič potřebuje kvůli drhnutí lana o skálu být na okraji stěny). Tehdy se jistič sebezajistí za první pramen vedoucí z Lodní smyčky, a na druhý pramen pomocí "Krejčíku" připne jistící pomůcku. Tah tak bude působit na oba prameny a prokluzování Lodní smyčky je tím znemožněno.

Dračí uzel je náchylný k samovolnému rozvázání…




Spojovací uzly se nejčastěji v horolezectví používají ke spojování dvou lan k sobě, a ke spojování dvou konců krátkých kusů lan a popruhů, tzv. smyček.

Protisměrný osmičkový uzel využití - pro lano: ANO; pro popruh: ANO

Hodí se jen pro spojení konců lana stejného průměru, nebo popruhů stejné šíře. Uzel nejeví žádné tendence k samovolnému rozvazování, snad jedině při extrémně silném a v nevhodném směru vedeném tření o skálu je možné, že by se rozvázal. Po silném zatížení jde relativně dobře rozvázat. Uzel je rovněž dobrý na spojování obou konců krátkého popruhu k sobě-smyčka. A je přitom bezpečnější, než podobný Skotský uzel. Koncové cancoury lana nebo popruhu se musejí dělat dostatečně dlouhé. U lan kulatého průřezu tak min. 10 cm, u popruhů platí zásada, že koncový cancour musí být dlouhý alespoň trojnásobek šířky popruhu. Aby jeho nosnost byla co nejlépe využita, je nutno prameny lana nebo popruhu v něm vést pravidelně a co nejúhledněji. Protisměrný osmičkový uzel sice nemá tendenci k samovolnému rozvazování, přesto je ale dobré jej vylepšit tak, že na zbytkových koncích lana uděláme pojistné uzlíky ovázané okolo pramenů lana z uzlu vycházejících. Aby svou funkci dobře plnily, je nutno pojistné uzlíky vázat těsně u hlavního spojovacího uzle.




Ambulanční uzel (“plochá spojka”) využití- pro lano: ANO; pro popruh: ANO

Používá se ke spojení dvou kruhových smyček. V této "ploché" podobě způsobuje uzel jen minimální pevnostní ztráty. Mohou se tak spojovat jak smyčky kulatého průřezu, tak i popruhy. Ovšem i samotné smyčky mohou obsahovat své spojovací uzly, v případě popruhů to pochopitelně mohou být i švy. Je třeba spojovací uzel nebo šev umísti tak, aby nebyl v místě kontaktu obou smyček, tedy ve vlastním Ambulančním uzlu! Pozor (!), při zpětném přesmyknutí jednoho pramene může na jedné na jedné ze smyček vzniknout Prusík , což způsobí zbytečně velkou ztrátu pevnosti tohoto spojení.

Jednoduchý rybářský uzel (“malá autíčka”)

Jednoduchý rybářský uzel je sice plně funkční, ale přeci jen není tak bezpečný, jak by se hodilo. Jen jednoduchý uzlík na každém prameni je málo, u nových nebo tuhých lan se uzlík nemusí zcela utáhnout, a při jakémkoliv nežádoucím namáhání, např.třením se o skálu, by se mohl rozvázat. Proto se dává přednost dvojitému rybářskému uzlu, který lze považovat za velmi bezpečný spojovací uzel.




Dvojitá rybářská spojka (“dvojitá autíčka”) lano: ANO; popruh: NIC MOC

Velmi dobré spojení pro lana nestejně velkého průměru. Ovšem nejčastějším využitím Dvojitého rybářské spojky je spojení dvou konců lan k sobě, když chceme mít dlouhé dvojité lano pro dlouhé slanění. Uzel není náchylný k samovolnému rozvázání, a tak se uplatňuje všude tam, kde jde o naši bezpečnost. Jde po silném zatížení dost pracně rozvazovat. Jeho vázání je trochu krkolomné. Hotová a utažená Dvojitá rybářská spojka je sice přehledná, ale jen její vizuální kontrola nestačí… Rybářská spojka má totiž takovou svou "nevlastní sestru", která je jí na pohled zcela podobná, ale ve skutečnosti je zcela jiná. Ona chyba spočívá v tom, že rybářské uzle nejsou navázány "proti sobě", aby se srazili, ale "od sebe", takže se při tahu za lana od sebe rozjedou a lana se rozpojí !! Rozpoznat od sebe obě varianty jen letmým pohledem je téměř nemožné. Proto je vždy nutné jakoukoliv rybářskou spojku před zatížením podrobněji zkontrolovat - prohmatáním uzlu, drobným tahem ověřit, jak jsou prameny lana uzlem vedeny - zvláště máme-li se spoléhat na uzel, který vázal někdo jiný!




Prusíkovací uzly se v horolezectví využívají nejvíce ke šplhu po laně, a k fixování (upevnění) na laně, ať už při sebejištění při slaňování, anebo při záchranných postupech, jako je vytahování nemohoucího lezce na jistící stanoviště, vytahování z ledovcové trhliny, spouštění se zraněným, apod. Prusíkův uzel má jméno po svém vynálezci, rakouském profesorovi Karlovi Prusíkovi, který jej údajně vymyslel na jedné ze svých túr. Prusíkův uzel slouží jako jednoduchý prostředek pro šplhání nebo upevnění na laně. Skládá se z dvakrát či vícekrát provlečené smyčky z tenčí šňůry navinuté kolem silnějšího lana.

Prusík využití - pro lano: ANO; pro popruh: NE

Ve skautské terminologii se nazývá Liščí smyčka. Jedná se o základní a nejjednodušší prusíkovací uzel. Lze jej vázat jednou rukou. Podle počtu omotání smyčky kolem lana rozeznáváme jednoduchý prusík, dvojitý prusík, trojitý prusík, atd. Tento prusíkovací uzel je symetrický, a tak drží v obou dvou směrech stejně. Nevýhodou tohoto uzlu je, že funguje jen se smyčkami výrazně tenčími, než je lano. Například na laně o průměru 11 mm funguje nejvíce 5 mm prusíkovací smyčka. Tenké smyčky mají menší nosnost, a jsou málo odolné proti destrukci. Při použití tlustších smyček začne uzel prokluzovat. Používat se dají jen kulaté smyčky, u plochých popruhových smyček uzel nefunguje spolehlivě .




Machardův prusík využití - pro lano: ANO; pro popruh: ANO

Velmi dobrý prusíkovací uzel, je jedním z nejlépe fungujících. Špatně se však váže jen jednou rukou, a tak pro jeho uvázání musíme mít obě ruce volné. Drží perfektně i na širokých dutých popruzích (25 mm), a tlustých smyčkách kulatého průřezu (9 mm), ale taková tlustší smyčka musí být okolo lana ovinuta alespoň čtyřikrát, jinak může uzel prokluzovat a pomale sjíždět po laně dolů! Je-li ale počet ovinutí dostatečný, uzel se při zatížení hodně utahuje, posunování vzhůru pak může být pracnější. O to však lépe drží při zatížení v nečekaném okamžiku. Je vhodný na zajištění, předpokládá-li se postup po fixním laně terénem, jenž je ohroženo padajícím kamením, a kde je tudíž žádána vysoká nosnost a odolnost prusíkovací smyčky.

Dvojitý prusík Výborný na sebezajištění při slaňováním na dvojitém laně (po němž se nejčastěji slaňuje). Snadno se váže.




Karabinový ovinovací prusík

Tento prusík je asymetrický a optimálně drží jen v jednom směru zatížení. Smyčkou je nutno lano a karabinu ovinou minimálně třikrát, nejlépe však čtyřikrát, aby prusík neprokluzoval dolů !! V opačném směru zatížení prokluzuje. 5 mm smyčka funguje, 6mm a více nefunguje spolehlivě až vůbec. Při použití úzkého popruhu (15 mm) funguje, ale je nutno mít smyčku ovinutou okolo lana a karabiny minimálně čtyřikrát. Při použití tlustých, dutých popruhových smyček (25 mm) vůbec nefunguje. Uzel lze vzhůru posunovat tahem za karabinu, což je pohodlné zvláště v zimě, když má člověk zkřehlé prsty u rukou. Tahem za karabinu se však může prusíkovací uzel roztáhnout! V případě silného zatížení v nečekaném okamžiku pak může tento prusík proklouznout dolů, nezabrat. Proto je před zatížením nutno ho popotáhnutím za smyčku utáhnout. V průběhu prusíkování je dobré uzel stále kontrolovat. Tento prusík se hodí zvláště pro prusíkování v zimním, lehčím terénu (např. svah s měkkým sněhem o sklonu 30-40°) při postupu po fixním laně, kdy se člověk do prusíku zapne jen pro jistotu, ale ke stálému visení jej nepoužívá, a postupuje vlastními silami šlapaje ve sněhu a spíše požaduje, aby šel prusík po laně snadno posunovat vzhůru.




Navázání přímé Při samotném použití sedacího úvazu: je bod navázání pod těžištěm lidského těla, a při nekontrolovaném pádu hrozí převrácení hlavou dolů! Lezci používající jen sedák musí být zkušení, ovládat odskoky od skály, musí mít nad pádem kontrolu. Pády musí být krátké, neboli postupové jištění musí být blízko sebe. Také musí být postupové jištění kvalitní Důležité upozornění: Lano se bezpodmínečně musí do sedáku vkládat tak, jak doporučuje výrobce sedáku, je-li nám tento údaj znám.

Samotný prsní úvaz se nemá používat !!! Pro vázání smyček na konci lana platí ty samé uzly, co u sedacího úvazu, tj. nejlépe se hodí Osmičková smyčka. Samotný prsní úvaz se nemá používat, navázání přichází k úvahu jen v nouzi !! Není-li jiná možnost (např. po ztrátě ostatní výstroje). Při delším /časově/ visu v prsáku na laně může nastat tzv. ortostatický šok, což je kolaps oběhové a následně nervové soustavy těla v důsledku nerovnoměrné cirkulace krve v těle - od 1 až 2 hodin je jistá smrt !




Kombinovaný úvaz: Při jakémkoliv navázání na kombinovaný úvaz je nutno dosáhnout toho, aby zatížení během visu působilo na oba úvazy, sedací i prsní, a to tak, že jako první se má do záběru dostat sedací úvaz. Dosáhne se toho tím, že se oko (smyčky na laně, nebo pomocné smyčky) procházející sedákem udělá trochu menší, kratší. Prsák se má dostat do záběru (zatížení), až když se trup těla mírně zakloní dozadu. Co se navážeme na kombinovaný úvaz, tak vždy provedeme kontrolu díla: Postavíme se rovně, normálně vzpřímeně, rukou uchopíme lano, za které případně budeme viset, a zvedneme jej nad hlavu, aby bylo svisle vedené nahoru a zatáhneme za něj. Musíme cítit, že lano nám tahá za sedák, zatím co na prsáku se tah téměř nijak neprojevuje. Poté provedeme záklon trupu dozadu, a při tom musíme pociťovat, že prsák se dostává do záběru. Zároveň bychom se měli cítit poměrně volně, kombinovaný úvaz by nás neměl nějak zásadně omezovat v pohybu.




Navázání nepřímé (s vložením mezičlánku)

Při samotném použití sedacího úvazu: Přímé spojení lanem je vždy bezpečnější a tak by se mu měla dávat přednost. Pokud se navazujeme na konec lana, tak většinou platí, že lano jde provléci sedákem stejně, jako bychom provlékali mezičlánek (smyčku, karabinu). Existuje jedna situace, kdy je vložení mezičlánku rozumné řešení - potřebujeme-li se navázat doprostřed lana. Na laně se udělá Vůdcovská smyčka ("Krejčík"), a ta se k sedáku připne karabinou k jistícímu oku sedáku.. Takto navázán smí člověk lézt pouze s horním jištěním, např. jako druholezec. Karabina k tomu použitá musí mít pojistku zámku! Nosnost karabiny v podélném směru při zavřeném zámku musí být min. 25 kN v podélné ose karabiny, a 7 kN napříč karabinou.

Samotný prsní úvaz se nemá používat !!! Pouze pokud bychom se opět navazovali doprostřed lana, tak nastane situace, kdy je lepší použít hned dva mezičlánky. Do prsáku se naváže pomocná smyčka spojená do okruhu protisměrným osmičkovým uzlem a spojí se s lanem karabinou. Pokud by se jako mezičlánek použila jen samotná karabina, není to ideální, většinou se karabina dostane do podélné polohy mezi oky prsáku, a lano pak může karabinou působit napříč, kdy má karabina menší nosnost. Úplnou hrůzou by bylo zatížení napříč směrem na zámek.

Kombinovaný úvaz: Zde se uplatní jako vložený mezičlánek pouze smyčka, nejlépe popruh s nosností minimálně 15 kN. Je také možno použít smyčku kulatého průřezu, ale to minimálně o průměru 9 mm. Buď popruh se čtyřmi proužky tzn. aspoň 20 kN, nebo kus lana kulatého průřezu o průměru cca. 10 - 11 mm. Použitá smyčka musí být kvalitní a zachovalá! Na popruhu nebo lanové smyčce se vytvoří vůdcovským uzlem první oko, ve kterém je sedací úvaz, a druhé oko, ve kterém je prsní úvaz, se vytvoří už jen skotským uzlem. Lano se prováže skrz obě oka smyčky přes vůdcovský uzel, který oka spojuje. Oko smyčky procházející prsním úvazem musí být o trochu volnější než oko procházející sedákem. Při případném visu musí tíha jako první působit na sedák, prsák se má do zatížení dostat až při záklonu trupu těla dozadu. Pro smyčky tvořené na laně platí to samé, co pro přímé navazování se na samotný sedací úvaz, tzn. nejlépe se hodí Osmičková smyčka. Tento způsob navázání lze hodnotit jako velmi bezpečný.




Nouzové způsoby navázání

Sedačka ze smyčky Používá se pouze pro lezce s horním jištěním. Dělá se pomocí kruhové smyčky ovázané okolo pasu těla, která tak primitivně nahrazuje sedací úvaz. Lano se k ní musí navázat buď přes mezičlánek (karabinu s pojistkou), nebo přímo (nejlépe Osmičkovou smyčkou na laně).




Klettersteig – Via ferrata – zajištěná cesta Zdroje nejčastějších nebezpečí na klettersteigu jsou: absence dynamického jištění , množství cizích turistů na trase (mohou na vás spadnout přímo oni, nebo mohou uvolnit kamení, které na vás spadne, apod.) ocelová lana, častý zajišťovací prostředek na klettersteigu, je v případě bouřky ideálním bleskosvodem

Nejvážnějším z těchto nebezpečí je absence dynamického jištění. Jen málokdo si uvědomuje, že na exponovaných úsecích takových "železných" cest hrozí při uklouznutí a pádu výrazně větší nebezpečí, než při jištění horolezeckým způsobem. tzv. pádový faktor - Čím vyšší pádový faktor tím větší "pecka" (PF – max. do hodnoty 2! )

Výpočet: délka pádu/účinná délka lana Budou-li ukotvení fixu po 5 m a lezec spadne těsně pod horním kotevním bodem, pádový faktor bude 6 (délka lana)! Naproti tomu při postupu lanového družstva, které se jistí horolezeckým způsobem, se může faktor v nejhorším případě rovnat 2! - Jedinou rozumnou cestou jak systém vylepšit je vložit mezi úvaz a závěsné lano tlumič pádu … Krátké smyčky používané na klettersteigech téměř nepruží, i když jsou někdy z dynamického lana. Aby toho nebylo málo, následky pádu ještě zhorší použití samotného sedacího úvazu. V něm má člověk těžiště těla nad ním, a při tak tvrdém dopadu se trup těla zvrátí dozadu. Nikdo nemá tak silné břišní svaly, aby v okamžiku unesly 2,5 tuny! Člověk se pod dopadu obrátí hlavou dolů, získá rotační pohyb a hlavou se s téměř jistotou udeří o skálu pod sebou.

Pohyb na klettersteigu a další turisté Pozor na tzv.“stádový pud“. Platí zásada, že na ocelovém laně v úseku mezi ukotveními se smí pohybovat pouze jeden člověk ! (zachovávat dostatečné rozestupy - počítat s možným pádem prvého lezce a jeho průvěsem do cesty druhého spodního lezce !)

Rozhodně nevstupovat do míst, kam padá kamení !




Ferátové sety Systém “V” Nazývá se tak proto, že svou konstrukcí připomíná písmeno V. K úvazku je připevněn tlumič, jímž je protažena zhruba 2 m dlouhá lanová smyčka na koncích opatřená karabinami. Tlumič se nachází uprostřed smyčky. Na ocelové lano se musí (!) cvakat jen jedna smyčka, druhá se ponechá volně viset, nebo se cvakne do poutka na sedáku či slaňovacího oka na sedáku. Při pádu se právě tato volná, nepoužitá smyčka vtáhne do tlumiče.

Systém “Y” Nazývá se tak proto, že svou konstrukcí připomíná písmeno Y. K úvazku je uzlem připevněna smyčka. První 1 m - 1,5 m smyčky je prověšeno, pak je smyčka vpletena do tlumiče, který je připevněn k úvazku, a za tlumičem se rozdvojuje, většinou tak, že na jeden, hlavní, pramen smyčky je uzlem připevněn druhý kratší pramen, a oba jsou pak zakončeny karabinou. Velikou výhodou tohoto systému je, že člověk s ním může spadnout i když má na ocelovém laně karabinami zapnuté obě smyčky zároveň. Druhá smyčka s druhou karabinou tak zálohuje tu první.

Po každém pádu je třeba lano zpátky skrz brzdu nasoukat do pohotovostní polohy !!! Pokud se tak neučiní, brzda se stane nefunkční !!! Sedací a prsní úvazek spojit nejlépe plochou smycí pomocí protisměrného nebo osmyčkového uzlu a asi v jedné třetině udělat na místě těžiště uzel pro navázání setu!

V praxi to funguje následovně. Tlumič, většinou kovový výlisek, má v sobě různé otvory, jimiž se proplete lanová smyčka, a ta se nechá v úseku mezi tlumičem a uzlem, kterým je připevněna k úvazu, volně prověšená zhruba v délce 1 m - pokud není smyčka spojena s úvazkem a brzdou v jeden celek (viz.obr) musí mít nějaké zakončení - aby nedošlo k vyjetí z brzdy ! Tlumič se rovněž přidělá k úvazu. Při pádu se pak lanová smyčka začne otvory tlumiče protahovat, dokud do sebe tlumič nenatáhne celý onen 1 m prověšené části smyčky pod tlumičem. Tření lanové smyčky vpletené do otvorů tlumiče tak absorbuje část pádové síly, ztlumí pád.

Úvazy Naprostou šíleností je používat samotný prsní úvaz. Samotný sedací úvaz také není vhodný, na klettersteigu vznikají až příliš tvrdé pády. V úvahu tak připadají jen kombinované a celotělové úvazy. Podniká-li člověk túru s batohem, musí celotělový nebo kombinovaný úvaz mít určitě!




Karabiny na klettersteigu Tyto karabiny se značí písmenem K v kroužku. Musí mít nosnost v podélné ose min. 25 kN, musí být opatřeny gumičkou či svorkou, která bude udržovat smyčku vždy v ohybu karabiny tak, aby karabina byla zatěžována v podélné ose, musí mít automatické pojistky. Automatické pojistky existují dvojího druhu. “Otočné”, které se otáčejí okolo zámku karabiny vpravo - vlevo, a “bajonetové”, které se po zámku karabiny posouvají nahoru - dolů. V žádném případě se nehodí karabiny se šroubovací pojistkou (závitem), jejich obsluha je zdlouhavá, a svádí k tomu se na pojištění zámku “vykašlat”. Karabina je lámána bočním zatížením. Na to není karabina konstruována a její nosnost v tomto směru není velká. Z toho vyplývá preferovat jistící systém “Y”, neboť při něm je možno mít v ocelovém laně zapnuté obě smyčky zároveň, kdy jedna druhou zálohuje. Popruhy musí být ke karabině fixovány v jejím menším zaoblení (! příčné zatížení karabiny !) Karabiny by měli být fixovány na lano pevně - NAŠITÍM (uzly se mohou povolit) To platí i pro brzdu připevněnou na úvazkový pás, doporučuje se používat sady s našitou smyčkou nebo připevněnou jednoduchým prusíkovým uzlem která se připevní polovičním prusíkovým uzlem k úvazku. (nebo speciální karabinou ne s menší pevností lomu než 10KN)

Smyčky Musí mít velkou nosnost. Nejlepší jsou z dynamického lana o průměru 9 mm - 11 mm. Lano použité na tyto smyčky musí být nové, kvalitní. Bylo-li do smyček často padáno, musí se smyčky vyřadit!

Další výbava Přilba - je naprostou nezbytností, Rukavice, Lano (není vždy nutné), kvalitní obuv (pohorky s dobrým vibramem), základní lékárničku, čelovou svítilnu, rezervní oblečení do špatného počasí, žďárského vak na nouzový bivak, mapu, buzolu a výškoměr

Obtížnost Nejnižší stupeň v této klasifikaci představuje písmeno velké „A“, které je počátkem obtíží. Klettersteig označený písmenem „C“ je možné považovat za obtížný, cesty s označením „D“ a „E“ jsou již vážnými až extrémními počiny.




Jištění a slaňování Jištění je způsob, jakým se zabezpečíme lanem proti pádu.

Fixní lano Fixní lano je takové lano, které je minimálně za svůj horní konec pevně ukotveno k jistícímu bodu v terénu (počet ukotvení ale může být i větší, než jen jeden). Fixní lano se tedy nijak neposunuje, nedobírá, prostě je pouze natažené v terénu.

Tzv. lanové zábradlí Lano se ke skále pevně ukotví za několik bodů. Především za oba konce, a pak několikrát i za smyčky navázané na laně v jeho průběhu. Instalace lana v terénu předpokládá, že ve skupině je alespoň jeden zdatný člen, který instalování lana provede. Ostatní lezci se pak k lanu připnou smyčkou opatřenou na konci karabinou, která se na fixní lano cvakne. Lezec pak při postupu karabinu za sebou táhne - tzv. "lanovka". Postup je prakticky totožný jako na klettersteigu, proto je dobré mít stejné vybavení.




Slaňování Slaňovat je možno po jednom prameni lana, např. fixní lano – viz.obr 1, ale v naprosté většině se slaňuje po dvojitém laně, čehož se dosáhne tak, že se jednopramenné lano přehne napůl, a jeden pramen se protáhne okem slaňovacího stanoviště. Umožňuje to lano po slanění stáhnout dolů – viz.obr 2. Po dvojitém laně se tedy slaňuje vždy, když chceme po slanění dole na zemi vzít lano někam pryč k dalšímu použití. Pozor ale - max. délka slanění je pak jen poloviční k délce celého lana. Je praktické mít na laně přesně označenou půlku (např. značkovacím fixem /od výrobce lana!/, nebo lepící páskou, apod.). Pokud totiž pak máme onu označenou půlku lana nastavenou v oku slaňovacího stanoviště, máme zaručeno, že oba konce lana jsou dole ve stejné horizontální úrovni a tudíž je nám celá max.délka napůl přeloženého lana k dispozici. I kdyby jen jeden pramen lana nesahal k zemi, hrozí při vyjetí slaňovací pomůcky ven z tohoto pramene lana pád na zem! Lano by totiž v ten moment bylo zatíženo jen za jeden pramen a vytáhlo by se ven ze slaňovacího stanoviště, podobně jako když lano stahujeme viz.obr 3.

obr 1

obr2

obr3

Ke slaňení po dvojitém laně je možno též použít dvě lana, která se spojí uzlem. Potom je ale nutno si pamatovat, jak je spojovací uzel umístěn vůči slaňovacímu stanovišti. Jde o to, že po skončení slanění, a následném stažení lana dolů, půjde lano stáhnout jen za ten konec, který je dolů veden hned z uzlu. Uzel totiž nepůjde v opačném směru protáhnout skrz oko slaňovacího stanoviště, např. kruhu. Samozřejmostí pak je, že slaňovací pomůcka se musí na lano umístit až pod spojovací uzel, jinak by přes něj nepřejela.




K plynulému a snadnému slanění se používají rozličné slaňovací pomůcky. Tyto pomůcky, do nichž se vkládá lano, se připínají k horolezeckému úvazu, a to jen karabinou s pojistkou. Tyto slaňovací pomůcky jsou mnohdy totožné s jistícími pomůckami. Nejčastěji lidé používají osmu nebo košíček (kyblík).

Slaňování s osmou Lano je možno navlékat na Osmu různými postupy. Doporučený je však níže uvedený způsob, výhodný především tím, že nám Osma téměř nemůže vypadnout z ruky během manipulace.

Popis: 1.Osmu nosíme připnutou ke karabině za velké oko. Karabina musí mít pojistku zámku. Před slaňováním si karabinu připneme ke jistícímu oku na sedáku. 2.Skrz velké oko Osmy provlékneme ohyb lana a obchvátíme jím malé oko Osmy 3.Osmu odepneme z karabiny, Osma drží navlečená na laně 4.Karabinu na jistícím oku sedáku připneme na malé oko Osmy. Zkontrolujeme, zda je zatažena pojistka zámku karabiny. Jsme připraveni slaňovat… Pokud slaňujeme po dvojitém laně, je postup shodný, se zdvojenými prameny lana zacházíme jakoby to byl jeden pramen lana. Tento manévr pro vyndání lana z Osmy má nad to, že nám Osma nemůže vypadnout z rukou, ještě tu výhodu, že se Osmy jen minimálně dotýkáme rukama. Nespálíme se tak o Osmu zahřátou třením vzniklém při slanění.




Průběh slaňování Při slaňování je nutno dodržovat několik zásad: Slaňovat pomalu! Třením mezi lanem a slaňovací pomůckou vzniká teplo, a to nesvědčí lanu. Po skončení slanění je zahřátou slaňovací pomůcku třeba co nejrychleji sundat z lana. Před zahájení slaňování mít pečlivě zkontrolováno, zda oba konce lana (při slaňování po dvojitém laně) sahají na zem či k dalšímu slaňovacímu stanovišti. Alespoň jednou rukou držet lano pod slaňovací pomůckou. Při pevném úchopu za toto lano pod slaňovací pomůckou se slaňování (pohyb) dolů zastaví, při popouštění této části lana probíhá posun dolů. Rukou svírající lano pod slaňovací pomůckou se nikdy nepouštět! Pořád je nutno tam ruku mít a korigovat rychlost slaňování. Pokud nohama dosahujeme při slaňování na skálu, opírat se nohama o skálu rozkročeně mírně do stran. Zlepší se tak stabilita člověka proti výkyvům napravo či nalevo. Dále: nebát se trochu zaklonit dozadu trup těla a nohama se vzepřít proti. Pokud konce lana nesahají bezpečně na zem, je nutno konce lana k sobě spojit uzlem. Uzel má zabránit vyslanění z lana, což je moment, kdy slaňovací pomůcka dojede ke koncům lana a ty vyklouznou ven ze slaňovací pomůcky; následuje pád. Účinnost této finty hodně závisí na typu slaňovací pomůcky. Pokud se slaňuje po jednom prameni lana, dělá se uzel pochopitelně jen na tomto jednom prameni. Někdy je možno se setkat s praxí, kdy se i při slaňování po dvojitém laně dělají koncové uzly každý zvlášť na jednom prameni lana. Dělá se to proto, že lano se pak lépe zbavuje zkroucení . Nutno však podotknou, že uzly jsou pak objemově menší, a spíše jim hrozí proklouznutí skrz osmu.

Každopádně při jakémkoliv podezření, že konec lana - nebo oba konce lana při slaňování po dvojitém laně nesahá až na zem, je nutno se při slaňování sebejistit prusíkem! Platí, že čím je lano tlustší , tím větší je při slaňování tření mezi ním a slaňovací pomůckou, a slanění je tak pomalejší. Naopak tenké lano má menší tření, slaňující pohyb je po něm rychlejší a pro ruce člověka namáhavější. A z toho odvozeně: slanění po dvojitém laně probíhá pomaleji, naopak po jednom prameni lana je rychlejší.




Vtažení předmětu do osmy Při slaňování po osmě může lano dovnitř do osmy vtáhnout (navinout) různé předměty, které máme u sebe. Během slaňování by na nás nemělo nic vlát, neměli bychom být ověšeni zbytečnými předměty při jejich stažení nás to může i uškrtit! Delší vlasy ukrýt pod kapuci, nebo sepnout dozadu sponkou a šňůrky bezpečně odstranit z dosahu jistidla! Uvolnění předmětů vtažených do osmy prostým tahem je téměř nemožné! Když už nám nějaký předmět do osmy vniknul, chce to především nepanikařit, a hlavně nepokračovat ve slaňování! Rukou pevně uchopit lano pod slaňovací osmou a držet. Slaňování se v tu chvíli zastaví. Nyní máme volnou už jen jednu ruku. Tou je nutno si vzít z matroše na sedáku prusíkovací smyčku, a tu jednou rukou navázat na lano nad osmou (jednou rukou se nejlépe váže jednoduchý prusík, aby dobře držel musí být z tenké smyčky /5 mm/; pak ale má menší nosnost a odolnost proti destrukci - pozor na padající kameny!). Dále pomocí další smyčky se připneme k tomuto prusíku, a ten posuneme po laně co nevýše a zatáhneme ho. Teď už se můžeme pustit druhou rukou lana pod osmou, protože budeme sedět v prusíku. Potáhneme lano zespoda do osmy, tím se odlehčí osma. Nyní můžeme předmět do ní vtažený vyndat. Pak už jenom dotáhnout lano v osmě, opět pevně uchopit lano pod osmou, nadzdvihnout se krátkým přítahem za ruku, víc dotáhnout lano v osmě (čímž už budeme v osmě sedět, odsedávací prusík se uvolní), zrušit prusík. A opět jsme ve slaňovací pozici a můžeme jet dolů. Pokud se nám do osmy vtáhnul rukáv (tudíž tam máme ruku chycenou) a druhou se držíme lana pod osmou, nemůžeme už nic dělat, než se pokusit rukáv vší silou vyrvat i za cenu že ho roztrháme. Když to nejde, nezbývá než se rukou na laně pod osmou dál pevně držet a volat o pomoc.

Kroucení lana a tření o skálu, lano nejde stáhnout Osma při slanění způsobují výrazné kroucení lana. Což, samo o sobě není toto kroucení nebezpečné, ale opravdu výrazné kroucení má za následek spletení obou pramenů lana do spirály, a tím zvětšení tření mezi oběma prameny lana - míněno pochopitelně při slaňování po dvojitém laně. A přidá-li se k tomu někde i tření o skálu, může být výsledkem to, že nepůjde stáhnout lano. Někde uprostřed stěny je taková situace problém... Částečně jde tomuto kroucení bránit tím, že na jeden pramen lana nad osmou cvakneme karabinu, kterou pomocí smyčky připojíme k úvazku. Tuto karabinu pak během slaňování za sebou táhneme. Kroucení sice úplně neodstraníme, ale aspoň se každý pramen kroutí sám o sobě. Po dokončení slanění musíme při vyndávání slaňovací pomůcky už jen obratně a rychle od sebe oba prameny lana oddělit, aby se při svém "vykroucení" do sebe opět nezamotaly.




Jiné slaňovací pomůcky, především ty na principu Stichtovy brzdy-košíčku/kyblíku, lano vůbec nekroutí. Pokud se lano už zkroutilo a vzniklé tření je tak velké, že lano nejde stáhnout, tak nezbývá, než zkusit je zespoda rozkroutit, což je velmi piplavá práce a nemusí se povést. Pak už je jen řešením po něm jako po fixním laně vylézt nahoru a pokusit se slanit znova a lépe. Pozor! - při výstupu po dvojitém laně jako po fixním je nutno zatěžovat zaráz oba prameny lana, aby se lano při náhlém nečekaném povolení nemohlo vyvléknout ze slaňovacího stanoviště! Další prekérností je situace, kdy lano jde stáhnout, už se úspěšně vyvléklo z oka slaňovacího stanoviště, ale k zemi padající konec lana se někde zachytil ve skále (zapadl do skalní pukliny,obtočil se okolo hrotu, atd.)… A lano nejde dál stáhnout... Nezbývá, než se navázat na druhý konec lana, který je v naší moci, a pokusit se vylézt nahoru a při tom se normálně postupově jistit jako při běžném lezení (vklíněnci, smyčkami…) Nahoře pak lano uvolnit a znova slanit, záleží pak na situaci, jestli z původního slaňáku, nebo z nového, nížeji položeného. Lézt osvobodit lano nahoru je nejlépe po skále. Když to nejde, tak se dá i šplhat po onom zaseklém lanu jako po fixním, ale pak je naprosto nutné se doprovodně jistit, jak bylo napsáno výše. To zaseklé lano se může nečekaně uvolnit, zvláště jestliže ho výše zatížíme v nějakém jiném směru, v jiném úhlu.




Katastrofický scénář: Dolní část lana k místu zaseknutí nevystačí, skále je hladká, nelezitelná, výše ve skále se nejde jistit, natož pomyslet na jistící stanoviště. Možná řešení:

1. jestliže jsme už na zemi (předpoklad, že se jedná o pěšky nedostupnou věž), tak jít pryč a koupit si nové lano; 2. křičet o pomoc; 3. jsme v odlehlých horách - pokud už je to na zem blízko, či skála pod námi už bude vděčnější na časté jištění, tak uřezat nožem z lana co největší část, a po té dokončit slanění; 4. pokud jsme ještě vysoko ve stěně a pod námi je volný prostor kam padat, tak dolní konec lana kvalitně, pevně zafixovat ke skále, máme-li tlumič pádů, tak ho mezi kotvení lana a lano vložit, a risknout po zaseklém laně šplhat, jistit se několika prusíky z pevných smyček (nejlépe Machardův prusík); Tato možnost je hodně zoufalá, provádět ji jen opravdu v kritické situaci někde v odlehlých pohořích, kde není šance, že se dočkáme pomoci. Slaňovací stanoviště Pokud se jedná o fixní, tedy ve skále trvale osazené jištění, které slouží jako slaňovací stanoviště, je nutno ho před zatížením bedlivě prohlédnout. Zjistit, zda nejsou kovové části rezavé, smyčky prodřené či natavené, apod. Při pochybách o kvalitě slaňovacího stanoviště je dobré, je-li to možné, jej vylepšit vlastním jištěním. Toto fixní stanoviště pro slaňování je nejčastěji tzv. slaňovací kruh, což je velmi masivní nýt osazený do otvoru vyvrtaném ve skále, na konci opatřen okem, kam se provléká lano. Ale existují i jiné formy, např. tzv. prasečí ocásek, nebo pomocí nýtů ke skále připevněný řetěz. Někdy to může být i jen obyčejná skalní skoba, která má ve svém oku navíc ještě kovový kroužek. V horách často slaňovací stanoviště tvoří několik různých jištění poblíž sebe, která jsou mnohdy "divoce" pospojována několika smyčkami, do jedné z nichž se nakonec vkládá lano po kterém slaňujeme. Někdy jako slaňovací stanoviště může sloužit i kmen stromu. Kovové oko slaňovacího stanoviště, kterým se provléká lano, nesmí mít žádné ostré hrany, nebo ohýbat lano v ostrém úhlu. Poloměr ohybu lana by neměl být menší jak 5 mm. Ostré hrany a ohnutí lanu nesvědčí a ničí ho. Je-li slaňovací stanoviště tvořeno smyčkou, musí se po slanění lano stahovat dolů pomalu! Třením mezi lanem a smyčkou dochází k zahřívání, které může slaňovací smyčku natavit ! Někdy se člověk dostane do situace, kdy musí slanit z nějakého jištění osazeného ve skále, které není pro tento účel zřízeno. Např. vklíněnec s okem z ocelového lanka, nýt s planžetou z tenkého plechu, skalní skoba bez kroužku, apod. V takovém případě se do tohoto jištění musí buď vložit karabina, která tam už ale zůstane a člověk ji ztratí. Nebo se tam obdobně zanechá smyčka. Nastávají taky situace, kdy chceme odněkud slanit, ale nikde v terénu není žádné slaňovací stanoviště. Musíme si jej tedy zbudovat sami. Horolezecký materiál, který k tomu použijeme však budeme muset v terénu ponechat a ztratíme jej.




Slaňování s poloviční lodní smyčkou Při tomto způsobu slaňování je dobré mít karabinu HMS (karabina víceméně pravidelného hruškovitého tvaru), a ta musí být vybavena pojistkou zámku. Během slaňování nutno dávat pozor na to, aby se třením lana nepovolila pojistka a následně nedošlo k otevření zámku a vypadnutí lana z karabiny. Karabina by měla být proto zámkem orientována na opačnou stranu, než jí prochází lano.

Historické a nouzové způsoby slaňování Dnes se tyto slaňovací metody používají jen v nouzi, kdy po nějaké neuvěřitelné souhře nešťastných náhod můžeme ztratit většinu horolezecké výbavy, a zůstane nám třeba jen lano. V prvé řadě se dá slanit v tzv. Dülferově sedu . Pokud nám zůstala alespoň nějaká výbava, můžeme si ze smyčky udělat improvizovaný sedák a slanit po karabině s navázanou poloviční lodní smyčkou…




Lehčí a krátké skalnaté terény či spíše svahy je možno též slanit po laně ovinutém kolem paží. Ale spíše než slanění je to vylepšené ručkování po laně dolů. Používá se jen ve snadném, méně rizikovém terénu.




Několik dobrých rad... Při slaňování v horním úseku lana probíhá sklouzávání po laně pomocí slaňovací pomůcky pomale. Je to způsobeno tím, že lano je napínáno svou vlastní vahou. Pod námi totiž v tu chvíli ještě visí dlouhý úsek lana, a ten má svou vlastní váhu. Ta se přenáší na slaňovací pomůcku, čímž dochází k většímu tření mezi lanem a pomůckou. Výsledek: slaňování probíhá pomalu. Naopak když už jsme dole, a úsek lana visícího pod námi je krátký, a tudíž lehký, tření se zmenší, a sklouzávání po laně dolů získává na rychlosti. A o to větší sílu musíme vynaložit rukou, kterou svíráme lano pod slaňovací pomůckou, abychom tuto rychlost zbrzdili. Jsme nahoře na skále, ze které chceme slanit, lano už máme provlečené ve slaňovacím stanovišti (např. v kruhu) a chystáme se jej hodit dolů. Předtím je však nutno zavolat směrem dolů pod skálu "Lano!", aby jiní lezci, kteří se zrovna nacházejí pod skálou, měli možnost se schovat či odstoupit od skály. Pak počkat asi 5 vteřin a lano poté hodit dolů. Německy se lano křičí "Seil!" /čti: zajl/, anglicky "Rope!" /čti: roup/, italsky "Corda" /čti: korda/. Jelikož se v drtivé většině při horolezectví slaňuje po dvojitém laně, je tendence lano prostě přeložit napůl, tedy nastavit lano do oka slaňovacího stanoviště svou přesnou polovinou, která je na laně většinou značena lepící páskou. Tím je ale lano během své existence stále ohýbáno a zatěžováno na jednom a tomtéž místě. Po určité době pak toto místo může být poškozeno. Pokud tedy naše lano na dvojato v pohodě a s rezervou sahá na zem, a my to můžeme pohledem kontrolovat, je dobré lano do oka slaňovacího stanoviště nastavovat i na jiných úsecích, než jen na značené půlce. Pozor na stíny. Při slanění může jen letmá vizuální kontrola pohledem vést k omylu a to kvůli stínu vrženým tím delším pramenem lana. Mylně se tak může domnívat, že má ještě pod sebou dostatek dvojitého úseku lana, a ono ve skutečnosti ne. Při silném slunečním svitu je to opravdu efektní klam, nutno to mít na zřeteli a dívat se pozorně ! Jak slaňovat po velmi tenké pomocné šňůře (např.7 mm)? No, když už jsme nuceni něco tak zběsilého dělat, tak záleží především na tom, aby se zvýšilo tření mezi šňůrou a slaňovací pomůckou. Tenká šňůra má ve slaňovací pomůcce příliš malé tření a slaňování je velmi rychlé, navíc se tenká šňůra hůře drží v ruce, takže jde i těžko brzdit rukou. U slaňovací osmy je možný tento způsob: šňůru do osmy vložíme standartním způsobem, a úsek šňůry obepínající krček osmy ještě navíc protáhneme skrz velké oko osmy a podruhé obchvátíme malé oko osmy. Krček osmy tak bude šňůrou obtočen dvakrát. Tím bude větší tření a slaňování se zpomalí. Někdy i postačí (záleží na tuhosti šňůry) dát šňůru do osmy obráceně, tedy klk šňůry prostrčit malým okem osmy a obchvátit velké oko osmy, a osmu si pak s sedáku připnout za velké oko. U Stichtovy brzdy/kyblíku - nacpat do brzdy více karabin, jež lano obchvacuje.




Slaňování se sebejištěním Sebejištění při slaňování se provádí pomocí prusíkovací smyčky, kterou se lezec připojí k lanu. Během slaňování si člověk musí sevřenou dlaní ruky stahovat prusík dolů ve stavu, kdy je prusíkovací uzel neutažen. Slaňující lezec pak může kdykoliv slaňování zastavit tím, že pustí z ruky prusík, a nechá jej se zadrhnout na laně. Poté se může oběma rukama pustit slaňující pomůcky i prusíku, aniž by dál sjížděl dolů. Rovněž sebejištění prusíkem způsobí zastavení skluzu po laně dolů, je-li slaňující lezec např. zraněn padajícím kamenem a upadne do bezvědomí. Konečně při určitém způsobu sestrojení sebejištění (tj. prusík nad slaňovací pomůckou) může prusíkovací smyčka zadržet slaňujícího na laně poté, co dojel na konec lana a nechtěně vyjel z něj slaňovací pomůckou ven. Prusíkovacích uzlů, které lze při sebejištění při slaňování používat, je několik. Nejlepším je třeba Machardův prusík…viz. kapitola uzly str.12. Na dvojité lano (po němž se nejčastěji slaňuje) je výborný Dvojitý prusík upravený pro dvojité lano. viz. kapitola uzly str.13. Dobrý je také opět Machardův prusík. Je-li použit Machardův pro sebejištění při slaňování po dvojitém laně, musí se dávat pozor na to, aby prameny lana byly úhledně vedeny, nebyly na nich kličky způsobené kroucením lana, apod. Před započetím slaňování je nutno si ověřit, zda se zvolený prusíkovací uzel na dvojitém laně zadrhává…Při jakýchkoliv pochybnostech je dobré použít raději Dvojitý prusík upravený na dvojité lano. Při slaňování pozor na značení středu lana lepící páskou. Je-li slaňování vedeno přes pásku, nutno při přetahování prusíku přes ní uzel trochu povolit. Jinak by se prusík mohl zadrhnout, nebo by také mohlo dojít ke stržení pásky. Prusíkovací smyčku si lezec připne karabinou k sedáku, nebo si ji naváže přímo na sedák, a to vždy tak, aby si mohl do prusíkovací smyčky odsednout.. Kam se umístí prusíkovací uzel je různé. Jsou dvě možnosti. Pod slaňovací pomůcku, nebo nad ní.

Prusík umístěný pod slaňovací pomůckou

Tento způsob sebejištění při slaňování se hodí především na slaňování v lámavém terénu, které je ohrožené padajícím kamením. Nesahá-li lano až na zem, je při tomto způsobu sebejištění nutno mít konce lana svázané k sobě, nebo je mít připevněné k nějakému pevnému jistícímu bodu.




Při tomto způsobu sebejištění je nejdůležitější, aby prusíkovací smyčka nedosahovala k slaňovací pomůcce! Buď se slaňovací pomůcka k sedáku připevní na trochu delší odsedávací smyčce - dlouhé tak, aby na ni člověk dosáhl rukou, anebo se prusíkovací smyčka naváže jako velmi krátká, kratší jak 10 cm, aby nedosahovala k slaňovací pomůcce! Jakmile by se totiž prusíkovací smyčka zespodu přitiskla k slaňovací pomůcce, tak by se buď nezatáhl prusíkovací uzel na smyčce -přestal by fungovat prusík, sebejištění by bylo ztraceno! (tak se to děje jen u některých slaňovacích pomůcek, např. u těch na principu Stichtovy brzdy), nebo by byla prusíkovací smyčka zatáhnuta s lanem dovnitř slaňovací pomůcky (tak se děje např. u nejčastěji používané slaňovací osmy), a pak by se slaňování zcela zastavilo, neboť by se prusíkovací smyčka a slaňovací osma do sebe zamotaly a vzájemně zablokovaly. Vyproštění se je velmi pracné! Výhodou umístění prusíkovací smyčky pod slaňovací pomůcku je vyšší nosnost celého zajištění ve chvíli, kdy rukou pustíme prusík a necháme jej zatáhnout se na laně, aby se zastavilo slaňování. V tento moment lezec zatěžuje jak slaňovací pomůcku, tak i zároveň prusík pod slaňovací pomůckou. Zatížení se tak rovnoměrně rozloží, a prusíkovací smyčka není tolik napnutá. Prusík vlastně v tu chvíli nahrazuje ruku, kterou normálně držíme lano pod slaňovací pomůckou. Navíc je prusík pod slaňovací pomůckou trochu ukryt před případnými shora padajícími kameny. To je důležité.. Zasáhne-li takový kámen napnutou smyčku, může ji přeseknout. Při umístění smyčky pod slaňovací pomůcku je prusíkovací smyčka méně napnutá, a navíc trochu ukryta pod slaňovací pomůckou. Díky tomu se mohou takto použít i tenké prusíkovací smyčky (např. 5 mm), v nouzi jde použít i “pevnější” tkaničku od bot, apod… Pozor ale na menší nosnost těchto tenkých prusíků - "tkaniček". Pokud nám selže slaňovaní, tak všechna naše tíha bude působit jen na tento prusík. Proto ony tenké prusíky - "tkaničky" raději moc nepoužívat, skutečně jen v nouzi. Prusík musí vydržet váhu člověka, a dále platí, že čím je masivnější, tím lépe odolá destrukci, např. při zásahu kamenem. Nevýhodou tohoto způsobu sebejištění je nemožnost prusíku zachytit lezce při vyslanění ven z konců lana. Nesahají-li oba konce dvojitého lana, po němž se slaňuje, až na zem nebo nejsou-li konce lana připevněna k nějakému pevnému bodu (např. jistící stanoviště z nýtů, skob, apod.), nebo nejsou-li konce lan k sobě svázány, hrozí při doslanění na konec lana vypadnutí ven z lana. Sebejištění s prusíkem pod osmou tomu nezabrání, neboť prusík vyjede z lana ještě dříve, než slaňovací pomůcka (protože je pod ní). Někdy je možno se setkat s praxí, kdy se slaňovací pomůcka připne rovnou do slaňovacího oka sedáku, a prusíkovací smyčka, umístěná pod slaňovací pomůckou, se připevní pouze k jedné z nohavic sedáku. Dělá se to proto, že od níže posazené nohavice sedáku prusíkovací smyčka spíše nedosáhne ke slaňovací pomůcce, a nehrozí tak její vtažení dovnitř a následné zablokování slaňování. A zároveň je to pohodlnější, než nastavování slaňovací pomůcky smyčkou. Toto připevnění prusíku k nohavici sedáku je ale nebezpečné. Proč? Když selže slaňování člověk zůstane viset v prusíku a převrátí se hlavou dolů a zůstane viset za jednu nohu!

Selhání slaňovací pomůcky: 1. Omylem nedozavřený zámek karabiny. Během slaňování se může slaňovací osma vysmeknout ven z karabiny. 2. Slaňuje-li se po karabině HMS s poloviční lodní smyčkou, může se oplet lana zachytit o pojistku zámku karabiny a tah lana pak otevře zámek karabiny. Poté dojde k rozpletení poloviční lodní smyčky. 3. Je-li použita na připevnění slaňovací pomůcky k sedáku karabina bez pojistky, může se při chvilkovém nadlehčení lezce osma vysmeknout ven z karabiny při bočním tahu lana. Závěrem: pojistný prusík vždy připevňovat k sedáku tak, aby do něj šlo odsednout!!!




Prusík umístěný nad slaňovací pomůckou Tento způsob sebejištění při slaňování se hodí především pro situace, kdy se slaňuje po dvojitém laně, u něhož si nejsme jisti, zda nám sahají oba konce lana až na zem, konce lana nejsou k sobě spojeny, a hrozí vyjetí slaňovací pomůcky ven z lana. Prusíkovací smyčka musí být masivní s velkou nosností. Buď kulatá smyčka o průměru alespoň 9 mm, nebo z dutého popruhu širokého tak 20 - 25 mm. Výhodou tohoto způsobu sebejištění při slaňování je, že prusíkovací smyčka má možnost zachytit lezce poté, co slaňovací pomůcka již dojede ke koncům dvojitého lana, a vyjede z lana ven. Je však dobré, aby byla prusíkovací smyčka trochu delší - tak, aby na prusíkovací uzel člověk dosáhl rukou, neboť po vyslanění z lana ven může chvíli trvat, než se prusíkovací uzel na laně zadrhne. Čím dále bude prusíkovací uzel od konce lana v momentě, kdy z lana vypadne slaňovací pomůcka, tím lépe. Prusík bude mít víc času i prostoru na to, aby se zadrhnul. Nebezpečné situaci vyjetí z lana ven je nutno se vyvarovat!!! Není zcela zaručeno, že se prusík na laně dostatečně rychle a pevně zadrhne. Při jakýchkoliv pochybách o tom, zda konce lana sahají na zem, je nutno konce lana k sobě spojit už před započetím slaňování! Nevýhodou tohoto způsobu sebejištění je, že při zastavení slaňování a následném visu na laně, zůstává všechna váha lezce jen na prusíkovací smyčce, která je tak enormně zatěžována. Smyčka je pak i náchylnější např. k přeseknutí padajícím kamenem. Proto nutno používat masivní prusíkovací smyčky!




Bezpečnost osob v blízkosti bouřek Protože každá konvektivní bouře bývá doprovázena některým ze svých doprovodných projevů elektrickými výboji (blesky), srážkami (přívalové deště, krupobití), nebo prudkým větrem či jeho nárazy (tornáda, downbursty) - jsou bezpečnostní pokyny rozděleny právě podle těchto jednotlivých kategorií. Tyto projevy se však většinou nevyskytují samostatně, proto vždy musíme předpokládat jejich možné kombinace. Musíme zohlednit konkrétní situaci a prostředí, v němž se nacházíme, a posoudit který z těchto činitelů za daných okolností pro nás představuje největší nebezpečí - a podle toho se pak zachovat. Elektrické výboje (blesky) představují patrně nejrizikovější faktor, doprovázející většinu konvektivních bouří.

Fyzikální podstata Blesk je výboj mezi elektricky opačně nabitými mraky nebo mezi mrakem a zemí. Při úderu blesku vzniká krátkodobě ohromné elektrické napětí a to až 100 miliónů voltů a proud, který bleskem proteče bývá okolo 20 tisíc ampérů (může být až několik set tisíc ampérů). Za těchto jen těžko představitelných podmínek vzniká lokálně teplota 10 – 30 tisíc stupňu Celsia a blesk se pohybuje rychlostí 10 – 100 tisíc km/s. V oblasti průchodu blesku atmosférou dochází k explozivnímu rozpínání vzduchu v důsledku prudkého zvýšení teploty a vzápětí k jeho smršťování. To má za následek zvukové vlnění, které se projevuje jako hrom.

Statistiky V letech 1986 až 1992 probíhal výzkum (Burtscher a spol., Innsbruck) zranění bleskem v rakouských Alpách. V tomto období bylo registrováno celkem 1833 smrtelných nehod v horách. V tomto sedmiletém období statistiky zaznamenaly 22 případů nehod způsobených bleskem, při kterých bylo zasaženo 63 lidí. Asi 20% zasažených bylo zabito a 40% těžce zraněno. Ze zasažených bylo 34 Rakušanů a 29 cizinců. Ze zjištěných čísel vyplývá, že jedno úmrtí po zásahu bleskem připadá asi na dva milióny návštěvníků hor, avšak 1 člověk zasažený bleskem připadá na asi 375 tisíc návštěvníků. Asi 65% nehod se stalo v exponovaném terénu (vrcholy, hřebeny, zajištěné cesty), ale poměrně často dochází v Rakousku i ke zranění při kontaktu s kovovými ohradníky pastvin během bouřky a také při pobytu na chatách, které nemají hromosvod (např. různé bivakovací a nouzové přístřešky). Statistické údaje hovoří o třikrát větší pravděpodobnosti, že bude člověk zasažen bleskem, než že získá velkou výhru v loterii.

Prevence Maximální snahou každého návštěvníka hor by mělo být, aby ho bouřka v horách nezastihla na nechráněném místě. Za chráněné a tedy bezpečné místo lze považovat horské chaty, případně jiné budovy opatřené hromosvodem a vniřní prostory automobilů, autobusů, vlaků a lanovek. Všechna okna a dveře musí být uzavřeny. U auta by neměla být vytažená anténa. (nikoliv tedy v kabrioletu byť se zataženou střechou, nebo v trabantu) Zatáhneme okénka a nedotýkáme se zbytečně kovových částí karosérie. Uvnitř budov se zdržujte raději na suchém místě a dále od kamen, vodovodu, elektrospotřebičů, zásuvek a telefonu. Zavřete okna a vypněte televizor a další přístroje, jejichž součástí je obrazovka. Před každou horskou tůrou je potřeba se informovat na aktuální předpověď počasí a na pravděpodobnost výskytu bouřek. Protože ani profesionální předpovědi počasí nejsou přesné, sledujte i KČT SLOVAN PARDUBICE



během tůry vývoj počasí a v případě, že máte podezření na vznik bouřky, vyhledejte co nejrychleji bezpečné místo. Bouřky se vyskytují častěji odpoledne a navečer než v ranních a dopoledních hodinách… Na přicházející bouřku nejčastěji upozorní hrom, který je slyšet na vzdálenost do cca 20 km. Někdy můžete pozorovat také další průvodní jevy, které jsou způsobeny vyrovnáváním velkých elektrických potenciálů mezi opačně nabitými póly. Na obrysech objektů (např. na vrcholových křížích, orientačních tyčích nebo i na těle osob) můžete zvláště za šera či večer pozorovat namodralé světélkování nebo sršení doprovázené tichým praskotem nebo bzučením. Tento jev se nazývá Eliášův oheň. Může se projevovat i na součástech výstroje či výzbroje např. na karabinách nebo cepínu. U osob dochází k vstávání vlasů na hlavě, případně k mírnému svrbění kůže. Vzdálenost bouřky můžete poměrně přesně odhadnout podle doby, která uplyne mezi pozorováním blesku a zaslechnutím hromu. Protože blesk vidíte v podstatě okamžitě a zvukové vlny se vzduchem šíří rychlostí 0,33km/s, odpovídá doba mezi bleskem a hromem v sekundách dělená třemi vzdálenosti blesku v kilometrech. Uběhne-li např. mezi bleskem a hromem 9 sekund, je bouřka vzdálena asi 3 km. Bezpečnostní pravidla bychom měli zachovat po dobu alespoň 20 až 30 minut od posledního blesku či zahřmění. V další cestě pokračujte, až bude bouřka vzdálena alespoň 10km (čas mezi bleskem a hromem alespoň 30 sekund).

Nebezpečná místa a situace Jsou to především vyvýšené objekty jako samostatně stojící stromy, (Pozor - některé nižší stromy mohou mít výrazně hlubší kořeny než třeba okolní vyšší smrky a díky tomu jsou výrazně vodivější. Za bouřky je tedy lepší vyvarovat se blízkosti jakýchkoliv vzrostlejších stromů, nejen těch nejvyšších !!! ) Výrazné skalní bloky, vyvýšeniny hřebenů a vrcholy hor. Nebezpečné jsou nejen objekty špičaté, ale i oblé a málo výrazné. Zásah v okruhu do 15m od vyvýšeniny je asi 10x pravděpodobněší než ve vzdálenosti 100m. Velmi nebezpečné jsou také zajištěné cesty, které svými žebříky, drátěnými lany, řetězy a kramlemi slouží jako ohromný bleskosvod. Stany netvoří žádnou ochranu a v některých případech mohou být zasaženy s větší pravděpodobností než např. člověk ležící mimo stan. Pohyb v jakékoliv otevřené krajině, kdy máme u sebe jakékoliv větší kovové předměty (např. jízdní kola, deštníky, golfové hole, krosny s kovovou kostrou, zeměměřičské či fotografické stativy, ...) nebo se jich dotýkáme (např. pevné řetězy na horách). Těsné skalní výklenky jsou nebezpečné, protože člověk, který se zde ukrývá, tvoří propojení mezi horním a spodním okrajem výklenku. Ze stejného důvodu jsou nebezpečné i vstupní otvory jeskyní a okna nebo dveře chat. Protože blesk si hledá cestu s nejmenším elektrickým odporem, jsou také nebezpečná místa se silně podmáčenou půdou a místa s podzemní vodou. Protože se takováto místa těžko lokalizují, vyhýbejte se sníženým místům v sedlech nebo na loukách. Na podmáčená místa může také upozornit výskyt bujnější vegetace. Vyhýbejte se i vlhkým žlabům a korytům.




Velmi nebezpečné je pobývat v blízkosti vysokých předmětů, které nejsou zajištěny bleskosvodem. Pobyt ve vzdálenosti menší než dva metry od takového předmětu je nebezpečnější než stát v otevřeném terénu. Potenciálně nebezpečné jsou také blízko stojící stožáry vysokého napětí. Pobyt na vodní hladině (řek, přehrad, rybníků, jezer, moře) - jako plavec, v člunu, na lodi, surfovacím prkně, nafukovací matraci, ... a jiný kontakt s vodou z vodovodu (mytí rukou či nádobí, sprchování, ...) Pokud jsme v blízkosti bouřky, může být nebezpečným i pouhé vystupování z auta, zejména jsouli pneumatiky a půda ještě suché. V okamžiku vystoupení se totiž můžeme stát "uzemněním" našeho auta a tím iniciovat blesk. Za mokra by toto riziko mělo být výrazně nižší. Telefonování pevnými linkami (o to i v uzavřených chráněných místnostech), práce s počítačem (zpravidla je spojen nejen s elektrickou sítí, ale i s telefonní sítí přes modem) či jakýmikoliv elektrospotřebiči, připojenými k rozvodné síti. Pobyt v/na jakýchkoliv otevřených vozidlech - sportovních, stavebních, či zemědělských, cyklistických kolech a motorkách.

Nouzová opatření Pokud už vás bouřka v horách zastihne na nechráněném místě, snažte se alespoň minimalizovat všechna rizika. Opusťte neprodleně vrcholy hor a hřebeny a snažte se dostat co nejníže. Pokud jste na zajištěné cestě, snažte se uhnout někam stranou co nejdále od kovového jištění. Odložte co nejdále od sebe všechny kovové předměty. Pokud jste ve skupině, snažte se rozptýlit po větším prostoru. Pokud dojde k zásahu bleskem, je tak větší pravděpodobnost, že nebudou všichni zasaženi a bude mít kdo poskytnout první pomoc ostatním a přivolat pomoc. Pokuste se odizolovat se od země např. usednutím na stočené suché lano nebo batoh. Pokud se nacházíte v exponovaném terénu, zajistěte se lanem. Můžete tak zabránit pádu v důsledku tlakové vlny způsobené bleskem. Nohy mějte u sebe, snížíte tak případné napětí (tzv. krokové napětí), které vzniká při průchodu elektrického proudu po povrchu země. Snažíme o co nejmenší kontakt našeho těla se zemí. Z tohoto důvodu je doporučována poloha v podřepu, avšak pokud možno na špičkách bot (otázkou však je, kdo tuto polohu vydrží delší dobu) Pokud se nacházíte v otevřeném plochém terénu vyhledejte nějakou prohlubeň a v té se ukryjte, musíme však zvážit riziko nečekaného přívalu vody, Pokud se nacházíte v blízkosti svislé skalní stěny můžete využít relativně bezpečné zóny, která je zobrazena na obrázku.




Okolo vysokých předmětů opatřených hromosvodem se nachází tzv. bezpečná zóna, jejíž poloměr odpovídá výšce předmětu. Nepodceňujte nebezpečí, které představují druhotné důsledky bouřky. Často dochází k uvolňování kamenů, ve strmých místech může déšť vytvořit vodopád i na místě, kde je normálně sucho. Terén je kluzký a kroupy, které mohou bouřku doprovázet, vytvoří z jinak celkem snadné cesty velmi obtížný úsek.

V případě zásahu a zranění člověka bleskem bývá nadějí pro zasaženého včasná první pomoc - zpravidla je nutná masáž srdce a umělé dýchání. Proto není zcela od věci si jejich zásady čas od času zopakovat!




Za bouřky není žádné místo absolutně bezpečné - jsou jen místa poměrně bezpečná (například dobře uzemněné zděné, kamenné nebo železobetonové budovy) nebo automobily s uzavřenou plechovou karosérií, a naopak místa vysloveně riziková (viz výše). Základní pravidlo je, že blesk si vždy hledá pro něj nejkratší a nejvodivější cestu do země. Proto nejčastěji zasáhne nejvyšší nebo nejlépe vodivé objekty v krajině. Nelze však na to absolutně spoléhat - často totiž nedokážeme odhadnout, jaká dráha je pro blesk nejvýhodnější. Obecně však platí, že za bouřky bychom se měli snažit vyvarovat situace, při které se staneme doslova hromosvodem (ať již z důvodu nejvyšší polohy v okolí či zvyšováním své vodivosti). Nebezpečnou se situace stává v okamžiku, kdy již vidíme jednotlivé blesky, akutní nebezpečí hrozí když již slyšíme i hřmění.

Čím je doba mezi bleskem a zahřměním kratší nebo čím je hrom hlasitější, tím je riziko větší !




Nebezpečí a záchrana Nebezpečných jevů při horolezectví může být celá řada, a jejich konkrétní výčet by byl téměř nekonečný, ovšem řada nebezpečných jevů a opatřeních proti nim, jsou založeny na určitém společném principu... Informace + rozum = správné rozhodnutí. Informace jsou bezesporu jedním z nejdůležitějších faktorů, které mají na bezpečnost při horolezectví vliv. Zvolání: "To kdybych věděl!", si horolezec klade každý den několikrát. Mít informace znamená mít o řadu problémů méně. Ovšem jen tak přijímat informace a čekat, že pak bude vše probíhat bezproblémově nelze. Svět je zrádný, a informace mohou být samozřejmě mylné, zkreslené. K odhalení špatných informací nutně potřebujeme další, tentokrát už správné informace, které s těmi špatnými budou v rozporu.

Nesoustředěnost Je to situace, kdy můžeme být třeba géniové, mít všechny potřebné informace, a přesto pak uděláme úplně kardinální blbost. Nesoustředěnost mohou zapříčinit různé vlivy, a to jak příjemné, tak i nepříjemné. Můžeme být nesoustředění kvůli zábavě, např. zabředneme do hovoru s kamarády, nebo se věnujeme krásám okolní krajiny, častá je euforie po překonání dílčí překážky, apod.- především únavu, vyčerpání, strach, psychický otřes po nějaké havárii, zranění, apod. Fantazie je úrodou myšlení. Chceme-li zažehnat nějaké nebezpečí, je prvotní nutností jej odhalit. Ale jak na to? Jednou z možností je neustále vymýšlet katastrofické scénáře, v nichž se nám děje jedno selhání za druhým, a my vymýšlíme účinná protiopatření.

Vrchol není cíl Často říkáme, že naším cílem je vrchol hory, věže, apod. I když to každý ví, je dobré znovu připomenout - vrchol je jen polovina cesty. Ještě zbývá návrat. Skutečným cílem při akci tak je zem, chata, základní tábor, potažmo domov. Vrchol, zvláště v horách, je ke vší smůle to nejvzdálenější místo od civilizace. Na vrcholu jsme nejopuštěnější. Dokud je pěkné počasí, spousty sil, tak si to tolik neuvědomujeme. Ale kdo zažil dosažení vrcholu za již špatných klimatických podmínek, vyčerpán a prochladnut, ten už ví, jak skličující místo to dokáže být. Jestliže je vrchol pomyslnou polovinou cesty, tak i naše síly musejí být na vrcholu vyčerpány maximálně z poloviny. Na to je nutno myslet již při plánování túry. Túru můžeme rozdělit na dvě části - výstup a sestup. Jak výstup, tak sestup mají nějakou svou obtížnost a náročnost. Podle toho si musíme sestavit časový plán, a udělat odhad úbytku sil během cesty. K výsledku pak nutno přičíst určitou rezervu. Není dobré mít vše propočítané tak, že po návratu do chaty jsme na padnutí. Musíme myslet na to, že se během cesty něco zkomplikuje, a my budeme potřebovat více času a sil..




Strach z promarněné investice Je to nebezpečí, které nad námi visí jak temný mrak a před jehož tlakem není úniku. Je to nebezpečí, jehož zdrojem jsme my sami. Cokoliv v životě děláme, můžeme rozdělit na náklady a výnosy. V naší civilizaci se za úspěch, což je důvod ke spokojenosti, považuje zisk, nebo méně drsně řečeno aspoň trochu kladný přebytek výnosů nad náklady. Za náklady se považuje práce, dřina. Tu je možno přetvořit na peníze, takže pak náklady uplatňujeme ve formě placení peněz. Za výnosy se pak považuje buď získání ještě většího množství peněz, nebo získání předmětu, zajištění nějaké služby, prožití zážitku, splnění nějakého přání. Není většího utrpení pro člověka dnešní doby, než když se dře a lopotí s náklady, a pak nemá v podobě výnosů aspoň nějakou smysluplnou protihodnotu. Dlouhodoběji to nikdo nevydrží a začne být vzteklý. A od vzteku už není daleko k nerozumnému chování. Když není možno vyrazit na zamýšlený výstup, je dobré dělat něco jiného, při čem se lidé zabaví. Je třeba náhradní program. Aby náhradní program plnil svou úlohu, musí být stanoven ještě před začátkem dovolené, a účastníci akce s ním musejí být srozuměni a smířeni. Z psychologického hlediska je velký rozdíl, zda je náhradní program určen pod tlakem okolností. Naopak je-li dopředu oznámen, je to vlastně součást plánu, takže jeho realizací vlastně konáme to, co bylo zamýšleno - člověk pak má pocit, že pořád ještě určuje běh událostí..

Posilování trpělivosti Nejen tělo a svaly je možno posilovat a cvičit. I psychické vlastnosti např. právě trpělivost, ale také soustředění, paměť, logické myšlení, atd. je možno rozvíjet. A podobně jako nestačí chodit do posilovny týden před akcí, ale je třeba posilovat a trénovat neustále v životě. Horolezec, chce-li přežít, nemůže být slaboch. A to ani fyzicky, a ani psychicky. Známá scéna z horské chaty: Venku chumelí, mlha, silný vítr. Skupina horolezců si obouvá těžké pohorky, upíná stoupací železa. Lidé se tváří vážně a hrdinsky. Jdou neohroženě bojovat s vichřicí... A přitom je to jen divadélko, spousty mimikrů a falešné pózy. Ti lidé jsou ve skutečnosti slaboši v trpělivosti. Chtějí vyhrát, a přitom už jeden boj sami v sobě prohráli. Při čekání na lepší podmínky by si měl člověk vždy utužit svou vůli starým moudrem:

"Hora ti neuteče!" Řady náročnosti Klíčem k pochopení důležitosti tohoto problému je přijetí vnímání rozdílu mezi pojmy "obtížnost" a "náročnost". Obtížnost je vyjádření toho, že nějaký horolezecký výstup má ve svém průběhu místo, jehož překonání činí potíže, vyžadující nějakou dovednost, většinou pohybově-gymnastického charakteru. Míru této obtížnosti je možné sdělit pomocí klasifikačních stupňů obtížnosti. Asi nejznámější klasifikační stupnicí je stupnice UIAA. Náročnost vyjadřuje to, že nějaký horolezecký výstup je celkově nepříjemný, často vyčerpávající, ne-li přímo deptající. Zjednodušeně tak můžeme náročnost chápat jako úsečku, jako vyjádření míry vzdorovitosti celé cesty vůči naší snaze ji překonat.




ZDRAVOVĚDA Resuscitace Kříšení, cizím sloven resuscitace, má za cíl obnovit u zraněného základní životní funkce, a to dýchání a srdeční činnost. Je-li kříšení zahájeno 2 min. po zástavě dechu a srdeční činnosti, dojde k obnovení základních životních funkcí u 90 %, po 4 min. u 50 %, po 5 min. u 20 % zraněných. Stručný přehled posloupnosti základních úkonů při kříšení: •

zjistit zda zraněný dýchá a zda má hmatný tep; Když ne, potom...

•

uložit zraněného na záda

•

zprůchodnit dýchací cesty

•

zaklonit hlavu, odsunout dolní čelist

•

opět zkontrolovat zda zraněný již nedýchá (následek zprůchodnění dýchacích cest, a naposledy zkontrolovat, zda nezačalo bít srdce)

•

zahájit umělé dýchání z plic do plic, nejprve provést 4× rychlé vdechy, aniž bychom nechali zraněného vydechnout, pak pokračovat 2× vdechy za sebou, následuje 15× srdeční masáž stlačením hrudníku

Nezapomeňte: •

při vdechu do úst zraněného mu ucpat nos

•

následkem našeho vdechnutí do plic zraněného se musí jeho hrudník nadzdvihnout

•

srdeční masáž se provádí stlačením dolní části hrudní kosti, hrudní kost se musí stlačit dolů o 4 5 cm

•

stlačení hrudníku při srdeční masáži musí proběhnout během 1 vteřiny, nebo o něco málo rychleji

•

pokud zraněný má hmatný tep (srdce bije), ale nedýchá, tak se provádí jen umělé dýchání

•

pokud zraněný dýchá, ale nemá hmatný tep (srdce nebije), tak se provádí jak srdeční masáž, tak i umělé dýchání z plic do plic

•

nedostatek kyslíku v krvi zraněného se projevuje zmodráním kůže, zvláště rtů a nehtových lůžek na prstech; naopak úspěšně prováděné umělé dýchání toto zmodrání odstraňuje, kůže zraněného zrůžovatí

•

při srdeční masáži po stlačení hrudníku musí být cítit hmatný tep na tepně zraněného; tep je nejlépe zjišťovat na krční tepně

•

po dvou minutách kříšení překontrolujeme, zda zraněný již samovolně nedýchá a zda mu již nezačalo samo bít srdce

Pamatujte si: Poměr mezi umělými vdechy a srdeční masáží je - 2

: 15

tj. provedou se dva vdechy za sebou a pak následuje 15 × stlačení hrudníku při srdeční masáži. Stlačování hrudníku se provádí 1 × za vteřinu či spíše o něco rychleji. KČT SLOVAN PARDUBICE



Podchlazení Lidský organismus si lze zjednodušeně rozdělit na centrální tělesné jádro a tělesný obal (slupku, přesněji obalující vrstvy, ve kterých teplota klesá se vzdáleností od tělního jádra). Tělesné jádro, zajišťuje stabilitu životních funkcí, tvoří obsah dutiny lební, hrudní, břišní a vnitřní část svalstva končetin Tělesný obal, tj. kůže a podkoží s tepelnými čidly a vrstva svalů uložená v blízkosti kůže je nejdůležitějším činitelem v mechanismech výměny tepla a udržování stálé vnitřní tělesné teploty (termoregulace). Celkové podchlazení přímo ohrožuje na životě a jeho léčení má absolutní přednost před ošetřením např.omrzlin. Alkohol zvětšuje ztráty tepla a urychluje podchlazení. K častějšímu výskytu chladových poškození ve velkých výškách dochází v důsledku současného působení hypoxie, nedostatečné aklimatizace, silného větru, ztrát tělesných tekutin, vyčerpání a dalších faktorů.




Průběh hypotermie-podchlazení: 1.stadium – lehké podchlazení: svalový třes a slabost, zrychlení tepu a dýchání, vědomí je zachováno. 2. stadium – těžké podchlazení: bezvědomí, zpomalení tepu a dechu. Ke ztrátě vědomí dochází při poklesu teploty na 30°C. 3. stadium – zdánlivá smrt: nelze zjistit dýchání a srdeční činnost, zpomalení reakce zornic na světlo.Nedojde-li k poklesu tělesné teploty pod 20-15°C, je nad ěje na oživení i při déle trvající zástavě oběhu a dýchání, neboť nízká tělesná teplota minimalizuje potřebu kyslíku. Z toho vyplývá zásada, že podchlazenou, jinak nezraněnou osobu nelze prohlásit za mrtvou, dokud není její tělo zahřáno!

První pomoc na místě nehody (závisí na místních podmínkách): Ochrana před dalším prochladnutím (deky, fólie, oděv a teplo zachránců) Vyvarovat se aktivních nebo pasivních pohybů podchlazené osoby, tzn. že s podchlazeným jednáme jako při poranění páteře, netřeme jej ani nemasírujeme. Nepodáváme léky ani alkohol. Podchlazeného nesmíme ponechat o samotě, pro zmatenost může dojít k pádu. Rychlý transport vrtulníkem, nejlépe do specializovaného zdravotnického zařízení s možností mimotělního krevního oběhu, neboť i lehce podchlazený může během pozemního transportu zemřít

Další postup se řídí dle stadia podchlazení: Při zachovaném vědomí (1. stadium): podávání horkých slazených nápojů, bez alkoholu, sledovat dýchání a oběh, nepodávat léky Při bezvědomí (2. stadium): sledovat dýchání a oběh Při zástavě dechu (3. stadium): umělé dýchání a srdeční masáž až do příletu vrtulníku.




První pomoc na chatě: nezahřívat povrch těla v horké koupeli, uložit dobře tepelně izolovaného do chladné místnosti až do transportu. Na hrudník a na břicho přikládáme Hiblerovy horké zábaly: Pětkrát složené prostěradlo se zevnitř polije horkou vodou a přiloží na spodní prádlo. Přes obklad se ponechá svetr a větrovka. Zábal měníme, jakmile vychladne. Je-li postižený při vědomí, podáváme horké a slazené nápoje bez alkoholu.

Prevence chladových poškození: Tělesné a duševní zdraví, pravidelné lékařské prohlídky. Tělesná zdatnost, otužilost a aklimatizace na velehorské výšky. Správná výživa s dostatkem tekutin a vitamínů. Dokonalá výstroj, i pro nouzový bivak, která chrání před chladem, větrem a vlhkem. Správná taktika výstupu a znalosti horského prostředí. Trvalé sledování zdravotního stavu, příznaků omrzlin a vyčerpání během túry




ZÁCHRANA Prvním krokem zachránce by mělo být rychlé, ale přitom bezpečné dosažení zraněného a poskytnutí mu první pomoci - záchranná akce klade nároky na množství vybavení. Záleží také na tom jaký je terén, kde se nachází zraněný, jaké je počasí, za jak dlouho se bude stmívat, jak dalece jsou účastníci akce vyčerpáni, apod. Důležité varování a dobrá rada!: Zachránce by se měl pouštět pouze do takových záchranných akcí, na které stačí. Není-li k tomu vyloženě tlačen okolnostmi ! Mezinárodní tísňové telefonní číslo je 112, lze jej volat i z mobilních telefonů, a to dokonce z telefonů s vyčerpaným kreditem, nebo dokonce bez SIM karty. Volat pomoc je opakování jakéhokoliv signálu (světlo, zvuk) 6 × za minutu, tedy po 12 vteřinách. Pak následuje minuta klidu, žádné vysílání signálů. A po ní opět minutu vysílat, a takto stále střídavě dál. Odpovědí "víme o vás a pomůžeme" je opět jakýkoliv signál opakovaný 3 × za minutu, tedy po 30 vteřinách. Pak následuje minuta klidu, žádné vysílání signálů. A pod ní opět minutu vysílat, a takto stále střídavě dál... a nebo volat o pomoc signálem SOS (…/- - -/…) Pro vzdálené pozorovatele se ukazuje celými pažemi písmeno V, písmena Y - jako YES/ano, chceme zachránit.

- silueta člověka pak má tvar

Nechcemeli zachránit. , tak jednou rukou vzpaženou, a druhou připaženou mírně šikmo od těla silueta člověka trochu připomíná písmeno N - jako NO/ne.

Přivolání vrtulníku Místo pro přistání musí být rovné, položené v rovině nebo na vyvýšeném místě. Před přistáním vrtulníku se v jeho dosahu nesmí nacházet žádné volné, lehké věci- zvířené předměty by mohly vlétnout do rotoru vrtulníku! Dosedací plochu upravit aby nebyla vířena - udupat, polít atd. Místo pro přistání je možno též vyznačit pěti předměty rozloženými na zemi ve tvaru písmene T, s tím, že krátká vodorovná příčka T je nasměrována proti větru. Předměty se od sebe rozmisťují ve vzdálenosti cca 10 kroků. Tyto předměty musí být barevné, aby byli vidět, těžké nebo něčím zatížené. Na přední straně vymezeného prostoru pro přistání vrtulníku 20 × 20 m musí stát jen jeden člověk! V noci se tyto značky dělají ze svítilen - Vrtulník pak přistává nalevo od svislé příčky T, proto je nutno celé T(éčko) posunout cca 2 - 3 m doprava od vlastního, ideálního místa pro přistání. V okrajovém prostoru 100 × 100 m okolo místa přistání nesmí být objekty vyšší jak 15 m, pozor na různé dráty telefonního vedení, elektrického proudu, kabely lanovek, apod. Člověk dávající signál k přistání musí mít obě ruce vzpažené do tvaru písmena V, a musí stát zády ke větru a čelem k vrtulníku. Jakmile si jednou vybere místo, kam bude vrtulník navádět, musí na onom místě vydržet až do přistání. KČT SLOVAN PARDUBICE



Pokud vrtulník nemůže přistát, zůstane viset v určité výšce nad zemí. Pokud jen nízko nad zemí (cca 1 m), lze nastoupit přímo ze země. Pozor ale, do vrtulníku nenaskakovat zběsile! Vrtulník by se mohl rozhoupat, naklonit se a škobrtnout vrtulí o zem!! Nástup je třeba provést v klidu, pokud se nezdaří, padat od vrtulníku svisle dolů k zemi, a neodrážet se při odskoku od vrtulníku. Další možností jek může vrtulník naložit lidi na svou palubu, je vytáhnout je lanem. Spouštěné lano z vrtulníku nechejte nejprve dotknout země. Vrtulníky se při letu na svém povrchu nabíjejí statickou elektřinou, může to i poranit. Dotknutím země lanem se elektřina vybije. Pokud se do lana zapínáme sami bez asistence zachránce, je nutno dávat pozor na to, zda je úvaz od lana řádně zapnut a není nám volný, abychom z něj nevyklouzli. Je-li vše v pořádku, dá se osádce znamení vztyčenými palci OK na obou rukách.




Nouzový transport Nejjednodušším způsobem jak vyrobit nosítka pro vícero zachránců (alespoň však dva), je udělat na laně v řadě za sebou (po cca 20 cm) Vůdcovské smyčky s malými oky, a ty pak vzájemně do protilehlých párů propojit expreskami - viz. obrázek 1. Tyto nosítka se snadno vyrábějí i ve stísněných podmínkách (ve stanu, v bivakovacím vaku, apod.). Nutno ale mít dostatek expresek. Nosítka pouze z lana, je-li vícero zachránců (alespoň však dva) - obrázek 2 Obrázek 3, jak udělat z lana nosítka pro jednoho zachránce.

Obr. 1

Obr.2


Obr. 3



ZÁKLADY VHT. Zpracoval: Ondřej Valášek. KČT SLOVAN PARDUBICE Strana 1 (celkem 48)

Recommend Documents