Základy společenských věd. Témata k maturitní zkoušce na Gymnáziu Josefa Jungmanna v Litoměřicích

Základy společenských věd

Témata k maturitní zkoušce na Gymnáziu Josefa Jungmanna v Litoměřicích

Základy společenských věd – Témata k maturitní zkoušce 2010/2011

Obsah 1. Příroda, kultura, člověk a společnost................................................................................................3 2. Rasa, etnicita, eugenika a holocaust.................................................................................................5 3. Klasická sociologie...........................................................................................................................7 4. Sociologie 20. a 21. století...............................................................................................................9 5. Proces socializace lidského jedince................................................................................................12 6. Instituce, organizace, byrokracie....................................................................................................14 7. Status, role, sociální stratifikace a mobilita....................................................................................16 8. Sociální plurality (kolektivity) a sociální skupiny..........................................................................18 9. Rodina a škola................................................................................................................................20 10. Sociální patologie, zločin a trest...................................................................................................22 11. Sociální komunikace.....................................................................................................................24 12. Interpretace sociální reality (společenskovědní výzkum)...........................................................26 13. Současná společnost.....................................................................................................................29 14. Masová média...............................................................................................................................31 15. Vybrané ekonomické problémy....................................................................................................32 16. Antická filozofie...........................................................................................................................35 17. Bible, středověká a renesanční filozofie.......................................................................................37 18. Filozofie baroka a osvícenství......................................................................................................40 19. Filozofie 19. a 20. století..............................................................................................................42 20. Etika..............................................................................................................................................46 21. Sexuologická propedeutika..........................................................................................................48 22. Poznávání a učení.........................................................................................................................51 23. Temperament, emoce a motivace chování....................................................................................54 24. Politologie.....................................................................................................................................56 25. Politický systém České republiky................................................................................................59 Témata k maturitní zkoušce na Gymnáziu Josefa Jungmanna v Litoměřicích..................................61

2


1. Příroda, kultura, člověk a společnost Přírodní vlivy Biologické faktory: člověk interpretovaný jako živočich (zvíře). Desmond Morris - Nahá opice, Lidský živočich versus člověk jako biologický zmetek Józef Maria Bocheński - Cesta k filosofickému myšlení Geografické faktory: klimatické pásmo a podnební charakteristiky (teplotní režim, úhrn srážek atd.), prehistorie krajiny a nerostné bohatství (úrodná půda, poušť, ropa atd.), reliéf krajiny (hory, údolí, roviny), flóra a fauna Demografické faktory: plodnost, porodnost, úmrtnost, přirozený přírůstek, míra zalidnění oblastí, migrace, podíly pohlaví apod. Jak jsou tyto faktory modifikovány sociálními reprodukčními zvyklostmi? Vysvětli biologický či geografický determinismus

Ekonomické vlivy Existence a rozsah trhu, průmyslový a vědeckotechnický rozvoj (revoluce), gramotnost, vzdělání a kvalifikovanost obyvatel, dělba práce, míra urbanizace, míra (množství) finančního kapitálu, rozdělování vytvořeného zisku a bohatství atd.

Duchovní vlivy Kulturní a obecně ideové podmínky, umění, normy, hodnoty a hodnotové orientace, věda

Vývojové typy společností Společnost tradiční: omezená možnost mocenské kontroly říší, kastovní či stavovská struktura, přírodní zdroje energie (síla větru, vody, zvířat, lidí), jednoduché technologie, minimální ekologická náročnost výroby, soběstačnost venkova, izolovanost lokalit, velmi malý rozvoj trhu, negramotnost značné části populace, idea rovnosti všech lidí je nepochopitelná Společnost moderní: centralizace mocenských struktur (moderní národní stát), třídní struktura, venkovská komunita a rodina ztrácejí své významy, jejich funkce přebírají formální organizace (bezpečnostní, vojenské, školské apod.), generalizace trhu, roste dělba práce, zvyšuje se míra urbanizace, přírodní prostředí je nahrazováno umělým, víra ve vědu, vznik a vývoj sociologie Společnost postmoderní: zklamání a ztráta iluzí z dopadů vědy, kritika ideologií, uniformity i nástrojů sociální kontroly, pluralita jednání a hodnotově-normativních struktur, odklon od koncepce národního státu ke globálnímu pojetí světa, problémy ekologického charakteru, stárnutí západní populace, rostoucí chudoba části světa, trend rostoucího násilí

3


Texty Desmond Morris: Lidský živočich Lidské bytosti jsou živočichové. Někdy jsme obludy, někdy hrdinové, ale vždy jsme živočichové. Možná, že se nám víc líbí myslet si, že jsme padlí andělé, ale ve skutečnosti jsme vzpřímivší se opice. Vše, co děláme, má svůj vrozený genetický základ a veškerým svým konáním máme něco společného s ostatními živočišnými druhy. Jako jediný druh jsme však na těchto živočišných modelech stavěli, posilovali jsme je a rozpracovávali na obdivuhodnou úroveň. A někdy jsme je také potlačovali, což mělo škodlivé důsledky.

Józef Maria Bocheňski: Cesta k filosofickému myšlení Člověk je však zvláštní živočich. Je na něm mnoho věcí, které u jiných živočichů nenacházíme buď vůbec anebo jen v nepatrných stopách. Především je nápadné, že z biologického hlediska by člověk vlastně vůbec neměl právo zaujímat tak samozřejmé místo ve světě tvorstva, ovládat jej a jako největší cizopasník přírody jej využívat tak, jak to ve skutečnosti dělá. Vždyť je to nepovedené zvíře. Špatný zrak, téměř zanedbatelný čich, podřadný sluch, to jsou nepochybně jeho znaky. Téměř úplně mu chybí přirozené zbraně, jako třeba drápy. Jeho síla je nepatrná. Neumí ani rychle běhat, ani plavat. K tomu je nahý a umírá mnohem snadněji než většina živočichů chladem, horkem apod. Z biologického hlediska by neměl právo na existenci. Už dávno měl zaniknout jako tolik jiných nepodařených živočišných druhů.

Jan Keller: Úvod do sociologie Trh začal organizovat člověka i přírodu jen jako zvláštní druhy materiálů. Začal je kombinovat s jinými surovinami podle potřeb maximalizace zisku soukromých osob. Vznikl tak velký společenský stroj na zajištění materiálního blahobytu kontrolovaný pouze dvěma lidskými motivy: strachem z hladu na straně jedné a hrabivostí na straně druhé. Strach z hladu se postupně zahalil do podoby konzumních aspirací, hrabivost do podoby podnikatelského profitu. Tajemství společnosti blahobytu je v tom, že žádná nemajetná osoba nemůže uspokojit svoji potřebu najíst se, aniž by dříve prodala svoji práci na trhu, a žádné zámožné osobě nemůže být bráněno, aby nenakupovala na nejlacinějším trhu a neprodávala na nejdražším. Strach z hladu u jedněch a hrabivost druhých se staly spolehlivými konstantami k zajištění dynamiky vývoje, garantem pokroku moderní společnosti. Svoboda jako centrální kategorie nové ideologie má svůj zcela prozaický model ve svobodě nemajetných prodávat bez omezení pracovní sílu na trhu a ve svobodě majetných vybírat si mezi trhy ten s nejvyšším ziskem.

4


2. Rasa, etnicita, eugenika a holocaust Lidské rasy - vágnost rozdělení lidí dle barvy kůže Rasismus, předsudky, rasová diskriminace Louis Agassiz (1807-1873) - zakladatel amerického polygenismu Joseph Artur de Gobineau (1836-1882) - otec moderního rasismu

Etnicita Kulturní odlišnosti - jazyk, historie, původ (skutečný nebo domnělý), náboženství, styl oblékání či zdobení Etnické předsudky, antagonismy a konflikty, diskriminace menšin

Interetnické vztahy v Evropě Možnosti budoucího vývoje - asimilace, tavicí kotel, kulturní pluralismus

Eugenika Rasová, etnická, sociální, medicínská. Pozitivní a negativní Francis Galton (1822-1911) - zakladatel eugeniky (Vrozený génius) Eugenuka ve 20. Století (USA, Švédsko, Dánsko, Kanada, Japonsko) Eugenika v nacistické praxi hitlerismu Eugenika v Československu (Edward Beneš, Bohumil Sekla. Miloš Černý) Obraz eugeniky dnes - problém Petra Bakaláře

Holocaust (šoa) Antisemitské mýty a předsudky v Evropě Protižidovské pogromy a Kristallnacht (9. 11. 1938) Konference ve Wannsee (20. 1. 1942) Holocaust jako produkt modernity (Zygmunt Bauman) Nicholas Winton a Oskar Schindler Popírači a zpochybňovači holocaustu (např. David Irving. Rudolf Seidl)

5


Texty Louis Agassiz: Dopis S. G. Howeovi, 10. Srpna 1863 Sociální rovnost považuji za naprosto neproveditelnou. Vyplývá to z přirozených překážek daných samotným založením černé rasy. Nikdo nemá právo na věci, kterých není schopen užívat. … Chraňme se hned zpočátku přílišných záruk pro černou rasu, abychom nebyli později přinuceni násilím odnímat některá privilegia, jichž by bylo použito k naší i jejich škodě.

Petr Bakalář: Tabu v sociálních vědách Vedou se diskuse o tom, zdali jsou eugenické metody etické. Odmítání eugeniky se organizuje kolem pocitů emocionální averze, které nejsou podpořeny racionálními argumenty (viz Auschwitzkomplex). V minulosti byly například zaměřeny proti ateistům, event. ženám, které nosily kratší sukně, později proti antikoncepci, potratům, umělé inseminaci, geneticky modifikovaným potravinám. Případy “morální paniky” jsou v naprosté většině nepodložené. Eugenika slouží jedincům i celé společnosti. Společnosti, které budou eugeniku využívat, získají velkou výhodu nad těmi, které ji budou odmítat.

Mavis M. Hillová, L. Norman Williams: Půl penny Operace byly prováděny tak, že dr. Dering >v místnosti přilehlé přilehlé k operačnímu sálu< píchl dívce, kterou drželi násilím dva pomocníci, znecitlivující injekci do páteřního kanálu; tento způsob znecitlivění, prováděný bez předchozí poměrně bezbolestné umrtvující injekce, jež se dává do místa, kam bude zavedena hlavní injekce, byl tak bolestivý, že většina dívek křičela; pomocníci pak dívku násilně odvlekli na operační sál a připoutali k operačnímu stolu, který byl skloněn v úhlu asi třiceti stupňů, přičemž hlava operované směřovala dolů; dr. Dering >vedl břišní řez, prořízl pobřišnici, zavedl kleště, aby zdvihl dělohu, umístil kleště mezi vejcovod a vaječník a odřízl vaječník<, který uložil do misky vedle operačního stolu; pak založil stehy, ale >hrubě a rutinérsky<, ani je řádně neutáhl a >nepokryl lůžko vaječníku řasou pobřišnice<. Každá operace trvala sotva deset minut. Běžná a správná doba by byla podstatně delší. Mezi jednotlivými operacemi se neomývaly ani nesterilizovaly nástroje a ostatní pomůcky, ani si dr. Dering nemyl ruce.

Zygmunt Bauman: Modernita a holocaust Posuďme čísla. Německý stát vyhladil přibližně šest milionů Židů. To by si při rychlosti 100 vražd za den vyžádalo téměř 200 let. Emoce a jejich biologický základ mají přirozený časový průběh. Lačnost, dokonce i lačnost po krvi,nakonec nasytí. Emoce jsou navíc, jak je obecně známo, těkavé, mohou se proměnit. Lynčující dav je nevypočitatelný a někdy jím pohne soucit - například když vidí trpět dítě. A má-li být vyhlazena “rasa”, je nezbytné zabíjet i děti. Důkladné, úplné, plošné vyvraždění vyžadovalo nahradit dav byrokracií a společné běsnění poslušností vůči autoritě. Požadovaná byrokracie by byla efektivní, ať už by ji tvořili krajní, či pouze vlažní antisemité, což významně rozšiřuje rezervoár potenciálních rekrutů.

6


3. Klasická sociologie Auguste Comte - zakladatel vědecké sociologie (Kurz pozitivní filozofie) Zákon tří stadií (teologické, metafyzické, pozitivistické) Sociální fyzika - statika a dynamika

Herbert Spencer - společnost a sociální darwinismus Biologizace společnosti (princip laissez-faire) Vojenské společnosti a průmyslové společnosti

Karl Marx - sociolog konfliktu Odcizení produktu práce a člověka člověku

Emile Durkheim - sociolog konsenzu a faktů Studium dělby práce, studium sebevražednosti a náboženství Studium společenské soudržnosti a řádu (mechanická a organická solidarita)

Max Weber - subjektivita a sociální organizace Koncepce verstehen (porozumění) - chápající, rozumějící sociologie Analýza moci (panství) a její legitimizace (ospravedlnění, vysvětlení) - tradiční, charismatická, racionální (legální) Teorie byrokracie Protestantská etika a duch kapitalismu

Vilfredo Pareto - elity a masy Přirozená nerovnost a zdatnost lidí - koloběh (cirkulace) elit Historie společnosti - pohřebiště elit Lidské jednání (logické a nelogické) a jeho racionalizace (rezidua a derivace)

Ferdinand Tönnies - Gemeinschaft und Geselschaft Nostalgie po zaniklém světě pospolitostí a kritika moderní společnosti

7


Georg Simmel - formální sociologie Metropole a duševní život Tragédie kultury Móda Cizinec

Texty Auguste Comte: Kurz pozitivní filozofie V teologickém stadiu lidská mysl, hledající absolutní podstatu jsoucen, první a poslední příčinu všech účinku … předpokládá, že všechny jevy vytváří bezprostřední konání nadpřirozených bytostí. V metafyzickém stadiu … mysl předpokládá … abstraktní síly, autentické entity, tj. personifikované abstrakce … schopné vytvořit všechny jevy. V posledním, pozitivním stadiu mysl upouští od marného hledání abstraktních pojmů, původu a určení univerza a příčin jevů, a místo toho se usilovně věnuje studiu jejich zákonů - tj. jejich stálých vztahů následnosti a podobnosti.

Emile Durkheim: Sebevražda Všude bez výjimky vykazují protestanti mnohem více sebevražd než příslušníci jiných denominací. Sklon Židů spáchat sebevraždu je vždy menší než sklon protestantů; obecně je také menší než sklon katolíků, i když již ne v takové míře. Chrání-li náboženství člověka před touhou se zabít, není to proto, že hlásá úctu k jeho osobě podloženou argumenty sui genesis, ale proto, že je společností. Tuto společnost konstituuje existence určitého počtu přesvědčení a praktik společných všem věřícím, které jsou tradiční, a proto závazné.

Karl Marx: Manifest komunistické strany Celá společnost se stále více štěpí ve dva velké nepřátelské tábory, ve dvě velké, přímo proti sobě stojící třídy: buržoasii a proletariát.

Georg Simmel: Metropole a duševní život Psychologická báze metropolitního typu individuality spočívá v intenzifikaci nervové stimulace, která vyplývá z prudké a nepřerušované změny vnějších a vnitřních stimulů. Velkoměsto bylo vždycky sídlem peněžního hospodářství. Mnohočetnost a koncentrace hospodářské směny zde prostředkům směny dodává takovou důležitost, již by skrovnost venkovského obchodu neumožnila. Peněžní hospodářství a nadvláda intelektu mají vnitřní souvislost. Je jim společný věcný postoj k lidem i věcem a v tomto postoji jde s formální spravedlností často ruku v ruce bezohledná tvrdost. 8


4. Sociologie 20. a 21. století Začátek empirických výzkumů Chicagská škola – sociologie města (sociální mapy města) – Robert Ezra Park Manželé Lyndovi - „Middletown“ - kulturně antropologický přístup Lloyd Warner - „Yankee City“- statistický přístup – rozvrstvení obyvatel města (horní, vyšší střední, střední, vyšší nižší a nejnižší třída)

Strukturní funkcionalismus Talcott Parsons – sociolog konsensu (inspirován kybernetikou) společnost se adaptuje na prostředí – subsystém ekonomiky společnost chce dosáhnout cílů - subsystém politiky společnost zajišťuje vnitřní integritu – právní instituce společnost zajišťuje vzorce chování lidí – instituce vzdělávací, náboženské, rodiny Kritika strukturního funkcionalismu – Robert Merton (manifestní a latentní funkce, dysfunkce); Charles Wright Mills (sociolog konfliktu – kritik mocenských elit); Lewis Coser (pozitivní úloha konfliktu)

Interpretativní sociologie Symbolický interakcionismus – Herbert Blumer, Charles Horton Cooley, George Herbert Mead (sociální Self – budování identity v průběhu opakovaných interakcí s druhými); Erving Goffman (zakrývání identity – falešný, zidealizovaný obraz Já) Etnometodologie – Harold Garfinkel (metoda chování cizince) Fenomenologická sociologie – Alfred Schutz

Richard Sennet a koroze ducha kapitalismu Ekonomika pyramidálních firem nahrazena ekonomikou sítí Flexibilita a ztráta zaměstnanecké loajality

Zygmunt Bauman a tekutá modernita Globalizace – putující kapitál a usedlé obyvatelstvo Oddělenost, všemocnost a neviditelnost elit Sebevražednost vlád – úsilí o privatizaci, deregulaci, liberalizaci

9


Pierre Bourdieu a nová solidarita Věk neodarwinistů. Lze mu čelit?

Gilles Lipovetsky a konzumní společnost Konzumenti třetí generace (experimentování se zážitky, konzum spirituality, průmysl zábavy a turistiky, starosti o zdraví – medikalizace konzumu)

Christipher Lasch a narcistní společnost Fascinace slávou, prefabrikace hvězd, vytváření image, odborníci na štěstí existenciální úzkost a participace na životě celebrit

a úspěch,

Ulrich Beck a riziková společnost Neviditelnost moderních rizik a nemožnost jejich kompenzace (ozonová díra, kontaminace půd a vod atd.)

Texty Robert Ezra Park: Město jako sociální laboratoř Dalším z důvodů, proč je město výhodným místem pro studium sociálního života a co městu dodává povahu sociální laboratoře, je skutečnost, že ve městě je každý rys lidské povahy nejen viditelný, ale zvýrazněný. Svoboda vlastní městu umožňuje i tomu nejexcentričtějšímu jedinci najít prostředí, kde se může rozvinout a jaksi vyjádřit zvláštnosti své povahy. Menší společenství sice excentričnost někdy toleruje, město ji však často odměňuje. Přitažlivost města spočívá mimo jiné i v tom, že v něm každý jedinec – zločinec, žebrák i génius – může někde najít takovou společnost, která mu vyhovuje, takže genialita i neřest, které se v intimním kruhu rodiny nebo úzkých hranicích malého společenství dusily, zde nacházejí morální klima, v němž se mohou plně rozvinout.

Robert King Merton: Sociální teorie a sociální struktura Funkce jsou ty pozorovatelné důsledky, které napomáhají adaptaci či úpravě daného systému; dysfunkce jsou ty pozorovatelné důsledky, které schopnost adaptace či úpravy systému snižují. Existuje také empirická možnost nefunkcionálních důsledků, které jsou pro daný systém zkrátka irelevantní … Manifestní funkce jsou ty objektivní důsledky přispívající úpravě či adaptaci systému, které účastníci systému zamýšlejí a rozeznávají; latentní funkce jsou proti tomu ty, které nejsou zamýšleny ani rozpoznány.

10


Jan Keller, Petr Novotný: Úvod do filozofie, sociologie a psychologie Nové pohledy společenských věd Právě fotbal a fotbalové zápasy byly z hlediska konfliktů často studovány. Podle řady badatelů se v nich jedná o vysoce ritualizovaný způsob vybíjení agrese. Meziskupinová agrese je usměrněna takovým způsobem, aby potřeba dominance mohla proběhnout v symbolické rovině a neohrozila zdraví a životy zúčastněných. Mnozí fanouškové známých klubů to bohužel dodnes nepochopili.

Ulrich Beck: Riziková společnost Na rozdíl od rizik souvisejících s prací v továrnách a rizik povolání typických pro devatenácté století a první polovinu století dvacátého, tato rizika již dále nelze omezovat na určité lokality či skupiny; projevují spíše tendenci ke globalizaci, jež překlenuje produkci a reprodukci stejně jako národní hranice, a v tom smyslu uvádí v život nadnárodní a nikoli třídně specifická globální rizika s novým typem sociální a politické dynamiky.

11


5. Proces socializace lidského jedince Socializace jako naplnění antropogeneze Případy drastické sociální izolace, sociokulturní a citová deprivace

Socializace jako utváření modální osoby Enkulturace – včleňování individua do kontextu skupin a celé společnosti internalizace norem a hodnot národní kultury osvojení jazyka a dalších rovin symbolické řeči (mimika, gesta, státní symboly, světla semaforu, pravidla karetních her apod.)

Socializace jako osobní biografie Personalizace – aktivní proces sebevytváření (vlastního Já) Vliv vulnerability (tělesných i psychických handicapů) Vliv resilience (zvýhodňujících faktorů) Vliv zlomových životních událostí Vliv populačních kohort

Etapy socializace Primární socializace – základní kulturní návyky (stolování, čistotnost, oblékání, zdravení, mateřský jazyk, role, sebekontrola, vůle apod.) Sekundární – absence primárního citu k socializátorovi, možnost zaujímat kritická stanoviska Problém přesocializace (supersocializace) Problém resocializace (negativní – brainwashing, stockholmský syndrom; pozitivní)

Způsoby socializace – formy sociálního učení Socializace záměrná a nezáměrná Observace Imitace Identifikace (anaklitická, obranná, závistná) Sugesce (ovlivňování) Sociální činnosti (hra, práce, učení, výchova) Sociální zpevňování sankcemi (pozitivní, negativní) 12


Socializační činitelé Matka a orientační rodina, široká rodina, vrstevníci a jejich party, škola, učitelé a školní kolektiv, životní partneři, podniky a pracovní kolektiv, církve atd.

Texty Anthony Giddens: Sociologie Genie měla vrozenou vadu kyčle, pro kterou se nemohla naučit dobře chodit, a otec ji často bil. Když jí bylo dvacet měsíců, zřejmě usoudil, že je retardovaná, a „odložil“ ji do uzavřeného pokoje se zataženými záclonami a zavřenými dveřmi. Tam strávila následujících jedenáct let, během nichž viděla ostatní členy rodiny jen tehdy, když ji přišli nakrmit. Nenaučili ji chodit na záchod; po část svého uvěznění byla připoutána nahá k dětskému nočníku. Staří vězňové cítili velké uspokojení, jestliže při počítání vězňů, které probíhalo dvakrát denně, stáli opravdu dobře v pozoru nebo se řádně zahlásili. Byli hrdí na to, že jsou stejně „tvrdí chlapi“ jako esesáci, anebo ještě tvrdší. Ve své identifikaci s nimi zacházeli tak daleko, že kopírovali i esesáckou formu zábavy. Dozorci se bavili mimo jiné tím, že zkoušeli, kdo vydrží déle dostávat rány, aniž zasténá. Totéž provozovali staří vězňové, jako by jim nestačilo, že jsou biti dost často i tehdy, když tuto zkušenost neopakují formou hry. (Bettelheim, 1986, str.158)

František Koukolík, Jana Drtilová: Vzpoura deprivantů Tvůrcem teorie vazby (attachment theory) je anglický psychiatr John Bowlby. Teorie prošla vývojem, který pravděpodobně není ukončen. Výsledkem vazby je fenomén »bezpečné základny« . Jakmile se dítě v blízkosti jedince, k němuž má vazbu, cítí bezpečně, začne zkoumat okolí nebo si hraje. Mezi chováním charakterizujícím vazbu, vyhledáváním postavy, k níž má dítě vazbu, a zkoumáním okolí je obousměrný vztah. Důsledkem odloučení dítěte od osoby, k níž má vazbu, je »separační protest«. V jeho průběhu se dítě všemi prostředky, často hněvivě nebo násilně snaží vazbu obnovit. Trvalé odloučení, to znamená ztráta osoby, k níž má dítě vazbu, poškozuje jeho pocit bezpečí i jeho zkoumání okolí. Dítě si vazbou vytváří »niterní pracovní model« nebo »mapu« světa lidských vztahů, pravděpodobnost vlastností a dynamiky interakcí s osobami, k nimž má vazbu. Vývoj vazby není omezen na dětství, prochází celým životem. Směřuje od nezralé ke »zralé« citové závislosti neboli emoční autonomii.

Roland Girtler: Okrajové sociální kultury Také vězeňský svět je plný rituálů. Nově příchozí vězeň musí překonat řadu rituálů degradace. Těmi je mu dáno na vědomí, že od nynějška je někdo jiný. Má nové povinnosti, nesmí odmlouvat a musí se zcela podřídit. K těmto rituálům patří výměna šatstva a takzvaná „vstupní koupel“, druh křtu, kterým je vězni symbolicky demonstrován jeho nový status. Autonomie člověka je kompletně narušena a možnost osobního fyzického stažení se do ústraní neexistuje. Dostojevský proto mluví o „tyranii kamarádství“. Psychické zatížení vězně je enormní. Vězeňská kultura tedy slouží ke změně inferiorního (podřadného, méněcenného – pozn.) statusu vězně. 13


6. Instituce, organizace, byrokracie Instituce Pudové chování a institucializované jednání Funkcionalistický přístup k institucím – dvoření, manželství, rodičovství, školství, bankovnictví, trh, příbuzenství, soudnictví, stát, adopce, bohoslužba . . . Antropologický přístup k institucím – úplatky, klientelismus, prostituce, nevěra, politická korupce, zločinné jednání . . . Totální instituce – nápravné, vojenské, léčebné; přínos Ervinga Goffmana Strategie adaptace na existující podmínky totální instituce – regrese, rebelie, kolonizace, konverze

Organizace Národní a mezinárodní organizace Bezpečnostní a vojenské, ekonomické, ekologické, humanitární, politické, kulturní a vzdělávací, sportovní, nelegální Architektonické řešení budov organizací Styly řízení organizace (exploatačně autoritativní, benevolentně autoritativní, konzultativní, participativní) Život lidí v organizaci - hawthornský efekt (organizace závodu v Hawthornu firmy Western Electric Company nedaleko Chicaga; výzkum provedl Elton Mayo)

Byrokracie Jak se spravovalo tradiční patrimonium (panství)? Jak se vyřizovaly záležitosti žadatelů? Rysy moderní byrokracie – obecně platné zákony a další normy; odborná kvalifikace; pevně stanovené kompetence; hierarchicky uspořádaný systém; převaha písemných procedur; úřad není vlastnictvím úředníků Max Weber – klady a zápory byrokracie Robert Merton – analýza byrokratických dysfunkcí (trénovaná neschopnost, konformita s pravidly → nečinnost, kontraproduktivnost kontroly byrokratů) Michel Crozier – členové proti organizacím (úředníci hájí své pozice nejen vůči klientům, ale i vůči své vlastní byrokratické organizaci)

14


Texty Jan Keller: Úvod do sociologie Jedním slovem, klientela nefunguje tržně. Je tomu tak proto, že klientské vztahy se rozvíjejí právě v těch oblastech, v nichž tržní mechanismy prostě nepůsobí. Klientelismus se rozvíjí tam, kde existují sice žádané statky, ty však nejsou volně na prodej a nelze je koupit. Jejich cena není vůbec stanovena. Klientela je instituce zajišťující distribuci těchto statků a služeb. Klientelismus je institucí, která se ustavila v různých kulturách jako odpověď na tentýž problém: jak zajistit mocným jejich pozici a jak zajistit méně mocným ochranu a bezpečí při neexistenci organizace specializované na tyto cíle. Klientelismus představuje soukromou svépomocnou iniciativu uspokojující obě strany.

Ivan Mucha: Sociologie Základní texty Setkáváme se se dvěma typy dozoru. První je přímé pozorování toho, co podřízený koná. Druhý typ dozoru je nenápadnější, ale neméně významný. Spočívá v zakládání kartoték, spisů a jiných dokumentů vypovídajících o životě jednotlivých osob. Weber si uvědomoval význam písemných záznamů pro moderní organizace, ale nezabýval se podrobněji jejich možným využitím k regulaci lidského jednání. Záznamy o zaměstnancích často obsahují kompletní pracovní anamnézu, ale také podrobnosti z jejich soukromého života a často i hodnocení jejich charakteru. Omezení demokracie v důsledku rozvoje moderních forem organizace a kontroly informací znepokojovalo už Maxe Webera. Za zvlášť nebezpečnou považoval možnost, že se vláda nad celou společností ocitne v rukou neosobní byrokratické mašinérie. Jak se může demokracie vyrovnat s rostoucí mocí, kterou nad námi mají byrokratické organizace?

Petr Hájek: Pochopíme to, až nám zakážou knedlíky LIDOVÉ NOVINY, 9.11.2009 Co čert nechtěl. V tentýž den (pozn. kdy Hájek mluvil v televizi o možnosti vystoupit z EU) přišla zpráva, že Evropský soud pro lidská práva zakázal Italům, aby směli mít ve školách kříž – symbol křesťanství. Stalin kdysi udělal totéž. Italové šílí. Vůbec nepochopili, že už nejsou suverény na svém území. Že také Itálie je podpisem Lisabonu pouhou – i když významnou – provincií „bruselsko-štrasburského lidu“. A naši křesťanští Evropané, kteří by odvolávali prezidenta, kdyby Lisabon nepodepsal? Konzistentně a vzorně politicky korektně mlčí. . . Zkusím je proto zastoupit: Víte moji přátelé z italské gubernie, jaká pomoc? Prostě získat zpět suverenitu, právo rozhodovat si o svých věcech podle svého, svých tradic, svých zájmů, svého Boha. Vystoupit z Evropské unie. Právně totiž jiná cesta k obnovení vaší státní suverenity není.

15


7. Status, role, sociální stratifikace a mobilita Sociální nerovnost a její vysvětlení (teorie) Teorie elitární (elitářské), egalitářské, meritokratické, feministické

Socioprofesní status a jeho multidimenzionalita (mnohorozměrnost, složky) Příjem a disponibilní majetek Stupeň vzdělání Podíl na moci (rozhodování o veřejných věcech) Prestiž (získání a udržení respektu, úcty) Životní styl (možnost realizace vlastních představ a plánů v životě) Konzistence a inkonzistence statusu (statusových složek) a tomu odpovídající chování nositele statusu, statusová frustrace či deprivace Časová dynamika statusu Statusová role a její institucionalizace, statusové symboly, statusová úzkost, individuální role, skupinová role, krátkodobá a dlouhodobá role, dobrovolná a vnucená role, konflikt mezi rolemi, konflikt já-role, konflikt uvnitř role

Status a sociální stratifikace Status připsaný (vrozený či vnucený) a získaný Sociální straty (vrstvy, třídy) Vyšší třída (vrstva) Vyšší střední třída Nižší střední třída Nižší třída Underclass Základní stratifikační systémy Otrokářský, kastovní, stavovský (feudální), systém společenských tříd (vrstev)

Sociální mobilita Rozdílnost podmínek možností mobility v totalitní a demokratické společnosti Mobilita vertikální (vzestup, exkluze, marginalizace, kultura chudoby) Mobilita intragenerační a intergenerační

16

Základy společenských věd – Témata k maturitní zkoušce 2010/2011 Mobilita horizontální (změna pozice v rámci straty) Mobilita přirozená (potenciální) a vyžadovaná

Texty Vladimír Vondráček: Lékař vzpomíná (1895 – 1920) Ženich byl hodnocen podle příjmů. Nejhorší partie byl důstojník, říkalo se mu „lesklá bída“. Když se ženil, musil mít „kauci“, tj. nevěsta musela dostat jisté věno, aby byla zaručena reprezentace. Přitom bylo nežádoucí, aby si vzal třeba i bohatou židovku. Důstojník žid, bylo jich nesmírně málo, mohl dosáhnout nejvýše hodnosti setníka. Důstojník nesměl nést po ulici balíček nebo kufr, nesměl jet drožkou, jen fiakrem, ve vlaku směl jet jen druhou nebo první třídou. Důstojnická čest vyžadovala, aby se dluh z karet zaplatil do 24 hodin, ale ubohému krejčímu nebo ševci se platit nemuselo, leda po mnoha upomínkách. Při urážce musil být urážející vyzván na souboj, byv vyzván, nesměl odmítnout. Když svého soka poranil nebo zabil, byl mírně potrestán domácím vězením. Zvláště lehce probíhaly souboje v Německu, starý rakouský císař je prý neměl příliš rád. Voják má padnout „pro císaře a vlast svou“, a ne se dát zabít pro ženu. Voják byl alespoň „pod penzí“, kdežto umělec, malíř, sochař, herec, to byla úplně nezajištěná existence, to byla bída nelesklá. Svobodná povolání (lékař, advokát, samostatně působící inženýr, stavitel, architekt apod.), to již byla dobrá „partie“. Z těch plynuly velké, ale nejisté příjmy. Vdovy, zvláště po lékařích, třely bídu. Úředníci soukromých podniků měli malou penzi, bankovní úředníci měli slušné příjmy a dost slušnou penzi, ale nejžádanější kategorie ženichů byli státní úředníci. Říkalo se o nich: „Nemá nic, ale má to jisté“. Jejich platy nebyly královské, ale ve vyšších třídách slušné a penze byla jen o málo menší než poslední plat. Ze státní služby mohl být úředník vyhozen jen pro trestný čin. Svůj postup si mohl vypočítat. Mladý adjunkt si mohl vypočítat, jakou penzi bude mít. Byli ovšem protekční favoriti nebo mimořádně schopní úředníci, kteří ostatní přeskakovali. Při nemoci se bral plný plat. Jim naroveň byli postaveni zemští a magistrátní úředníci. Státní úředníci se dělili podle hodnostních tříd, do sedmé třídy patřili již dost vysocí státní úředníci, starý gymnazijní profesor či ředitel byli v šesté třídě.

Miloslav Petrusek: Základy sociologie Především došlo k postupnému oddělení vlastnictví a řízení, k tzv. manažerské revoluci (poprvé ji „identifikoval“ a popsal ve 30. letech James Burnham): vlastník výrobních prostředků sám již podnik nebo jejich konglomerát neřídí a řízením pověřuje manažery, specialisty na řízení. Vlastníci přestávají být viditelní. Příklad: Samozřejmě, že nejen z dějepisu známe velké vlastníky a manažery v jedné osobě, například Tomáše Baťu nebo Billa Gatese. To jsou ale výjimky. Zejména dnes, v době existence nadnárodních, „mamutích“ společností „skutečné“ vlastníky neznáme: víte, kdo osobně vlastní řetězec Billa, firmy Adidas nebo Nokia? Známe vlastníky velkých automobilek?

17


8. Sociální plurality (kolektivity) a sociální skupiny Makrostrukturální systémy vyššího řádu

1.

Lid, národ, třídy, kasty, rasy apod.

Plurality nižšího řádu

2.

2.1 Sociální kategorie Umělé, přirozené 2.2 Komunity Profesní, zájmové, lokální, alternativní a revoltující (komunity) 2.3 Sociální agregáty 2.3.1

Náhodné Cestující, náhodní chodci, nakupující, shluky, sběhy, rezidenti

2.3.2

Receptivní, přijímající (publika, auditoria) Neshromážděné, shromážděné (náhodné či záměrné)

2.3.3

Aktivní (davy) Agresivní - bojující, akviziční, plenící, terorizující, lynčující Panické Expresivní - protestující, truchlící (smuteční), schvalující, oslavující Davové chování Le Bonova teorie psychologie davu Zimbardova teorie deindividuace Násilné a pokojné davy Změna nálady v davu

3.

Malé skupiny face to face Interakce a komunikace Společné aktivity a cíl Sociální vztahy a vnitřní struktura (skupinový status a role) Hodnoty a normy, kontrola a sankce Vědomí příslušnosti a odlišnosti Skupiny primární a sekundární, členské a nečlenské, otevřené, uzavřené (inkluzivní a exkluzivní) 18

Základy společenských věd – Témata k maturitní zkoušce 2010/2011 Typ členství ve skupině (dobrovolné, automatické, vynucené) Referenční a nereferenční skupiny Formální a neformální skupiny Poruchy skupinového života (šikanování, mobbing, bossing)

Texty Gustav Le Bon: Duše davů (Psychologie davu) Na psychologické mase je nejzvláštnější toto: bez ohledu na to, jakého druhu jsou individua, z kterých se skládá, bez ohledu na to, jak podobný nebo nepodobný je navzájem jejich způsob života, zaměstnání, jejich charakter nebo jejich inteligence, samotná okolnost jejich přetvoření v masu působí, že mají jistou kolektivní duši, která jim dává cítit, myslet a jednat zcela jinak, než jak by každý z těchto jednotlivců cítil, myslel a jednal sám o sobě. Existují ideje a city, které se vyskytují nebo které se projevují činy jedině u individuí splývajících v masu. Psychologická masa je jakousi provizorní bytostí skládající se z různorodých prvků, které se na okamžik navzájem spojily, podobně jako když buňky organismu vytvářejí svým spojením novou bytost se zcela jinými vlastnostmi, než jaké měly jednotlivé buňky samy o sobě.

Konrad Lorenz: 8 smrtelných hříchů Naše láska k bližnímu se v masách bližních, kteří jsou příliš blízko, rozplyne beze stopy. Kdo chce ještě vůbec projevovat srdečný a vřelý cit k lidem, musí se soustředit na malý počet přátel, neboť nejsme utvářeni tak, abychom mohli milovat všechny lidi, jakkoli je takový požadavek správný a etický. Čím větší přelidnění, tím naléhavější nutností je pro jedince stranit se citové účasti, a tak se v největších velkoměstech loupí, vraždí a znásilňuje za denního světla na živých ulicích, aniž by kolemjdoucí zasáhli.

Nicky Hayesová: Základy sociální psychologie Teorie psychologie davu je problematická, protože může mít katastrofální společenské následky. P. Banyard (1989) popisuje, jak teorie psychologie davu, které věřili policisté v Hillsborough, vedla k tomu, že během tragické události, kdy byla v davu umačkána k smrti téměř stovka fotbalových fanoušků, policie nedokázala udělat nic pro zvládnutí situace - například vysvětlit, co se vlastně děje. Přesvědčení, že shromáždění je davem neschopným vyslechnout rozumnou domluvu, způsobilo, že situace se nakonec zkomplikovala víc, než bylo nezbytné. Přestože Deiner přijal deindividuaci jako uznávaný pojem, je teorie deindividuace velmi kontroverzní, protože předpokládá, že lidé v davu nejsou schopni uvažovat racionálně. Intenzivnější výzkumy chování davu založené na výpovědi jednotlivců a na podrobném pozorování mohou někdy ukázat něco úplně jiného.

19


9. Rodina a škola Nukleární (atomická) rodina jako malá, neformální, primární sociální skupina Rodina neúplná - fenomén dnešní doby Rodina rozšířená - vícegenerační rodina agregátní rodina Rodina v tradiční společnosti Rodina v moderní společnosti a současná postmoderní rodina Rodina orientační a prokreační

Rodina jako významný socializační činitel Učení hraní sociálních rolí (odpovídajících jeho pozicím - batolete, člena kolektivu ve školce, škole, zájmovém kroužku, sportovním oddílu atd.) Příprava na roli sexuální a genderovou Zprostředkování struktury hodnot a norem čistě rodinných i celospolečensky platných Enkulturace a personalizace Vštípení jazykového kódu (podle Basila Bernarda Bernsteina) - elaborovaného (rozšířeného) nebo restringovaného (zúženého) Poskytnutí kulturního a sociálního kapitálu (Pierre Bourdieu)

Základní funkce rodiny biologicko-reprodukční, ekonomická, pečovatelská, terapeutická, sociálně-reprodukční. kulturně-reprodukční

výchovná,

vzdělávací,

obranná,

Rodina eufunkční, disfunkční, afunkční

Různé historické a sociokulturní podoby rodiny Monogamní a polygamní (polyandrická, polygynní), endogamická a exogamická, matrilineární a patrilineární, matrilokální, patrilokální, neolokální, matriarchální, patriarchální, egalitární

Škola jako sociální organismus Socializace ve škole prostřednictvím řádu Státní, alternativní a soukromé školy Mýtus elitních škol

20


Kritika školy Skryté kurikulum Idealizace skutečnosti Princip přehnané odpovědnosti

Texty Jan Keller: Nedomyšlená společnost Poté, co zbavil rodinu všech podstatných funkcí a pravomocí, které ji stmelovaly, poté, co ji odzbrojil, sociálně vyvlastnil a zpravidla ekonomicky rozbil, projevuje o ni stát dojemnou péči. … Sevřené pečovatelské objetí státu, zdá se, rodině příliš nesvědčí. Je to tím, že instituce rodiny kterou stát vydává za svůj základ, je ve skutečnosti mrzáček, který přežil frontální útok novodobého státu.

Radomír Havlík, Jaroslav Koťa: Sociologie výchovy a školy K idealizovanému pohledu na svět patří i to, že zvláště základní škola vštěpuje takové morální principy, které by mnozí dospělí bez váhání odmítli důsledně uplatňovat ve svém jednání. Jejich prosazováním by se rázem zařadili mezi nekritické snílky, přílišné idealisty nebo duševně zaostalé. Ale dospělí se současně domáhají toho, aby škola tyto principy udržovala, vyznávala a vštěpovala je nastupujícím generacím. Odlišnost školy a společnosti jsou založeny již v tom, že společnost … obklopuje školu konvenční vírou a tradičními požadavky. Konvenční víra vyžaduje, aby škola chránila mladé lidi před kontaminací nešťastnými a amorálními aspekty společenského dění. V určitých lokalitách a typech škol bývá prosazována snaha udržet mládež co nejdéle v ultrakonzervativním prostředí. Ani revoluční změny ve společnosti nemusejí na této záležitosti nic změnit.

Ivan Illich: Odškolnění společnosti Je nesmyslné tvrdit, že moderní škola může zakládat liberální společnost. Zacházení učitele s žákem neobsahuje žádnou ze základních osobních svobod. Spojuje-li učitel ve své osobě roli soudce, ideologa i lékaře, je právě ve škole popřeno rozdělení moci charakteristické pro demokracii. Učitel, který v sobě tyto tři mocenské funkce sjednotí, přispívá k deformaci dítěte mnohem více než zákony, jež zakotvují jeho právní či ekonomickou nedospělost nebo omezují jeho svobodu shromažďování a pobytu Pod autoritativním režimem učitele splývají různé hodnotové kategorie. Stírají se rozdíly mezi mravností, zákonností a osobní odpovědností. Každé překročení pravidel je prohlášeno za mnohonásobné provinění. Pachatel zločinu musí pocítit, že se provinil proti řádu, choval se nemorálně a byl nevěrný sám sobě. Žákovi, kterému při zkoušce někdo pomůže, se řekne, že porušuje zákony, že je nemorálním člověkem a nehodným ničemou.

21


10. Sociální patologie, zločin a trest Patologické závislosti Závislost na nealkoholových drogách, alkoholismus, tabakismus gamblerství (závislost na hracích automatech), workoholismus Rizikové skupiny, průchozí drogy, abůzus, návyková látka, návykovost, psychická závislost, fyzická závislost, nelátková závislost, multifaktorová etiologie Sociální dopady závislostí

Sektářství a kulty Specifické rysy sekt Náboženské sekty, politické sekty, ekonomické sekty a komerční kulty

Sebevražednost Koncepty Masaryka a Durkheima – sociogenní suicidia Sebevražednost dětí a mladistvých a jejich etiologie (psychické krize) Geografické a kulturní rozdíly v sebevražednosti

Kriminalita Příčiny kriminality v moderní společnosti (urbanizace a migrace s demografickými změnami, anomie apod.) Kriminalita zjevná a latentní Příčiny kriminality (dysfunkční rodina, nízké vzdělání, trestní anamnéza a etiketizace, imitace mediálně prezentovaných vzorů) Nové oblasti kriminality v postmoderní společnosti (zločiny bílých límečků, organizovaný zločin – obchod s narkotiky, obchod se ženami, provozování nelegálních her, prorůstání organizovaného zločinu do státních struktur apod.)

Agresivita Týrání, zneužívání a zanedbávání dětí v rodině – syndrom CAN Intrafamiliární a extrafamiliární sexuální zneužívání (kontaktní, bezkontaktní) Agresivita ve škole (šikany ze strany spolužáků i učitelů)

22


Trest Způsoby trestání v tradiční společnosti Trestání formou věznění, jeho důvody a efekt. Alternativní tresty Vazební věznice a věznice pro výkon trestu Resocializace a prizonizace Trest smrti (argumenty pro a proti)

Texty Pavel Mühlpachr: Sociální patologie Metodou rodinné výchovy v Dánsku je vyvolávání pocitu viny a pocitu závislosti na rodičích. Sebevražedné chování pak může být vzpourou vůči autoritě rodičů. V Dánsku pohlíží muž k ženě jako dítě k matce a porucha vztahu ho může vést k suicidologické krizi. Sebevražedné chování dánských žen často navazuje na narození dítěte, které matce připomíná její frustrovanou potřebu závislosti. … Dánské ženy dokončují sebevraždu s pocitem viny za svůj hněv, kterým reagují na rozpor, že se mají starat o dítě, ač by si samy přály být na někom závislé. Jsou-li Dánové spíše depresivní a Švédové schizoidní, Norové mají paranoidní rysy. Cítí se ohroženi a nepotřebují sami sebe ohrožovat suicidiem … Na zaměstnání v Norsku pohlížejí spíše jako na zábavu než jako na povinnost a před ambicemi, jejichž realizace by si vynutila úpornou práci, utíkají raději do snění ve bdělém stavu. Zatímco ve Švédsku úspěch v povolání či erotice je společenským měřítkem jedince, Norové se obávají závisti a o úspěchy neusilují. V žebříčku sociálního ocenění stojí u nich výše být dobrým než být úspěšným, a tak dobrý Nor přijme neúspěch úměrně národní povaze.

Anthony Giddens: Sociologie Podílník jedné new-yorské brokerské firmy byl usvědčen z protiprávního obchodování ve švýcarských bankách, při kterém šlo o sumu 20 milionů dolarů. Byl odsouzen k podmíněnému trestu a pokutě 3O tisíc dolarů. Téhož dne vynesl stejný soudce rozsudek nad nezaměstnaným černochem, který ukradl televizor v hodnotě 1OO dolarů. Dostal roční nepodmíněný trest.

Hans Fallada: Ubohý pan Kufalt Kufalt si přitáhl pokrývku pěkně přes ramena, v báni je příjemné ticho, bude znamenitě spát. Je to krásné, když je člověk zase doma. Žádné starosti. Skoro jako dříve, když přicházel domů, s otcem k matce. Skoro? Vlastně ještě lepší. Tady má člověk úplně klid. Tady do něho nikdo nemluví. Tady není třeba rozhodovati se, není třeba držet se. Je to krásné, takový pořádek. Opravdu, docela doma. A Willi Kufalt tiše usíná, s pokojným úsměvem na tváři.

23


11. Sociální komunikace Model komunikace Komunikátor, komunikant, komuniké, feedback. Směr komunikace (jednosměrná, obousměrná, mnohosměrná). Symetrická a asymetrická (horizontální a vertikální), sociální status a komunikační zátěž. Obsah komunikace. Sdělení, sociální adekvátnost obsahu, komunikační kompetence, komunikační rituály (kdy sdělení je podružné), redundance, fámy, pomluvy, komunikační šumy, bariéry v komunikaci

Dyadická komunikace Jedna zpráva – mnoho sdělení Důvody nedorozumění Zásady dobré komunikace opravdovost, ocenění

–

naslouchání

(pozorné, aktivní, empatické),

porozumění,

Skupinová komunikace JOHARI (Joe Luft, Harry Ingham) Já vím, oni vědí Já nevím, oni vědí Já vím, oni nevědí Já nevím, oni nevědí Zásady debatování (diskutování) ve skupině, brainstorming, facilitace a mediace

Interpersonální a skupinové konflikty Konflikt apetence – apetence Konflikt averze – averze Konflikt apetence – averze Zvládání konfliktů (boj, útěk, vyřešení či odstranění)

Komunikační asertivita Některá práva asertivního člověka (změnit svůj názor, dělat chyby a být za ně zodpovědný, říci „nevím“, být nezávislý na dobré vůli ostatních, dělat nelogická rozhodnutí, říci „já ti nerozumím“, říci „je mi to jedno“, člověk nemusí být vždy asertivní) Některé asertivní dovednosti (pokažená gramodeska, pootevřené dveře, negativní dotazování, sebeotevření, přijatelný kompromis, selektivní ignorování) 24


Texty Iveta Bednaříková: Sociální komunikace Manžel se po návratu domů zeptá manželky, která je doma na mateřské dovolené: „Jak ses měla?“ Z následujících možných odpovědí lze hodně vyčíst: 1.

Byla jsem s dětmi v parku.

2.

Ani se neptej, byla tady tvoje matka.

3.

Nic se mi nedařilo, ani ta pitomá bábovka se mi nepovedla.

4.

Učila jsem děti zpívat „Rolničky“ v angličtině, pak jsme malovali zátiší s ovocem.

5.

Pořád jsem na tebe myslela. Výhody českého jazyka ilustrují následující věty. Se sestrou pojedeme v létě k moři. V létě pojedeme se sestrou k moři. K moři pojedeme se sestrou v létě. Jde o komuniké se shodným, či odlišným obsahem?

James Cangelosi: Strategie řízení třídy Dva učitelé, pan Barák a paní Sádková, spolu hovoří ve sborovně. Pan Barák: Tak jak to jde?“ Paní Sádková: „Dneska snad musí být úplněk! Děcka jsou jak praštěná. Můžete jen doufat, že nikdy nebudete učit Andreu Novákovou. Není schopna sledovat vyučování, tak se baví tím, že mě otravuje. Proč zrovna já musím dostat všechny retardované. --------------------------------------------------------------------------------------------------Lýdie nahlas vykřikuje při samostatné práci: „Pomozte mi! Pane učiteli, já nevím, jak to mám udělat!“ Pan Klemp: „Při vyučování se nekřičí. Potřebuješ-li mou pomoc, tiše zvedni ruku.“ David nahlas vykřikuje při samostatné práci: „Pomozte mi! Paní učitelko, já nevím, jak to mám udělat!“ Paní Langová: „Vřískáš jak malá holka! Jestli ještě jednou budeš takhle křičet, budeš muset ze třídy odejít, frajere!“ Tamara nahlas vykřikuje při samostatné práci: „Pomozte mi! Paní učitelko, já nevím, jak to mám udělat!“ Paní Slováková: „Musela jsi mě volat? Snad bys příště mohla zvednout ruku.“

25


12. Interpretace sociální reality (společenskovědní výzkum) Kroky výzkumníka Výběr problému, předmětu zkoumání Analýza dostupné literatury a dalších informačních zdrojů, teoretická příprava Formulace hypotéz Výběr (popř. tvorba) výzkumných metod a technik Sběr dat Analýza dat Formulace výsledků, práce s hypotézami Závěrečná zpráva, formulace výsledků pro praxi či teorii

Výběr respondentů Kvótní výběr (kvóty = např. věk, pohlaví, vzdělání, povolání, region apod.) Speciální výběr (např. podle požadavků zákazníka) Nahodilý výběr

Metody a techniky Analýza dokumentů (produktů činnosti) Anketa Dotazník – strukturovaný, nestrukturovaný, polostrukturovaný Rozhovor (interview) – řízený, neřízený Pozorování – prosté a zúčastněné (participační) Experiment – přirozený a laboratorní Biografická metoda Statistická metoda Monografická metoda Historická metoda Typologická metoda

Validita a reliabilita metod a technik

26


Efekty znehodnocující výzkum Bias efekt Hawthornský efekt

Kvantitativní a kvalitativní výzkum Typy otázek Trikové, filtrační, kontrolní Uzavřené, otevřené, polouzavřené

Texty Roland Girtler: Poezie a dobrodružství terénního výzkumu Je pozoruhodné, že od dob, kdy „kvalitativní sociální výzkum“ získal na oblibě, dochází stále častěji k teoretizování a „reflektování“ na teoretické úrovni, a to především lidmi, kteří nemají – nebo jen v omezené míře – opravdový zážitek z terénu. K umění dobrého sociálního vědce patří, jak už jsem řekl, psaní srozumitelných prací o vlastních výzkumech. Neměli by je chápat pouze kolegové z oboru, ale také všichni ti, jejichž život zkoumal. Obvykle se však tito v dotyčných studiích nepoznávají. V tom spočívá velký problém všech specialistů, kteří si říkají „fenomenologové“, „objektivní“ nebo „strukturální hermeneutikové“, „interpretativní sociologové“ a podobně. Svými úvahami chci burcovat k vědeckému objasňování barvitosti života a ne k jejímu zamlžování, popř. „zahrabání do diskursu“. To vyžaduje jednak kvalitní přístup do zkoumaných kultur, dále pak líbivý styl psaných studií, které mají šanci být čteny širokým spektrem čitatelů. Studie, vydávané v tajné vědecké řeči, najdou zřídkakdy – protože jsou tím pádem i nudné – výraznější odezvu.

Morton Hunt: Dějiny psychologie Výzkum byl fyzicky i duševně vyčerpávající, částečně kvůli úsilí skrýt vlastní reakce na absurdní průběh setkání, částečně kvůli potížím, jak zaznamenat slova ochránce pronášená ústy paní Keechové a ostatních v průběhu transu. Jak později vzpomínal Festinger: Čas od času, ne příliš často, aby to nevyvolalo podezření, někdo z nás odešel na záchod, aby si tam v soukromí udělal poznámky – to bylo jediné místo v domě, kde bylo nějaké soukromí. Občas jeden nebo dva z nás oznámili, že jdeme na krátkou procházku na čerstvý vzduch. Pak jsme zběsile uháněli do hotelu, abychom diktovali ze svých poznámek . . . Když byl výzkum ukončen, všichni jsme se doslova zhroutili únavou. *

* 27

*

Základy společenských věd – Témata k maturitní zkoušce 2010/2011 Příkladem rychlého vývoje sadismu u dozorců byly zápisky jednoho z nich, jenž před experimentem tvrdil, že je pacifista, že není agresivní a nedovede si představit, že by se k jinému člověku špatně choval. Pátý den si zapsal do deníku: Vybral jsem ho [jednoho vězně], abych ho zvlášť pokořil, jednak proto, že si o to prosí, a taky proto, že se mi prostě nelíbí. (. . .) Nový vězeň (416) odmítá jíst párky. (. . .) Rozhodl jsem se, že je do něho dostanu násilím, ale on nechce jíst. Nechal jsem mu jídlo stékat po tváři. Nevěřil jsem, že jsem to já, kdo tohle dělá. Nenáviděl jsem se, že ho nutím jíst, ale jeho jsem nenáviděl ještě víc za to, že nejí.

28


13. Současná společnost Postindustriální společnost (Daniel Bell, Alain Touraine, Jean Fourastié) Terciarizace společnosti, průnik taylorovských a fordistických principů do sféry služeb. Dělnická třída odchází z „historické scény“, kapitalisté nemizí, ale sociálně se skryjí.

Konzumní společnost (J. Baudrillard, John Galbraith, P. Bourdieu, G. Lipovetsky) Převážná část populace má přístup ke spotřebě. Spotřeba přestává sloužit k uspokojování potřeb, stává se prostředkem komunikace a nástrojem budování skupinové identity. Nový člověk – homo consumens (Erich Fromm) a unikající horizont potřeb, stálé vytváření nových obsesí, ztráta autonomie, konzum jako sociálně-kulturní droga

Informační (mediální) společnost (Marshall McLuhan, David Lyon) Očekávání – komunikační technologie posílí sociální pouta, transparentní informace posílí racionalitu a kontrolu chování lidí (princip globální vesnice), sociální konflikty postupně vymizí. Skutečnost – většina světové populace nemá přístup k informačním technologiím, informační technologie jsou příliš složité (vzdělání, věk), informace se staly zbožím – jsou drahé, kultura působí víc na technologie než technologie na kulturu. Komunikační technologie se staly spolutvůrci disneylandizace společnosti a infantilizace části populace, vytvoření homo ludens Komunikační technologie se staly spolutvůrci mcdonaldizace společnosti (Georg Ritzer) – unifikace prostředí a chování lidí v organizacích (firmách, úřadech, školách, nemocnicích)

Společnost tekuté (druhé) modernity (Zygmunt Bauman) Společnost je bez pravidel a řádu, lidi provází sociální nejistota, ztráta víry v pokrok, pocit trvalého nebezpečí (ohrožení života či zdraví), záměna sounáležitosti za dosažitelnost.

Postmaterialistická společnost (Ronald Ingelhart, Paul Abramson) Odklon od materiálních hodnot k různým hodnotám duchovním Praktický výzkum (prováděný 197O – 1993) – testování priorit ►udržení pořádku ve státě ►dát lidem větší prostor spolurozhodovat v důležitých veřejných záležitostech ►boj proti růstu cen ►ochrana svobody projevu ►udržení stabilní ekonomiky ►směřování k lidštější společnosti, méně neosobní 29

Základy společenských věd – Témata k maturitní zkoušce 2010/2011 ►boj proti kriminalitě ►směřování ke společnosti, kde by ideje byly důležitější než peníze

Texty Daniel Bell: Kulturní rozpory kapitalismu Masový konzum, který započal ve dvacátých letech, umožnil převratný technologický vývoj … a tři významné společenské inovace: masovou výrobu na montážní lince, která umožnila levný automobil, rozvoj marketingu, který racionalizoval metody identifikace spotřebitelských skupin a stimulace poptávky, a rozšíření prodeje na splátky, který konečně dokázal prolomit tradiční puritánský strach před zadlužením.

Lukáš Urban: Sociologie trochu jinak Ne nadarmo se říká, že na trhu (tvořeném lidmi s charakterem homo consumens) bývá nejúspěšnější taková výrobní aktivita, která uspokojuje potřeby, jež sama vyvolala. Americký sociální kritik John Kennet Galbraith vystihuje nesvobodu konzumního člověka následujícími slovy: člověk „je sváděn k tomu, aba kupoval věci, které nepotřebuje, za peníze, které nemá“.

Gilles Lipovetsky: Éra prázdnoty Hospodářský pokles, energetická krize a ekologické uvědomění konzumnímu věku neodzvonily; je nám dáno konzumovat, i když možná jinak, stále více věcí a informací, sportů a cestování, vzdělávání a vztahů, hudby a lékařské péče. To je postmoderní společnost; nikoli překonání konzumnosti, nýbrž její apoteóza, její rozšíření i do soukromé sféry až k samotnému vnímání a utváření ega, odsouzeného ke stále rychlejšímu zastarávání, proměnlivosti, destabilizaci.

Zygmunt Bauman: Individualizovaná společnost Většina lidí nemá v moci vlastní přítomnost, protože nejdůležitější faktory, které rozhodují o jejich živobytí a společenském postavení (a také o další budoucnosti), leží mimo jejich dosah. .

.

.

Někteří lidé by dnes dali přednost světu, ve kterém člověk ví, co dělat, aby věci byly v pořádku. Svět, který neskrývá žádné záhady a který člověka nepřekvapí. Pro mnohé lidi, kterým se dostalo svobody, aniž by o ni žádali, je nabídka „velkého zjednodušení“ velmi lákavá a jen těžko se odmítá.

Tomáš Halík: Noc zpovědníka Žijeme v době, v níž se pozoruhodně globalizuje zlo – jeho nejnápadnější manifestací je dnes mezinárodní terorismus, ale jednou z jeho tváří jsou i katastrofy v přírodě – a náš lidský rozum tyto jevy nedokáže ani dostatečně pochopit, natož odvrátit, nelze už patrně vzkřísit novověký optimismus. Naše doba je postoptimistická. 30


14. Masová média Vznik a druhy masmédií Médium vizuální – tisk jako první prostředek masové komunikace. Komercializace tisku: schizma – seriózní tisk a bulvár (senzacechtivost, skandalizace, nerespektování faktů, vulgarizace jazyka). Médium auditivní – rozhlas Médium audiovizuální – televize (veřejnoprávní a privátní stanice, koncesionářské poplatky, příjmy z reklamy) Nová média – VHS, DVD, rozvoj osobních počítačů, digitalizace, internet

Funkce médií Informativní (hodnotová, hodnotící, vzdělávací, petrifikační) Komunikativní (socializační, stimulační, kulturní, kompenzační) Formativní (výchovná, akulturační, estetická, manipulativní) Rekreativní (relaxační, desolitární, hedonistická, zábavná)

Některé mediální produkty Cílová skupina Reklama, reklamní kampaň, inzerce, banner, billboard, selfpromotion (sebepropagace), zpravodajství a prime time, celebrity show, reality show, teleshopping

Negativní aspekty médií Eskapismus, medializace, manipulace adresátem, fámy, novinářské kachny, paparazziové, klamavá reklama, produkt placement, zahlcení informacemi

Pozitivní aspekty médií Seriózní zpravodajství, investigativní žurnalistika, aktuální politická satira, public relations, autocenzura

Mediální gramotnost a mediální výchova Kritický odstup od médií Maximální využití potenciálu médií Poznatky o fungování, sociální roli a produktech médií

31


15. Vybrané ekonomické problémy Historické typy ekonomik Zvyková ekonomika, volný trh (laissez faire), direktivní ekonomika, smíšená ekonomika

Ekonomické doktríny Merkantilismus, liberalismus, marxismus, monetarismus, keynesismus

Makroekonomický oběh Domácnosti, firmy, trh spotřebních předmětů a služeb, trh výrobních faktorů

Chování spotřebitele Vztah mezi cenou a množstvím zboží, poptávka jako vzdušný balón Faktory ovlivňující poptávku – příjmy, substituty, komplementy, reklama, emoce Druhy pasiv (úvěrů, půjček, dluhů) – hypotéka, kreditní karta, leasing, spotřebitelský úvěr Roční úroková míra, poplatky za poskytnutí a vedení úvěru, fixační doba, RPSN Lichvářské úvěry, dluhové pasti

Chování výrobce Utopené náklady, náklady obětované příležitosti (implicitní náklady), účetní (explicitní) náklady, ekonomické (implicitní i explicitní náklady), účetní a ekonomický zisk. Fixní a variabilní náklady, změna nákladů, zastavení činnosti, odchod z trhu

Peníze Vznik a vývoj peněz, vznik bank, zlatý standard Emisní (centrální) banka a komerční banky, inflace, dezinflace, deflace Konvertibilita měny, devizový kurz pevný a volně plovoucí, devalvace, revalvace, depreciace, apreciace, monetární zásahy státu

32


Texty Jiří Kraus: Jazyk v proměnách komunikačních médií Čtenář literatury období romantismu, aby získal ucelený obraz příběhu, musel na základě přečteného textu rozvíjet fantazii, aktivováním svých zkušeností a schopností se různými způsoby vciťoval do sdělovaného obsahu i formy, dotvářel to, co v textu - záměrně nebo nezáměrně – zůstalo nevysloveno. Naproti tomu modernímu čtenáři, posluchači a divákovi, do jehož domu a k jehož pohodlné lenošce dílo prostřednictvím informačních a digitálních technologií přichází, stačí, aby si svůj vjem vytvářel, dotvářel a reguloval, ale většinou jenom nechal rychle uplynout stisknutím knoflíku dálkového ovladače stále sofistikovanějších zařízení. … A nejenom to. Místo soustředěného sledování jednoho jednoho programu může divák dát přednost zappingu, bezcílnému přepínání z jednoho televizního kanálu na druhý s nadějí, že ho něco přece jenom o trochu víc zaujme.

Jan Křeček: Mediální výchova a politická komunikace (in Jan Jirák, Radim Wolák: Mediální gramotnost, nový rozměr vzdělávání) Uvažujeme-li o vztahu médií a politiky jako důležité dimenzi mediální gramotnosti a tedy významném tématu mediální výchovy, můžeme vycházet ze dvou východisek, na nichž koncepce mediální výchovy – nejen v českém prostředí- stojí a k nimž se vztahuje jako k osvojitelným pedagogickým cílům. Tato dvě východiska jsou: 1. Média nejsou (a jen těžko mohou být) nestranná (tedy straní určitým politickým aktérům), a 2. političtí aktéři (elity a nejen ony) vyvíjejí snahy média ovlivnit. Dobrá mediální výchova tak musí reflektovat oba tyto momenty. A stejně jako v jiných oblastech, i zde by měla tato výchova zahrnovat obě složky vzdělávání, tedy složku jak vědomostní, tak dovednostní. .

.

.

Selekční předpojatosti, hate speeches Jak již bylo naznačeno, jevy jako nevyváženost a stranění při mediální komunikaci jsou optikou mediální výchovy chápány jako problém. Cílem mediální výchovy pak je naučit žáky dovednostem jak tyto jevy v mediálních obsazích nacházet a kriticky vyhodnocovat. Co rozhodně cílem mediální výchovy být nemá, je učit žáky dovednostem tvořit texty stranné a nevyvážené. Tedy typizované zjištění první: v „žákovských médiích“ trpí texty stranickostí a nevyvážeností, ať už ji registrujeme volbou slov (používáním extrémně konotovaných slov, overlexicalisation) či jako stylovou expresivitu, zobecňování až absolutizaci. „Komunistická ideologie je utopie. Je to ideologie založená na lži, krádeži, násilí a vraždách. Zbavuje každého jednotlivce těch nejzákladnějších práv na svobodný a plnohodnotný život . . . Kdo jen trochu vybočil, byl smeten a to bez milosti . . .“

33


Robert Holman: Základy ekonomie Pan Svoboda je se svou ženou na obědě v restauraci. Náhle paní Svobodová najde mouchu v polévce. Rozezlena volá vrchního, ten však krčí rameny a tváří se, jako by o nic nešlo. Paní Svobodová se rozhodne, že to tak nenechá. Je rozhodnuta napsat dopis na Českou obchodní inspekci a také zavolat hygienikovi. „Na to jsou přece předpisy. Nenecháme se ošidit na svých právech,“ říká svému muži. „Až sem příště přijdeme, uvidíme, jestli úřady zjednaly nápravu.“ Ale pan Svoboda je racionální člověk. „Ani mne nenapadne někomu psát nebo telefonovat. Na to nemám čas. Prostě příště půjdeme na oběd jinam. Tady mne už nikdo neuvidí.“ .

.

.

Student bydlící v podnájmu za 5000 Kč měsíčně zdědil v tomtéž městě po svém prastrýci dům. Uvažuje, zda se má do něj přestěhovat. Kdyby zůstal bydlet v podnájmu, stálo by ho to 5000 Kč měsíčně. Ale kolik jej bude stát bydlení v jeho vlastním domě? Nejprve vyloučí utopené náklady, což je daň z nemovitosti. Tu totiž bude muset platit, ať v domě bydlí nebo ne. Do nákladů na bydlení v domě bude muset započítat náklady na vodu, topení a elektřinu, což by jej přišlo měsíčně asi na 3000 Kč. Řekne si tedy, že náklady na bydlení ve vlastním domě jsou nižší než náklady na bydlení v podnájmu. Uvažoval správně?

Michal Skořepa, Eva Skořepová: Finanční a ekonomická gramotnost Až jednou nastoupíš do svého prvního zaměstnání, budeš se svým zaměstnavatelem podepisovat pracovní smlouvu. Důležitou součástí této smlouvy bude výše tvé mzdy, tzv. hrubá mzda. Ve skutečnosti ti však bude tvůj zaměstnavatel vyplácet částku poněkud nižší, tzv. čistou mzdu, a zbytek tvé mzdy musí odvést jinam. Stejně tak, pokud budeš podnikat a vyděláš si za rok určitou částku (rozdíl mezi příjmy a výdaji), můžeš si ponechat jen částku o něco nižší a zbytek musíš odvést jinam. . . . U každé domácnosti můžeme zkoumat její rozpočet, tj. soupis a porovnání jejích příjmů a výdajů. Pokud jsou příjmy vyšší než výdaje, rozpočet je přebytkový – vznikl na něm přebytek. V opačném případě, kdy příjmy jsou nižší než výdaje, je rozpočet schodkový neboli deficitní – vznikl na něm schodek neboli deficit. Schodkový rozpočet je znamením, že domácnost žila v daném období nad svoje možnosti.

34


16. Antická filozofie Předsókratovská kosmologická filozofie (S→O) Předpoklady vzniku (cestování, obchod a styk kultur – potřeba racionálního a zku-šenostního obrazu světa, nejednotnost řecké mytologie, slabé duchovenstvo) Iónští filozofové – hledání sjednocujícího principu světa v pralátce (Thalés, Anaximandros, Anaximenés, Hérakleitos - 6. a 5. století) Pýthagorovci – hledání sjednocujícího principu světa v číselných vztazích Eleaté – odpůrci dynamiky světa, obhájci rozumového (logického) poznání (Xenofanés, Parmenidés a Zénón - 6. a 5. století) Empedokles, Anaxagorás a atomisté (Leukippos a Démokritos)

Antropologická filozofie (S←O) Sofisté (Prótagorás, Gorgiás, Hippiás, Pródikos) Sókratés a sókratovská škola kyniků (Antistenés a Diogenés) - 5. a 4. století

Systematická filozofie (S↔O) Platón a jeho „svět idejí“ (ideje jsou oddělené od věcí a jako takové jsou nepoznatelné) Aristotelés – ideje jsou skryté ve věcech a jsou tedy poznatelné; Aristotelova nauka o duši (vegetativní, smyslová a rozumová)

Helénistická filozofie (4. až 1. století) Stoicismus (Zénón z Kitia, Chrýsippos) – důraz na etiku (apatheia) Epikúreismus (Epikúros ze Samu) – atomismus (odlišný od Démokritova) – vzepření se fatalismu; boj se strachem ze smrti a bohů Skepticismus (Pyrrhon z Elidy)

Filozofie římské doby a vznik křesťanství Filozofický eklekticismus a synkretismus (Filón Alexandrijský – 1. století) Římský stoicismus (Lucius Seneca, Marcus Aurelius – 1. a 2. století) Novoplatonismus (Plotínos – 3. století) Euangelion o Ježíši z Nazaretu Vztah filozofie a křesťanství (Kelsos a Tertullianus – 2. a 3. století) Vnitřní nebezpečí pro křesťanství – hereze (gnostikové – Markión ze Sinópy; ariánci – Arius z Alexandrie – 2. až 4. století) 35


Texty Zlomky předsokratovských myslitelů Názvu „filozofie“ první užil a sebe filozofem, přítelem moudrosti, nazval Pythagorás . . . Počátkem všeho je jednotka; z jednotky vznikla neohraničená dvojka, jež je jako látka podřazena jednotce, své příčině. (Diogenés Laertios: Životy, názory a výroky proslulých filozofů) Nelze vstoupit dvakrát do téže řeky, podle Herakleita ani se dvakrát dotknout pomíjivé, svou povahou totožné podstaty. Ta se prudkostí a rychlostí své změny rozptyluje a zase spojuje . . . přichází a zase odchází (Zl. B 91 z Plutarcha)

Platón: Ústava Sókratés: Nuže tedy vezměme si nyní libovolnou skupinu jednotlivin. Tak například, nemáš-li nic proti tomu, je jistě mnoho lavic a stolů. Glaukón: Jakpak by ne? Sókratés: Ale ideje vztahující se k těmto výrobkům jsou jen dvě, jedna lavice jedna pak stolu. Glaukón: Ano.

Epikúros: List Menoikeovi Když tedy pravíme, že svrchovaným cílem je slast, nemíníme tím rozkoše prostopášníků, ani rozkoše spočívající v požitkářství, jak se domnívají lidé, kteří naše učení neznají a s ním nesouhlasí nebo si je špatně vykládají, nýbrž stav, v něnž člověk necítí bolest v těle, ani neklid v duši. Neboť nečiní život příjemným ani ustavičné pitky a hodokvasy, ani obcování s hochy a ženami, ani požívání ryb a jiných věcí, které poskytuje bohatý stůl, nýbrž střízlivý úsudek, vyhledávající důvody pro každou volbu a každé odmítnutí a zapuzující klamné domněnky, z nichž nejčastěji zachvacuje duše zmatek. Toho všeho počátkem a vůbec největším dobrem je rozumnost . . .

Tertullianus: O tělu Kristovu Co mají společného Athény s Jeruzalémem, v čem spolu souhlasí Akadémie a církev? Zastav se duše a vydej svědectví. Ale nevolám tě jako ten, kdo je vyučen ve školách, vzdělán v knihovnách a nakrmen v atické Akadémii a sloupových síních – takový by vyplivl jen vlastní moudrost. Já se obracím k tobě, prostému, hrubému, nevzdělanému a neučenému. K tobě, jen když jsi sebou, neporušený a čistý, ty z ulice, cest a dílen. .

.

.

Syn boží byl ukřižován; není to hanba, protože to bylo hanebné. Syn boží zemřel; je to neuvěřitelné, protože je to pošetilé. A pohřben, vstal z mrtvých, je to jisté, protože je to nemožné. (→ Věřím, protože je to nesmyslné)

36


17. Bible, středověká a renesanční filozofie Starý zákon Místo, doba a jazyk sepsání Stvoření, vyhnání z ráje, Kain a Ábel, potopa, babylónská věž Abrahám, Izák, Jákob, Josef a jeho bratři, Mojžíš, David a Šalomoun

Nový zákon Evangelia, skutky, epištoly a apokalypsa Místo, doba a jazyk sepsání

Křesťanská patristika – časové pomezí antiky a středověku Aurelius Augustinus – 4. a 5. století (Vyznání; O obci boží) Teologizace platonismu, spor s Pelagiem o zatížení člověka prvotním hříchem Historie lidstva jako spor obce boží a pozemské – anticipace argumentů pro příští boje o investituru

Scholastika Spor o univerzália (Nominalisté versus realisté) Jan Roscelinus – univerzália jsou pouhé zvuky (pouhá vanutí hlasu) Anselm z Canterbury – 11. a 12. století prostřednictvím rozumu

(Proslogion), ontologický důkaz existence boha

Arabský aristotelismus (Abú Alí Ibn Síná; Ibn Rušd - 11. a 12. století) Středověké univerzity (gramatika, rétorika, dialektika; aritmetika, geometrie, astronomie, múzika) Tomáš Akvinský (Summa proti pohanům; Summa teologická), vyzdvižení papežem v druhé polovině 19. století, kritika Anselmova důkazu, vlastní důkazy Roger Bacon, Vilém Ockham (Ockhamova břitva)

Renesanční filozofie Přírodní filozofie – Mikuláš Kusánský (15. století – O učené nevědomosti) Mikuláš Koperník (16. století – O oběhu nebeských sfér) Giordano Bruno (16. století – O universu, nekonečnu a světech) Galileo Galilei (17. století – Dialog o dvou systémech světa) Francis Bacon (16. a 17. století – Nové organon) 37

Základy společenských věd – Témata k maturitní zkoušce 2010/2011 Filozofie společnosti – Thomas More (15. a 16. století – Utopia) Niccolo Machiavelli (15. a 16. století – Vladař) Thomas Hobbes (16. a 17. století - Leviathan)

Texty Augustin: Vyznání Vrhal jsem se v záhubu s takovou slepotou, že jsem se styděl mezi svými druhy za méně neřestný život . . . a když jsem se svými hanebnostmi nerovnal zvrhlým druhům, vymýšlel jsem si nepravosti, jichž jsem nespáchal . . . Jest to něco tak úžasného, můj Bože, tak hluboká a nekonečná rozmanitost. A to jest můj duch, to jem já sám! Co jsem tedy, můj Bože? Jaká bytost? Rozmanitý život plný proměn a přitom nekonečný! (. . .) Z toho všeho mne uchvacuje veliký údiv a jímá mne hrůza. A lidé podnikají cesty, aby se mohli diviti horským velikánům, obrovským vlnám, mohutnému toku řek . . . - sebe však zanedbávají. . .

Anselm z Canterbury: Proslogion Nepokouším se, Pane, proniknout Tvou hloubku, neboť žádným způsobem nekladu svůj rozum jí naroveň. Ale toužím alespoň poněkud nahlédnout Tvou pravdu, které mé srdce věří a kterou miluje. Nepokouším se pochopit, abych věřil, nýbrž věřím, abych pochopil. Neboť i tomu věřím: jestliže nevěřím, nechápu. Tedy, Pane, ty jenž dáváš vhled víry, propůjč mi, abych nahlédl, pokud to považuješ za užitečné, že jsi, jak věříme, a tím jsi, v co věříme. A věříme tomu, že Ty jsi něco, nad co nic většího nemůže být myšleno.

Tomáš Akvinský: Summa teologická Víme ze zkušenosti, že existují věci, které mohou být nebo nebýt, poněvadž vznikají a zanikají . . . Není ale možné, aby jsoucna tohoto druhu existovala vždy, protože to, co může neexistovat, někdy neexistuje. Jestliže tedy všechno může nebýt, pak někdy nebylo ničeho. Avšak kdyby to byla pravda, ani dnes by nic neexistovalo, poněvadž to, co neexistuje, dostává existenci od toho, co již existuje. Nebylo by tedy žádného jsoucna, nebylo by možné, aby něco začalo existovat, což je zřejmě nesprávné. Tedy ne všechna jsoucna jsou jen možná, nýbrž musí být ve věcech něco nutného. Ale každá nutná věc má buď příčinu své nutnosti odjinud, anebo ji nemá. Pokud jde o nutná jsoucna, jež mají příčinu své nutnosti v jiných nutných jsoucnech, nelze u nich postupovat do nekonečna . . . ERGO je nutno uznat existenci něčeho, co je samo sebou nutné, co nemá příčinu své nutnosti odjinud, nýbrž co je příčinou nutnosti jiných jsoucen.

38


Giordano Bruno: O universu, nekonečnu a světech Je tedy vesmír jediný, nekonečný, nehybný. Jediná, pravím, je absolutní možnost, jediná skutečnost, jediná forma neboli duše, jediná hmota neboli těleso, jediná věc, jediné jsoucno. (. . .) Nepohybuje se v prostoru, vždyť mimo něj není ničeho, kam by se přemístil, neboť je vším. Nevzniká, protože není jiného jsoucna, jehož by si mohl žádati, jež by mohl očekávati, když má všechno bytí. Nepomíjí, neboť není jiného jsoucna, v něž by se změnil, když je totéž, co všechny věci. Nemůže se zmenšit ani zvětšit, neboť je nekonečný, a nic se k němu nemůže přidat, stejně jako se nedá z něho nic ubrat, neboť nekonečné nemá poměrných částí.

39


18. Filozofie baroka a osvícenství Kontinentální racionalismus René Descartes (Rozprava o metodě), dualismus věci myslící a věci rozlehlé Baruch (Benedikt) Spinoza (Etika vyložená metodou geometrickou), monismus a panteismus Gottfried Wilhelm Leibniz (Monadologie), pluralismus monád

Ostrovní empirismus John Locke (Esej o lidském rozumu), člověk jako tabula rasa, primární a sekundární kvality George Berkeley (Pojednání o základech lidského poznání), existovat znamená být vnímán David Hume (Zkoumání lidského rozumu), agnosticismus

Francouzské osvícenství Charles Louis Montesquieu (Perské listy, O duchu zákonů), anticipace geografického směru v sociologii Francois Marie Arouet – Voltaire (Filozofický slovník), deista bojující proti církvi Encyklopedisté – Denis Diderot a Jean d´Alembert (Encyklopedie čili racionální slovník věd, umění a řemesel – 1851 až 1880, 28 svazků) Mechaničtí materialisté – Julien de la Metrie (Člověk stroj), Claude Adrien Helvétius (O člověku) Jean Jacques Rousseau (Rozprava o původu a příčinách nerovnosti mezi lidmi, O společenské smlouvě, Emil čili O vychování)

Německá filozofie Immanuel Kant (Kritika čistého rozumu, Prolegomena …, Kritika praktického rozumu, Základy metafyziky mravů, Kritika soudnosti) Kantův Koperníkovský obrat – transcendentální reflexe (filozofie Já) Svět jako věc o sobě (Ding an sich) Transcendentální estetika – prostor a čas Transcendentální analytika – pojmy a zásady rozvažované (Verstand) analytika pojmů a analytika zásad (analytické a syntetické věty a priori) Transcendentální dialektika – svět: idea totality vnější zkušenosti duše: idea totality vnitřní zkušenosti Bůh: idea jednotícího bodu totality vůbec Kantova transcendentální etika

40


Texty Ubaldo Nikola: Obrazové dějiny filozofie Sedmnácté století nejen započalo s vivisekcí zvířat, ale praktikovalo ji často a s takovou krutostí, že si to dnes nedokážeme ani představit. Pokus, kdy je pes zbaven slinivky břišní a pozoruje se, že bez ní ještě dlouho přežívá, se v průběhu celého století prováděl s takovou vášní, že téměř způsobil vyhubení některých ras. Anatomická představení se odehrávala v sálech, přístupných publiku, které se sem vždy hrnulo ve velkém počtu. Z hlediska současné ekologie je Descartes zakladatelem představy o přírodě jako o neomezeném panství člověka, dnes velmi diskutabilní.

George Berkeley: Pojednání o základech lidského poznání XXVI. Příčina idejí Pozorujeme stálý sled idejí; některé z nich jsou vyvolány znovu, jiné se mění nebo úplně mizejí. Existuje tedy jistá příčina těchto idejí, na níž závisejí a která je vytváří i mění. Z předchozího odstavce vyplývá, že touto příčinou nemůže být žádná kvalita ani idea ani kombinace idejí. Musí to tedy být nějaká substance; bylo však ukázáno, že neexistuje tělesná nebo hmotná substance: příčinou idejí může tedy být jen nějaká netělesná, činná substance, nebo-li duch. XXIX. Ideje sensací se liší od idejí reflexí nebo paměti Ale ať mám sebe větší moc nad svými vlastními myšlenkami, shledávám, že ideje právě vnímané smysly nezávisejí stejně na mé vůli. Otevřu-li oči do jasného denního světla, není v mé moci vybrat si, zda budu vidět, či ne, anebo určit, které jednotlivé předměty se naskytnou mému zraku; a tak je tomu i u sluchu a ostatních smyslů, že ideje jim otištěné nejsou výtvory mé vůle. Existuje tedy nějaká jiná vůle nebo duch, který je vytváří.

Denis Diderot: Řeč filozofa ke králi Takto tedy od jednoho daru k druhému přimějete duchovenstvo k uzavření druhé půjčky, třetí, čtvrté; a aby ji mohlo splatit, doženete je tak daleko, že upadne a stane se stavem průměrnosti a nuzoty, která je učiní stejně nicotným, jako je neužitečné.

Immanuel Kant: Kritika čistého rozumu Podle naší přirozenosti může být nazírání (názor) vždy jen smyslové, tj. Je to způsob jakým na nás mohou předměty působit. Naproti tomu schopnost myslet předmět smyslového nazírání je rozvažovací schopnost. Ani jednu z těchto vlastností není možné upřednostňovat. Bez smyslovosti by nám nebyl dán žádný předmět, bez rozvažovací schopnosti bychom žádný předmět nemohli myslet. Myšlenky bez obsahu jsou prázdné, nazírání (názory) bez pojmů jsou slepá. Proto je právě tak nutné činit pojmy smyslovými (tj. přiřaďovat jim předmět v nazírání) jako činit nazírání rozvahovými (tj. podřaďovat je pojmům). Tyto dvě dispozice či schopnosti si také nemohou zaměňovat funkce. Rozvažovací schopnosti nemohou nic nazírat a smysly nemohou nic myslet. Jen jejich spojením může vzniknout poznání.

41


19. Filozofie 19. a 20. století Německá filozofie doby romantismu Johann Gottlieb Fichte (důsledný subjektivní idealista); Friedrich Joseph Schelling (filozof romantismu); Georg Wilhelm Friedrich Hegel (filozof ducha – objektivní idealista)

Iracionalismus Opozice proti osvícenskému racionalismu Arthur Schopenhauer (pesimistický voluntarista); Sörön Kierkegaard (filozof úzkosti); Friedrich Nietzsche (přehodnotitel hodnot), Henri Bergson (filozof intuice)

Pozitivismus, novopozitivismus a analytická filozofie Auguste Comte, John Stuart Mill (utilitarista a politický liberál), Herbert Spencer, Bertrand Russel, Ludwig Wittgenstein (Traktát logicko-filozofický), Rudolf Carnap (hlavní představitel Vídeňského kruhu, Překonání metafyziky logickou analýzou jazyka, hledání kritéria vědeckosti ve verifikovatelnosti)

Pragmatismus Odmítnutí metafyziky „moderními sofisty“, hledání využitelné hodnoty William James (svět je pluralistické universum), John Dewey (instrumentalismus)

Kritický racionalismus Karl Popper (Bída historicismu, Otevřená společnost a její nepřátelé) Hledání kritéria vědeckosti ve falzifikovatelnosti

Marxismus a neomarxismus Klasický marxismus (postavit Hegela z hlavy na nohy): Karl Marx, Friedrich Engels Marxismus-leninismus: Vladimír Iljič Lenin, Josif Visarionovič Stalin Neomarxismus: Frankfurtská škola – Herbert Marcuse, Erich Fromm

Fenomenologicky orientovaná filozofie Fenomenologie: Edmund Husserl Existencialismus (Existence je před podstatou, odsouzení ke svobodě): Martin Heidegger, Karl Jaspers, Jean Paul Sartre Hermeneutika: Hans Georg Gadamer 42


Postmodernismus Jean Francois Lyotard (odmítnutí „velkých vyprávění“ s happy endem) Václav Bělohradský

Texty Karl Marx, Friedrich Engels: Německá ideologie Lidé produkují své představy, ideje atd., ale skuteční, působící lidé, podmínění určitým vývojem svých výrobních sil a jim odpovídajících styků až po jejich nejrozvinutější formy. Vědomí nemůže být nikdy nic jiného než vědomé bytí, a bytí lidí je jejich skutečný životní proces. Jestliže veškerá ideologie zobrazuje lidi a jejich vztahy jako camera obscura, vzhůru nohama, vyplývá tento jev z jejich historického životního procesu stejně jako převrácení předmětů na sítnici vyplývá z jejich bezprostředně fyzického životního procesu.

Friedrich Nietzsche: Tak pravil Zarathustra Před bohem! - Teď však zemřel ten bůh! Vyšší lidé, ten bůh byl vaším největším nebezpečím. Teprve od té doby, co leží v hrobě, vy jste opět z mrtvých vstali. Teprve nyní přijde veliké poledne, teprve nyní vyšší člověk – stane se pánem! Pochopili jste toto slovo, ó moji bratři? Jste polekaní: jímá vaše srdce závrať? Zeje vám tu propast? Vyje vám tu pekelný pes? Nuže dobrá! Nuže vzhůru! Vyšší vy lidé! Teprve nyní pracuje k porodu hora lidské budoucnosti. Búh zemřel: teď chceme my – aby živ byl nadčlověk.

William James: Pragmatismus Pravda, jak vám řekne každý slovník, je vlastností jistých našich idejí. Znamená jejich „shodu“ a nepravda znamená jejich neshodu se „skutečností“. Pragnatisté i intelektualisté přijímají tuto definici jako samozřejmou. Odporují si teprve, když si položí otázku, co přesně znamenají výrazy „shoda“ a „skutečnost“, má-li skutečnost být to, s čím se naše ideje mají shodovat. Pravdivý“ je jméno pro kteroukoliv ideu, která se začíná ověřovat, „užitečný“ je jméno pro její skončené ověření ve zkušenosti. Pravdivé ideje nemohly by být nikdy osamostatněny, nikdy by nedosáhly rodového jména, tím méně jména, jež jim přisuzuje vyšší cenu, kdyby nebyly takto od počátku užitečné.

Jean Paul Sartre: Existencialismus je humanismus Co zde znamená, že existence je před podstatou? Znamená to, že člověk nejdříve existuje, potkává zde sebe, vypařuje se ve světě a pak že se vymezuje. Nelze-li vymezit takového člověka, jak ho pojímá existencialista, je to tím, že není zprvu ničím. Bude až potom, a bude takový, jaký se udělá. Takto není lidské přirozenosti, protože není boha, který ji koncipoval. Člověk je pouze nejen 43

Základy společenských věd – Témata k maturitní zkoušce 2010/2011 takový, jaký sám sebe pojímá, ale takový, jaký sebe chce a jaký sebe koncipuje po existenci, jaký se chce po tomto vzmachu k existenci; člověk není nic jiného než to, čím se udělá. Takový je prvý princip existencialismu.

Ludwig Wittgenstein: Traktát logicko-filozofický 6.53 Správnou metodou filozofie by vlastně bylo: říkat jen to, co se říci dá, tedy věty přírodovědy – tedy něco, co s filozofií nemá nic společného – a pak vždy, když někdo jiný chce říci něco metafyzického, ukázat mu, že některým znakům ve svých větách nedal význam . Tato metoda by byla pro toho druhého neuspokojivá – neměl by pocit, že bychom ho učili filozofii – ale byla by to opravdu jediná správná metoda. 6.54 Moje věty to objasňují tím, že je ten, kdo mi rozumí, rozpozná nakonec jako nesmyslné, vystoupí-li – po nich – nad ně. (Musí takříkajíc odhodit žebřík poté, co po něm vystoupil nahoru). Musí tyto věty překonat, pak vidí svět správně. 7. O čem nelze mluvit, o tom se musí mlčet.

Arno Anzenbacher: Úvod do filozofie Ústředním bodem této angažovanosti je kritika ideologie. Všechny hodnoty uplatňované ve společnosti, státu, církvi a ve vědě, každou nauku, každý názor je třeba podrobit soudu kritické racionality. Kritika přitom postupuje dvěma směry: ¤ Zaměřuje se proti všem ne-falzifikovatelným naukám a hodnotám a snaží se je odhalit jako bezsmyslné nebo iracionální. ¤ Zaměřuje se proti naukám, které jsou samy o sobě falzifikovatelné, ale jsou na základě určitých strategií a zájmů imunizovány, event. chráněny proti kritice. V tomto smyslu je kritickému racionalismu vlastní agresivní, osvícenský rys.

Václav Bělohradský: Příchod doby cikánské aneb Evropou se jen tak potulovat Shrňme základní motivy post-moderního myšlení. Zaprvé: je třeba nějak vyjít z doupěte. Pravda není „přítomnost před očima“ ani koncentrační tábor, do něhož člověk zavléká všechny věci a jevy, aby o nich měl „přehled“; pravda nemůže být myšlena „z vidění“. Západní člověk interpretuje pravdu jako „vnitřek doupěte“. Smysl není v tom, že vtáhneme nové věci a jevy do vnitřku doupěte, ale v úctě k tomu, co už nelze nijak měnit a vyrábět. Vně přestává být hrozbou a stává se něčím, k čemu člověk patří. ( . . . ) Za druhé je třeba se vymanit z moci mýtu o konečném řešení, o trestu a odměnách, který je základem moderní filozofie dějin. Tento mýtus zakládá panství člověka nad přírodou tím, že redukuje svět na pouhý předmět, jakousi zkoušku, v níž ten, kdo obstojí, získá nesmrtelnost. Patočka hovoří o „happy endu“, který si filozofie neustále vymýšlí. Jak se skutečnost stala bajkou – 44

Základy společenských věd – Témata k maturitní zkoušce 2010/2011 tak zní největší Nietzscheova otázka. Žít bez happy endu, to je velký post-moderní motiv. Jeho důsledkem je „dehistorizace“ sociálnosti. Lidské sociální vztahy se vymaňují z podřízenosti historickému projektu, do níž je uvrhla moderní filozofie dějin. Smysl se ustavuje v lidské komunikaci. V cyklickém čase života a ne v projektech konečných řešení.

45


20. Etika Etika jako filozofický obor Proč není etika vědou? Lze eticky zkoumat chování zvířat? Má člověk svobodnou vůli? Co je motivem vůle (chtění)?

Chování a jednání Mravy a mravné chování, společenská etiketa Mravnost (etičnost) a mravné (etické) jednání Morálnost a morální jednání

Biografický vývoj motivů vůle podle Lawrence Kohlberga Stadium předkonvenční – 1. vyhýbání se trestu; 2. maximalizace odměn a minimalizace negativ pro vlastní osobu Stadium konvenční – 3. souhlas či nesouhlas ze strany druhých lidí; 4. ztráta cti a pocit viny z poškození druhých Stadium postkonvenční – 5. úcta ke společnosti a sobě samému; 6. autonomie svědomí

Empiristická etika (Jeremy Bentham a John Stuart Mill) ○ Princip důsledků: Jednání je třeba posuzovat podle jeho důsledků. ○ Princip hedonistické užitečnosti: Dobrem je naplnění lidských potřeb a zájmů, tedy štěstí. Kritériem štěstí je radost (libost). ○ Princip sociální: Nejde o štěstí jednajícího, ale o štěstí všech lidí, kteří jsou jednáním zasaženi.

Transcendentální etika (Immanuel Kant) ○ Princip povinnosti: Povinnost je to, co poznáváme jako rozumné nezávisle na motivech libosti a nelibosti ○ Princip nezávislosti (svobody): Vůle jednajícího je nezávislá na sklonech (empirických motivech. V „ideálním“ případě je v rozporu se sklony.

Psychologické obrany Obranné mechanismy Ega (Já) před „hryzáním“ svědomí či etickou diskusí Únik (útěk) Popření, potlačení Racionalizace 46

Základy společenských věd – Témata k maturitní zkoušce 2010/2011 Bagatelizace Projekce Regrese

Texty Arno Anzenbacher: Úvod do filozofie V etice se užívá slov, která jsou odvozena od řeckého éthos (=obvyklé místo bydlení, zvyk), od latinského mos (=obyčej, mrav) a od českého mrav. Z hlediska etymologického mají tato slova význam téměř totožný. V praktické filozofii není užívání slov „etický“, „morální“ a „mravný“ jednotné. My budeme těchto slov v následujícím výkladu užívat v návaznosti na Kanta takto: ○ „Morálnost (moralita), event. „morální“ znamená čistou shodu jednání se svědomím nezávisle na obsahu, který je motivem. ○ „Mravnost (etičnost), event. „mravný, etický“, znamená obsahový aspekt, a nikoli aspekt svědomí To znamená, že o tom, zda je jednání morální, se rozhoduje výlučně ve svědomí jednajícího. Lze však diskutovat o tom, zda je etické či mravné.

Morton Hunt: Dějiny psychologie Příklad (Heinzovo dilema): V jednom evropském městě žije žena, která je smrtelně nemocná zvláštním druhem rakoviny; mohl by ji zachránit nový lék, který objevil městský lékárník, ale ten jde za ziskem a lék prodává za desetinásobek toho, co stojí jeho výroba. Heinz, manžel oné ženy, je schopen si vypůjčit pouze polovinu částky, a proto prosí lékárníka, aby cenu snížil, avšak ten odmítne. Heinz uvažuje o tom, že se do lékárny vloupá a lék ukradne, aby tak zachránil manželčin život. Měl by? Proč ano, nebo proč ne? Má povinnost či závazek lék ukrást? Měl by ukrást lék pro svou ženu, jestliže ji nemiluje? Co kdyby umíral nějaký cizí člověk – měl by Heinz ukrást lék pro něho? Krást je protizákonné; je to z toho důvodu mravně špatné? A tak dále, celkem jednadvacet otázek.

cs.wikipedia.org/wiki/Kamill_Resler l6. března 1946 byl na přímý rozkaz ministra spravedlnosti Prokopa Drtiny ustanoven obhájcem K. H. Franka. Poprvé se s Frankem setkal v pankrácké věznici 19. března 1946 a strávil s ním celou dobu dnů od přípravy procesu až po čekání na výkon trestu smrti (celkem 44). O tomto soudním procesu vydal vzpomínky. Tento proces mu později způsobil mnoho problémů. Byl nazýván „Ďáblovým advokátem“ (advocatus diaboli) a „poslední obětí K. H. Franka“.

47


21. Sexuologická propedeutika Ženské a mužské pohlaví Karyotyp ženy a muže Odlišnost gonadální a genitální, odborný popis ženského a mužského genitálu Poruchy somatosexuálního vývoje – syndrom testikulární feminizace, adrenogenitální syndrom Sexuální dimorfismus (sekundární sexuální znaky)

Psychofyziologie lidské sexuality Sexuální identifikace – ego-syntonní a ego-dystonní (transsexualita) Gender – typizovaný, inverzní, androgynní, nevyhraněný Sexuální preference (orientace) – heterosexualita, homosexualita, bisexualita Sexuální emoce – vzrušení, orgasmus malý a velký, uspokojení (satisfakce), zamilovanost (fascinace sexuálním objektem) Sexuální chování – genitální odpověď (lubrikace, erekce)

Sexuální styk Masturbace (ideatorní styk, fantazie, imaginace) Párový styk koitální a nekoitální; pozitiva, negativa Skupinový sex jako problémový fenomén

Sexuální dysfunkce Žena – poruchy lubrikace – dyspareunie, algopareunie; frigidita; vaginismus Muž – poruchy erekce; ztráta sexuální apetence; ejaculatio praecox; priapismus

Sexuální deviace (parafilie, úchylky, aberace, perverze) Deviace v objektu – pedofilie, neanidofilie, efebofilie, fetišismus Deviace v aktivitě – exhibicionismus, sadismus, masochismus, patologická sexuální agresivita, voyérství, satyriáza Deviace kombinované – pedofilní sadismus, pseudopedagogický sadismus, sadomasochismus, agresivní sadismus, frotérství, tušérství

48


Sexuální předsudky Sexismus (sexuální šovinismus) maskulinní a femininní Homofobie

Sexuální delikvence Prostituce Pohlavní zneužívání dětí a mládeže – intrafamiliární a extrafamiliární Sexuální turistika – zneužívání chudoby Sexuální harassment v USA Vyšetření sexuální motivace – falopletyzmografie, vulvopletyzmografie, fotokolpopletyzmografie

Texty Desmond Morris: Lidský živočich První samičí sexuální vábení našeho druhu tedy spočívá ve dvou masitých polokoulích. Vedle hýždí a prsou se tento vzor opakuje v celkové zakulacenosti těla dospělé ženy. Také její hladká ramena a oblá kolena mohou v menší míře připomínat signál párových polokoulí, Mnohé samičí postoje v období námluv pomáhají vystavovat tyto čtyři oblasti – hýždě, ňadra, ramena a kolena – dívajícímu se samci. K předvádění těchto míst může být v západním světě využíváno i oděvu. K sexuální „vyzývavosti“ patří mnoho variací na téma „ukazování kulatého masa“ - od šatů bez ramínek, které odhalují linii ramen, přes hluboké výstřihy, obnažující horní tvar ňader, až po krátké sukně, jež zdůrazňují pohled na oblá kolena.

Anthony Giddens: Sociologie První rozsáhlejší výzkumy sexuálního chování zahájil až ve 40. a 50. letech tohoto (dvacátého) století Alfred Kinsey v Spojených státech. Řada náboženských organizací stavěla Kinseyho a jeho spolupracovníky na pranýř a noviny i Kongres odsoudily jeho práci jako nemravnou. Přesto vytrval a podařilo se mu nakonec získat sexuální „anamnézy“ 18 tisíc lidí, představujících poměrně reprezentativní vzorek americké bělošské populace (Kinsey et al., 1948, 1953) Kinseyho výsledky většinu lidí překvapily a mnohé dokonce šokovaly, neboť odhalily velký rozdíl mezi tehdy převládajícími normami sexuálního chování a skutečným jednáním lidí. Kinsey zjistil, že téměř 70 procent mužů v životě navštívilo prostitutku a 84 procent mělo předmanželské sexuální zkušenosti. V souladu s dvojím měřítkem té doby však 40 procent z těchto mužů soudilo, že by žena měla vstoupit do manželství jako panna. Více než 90 procent mužů někdy provozovalo masturbaci a téměř 60 procent mělo zkušenost s nějakou formou orálního sexuálního styku. Mezi ženami mělo předmanželský styk 50 procent, byť většinou se svým budoucím manželem; asi 60 procent uvádělo masturbaci a stejné procento mělo zkušenost s orogenitálním stykem.

49


i.DNES.cz 11. září 2009 Australský list: Semenyaová má podle testů ženské i mužské pohlavní orgány . . . Podle australského listu (Sydney Morning Harald) testy například odhalily, že osmnáctiletá Semenyaová nemá vaječníky, ale varlata. . . .

50


22. Poznávání a učení Senzorování a vnímání reality Tělěsné receptory (exteroreceptory a interoreceptory), lidé se smyslovými vadami a speciální pedagogika Vztah mezi senzorováním (čitím) a vnímáním; vjemy, vnitřní a vnější iluze, halucinace, senzorická deprivace

Tvorba představ (imaginace) Představy pamětní a fantazijní; funkce představ (tvořivost, únik, kompenzace, výchova dětí a dospívajících), denní sny

Myšlení Myšlení konkrétní – operace s vjemy Myšlení názorné – operace s představami Myšlení abstraktní – operace s pojmy Měření inteligence (IQ) – mentální a chronologický věk

Paměť Implicitní (procedurální) – paměť na dovednosti Explicitní (deklarativní) – paměť na fakta • epizodická – pro empirické události • sémantická – pro obecné informace Operační a dlouhodobá Posilování paměti – mnemotechnické pomůcky, porozumění a opakování, motivace a vůle, užívání legálních látek

Učení Sociální učení napodobováním a identifikací Záměrné učení (vytváření znalostí, dovedností a návyků) • memorování • senzomotorické učení • kognitivní učení Motivace pro učení; autoregulace (organizace času, vůle)

51


Texty Alena Plháková: Učebnice obecné psychologie Je třeba si uvědomit, že barva není vlastností materiálu. Vnější svět je nebarevný; skládá se z bezbarvé hmoty a energie. Hmota má pouze schopnost absorbovat, odrážet nebo propouštět elektromagnetické vlny, jak je tomu u průhledných těles. Míra absorpce závisí na molekulární stavbě tělesa. Ze světelného paprsku, který je většinou složen z vln různé frekvence, jsou vlny určité frekvence pohlceny, zatímco zbývající jsou odraženy. Dopadnou-li na sítnici, vyvolají ve zrakových buňkách nervové impulsy, které se nervovými drahami dostanou do zrakových center v mozku. Teprve tam vznikají barevné vjemy. To, co se nám jeví jako barva, je závislé na druhu světla, které se odráží nebo je propouštěno. (Fürst, 1997, str. 22-23) Barvy tedy existují pouze v lidské mysli. Anglický empirický filozof John Locke (1632-1704) měl pravdu, když řadil barvu spolu s chutí a vůní mezi tzv. sekundární vlastnosti předmětů, které vznikají teprve v lidské psychice na základě působení vnějších podnětů.

Hans Kern a kol: Přehled psychologie Nelze nevidět, že reklama, pokud je informativní, tvoří důležitou spojnici mezi výrobcem a konzumentem. Vedle informací pracuje ale reklama také s manipulativními triky, které popsal ve své knize „Tajemní svůdci“ americký sociolog VANCE PACKARD již před dvaceti lety: ● podprahové působení, např. krátkodobá reklama, vědomím nevnímané obrazy zařazené během filmu (v mnoha zemích zákonem zakázáno); ● selektivní, jednostranné, neúplné informace (u čokolády se mluví jen o výživné hodnotě, ne o zkažených zubech, u cigaret …); ● majoritní působení: „Již miliony...“; ● předstírání časového tlaku: „Poslední příležitost...“; ● navozování emocí: sex, volnost, dálka, jistota strach; ● efekt experta, vedoucího pokusu: komunikátor (mluvčí) v bílém plášti vědce; ● sugestivní působení: velkolepý snímek s akustickým podbarvením; ● animismus: věci mají duši, vany mluví; ● exaktní lež: triky se statickými čísly a procentuálními údaji; Zdeněk Helus: Psychologie 1. Text, kterému se mají studenti naučit, je rozdělen do ucelených pasáží, nejčastěji v rozsahu kolem 500-600 slov. (Odchylky však mohou být značné, v závislosti na povaze učebního materiálu, cílech naučení, motivaci a schopnostech studentů, na jejich věku apod.). 2. Studenti pracující ve dvojici se střídají v rolích reprodukujícího (vyučujícího, učitele) a posluchače (žáka, recipienta). 3. Nejdříve si oba, každý samostatně, přečtou příslušnou pasáž textu. 52

Základy společenských věd – Témata k maturitní zkoušce 2010/2011 4. Reprodukující partner dvojice se snaží přečtenou pasáž nahlas převyprávět. Posluchač si dělá poznámky.

53


23. Temperament, emoce a motivace chování Temperamentové struktury lidské povahy Hippokratovsko-pavlovovské pojetí – sangvinik, flegmatik, cholerik, melancholik Jungiánské pojetí – extravert a introvert Kretschmerovské pojetí – pyknik, astenik, atletik

Emoce Složky – fyziologická, fenomenologická (citová). Expresivní Prožívání emocí (libost ↔ nelibost): radost, strach, hněv, smutek, odpor, očekávání, úžas, překvapení Spontaneita citů, sebekontrola a její různé možné důsledky Projekce citů do okolí (především druhých osob)

Citové vztahy Zamilovanost Láska – romantická, nenaplněná, trvalá Nepřátelství a nenávist

Emoční poruchy Strach a úzkost Fobie (agorafobie, sociální fobie, specifické fobie) Deprese a manické poruchy

Motivace chování Instinktivní a pudové chování u člověka Sebezáchovné motivy – hlad a žízeň (i z hlediska Maslowovy teorie motivů); poruchy obživného pudu Stimulační motivy – rozdíl mezi vnitřními a vnějšími motivy při studiu (SŠ, VŠ) Sociální motivy – inkluze do skupin Individuální motivy Agresivní chování - individuální agrese (pudová, instrumentální, patologická) - skupinová agrese

54


Texty Dieter Krowatschek, Holger Domsch: Do školy beze strachu Julie nás navštívila jednoho slunečního letního dne. Má problémy a ráda by změnila školu. Cítí se být šikanována a vyřazovaná z kolektivu. Doma prožívá také stres, protože její rodiče nežijí spolu. Žije nyní s otcem, ale má s ním problémy. Julie je velmi dobrá žákyně, vyjadřuje se přesně a dělá velmi dobrý dojem, ale přesto tady něco nehraje. Nosí rolák s dlouhým rukávem, ačkoli je venku vedro. Prosíme ji, aby si vyhrnula rukávy roláku. Začíná plakat. Od ramene až k zápěstí má hluboké krvavé zářezy. Také druhá ruka vypadá stejně. Říká, že jen bolest zmenšuje její napětí. Otec nic nechápe. .

.

.

Na ulici stojí velký hnědý pes vedle svého páníčka. Ostražitě pozoruje, jak se blíží šestiletý Tom se svou matkou. Tom hned běží k psovi a nejraději by ho hned pohladil. Vyděšená matka volá syna zpátky. „Dobře, že jsi hned přišel ke mně zpátky,“ říká. „Na psy si musíš dávat pozor. Je mnoho nebezpečných psů, kteří by tě mohli pokousat!“ Když později spolu potkají jiného psa, Tom k němu neutíká. Tentokrát je pevně přitisknutý k matce. „Dobře Tome, teď jsi šikovný kluk. Víš přece, že psi mohou být nebezpeční.“ Netrvá dlouho a Tom stojí pevně přitisknutý k matčině noze, kdykoli vidí psa,

Ivo Čermák: Lidská agrese a její souvislosti Dehumanizace Má-li člověk před sebou jiného člověka, kterému přisoudí status lidské bytosti, jako je sám, pak je velmi nebezpečné použít vůči tomuto člověku násilí. Mohla by se totiž aktivovat morální autocenzura nebo v případě jejího překonání následné zpochybnění vlastní sebeúcty (opovržení sama sebou). Proto agresor nejdříve oběť zbaví jejích lidských atributů tak, že ji označí jako „divocha“, „zvíře“ nebo jen jako „cizince“. Takto „odlidštěná“ bytost potom nevyzývá k empatickému spoluprožívání bolesti na základě vnímané podobnosti a agresorovi se snadno překonává zmíněná bariéra autocenzury. Dehumanizace umožňuje lidem páchat velmi kruté činy, neboť si svou oběť nedefinují jako člověka. Nacističtí dozorci z koncentračních táborů vypovídali, že rozsáhlé zabíjení vězňů nebylo ani tak důsledkem nesmyslné krutosti některých věznitelů, jako spíše důsledkem toho, že degradace vězňů byla tak velká, že vězně bylo možné považovat za věci. Proto ti, kteří obsluhovali plynové komory, netrpěli výčitkami svědomí nebo osobní nepohodou.

55


24. Politologie Některé politicko-filozofické názory v dějinách Platón (Ústava) – kritika aténské politiky a ideální stát vedený filozofy Aristotelés (Politika) – člověk jako zoón politikon, realističtější pohled na stát a společnost Niccolo Machiavelli (Vladař) – technologie udržení moci na základě znalostí historie a vůle Thomas Hobbes (Leviathan) – koncepce „homo homini lupus est“, požadavek silného státu John Locke (Dvě pojednání o vládě) – stát musí garantovat práva, koncepce dělby moci Charles Montesquieu (O duchu zákonů) - rozdělení moci a její omezení zákonem Vilfredo Pareto (Pojednání o obecné sociologii) - politika je cirkulace elit různých schopností Robert Michels (Strany a vůdcové) – koncepce „železného zákona oligarchie“

Současné politické ideologie Liberalismus – osobní svoboda, sociální spravedlnost, občanská společnost, minimální stát … Konzervatismus – udržení řádu, lidská nedokonalost, autorita a silný stát, úcta k majetku … Socialismus – kolektivismus, sociální rovnost, společenské vlastnictví, •

evoluční, demokratický socialismus – postupné změny ve prospěch pracujících

•

revoluční socialismus (komunismus) – třídní boj

Fašismus – totalita v myšlení, vůdcovství a elitářství, boj proti odlišným, antiracionalismus

Formy vlivu v moderní společnosti Autorita (racionální a iracionální – celebrity) Moc (fyzické a psychické donucení, ekonomické donucení, veřejné a mediální donucení) •

moc zákonodárná, výkonná a soudní

•

legalita a legitimita moci

Politický systém Stát – vnitřní a vnější funkce (zabezpečení pořádku, organizační funkce, usměrňování společenského vývoje, obranná funkce, prosazení zájmu vůči jiným státům) •

členění státu (unitární, federální, svazy států – konfederace, unie, aliance)

•

stát demokratický (přímá a zastupitelská demokracie)

•

stát nedemokratický (autoritářský, totalitární)

56


Volební systémy v zastupitelské demokracii Podmínky svobodných voleb (přímé, všeobecné, rovné, tajné) Volební systém majoritní (jednokolový a dvoukolový, jednomandátové volební obvody, kandidatura osobností) Volební systém proporční (vícemandátové volební obvody, kandidatura politických stran. Smysl a význam procentní hranice pro vstup do parlamentu)

Politické strany Volná soutěž – podmínka existence demokracie Politická levice – rovnost výsledků, silný stát intervenující do ekonomiky, sociální jistoty, tzv. rozdělovací spravedlnost apod. Politická pravice – rovnost šancí, minimalizace kompetencí státu, možnost podnikatelské aktivity, vyrovnávací spravedlnost apod. Nebezpečí a problém oligarchizace polit. stran (viz Robert Michels) Aktuální politická soutěž v ČR

Texty Austin Harrington a kol.: Moderní sociální teorie Robert Michels ve své studii Strany a vůdcové …(1911) použil tuto analýzu přímo na odborové organizace a politické strany. Zmiňoval se o „železném zákonu oligarchie“, podle nějž se politické organizace v důsledku nutnosti vnitřní disciplíny a administrativní kontinuity nevyhnutelně stávají uzavřenými klikami hájící vlastní existenci. Vilfredo Pareto ve svém spise Trattato di sociologia generale z roku 1916 uvádí dvě základní tendence chování lidských sociálních skupin. První tendencí je co nejvíce rozvinout uspokojování materiálních zájmů, dokonce i za cenu konfliktů s jinými skupinami. Druhou tendencí bylo vždy nechat se vést malými dynamickými elitami, ať už zpočátku skupiny usilovaly o jakkoli rovnostářské cíle. Pareto tvrdil, že veškeré lidské sociální chování podléhá jisté základní dynamice, kterou nazýval „rezidua“ a „derivace“. Jejich hnacím motorem je touha po moci a snaha uspokojit hmotné zájmy, které se však skrývají za řeči o morálce. Po vzoru Machiavelliho označil některá sociální hnutí za „lišky“ a jiná za „lvy“. „Liškami“ rozuměl oportunistická hnutí dovedně spojující odlišné zájmy a chápající se moci s využitím vychytralých strategií. Jako „lvy“ označil dlouhodobá hnutí založená na principu vytrvalého „hromadění“, ať už konzerativně-náboženského, nebo revolučně socialistického typu.

Vladimír Prorok, Aleš Lisa: Politologie Pro omezení počtu politických stran zastoupených v příslušném zastupitelském sboru slouží umělá uzavírací klauzule (volební kvorum). Ta určuje kolik (procent) odevzdaných hlasů musí politická strana obdržet, aby získala zastoupení v legislativní instituci, Uplatňuje se zejména ve státech s relativně velkými volebními obvody s cílem omezit fragmentaci zákonodárné instituce. V 57

Základy společenských věd – Témata k maturitní zkoušce 2010/2011 současné době se většinou pohybuje v rozmezí od 0,67% (Nizozemí) do 5%. .

.

.

Pokud porovnáme oba volební systémy, pak u každého z nich můžeme najít jak určité přednosti, tak i určité nedostatky. Není proto opodstatněné tvrdit, že většinový systém je zárukou stability (a systém poměrný naopak příčinou nestability) nebo že systém poměrného zastoupení je jediný skutečně spravedlivý a demokratický. Situace je složitější. Volební systém je pouze jedním z prvků politického systému a působí na jeho fungování společně s mnoha dalšími faktory. To, co je funkční v jednom státě nemusí být vzhledem k odlišné sociální struktuře, cílům jednotlivých zájmových skupin, politické kultuře a mnoha dalším vlivům funkční ve státě jiném.

58


25. Politický systém České republiky Nástin historického povědomí První republika (1918 – 38); druhá republika jako stát filofašistický (1938 – 39); protektorát (1939 – 45); třetí republika (1945 – 48) Únor 1948 Období stalinismu a poststalinismu v ČSR (1948 – 1960) Obleva šedesátých let v ČSSR a její vrchol - rok 1968 (Dubček) Období normalizace v Československu po dubnu 1969 (Husák) Charta 77 (Havel, Patočka, Hájek a další) Druhá polovina osmdesátých let po nástupu Gorbačova v SSSR (Jakeš) Sametová revoluce 1989 ČSFR a parlamentní volby 1992 – cesta k rozdělení státu Leden 1993 – vznik České republiky 1998 – nástup levice (Zeman) 2004 – vstup do Evropské unie

Zákonodárná moc - Parlament České republiky Poslanecká sněmovna – délka volebního období, volitelnost poslanců, způsob zastoupení politických stran Senát – délka volebního období, volitelnost senátorů, způsob zastoupení

Výkonná (správní) moc Prezident České republiky – volby, délka volebního období, volitelnost Vláda České republiky – způsob jmenování vlády prezidentem; politická a úřednická vláda (1998; 2009 – 2010)

Soudní moc Ústavní soud (podmínky jmenování prezidentem, délka soudcovského období, řešení ústavních stížností) Soudy – Nejvyšší. vrchní, krajské, okresní (soudci a přísedící)

Kraj Krajské zastupitelstvo (krajské volby), rada kraje, hejtman(ka) Krajský úřad – orgán státní správy a samosprávy kraje 59


Město Městské zastupitelstvo (komunální volby), rada města, starosta(ka) Městský úřad jako orgán státní správy a samosprávy

Obec Obecní zastupitelstvo (komunální volby), starosta obce, obecní úřad

Texty James Buchanan: Meze svobody Nesouhlasím s těmi, kteří stále setrvávají v platónské víře, že v politice existuje „pravda“, kterou je třeba poznat a jakmile ji jednou poznáme, lze ji racionálně myslícím lidem vysvětlit. Žijeme v pospolitosti proto, že nám sociální organizace poskytuje efektivní prostředky pro dosahování našich osobních cílů a ne proto, že nám společnost nabízí možnost dostat k jakémusi transcendentálnímu společnému blahu. Politika je procesem nacházení kompromisů mezi našimi rozdílnými preferencemi a my se v názorech na společné cíle nelišíme méně než v tom, jaké zboží si dáváme do nákupních košíků v samoobsluze.

Václav Žák: Ke stavu české občanské společnosti po Listopadu 1989 (in Česká občanská společnost a modely demokracie v 21. století; Krnov 2003) Česká občanská společnost se musí ústavnímu konsensu učit – nejen během 40ti let komunismu, ale ani v první republice nebo v Rakousku-Uhersku žádný ústavní konsensus neexistoval. Politický provoz byl převážně žalostnou šavlovačkou, z níž se intelektuálům zvedal žaludek. „Své protivníky nutil polykat hovna jako ústřice“, napsal o Antonínu Švehlovi v roce 1926 Jan Scheinost do katolického Rozmachu. Přeháněl jen málo, kupování a vydírání politiků skutečně patřilo k „standardním“ politickým technikám. V devadesátých letech byla drzost a arogance také vnímána jako projev jistoty a síly, kompromis jako slabost. Takové pojetí politiky nevede ke stabilnímu politickému prostředí, také se od něho po roce 1998 začalo ustupovat. Moderní politika je umění vyjednat kompromis. Vylovit z tříště partikulárních zájmů kompromis, to je umění, které se vysoce hodnotí. Technika získávání podpory výrobou nepřátel, tzv. mobilizační politika, u našich stran tak oblíbená, je s pojetím „bargaining politics“, politiky jako smlouvání, v příkrém rozporu. Testovacím balónkem může být vztah ke KSČM. Politika ústavního konsensu vyžaduje, aby i komunisté byli rovnoprávnými účastníky politického zápasu. Proto OF rozdělovalo po volbách 1990 místa v parlamentu na základě proporčního zastoupení. Pravicová koalice s tím v roce 1992 skoncovala. KSČM se stala páriem, vyloučeným z rovného podílu na politickém rozhodování. Dnes sklízíme ovoce: po 13 letech KSČM získává kredit jako jediná strana, která za hříchy posledních deseti let nenese odpovědnost. Z rozhlasu hřímají zapřísáhlí „demokraté“, jak je s komunisty třeba zatočit. A prezident jim svým chováním vůči KSČM dává příklad. Pravda a láska... Jenže Ghándí (to je jeho heslo) učil Indy, aby milovali Angličany i muslimy. 60


Základy společenských věd Témata k maturitní zkoušce na Gymnáziu Josefa Jungmanna v Litoměřicích 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25.

Příroda, kultura, člověk a společnost Rasa, etnicita, eugenika a holocaust Klasická sociologie Sociologie 20. a 21. století Proces socializace lidského jedince Instituce, organizace, byrokracie Status, role, sociální stratifikace a mobilita Sociální plurality a sociální skupiny Rodina a škola Sociální patologie, zločin a trest Sociální komunikace Interpretace sociální reality (společenskovědní výzkum) Současná společnost Masová média Vybrané ekonomické problémy Antická filozofie Bible, středověká a renesanční filozofie Filozofie baroka a osvícenství Filozofie 19. a 20. století Etika Sexuologická propedeutika Poznávání a učení Temperament, emoce a motivace chování Politologie Politický systém České republiky

61

Základy společenských věd. Témata k maturitní zkoušce na Gymnáziu Josefa Jungmanna v Litoměřicích

Recommend Documents