KČT SLOVAN PARDUBICE Strana 1 (celkem 13)

Termín: 17. – 24. července 2010 Odjezd: v sobotu 17. července – v 7:00 od nádraží ČD Pardubice Návrat: v sobotu 24. července – v cca 19:00 hod Ubytování: Horská chata Soliter, v Karlově pod Pradědem Více informací o ubytování na internetové adrese: www.chatasoliter.jeseniky.com Přihlášky: se zálohou 2000,- Kč. Dáša Ehrenbergerová, e-mail [email protected] tel.zam. 466 050 217; mobil 739 569 070 Zálohu uhraďte převodem na klubový účet; ČSOB a.s., čú.: 131627997/0300 Viz pravidla přihlašování na webových stránkách klubu www.kct-slovan-pardubice.info Plánované trasy: 1. den – sobota 17. července: Trasa autobusu: Pardubice – Vysoké Mýto – Litomyšl – Mohelnice – Šumperk – Sobotín – motorest Na Skřítku (vystoupí skupina I a II) – Rýmařov – Karlova Studánka, sedlo Hvězda (čeká na skupinu II a III) – Malá Morávka – Karlov pod Pradědem (celkem 210 km) Pěší trasy: Skupina I: Motorest Na Skřítku [1] (874 m) – „V“ po zelené – nad Skřítkem – pod Ztracenými kameny [2] –– Pecný (1334 m) – Břidličná [3] – Jelení studánka (6 km, 1300 m) – dále „SV“ společně s červenou – nad Malým Kotlem – dále „SV“ po červené – Velký Máj (1384 m) – Kamzičník (1420 m) – Vysoká hole [4] (1464 m) – Nad Ovčárnou (11,5 km, 1360 m) – „JV“ po modré – Nad Velkým kotlem – Karlov pod Pradědem [5], chata Solitér (19 km, 720 m, celkové převýšení cca 750 m). Skupina II: Motorest Na Skřítku [1] (870 m) – „V“ po zelené – nad Skřítkem – pod Ztracenými kameny [2] – Pecný (1334 m) – Břidličná [3] – Jelení studánka (6 km, 1300 m) – dále „SV“ společně s červenou – nad Malým Kotlem – dále „SV“ po červené – Velký Máj (1384 m) – Kamzičník (1420 m) – Vysoká hole [4] (1464 m) – Nad Ovčárnou (11,5 km, 1360 m) – Ovčárna [6] (12 km, 1300 m, celkové převýšení cca 700 m). Z Ovčárny kyvadlovou autobusovou dopravou na parkoviště v sedle sedle Hvězda, kde čeká autobus. Skupina III: z parkoviště v sedle Hvězda kyvadlovou autobusovou dopravou na Ovčárnu. Ovčárna [6] (1300 m) – „J“ po červené – Nad Ovčárnou – Vysoká hole [4] (1464 m) – Kamzičník (1420 m) – Velký Máj (4 km, 1384 m) - stejnou cestou po červené zpět na Ovčárnu (8 km, 1300 m, celkové převýšení cca 180 m). Z Ovčárny kyvadlovou autobusovou dopravou na parkoviště v sedle sedle Hvězda, kde čeká autobus. 2. den – neděle 18. července: Trasa autobusu: Karlov pod Pradědem – Jeseník – Žulová – Javorník (vystoupí skupina I a IV) – Travná (vystoupí skupina II a III) – Javorník – Horní Hoštice (čeká na skupiny I,II a III) – Javorník (přistoupí skupina IV) – Jeseník – Karlov pod Pradědem (celkem 150 km). Pěší trasy: Skupina I: Javorník [7], náměstí (290 m) – „J“ po červené – Čertovy kazatelny [8] (3 km, 450 m) – odtud „Z“ po zelené – Pod Zálesím – Rozhraní (10 km, 640 m) – Nad pramenem – dále „SV“ po modré – Travná [9], bus (12 km, 490 m) – Letiště – stále po modré – Borůvková hora [10] (16 km, 899 m) – „SV“ po červené – Pod Bílou skálou 17,5 km, 730 m) – dále „SZ“ po zelené – U tří lip – Šafářova skála[11] – Bílá voda, léčebna – „SV“ po červené po silnici – Bílá Voda [12], restaurace, bus (25 km, 300 m, celkové převýšení cca 895 m). Skupina II: Travná [9], bus (490 m) – „SZ“ po modré – Letiště – stále po modré – Borůvková hora [10] (4 km, 899 m) – „SV“ po červené – Pod Bílou skálou 5,5 km, 730 m) – dále „SZ“ po zelené – U tří lip – Šafářova skála[11] – Bílá voda, léčebna – „SV“ po červené po silnici – Bílá Voda, restaurace, bus [12] (13 km, 310 m, celkové převýšení cca 450 m).

KČT SLOVAN PARDUBICE

Strana 1 (celkem 13)

www.kct-slovan-pardubice.info

Skupina III: Travná [9], bus (490 m) – „SZ“ po modré – Letiště – „SZ“ po zelené – Pod Bílou skálou 3,5 km, 730 m) – dále pokračujeme „SZ“ po zelené – U tří lip – Šafářova skála[11] – Bílá voda, léčebna – „SV“ po červené po silnici – Bílá Voda, restaurace, bus [12] (11 km, 310 m, celkové převýšení cca 270 m). Skupina IV: Prohlídka města a zámku Jánský vrch. Z Javorníku – „J“ po modré – Račí údolí – po zelené – Čertovy kazatelny – „S“ po červené – Javorník (celkem 6,5 km). 3. den – pondělí 19. července: Trasa autobusu: Karlov pod Pradědem – sedlo Hvězda (vystoupí skupina II a III) – Karlova Studánka (vystoupí skupina I) – Bělá pod Pradědem – Červenohorské sedlo (čeká na skupiny I a II) – stejnou cestou zpět – sedlo Hvězda (nastoupí skupina III) – Karlov pod Pradědem (celkem 80 km). Pěší trasy: Karlova Studánka [13] (860 m) – „Z“ po žluté údolím Bílé Opavy – vodopády Bílé Opavy [14] – Pod Skupina I: Ovčárnou –„Z“ po modré – U Barborky (6 km, 1320 m) – „SZ“ po červené – rozcestí Pod Pradědem –„V“ po modré – Praděd [15] (8,5 km, 1491 m) – zpět po modré na rozcestí Pod Pradědem – „S“ po červené – chata Švýcárna [16] (12 km, 1304 m) – Malý Jezerník (14 km, 1210 m) – Červenohorské sedlo [17] (19 km, 1013 m, celkové převýšení cca 750 m). Skupina II: Z parkoviště v sedle Hvězda kyvadlovou dopravou na Ovčárnu. Ovčárna [6] – „SZ“ po červené – U Barborky (1 km, 1320 m) – „SZ“ po červené – rozcestí Pod Pradědem –„V“ po modré – Praděd [15](3,5 km, 1491 m) – zpět po modré na rozcestí Pod Pradědem – „S“po červené – chata Švýcárna [16](7 km, 1304 m) – Malý Jezerník (9 km, 1210 m) – Červenohorské sedlo [17] (14 km, 1013 m, celkové převýšení cca 310 m). Skupina III: Z parkoviště v sedle Hvězda kyvadlovou dopravou na Ovčárnu. Ovčárna [6] – „SZ“ po červené – U Barborky (1 km, 1320 m) – „SZ“ po červené – rozcestí Pod Pradědem –„V“ po modré Praděd [15] (3,5 km, 1491 m) – stejnou cestou zpět na Ovčárnu [6] (7 km, 1300 m, celkové převýšení cca 195 m) Z Ovčárny kyvadlovou autobusovou dopravou na parkoviště v sedle sedle Hvězda, kam přijede autobus. 4. den – úterý 20. července: Trasa autobusu: Karlov pod Pradědem – Červenohorské sedlo – Kouty – elektrárna Dlouhé Stráně – Kouty – Červenohorské sedlo – Karlova Studánka (prohlídka, autobus čeká) – Karlov pod Pradědem (celkem 120 km). Exkurze – přečerpávací elektrárna Dlouhé Stráně [18] Pěší trasa (modře značený lázeňský okruh): Karlova Studánka [13] (800 m) – Skalnatý vrch (Rolandův kámen, 936 m) [19] – Karlova Studánka [13] (800 m, celkem 4,5 km, celkové převýšení cca 150 m). 5. den – středa 21. července: Trasa autobusu: Karlov pod Pradědem – Karlova Studánka – Vrbno pod Pradědem – Heřmanovice – Zlaté hory, poutní kostel (vystoupí všechny skupiny, autobus čeká na skupinu III) – Rejvíz (vystoupí skupina III, autobus čeká na skupinu II a III) – Jeseník – Česká Ves (čeká na skupinu I) – Jeseník – Karlov pod Pradědem (celkem 110 km). Pěší trasy: Skupina I: Zlaté Hory, Poutní kostel P. Marie Pomocné [20] (750 m) – „SZ“ po červeném místním značení – rozcestí s modrou – „JZ“ po modré – Hřeben – Starohoří – Sv. Marta (3,5 km, 770 m) – Horní údolí [21] – rozcestí Nad Horním údolím – dále po modré Starý Rejvíz, rozcestí – Lurdská jeskyně [22] – zpět Starý Rejvíz, rozcestí s červenou – „SZ“ společně modrá s červenou – Starý Rejvíz – Rejvíz [23] (11 km, 790 m) – „J“ po naučné stezce – Velké Mechové jezírko – zpět rozcestí U Mechového jezírka – „S“ po modré Rejvíz, rozcestí s červenou (14,5 km, 790 m) – „SZ“ po červené – Bleskovec – Chlapecké kameny – Bílé skály (17,5 km, 900 m) – Zlatý Chlum [24] (19 km, 875 m) – „S“ po modré – Čertovy kameny [25] (20 km, 693 m) – Česká Ves [25a] (21,5 km, 410 m, celkové převýšení cca 690 m). Skupina II: Zlaté Hory, Poutní kostel P. Marie Pomocné [20] (750 m) – „SZ“ po červeném místním značení – rozcestí s modrou – „JZ“ po modré – Hřeben – Starohoří – Sv. Marta (3,5 km, 770 m) – Horní údolí [21] – rozcestí Nad Horním údolím – dále po modré Starý Rejvíz, rozcestí – Lurdská jeskyně [22] – zpět Starý Rejvíz, rozcestí s červenou – „SZ“ společně modrá s červenou – Starý Rejvíz – Rejvíz (11 km, 790 m) – „J“ po naučné stezce – Velké Mechové jezírko – zpět rozcestí U Mechového jezírka – „S“ po modré Rejvíz [23], rozcestí s červenou (15 km, 790 m, celkové převýšení cca 490 m). Skupina III: Zlaté Hory, Poutní kostel P. Marie Pomocné [20] (750 m) – „SZ“ po červeném místním značení (hornická naučná stezka) – rozcestí Výr – Hřeben (2 km, 950 m) – Starohoří – stále po červeném místním značení – Olověná štola – rozcestí s cyklostezkou č. 6072 (5,5 km) – „SV“ po cyklostezce – Výří kámen – rozcestí se žlutou (6 km) – „J“ po žluté – Poutní kostel P. Marie Pomocné [20] (6,5 km, 750 m, převýšení cca 320 m). Přejezd autobusem na Rejvíz. Odjezd od poutního kostela ve 13.00 hod Rejvíz [23] (790 m) – „J“ po naučné stezce – Velké Mechové jezírko – zpět rozcestí U Mechového jezírka – „S“ po modré Rejvíz [23], rozcestí s červenou (4 km, 790 m, převýšení cca 50 m). Odjezd z Rejvízu v 16.00 hod. Celková délka obou částí 10,5 km, celkové převýšení cca 370 m KČT SLOVAN PARDUBICE Strana 2 (celkem 13)


6. den – čtvrtek 22. července: Trasa autobusu: Karlov pod Pradědem – Jeseník – Písečná – Mikulovice – Vidnava (vystoupí skupina I a II, autobus čeká na skupinu II) – zpět Mikulovice – Písečná – Jeseník – Lázně Jeseník (vystoupí skupina II, autobus čeká na parkovišti na skupinu I a II) – Jeseník – Karlov pod Pradědem (celkem 120 km). Pěší trasy: Skupina I: Vidnava [26], náměstí (230m) – „JZ“ po zelené – Velká Kraš – Hábina (3,5 km, 250 m) – Smolný, rozcestí – Smolný vrch [27] (6 km, 404 m) – zpět na rozcestí – dále „J“ po zelené – Plavný potok – stále po zelené – Černá voda [28] (10 km, 320 m) – Nové Podhradí – Hradisko [29] (Kaltenštejn, 12 km, 425 m) – dále „J“ po červené – Staré Podhradí – Pod Sokolím – stále po červené – Ripperův kámen (16 km, 940 m) – Lázně Jeseník [30], parkoviště (20 km, 530 m, celkové převýšení cca 850 m). Skupina II: Vidnava [24], prohlídka města, po prohlídce odjezd do Lázní Jeseník. Odjezd autobusu z Vidnavy v 10.00 hod. Lázně Jeseník [30], točna autobusu (620 m) – „Z“ později „S“ po červené – Večerní pramen – Ripperův kámen (3 km, 940 m) – „JZ“ po modré – Medvědí kámen (4,5 km, 907 m) – Pod Medvědím kamenem – stále po modré – Arnoštův krmelec (7 km, 670 m) – „V“ po místním modrém značení – Lázně Jeseník – po silnici (neznačeno) na parkoviště (10,5 km, 530 m, celkové převýšení cca 370 m). Skupina III: Prohlídka lázní, procházky nenáročnými značenými lázeňskými okruhy. 7. den – pátek 23. července: Trasa autobusu: Karlov pod Pradědem – Rýmařov – Horní Město – Dobřečov (vystoupí I. skupina) – Horní Město – Tvrdkov (vystoupí II. skupina) – Dlouhá Loučka – Sovinec – Rýmařov - Karlov pod Pradědem (celkem 75 km). Pěší trasy: Skupina I: Dobřečov [31], (735 m) – „J“ po červené – Špičák (1 km, 778 m) – stejnou cestou zpět – Dobřečov – „JZ“ po červené – Tvrdkov [32], (5 km, 610 m) – Nad vodopády (8 km, 480 m) – Rešovské vodopády [33] – Fialův mlýn – stále po červené – Rešov [34] (10 km, 560 m) – Lesný – Pod Ostrým vrchem – Valšovský důl – Sovinec – Sovinec-hrad [35] (19 km, 457 m, celkové převýšení cca 445 m). Skupina II: Tvrdkov [32] ( 610 m) – „JV“ po červené – Nad vodopády (3 km, 480 m) – Rešovské vodopády [33] – Fialův mlýn – stále po červené – Rešov [34] (5 km, 560 m) – Lesný – Pod Ostrým vrchem – Valšovský důl – Sovinec [35] – Sovinec-hrad (14 km, 457 m, celkové převýšení cca 350 m). 8. den – sobota 24. července: Trasa autobusu: Karlov pod Pradědem – Bělá pod Pradědem – Červenohorské sedlo (vystoupí skupiny I a II) – Bělá pod Pradědem – Jeseník – Ramzovské sedlo (čeká na obě skupiny) – Hanušovice – Králíky – Žamberk – Častolovice – Holice – Pardubice (celkem 200 km). Předpokládaný příjezd do Pardubic v 19:00 hod. Pěší trasy: Skupina I: Červenohorské sedlo [17] (1013 m) – „Z“ po červené – Vřesová studánka [36] – sedlo Pod Vřesovkou (4,5 km, 1203 m) – Keprník [37] (7 km, 1423 m) – Šerák [38], chata Jiřího (9 km, 1351 m) – „S“ po modré – Pod Šerákem – Obří skály [39] (10 km, 1082 m) – Pod Obřími skalami – „J“ po zelené – podél Vražedného potoka – Pod Lanovkou – Ramzová [40] (14,5 km, 750 m, celkové převýšení cca 670 m). Skupina II: Červenohorské sedlo [17] (1013 m) – „Z“ po červené – Vřesová studánka [36] – sedlo Pod Vřesovkou (4,5 km, 1203 m) – Keprník [37] (7 km, 1423 m) – Šerák [38], chata Jiřího (9 km, 1351 m) – po žluté k sedačkové lanovce (9,5 km, 1315 m, celkové převýšení cca 610 m). Lanovkou do Ramzové [40]. Odjezd z autobusu z Ramzové v 16.00 hod Mapa: Edice KČT č. 55 – Hrubý Jeseník č. 54 – Rychlebské hory a Lázně Jeseník č. 56 – Nízký Jeseník Celková délka trasy autobusu cca 1065 km - Logo VHT, tímto logem jsou označeny trasy splňující podmínky vysokohorské túry, tj. převýšení min. 500 m, délka trasy plánovaná na min. 6 hodin (při rychlosti chůze 3 km/hod.) Trasy připravil a zájezd vede: Ing. Petr Dračínský, mobil 732 959 402 Trasy mohou být upraveny vzhledem k počasí nebo jiným okolnostem.




Výškové profily tras













Historicko – vlastivědný text: [1] Sedlo Skřítek (874 m) odděluje na jihu pohoří Hrubého Jeseníku od Hraběšické vrchoviny. Sedlo je asi 2,5 km dlouhá a několik desítek metrů široká plošina. V jeho západní části se nachází Chata na Skřítku. U nájezdu na parkoviště u chaty se nachází plastika Skřítka od sochaře Jiřího Jílka. V sedle se nachází rašeliniště o ploše 166 ha, které je národní přírodní rezervací a není veřejnosti přístupné. V centrální části má rezervace ráz tundry s jednotlivými exempláři břízy karpatské, tůňkami a mokřady. V rašeliništi rostou vzácné druhy rostlin a žijí tady chránění živočichové. Pramení tady Žlutý potok, který u lovecké chaty Hubert ústí do Podolského potoka. Na Skřítku najdete motorest, stanici horské služby a v zimním období tudy vedou běžecké lyžařské okruhy. V létě je toto místo východiskem pro turistické a cyklistické trasy. [2] Ztracené kameny (1250 m n. m.) je název pro výrazný skalní útvar v Hrubém Jeseníku. Skála je tvořena devonským kvarcitem, pokrytým šupinkami chloritoidu. Skála je přístupná po zelené turistické značce od sedla Skřítek. Výstup je nenáročný jak turisticky, tak časově - proto jsou Ztracené kameny oblíbeným výletním místem. Z vrcholu skály je nádherný rozhled na Rýmařov, Hraběšickou vrchovinu, Šumpersko a Králický Sněžník. [3] Břidličná – přírodní rezervace vyhlášená v r. 2008. Masiv Břidličné hory, Pecného a Jeleního hřbetu – zachovalý komplex horských holí a přirozených horských smrčin se vzácnou květenou, zajímavé křemencové skály a kamenná moře [4] Vysoká hole (1 465 m) je druhá nejvyšší hora Moravy, ležící v pohoří Hrubý Jeseník. Je to plochý výrazný vrchol, rozsáhlý zbytek zarovnaného povrchu s minimálním převýšením. Z Vysoké hole vybíhá několik rozsoch, na severovýchodní zvané Suť je rozsáhlé kamenné moře. Jihozápadní svahy spadají do ledovcového karu Velká kotlina, kde jsou lavinové dráhy a sníh se drží průměrně do června, nejdéle na Moravě. V této lokalitě nalezneme na ploše několika hektarů 485 druhů vyšších rostlin (arkto - alpínských, ale i teplomilných), a proto je nejrozmanitějším společenstvem v celé České republice. Vrchol i kotlina jsou součástí Národní přírodní rezervace Praděd. Na vrcholové plošině stojí dřevěná bouda a raně barokní pískovcový hraniční kámen z roku 1681. Koncem druhé světové války zde nacisté budovali polní letiště. Dne 27. února 1950 na temeni Vysoké hole havarovalo letadlo ČSA typu Douglas DC-3 na trase z Ostravy do Prahy s 27 cestujícími a čtyřčlennou posádkou. Posádka za nepříznivého počasí zanedbala navigaci a působením silného větru (s jehož směrem předpověď navíc nepočítala) došlo ke snosu letounu mimo plánovanou trasu a při nedodržení minimální bezpečné výšky pro přelet hor stroj v husté mlze narazil do terénu. Přestože byl letoun zcela zničen, zahynulo pouze pět osob, z toho tři členové posádky. Příkladnou pomoc přeživším tehdy poskytli členové Horské záchranné služby. [5] Malá Morávka – Karlov – významný soubor jesenické roubené lidové architektury. Od r. 1995 vesnická památková zóna. Součástí obce je Karlov, který je největším rekreačním střediskem Jeseníků s množstvím lyžařských vleků. Na Kapličkovém vrchu soukromá kaple Nejsvětější Trojice z r. 1690, přestavěná r. 1765 – mimořádně kvalitní barokní architektura s kazetovým stropem. V ní na ploše 56 m2 Muzeum Kapličkový vrch – venkovský život a příroda Hrubého Jeseníku, hornictví, archeologické vykopávky. Farní kostel Nejsvětější Trojice – kvalitní venkovská architektura z r. 1793. Barokní fara z r. 1770 tvoří s kostelem malebný celek. Na hřbitově u kostela náhrobek významného českého zoologa Fridricha Kolenatého z pol. 19. stol. a náhrobek rodiny Weisů, klasicistní kamenická práce z r. 1800. V obci archeologické nálezy nádob z konce 13. stol. Konečná železniční stanice trati Bruntál – Malá Morávka (v provozu pouze o víkendech V. – IX.). Stoupání od stanice po zastávku Rudná pod Pradědem činí 40%0 , což je největší stoupání ve Slezsku. [6] Ovčárna - Vojenská zotavovna s celoročním provozem leží v půvabném prostředí Jeseníků v nadmořské výšce 1300 m, na křižovatce běžeckých a turistických tratí, spojujících nejznámější místa Jeseníků - Praděd, Petrovy kameny, Skřítek a Červenohorské sedlo. V létě jsou zde velmi dobré podmínky pro pěší turistiku a cykloturistiku, a v zimním období vhodné terény pro sjezdové lyžování a běžecké tratě pro začátečníky i pokročilé lyžaře. Pro potřeby ovčáků se stavěly příbytky, tzv. ovčárny. Vznik „naší“ Ovčárny je spojen s rokem 1863. Na svou dobu byla již poměrně dobře vybavena, kromě nezbytných stájí pro ovce v ní byl i byt pro ovčáka, inspekční pokoj a místnost pro zpracování mléka. Hlavními konzumenty místních výrobků byli návštěvníci z nedalekých lázní v Karlově Studánce. S rozvojem turistiky ve druhé polovině minulého století a zejména po vytvoření turistické organizace v Jeseníkách byla Ovčárna jedním z mála míst na hřebenech, kde si mohli turisté nejen odpočinout a najít útočiště před nepohodou, ale kde dostali i jednoduchou stravu a když bylo zapotřebí i nouzový nocleh. Po osvobození v roce 1945 převzaly objekt Ovčárny Státní lesy a provoz se dostal do soukromého nájmu. V roce 1949 se Ovčárna dostala do správy čs. armády jako vojenského rekreačního zařízení. Od poválečných let se poměry na Ovčárně velice změnily. V 50. letech byl celý objekt opraven, podstatně rozšířen a zmodernizován. Ubytování je tu dnes v jedno až čtyřlůžkových pokojích, rekreanti mají k dispozici společenské prostory, knihovnu, relaxační centrum. Pro zájemce pořádají přednášky o jesenické přírodě a dalších zajímavostech, promítají se instruktážní filmy o turistice a lyžování apod. [7] Javorník – městská památková zóna. Osídlení již v pravěku a starověku. Město připomínáno poprvé r. 1291 a hrad r. 1307. V 1. pol 16. stol. rozmach těžby stříbra. Za třicetileté války několikrát obsazeno Švédy. Velký rozmach nastal od r. 1766, kdy se na zámek uchýlil vratislavský biskup G. F. Sachffgotsch. Za něj se stal Javorník hudebním střediskem kraje, když přišel do biskupských služeb r. 1769 hudební skladatel Karel Ditters z Dittersdorfu. Po smrti biskupa nastal pokles uměleckého významu města, zato rostl jeho význam hospodářský. Tento rozkvět na čas zastavil velký požár r. 1825. V letech 1855 – 69 pokusy o dolování arsenu v nedalekém Račím údolí. Za druhé světové války zde bylo zřízeno několik zajateckých táborů. Zámek Jánský Vrch byl původně hradem, čemuž také odpovídá jeho poloha a vzhled. Na zámek byl přebudován teprve v 15. století. Zámek tvoří právě přebudovaný gotický hrad, vyhlídkové nádvoří, dva domy správce zámku, několik hospodářských budov a Eichendorfovou vyhlídkou a dvěma vstupními bránami. Součástí zámku je také zahrada, ve které se nachází kašny a studánky. Zámek Jánský Vrch je ojedinělým památkovým objektem, který je chloubou celého jesenického okresu. Zámek




zahrnuje několik slohových stylů a je tak architektonicky i urbanisticky velmi cenný. K zajímavostem zámku rozhodně patří plynové osvětlení, které bylo vybudované již v roce 1906. Jde o unikátní technicko-uměleckou památkou evropského významu. Podobnou chloubou zámku je také vodovod, který byl zprovozněn již koncem 18. století a v pozdějších letech byl několikrát renovován. Na zámku se nachází také pozoruhodná sbírka dýmek a potřeb pro kuřáky, ve které se nachází přes 1200 exponátů Provozní doba: duben + říjen: SO-NE 9.00 - 15.00 hod (poslední prohlídka) květen - září: ÚT-NE 9.00 - 16.00 hod (poslední prohlídka) Výše vstupného: plné: 60,-Kč (dospělí) snížené: 30,-Kč (děti od 6 let, studenti, důchodci, držitelé karty EUROBEDS VSTUPNÉ pro rok 2010 I. okruh II. okruh rodinné vstupné (2 dospělí + max.3 děti do 15 let) 240,-Kč 130,-Kč plné vstupné 90,-Kč 50,-Kč snížené vstupné 60,-Kč 30,-Kč děti od 6 do 15 let, studenti SŠ a VŠ do 26 let po předložení dokladu o studiu /potvrzení školy, indexu/, držitelé průkazů ZTP a ZTP/P, senioři po dosažení věku 65 let, Klub českých turistů po předložení karty EUROBEDS [8] Račí údolí, Čertovy kazatelny - Čertovy kazatelny jsou skalní útvar nad Račím údolím u Javorníku. Račí údolí se táhne v délce asi 7 km dole pod vyhlídkou. V jeho dolní části byla roku 1998 vyhlášena přírodní rezervace, jejímž posláním je ochrana lesních porostů pralesovitého charakteru. Chráněná plocha zahrnuje území na obou stranách Račího potoka včetně lokalit Čertovy kazatelny a Pustý zámek. Horní Čertova kazatelna je rulový skalní útvar s 13m vysokou kolmou jižní stěnou, který svým tvarem připomíná kostelní kazatelnu. Z vyhlídkové plošiny, která se zde nachází, je překrásný výhled do spodní a kaňonovité části Račího údolí s hustými, zčásti původními pralesními lesy. Kousek pod hlavní skálou se nachází několik menších skalek, z nichž některé jsou taktéž zajištěny železným zábradlím. Nad skálou je dřevěný přístřešek. V okolí se nachází překrásný a velice působivý bukový les. [9] Travná – poprvé připomínaná r. 1290 do r. 1948 nesla název Krutvald. R. 1789 navštívena císařem Josefem II. Na potoce Javorník stával od r. 1546 hamr. Pův. kostel z r. 1725 zbořen a znovu vystavěn kostel Neposkvrněného Početí P. Marie v novogotickém slohu r. 1882. V údolí za vsí při modré tur. značce k letišti poutní kaple P. Marie Salettské s křížovou cestou se čtrnácti zastaveními – sochařské dílo z přelomu 19. a 20. stol. U kaple umělá jeskyně s pramenem P. Marie Lurdské se „zázračnou“ vodou (radioaktivní pramen). [10] Borůvková hora – hraniční vrchol 899 m, na němž stávala dřevěná rozhledna, postavená v 80. letech 19. stol. kladským turistickým spolkem. 7. 10. 2006 otevřena nová rozhledna s ocelovou konstrukcí a dřevěným pláštěm. Vyhlídková plošina je ve výšce 24 m a poskytuje kruhový rozhled na hřebeny Rychlebských hor i přilehlých pohraničních hor. Úchvatný je pohled na celou kotlinu pod Králickým Sněžníkem a do nížin na severu. Informační tabule o schůzkách našich a polských disidentů před r. 1989. [11] Šafářova skála – mrazový srub z šedé ruly. Čelo skály tvoří kolmá až převislá, 35 m vysoká stěna, využívaná horolezci. U paty skály památný buk. [12] Bílá Voda – nejsevernější obec českého Slezska, založená ve 13. stol. a poprvé připomínaná r. 1532. Roku 1742 byl v Bílé Vodě podepsán protokol mezi Rakouskem a Pruskem o úpravě hranic po válce o rakouské dědictví. Prusku tím byla odstoupena převážná část Slezska a Kladsko. Na hřbitově společný hrob obětí pochodu smrti z r. 1945 a hrob majitelů zámku hrabat d’Ambly. V dolní části obce na návsi socha sv. Floriána z r. 1766 a socha sv. Jana Nepomuckého z 18. stol. Poutní kostel Navštívení P. Marie z r. 1777 na severní straně přiléhá k pozdně barokní budově piaristické koleje, postavené patrně pod vlivem architektury G. P. Tencally po r. 1733. Samotná kolej založená r. 1727 je první fundace piaristů ve Slezsku. Na koleji působil jako rektor hudební skladatel Antonín Brossmann (1731 – 89), přítel hudebníka Karla Ditterse působícího v Javorníku. V 50. letech byli do Bílé Vody internováni příslušníci církevních řádů, kteří zde vytvořili zajímavou komunitu, která na dlouhou dobu ovlivnila život v Bílé Vodě. Lichtenštejnský zámeček z doby kolem r. 1690, později přestavovaný. Vystřídal několik majitelů. Dnes slouží jako psychiatrická a protialkoholní léčebna. V zámeckém parku barokní sochy sv. Floriána a sv. Vendelína z 18. stol. se znaky hrabat Salmů. [13] Karlova Studánka – jsou moderní a ojedinělé přebudované lázně uprostřed krásné jesenické přírody. První zmínky o léčivých pramenech jsou z počátku 18.století. Lázně založil nejmladší syn Marie Terezie Maxmilián II. - František v r.1780. Pod lékařským dohledem je lázeňská léčba řízena od roku 1785. Dnešní název Karlova Studánka lázně získaly v roce 1803 po nejslavnějším habsburském vojevůdci Karlovi, který jako první evropský válečník porazil Napoleona u Aspern v roce 1809. Kostel P. Marie Uzdravení nemocných – empírová stavba z r. 1829, pův. střed lázní. Kaple sv. Huberta – dřevěná stavba z r. 1758 s ojedinělým lustrem ze samorostů. Hodnotné roubené lázeňské budovy jsou ovlivněny empírem a klasicismem. V lázeňském parku u restaurace Hubertus je geologická expozice, za restaurací umělý vodopád. [14] Vodopády Bílé Opavy – Jedna z nejkrásnějších turistických tras v Hrubém Jeseníku vede z Karlovy Studánky k chatě Barborce podél toku Bílé Opavy. V členitém a sevřeném údolí se střídají kolmé vodopády s mírnějšími úseky, kde se voda proplétá balvanitými peřejemi. Okolní svahy jsou porostlé přirozenými až pralesovitými smrčinami. Horní část povodí Bílé Opavy byla vyhlášena přírodní rezervací a prochází jí nauční stezka. [15] Praděd – holý vrchol nejvyšší moravské hory Praděd (1492 m n.m.) je sám o sobě místem, odkud je vidět široko daleko do všech stran přes celou jesenickou zem děda Praděda až ke Krkonoším a vyjde-li počasí opravdu ideálně pak až k Vysokým Tatrám. Ovšem když byl roku 1980 postaven na vrcholu televizní vysílač (měří 162 m), našlo se ve výšce 70 metrů místo i na




prosklený vyhlídkový ochoz, který skvělý výhled ještě umocňuje. Praděd byl výzvou pro stavitele rozhleden už dříve - od roku 1912 stála na vrcholu velkolepě pojatá kamenná Habsburská věž, než se roku 1959 po letech chátrání definitivně zřítila. Rozsáhlá rezervace chrání přirozené lesní porosty centrální části Hrubého Jeseníku. Tvoří ji šest dílčích území: vrchol Pradědu s alpinskými loukami a zakrslými smrčinami, údolí Bílé Opavy s řadou vodopádů, Divoký důl - sevřené suťové údolí s klenojeřábovou smrčinou, Petrovy kameny s mohutným skalním výchozem z břidlic a rul, Velká a Malá kotlina - ledovcová údolí s mimořádně bohatou květenou (zvonek vousatý, hořce, česnek sibiřský), ale také s nejčastějšími lavinami. [16] Švýcárna – turistická chata se nachází na nejfrekventovanější části hřebenové trasy Jeseníků, mezi Červenohorským sedlem a nejvyšší horou Moravy - Pradědem v nadmořské výšce 1304 m n m. Jedná se o jeden z nejstarších objektů. Byla postavena již v roce 1887, avšak její historie sahá ještě hlouběji. Švýcárna je ukázkovým příkladem přeměny pastevecké salaše na klasickou horskou chatu. Dnes slouží jako spolehlivá základna pro milovníky horské turistiky a lyžování. [17] Červenohorské sedlo – je jedno z nejvýznamnějších turistických, lyžařských a rekreačních středisek oblasti Hrubého Jeseníku. Nachází se ve výšce 1013 m. Roku 1935 zde byla Klubem českých turistů zbudována turistická chata, která slouží dodnes. Původní zájezdní hostinec sloužil k odpočinku nejen poště a formanům, ale i prvním turistům. Poloha areálu dává předpoklad pro kvalitní zimní sezónu od poloviny prosince do konce března. Areál tvoří 8 vleků, 4 sjezdovky a dvě cvičné lyžařské louky. Je rozdělen na severní a jižní svahy. Běžecké tratě se z Červenohorského sedla rozbíhají na obě strany Hrubého Jeseníku a většina je jich strojově upravována. Nejvyhledávanější tratí je asi směr Velký Klínovec, Švýcárna a oblast Praděda. V letních měsících je Červenohorské sedlo ideálním výchozím bodem mnoha turistických a cykloturistických značených tras. Je rájem pro houbaře a sběr lesních plodin - hlavně borůvek. [18] Dlouhé stráně – přečerpávací vodní elektrárna byla vybudovaná v letech 1978-1996 v údolí řeky Divoká Desná. Z velké části jsou její části umístěny v podzemí a neruší tak výrazně krajinný ráz Jeseníků. Horní nádrž je ve výšce 1350 m n. m. a pyšní se rozměry 700 m x 300 m. Výškový rozdíl mezi horní a dolní nádrží a výkon soustrojí patří k největším ve střední Evropě. Prohlídka zahrnuje teoretický úvod s filmovými ukázkami ve velínu, dále je prohlídka podzemního přístupového tunelu, podzemní haly s turbínami a okolí horní nádrže s krásným rozhledem po okolí. [19] Skalnatý vrch – též Rollandův kámen, vynikající výhledový vrch s 50 m vysokou rulovou skálou, na vrcholu dřevěný kříž. [20] Poutní kostel – Nově vybudovaný poutní areál byl postaven v letech 1990-7 na místě, kde v minulosti stával kostel srovnaný v roce 1973 se zemí. Poutní místo Panny Marie Pomocné (Maria Hilf) se nachází poblíž města Zlaté Hory na východním svahu Příčné hory, jež je poznamenaná staletou hornickou činností, která se nám připomíná takřka na každém kroku. Svým pohnutým osudem se liší od jiných poutních míst. Jeho případ ukazuje, že navzdory zvrácené ideologii třídní nenávisti, která v této zemi vládla více než 40 roků, síla ducha a víry dokázala zvítězit a přes snahu totalitní diktatury toto místo vymazat nejen z povrchu zemského ale i z myslí věřících, povstalo opět v 90. letech v plné kráse a síle z popela. Dnes je Maria Hilf opět významným poutním místem, kde se setkávají věřící z celé Evropy. [21] Horní údolí – malebná osada se nachází v podhůří Hrubého Jeseníku. Kromě historie, kterou se vám obec pochlubí při prvních pohledech na ni, je zajímavá také tím, že se zde až do dnešní doby zachovaly soubory lidové architektury, které zahrnují převážně roubené stavby. Proto bylo také Horní Údolí společně s Dolním vyhlášeno v roce 2004 památkovou zónou. [22] Lurdská jeskyně – Kamenný oltář P. Marie ve skalním útvaru na svahu Zámeckého pahorku. Lurdská jeskyně na Starém Rejvízu, u místa zvaného Josefovy skály, vznikla v roce 1908 ke stoletému výročí rejvízského kostela a k padesátiletému vzniku poutního místa v Lurdech. V roce 2006 byla Lurdská jeskyně rekonstruována, když ji o tři roky dříve místní znovuobjevili. [23] Rejvíz – nejvýše položená osada ve Slezsku, 790 m. První zmínka z r. 1687. Kostel p. Marie z r. 1808 s výzdobou od sochařské rodiny Kutzerů. Četné zachované stavby s typickou lidovou architekturou Jesenicka – roubený dům se svisle bedněným štítem a vyřezávanými barevnými šambránami kolem oken. V roce 2005 vyhlášena vesnickou památkovou zónou. Národní přírodní rezervace Rejvíz - Rozlohou největší rašeliniště na Moravě a ve Slezsku. Po haťovém chodníčku se suchou nohou, za doprovodu naučné stezky, dostanete k Velkému mechovému jezírku. Malé mechové jezírko je veřejnosti nepřístupné. Strach budící atmosféra nebezpečného rašeliniště je jako stvořená pro život nadpřirozených bytostí a jevů, o kterých vypráví řada pověstí. [24] Zlatý Chlum – kamenná věž s cimbuřím (26 metrů vysoká) pamatuje ještě konec 19. století - vyrostla na Zlatém chlumu (875 m n. m.) roku 1899, a to díky úsilí turistů z Moravskoslezského sudetského horského spolku. Od požáru v roce 1955 poněkud chátrala a zachránila ji až rekonstrukce v 70. letech. Z jejího ochozu je pěkný pohled na lázeňské město Jeseník, na vrcholy Hrubého Jeseníku, Králického Sněžníku a Rychlebských hor a na pohraniční polské nížiny. [25] Čertovy kameny – 40 m vysoký a 100 m dlouhý skalní útvar na severním úbočí Zlatého chlumu. Na vrcholu je vyhlídková plošina, která je zabezpečena i s výstupem zábradlím a řetězy. Odtud je krásná vyhlídka na Jeseník, Zlatohorsko a Rychleby. Tato skála je rovněž oblíbeným místem pro horolezce. Asi 100 m od vyhlídky stojí horská chata Čertovy kameny s restaurací a ubytováním. [25a] Česká Ves – původně hornická obec pojmenovaná po hornících, kteří sem přišli z Čech. V bývalém mlýně se narodil zakladatel lázní Lipová Johann Schroth (1798 – 1856). Muzeum veteránů otevřeno v červen – srpen Po – Ne od 11 do 17 hod. [26] Vidnava – městská památková zóna. Osídlení již v mladší době kamenné, o čemž svědčí nálezy pazourkových nástrojů, hlazené kamenné industrie a keramiky, dále z římské doby nálezy bronzových předmětů. V kaolinovém dolu objeveny germánské sídlištní objekty. První zmínka o městě, založeném na pravidelném osovém půdorysu, pochází z r. 1291. Již v té




době byla Vidnava významným správním centrem oblasti a střediskem řemeslné výroby. O významu města svědčí i ražba vidnavských denárů kolem r. 1300. Za husitskýc válek r. 1428 město dobyto a vypáleno. V 16. stol. nastává nebývalý rozmach řemesel (ševci, krejčí, pekaři, kováři, tkalci, zvonaři, hrnčíři aj.). Za třicetileté války město několikrát obsazeno Švédy. V době čarodějnických procesů v 17. stol. několik žen obviněno z čarodějnictví. R. 1742 se vyhlášením vratislavského míru stává Vidnava pohraničním městem. V září r. 1938 došlo zde k bojům mezi SPD Freikorps a zdejšími celníky (pamětní deska na budově pošty). V období 2. svět. války v budově semináře zajatecký tábor pro francouzské vojáky. Býv. fojtství s dvěma předsunutými nárožními věžemi a fasádou se zbytky psaníčkových sgrafit, jehož součástí jsou hradby ze 14. stol. V areálu rustikální socha sv. Floriána s atributem praporu a vědra z r. 1770. Na náměstí řada měšťanských domů s barokními, klasicistními a empírovými štíty. Novogotická radnice z r. 1867 na místě původní z r. 1551. Kostel sv. Kateřiny postavený na základech gotického kostela z 13. stol., několikrát opravovaný a přestavovaný. V záp. předsíni románsko-gotický ústupkový portál z pol. 13. stol. Interiér vyzdoben nástěnnými malbami rodáka A. Baucha. Na náměstí socha sv. Jana Nepomuckého z r. 1770 a socha P. Marie. Torzo městských hradeb z konce 15. stol. (okolí ulic 9. května, klášterní, Fojtské a Sokolské). Na místním hřbitově společný hrob obětem pochodu smrti z ledna r. 1945. Pamětní deska na charitním domě na náměstí rodákovi, ortopedovi dr. Adolfu Lorenzovi (1854 – 1946). [27] Smolný vrch – ostrovní hora (404 m) s žulovým skalním městem s pozoruhodnými útvary (skalní mísy, sedadla, výklenky) chráněnými jako národní přírodní památka „Venušiny misky“. Prohlubně byly dříve vykládány jako pohanské obětní misky a jsou opředeny pověstmi o pobytu nadpřirozených „venušiných lidiček“ (odtud pojmenování). Skály s výhledem přístupné a zabezpečené zábradlím. [28] Černá Voda – připomínaná r. 1291. Pozdně renesanční zámeček z 1. třetiny 17. stol. s cenným vstupním kamenným portálem. Klasicistní kostel P. Marie z r. 1787 s ohradní zdí se sochami Evangelisty Sv. Jana a P. Marie Bolestné z přelomu 18. a 19. stol. Zatopený lom Rampa – užívaný k rekreaci. [29] Hradisko (Kaltenštejn) – zřícenina hradu z 13. stol. připomínaného r. 1295. Vystřídal několik majitelů až byl r. 1505 vratislavskými biskupy zbořen a stavební materiál použit na přestavbu javornického hradu. Zachována sev. obranná zeď a poškozená válcová věž. K hradu se váže pověst o zlé hraběnce, která byla zakleta v bílou paní. [30] Lázně Jeseník – navazují svoji tradicí na léčbu Vincence Priessnitze. Tento proslulý léčitel je známý po celé Evropě. Lázně Jeseník snoubí tradici a vysokou úroveň lékařské péče. Díky své poloze a mimořádnému klimatu jsou lázně Jeseník vhodné k nejen k relaxačním pobytům, ale také k turistickým. Areál lázní Jeseník je citlivě vsazený do krajiny, tvoří dominantu širokého okolí a pouze odtud skýtá jedinečný výhled na celý hlavní hřeben Hrubého Jeseníku. Dle opakovaného monitorování bylo zjištěno, že zdejší mikroklima s unikátním léčivým efektem zaujímá třetí místo na světě hned za velikány jako Rakouský Bad Gastein nebo Americký Carlsbad. [31] Dobřečov – malebná horská ves, nazývaná též " Střecha Moravy " leží v sedle mezi vrcholy Dobřečovské hory (809 m.n.m ) a Špičáku ( 778 m.n.m ) v jižní části Hrubého Jeseníku. Dobřečov je vesnicí s rozptýlenou zástavbou, územně spadající pod obec Horní Město. Poloha na vyvýšeném okraji pohoří blízko úrodné Hané zajišťuje nejen tuhou zimu, ale také krásné, teplé léto. Krajina v okolí je unikátní dochovaným krajinným rázem s lesy, podhorskými loukami, potůčky, mezemi a remízky. Ovzduší má parametry klimatických lázní a oblast je známá také čistotou svých vod. Nejsou zde žádné zdroje hluku a území je tak ideální pro pěší poznávací, pobytovou turistiku a cykloturistiku. Zima se pak představuje sněhovou pokrývkou kolem jednoho metru a ideálními běžkařskými terény. Výhledy na krásné údolí řeky Oskavy, které mnozí považují za nejhezčí údolí Jeseníků! První zmínky o Dobřečově jako obci pocházejí z roku 1528. Lokalita ovšem byla osídlena mnohem dříve, neboť se zde již před tímto datem dolovalo. Nejvíce se těžila železná ruda, mnohem méně pak zlato a stříbro. Obyvatelé, vesměs německé národnosti se živili zejména prací v lese, jako pastevci a domácí tkalci. Vesnici s německým názvem Doberseik (česky Dobříčov) tvořilo asi padesát domů, na jejím horním konci pak stála zvonice a hřbitov. V roce 1847 se započalo se stavbou kaple sv. Jana Křtitele, která byla dokončena a vysvěcena roku 1853. Druhá polovina 19. století byla pravděpodobně obdobím největšího rozvoje vesnice. Byly zde dva hostince, dvě školy (jedna 3-třídní), obchod, později přibyly obecní úřad a pošta. Prameny uvádějí pro rok 1890 542 obyvatel v 89 domech. Od počátku 20. století se ovšem počet obyvatel snižoval, zejména v důsledku obtížných životních podmínek. [32] Tvrdkov – ves připomínaná r. 1349. Dominantou obce je farní jednolodní kostel sv. Antonína Paduánského z let 1768 – 76, r. 1814 přistavěna sakristie, r. 1821 předsíň a kruchta. Oltářní obraz světce od J. Kr. Handkeho. U kostela památné jírovce a jasany o obvodu kmene až 400 cm, naproti kamenná socha Immaculaty z r. 1848 s reliéfy na podstavci. [33] Rešovské vodopády – národní přírodní památka. Vodopády na říčce Huntavě pod obcí Rešov. Geomorfologicky významná kaňonovitá soutěska 200 m dlouhá a 6-10 m široká se skalními stěnami až 20 m vysokými. V okolí vzácná květena. Pod zříceninou hradu cvičná skála Čertova stěna. Nad vodopády zřícenina středověkého hrádku či tvrze, o níž chybějí historické zprávy. Pochází pravděpodobně ze 13. stol. a byl stavěn na ochranu počínající hornické kolonizace a dolování. Zanikl v 15. stol. Dnes jen sporé zbytky valů a základových zdí na třech rozeklaných skalách. [34] Rešov – ves připomínaná r. 1351, dominantou je jednolodní barokní kostel sv. Kateřiny, přestavěný v r. 1766 po požáru. Věž upravena r. 1810, boční kaple přistavěna r. 1836. V interiéru obraz sv. Kateřiny z 2. pol. 18. stol. od J. Kr. Handkeho. Kolem ohradní zeď, před vstupem do areálu kamenný kříž z r. 1860 a socha Immaculaty z r. 1860. [35] Sovinec – městečko a letovisko s hradem na skalním ostrohu, poprvé uváděno r. 1318, povýšení v r. 1492, od 16. stol. do r. 1793 těžba železných rud. Jednolodní empírový filiální kostel sv. Augustina napojený na vnější obvodní hradbu předhradí datován r. 1845. Na kostelní věž v témže roce přestavěna původní osmiboká hláska u 1. brány. Před kostelem barokní socha sv.




Jana Nepomuckého z r. 1726 a kamenný kříž z pol. 19. stol. Na náměstí pomník francouzského důstojníka. U městečka nepřístupné vápencové jeskyně a památná lípa malolistá (obvod kmene 460 cm, výška 35 m, stáří asi 180 let). Sovinec hrad – gotický hrad založen na širokém skalnatém ostrohu nad městečkem před r. 1333. Postupně se stal střediskem rozsáhlého panství a významným opěrným bodem husitů na Moravě. Nejstarší gotická část je vymezena okružní hradbou kolem válcové hlásky a paláce. Oba hlavní třípodlažní paláce zv. Severní a Jižní vystavěný při renesančním rozšíření hradu na sklonku 15. a v 16. stol. Z této doby je dochován renesanční portál tzv. boskovického sálu. Po předchozích majitelích, pánech ze Sovince, z Boskovic a Ederech ze Štiavnice přechází poč. 17 stol. na řád německých rytířů. Hrad byl těžce poznamenán třicetiletou válkou, v r. 1626 dobyt Dány a vypleněn. Po této zkušenosti záhy přebudován v dokonalou pevnost, zpevněny vnější hradby, doplněny věžemi a bastiony tzv. Klippelova pláště – jeho součástí jsou zvláště bašty Klippelova, Svatojiřská, Severní velká, Kočičí hlava, Vilémova a Jánská. Rozčleněný vnitřní prostor propojen celkem sedmi branami a výzdobou. Nejcennější částí je k jv. straně paláce přiléhající polygonální dělová věž Remtr s dodnes zachovaným krásným renesančním krbem s erbem řádu v tzv. rytířském sále a vstupním portálem v sále 1. patra věže. Opevnění Sovince je nejrozsáhlejším zachovalým opevňovacím systémem z této doby v našich zemích. V r. 1643 byla navíc vystavěna předsunutá věž Lichtenštejnka, spojená systémem chodeb, hradeb a bastionů s hradem. Přesto v témže roce byl hrad dobyt Torstensonovým švédským vojskem a těžce poničen. V dalších stoletích chátral a v r. 1784 byl poškozen požárem od blesku. V r. 1810 vrchnostenské úřady přestěhovány do Horní Dlouhé Loučky, jednotlivé části účelově využívány pro potřeby městečka (škola, kostel aj.). V r. 1844 část hradu ubourána pro výstavbu kostela. Kolem r. 1903 hrad opraven pro letní sídlo řádu. Za 2. světové války se stal vězením francouzských důstojníků a antifašistů. Z blíže nezjištěných příčin vyhořel v prvních dnech po osvobození. Pomalu obnovován, zvláště po r. 1965. Provozní doba: duben + říjen: SO-NE 9.00 - 16.00 hod (poslední prohlídka) květen – září: ÚT-NE 9.00 - 17.00 hod (poslední prohlídka) Výše vstupného: plné: 60,-Kč (dospělí) snížené: 30,-Kč (děti od 6 let, studenti, důchodci, držitelé karty EUROBEDS [36] Vřesová studánka (1313 m.n.m.) – podle pověsti objevil studánku lovec, který v těchto místech pronásledoval zraněného jelena. Jelen, když se napil vody ze studánky se uzdravil a zmizel lovci z očí. Později prý se sám lovec vyléčil z těžké nemoci pomocí vody z pramene Vřesové studánky. Jako projev díků zde pak na sloup zavěsil obraz a Vřesová studánka se stala poutním místem. Později kníže Lichtenštejn, jemuž zdejší kraj patřil, upravil pramen a nechal zde postavit kapli. Císař Josef II. dal později kapli uzavřít a známý obraz "Pět ran Krista Pána" byl z kaple přenesen do kostela ve Velkých Losinách. Ale již kolem roku 1800 byla kaple znovu otevřena. V roce 1850 byla místo dřevěné kapličky vystavěna kamenná kaple, na jejíž stavbu bylo použito kamene z říčky Desné. I když stěny byly až 130 cm silné, tvořily se v nich trhliny, a tak byla kaple v roce 1927 přestavěna na kostelík. Ten v roce 1946 po zásahu bleskem vyhořel. Chata Vřesová studánka byla vybudována pro potřeby poutníků zřejmě již na počátku 19. století. V roce 1892 vyhořela, ale hned v následujícím roce byla postavena chata nová. V důsledku havarijního stavu však musela být chata v roce 1988 zbourána. Po prudkém dešti dne 1.6.1921, kdy za pouhé 2 hodiny spadlo 180 mm srážek (180 l na m2), došlo na několika místech v povodí Hučivé Desné k sesuvu zemních lavin, a to nejen v odlesněných plochách, ale i v místech porostlých lesem. Laviniště vedle Vřesové studánky, dlouhé až 700 m a široké 15 až 100 m bylo největší. Pod laviništěm vznikly zácpy vysoké 8-10 m, nános byl odhadnut na 50 000 m3 a 2 000 m3 dřeva. Byla stržena řada mostů a v Aníně 3 domy. Laviniště bylo úspěšně asanováno tehdejší Státní správou hrazení bystřin. Strže jsou dnes stabilizovány hrázkami a vegetací. Na toku Hučivé Desné byly zbudovány retenční přehrádky. Nejvyšší dosahuje výšky 6 m. [37] Keprník(1424 m) – je nejvyšší horou v Keprnické hornatině a čtvrtý nejvyšší vrchol Hrubého Jeseníku. Je součástí CHKO Jeseníky a NPR Šerák-Keprník. Vrchol hory je bezlesý, tvořený svorovými skálami a horskými loukami. Na vrcholové skále stojí žulová rozhledová růžice. Ideální kruhový rozhled se odtud naskýtá na Krkonoše se Sněžkou, Kralický Sněžník, Beskydy a někdy i Malou Fatru a Vysoké Tatry. Na jihovýchodním svahu do údolí Rudohorského potoka je tzv. Keprnický ledovcový kar a na jižním hřebenu jsou tzv. vlajkové smrky a dvě menší rašeliniště. Na severním svahu pramení Keprnický potok. Vrchol Keprníku náleží k hlavnímu evropskému rozvodí mezi Baltským a Černým mořem. Rudohorský a Keprnický potok odvádějí vodu do Bělé a dále do Odry a Baltského moře, řeka Branná do moře Černého. [38] Šerák (1351 m) – je významný horský vrchol, který leží na hřebeni Hrubého Jeseníku a je součástí NPR Šerák–Keprník. Pod vrcholem stojí od roku 1888 horská chata Jiřího a meteorologická stanice. Chata byla do současné podoby rozšířena roku 1926. Na vrchol Šeráku vede sedačková lanová dráha z Ramzové s přestupní stanicí Čerňava. Od horní stanice je vrchol vzdálený asi 250 m a nabízí překrásné výhledy především na Jesenicko, Staroměstsko, Králický Sněžník a Rychlebské hory. Šerák je významnou křižovatkou turistických cest. Lanovka: Šerák – Čerňava (jednosedačka, jízdné 80,- Kč), Čerňava – Ramzová (čtyřsedačková, jízdné 70,- Kč). NPR Šerák – Keprník, rozloha: 1174,44 ha. Jedná se o nejstarší rezervaci na Moravě vyhlášenou na tehdejším panství Lichtenštejnů již v roce 1903. Rezervace zaujímá vrcholové partie a SZ hřebene Hrubého Jeseníku v nadmořské výšce od 950 1423 m n. m. od Trojmezí po Obří skály a zahrnuje vrcholy Vozka, Keprník a Šerák. Klimatické podmínky jsou zde extrémní. Průměrná roční teplota vzduchu je zde 2,2°C a průměrný roční úhrn srážek se pohybuje okolo 1200 mm. Sněhová pokrývka zde leží 180 dní v roce. Rezervace je zajímavá především výskytem řady dochovaných skalních a půdních tvarů, vzniklých působením drsného klimatu doby ledové [39] Obří skály (1082 m) – jsou vedlejším vrcholem Šeráku, tyčící se nad Vražedným potokem a leží na okraji NPR Šerák – Keprník. Skaliska jsou vysoká 10 – 16 m a mají typické znaky zvětrávání svoru (žlábky, pokličky, skalní okno). Obří skály




jsou zdaleka viditelnou dominantou, která nejen vítá, ale také se loučí s návštěvníky Jeseníků, kteří přijíždějí a zase odjíždějí vlakem. Tak tomu však nebylo vždy. Do konce 70. let byly Obří skály zakryty smrkovým lesem a teprve po větrné kalamitě došlo k postupnému odkrytí nejen skal, ale i okolních těžko zalesnitelných svahů. A tak dnes máme možnost z širokého okolí vidět tento skalní hřbet, mnohým připomínající druhohorního ptakoještěra. Výhledy, jako z ptačí perspektivy, jsou odtud na zalesněné Rychlebské hory, pásmo Králického Sněžníku, do údolí Bělé a za pěkného počasí až do Polska. [38] Ramzová, Ramzovské sedlo – osada je částí obce Ostružná a nachází se v horském Ramzovském sedle. U osady sklárny připomínané poprvé v r. 1617, kde se vyrábělo lité tabulové sklo. Novogotická kaple sv. Rocha z r. 1896. Nejvýše položená rychlíková železniční stanice v Česku. Je významným lyžařským a turistickým centrem.




KČT SLOVAN PARDUBICE Strana 1 (celkem 13)

Recommend Documents