y^n^yUK
6-^
v»^^*
ŽIVOT JOSEFA JUNGMANNA, z USNESENÍ UŽŠÍHO SBORU MUSEJNÍHO PRO REC A LITERATURU
.CSLAV
ESKOU
ZEMl
NÁKLADEM MATICE ESK. SPIS MUSEJNÍCH ÍSLO CXXVm.
-OOO^OOO-
v PRAZE, v KNIHTISKÁRN
DR.
.1.
B.
1873.
PÍCHLA A SPOL.
'
^
Kniha
první.
Hlava první. Rod Juiigmannv.
Rodišt. Josef
Jungmanu v
dom
jtarožitný
^nad
otcovském (1773—84.).
hrad Kivoklát
mezi lesy
ležící
potokem Rakovnickým nedaleko
ijeho do
^sáhlého
Mže býval ode dávna panství,
do jehož
ústí
hlavou roz-
neproniklých
^hvozdv králové eští, páni jeho, rádi si vyjíždli na lov. Vedle mnohých veselých i mnohé smutné píbhy z dob Pemyslovských a pozdjších rozhlásily jméno Hrádku Kivoklátu a jeho okolí daleko široko.
Zde u hradu Zbena
klesl
rukou zákeuickou mladistvý
poátkem dlouhých krvavých boj o stolec panovnický v echách; zde na hrad Kivoklátském vzen jest z rozkazu otcova u vku dtském syn
Betislav E., jehožto smrt byla
poslední
Pemyslovny, Vácslav Karel, pozdji nejopatrnjší
státník a nejvtší dobrodinec národu svého
;
zde
žila
v tichém
úkrytu krásná Filipina Welserova touž dobou, když v temném žalái tu moen Jan Augusta, neústupný a neoblomný biskup
onoho bratrstva náboženského,
kteréž ozáivši jméno
nepomíjející slávou pohlceno jest v
sedmnáctém
vku
eské
hroznou
bouí, ježto národem naším otásla do samých základ. Podnes honosí se krajina Kivoklátská nejhojnjšími lesy
uvnit
Unhoští,
zem eské;
Novým
vtším dílem
prostranství
Strašecím a
lesy
mezi Rakovníkem a
mstem Žebrákem
pokryto jest
Kivoklátskými.
*
1
Obyvatelstvo
krom
nalézá
železné a
lesnaté
této
krajiny,
jadrný
lid
hospodáství polního výživu
a tuhý,
pi dobývání rady
v železných hutích, ježto zde jsou
nejstarších
z
a nejvtších v Cechách.
Na jihovýchodní stran panství Kivoklátského r. 1685. hrabatm z Waldsteina prodaného a r. 1731. ddictvím v držení
knížat
pešlého
Fiirstenberka
z
prostírá
se
po
táhlém kopci, na jehož temeni strmí mohutná skála, veliká vesnice
Hudlice,
hodiny
cesty,
msta Berouna
od
se nikdy
neozvalo
její
Vácslav Hájek
asi
djinách
v
Liboan
z
podlesni
oslavil tichou
Kivoklátu více než ti
vzdálená od
*)
dv
Jméno
hodiny.
minulosti
naší;
toliko
ve vševdoucí Kronice své
ddinu vypravuje na
kterak slabý kníže Jaromír na blízké
hoe
C
list
obšírn,
byv odv-
Velizi
kými nepátely rodu svého, rodem Vršoveckým, potupn ztýrán, vrným pak sluhou Hovorou nenadále vysvobozen, ^vsi
od svého dvora Kublov,
jemu darem
Hudlice
Broumy, Trubin a
dal."
Opravdové, nepomíjející oslavy dobyl jménu Hudlickému
Josef Jakub Jungmann. Rod Jungmannv dle podání v rodin chovaného pišlý z r.
Duchcova nalézá 1
632.
;
staré
se v
krajin Hudlické, „na Svaté"
kestní knihy Hudlické,
dkanství Berounského, svdí, že již
pradd
Pavel, narodil se v Hudlicích a sice dne
syn jeho
Matj,
16. února
r.
1777.
se dne 28. íjna jest
,*)
dne
zemelý
dob
starší
Avšak
vbec
domácí **
'i
Í5'-H
již
nám
V.
mu
odstoupiti
(Viz píl. A.) al aoiatn v
i
zanáší
strážce zprávnosti jazykové, prof. A. V.
Hájek
z
Liboan
Šem-
píše Hudlice, jak lid
Ponvadž pak jména
tohoto užíval
jediný zjednal slávu po vlastech našich, nevidí
od formy nyní v literatue naší
pijaté.
í
1668.;
r.
narozený a dne
otcem Tomáše, jenž narodiv zemev dne 7. listopadu r. 1813.
vesnici nazývá.
ten muž, jenž
se
ledna
8.
1697.
psávalo seiúdlice, Udlice, kteréžto formy
doby užívá svdomitý bera.
r.
našeho Josefa,
jest
1741. a
r.
otcem našeho Josefa.
V
února
3.
již
chované v archive
•
Již
vbec
i Matj Jungraann
koupil
nmž krom zahrádky u Matj Jungmann syn
pi
pi
roku
jeho
kostele Hudlickém sv.
zpravován
1786.
domek .
43.,
stavení byly dva korce polí.
i
stelnické
do
dne 24. prosince 1737. v Hu-
si
na návsí v hoejší ásti podlé fary
dlicích
Tomáš konali služby koTomáše Apoštola, jenž
co
byl
kostel
filiální
dkanem
Berounským. Služba kostelnická byla rodin nemající než kousek pole práce kostelní nebylo pi ní ovšem mnoho, ponvadž jenom každou druhou nedli pijíždl duchovní velmi dležitá;
z
Berouna konat služeb božích;
znané
Dosti
domká
pozemkv Kateina,
za
narozená
nájmu
vesnici,
obývala nesmírná vtšina
nemajících, byl dosti vzácný
práce své užíval též nkterých
oženil
1743. knížecí
se
provdala se
opt
r.
Manželka jeho
1762.
Kynskýcb.
byla z rodu
na samot
nedaleko vesnice Svaté, zahynul její
lidu
•/«
r.
hajný ve služb
matka
takový ve
zádušních.
Tomáš Jungmann její,
úad
sedlák
pozemk
a nájemník
toho, že kostelník
etnému
do nájmu
s -uitelem vybírali obilí z
Snadno porozumti, že
v nížto vedle nemnohých
krom
zádušnícb.
tyto role dávaly se
chudému, od nhož kostelník
odvádné.
tím vážnjší byl však úkol
pozemkv
kostelníkv pi zpráv
eené
pi honb na
Otec
„u Krále"
lišky,
emž
po
za Matje, nejstaršího bratra
Tomáše Jungmanna, kterýž tedy
ml
za manželku nevlastni
dceru staršího bratra svého. Manželství
žehnáno bylo Narodil
šestý.
roun trí
deseti se,
dtmi,
jak
svdí
z nichžto
17.
t.
r.
1773. a
v kostelíku Hudlickém; ktil
Berounský,
pi
emž
Josef Jakub
byl
Hudlická kniha kestní v Be-
chovaná, dne 16. ervence
dne
kaplan
Tomáše Jungmanna a Kateiny Kynské po-
jej
poktn jest nazejAntonín Notari^
na rukou držel
jej
Vácslav
Kulhánek, rychtá Hudlický, svdky byli Frant. Vlasák, domká a Anna Vlasáková, žena Jana Vlasáka, též domkáe v Hudlicích. I*
,iA XI
/
^'
z
'
deseti
dtí jenom polovice
^e syn pak tyi, r.
1775. a
pti dcer
vyrostla, z
jediná,
Antonín narozený dne 19. kvtna Jan, narozený dne 23. kvtna 1778. rovnž jako z nichž
Josef dáni jsou do škol
a zjednali
si
v literutue jakousi
i
povst.
Tomáš Jungmann byl muž velmi piinlivý. Vedle služby emeslem obuvnickým i dobyl si pocti-
kostelnické živil se
a
vosti
to
i
svdí
mnohá
poádku
ševcovského;
a piinlivosti jeho povahy,
velaem.
horlivým
proslulý syn
spoluživnostník
vážnosti
léta starším
o zvláštní bedlivosti
že byl velmi ji
takové
rozšafností
svých, že byl po
Manželka jeho byla, jak
v „Pamtech" svých
žena „rozumná,
vylíil,
dobrá, obcování svatého a peživé fantasie," kterážto tlesnou
chorobou, jak se zdá,
dráždna mysl
jsouc
obrazy dsnými: vidla, když v soumraku a v noci,
ale
nkdo
ve dne zvlášt
i
naplovala
její
z rodiny
umel, duši
šlali
pes
pole.
Mysl ustrašená hledla se pak modlením, mšemi, postem a
almužnami svoboditi,
zbaviti
zaež
pízraku a
dostalo
se
jí
dušiky
strašící
od lidu
z oistce vy-
úsmškem pezdívky
„dušika."
Vzácnou piinlivosti a mannovi jakési zámožnosti. skutek, že nákladem
kostelem
svým
šetrností dodlali se
Svdí
o tom nepopirateln ten
v Hudlicích na návsi nad
založili
úhlednou kapliku
dosti
rodie Jung-
Jana Nepomuckého,
sv.
kteráž aby se chovala v dobrém zpsobu,
vnovali padesát
zlatých.
O
vychování
Jungmannov v
než co sám vypravuje
:
cestou, kterou pokládala za
liv
cit
dom rodiv
jedin spasitelnou
jej
ovšem
pstujíc hor-
jeho náboženský.
Týmž smrem vzdláván jest duch jeho dlické. Spisuje na samém sklonku života zpomínky
z
mladých
let
líí prvního
jako hlasatele slepé víry.*) *)
nevíme více
zbožná mysl matina vedla
Viz Zápisky
J.
uitele
Krom
i
ve škole Hu-
svého
rozliné
svého Husáka
obyejných vci uil
Jungmanna. V Praze 1872 str.
7.
„Sprostá víra a slepá.
škole otiny své
Jungmann na
se
umni svému na
položil základ
hudb
i
houslích,
liv dále pstuje dosáhl na tomto
Co
nalosti.
za
se
ostatn vypravuje Kterak se
tsných
o
i
stalo,
odhodlali se
v pamtech svých. jej,
slibu
nevšední doko-
sám o tom,
se
že
na pohbu v Hudlicich, což
zpíval
svém otci. že rodie postavení v okolnostech
dosti
Jungmann zbožná mysl matina zaslíbila Chorobn dáti
syna na
studie, vyložil
ješt nemluvn. Bohu; a svdomitost
aby se ze
tam
již
které potom hor-
nástroji
pak týe zpvu, zmiuje
pacholetských
let
a zpvu;
njak vytahovala
:
Josef
její
nedopouštla,
ml státi
se
knzem.
Není pochybnosti, že tato zbožná zanícenost dodávala síly nedbající
jí
pekážek, které by se mysli stízlivé byly snad
rodiv
zdály nepemožitelné. Pokud k tomuto odhodlání se
Jungmannových napomáhala rada uitele Husáka, o emž v životopise Josefa Jungmanna vypravuje, není lze
V. Štulc
povdti v
pro nedostatek
píin
té
pramen
platnost a váhu
klátského Kubáska, jenž
Jungmannovu úmysl loval.
Kubásek byl knihy eské
*)
dle
vc
také nesnadno íci, mlo-li slovo vrchního
Kivo-
— jak týž biograf vypravuje —
dáti Josefa
Poslední tato
;
njakou
jest
tehdejších
otci
na studie velmi vele schvadosti
pojm
k víe podobná, nebo „dobrý
ech"
odblraje
a mohl se ovšem radovati tomu, když jadrný
venkovan eský chystal zpsobilého a pilného syna na dráhu vyššího vzdlání.
*)
Nalezli
jsme jméno jeho mezi pedplatiteli na Rulíkv kalendá
historický,
jehož
1.
dílu odebral 10 výtisk.
-uil..,.-
\(»0
,d3i»ffí>»íí.
v
Hífliíoq-
r.
lfo'^Í9ídíoíl3«q
U"/if|S
Bií
Jol
J
.
Škola Berounská (1784.— 88.).
iibíáíKMK>ií
.,
'
Hlava druhá.
i)í"-
|:
'•"
'''n'"'*
....
.
opouštl Josef Jungmann
Jedenáctiletý *)
na podzim
domek otcovský maje^se v nedalekém Beroun
1784.
nmž
na první stupe toho dlouhého žebíku, po
. vznésti
k stavu duchovnímu.
se dostal
mén
vesnickému pacholeti
Odchod
trpkým
z
tím,
rodišt že
po-
by
stal
se
rodie za
za-
mstknáním svým musili velmi zhusta docházeti do „msta" a i on sám v den prázdný mohl snadn dobhnouti k svým Opouštje školu Hudlickou louil se Jungmann
.f-^
zykem mateským, jehož od
té chvíle
i
s ja-
v síních školních ne-
Nesahalt tehdy jazyk eský nikde nad školu
zaslechl.
snickou
a
malomstskou a
odtud
i
ve-
úzkoprsá
usilovala jej
politika a slepá náruživost vší mocí vypuditi.
Doba, v nižto narodil se a vyrstal Josef Jungmann,
znamenána
jest
rozmanitými
zejmým úelem
jichžto
opateními
bylo
vlády
ponmení
Poslední léta císaové Marie Terezie a všecken
syna
jejího
Josefa
II.
vedeny jsou touto
Vídenské,
národu eského.
as
panováni
myšlénkou;
ku
provedení pak jejímu vybrány jsou zvlášt školy. Tyto posud
potem
i
zízením nedostatené
a v rukou úednictva státního
zyka nmeckého. poradách „obecný *)
V
mly
Roku 1774. vydán
ád
„Zápiskách" na
str.
školní,"
29.
rozmnožiti, zvelebiti
se
promniti se v semeništ
praví
jehož
jest i
po mnoholetých
jméno vyslovovalo
Jungmann omylem,
do školy Berounské byl desetiletý.
ja-
že vstupuje
zeteln snahy ponmovací neznajíc škol krom nmeckých;*) pro nedostatek uitelv znalých jazyka nmeckého nebylo sice možné vyuovati nmin i ve všech školách vesnických, ale na panstvích komory královské, jichžto školy zpravoval pímo známý Kindermann von Schulstein, poalo se smle vyuovati se
i
nmecky
a pehorlivému apoštolu
nminy
vzácné pochoutky, že na panství Zbirožském, v
té
dostalo
samém
eského, dti po zkoušce provozovaly „velmi pirozen" dtský kus divadelní jazykem nmeckým. **) V mstech mnily se školy šmahem v nmecké, v mstech krajských zizovány jsou školy hlavní, vlastní št-
jádru
lidu
nminy,
pnice
a v Praze založena
mla
škola, ježto
býti
Ryze eskému škola v
mst
Zanímavé
normální
Berounskému zízena
okolí
v
i
památné
že téhož roku, kterého v Hu-
jest,
mst
nejbližším
Dne
urená.
8.
škola
listopadu
školy Berounské otcové z
ku
1773.
ádu
dencí proti
nmu
eské, založena
ponmení
krajiny
uvedeni jsou
pobožných
dne odevzdán byl kostel Zvstování
a trojtídni,
nmecká
jest
Beroun.
dlicích narodil se veliký obnovitel literatury jest
ili vzorní
vzorem a korunou všem ostatním.
té
ve zprávu
škol, jimžto téhož
panny Marie
i
s resi-
Nmecké
škole této
nedostalo se však názvu školy hlavní,
ponvadž
ležící.
(Viz pílohu B.)
nepostaovalo k vyplnni všech požainných. V této škole trávil Jungmann ti léta 1785., 1786. a 1787., a sice všecka v tetí tíd. Bylo tu ovšem initi o jedinou vc, o nminu, jížto musil nauiti se díve než mohl
jak se zdá, nadání
davk k
její
hlavní škole
—
býti
pijat do gymnasium.
Uitele
ml
každý rok
jiného,
první rok Valentina Matouška, druhý Mikuláše Jírovce,
tetí
P. Florida Sauera, z nichžto však jediný piarista Sauer zstavil
vmysli *)
Jungmannov
stopy,
Allgemeine Schulordnung
fiir
a nehrub lahodné.***) Zpsob die deutschen Normál-, Haupt-
und
Trivialschulen in den sámmtlichen k. k. Erblándem. **)
Viz o tom dležité dílo barona Jos. Alex. Helferta: „Die Griindung der sterreichischen Volksschule durch M. Theresia." Prag 1860.
**) Viz „Zápisky' na
sti-.
31. „Škola^normálni."
vynéováni nebyl ovsem lepší než
ja-
dtem
nechápajícím
pamti tomu, eho
dostávající
pi vykládaní
se ne-
eským z
býti
nesrozumitelným;
mládeži docela neb
snadn
mže
tém
nmeckých výkladv a uícím
zykem
nechápaly, dodávala rákoska ne-
se ilosti. Maje „erstvou
pamt
a pilnost neoby-
a
ejnou" tak že „uml celé listy z pamti, z nich sotva dv ti slova rozuml:" utržil Jungmann, jak sám dí, mén klofcv ovšem bím takového uení tím tíže nesl, a švihv než jiní žáci,
a
že nerozumný
zpsob vychovávací
zapovídal
i
písn
trestal
vci v sob nevinné; s trpkostí zporaínal si Jungmann ješt v sedmdesátém druhém roce vku svého, kterak potupn pede všemi spolužáky trestán byl
Ostatn nebyl
neml Jungmann více než
Ti
!> f
té
proto že se koupal v Litavce!
*)
doby nával do
za ti
této školy
sedm spolužákv, a poslední rok
;
aspo nikdy
toliko dva.
na škole Berounské trávená, za
léta
pílišný
co chodil do tetí tídy,
léta,
nž
odbyl jedinou
tídu, sluší tudíž pokládati za pouhé obmeškání na dráze,
Na konci tetího roku dostalo se mu vynížto byl uren. svdením direktora, piaristy P. Bieliny pochvaly, že „po nkolik let" chodil piln do školy mstské ádu pobožných škol a že ve tetí tíd normální nad jiné pedil. (Viz píl. B.). Opouštje koncem r. 1787. nmeckou školu Berounskou k
nedával ješt výhost Berounu rok,
ue
se
soukrom u
jako by rodie, akoli již
samému ano pobyl ;
pevn
Berouna,
uživiti
kam
ješt jeden
Zdá
se,
urili schopného a pilného syna
na gymnasium, nebyli mohli se odhodlati k tomu z
tu
piarist latin. (Viz píl. B.)
dáti
ho dále
za obchody svými asto docházeli a kdež
syna bylo ovšem
mnohem
snáze než ve vzdálenjší a
dražší Praze.
Než Jungmann
opustil Beroun, stihla jej zvláštní nehoda,
která snadno mohla míti následky nejžalostnjší: náhodou
polili
mu tvá vaící vodou, oi jeho byly v nebezpeenství. Avšak byv na njaký as pivezen dom unikl šastné hrozící pohromy! **) *)
**)
Viz Zápisky tamže. V. Štulc v Libuši r. 1847.
str.
446.
•i->i<|M^(^
XiY'
Hlava tetí. Jungmann na gymnasium piaristském v
Praze.
(1788—92.) Patnáctiletý nesl
Jungmann odcházeje
z
Berouna do Prahy
za koist tyleté tuhé práce jakous takous znalost
si
nminy
a
poátení
vdomosti jazyka
as
toho vycviil se za ten
na nichžto tehdy Uitelé
k tomu,
že
již
na oblíbeném
Krom
latinského. nástroji,
na houslích,
dosáhl jakési dokonalosti.
v Beroun radou svou
piaristští
dal
i
pimli
asi otce
syna v Praze na gymnasium téhož ádu.
Soukromé vyuování posledního roku v Beroun osvdilo tak vydatným, že pijat jest hned do
býti
jakož gymnasium bylo sialni
v Praze za tyry
té
doby
léta,
ptileté,
druhé tídy;
z
od 1789. do 1792.
roku 1775.,
z téže
doby
ádu ueném
kdežto po zrušení
Jesuitského po tu dobu mocného vládce ve školství
pijat jest plán uební piaristy Gratiana Marxa
,
Dle tohoto zízeni mla na ptiletém gymnasium
pedmtem
a
ukonil ueni gymna-
Tehdejší ústrojí gymnasií našich pocházelo
jako škol obecných,
se
rodem Štýana.
e
a literatura
nmužto pak pipojily se u vtší než posud míe jazyk ecký, djepis a zempis a matematika; všem tmto pedmtm náboženství uili pak uitelé tídní, postupující s žáky v tídách grammatikalních z první až do tetí, ježto uitelé humanitní mli trvati v tíd latinská býti
hlavním, k
i
urené
,
bu
rhetorice
neb poetice, jak se tehdy nazývala
tída nejvyšší.
Prospch jeho v uení, pokud zstal po všecken
jej
as nepromnný;
vidti z vysvdení,
bylt vždy mezi
nej-
tíd
lepšími žáky, akoli nepostoupil ve
ped
pátého maje
nikdy výše než za
sebou od tetí tídy do páté vždy tytéž
žáky. školní psobila horlivému
Více starostí než povinnosti
Chudoba rodiv uvalovala
mladíku výživa.
píchodu do Prahy hlavni péi
eho
bylo potebí
5
již
s
nim poslán do Prahy
i
tetí, Jan.
tím více potebí, že
tíd
domov
Úkol ten nesnadný mohl Josef podstoupiti ovšem
na šestnáctý rok a pobyv
zjednal
jakousi
si
ovšem nemálo prospívala. byla v té
píin
Z
již
bylo mu v druhé po tyry léta mimo
mu
samostatnost v jednání, která
Že mu
i
znalost
k nemalému prospchu,
a
k víe podobno, .'íMr
zárove
bratr mladší, Antonín, a za nedlouho
snadnji než obyejní žáci nižších tíd; již
hned od
v tídách gymnasialních zaal vyuovati
Bylo takového piinní
jiné.
na
o zjednání nejvtší ásti toho,
hudby a zpvu
jest
samo sebou
o tom není svdectví nižádného.
tchto na gymnasium Novomstském trávených
let
nezachovaly se o Jungmannovi nižádné zprávy, aniž on sám
vysokém
jich skládaje u z toho, že
ejn
mluv
pozdji
se zvláštní
vku
„Zápisky" nezpomíná. Jenom
adu
o
piaritském inívá
jakousi trpkostí a že nižádného z
to
oby-
uitelv
svých na gymnasium neuvádí jménem, jde na jevo, že zpo-
minky jeho ze nebyly
síní
školních
hrub píjemné.
*)
na
gymnasium Novomstském
(Viz píl. C.)
Jakožto vci zanímavé dotkneme ješt toho, že
té
doby,
když Josef Jungmann uil se na gymnasium piaristském,
di-
rektorem všech tí gymnasií Pražských byl slavný pavlán Fr. Faustin Procházka, jenž
však
krom
zkoušek do školy
nepicházel. Obzvláštní úcta, kterou Jungmann choval v do-
splém vku k muži tomuto znamenitému, pocházela snad již
,
z
*)
tchto
V
let.
listech
obyejn
nejdvrnjšimu pij ary.
píteli
A. Markovi jmenuje piaristy .
,.
Hlava tvrtá. Jungmann na vysokých školách Pražských.
Jo§ef
(1793—99.)
Na podzim do
studií
když
doby,
r.
1792. *)
nejstarší a
hrozná
Jungmann
devatenáctiletý vstoupil
Bylo
na universit Pražské.
filosofických
boue na západ
vzniklá
to
té
vyvrátila
nejmocnjší trn evropský a mladistvá republika
Francouzská podstupujíc boj se spolkem celé takka Evropy monarchické vrhla
mezi
národy vábivé
volnost,
heslo
rovnost, bratrství.
Bylo tehdy vanutí
cítiti
mládeži ze všech dali
na „ctihodné matce", vysoké škole Karlov, ducha.
konin
ímské
kde o dvacet
mrou
nepekroitelnou
a
kde
5
let
díve
shromažující se vyklá-
z tovaryšstva Ježíšova,
bylo jedinou
lidskému
Tam,
zem eské
všecky nauky otcové
církve
dání
i
nového
hrází
do
jimž uení
všelikému ba-
nedávná každý
uených stupv ped dosažením „vavínu" doktorského, každý professor pi nastoupení na úad, každý nov zvolený dkan a rektor pi installaci musil písahou osvditi
kandidát
neposkvrnné poetí panny Marie kde každého roku v nedli po svátku neposkvrnného poetí panny Marie pi
viru v
;
veliké slavnosti celé
professoi a
písahu
jiní
veejn
V
university
v
pítomní lenové a
okázale, **)
chrám Týnském university
tam
všickni
obnovovali tuto
ozývaly
se
hlasy.
nejzevrubnjší posud biografii J. Jungmannov, vydané v nmeckém almanachu „Libussa" na r. 1847. sepsané žákem Jungmannovým V. S. Štulcem, klade se tu myln rok školní 1794. 1849. inV^ Viz V. V. Tomka: Geschichte der Prager Universitat. Prag *)
8tr.
288.
12 tehdy byly pokládaly za kacíské, ano nezna-
které by se
božské.
Roku
dáno bylo universit Pražské zízeni nové,
1784.
uení
jímžto se obor
rozšíil,
jednak na místo posud panující
nmecký.
jazyk
latiny uvedl
Zejména studium
kteréž bylo ovsem toliko pípravou
právnickému a lékaskému,
logickému,
mrou,
tem posavadnim ádným
že ke
íilosoíické,
k „vyšším" studiím theorozšíeno jest tou
professurám
filosofie,
matematiky a fysiky pibylo sedm nových, obecné
historie,
zempisu a
pírodopisu, fysikálního
mictví a
jiných nauk matematických, astronomie, diploma-
a numismatiky
heraldiky
tiky,
klassických.
Rozšíení
nevyhnuteln
i
Nové
nauk tak opanoval
zízení
ádu jesuitského
Antonín Strnad, varyšstvu" se
drazn
:
Ignác
ducha lidského.
se
zpsobem
spisovatelv
ti
léta.
Byli
nový.
pak sice
ti proslulí lenové zru-
dva
i
Stanislav
Vydra
veejn k
nyní
a
„to-
a kde se jim toho potebí býti vidlo,
duchem, jenž co jesuitský
upímní synové
i
Co r nov a,
z nichžto první
hlásili
duch
i
filosofické
ho bránili; ale nižádný
rozvíjení
a vykládání
obsáhlé vyhledávalo
rozšíení studií filosofických na
toto
mezi uiteli na fakult šeného
technologie, praktického
vlasti své,
a
z nich
strašil
proniknut tím
nebyl
všecky pátely volného
Všickni
ti byli krom
pi
se smýšlení to
toho
nich jevilo
nestejným.
Cornova, Pražan pocházející z kupecké rodiny muž dkladného vzdlání humanistického s pídechem
Ignác vlaské,
básnickým, uitel djin všeobecných,
ným
líením
jazykem jsa losti
eské
minulosti
Nmec
mládež
pohížil
se s
uml
živým a výmluv-
rozncovati
upímnou
a povznášeti; láskou v minu-
a lnul k zemi své citem opravdovým.
Antonín Strnad, rodem zNáchoda, matematik a astro-
nom na slovo vzatý, vrátil mnohým jiným druhm do
se
po
ádu zárove
zrušení
stavu svtského
i
oženil se,
a
nikdy jeviti smýšlení rozhodn katolického. Jsa zprávcem hvzdárny Pražské vyuoval astronomii na uni-
nepestal
versit a požíval takové vážnosti u všech stav, že uitelstvo
13 tí gjTniiasií Pražských majíc studijního*)
r.
voliti
— vyvolilo
1795.
tolik vážnosti, že
lendáe
mu
a
jej,
Smýšlením národním zjednal
zástupce do konsessu
si
nebyl z jeho stedu.
mezi tehdejšími Cechy
si
pilný Jan Rulík pipsal
a Jan
historického
díl
I.
svého Ka-
opvoval smrt jeho
Nejedlý
elegií.
Jungmann pak dovi nazývaje ho
jeví
vroucí píchylnost
zvlášt
svým
k
Strna-
Strnadem. **)
Nejzanímavjší však ze tí slavných jesuit jest Stanislav
Vydra, rodem
z
a vykládaje
svátnou
ech
Hradce Králové, nadšený matematik,
a jesuita rovnž horlivý.
Matematika
byla naukou
po
nevšední horlivostí a svdomitostí
s
ji
mu
žákm, že musí tuto vdu jsouce echové. Vydra byl jediný z professor pi filosofické fakult, jenž po všecken as smle a nadšen povzbuzoval žákv svých, nikdy pipomínati
neopomíjel
zvlášt
ctíti
aby milovali jazyk a národ svj. Není pochybno, že mužové lání
Jungmannovo.
oblíbil si si
výmluvného vykladatele djin
pednášky jeho piln
drahocennou památku
zapisoval
(str.
35) zamilovanou
Nejpevnji
však
a do
že ,
si
oblíbil
jejž
smrti
nad
za prvních
srdce
jiné
v
let
tak,
že
choval jako
Strnad
nazývá
ve vzd-
jsa velmi citliv
Cornovu
;
vdou svou
pilnulo
ei
mladosti ***)
z let
pi žáku svém, sickoastronomický zempis
jak se zdá,
mocn
psobili
tito
Krásné a ozdobné
zpsobil,
nauky
fy-
„Zápiskách"
Litomických.
Jungmanovo k horoucímu
vlastenci Vydrovi.
Obraz ctihodného kmeta vryl se že po letech
zvdv
o jeho smrti
jeho hrobem, ano ješt na si
mu
tak hluboko v mysl,
zapl píse žalostnou nad
samém sklonku
života
pipomínal
svdomitostí jeho uitelské, f)
Jakási školní rada zemská, o nížto šíe promluví se níže. Viz „Elegii na smrt Stanislava Vydry :" „Již jest tam kde mj Strnad obcuje." ***) V pozstalosti Jungmannov nalézají se dva psané svazky vý*)
**)
.
klad t)
prof.
.
.
Como\y.
Viz „Zápisky"
str.
35.
'
u m
Duch nové
nmeckých zízeni
doby mezi professory pi
té
hlun
dva
francouzských
a
základy
a náboženského a zamítal všeliké nábo-
ml
ženství zjevené,
anglických,
skoumal smle všecky
jenž
filosof,
politického
fakult
duch
doby,
oslavované zástupce,
filosofické
Jindicha
Karla
S e b t a a Augusta Gottlieba Meissnera, oba rozhodné i
Nmce
a plodné spisovatele.
Seibt, rodilý Slezák, již za
dob jesuitských
(r. 1
763.) do-
mimoádného professora pi fakult filosofické a „pkných naukách", o mravovd vychovatelství,
sáhl místa
ítal
o
,
nmeckém to
vše jazykem
nmecký,
jímžto
vážnost
žákv péi
mého Wielanda.
U
hrzu ve všech Hume zdobily
i
v žactvu
i
jeho vydávané došly
spisovatelích,
jeho
Gr.
uznán jest
nmu
proti
za tou
piinním
píinou naízeno a
knhkupcm Voltairovy,
té píležitosti spisy j.
Seibtovi však nezstavilo vyšetováni nižádné skvrny,
mu pekáželo
v post upováni k dstojenstvím
rektorství
pi
direktora
studii filosofických
ovšem Viz:
Rousseau,
státního rady Kressla
Rousseauovy, Helvetiusovy, Swiftovy a
")
„dmyslný"
J. J.
E. Lessing a „filantropický" vycho-
Pražským pobrány jsou pi
Sluší
11-
uznáni sa-
mluviti s nad-
opata Rautenstraucha za nevinna (1779.); avšak
aniž
zje-
jména budila
jichžto
ei nemén než odvážlivý
Basedow. *) Když
Na
sloh
v obecenstvu;
starovrcich. „Veliký" Montesquieu,
nemilosrdn kritický vyšetování,
literatury
vytíbený, uhlazený
výkladech svých neváhal
takových
o
i
nmecké
i
zúplna
pevyšoval všecky domácí spisovatele,
nevšední
temi pokusy
vatel
pomocných a
jejích
nmeckým na universit tehdy ješt
francouzské
mu
šením
a naukách
historii
Vysoké vzdlání, vkus studiemi nejnovjší
latinské.
anglické,
dnaly
o
slohu,
universit
doložiti,
Von dem
(r.
1783.),
;
dosáhl
úad
c.
k.
a povýšen jest v stav rytíský.
že Seibt
Einflusse
zpravoval dále
ml
zbra
der Erziehimg
proti
žalobcm na
aiif dle
Grluckseligkeit
des Staates. Eine Rede von Karl Heinrich Seibt, Prof. der schOnen
Wisaenschaften und der Moral
zu Prag
zum
Eingange
Vorlesungen Uber die Erziehungskunst gehalten. Prag 1771.
seiner
15
dv strany broušenou: vydal i knihy modlitební, vanoucí duchem pobožnosti tehdy práv oblíbeným a ve spisech svých píležit neostýchal se pochlebovati velmi nefilosoficky mo-
Psobeni jeho
cnostem panujícím.
v mládež,
jeho
jížt©
výklady otvíraly svt zcela nový, nenadálý, bylo nad míru
—
vydatné a mocné i
umlt
mysl
mladickou
rozncovati
Jungmann nazývá
povzbuzovati ku práci nauné.
vý-
jej
borným uitelem.
Nemén na
pd
zanímavý byl A.
Gr.
Nmec
Meissner,
narozený
slovanské, v Budišin, velmi plodný spisovatel,
je-
hožto romány tehdy ješt dychtivji se ítaly než nyní vnuka Cestuje po Cechách
jeho Alfreda. zeností
mrav
té
stolici
na universit pražské,
neobyejnou
i
na
stolici
Výklad velmi vající,
i
uhla-
živý,
uitelské
nkdy
od
jevil i
na
že
„pkných
pejal od stárnoucího Seibta,
doby vyuoval logice a metafysice.
protestant
vtipem
si
povolán jest do Prahy za professora
roku 1785.
nauk," kteroužto
od
získal
v tehdejší vyšší spolenosti tolik obliby,
jenž
Meissner, první té
doby innost
poli literárním.
až bujným vtipkováním oplý-
pepený narážkami na pedmty a osoby *) smru poslucha asopis
protivného, poutal pozornost mladistvých
„Apollo", jejž od
dán za
nejlepší
r.
list
;
1793. do 1797. v Praze vydával, poklábelletristický
v mocnáství Rakouském.
Není pochybnosti, že psobení tchto
ducha Jungmannova bylo
znamenité,
muž
a
ve vzdlání
ovšem nesnadno
do které míry Jungmann samostatným tením cizích
vyložiti,
jména anglické a francouzské vmyslil se v nový svt myšlenkový a pokud v nj uveden byl tmito uiteli. To však mže pokládati se za vc jistou, že literatur,
ze
za studií filosofických položen jest pevný základ jeho názoru
na svt, jenž vkusech hlavních srovnává se zúplna s proudem filosofické kritiky valícím se
*)
A.
Rybika v
od západu u vcech náboženských :
Vydry (as. . Mus. pednáškách svých dotýkal
životopise Stanislava
vypravuje, kterak Meissner v
hodného Vydry, jehož katolická horlivost ovšem nemohly se mu líbiti.
i
r.
se
1870.) i
cti-
smýšlení staroeské
16 zamítání všelikého
rationalism,
tom pak pevná víra v nejvyšší
jemný
náboženství
pí
zjeveného,
u vcech politických
bytost,
svobody a práva, beze všeho nadsazování jakékoli
cit
formy vládní. *)
Téhož roku, kterého Jungmann vstoupil na uveden
—
jest
mrou
na vysoké školy Pražské. zbudila vláda Josefa
dnáním, hnalo
k opposici
proti
doby bujn
si
Leopoldu
II.
vše
Vlastenecké rozechvní,
vyslovil
i
pání, aby se šetilo
té,
i
že
eského na universit Pražské, od v
r.
1774.
Novém
vku
a
již
Mst
let
bezna
**); tato
vcí veejných
jiné
na Vídenské byla
ježto
díve
i
1793.)
již
na samém prahu
prvním
úad
v
již
na vojenské akademii
za Vídní. Pelzel, tehdy
jadrnou a smlou,
za poslední
jazyka domácího
kmetského, 591etý, jmenován
uvázal se (dne 13.
as
dvacet
je-
založena jest stolice jazyka
1792.
r.
kteréž
1791. nástupci Josefovu,
r.
žádost nezpsobila však v celém zízení
zmny krom
eský
krotký
velmi
již
snahám vládním
hltícím
vedoucím,
universitu,
jazyk
i
náhlým a nezídka násilným
II.
eský snm od dávna
i
—
ovsem peskrovnou
proféssorem
tento
eí
i
na ten
v nížto snažil se dolíiti mnohými
píklady, kterak znalost jazyka eského všude, všem
stavm
a všelikému povolání jest potebná, ano nový uitel eštiny *)
**)
Viz „Zápisky".
Až posud pipomíná se v knihách našich i toho, že Dobrovský v památném posezení eské spolenosti nauk, jehož nov korunovaný král Leopold 11. dne 25. záí r. 1791. byl pítomen, eí o „vrnosti aoddanosti národ slovanských rodu Rakouskému" dokazoval, kterak potebí jest stolice jazyka eského pi universit akoli již roku ;
Dobrovský sám ve Vídenských „Jahrbiicher der Literatur" ,,Die Noth(Janner-Márz str. 28—41) opravuje tvrzení toto ka wendigkeit dieser Kanzel hat Dobrovský in Gegenwart Sr. Majestát nicht bewiesen, indem der Anhang seiner Rede, in welchem 1827.
:
die
bahmische Sprache
dem Schutze
des
Regenten empfohlen
wird, gar nicht vorgelesen wurde. Er ist aber mit der Rede „iiber die Ergebenheit und Anhánglichkeit der slavischen Volker an das
Erzhaus Oesterreich" ohne worden."
—
Viz
J.
sein
Kalouska:
Wissen
eské
dem Drucke státní
právo
1791. iibergeben str.
534.
17 odvážil se
na samém císai Josefu
toho, že ukázal
i
mže
neštstí neúplná znalost jazyka národního uvaliti
zem pipomínaje, kterak povstání odtud vzniklo,
pinášejícím dal Byl-li
selské v Cechách
císa Josef
na
1775.
r.
sedlákm rzné za odpov: „Jdte na pány."
že
jaké
II.,
stížnosti
II.
Jungmann mezi žáky Pelzlovými a kterého roku^
povdti akoli ze slov jeho *) jest ku pravd podobno, že aspo v prvním roce studií filosofických neposlouchal ješt výkladv Pelzlových. „Stalo se, že jsem již filosofii nelze
;
kdež
.-i^uduje v prázdninách pozván byl od strýce svého,
jkteí
píbuzných jeho
z
hála
se
živji
se
pipij enim
míchati v rozmluvu,
tanulo
a
mysl
ale
t.
vždy
tryskem,
ubíhala
mn
v prostosrdené upímnosti pronesla,
tamn
ohromující slova:
„já
vždy slýchala, že jen v Otroinovsi (odkud byla)
ale
nalézám
to
pýil hanbou a
sob
umínil
za-
Já poal
d.
devt nmeckých výna mysl než jeden eský. Tu jedna z host
an jazyk vázl v tenatech;
raz
Mysl jeho (má?)
stolovali.
obecnou,
veselostí
jí
i
v Hudlicích."
zlostí,
se
lépe
a
cítiv
koktají,
Všecko se zamlelo, já se mateiny hned jsem
nedostatek
Od
piuiti.
té
doby jsem v pravd
Cechem, aspoií vlí upímnou."
stal se
Tak vypravuje Jungmann sám o národním probuzení svém.
'
»OYon„
ncfea aíU6íii:§aiil
Dle toho byl
již dvacetiletý,
stoeké vesnianky probudilo v a
8
ním snahu nauiti
se
r.
s
nm
dímající
cit
neobyejnou drazností
u svých píbuzných, spatujeme jichžto
Puchmayer v jedno
eském.
V
„sebrání básní
založil
a
dv
o
jej
plody bystrý
sbíraje
Viz „Zápisky"
str.
:
ježto
posmchu
pozdji
léta
již
a odhodlaný Antonín
novou dobu v básnictví
zpv"
Jungmann poprvé obecenstvu eskému, *)
národní,
jazyku mateskému.
1793. píliš chatrnou znalostí jazyka svého došel
mezi básníky,
^s1irt«T
fao
když uštpané slovo pro-
dkladn
Úmysl svj vykonal pak
šoddj,
tnoqiíoíaxv
r.
1795.
a
objevuje se
ovšem
s
jediným
38 a 39.
2
iil
V
18
tyádkovým pl století
toliko
epigramem,*) seznámením
potom po
ukazovalo ^'
šeného jeho vkusu.
'
tenám
J. J,,
kteréž
zralé plody vybrou-
'-'"^fl ^' --'''-
Také v tetím svazku ^sebánf" Puclímayerova vydaném r. 1798. vystupuje Jungmann s epigramy, z nichžto jeden oznaen jest již plným jménem „J. Jungmann" a není nezanímavé, že i tyto tyry epigramy obracejí žihadlo proti rozliným kehkostem ženským. Že první plody ducha Jungmannova u veejnost vydané byly epigramy, jest samo sebou dost pouné. Pilný mladík jsa i studiemi i dobýváním výživy nad míru zamstknán neml ani kdy ani chuti k vtším pracem literárním také ne;
ml
zvláštního nadání
básnického,
pak vkus jeho co
zato
A
do jazyka a verse byl velmi jemný a živý.
jeme
tak spatu-
an co mladík pouští se do toho druhu
jej,
v nmžto ilost a bystrost rozumu
s
básnictví,
vybroušenou lahodnou
formou se snoubí.
Tmito pokusy vešel Jungmann ve známost s oním kruhem mladistvých spisovatelv, jenž po pedním, vévoduchu Puchmírovským se zove, v nmžto dícím v Šebestian Hnvkovský jakož i brati Nejedlí pední po
nm
nm
místo drží.
Jest to první
spolek básnický v kísící se
Jungmann sám „novou epochu
ratue, od jehož vystoupení
v básnictví" poíná.
A
že
—
šeti
^j-
í.,^
,^j^,j
byly to
vk
nieho podobného nebylo slyprvní chvalozpvy ducha eského z mnoho-
po nkolik
mrákoty se probouzejícího.
A
zárove prapor nový v eském
spolek tento vztýil
veršování:
zvuku *)
**),^^-^,jjij^^^^^{,
opravdu zaznívaly verše Puchmírovy tak pružn a
mocn,
vké
lite-
uení velebného
stalo se
základem
patriarchy Dobrovského o
jejich
umní
pi-
veršovnického.
Hezká Zdiborka, hodná lásky políbení Vždy trunaíká sama sob na svt; Pro? snad že mladá? snad že pkná není? O ne! že dvacet má, muž tikrát tolik let." V sebra„O Zdiborce.
chlíc
ných spisech Jungmannových roku 1841. není tohoto epi|{ramu. **)
V
historii literatury
eské
r.
1825.
str.
515.
'
"
*
19 JuDgmann obeznámil se s tímto kruhem básnickým záhy, k nmu nikdy tou mrou, aby se byl k nmu poítal. Zdá se, že jsa až píliš skromný a nesmlý necítil v sob pudu po spolenosti teba sebe pátelštjší hledaje a ale nepilnul
nalézaje
ukojení
svých
komrce své. sob, pro Jungmann v tiché
snah
vlasteneckých v stálé
aspo tžko
Jinak
nikým
s
z
jinochv
vlasteneckých
nadšených stejným zápalem nevešel v užší pátelství.
V dob
studií
á po
íilosoíických
vnických uil se Jungmann
nich
neobyejnou
s
práci
bylo by vysvtliti
*)
^
nastalých
prá;T
pilností cizím ja-
zykm. Nelze ovšem povdti, kdy k tomu pikroil, jakým poádkem a zpsobem uil se; z toho však, co povdomo o jeho znalosti jazykv, vidti, že asu na vysokých školách tráveného užíval zvlášt k nauení se hlavním jazykm evropským.
dobe
Již
1797.
r.
psal o
francouzsky a anglicky;"
i
nm
J.
vlasky a španlsky nauil
že spisy v jazycích tchto sepsané ítal. **)
se,
pak
horlivostí dal se
do uení
ruskému a polskému, k
jazykm
nimžto
v
i
spisech
nejstarších
Se
zvláštní
slovanským, zejména
pudila
touhy po vzdlání ješt vroucí láska k kterouž
„že zná
Nejedlý,
krom
jej
národm
obecné
slovanským,
zeteln znamenáme,
jeho
vrn
a kteráž prese všeliké protivenství provázela ho
až
do hrobu. Jest to losti,
skvlým svdectvím neunavené
pilnosti
že veda tuhý zápas o výživu a konaje
a vytrva-
velmi rozsáhlé
studie jazykové a literární vykonal povinné studie filosofické
svýteným prospchem.
Krom za
asu
(Viz píl. D.)
tchto rozmanitých prací podstoupil
filosofických studií zkoušku,
kterou
Jungmann
dobyl
vyuovati soukrom žáky gymnasialní. Jsa nucen
sám hledl
si
zkouškou takovou
zjednati
*)
Viz Michlv „Ouplný povšimnouti
si
práva se
výhodnjší místa
uitelská v domech soukromých^ jichžto dostávalo
**) Sluší
si
živiti
se,
jakož
literární letopis" str. 301.
toho, že
i
Puchmayer
za let universitnich
nauil se španlsky. Viz jeho Životopis od Sedláka (pi básních
Ant
Jar.
Puchmayera
I.
1833.
str.
Xin.)
2*
ádn
neteba vykládati šíe, kandidátm
zkoušeným.
I tuto
prospchem výteným. (Viz píl. E.) ^'f» in Tíleté uení filosofické Jungmann dokonav roku školního 1796. musil si voliti stav. B} lato chvíle jemnému JungmanHned po narození obtovala jej novi bolestná, ano trapná. matka Bohu, a slíbila jej k oltái co budoucího knze*); ale zkoušku vykonal
s
A
všecko jeho smýšlení vzpíralo se proti tomuto stavu. s
nemalou
náklonnosti,
z
upímn,
matinou
žalostí
voliti
že v právích teprve tehdy
poal, když
lézati
nco
vždy
ale že
je byl
ku
se
obrátil
právnictvi,
musil"
tak
„ne
vyznává
i
„njakou pochoutku na-
opustil a co professor
ke zkoušce
appellatorní se pipravil." **)
1797. 1798 a 1799. (až do poátku Jungmann na fakult právnické, kteráž ve zízení svém aspo jednu známku vydá-
Léta školní
ervna)
doby
té
vající .
1796.
studoval
mla
svdectví, že jest eská.
Vykládalo
se
rodního, hrdelního,
ského, obchodního
veejné právo muž
Josef Veith,
tehdy vedle práva pirozeného
obanského^ ímského
,
meziná-
církevního,
man-
veejného práva nmeckého také ješt
i
království
eského, jehož uitelem
byt
sice nepatrný.
Jakkoli se dospívající duch dosti
i
Jungmannv
nesl
k oborm
vzdáleným nauk právnických, vnoval jim svdomitý
jinoch tolik zadost.
požadavkm školním inil výborn vysvdení jeho ze škol, jest i prá-
že
pilnosti,
Jako všecka
vnické vbe«^ výtené; z nichžto se
nmecké.
Na
mu
zanímavé
že z dvou
jest,
pedmt,
dostalo toliko první tídy, jest státní právo
(Prii. F.).
fakult
právnické
požíval
tehdy
povsti podobné
k Seibtov, Meissnerov a Cornovov, povsti, že výkladem živým a výmluvným umí buditi horlivou píinlivost mládeže, Josef Ignác
Moravan
z
Buek,
pozdji za rytíe
z Heraltic
povýšený,
Píbora avšak ve školách ponmený, jenž jako
*)
Viz Zápisky
str.
**)
Viz Zápisky
str. 33.
34.
.
a 34.
.
***^*^ A
.
avjíRoai
21 Séibt již za
professora
éas
jesuitských zjednal
pi vysokých
si
mimoádného
misto
školách Pražských a
po pikladu
oslaveného tehdy Sonnenfelsa Vídenského, uitele svého, se
nmeckým
1768. jazykem
r.
ísti
o
jal
naukách politi-
ckých, t. j. policejní, obchodní a finanní; i a nenáležel k nižádné fakult a pro nedostatek místa v Karolinum musil pednášeti v síni najaté, naízeno bylo tm, kdo chtli dosici úad veejných, aby do jeho výklad chodili; i šíil nové myšlénky o všem život státním, jichžto studuje na [vysokých školách Vídenských stal se horlivým pívržencem. Sluší
upímn jího
za Marie Terezie,
že
doložiti,
katolického,
na vysokých školách
kult právnické hlásalo
mnohým právm
proti
a
byla smýšleni
zvlášt v druhé polovici panováni
Vídenských a
zejm
se
církve
ueni,
zejména na
to
fa-
se
píke
vbec
uzná-
stavící
katolické posud
je-
vaným. Pavel Josef
stavl právo
Riegger
státní
všude
uitel práva církevního,
(starší)
na,d církevní
právník, jichžto smýšlení za Josefa
Ješt rozhodnji
platnosti.
se šíícím Antonín
^a barona
z
práva pirozeného, denské, jenž o stát 8
uením
tedy
z
nejurputnjšího
vle
nikterak
II.
dobylo
povýšený, od
r.
útvarem
protivníka
celého
a sice
lidské,
ani
tehdejšího
nebyl se
tak jako ten, stojí
nad
kdo
úSitíi v
nad
mu
se,
zíprý,
není
Aby
že „národ,
králem," vykládá
kdyby národ odekl
poddal a tím se nebyl
tak pestává býti vrchním
se najal do otroctví
pánem- svým."
„Stát,
smlouvou,
Martini opatrn, že „by to ovšem bylo pravda,
;'
pozdji
pírodním ani božským."
jenž krále na stolec dosadil, jest tedy
krále
plné
1754. professor
Jana Jakuba Rousseaua.
a rozvahy
pirozená rovnosti
si
k myšlénkám od Seiny z jižních Tyrol,
pedešel námitku, která by odtud musila initi
dosazuje
na
ímského a djepisu na universit Víšíil myšlénky srovnávající se podivn
zení lidské spolenosti,
povstal
hlásil se
Martini, Vlach
Wasserberka
i
vzdlání všech dorsta-
ostatních universitách zavedenou ve jících
a psobil knihou
Smíiv
^
tímto
tóvnž
aneb do služby, ne-
krouceným obratem
povinnosti
"mst z toho
'
,
mu
ježto
úad
ukládal
uitelský v
sídelním
samovládné panovnice, se smýšlením svým snažil se
vyvádti konsekvence,
houcnost moci státní
ježto vyjadují úplnou všemo-
panovník má, prý,
;
právo dozorí nad
vším majetkem soukromým, nebo „záleží státu na tom, aby nikdo neužíval
jmní
zle
ných svých
krom
pobožnost;
proto
svého." Panovník musí též v podda-
a rozncovati
jiných ctností „vzbuzovati
má
vrchní
právo
nad osobami a statky
církevními, kteréž nepestávají nikterak býti statky státními".
Aby
oddanosti své Martini vyhlašuje
dovršil
zpsob
nejlepší
„monarchii za
Nebude tuším tžko
vlády."
pochopiti, že
takový pívrženec apoštola Genevského nebyl nikterak stíhán pro nové uení, jehož byl hlasatelem,
ano že
stal se
i
ui-
telem císaských princ a baronem.
Nemén úinné
'j-
bylo psobení
Josefa
Sonnenfelsa,
rodu židovského z Mikulova, jenž cestou novináskou zjednav si
nmeckého r. 1763. jmenován jest pro „nauky policejní" pi Vídenské universit. J. Son-
uznání obecenstva
*,
fessorem
vykládal
nenfels orií
nauky
státní
docela
smrem
nových
the-
francouzských, ježto historickému rozvoji státv nikterak
nerozumjí.
I
nho
dle
povstal stát tím,
že se lidé spojili
pro bezpenost a pohodlí; hlavni zásadou nauky státní jest
rozmnožování
ponvadž
obyvatelstva,
prostý
poet obyva-
telstva jest nejvyšší silou státní. Náboženství, prý, jest toliko
nejúinnjším prostedkem k zachování dobrého stavu mravního zvlášt
pi
lidu
venkovském, jemuž musí býti
hradou za vychování a mravní zvedenost. dáství národního
pda
všecka
Zásady tužším
schvaluje,
i
ná-
hospo-
aby se velké statky drobily a
v role promnila se.*) tyto hlásány jsouce z
soustedním zprávy
nebývalé, opanovaly
státní
Vídn, která tehdy práv
nabývala dležitosti a váhy
mysli vzdlaného
zemích a šíeny jsouce ze -Oii
U
vcech
stolic
obecenstva ve všech
právnických staly se mlékem.
,'
.*) j ^''^''
Viz
prof. Schwiekera „die letzten Regierungsjahre der KaiserinKonigin Maria Theresia a763—80.) Wien 1871.*^í ^^^^" ^^"-
:
t?3 jimžto se vykojila rakouská bureaukratíe, kteráž od té doby
do nynjška zachovala základní zásady tehdy
vštpované
ji
vcech náboženských a smýve všem co se týe zízeni státního.
jakousi povrchni liberálnost u
pisn
šleni
absolutistické
Tchto zásad horlivým
tém
naši byl
spchem
*)
nedotknutý
hlasatelem na domácí universit
Buek, a to s nevšedním propochybnosti, že i Jungmann náš nezstal
po tyicet
a není
uením
let
tímto,
nebo
jeho
smýšleni
pomru
o
vcech náboženských vbec srovnávalo se co do poQbtaty s tím, které v poslední tetin osmnáctého století u nás opanovalo mínni veejné a které církve a státu jakož
.
o
podnes bývá jmenováno josefínským.
V as
.3
.,,i
právnických studii snažil se
právníku
cviku
potebného
vrstevníkv svých
Vysvdením daným
chodil
i
Kakovi,
k advokátovi JanuNep. pokolení
**)
dne
3.
Jungmann nabyti
po
dv
piln
léta
pekav
muži, jenž
ped nemnohými
lety
celé
zesnul.
záí 1800. chválí mladistvý tehdy
advokát líinlivou pilnost cvience svého i praví, že „z ústních rozmluv
.
^
.
s
ním
i
z praktických
pesvdil
jeho sepsáni
zákon, zralém uvažování ckých pípad, píhodném užíváni zákon a tedy
dokonale
o jeho znalosti
láni jeho za praktického živnostníka.
o
vzd-
té
doby
'^
Dležitjším a namáhavjším zamstknáním bylo Jungmanuovi vyuováni soukromé, jimžto dobýval
potebné
si
výživy. Mladík pilný, svdomitý, prahnoucí po vyšším láni •
a opatený krom toho výbornými vysvdeními,
uitelem v domech bohatých Jakkoli pak tímto
.j
.
;
dvry
cit
živala
i
šlechtic. jest starosti
brata
na zkoušky
dstojnosti lidské potkával se
jemnou jeho mysl.
Jest
i
hmot-
nám ovšem
^^^^.^
s
dosti
nevšíma-
bez úmyslu bolestn urá-
Viz Tomkovu Geschichte der Prager Univers, Viz „Zápisky."
vzd-
stal se
horlivým plnním povinností
a pýchou panskou, kteráž
vosti
*)
i
a vážnosti, býval nezídka
krušné, když jeho
**)
mšan
zpsobem zproštn
ných a docházel rozumným
se
prakti-
^j^
^^^^^^
i
o této stránce
str.
t^^jj
339,
'Ž4 'jeho mládí
]^tÍ"o
'
nemnoho povdomo;
i
nkolik
píjemného a domáhá
dosti
sice
teha sebe
skromnjší.
jest z po-
se samostatnosti
hrabnka
Stará
ježto
slov,
kterak mohlo
mladík velmi skromný a tichý vypuzen
se státi, že
stavení
však
vysvtluje nám zeteln,
tdín iiapsal, *)
posedlá
B.
cho-
"^robnou pýchou, pipomínající uiteli každou chvíli, že není opráv-
nným lenem
spolenosti, v nížto se octl; podivná nevšíma-
té
svdomitou piinlivost
vost rodiny barona E., kteráž uznávajíc
''
uitelovu dávala špatnjší
nás a na postavení Jungmannovo v i-nání
a vidlikami
lžícemi
'duše a hnalo jeho
do
jej
nosti, jenž však
•citu
ostatním —
mu
Potupné vyzname-
ní.
mladíka do samé
pálilo citlivého
nmuž
k
stavu,
to jsou
na tehdejší vyšší spolenost u
svtlo
vrhající
žák
u štola za pítomnosti jeho
vidliky a nože než všem
Ižice,
dva obrázky
mu pece
necítil
nižádné náklon-
sliboval nejbrzí vysvobození z trapných
—
okolností
ponižujícich
gymnasialniho
do
Y uitelství. **) '
'
'
^ak
Zdá
se
nám
jej
vedla
však, žé tento soud, jejž ctihodný
kmet o nejdležitjším kroku mládí svého vynesl, dokazuje, že ani sebe klidnjší a bystejší muž nebývá ve své pi
"^M*) Viz Zápisky í'^
sám píhodu, která
vypravuje Jungmann
Uitelství.
"^"k
**)
str.
34.
a
'^" ^•^'
50.
Pro dležitost stjte zde slova (Zápisky
str.
Jungmannova:
34.)
k uitelství gym nasialnimu ? Nikoli, 88 U. jak živo mi nepipadlo, že bych kdy k uitelskému stavu pikroil, jehož co privátní uitel z mládi jsem se vrchovat na-^•'•>
„Ml-li jsem v sob povolám
sytil. '
**^
(io
Co mne pohnulo
konen
k.té dráze V Malikost. Byl jsem
junsta v piosldnim roce privátním' uitelem lógíty v
dom
-nmi''
Neml jsem v nieiiiž nedostatku, ml jsem vír' a vážnost, jaké sob jsem žádati mohl ale v jednom mne rozeznávalo panstvo co lovka podlejší tídy aniž vim, stalo-li se to z oumy-
.;..,.,
siného vyznamenáni ili hospodáství pílišného.
^'''^'
barona E.
;
I
baronské rodiny & vidliky,
mn
i
hosti, byli-li
jací,
se první píležitosti,
abych
Byl konkurs do
To marnost mou z
Všickni oudové
mli stíbrné
u téhož stolu sedícímiu cínovou
stnými stenkami dáváno. vázl.
kdy
Ižici
mrzelo.
toho 3omli dobrým
Litomic
a
t.
d,
Ižice,
nože
a nože s ko-
Já uchopil
zpsobem
"V^^^^l''^^ ^'^ I
vy-
'§5
^ibudcem zcela nepedpojatým. Nepochybujeme, že Jungmann
pi vyuování soukromém naby-
po nemilých zkušenostech
neml
tých
rovnž urit,
^Vuje
ále že
'iiosii,
že obrátil se
nco vždy
však on sám vypra-
k uitelství;
zvláštní chuti
voliti
k
studiím práv „ne z náklon-
mnsil" a že v nich teprv tehdy
njakou pochoutku, když nám dává kli do rukou, jímžto se nám poal
nalézati
Tím
je byl opustil.
otvírá tehdejší jeho
myšlení. ^
Pohíživ se
s
nadšením do v nich
^^tispokojení mysli,
žil
v nich úplné
studií nalézal
celý
tlem
s
duší;
i
když pak
pohlédl do života skuteného, nikde nevidl stavu, jenž by
jeho touze po naukách titi
sob
v
chuti
byl zúplna zadost inil
ai ku
ran ovšem zamstknání
právnictví ani
ist uené dob
takového v tehdejší
jakož
k
nemohl
i
uitelství;
cí-
bylo by
svdilo. Ale
nejlépe
a v okolnostech svých
ni-
gymnasium nade všecko ostatní jemu píhodnjší a prospšnjší. Aniž ra~*'žeme pisvditi mu, že by nebyl ml k tomuto stavu skukterak nemohl nadíti
se,
bylo uitelství na
Ml
teného, pravého povoláni. '^touhu po naukách "^iilní
tichou
letoru,
neuhasitelnou
a upímnou lásku k mládeži;
onen vzlet myšlének, jenž tak
stajícího pokolení, '
opravdovou,
dobe
ml
i
ide-
vdci dor-
sluší
povahu mravní skromnou a istou, klidnou,
která
sob
iní zamstknání uitelské
i
mlá-
milým i prospšným. Y tom, v tchto pirozených výminkách zdárného uitelování záleželo skutené jeho povolání k uideži
telství,
teba neml na
potebí toliko
tu chvíli
k
nmu zvláštní
vnjšího podntu, aby v
nm
chuti. I
vzbudilo se
bylo
v-
domí schopností tchto, aby pesvdil se sám o tom, že povolán jest k uitelství a
podntem
tím stalo se
mu
nemilé
postavení v dom barona E. a zatímní ustanovení na gymnasium. Podntu takového bývalo však Jungmannovi vždy za-
potebí;
nebo
býval, jakož vídáme
nezídka pi
kách pohížených, dlouho nerozhodným, nahodilý pivedl rozhodnutí.
O
až
lidech v
konen
nau
pípad y
k uitelství vykli již dávno soudcové oprávnni platný sond; on pak sám u vysokém stáí povolanosti jeho
26
blahých
ml
v ní
chvil, jichžto
ješt jednou
Než si
po mnoholeté innosti uitelské a pipomínaje
se
ohlížeje si
se
voliti,
rozlouíme
ješt listiny, která
nejednou zvolal
užil,
„Kdybych
:
nebyl bych než professorem." *)
s
mládím Jungmannovým, povšimnme
oiu,
synu nevolníka zákonem Josefovým
na obmezenou svobodu propuštného, udlila plnou svobodu
.obanskou.
Dne
dubna roku 1799. vydán
27.
jest Josefu
„poddanému panství Kivoklátského''
.,novi
Jungmanjímžto
list,
se
„z poddanství Kivoklátského propouštl na úplnou svobodu i
než
vcnou
mlo
aniž
této listin po-
Antonín Kubásek. (Viz pílohu G.)
jest vrchní
puštní takové ,
Na památné
nápady ddinými."
se všemi
depsán
tehdy ovšem
mohlo se
významu: byl jím vyat
mu
dležitost spíše formální
odepíti;
ádn
z
nebylo však bez
moci patrimonialní, ježto
.„pánu" nad „poddaným" píslušela i povznesen
jest z opovr-
ženého lidu poddaného mezi onu vážnjší tídu,
která po-
stavena jsouc mezi pány a poddanými zahrnovala v i
i
dv
ásti nestejné, obyvatelstvo
mst
sob
královských a ostatních
svazku poddanského prostých a úednictvo
.
Pro-
s
duchovenstvem.
Vycházeje ze škol, v nichžto mnoholetým opravdovým úsilím ,
dopracoval se svobody duševní Jungmann tímto „listem pro-
pouštcím" na prahu i!
*)
9*
Tak vypravovala
,HK»1 'o
bViiuo .
vku
mužského,
ped samým poátkem
samostatné innosti vyhlášen jest za svobodného
ui n iaf; rr íiS
éi^
O
fli úJo[tis< i
spisovateli pani Petroviová, dcera
1
f v:: r.n iriovon
>.
v}
í'i;(|i-l(|
f)rjo^
oHK.iK
o'íi/i;b
•
Kil
iWl^v
(ýtimlú&itirt
'
'-
"
i
obansky.
Jungmannova.
— ss.
Kniha druhá. Jungmann na gymnasium v Litomicích 1799
—
1815.
Hlava první. .1
Litomice.
Tehdejší zízeni gymnasií.
Dne sessu
1.
ervna
studijního,
dekretem menovati
r.
jímžto
gubernialním,
pipiš
jest
k.
c.
kon-
oznamuje Josefu Jungmannovi,
že
kvtna vidlo
se
daným dne
než
zatím,
jej
podepsán
1799.
17.
rozhodnuti dvorské o jeho
dojde
ustanoveni skuteném, gramatikálnim uitelem v Litomicích,
vymuje mu se ''.
10.
poloviní plat substituní a vyzývá
neprodlen chystal k uvázaní se v
ervna v úad
Konsess zatímní
úad;
aby dne
jest uveden.
studijní, jenž
ustanovení
tento
jej,
v
tuto
oznamuje kandidátovi
úad, znamená
našeho pokus neobyejný, jímžto
se
v djinách
pímé
školství
ízení vcí vyu-
ovacích na školách vysokých, gymnasiích a školách hlavních odevzdalo
tém
zúplna
sborm
Uitelé každé fakulty, jakož ti gymnasie
—
Pražské
mly
'
uitelským.
však
i
každého gymnasium
jedno spolené
'
shromá-
ždni i každé školy hlavni inili tak eená shromáždni uitelská, která mla rokovati o všech vcech oboru jejich se týkajících a initi o nich návrhy. V ele všech shromáždni uitelských postaven jest konsess studijní, v nmž každá fakulta, všecky gymnasie a školy hlavni dohromady mly po jednom zástupci, jejž si samy volily z uitelv ješt sloužicich
neb vysloužilých.
Volený tento
dvrník
nazýval
28
Pedsedou konsessu
stálým referentem.
pi konsessu
a byl v oboru svém
represantantem
se jejich
Všeliké návrhy shromáždní
byl rektor universitní.
uitelských pedkládaly se
konsessu studijnímu, jehož usnesení bývala stvrzována zem-
ským gubernium.
Zprávy
úadu
k nejvyššímu
konsessu
dvorskému podávány jsou prostedkem gubernium zemského.
ml
Konsess
právo initi návrhy v
píin jmenování
profes-
sorv, stvrzování zvolených representantv, zvyšování služného,
odmn
udlování
Zízení
neb estných titulv a pod.
císaem Leopoldem
toto
bylo po jedenáctiletém trvání
II.
'
,.°
1791. zavedené
r.
1802. zrušeno. *)
r.
Když Jungmann jmenován zatímním uitelem grammatikálním v Litomicích, byl representantem gymnasií jakož
referentem
i
jehož
v
slovo
píin
té
sám Jungmann piítal tomicích.
editel hvzdárny,
ovšem bylo nejvážnjší a jemuž
hlavní
Nemže
**)
Strnad,
Antonín
nich
o
zásluhu, že dostal místa v Libýti
arci
pochybno,
nikterak
že
.^Ijngmann uinil píznivci svému velmi snadným úkolem, aby
,
mu jako
ped
pednosti
dobyl
1795.
již r.
s
ostatními
výteným prospchem
k
dosažení
úadu
s
nebo
podstoupil zkoušku
žákv
opravující k soukromému vyuování
vykonal beze vší pochybnosti
žadateli;
deseti
gymnasialních,
nemenši pochvalou
uitelského pedepsanou,
a
i
zkoušku
dle tehdejšího
I
vysvdení.
aifízení nedostal o tom
Zkouška týkala nebo
Jiich, ^1
náboženství, fuíH-T/iUiir^
-
je,žtOi
odobxíj/í-
-hmm^Hú TóthkíJVu í
n ,
^fi) .•
*•=*)
í
•
gymnasiál-
tíd
každý ve své
všemu,
i
té ,doby,nemlpj náboženství zvláštních i
ío;íb[
GÍBéhíchife*
.yJliJíIjit
tx ^^a^er
'
hh^wA
í)lt)Jij,J
ífevieisíta
'
btf.' '342.
^iV.
Václav S. Štulc v almanachu „Llbusse" na r. 1847. vypravuje tak maje zpráyu^z úst Jungmannových. .. Jungraann dotýká toho sám v žádostí za' místo'"péfektsképi'gy,
iifnoíí^nasmm Staomgstskéra prav itmáit
pedmtv
všech
se tehdy
uitelé vyuovali
v„
.
.
,
ist er
dtic 8.
,
erVna
r.
in der Konkursprufung, wcleher er sich
1834. jils
výslovn:
Lehraratskan-
unterzogeu hatte, aus der R e 1 i g i o n s 1 e h r e ebenso ^ie den iibrigeu Lehrgegenstiinden gepriift und approbirt worden lšai. ''Awí^ftilÝrta. áuch wifklfcli diesen fTCgenstand nach dém' alten SehullBV^SBí|)lal4£nlšnfciioAi8*eSJiii^oogeuar Katecheten ari^den Gymnasien.
Y hi- w ívf^^** aiis
;
29 Postaveni uitelské, jehož se Jungmannovi nyní dostalo,^ bylo
ovšem velmi skromné. Služné uitele g:ramraatikáIniho
inilo
ron
350
zl.
a toho bral, pokud byl supplentem, toliko
hledíc k jiným mstm Jungmann pišel do Litomic, shromáždní uitelské pi tamnjším gymnasium obrátilo se prosebn k c. k. gubernium lííc mu „bídný a beznadjný stav uitele gymnasialního" a ukazujíc k tomu, že zvlášt v Litomicích nemá pražádných jiných dchod, že tam jest živobytí rovnž tak drahé ano v nkterých kusech ješt dražší
A
polovici.
draho.
v
Litomicích bylo tehdy
Rok ped
tím než
mst
než v hlavním
tehdejšími válkami
prosilo za pilepšení. *)
Nesnáze
financí
již naped iiedníkm podo-
zpsobené inily žádost marnou
musili žadatelé pestati na smutné útše, že
bného stupn nevede se o nic
lépe.
pi neutšených okolnostech hmotných byl tehdy život na gymnasium Litomickém ilý a píjemný. Bylo gymnasium Litomické té doby co do uitelstva velmi dobe opateno. Zprávu jeho vedl prefekt Bernard Schirmer, bývalý jesuita, muž vcí školních zkušený, svAle
domitý,
jehož
pipomínaje,
Jungmann sám nazývá mladické jeho
že
dobrou radou picházel
pak sám zvlášt dva nostmi ducha
i
na pomoc.
inili
mu
stav
u
jesuitou"
vyuováni
nho
jmenuje
kteí výtenými
píjemnjším:
vlast-
byli
to
a Alois Klár, professor
Karel Titze, professor rhetoriky poetiky, z nichž onoho jmenuje
Vedle
**)
starší professory,
srdce
„moudrým
nezkušenosti
rozumn,
tohoto
nžným
citem
výteným.
Oba
pozdji
povýšeni
na universitu
jsou
Titze za professora djin obecných,
pro slepé *)
**)
filologie klassické,
psobením souvkých a památky u potomkv ústav pod Bruskou v Praze, jeho hlavn úsilím zalo-
a Klár zejména dobyl
vdného
Klár
Pražskou,
si
v
Praze
lidumilým
uznání
:
V pozstalosti Jiingmannov jest žádost gyniuasiálnilio uitelstva Litomického, daná 21. ervna 1798. k c. k. úadu krajskému' aby podporoval jejich prosbu u c. k. gubernium. Viz „Zápisky"
str.
35* l,,u í^tiH
.í1«,íiísV/
síuíi'í íttr/.faiuíil
30
svdí
umlcm
nadání
zený a
pro vzdlání
íma
do
putujícím
muže opravdu spanilomyslného. I k literatue eské choval se pízniv pomáhaje nkterými pojednáo snahách
ními svými asopisu pro katolické duchovenstvo*), kdež
pvodn
nmecky, vycházely
spisovány byly
poprvé na svtlo.
eská
literatura
mžeme
tak
I
snadno
si
že
vysvtliti,
památku muže vzácné
oslavila
a
jeho svolením
s
i
ušlechtilosti
mravní. **)
Snadno tomu porozumti, kterak psobení muž tak výtených schopností dodávalo škole Litomické jakéhosi vyššího rázu povznášejíc ji nad všednost a kterak Jungman-
samému
novi chuti, I
stávalo
nmuž
k
postavení,
se
necítil
hrub
den ode dne milejším a píjemnjším. v
postavení jeho
iiad
zlepšilo
a upevnilo se za ne-
záí r. 1799. jmenován jest císaským dekretem uitelem skuteným pi gymnasium Litomickém plat 350 zl. i dán mu plný
dlouho.
Již
Než
dne
1.
tímto
ani
úad
v
ustálením
nebyla
zcela uspokojena. Právnictví zápasilo ješt telstvím
o jeho
celý rok
as ku
píze; 1800.
školní
a zápas trval
Jungmann
podstoupení zkoušky
nazývané,
ano
1800. svdectví, že
r.
soudnost
znalost
i
co nejlépe
**) '-
nkolik
ítaje
nho
se do
T-l:l "A
s
ui-
celý ten
i
msíc
mu
dne 29. srpna
jednací a obezelou
schvaluje ho
právem
do kan-
piln spisy jednací a
ád
tím osvojil
zákon osvdil
— „ježto 1'
*)
si
as
vší opravdovostí
právnické, tehdy appellatorni
Purkmistr dává
písemnosti.
nkterý
se
chystal se po
chodil toho roku po
celáe expeditní pi magistráte
sám skládaje
jeho mysl
všem vbec
nadíti jest, že z
nho
éIv/íI-
Viz Cas. pro kat. duch. ró. Í830. o „Svatých".
Dva z pedních spisovatelfi našich vnovali A. Klaro"\i zemelému slova vdné památky. F. L. elakovský
r.
1838
napsal
„Krátkou zprávu o životu a blahoinném psobení Aloisia Klára, v Praze 1834." a Jos. K.
-
Chmelenský
tklivou
báse:
„Slzy
památce Pana Aloisia Klára, od jeho žáka Dr. Jos. Chmelenského." elakovský znal Klára z innosti své pi Cas. pro kat. duchovenstvo.
Klas
O
KlarOvi viz: Denkwiirdigkeiten aus
von Franz Weinolt.
dem Leben
Prag und Leitmeritz. 1835.
Alois
31
Vysvdení
bude schopný a užitený živnostník." i
nkolik dní pozdji,
o
Kaky o nmž
k zkoušce
praví,
potebuje, stvrzují
appellatorní
kam
*)
že
co pro-
se ustanoví.
Ze spisv po
nm
pozstalých ostatn není
Kolísání se mysli jeho rozhodlo se uitelství
ickém,
i
i
lze rozhod-
v skutku zkoušce právnické ili
nouti, podrobil-li se
ode
a objasují plnou
Jungmann sám strun vypravuje,
co
dra.
ke zkoušce appellatorní se pipravoval vždy ješt vá-
fessor haje,
pímo
se
jakož
Jungmannov v kancelái jeho, že se mu dává, ponvadž ho
dvouleté innosti
v
mrou,
3.
toto
záí vydané vysvdení
konen
nic.
ve prospch
píjemnými tehdy pomry pi gymnasium Litomzalíbením
v pracech iiadu uitelského den
jeho
dne vzrstajícím
a
neposlední
satkem, v njž za nedlouho
mrou šastným
zajisté
vstoupil.
Mezi professory pi gymnasium
Litomickém
byl též
Hájek, rodem z Hradišt, o ti léta starší než Jungmann, jako tento vrný jazyku svému mateskému a velý pítel hudby. U nho scházívali se i jiní 'ctitelé hudby Ignác
bavíce se i
umním
Jungmann,
Na
již
této let
spolenosti dostal se brzo
horlivý a obratný houslista.
umní potkal se Jungmann s ušlechtilou mu mla býti vrnou družkou všelikých slastí
tomto poli jarého
bytostí, ježto
a
svým; do
od dtských
strasti
po
rodem
Svtecká
kteráž
tchto
pouti
další
celé
ernic mla
z
zábav
hudebních
Jungmann seznav spanilomyslné
mladší
bývala
II.
sestru
úastná
Johanu,
zpvem.
dve zamiloval šiji vroucn.
Johana byla dcera Ignáce Svteckého za císae Josefa
z
Cernic, jenž
byl krajským v Vršci v Hranici
dji dán byv na odpoinuti
cho
Hájkova
života.
trávil
poslední léta v
a poz-
Litom-
icích, kdežto rodina jeho byla dávno již usedlá. Rodina tato
bývala v patnáctém
století
i
pozdji zámožná vládnouc
knými statky; na konci patnáctého vku držela Pístné, po nmž nkdy slavný Mikuláš z Husince *)
Zápisky
str. 34.
p-
statek slul
i
5? z Pístného.
Iv djinách
Svtáckých,
a
pedešlého
toliko
eské zaznamenáno jméno
literatury
na skrovném lístku;
archivá a inženýr Svarcenberský nadevše pomyšlení chatrným. ve známost
provdané
své
milenec,
nauiti
za
za
azykem
j
když Jnngmann vešel
ponmilá, sama pak Jodtských v Litomicích v dom tety
let
radního Rossela
neumla esky a
šastný manžel,
nedlouho
jazyku svému
ji
emic,
z
a
mictví,
byla zcela
rodinou,
s
hana vychovaná od
spis o
é doby,
v prvni polovici
Svtecký
napsal Petr Kašpar
století
vroucí
milou povinnost
pedkv.
jejích
i
ml
na podzim
Již
roku 1800. došly tužby milujících srdcí vyplnni: dne 18.
li-
stopadu oddán jest Jos. Jakub Jungmann, tehdy dvacetisedmiletý *) s devatenáctiletou
Svteckou
ad:
z
Cernic. Zanímaví jsoiT svdkové pi tomto ob-
Dominik Kosteky, právní pítel a Ignác Hájek, pro-
fessor, svat
Litomian
Jungmannv. Bylt Dominik
r.
obrátil
zákonv eských" ve
tických
V
zahrnoval
v
šedesátém roce
sití r.
1801. do Prahy,
se
o
pesthovav
úad
sob
vku
radního
'
dvanácti
zízení
státní
svého pinucen
pi
se
brzo
innost svou výhradn
plodem byla „soustava
spisovatelství, jehož hlavním
první
rodem
politických v Cechách, jehož rozsáhlá díla
velmi pochvalného uznání;
docházela
po tom,
Kosteky,
(1753, f 1828) jedním z pedních spisovatelv o
vcech právních a
k
Johanou Nepomucenou Marií Evou
poli-
svazcích,
z nichžto
království
eského.
jest
okolnostmi hla-
magistráte Bilinském
,
kterýž do
1824- zpravoval.**) Není pak nikterak bez zanímavosti skutek
ten, že
pi slavném obadu,
založil štstí své
Jungmann na
jímžto
celý živ^ot
domácí, obstoupen byl dstojnými zástupci
obou stav, které posud o
nj
zápasily, právnického
a ,,,-,.
a uitel-
práv šastný siíatek pomáhal initi mu píjelnského, njším zamsktnání, v nmžto již byl a ovš.em i znesnadoval \)i\-M í;riiboí c; pechod k druhému. (1
.
*) List
oddavaci jmenuje Jungmanna 261etým,
1800. dovršil rok 27. **)
^^j'
,
a
již
16.
ervenej -cj
,^|
Také jméno tohoto muže na onen as znamenitého pohešuje v Si. Nau. "
.11';; .
/_y1«HJ_i:.'.
1
se
Hlava druhá.
u
Jungmannovo ve škole. Vyuéováiií eštin na gymnasium a v biskupském seminái.
^Isobeiií
í
JSI'
Kterak mladistvý Jimgmann psobil ve škole, o tom víme z jeho
toliko
jichžto se
prost té
mu
„Zápisek" a dostávalo.
chyby mladých
uitelv, že majíce uiti
na odiv uenost svou;
stavují
fektovi
Schirmerovi,
že
ho
žáky vy-
vdn
pipomíná toho
chyby vyléiti
této
Pílišná horlivost, ježto
co nejvíce látky vštípil a
i
žákm
napomínaje ho, že neteba umí.
etných uznání pochvalných; o sob, že nebyl
z
Vypravuje sám
všeho
vcem nesnadným
povála znenáhla zkušenosti nabyté,
uitel
co
praviti,
žákof
pudila k tomu, aby
jej
presnažil
se
je nauil,
že neprospsné,
usti-'
ovšemi
vcmi nepochopenými. jadrného a píjemného zp-
škodlivé jest pepliiovati hlavu mládeži
Dodlal pak
se záhy zetelného
i
sobu vyuování, jímžto docházel velého uznání všech, kdož
psobení jeho
z blízka pozorovali.
'
Snažení jeho a zdárný prospch vyuování byly píinouy že již po tech letech, totiž roku jest
k zatímnímu vyuování
školního 1802
rhetorice,
zpravoval beze všeho petržení až do
—
povolán
úad
kterýžto
r. 1
3.
810., kdežto
zatím
konen
jmenován byl skuteným professorem tíd humanitních. nedostatku uitelstva za oné doby stalo se po
uoval r.
dv tídy najednou,
a sice
1807. poetiku a rhetoriku,
:
r.
dv
léta,
Pi
že vy-
1805. syntax a rhetoriku,
osmhodinzaden
a to dle sv-
dectví prefekta Schirmera s nejvtší horlivostí.
íKoyiiSlužné jeho bylo po celý as, fessora rhetoriky zatímn,
350
zl.,
co zpravoval
totiž
úad
služné uitele
3
pro-
gramma-
!
84
emuž pidáno mu
k
tikálního,
ješt 60
zl.
jakožto polovice
sumy, o kterou plat uitele humanitního pesahoval služné
té
uitele grammatikálního;
dvou uitelv 80
mu krom
dostalo se
úastným
kteréžto náhrady
zl.,
1805. kde konal zúplna povinnosti
r.
mimoádné odmny
toho
téhož roku
stal se
pro-
i
mu r. 1807. kdežto dána mu výtené piinni" odmna mimoádná 100 zl., a náhradou
fessor Klár; skvleji dailo se
„pro
za konáni dvojnásobných povinnosti remunerace 243
Nkdy
-
osud uinil mil r.
mu
žert dosti nemilý;
_31.
31
kr.
22
zl.
52
zl.
dubna
2.
1805. ozná-
r.
má
srpna 1804. vyplatiti
„po
pravém
adjustování^'
mu na míst
se
plat supplentský
kr.!
Tak výteným
se cenila a platila té
Krom
Ij;;
dne
krajský úad, že za supplování rhetoriky od 15. íjna
1803. do
181
18 Y2 kr.
pi tomto vymováni náhrady tveraivý
si i
zl.
této
mužm
doby práce duševní
úední innosti uitelské podjal
se
Jungmann
práce dobrovolné, za nižto neoekával sebe skrovnjší od-
mny,
práce, k nížto pudilo jej srdce pudem neodolatelným. Hned v školním roce 1800. poal vyuovati mládež gymnasiální
jazyku
eskému
odchodu
a trval v tom bez petržení a unavení až do
Litomic, do konce
z
chách tolik
ani
na
Morav
r.
Bylo takové poí-
1815.
Ani na jediném gymnasium v Ce-
nání tehdy velmi vzácné.
nebylo
muže,
tehdy
hodin za týden vnoval a vzbuzoval; teprve
r.
mládež dorstající k
Thám
1802. Karel Ignác
mu
gymnasiálním zaal
sium Staromstském v Praze za plat; i
v
Byl tedy Jungmann první, jenž
tém
nmeckém
—
nmu
po-
nejsa uitelem
eský
roku ohnivý
téhož
knžském seminái Hra-
deckém. již
byl
mu nkolik
uiti s povolením vládním na gymna-
Kautenkranc jal se uiti eštin
al
by
jenž
úinlivé lásky choval k svému jazyku, aby
—
a
to
v
mst
jazyk mládeži dobrovoln po-
vykládati.
Jak prospívalo
toto
vyuování
z
horlivosti
vlastenecké
se prýštící, nelze vylíiti zevrubnji; avšak nezištná horlivost
uitelova docházela
vdného
uznání všech, kdo
umli
oceniti
35 poteby mládeže k úkolm vyšším na školách jlžto se
pi
stedk
nauiti se jazyku toho
tehdejším zízení skol naprosto nedostávalo pro-
býti
vymen
toho
asu,
Litomic horlivého
mezi nímž
lidu,
ml jim nkdy
úkol životnL Jest pak srozumitelným znamením
„královského
magistrát
že
uznávaje uitele
a
msta"
krajského
mrou záslužné toto cht mu osvditi úctu a
poínání
plnou
udlil Josefu Jungmannovi dne 28. prosince
mšanské.
se pipravující,
uznalost,
1805. právo
r.
(Viz pílohu H.)
Ješt milejším a dležitjším stalo se Jungmannovi samému uení jazyku eskému v biskupském seminái, k nmuž na-
poátkem roku
bídl se
oval
až
taktéž
do
školního 1806
a
Chluman,
nmž
a v
7.
Biskup
roku 1815.
Leopold ze starého rodu
—
Vácslav
tehdejší,
rytív Chlumanských
z
pokra-
Pestavlk
pozdji za arcibiskupa Pražského povýšený,
muž velmi dobromyslný a Jungmannovi osobn pející, dal ochotn svolení, aby dorstající duchovenstvo cviil v jazyku mateském. Uení dlo se ve tvrtek, tehdy den prázdný na všech školách, v té
dom
semináském.
doby studium theologické
Sluší
vanci nejvyšší tídy pebývali
jenom cho-
z tch hlavn Vyuování jinoch
v seminái a
skládalo se posluchastvo Jungmannovo. *)
vzdlaných, dospívajících již
že
doložiti,
trvalo ti léta a že
vku mužského, povolaných k stavu,
jemuž dkladná znalost jazyka
lidu
nad
jiné jest
potebnjší a
jenž ku povznesení národu zvlášt v tehdejších okolnostech mohl nejvíce
napomáhati,
ano posvátným.
K
bylo
mu úkolem
tomuto úkolu
pi nm neobyejnou, a výklady o ei slovm" inné mly ráz akademický. tyto pednášky zvláštní pvab a váhu.
opravdovosti
s
a literatue I
jinak
Vida
jim
s
pímostí na ten
as
a hlásal jim dtkliv povinnosti k
mu *)
tyto hodiny trávené se
Dle ústního vypravování
neslýchanou
i
„boho-
mly mu
ped
mládež dosplou, jenž mohla rozumti jeho tužbám otvíral
vážným
zvlášt
pohlížel
i
sebou
steskm,
srdce
vlasti a k národu.
své
Byly
vzdlanou mládeží eskou jakýmisi p,
dkana
Ant. Marka.
3*
36 besedami pátelskými, kde
upímn
o vše, co hýbalo jeho myslí
a
povdti
eho by na
ledacos,
jiném míst
a jiným
vrným
a
e
dejšího smýšlení a snažení jeho jest
zachovalá, kterou v listopadu
r.
zrcadlem
teh--
v pozstalosti jeho
1810. tení zahájil a kterou
samým nápisem jmenuje „uvedením k tení eské."
lidem
Drahocenným, výmluvným svdectvím
se.
ducha, jenž vládl tmito výklady,
literatury
posluchai
s
mu uprosted eskou, jížto sml
jinojazyného obyvatelstva spolenosti
nemohl odvážiti
se
sdílel
srdcem, byly
Uvítav „dvojí
cti
mluvníku a
z
hodné Pány a vlastence
zane vyuovati
laskavé" tuto shromáždné chce díve
než
ei
bu z neumlosti, bu
i
a literatue „nkterých
pedsudk
a
z lichoty srdce cizokrajného pošlých dotknouti
kost
k dalšímu rozsouzení
pedložiti."
jejich
jich
leh-
pistupuje
I
„pro naším Svatováclavským jazykem. opovrhuje" a odpovídá k ni strun a pádn, že „na
k rozbírání otázky, se
pro špatnjší snad cenu, ta jest nad
ských; nébrž proto, že
panování
cenu všech nesloven-
Nmecké
svému pomáhalo, našemu škoditi tiky usilovalo;" vlastenec u
posavad
liché
poli-,
vyslovuje však zdání, že by snad jediný
zempána
vymohl, aby
toho
se
„Ale odkud ten pijíti má, an
kwe.c..
z
zachovám a zvelebení své pirozené
my
uinil jednou
Cechové sami o
ei
málo,
pemálo
mu útchou, že „jsou ješt vejmínky, jsou ješt praví synové eské vlasti, kteí tu svou matku horliv milují" ukazuje, že jsou „echové upímní v Uhich, kde druhou již stolici eskou založili v Prešpurku a v Šávnici,", vystavuje za píklad echy ve Vídni, líteí „sob u dvora dbáme!" Avšak
jest
i
aby každou nedli a svátek služby Bozi v svém pirozeném jazyku slyšeti mohli, Cechy v Drážanech, v zjednali,
Berliq ano
i
ve Filadelfii Americké, kdež všude co
oddlení od svého milého národu ve vzdálenosti od vlastenecké
lenujeme býti syny
jí.
sob
zem
poínají."
my
iní, a
hodnými?" „My jen
to
an záhubcové národu náš zvuný jazyk bez trpíme, an
žijícím
nám
ten jediný
národ
echové „To
oni
v samé vlasti
trpliv snášíme, trestu hanobí,
my
rozdíl, ta nejvtší
37
pedk došlá sláva Tiásne a my na to lhostejn a se založenýma rukama hledíme, ba sami snad k potupé vlastní nás od
pomáháme?" „Odstup a važme
sob
cizozemci,
vážili
vanský, uznali
Vater a
jiní
i
Pomnme
to!
jednou, že
echové jsme,
nejprve sami jazyka svého a potom,
oekávejme."
Jak krásný
Nmci, ukazuje dtkliv k i
poctivjší
jest
aby ho
jazyk
slo-
Herder, Jenisch, Schlotzer,
tomu, kterak „pramen vši
nevasné hany a potupy, která tam zde z nmeckých úst našemu jazyku vychází, jest neumlost, kteráž na ty samé zpt padá, od kterých vychází." Potom obrací se proti druhému pedsudku, ježto si mnozí myslí, „že sice známost eské ei tomu, kdo s Cechy zachází, kdy ne potebná aspo prospšná jest, ale k tomu proti
jakousi povrchnou známost dostatenou býti soudí,"
drazn
na „irou, pouhou lenivost,
i
dotírá
chatrným
která tak
vníkem hanbu pikrývá," a mocnými dvody pesvduje posluchae k stavu knžskému se chystající, že „duchovnímu, a chce-li svtle a vážn k rozumu a srdci svých svených
e,
mluviti,
kterou co dít slýchal, co jinoch ve školách za-
pomnl nebo aspo
nevydokonalil,
nikoli
dostatená není;
dostatená není tomu, kdo výmluvností co nástrojem oulehlé mysli lidské vzdlávati a
ských pedsudky pevnými
Vždy
selský pravé
k. p. historii
dobré
eštin
i
devaterou
lépe rozumí
mne
se snáší, že
lovk
nemže.
Kehkost
postaviti
nikoli
Plamennými
Kdo
spadl.
Bude-li
Váš
cíl,
asem co eníkové, sob a vlasti nejvyšší
sobe
nejdále chtl, daleko
tomu kámen
ped
no-
moji páni, daleký, to jest ten,
historikové, filosofové,
eští
pochvalu zjednali,
kehkosti Vaše
cíle
abychom jeho
abyste
bne-li lidskou
na zná-
„Vlastenci!
vysokého píliš
dohodil; však kdo hodil leda házel,
hama
potebu.
lidská to psobí,
bez toho nikdy do konce nedošli.
zdí
než ponmilé'
slovy vyzývá pak posluchae své, aby nepestávali
u
lid-*
„zkušenost uí, že
Trojanské lépe než Telemachu."
mosti jazyka ledabylé, na známosti s
njakým
urputných srdcí
zarytými jako
a
ohrazených dobývati nastoupil." lid
tvrzí
sila
nebo pro
básníové
konen, oslajiné píiny toho
dojíti
aspo dobí echové a
bude
abyste
maliký, mocni
nelze,
kazatelé byli;
abyste eštiny jen
totiž
byli, tu již obávati se,
minuli."
I
Vám zstane
jedno
s
však
potebu,
abyste na konec
nevyhnuteln, jestli
cil
Váš
jak se povídá, i
toho cíle ne-
vykládá budoucím kazatelm slovy dtklivými,
asu sama duchovního est toho žádá, aby slinjším mluvení zpsobem slovo Boží pednášel, ponvadž chvála Bohu! známost eského jazyka o hodný stupen se pokterak „tohoto
výšila od té doby, co
ji
nejedni nepátelé
dokonce potlaiti
se snažili."
Vyvrátiv posléze pedsudek, že by eština nebyla dosti
hezká a líbezná, ukázav k hojnosti forem, krátkosti a jadrnosti,
hrdé
hudebnosti a rozmanitostí
vdomí
národní
líe moc
budí k konci
její
své
svt
roz-
tomu Slovan
nej-
stva! „Mže-li který národ vypínati se svou ve
má k
šíeností a velebností jazyka svého,
Jedna tvrtina celého okrsku
vtší právo.
ei
budoucnost Slovan-
a
zem
náleží Slo-
vanm. Z Litomic až do Chyny skrze samé Slovany jiti mžeme. Jazyk jejich, eckému a latinskému píbuzný na veliký stupe vykvésti mže a s Bohem vykvete. Jemu jest dáno v rytmu a skladu starožitných jazyk zpívati, jemu bude asem v operách nad vlašský se zdvihnouti, ponvadž jemu v
líbeznosti blízký, v síle jeho
vodní jazyk daleko nad
nho
mocnjší a jakožto
živjší jest.
Vn
p-
Posud Slovan
obíhající kolo druhým národ na. osudu pinese milou Slovanm zmnu, a my, budme
byl sluhou
jen praví Slované,
z
toho
jména
se
právem radovati
mžeme. Jen nepestávejme býti tmi, kdo jsme, nevšímasob zlostných neb hloupostí prožluklých poštívání nkterých mezi sebou nezdailou. Že naše milá vlast a národ v ustaviném davu a utiskáni vzí, to sob po esku praviti smíme. Než, má-li všecko, což vlasteneckého, co
jíce
eského, Slovanského v nás nouti a zajíti?
pedsudkv
—
Kdo
jest,
nkomu k
libosti
potuch-
srdce v tle má, koho jed a nákaza
a opiiho následování povaha docela nepodjaly
a neporušily, ten semnou
horliv vysloví
to
sladké jméno
1^ Vlasti! a za est sob
položí
pkné
chvalné a
to
na-
Vlastence! Vy nejmilejší! Vy pei škoditi mžete jsouce k tomu ustanoveni, abyste eské srdce slovem Božím krmili a prahnoucí duše pravdou eské výmluvnosti napájeli. Ó pro Bh! nezvání
Slovana
mnoho
a
prospti
vlasti
rate se dopouštti toho
abyste
nevlastenectvi,
Vaše mluva istá, pkná, tím lépe pojímající a
jazyka lze,
a
cíditi
kliditi
nkde samých eského
mšák
si dkladnou eské a bud^e všeho, milovníci! Hlete pomaliku i jiným piuiti, zvlášt Ruskému a Polskému,
jest,
praví se
i
bez jejich známosti dokonalými
literatury
echy Vám
eském
známost svtlo v
umní a o
sladký,
svt rozšíený a na
bohatý, jehož
nmž
na srdce
Germán
Nmcm
se
státi
Vám
jazyku
a v nový svt Vás uvede, svt slovanský,
echovi
nevinný
a pohíchu
duchovních se zanáší. Piosobte
jazykm slovanským jejích ale
as
kteroužto drahný
nešvaru,
ouednik^ ponmilých
známost nejen grammatiky, ale což
Tu istotu
ssilující.
v obecném mluvení zachovávejte a pomáhejte, kde
i
náš jazyk od i
Bu
inili.
ádná, vážná, duše
pravidelná,
v horlivosti je
kdy na
to
ujmu jazyka, toho nejvtšího pokladu národního,
již
všeliké
nelze;
jasné oteve
pro své jméno spisy
a
literní
oko nevídalo, ucho neslýchalo nikdy nevstoupilo,
a
že
jim
veliký Schlotzer, Herder a Jeuisch a jiní výborní mezi nimi
mužové dosti hlasit volají, aby se slovanštiny pilnji chápali. Však pijde as, tak prorokuje uený muž Schlotzer, že když ne slovenskému vbec,aspo ruskému zvlášt Evropané jazyku dychtiv se uiti Zavírá strofou
v
této
:
pak
„Pijtež brzo
mé
budou jako nyní franckému se uí."
drazné
toto
zlatí
napomenutí
asové rozkve !
rozkvétáš!
píklad našich bratí, jak zde tak i
apo-
milé vlasti eské, jakož mezi lepšími nás Slovany,
Rusy, Poláky a Srby
ano
nadšenou
slávo Slovenská
v cizin obývajících
úsilí
Vlastenci! budiž
vn
v
Morav
o vzdlání
nám za
a v Uhích
jazyka našeho,
jehož sama poteba porouí, est naše vyhledává, jehož krása milování hodná iní, a jehož nejen užitek jak o
tak v spojení
s
samém sob
jinoslovanskými bratry jeho nesmírný k ob-
:
40 a šetení zve.
líbení
svené
sob
Pracujme každý podlé hivniky
národ
a usilováni tomu dejž
vládce
Bh
svat^ por
žehnání své."
Vzácný
tento
Jungmannova
zbytek
akade-
ecnictví
mického ukazuje nade všelikou pochybnost, za jak dležitý pokládal úkol svj vyuovati
eštin
vroucností budil v nich
národní a
cit
Máme
o duševní jednot slovanské.
Jungmannovu již v celé Vyuování theolog sbil
studující bohosloví, s jakou
ped
sebou postavu
vznešenosti. stalo se
mu
tak milým
cestu, ani nahodilá nedbalost
a vážným,
mu nepíze
že ani malicherné nepíjemnosti, které
v
jakou smlostí mluvil
s
tu
žákv nemohla
stavla
ho odvrátiti
od díla záslužného. Tak píše A. Markovi dne 29. srpna 1810.
naped
Bohoslovové
páni
„Letošní
nepicházeli do
eských
potom dokonce
málo,
hodin, a tak
nemám
toho potšení,
abych ekl, zase jeden dobrý Cech;" a posledního r.
1810. témuž píteli:
eské.
„Dávám
letos
pp.
abych jsa laik katedru
Vstrili nás do refektáe,
*)
jim neposkvrnil. Ale já Horlivost
— tebas
listopadu
bohoslovm hodiny
v chlév
esky
uiti budu."
Jungmannova v ueni jazyku eskému nebyla
ovšem bez utšených plodv prese všecku zmrtvlost jížto ani
mládež
eské
z jeho
psobili a i
studující
;
i
mocn
usilovali
Probudiv
o
ducha národního Jung-
vedl je ihned ku práci, kterou
je,
by se v jazyku dále
*)
pvodn
i
podn-
v jazyku,
aby
spisujíce pstovali chudinkou
lite-
jak mile dosáhli jakési obratnosti
pekládajíce neb .
vycházeli
vzdlání a zvelebení jazyka
v nich
vzdlávali a k innosti spisovatelské pipravovali; coval
doby,
školy mladíói, kteí uiteli svému mnohou radost
národu svého.
mann
nemohla zstati prosta
té
múéml i^^tn xoílál. ,ái«9J iííusíy 6ífai oin «>lé) v Myln by z tchto slov soudilo se, že ped tím neuilJ. eštin; máme ped rukama pochvalný deki'et konsistorni vydaný dne
nmž
ti
let vynuje seminaristy eskému. Ale r. 1810. listu výše doteného vidti, liknavostí iJRKi vyuování toto, jak z édo^ tehdejších „bohoslovv" jaksi uvázlo a petrhlo se, proež '
'^''
í"f''
-do
1.
zái
1809.,
v
se praví, že již
Litomické dobrovoln
od
a zdarma jazyku
^"^i^^-jS^^^^^é^^M^^W^^^^
41 Z žákv tchto pipomíná v pedmluv k Slovníku Vácslava Káru, Jos. Kramáe, Fr. Vetešníka jakožto pilné v této pípomocníky pi sbírání látky k slovníku, dávaje ratnru.
i
in
pední „píteli svému," Antonínovi Markovi. Že Jungmann si dobyl pátelství muže tohoto i srdcem i duchem výteného, sluší pokládati za nejvtší odmnu Jungmann úsilí jeho u vyuováni eštin v Litomicích. nenalezl v tom vku, v nmžto se nejsnáze víží srdce svazkem trvalým, nikoho, k nmuž by byl pilnul celou duší svou; ani mezi spolužáky, ani mezi dlníky na roli literární, s nimísto
miž spojovalo
jedno
jej
lísilí,
nebylo nikoho, v jehož bytosti
by byl shledal onen kouzelný souzvuk v myšlení a cítní, na nmžto zakládá se pravé pátelsM.
uvku
Teprve nyní
mužském podailo se mu nalézti mezi chovanci semináe Litomického jinocha o dvanáct let mladšího, v jehož jímavé mysli lezlo
sím
pdu
vroucí lásky k
val ideál, k
mann
národu a plodného nadšení na-
nejourodnjši, jenž v mistru a uiteli svém spato-
nmuž
hledl
vší silou
piblížiti se, ježto
všelikému vlasteneckému úmyslu
raduje se
jeho okíval mladickou
ohnivostí jeho
skutku
i
ducha, jejž
Jung-
neustále
k nové innosti povzbuzoval. Djiny literatury naší, obzvlášt životopis Josefa Jungmanna samého váží ze vzájemného
pak
tyicetiletého dopisováni obou pátel velmi nitelné
zprávy
mátné od
r.
o
dob
dležité,
neoce-
v našem rozvoji národním
pepa-
1807. do 1847. *)
Kterak Antonín Marek
r f,
i
literních prací mistra a pítele
svého, zejména pak jeho slovníku stal se pilným úastníkem, z dalšího
*)
vypravování zetelnji bude vidti.
Viz pílohu
J.
ij>ísít;v8
«tít;
Hlava tetí. Ztracený
SpisovatelstTÍ.
ráj.
na vysokých školách Pražských vstoupil
Již za studií
Jungmann, jakož výše vyloženo, do kruhu básnického, skládajícího se nejvíce ze studujících a
shromažujícího se kolem
nejbystejší a nejsmlejší hlavy mezi tehdejšími básníky, Ant.
Puchmayera, aneb, jak za nedlouho vlastenecky se
pezval,
Než úastenství jeho bylo nehrub patrné; tyádkový epigram v prvním „sebrání," a tvero epigram v svazku tetím r. 1798. vydaném zahrnuje v sob všecko, co Jungmann v dob studií vydal na svtlo, mnohem mén než nejeden z mladistvých spolupracovník, kteí jménu Jaroslava Puchmíra.*)
'
svému pozdji neumli
zjednati platnosti pražádné.
Jungmann sám pokládal
oa
skládané za pouhé cviení
sebraných spis
Jungmann
r.
tyto veršíky za
ve
dob studentských
nepijav jich ani
slohu,
do
1841. vydaných.**) innost, kterou Josef
založil
poíná
svému nesmrtelnost,
jménu
se
i jazyku eskému poal vyuovati na gymnasium Litomickém, a kterýž mu vbec vytkl urit a
téhož roku, kterého
pevn
další
dráhu,
1800.
r.
Jak opravdové a upímné
bylo snažení jeho vlastenecké, vidti nejzetelnji z toho, že
*)
V
nejstaršim list
podepsán **)
jest:
psaném Dobrovskému, daném
„23.7bris 1795."
Buchmayer.
Jsout
v in. svazku
„Sebrání" tyto epigramy
str. 23.
„Zlé ženy,"
118.
str.
„Špatný zisk,"
pani zub" a „Dívce, která litovala, že
prvním podepsán jest ostatními toliko J.
J.,
„J.
mu
str.
Jungmannovy:
168.
„Na vypadlý
tajemství zjevila."
Jungmann," po prvé celým jménem
obyejná po celý
život šifra
;
Pod pod
Jungmannova-
i
slovem
vizí se
pérem najednou zaíná psobiti.
i
Dvé
pak
díla
k tomuto roku pekládaní „Ztraceného ráje" Miltonova :
a poátek
prací, jichžto
korunou byl Slovník.
Slovníkáská
sám v pedmluv k tomuto dílu urité praví, 8 poátku 8 tím úmyslem brána ped se, aby sepsal veliké dílo; mly zásoby slov a obrat zapisované do proloženého slovníku Tomsova sloužiti jeho vlastní poteb. Ale peklá-
práce nebyla, jak
daní nejznamenitjšího eposu nového se s práci
písemnictví
ped
vzal
plným vdomím velikého úkolu i vykonal po tyleté dílo, jemuž rovného literatura naše posud nemla.
ei
Studie
Jungmann
národ západních zaal
a literatury velikých
konati již na vysokých školách a neodstoupil
od
nich nikdy; nade všecky ostatní milejší a vzácnjší stala se
mu
národu nade všecky
literatura anglická, tento zralý plod
ostatní
novovké samostatnji dosplého a vdomím
svobodného;
z
ní
pevádl
jednotlivé
Grayovy, Goldsmithovy a Popeovy; z
své
síly
básn Drydenovy, vybral
ní
si
i
epos
Miltonv.
O
tom, co
pimlo Jungmanna k
práv
tomu, že
„Ztra-
cený ráj" pevedl na jazyk eský, nevyslovuje se sám nikde
urit. šírn
Praví toliko,*) že „o výbornosti básn, o kteréž ob-
již
ne v jedné
ei
psáno, lze pomleti
Než vdl také a „není pro mnohé tenáe, a již pro pochválí."
se
míti velký odchod."
Prohlédaje
pi
;
to
povznésti
i
eí
že
vybíraní díla tohoto ke
Miltonovou,
hluboce kleslou mluvu
urit,**)
samé nebude moci
vzdlání jazyka básnického ídií se Jungmann prostou a vznešenou
toucímu sama
vyslovil
s
asi
nižto
eského
pede vším
zápase musil
básnictví; nejroz-
manitjší krásy lyrické podávaly píležitosti pehojné k osvd-
ení
obratnosti vcrsovnické.
„Po
tyry
velebný duch Miltonv mnohé dny,"
dokonen;
r.
ale teprve po sedmi letech,
svta.
*)
*)
V pedmluv k prvnímu dílu vj'd. 1811. V list A. Markovi dne 12, zái 1811.
r.
léta
1804.
oblažoval byl
mu
peklad
1811. spatil svtlo
Pokud dlouhého toho odkládaní píinou byla úzkostlivá
svdomitost Jungmannova, aby nebylo vydáno na svtlo
dílo
nedokonalé, z nedostatku
mžeme
jistji
pramenv
nelze
hmotné
íci, že byly nesnáze
a kupecky nehrub nadjnému v cestu
Píše Jungmann sám dne
hlavní.
„Mj
18.
rozsáhlému
dílu
se
píinou
stavící
dubna 1810. A. Markovi:
Milton bude se tisknouti asi po 4 nedlích. Ješt bych
se nebyl rozmyslil, ale že p. Karafiát
exemplá
prsenumerací, za kteréž
lenosti, uiním mu snad pes 500
480,
to
i
kupcm 2
povdti; tím
X^
k
poslal
200
na
zl.
chce budoucí spo-
Pijde 500 exempl. pes
libosti.
a tudy,
vezme-li
se rabat
knih-
a jiné okolnosti, nebude se moci dáti exemplá pod
Zatím slušno
fi.
zl.
mi
dáti
povážiti, že o bankoceduli
e
jest". '*wfl
Velkodušný mecenáš, jenž, jak z tchto slov patrno, dal
rozhodný podnt k vydáni díla p. Karafiát,
úinlivjsích
úetním v továrn Brnnské a jedním
byl
vlastenc
as
Bergner,
s
nevelkého
usiloval o založení
z nej-
kruhu
„eské
spo-
Pelzlových nazývali spolek na vy-
nmu
eských nemohouce k
Nalezl se druhý slav
krom
tehdejších
On zvlášt
spisovatelského.
lenosti," jak již od
dávání knih
dávno svtla oekávajícího,
již
nemén
nalézti cesty.
horlivý milovník literatury, Vác-
Jungmannem
již
od mládí pátelskými
svazky svázaný, muž vysokého vzdlání, Slovan vroucí a horlivý zastavatel
jednoho jazyka spisovního u všech národv
slovanských, jenž rodem jsa Pražan byl z mládí továrníkem
sekretáem pi vyslanectví rakouském 1834. zemel ve Vídni.*) I Bergner pstoval
v Rumburce, pozdji
v
Brasilii
a
r.
myšlénku o založení eské spolenosti se zvláštním zalíbením
dvrou, že se mu podaí Ion pedstihl skutkem svým i
s
zjednati
Píše pak o
píteli A. Markovi dne 10. srpna
*)
„S strany nákladu Bylo by
slušné,
v Doplcích k
r.
toto jest. P.
jehož se
mu
po
Bergner 200 i
pomáhaje
tom Jungmann
1811. již
aby muž tak dležitý, ovšem SI. N.,
ve Vídni dovolení.
založení spolenosti
vydávati peklad Jungmannv.
díla:
si
vytištni fl.,
p.
Ka-
zanlmavý nalezl misto
nedostalo v
SI.
N. samém.
Í6 mi pjili bez ourok, já pak ostatní
rafiát tolikéž
(asi
600
fl.)
jsem pidal; že však tištno než 450 Exempl. mimo psacích
knihkupcm
(24) a
prodati pod 5 raá-li
V4 ba
i
V3 se nadati
B, Ced. neb 1
fl.
fl.
v
musí,
smnných
ubohý pekladatel za papír a ernidlo
nemže
listech,
nco
se
zvlášt
málo míti."
Korrektura díla toho psobila Jungmannovi mnoho mrzutostí;
nebo
a
ji
tam
„Jest
Tak
chyb.
v Praze vedl bratr jeho Antonín a on sám
naíká
ítal poslední,
si
se dje,
nkolikráte v
listech A.
na isto vytištných)
arších
(v
když
lovk
Markovi*):
náramn ješt ^^'^
není n tiskárny".
pemohši nesnáze a pekážky všeho druhu vyšlo r. 1811. Knížka nehledná malého formátu (16ka) na chatrném, promáivém papíe. Ale vanul z ní duch volný, smlý, slovanský. Sama pedmluva, jenom z nkolika vt skládá se, byla na ten as skutkem dležitým. ,, Povinná k mým milým krajanm šetrnost toho žádati vidi se, abych z této práce krátký poet veejn složil." Nešíe se o výbornosti básn dokládá, že „chtje co možné Miltona Dílo
na svtlo v lét
a
rytmem
samého
i
mluvy
jeho vlastního verše, toliko kladatel jest
si
vdom,
s
dstojnosti vytvoiti, užil trochaickýra poátkem." Pe-
že v díle
nevyšlapanými a neznámými jichž
oekává.
pádn „Kdo :
zanáší,
„Pro
tolik
i
kráel cestami na mnoze
pedchází námitky a výitky,
neznámých slov?"
se dobrých knih, zvlášt
písma
sv.
I
odpovídá
ítáním piln
tomu málo neznámých bude".
Konen
k námitce dležitjší a nedtklijino slovanská!" Odpov k, této poznámce, jakkoli struná a opatrná, vyslovuje zeteln slovanské smýšleni Jungmannovo. Nepopírá, že tu Jedno nebo dv" slova jinoslovanská; „všecko pak na konci vysvtleno" i pipojuje pouení: „Nechtj milý vlastene, aby obrací
se
vjší: „Ale jsou tu slova
i
báse všedním jazykem zneuctna byla; radji Slovan jsa lepší slovenštin pivykej a s rozum-
vznešená
ím
^
*) List
o|'>)
7
.\iY
bez datum, psaný v první polovici . 1811. j,>5£ íííxuoí
46
nými
abychom
toho,
sovné eéi Slovanské
my echové všeobecné spivstíc pomalu vcházeli, žádej."
i ")
Slova tato hlásající svtle
literární vseslovanství
napsal
Jungmann, jakož datum „pedmluvy" ukazuje, dne 20. zái r. 1810.; ale není pochybno, že již od samého poátku díla svého veden byl myšlénkou zde vyslovenou „pomalu vcházeti vstíc všeobecné spisovné domnívati
nho
do
ei
„Slovanské," nebo není
ml
peklad
že by, když
se,
dokonený, byl
již
vkládal jednotlivá slovce ruská a polská na
eských, nýbrž jakož celý peklad
takoka pistoupil k dílu
proniknuté,
ulité, jest
že
s
jest dílo
tém
lze
místo
duchem
jedním
nevyhnutelné za to míti,
plánem dobe uváženým.
Že pravdivé
mínní, dokazují slova Jungmannova v pedmluv pozdji zdlaný než k „Atale" položená, kterýžto spis, „Ztracený Ráj," o šest let díve (1805.) na svtlo jest vy-
jest toto
a
„Razeno mi od zkušených nkterých Pp. vlastencv
dán.
a
pátel mých, abych
Slovanm
slova jiným
vjí
známjší jako jsou tklivost, záliv,
eská
promnil.
píin, jimiž
Kteréž
jsem
vpouze
d.
t.
nemohu,
každé pozatmlejší slovo
vyvolil cestu, že
dole vysvtlil jsem." i
a
že z dležitých
se jinde ohraditi míním, uposlechnouti
tu prostední
hýbá se
dobe mínné rady
echm
nežli
Prese všecku opatrnost
ei,
která vy-
jménu slovanský nazývajíc slova jinoslovanská jiným Slovanm známjšími než
jaksi eufemisticky „slovci
nám
echm"
vychází z této
mann, akoli
mu
užívaní
jinoslovanských
slov
zkušení
pedmluvy na
a pátelé
vlastenci
nechtl
Ostatn mu „všeobecnou spisovnou
mže
souditi,
rzní kmenové
dodlávati picházejíce *)
"*)
si
z
zanechati.
slovanskou" nebyl tohoto
slovanští
vzájemn vstíc**);
Formy slovanský a slovenský se té
že Jung-
domlouvali,
nikterak
eí
uritý jazyk slovanský, jehož, jak se míst
jevo,
i
mli
z jiných
se
teprve
ani na sklonku
dobyješt dsledn
nerozeznávaly.
Že zpsobem takovým nikdy nepovstal jazyk spisovni, nýbrž že všude jedno náeí skutenon pevahou svou zjednalo si platnost povšechného jazyka spisovního, o tom svdí djiny všech veli-
kých národv. Viz v této píin pojednání M. Hattaly v roník 1871. ---- ---^--r^^ í^'-A '' 'í-^íi
Osvt
dn
pamti
svých, když spisoval
slovil se o
poteb
neustrnulo
mínni jeho na
jednoho
uritém
Dávajíce každému, což jeho
Jungmann
že
jazyku
slovanském.*)
nemžeme
jest,
zamleti,
poteb, aby
slovanští dodlávali se jednoty duchovní sjedr.
1804. napsal ohnivý
Antonín Jaroslav Puchmayer v
pedmluv k „Chrámu
nocujíce se v jazyku spisovním.
smlý
vy-
jazyka slovanského,
nebyl první, jenž u nás vyslovil se o
rzní kmenové a
drazn
a velmi
své
literárního
Gnidskému"
„Pak-li
:
by
ta
Již
pkná
myšlénka, která by srdce
všech slovanských spisovatel rozplápoiati
mla,
Sjed-
totiž:
Slovan (aspoii v naší monarchii písmem pijíti k vyvedení, spsob tento nový psaní by nemálo k tomu napomohl, aspo k sjednocení se ponkud Polák s námi." Puchmayer dotýká tu nkterých novot v I k tomuto psaní, jichžto ve spise: „Chrám Gnidský" užil. užšímu všeslovanstvi hlásil se Jungmann s velikým nadšením, jakož na svém míst vyložíme. nocení se všech
latinským)
mla
Dležitjší následky než velikou zásadou o jednot písemního jazyka tím, že
ml
slovanského
samým skutkem
vzdlávati se dále, jakož
i
tím,
ped
jazyk básnický na výši
peklad „Ztraceného Ráje"
provedl pravdu, že jazyk že jedním rázem
má
a
vádna
býti dále
u nás
neublížil
již více
eský
„v
cis.
vzdláván, dosti
král.
vede v jazyku nerozumné Viz Zápisky
Tak nazývá ské.
st.
Poteb
cis.
seli ^7^daná. cis. král.
hlun
hlásána
i
pro-
kdo
byli za
Jan Vácslav Pól
echské od
odstrašující
novotní
i
doby kínejvejš
píklad,
vytýkává se
kam
mu, že
16.
se J. V. Pól
edin
ti,
ei
Vstni
vzízený Uitel"**) uvádívá se za
*)
jazykem živým
jsa
prvními hlasateli jejími.
urozeninské
**)
povznesl
než o jedno pokolení díve, ale nikdo
zásad pravdivé tak jako
sící se literatury
právo
tím nevídanou.
Byla sice zásada, že jazyk
mže
má
založená,
král.
sám na též
Urozeninské
Vídni.
Tištna
i
spise: „Pravopisnost
ei
Cecli-
dkazmi obránná k Užitené Vstny Vídenské a veškerého ob-
U Tomáše
Dvorního Tiskatele. 1786.
Šlechtinina z Trattnem,
sveden jsa snahou
zprostiti
eský
jazyk
vymýšlí
cizích slov
nestvry duchu jazyka eského se píící. Ale tínr není innost Pólová dostaten vylíena. Pól opustil docela
všeliké
pdu spisovního jazyka eského, bylté v ei naší pravým revolucionáem nemaje sebe menší úcty k útvaru jazyka po pedcích zddnému byl však revolucionáem do-í historickou
;
neschopným neumje nieho bytelného
cela
na míst
postaviti
zícenin, které zpsobil lehkovážnou svévolí.
Horle na „sta-
rožitnou hrubatost" zamítá z jazyka našeho vše, co jemu nelíbí
se
dotírá prudce
i
na
„kdo lecjakými starodávních,
ty,
k nynjšímu vzlepšenýmu eistavu nehodlivych obieju du-* melou znalost svou krmji;" ano neostýchá se ani užívati
dvod pímo
podlých
zástupcm jazyka
proti
bratrského,
prý, na bezzákladný obieje nhdejšícb Cesko-moravských bratru krajinohubných Žišanu se povolávají, kteí však ne uitelové, nib rovn obyejníci byli tak jako oni sami býti na
„kteí,
i
sob
ukazuji." Tak psal tento Vídenský opravce jazyka našeho v dob, kde Fortunát Durich a Faustin Procházka vydáním biblí postavili skvlý vzor bezúhonného slohu eského, když V. M. Kramerius mluvil
k
lidu
nejryzejším a
nejjadrnjším jazykem, jehož kdy užíval spisovatel populárni
a když
zrak
orlí
Josefa Dobrovského
njší hlubiny jazyka eského
Pedním
ádu
z
i
pobožných
škol,
tím
se
honosí,
že
ve
nejtaj-
slovanského.
byl Maximilian
Šimek,
v
Morav
nikde nezapírá, ano
výslov-
rodem ze Štýrska
vychovaný, jenž mistra svého
n
vbec
vrstevníkem Pólovým
v
vnikal již
ale
všem následoval pravidel pana
a
rovnž opovážlivý novo tá o nco mén nemotorný, eské literatue zpsobil tím mezi znalci pravé ustrnutí a jménu svému zjednal nehynoucí potupu Póla, *)
jenž vydav knihu o
i?
*)
;,
li
11:
Viz jeho „Krátký výtah všeobecné historie pirozených vcí
Pílepku nkterých pamti hodných
b
Píbh
mimo
k všeužitené Pote-
Ceskýho Jazyka v Císaské Královské Tereziánské vojenské Mst navržený, od Maksimiliana Šimka ádu
akademii v novém Škol pobožných.
Ve Vídni
1778."
Pedmluva nmecká
i
eská.
49 i
nedbalou prací
eského
i
drzým opsáním rukopisu uitele jazyka
pi vysokých školách Vídenských,
Josefa
pilného
Valentina Zlobického. *)
eské po
Ti byli od vzkíšení literatury
tu
dobu pední
zástupcové spravedlivé snahy, aby písemní jazyk
Stalo se, co se státi musilo,
neml -li
konenou záhubu
žen býti ve zmatek a
po-
pokrok nauk
stupoval dále ve vzdlání, jak toho mohutný žádal.
eský
jazyk náš uvr-
zdravý smysl ná-
:
rodní zavrhl s ošklivostí všeliké opravy Polovy a jazyk
semní jak
století
jej
posvátným
patnácté
skvlým
a
palladium
První uitel jazyka
našim.
a šestnácté
vzorem
spisovatelm
eského na universit Pražské obnovení
a spisovatel prvního velikého díla prosaického po
M. Pelzel byl rovnž tak obdivovatelem a ná-
literatury, F.
podobitelem stolici
slohu
*)
Veleslavínského jako
jeho
Pražské, Jan Nejedlý a nejhorlivjší
lavatel lidu, V. koli
dmysln
M. Kraraerius;
Wien
1785."
jest
nikopisn,
ped
a že tim
celým
einen Lehrer der bohmischen
Zlobický píše o knize té Dobrovskému,
z ásti z knih
ueným svtem
uinil kivdy, když jsem ho
z jeho
jemu pjených ukradeno, dokázal,
pi konkursu
reziánské akademii docela reproboval."
„že jsem
mu
ne-
o místo uitelské na The-
(V archive mus.)
Velmi
exemplá této knihy v zdejší c. k. universitní bibliochovaný. V tom na list pedním napsáno rukou Dobrov-
zanimavý téce
jak-
jazyk náš
že v ni všecko jako seno a sláma jest rozházeno, z ásti
(Zlobického)
vzd
a
sám Josef Dobrovský,
fíir
na
nástupce
buditel
jak bohatý a štpný
vyložil,
Viz: „Max Schimek. Handbnch Literatur.
pí-
zstal
vzdlaly,
ského:
nehmsten
jest
„Verglichen mit der Einleitimg zur Literarnotiz der vor-
bOhmischen
imd máhrischen Geschichtschreiber,
ent-
worfen von Jos. Valentin Zlobilzky Wien 1777 Msct, aus welchem P. Schimek fast AUes von Wort zu Wort ausgeschrieben hat, was S.
88 bis zu Ende steht." Biblioteká Spirk potvrzuje dne
10.
ervna
psány jsou rukou Dobrovského jemu dobe Posléze pipsal bibl. Hanuš: „leh hábe in einem
1837., že tyto. ádky
povdomou.
Exempláre die aiisgeschriebenen Seiten angestrichen, welches hier auf der Bibliothek zur ewigen Schande des Plagiarii wird." (Slova Dobrovského.)
4
aufbewahrt
Só a sám
i
prcem
V
opravu pravopisu provedl, byl
neuprositelným
od-
všelikého novotáství. *)
takových
Jungmannovo poínáni bylo
okolnostech
ovšem velmi smlé
sluší obdivovati se té síle
i
ducha, která
muže nad míru skromného a v obyejných pípadech nerozhodného, pudila do díla tak nebezpeného a nejistého? do díla, s nímžto se pední té doby pstouni literatury eské naprosto nesrovnávali. Než Jungmann veden jest pesvdením tak pevným a hlubokým, že ho ani rada „zkušených nkterých vlastenc a pátel" nemohla odvrátiti od cesty,
jej,
kterou uznával za jedin spasitelnou národu zajisté
jasn, že jazyk
máln vzdlaný
minulých dob
z
svému. Vidélt
zddný,
a vybroušený, nestaí nikterak
jakkoli for-
požadavkm
nynjší doby nemoha ani postihnouti vysokého vzletu básnického ani vyjáditi zeteln, co za posledních
náno bjlo na nesmírném konaleni jazyka
nauk.
poli
vk
Ale cesta jeho
vyko-
k zdo-
všem od té, kterou kráeli nešastní revolucionái Pól a Šimek. Jungmann nauil se s obrovskou pilností dkladn jazyku spisovnímu a choval k
nmu
lišila
se ve
hlubokou úctu; aniž
základu dokonalosti
dotýkal
se
všeten posvátného
k rozšíeni jeho pokladu slovního tu kíse slovo mrtvé schopné k novému životu, tu bera z píbuzných jazyk polského a ruského píhodné slovce, jehož se nedostávalo, tu zase tvoe si z látky domácí výraz nový dle zákon jazyka dmyslným duchem Dobrovského jasn vytených a vyložených. **) Vedl si v tom formální, nýbrž
Jungmann jako opatrný
prohledal
opravce, jenž umí šetiti všeho dob-
rého v tom, co hodlá napraviti a máje svtlé co
má
I tak
má mu
býti zlepšeno,
vydailo se
mluví jazykem
ryzým,
i
vdomí
toho,
potebné schopnosti k napravováni.
dílo
s
podivením:
„Ztracený ráj"
rovnajícím se zprávností a jadrnosti
Veleslavínskému, avšak jazykem zmladlým, dýšicím volným,
smlým duchem *)
Viz pílohu K.
**)
Viz pílohu L.
devatenáctého
vku.
Á
tak psobil moci kouzelnou. Nejsa „dilem pro mnohé''
nemohl ovšem psobiti v obecenstvu širším velikého pohnuti. Ale
máme
toho zetelné
vzácnými duchy, jichžto
dkazy, díla
že tím
draznji hnul onmi
pošinula literatury naší nejmo-
cnji ku pedu. Možná sice u všech pedních básník našich ukázati, kterak tení „Ztraceného ráje"
jazyka
pomi ouce
než
jejich;
psobilo v ušlechtni
dotkneme
ostatních
toliko
Pavla Josefa Šafaíka, jenž první po vydání Ztraceného ráje
na Parnassu s
eském
„Tatranská Múza
a jehož
vystoupil
lyrou slovanskou" zbudila nadje, které se potom
— ovšem
—
na jiném
poli tak skvle vyplnily. Psobeni výteného pekladu Jungmannova v básn mladistvého pvce sloven-
ského bylo tak
zejmé, že bedlivý strážce ryzosti staroe-
ského slohu nad
Dunajem, jenž Jungmannovi brzo po
náramn
list souki*omém vytýkal, že „lapá
známých
slovich", Jií
Palkovi pokládal
si
váka," o
a
nmž
vbec
praví,
spisovatel
nho
aby tak
snažnost, kterouž musil vynaložiti,
podivením
s
„e
ohledu skoro
píliš
„Ztracenému
užil,"
te žijících
dobe „udlaných slov a mluveni"
spisovatel eských nevelmi proti
jeho jest
nemže zamleti
výtky, že „jest píliš milovný nových od nkterých
pímo
„tu
zvláštní známosti
poetická, malování nádherná, dstojná, utšená,"
obrací se
Slo-
jist znamenitý básník
Slovanský," uznávaje
jazyka našeho nabyl," uznávaje zejména, že
i
Uzná
výtené strany „mladého
„že bude z
v
za povinnost po-
zdvihnouti výstražného hlasu proti takovému poínáni. *) vaje s velikou radostí rozliné
vyjití
po cizích a ne-
ráji," jehož,
kone poznámku
prý „v tomto
svou dtklivým
napomenutím, „aby se radji od Veleslavín, Kralických vydavatel, Komenských a
Dtklivé
tyi
léta
d.
t.
poznamenání
slovansky uil."
Palkoviovo,
uinné
teprve
po vydání pekladu Jungmannova, bylo prvním vy-
stelením výstražným, ježto ohlašovalo nastávající boj dlouhý
a tuhý, jenž o nkolik i
let
pozdji
s
nemalou
živostí,
ovšem
náruživostí vzplanul mezi obhájci „klasické" eštiny z
*)
Viz Palkoviova „Týdenníku" na
r.
1815.
é. 40.
4*
vku
Š2 Eudolfova a stranou milovnou
Avšak
pující byl
náelníkem
vii, ustrnulým
na
pokroku na
Jungmann
boj tento, jehož
proti
dob
jazykovém.
Rudolfov, nerušil klidného života
jeho v Litomicích, nýbrž se v souvislosti vyloží.
poli
ku pedu postuJanu Nejedlému a Jiímu Palkose strany
sahá do
doby Pražské, kdežto
Hlava tvrtá. studie o
j
i)rí
zvuku a asomíe.
Spis o tom.
tyleté úsilné zápasení s veršem Miltonovým nutilo Jiingmanna ku pemýšleni o „mechanizmu zpvomluvectví našeho," o prosodii eské. Ucho jeho navyklé pružným rozmrm slaroklasickým znechutilo
si
ím
dále tím více prosodie na jedno-
tvárném pizvuku založené, a sotva že dokonil pekladu
nejpísnji na základ uení o
díla Miltonova co
provedeného
jal se skládati spis,
že celé toto
ueni
o
pizvuku a
pizvuku
jímžto snažil se dokázati,
na
o prosodii
nm
založené
jest liché.
sob Jungmann rukopis zevrubn zdlaný, ele napsáno jest: „Nepedsudué mínní o Prozodii eské; "*) pipsán jest spis „P. Pánm vlastencm a, Zstavil po
.J^
¥. jehož
e
ského básnístvi milovníkm."
„dne
26.
ervna
V
jakési
1804." vyslovuje
pedmluv
skromn,
podepsané
urit
ale
po-
chybnost, „jsou-li naše od P. Dobrovského vynalezená pravidla (t.
o prosodii) dostatená*'
pedsudkem
za
vážnosti
i
P.
iní upímné vyznání, „že jen Dobrovského, a aby
obecné nevysinul, pízvukem zpravoval se
a
býti nálezcem Prozodie
eské
dosti již
uinil náramnými o jazyk náš zásluhami;
PP. vlastencm
upímn
pedkládá a
i
koleje
pesvden
v nejhlubší mysli své, že P. Dobrovský, aby teba
ml
z
nesmrtelným se tuto
mínní
zvelebeni naší potupené Múzy, aby jeden Viz pHlohu M.
své
takové pijíti je prosí,
žádaje jich pro dobré toho našeho utištného jazyka a
)
jsa
té cti ne-
každý
z
nich
pró své
54 vci zdáni upimné a nestranné, jednak nkterými ohrazené prvody, k tomuto spisku pipojil, abychom potom spolené hlas snesení za základ sob ustaviti mohli." „Z ohledu toho všech uctiv žádá, aby jak toto jeho, tak i své k nmu pipojené mínní, bud jinému, kdož jim v blízce, Múzy eské píteli, bud do Prahy P. Dok. a Prof. Nejedlému tak brzo jak možná zaslali.^' Jest nade všelikou pochybnost, že jest to tentýž spis, o nmž se Jungmann v Kroku (v I. dílu, II. ástce o též
str,
zmiuje, dokládaje, „že
1.)
dvody kterou
mu
se
bu
jistém usnesli
ale
zpt
i
;
nkterým básníkm e-
aby každý své dvody na
pipsal a sebe pro jednu neb druhou
libo stranu
náni svého
oboji
tou prosbou,
s
abychom
rozhodl,
nem
as
pro pízvuk a pro
ským pedložil
1804. sebrav všemožné
již r.
souhlasn po
bu
vtšinou hlas na
desíti letech dostal, prý, pojed-
bez jediné pidané literky
!"
Vyzval tedy Jungmann básníky, vrstevníky
své,
k
hla-
sování soukromému o tom, má-li býti pízvuk i asomíra základem veršovnictví eského, avšak vyzvaní nehlasovali! A není tžko porozumti pro. Obrana prosodie asomrné v obšírném pojednání provedena s takovým dmyslem, že ji, byl by musil napsati rovnž dkladné pojednání kdo však by se byl srovnával Jungmannem, nevidl poteby sesilovati dvodv krom toho
kdo by byl chtl vyvraceti obšírné a s
;
Jest totiž spis
dosti silných.
svtle promyšlený a prosodii,
a
býti jinak, útok
vdeckou. ^p.
dmysln
ovšem, jak
'**í
^^-
*íí.
s klidnosti
obrací
se
Meissnera proti filologm, jimž
mnívají
jako by právo, které mají
Kam
rytm.
ostí
její
zvuné.
tato
i
výtka
velmi
pízvunou
ani
nemohlo
písn
'/í.í,í..
Hned na poátku pojednání
zykem, vztahovalo se
skutku
a opravdovostí
professora se,
v
provedený útok na
pi povaze Jungmannov
vykonaný
^
Jungmannv
spisovatel
vytýká,
slovy že
do-
k rozsudku nad
ja-
na rozmr slabik a tudy povstávající jest
obrácena,
netžko uhodnouti;
namíeno
proti
Probíraje
pak základy prosodie pízvuné a aso-
Dobrovskému, tvrci prosodie pi-
55
mrné
drazem pesvdeni své: hud pravidlem prosodie
vyhlašuje s
as
jediný,
mínni
hle! jest
mé,"
„as
tedy
To
naší!
doliuje rozlinými píklady, jak
i
výborn hodi se prosodie asomrná k jazyku eskému. Z celého pojednáni vane duch pevného pesvdeni,
eskému
básnictv/
že
„k zevnitní dokonalosti" potebí „dobrého,
skladného verše," který jenom z dobrých prosodických pravidel povstává,
a dobrá pravidla prosodická jsou ovšem
toliko
Že pi tomto hlubokém pesvdeni o vci horasomrné s mínním svým na veejnost
asomrná.
livý ctitel prosodie
nevystoupil, ano že teprve
(Výmšky
své
ást
po devatenácti
píin
I.,
sluší
jednak v obávání, aby „zvláštnikem
býti se nezdál"
že neslýchaná
:
vyslovil,
posmvanému
jednak
—
surovost,
a
nižto
s
než
pravd
mrou
nemenší
to
Kroku
v
dvody hledati njakým nebo do-
toho
dílu
konce svárlivcem svtu
—
eské
a metriky
prosodiky
z
n.) v té
myšlénky
letech
milejším
—
v tom,
hned rok po sepsáni
se
„Nepedsudného mínní" oboil „Starý Veršovec" na tvrce
pízvuné
prosodie, uinila
na dlouhý
nesmrtelných zásluh" Dobrovského pidružiti se
k
vcí
z
cista
„ceniteli
nemožnou
nmu a bojovati s nim jaksi pod jedním praporem.
Vácslav Stach, jenž na
skuteného jména
i
jevišti
se literatury
naši r.
literárním
rzných smyšlených,
Podblovský, Petr Záchodský v Pešticích
as vdnému
užíval
Slevizu, jest v
z
dob
néjzanímavjšich výjev.
z
vedle
V. Petrýn, V. Charda,^
1765. a oddav se na knžství byl
kísící
Narodiv za
se
císae
Josefa n. jedním z nejhorlivjších hlasatel volnjšího ducha
náboženského.
Vynikal-li
u vcech náboženských dosáhl v
té
píin
katolickým vydával
jménem *)
stupn i
spisy
se skrývaje.*)
vk
ped i
Josefv
tím
vbec
snášelivostí
nevídanou, Vácslav Stach
tehdy znamenitého. Jsa protestantské
innost jeho
knzem
ovšem pod cizím
literární
byla za mlad-
Poínáni to vysvtluje se dostaten slovy samého Stacha v list Dobrovskému á. dubna r. 1783., kdežto dávaje Dobrovskému vdti, že peložil Seilerv spis: „Religion der Unmiindigen" pro lutherány dokládá: „akoli nejsem ani katolíkem ani lutheránem."
(V
bibl. mu8.).
6$ ších
v
let,
dob
Josefov, hlavn prosaická, záležejic v pe-
kládání spisv
krom
praktického,
nichž peložil dílo historické Kašpara Royka, profcssora
djin církevních
té
doby v Praze, ped tím v Hradci Štýrském:
snmu
„Historie velikého
as
a na ten
Kostnického" psané duchem volným
Pedmluvy k obma dílm
dkladné.
i
tohoto Stachem sepsané ukazují jej
pvodní
doby
té
prosou
spisu
jakožto zaníceného
neestem v
jovníka proti posavadním jeho
smru
nábožensky vzdlávacích
sepsaný,
bo-
Jediný spis
církvi.
polemika:
„Psaní
k obran evangelických uitel a svobodného uení evangelického proti
nedvodnému dkazu Václava Rokosa, kaplana
Vojtšského, že kazatelov evangelití nejsou knží" od „Petra
Záchodského
z Slevizu," jest
zárove nejzetelnjším svdectvím
smýšlení jeho náboženského. Básnické plody Stachovy z této
krom
doby jsou celkem nepatrné: žitých vydal do
íSlabeckou obec" v
mšana
nkolika básniek píle
„písn kesanské pro a „nábožné písn pro katolického
1805. tiskem toliko
r.
r.
a sedláka"
1
r.
785.
1791.
Ve
veršování
vbec
zpravoval
se starým pravidlem našich „veršotepc" slabiky toliko
a
ítajících,
znal
i
asomíru a uinil v
ní
po-
pokus nehrub
Že Vácslav Stach osnovav za mladých let verše na základech Lomnického stal se na stará kolena velebitelem šastný.
asomrné, piítá sám popudu vnjšímu. Roku 1795. prosodii pízvuné v prvním vydáni eské mluvnice Pelzlovy; tam pak dotekl se v uení o rýmu Stachových verš vytýkaje jim špatné rýmy.*)
-prosodie
vydal Dobrovský uení své o
i
*) ri;>i>.'
„Die Alten reimten
Streyc
viel
genauer
als
Noch
leimt oft .schlecht.
es
Lomnicky
schlechter
ai9*;4er Geistlichen Lieder," Olmiitz, 1791,
8, z.
Selbst
that.
aber der Verfasser
B. S.
5.
„Híšnice! dívej se!
Pán svta! strachuj se. Pán svta v sláv své Když soudí tvory své." S. 9.
„Hle náš všemohoucí svta Pán,
Hromobitím mluví Viz Pelzlovy ml.
I.
vyd.
st.
z
238.
oblak k nám." ,^^^
_,_^
^
,
;
:
57 Dobrovský býval za mladších
let
pítelem Stachovým a tehdy
snesl Stach klidn podobnou výtku od
nyní však jsa od
nho sob uinnou
doby, co Dobrovský
té
byl jeho
pedsta-
veným v generálním seminái Hradištském, jeho nepítelem, a jakož v podobných pípadech bývá, nepítelem z celé duše
popuzen jest kritikou Dobrovského jakkoli dvodnou mrou, že po mnohá léta nedala mu pokoje a stala se mu podntem k innosti polemické veršem i prosou opravdu úžasné,*) z nížto však posud jenom ást zcela nepatrná vyšla své,
tou
najevo: „Starý veršovec pro rozumnou r.
1805.) Starý veršovec bývá brán za
somrné; zprávnji nazýval by nebo háji
kratochvíli^' (v
Praze
obhájce prosodie
a-
odprcem pízvuku,
se
starého poítání slabik ješt obšírnji a horlivji
i
než asomíry.
» Starý
uení Dobrovského
byl od té
veršovec"
doby,
nové
co
o proísodii vyloženo a novou školou bás-
nickou, Puchmayerovou, uvedeno ve skutek, první, jenž se od-
A
veejného útoku na.**)
vážil
útok
ten
byl
ješt více
útokem na osobu Dobrovského než na jeho ueni; celý
spi-
sek hemží se osobními narážkami na „pvodce nového veršovstvi," jenž prý (na
Uhích
byl v
*)
echách
narozen, v
Nmeckých rodi, eskému jazyku pi
88) „pochází z
str.
Míst ve spisech i*ozliných
zveden,
verš píinou svého pozdjšího veršoukážeme jen k dvojímu, v básnice Stachových, v nichž pohanni
svých Dobrovským sám nazývá váni, jest
iifi"/t,< i
v
-
.
A
'
;
praví:
„Zde má svj památný kámen, .i-iHanou k zpvu donucený, Sic jen Bohu posvcený." _ ,
nejdelší
verš
mnoho
velmi
„Má hrobka"
báse svou
—
nazývá
obsahující
vbec v literatue naši, okolo „Divný ouinek pothu,"
a
13.000 zpívaje
hned v „n á vští" o Dobrovském
„On
i
na mne poth zízl.
By mne k **)
Fará Onic,
jenž
se
nikdy zdání svého a [jH^iHyijliteratue.
psaní napobízl."
ješt ped Stachem jmenuje, neureejnil neml krom toho pražádného jména
,,íjl,
j\
^jjuiuJ
ujtuu^oiuti víihmii
58 bývalých Klatovských školách vyuen, do
at.
d.
„Zhanni
zemce"
velice
ád Jezovit pijat"
smebez píiny od
cizo-
eským
velkým hlasem všem básníkm
volá
do-
nejšpatnjší jemu jsem mezi všemi
kládaje hned dále: „Já
zpváky." veršovec"
„Starý
mocným pesvdením
hnán do
nikterak
nebyl tedy
vykládá pestrou smsici verš asomrných, sem tam
zvuných, velikou vtšinou však takových, vzdáleny pízvuku
Také
'^''
veršm
boje
asomrné, an
o výbornosti prosodie
ježto
jsou
pí-
i
stejn
asomíry.
i
daleký všelikého obdivování se pružným
jest velmi
a-
klasických jazyk, z nhožto prýští se veršovnictví
somrné; nebo -í;(Í4i«i^;
básní:
zpívá o nápodobení starých
„Nech
^^'
za vámi
š
si
mátl a jí,
Kteíž lett nemohou,
A
'H'^-^-'"^^^^ •H ri-
po kráse jen hmatají
pj.Q
I
gyQy píse ubohou."
Pokud Stach vbec ml právo pozdvihovati hlasu svého eského, pozná se nejlépe z toho, že ve spise svém (na str. 91) se vší opravdovostí vykládá, kterak v
píin rhytmu
„eský vejš
ton (pízvuk) jako
ecký a
na tetí slabiku
nežli-
v milovat jest na
zamilovaný
na
i,
o."
Latinský
nikdy nejde
od konce slova, ku
milovati na
píkladu:
zamilován
o,
držoval se onoho líbezného vyslovování eštiny, ježto
ješt
nkdy
nyní ovšem
z úst staršího
slýchati
již vymírajícího„^,f„nrt
Že podivínská
tato
í<'rvB
slátanina
um
bývá
^f-^
nedošla posud spravedlii
sickém veršování bývá pokládán, toho zásluhu
za mistra v kla-
—
jest-li
jaká?
—
piísti Karlovi Vinaickému, jenž nkteré kusy Sta-
rého veršovce peložil
veršem klasickým J.
i,
pokolení kazatelv našich,
vého ocenni, ano že Stach posud tytýž
sluší
na
Vidti odtud, že Starý veršovec pi-
Jireek
(v
;
o
z
jeho jazyka na svj ozdobným
kterýchžto „pepracovaných"
Anthologii
III.
str.
11)
z cela
básních
pípadn
do-
kládá, že vlastn náležejí Vinaickému, nikoli Stachovi.
Snadno porozumti tumu, ie Jungmaan nemohl pipojiti
59 se
k lovku, jenž náruživosti zaslepen
mrou
dstojnosti vci, které
zapomínal
jsa
nmž
že Dobrovského, o
hájil,
tou
Jungmann napsal v pedmluv k spisu svému, že kdoby mu „v srdci vdným nebyl za náramné o jazyk náš zásluhy, takový
vlasti
i
i
všeho dobra nenávistnikem býti musel by,"
neostýchal se nazývati „ševcem" a „tluhubou."*)
Útok
„Starého veršovce" na panující
krom
bez dalších následk
veršování zstal
toho, že bylo po
nm
mnohem
nesnáze dotknouti se vci tak nemotorn vedené.
asomrné
Prosodii
nepibylo ani jediného pítele
;
jedi-
nému dmyslnému, krasocitému a uenému zástupci jejímu vypadla pichystaná zbra z rukou; ano tak málo nadjný byl tehdejší stav veršm asomrným, že Jungmann sám žádá svého
mrnými
složenou
(Výrazy
báse
aby
vychovance, **)
literárního
„do
nevrlosti)
verši
aso-
lyrických
verš
promnil ;" dokládaje pi tom zcela upímn, „našim že veršm podlé asu všickni se zpiají" a domlou-
(podlé pízvuku)
vaje píteli
„Bume
:
jsou lehí verše píše
opt a
tedy snášeli ví a
asem
tém
to
mezi námi tuším
máme dne
se nevlžící;" a
ješt
zoufaleji
nezíská více
ten prospch, že
dubna 1810.
18.
„Prosodie podlé
:
sob píznivc
asu
pro svou ne-
snadnost a pro zvyk všech evropských národ;
udlejme
tedy tu radost našim vlastencm a zpívejme jak to rádi mají." Pidává pak jakous takous útchu „Ostatn :
sob
dovoliti
(který
s
mžeme
než posud se
více
stalo.
Dobrovský
potšením mi vypravoval chválu Vaši)
vejslovn, že našinci píliš teskn se drží pízvuku,
sob
nedovolují
více,
an
mi
pro
prý
svobodn a pece
velmi
Poláci
pravil
skladn pracuji." Vítz byl velkomyslný! Posléze ješt dne 10.
srpna
1811.
Jungmann oznamuje
A. Markovi, že v jeho Výrazech nevrlosti nkteré verše pro-
mnil, aby neurážely pízvuku: *)
**)
Viz „Starého veršovce"
V
list
átku
str.
„Budete
138, 141. a
nedatovaném, pocházejícím
1810.
z
se
že
na
nebo
po-
diviti,
j.
konce
r.
1809.
m mnohých místech Vaše
bu
lepši
smazav horši sem navrhl, a
piiny odstoupili, že jsem verš k pravidlm o pí2i>;uku (by nás nekacéovalidruzi) nachýlil." '-:. Od té doby není stopy, že by Jungmann v Litomicích byl se pokoušel o vztýení korouhve veršování asomrného; pro?
že
mi
se
zdálo,
jako byste
pvodu
bez
bu
i
mnoho
musilo minouti
muž
háti se zápalem
let
a obezelý starý zápasník
mladých a ohnivých, než se
roze-
konen
odhodlal k veejnému boji za oblíbenou myšlénku mladších ihít- siairttiv oitííifií^i
-ofefio
iioV
iilitá.
íjml^aMh-jj
:
/'ÁfOudÁi ini
li/fi.14
iibohi
-
„....
íj
oibo
olb(»q.
ijuíPVaTíjriqrj.
mJííiraC)?,
"
•
i'T''
"'ítrólKjS^'
i;
;á
(*^"\aí>ti«Yud3!xVíí fJdlii
"uíwMidír ^«te
/)fMun'j«.Jt5Í90s ínjOÍ lioliuofa
í)í^dí1q[0íi
ÍBÍtt
let.
......
^
...
9-^bb'tfití ^l»i^aiííf|bwb
íJíii>tí]í»»uoJfiií '.
.oiftte
(i««¥.
i^
d»s'f
;!
H'',
'
ífattv
.,
hIíívi1»í;4iíV'
ir>Ániii Vili-
.
iiro^íI^V \V<
^.')
Hlava pátá. Atala.
Díve spis
než Ztracený Ráj dostal se na svtlo, vydán byl
pozdji poatý, ale menši a k vydání snadnjší
péra
z
Jungmannova „Atala aneb láska dvou divoch na poušti" F. Chateaubrianda ili jak (r. 1805.) peložený z franiny sám, Chateau-Brianda. Pekladatel nepopíše Jungmann pi tehdejším praskrovném potu depsal se na spise, :
a
„vlastenc" nebylo ovšem ani potebí, a brzo
vdli
kdo
všickni,
jenž za první úkol vybral
jest
si
les amerických,
si
brousil
za druhý úkol
jejžto
podpisoval
se
Jungmann,
básn
peložení nejvznešenjší
v literatue anglické, na nížto
jazyk eský, obral
aby
spisovatelem.*)
a šlechtil
básnický
arovný obraz
pdu
penášeje na domácí
pra-
z
vzdlával
s nemenším prospchem. ástka vtšího spisu, v nmžto spisovatel, nadšený bojovník idey kesanské, složil sv pesvdení: Le génie du christianisme. Chtje složiti báseii hrdinskou o lovku jak vyšel z rukou matky pírody vyvolil sob za pedmt boj praamerických Natchez s Francouzi 1. 1727. Aby pak líení jeho nabylo vrnosti a živosti, vydal se do
básnickou naši prosu a to Atala jest
kraj, ježto bývaly jevištm boje tohoto.
Z
této
a pobytu mezi Indiány vzrostla Atala, kteráž liko episodou v
*)
Také
básni veliké,
se tajemství v této
Palkoyiv Týdenník
mla
nikdy nevyvadné.
píin
pouti
jeho
býti
to-
Skládaje
nezachovávalo píliš ouzkostliv.
na str. 500. oznamuje, že vyšla od Josefa Jungmanna, král. Professora v Litomicích v echách n. p. r. 1813.
„Atala" z francouzkého,
„pkná bááe"
za 27 kr.
'
'^
""
62 obrazy své na míst
ánských dodal jim
samém, v pralesích a chatrích
pvodní
té živé
vídce pojišuje místa
v nové literatue.
trvalého
indi-
po-
barvitosti, která této
Není po-
chybno, že Jungmann sám unesen byl tmito pednostmi po-
vídky tou mrou, že odhodlal se peložiti
Praví v ped-
ji.
mluv ku
prvnímu vydání: „Myslím, že chvalné spisu tohoto
po celém
svt kesanském
pijetí, za kteráž vedle paterého
v brzkém
asu
do vlašiny, jedno
vydání
trojí
a dvojí do ruského jazyka peložení živý,
jakýmsi milostným zármutkem promísený
nminy
do
nejjistjší jest
rukojm,
cit
a
—
sliné
to
pustého a jako pvodního svta vymalování, kterým, zdá se,
vdku
nemálo
pidal skladatel spisu svému
—
mi mne dosti
vymluvena uiní PP. vlastencm mým, že tím neposledním kvítkem siti
literatury
Francouzské naši
jsem neostýchal
Že Jungmann práv na jazyk eský, z toho, že
jest
tuto povídku obral
nejedné
z
a
stopoval
její
1802. a za ti léta již
což jest na ten
peloženi
této
as neobyejn
básn
couzské
pedešlého
pkné
si
literatury
Zanímavjší ješt jest
rychlé.
istý soud jeho
nedávaje se
na svt zcela rzným. vcech náboženských srovnávajíc filosofie
ku pevedeni Vidti
jest
z té strany, že tím
názorem
si
zanímavé.
vysla Atala po prvé v pekladu eském,
rozvoj;
vydána
tický jeví se v plném svtle
o
píiny
okrá-
aae.ar^at^
,í«ma
v mládí svém bedliv všímal
francouzské r.
eskou zahrádku
se.íl!^nU-«fiajfifl'J
mýliti
Jungmannovo
Smýšlení se
celkem
století lišilo
este-
másti
ani
s
duchem
se docela od
vroucího citu kesanského, jenž dýše tímto obrazem z
fran-
onoho pra-
Jungmann s nadšením roucho tak pelivé oblékl je v eské krásné duše toho díla a a zprávn, že i tím zstavil pkný pomník jemného vkusu a volné mysli opravdu filosofické, j <.hj»i*iíí isain w^doq *: lesv amerických.
e
Nicmén
podjal se
Jungmannova v tomto pekladu
a nad obyej
té
doby smlejší.
Jest
Spisovatel
zvlášt
užil
sví
nejednoho
pamti vymizelého, nejedno nové slovo uvedl zde po prvé do svta, a pevedl k nám i nkolik slov z bratrských jazykv slovanských neuposlech v té pí-
slova tehdejšímu pokolení z
68
in
rady „zkušených nkterých
Nechceme
se jednak s tím
tajiti,
PP. vlastenc
a
pátel".
že veliký obnovitel jazyka
v prvním tomto spise svém na svtlo prost
i
vydaném není zcela poklésk jazykových, mezi nimiž zeosudné nelzelo, které pozdji došlo jakési
nedostatkft a
jména nalézá se
velmi nemilé slovtnosti. Sluší toliko doložiti, že dílko toto
dokalo
vydání nového, v malikostech opraveného.
se
r.
1832.
tr iim^]?
'Al'>ílíTif
Hlava
šestá.
Juugmannoya innost pi asopisech,
Hlasateli a
Vídenských Listech. Jungmann vydal z Litomic, eského zvlášt k vyšším úelm básnickým a podnt jím daný psobil v celý další vývoj našeho básnictví a psobí podnes. Samostatná
jsou
pomníky jeho
ilý
kteráž
díla,
duch
jeho
o vzdlávání jazyka
úsilí
pak veden
páni a
jest
prací
dotýkalo
všímal všeho, co jakkoli jeho tužeb a
tak se
co mohlo vésti
unaviti,
bytu
aby
si
ne-
našeho národu,
k jeho zvelebení.
genius na pole
tichý
úadu
však ani povinnostmi
nedal se
svého ani jinou namáhavou
asopisecké,
té
Tím doby
ovšem opuštné a smutné. Krameryusovy noviny zasluhují ovšem chvály, že dlaly tolik, co možné bylo v tsných okolnostech a jadrným, ryzým jazykem vypravovaly lidu,
co se ve
svt dlo
a inívaly zmínku o vycházejících
plodech domácí literatury.
Ale dlouho nebylo lézaly útoišt, z života
by
kde
kde by pouení a zábava na-
listu,
se
mohlo promluviti o tch vcech
národního a zvlášt literárního, jichžto krutá té doby
censura nevyluovala.
piln potebí
jest
Cítili
takového
ovšem
listu
a již
by k njakého orgánu
vlastenci Pražští myšlénku, jak
pomáhali založením *)
Dne 31. ervence Vidn: „Es will
um
tehdejší spisovatelé, jak r.
r.
sich
1800.
psal
hier eine
1800, petásali
pední
zvelebení literatury naliterárního. *)
Teprve
F. M. Pelzel V. Zlobickému do bohmische Gcscllschaft formiren,
die Sprache emporzubringen ; dazu will
Grammerius
(sic) alle
:
65 o šest
pozdji podailo
let
se vyvésti myšléukii
ei
Jan Nejedlý, professor
žovanou:
Hlasatele
jal se vydávati
k
es
a
dávuo
uva-i
eské,
literatury
é h o, „spis tvrtletní
k
pro-
spchu a potšeni všech vlastenc."
Tžko otcm
nyní
pochopiti
ím
zúplna,
byl tento
Hlasatel
Nemli posud orgánu nižádného, jimž by potebám duševním bylo se jakkoli inilo zadost nebylo ani listu našim.
:
zábavného, ani pouného, ani literárního a tím vším
Hlasatel eský. dležitostí a
Proto
vku pední
devatenáctého
má
Hlasatel v prvním
místo v literatue naši,
psobením v
rozvoj
další
stal se
desítiletí
pevyšuje
i
národu našeho vše
co té doby u nás na poli literárním objevilo se a po-
ostatní,
jišuje zakladateli
a vydavateli svému památky nehynoucí. Bylt tehdy Jan Nejedlý na vrchu síly a innosti své nejplodnjším spisovatelem eským, vládna jazykem vybroušeným dle vzor z doby Veleslavínské. Jsa o ti léta mladší než Jungmann pedstihl jej záhy množstvím a rozmanitostí spis vy-
daných ziskav
pedních ského
i
té
zvlášt pekladem prvního
si
doby
muž
Když pak
Pelzla.
vku
v 25. roce
svého
definitivn.
Iliady uznání
Dobrov-
Pelzel ochuravl, staí se Nejedlý
zástupcem jeho v uitelství
jazyka pi universit, kteréž
udleno
zpvu
v literatue eské, Procházky,
mu
Mladistvý
po
Pelzlov
brzké smrti
nástupce
eského
pestárlého Pelzla
hned pi prvním vystoupeni na stolici uitelskou zpsobil píjemný dojem v posluchastvu pružnjší výmluvností svou i
jevil
v prvních letech innost neobyejnou. Roku 1806. byv
k tomu pohádán od pátel i
do
dal se
domím
díla
úkolu,
jejž
s
nevšední
vydávati Hlasatele horlivostí
a
podstupoval. Slova, jimiž
satele
pi
tém
po sedmdesáti letech
první
jal se
výprav na
cestu, nelze ani
—
ísti
bez
s
eského
plným v-
provázel Hlatéto
pohnutí.
chvíle
—
„Be
se
Wochen einen halben Bogen s^iner Zeitiing beilégen sub tituló Hlasatel literatury eské. Aber es geht sehr langsam. Man tritt alle Montag bei Dobrosky (sic) zusammen." V bibl. musejni.
0t8í
k krajaura svým
Hlasateli milý! z Prahy
echm,
pí znným daleko bydlicim Slovanm! Projdi smle vanm
všem podlé jazyka
i
Pán
ních
skvostné a nádherné domy chaloupky; hlásej jim svatou
obyvatel k
vlasti
neporušenou horlivost,
i
svadlá
pednízké
i
povinnost
ohnm
upevuj a rozncuj neuhasitedluým
;
vlastenc
tilých
Mora-
široko
z
ušlech-
a vyprahlá
nevlastenc srdce oberstvuj, aby jako štípkové vadnoucí
opt
lívánim
Vzhru!
se ujali a hojné
Rychlým pospš
si
i
prospšné ovoce vydali
za-
vlasti.
krokem a neustávej v pedse-
vzetí svém chvalitebném; vlastenci praví a vrní tebe pijmou a s tebou se potší; pijdeš-li na nkterého
rádi cizo-
zemce aneb odpadlého cizokrojného Slovana, an by t, že Slovan
jsi,
se posmíval
hanl a
tupil,
kroji,
opi
aneb tvému Slovanskému uštipan a
obo
neb jsa ze
se naii;
svt
slavného, stateného po všem nejrozšíenjšího národu pošlý na své bratí žádné neslušné i
a utrhané nesmíš dopustiti hany; bran a zastávej
velikého
národu slávu, rozšiuj štstí a slavné Slovan jméno'' a
Pkná, zvuná duší, prýštila se z
byl
z
Bylt ásti
veliké
i
„vlastence."
'
íMr>;fv"';'
mamidlem slabých
netoliko
vydavatelem
spisovatelem
svého
tém
a
Hla-
všecky
pí-
riv^
Pedním pomocníkem pi dležitém
mu
náš Jungmann.
díle místo
Nejedlý
a nesnadném díle sám vytkl mu v prvním
estné položiv lánek jeho „O
jazyku
hned po svém pedním lánku „O lásce k
Rozmlouvání saické,
ježto
máme
toto z
jest
péra Jungmannova. Skládaje tuto pa-
vku, kde smlá myšlénka nebledne ;
stavil
i
neváháme po
sob
eském"
vlasti."
nejstarší sepsání pro-
mátnou obranu jazyka svého byl práv hou
d.
a z pevné vle, jakož
v nmžto, Jtolem sebe. shromáždil
satele,
'
pesvdeni
osvdil skutkem.
Nejedlý
redaktorem, ale
šící
slova nebyla nikterak
plného
t.
tvrditi,
ticetiletý,
v tom
píliš chladnou rozva-
že nade všecko, co prosaického
Josef Jungmannn,
rozmlouvání
z-
„o jazyku
63
eském" pedí
svžestí
a jadrností
jazyka
zahniuto
dvma
smlostí my-
i
šlének.*)
Rozmlouvání hlosti
toto
jest
lánky, rozsá-
a povahon zcela rznými.
První Hlasatelova
— —
vyšlý hned v prvním díle
v podsvtí se zvrhlým Cechem, jazyk tvoujícím,
ustrnuti Veleslavínovo
nad národní
janv
svých a srdce jímající bolest jeho
vosti.
Bídný
smšný,
echáek, rozumem
staví
se
i
s
kleslostí kra-
dramatickou
za stín velebné postav Veleslavínov,
tu
hoekuje nad
Šastným obratem umí pak spisovatel, pojednáním tímto chce povznésti mysli krajan svých
záhubou jenž
vlasti
své.
a zbuditi v nich
K vedlivý
nadji v
smr
váni svému
lepši
svdek
rozmlou-
dáti
lepší budoucnosti
posavad po všem veta.
jehožto jazyk zcela nepošel.
ten,
a
a
oiien štp vašinc, odraný, nicmén zdá se pouštti nové pupeny,
dobu
Stoji až
a
aby ješt dobrý za-
hradník jest ho šetrný, jenžto v sadu svém každý
rovnou péi pstuje.
v prsech se
v
ijící.
povinnou
vlasti,
kde
Ti,
jste
k
matce
té
vy snažíce se
strmek
eská
ustali,
ro-
lásku
uchopuji
eského umní a vytrhnou (butež jednosvorní !) slavnou :*)
I
Povstává, dím, ušlechtilejší
synové
zdánií
Živ
po tu
vkol dušený,
ostím
silné dosti,
jednou jeho pedešlá mladost se obnovila; jen
dina,
spra-
echách dje a ukazuje národ eském. „Nermuf v
co se nyní v
toho,
se Danieli;" praví, „není ješt
národ
budoucnost,
povzbuzující a smiující.
Adamovi pistoupí Nmec, stízlivý a
Danieli
znamení
jest
ži-
mrou
jazykem rovnou
jenž jako prorok na zíceninách jerusalemských
mu
roníku
prvního
Adama z Veleslavína eský pebidn zpo-
líí potkáni se Daniele
V; ^Sebraných spisech"
eském po
druhé
(r.
„(1803. v Hlasateli
rozmluvy dávati se
r.
I.
1803. v
poal
svých vydávaje
1841.)
„Rozmluvy"
naznail Jungmann
str. 43),"
I.
o jazyku
vydání jejich:
což zpsobilo nedorozumní, jakoby
Hlasateli byly vytištny, ježto
teprve 1806.; rok 1803.
Hhisátel vy-
ukazuje toliko asj
sepsány, jakož Jungmann na str. 153. ných spis" výše dotených výslovn pipomíná. 6* byly rozmluvy
ký
„Sebra-
«8 druhdy jen
vlast
svou
(a lze
jestli
a posmchu okolních národ,
z písloví
pochybovati
li
nás milostivý, k žádosti Milion
svým!"
;'
Rozmlouváni
v tenái; ježto
vrných
nakloní ucha svého
Rudolf odpoly, docela otcem Slodllb^javrtí v i);i
a bude, jímž byl Karel
vanm
dobrý otec národ, král
?) ten
i
první
toto
zvrhlý
se vzbuditi cit národní
snaží
echáek
bídnou hatlaninou na
s
a podlým smýšlením v srdci nutí
jazyku
dání jím,
vymáhá
si
Daniel Adam,
vznešenou myslí a horoucí láskou k
hoem
nad záhubou
pohr-
bývalých,
plnou úctu a
vlasti své
nejživjšími
vlasti
tenáe ku
echv
obraz
barvami vylíeným
uchvacuje srdce tenáovo. •^
Jiné povahy jest rozmlouvání druhé, vytištné v
díle
prvního roníku Hlasatelova na prvním míst, pevyšuznamenit pojednání první rozsáhlostí svou.*) Ježto
jíc
v prvním rozmlouvání
uinn
tetím
skvlý útok na srdce tenáovo,
mluví v druhém bystrý rozum za
vc
jazyka a národu
e-
ského porážeje bitkou zbraní všeliké ty námitky, které lichá vzdlanost,
povrchní
„svtaobanství" a pohodlná politika
prospšnosti snažení národnímu té doby inívaly a iní posud
v rozmlouvání druhém chce Slavomil svírá
mování svého
spisovatel
„svtaobana" tak, že
jeho nejsou znalí;
i
snažení jícího
eskému
domu
rozu-
toho jej
lidu
rozdílném
eskému mnoho
uiti a zpravovati, jazyka
mu posléze proti národnímu dvodu krom toho, že „dobré panu-
nezbývá
toho žádá, aby z
toho choulostivého
z
kdo mají
jiného
opatrný „Slavomil."
etzem
národ pirozen na
a uznati, kterak rozdílnost
ti,
tuhým
musí jednu posici po druhé opouštti
jazyku zakládá se a kterak
škody vzchází, že
Protivu
;
tenáe pesvditi.
dvodu
ech
neleká
se
Nmci
se
statený
„Já bych zjevn mluvil,"
Ani
stali."
nemén dí
„byf
i
než celý
svt za svdka stál. Dvr náš i s uepátely zachází pravotn: my bychom s pravdou peden jíti se štítili?" i vyzývá pím krajany své, aby prosebn obrátili se ku pano*)
Rozmlouváni
I.
ujímá v „Sebr. spisech" 4 strany, IL
tém
21.
69 vniku o šeteni jazyka svého.
odepel?
„Již-li jim,
kdy eho
požádali,
Zdaž k pokynutí svých vrných vždycky nebyl Vyvrátiv pak námitku, že by mnohojazynost
peochotný? pekážela
a moci iše klade na
sile
„nkolik
konci
po-
božných žádosti," „aby nám opt do škol a radnic jazyk nás milý uvedli, aby se mládež eštin uiti musela, aby všem Cechm láska k vlasti své a svornost mezi sebou.
Nmcm
pak našim vtši snášelivost nás a vtši chu k našemu jazyku s nebe do srdce vstoupila" dodávaje posledním tržením péra ješt ironického páni, ,,aby každý, emuž jak náleží nerozumí, jak
a
tupiti
hezky varoval
lovka, hanti
na skromného
slušno
Celý chod
se."
rozmluvy
o nevšední dialektické obratnosti spisovatelov, z
meem
námitky pirozen vyvozuje a bitkým
svdí
an námitku poráží
a
odprce pivádí k mlení. Ale rozmlouvání svdí o nemenší statenosti obanské pvodce svého. Vyslov uje tu mínní své s takovou oteveností, rázností a neohrožeností, že tu stojí co njaký tribun lidu utlaeného vytýkaje utiskovatelm kivdy které páchají i od,
suzuje
pímo
losti
„k
ponmovací vymyšlenou na
celou tu soustavu
záhubu národu eskému. uitele
státem
,
Kdo by
zízeného,
se nepodivil mravní
an
eského
udusily" a
školy naše poslední zuik
nazývá
tomu nejvíce hodnými, by
vtipu
sm-
proti
i
nmeckým soudm
zdvíhá skromnou otázkou tžkou obžalobu: „zdaž od našich
ouad
pouhý Cech spravedlivosti
kdo by nehledl
s
bezpen
se nadíti
mže?"
úctou k šlechetnému obhájci, an jazykem
opravdu biblickým líí opovrženost a bídu utištného národu svého, jenž „jako tam u
svých zakle
jest, ježto
Egypan zatím
ku pluhu aneb
cizozemec nadutý
zemskou a prospchy jeho se uvazuje." a vlastenecky vroucí jest z
neznalosti
eských pi kterak
e
šidlu
v
otc
správu
Tak pímá, rázná
v tchto rozmluvách, že jenom
jazyka eského
a úplné
nevšimavosti
spisv
úadech té doby možná vysvtliti si, bez následk spisovateli nemilých. Bylof
vyšších
zstala
jedinou asi výhodou, kterou
ml
národ
eský
z
neznalosti
t
mo pi
jazyka svého
iiadech,
mnohou myšlénku,
mohly pronésti
spisy éeské
že
smlost by byla vzbouila krev
jejížto
jednak bázlivé, jednak nepíznivé byrokracie.
eském" nemohlo
Rozmlouvání „o jazyku
dojmu hlubokého ve tenáe. dva
duch, jichžto
z nejvtších
duševním
vbec
u nás
nad
bez
zstati
Postaí ukázati k tomu,
mocnji
jiné
že
a životem
díla národní literaturou
Saíaík a
hnula,
Palacký, zvlášt tímto „rozmlouváním" byli probuzeni k
ci
tu
a snaženi národnímu.*). ZiL, -j.^,,
Jungmann byl
,
.dob
své
—
i
dále po ti léta, co vycházel Hlasatel v první
—
1806., 1807. a 1808.
stálým jeho pítelem
Mezi lánky z péra jeho do Hlasatele pe-
a pomocníkem.
míst peklady ti r o zmluvLucianaSamosatenského, ježto svdí o zvláštním
šlými klademe zde na prvním
Jungmannov v
zalíbení
Že Jungmann
již
tomto vtipném rouhai pohanském.
za prvních
Litomických
let
anovy piln
ítal, vidti netoliko z
dialog, ale
i
eském"
z toho, že
tí jeho
druhém rozmlouvání „o jazyku
v
tikrát Lucianem se dokládá; aniž
psobení Jungmannovu
ítajíce
spisy Luci-
peklad
tchto
i
mýlíme se pi-
že svat a
to,
kolléga jeho
Ignác Hájek, jenž jinak neukázal veliké chuti k spisovatelstvi, jal se
zýváf
pekládati rozmluvy Lucianovy jej
veejn k
Jungmann ješt
r.
1820.
(v
na jazyk eský; Slovesnosti
dalšímu pekládáni slovy velmi
str.
vy321.)
srozumitelnými:
„Od nho (Hájka) ekáme eského Luciana." Jest
pak
„Timon neb nosti
*)
v roníku
nevlídník," v
prvním
krásy" a „Diogenes a Pollux."
Viz
Šafaikv životopis v Nau.
Palacký ve schzce sboru na února 1873. v staré
síni
Dr. Rieger a pítomni byli '
^'
íí^' ''
pravil, že cit
Zdá
Slov. sepsaný
se,
dlouhý
dialog
„O marJungmann
kratší
že
synem jeho Vojtchem. Jungmanna dne 23.
oslaveni Jos.
radnice
krom
Staromstské, jižto pedsedal
jiných
len
hr. J.
Clam-Martinic,
výslovn j. tením „rozmlouvání o jazyku eském" vzbuzen v nm
nám. purk. Huleš, radní Hanke, '
Hlasatele
roníku tetím dva
národní a snaha nauiti se
šk.
rada Wenzig a
dkladn
jazyku svému.
;
71 sám
krom
ložil
ponechávaje díla toho
tchto tí rozmluv nieho více
Luciaua nepe-
z
aspo
Hájkovi, jenž je
J.
z
ásti
vyvedl. *)
Jako ukázky
ecké, vidti
svdi
studium
literatury
lánku Jungmannových v
Hlasateli,
Luciana
z
z jiných
o
že ilá jeho mysl obrácena byla ku poesii pedních národv novovkých. Již v prvním roníku potkáváme se s výteným
as pekladem
na ten
Biirgerovy „Eleonory," kterouž tu
pe-
kladatel nazývá „Lenkou" (v H. vydání Lenorou); z literatury anglické potkáváme se tu v U. ro. s heroidou „Psaní
Eloyzy Abelardovi'' od Popea a
s
Grayovou proslulou
„elegií
na hrobkách veských"; v ro. HI. peložena jest delší satybáse Popeova „Lazebnice." Jakož tyto peklady jsou
rická
vbec jazykem
i
sluší
zvlášt povšimnouti
výteného verše jambického, jenž pravidly
si
naskrze zpravuje jsa,
nemže
Zajímavý
zajisté
míry
úkaz,
pi zvu ku Jungmann
o tom, že pí-
veršováni,
pece
skut-
svdomit ekaje koneného
se ho velmi
onoho areopagu ueného, jemuž dležitou pi aso-
pízvuku pedložil k rozhodnutí.
proti
Krom
tchto
v Hlasateli (IH.)
vdný
peklad
pvodní
žák tkliv
básnických, vydal
elegii
Z prosaických „Hra v šachy" (Hlas.
vyjádil
lánk
zármutek vrných
ech
jesuity.
ostatních
nejrozsáhlejší jest
píbhy
vzácné této hry se
kde
I.),
Jungmann
„na smrt Stanislava Vydry,"
odchodu horlivého uitele a vlasteneckého
vypravují a k konci pipojuje se jambický
básn
že
pesvden
eského
býti základem
kem pidržoval nálezu
jížto
se.
jakož výše vyloženo, té doby
zvuk
z
veršem mistrovské,
peklad
latinské
o šachovní he, kterou vlaský jesuita Dominik Ludovici
složil;
v tchto verších pekladatel šetil co nejsvdomitji
i
Pkný
výatek
spis šlechetného kvakera a proslulého vynálezce hromosvodu Benjamina Frank li na, tohoto pravého praktického mudrce nové doby, pravidel pízvuku.
„Starý, *)
V.
J.
jest
chudý RichS,rd" JuDgmaima
Hist.
lit.
i
ze
aneb prostedek bohatým býti
es. U. vydáni
str.
435. ís, 928.
r72 (Hlas.
v témž díle nalézáme
11.);
nmžto
peložený, v
„píbh
i
líí se úmysl Jupiterv, „uiniti všecky
šastné," kterak když proto
lidi
a
zprávy, že lidé toliko po uveselení,
cti
k oblažení
prostedky
Mus na svt
posláno sedm
lovka
s
satyrický," z ruského
když pinesly
bohm
a bohatství se shánjí,
rozumu a ctnosti nedbajíce pevn uložili, že tmito dary po tch tech poselkyních toliko ty opatí, kteí „mají rozum a ctnost."
/tM!f^'ii:í;^:
Krom
lánk,
tchto
„Sebraných spisech"
(r.
ježto všecky nalézají se
asovou
a jimž
Jungmann
sbíraje u
mly
v
jeho
ješt dva kusy
1841.), jsou v Hlasateli
prosaické z péra Jungmannova, které
i
zanímavost toliko
vysokém stáí roztroušené
plody mládí svého nedopál místa mezi vybranými.
Jest to
„Kristiána Flísa, holandského lodního zprávce udatnost a podivné se zachování" (II. str. 457 466) a Slezská povode (IH. 304 313). Než Jungmann peoval
—
—
o Hlasatele
dne
povzbuzováním pátel svých ku
i
15. listopadu
Vás, byste Hlasatele vzal do
nho
Nejedlému
P.
nahodí
práci;
píše
1808. A. Markovi: „Zvlášt pak prosím
r.
posílal,
své starosti
bu
bezprostedn, neb
skrze mne, neb to jsem jemu
pomcka
a vždy
a
již psal
nco
do
když se
pipovdl
nemoha pro velmi dležité zanesení se pracemi jinými sám psáti, za sebe muže jiného postavím a ten muž že jste Vy!" Pomáhal pak Jungmann Pllasateli nejenom rozmanitými a etnými plody ducha veršem prosou, než i prací zpsobu na jeho o
žádost,
že
i
mén
píjemného a
vdného
na Hlasatele v Litomicích „Hlasatele"
r.
:
bylt sbratelem pedplatitel a
v
okoh.
Ve tvrtém
dílu
1806. jest „zpráva o tomto spisu tvrtletním,"
v nížto se oznamuje, kde se
na
pedplácí;
tu
pak mimo
Prahu jmenují se na prvním míst Litomice, kdežto se pedplácí „u
Pana Professora Jozeífa Jungmanna."
Roku se
ovšem
1809. pestal Nejedlý vydávati nik^;erak
vydávání dalšího^ ano
otázkami a žádostmi vydávati
jej
na
list
svj neodíkaje
in
spisovatelm
dotírajícím neustále sliby, že
bude
opt, jak mile odstraní se pekážky, píliš drahý
:
73 papir a p.
Ubíhal rok po
asto opakovaného.
a
roce
Nejedlý
neplnil
slibu
Nikdo nestopoval
pipovdí a nadjí dávaných a vzbuzovaných bedlivji a nedokavji než Jungmann. Listy jeho píteli Markovi dotýkají Hlasatele v
té
píin
každé
chvíle.
„Hlasatel snad
Dne
ervna
20.
eká
lepších
30. prosince, opakuje v listu
nieho jistého koncem téhož roku, dne
1809. neví ješt
as"
;
témuž píteli slova Palkovie,
„muže výborného a neunaveného," jenž prý „právem do P. Nejedlého, že ustává a i
dokládá
s trpkostí:
touží
z první vroucnosti své vychladl,"
„tak jest! jeden u
nás se
Dne
druhého a pracovati nikdo nerodí."
spoléhá na
února 1810.
9.
opt nadji, že Hlasatel bude vydávati se an píše „zpv o Igorov tažení proti Polovcm" vyjde v
má
píteli, že
Hlasateli
a „tak že ho bez toho uvidí." Ale
v
již
dubna
18.
listu
t.
r.
mluví
o
tom,
drahotu papíru „nechce Nejedlý Hlasatele tlaiti,
aspo na
se jeho cena zvýšila radil
mnje
lepším
mli;"
Hlasatele
jedlého, „že více
býti,
ale v
3
zl.,
k
emuž
abychom dražšího literator jest."
by
že
mu
on „prý
žádného
nežli
témž list touží Jungmann na
Advokát než
pro
že
le
Ne-
J.
Le brzo potom
(v list bez datum)
dává A. Markovi strun veselou zprávu
„Hlasatel se tlaí"
— ježto se ovšem ukázala býti nepravdivou.
Dne
:
ervence 1810. mluví o vydáváni njakého den-
5.
níku jako o zbožném páni, kteréžto by se vyplnilo, kdyby
„spolenost eská" se „stloukla," která „z úroku jistiny (dobe opatené) knihy vydávati by mohla, zvlášt denník njaký,
teba jen Hlasatele dále, však když ádn vycházeti bude a více pracujících vznikne a lacinji se dáti moci bude, také dobrý bude." Koncem srpna (29.) má opt zprávu o nco radostnjší: „Hlasatele
posavad
lovk líný nad míru, ale vydá inné tžce nesl Jungmann
licho
listopadu"
vdti,
„že
P.
tžká vydal Nejedlý
z
jak i
mi
píše."
emž
na
dává píteli „posledního
Nejedlému
ped vírem
a jemu ješt jednou pedložil, aby Hlasatele
po
Sliby
—
konen
psal
vydal
;"
Nejedlý konejšil horlivého pomocníka a povzbuzo-
vatele svého
optným
slibem, jak
Jungmann oznamuje Markovi
:
74 „Nejedlý mi píše, abychom jen shromáždili; zajisté vydá, jen co ponkud lacinjší papír a tisk bude." Za celý rok 1811. nedje se v listech Jungmannovýcb zmínky o Hlasateli až v den pedposlední
dne 29. prosince
:
že Hlasatele
oznamuje píteli Markovi, že jeho „Vý-
(30. prosince), kdežto
razy nevrlosti"
Nejedlý do Hlasatele chce
i
zprávu opakuje dne
ledna
6.
vzíti,
kteroužto
1812. s opatrným doložením:
r.
pece nkdy ho vydá." A v prvních msících r. 1812. (v list bez datum): „Hlasatele vydá zajisté Nejedlý, ale ne díve než budou lepší peníze, ponvadž tuze drahý tisk i papír." Tato nadje byla 2. bezna ješt velmi vzdálena, nebo teme v list jeho opt zbožné vzdechnuti „K éž jen P. Nejedlý posléze k vydání Hlasatele se namí !" Potom tratí se ,, moský had" z listv Jungmannovýcb, až „jest-liže
opt po
více
dne 30. srpna z
tech
než
1816.
r.
Litomic poslaném
jití
pochybuji."
v pedposledním list A. Markovi
dvma
praví
slovy: ,,0 Hlasatele vy-
do Prahy provázel neumoitelný Hlasatel
I
Jungmanna; první jeho
list
odtud A. Markovi daný 11. ledna
mým
1816. pináší veselou novinu: „P. Nejedlý
zamil
a pimluvením posléze
jeden
a
Pana
sebrati zvati,
doufám,
zdání o
J.
své
založen
to
jiných
povaze,
slyšeti
nechci nesnaditi,
toliko
nechce
vda
též
pipojuje
uiníte,"
„P. Nejedlý zdá
lepší
dobropísemnosti
a na
3.
;
já
k
nieho o to
o
as
aby
nco
tomu
dále
po-
zanímavé
ponkud
se
má
;
4tý,
tam
Mžeteli
byl.
neb
Vetešníka že
Nejedlém.
k pedešlé v
bh
ponuknutím
se vydávati Hlasatele
na 2 svazeky pohromad a zbírá na
aspo na
—
na povrchu
letech ukazuje se
—
vraceti
novotách
sním
jako každý, že
v
se
tom
vzdlání naši literatury nezáleží! Kýž bychom mli hodn mnoho pkných graii!"
Avšak po
nemže
dáti
roce jist *)
t. j.
že
více než devíti msících,
píteli jiné zprávy
vydá Hlasatele
i
dne 30, íjna,
než: „P. Nejedlý o referentu P.
Tvrdému
novém *)
pi-
vcech školních pi gubeniium, upimný vlastenec, Jungmann ódou r. 1816. (v Sebr. spisech 1841. na str. 7.)
referent o
jejž oslavil
tebas jen v bratrské ortho-
spis,
75
povdl." Zatím ídký obláek pravopisný zhustl v erný mrak a již 31. ervence r. 1817. dává Jiingmann A. Markovi zprávu velmi vážnou, že pistoupení veejné k oprav pravopisní
mnoho konci
trpkosti,
Po tomto
roztr-
nhož potom obma
vzešlo
ho pátelství Nejedlého."
,, stálo
dávných druh
žení
literárních, z
dotýká Jungmann Hlasatele ješt pi samém
1817. „S Nejedlým jsem více než po
r.
skrze tu orthografii; on nechce bych
i
rád
nevím
mi vydávati
pislíbil
tedy jak to vypadne.
(ale to
kolikrát)
již
aspo
musím hnedle iinak se o byl ven pustil, kdyby Slovník na
bych se
lét tyto
sebe
snésti té novoty
Nevydali on,
rok. již
užil;
jí
pl
my trochu jsme mrzuti na
dni poprvé mluvil,
a já
Hlasatele
2
ástky
to starati;
srdci
pí-
lišn neležel."
Tenkrát
—
dlého vykonán, zúplna
—
po desetiletém odkládání t.
byl slib Neje-
1818. vyšel Hlasatel opt, v okolnostech
promnných:
vydavatel, jenž byl
r.
1808.
stedištm
všech literárních snah, byl nyní toliko hlavou strany stavící se
píke
pokolení další
proti
všelikému pokroku v jazyku;
obracelo zraky své
k stran
vzdlávání jazyka, k stran,
pravopisní
jejížto
Dobrovským navržená,
a dorstající
protivné,
usilující o
korouhvi byla oprava
jejížto
hlavou
stal
se
Josef Jungmann.
V Hlasateli r.
1818. není již ani
ádku z
péra Jungmannova.
•tli
mH
'"3
'(rr-icV
''v,l«)íri><
Hlava sedmá. Prvotiny
pkných umní Hromadkovy. (Listy Vídenské).
Tou dobou, když Nejedlý vydávaní pisliboval
a
Hlasatele neustále
odkládal omlouvaje se drahotou pa-
neustále
píru a lety válenými, založil ve Vídni na
poátku roku
když se mysli všech národv evropských
již
a o smrt
o život
Úkol,
pd pd
jenž
nenávidnému svtoborci, nový
proti
Jan Hromádko
literní
zdál
se býti
as
na ten
nesnadným
píliš
doby, vzal na se na
té
—
což pi muž beze jména, bez schopností ano jazyka eského na vysokých školách zvlášt hodno
cizí
uiteli
list
*).
domácí pednímu spisovateli
na
1813.,
chystaly k válce
pamti,
bez
i
potebných k
vlastností
Ze všech
dostateného vzdlání jazykového. dílu
pedsevzatému
ml
Jan Hro-
mádko jedinou, jakousi smlou, tém dobrodružnou podnikavost, však nedostávalo se ani potebné rozvahy pi poínaní ani poádku a zprávnosti pi provádní.
jížto
S novinami svými
spojil zvláštním
proti ohni a krupobití tak, že
zárove
pojistil si
Zaav té
r.
zpsobem
*)
Jest
pojištni
statku svého.
1812. vydávati
„Cis. král.
Vídenské
doby nejrozšíenjší noviny eské, pijímal
nauné
i
každý pedplatitel na celý rok Noviny,"
do nich též
a zábavné lánky, jimžto od 1813. vnoval zvláštní
to
jedna z mnohých zvláštnosti tohoto
literatury
„piofessora
ei
a
eské," že jméno své na list svém tverým zpiisobem
dával tisknonti
:
Hromádko, Hromádko, Hromatko, Hromátko
astji vyškytá se Hromádko.
;
nej-
; :
T7 plarchový, pozdji též archový, jenž však nevycházel
list
pravideln jednou za týden, nýbrž dosti asto nkolik nedl neobjevoval se
Tyto
s
nemalou
tém
sebe za nedlouho všecko
poteba
veliká byla cti,
že mohl
krom
umni"
pkných
„Prvotiny
listu
nedokavých vlastenc.
bolestí
shromáždily
spisovatelstvo
podobného.
eské
kolem
—
tak
Vydavateli dostalo se
jiných mezi spolupracovníky svými uvá-
spisovatele. Dobrovského, PuchmaHnvkovského, Kinského, Poláka, Dlabae, Gallaše, a mladistvé tehdy A. Marka, V. Hanku, V. Svobodu Navarovského mezi podporovateli byl ovšem Josef Jungmann.
dti nejslavnjší
té
doby
jera,
i
;
Melt Jungmann
té
doby,
zvlášt od vydání „Ztrace-
ného ráje" povst ve spisovatelstvu
eském
tak slavnou,
že
Hromádko poínaje vydávati „Prvotiny" pál si jeho rady a pomoci. Než Jungmann nevšímal si z poátku ani novin jeho politických ani literních píloh k nim tou mrou, že ani nepedplatil na n. Dostav prvních ísel píloh ku peteni „Ta jedna píloha píše A. Markovi dne 22. února 1813. k Hromadkovým novinám se mi líbí kdyby jen u každého ;
numera plyne
nco
a
že
takového
ml;
prosodie
kulhá, *)
ta satyra
za
to
Horácova ješt hezky
nemže
ten,
kdo
ji
zaslal."
Ješt 1. dubna táže se Marka, zdali „drží Noviny Hromadkovy;" rád by je prošel teba po „roce najednou." Hromadkovi však bylo stranni se tak vá/.eného spisovatele
Jungmann velmi nemilé a snažil se získati si jej k nmu dvojím listem, aby si jeho pomoc zjednal píšef Jungmann dne 8. dubna r. 1813. píteli Markovi „Tuším jsem v pedešlém psaní Vám zmínil o Hromadkov druhém ke mn listu **) a mé k nmu odpovdi, v které
jako
J.
^
i
obrátil se
jsem
mu
vydávati,
radil,
aby
na míst novin Denník na zpsob Hlasatele asi
3
zl.
stál,
že
mu
pomáhati budeme.
myslím od novin neustoupí." *)
**)
Hexametry tohoto pekladu
Zmínky takové
(v
II.
List
není v list pedešlém.
1813.) jsou
pfzviiné.
On
71
v
I-,
témž
nemže
a
list ozaoíuje
vera ponejprv
(sic)
se
myslem."
té
a
omylem
dovtípiti, „bylo-li to
Ježto
„mu Pan Hromádka
že
píteli,
novin svých poslal,
doby nebyl ješt
nežádal"
jich
ili
njakým
ou-
Hromádkova
díla
ni-
žádným skutkem úasten, dává o dva msíce pozdji, dne 9. ervna témuž píteli vdti, že „panu Hromádkovi, kterýž
mu
necbtjicímu posílá svých novin, poslal
Od
;
té
horlivjších
než
— cizích prací".
nimi jeho „elegii na Durycha".
Ufiezi
i
doby byl pak Jungmann
i.
1813. a 1814. z nej-
r.
pomocník Hromadkových
pátel svých
A.
Marka,
Fr.
rr;
prací svou
netoliko
Vetešníka a kanovníka
Litomického, Jana Tacheciho. První patrný
píspvek Jnngmannv do
„Prvotin"
jest
peklad známého Nmce Her dera, výmluvn hájí Slovanv proti útržkm cizincv, zejména svých krajan vlastních a uznávaje dobré vlastnosti a ohlédaje rozsáhlá sídla Slovanských národv prorokuje jim šastnjší budoucnost. Bylt Herder vbec milákem Jungmandotýká. novým, jehož na nejednom míst O slovanském smru Jungmannov svdi též peklad místa ze spisu ušlechtilého
jenž
vdn
pojednání Bartolomje Kopitara „o
slovanský chnáeích
prostedcích jim se nauiti," kou pozornost k sob obrátil.
kterýž té doby veli-
a
.
,
,
,
Struné pojednání Kopitarovo podávajíc svtlého pejazyk a národ slovanských vytýkalo hlavní doby
hledu
i
literatury všech vtví.
ím
se vsak vlastenci
na konci pojednání
„nkdy ecké díti s
pitara
dialekty v jeden
slovanskými."
k Dobrovskému
*)
*)
vyslovena nadje, že jako
srostly,
tak se
nkdy mže
—
jak KoAno „vychytralý Krajince" vychytralý baron Hormayer v listu
nemén
nazývá
že jakkoli by
byla
slovanští zvlášt rozeháli,
— a opatrn
si
—
byl tehdy ješt tak
byl pál, aby
upímným
Slovanem,
obecným jazykem spisovním
Vytištno bylo pxtvodn v „Wiener allg. Gelehrten-Zeitung v dubnu. '!•>» 'V/'^;HI!7 />iíh'i ;)H( Íl1:!ll ''
1813.' ^
7^
79
z
poledních
náeí, „svou piro-
zenou povabou jemnjších a
mkích,"
nenamítal nieho ani
Slovauum jedno
se
stalo
proti tomu,
kdyby štstí „teba nejtvrdšímu
vždy, prý,
by ješt
tento jazyk proti
i
žezla podalo;"
jiným
jazykm
lib
zazníval.
pekladatel
Vlastenecký
pisvdiv
celému
náeí
námitky, v skromném poznamenání toliko hájí
mnohé
že mají
Tímto ukazující
lánku bez „našich,"
zvláštní pednosti.
smrem
všeslovanským bére se
k tomu, kterak
uení
si
i
jiný delší lánek,
všímají
Poláci
literatury
ei
Jana Kosako vského, lenatovaryšstva pátel nau k, tené dne 5. února 1803. ve Varšav." Uený biskup v této ei velmi upímn pieské.
Jest to
pomíná
i
„výtah
z
svazkv píbuzenských
Polským a
eským
nový
duševní v
život
dva spisy
z
a
s radostí
ukazuje, kterak
peklad prvního zpvu
eské
se zvláštní zálibou krásy
jazyk
jest
historických mezi
eský
Iliady
i
Polského.
vzmáhá
se
Iliady vykládaje
vyvozuje odtud, jak Obrátiv
k velikému potu národ slovanských sídel
národem
uhnteném národ eském, jmenuje nejnovjší té doby literatury eské, Kroniku
Pelzlovu a Nejedlého
blízký
i
i
k
se
potom
rozsáhlosti jejich
vyzývá vlastenecky druhy své v uené spolenosti, aby
vyhledávali prostedkv, jimiž by zakládaly se literání svazky s
uenými Slovany
ostatních
kmen.
„Jak rozlehlé otevelo
pole." S nadšeným uení mužové, pracem dvtipem vykládá pak dále, kterak by takový svazek jazykv slovanských každému z nich byl užiteným, kterak by zejména nedostatek v jednom náeí doploval se hojností draprorockým hledem hého. Vlastenecký biskup koní
by
vašim
se,
e
v budoucnost, kdežto „umní na plnoci stálé budou míti sídlo a z plnoních do jiných kraj pjde jejich svtlo."
Neteba
vykládati,
jak vzácnou pochoutkou
byla
slo-
Jungmannovu taková slova uence polského. Pekypující srdce nemohlo pestati na pouhém výtahu z ei
vanskému
srdci
biskupovy; pudilof
jej
k
vyslovení
zdáni
svého.
Opraviv
:
80
eho polský spisovatel asomíe a pízvuku — nepojal
naped, o
eského
/
dosti svtle,
nadšením „šlechetné, lidské a vlastenecké biskupa"
i
'^
veršovnictvi
uznává
city
s
pravým
pedstojného
raduje se, že „tato vznešená osoba s našimi nyní
v slavné monarchii Rakouské u všech Slovan jako
njakým
božským ponuknutím probuzenými žádostmi odmnného všech slovanských dialekt k
výborn srovnává tak daleko, že
A
!"
sob
bratrského
se
tak
zhlížení
roznicená obraznost jeho zanáší
jej
v budoucnosti bližší vzdálenjší, kterak
již vidi
mocnáové Rakouští
stanou se zakladateli jednotné
vanské v íši své!
„Nemejlíme
všecko
se,
ve
ei
svt
slo-
zraje
k dokonalosti. Našemu otci Františkovi aneb Nejjasnjšímu nkterému nástupníku jeho schována ta sláva býti tvorcem všeobecné spisovné ei Slovan pod jeho žezlem životu se
aspo tch, kteí latinských liter Tím sob v srdci svých vrných vkostálé
tšících, jestli ne všech,
v psaní
užívají.
vystaví oltáe."
Však tu zpominá si v as, že jest ješt úkolem vlastencv, „toho možnost a prospch neomylný prvé ukázati!" Vroucím ských) našinci
vzdechnutím, brzo ítali,
k tomu velikému
cíli
aby zde
jsou
básn pvodní
1813.
klidnosti
srdcích král.
i
„.
..
Víden-
koho jaký pokrok
„kde a od
.
listech
tento
památný
,,
Jungmanova v list Hromadkov peložené. Pvodní básn nalézají se nichž dv asové, píležité. Ryk válený
péra i
v „Prvotinách" ti, z r.
v
uinn" koní Jungmann
výlev srdce svého.
Menší plody
(totiž
jeho z blízka se dotýkající
vyrušil jej z obvyklé
a touha po míru nekonenými válkami ve všech
vzbuzená vdechla
obranu eskou."
mu
vlasteneckou „píseii
Píseii tato,
které
místa v „sebraných spisech" a proto
pro
cis.
pvodce nedopál
tém zúplna neznámá *)
echa ke zbrani Vzhru Cechu! chop se zbraii, .((íonííSlyš! volá t eský král. '"^» ^ob-
vyzývá ohniv
*)
Vytištna v „Prvotinííh p^hýct umni* vpilože k
listu
XXVI.
1813.
7^
a povzbuzuje jich k udatnosti líe velmi živ ohavnosti, které Francouzi pod rouškou svobody páchali; ano vytýká píke
Francouzm
všeliké jejich skutky;
„Tam, kde vaše
I chválí
vzteklé
blzy
V ukrutnosti, v podvodu V chrámu, domu tropí hrzy, Tam voláte svobodu." si básník štstí eské zem, „Kde všechnm všecko rovn dáno Jako
slunce, jako den,
Dar
Božích
Žádný od
.j-Vi
nich svoboden."
Sluší doložiti, že tak
nikdy ani veejn, ani v
píke listech
jak v této písni
dvrných
Jungmann
nemluvil o Fran-
jemu samému v dob pozdjší celý výlev vlasteneckých cit znelíbil se; aspo to, že ne-
couzích, tento
všechnm páno,
zdá
i
že
se,
„písn" této do sebraných spis, dosti zeteln mluví v ten rozum. Druhá báse pvodní pochází z téže doby válené, která pijal dosti dlouhé
nenadálými obraty pivedla do poznal
xandra Vasiljeva,
knz
že
Litomic vojsko
ruské, v
nmžto
Jungmann vrchního kazatele obrany Penzeuské, s
nímžto vešel
ruský odcházeje z
psáti, což,
i
Ale-
mrou, mu bude
v užší známost tou
Litomic
slíbil
mu, že
jak se zdá, nikdy se nestalo. Tento muž, „mno-
hým drahý dobrým lidem" když se v Litomicích rozstonal, Jungmann zaklíná Litomice, „hrad nehostinský," aby „snesly sem hojebné dary hor svých" a byly laskavý na „Slovany."*) Utšená
jest tetí
báse pvodní
v „Prvotinách": „Slavnka Slavíuovi
Básnika
tato jest
z
Jugmanuova XVIL r. 1813.)**)
péra
(list
odpovd spanilomyslnému mladíku
slo-
venskémuSamueli Rožnayi, jenž pesadiv „Kvítí e<;ké" z,domácí zahrady do eské, zejména pak „Bionovo naíkání nad 1
*) ;
,*')
V
Prvotinách
r.
1814.
.
!i l,
'>>^
9.
Jungmann nepoznamenal v Prvotinách 1813. ListXVE. básn této svým „J. J." nýbrž ** u, ale vzal ji do Sebr. spis 1841. str.50.
—
6
:
Adonisem/' „Mimnernovu píse na lásku" a „Anakreonovy písn pi vín," r. 1807. v Hlasateli (na str. 570 683) pedložil je „Slavnce" s pípisem vroucí láskou k vlaste-
—
necké literatue dyšícím, v
nmžto
„budou-li
že
slibuje,
ji
kvtinky píjemné, za nedlouho i druhým i tetím takovýmto sebráním pozavdi se." K otázce pak Slavnin
tyto
„jak se
mu
za to
pkn odslouži,"
odpovídá
Slavín nžn,
že ,jeji rozkošné zení, kteréž se tomuto kvítí zasmje, bude
odplatou nejpíjemnjší."
K
tomuto
listu
Slavínovu odpovídá
„Slavnka" básnickým posláním vysokého vzletu, kterýmž velý dík vyslovuje „vlastenci, kochánku, miláku," že „se jí zavduje kyticí tou z Enny a Tempe," již „zná po vni lahodné," chválíc že „outlikou strháno rukou i v krásot svíží." Jedinké toliko pání vyslovuje skromn Slavnka
tu
„kdyby
óadí
je
chtl také vázati prostolibým proutkem, jak v zá-
je nesla
každý vzácen, on pýcha Slavnky." jest
Než „od
sama krásná Helenka."
Jmenovit
ostatek vybroušeného vkusu
drahocenný
nho
dar
toto poslání
Jungmannova,
dstojným pomníkem mladistvému pvci, jenž zbudiv krásné nadje zemel než je mohl naplniti. Sluší povšimnouti si jemného pokynutí, jímž Jungmann
jest
i
vybízí
nadjného
básníka
starohelenské veršem kvítí prostolibým
slovenského, jenž
pízvuným
proutkem, jak v
peložil
básn
a rýmovaným, aby „vázal
záadí
je
nesla
krásná
Helenka aby veršoval asomrn, jakož samo poslání Jungmannovo hexametrem asomrným jest složeno. Peklady z básníkv cizích Jungmann vydal v Prvotinách toliko dva: z Drydena Ohlášení lásky, (v list XHI. :"
1813.
„Pro bych
(v list
aby
ji
XXIX.)
;
Jene zapírala"
atd.)
a
„Rados"
Schillerovu
první z tchto básní nepokládal za hodnou,
pijal do „sebr. spis."
zmiujeme se o láneku, jenž první z péra Jungmannova dostal se do „Prvotin" (v XII. list r. 1813.), kdežto pod záhlavím „Literatura eského básníství" ukázav k tomu, kterak „k nemalému poesii vlastenské prospchu a náPosléze
rodu slovanskému k poct P. Tablic v svých poesiích poal kísit
83 a jako z uepamti lidské vybavovati jména
básni
elých z PP.
vlasteneckých
a
„v
té
vlastenc k podobnému zbíráni
zpv
láneek
Ignáce.
starších a zpráv
Hájkovi^
tento jest první, skrovný
bratru svata svého
kamének na
ejnost jím vynesený z oboru djin literatury i
tím, že týkal se muže,
spis byla
jehož jediný
píse složená na
kopisních jeho básní, „kterých žel
Jangmann v Prvotinách
té
uvítání biskupa
Slsteynu
„Ferdinanda rytíe ze
do
!
zem-
nkterý
že
malý poátek po-
o jejich skladatelích se probudí," klade tu
dávaje struné zprávy o Janu
skládáni
i
nadji,
ve-
eské skrovný :
doby
tištný
Litomického
Dv
v Hradišti."
z
ru-
málo se zachovalo," dal
vytisknouti.
Posléze sluší dotknouti ješt úastenství, ježto
Jungmann
ml
pi Puchmírov básnickém sborníku. Ve svazku IV. vydaném nalézá se „Tžké vybrání," první pokus znlky v eském jazyku od r. 1798., jak praví v Sebraných r.
1802.
spisech
V z
péra
r.
1841. na str
125.
pátém, r. 1814. vydaném jest Jungmannova pvodní prostoduchá „Spokojenost;"
posledním pak svazku
a peklady Popeova „Messiáše" a Schillerovy „Rukaviky."
Všecky
V
tyto
témž
kusy jsou
i
díle jest
památné „básníské psaní" Markovo
i
v Sebraných spisech
r.
1841.
Jungmannovi.
6*
'
^í ^š
Bia
•
^nifm
HtMíff ^ mt^itiir^imi i •.
?
Au-'-
•/•».}
Hlava osmá.
Ptka
BohemariuH.
Vnujeme
zvláštní
Jungmann
rod, jejž
ním a
s
osudy.
její
oddleni statenému
boji za
jazyk a ná-
podstoupil s nevšední bystrostí ducha
teností charakteru,
který potkal se
boji,
té
doby
s
velmi živým
úastenstvím vlastencv a nabyl jakési dležitosti
nách
literatury naší, boji
upímn
znal
aby
ji
jížto se dopustil
—
se ze Savla
stal
v dji-
i
pemožený po-
tím památnému, že
kivdy,
napravil
tupitele
na
i
se
a inil vše,
Pavlem,
vku
skládal verše velmi perné ná odrodilce v tom
cizí
doma
jazyku, jejž v mládí
Roku
byl,
hanobce a
z
jazyka eského jeho pítelem, ano v pozdjším
pd
sta-
i
tupil.
1812. vyšlo v Praze první íslo listu
práv
zalo-
Zdá se, že vydavatelé chtli mnoho hluku a pivábiti si obe-
ženého, nazvaného Bohemia.*)
hned prvním íslem censtvo.
stropiti
pedmt
Nahromadili
a titul vnadivých, aby jistji
hnuli líným, roztržitým obecenstvem. se
„módní náruživosti
šich
;
listu
posmívali
„o nemravnosti na-
básník," „o nedostatku ražené mince v Evrop" byly
jisté tituly, které
hledající
*)
V ele
— dobroinnosti"
est a
Pohíchu
mohly
drážditi
i
slávu ve skutcích veejné dobroinnosti,
nenalezli
jsme
této
Jungmannov.
se doetli v polemice
nmuž Jungmann
tak
rozhodn
vystoupil, bylo
censtvo nedalo se tehdy omámiti doložiti, že
rok
1812.
tuto
i
vzd-
„Bohemie" v nižádné bibliotéce Praž-
ské a nevíme tedy o obsahu zlopovstného tohoto
eho jsme
za-
vysoké vrstvy spolenosti
i
posledním; obe-
proto, že
jest uveden.
více než
první, proti
dryánickým kikem.
položen jest
Jungmannov v List XXXXVI.
listu
íslo
—
Sluší
v polemice
85 vbec, jimžto teni básník bývá modon, pocbout-
lané tidy
kon neb potebou, mince
vážné
ony velmi
i
nade všecky
jest
kruhy, jimžto ražená
jiné rozkoše tohoto svta. Ale nebylo
toho dosti, dráždidlo musilo býti ješt ostejší
ila se zhurta na jazyk
eský vytýkajíc mu,
Bohemia obo-
:
že jest chudý, bez
vyššího vzdlání, neschopný k vyjádení pojmuv odtažitýeh a jsa již
od
mže se
as Rudolfových
a Matyášových
nminou pokažený ne-
ovšem nižádným úsilím od záhuby
vzbuzující život literární v jazyku
zachránn: nové
býti
eském
jest
jako knot
lampy dohoívající, jenž zaplápolá ješt jednou než docela uhasne.
Takový útok byl
doby
té
ného. Bylo sice nevážení ale tak urputných,
cosi
zený cit posmívati se pozstatku po pedcích;
slovo, které
a
neslýcha-
vbec pak
nebývalo
ni
nezdála se eština býti
mocným, aby podstupovali boje
—
nevídaného
eštiny u vyšších vrstvách obecné,
ano surových útokv na
Jednm
tím nikdy.
si
ped
nepítelem tak
druhým
bránil vro-
— jakkoli jim snad
chatrnému
proti ní;
opatrná
censura
každé
dusila
mohlo kdekoli zpsobiti njaké rozilení mysli.
Snadno tedy porozumti tomu, kterak úsmšný a hanlivý lánek podráždil ídkých té doby vlastencv eských, nikoho
mrou jako Jungmanna.
pak tou
kísiti literaturu necítiti
eskou a
tím povznésti
do nejhlubší duše
listem nesoucím
eskému,
i
jméno
rozhorlil se
té
tak,
v
Bohemii.
tém
jako pravý Staroech
:
té
uinna
pustil
se
sám do
bylo
pohnutí
jsa pítel
své a nechává každého na pokoji
!
jeho
mysli,
v „Prvo-
Jeví se tu náš tichý genius
míru ;
tuhého
protivníka
píin ti lánky, které
dva archy
jest
na ele jazyku a národu
úsmškem nazývá
Jak mocné
vidíme z toho, že napsal v tinách" naplují
že s
nemohl
celý národ
drzé urážky, která
zem eské
boje s „Bohemariusem," jak
svého
Živ jsa vznešené myšlénce
hledí
ale jsa
si
toliko práce
pinucen k obran
brání se jako lev proti svévolnému násilníku.
První
lánek nazývá
spisovatel
Antibohemia
ukazuje
kam stely namíeny. Za heslo položil ped lánkem pkná slova z posledního zpvu Gothova Hemana
již titulem
a Doroty:
r\,\
86 '-
.•r';'í. Uj^íihí
,
.
Pevn
setrvejme a držme;
se
držme
*)
'f
.
í^ttocf
^b\
dda-
Ve zpsobu rozmluvy mezi A a B spisovatel vykládá tn zeteln a živ, co Bohemarius proti jazyku eskému nanahromadil úšklebk a surovosti i mrská nelítostiv všeliké ty dkazy sprostého, ano podlého smýšleni, mnohé pekroucenosti a nemotornosti, s nimiž se potkává. Na konec smluví se oba rozmlouvající, že Bohemariusovi ,, pošlou njaké slovo, by jestli on sám nezmoudi, aspo jiní se nezbláznili." Toto „slovo" uinno jest tlem hned v následujícím Listu „Prvo";
tin"
XXXXVIL,
kdežto
teme
„Slovo k statenému a blaho-
vzdlanému Bohemariusovi." „Slovo" jest nejskvlejší do té doby plod národní pole-
miky eské proti krutým nepátelm a ukazuje nám Jungmanna ve svtle novém co výteného publicistu. Vy vra ceje liché námitky a úsmšky odprcovy brzo pádnými dvody brzo lehkým vtipem neb žertem staví obranu jazyka eského
—
a snah jeho
o
na tak pevných
povznesení
nyní po vypršení šedesáti
i
let
základech,
obdivujeme se pevné
že
stavb
a poznáváme ruky mistrovské.
Naped vykládá odprci a nmeckým, z nichž každý jazyky
k
klasické
filosofii
eského
se hodí
staví
Herdera,
proti
šování slov
eským
eský jako nmecký více
své pednosti má,
jeho
úsudku o barbarství jazyka
mu mínni výtených
Schlotzera
mezi jazykem
k básnictví a hudb,
více ;
rozdíl
a Jenische.
spisovatelv nmeckých,
Mudrování jeho o
vm-
nmeckých do eštiny odbývá snadn tím, nhož když toho potebí
ukazuje k hojnému zídlu, z
—
—
že
—
náeím slovanským. I vyzývá protivníka na uený souboj o prpov, „že eský jazyk vybroušený, zvuný a zvlášt pomocí svých zbratených náeí ke všem umním a vdomostem echovi milo
s
p
s
ob
i
I
vážiti
ý jest,"
do okolu, dejte se v *)
k zbrateným
volaje
na vyzývav
závod: kdokoli
Tchto nkolik verš
:
„Jste-li
muž, vstupte
vzdlanjší v národu
jest nejstaršf stopou, že
býval pekládáním prostomilé idylly G5thovy.
se
Jungraann
za-
; :
87 a našeho jazyka I
vdomý
znatel,
bu
soudcem mezi námi."
chut po sob všech námitek a
poráží
dvodv protivníko-
vých: „že se v žádné spolenosti, v žádné besed a schzce
esky
Mluvte vy esky, a hned máte jeden lepší
nemluví."
esky
spolek, v kterém se bude mluviti
každý v svém, a
Nestyme
lihá!
hle
uiním
bume
lepší,
mém,
též v
eský jazyk
za sedláky, jsou naši
se
„Chceme-li býti jich
bratí.'
já
;
ve všech spolcích
!
lidé,
jim v
se roz-
jsou naši ctnostech
Nechtjme jen sami vdti, an národ ve tm tápá vdouce dobe, že každýnárodjenvsvémjazyku nejjistji a nejrychleji vzdlán býti mže, svj za píklad
!
národní jazyk, zvlášt že toho tak velice hoden
Máme-li jakou
konaliti usilujme. to tak
do
ní
znají, tmi
urputnji
benství našeho
a
tupiti,
nám
vru špatným
uši vytýkati, což
mrav dkazem.
dobrých
ím
svého,
zlého
toho
ho
násilím, jaké
podro-
tu
oi
vzdlaného ducha a
jest
Neoekávejte,
nerozum a
mén
pízní v
aby nejmilostivjší
milion jemu srdcem oddaných
král náš tinácte
takovým
a tu panování
zlolajícnou
s
není
pepjatých a vám
kteí nestydí se náš jazyk
ctitel,
vydo-
nminy,
stížnost do
samé, jako radji do jejich
podobných
jest,
zlost
Slovan
vaše namítá, svaté
jim národnosti zbaviti ráil."
Odbyv pak náruživého protivníka zpsobem rovnž dtklivým jako dstojným líí poínáni vlastencv eských, ježto „jakkoli pilni a snažni o zachování všeho, což od Boha jim dáno, výše nad možnost se nepnou pejíce sousedm, majínad nás domnlé pednosti tichým a jistým krokem li jaké k vrchu dokonalosti s to jest,
se blíží.
Jakož, prý, ne
aby velikým, bohatým, mocným a
avšak každý aby poctivým a Bohu
i
lovk
znamenitým
lidem zalíbeným
—
oba
každý národ po veliké vlád a moci
nem
se uinil: tak ne
státi
a každý v svých mezech a své
mže.
každý
míe dokonalým býti Koní pak draz-
Pílišná ctižádost všude škodná."
nou obranu jazyka
i
„Že
jest
Pro
nj
národu
svého
slovem
Hnvkovského
malý národ eský. také malý
zpv
jen hezký."
m 'Odbyv bitkým slovem k „Bohemariusovi" všeliké jeho výitky a úšklebky Jungmann obrátil proti nmu ješt jeden dvod
pádnjší všech pedešlých:
marinsovi
postavil nejjadrnjšího
lého turnée Fridricha Ludvíka
pravý
Nmec
tuhým
jamem
v
smýšlí ,
jež
cizího
neb
Jahna
cit
Napoleon na
národní tak
doby, proslu-
té
nm,
ukazuje na
Bylt práv
o národnosti.*) uvalil
Nmcích probuzen
Ižinmeckému Bohe-
proti
Pranmce
té
doby
nmecký,
národ
mocn,
jak
že cokoli bylo
poloviatého co nejuritji od sebe odmítal a
i
Duchem
tímto
proniknut
byl celý spis Jahnv o nmecké národnosti jej nazývá „nmeckém národstvi".
ili jak
Jungmann
isté ryzé národnosti vyhledával.
„Smíšenci zvíecí nemají dobré plodnosti a bastardní národové nemají vlastního
národního živobytí."
„Jen v jednom jazyku možno velkým býti."
zyku
ctí
každý národ: v pokladu jazyka
se
Národ
jeho složena.
mezkové,
n. p.
„V svém
pamf
ja-
vzdlání
odíkaje se jazyka odíká se hlasu
lovenstvu a odsouzen jest býti nmou osobou na divadle národním. Necha se nauí všem jazykm ve svt a peuen jsa bude tlumaem u Babelu a však proto vždy není více národem, jest smíšeninou papoušk a špak." Tak mocná, biblicky jadrná byla nmeckého turnée: ji
svého v
—
e
Jungmannovo v sei novinásko. **) nezstal úéinkv. Nehodláme tu šíiti se o Boj bez povznesení mysli zpsobeném v kruzích vlasteneckých tak ráznou obranou práv národu eského; vítzství Jungmannovo dovršeno jest
mlo úspch
vítzství
ješt vzácnjší
protivníkovo a kál
:
pemožený
uznal
sám
vítzství
se.
Uhle, jehož Jungmann v polemice veejné nejmenoval neskrývaje jeho jména pátelm ***), rodem Pražan, Alois
*)
**)
Ve Z
spise:'
celé
výatek ***)
Dhs dButsche Volksthum^
z
Zprávy o
Jahna do „Sebraných spis"
prof. Uhlovi,
Jindichov mnasii
18Í0.
polemiky proti Bohemaiiusovi pijal Jungmann toliko tento
pokud
a Pisku, vypsány jsou z
laskavosti profeesorv
r.
1841.
se týkají doby,
úedni
kdy psobil v Hradci „historie"
Augustina Pirchana v
téchto gyJ.
Hradci a
89 od
1807. do 1815. professór djepisu na
r.
dichov
poátku
Hradci, od
gymnasium v
1818. professór humanitní v Písku, odkud odešel
nov
za editele školy reálni
dobrosrdený tou
zízené,
muž ducha
Lvova
do
velmi ilého,
byl rozdráždnosti okamži-
sveden
ale náhlý,
Jin-
školního roku 1816. do 31. ledna
k napsání hanlivého lánku, jenž došel spravedlivého
pokárání se strany Jungmannovy. Pádné
smysl
ei
vlastenecký
dvody
a pronikavý
Jungmannovy hnuly jeho srdcem
a téhož ješt roku 1814.
složil
uštpan
jazykem nedávno
tupeným „Vroucnou píse k srdenému podkováni za slavné
bezna
vítzství 31. m.
msta Paíže,"
historii literatury
eské.
Pamti hodnému tomuto zápasu novináskému se po osmnácti letech zanímavé
Co
Karla Ningra v Pisku. jest z ásti z
Hradci,
praví
tu
*)
dostalo
krátké
dohry, jejížto
se
vzetí
1825. zaznamenáno mezi
již r.
eskými v Jungmannov
spisovateli
hrdinské
1814. obdržené a za
a jméno jeho
vylí-
o povahách Uhlových
vypravováni prof. A. Unschulda, kollegy jeho v J.
z ásti
lánku nkdejšího editele nm. školy
dle
Schneidra,
v Praze, výteného Františka
reální
v zanímavém
jenž
lánku autobiografickém „Wie ein armer Dorfknabe zum Studiren kam" (v asopise Oesti-. Schulbote 1856. . 2—9.) prof. Uhle, dobrodince svého, velmi zanímav vylíil. ^) Tím že lánky Jungmannovy proti Bohemariusovi vydány jsou v Listech XXXXVI., XXXXVII. a XXXXVUI. „Prvotin pkných umní" na rok 1813. povstalo mylné domnní, že polemika Jungraannova pipadá do r. 1813., ježto v skutku vedena jest s jara :
r.
1814.
„Listy" vycházely totiž nepravideln
po nkolik nedl
ukonen
teprve
dáno teprve dne
vbec nevyšly, ím
koncem dubna
kvtna
5.
ísle XXXXVII., kde
k Bohemariusovi,"
jest
z Waldsteina
17.
tato
V s
nepipadá
dne
ped
list A. Markovi
i
dnv, kdy vydány
. XXXXVU.
byly, ale z toho
„Slovo
A. Markova „elegie na smrt Jozefa 1814."
zejm
^'y-
1813. nejsou
vytištno jest Jungmannovo
bezna
vidti,
máje 1814. píše Jungmann:
radostí etl Vaši elegii
1814.
r. r.
že
konec bezna a poátek dubna 4.
neprohlíží omyly: v
tedy
na
Ježto „Listy" na
nkdy
roník -1813.
že
se,
1814. a 1. íslo
1814.
datovány, nelze ovšem udati že v
stávalo se, že
i
vysvtluje
r.
hr.
polemika 1814.
—
„Dnes jsem
v Listu. Škoda že P. Hromádko pilnji
mém Slovu
býti nedávno
jich
ped
náramn
nechal."
tím vydáno.
Musilo
90 pedbíhá proud vypravování našeho, nebude
cení ac
Proslulý
místné.
ném vydání píslušnými.
neúpl-
svého
díla
kým škdcm
tu
pvec Slávy Dcery vnovav v prvním 1832. pátý
r.
zpv
„Acheron"
Slovanstva „zrádc holot" obmyslil je
všelii
.V znlce 585. vystavl potupný pomník
tresty zlo-
i
povsínému Bohemariusovi strh s nho roušku, ježto posud veejnosti tvá jeho zakrývala; vypravuje kterak „dostali
ei
novináe jakéhos Uhl jménem, jenž „asopis nectný v
Nmce zaal proti Cechm en, „aby toho lháe
arbati" a kterak proto
vn
eským
trestem
nepátel národu
kletba,
tou
A
svého.
Uhle zpsobem velmi
na pra-
stál
úhlavních
z
náhoda chtla tomu, že
divná
když v Pešti
dobou,
totiž
trestali,
z oken na zem metali." Trest byl krutý: Uhle nýi ped obecenstvem eským jakožto jeden
práv
ortel vy-
vyena
velým
naú hrozná
jest
drazným osvdil
a
smýšlení ryze eské. Nebo v asopise musejním
1832. vyšly
r.
„Písn o eské vlasti v Polšt zpívané od A. V."proniknutéduchem tak jadrn eským a dorážející tak oste na odrodilá „ešata," že jim podnes nemnoho podobných mže se postaviti po boku, ano nyní po tyiceti
Byla
se ozývají.*)
letech
ješt po vlastech našich
nemilá hra slepé náhody, že dostalo
to
práv té chvíle, když osvdil i pvce Slávy Dcery stihla pokuta nedopatení, jehož dopustil se pi Uhlovi
se Savlovi krutého potrestáni se
skvle Pavlem
!
— Však
dosti citlivá za lehké
nepovšim
si
toho, co
nešastný Bohemarius po spáchání híchu vykonal na dkaz,
národního ovšem šeredného
že
po-
se
lepšil.
Nevasn z
bývalých
zdvihl v
potrestanému
jeho
žák.
eské Vele
Ti
F. L.
léta
Ti písn
v as.
budili,
.
Slávy
Uhla vydávaje
mezi prvními, kteí lásku k
zyku v žácích jsou *)
po vydání
elakovský, redaktor
na obranu svého bývalého uitele dectví, že „byl
na jeho krásu
Mus. podané jsou tyto
:
!-
icmf ufí^fUimr
7,^j
'
Dcery boj
její,
mu sv-
mateskému
ja-
a dokonalost je
„Jsou jsou po Slova-
nech ešata," „Brati povšimnte sobe" a „Nuže nuže zpívejme
mstitel
Bohemariusovi povstal
tlW
raili
brati
91 pozorný iníce."
Uhle byl oištn, ale
práv
hoda, že pišla v nepravou chvíli;
Kollár jeda pro Minu dlouho
obranu potkala ne-
i
lioce
doby, když Jan
té
oplakávanou a líbezn
opvovanou meškal nkolik dní v Praze, vydána jest ve Vele „obrana," na str. 288., v nížto Celakovský blaženému velebiteli
vdl,
„Miny"
dosti
že by Slávy
byl o pátý
srozumiteln a ovšem
Dcei nebyl
zpv uinil
kiatši.
nikterak
— Poslední
i
pravdiv
ublížil,
po-
kdyby
tento výstup ve
jí
he,
která se pojila k slavnému zápasu mládí jeho, dojal za tchto okolnosti
vidti
psaném
:
sob
jel
,,Ve
nemile
útlého
Jungmannova, jakož
citu
místa v Listu A. Markovi dne 13. záí
stedu pišel ke
mn
pro nevstu (Minu svou)
vytasil se s tou
r.
1835.
pes Prahu
Kollár, který
ped
15 lety*) zamilova-
Nemilo bylo mi, že práv v jeho zde
nou!
ský
velmi
z tohoto
bytu
Celakov-
obranou Demidova**) a Uhla a mrzím
že ten pán tak rád vozí se po jiných."
se,
Ten
byl po
mnohých
letech
ném život Jungmannov nad *)
**)
konec
bte Demidova, jemuž
episody v
klid-
jiné zanímavjší.
Vlastn tehdy již ped 17 lety, totiž lánku výše doteném Celakovský
V
této
r.
1818.
hájil
Kollár vytýkal, že
i
boháe
„vlastním
a cizím dával/ (Acheron zn. 520. vyd. 1832.)
ruského, hra-
chudým
bral
i^ .-J
li.
íj.j
u-
Hlava devátá. Slovník.
Koku 1779. mladistvý Dobrovský položil v literárním list, jejž sám vydával*) úseným zpsobem svým tyto otázky: 1.
!«'i,
„Mají-li
echové,
ježto 'j^óu tak
hrdi
úplný slovník eský?", ku kteréžto otázce
jazykem svým,
odpovdv urit
a strun, že nemají, táže se 2.
„Nenili úplného slovníku ani oekávati?"
odpov
záporná: „Brzo nehrub.
v Cechách
mimo Cechy
i
jmní na vydání
pracují
buje skladatel velice
tžký
nm
nemá
jeho, jiný zase
ho dokonil." Vykládaje pak
Pejí o
dále,
si
síly
jednak není
a pochvílí, aby
kterých vlastností
slovníku eského, dává na
jest úkol
zde jest
ho sice a mnozí ale
;
I
pote-
srozumnou, jak
dotený.
Zdání bystrého 261etého kritika osvdilo se pravdivým tou
mrou,
po vytištní let,
let
nedokal
dtklivých tch otázek živ byl ješt padesát se
po jeho smrti
hodný kmet, jenž
eskému,
sám nenadal: nebo akoliv
že se toho snad ani
píznivé k nim
odpovdl té
k
odpovdi; a teprve deset nim velikolepým dílem
cti-
doby, když otázky jsou položeny národu
sotva zaínal uiti se slabikovati ve škole vesnické
v lesích Kivoklátských.
Kdo
*)
byli
ti
„mnozí," kteí
okolo
r.
1779.
pracovali
v
Viz jeho spis pokraující: BOhmische Literatur auf das Jahr 1779.
na
Btr.
250.
93 Cechách a mimo
echy o zdlání
slovníku, Dobrov-
úplného
ský nepovdl; víme toliko z pozdjších pibhft na poli tomto, že nkteí z pedních spisovatel a uenc našich
smru
a
nemli všickni úmyslu spisopracoval po mnohá léta o zevrubném slovvati úplný slovník níku nmecko-eském Jan Zeberer, kanclé Nového Msta Pražského vypisoval a zapisoval bedliv ze starých spis konali práce
tohoto,
:
;
slova
obraty
i
aspo
ei
František Faustin Procházka, v pozdjších
letech s tím
úmyslem, aby vydal úplný slovník; také
eského
František Martin Pelzel, pozdji první uitel jazyka
na universit Pražské, byl
rovnž horliv
slovník;
sbratelem
bedlivým
sbíral
pkné
si
látky
a jadrné
mluvení Vácslav M. Kramerius pihlédaje ovšem více k
teb
k
své než
složení díla lexikografického
dlouho sbírati slovce
i
nkteí
Pražských, jichžto
školách
ano
i
sám
mnohá
léta
zaali za ne-
mladíci študující na vysokých
pední byl Vácslav Bergner; Dobrovský, mnozanesen ml vydání dkladného
na mysli
Rybay
Leška a
Slovensku
po-
nauky jazykové,
velmistr
hými jinými pracemi jsa slovníku po
;
na
zpsoby
a
;
krom
ve
Vídni
Cech
sbírali
pilný
na
Moravan
Zlobický.
Ze všech tchto vtším dílem dkladných dlník nedo-
kal
odmny práce krom Zeberera
se ani jediný té
spatil vydané, ano díla svého.
Dva
toliko
mužové
které na titulech nazývali
a František
pesvdí movým
Tomsa;
té
své,
dílo
své
Karel Ignác
Thám
pouhý pohled na slovníky
každého, že nemohou
býti
byl
doby vydali slovníky,
úplnými,
ale
aby
nedokonil ani jediný
tyto
úplné; dílm Thá-
vytýkal sám Dobrovský krom toho ledabylost a po-
vrchnost,
ob
jsouce velmi vzdálená toho
Dobrovský,
potebám ideálu, jejž slovníkám vylíil Tomsovu napsal sám památnou
pak inila zadost obyejným akoli k
dílu
toliko
pedmluvu. Ježto
nebylo nadje,
býti za krátký
as
sepsán,
že
by dkladný slovník mohl
pemýšlelo se na vydání
díla již
^
94 o celé stoleti
díve sepsaného,
ruUopisnjlio slovulkii Rosová;*)
než ani to nedosplo konce.
nAdoá ^Ktiv il^háv^^o Sr^ tchto okolnostech uinil náš Jungmann první krok na
V
ped ním
Roku poal proložený Tomsv slovník, r. 1799. vydaný, doplovati nkterými slovy od F. M. Pelzla sebranými. kteráž nikoho
té dráze,
nedovedla k
cíli.
1800.
in
tak nemínil nikterak spisovati a vydávati slovník, „nýbrž prohledal toliko
k své
vlastní
poteb
továním, že od pilného a soudného
znamenaje brzo
s
Tomsy
pramen
ani hlavní
poli-
tyjazyný slová cele použit a vyerpán nebyl.' Tak prost vykládá Jungmann o ticet pt rok pozdji první poátky velikého díla svého v pedmluv k slovníku.
Veleslavínv
A
co odjinud, ze jména z vlastních list
povdomo,
o tom
Jungmannových jest
V
stvrzuje tato jeho slova.
prvních listech,
ježto zmiiíuji se o práci slovníkáské, nesahajíce bohužel dále
než do
není nikterak znamenati,
1808.
r.
spisovati slovník sám, hati
výtenému
F.
materialie a s nímž
—
echách,
ml
že
a
ml
Procházkovi, jenž
—
obecným editelem všech gymnasií v
píležitost seznámiti se
nim národní slová," volá
s
úmysl
F.
s
rozsáhlé
již
z blízka
a v
nmž
„Procházka
plnou skládal nadji, že spíše dokonalý slovník.
umel
ml
by
ano spíše mínil sbírkami svými pomá-
na konci
bolestí
r.
1809. Však „ne z mutného oka, z ruky pilné nadje kvitne" a Jungmann vida, že klesl pod tžkým bemenem výtený
dlník
jest
úkolu po
ihned hotov nastoupiti na jeho místo a podjíti se
nm
píše již píteli
Dva msíce po
pozstalého.
svému dne
9.
února
1810.
smrti :
Procházkov
„Více než kdy
neklesneli má síla, chci spisování jeho na se vzíti." Zde poprvé vyslovilJungmauD svtle a urit úmysl tento.
jindy nyní jedná se o slová
že
*)
;
Úmysl jeho poal se ješt jednou viklati, nikoli proto, se byl lekal bemene, které bral na bedra svá, nýbrž
by
Pise o tom F. „Sie (die
M. Pelzel Jos.
Frau von Neuberg)
herausgeben.
Man
Dobrovskému dne will
das Lexicon
1.
ledna 1788.:
Rosae
in
Druck
atli ihrs an. Also gibt sie keine Abschiift ber."
Pani Neuberková jest vdova po rytíi Janu z N. (tl784).
9^5
že vyskytla se nadje,
že jiuá ruka
Jií Palkovi, professor
ei
vykoná krušné
dkladný
jazyka Veleslavinského, pilný
dílo.
eské pi evange-
a literatury
lickém lyceum Prešpurském,
to
znalec a nadšený
ctitel
plodný spitovatel, nelekající se
i
ku pouení Jungmann sám vele
ani drsné cesty na výšiny Parnasské, ani všední práce
a povzbuzení
muž, jehož piinlivost
lidu,
oznámil
uznával,*)
poátku
z
již
pedsevzetí
1810.
r.
své
vydati obšírný slovník jazyka eského.
Jungraannovi „spadl kámen se srdce" se Palkoviovi všecky své
maje,
když
užito
jich
Pohížeje pak se v zalíbením listem,
Ráji".
v
zviklal
mu
v
dve
ve
Výitka
nápomocni.
byli
„Ztraceném
vyslovil zdáni své o
tato prýštila se
i
zpsobilost Palkoviovu
píše
dne 6. ledna 1812. že „náramn po cizích lapá."
na tom dosti
velikým úsilím a rostoucím
Palkovi, jak
sazování jazyka „zlatého
mu
Vetešníka, by
Palkovi
uvolil
povzbuzoval k práci
ano
této práci s
se
nmž mu
Vytýkal
materialie podati
bude,"
Markem
pítele Marka a
„radostn
i
Jungmann Markovi a neznámých slovich
u Palkovie z pílišného nad-
vku," jenž mu
byl jedinou mírou
dokonalosti jazyka eského.
Dal se Palkovi jakož ského vésti
i
jiní
výtení
které majíce
celý život
již
jazyka
znalci
mylnou obdobou jazyk mrtvých,
latiny a
svj za sebou honosí
dobou jakožto nejdokonalejší,
nad
nižto
nelze
e-
etiny,
se jednou
vyniknouti.
Jungmann však prohlédaje ku povznesení literatury eské na výši, na nížto by se rovnala ostatním literaturám evropským pojímajíc v sebe i nejvyšších výsledkv vdeckých, cítil a rozuml hluboce, kterak jazyk eský neopouštje ovšem základ starých musí vzdlávati se dále a k úzkoprsé kritice Palkoviov dokládá polobolestn a polonevrle:
—
„Nemáme básních, *)
li
užívati
tu,
vší
zálohy
jazyka, zvlášt
nevím, co pojde
Dne
z
ve vtších
literatury naší!"
30. prosince 1809. psal Jungmann A. Markovi „Z Prešpnrku ješt nemám známosti, jak se vedlo ubohému Palkoviovi, když tam bji nepítel. Piteli, ten muž jest výborný a ne:
—
unav e n ý
." .
96 Kterak uiann v
nm
dvrou,
Palkoviovo otáslo
toto zdání
skládal, ukazují svtle další slova:
jeho kritika netýkala
pímo mé
malikosti,
skoro
Puchmírovi za pravdu, že by ten slová podle
Jung-
jižto
„Kdyby
se
bych dal
mého oeká-
vání vyvésti nebyl v stavu."*)
V
lét 1812. Jungmann necht
Palkoviovi dne
16. srpna,
tento návrh
Boží zde
již
i
aby „vy-
oznamuje A. Markovi
chtíti
jej
Palkovi nepijal tohoto
vydají."
díla
Palkovi pistoupiti na sám, oni sami dílo s pomoci
nebude-li
že
nýbrž vydati
sviti velikého
v ten zpsob,
jménem spolenosti,"
Slová
dal
mu pomoc
nabízel
jak
nabídnutí,
oznamuje Jungmann A. Markovi
1.
dubna
doby nepomýšlel Jungmann
na
pomáhání Palkoviovi,
již
1813.
a od
té
nkolik nedl díve, dne 26. ledna rozhodn domlouval Jungmannovi, aby se
jakkoli Dobrovský listem
1813. psaným,
r.
Palkoviem, „o jehož
s jili
jak chtjí a mohou.
kým nco
dobrého
píliš daleko
nelze
pochybovati"
spo-
prý, „jest jedno,
vykoná;" ale dospl-li
již
Palkovi
a neustoupí-li od svého zámru, obává se Do-
brovský roztržek, jíti
se
scho])nosti
Jemu (Dobrovskému),
ím
by
celé
pkné
pedsevzetí
mohlo pi-
Pece vsak pál by si, aby dílo ped se vzaté eskými uenci d o k o n á n o, „ponvadž slova žijící po-
na zmar.
bylo
sud v ústech našich
ech
Cechm mohou
známa". Proto nezavrhuje, prý, sloven-
ských
;
býti
a ve spisech se nenalézající jenom
ano vzal by do slovnika
koeny
netoliko
i ruské, kdyby teba jenom vlastní jméno bole aby pod ním položil Boleslav" atd.
ale
Než
iimysl
Jungmannv
nedal
se
niím
slovenské
jako
vyložili,
zvrátiti:
pes
dtklivá slova Dobro vslíého, jehož rady u vcech jazykových vážil
nade všecko, nehodlal již pomáhati Palkovii. Ale zdá se,
jako by ješt
té
doby úkol byl se mu zdál pílišným
i
ohlí-
žel se po njakém spoleníku. V témž li«t, v nmžto A. Markovi oznamuje, že Palkovi zamítl nabídnutí uinné,
*)
A. Markovi
6.
února 1811.
s ním spolen chce mu Puchmayer byl milejší -Nebyl ovšem ani Puchmayer novákem
píše mu, že
Pucbmayer
slovník vydati
dokládá, že by
i
káském.
sov
slovníku vynechaná
eské
v
Již mladík 241etý sbíral z úst lidu
ského tou mrou,
že
slovní-
díle
v Tom-
slova
dvru Dobrov-
získal si již tehdy
i
Palkovi.
než
ním tento velmistr jazykovdy
se s
k slovníku eskému: „Sbírám ode dvou let", píše Dobrovskému 23. zái 1795., „slova eská, pokud bylo posud možná i byl jsem tak šasten, že jsem sdílel o své sbírky
etl a pipsal mnohá dobrá slova, jichžto se Tomsovi
slyšel,
nedostává. jichž v
Jenom v písmen
Tomsovi
není." I byl
sebral jsem
š
než
více
mocníkem pi slovníku nmecko-eském. Jednal pak Jungmann opravdu s Puchmayerem Ale rozcházeli se
díla.
již
o
videln pilnosti
Le
s
uspokojením.
pracovitý
Jungmann, že „Puchmayer, maje
ani nepíše, dostal-li
hem
bude posí-
spíše,
ani to nedailo se Jung-
Bystrý a dmyslný, ale mén praPuchmayer nemohl postaiti neunavené Jungmannov. Na podzim, dne 16. íjna 1815. naíká
mannovi
si
zase etymologickému; shodli
Jungmann, cokoli
Puchmayerovi ku prohlédnutí.
lati
plán
o
Jungmann chtl
základ, ježto
poádku abecednímu, Puchmayer se však aspoií o to, že
250,
Dobrovskému velmi platným po-
ji
B.
lit.
Obává
více sepsal než on prošel."
se
as
dlouhý
již
asu
ili nic, já, prý, od toho
krom
již
mno-
toho,
že
nepistoupí Puchmayer k jeho plánu abecednímu, ano tak pozbyl Jungmann tehdy vuje obáváni, že by pijal, I
i
dvry
i
v tohoto druha, že vyslo-
v tom pípad, kdyby cele jeho plán
vždy „svou váhavosti v cest byl." bylo
mínní Puchmayerovo opravdu
sobu slovníku Jungmannova, jak vidti
„Ounora" 1816.
nemén
:
celému
a Vaší
zp-
dne 24.
trplivosti
jako Vaší ostromyslnosti dosti se vynadiviti nemohl.
Ale píteli drahý, važte, jen litera siti
„Literu B. jsem pešel
proti
z jeho listu
mám mínní
B má
býti pro celou
tolik
své
bezelstn vyjeviti ?
Po-
svazk, kolik svazk bude mu-
abecedu? Vy skoro celého Lind,
a jiné cizoslovanské slovníky vypisujete, což já 7
Heyma
nikoli chváliti
Tu uebude více eský, ale slovanský všeobecný slovník. Dobe by bylo, kdyby takový se
nemohu.
vyhotovil; ale kdo na to outraty
e
pracovati budeme,
a náklad povede?
má milovník;
málo bez toho
tím více naše
a
ím
více
Naše
pro cizince
se Slované dlí ve vyjádení, nejsem proti tomu, by
eským
lehce
moci.
Ve všech
ale
tená
vtší ale ástka víc než
vida že co podstatného skoro vše máte, povynechal sem
celý slovník
pejdeme.
Vás
Pi
to omrzí.
Vaše svazky
mne
krom
psobení jiného musí veliké
se
moci
to
budete moci
první
bezpené
Drahocenný
odešli."
když Jungmann byl
byl,
pochvíli, navštívíte
Nebude-li
o feriích a pak je u
bati až
psán
pon-
dosavadních potebuje radji
oumyslem, až nyní budete míti
aspo
;
zkrátka;
vše míti
mí. Chtl jsem pecházeje práci Vaši sem tam nco pi-
psati, ale s tím
aspo
pi
budete
odstraniti
vcech podlé nho také nepokraujte
všecko svtlé, tedy chce
jest
koen-
nyní maje mistra
všecky povstalé pochybnosti
ruce,
vadž jemu
emž
poádati hledl; v
tomu já
podlé
jsem dosavád toho mínní, byste slovník
pod
se
K
slovem cizoslovanské vyjádení postavilo.
ných slov
Kde
zanedbáme.
vlastní
již
tento
ztráviti
tu
státi,
a škra-
píležilosti list
Vám
Puchmayerv
v Praze a nemohl míti
toho, že utvrdil jej v
dílo podstoupiti
mne a
díve
pesvdení,
sám. Nebo úmysl tento byl
že již
v list 16. záí 1815. výše doteném vyslovil urit: „Nebudeli
(Puchmayer) ochotnjší, vyvedeme sami co
ale myslím, že
Tak
zbýval Jungmannovi nejstarší jeho
mocník, jenž z
lidu
vzíti
—
i
mannovo prohledal
a nejvrnjší poknih
neochabující pilností slova z
8
sbíral,
a
A. Marek. ;
mžeme;
na Vás (A. Marka) drahná ást ješt pijde."
ovšem nemohl
Tím
se
zárove koni
odcházeje hned po sepsání tehdy
již
listu
vypisoval
bemene na
polovici
se
kolísání
Jung-
tohoto do
Prahy
k sepsání slovníku jakožto k ikolu
svému. Vylíili
kterak v
jsme tuto
nm
strun
dle listv
Jungmannových,
znenáhla uzrával úmysl sepsati úplný slovník
jazyka eského.
Jest
pak známkou charakteristickou pi
99 Jungmannovi,
z nížto se
v práci a nevda,
i
do spolku
úspch snadn
uesmirný jeho
kolotáním nedával
svth', že vším timto
podstoupiti
má-li
se
dílo
Ay-
nikterak mýliti
i
sám
s
nkým
prost darovati sbírky své nkomu, jenž
by
pedce o díle s neunaa horliv povzbuzoval ku práci pátel svých.
slovník úplný chtl vydati, pracoval
venou
pilnosti
ped
povlovnji
— jakož
dob
Šlo pak dílo v první
nemohlo býti jinak
ani
se než v letech pozdjších,
když nabyté zatím
usnadovaly a urychlovaly.
zkušenosti práci
—
Jakkoli do
r.
možné vypsati zevrubnji, kterak dílo postupovalo, dovídáme se ze struného vypravováni Jungmannova, že ješt r. 1810. nebyla vykonána zúplna ani ta práce, kterouž pod1808. není
stoupil
hned po vepsání slov Pelzlem sebraných do slovníku
Tomsova,
totiž
pespsání a urovnáni
tyjazyného do nápomocni byli Kareš;*) prof. 1810. s
Veleslavínova
Kouble a
professor
Kouble pak pišel do Litomic teprve po
Však ješt než
práce byla vykonána,
tato
Kramáe,
Fr. Vetešníka
Marka k vypisování celého prvního tom piln
i
slova
z
úst
lidu
dílu
každý v
Jungmannov vyteny jsou Sem asi dospl Jungmann do Prostednictvím
J.
svém,
kraji
zejména sebral ony etné obraty z jazyka
1809.).
svých,
a zvlášt horlivého A.
nmecko-eského Dobrovského na cedulky; pátelé tito sbírali pi
slovníku
níku
r.
pistoupil
eském žák
pomocí mladistvých pátel, v jazyku
V. Káry, Jos.
slováe
mu pi tom ponkud kaplan Budyský V.
sbírky, nebo praví, že
lidu,
Marek
které v slov-
jakožto Turnovské. smrti Procházkovy (2. pros.
Nejedlého dostal Jungmann ne-
dlouho potom hojné jeho sbírky a vypsal šiji k úelu svému zúplna.
Zatím
zvdl
Dobrovský o úmyslu Jungmannov; pi-
cházelt ctihodný patriarcha slavistiky
dkana
navštívit starého pítele,
asem
kapitolního,
do Litomic
pozdjšího
bi-
skupa Hurdálka, pi kterýchžto píležitostech zblízka poznal skromného, pracovitého *)
i
dmyslného Jungmanna. Nemohlo
Také jméno tohoto „srdeného podprce literatury eské," jak jej Jungmann nazývá (Hist. lit. é. 1825. sti-. 659.) nenalézá se v Slovníku
Nauném. 1*
100
^
býti jinak než že
dvrou
Dobrovský plnou
naklonil
neunavenému dlníku a všemi sbírkami svými
ochotn
jej
Píšelího
,
pak u
Choval
podporoval.
dkladn
i
sbírku pítele
sestavenou
Vídeského
k
pátel svých
sebe
Dobrovský
svého záhy zesnulého
Zlobického
professora
se
i
moravského
,
faráe Zabranského, slovenského kazatele Rybaye, kaplana Boleslavského a vlasteneckého
Komárovského Vambery a
Knoblocha, faráe
versovce
j.
Bohaté tyto sbírky byly Jungmannovi „velikou a vele-
A. s
ochotn a pátelsky poskytovanou,
tak
platnou pomocí''
Puchmayer, jenž
J.
patrnou
s
Dobrovským
vyítal
žárlivostí
stále
velebenému
že
dopisoval,
si
svému, že
mistru
Jungmannovi nadržuje.*)
Zpsob,
Jungmann prvotn
jimžto se
slov do slovníku
naped svtlého
dal do zapisování
neuinil
sob
plánu celého díla a zapisoval slova na
listy
Tomsova, pinášel
s sebou, že
po sob.
Tomsov
Tímto zpsobem nahromadilo se v slovníku
temi nkdy i nepoádku, s
listy
že když
proloženém slov v takovém množství
sbírky
poal
rovnati,
všecka
pi
bolestná,
slova
pepsati
na cedulky!
kteréž není divu,
pisuji
cedulky,
sám nevda, v
^a Byly vážné
píin
sob
i
a tak
které ta
jedné
:
dlouhá
as pe-
„Já nyní celý
láhve
do
sbírek
dlníku vy-
druhé
vodka zstati má. Tím ujde
jiné nesnáze.
nedosti
pelívára
as
a
vk !"
Jungmann skromný a u vci tak
dvující
doptával se rady
mužv
v
té
na slovo vzatých, zejména Dobrovského.
Poav koncem *)
z
užiti
Práce
že snaživému
rvalo se z prsou smutné vzdechnutí
poznal
teprve
nemalou škodou svou, že potebí, má-li prospšn
svých,
a
sedmi
i
r.
1812.
látku
pilností
svou
a pomoci
Píše Puchmayer dne 12. bezna 1813. Dóbrovskémn „Podivné, Jungmann dostal od Vaší Milosti všech sešitv na slovník eský a já musím bráti všecko sám ze sebe. Mn se neposílá niehož. Proto bude eský díl také dokonalejší než nmecký." Puchmayer pracoval totiž té doby o druhém díle slovníku nmecko-eského, :
jehož první díl Dobrovský již
r.
1800. vydal.
101 pátel nashromáždnon rovnati a skládati a pedloživ zaátek
když
dila mistru, zaražen byl nemálo,
:^ a) že tam jsou
by
ho neschvaloval,
cizá slova, jenž mají býti
i
koen."
b) že se drží abecedy a ne rozpacích, co
tento
ml
I octl
Jednak vidl, že
initi.
zvláš na zadu,
se
Jungmann na nikdo
si
ne-
peje poádku jiného než abecedního, jednak bylo mu píkro rad prvního znalce jazyka eského. Pokoušel
jednati proti
by
bylo
možné njakým
se tedy ješt jednou o
to,
usnesením pedních
doby spisovatelv rozhodnouti spor.
„Pjdu k
té
Janu do Prahy,"
sv.
Markovi, „a pozvu tam usnesli
zdali
o všecko."
13.
píše
dubna 1816. A.
konen
Puchmayera, abychom se
i
porada tato kdy konána, není
Byla-li
Jungmannových
vidti
z list
mann
spisoval „slová" dále
tolik
;
však
poádkem
Jung-
jest jisto, že
abecedním.
Mocnou pobudkou v díle nesnadném stal se Jungmannovi polský slovník Lindv, jejž mu Dobrovský od starého svého pítele literárního, polského lexikografa, poslal, aby do
nho
inil poznámky, jichž by potom
konalení díla svého
k
spisovatel
Pirovnávaje ohromné
užil.
zdo-
polské
dílo
k svým materialiím volá dne 8. prosince 1812. s ustrnutím: „Lind 800 knih užil, my jich ani 50 celých ješt vytažených nemáme!" Ano 800 knih Lindových utkvlo mu na mysli tak, že jich optn pipomíná a dílo polské stalo se mu na;
mnoze vzorem, jímžto Jakož „Slovník"
se ídil jest
i
víme-li tuto jakýsi denník, z
zpráv o „slovái"
mickou. i
k jeho
poalo dopisování
—
Vidti
r.
1807.
—
sepsání.
Jos.
r.
Jde
Jungmanna
sesta-
1808.
totiž
s
od
Anto-
nepetržitý proud zanimavých
Jungmannovými po celou dobu Litotchto zpráv, s jakou pílí Jungmann
listy z
mladistvý pítel jeho pracovali, jak
kraujícímu
litera-
bohdá tenái nevdk,
nhož by aspo od
bylo lze stopovati každý krok
nínem Markem
kamenem nové
základním
tury naši, nebude od místa ani
té chvíle, co se
autoritou, kterouž se hradil.
dílu se raduje,
Jungmann nkdy po-
mnohem astji vsak
jeho se leká a z nekonenosti jeho
tém
zoufá,
ohromnosti
vždy však
:
102 vrného pomocníka ku usilovností
dkuji a niehož lituji,
neumdévajíci
pak J. Jungmann Antonínu Markovi „Za slovíka opt poslaná slušn
mn
ani
tch
ani z Dobrovského
že nevím, co vlastn vytaženo,
v slovái Dobrov. tak užito
jest,
práce dále se povede, minouti
aby se
t.
arch
kterých
napotom když
jich
svdomit
nezmaím. To-
j.
mohlo, což, pama-
Vy, poznamenati rate. Bez toho ješt velký poklad
tujete-li
máte za sebou v slovích
sob
pepsati
a
opominul byv
rukou neztratí."
tak dim horáckých, kterých jsem té
nadje, že se ovšem ve Vašich
,,í»i»/iitt.MÍtMj(i.
i
bezna 1809. „Za výtahy z Petrarchy slušné diky s podkováním jich Vám za píležitosti odvedu,
29.
iním
s
pracuje. Píše
30. pros. 1808.
liko
sám
práci povzbuzuje a
a
jakož
ostatní."
i
„Chtl jsem Vám
^^* ^®^^°^ 1809.
nco tch
poslati
ffií
slovíek zpátky, ale nechám toho na podruhé, ponvadž ne-
jsem
nimi ješt hotov nemoha a
s
nechtje
ty
asy
nic
pracovati." j^^^
5. pros.
1809. „P. Procházka
tak
pkn
ekám
dnes a 9.
vyvésti
sob
mohl.
t.
umel a
m.
ním
s
doufám nkterý se vynajde,
národní slová, leda že jakož
an by jeho materialie
2.
osobiv toho se
Psal jsem
o
pokusil,
tom
on
což
Nejedlému
P.
odpovdi."
února 1810. „Více než kdy jindy nyní jedná se o
slo-
vá; neklesne-li má sila, chci spisování jeho na sebe vzíti, ovsem s pomocí jiných vlastenc, mezi kteréž Vás na prvním míst kladu; co nejdíve o tom více psáti budu." 10.
zvdv
dubna 1810. „Nevím,
mínil jsem
jemu v tom
ušlechtilejších
Vám
psal-li
jsem
Vám
o
tom,
že
úmysl P. Palkovie o vydání Slo vae, jakož slušno, býti
vlastenc,
posilám pipiš jeho
nápomocen aneb aspo požádati byli.
Proež
kterémž ne tak
úsudek
aby mi nápomocni plánu,
Váš oekávám (nebo tuším v
o
celosti
Vám
se jako
bude), jako. prosím, abyste, jakož jste posud
mn
inili,
o vyvedení a vydokonalení jeho skutkem se ostarali,
i
líbiti
dále
K tomu
So3 Vám
cíli
krátce položím,
1.
vité.
Celou
jste
vdli,
(sic)
Co jsem já a co jste Vy vytáhli Dst. P. Procházka vytáhl
co se státi má.
bez toho
aby
co se stalo,
z knih, to
:
biblí,
Solferna,
2.
a kázaní do Emaus,
Z
5.
Hájka,
3.
Velesl.
Rozmlouváni
4.
pedmluvu k kest.
živ.
(vše celé; to já dostána od Nejedlého, an to koupil, pepíši
a Palkovii
pošli).
^-^1^
Sám Palkovi vytáhl: 2.
ská práv. 5.
Vel.
^
výklady,
s
i
Zem-
vyd., 4.
II.
esk. a Markb. Mor. Vydání Brnnské in folio, 6. Labyr. Svta Com., 7. Kšaflt umí-
Cyropaedii Giinther.,
Com.,
jednoty
rající
9.
kr.
Kalendá
historica, 3.
Politia
Vel.
kralickou
1. bibli
Janua
8.
Smutného Hlasu
z
Lomnick. Hospodá,
linguar. Com., 10.
kázaní Žalanského. (Vše
celé.)
Nad
to z
Com.,
zaplaš. 11.
novjších
Nkterá
zlé
i
dobré
slovce a sice:
Lesky uvedení k
1.
kest,
grunt. pozn. náb.
Sebrání básní, 3. Pavlovsk. práva piroz., 4.
práv Uhersk.,
6.
der Bohm. Sp., nina
jest), 8.
esk.
Dlabae nový svt,
Thamv
7.
Puchm.
summa
Dobrov. Bildsamkeit
slovník (kde prý hrozná
Vussina Slová,
9.
1.
Vel. Sylvám., 2. Vel.
Ostatn
vání Svatých.
Pomoci a zbírky
k své práci
užije
Lesky,
P.
3.
Herbá,
v Rukop.
1.
Zemana Uhersk. árnayho (hmotné
Prokopiusova a
Douíám, že
mu
mayer a Dobrovský
i
tuto
jména
A
tak vidíte co
Slováe Rosy,
tinskou
4.
Slováe
knihy), 5. Slov.
k. p.
,tu historii
snam pidati mohli
mst
etc. 2.
jest. 1.
Žádá tedy slova
a mlu-
potom
z
Výtahy ostatních
z knih starých
Velesl.
Vy
snad tam máte
jste (sic)
pohodln vždy
Eusebia Pamp.
a tudy by
—
zbírali
poekadla mezi lidem pozstávající,
i
hor, les,
ješt nejmenovaných, zvlášt
a Kocinových
Puto-
Cechové pomocní budou, zvlášt Puch-
etc.
zpsoby, písloví i
3.
jin.
Palkovi, abychom jemu v Cechách vení
Nm.-
pomoci svého posluchae
bývalého P. Rožnajho (pekladatele Anakreonova),
jakož
mícha-
svazku Dobrov.
z 1
Slov. (naše tedy vytahováni bylo zbytené).
Nyní vytahuje
2.
6.
2.
Tablic
spis i
la-
vej-
z takových kiiižek, které jsou
104
Vy tam
vzácnjší a idší k dostáni, jakových budete.
míti
Pedevším by
z jakých vytahovati chcete,
—
jste
(sic)
abych
mu
zajisté
mnoho
mi oznámiti
mohli,
dobrý po-
toho pro
P. Vetešníka nebo nkuite to prosím Vás. Rozhorliž Vás ta myšlénka, že Slová národní jest první potebnost abez jednoty a svornosti úsilí nieho se nezpsobí."
ádek
oznámiti mohl.
tam k pomoci
teré
Mžete-li
namluviti,
dubna 1810. „Dostal jsem od Nejedlého
18.
materialií
k Slovái, bych je pepsal pro Palkovie! Jest Tomsv Slovník esko-Nm.lat. proložený jednou a ne-
(zálohy?) to
zdá se mi slyšel)
více
tolik obsahovati
aby (jakž jsem
Adelunga na množství pevýšil.
máme!
Dobrovský
z úst P.
Procházky
My sem tam mnohem
pravil, že vlastní
materialie koupil
skrze Antiquára Hartmana jistý Auer. Já hned bžel k Hartraanovi, kterýž
i
mne v tom
potvrdil
prav, že
to
bylo
60
svazk eského Adelunga; avšak nevdl ani povdíti bližší obsah, ba aniž to, zdaž nmecky ili esky psán byl; on
—
promíchan.
myslí, že
eského Adelunga,
ne
koupil (a jisto
vím
nébrž Materialie k
že Proch. takového
jest,
Reálnímu Slovái pracoval!)
cos
tedy, dostalo-li se co z našich materialií
Zatím mi toho
•ili nic.
mám
co
Nejedlý ale ujišuje, že Hartmann
mj
bratr a ješt jeden vyšetí a já,
v rukou, pepíši, an
„Má hlavní nadje koVi vydati mini, a
Ne-
do rukou cizích
i
toho hodná
ástka
jest."
.
.
a potšeni jest národní Slová, který Palo kteréhož
vydokonaleni postarati
Vás co nejsnažnji prosím a žádám, mezi lidem
slov,
v
emž
já jsa
mezi
nejvíce zbírkou
se
živých
Nmci pispti nemohu."
Bez datum 1810? „Z putování Svatých a Herbáe jakož i
Sylva Quadril. sám Palkovi vytáhl, tch
a radji
nco neznámjšího
stání všude není, vytahujte
tedy
nechejte,
zvlášt z knížeek, kterých k dok.
p.
Karionovy Kroniky obo-
— Tureckou kroniku, acta mezi Ferdin. a stavy, — To vše dobré bude, aniž toho ješt vytaženo, Konáových ostatních spis. — Psal jsem Vám
jího vydání
theatrum!
ba
ani
z
tuším obšírn, co Palkovi
má
i
Procházka, jehož já nyní
105 piln pepisnji.
— Dalemila
novo vydání pi ruce." Bez datum 1810? „Nyní
má
^„;
Slováe
já vytáhnu,
(sic)
steré mezi
tím práce
vle než my,
ale slov
my
!
zvlášt pro mne, an
teprve jsem v
—
!
D.
litee
zpsob má
Mluvení
více než on!"
„Vaše
30. listop. 1810.
jest
—
konám
Ješi-
i
hlavní práce jest opisováni
P. Procházky, jenž sporé
P. Proch. velmi piln vytahoval
maje
dobe
fifl;ea
mne zachována
u
bude; a slovíek piložených uzito k Slovái. Ach že já tak málo, tak zdlouha pracuji 24.
pros.
k
zbirku
Slovái.
V piln pepisuji Procházkovu
„Já nyní
1810.
Jest
to
mn
zdlouhavá práce,
zvlášt
šemný Vám
dkuji;
krátkozrakému."
je
dubna 1811. „Za slovo
11.
^,,. i
P. Procházka
a
zaznamenané v svém rukopisu,
ml beze
všeho vejznamu."
záí 1811. „Palkovi hned po snmu Uherském ohlásí Slová; já tedy na kvap, kde co mohu konen sebírám (sic), abych nejdéle v pl lét mu, co my máme, odeslati mohl. Myslím, že budu museti pepisovati: P. Dobrovského mate5.
protože on je
rialie,
že nelze jich tak
má porznu sem tam
daleko
P.
poslati.
v
knihách, tak
Dobrovský
praví,
že
svj Dictioná *) vydá tu zimu zajisté, O již hotovo jest." Vru 12. záí 1811. „Na Vaše nové výtahy se tším.
krom
myslím
dal Palkoviovi), nebude
Vám
jsem
v jednu
myslím
uvésti,
Vám sotn
rialie
'
*)
že chci
sice jich užiti
P.
t«
ledna 1812.
j-
i
mou pomoc.
Dobrovského
druhý r.
Již
zbírky
nemohl."
„Za slovíka dkuji. Vy jste tak pilen, Nyní pepisuji J. Zlobického mate„Já dopsal
P. Dobr. zapjil.''
Zlobického
materialie, jest
sice zhusta psaných, ale
pece
an vždy hledati teba, mám-li každé slovo
oi*tíi výSel již
pomcek
postaím.
pes 30 arch ne
to dílo,
a dobrých
nad Vaši a sn^d
k Slovníku Tomsov pidané, jichž mi
6.
jich
psal,
an by
30. pros. 1811.
že
pemnoho
Lesky, (jenž prý
dil
slovnika svého
1800.
nmecko-eského, jeho
piplavé
již
v tom
první
díl
-
106 smyslu zaznamenané. Ješté skoro piplavjši P. Dob. proloženého,
poádku
bez
mám
nyní Vussina
skoro
na každém
prohozena jsou, mezi nimiž jen
listu slovce
A
vybírám.
kdež
ím
tak
ponvadž dlouho
h
dál to jde, tím
mém
hledati v
i
co
v tamtom musím.
myslím, že
to
as nejpotebnjší
práce.
Dal mi
zdáni o
mém
a vystavuje
ráji
.
.
mi, že
(sic)
by
a neznámých slovích lapám; a však ekl, zcela tomu
práv
nemže
jiný
náramn po
že
bá-
nkomu
za-
doložiti,
než
býti
cizích
ástky pravdu
z
i
i
nevím, kde jsem slova
toho
zpsob!
—
ženo, a
dnová záe prý
vdti
nezdá se
že
i
poláci
prý jest texere, a
(sic)
na
p.
že
mluvení
mluv!
Mluveni
vím,
On ovšem
od dna Boden.
dniový mají.
prý místo
jazyka, zvlášt
to
ztratil
v Letop. Troj.
v Hájku a jiných zhusta
zálohy
n.
jest
dnový
že
ale
užil,
a mluv (mluva) rozdílná jsou
ale
Palkovi své
ehož mnohé píiny mám snad jiným známé. On v próze na míst mluveni mluvu kladu, že já chybn
tmlejší, praví,
i
odepíti mohu, ano
tém
sníský jazyk nás
Ale já
skoro na ten
rád to vše podnikám a
.
neznámého
takové dílo se vede,
nkolikrát
Utkati
známého potkati?
stojí.
Nemáme-li
ve vtších básních,
—
To vši
užívati
tu
pojde z literatury naší, zstane jak mezemi a
polo-
nepítele
nevím,
politikou
co tak
samým sebou sklíeným (V). Kdyby se jeho kritika netýkala pímo mé malikosti, skoro bych dal Puchmírovi za pravdu, Slová podlé mého oekávání vyvésti nebyl v stavu, já mu dal slovo, že mu své a Vaše materialie pošlém,
že by ten ale
a tedy bud! jak
bu,
to zplniti chci,
v Praze dlouho by ho ani
já ani
nebo nejsa žádný z nás
kdo jiný vydati nemohl.
Nebude-li dokonalý jeho Slová, bude snad vždy lepši všech
pedešlých, a já
mu
piln, kde mohu,
dávám
kritické otázky,
—
aby skoumal a srovnával! Od Rybayho také ješt ekám odpovdi z strany jeho zbirky." 2. bezna 1812. „Rybay mi konen odpovdl z strany zbírek svých, kteréž na šestero rozdlené má, slova, písloví etc.
slov
k Tomsovi
Phraze
a každé spotené! tak že phrazí
5.400, pisl.
pes 3000
(sic),
14.500,
poítá, a vsak málo
107 kde pramen ukázaný má, a jak pozoruji nepoádn, podlé
ádu
abecedy, tak že by snad byla
všeho
užiti
než to shledávati.
každý pak arch po 3
íl.
30
t.
j.
Všeho prý 100 arch
jest,
za 4500
všecko
tedy
kr.,
ne
toho
vtši práce
fl.
To mu Bergner stží dá, ostatn, až uživu jeho psaní k odpovdi Bergneru a Palkovii, podám je Vám, abyste ho blíže seznali. Já pipisuji ješt k Vussinu Dobrov. poznamenání, jichž hojn jest, ale pracno vybírati; již zase mi poslal Tomsu svého proloženého a cedulky nebožtíka Píšeliho pipovdl. Hnvkovský mi píše, že minulý týden navštíví v Puchmayra nalezl pi opravování litery S nmeckého Slováe, an prý mu zbírky k eskému ukázal. Zdá se, že znova Puchmír pobuzený více neustane." Nyní jsem 25. Kvtna 1812. „Za výtahy dkuji dopsal Vnssína P. Dobrovského a vytahuji z 1. dílu Nové (sic) dáti chce.
—
—
i
.
úmluvy kdež
P. F.
dosti
Novotného slovce, též
mnoho
všecko,
vrn
brzo
16. srpna 1812.
Teplic (sic)
pošetilosti až
mám honem
co kde
neb se mi
Obory Panenské (1634),
dobrých mezi
slovcí
mnišského nesmyslu a
z
i
.
.
zlými se nachází, ale
k dávení.
Již
dopsal a Palkoviovi
pi tom mechanismu „Dobrovský šcd
ped nkolika nedlmi
Slovník
oudy složil.
Já bych
radil,
<
Litomice do pravil, abychme dle
skrze
(sic),
rozeslali, z kterýchžto
poslal,
steskne."
píkladu Ruské Akademie tištný Elenchus (zbo) pracující
bych rád
pídavk by
slovcí
mezi
se potom
aby ne tištný zbo, ale hned
od jednoho vypracovaný arch po archu k druhému oudu se
pídavk jeden by Naped by se ale ujednati musilo, chce, b) jaké pomcky má a vezme, c) od
posílal (an nás bez toho málo), ze všech
nco a)
celého
vyvedl.
kdo pracovati
koho komu posílati? a
ekám
Psal jsem
odpovdi; nebude
li
P.
chtíti
Palkovii vydati
obojí
zdáni
Slováe jménem
Spolenosti nébrž sám, vydáme ho zde sami
s
Boží pomocí.
Já vytahuji Quadril. Vel. na slovo; Pana Vetešníka jsem po-
aby písloví Dobr. vytáhl na cedulky; Vy zajisté také ješt by jste (sic) pispli s Dasypodiem Veleslavíni, nebo-li žádal,
jeho Latinsko-eským slováem aneb Rescheliem, na cedulky
psaným, aby se dle Abcedy srovnati mohly; do mého Slo-
váe nieho jsem
Pedmluv
v
dal,
Exx,
by
dal,
mohl."
-"'íJfiLOf
sob
pustili
dovry
mu
^iicxuvoa
-
pomáhali,
(sic) ani
díve neb pozdji
léta
tém
bez
dobe, jen ne vždy
emž
(což
i
však nemnoho
(vyma kde poteba
—
za vzor
dkladn
jinak káže)
zbírali
snad
poísti za druha
vrného pi
již
uinil,
té práci.
že
listu
Vy
;
též
pvodní,
aby
lépe,
i
vbec nová
se
dobropísebnost
zachovala; psal jsem o tom P. Dobrovskému, co
nemám posud odpovdi. Vy zlatý píteli, tolik jste
se vyho-
tuze málo.
já opominul) s orthograíií
záležeti bude,
ne-
po hromad,
knihy a strany neb
citací
jediný Procházka a Píšelý
;
mám
se
Na tom
dopíti.
té
cti
Já ovšem mnoho
Lind na píklad neb vždy
P. Dobr.
ale
zdliti
se
dMid ad Qf
se
dv
neb
kdy dobe!
jen
ale vezmu-li
na
r
„Což
1812.
listop.
nezáleží, zdali o rok
zbiral
hl
(chce-li)
každému oudu nkolik
jen
tmi, kdož
ten s
fiiiaiqtHf
chce Palkovii ani
I
nechal,
Vám' tedy vidi, abychom opravdu sami do Slováe? Nejedlý tak myslí a
19.
toví,
Spolenosti vy-
zprávu dal o jeho povstání, a na své
vytiskna
outraty
— Psal
na cedulky.
více neopisuji, nébrž všecko
Palkoviovi, aby tu práci jménem
to
i
on myslí,
nelze
U mne
Vás ne-
se tak
snáší,
Palkovi jmenovit k spolku, jeho docela Vámi a kdo se pipojí, Slová vydáme. Nic j á
že nepistoupili
nechaje
s
ale všecho
my.
zbžn
jen
—A
již,
co se
týe Vašeho úmyslu
Terence Veleslavínova, mním aby
z Rešelia a
prošli,
dílem že slovník
má
ritatem secundi generis; dílem že již z
tam) vybírali
;
jen co by se
Vám
vybírati
jste (sic) obojí
jen váhu neb
nho
aucto-
Dobr. já (sem
neznámjšího
zdálo, to jako
po ichu vyslite a vytáhnte, teba jen pag. naznamenaje, ponvadž já oba maje v nouzi, co napovíte, naleznu zvlášt kde by jste (sic) mnoho pi jednom slov psáti musili. Hlavni ;
prosba
má
a práce Vaše
bu to, aby jste (sic) z
knih ješt vý-
tahy dlali a sice a) z Puchmírových zbírek, b) z Hlasatele, c)
z
Tablicových poezií a co máte
vdti
dejte,
abych já
též
ostatn, jen mi
naped
samé vytahuje asu nemail. Nebo
109 Slovník musi jako celou
aby tak
obsahovati,
literaturu
nieho v žádné knize nebylo, ehož vysvtlení by v se nenalézalo.
Lind 800
pidati.
worter, b)
Grammatik
jaru bude),
v
ponu
v opisování se
Mám
žila.
lunga
a musí.
zpoádání bez
jich
Vy
ba, be,
p.
toho
Sylva quadrilinguis
již
nemá Concordancí eskou od Slováka vydanou? Ta by mi dobe poslou-
ostatn
Stu 11 i Starost
i
Polského
Bandtke
latinoillyricum, Voltiggi
a Campe.
ustal!
mže
státi
(tuším)
borný)
konené
cedulky
nébrž jak jste
Což tam nikdo
celá jest.
Louka
tím (což snad
s
vytahovati a
podlé abecedy spoádané, k.
zavázané;
nití
Vy vždy
jako posud,
sešité
pedu úmysl mli,
bi a každé
Slováíi
dobrých prošel. Všudy
a jak budu hotov
etc.
rovnati,
mžete, ne
posílati
i
Já vytahuji Dobr. a) Bildung der Nenn-
rate pag.
k
knih zlých
m
má
Dej
bh
bude
jen
sílu
a
(Lexicon dosti výuživu
illyr.
Ade-
i
abych
život,
ne-
aby nebyl tuze obšírný a tudy
též,
pece dokonalý. Chci tedy z stejných phrází nejvíce dv vždy bráti. Kéž jsme blíže sebe,
lacinjší, a však
jen jednu,
abychom
se
astji umluviti mohli. Zatím iiime co možné." zpsob myslíte, mohl bych Palkovie
P. S.„Na jaký nakloniti,
aby k nám se pipojil nebo nás k
aby on sám jeho vydati
nerodil,
—
což
ani
sob
mn,
—
ani
jen
komu
Porate 8. pros. 1812. „Pemilo i mn býti musí, že se velikomysl i napo tom k Slovníku obtujete, myslím, že co (vyjmuli ten zstatek po P. Procházkovi a nco tch materialií od P. Dobrovského) my dva sebereme a udláme, toho nejvíce bude. Puchmayer píliš váhavý jest a jak nejnovji z našich se nelíbí.
!^*^
n
slyšeti lakomství se celý
pro by
vydati nechal. Což let
oddal
by
mu
Vím tomu, jinak nepochopuji,
to uškodilo,
opt na skrovnou knížku Ostatní se s založenýma
poínání
!
pátého dílu básní ne sám vydal, ale od P. Nejedlého
schvalují.
aby na
outraty vzal!
—
se
za tolik
rukama na nás koukají a naše
Vetešník musí svou ástku
robiti.
Vaše
dvody, aby Slová v echách vyšel, jsou pravé a silné; jen tu bží o outraty a correcturu, což Palkoviovi vš^ snáze
;
fillD
pijde, an tiskárnu tná u
mu
Já
ruky, jíž
directoreln státi se má.
i
psal onehdy: ,^že jsem jeho
úmyslu (vydati slovník
pod svým jménem) posavad všem našincm oznámiti nemohl s kterými jsem mluvil, ti že jednohlasn žádají, aby se vydal jménem Spolenosti, pak že mi P. Dobrovský posud
nepjil svých foliant, že tudy prosím, aby sob nestížil poslati mi nkterou ástku svého Sebrání k. p. S sau, k té že já co mám, pisadím (sic) a vše to s P. Dobr. dotenými folianty srovnám, abychom vdli, zdaž pedce tak
—
n
tuze o
jsme."
bude
pi tom že oba uvidíme, jak daleko mi nieho, neuslyší ode mne nic více o
státi,
Nepošle-li
tch vcech; pošle-li avšak na svém zstane, uvidíme co a jestli hrub o jeho zbírku státi vždy potom ješt dlati mžeme co chceme. Tak uiniti se mn i P, K. Tachecímu
má
;
a vidlo.
líbilo
Co
se
—
týe zpsobu
a
poádku
vše podlé abecedy initi, nebo
teba
slov i
rate
vytažených,
pochodící stála
pvodními, vždy také v svém poádku
státi
pod
musejí; tak,
Lind; tak pohodlí hledajících a pidejme i pomnohých nedouk etc. káže. Bez toho se vždy na pvod poukáže tená. Z piloženého balíku neb svazeku a lístku (o které zase prosím) poznáte nejlépe, uinil též
teba
i
strany
z
jak zbírám
jako
tuto;
napsav nkolik lístk rozstíhám a tak
;
cedy se rozdlí, a íeprv pi
bych
užije, sice
že
srovnávání
to víckrát psáti musil.
—
koneném
ložený
se
knih
Vám ekne,
co se
toho
užil.
50 celých ješt vytažených nemáme.
jich ani
list
sváži,
Teprve nyní vidím,
nám tuze mnoho zchází!! Lind 800
My
nití
až bude všecko pohromad, potom podlé Abe-
Pi-
posud stalo; prosím zase mi
nebo ho nemám než jedenkrát psaný, kterýž Vám Mé poslední výtahy ii) kk) 11) teprv jsou v úmyslu a mžete si Tablice vzíti, a že toho dost máte." pošlete,
ukazuji.
2.
ledna 1813. „Uctivé díky za Rešela.
jste se uvolil
800 knih vi,U-,;
My
ješt
k
více
k
nmu
zbírkám.
Vdno
Lind mimo
mi,
že
dialekty
vytáhl.
ovšem
se
rovnati nesmíme,
ale
mnohých
^ vci
málo máme, nevím co Palk.
u p. z práv etc. dokonce
uinil v té vci,-an
není
—
Mnohé umlé knížky
jurisía.
nevyhnutedln musejí se ješt vytáhnouti, jako
vcí
historie (Gostkova,
které
i
(?)
Bartolomeid.
Dobr. pracoval) a
j.
Mám
z
pirozených
o stavitelství (na
etc.)
v ruce Byliná Velesl.
pemnoho dobrých slov! Nevím jak piln vytáhl? Kdyby jen psal, co míní! ješt nevím, se k tomu, aby ses námi spojil, a ne sám
tam
111
Palk. je
jest
nakloní-li
Slovníku
vydati chtl.
Oekávám od nho denn psaní kalendá nkolik. Já již pokusuji, a srovnávám
lit.
poslati míním.
A., kteréž
i
njakých knižak, quid
též
humeri,
valeant
Vám, až bude hotova, na ukázku
Jest to perná,
zdlouhavá,
a
ne nepíjemná
práce. ''
28. ledna 1813.
srdce
mého
zbudila,
práci jako vzeií
na
„Ta
elegie na Duricha všecku citedlnost
a picházím galejích,
sob
•
v
té
lexikografické
by rád pouta roztrhna
který
svobodn kráel, tak kvítky zbíral jako jjiní synové volnosti, jako Vy! teba tak pkných více nenašel jako Vy tak
nacházíte
Rád, perád
bych
Vám
ukázal
Lit.
A. Slovníka,
již
srovnávám, až na au, které snad pod u položím. P. Far. Novotný v Luštnicích uvolil se také pispti.
Z
strany
Turecké kroniky
prosím rate mi jedno
neb druhé slovíko napovdíti, abych se mohl podívati, zdaž
jsem vejtahy z
ní v
mé
materialie vepsal ili tak nešastný
byl a jich potratil." 22. února 1813. jest tím,
„Pan Dobr. mi
aby Palkovi (kterému se
i
psal,
dosti
že on
spokojen
dvuje)
SloA^ník
sám vydal a pomocníky honoris caussa v pedmluv poznamenal. Jestliže i Vy spokojeni jste, to též dobe,
mn
a rád
mu
postoupím té veliké práce a zabývati
píjemnjší to vyhotovil
vidti,
eho
kterousi.
Ale nemyslím, aby Pal. díve
budu
se
10ti
let
— Teprve
pi srovnávání
se nedostává; hodí se, že jediné
slovce, jediný
pi svém Týdenníku.
112 Z Turecké
vejznam celé dni hledáním ujme,
nemám
vytažených
(bohužel!), ješt
kout, kde by založeni dubna 1813.
1.
,,
„Tedy Vašinci
takto:
Toho mi
vyhotovil!
nebude."
On
mayer^ kterýž
žádají,
velice
skoniti míní, myslí
spolen, abych já vše všem že podlé každého nevím co
Já
staví.
mn
|^|l9hmayer "
eský
mne k
že
sliti
s
,;
9.
zasloužení
oslaviti.
s
—
by
Palkovi." z
Magd.
P.
dkuji pátelsky.
o
Já vždy ješt Slušné
peuji,
nám my-
i
více jest nežli celé."
Slová mne
jiných více tak smejšlelo! Nevím,
Palkovi
mnou
Pomocníkm pedmluv vy-
(jsa jinak
námi se to
Puchmayer
svého zisku
spoji a
i
velice
co z toho tuze žá-
cti
sám vru nám
zadosti
zstává, chceme-li naší zbírkou se uvoluje
spolen Slovník vypoádek slov. On
se ješt mezi námi jedná o
Jen
dati.
pl
Ješt vždy nám
neuiní.
chválu v
1813. „Vaše starostlivost o
tžkém
dostivý) s
jej
i
nic
a brzo celý
Jest tu jen o náklad, jinak
initi.
tak velikému dílu nestaí.
ervna
všeho bude.
Weit
u
srovnal a jemu poslal.
milejší byl než
Hesiodem, že
kýž by
tší,
již
vydati a sice prý se
Uvidím, co z toho Slovníku pojde.
a
vci tedy
z té veliké
líto;
dubna 1813. „Za výtahy
8.
'
íii
odpovdl
aby se Slovník od Spolenosti
dílem jest také
i
práce uspoil."
všecko vydati a udlati chce. Puch-
Nm.
s
Vám
Pálko vi mi tedy lakonicky
sám
tedy
abych
leželi,
kroniky vejtah
podívám do všech
se
k lepši, já k pohodlnjší stran Inu. vždy u koene (radix) všecka pochodící
Chce on dle Kosy etc.
slovce klásti a
na konci podlé abecedy všecko ješt spoádati odvolávaje Tak bychom tedy dvojí Slovník mli, se na hlavní text. radji
neb
chtjíce
nco
najíti
dvakrát hledati musili, jako u
neb Scapulae ecký.
— Ovšem
to
p.
vždy (aspo mnozí z nás) Latinský Diet.
Rescheliv
Etymologu náramný prospch
když celý sklad jednoho slova pohromad má;
jest,
ale což
cizích slov, jako appellací etc. slušno-li docela odstraniti, bojím se,
aby nám potom uedlníci novjší všelikých potvorných
forem a ^ini
;
zpsob
nám
nenatvoíli, jakž
to
v
pravd
a jiné
—
ie
protivnji zni.
jejich appellacie
již
i
Slováci
— Já
!
m na vzor Linda bych
ovšem
vždy
pi
pokraovati neb Schellera latiuského
volil
—
ua koen.
odvolávaje
se
Snili mi není
nice."
srpna 1813. „S tím naším
2.
Palkovi
žádným
s
naprosto,
mu kdo
ostatn rád, co
míní,
na tom
Slováem
nébrž
vydati
jej
Puchmayer
opt
podlé
latinský) chodil,
proto
Já bych
alfabetický.
neteba než jednou
že
jest,
Až pijdete ke mn,
derivací etc.
j.
druhý
kladly,
etc.
Lindova nejradji (neb jako Selerv že tak zízen
t.
a
composita
pidal
Elenchus na konci
i
sám
toliko
dá, pijmouti chce.
aby se nejinak než podlé Rosy pokráelo
stojí,
po koenu hned derivata,
lovk
nechce z místa*
to
hledati a nalezne
(což
bu
bu
jak
brzo uiniti musíte) více o tom rozmluvíme."
záí 1813. „Že jsem Dobrovského
24.
nevím,
sebou
kam
Mám
(sic).
toho nyní
ped
tolik
poád zoufám nad
Druhé
jest
nemilo vždy jen jednoho
pravá
ob
sebe samého.
noviny,
všech o
již
rukama,
díl
že nevím
tém
nelze
tím Slováem.
byl mi ua ruku, šlo by to veseleji.
ješt jeden
jen
Lindeho V.
zvlášt pi professue
a tak
co velkého vyvésti,
Kdyby
mn
Samému
tím.
s
Vám
jsem
psalli
navštívil v Praze,
Dal mi
tom.
o
zpsobu
Vezmuli co mezi
mi teskno o
tch pán smysly
to
práci konati a
tím,
Až mne
sjednotiti.
jen
že
tu
Posledn nevím, jak
hlavní.
navštívíte, více
tom porozmluvíme." 30.
list.
mne pevelmi Já
dostává.
krom
nebo
tší,
(a
ást
zbirka z užíváni obecného
pijdeli to
eho
práv,
takového
kdy k
co
podnikl.
neulevila,
avšak
hlédnout!
se
Co
se
tolik
nelze;
práce,
konci!)
mé
ponvadž
ped
nám nemohu
žádné jiné zá^
Vy
jste již
snažnosti dotýká,
toho vidím
se
nazbírati
že jsem, co jiní nazbírali, opsal.
nejlépe cítíte nesnáz té její
to jest
málo
bohužel
a nebudu míti sluhy
pkná
„Vaše
1813.
zlatinký
tak velkou
ta sice
posud
sebou, že konce do-
vždy ješt na poátku
bý^ti
se
sob
zdám." 23.
bezna
— a tak
z
1814. „Já nyní celý
jedné
láhve
do
druhé
as — pepisuji
cedulky
pelévám sám nevda, 8
114 v
které
vodka
ta
Tím
má.
zstati
as
ujde
—
a
vk." ervence 1814. „Já na Slovníku poád sedím a nic vysedti nemohu, tak to nekonené jest. Nadto mne celého zmátli svým rozliným razením. Již po tetím plánu zaínám 21.
a nemohu všem vhod;
pece jen
naposled
dle abecedy po-
kraovati budu." íjna
11.
1814.
Vám to B k Slovníku mi uite tak; já u bydla bydlím,
„Možnéli
hodn
brzy sebrati, prosím
nevda
jist prvního vejznamu;
ale jest takových
ekl bych abyste mi pispl,
pochyb mnoho, až bude všecko hotovo, po
tom bez toho ješt jednou Vaší dobroty požádám k pehlédnutí." 29. pros. 1814.
vrn
mnou
nž Vám
„Vy tedy
slováskou práci se
tu trudnou
opt drahnou ást výtah,
zdlujete posílaje
za
slušné díky vzkládám. Skoda, že ty názvy mlýnské
psány nejsou
dobropísemnji zbírku svých
prací
vydati
.
„asem Vy njakou
."
.
na kterouž
musíte,
i
nyní vždy
svj podíl na Slovníku celý uiiíte." .un 25. ledna 1816. „Za poslaná mi slovka mlynáská uctiv dkuji; ale žel mnohých užiti nemohu, protože jsou tuze daremn psána. Pro boha! možnáli vc, aby v echách
myslete; nejprve ale, prosím,
kdo psal esky nmeckou
aby mi bolest v
schváln,
Snad ne
P.
národ!!"
—
Hala?
pedbžné neposlal
D B
a vždy o
toho
zásluha
nebudeli? vlasti,
—
teba
ani
lépe
Ch*)
nu!
srovnal,
státi;
nevdná
to
a kdož byl ten?
nyní
a
rovnám;
Novotný
Far.
bh,
Budeli
odplata.
i
že
jsem
poctivý
vinou nebude a já rád tu
byla,
a
ješt
kdo pomohl, ten pomohl;
pináším.
Od Vás
Vidti, že Jimgmann tehdy ješt ch kladl pod
pi koneném
Ubohý lásky
do Vaší
posavad nejvtší mi se pomoc stala a doufám, že *)
nkdo
nebudu na žádného se ohle-
ale
pomocníkm, naši
(sic)
Pan
mi udlal
snad umí?
psáti
jej
porouím. C. Já
est, a dá
svým i
literu
dokonání i
dokáži
srdci zbudil;
tenf
vezmu; zatím
starosti
lit.
dati
odbyt,
„Já
.
.
potom hned
—
To
ortografií?
rovnání slovníku položil
ch za
lit.
h.
C
na
muž;
obt
nejmilejší i
dodržíte.
a že teprve
115
dv
píiny
zvláš na zadu
býti
Pjdu
„Mj
dubna 1815.
13.
nelíbí pro
poátek Slováe
a) že tam jsou:
že se držím
b)
konen
se
Puchmayera,
i
usnesli o všecko."
ervence 1815. „Dobrovský, jak
1.
koen.
abecedy a ne
tedy k sv. Janu do Prahy a pozvu tam
abychom
Dobrovskému
se
cizá slova, jenž mají
slyším, chce jakousi
poátek Šlecerova Etymologykona) vyhotoviti. Já bych bohu dkoval, kdybychom jen zatím dobrý eský Slová mli; ale ten nesnadný! Sám nemohu nic pracovati, maje s lit. C. posfivad své milé i nekonkordancí Slovenských
biblí (hle
i
Za cedulky Vám
zamstknání ...
milé
a jsa
velice dkuji,
jako pes jedno polykám po druhém koukám volaje: víc toho!"
„Za vysvtlení slovíek a cedulky nové vám díky vzdávám. Dá bh, ím dále to lépe pjde,
30. srpna 1815.
slušné již
ástka od
—
lepší.
a
D,
lit.
malá posud, hotová
Ale ten výborný jazyk tak hojný
dojdem konce, bude celá
Y slovaské
as
jste
ji
více sepsal než on prošel.
abecednímu
pak
Nebudeli
byl.
ale myslím, že
;
as
zajisté tento
psáti
Nadto zdá
nikoli nepistoupí
cest
v
mžeme
ani
zaátek."
mj pomocník B již dlouhý
lit.
asu již mnohem že k mému plánu
;
a
se,
nikdo jiného nežádá
ucházelo,
lépe
skládati
sob
ochotnjší,
vyvedeme sami co
písmena nepíši a snad celý víry
první
rok
nezjednám.
Vy jste (sic) Až mne v Praze navštívíte,
Snad by
nkteré písmena
kdyby
oblíbili.
by
na Vás drahná ást ješt pijde. Já
Pišel jsem teprve k slovu: dlouhoekanlivý. to
;
by tuším svou váhavostí
dokavad sob njaké
moci nebudu,
B
ili nic, já od toho
já celý jeho plán pijal, vždy
i
nám
líuehmayer maje
té naší práci. P.
ani nepíše, dostal-li
—
vždy nejpilnjší
litee
že nikdy ne-
jest,
ta práce naše jen
„Vy
íjna 1815.
16.
proti
o
tom
se
dále usneseme."
Toho stupn dosplo nekonené i
jest to zajisté
kterou
hala
si
z
Litomic
práv do
dílo v
dob Litomické
;
náhoda plná významu, že práce slovníkáská, odvážel co plod mnoholeté innosti, sa-
slova; Dlouhoekanlivý.
•VM
Hlava desátá. Juiigmann buditelem a rádcem literárním J. Hájek, Jos. Kouble, Jan Tachecí, A. Marek, J. Vetešník. :
vtším dílem
v Litomicích
Jakkoli
již
ponmilých
Jungmann byl vzdálen ohniska literárního a vlasteneckého, nebyl nikterak osamlý, ovšem pak tvoil si mocí ducha svého
nho i
zvláštní krnh literární
kolem sebe, jenž otáeje se kolem
nho
jako slunce svého dostával od
napomáhal vzdlávati
Výše jehož
—
již dotkli
literární
roli
i
svtla
tepla
i
žalostn zpustlou.
jsme svata Jungmannova, Ignáce Hájka,
ovšem nehojnou
—
innost spisovatelskou, peklá-
dání rozmluv Luciana Samosatenského a drobností z franin}'^
piítáme hlavn psobení Jungmannovu; ostatn však nese, že by byl Hájek býval u vcech literárních a vlaste-
jeví
neckých
dvrníkem
svata
svého,
píinách nejmenuje
v podobných
jenž ho v
listech
'•^'!
Také druhý kolléga Jungmannv za posledních
mických, ano psal
tuším on první napsal na utíkal se
k Jungmannovi
terminologických
Však ani
let Lito-
Josef Kouble, uitel matematiky, byl dobrý
jadrn esky.
i
svých
nikdy.
s
i
ech,
Skládaje spis o pírodopise, jak
míst
„historie
radu v
o
tehdy, když
ním nebyl, jak se
pirozených vcí,"
pemnohých
nesnázích
Jungmann byl již v Praze. zdá, Jungmann ve svazku
dvrnjším.
*
^^^^
Dvrným rádcem Jungmannovým v Litomicích u vcech vlasteneckých byl
—
aspo
Jan Tachecí (Tachezý). r.
1763. byl dne 31. srpna
Pobyv tináct
let
v druhé polovici
doby
Narodiv se v Praze dne r.
1788.
této
14.
—
února
na knžství posvcen.
kaplanem v Kožlanech a jeden rok loká-
117 listou
v
Kii
jmenován byl od biskupa Litomického Vác-
slava Leopolda
Chlumanského rytíe
Pestavlk
z
sacellanem, sekretáem a bibliolékáem,
fessorem biblického studium starého
micích, r.
r,
1802.
r.
1804. stal se pro-
nového zákona v Lito-
i
Litomickým, zemel v LitoJan Tachecí byl muž
1808. residentiálním kanovníkem
r.
1816. diecesalním dozorcem nad školami, a
micích dne
31.
ducha ilého,
uený
1812.
denn
ervence a
po ti hodiny
náhrady; pozdji, když
uitelm, a uil
náeí
mannem i o vci
pedmtm
biblickým
novin
i
všímající
si
list literárních,
8
sdílel.
kteréž
o
kovi ; v jeho si"dce vyléval
i
s
vlastenecké
Uhlem dokládá,
že
Tachecím nemálo
vání, má- li sbírky své
se
Jung-
s
ním radíval se Jungmann jeho
city,
se
vdti
o po-
„nad jeho hanebnou
zlobil";
na slovník
Mar-
A.
když jim bylo
potebí úlevy okamžité. Dávaje píteli Markovi
s
zákona
píbh asových,
nejdležitjší, jakož vysvitá z listv
brošurkou
vší
dvma
starého
sv.
r.
arabskému, syrskému a chaldejskému. *) Tachecí
pátelsky
lemice své
beze
rozdleno studium biblické
ech, muž bedliv
tená
pilný
kanovníkem uil
Jsa
njaký as písmo
vykládal
byl horlivý
1828.
r.
pracovitý.
dáti
po dlouhém
uvažo-
Palkovii neb
o vydáni spolené neb samostatné, oznamuje
státi
konený úmysl
„Tak uiniti se mn i P. K. Tachecímu líbilo a vidlo." Také u vcech uených dvoval Jungmann Tachecímu; když A. Marek poslal eský rukopis biblí, aby se pirovnal k textu rukopisu pi kapitole Litomické chovaného, odevzdal Jungmann biblí Markovu Tachecímu, jehož potom „lístek" Markovi posílá (2. bezna 1812.)
svj A. Markovi
s
doložením, že
slovy:
mu
„nejlépe
ekne, pokavad se jeho
bible
eskou v rukop. srovnává." Jungmann snažil se muže ueného a vlasteneckého pímti i k innosti litárni, s zdejší
což se *)
mu
— mrou ovšem
velmi skrovnou
—
i
podailo
;
ozna-
Z tchto zpráv o osob Jana Tacheciho dkujeme p. kanovníkovi J. Drbohlavovi v Litomicích sepsal je ze spisv pi konsistori Litomické chovaných p. František Prachenský, re^stiator pi -,
tamjši biskupské konsiston.
;
118
muje v témž peložil ceni
Markovi, že Tacheci „na jeho ponuknutí
listu
vypsáni Vatikánského chrámu nebo
vlastnji
—
s
kíže tam obyejné
vlastenecky skromnou,
když
dobré, r+!níyj8Í
tato."*)
nkdy," k emuž
tíjsb-^ '.«i'?
Pamti hodné
>yiy:j
a významné
jest
okolnostech literatury naši, co
novém
te
.i
svdectví
o
tehdejších
Jungmann k zpráv
své o tomto
„Nyní
pipojuje:
spisovateli dále
ná
dodává: „Také podobné
duchem psány jsou jako
vyšším
s
tou myslí
každý kamének na stavbu
drahocenným,
rodní literatury jest
vci jsou
jížto
Osví-
i
gram matiku
Tacheci." >«j«iu -; Úinnjší a plodnjší bylo psobení Jungmannovo v mladistvém kole spisovatelském, které sám si vychoval a které P.
v innosti
své
pokynutím
jeho
Jsou to jeho žáci v jazyku
pede všemi Antonín Marek, ano míme-li slovo
ník a si
a radou rádo se zpravovalo.
eském
Kramá,
Josef
Fr. Veteš-
nejmilejší a nejvi-oucnj-
pítel,
to
midkem,
písným
pítel jeho jediný. Již
v pedposlednm roce
získal si pátelství
mann
theologických A. Marek Jungmannovo tou mrou, že ho Jung-
o prázdninách
vštívil
a
s
r.
studií
v
1807.
jeho
rodišti
ním u matky jeho nkolik dní
Turnov
píjemn
na-
trávil.
kterýmžto Markovi a jeho „výborné Paní matei za tu
List,
lásku a vlídnost, kterouž
mu
prokázala neznámému a neza-
sloužilému co nejslušnjší díky skládá", psaný 1807.
jest
prvním
lánkem v
dné
korrespondenci
5.
íjna
tiicetileté,
svdkyni vrného pátelství a neumdlévajícího piinní Jungmannova, aby pítele k vytrvalé práci
*) ''.'^'''^^'
Peklad
.
roli
tento, jediný tuším plod literární innosti
na svtlo vyšlý, vytištn vých,
na
17.
dne
26.
jest ve
literární
Jana Tacheciho
Vídenských Listech Hromádko-
srpna 1814. pod titulem:
Osvtlený kiž
na zelený tvrtek v chrámu Vatikánském v
ím; pekladatel nepodepsal
vytištna jsou písmena
J.
po-
se, ale
T. K. L.,
t. j.
Sv.
Petra
pod jednou poznámkou Jan Tacheci kanovník
Litomický. Za tento lánek jest Tacheci i v seznamu spisovatel ÁivimtwÁ '»ji»iii*ám v Hist. lit. . 1825. '
119 vzbuzoval a zápalu jeho ladujte, pište,
podobn ozývá
a
O
listy.
šlechetnému
shromažujte",
volá
nedal
na
Jungmannv
se hlas
rok pozdji, když
umdliti.
„Bal-
v prvním
již
list
po mnohá léta všemi
i
Marek po ukonení
A.
mU
odešel za kaplana do Rožalovie, posílá
studií
obávaje se pa-
trn, aby v návalu všedních prací a vzdálen jsa všeliké spolenosti povzbuzující
neodvrátil
se
od snah vlasteneckých,
zvlášt dtklivé vyzvání k
dílu
budete, to již z zaslaného
mi laskav
literárnímu
íte.
K
i
hnedle jazyka našeho
když povážím, že latiníky*) a
Cechy
s
—
Nmci.
úsiln opovažuji, by vlastní
ohn
tomu mladosti a
pátelství,
nad
— všecku
nž
svou
obcujete,
Nejen
svt
já
—
chu již
zvelebení psal
;
ale
pekládaje
jistota."
jste
vzal
Nejedlému
i
nco
do
své
starosti
a vždy
pomcku
na jeho snažnou o dležité zaneseni se jiného postaví a ten
jemu
tomu
nejmilejší uiníte,
ml
nco
již
podle
echm
skládaje, jak k
Že to Aby pak
posílal, nebo, prý, „to
svou
pro naše
(sic)
uritý
jenž by innost jeho stále podncoval, prosí ho Hlasatele
Vás
se
sladšího a vzácnjšího není
a srdce pokaždé Vás ponese.
mi ne nadje,
toliko
pro
vlasti,
konen
a
do jak
prospchu
ale prositi
jiných stavu a povolání svého povinnosti vždy
k pouení a
i
známosti ped-
špatnými
k tomu, aby
sílu vynaložil
vidím,
toho
s
doufati,
založenou
mi nic v
milého
zvlášt
pro lásku k
jste (sic)
pkn
oslavu tak
a
dkazu
eeno bu) mne
Vás se nadji, kterýžto (bez pochleby
duchem tak
„Že pracovati
:
úkol,
zvlášt,
do
psal a
by
nho P. pipovdl
nemoha pro velmi pracemi jinými sám psáti, za sebe muže muž že jest Marek." Všeliké plody žádost,
že
—
básnického péra Markova, ježto píteli a mistru posílají se, docházejí velé se pimísiti
asto nadšené pochvaly, k nížto když vidlo njakou radu neb pokynutí, stává se vždy s tak
jemnou
opatrností,
pozbyti
dvry
*)
v
aby mladistvý básník nemohl nikterak
sily své.
„Vždy
více o
tom se pesvduji,"
Vidti, že té doby mužové ve školách ješt zcela
vzdlaní
—
ovšem
již
staršího pokolení
váni jazyka latinského.
—
latinských
užívali
i
v rozmlou-
120 píše
mu Jungmann
myslil
i
dne 30. prosince 1808. „co jsem
echm jediný
sem tam pioekl, že
O dv
Marek."
milencovým: „Kdykoli od Vás
Vy
živlého se znovu' cítím.
slin
—
píšete
!
mu
pozdji píše
léta
nkolik
tém
má pobdka!
jste nyní
které jsem
Vám my
Kterak
oima
hned
zbhl, ruí mi, že to bude mistrovský Váš kus.
Vás zlatinký nebylo a nebude! k
pokvete
zápalem
s
njakého dostanu, ob-
listu
ádk,
dávno
již
.
Nad
.
.
brzo
ostatní
do
školy pjdeme." A asi o rok pozdji, když ho došel poetický list Markv,*) jenž zpomínaje elegicky blažených dob v Litomicích s Jungmannem zažilých vyzývá k mužné vy trvalosti v tžkém díle, píše mu s opravdovým pohnutím
mysli
:
kterak
„Což íci
mj
mám
o listu poetickém
úsudek nazvete, an
jste
pechvalou nazvali ? To jedno pravím, že do pamti nebo radji do srdce jsem jsem,
že
nejednomu
pede mnou a
eknu-li co myslím, ondy menši chválu hluboko
slzeje radostí
sob
vložil
jej
pinese.
Již
mi nadji pejímá, a však ani sám nad sebou pro
mám
Markovu odn na Trosky
píše
mu
jist
daleko
jste
mj vk a obstárnjší duch Vás dohoniti
ilé dílo radost nemáte, jako já
a
toucímu
dobrých vlastenc
našich
z
podobnou rozkoš
v Hlasateli
jej
'?
již
všecku
tak zda-
Peet
nad Vámi.''
týmiž takoka slovy
:
„Vaše
jste mne daleko pedprvní Cech jste." Nemenší pochvaly do„Ta elegie na Durycha všecku stalo se elegii na Durycha. citedlnost srdce mého zbudila, picházím sob v té lexiko-
oda na Trosky opt mi dosvduje, že honil a jist
—
graíické práci jako
roztrhna tak
vze
svobodn kráel,
synové zvolnosti, jako
Vy
na galejích, který
nacházíte.
Opt
Vy teba !
základ
tak
kvítky
tak
pkných
by
rád
sbíral
pouta
jako
jiní
více nenašel jako
nesmrtedlnosti!"
Jindy
zase
dubna 1813.) dávaje píteli vdti, že jeden rým (rovnosloh) v elegii jeho nehbí se mu a že chtl jej promniti ozna-
(8.
muje
mu
to
tmito slovy: „Již jsem
*) „Poslání Josefu
sbírce
se pokoušel o jiný rovno-
Jungmannovi," vytištné poprvé v Puchmayrov
„Nové básn"
r.
1814. na
str.
H6.j„iiju.l
*viii(,i*.i
íor'
;
Í21
u Vás slovíka zmnili."
dvry
sovateli
mužv
hlasy
a chuti k
prst vložiti
než
Tn opt dodává mladistvému
spi-
uvádje mu na mysl pochvalné
dílu
mu
na slovo vzatých. Tu
dkan
Tacheci a
Hurdálek
val jeho chválu
píše,
kterak kanovník
radostí slyšeli rozmlouvati o jeho
s
Dobrovský „s potšením" mu
básních, tu opt, že
vypravo-
Brnnský
jindy zase kterak horlivý vlastenec
;
mu
Karafiát „kdykoli
vždy se po Markovi ptá."
píše,
Mnohem mocnjší a dtklivjší staršího mladšímu,
by
nový
ale snáze Olinipickému Jupiteru
sloh,
když v jeho
bývalo pak slovo pítele
znamenal stopy, že
listech
aneb mysl
horlivost a zanícenost jeho národní umdlévala
asové skornjakou nedvru ve zdar vci vlastenské Píše mu dne 30. prosince tu dosahuje síly asto biblické. r. 1809.: „Ty smutné myšlénky, které Vás troudí, i mne
jeho pohledem na smutné okolnosti a píhody
moucená
jevila
Durych, Pelzel, Procházka jsoutam
stíhají.
;
Zatím pomnje na lidských
ský mezi námi.
tím se kojím, že dokavad národ nepojde, vždy beni vlasti se narodí, ano
mne více starati. Když
smrt
—
Na
potomkm, li
a
vlast,
služby
pi
vati, ale
1
než nám od
ue
dochází
o
což na
nás
vlast se
dobý-
tom!
mže,
ten pra-
pedkv zstavena.
Pojde-
my saháme a stamajícího vtip práv eský nic vynakládati ho nkdy ustanete."
Vás
k
tedy
jestli
že
radosti uiteli svému.
Konal netoliko pilné
slovníku, z nichžto mistr nestail
takoka dko-
plody jeho básnické dosahovaly brzo
konalosti, že
nade všecky tehdejší veršovce naše
Puchmayera vyjímaje
smlostí
k zvele-
tak výborných
(možué-li) lepši vlasti dochovali
omluvena neuiní, byl
—
z
nestálost
mladý k domácnosti
usne,
kdo
vcí
nkdo
jen za nás, okolo nás, dokud
íme, nepojde. I
mužv
na nás
té zkušenosti
nás jest poad,
abychom
cuj,
ta
již
hospodá
starý
hledti musí; že nemá vej jí!
práv
pamatuje, že
smutná
jediný Dobrov-
básni
—
svých
Tento zakladatel nového poesie naší politické
;
znan i
se
vznesl
takové
a vlasteneckou
samého* Puchmayera
básnictví
eského
do-
— jediného
jest
pevýšil. i
tvrcem
on první šastnou rukou sáhl v struny
122 opvaje hrozné neštstí svirajiei srdce národu eskému; ano nemáme do té chvile mnoho básni, jichžto úinek rovnal by se Puchmayerov „Jak žalostné jsme dokali se chvile". :
Ale Puchmayer obdivoval se veliké minulosti a kvílel nad žalost-
nou pítomností
roušky zakrývající budoucnost neodvážil se
;
Toho první odvá
odhrnouti a vstiti, co tam oko spatovalo. žil
Jungmannovi" jest
se Antonín Marek. Jeho „poslání Josefovi
nejodvážlivjší od obnovení
báse
v jazyku
eském
toliko elegický bol ze zmizelých
nám
onU dobu tištná
po
literatury
tu zni
;
v udivené ucho
šastnjších dob,
strašnou kletbu na kruté utiskovatele a s
pvcem
Slávy Dcery
matce
Slavii,
zpíval
a
vroucností a silou,
rovnou
lahodou
ano neostýchal se ukazovati
k mocnému synu jejímu na východ budoucnosti
plemeni
slavnjší.
slovanskému.
Ped
s
nemenší
o
spolené
nadšený Turnovan
nikoli s
slyšeti
na východ
tváí
obrácenou vstiti strýznnému národu doby
ne-
již
tu
radostnahrd strjci
jakožto
Byl
lepší
Antonín
v tom
i
Marek vrným hlasatelem Josefa Jungmanna.
Vrným
pítelem Antonína Marka
nemén
a
ctitelem mistra svého byl František Vetešník,
Jizerného.
I
on byl
z
Jungmann roku 1807. zen jest
Jungmannem k
vyslovil
prost a
i
sahoval ho
citu
srden
pi
slovníku,
citu
Rovnaje se píteli
básnickými,
z
národních nedo-
nichžto
le nkolik básní nejvíce píležitých nevelké mann o balad jeho Hnvsa z Stranová „hodná bude a Vetešníkovi est pinese," dati za nejzdailejší
plod
to
v „Podlísce svému Jungmannovi"
a upímností snah
schopnostmi
on probu-
i
a snažení národnímu, jakož
Vídenských 20. dubna 1815.).
Markovi vroucností
rodem ze Vtelna
onch posluchav bohosloví, které jazyku eskému vyuovati se jal, on
konal Jungmannovi práce pomocné
(v Listech
horlivým
i
nevykvtlo
ceny,
a
vyslovil
mže
Vetešníkv veršem
se
psaný.
Jungse,
že
poklá-
Oce-
uje spravedliv
jeho vdomosti a schopnosti povbuzoval ho
Jungmann, jenž
s
byl ve styku; k
ním prostednictvím Markovým sepsáni
statistiky
i
pímo
eské, kterou, prý, „P.
123 Dobrovský
již
kovým vcem i
dávno vydati rádi" a
P. Vetešník „jest
k
ta-
Tohoto vyzváni Vetešník jsa tehdy
narozen."
nápotom vždy na malých místech bez nevyhnutelné k tomu
vtši bibliotéky nikdy nevykonal, ale
byl
i
tehdy
i
v po-
inným na poli literárním pekládaje a vzdpouná a povídky zábavné, ježto Jungmannovi do Litomic posílával, aby je co do jazyka vybrousil. Hromádkovy Prvotiny pkných umni (listy Vídenské) zahrnuji v sob mnohý zanímavý plod jeho péra veršem prosou. zdjších letech
lávaje pojednání
i
Nejedno jeho pojednání
vydává
svdectví
slovanském, jehožto velosti rovnal se
Po Markovi byl Vetešník nejblíže srdce
z
i
listech A.
asto ho pipomíná, jeho osudu vždy stvím se doptává
O nco
dvrn
jej
i
druhu svému.
žák Litomických
bývalých
Jungmannova, jenž v
o jeho smýšleni
mistru
Markovi velmi
srdeným úasten-
s
Františkem nazývaje.
Kramá,
rodem z Vysokého, zárove druhm svým v Prvotinách Hromádkových ob-
jenž
dále
stál
Josef
a
jevil se 8 básní píležitou,
po
ni jiných
Kramá sob
V
nevyšlo.
sledním roce pobytu Jungmannova v Litomicích
pustil
pose
pi emž do spis eských
do spisováni knihy o obecném zempise,
Jungmannovy zejména co mu ochotn dostalo. I sepsal Krazempisní, jemužto Jungmann již naped ustanovil
žádal rady
z tohoto oboru, jížto se
má
dílo
v malé
místo
„encyklopedii
nauk"
mezi pátely petásané; ale spis vydání.
V
pozdjší
dob
literární
již
tento
v
dob Litomické
nedokal
se
nikdy
innost Kramáova zúpl-
na ochabla. Zcela
opan
vedl
kruhu, jenž z mládí
Vácslav
si
krom
vku
jsa postaven u
Litomické vzdlával
pkné
poslední
z
tohoto
pomoci Jungraannovi pi slovníku
poskytované nijak nejevil innosti
ním
Kára, literární
a teprve v pozd-
vysokém dstojenství pi
literaturu církevní.
Na
kapitole
poli literatury
S Jungmannem osobn neje\i se, že by byl pozdji býval ve spojeni, s kruhem jeho literárním souvisel však pítelem Vetešníkem, jenž mu vnoval i báse „V. Károví, píchozímu z Litomic 29. kvtna 181L" vyo nic
nepokusil
se.
:
124 tištnou v Hromádkových Prvotinách
r.
1815. vé. 40., vnižto
pipomíná i Jungmanna mluv ku j> Všecky miluješ, jimž ve vážnosti,"
slovy vroucími íiííift^^^^íitfí
i
Vi
,Q(,
muže milovného eské
i
píteli:
ctnosti?
Jeho všems dal pocelování.
,vi^|.
Jf^»t(i
Mj si prv co srdce pocítilo, ^ Jungmannem jak ladn
>«.\
Toho v
-fljií;.
Mezi vlastenecké
'.,.
bu
mém
dílu
chovance
hovoilo
seznání.
Jungmannovy poítati
sluší
Linku, bohoslova v L." jakož podepsán jest pod básní „Podntové k útše" v Prvotinách Hromádkových vytištnou. Že Linka byl v literatue eské žákem mladistvého „Josefa
:
Jungmannovým, vidti
nmž
psaného, v
básn,
z listu A.
školy
srpna 1813.
2.
Jungmann vytýká dv chyby v otisku té mohl jedin pirovnáje rukopis k otisku.
jichžto poznati
Lehkostí a obratností slohu
Litomické
mladý
nikl
Markovi dne
vyjímaje
pedí
Linka nad ostatní básníky
Marka; pohíchu zaJungmann pipomíná ho
jediného
spisovatel za nedlouho;
v
seznamu spisovatelv eských
z
ehož
r.
1825.
co
studujícího,
soudíme, že studií theologických neukonil.
Ti jsou spisovatelé vypstovaní
Jungmannem v dob
Li-
tomické, o nichžto smíme íci, že by bez jeho povzbuzení kdy byly stali se vzdlavateli zpustlé role národní. Ale psobení Jungmannovo sahalo již za doby Litomické po celé vlasti. Povst, jížto si dobyl výtenými peklady i lánky pvodními, vábila k nmu i pespolní mladíky vyššího ducha, jimž pak tichý genius stal se milým rádcem v rozliných potebách a vdcem k dílu vlasteneckému. Mezi tmito klademe na prvním míst Vácslava Svobodu sotva
Navarovského, mladíka nevšedních schopností, jenž
již
v sedm-
náctém roce objevil se na literárním zápasišti „v Hlasateli" (r.
1808.)
i
budil
pkné
nadje, ježto pozdji
—
rozptýliv
innost svou na rzné vci titrné a skládaje verše v tech jazycích*) jen {'1%
'X,'*'
*)
Známo vbec,
z
malé že
pvec
ásti
vyplnil.
Z mládí
jevil
Slávy dcery „echa" Svobodu a
však
„Nmce"
Schneidra (Karla Sudimira) oste kára pro „dvojjazyénoB," Svo-
126 horlivost
psaní
tak
petení
podkováním
tomuto
píše
pece
vracuji,
my
takto díle,
píze Jungmannovu které s
pežník
poátku
Scbillerových
;
ped
1814.
r.
že
jest,
k
nmu
i
po nás
Zjednav
smýšleli."
se
obrátil
dne
„Psaní P. Svobody
nadje
hle
budou mnozí smýšleti jakož jsme
svému
pí-lteli
s radostí vlasteneckou:
16. srpna 1812. 8
dostav od A. Marka
že JiiEgmauu
unášejíci,
jeho ku
o ponioc
si
pi
se vzal, pekládaní lou-
poslalt Jungmanuovi „1. jednání do
Jungmann pracemi ovšem nad míru zanesený nemohl mu vykonati i za tou píinou, že korrektury,"
kteréžto
nmecky
,ješt tuze
služby
a nucené psal a tudy snáze bylo by peložení
to peložiti než jeho
zlepšiti."
do Prahy pest-
I
hovav se byl Jungmann ješt po nkolik
ským v
pátelství,
literárním
kteréžto
oekávání zbuzeného nikterak a
Nmcm
zejm
dával",
Z doby prvního
„Cechm sliboval
ochladlo.
vlasteneckého Svobodova po-
nadšení
chází báseii „k jmeninám milého vlastence Josefa (v
Malostran-
když Svoboda
však,
nenapliioval
Svobodou,
let se
tehdy proessorem Jindichohradeckým a pozdji
XXXXI. List Hromádkových
Prvotin
r.
Jungmanna"
1813).
šestiádková oda plýtvajíc obrazy mythologickými
ejnými
Ticeti-
a neoby-
slovy vyjaduje pání:
„O kýž dlouho ješt
echm
Dlouho pravdy Božské
Vn
Jest to první
s
námi
báse
sím
zpívá,
sívá
dlí."
blahopejná,
jížto
Jungmann veejn
byl oslaven.
Také
Jan Evangelista
Purkyn veden
touhou vlasteneckou do Litomic,
jest
r.
1811.
aby spatil ušlechtilého
práv tehdy vydaným pekladem „Ztraceného Ráje" povst svou znamenit zvýšil. ilá mysl mladistvého
vlastence, jenž
Libochoviana neubírala se tehdy ješt drahou, která pozdji dovedla k nehynoucí sláv, nýbrž sbírala
bodá však skládal verše netoliko eské
a
nmecké,
ale
jej
ješt med i
latinské
peloživ výbor básni Scbillerových veršem rýmovaným na jazyk latinský.
126 kvtin a všestrann vzdlaný jinoch
a vosk ze váech 8
uml
vykladaem Chateaubiiandovým a Miltonovým básnictví a filologii tak rozumn, že Jungmann velmi
krasocitým
mluviti o
pízniv
o
meli zde
nm
soudil.
která
slova,
Jungmann, tehdy
zplna „byl
u
mne
381etý,
„Ped 6
241etém.
Nebude nezanímavé tenái,
z
mladého Barona Hildebranda
pstoun
Libochovic rodilý,
(sic)
v Blatné etc, kterýžto
odtud
pak vyšed nejvíce ted
8 filologií se zanáší,
a jakož slušno Slovanskou
Také do
eského
se pustil a
sob
logii
rozprávní vidti, že se
z
pevelikou radost. Nejedlého
obecná neb sprostá pro chválí,
i
poesii,
se
nad Vašimi
mu
ale a
zdá tuze
Palkovie
mnou prý spokojen jest, což ovšem pidal an u mne byl." adí^JTua laáaiítíijMt
pro
ifct,
Výrazy svrchované
svtový
mocn ;
v
(dle Kotzebue) báse nejprudší Markem jadrn peložená.
nevrlosti
vyjadující,
tqa ííi&á-jM éiiisii)
r..n%aril, {
-Iíhývs éífli .j«f
e
Puchmayera
ml
se
zdvoilost,
ií^^
složil;
hluboko v Etymo-
jak vbec, tak slovanskou zabral. Ten
Výrazy*)
*•)
dosti
oblíbil.
Idylly dtské,
jakých prý ješt v žádném jazyku zkušeno, nkteré
ostatn
Josef
o Janu Purkyni ješt ne-
napsal
byv v noviciátu Piaristském, básníství
položí-
se
dny", píše 12. záí 1811. A. Markovi,
Prky n
jistý
prvním setkání
po tomto
ib
pim.
bol
Hlava jedenáctá. styky Juns^mannovy se spisovateli a jinými vlastenci eskoslovenskými v dob Litomické.
„eská eský chudý
život
a neutšený,
obklíeni
stran
literární
že
živly
—
spolenost."
poátku našeho
byl s
ídcí
bu
nepátelskými neb
nevšímavými a tupými mnohem astji upímnji lnuli k sob iníce takoka jedinou
asem ale
býval}" rozliné
sice
v nížto
cit
sílíce se i
pední
vzájemn
zasílatelem knih
Ohniskem
píinami rozmíšek a
váhy
cházka,
a
rodinu, v nížto
roztržek.
Dvrn
doby o všeliké práce
spisovatelé té
své,
vlasteneckými dopisy a jsouce druh druhu i
knihkupcem.
života jak literárního tak vlasteneckého
byla jako vždy Praha, ale venkov více
arci
to
veleji
a smysl spoleného úkolu držel vrch nade
všemi malichernými radívali se
—
tím
lak
všech
se
a nedorozumní,
sváry
spory,
století
jsouce
„vlastenci"
proti ní než
ml
té
vbec
doby mnohem
kdy ped tím a potom. Faustin Pro-
Josef Dobrovský
a Jan
Nejedlý
dodávali
Praze
dležitosti, jížto se nižádné druhé místo rovnati nemohlo; ale
celá nová
škola básnická byla
mimo Prahu, Puchmayer a
Vojtch Nejedlý faráovali na malých místech a Hnvkovský pracoval v kancelái v
východ
mstekách
Planici a Žebráce.
Na
uinil ilý Liboslav Ziegler nepatrnou vesnici horskou
Dobany na as útulkem skromné Musy eské: mladistvý pvec Vznešenosti pírody. Milota Zdirad Polák, plodný Silorad
Patrka a
utšených
pilný
mladý
knz
Mirovít
chvil s vlasteneckým hostitelem
i
Král
užili
roznesli
tam
povst
1Ž8
ped
neznámé
Patrka banech
ddiny daleko
tím
široko:
s
hrdosti
jakousi
básnmi složenými
Král podepsali se pod
i
„V Do-
:
psal." *)
Jeden
nejrozumnjších, initel
a
nejhorlivjších
z
té
doby, Kautenkranc, psobil v okolí Kutnohorském, v Nových
Dvorech a
plodným
dvma
Dominikem Kinským v
piaristou
zvlášt
Brn
a
veršovcem Gallašem, ježto Slovensko mohlo uká-
dvma synm,
rovnž k
zati i
Morava honosila se tehdy
Sedlci.
krasocitým
muži,
ploduostí
spisovatelskou
stojn po boku
kteí
ryzým, jadrným slohem
i
snažením
usilovným
i
stáli
nejlepším spisovatelm v Cechách zrozeným
i
a žijícím: Bohuslavu Tablicovi a Jiímu Palkovii.
Moravce dobyly
Krom
si
Tablicem povsti podobné k
Kostelní
Dobanm.
zemí jazyka eskoslovenského byla pak
na nkolik
povýšena za jakési
let
d-
i
Vídeii
eských
ohnisko snah
novináskou inností Hromádkovou. Se
tém
všemi
tmito
byl
vlasteneckými
ohnisky
Jungmann, sám tvrce a hlava školy Litomické, v pátelském stýkání se. Nejživji ovšem dopisoval si s Prahou a to s
hlavním tehdy initelem na
jedlým. kromému
hlasování
zakládati
se
Již
1804. vyzývaje spisovatelstvo
r.
by se rozhodlo, máli na asomíe, Jungmann uinil
prosodii, jímž
o
na pízvuku
i
Nejedlého prostedníkem všeho
J.
dávaní Hlasatele
od
Janem Neeské k sou-
literární roli, s
zasílání v této
vci; vy-
do 1808. zpsobilo ješt užší
1806.
r.
spojeni horlivého spolupracovníka s redaktorem, jakož zase
Jungmann vydávaje „Ztracený Procházky zjednal
nm
si
žádným
ze
se,
inách nahodilých, *)
i
dostával rady
po smrti
Faustina
drahocenné materialie k slovníku
po
Jungmann obyejn s nispisovatel Pražských, ani s bratrem svým An-
tonínem nezdá
**)
žádal též
pozstalé.
Krom Nejedlého
íiVI
ráj,"
prostednictvím
Nejedlého, jehož
J.
Viz Prvotiny
V
že
nedopisoval
by
si
si
byl psával asto, jakkoli v pí-
užíval pátelských jeho služeb.**)
pkných umni r. 1814. Jungmannov
literami pozstalosti
é.
8.
a 11.
nalézá se jediný
list
bratra
dob Litomické
Zyláátní bylo v 8
Akoli
Dobrovským.
nho
zanímavých novinek
literárních
svta slovanského pi návštvách, starému píteli
svému,
nímu, pozdji biskupu
Jungmannovo
spojení
nedopisovali, **)
si
dovídal
Prahy
z
které
od
se
z ostatního
i
iníval Dobrovský
Josefu Hurdálkovi, dkanu kapitolLitomickému od nho dostával zai
;
nímavých knih jinoslovanských, jeho prostednictvím vešel již v Litomicích v jakýsi svazek literární i s proslulým
mu poslal darem slovník poznámky o vcech, které by potebovaly opravy. Mže se íci, že v dob Litomické Jungmann se svtem slovanským spojen byl hlavn prostedkem lexikografem polským Lindem, jenž
SYj žádaje
J.
aby
ho,
mu
inil
Dobrovského.
Krom
Prahy byl Jungmann ve spojení zejména
mayerem, Hnvkovským a Rautenkrancem. konal v okolí
Litomickém již v
svdi
kupecké, jakož
prvních letech služby knih-
inné;
zápisky
Puch-
s
Puchmayerovi
ale nebylo
stálého
poznámky Jungmannovy v listech Jungmann cen vysoko schopnosti Puchmayerovy neml rovné dvry spojeni mezi nimi. Píležité
A. Markovi o Puchmayerovi prohozené dokazují, že
v jeho vlasteneckou snaživost.
Píše dne
29. prosince 1810.
A. Markovi, jehož povzbuzuje k innosti spisovatelské:
„A ale co
k
eknu vpravd. Puch mír mohl býti nejvýbornjší, faráem a dkanem jest, zdá se býti jeden z mnohých,"
emuž
ovšem spravedliv pidává:
kovský jsou naprosto právníci."
„Nejedlý
že navštiviv Puchmayera minulý týden
vování
skému
S slovníka nmeckého a
lit.
Hnv-
a
J.
Dovdv se od Hnvkovského,
ukázal, vyslovuje nadji dne 2.
nalezl
že
mu
bezna
pi
jej
i
r.
opra-
sbírky k
1812
:
e-
„Zdá
jeho Antonína, psaný dne 28. listopadu 1812r, jímž Josefovi dává
vdti,
nho
že
se
mu
narodila
po vydáni „Ztraceného
Antonlm *)
dcera a
darem poslaný. Pravopis
Jediný
J.
list
ráje"
listu
jest
dkuje
zároveií
za mest
od
tohoto psaného více než rok
dostateným výkladem, pro
nebyl tomuto dílu dobrým korrektorem. Jos.
Dobrovského Jungmannovi
jest výše uveden.
-'.-
óoA
týkající se slovníku
.nim;/ 9
130 že
se,
nova Puchmír probuzený více neustane."
z
nedlouho dne
8.
prosince
sobem: „Puchmayer píliš váhavý šeti,
pro by
jest,
a jak nejnovji
Vím tomu,
lakomství se celý oddal!
Ale za
opt pedešlým zp-
1812. píše
r.
sly-
jinak nepochopuji,.
pátého dílu básní ne sám vydal,
od P. Nej.
ale
(sic). Což by mu to uškodilo, aby na se za opt na skrovnou knížku outraty vzal!" Ale pes
vydati nechal tolik let
takové pochybnosti Jungmann jest po tech msících ochoten
ním k sepsání slovníku
spojiti se 8
i
radu o
vážil jeho
v-
cech jazykových nejvíce jediného toliko mistra Dobrovského vyjímaje.
Také ze i
ty
J.
koli
básníkem
8
a
Jungmann,
hlavních
Nejedlého
po celou
o listech od
dvrný
i
úd
si,
ano zdá
školy Puchmayerovy
—
—
mu
k nim
ítaje
Hnvkovský byl osobn nejmilejší. Jakdobu Litomickou jenom dvakrát zmiuje se
Hnvkovského,
z té
dkaz
že
se,
okolnosti,
pomr
jeví se
že
mezi
Hnvkovského
nimi
strejc
u Jungmanna v Litomicích, což pokládati
léta byl zvláštní
Dvína, Šebestianem Hnvkovským
zídka, dopisoval
toliko
dosti
pl
as
sluší za
pátelské ochoty se strany Jungmannovy, po-
nvadž nemíval strávník v bytu svém. Také velmi píznivé mínni vyslovené v polemice proti Bohemariusovi (Prvot. pk. um. list 47.) o Hnvkovském co básníku mže se do jisté míry piísti pátelské jeho náklonnosti;
národnosti štní dar,
tak psal,
n. p.
sám
mluv
o
prosto-
v literatue píše tam Jungmann „Jest to zvlá:
kterým se jako v každém národ nkteré perly u
nmc
Siller
Tím darem
i
ba
Bíirger, Miller,
v svých
náš
balladách
i
—
cokoli proti
rozkošných
tomu
zaskvivá.
Hnvkovský nesmrtelným
se
stane."
Rznost mínní
o základech
literárními protivníky, objevila se
Krom
spisovatelv v
tomické zvlášt oba
prosodie,
píke
echách
ježto
je
uinila
teprv pozdji.
žijících byli
v
dob
Li-
Slováci tehdy na poli literárním v po-
pedí inní, Jií Palkovi a Bohuslav Tablic s Jungmannem v dopisování dosti živém. Ano mžeme íci, že Jungmann
se zvláštním zalibenim mluvívá i
tchto
o
mužích,
za vzor je pedstavuje v listech mladistvému
mu dne
Dávaje
Markovi.
ervence 1810.
5.
nejednou
píteli
Ant.
zprávu,
že
„v Uhích již opt jedna spolenost na živ," že „dne 16. máj^ držela první sezeni v Kostelních Moravcích, praeses její že
sekretá a snad
jest Lonich,
i
pvodce Tablic,"
noven od spolenosti za proessora gramm. a
Royko v
íkáte
na
Sfávnici
tm
gymnasium"
táže
„ustaprof.
radostn: Jí^o
se
dobrým Slovákm?"
První, s niraž na Slovensku vešel
dopisováni, byl Palkovi,*) nebo píše A. Markovi, že
rove jakož
že
literát,
i
z
již
r.
Jungmann v
literární
1808. dne 30. prosince
mu Palkovi nedávno
psal,
odkud
pozdjších list A. Markovi psaných
zá-
vidti,
Jungmann tehdy již Palkoviovi konal služby pátelské exempláe spis jeho sob zaslané. Vyslovuje i upímnou starost o nj u válce r. 1809., v nížto lid Napoleonv opanovav Vídeii obsadil i Prešpurk, v list 30. pros. 1809. A. Markovi: „Z Prešpurku ješt nemám známosti, jak se vedlo ubohému Palkoviovi, když tam byl nepítel. Píteli, ten muž jest výborný a neunavený." Kterak brzo že
i
prodávaje
—
po tom,
s
jara
1810. literání pátelé
r.
jednati spolu
jali se
o sepsání slovníku a kterak neshoda v zásadách
sobami svými
výše jsme
Palkoviovi,
tímto skutkem, jenž ovšem
pi tom na
Jungmannv pomáhati
jevo vyšlá zvrátila prvotní úmysl
ponkud
Vsak
vyložili.
zá-
ani
uvolnil obapolné svazky,
nebylo spojení jejich literární nikterak petrženo; nebo
dne
Jungmann dává vdti A. Markovi, že mu ,,psal Palkovi stížnost nad tmi novotami v dobropísebnosti Slováci, prý, nikoli od bratrské neodstoupí. On v tom konenou zkázu našeho jazyka vidti chce a na Dobrov1.
ervence 1815.
;
i
ského se mrzí, že svou grammatikou
k podobné
roztržce."
mínní nemohlo *)
Ani
roztrhati
Po híchu nezachovalo ani jediného listu
se
toto
druhé objevení
starých
v
Palkoviova
nedoukm píinu
svazkv,
literární
se
ježto
pozstalosti
dal
rzného té
doby
^ungmannov
ani Tablicova.
9*
132 Jungmann, jakkoli uznával v pravopise
zmnu Dobrovským
navrženou za oprávnnou, nepokládal
nikterak za
tou,
jak v témž list píteli
vyvraceti snažil se,
jí
vykládá.
a mn
to
i
ou
mu
„Já
dleži-
ponkud
to
nikoli se nelíbí
ale ne
;
že nové, nébrž že neetymologické jest, an bych proti S,
C,
jsa
z svým místem nežehral; toliko to mi nemilo,
posud
(sic)
snadno pes jakž jsem
i
k.
Palkoviovi psal
Bohdejž bychom jen v bratrské
titérky.
doma i vn pak skuteným, že Jungmann
hatou a váženou
zpráva v témž
listé
nika) od Koubleho
prav eené
dvry
vopisu
zplna
v
literaturu té
Dkazem
doby Palkoviovi pál,
pírodopisu A že
z
jest
Jungmanna
nesrovnává,
vida, že se s
ukazuje
.
46.
ním co do pra-
pi
jeho
aby zpravo-
Jungmanna,
Týdenníka
Palkovi
ani
jednáni
vydávání jeho slovníku v Praze, jakož
21. listopadu 1817. v
neb tak ne-
pirozených vcí."
vydávání slovníku, ježto požádal val
orthografii bo-
mli." *)
podaná, „že poslal Palkoviovi (do Týden-
kousek
historie
nepozbyl
po ne-
upevnno a obmezeno, mnohé Hromádku. Abych ekl, p. a jak smýšlím, vše to jsou
to pravidlo
meze vodí
i
že
oznamuje
tenám,
dne
že „slov-
ník netiskne se zde v Prešpurku, jakž se nadál, ale v Praze
pod zprávou vysoce ueného pána Teprve po mnohých letech (po
prof. Jozefa r.
Jungmanna."
obnovený
1828.)
starý svazek pátelství literárního
Palkovie k užívání zbran,
i
jížto se
svedl
spor
konen
o pravopis, náruživostmi osobními ztrpený, roztrhl
ctihodného
vždy jindy
sice
svdomité
vystíhaLW^^t, '^
Velmi záhy Jungmann zaal dopisovati jakož vysvítá z
blicem, r.
1809
;
„Tablicovi
listu
nemohu
A. Markovi
psáti, ani
on
sob
dne
mn,
dokud
Francouzi docela nebudou." Zanímavjší jest o
v list dne 25. ledna 1815: mi,
*)
abych
mu
nm
s
i
5.
z
Vídn
zmínka
„Tablic Vás pozdravuje;
zprávu dal o tom, co se
Ta-
prosince
psal
dje v echách. Já
Zevrubnji vylíeno bude tehdejší mínní Jungmannovo o pravopise v souvislosti v
dob
Pražské.
133 mnoho chce;
sice
tom, co kdo
ale o
Vy nco
tom,
o
slyšel
potšitedlného,
neb
ten
onen
udlal, velmi málo.
napište
abych toho Tablicovi
lemi,
co
mi
dlati Vlteli
.
mezi temi
to asi
podati mohl.
.
.
On
nedzprávu
tu naši
v zasezení spolenosti Šfávnické, kteréž pipadne na poátek
veejn
máje (dvakrát v roce) pastor*) spolenost
Hle! tento ubohý
ísti mini.
od
která se
zídil,
1800. udržuje a
r.
Každý oud složil 10 fl. a tak mají jiaspo z ástky professora (Royko nyní)
více a více prospívá. stinku, z které živi
eského a Tablicovi
dostalo
knh
žádaných
zpráv
ech, vidti
z
odpovím jemu a snad také k
chvíli,
stoupím, abyste
K emuž lidé
„Mn
:
Že
Vy samotný
ech
z
se
z listu též psal
podkováni za zprávy jemu dané; až budu
Tablic
po
—
vydávání dílek obracují!"
íjna 1815., kde Jungmann píše Markovi
16. p.
na
i
míti
spolenosti pi-
jich
mezi
nimi
nebyli."
pak pidává významné vzdechnutí: „Kdyby jen
mezi sebou svorní byli
Tablic
!
ti
na Palkovie a
žehrá
ten na onoho; ale Palk. zdá se býti píliš svj." I
nezdá
pozdji dopisoval že
se,
Jungmann píležit
si
by bylo dopisováni
mly
Nemalou zanímavost 1810.
inné, o
s
a
Tablicem,
bývalo zvlášt živé.
by dopisy Juugmannovy Jo-
píin eské spolenosti okolo
sefu Mil. Rautenkrancovi v r.
jejich
nichž dovídáme se toliko
z
listv k Ant.
Markovi.
v posledním
Již
pední
rární, jejímžto
vku
osmnáctého
desetiletí
pomýšleli
na založeni spolenosti jakési
spisovatelé eští
úkolem bylo by vzdlávání a rozšiování
zyka, zvlášt pak sepsání úplného slovníku eského;
lite-
ja-
první
stopu úmyslu takového nalezli jsme v list Pelzlov V. Zlo-
bickému dne
íjna
13.
1791
r.
pozdji dne 31. ervence
*)
Tablic nebyl kteréž
po
ubohým
nm
r.
;
ale
list
svdí,
1800. psaný **)
pastorem, an po
ddili pouzí
Maai. Za
nm
zstalo
to dostalo se
pokáraní v znlce 432. Slávy dcery [i v „Výkladu" **) List
PelzlY Zlobickému
13.
devt
téhož o
ijna 1791, praví:
k ni „Man
let
že za ten
asi 50.000
mu
zl.
ostrého
(vyd. 1832.). ist
hier §e-
134
píin
nieho v.té
'15íiá
nestalo se, akoli"
tebdyíušfWelio
jednáni byl nejinlivjši a nejobratnjší spisovatel té
doby
Václav M. Kramerius a nejvtší uenec Josef Dobrovský dodával vci
jménem svým lesku.*) devt let nehnula se vc ani z místa. Tu myšlénka vyskytuje opt v listech Jungmannových
Za
se
dalších
píin
z týchž listftv vidti, že Jungniann v té
dlejším initelem. Poprvé
v list
Jungmannov
dje
zmínka o eské spolenosti
se
A. Markovi dne 30. prosince
A. Marek pokládal tehdy brzké tak
že
jisté,
svých a
na
poslal
ni
zízeni
mu, že ho peníze došly
pekážky velmi
vadž ješt tuze brzo
jest,
ný,
kam
bude
jisto
tehdejší
jestliže
nebo dokud se neusadí svatou
jistinu tak
tolikéž obsahujícím^ ale zatím je
quituji formaliter, že
bh
ponpenž-
Komu
uložiti?
i
P.
nyní
ovsem
napíši
Vetešníka
u sebe ponechám,
vyjasní docela nebe a slunce prosvítiti bude moci.
psaním
rozviklanosti
dležité. „Zatím,
ízení k ní nestojí? Proež místu o tom Vašem dárku i onom svému k víra,
polovice
z
zl.
jsem ÍO
za
Jungmann dosvduje
pipomínaje
státních financi jako
1809.
r.
spolenosti
Jungmannovi 20
Vetešníkových.
polovice
z
byl jen ve-
fl.
až
se
Vám pak tímto
k dotené píin t. kdyby se
od Vás obdržel, jichžto v nejhorším pípadu
j.
tch dobrých echftv v nivec rozplynulo, ode mne s poctivosti zpt obdržíte, ano i kdyby poteba bylo, od mých
úsilí
ddicv — Budu Vám
protož
nco
snad brzo
Kdo by lenosti té
moje manželka o tom
i
jest
zpravena.
více o té spolenosti psáti."
„dobi echové," kteí o založeni spodoby usilovali, Jungmann v rozliných listech A. byli
ti
sonnen eine czechische Gesellschaft zu errichten, die zur Absicht
haben
soli,
dle
Verbreitung
und Ausbildimg
Spracbe und die zu stand Bringung eines schen Lexlci." týmiž slovy *)
V
list
(viz str. 64.
dne
31.
Pozn.)
der
bohmischen
voUstiindigen
ervence 1800. praví ''
to
bohmi-
tém
•''''
O zanimavé vci té posud nemnoho známo; Sám nejbedlivjší badatel A. Rybika nezmiuje se v životopisech V. Krameriusa a J. Rautenkrance o innosti jejich v této píin.
135 Markovi piležit vypravuje.
píin
Hlavni v celé
osobou
byl dle list Jungmannových A. Markovi patrn Josef Miloslav
Rautenkranc;
jemn,
a
ním
s
ve spojení,
sice nebyl
Jungmann o tom ped jinými píše, od nho oekává urit zprávy, jak se vci daí, na nj i hnvá se, že žádaných novin dlouho neposílá. Píšef dne 18. dubna 1810. Markovi:
„Spolenost advokát než
ješt nemá zniku.
Nejedlý (který žel!
pedstírá
literator jest)
více
že jich málo v Praze,
to,
an prý Tomsa a Rulík k tomu se nehodí. Bude psáti co nejdíve Rautenkrancovi a Puchmayerovi, abychom aspo spolenost
založili
—
correspondante).
(societ
dopisující
Po tech msících vc stoji na starém míst, an Jungmann v list 5. ervence touží: „Rautenkranc mi nic o tom nepíše! Hanba nám Cechm, že tak
Jest tu jen o dobrý plán."
váhav
všecko
Krom vysvitá,
jde!"
Rautenkrance
zvlášt
ti
zízeni spolenosti
eni a
jak z listv
vlastenci
„Ztraceného
nepovdomý
rodem
píin
Pardubic.
z
Karafiátovi
6.
ervence 1810.: „Onehdy jsem Karafiátovi do
Jungmann v
Vás tak mnoho
psal,
praví,
pedraze sob dobré eštiny
udlal
s
Miltonem mým,
jedlého, kterému za
purské s
vdl;
jak jsem
málo kterému podobný; sám, jak ale
té
tak
200
fl.
udlati
exem.
Žaluje
daruje.
stolici
váží.
na
jest
dne
Brna
o
Slovan
jest
neumí dobe esky,
Chce nyní, jakož Ottokarem V.
Ne-
a koupiv je Preš-
Nejedlého
zdlouhavost i
stojí
se
dopisováni.
jeden z hlavních osob, které se o vzniknutí té naši
zmiuje
se v té
„Bergner byv u mne míní.
on
Uhích a v Morav uenými v
spolenosti starají; dejž nerovi
Markovi
Slovanského
Hlasatelem a kupuje vše, co jest
všemi skoro v
On
s
ujistí
dot-
Karafiát
a
O
píše
o
ježto
díve
již
Bergner
ráje"
Benedetti
setník
Jungmannových
nespisující,
zejména
usilovali. Byli to
mecenášové
sice
byli,
horli\á
On žádá
merci^bus a
pijíti
O
Berg-
pozdji, dne 30. srpna
1816.
Bh, aby
píin Vás ad
brzo to bylo!"
pozdravuje a v
latus
zim
Gnbernialnímu
dosábne-li toho, bude
Rad
navštíviti in
com-
na vždy v Praze bytem
:
136 a pak
se
vznamil konen
spolenost eskou, kn
zaraziti
emž
které snadno prý dovolení ve Vídni získá, o
Nadje
promluviti chce."
úadu aby
v Praze, sklamala
jej,
vymohl slibované
si
i
s
mu
Bergnerova, že by se
Vámi
dostalo
njaké kroky, oekávané dovolení
aniž víme, inil-li
dvrn
a
ili nic.
O
Benedettim zmiuje se Jungmann dne 10. dubnalSlO.
„Rád
Vás potšil
bych
nevím posud
zprávou o
bližší
nkolik
nic než že ve Vídni
Benedetti
zvlášt setník
spolenosti,
ale
se jich o ni ujímá,
Pardubic),
který zbirku za-
Dle slov Jungmannových v rozliných
listech tuto uve-
(z
razil."
dených druhý
mla
spolenost dvojí úel, jeden literární, nakladatelský. Že mla býti rázu literárního, vidti míti
i
jednak
ze
slov
Nejedlého,
J.
že jest spisovatelv v Praze
málo a že Tomsa a Rulík k tomu se nehodí;
úel spolenosti zamýšlené na
vychází vyšší
pípad Jungmann pijal za vdk která by aspo vydávala knihy píše
v nejhorším leností,
Šávnické: biti,
jevo, i
„Hle!
5. tu
ervence
r.
by mohl
p.
1810. ukázav k spolenosti
Cebiš
nco
dobrého pso-
kdyby k spolenosti eské nápomoci chtly nebudeli ta se pece stlue, která z úroku jistiny (dobe
aspo
opatené) knihy vydávati by mohla,
teba jen Hlasatele
dále,
zvlášt denník njaký,
však když
ádn
vycházeti bude
a lacinji se dáti moci bude, také dobrý bude
Máme i
8
že by
takovou spov list astji
;
pipomenutém dne
jiná,
také z toho
tu základní
—
„denníkem" e b
F.
i
š
jakousi innost, byl bohatý
myšlénku „Matice" svtle vyslovenou
asopisem eského museum!
výše pipomenutý
jevil
v
píin spolenosti
a neumíme povdti jakou.
mšan
!"
František
Turnovský a seznámil se
s
e b
i
š
Jungmannem
prostedkem krajana svého A. Marka. I on pomýšlel na založeni spolenosti, jejížto povahy vŠak nelze poznati ze struné o
ní
nkud smlý njaké
chvíli.
zmínky,
a
musila
neb Jungmann o
Nebo akoli
ni
bu
míti
dovdl
do sebe ráz pose
v
nešastné
tou dobou o založeni spolenosti
!
1S7 8
nemalým
vnovaný k sob
spolenosti
pijal té
ml
co nevidt spolenost bude zizena,
„Co
ku
nesnadnou
velmi
za
vaném,*)
borného muže; ale tu myšlénku jednalo
chm
nieho nezbývá, než aby
hledli
snažnost
ml,
Pelcl
již
se zdál,
podtaji, necitedlno
„Výborn
1810.:
r.
an nás Baaaa
Htame
sa
aby
psal,
sího nepíchal, ale radji,
mželi
eské
my
napomáhal, a tak
vlasti
vixit
spolenost
úelm
ani
1811.
r.
1810.,
jest
to
qui
bene
,
listem
k lepšímu latuit
a nepatrn vlasti
dlejme! Dobrého nám
v nejkrotší
vnovaný na
jejím
List pochází r.
tento
Cebiš do hnízda vo-
p.
všickni
svému:
píteli
kranc nic nepíše. Vaše peníze
*)
všemožn
vk
nám
co, podtaji
skutkem a Jungmann, jenž v prosinci
dubna
e-
nikdo z Bh^h* neporuí."
Zatím
peníz
o to
Jungmann
pravíte, že
Bene
drží.
Tím samým jsem Vám
a
vý-
se
teprve jiný další pinésti musí!"
ale
Svtleji ješt vyjaduje myšlénku svou
ervence
toho i
na budoucí asy, jichž
národ
zachovati
pinésti chtít
5.
zamital.
ji
Markovi nedato-
Rakouská Henaasa toho nikdy nedopustí.
ale
,
tém
A.
listu
jakož všecka
mi,
se
„libi
myšlénku ebišovu
ano
provedeni,
ebiši", praví v
píšete o P.
pokládal za tak
ku pomoci a jejich peníz patrn jsa nadje, že
mladistvé pátely vybízel
jistou, že
vc
a celon
psával
zalibenim
patrn
opisováni
ped
oznamuje
piteli,
že by jej Jungmann
již již
10.
pak Jungmann že pijal
vidti
„Slová" ten pak obdržel
;
listu
17.
dostal, ale
v list pak dne
5.
dubna 1810. nezmiuje se,
ervence roku
njakým námitkám,
kt«ré pítel
1810.
Marek
nedatovaném vyslovenému pronesl. Jakož
již listem 30. prosince
že
dne
listé
od Nejedlého
odpovidá k
od Marka 20
zejm,
„O Spolenosti Rautenu mne zahálejí, proež po-
dubnem; ješt v že jej
v
ochotn
doby mezi 10. dub. a 5. ervencem Jungmann pravi, že „nyni jeho hlavni práce
opisoval
proti jeho zdáni
1809. pijal
r.
schování, vrací jej dne 11.
slováe P. Procházky."
nedlouho
nestala se
z
nm
nebo v
podob
zl.
„na
r.
1809.
pomcku
pochybnosti proti
dosvduje
vdn.
spolenosti eské," jest
zámru ebišovu
vyslovil
v dob, když myšlénku „eské spolenosti" horliv schvaloval.
li
1Š8 sílám,
jich
zpt,
až pijde
mžete
6as,
dTáti,
co sé
vám
zlíbí."
pl
Zkušenosti od
nadje,
kterou
druhého roku nabyté pouily ho,
ml ped
snadno skutkem; než tato myšlénka
i
bylo
tím
za
velmi
blízkou,
potebí opravdu ješt dvaceti
tlem uinna
jest.
že
nebude let,
Hlava dvanáctá. Jiingmann stopuje vci veejné. Smýšlení jeho poSmýšlení slovanské. Styky jeho s vojskem litické.
ruským Jako
všímal
si
citem domácích
asem
s
napjatou bedlivostí a vroucím
vci eských, sám rukou obratnou
sahaje v
pozorn, ano
našich
myslí asto rozechvlou
s
mladších jeho
svtové, ježto za
stopoval události
pevnou
i
píbh
chudých
tehdejších
rozvoj
rovnž
domácích:
JaDgmann
1812.
r.
otá-
let
k vlasti eské, pímo dotýkaly se toliko její obruby. Zejména události války r. 1809., úžasný obrat nájezdu Napoleonova" do Rus a krutý zápas celé Evropy r. 1813., jenž pímo zasahoval i do krajiny Litomické a na chvíli tichý píbytek jeho saly Evropou a nkolikráte pibližovaly se
i
a
vavou válenou,
naplnil
nutíce
ství
tchto
zbudily nejvroucnjší jeho úasten-
ku pemítání o
jej
následcích
svtoborných
události.
s nhož Jungmann díval se celému rozvoji vcí veejných, bylo ist slovanské; cokoli se dlo na poli váleném neb diplomatickém, jediná jeho myšlénka byla vždy, kterak prospívati bude Slovanm.
Hledišt,
Mohutné Slovanstvo bylo že
i
eský
národ
unikne
Stanovisko jeho
základ netratí i
eské
slovanském
v rozpor;
mu
nejjistjším rukojemstvím,
konen jest
nemže
a
útrap
pevn s
a jakkoli beznadjné jsou
dvry
národ eský.
váni jeho o
v
lepší
Taf
svírajících.
ním nikdy
dostati
mu vci eské,
se
nikdy
mocné Slovanstvo spasí základní myšlénka všeho rozumo-
budoucnost,
jest
jej
založeno na širokém
vcech veejných.
— X40 Listy jeho k Markovi z
obrazem tohoto jeho
let
1809. do 1816. jsou
vrným
Tak pie dne
ervna,
smýšlení.
20.
tyry nedle po bitv Osperské (Aspernské), když Napoleon stál u Vidn sbiraje erstvé síly k nové bitv: „Naše ízení jde k konci
Polsku
;
skoro
celou opanovali
Ru-
Varšavci;
sové jim pomáhají, Uhrové málo dlají; Rakousy jsou v ruce
Napoleonov; Vlachy, Tyroly ztraceny; Murat táhne s osmdesáti tisíci ku Bonapartu; Kellermann od Mohue do Sas; echy a Morava trpt musí. Vyjde Fénix z popela!"*) íRíf/?PQ
Vídenském píše dne
jj,jj.jj
„Mám
1809;
5. prosince
ástka Slovan jha Nmeckého osvobozena v Polt a áka, že více bude." Dne 5. er-
radost, že zase
jest
—
—
i
„Po lanm
vence 1810:
nastává jak slyším brzké vykou-
Srbm
pení z otroctví, ale
ubohým
se plete!"
Zanímavé jsou zvlášt úsudky Jungmannovy o válce roku
1812.
proti
Rusm.
jeho
Soucit
Rusy,
„naše bratry" proti Napoleonovi, jehož „bohdejž
zili."
Ale
i
kdyby svtoborce
zvítzil,
monarchie
v celosti
vzkvete
Bu
bu
—
princ
Sasky král nástupcem
což by snad ješt lépe bylo, Rusové
zatopí a vtší
.pítel A.
díl
vyslovuje
Rusv
já nade všecko peji,
juje,
že
nevyhraji-li
to
fprý
oni,
pece nezaškoudnou." (V
—
Poláci
k
svtleji a
„Rusm
ovšem zpoko-
vzrostou
válce:
takovému
ponkud
list 10. srpna. 1811.)
1812. píše za obecných již píprav
býti má),
Když pak
proti
Jungmann ješt
však mne ješt
—
Evropy polovici
a uritji mínni své, dne 30. pros. 1811.: i
Polská
Rakouský
ješt Slovan spolí a slouí."
Marek, rozhodnjší pítel
názoru inil námitky,
to
pod králem Jozeííem Napo-
leonem (jemuž Ferdinand Wircpurský
v Spanlích a tomu
v-
mu aspo
jest
iWchou,. že „vždy jedna strana Slovenská zvítzí.
,
ovšem
provázel
a
A
tam dne
6.
ti
.
ledna
„Tedy Slované
na všecky strany pohlídnemeli, v úplném jsou pohybování. *)
Tyto
vty
ruskými,
jsou v list psaném písmem latinským položeny literami
v mnohých jiných listech nalézá se, když což Jungmann chtl povdti nco smlého. Pi tehdejších okolnostech mohl býti zúplnajist, že pisma ruského nepete nikdo nepovolaný. i
;
141 aby se jen zachovali;
Bohdej
vyproštní
z
nm.
klepet
nemine."
A
když
z jara
1812. ohromné pípravy Napoleonovy
r.
Rusku budily spravedlivé obávání pátel
proti
zbývá nikterak nadje a
sílí
dmyslným
se
„By
ského v list 26. bezna 1812:
i
jejich,
nepo-
slovem Dobrov-
snad ješt jednon
Slované pemoženi byli skrze všeobecnou vládu neb monarchii,
dlouho pod Francouzi býti nemohou
Slovanská zrstající
ochabne,
Napoleon
do
uevstrí
voru
:
napjatá sila Franská
se vypne.
Milion vojska ani
Dobrovský dobe
a
že
praví,
Rusv nezkusil, proto že se o svou kži posavad nebránili. A vždy ho nauili u Jílového a Fridlaadu, aby je nazval: Tautre grande natiou! O Srby mám vtší Bonapart ješt
—
starost,
aby se nedostali pod
pak Napoleon
mkké panování R — ."
Ruských,
zemí
do
vtrhl
to
sleduje
napjatou zvdavosti všeliké obraty válené, raduje se roz-
8
liným povstem píznivým, po
dešti
listopadu 1812 že
Vám
ježto se tehdy rodily jako
a nepozbývá nadji
:
ukazují slova psaná
Francouze
Moskvy
z
Bayonne
ze slov
—
že
vytlaiti,
že
se
tchto zárove, jak zdlouhavým
blížily se již
k osudným
nevdl,
ježto zase povsti o
Rusm
])odailo
vzali atd."
krokem
A
se
zdali
behm
„veliké
armády"
Berezinským, pihiý
tená
skuten Francouzi opustili Moskvu
vcech španlských
ukazují,
jak
inná hodno-
ovšem ohromujícími událostmi ledna 1813. psal Jungmann
fantasie dostávala
mocného podntu!
Dne
2.
Markovi: „Naši Rusové ovšem udatn jdou zprávy, že v Berlín
Ti
vra-
Vidti
šíily
byla fantasie, když zvdavosti nedostávalo se zpráv
jejich.
pravil,
když více než msít po vyklizeni
když žalostné zbytky
té chvíle,
novin ješt
vrných.
19.
Spanlé do Francie
Tulonské lostvo
vyvrátili,
nejdležitjší noviny,
Moskvy,
mne nedávno byv
u
„P. Vetešník
dne
brzo psáti chce a sice po pošt o novinách píjem-
ných, kteréž ó by se potvrdily!
zivše
houby
pi nepíznivých. Jak upímné
Rusm,
bylo jeho pátelství k
i
Když Jungmann
divisi
—
sklízejí
pod Oudinotem,
S.
5
bojují.
Z Rumburgu
Královec jist v rukou
Cyrem a ješt jedním
1.^2
Rusm,
cele se poddaly
11.000 F.
ptku
ktei u Vilny poslední
majíce
Bonapart prý jako žid pestro-
zajali.
jený kozák^jn se ukradl a podlé novin 18. prosince v Paíži byl. Ztratili Francouzi naped kon, potom všecku tžkou
stelbu, všecken
na kterém N.
jídal,
tém lid, pokladnice vojenské
kteréž v
Petrov jako
i
stíbro,
ukazují.
trofeje
Tak náramné porážky a ztráty není v pamtech žádných. Rusové poád ku pedu postupují. .. Již Rusové nepadnou, ano sadím, vtší budou! Polák mi
—
líto,
draze
tak
že
Aspo
z toho?
truchlící s truchlícím
„Rusové prý mají
pak
s
ale
smýšlení
radující
Dvín (Magdeburg)
líto.
se
bratrem vyjádeno je
nech jest 24.000 Prus.
Polákv mi
i
radujícím
s
1.
dubna 1813:
Hamburg a v Dráža-
i
Slované zajisté
nepadnou!
již
pkn vznikati poínali!" —
Tak
jara 1813. Rusové s Prusy spojení v
Napoleonem, Jungmann píše
cích válili 8
Jednak co
koupili!
bude pokrok k dalšímu Slovan spojení!"
Toto opravdu slovanské
a
sob
poddanost
„Rusové mají pochvalu v celé Evrop
a
severních
dne jisté
—
Když
Nm-
ervna:
9.
napotom
že
Bud! již jak
nikdo se neopováží jich barbary nazývati.
oni se zachovají a slovanské jméno zvýší!" O politice Rakouské zahraniní, pokud byla proti Rusk u
bu,
neb nerozhodná, soudí ovšem velmi nepízniv. 2.
ledna
r.
1813. o tom, že Rakousko
Napoleonovi,
zejména pak
o povsti,
armádu
Bavorm, aby
jich
proti
léháni „prince" (Ludvíka?)
Rakouská
pak
neutralita
tika
patrn Jungmannovi
podobalo
že jednání
se,
válkou, ježto by
byla
jících
ásti
její
i
že
to,
k nadalší
Když
slepota Rak.!"
se skutkem, byla tato poli-
zcela vhod, ano
když v lét
r.
1813.
smírné v Praze konané ukoní se
tehdejším rozložení
musila
Rakousko postaví
nechce Napoleonovi
„O
dne
dotýkati
zem
voj
proti
sob
sto-
eské, zvlášt pak
severní, vyslovuje 2. srpna 1813. toužebné pání:
„Kýž jen ovšem
se
pi
stala
že
potrestalo za
král
pomoci dávati, volá rozhorlen:
Mluv
dále hodlá pomáhati
i
ta
vojna ne propukne!" pání, kteréž té doby marným býti, co se kolem Jung-
tím ukazovalo se
^3 manDa dlo a co v témž list vypisuje „U nás to straši; od pedmstí dlouhobranského až ke kamenému mostu jsou :
náspy
novník. Císa
nad vinicemi pp. kabyl v pátek a ekl komus, že pijdeli ješt
malá
a jako tu
ba
tvrz,
dále
i
— Terezínov
jedna taková
odpov,
bude." Ješt
14. srpna nepouští
zavín
co nejdíve
(sic)
Juugmann nadje,
že bude
mlr zachován, an píše Markovi:
„O
Congressu povídalo
a pístupu
vysl.)
a
stojí,
nkolik
mocí do pokoje vedrati cbtl.
se
aby každý, co má, podržel; naši
Rusové pak nejvíce ;
tomu
k Mettemichovi (našemu) nkolikrát pišel
neobdržel,
Francouzi na tom
slevuje
že se rezešel, a však
Bylo sice mezi nimi njaké zakyselení, an Nar-
není tak.
bonne (franc.
více,
se,
Již
žádají.
se praví, že Bonap.
a k tomu že ho pipudila nesvornost senátu, z
oud
nhož
jemu do Paíže chtjícímu na proti jelo a pízatím císaovna v Mohu i jej kleíc
chod tam zradilo, an
On na svém
o pokoj prosila.
ukáže/'
umínil, ale postoj íli,
státi
Jak byla mysl veejná rozilena
as
blížícím se nebe-
zpeím váleným, ukazuji podivné povsti, jichž dotýká „Tu se rozpráví opt o zradách, an prý jeden Jnngmann vysoký generál obšen býti má (Weissenwolf) a jiný ješt :
vyšší (Šwarcenberk) zavín.
Což
ale jistoty stží jaké
má."
Zatím však vojna obnovena a Rakousko pistoupilo k spolku
arokrásný
proti Napoleonovi,
a severozápad
postižen
prostírající
se
Samy Litomice zaplaveny útoku na Drážany do Cech
od Litomic na sever
kraj
jsou
návštvy
z
1813. A. Markovi
:
pekvapení, an vrátiv
Prahy do Litomic nalezl v
svém vysoké dstojníky ruské s
ano Jungmannovi
couvajícím;
dostalo se zvláštního nikoli nemilého se z krátké
hrzami válenými.
vojskem po nezdaeném
ubytované.
„Ped vírem pišed
z
Píše
10.
dom záí
Prahy (kdež jsem
Dobrovským, Nejedlým, Rautenkrancem rozprávl) nalezl
jsem u sebe Ruského generála
To 11a,
jsem mnoho hovoil a dobe jsme se
smluvili,
jak brzo ale
nieho rozumti Za 3 neb 4 týdny bychom však
mezi sebou mluvili Rusové, pro erstvost mluvení.
S jeho adjutantem
nemohl jsem
;
144
dobe o
jim rozumli."
skuteném
jednou, víte
boji,
aspo
Po trnácti dnech dává
piše dne 24. zái
tm, kteí
jak jest
tak nazvaném vrchu blíž Oustí nad boj,
„Že
píteli zprávy
jste slyšeli
astji a
slyší
ji
stelbu to
Minulou sobotu byl jsem na Ostrém (Vostraj vulg.)
z blízka.
na
:
Labem a
díval
jsem se
v kterém ves Knlnice hoela dílem od našich, dílem
od Francouz zapálená.
Celý ten
as chodím jako zmámený
teprv jsem dnes knihy ze sklepa vynesl uslyšev býti hlavní
Komotov (sic), ano o pokoji blízkém, kterýž, dej Bh, aby brzo pišel. Rusové tudy zhusta táhnou, dnes jich ekáme 120 tisíc !), kterých prchod msto 9 tisíc zlatých stojí. Já piln govorju s nimi, a nalézám, že byt v
i
(!
jsou mezi nimi velmi dobromyslní lidé, a že, co se o krádeži
nmc
a loupeži jich tu zvlášt od
nému
jich zakládaní
(sic)
a
mluví, ne jim, ale
piteno
picováni
býti
špat-
musí;
když jsem oteven o
té vci s ním mluodpovdl, co bych já dlal, kdybych jako oni nkolik nedl bez potravy v poli v nehod ležev pišel k pokrmu ?
nejeden mi na
to,
vil,
—
hladem umíti a bojovati
že
by hloupé
bylo.
Ostatn že
mezi nimi, kteí svévoln by vci lidem kazili
málo
jich
etc.
Naposledy uznati slušno, že našich nejsou horší."
Vy-
vojákm ruským pidává nkolik
slov
líiv tak obcováni své
vydávajících svtlé svdectví, že
Jungmann
té
etc.
chvíle poroz-
uml, kterak dležité jest toto blízké seznámení se lidu eského s velikou mocí Ruskou, kterak tím zvlášt národní vdomí eské sesílí se a povznese: „Neškodí to echm, že se trochu seznámili s Rusy, aspo vdí, že více Slovan ve svt." Toto pátelské obcování
zvnno
Jungmannovo vojsku ruskému
zanimavým pomníkem, ódou výše „Pi • (str. 81) pipomenutou: rozstonáni D. C. H. Pána Alexandra Vasilieva, Penzenského opolení pi cis. ruském vojsku i
v
literatue
vrchního kazatele dne tuto
1.
íjna 1813."
básniku zpsobila, zmiuje
se
O
Jungmann v
padu 1813.: „Byl zde Protopop Ruský, seznámil.
On mi
muži, jehož nemoc list 30. listo-
s
kterým jsem se
chce dopisovati z Rusie.
Bude-li pravda,"
,
-
145
1.
Známosti této
Juugmann k tomu,
užil
aby tvary
psati dal ruskou azbuku,
v Ruších oblíbené ze
liko
její
podob; nebo posud Puchmayera
Ant.
spisu
že
si
rukou jeho na-
vidl ve
skutené,
znal písmo ruské to-
ruskoeský)
(Pravopis
nmžto zdálo se mu, že „dav nám tištné písmo ruskoeské do rukou sám snad nevdl, jak vyhlíží bžné Rusv písmo" (v list 9. února 1810.). Ponvadž pak pítel Marek si již ped tím oblíbil písmo ruské tou mrou, že nkdy jím celé listy psal, Jungmann posílá mu na ukázku opis azbuky od nho napsané nkolik verš, kterých si zpt o
i
žádá nemaje
ruský byl vyplnil psáti; nenalezli
Dvrné kouského,
—
již originálu.
slib
Ostatn nezdá
Jnngmannovi daný, že
jsme toho
aspo
mu bude
podezelý
tehdy ovšem nieho nebezpeného do sebe,
a
v
cis. kr.
ochotou a
píloze
v
okázalostí
privilegovaným Novinám Vídenským Hromadkovým,
„Prvotinách
hlásili se
s
pedmt
za
óda opvující velikodušného
nadšená
císae Alexandra tištna
k
Rus
vojska ra-
spojenci
ano sympathie ruské nepokládaly se nikterak policii
z
ani sebe menši stopy.
obcováni vojsku ruskému,
nemlo
knz
že by
se,
pkných umní;"*) ano Slované a hrd k východním bratím,
rakouští
radostn
mohutnými ranami
poráželi
sloupy
železnému
kteížto
trnu vystaProst a ja-
národ jižních a západních. Palkoviv Týdenník slovanské smýšlení (1813. str. 586) vypravuje „O vjetí J. Jasnosti Císae Ruského Alexandra, tohoto veleslavného Slovanského mocnáe do rovn Slovanského hlavního a vznešeného msta Prahy," jejížto obyvatelstvo vítalo velikého mocnáe severního osvtvenému na
drn
šíjích
vyslovil
lením
ulic,
kterými
jel.
A
vojsko ruské splácelo
píze mu
osvdovanou rovnou vlídnosti. Dstojníci ruští chodili do eských pedstavení na divadle Pražském, ano ruský gene*)
Dne
19.
kvtna kvtna
lienstva Aleksandra
od
Sil.
íslo
4.
Patrky.
I.
Stalo
1814.
.
3
:
„Oda k jmenovinám Jeho Ve-
panovníka všech se
pineslo „Píse ke
Rus dne
26.
února 1814."
snad náhodou, že hned následující cti
Jeho
Milosti
Františka
V. Hanky.
10
I."
od
rál návštiviv
Prahu
šel poklonit se
proslulému po všem Slo-
vaustv patriarchovi literatury slovanské, Josefu Dobrovskému.*) Ano Jungmannovo obcování vojsku ruskému melo i stránku samým úadm císaským velmi píjemnou jsa v Litomicích .
;
:
dobe povdom
a v okolí
úadv
žádán, aby jim pekládal kvitance potravní a pícovní
od vojska ruského vydávané, což ochotn konaje tím uznalost
domáhal
Jungmann
úadu
nmž
tímto jednáním získal
krajského a vážnost všech
získal
dv
o
peložení
se
za to napsal zvláštní dekret pochvalný, v praví, že
mu
samého úadu krajského, jenž
pozdji, když Jungmann
jenost
od
jazyka ruského býval
znalostí
Prahy,
do se
si
léta
výslovn
úplnou spoko-
si
úad hospodáských
v kraji Litomickém.**)
Vichice válená vzdálila se hranic eských a Jungmann
opt
vnuje v listech jich svých mén pozornosti hluným událostem svtovým, nikdy netratí se zetele a zvlášt vcí slovanských s nejvtší bedlivostí sob všímá. Za konený jeho soud o krvavých událostech od r. 1812. do 1814, sbhlých mžeme pooddávaje se
zúplna na práce své
literární
a
kládati slova psaná v listu A. Markovi
k
slova, která vznášejíce se
výši
dne
4.
máje 1814.,
vštecké jsou nehynoucím
svdectvím ryzého smýšlení jeho slovanského „Zdejší Nmci Nedonmci zlobí se náramn na noviny, že vždy jen :
a
o Ruších hovoí! všecko prý oni!!
Ta válka Slovanský
svt
zvelebila, a nemálo pispje k jejich vydokonalení. Ne nadarmo nauila se Evropa je a oni Evropu znáti. Budou tuším za málo
poznávati
5
let
po
vší
a ny ní jist
Evrop bukvárek o,
že
múzy sob
lépe než
veru zarazí."
.,]
Velmi zaniuiavé o tom zprávy podává A. Rybika v životopise „J. Havelky" ve Svtozoru r. 1871. str. 231. dle ústního vypravování ctihodného J. Havelky samého, jenž zanímavé návštvy ruského ^^enerála u Dobrovského s nkolika jinými mladíky, kteí š nim chodívali na mluvnické výklady k Dobrovskému, byl pí^' tomen. J. Havelka jmenuje generála Barclay de Tolly zdá se podobnjší, že byl generál hrab Toll, o nmž i z výše doteného listu Jungmannova jisto jest, že v lét r. 1813. byl v échách, **) Viz pUofiu.N. *)
i
posud
sídlo v Se-
;
Hlava tináctá.
Jungmannv
život
domácí v Litomncích. Slasti Touha po Praze. Peložení na gymnasium staromstské v Praze.
a strasti.
Zatím utíkala léta pilnou práci, Jungmann pekroil tyicátý rok vku svého a každým dnem vzmáhala se touha, aby z malomstské samoty dostal se do stedu v Byl sice život jeho v Litomživota národního, do Prahy.
již
nm
obyejným jazykem mluv, dosti šasten. V úedním postaveni neml píiny k nespokojenosti; prefekt Schirmer
icích,
vážil si
výteného uitele
Když v
listopadu
dával
i
mu dkazy
tovým a odkazem Josefa Rasche, bývalého
dom
nova, vychovatele v
Jungmann
sialní,
I život
po
nm
13.
mu
tiše
a šastn.
mu
Od
1801.
r.
z nichžto nejstarší, Josef, naro-
srpna 1801. byl otcovou
narodily se
žáka Jungman-
se prvním jejím bibliotékáem. *)
stal
rodinný plynul
dne
své.
prefek-
Harrachovském bibliotéka gymna-
do 1811. obdaen jest šesti dtmi^ div se
dvry
piinním
1812. založena jest
r.
a nadjí;
radostí
dcery Johanna, dne 13, dubna 1803.,
Anna dne 5. bezna 1808. a Kateina dne' 11. prosince 1811. Dva synákové mezi tím narozeni zemeli za nedlouho. Jungmann byl vychování dítek svých zvlášt pilen nebo ;
mly-li v
mst,
kde ve škole
i
v obcování slýchaly toliko
nminu, vychovány býti po esku, bylo z jeho strany Opravdového piinní zapotebí. Pevnou vli pemohl svdomitý otec
*)
všeliké
pekážky a dti vychovávány
Ze zpráv)' této jakož Jindicha Kluáka,
c.
i
jiných nkterých
k. šk.
ji8ou
dkujeme
duchem
laskavosti
rady a ed. gymn. v Litomicích.
p.
148 i
jazykem eským;
když
30. prosince
a píše
—
otcovu,
Vás
posílá.
On
Jungmannovi znamenit
zlep-
hubiku
že
esky."
Také postaveni hmotné manželky
Teta jeho
šilo.
pedstaviti radost
si
1808. psal piteli Markovi: „Moji
a Pepiek zvlášt
uctiv pozdravuji
te
mžeme
i
r.
se
a
vychovatelka,
její
Františka
zemelá dne 27. ledna 1807. odkázala netei své zahradou a nkterými pozemky.*) Jungmann stal s hospodáem v Litomicích. Nový usedlým mšanem
R()8zelová,
dm se
i
majetek
psobil muži
v
knihách
mnohé nemilé zamstknáni a mitý a nemoha hospodáství si
od
dáe
mšana
ml
ebiše,
novana; jeho
k
z
však
jest,
že všední starosti
úkolm
nejvyšším
hospo-
lidským
Ne-
uenec v knihách
vzal
dobromyslné rady poctivého a
jisto
Tur
zkušeného
hospodáské mysli
obrácené
záhy
velmi
Míval sice radostné chvíle zvlášt na podzim
zošklivily se.
na vinnici
zkušeného
zpravovati hospodáství své.**)
umíme povdti, jak velký prospch pohížený
radosti
starosti. Jsa ve všem svdomnoho asu vnovati vyžádal
Turnovského Fr.
rady, jak by
krom
žijícímu
své.
„Já zbírkou a lisem zamstknán jsem", píše
„Kéž možné Vám jen
19. listopadu 1812. Markovi.
sklenici
mostu podati."
Dne
Ale takových chvil nebylo mnoho. 1809. píše:
„Již
nkolik
msíc
visí
že jest na prodej a však, kdož v
Rád bych
29.
vojny ho
se toho celého hospodáství
zprostil.
r.
mém dom,
cedule na
asu
bezna koupí? "
.
—
Svízele
a trampoty v tehdejších bzích válených ubytováním vojska
psobené nemohly mu ovšem
držení hospodáství
initi
pí
jemnjším. Svízele takové
po Praze.
podncovaly v
nm
tím
mocnji touhu
Rozliné byly píiny, které ho tam
pudily. Není
pochybnosti, že nejhlubší z nich byla
snaha dostati
stedu innosti vlastenecké,
srdce
*)
**)
Byl to
dm
jížto celé
pod ís. 179 v Dlouhé
Vií pílohu O.
ulici.
se
a nejlepší
do síly
149 Byly pak
gvé vnoval.
priiny
i
zvláštní,
Pelivý
osobni.
otec záhy prohlédaje k vyšsimu vzdláni dítek
vidl, jaké
nesnáze bude pi tom míti v Litomicích a jak velice by se
mu
vala
usnadnilo v hlavním
initi postaveni
Chlumanský
jsa
velkým to,
otcm pobožných s
toho
znepokojo-
mu
ctitelem rádu
nejistým.
Biskup
piaristského
zasazo-
aby gymnasium Litomické odevzdáno Toto jeho
škol.
pak Jungmannovi nemálo jeho
Krom
pi tamjším gymnasium
val se usilovn o
bylo
mst.
v Litomicích zvláštní okolnost, kteráž zdála se
jej
starostí, více
psobilo
usilováni
než okolnosti
tuším
Jak díval se snahám takovým Jung-
sebou pinášely.
mann, vyslovuje toužebným vzdechnutím v list dne
Bh
padu 1808.: „Kýž mi by mne ani žádný
Piár,
dá
ani
jisté
Piára
horší
15. listoz
nhož
nedostatek
nevy-
jednou
sídlo,
Ovšem nemluvím o nouzi, té Bohu chvála nemám, vci zvlášt dtem mým potebné, kterých v Litomicích se dožiti nelze." Nebezpeí piaristské nedalo mu dlouho pokoje, píše 29. bezna 1809. opt: „Že naše gym-
hánl.
ale jsou jiné
nasium
Piárm (Cyklopum)
Tehdy ke všemu soužení ješt dáví." 8 této
1811.,
A
dvou
po
strany: „Já
letech
dostane, zase znova
se
všemožn
již
Biskup mi
to
potom
pravil,
ukáže!
abych
Já však,
a osudu
mne
uspokojen
ješt nikterak
toho žádám," píše 11. dubna
„aby jednou se rozhodnul
P.
bytí
nejistota
není
slyšeti.
ml
našeho gymnázium.
osud
strpení jen
jak
2
léta,
vyskytne
co
se
—
že se
hodného
v Praze, hned žádati budu." Zatím pak
v Praze. 6.
již
od
r.
Hned v prvním
1807.
se
hlásil
list, jejž
A.
o
rozliná
Markovi
psal,
místa
dne
íjna 1807. oznamuje mu, že hlásiv se do Prahy zstane
v Litomicích, „ponvadž do Prahy jen pod vejminkou žádal,
kdyby Piarové pišli" a ti, mu sám Faustin Procházka,
O
prý,
nepijdou.
To, prý,
ekl
editel
gymnasií
es-
tehdejší
opravdov na jiné místo pi universit. Majíce Jungmanna Da mysli co znamenitého uence v oboru nauky jazykové kých.
rok
v Praze, na
pozdji
stolici
pemýšlel
fysiky
podivíme se slyšíce poprvé o takovém úmysle.
Nebyl však
150 tak divný, jak
by se
této
neml
studii universitních
doby
pedmtim rzným,
ano první
zvlášt v zempise fysicko-astronomickém
si
pedmtu
doby ješt pednost
chod
z
liboval
dával tedy
;
té
matematickému a pírodovdec-
o takovém díle pracoval Faustin Procházka
a
nauce
léta
kému. Na velikém úkole životním, slovníku, tehdy ješt ustanovil,
asu
za v
zalíbeni
rovnž horliv. Také na gym-
nijaké, nébrž pstoval všecky
nasium vyuoval
Jnngroann
zdál.
jednostranného
—
nikterak se ne
na piln sbíral
ovšem látku rozlinou
— dokud
—
;
a pe-
uitelské stolice gymnasialní na filosofickou nebyl tehdy
ídkou události, jakož ukazoval píklad kollégv Litomických Titze a Klára, z nichžto onen povolán
nikterak
jeho
1803. na filosofický ústav do Lince,
r.
pímo
A
na universitu Pražskou.
pak
tento
r.
má
1808. uslyšev, že Šmíd, professor fysiky v Praze
r.
k konkursu o
16. listopadu 1808.
Markovi: „Mne nyní na dlouhý
k professue
ale
(a dim
8
Poláky)
mé
rodiny
bezna
.
Kam
.
zjevuje
píteli
sed,
bemeno
(jichž
mi
z druhé,
—
hodn mnoho
mezi námi
'*'')
—
i)ro
vc ml s
'Musila býti
doby byl _
direktorátu,*)
:
to
fysika
cíle
mne
šelem
pro
na universitátu)
R
.
náramný
dvora, který
.
stopy, že
njaké nepíjemnosti snad
obyejn
souží,
pedsevzatého (ten byl
nahodilá, nebo není sebe niensi
direktorát lokální, jejž
se také svaluje
oráv, voják
vinav,
velkou nespravedlivost
direktorátem
29.
zachovávané
posud
„Na mne
dávají) a jiných
malá nadje k dosažení
poet sok a
elí a jaká
S jedné strany zloba sou
života lidského.
magistrátu,
moci mezi
Budu-li toto
tajemství
dodávaje k tomu, že nemá nadje všeliké
—
žádá.
toho lepšost
psaní
zpuji. ''
1809.
se
oustn bez odtahu Vám povdl, Po více než tyech msících, dne
professura? to bych se
as veliká
Pipravuji
slovanská!
Vám sveným), ponvadž
tím co pracovati, pochybuji.
sviti
stolici.
na vyšších školách (což u mne tajemstvím
jisté
a bude jedinému
jest
ne
žel!
tuto
býti
Píše dne
dán na odpoinutí, práce zamstknává,
1806.
tak chystal se na podzim
;
zpravoval krajský?
se
by tii
té
mini
151
Vidn
bychom v echách sami oslové byli a jiné steré davy a tihoty mne trápi. Již jsem mnoho pracoval ve fysice (slysev, že Šmid býti jubilován), avšak tyto okolnosti mi všecku chuf pemá nedávno 3 professory
opt mé
do Prahy
na tom jsem
jímají tak, že skoro dati se
z
milé
dal,
jako
všecku nadji a od-
pustiti
eštin, v které jsem ješt
nejvíce
posavad zakusil."
blahosti
Roku 1811. hlásil se o professuru poetiky a rhetoriky na gymnasium Malostranském v Traze, kteréhožto místa dovšak staršímu Kaubovi.
stalo se
Markovi:
„Já ovšem
zadal
nedatovaném
Pišef v list
prosební
spis
do
Poetiky,
Direktor mi vzkázal, že Gauba, který 23
let slouží,
Holeku pij
zejtra!!''
má; až prý po
druhé.
vc, když byla
uvažoval
konen
ale
pednost Klidnji
oznamuje
rozhodnuta,
—
strun Markovi dne 30. prosince 1811: „Do Prahy nepijdu. Gauba již má dekret. Mathematiky nechci a radji pokám na nco lepšího. Vždy se neztratím v Litomicích." Od r. 1813. pomýšlel na gymnasium Staromstské v Praze, kde prefekt Wolráb, poslední jesuita na tomto
vkem
již
velmi sešlý, za nedlouho musil
avšak „zpoval se
dne
10.
pro
to
zái
vzíti pensí,"
1813., dokládaje
si
jiti
jsa
uilišti,
na odpoinutí,
jak praví Jungmann v list
útchou, ,,zatím kdo
s
vi,
dobré!"
Tato nadje nesklamala ho.
Koku 1815. v lét pijel na visitaci do Litomic,
tehdejší direktor gymnasii, Wilhelm,
událost tehdy velmi vzácná, ježto se pihodila
mnoho
za
mannov
—
Jungmannovi jej
do
vždy jednou
Pesvdiv se o výteném psobení Jungjak svdí list pochvalný*) po této visitaci vydaný, — pipovdl mu, že „co na nm jest,
let.
Prahy, jak co
Jungmann v
list
1.
Wilhelm dostál se prefektem
pražného bude,
pesadí," jak
ervence 1815. Když na míst "Wolrábov
slovu.
•)
stal
na gymnasium Staromstském P. Peti tsch, po-
savadní professor humanitní, udleno jest místo tím
nné
praví
Jungmannovi. Via pfflohu P.
uprázd-
{162
Dne
16.
íjna 1815. Jungmann psal píteli
slední psaní z
„dekret
již
zvdv
Litomic"
v Praze
zdlán byl pipiš
c.
Dva
leží."
soukromou
ped
dni
tím,
k. místodržitelství, jímžto
novi oznamovalo, že došlým dekretem
c.
svému „po-
cestou, že
dne se
k. dvorní
14.
jeho
íjna
Jungmankommissí
udlena mu stolice uitelská druhé tídy humanitní pi c. k. gymnasium Staromstském v Praze naizuje se mu, aby poátkem nastává Rok jícího roku školního na úad ten najisto nastoupil. nad studiemi, daným
dne 29. záí
t.
r.
i
školní poínal se tehdy
1.
Koncem msíce íjna
mice,
v
v šastném opravdové
nichžto zátiší
trávil
listopadem. r.
1816.
šestnáct
Jungmann opouštl let nejpknjšího
venkovském, šestnáct
práce.
Stál
v tyicátém tetím roce
tehdy na
vku
holetou pilností poklady, se
neoblomnou vlí
a
s
k
srdci vlasti své,
let
vrcholí
svého.
Lito-
vku
plných neunavené,
vku
mužského,
S nasbíranými
mno-
svtlým vdomím úkolu svého
vykonati
vžaté Praze.
jej
ubíral
se
tichý
genius
Jt
G-
Pedniluva. ^s7(^4(^0Y musejní pro
7^jJIVj
listopadové
^^*-^r^^ stého
dne
r.
e
1872. uinil usnesení, že na oslavení
narození
Jungmanna
Josefa
sepsán a vydán zevrubný jeho životopis se uvázal v sepsání toto. díla tohoto, pokládal
eskou ve schzi
a literaturu
Jakkoli
i
;
vdom
má
býti
vyzval mne, abych
jsem
byl
nesnází
jsem za povinnost, nevyhýbati se úkolu
estnému, sborem tak vážným uloženému. Sebrav materialie pístupné a dostav
dvrou
ctihodné
rodiny Jungmannovy jeho korespondence a mnohých dležitých
k volnému poátku msíce ervence
pvodních
spisu s
listin
užití,
1873.,
vydal jsem první ást
pevné jsa nadje,
na podzim téhož roku vyjde dokonení. Choroba, která tím
asem
uinila nemožnou všelikou usilovnou
ila tyto nadje
i
zpsobila, že dílo vychází
práci,
že
mn zma-
mnohem pozdji
než bylo slíbeno. Opoždní toto není však pohíchu jediným, ani nejhorším následkem této píhody. z
nemalé ásti
v
as
choroby,
Jakož
kdežto
zdlání nedostávalo vždy jasné mysli,
se
k
dílo
povstalo
soumrnému
bude se v rzných
ástech znamenati nerovné provedení. Prese všecky slabosti a nedostatky
spisu
uzná bohdá
npedpojatý tená, že jsem upímn se snažil dopátrati se pravdy o život velikého dlníka na roli naší literární Neibylyf posud ani vnjší píhody života jeho postaveny na
'
K^ftJt,
n jeho duševní a psobení literární líily se toliko
jisto, rozvoj
emž
obecnými rtami, pi
Jungmann
že
se,
v jakési neproniklé mhle, v níž jeho podoby nebylo
octl se
Snaha má nesla
se pede vším k tomu, Jungmann v skutené podob své, osoba historická. Jungmann líí se tu nej-
rozeznati od jiných.
aby
ovšem stávalo
všem
se ve
objevil
Jungmann co astji vlastními slovy svými. Že nesnáze
podobného u nás mnohem jsou vtší
díla
než jinde, uzná každý spisu, v
nmž
vzkíšení v
vrného
by vylíeny byly djiny našeho podivu hodného
nemáme krom nkolika Rybikou vyvedených posud ani
devatenáctém;
století
neunaveným
životopis
vylíení
Puchmíra,
Nemámef posud nižádného
snadno.
J.
pedních initel Hnvkovského.
ostatních
Nejedlého,
z
doby:
té
Nepodaí-li se v takových okolnostech vyvésti jedním
rázem obrazu dokonalého,
zdali se
tomu
diviti
lze?
Vylíení innosti Jungmannovy není možné bez zevrubného ocenní muže, jenž za
let
mladších býval
pítelem literárním, pozdji pak Jan
protivníkem.
nynjšího
vku
Nejedlý
mysli
píke
proti
prvních
8 jednostranností, jížto
mu vrným
nesmiitelným
tech ptiletích
obmezeném
stanovišti
novému proudu, jenž okolo
eské neodolateln
vítzové opanovali pole
mu
se
initelem v probouzejícím se
avšak ustrnuv na
život literárním, postavil se
v
byl
nejhorlivjším
stal
uchvátil.
Nejedlý líí se odtud
ztiplna.
bychom
r.
se
1820.
Jan Nejedlý byl poražen,
divili,
kdybychom
vždy
se s ní
nepotkávali všude v život lidském. Vae victis jest pohíchu !
heslem netoliko války železné, se
zpupné
toto
i
v bojích literárních rozléhá
pokikování, ukládajíc svdomitému
kovi zvláštní opatrnost v posuzování osob
a v pijímání
úsudk
Pokládal jsem
si
i
stran vítzných.
za povinnost, skládaje životopis pedního
obnovitele literatury naší, býti spravedlivým
vníkm, ano
histori-
stran poražených
i
k jeho
zdálo se mi býti urážkou, velikému muži
protichtíti
-
m mu
dodávati
mezi
velikosti
zmenšováním jeho
protivník.
Proto
jsem se vylíiti poátky a píhody osudného sporu
snažil
Jungmannem a
J.
J.
Nejedlým nestrann a spravedliv
pramenm samým
obraceje se všude ku
a odklízeje peliv,
druhým.
co náruživost strannická vymyslila na potupu
klamu se nikterak
nadjí,
bych byl
že
upímn
pravdy; isté vdomí, že jsem
mi útchou,
minu se
cíle
vci
Ne-
dostihl
hledal pravdu,
pro pílišné nesnáze u
jestliže
všem
ve
bude
této zahrnuté
žádoucího. Stane-li se však vylíení toto
podntem
k dkladnému vyskoumání a vypsání života Jana Nejedlého, bude to nejvzácnjší odmnou, i kdyby tím vypsání mé
mn
bylo opraveno neb
V
vyvráceno.
nesnadné práci
mn
dostalo se
Byli pak
povinností.
Bílek, editel P.
c.
Fr.
pi
shledávání
pramen k
tomuto
dílu
laskavé pomoci od mnohých ctitel Jungman-
upímný
nových, jimžto
ského,
i
dík
mn
veejn
vysloviti jest
akad. gymn., P. Blažek,
k.
Doucha,
mn
milou
ochotn nápomocni pánové: Tom.
zasloužilý
knz ádu
spisovatel,
F.
piarist-
Dvorský,
Kluák, c. k. šk. rada a ed. gymn. v Litomicích, Jan Klumpar, ed. gymn. v Hradci adjunkt
Králové,
archive zemském, Jind.
J.
Malý,
redaktor
Slovn. N.,
V. Nebeský, prof.
K. Ninger v Písku, Adolf Patera, prof. A. Pirchan v Hradci Jind., A.
Rybika,
c.
k.
dvorní
sekretá ve Vídni, jemuž
mnohého vzácného pokynutí dkujeme, íd. u. íha v Beroun, prof. Ferd. Schul z, prof. V. Slavík, V. Svoboda, c. k. z
inspektor školní, P. V. Štulc, zesnulý V. Zikmund, jenž o po-
dob úadování Jungmannova pi gymnasium
slední
mickém mnohé zanímavé vci fará Hudlický.
mn
akade-
vypravoval, P. Zrftbek,
Zvláštní vdností zavázán jsem ušlechtilým dcerám Jungmannovým paní Ann Musilové a paní Katein Petro
viové, ježto
všecky
mn
listiny
a laskavostí k nosti
nejen korrespondenci
jeho se týkající užití
s
otce
svého,
nýbrž
i
opravdu vzácnou ochotností
propjily a o mnohé zanímavé podrob-
zvlášt z posledních dob otce svého se mnou se sdlily.
j
Rovnž ochotným
mannv
Antonín Marek, jenž netoliko
zanímavou píhodu osob z
té
K.
mn
z
vypravoval,
mladších
ale
i
listy
let
mnohou
rozliných
doby zapjil.
Konen prof.
prokázal se mi ctihodný pítel Jun]^-
vyslovuji
Tieftrunkovi,
upímné díky váženému píteli svému jenž za mé ii^eprito.iTiijQStj korrekturu
spisu tohoto laskav obstarával,
v-jf,
.
-,.
o$íí+í>9^
fílOJ4flÍÍOí| oi.
V
Praze, dne 25. ervence 1874.
V. Zelený.
iiíi'iiíi<j
vAh.
NÍ)M
íiiia^i
,..^,.^,vx
.
.
,
—
,^^,
,
.
^(M
Kniha tetí. r. .1
J.
Jungmann
v
—
Praze až do vydání Slovníku 1815
1839.
Hlava první. na gymnasium Staromstském. (1815—1834.)
Jiiii^maiiu professorem hiimanitiiim
V dob
eskému nadjné Jungmann
dležité a národu
pibyl do Prahy.
Docházelyf ho
zprávy, kterak „v Praze
e
eská
v Litomicích radostné
již
se
podivn zdvihá a
s
ní
láska k vlasti a národu," jakož píše A. Markovi dne 13. dubna
Nový
1816.*)
mládeži studující: jinochové ze všech
vysokých
školách Karlových
se
národa svého a dobývali
syn}^ nosti
i
v život veejném.
na tom,
vajíce
emu
eském
plat-
k
velmistru jazy-
d-
nabývajíce tam
mateském jazyku svém. **) Aby jazyk
svj v vyšších \Tstvách opovržený
vznesli
na vyšší stupen vá-
poádali v síních universitních veejné slavnosti dekla-
Také Puchmayer
píše
Jungmannovi dne že jazyk
mnoha stran, tak tuze zmáhá atd.
slýchám **)
se již
mohli nauiti z ve-
chodili
slovanských, Josefu Dobrovskému,
žnosti,
cítili
a smýšlení svému
Nejsnažnjší mezi nimi nepestá-
se o jazyku
kladnjších vdomostí o
*)
konc zem eské na
shromažující
citu
ejných výklad Jana Nejedlého,
kv
nejmocnji pi
tento duch jevil se nejživji a
s
Ješt
z
Litomic dne
eho
v
té
24.
února 1816:
eský
v
„Zase
Praze
Jungmann psal Markovi, „V Praze tedy znikla nová škola vedle staré. Hanka s nkterými jinými ješt posavad u Dobrovského berou a erpají dkladnou známost jazyka eského a Slovanského pinášejíce a odnášejíce bilety; sám pak Hanka drží ueni eské maje asi 20 filozof, které do chrámu 13.
pHin dovdl
dubna se
z
vlastenského uvádi a posvcuje."
1815.
Prahy:
voií*'/«
»t yáter
154 navštvovala osvdujíc k jazyku eskému. Také divadlem hledli jinochové jazyk svj uvádti v obyvatelstv Pražském
matorní, jež
veejn
tím
horliví
nejvyšší šlechta piln
i
úctu
u vtší vážnost
sestavivše
se
ježto se za nedlouho honosila
prvního i
echa,
jenž
umlým
i
ve
spolenost
ochotnickou,
jménem Vácslava
šttcem vylíil obraz
i
Klicpery,
nynjšího
minulého života národního.*)
Radostný tento ruch v mládeži vzdlané nenalézal ohlasu v
dosti
eském
sice
obyvatelstv Pražském, ježto jenom
v ídkých pípadech jednotlivci probouzeli se z národní otup-
obecn
losti
panující.
Ale v nejvyšších vrstvách národních,
do nichž nejhloub vnikla nesoucí* se
k
zvelebení
doby zemi
té
eskou
cizota, jevil se
zem
tehdy duch ušlechtilý,
naukami a umním. Zpravovalt purkrabí, František Antonín
nejvyšší
muž ducha osvíceného i nmeckým vychovaný, pece vrn pamtlivý Libšteinský z Kolovrat,
a jazykerá slávy
svých a pirozenému rozvoji národu svého pející rod
pánv
ze Šternberka
skvl
se té
dvma
doby
;
otcv pak
starý
údy, ježto
piísti k nejvzácnjším ozdobám djin našich novovkých, Františkem a Kašparem! Oba prosluli ueností i
sluší
istotou povah mravních: mysl Františkova byla však obrá-
cena
tém
výhradn k rozmanitým stránkám djin eských, dkladným duchem vnikal v nauky
kdežto Kašpar bystrým a
pírodní dobyv velikou
pojal
si
Jeho duch první
slávy velikého zpytatele.
myšlénku:
založiti
v Praze národní museum
jakožto základ a stedišt vyššího života vdeckého. Boj proti
hroznému svtoborci nebyl ješt zúplna dobojován, an Kašpar Šternberk se vší opravdivostí konal první kroky ku provedení velikého úmyslu svého.
V dob
6B
této,
když nový
staroslavné hlavy království
život poal prouditi se žilami eského, pišel do ní Josef Jung-
Bylo
mann.
Picházel v as.
Mládež
zahoela snahami vlasteneckými, aniž bylo vdce,
**) j
jeho vodící ruky zapotebí.
Velmi zanímavý obraz vlasteneckého psobeni tehdejšího studentstva Pražského vyliil A. Rybika v životopise Josefa Havelky ve Svtozoru
r.
1871.
str.
222 atd^
u
ud^j^íiiJííuVf
155 jemuž by
tvrce
Josef Dobrovský,
slavistiky,
vyuoval
se národního života
eského, a jakkoli zdálo
školou omladl,"*)
byl tehdy
mohl mladému pokolení
státi
Jan Nejedlý, jediný
zanechával tehdy
výhradnji
již
se tím,
vku
ím
se,
že
„sám tou
kmetském, aniž
o dvacet let
té
díve spiso-
doby úední zástupce eštiny,
hled si ím dále Tu bylo místo dležité nikdo tak dstojn a prospšn nevýdlku.
jako pilný, jemný, vysoce vzdlaný, vlast
ujíti
rovn
u
ideálv mládí svého
všedního
v národním život, jehož
mohl
již
Nejinnjší pak do nedávná
byl Ant. Puchmayerovi.
tím
je
v innosti
jim býti nemaje viry v další rozvíjení
spisovatelské nemohl
vatel
uvádl
i
vdcem
práh píbuzných jazykv; ale
horlivé
sice
eskému
mladíky se vzácnou ochotností jazyku
aspo na
Ctihodný
sviti se na nesnadné cest.
byli mohli
mládež
i
Jungmann. Tomuto dležitému povolání Jungmannovu svtle rozuml jediný jeho pítel, an mu ješt do Litomic dne 3. íjna 1816. psal: „Vaše obývání v Praze milující
nebude jist bez velkých a spasitedlných
dující
vdce
—
úink
mládež Vás se dvrnji pidrží svého následovati bude."
Jungmann sám pokládal od
té chvíle, co
ta stua
jako
ho došla zpráva
nerozlun s Prahou usaditi se v Praze stále, na vždy. Nebo nemaje v rukou ješt ani úední zprávy, že peložen jest do Prahy na gymnasium akademické, vyslovil již o peložení do Prahy, další osud svj za
umínil
spojený:
úmysl, že z
si
si
koupí
Litomic, dne
dm
16.
v Praze.
íjna 1815. píteli A. Markovi, že jeho
„první
pée
tého
nemovitého to prodati."
i
žé jest tolik,
si
")
njaký
dm v Praze
a co zde movi-
Pivykl patrn dlouhým pe-
svém vlastním mile povznášejícímu
pocitu,
dom
tém
ve svém; a
bydliti
„jako nebýti doma."
ohlížel se
by
jest koupiti
dom
býváním v
Píše již v posledním list
I
v
cizím bylo
prodav zboží
hned po píchode do Prahy po
koupil; jakož
dom
njakém,
pak jmní jeho nestailo, aby
Junfinnann A. Markovi 13. dubna 1815.
mu
své Litomické,
si
/.uaJo
11*
jejž
koupil
dm
sám, spolil se
v Litomicích
dm
vic
již
s
radním magistrátním Korbrem,
ve známost vešel, a koupil
v Široké
ulici
na Novém mst.*)
velmi pospíchal, vidti z toho, že
února
dne
1816.
—
radou mstskou
koupil
s
ulid."
I opustil o
nmž
prvních
18.
„O sv. domu, an jsem
vesele témuž píteli:
již
pl
svého
Jakube budu se sthovati do
v
— dne
oznamuje A. Markovi, že „koupí domek;',
ervna pak zvstuje
13.
nímž
s ním na poloŽe v té píin
tvrtý msíc
již
s
dm
Korbrem
(sic) P.
Jakube 1816. byt najatý v
devt
msíc
na Široké Liliové,
ulici
v Praze bydlil**), a od
pebýval ve svém. Než nedlouho trval spolek
té
doby
poátku r. února dává vdti Markovi: „V našem domá-
1820. dne 17.
cím živobytí uinili jsme
s
Korbrem;
sami zbytenou
si
již z
starost,
pejavše
druhou polovici domu od P. Korbra."
Tak
a
zjednal své písteší v Praze, v
si
píhodný
skrovný, však
a nepíjemností
dm
opravdové
r.
si
zídil
rozpak
Jenom jednou zpsobil mu
strany.
této
z
starosti:
nmžto
byt, jsa prost všelikých
1839.
magistrát poruil mu, aby
„stavl stechu a komíny," jakož oznamuje A. Markovi listem 26. ledna. užil
Jsa tímto rozkazem
z
obyejného pohodlí vytržen
domu posud jednoTím nabyl dm jeho
nemilé této píležitosti k tomu, že k
patrovému pistavl druhé poschodí. posa vadní podoby své.***)
V úad
na gymnasium akademickém uveden
samém zaátku roku
školního.
Dne
1.
jest
pi
listopadu 1815. pijel
do Prahy; f) dne 3. listopadu slavilo se Veni Sancte a dne 6. téhož msíce odpoledne prefekt Petritsch pedstavil jej
slavn mládeži gymnasialní. Stalo *)
:
Jest to
dm
pod
ísl. 749., v
nmž
se to
zpsobem
formál-
potom Jungmann až do
smrti živ byl, posud majetek rodiny jeho.
Dm
**) pod ís 249. **) Od Jií 1839, kde se Jungmann pebýval v ;,,,,.
'
j
A. Markovi t)
20.
dm ulici
bezna
poal pestavovati, až do podzimu Vodikové v dom Soukupov. List
1839.
Dle vypravování paní Petroviové, kteráž to asto slýchala otcových.
i
i-.numi
*,»
(/ohíi:Wi
í.
m
z úst
:
157 ním tehdy obvyklým. Prefekt
e,
delší
ml
uvádje nového professora
v nížto se šíil o isté povaze mravní a vzácné
osvdené nkolika spisy, po emž Josef Jungmann odpovdl slovy pípadnými a výmluvnými.*) Úad sám, v njž tímto zpsobem uvázal se, byl mnohem
uenosti jeho,
obtížnjší a
mén
mu
posud neznámým byl
zvlášt pílišný poet žák, jímžto
nad míru stžovalo.**)
se konání povinností
mu
Bemenem
píjemný než v Litomicích.
K
tomu nebylo
pi gymnasium akademickém tak milé a píjemné jako v Litomicích. Z msta tém ponmeného pišel do
postavení
msta jádrem
chtla tomu, že
jediný
—
tetí a tvrté tídy,
Nmci
;
cit
než
gymnasium Litomické.
Mezi
František
muž
milovný, jenž ohnivým
pstoval istý
uitel-
prefekta poítaje
i
Cech,
toliko
mlo
doby gymnasium akademické
nmecký
stvem ráz více
osmi uiteli
obyvatelstva eského, než divná hra osudu
té
— byl krom Jungmanna
Svoboda,
prostosrdený a
tehdy professor
upímn
vlasti své
slovem v srdci útlé mládeže budil a
jazykem
národní. Všickni ostatní uitelé byli
mezi nimi byl nejstarší Josef L u m b e, professor „poesie
a jazyka eckého," první professor svtský na gymnasium
Staromstském
knzem ádu lem,
;
s
ním jakož
Maltézského,
Jungmann
žil
i
s
katechetou Antonínem Poeslem,
mužem poctivým
a dobrým kazate-
ehož
ve svazku mile koUegiálním,
pknjším svdectvím
jest,
že prof
Lumbe
nej-
(f 1823) ustanovil
Jungmanna poruníkem dtem svým.***) *)
Historie (úední)
„Eodem Josephus tiim
c.
k. akad.
gymnasium vypravuje
Jungmann
Litomericio accersitus, ubi 18
Grammaticam, tum bonas eruditionis pluribus
tate,
píbh takto
die (V. Nov.) a meridie neocreatus Rhetoricae Professor
artes
docuit,
vir
operibus comprobatae
(sic)
morm fáma
annis
sancti-
insignis,
a Praefecto juventuti academicae fuit praesentatus habita inaugurali oratione, cui novus Professor
respondit."
Tak vypravuje sám
concinne aeque ac facunde
prefekt, k jehož
úadu
spisováni
„kroniky" náleželo. **)
***) 1
žákv aspo 80, asto však mnohem více; tíd své 117 žáku. List A. Markovi dne 10. Z syn jeho jmenujeme Josefa šl. Lumbe, bývalého
Bývalo
roku 1822.
ml
ledna 1822.
v
lytechniky Pražské a
Mdra Karla Lumbe.
:;tí(I(
ny
editele po-
;
15$
Mnohem
fiif*!^
mén
píjemný, ano po nedlouhém ase píkrý
pomr Jungmannv ku
byl
micích Jun^mann
V
prefektu P. Petritschovi.
Litó^
pátelské náklonnosti a upímné
požíval
vážnosti prefekta Schirmera,
muže stáím i povahami mravúpln prostého všeliké nárui
ními ctihodného, zejména pak 'fórn^íU
živdSti národní.
Uiivípetritsch, o tt^ttíéckého,
nkolik
ježto
v
let
iw
*.fljiíí>jítq:.íi
mladší než Jungmann, hyl smýšlení
zabíhalo až v nenávist jazyka
Jakkoli opatrný a skromný
býval Jungmann
eského.*)
ve
všelikém
jednání úedním, nemohli v takových okolnostech dlouho praco-
klidn podlé sebe
vati
;
i
není se
emu
di\'iti,
že již v
druhém
psobení svého na gymnasium Staromstském stýská si Jungmann na nesnáselivost a náruživost národní pi prefektovi, íífiijcjjlned po píchodu do Prahy Jungmann jal se vyuovati roce
"jazyku
eskému
v „hodinách vedlejších," jakož iníval
tím v Litomicích, proti namítati.
emuž
prefekt nemohl
Ale po ukonení prvního roku
školního
ped
nieho
arci
vci
se
háhle zmnily: vydán jest dne 23. srpna 1816. povstný dekret k. dvorní
C.
vlastenci
nhož
kommissí nad studiemi, od
oekávali nové
zlaté
doby
ei
dobromystóí
a literatury eské.
Bylo pak znní tohoto dekretu takového zpsobu, že
již
po
nieho podobného; naizovalo vky se v nm, aby 1. na gymnasie v místech eských neb tak 'eených utrakvistických jenom takoví prefekti a professoi navrhovali se, kteí i eského jazyka znalí jsou; 2. aby na tchto gymnasiích žáci, kteí znalost jazyka eského z trinebylo
z
viálních škol neb
v 3.
Vídn
domácího vychování
s
sebou pinášejí, také
eském pekládání a skládání eských spis cviili se má se s poátku každého roku školního v posluchárnách '»K.ti;
')
íHn*) )í»nn
V
úední
Hijdpj'iC[o
8iJtli.iul(|
ainmliítiii)
gýmn. akad.právl^se o Petritschovi pri jelio smrti (f 30. dubna 1834), že zemel v 58. roce vku svého Zanimavá vc,- že i Jungmannovi šlo tehdy již na 61. rok. tento nepíznivec jazyka eského oslavován jest i skou básni, když byl jmenován prefektem pi gymn. akademickém. V Jungmannov historii lit. 6. I. vyd. te se na str. 5'-'5 pod . 2"Jy: Pr. B. Veverky Citové stndujicich k. starom. ak. Gymnasium pi ustanovení P. F. Petritsche na dstojnost Prefekta 1815." „historii"
—
inkfi'
.''..v.i '
slyšeti
''• '
ech
;
159 filosofických
a právnických ohlašovati, že pi osazování v
politických
eských
zemích
studujícím
úad
eského
jazyka
znalým pi rovných jiných schopnostech dá se pednost. Nedlouho potom, dne 20. prosince, naízení jest
nhož
dekretem dvorským, dle
se zjednati píležitost
nauiti
se
jazyku eskému, jakož
a ranhojiství
mlo
poslucham
i
oznamovati, že
se
se krajskými lékai,
státi
kde by se vyskytU,
vlastními uiteli,
i
ti,
lékaství
kdo budou
mstskými
ranhojii,
doplnno
toto
bohoslovcm mla
i
chtíti
vrchnosten-
i
skými lékai v krajinách eských neb smíšených neb lékai a ranhojii v nemocnicích neb professory lékaské a ranhojiské kliniky aneb babictví, budou musiti prokázati
se, není-li
eský mateským, znalostí jazyka eského. Tato naízení byla od ponmovací doby Josefínské prvním
jim jazyk
zavanutím ducha národu
urit
eskému
byla složena, vyslovovala
píznivjšího; jakkoli ne-
pece
dosti
zeteln
vli, aby
vzdlanci v echách umli esky.
píiny tchto naízení v
Bylo by nemístné hledati
hlu-
bokých zámyslech tehdejší vlády Vídeské; že naízení nepocházela z dkladných úvah a pevných
zeteln
zalo se brzo dosti
výkladem
jest
tém
ást po nkohka
zrušena
ítajíce zásluhy tchto opatení
;
nkolika
vlády, uká-
málo kde opravdu
tím, že se jich
šetilo a že nejdležitjší jejich zujícím
úmysl
letech
obme-
nemýlíme se hrub pi-
mužm tehdy
v dleži-
úadech v Praze postaveným. Nejvyšší zprávce zemský hrab Kolovrat pál národu svému tolik svobodného rozvíjení, kolik mohla snésti politika Vídeská; tehdejší referent o vcech vyuovacích pi gubernium, František Tvrdý, byl upímným, ano horlivým vlastencem. Ale první krok u vci té neuinil ani jeden ani druhý z tchto mužv, nýbrž muž rodu nmeckého, tých
Milo Grttn, tehdejší opat kláštera Strahovského. Jsa editelem studií
filosofických
pi
universit Pražské
píležitosti poznati, jak velice
v jazyku, jímžto
má nkdy
Obcuje krom toho
sky a maje
i
zanedbána
ml
jest
ovšem dost
mládež
eská
psobiti ve vzdlání národu svého.
uencm
i
spisovatelm
eským
pátel-
v kláštee svém zasloužilého spisovatele Jana
a6o
Dlabaée
Bohumíra i
podal
1816.
již r.
znal
i
vzdlancv eských
tužby a pání
dkladný
k gubernium, jímžto vyložil
spis
potebu peovati o vzdlání mládeže v jazyku eském. Jakož pak gubernium se vším drazem pidalo se k žádosti Griinov, vyhovla vláda Vídeská pání Pražskému i vydala naízení výše položené. Zanímavé jest, co Jungmann vypravuje o vše-
mlo ped
likých píhodách, ježto naízení toto
svtlo, ano dokud ješt pochybno bylo, zdali
ješt nieho o naízení
„Dá bh, námi
:
jestli to,
em se
o
aby eský jazyk sob každý duchovní, právník
léka piosobiti musil! (sic). Mílo zadal ke dvoru navržení gubernium dvoru podalo
Dvr
kdy svtlo svta patrn vidti,
podepsaném
23. srpna
epocha literatury eské vznikne, jen
pracuje,
spis
na
Píše dne 10. íjna 1816. nevda, jakož
spatí.
lepší
vyjitím
—
Nebožtík
filosofie
dkladný
velikou domluvou a dpisem.
s
dvod
nemoha zavrhnouti
direktor
toho a potebu. Jeho
i
na Ordinariaty,
podal toho
kancelá
direktorát medicínský a dvorní
a konsisto Litomická cele pro
juridickou. *) Biskup
vc
tu
byla;
ale jednu
poštu pozdji pišlo psaní od Pražské konsistoe, vlastn jen Bretfelda**) a Karoliho, aby
se proti tomu ohlásili a tak Toho já se dovdv nastražil jsem P. Nejedlého, aby co možná proti tm pracoval. Byl
hned tam
obrátili!
Nmcm
tu
Tachecí
vle
zdejší
budou-li
Piller,
i
tm
konsistoe,
Litomití
to bylo
vstreno, že ono psaní není
nýbrž jen
dosti
Nmcv
—
a tak nevím,
mužové, aby na svém zstali a
ten pes (Bretfeld) také druhých konsistoí nepevrátí
ubozí malití
konec. Co s^ iJiolz
a
jiní
mtedicus
—
pomáháme jak mžeme. týe fakultátu medicínského,
— Nmci —
a Director
Nejedlého
— proto se
padla. Tvrdý
proti
")
»:in.'
—
Matuška
z
(referent) také s
námi
O
šastný
Kromb-
ohlásili,
pedce
Proto-
ástky na ponuknutí
ohlásil a tak tedy již
že spravedlnost naše prorazí.
***;
tomu se
bh
a Dr.
Dej
tedy
jestli
— My
!
jest
jedna rána
a tak
Juristech
nic
mám
dobe nadji,
nevím, proto
Jungmann zde patrné mini tehdejsi nejvyšši irad justicni. svtským radním pi konsistoi Pražské,
Bretfeld, advokát, byl
jak se podobá, pravé factotum v tomto sboru.
snad pozdji k našim pijde;
že to ve Vídni se jedná neb
Snad
—
blaze!
pijde-li,
Krtika
se za našeho
našemu
vfal,
aspo
vku
ta
direktor jest
ech
a vlastenec.
vehká rána, kterou Josef jazyku
zahojovati
pone
a
asem
bh
dá
zahojí
i
To však vám jako vc tajnou k potšení toliko a k vdona se mostí píši, necht toho tedy pi sob, abychom Potom více nepohodli a sob ne vasn jednajíce neuškodili.
Nmc
eské
knihy
odchod míti budou, an každý student vždy
lepší
nco
ísti musí, aby se esky nauil, polehouku ve všech ouadech eštjší lidé zasednou a tak národnost naše zkvétati bude. Kýž to bh dá!" O dvacet dní pozdji, dne 30. íjna, vda již o naízení daném dne 23. srpna pidává píteli nkteré
ješt zprávy o tom, jak se rozliní initelé pi tom zachovali. „Matuška, Krtika
proto
Mezi Ordinariáty pražská a litomická
se ohlásili.
hanebn,
konsisto
born
direktoi medicín, a juridic. fakultátu)
(t.
budjovická dobe, králohradecká vý-
se ohlásily."
Pekážky dobré vci ješt ped porodem stavné byly pemoženy a naízení eštin píznivá dostala se šastn na Radost
svtlo.
velikých
byla mezi vlastenci veliká!
z nich
mann, jakož vidti
inkv;
z
kus
ale hlas jeho jest
hlasm
jiných píšících vlastencv.
vznesl
se
uilišti
Plzeském, nedávno
asi
Františka
I.
škol." Horujícímu
„eský
pi
Do
ped
pvci tomuto
lev se zdvihá,
te
:
plesá,
pod Tvým žezlem panuje
.
."
'""'"Vdné nadšení nedalo vidti otcm našim slabých které
í!ii
t)
pro
vyšších
hívou tesa,
trnáct milion Slovan milost
ech
již
mužn
Že zas jazyk eský vzhru vstupuje Že jim
vlasteneckou
eského jazyka do
tlí !i:
filosofickém
tím na víru
ódou opvoval „city
uvedení
proti
nejsmlejší výše po-
,u<
'\4
Jung-
nad míru stízlivý
Vojtch Sedláek, professor pi
obrácený,*) jenž nadšenou krále
I
výše uvedených, oekával odtud
prospšnost naízení tohoto
inily
velmi
Viz zanimavý jebo životopis v as. esk. mqs.
r.
stránek,
pochybnou. 1836.
162 Nebylo
vyeno,
nijak
má-li
v hodinách školních jako jakožto
pedmtu
se jazyku
eskému vyuovati
pedmtu ádnému i mimo
pípad, když by
toho byl, že v tom
uitelé
ustanovení
již
k úkolu, jenž se jim tímto naízením
byli nezpsobilí
n
vedlejšímu; horší ješt nedostatek naízení
oval, nebylo nikterak možná zákonu dosti
vym-
Tohoto pí-
initi.
padu pak nebylo potebí vyhledávati daleko nalézal se tehdy pi všech gymnasiích. Jako gymnasium Staromstské mly ;
ostatní
gymnasie velikou vtšinu uitel eského jazyka ne-
znalých
—
Než
mlo
co
se tu poíti, aby
uitelé másti, pistoupili
nedali se vlastenetí
tím
Júgmann
qiiutó^k áiíuJ
provedlo?
se naízení
roku školního 1818. nevyuoval
již
pedmtm
vedlejších, nýbrž jako jiným Vypravuje pak o tom zeteln v list dne 29. prosince Í817. píteli Markovi ,,Letos nedávám vedlejší eské hodiny, ale podlé pedpisu se zpravuji." Avšak dodává' icestín v hodinách
y hodinách školních.
:
k tomu hned dále: „U skoumání Prefekt, jak ledva malou strofu esky také pronesli, hned žáka okikl, aby nmecky
ped
to
— nechal jsem Ve
daleko" (íojctu.
na
steino* '
škole co
vyšlá mezi horlivým objevila
se
Slovesnosti, kteréžto
uitelé na
Tím
dlati?
a .pedce, vztekají."
o smyslu zákona tímto
7-7
zpsobem ajéVo
uitelem eštiny a urputným jejím od-
ješt svtleji po vydání JungmannoVy
—
—jediné knihy k tomu píhodné
gymnasiích
vzboui*ila
ml
lehouku myslím také nmecky eknu, to vše i esky, toho a po
aby se nevztekli vrahové,
lízbst mínní
prcem
Co^ jsem já
Direktorem.
pekládal a Vo)nu vésti?
se krev
užívali
v tídách vyšších za knihu uební.
nepíznivcm a všelikými
pletichami
vymohli za nedlouho (dne 16. února 1821.) dvorské naízení, dle
nhož,
prý,
znamenalo
se, že
na nkterých gymnasiích
uení eskému jazyku dje se jako ádnému pedma vykládáním eské gramatiky a chi/estoraathie professora Jungmanna, což proti ustanovení od 30. bezna 1818. elí, kterým se dovolilo chrestomathii tu studujícím schváliti, ne
ádnou
školní knihu v gymnasiích uvésti, proto že
však za
by žákm.
163 kteí toho jazyka neumjí, ujalo se
zákonem vymeného.*'
asu veejnému ueuí
*)
tímto vysvtleno jest naízení dané 23, srpna zpsobem eštin velmi nepíznivým co zstalo neroz-» zdali totiž má se eštin vyhodnutého v onom dekretu
Naízením
1816.
:
—
uovati jako
ená
jest
pedmtu ádnému,
výslovn
pedmtv
z
nového naízení vál
vítr
rozhodlo se proti
— jak
Jungmann sám
dí
— „pro eský
jazyk na gymnasiích eských více se nedlo, než se dalo."
Tak hrozn
sklaraány jsou
vlastenc vzbuzené dekrety \n\>
žes
vylou-
z tohoto
snahám eským nepíznivý, stalo se, vtru ochabli v horlivosti
že lidé ídící se v jednání svém dle
své a že od té doby
ní,
ádných. Jakož pak
vc šastn poatá
r.
ped
r.
1816
nadje dobromyslných
1816.
vzala obrat tak nepíznivý, Jung-
mann sám piítá úkladm nmeckým a zejména
Petritschovi.
Píše dne 7. máje 1822. A. Markovi „P. Sír psal i nám nco o tom jakéms dekretu z strany eštiny já posud zde niehož :
;
nevidl a neslyšel podobného
i
rád bych celý ten zaklínai
etl; snad mi ješt dosti brzo na oi pijde. Toho píina jest klevetní a soení Nmc, zvlášt našeho prefekta zloilého, jehož i slova v tom dekretu prý
list
tb
stojí."**) *) Historie
t;^
Že
**)
lit.
eské
domnnka
1825.
o tajném
{«lVlllfiVlf')«»q
st.
ifOlÍMMiyy:t
491.
psobeni Petritschove
byla bez diivodú, vidti z
pi
ÚllufviÍ'»l!
listu
proti
eštin
ne-
dvorniho rady Langa, referenta
k. dvorní kommissí. List daný 30. ervence ku prefektu duchovnímu (Hochwlirdiger, hochgelehrter Herr Práfect) dle všeho Petritschovi samému, jenž se tázal, jak se vc s strany eštiny má. Píše pak p. Lang takto: ','*"' Die hOchste Verordnung, von welcher Sie in Ihrem Schreiben vbii')! vom 16. Juli Meldung machen, dass an den Gymnasien in Bohmen nur solche Mánner angestellt werden sollen, welche der fiSfn'.]. bdhmischen Sprache kundig sind, ist mir ganz unbekannt; ich Meines Wisbitte mir daher eine Abschrift davon zu schicken. sens hat das Gubernium vor 2 Jahren (sic) darauf angetragen, •nwiii ^ass au ganz bohmischen Oertem zu Grammatikal-Lehrámtern •I vorzugsweise jene gewahlt werden sollen, welche der bohmischen sprache kundig sind, damit sie den der deutschen Sprache nicht ".iVí binlánglich kundigen Schiilern sich deutlicher macheo kdnnen.
o gymnasiích
"K)Í5J
1819. obrácen jest
I
f
fi
,
•
o.
"
164
pomr mezi Jungmannem a mocn se jeví, v následujících
Že píki-ý
I
tmito slovy
Petritschem, jenž
nepolepšil
letech
toho nepopiratelným svdectvím jest píhoda, kterou F. L.
se,
elakovský zevrubn vypravuje v dne
záí 1824*): „Pihodilo
11.
jemu
i
nám všem
Byly
nemilého.
list
totiž
Kamarýtovi
Jos. V.
mu
se
(Jungmannovi)
cosi
zkoušky a vyslýchal
pro classibus jednoho ze svých školák, kterýžto jinak nedbalec
mnoho neuml pekládaje z latiny na nminu. Chtl mu pomoci a dí, by pekládal esky, že snad to lépe
báuka
pjde. Slo
mu
vidl
druhou klas
mu báuška pi
i
klas.
;
mu
nevyšine
to
neobstál,
mu
že
Petritsch s hrubou
(sic),
mu moude odpovdl,
že
nic
plátno
daremn
nminu
jen bez
vší
pracoval a
t.
asem
nemá, ani
pis
má
jak
že
jej
si
vci
nikam
není, že
odmny Naež
d.
že svou zachovalost a pilnost pro-
fessorskou nejedním pochvalným dekretem dokázati
zbývajícím
dal
na nj
se eštinou bez toho školní
bez toho
mrhá, aby prý radji pro
on
nich
z
Nmec
zamstnáváním
zanedbává, a že
as
kluk k prefek-
direktoru pedstíraje,
Byl tedy k Petritschovi **) volán a k direktoru,
že prý
se eština
smlý
pinucena
se
zkoušce otázky dával z eského krom
kde zvlášt ten kovaný vyjel
he, naež
k školnímu
pedpisu školního a ponvadž druhou
i
I jde ten
dáti.
snad jím pobídnut
tovi a
že
ba snad
to ale stejn,
mže
a
nakládati proto že žádný ani
ped-
Ostatn
jestli
od nikoho nepijímá.
onen tupý chlapec míní, že by se
mu kivda
byla
stala,
a
dá ješt jednou pede vším teba svtem zkoušeti. Direktor
se
však,
kanovník
všeho hluku
Jakož
to
z
Pollner
jsa
pirozen pi
professoru
bez
skonil."
obrázku tohoto vylíeného patrn
dle
zprávy
od Jungmanna samého pocházející, jemuž mladistvý tehdy <'
nil^i" (I
iil
ist
Chrestomathie
'iv-x^-
}(l>i
genehmigt worden, weiter aber Nichts. Die bohmische cles Prof. Jungmann, welche als Zwang hatte vorgeschrieben werden sollen, ist der freyen Beniitzung der Schtiler uberlassen worden. Es besteht also fúr die Gymnasien keine Verordnung, welche das Betreiben des Bohmischen anbefiehlt." F. L. elakovského Sebrané listy v Praze 1864., str. 166.
Dieses
'i
^'V"/
)
*i
.w)u**)
Ve vydání
„Sebr.
listti
elak."
jest tu
chyba tisku „Patricovi.
165 elakovský
dvrn
na
obcoval, jde
Jungmannovi rovnž
jevo, byl Petritsch proti
náruživ pedpojat jako
eskému; zapomínal patrn,
proti
nkolikero pochval za výtené psobení v
již
jazyku
sám odevzdal
že Jungmannovi
úad
uitel-
ském od obecného c. k. direktorátu udlených, poslední jenom nkolik msíc ped touto náruživou dtkou.*) Vidti však František PoUner, tehdy kanovník, pozdji
též, že
probošt kapituly Pražské,
dkan
a
od roku 1823. direktor gymnasií
eských, jenž býv^á asto líen jako osobní nepítel Jung-
mannv,
této
píin
vbec
sluší
v
jakož pak
slušn a spravedliv se zachoval, že
doložiti,
eštin
Pollner, jakkoli
nepál, k Jungmannovi osobné míval se vždy vlídn a
pív-
nmu nkdy
svých
k zmiuje
tiv, ano docházel
i
do bytu.
V
listech
Jungmann nejednou o tom, kterak Pollner po se poptával a s pátelským úastenstvím o se vyslovil; píše mu dne 20. bezna 1828.:
A. Markovi
se
nm
nm
„P. Pollner
asto o Vás rozpráví a pozdravení své ozná-
mi naídil.
Škoda, že jest
miti
—
On by mohl mnoho
in
zmínku
o
pívtiv
jemuž
echm
prospti,"
Póllnerovi
tak málo naklonn! Také v pozdjších letech
mluvívá o
nm
jako o
Nesnáze a nepíjemnosti, které Petritsch
mannoW Pracuje
strojil
pro vyuování eštin, byly asi píinou,
sledních letech s
nkom,
obcuje.
uení eštin ve škole
že
Jungv po-
yice a více zanechával.
rostoucím úsilím o dokonání hlavního díla svého
poteboval ovšem mysli pokojné a vyhýbal se tedy opatrn všeliké
píin
Mužové na
mannovými, **)
*)
**)
spor
s
prefektem, jimiž se
vj-pravují, že
mu život ztrpoval.
tch letech žáky Jungtehdy Jungmann jazyku eskému
slovo vzatí, kteí byli
v
Viz pílohu Q.
Zejména
p. J.Malý, jenž byl žákem Jungmannovým r. 1827—28, Václav Svoboda, c. k. inspektor škol stedních, P. Václav Stiilc, probošt kapitoly Vyšehradské, jenž byli r. 1831.— 33, žáky Jungmannovými, posledními, které Jungmann obma tídami humap.
nitními provedl.
166 ^ilbec již nevyuoval, nýbrž toliko v soukromí bystejší hlavy k mateštin povzbuzoval, od nich i eské úkoly písemní pijímal a sem tam, velmi zídka pi vykládání klassikv
a
i
eštiny
užil
pouze
vání
ku pirovnání;
nmecké
sice bylo
a latinské.
buzení citu a smyslu národního
tehdy všecko vyuo-
Psobení
arci
nebylo petrženo, než pestávajíc na tch, pi nadíti
se
úinnjší.
ku
jeho
v žácích tím
pro-
nikterak
nichžto
bylo
zvlášt zdárného prospchu, bylo tím vroucnjší a
S nadšením vypravují
tito
chovanci ducha Jung-
mannova o tom, kterak pi naskytlých píležitostech, zvlášt když vyšla njaká zanímavá kniha, miláky své k sob brával, knihy jim s vlasteneckou radostí ukazoval, jim pjoval a k dílu národnímu je vzbuzoval.*) Byly ovšem krom nepízn prefektovy i jiné okolnosti, které Jungmanna nutily k nejvtší opatrnosti v úad uitelském.
Vypravuje sám v pamtech že „pesazen byv z
eský
svých
(Zápisky
Litomic do Prahy vbhl
str.
jakožto
37.),
známý
vlastenec v tajné vyšetování policejní, an každý Cech
vlád podezelý
byl."**)
Vykládá pak šíe, kterak zejména
zlopovstný Jan Zimmermann, kižovník a skriptor pi bibliotéce, byl „nejlezlejší
a nejnebezpenjší",
vtíraje se
spoleníka a rozmluvu pokaždé na eskou
historii,
eské zem
dm,
a
národnosti,
a na všecky lapavé
na Rakouský
pedmty
obraceje.
c.
k.
mu
za
na stav
na císae
Jakkoli nemotorné
byly nástrahy Zimmermannovy a jeho druhv v ošemetném umní, nemohlo jejich psobení v mysl tichého uence býti
le
zkormucujícím.
tajnými vystíhal
se
Vida se bedliv pozorována mocnostmi
potom
tím
opatrnji
všeho, co mohlo
buditi jakékoli podezení.
•)
.imt ')
Zejména vypravoval nám Václav Štulc, kterak po vyjití Slávy Dcery (1832.) Jungmann ho po škole vzal s sebou dom slibuje, že mu „nco" ukáže. Pijda do bytu zavedl Štulce do zadního pokoje a s záící se tváí dal mu do ruky Slávy Dceru. Sluší povšimnouti si toho, že Jungmann toto stežení osoby své po píchodu do Prahy nikterak neuvádí ye spojení Nejedlým.
il»'..v.^!(f
j.
s
Janem
167 Ale nejenom osoba Jungniannova byla podezelá úzkost liv^m strážcm veejné bezpenosti,
úad
i
sáni budil tehdy
obávám moci státm'. V dob, když Jungmann pišel do Prahy, poal jeviti se v sousedních státech nmeckých v mládeži studující duch nespokojený, nesoucí se k jednot a svobod všeho národu Nmeckého, duch, jemuž protivníci íkali krátce revoluní,
b ít9\,íbv?
dti59t:«»<|i
nní »« oBb^voqBS
iM>á>»mí>s
Zvlášt hluná slavnost studentská na saroslavném hrad
,.;
Wartburku na podzim
1817. a zavraždní
r.
známého Kotzebue
fanatickým studentem Sandem s jara 1819.
všech
polekalo
státník evropských -a vedlo je ku písnému stežení sorstva
i
Jakkoli pak nebylo
studentstva.
ped
si
i
vc
mládeže gymnasialní, o tom vypravuje
Staromstského zevrubn a dí,
spojení ne-
Pražské studující pro vci, jichžto
tím nikdy nevšímaly. Kterak se
„Tohoto roku školního,
nijakého
úady dozorí
studujících zdejších s zahraniními, jevily
všední bedlivost a stíhaly
profes-'
dotkla
byla doba letní
nevinné
gymnasium
historie
uštpan pi
dosti
i
roce
ponkud
1819.
boulivá.
Když totiž August Kotzebue zavraždn byl Th. Cand. Karlem Sandem a roznesla se povst, že nkteí mladíci zavázavše se smlouvou do rozliných krajin
pátely svobody
aby na ne-
rozesláni jsou,
nmecké podobným
úm3'slem udeili:
i
naše
mládež vešla v podezení, že by byla zmítána kivou láskou
Podezení
k svobod.
mladíci naši dle i
ku
pití
sebou
a he.
tajný
násiln
utvrzeno jest tím, že vtší
obcovali, jakož
na místech veejných astji
Ježto odtud za to se
spolek,
odvleeni
byli
nkteí
z
mlo,
nich
v
i
ím
v
v noci msta
as
že
scházeli
mají mezi
noci
k hejtmanu mstskému, mnozí
druhého dne k témuž jsou odvedeni, stráže v než v
poet
Prahy pišel, jimžto
do
zpsobu mladického pátelsky
tím, že mladíci naši
se
to
Halských a Jenských
studujících
z
lože
jiní
pak
mst
nejinak
spiknutí Catilinova se rozestavily a vojáci
ostíhali.
Pi vyšetování
neshledalo
pi
nich nižádné viny; ale pt z nich od hejtmana se mstského po pt dní ve vazb jest držáno. Když vc do
Vídn
nejvyšší kommisí
nad studiemi pedložena, potrestáni
168
nkteí karcerem akademickým, postem a horší známkou pro porušení zákon akademických, jimiž se jim
jsou z
mrav
zapovídá choditi do veejných hospod a v noci
vesms
práv a
studující
nevázan
I žáci
žili.
hráti,
ehož
asv
od
na záhuhu." '"
Nelze
'
riiitití
k
se jim
spolen
vycházeti a
Takového dovolení
užívali
tovaryšstva Ježíšova,
aniž
vn msta
gymnasialní
žáci to
kdy
bylo
státu
m 'tím^mm^yOt
diviti se,
opatrnosti,
lým mohla
ponkud
neprovinili
zákony školní za pítomnosti nkterého
jim
uitele pály. již
a niím
gymnasialní,
nebo naízením vydaným nejvyšší zprávou
8 e, jsou potrestáni,
zemskou zapovdlo si
popíjeti. Byli
kteížto poslední
filosofie,
že jednání tak ježto
slep ádící musilo uitele
by se okolností tehdejších nezna-
zdáti pílišnou.
Samo postavení Jungmannovo pi gymnasium Staromstském promnilo se novým plánem uebním, r. 1819. na místo zízení gymnasialního z r. 1808. zavedeným. Zmnu tuto tžko si
vyložiti jinak
než zásadou, že školy mají vychovávati toliko
Bylo nové
„dobré poddané."
zízení patrn horší pedešlého.
Ježto dle pedešlého plánu každý uitel uil jednomu skupení
—
nauk píbuzných
—
a pírodopisu soustava
mty
tídní,
dle nížto
tíd krom
v jedné
poty, zempis vzniklé byly
latin a
djepis.
i
ovšem
zápasiti s latinou
i
etin
—
matematice, fysice
djepisu a zempisu, zavedena
každý uitel pevzal všecky pednáboženství, tedy latinu,
Nesnáze a nesrovnalosti
veliké; uitelé
^y^^jjý.
'
etinu,
etinou, uitelé zempisu a djepisu
f,f^^2^^f,^'^JY^x
toho
z
matematiky musili najednou
tematikou ) fysika a pírodopis jsou z gymnasium
loueny.,
nyní
jest
,Mff ,.>rft^j|. J[
s
úpln
mavy-
{ÍO'v4/f>0
tch nemnohých uitelv, jimžto tato se mu bemene pidalo.. Vyzmna nezpsobila rozpak, >lfit.
Jungmann byl
z
a
uoval do náctileté
r.
1808.
všem
pestávce
prospchem.
jal
pedmtm se
gymnasialním a po jede-
vyuovati jim opt
Jakkoli vykládání klasikv bylo
njší stránkou všeho vyuování, jimžto
i
s
nkdejším
mu
nejoblíbe-
mládež nejmocnji
I6d uchvacoval, nebylo
znamenati v nižádném
pedmtu,
ho kdy uvedl v rozpaky, zejména pak vykládal tuto slabou stránku
mnohých výtených uitelv,
a svtle.*) Ale úkol jeho byl nyní
pipravování se na za týden více než
*)
Dle
svdectví
pedmty
zejm
cizorodé
ml
i
zcela
obtížnjší.
nyní o
že
by
matematiku,
tyi
zeteln
Krom hodiny
ped
tím, šestnáct
výše
pipomenutých žákv V. Svobody a V.
na míst dvanácti.
Štulce.
um
-fo^
./ll! •jii
12
;niíaíf)|ii!
©Ib*^
áí^^ítóa^H^
íVftfoítíítt
niava
^tíimtkrí-^^yh.
díFV.tt<>(íi(f HJÍi
aruíia.
Slovesnost.
Pijda do Prahy Jungmann
ml
na mysli vydávání jakési
encyklopedie nauk, jejížto spolupracovníky
Marek pro
mický
filosofii,
Kramá
pro
mli
býti žáci jeho,
zempis, kolléga jeho
Lito-
Kouble pro nauky pírodní, Jan Jodl pro djepis,
on pak sám
ml
vésti
zprávu celého
všecku usilovnost jeho bralo se
Avšak
díla.
raím krokem ped
dílo prese se.
Okol-
a poteby asové vedly jej k dílu nenadálému, k sepsání uební knihy eské mládeži gymnasialní. Když vydáno jest naízení dne 23. srpna 1816. otvírající
nosti
jazyku
eskému pístup
do gymnasií, bylo
cítiti
bolestn dvojí
uitelv a nedostatek knih. odstraniti toliko asem, když možné bylo Nedostatek první by mladíci schopní a jazyka eského znalí hlásili se k uitelnedostatek druhý vyzval k innosti saství gymnasialnímu nedostatek, nedostatek zpsobilých
;
mého Jungmanna. ve vyšších tídách
Bystrý a zkušený uitel vidl, že zvlášt
— humanitních — potebí
uitelm i žákm
píhodné knihy, nemá-li všeliké uení býti zúplna marným. Mohly zajisté nižším tídám jakž takž vyhovti mluvnice jazyka eského, ježto byly v dostateném potu po ruce ale ;
vyšším tídám nedostávalo se píhodné knihy ítai, v nížto
by
se nalézalo, co nejlepšího posud literatura
eská
vykonala,
knihy, která by se mohla postaviti po boku citacím latinské,
že
ji
sám
knihám
ecké a zvlášt nmecké. Poteba byla tak zejmá, i ti, kdo sice vcí eských nijak si nevšímali:
uznávali
Jos. Ant. Kochler, velmistr
gymnasií eských,
ml
Horlivosti vlastenecké a
kižovnický, tehdejší direktor
Jungmanna k neunavené
složení takové knihy.
pilnosti
Jungmannov
ne-
bylo ovšem potebí domlouvání k dílu opravdu potebnému,
i
dal se
matíe
hned do práce
sbíraje
vhodné píklady.
„Chresto-'
dne 21. února 1817. A. Markovi,
se zbírá," píše již
mén
sebraná ješt není, tím
Kdybych méi soudil-li by to Direktor za dobré." Nebyla tedy nauka o slohu ástí knihy, o jejíž sepsání se patrn již s direktorem smluvil. Direktor ovšem pistoupil na pídavek zejm velmi prospšný a Jungmann pracoval piln dále. Byla práce nade všecko pi„ale
pochvíli,
pidal bych krátkou nauku o slohu,
rovnání tžší než této z
vydaná.
literatmy
chvíle
nebylo ovšem
:
té
doby snadno
nové teprve nkolika vtším dílem skromnými plody
se jevící sestaviti
pkný, svží, mládež k
oblíbení a
jazyka eského povzbuzující výbor, starší
stídm,
musil užívati velmi
vního zplna neznalé byly
aby všecky druhy
musil,
a
klady, dáti
si
Píšef dne
17.
spisovati
ježto
literatury
by mládeži jazyka
píklady
umní
pak
pstování
z ní nesnadné.
ml
slovesného
spisoProto,
doložené pí-
nkteré kusy zvlášt k úelu svému.
mám
dubna 1817. A. Markovi: „Já potebí
jednoho kázaníka do chrestomatye školní, na zpsob Heiden-
eichových neb ZoUikoferových, máte-li njaké, rate mi darovati — však
neteba hned; nebo ješt mnoho mi
dostává a než všecko shledám, zatím
i
to
vyhledati
je!
se ne-
neb i
Vždy ochotný Marek pomohl píteli svému! „O Novém Létu."*) Také oba vzory poesie
mžete."
složití
duchovní
eí
„smutnohra" 8vatislav a „inohra" Bratí,
dramatické:
slo-
Juugmannov pro citací jeho knihu jedoby dramatikem eským, Václavem Klicperoii>>
ženy byly k žádosti
diným
té
tehdy ješt kandidátem uitelství gymnasialuího. Letního soval
uení
asu
škole
již
*)
**)
1817. maje již knihu
o slohu, vzav
Niesnáse díla
nesmírné.
r.
si
Množství
léta
sestavenou, 8pi->
za základ podobný spis Politzv. **)
pojm
^
e
filosofických
nenalézalo
posu
Viz Slovesnost I. vyd. str. 284. „Já nyni posavad, pro školní práce zdlouha na theorii maliké k Chrestomatyi pracuji vzav za základ PDlitzovou." List
a
Jungmannv
•
pedmtu, jemuž Jungmann ve uil ale stavla tu pekážky
nezáležely v
po mnohá
ítai
<
A. Markovi dne 31. dervence 1817.
12*
172 v eštin slov píhodných i nastal tudy Jungmannoyi úkol nesnadný, ovšem i nebezpený, tvoiti si e, kterou vy-
ml
Byl k tomu ovšem lépe zpsobilý, než kdo-
kládati nauku.
echách, i studiemi lexikograíickými, i zápasem 8 Miltonovým Rájem i poradami s jinými znalci i zvlášt jemným citem jazykovým, všemi tmito prostedky vybroukoli jiný v
Obyejnou
šeným.
ped koncem
již
mann mohl dne
má
matie
29. prosince 1817. A.
Vídn
poslána jest do
Tvrdý ovšem
ji
s
pijde
schválil, ale
nesnáze a
všeliké
Markovi psáti: „Chrestootázkou,
to
— Vyjde
Nmec, dobrou noc! O tom, kterak se vedlo
jestli
teba?
jestli jí
na Referenta ve Vídni, pedce, a potom
Slovesnosti
lepší."
ve Vídni, oznamuje
dne 24. února 1818. A. Markovi: „Chrestomatie
listem
ústního
(dle
pemohl
usilovností
roku 1817. byla „Slovesnost" hotova aJung-
Directorova)
slova
kterak ješt nevím.
sorem
jejím),
Bu jak
aby
To prý
povolena pro školy, jak a
navi'hl
Nmeek
(který byl Cen-
a všecko peložení
se zkrátila
jest
vynechalo.
bu, jen když je k platnosti" Nedlouho po tomto bezna 1818. uinila dvorní kommissí nad studiemi
list dne 30.
nález, jímžto
se
aby kniha, až bude
naizovalo,
pedložila se opt, ostatn že se studujícím
mže
V3i1ištna, schváliti. *)
Rozhodnutí toto Jungmanna nemohlo ztiplna uspokojiti že
se,
pijme
„Slovesnost"
vláda sama že o vydání
její
mannovi vrácena a dáno
Od
té
doby minul
se
ádnou knihu
nadál
školní
a
bude peovati; kniha však Jung-
mu na
tém
za
;
vli, jak
knihou
s
než kniha dvorní kommissí
rok,
schválená dostala se do censury; teprve dne 25.
oznamuje Jungmann Markovi
:
naložiti.
„Má eská
bezna
slovesnost
1819.
konen
do censury dána."
O
tvrt roku pozdji dne 14, ervence 1819. Jungmann
dává píteli nkteré zevrubnjší zprávy o tom, jak censor naložil s
Vaši
ji>f*)
**)
Vlast
(z Hlas.)
^í? Jungmannovu
Je
„Ten známý censor N.**) petrhl mi
rukopisem.
patrn
a poslední strofu z
hiát.
Nmeek
lit.
.
I.
vyd.
výše dotený.
str.
Ve liše,
kterou
490.
^V, .A 'Hmái^m^itíh'
:
173 když vezmeme pry, vzat
jest
duch
celé elegii a protož
radji schovám k jiné píhod z Poslání Murad pij neb Mustafa atd., ba sám ;
zíceniny mi nechal.
jen
zavrhl
(a
to strká
Celou
tragedii
a
Maje pi skládání knihy
ele
již
;
nevím co ješt,
Klicperovou
nikoli bez ourazu cestu
surou, spatila Slovesnost v lednu
v
básnického 4 verše
také
na Tvrdého), protože se tam jeden zabil!!"
Vykonavši posléze,
položil
ji
c. k.
ceu-
1820. svtlo svta.*)
mládež
této
„k
slova
Slovesnosti
r.
studující
na mysli,
vlastenecké
mládeži."
eského ve vlasti naší i vládou uznána jest za potebnou, podává „mladým krajanm, kvetoucí nadji vlasti" tuto „pomcku" k nauení se mu. Na Vyloživ strun, kterak známost jazyka
pak ostí slova svého jednak radí drazn, staré spisy vlastenské, jednak brání se mocn
dvojí stranu obrací
aby
ítali zvlášt
proti
:
tm, kdo by mu
užívání slov
nových
vytýkali. Vyslo-
Jungmann svtle a pevn jádro smýšlení svého o tom, potebí pilného studování vzorv starých a dalvzdlávání, by postaila zvýšeným potebám doby nové. šího Proti odprcm všech slov a obrat nových hradí se Horácem „Mnedle co Lomnickým popáno, to dáti nemá se
vuje tu
eho eštin
:
Puchmírm? Pro, získati-li Na mne soí, jelikož Daniel Otcovskou bohatit smli
e,
mn
maliko, nenávist
rovn Komenský vci názvy novými
jako
Pojmenují se nové?"
Na
konci
pipomíná,
jestli
by komu sbírka zdála
se
eských píklad sbírka" posléze pak jenom jako mimochodem dotýká i toho, že sbírka vytištna novým pravopisem. „Že jsem býti nedokonalou,
povážil, že to „první taková
aby
;
pravopísemností té
užil,
kterouž za lepší uznávám, to jakožto
malikost lépe mlením pominouti." t (n<»78
~
úpln „Slovesnost aneb zbirka píklad 8 krátkým pojednáním o slohu. K prospchu vlastenské mládeže od Josefa Jungmanna, doktora ve filosofii a professora humanitní tídy na Vytištná u c. k. gymnasium akademie Pražské. V Praze 1820. Josefy Fetterlové z Wildenbrunnu, v arcibiskupské Impressí oi9Jhw*V 3eminarium, ^j» Faktor* Tomáše Kubelky. St. CI ft ^31. *) Titul jeji zni
:
174 Tak vyslal do svta spis, jenž od obnovení literatury eské neml co do zpsobu sob rovného. Slovesnost vyslo'
drazn
vila
zásadu, že potebí vzdlávati jazyk dále a tuto
zásadu ihned provedla odvážliv a šastn, pedstavila
zrakm
cím se
jazyk vdecký.
eský mohl
celou novou
Tm, kdo
jazyk
eský
nebude co
telovu:
tu
le
dkaz,
že vyšla z
Jednak
z
obdivovati se
jich díl ujal se
pdy
vc,
pd
píkeji
nechu a
hlavy ryze eské.
z
vku
zlatého
ošklivost,
soudil muž, jenž
eeného
tak
ano pravou hrzu. Podivná
svdectvím, že jazyk
eský mohl
hlubokým dmyslem prvm'
eský v
Dobrovský nepopíral
sice
svém zpravuje
rozvíjení
nikterak
zásady, že
mu
vzdlávati dále, ale zdálo se
nemožnou, aby v okolnostech všecken
i
nových
stran
sto
dalšímu rozvíjení a vzdlávání jest zpsobilý, nej-
zákony, jimiž jazyk
tžce
spisova-
povahy knihy samé vysvtliti snadno, že mezi
že o spise, jenž byl nejsvtlejším
eský k
štstí
i
národní: nejsvtlejší
opravdu národní,
ustrnulými obdivovateli jazyka
kniha zbudila
k nejnovjšímu jeho
i
smlosti
i
v
samým Kdo pirovná
Slovesnost
vdecký.
nových slov, ano plných
— a nejvtší
slov
odpovdla jazyk
k jazyku staršímu
Slovesnosti
rozvoji,
pochybovali o tom, že by se jazyk
vzdlávati dále,
skutkem: Zde máte
diví-
ano takoka nový
terminologii,
svírajících
býti
život
dospl stupn vyššího nad
vyložil
se.
by
joseí
se jazyk
vcí takoka
národa
eského
vk
Rudolfv,
pokládaje všeliké snahy o další vzdlávání jeho za daremné
ml
za nejvyšší úkol spisovatelv
vali
jazyk svj v
vku.*) Z *)
(uHi '-V»««>
'"
''^'
té
výši
eských
a istot,
tohoto základního
mínní
aby zacho-
dosáhl v
jížto J.
to,
zlatém
Dobrovského snadno
Nejzetelnji tuším vykl toto zdání své již za mladých let ve svém Liter. Mag. 1 780. str. 106., kde zamítaje nerozumné ovšem novoty Pólový praví: „Hátte H. Pol zu einer Zeit gelebt, zuder jiig ganze Nation fr die Ausbildung ihrer Sprache besorgt war, gQ jiátten wir vielleicht jetzt Ursache ihm zu folgen. Nun aber ist es um die femere Kultur der bOhmischen Sprache geschehen folglich sind alle dergleichen Bemhungen fruchtlos Kiinste und ;
"
'
'
''"'''
Wissenschaften lemt
man
hier in
Bohmen
zOsischen und meistens deutschen Btichem
aus lateinischeji, fran;
daher
ist
die weitere
175 vyrozumti,
pro
se
mu
jeho theoretická, musil
Jungmannv, ze jména ást píiti tou mrou, že jej nazval i „píspis
šerou."*)
Mnohem snáze porozumti tomu, že Jan Nejedlý, jenž veejn a hlun hlásal uení, že jazyk eský v niem nesmí uchýliti se od vzor doby Veleslavínovy, Slovesnost naprosto zatracoval a ji za vc literatue pímo záhubnou rozhlašoval. Tu však octu jsme se u vci v Jungmannov život nad jiné dležitjší, jižto o
*)
sob
vylíiti sluší.
AusbilduDg der bohmischen Sprache nicht mehr moglich. Unsere Sorge soli nunmehr ganz dahiu gehen, die bohmische Sprache 80 wie 8ie war und wie sie ist zu erhalten und sie nicht durch unmássige Kiinsteleien veráchtlich und unkennbar zu machen." Píkré toto slovo Dobrovského, jakkoli jenom soukrom pronesené, dotklo se, jakož netžko porozumti, Jungmanna velmi zmiuje. Píšef již 7. bezna bolestn, tak že nejednou se o 1820. A. Markovi: „Dobrovský se hnvá, že jsem se veejn proti jeho prosodii prohlásil a jmenoval Slovesnost: Das b6hmische Ungeheuer." Jungmann piítá zde píkré vyjádení Do-
nm
brovského jakési rozdráždnosti osobní. Nechceme nikterak tvrditi, že Dobrovský nebyl veden rozdráždnosti pi úsudku výše doteném; ale dokládáme, že jednak povaha Dobrovského, jednak zvláštní, nevídaný ráz knihy Jungmannovy dostaten vysvtluji
ono slovo. Dobrovský vyjadoval úsudky své rád
e. .(tttviiíítítjwvl
,ivuii*ifi
pern.
'ihuil
rf'f.
fi-V-^fí
f
'
Hlava tetí. Jimgmannovo postavení k oprav pravopisu, k Dobrovskému, J. Ne! jedlému a V. Hanko vi.
J.
^^
Když Jungmann po tam na
byli
šestnácti
poli literatury
z nich zástupce jiného
a Vácslav Hanka. roce veku svého,
eské
pokolení
:
letech vrátil se
Josef Dobrovský, Jan Nejedlý
Dobrovský, tehdy
a
již
ovšem ješt plný
byl poslední a nejvtší z
do Prahy,
ti mužové v popedí, každý
v šedesátém tetím
síly tlesní
i
duševní,
tch mužv, kteí dkladným báei eské v poslední tvrti
dáním v djinách, v literatue a
vku
osmnáctého poali veliké
pokládán byl
I
celého i
již
literárního
vzkíšení národu eského.
dílo,
po celé pokolení lidské za vlastní hlavu i
vdeckého
snažení v
echách
požívaje
za hranicemi zvlášt mezi národy slovanskými takové slávy,
že
od
jí
jméno
asv
eské
;
Jana Amosa Komenského nedostihlo ani jediné ano smíme
íci, že z
hlubokého pokoení, jehož
dob Poblohorské, Dobrovský duchem svým na výši neoekávanou, jeho jméno dodávalo samo národu eskému zvlášt v oích uenc národu našemu v
se dostalo
první vznesl
jej
hrd hlásili se opt ku národem do nedávná opovrženým. Velmožové
jinoslovanských takového lesku, že
píbuzenství polští
a
s
a knížata ruští mluvili v listech svých rovnž uctiv
skromn
s
proslulým patriarchou jako uenci všech
kmenv
slovanských. *) I
ve vlasti své Dobrovský byl
toho nikomu
")
ped ním
ctn a
slaven, jako se
nedostalo. Škola básnická Puchmajérova
Pohíchu neni posud užito k vylíeni velikého mistra pehojných poklad chovaných v našem museum, zvlášt bohaté liorrespondence s uenci polskými Bandtkiem, Lindem, hr. Ossoliskim, s Rusy Šiškovém, Kppenem a mn. j.
—
177 co zákonodárce
ctila jej
sám pibližoval
eského
korou, že pokolení naše
promnných
zcela
veršovnictví a zvlášt Puchmír
k mistru svému
se
I nejmladší
nesnadno porozumí
nemenší úctou velikého mistra, jenž ochotn
mu k
se
ústy nejinnjšího
lena
s
ostatními
jazyky slovanskými:
svého, Vácslava
Hanky
dmyslného ducha Dobrovského na
plody
mluvnice, literatury
i
mocn
djepisu
více než ticeti let v další rozvíjení se
psobily
nauk u nás
než nejznamenitjší jeho díla psobila v této dob
jedna z myšlének v mluvnici
eském.
pise z
mu
vyslovilo
velou vdnost a nadšené obdivování.**)
Zralé
eské
vyuování jazyku eskému
hlubšímu
a vykládání píbuzenství
1816.
kterak toto
,
uznávání velikého ducha.*)
pokolení vlastenecké sotva ješt školám odrsta-
velebilo s
propjoval
r.
takovou úctou a po-
v okolnostech a názorech
vyrostlé
dosti
chování zakládalo se na istém
jící
s
eské
r.
;
ale
— po
r.
poli
již
od
hlunji 1815.
1809. vyložených o pravo-
Horlivý velebitel dokonalosti jazyka
eského
doby Veleslavínské dotkl se tam ustáleného pravidla, dle
nhož
se po
c,
s
a
vždy musilo
dovolávaje se obdoby jazykové
nikdy
psáti
y,
posa^
psáti y, nikdy
tvrdil,
i ;
že by po c
Dobrovský
nemlo
se
však jenom tehdy, kde toho analogie
žádá.
Vykládaje tyto postuláty mluvnického rozumu Dobrovský
*)
siiti se o tomto zvláštním pomru zmiujeme Puchmir Dobrovského nazývá v listech svých nejinak než „Euer Gnaden", ježto Dobrovský byl prostým kn
Nemohouce zde se toliko, že
zem bez dstojenství ^1**)
'v}
—
abbé.
Báse
na liste kvartovém má nápis: „Jeho Dóstojnosti Jozefovi Dobrovskému, skutenému údu mnoha uených spolenosti. Od echov v Praze dne 19. bezna 1816." Jména Hankova na básni není; že vsak od nho pochází, vidti i z dopisu Jungmannova Markovi dne 13. dubna 1«I5. „Z piložené Hanko vy básn uvidíte, jaké dobropisemnosti se ta nová škola držeti chce a t. d." I jest tu pravopis opravdu zvláštní; ó , v w, i =» j (starému, Ostatn nynjší j slov, ale po c všude y. g), u na zaátku :
=
=
=
:!
jest
báse
zcela slovanským
duchem proniknuta:
vnec
„Jméno tvé
se vplete v
Od Šumavy
až tam do Kamatkjr."
sladký <
• 1
178 spor a boj
nemínil nikterak zpsobiti
brovský sám nejenom nepiioval nýbrž
ujala,
ml
samému Jungmannovi
i
svj
slovník
o pravopis; ano Do-
se,
aby
tážícímu se, zdali by
spisovati tímto pravopisem
aby toho neinil.
oprava se
tato
opraveným,
radil,
*)
Tak olympicky klidn uvažoval sám pvodce promnu, eské v první tetin devatenáctého
která v djinách literatury
vku
zpsobila boui,
celé spisovatelstvo
na tomto
jížto
eské na dva
poli není rovné, rozdlila
pod zname-
tábory, jednak
jednak y z tuha proti sob válící, uinila ze starých pátel urputné nepátely a ztrpila život nejednomu horlivému
ním
i,
dlníku vlasteneckému, ovšem
i
jemnému Jungmannovi.
Ze rozepe ist mluvnická a sama sebou nepatrná vedla
píiny
se s takovou píkrostí a náruživostí osobní, toho
pomru
v
hledati zvlášt
sluší
dvou prvotních hlavních zápasník,
Jana Nejedlého a Váeslava Hanky.
Výše Nejedlý
vylíili
již
a stedištm
nm, v
celé
chze
že
podivuhodnou
vku
tehdejší
svého byl
innost,
spisovatelem
Ale ukázalo se
literatury.
píliš rychlá unavuje; Jan
Jan
kterou
pedním
i
pi
Nejedlý byl asi
vku svého již starým mužem, prázdným všeho pro vc národní, od nížto se ím dále tím více odk vcem svtsky prospšnjším, zištnjším. Uitelství
36. roce
zápalu vracel
jazyka eského bylo spojeno žíti
nho
z
hledl
s
pi
universit,
a mu
dávalo
titul
tak chatrným plátem,**) že nebylo
slušn;
i
není se
zjednati jiný ješt
si
Tu pak
M
jsme
ve 30. roce
vyšlo na jevo
i
práv
emu
professorský,
tém možné
diviti,
že Nejedlý
dchod, i dosáhl advokátství v Praze.
pi nm,
že nelze sloužiti
dvma pá-
>
»ft«j'^)
Veliké váhy v té
K'ri
daný
"I' .i"5'
'•'!<
**)
píin
jest
„Nach
list
Dobrovského Jungmannovi
wunschte ich wohl, dass und y nach der Analogie unterscheiden mochte, allein fíLr die Bohmen ist es nicht nothig, und etwa auch zu schwer; auch noch nicht angenommen oder eingefíihrt. Ich that es in der Gram matik aiis guten Griinden, ohne desshalb anderen vorschreiben zu wollen. Im WOrterbuch scheint es nicht 80 nothig zu seyn." 600 zl. st. ro6n. ft oh mu* Sít cvamutJ bO
man
^wei
26.
i
ledna 1813:
s,
c, z,
nim
rzným, jako
tak
literatura
eská a pachtní
Bylo pák
advokátem.
že v 36. roce
vkn
jehož dostávalo se
i
to
svého
zákonníka obanského,
jakýmsi zlovstným znamením,
—
r.
pan rada," jak od
povýšeným
býti
1812. za opravení
— vyznamenán
té
Jisto
doby dával se
se domníval
nad
neb nižších titulv a dstojenství.
úad ped tím. Tím
píinou, že Nejedlý horlivostí než
nhož
hodlajícím
aspo
jest,
titulovati,
ostatní
pomínaje ovšem^ že Musy nevybírají
pekladu
jest titulem „cis. rady,"
obecn starým pánm,
poívati na vavínech úedních.
z
se po" pe-
a pátelé jeho brzo naíkali, že Nejedlý jest toliko
nézícli,
s
mnohem menší píbh,
se nejsnáze vysvtlí podivný
ním a mladistvým Hankou.
íilosoické, byl za nedlouho
jedním
z
ku
platnosti veejné.
Záhy seznámil
jehož pilným žákem vedle jiných
se s
stal se již
r.
1809.
pedních mladí-
vlasteneckých, kteí se snažili jazyk s^^j
vésti
za-
milákv dle vyšších Rzné snahy byly asi si
Vácslav Hanka*) pišed do Prahy na podzim
kv
od-
odtud píliš
spisovatelstvo
uitelský konal
vyrostlo úhlavní záští mezi
na studie
již
že „Milost
r.
mateský piDobrovským, 1813.
Tehdy práv jednalo se mezi Dobrovským a pedními uenci jiných Slovan rakouských, zejména Polákem Lindem .
a Slovincem Kopitarem o jakési sjednocení pravopisu tchto
národ na základ písma *)
-oa wí
t
iíjT^v
''"'"'
**)
latinského. **)
Mladistvý
Hanka
Mimochodem dokládáme zde, že biblická povidka, dle nížto Hanka až do 16. roku pásl stáda otce svého a již dosplý pišel na gymnasium Hradecké, kde prý tídy stahoval, jest zúplna vymyšlena. Hanka pišel na gymnasium 13letý r. 1804, odbyF tídu po tíd zcela pravideln a koncem r. školního 1809 opustil gymnasium Hradecké. Povst tuto i samým zasvceným biografem Hankovým, Grliickseligem vylíenou, vj^vrátil již bedlivý A. Rybika (ve Svtozoni 1871 str. 222. „Josef Hevelka") dle staré cedule klasovní. Abych všeliké pochybnosti unikl, vyžádal jgem gi výpis z katalogil pi gymn. Hradeckém chovaných, kteréž mn pan editel Klumpar s nevšední ochotou uinil. Dle úedních zpráv trávil Hanka plných 5 let na gymnasium, jako tehdy všichni ostatní žáci. Mimochodem zmiujeme se, že Hankn na gymnasium byl žákem jen prostedním. Zevrubnji promluví se o tom níže.
m pilnul
tém
8
takovým zápalem k
této myšlénce, že za celý další
jí nikdy s mysli a nkolik znamének mistrem Dobrovským tehdy jako maní sestavených stalo se takoka korouhví, pod nížto do smrti staten bojoval, vynálezce sám si jich patrn nikdy již nevšiml, jak
padesátiletý život nespustil
a
mile se jimi nedosáhlo
toho,
emu
k
byly vymyšleny,
totiž
Slovanv rakouských pravopisem. Odešed na podVídn, kde studoval druhý rok práv jsa pi tom spolupracovníkem Hromádkovým, Hanka pustil tam uzdu snahám reformatorským v pravopisu pimv nevinného Hromádku k tomu, že v „XXXX. List" vyhlásil všem pomocníkm svým svobodu pravopisu. *) „Dokavadž, prý, se všickni
sjednocení
zim
r.
1813. do
o pravidlích dobropísebnosti neshodnou, každému, kdož toho
žádá, jeho se Drthiograíie ponechá." I nastal touto „svobodou"
*)
Piitajice Hankovi zásluhu, že v „Listech" Hromádkových zavedena „svoboda * pravopisu, nemáme ovšem jiného dkazu, le že se to stalo té doby, které psobil Hanka pi „Listech" melt tehdy ubohý Hromádko tolik jiných starostí, že by byl na opravu pravopisu sotva asi vzpomnl. Krom toho byl Hanka práv tehdy v prvním zápalu reformy orthografické a psobil tím pátelm ;
•
"' ',
'"'"'
Pražským jednak vyražení, jednak nelibost. Zanimayý jest list známého pítele Hankova Lindy kHankovi dne 15. dubna 1814: „Oh jaké podivování, jaké posuzování té Vaše (sic) orthografie; ícti (sic) mi jest upímn, že jedinký Vám je nechválil, ale ten se zasmáv, ten rozhorliv, ten zaškarediv, každý opovržen na to pohledv pi (sic) se odebral ano i mnozí ji cikánskou, jiný kalmuckou etc. písebností potupn jmenujíc na Vás se osoil. Mj rozsudek nad tím jest ten Tak jak nerozum (sic) jest vc novou bez všeho pedloženi na vzor Dominikán do ohn zatratit, protože nová jest, tak také nerozumn by bylo vc novou zaíti bez vší píiny, což doufám, že u Vás to v témž nepozflstává pi této písebnosti a radji hádám, že touto písebností smujete k oné tak žhoucn žádané všeobecné „Slovin''a pak tomu-li tak, Váš úmysl ctím, jejž Vám Nejvyšší žehnej! a Kopitarove (sic) pání Vám k tomu chvalitebnému podniknutí tu bránu k slovanské literární všeobecnosti oteve, Víde svými papuškami (sic) to rozeste a Vaše jméno tento zpsob, když tento Váš úmysl neb zed (sic) oznámíte, u mnohých Cech v vážnost ;
:
ini
.
•*\h '
'
I
•
uvede a
t.
d."
Pravopis jest podivná strakatina; Linda neznaje
doby ješt vbec pravopisu eského užíval formy (v za w, X za ch, a zaee po c y a t d.
té
již
Hankovy
re-
1^1 v Listech Hromádkových za nedlouho Babylonský zmatek,
—
když Hromádko zaved
—
od
val
délky
roku
nového
Není se
emu
rozumné
toto
1816.
ímž
slabik, diviti,
ovsem
již
latinské
písmo
po
písmo
pozbývalo
odchodu
neoznao-
a
eského.
rázu
že všickni povážliví lidé zatracovali ne-
ádní, nejmén pak bude
sitelný ztrážce
Hankov
divno,
že
neupro-
jazyka Veleslavínského, Jan Nejedlý, nešast-
nému Hromádko vi po píteli Zieglerovi vzkázal, „že jest blázen."*) Listy Hromádko vy z té doby obsahují mnohé plody prosté Musy Hankovy, ježto ani tehdy jich neopustila úpln, když Hanka z Vídn odešel. Vrátiv se po roce do Prahy, kde
mu
zatím Norbert
Vank
zjednal výživu, stal se zkušeností a povstí ve Vídni nabytou
za nedlouho jakýmsi
vdcem
Chod
vlasteneckého studentstva.
nkterými druhy na uení k Dobrovskému jal se vyuovati ty, kdo umli ješt mén.**) Malý z poátku hlouek
sám
s
jeho
žák
Hanka
—
eském
v
zrstal rychle tou
sám ješt sále
vyuovati eštin.
výkladv Hankových, díky, nebo ze znalosti
mrou,
že v školním roce 1816.
jsa studujícím práv
ježto
k
Nebyla
nmu
jal se
zajisté
veejn
výtenost
pudila vlastenecké
mla-
spis jeho tehdejších nevidti ješt dkladné
jazyka eského; aniž pak toho,
dkladnosti,
—
uml
eho
se nedostávalo
nahraditi unášející výmluvností,
nebo
jak-
mnohé jazyky, neovládl svým jazykem materským nikdy tak, aby njakou myšlénku vyslovil bez nesnází. Poutal mládež vlasteneckou národním zápalem, jehož se suchým vý-
koli znal
kladm ..
ji
pipoutal
i
Jungmann A. Markovi dne 21. ervence 1814. Pikré toto vtáim prohesenim proti dvomosti spoleenské než proti pravd; o pt let pozdji objektivní soudce Jos. Dobrovský vyjádil se týmiž slovy ve smyslu ovsem širším: ,U Hromádky sme s p. Kopitarem jednou byli u obda. Chlap je blázen docela." List V. Hánkovi 5. pros. 1819. as. . mus.
*) J.
-9t •
Nejedlého ovšem nedostávalo, a brzo
K-' ':
slovo bylo
1870. str. 321. i:**)
v
-
pak
,Ií:
list 13. dubna 1816. píše o
Hanka
Chrámu
držf
tom Jungmann Markovi: „Sám asi 20 filozof, které do
uení eské, maje
vlastenského uvádí a posvcuje."
182 tím kouzlem, ježto víže zvlášt mladý
Zvdv
vané. honil toto
lid
Nejedlý o tchto
totiž
k vci pronásledo-
pokoutních kollejích
soupee ze sín do sín, až mu posléze nedovolené uení zúplna zastavil.*) mladistvého
Aby poslucham svým mocn rozptýleným zstavil památku a vítznému odprci radost ztrpil, vydal Hanka téhož roku svj „Pravopis eský podlé základu Grammatiky Dobrovského," veda tím válku na poli literárním dále. Z
tohoto vylíení bude snadno vyložiti sob, kterak boj
o pravopis analogický
hádkou mezi
se jakousi osobní
stal
Nejedlým a Hankou a kterak Nejedlý nespatuje v
poínání
Hankov le
professorské dstojenství
mnil
^" J«(i'
„I
'
olt:
-jlr ,
,
'•''*
IBtJi
r.
1817. boj
hatte als Nejedlý, šchaft jjj
jenž brzo pro-
skuteným soubojem
záher hielt
desto
jgj,g„
(jgj.
sie sich
Hanka mit seiner Zuhorer-i dem bohmischen Horsaal
aus
dem Normalschul-Zeichnungssaal
physik, aus
fliichteten, eiidlich 1817.
in
daš
aber auch daaufhoren mussten^
Aus dieser personlichen Fehde erwuchs aber aucb nocheine literarische; indem Hanka zum Andeuken an jene
i
unterdriickten Voi-trage seine
(Pravopis eský)
„j,,
Gliickseliga jest
á[«».i
701
'
.0il;
ši
hnvem,
o pravopis
zusammen, so dass
Carolinum
^'•V
:
se
Pro dležitost stj zde toto místo z životopisu Hankova oíl Gliickseliga (1852).: „Im J. 1816. hatte Hanka auch seine eige-' nen Vortráge, seinen so genaiinten bOhmischen Unterricht erOíf-' Da es einen von der Regierung bestellten Professor der net. bohinischen Sprache und Literatur in der Person des Dr. Joseph (sic) Nejedlý gab, so wurden Hanka'8 Vortráge als Winkel-Collegien verfolgt; und je leidenschaftlicher Nejedlý dem zwar unbefugten, aber auch unbesoldeten und weit beliebteren Privatdocenten zusetzte, welcher liber drei hundert Zuhorer mehr.
*)
'
roznítil
se v hluboké záští.**)
Byl .tedy
,
.,,
celómi
dorážení opovážlivého mladíka na své
,
H!.,i,
Hgovi
i
eho by
Sluší
etc."
takoka
Anstoss doložiti,
autobiografii
erregende že
Orthographie
životopis
Hankv
Hankovou, jenž
korrespondenci svou k tomu propjil
i
vdti nemohl Také
od
Gliickse-
mnoho povdl,
na pamti, že Hanka po vydání tohoto životopisu ješt více než osm Ostatn se k tomuto ošemetlet žil, aniž eho kdy vyvracel. nému spisu ješt nkolikrát musíme vrátiti, - .i}n .'
Sem
(,.b
vuje, že
Gliickselig sice
asi položiti
sluší,
co
Jungmann
(viz Záp.
sluší míti
srtr.
-SS.)
vypra-
novoty se uchytil," Nejedlý „u vrchnosti Hoeovské, kamž Hanka rodem náležel, vymoci se snažil, by soka jeho mladého co pobhlce na vojnu odvedla."
„když Hanka
té
1S3 mezi
dvma rozhoenými
spisovatelv ani s té ani
ze
nikdo nechtl dobyti
si
s
jakoby
mu
n
zásluhy, ^^írati se jakkoli
pvodce opravy
po celé rozepi nieho nebylo,
k oprav
nebyl nikdo
druhé strany boje éasten*
nebezpené
mezi rozsápané protivníky, sám tak,
Mimo
zápasníky.
ol^vftl #e r.
,
u
wij.-u
Dobrovským navržené hned od prvopoátku postavení zvláštní: bylt velmi bedlivým pozorovatelem, ale dlouho nemohl pidati se k nižádné stran. Byl mu ovšem Dobrovský u vcech jazykových autoritou, kteréžto se velmi ochotn podroboval i uznával, že promna jeho jest oprávnna, ji pokládal rovnž jako Dobrovský sám za vc velmi nepatrnou, bez nížto by jazyk eský krásn mohl zkvétati; uznával rovnou mrou,
Jungmann
ujímal
pravopisu
—
a
—
jak veliké jsou výhody pravopisu ustáleného^
tchto
odíci,
le kdyby opravou
piblížil
aiiiž
se
chtl se
jazyk
eský
k jiným slovanským,*) což se mu vidlo býti velikým pokrokem k konenému sjednocení všech Slovanv Rakouských.
Jungiuannovy k A. Markovi od r. 1813. do 1818. json velmi zanimavými svdectvimi, kterak Jonginann každé doby o oprav pravopisu smýšlel. Stjtež tu místa nkterá zvlášf diležitá Dne 10. zái 1813. piše: „Dobrovský a Lind i jiní Slované, se smlouvají o to, kterak by se orthografie jich sjednotila. Položíce latinské písmena za základ není nouze než o sikavé c, , š, ž, a eh. Dobrovský myslí s Pražany, aby za ruské q, což se
*) Listy
^'
:
mn
dobe
libf,
za z
=
z (3), za ž
=
3,
8
= a."
Dne
30. listo-
„Kýž pak brzo ukoní se ono sjednocené všebh Slovan Rakouských písmo latinské! tak bychom již velký pokrok '*'"• uinili k konenému všech nás spojení! a Vy byste toho mohli *"' "hned užiti v Orthografii. (Marek jsa velmi nadšeným pívržencem padu
^"
1813.:
'^ilové orthografie hodlal vydati
'*^*
spis
o
ni.)
Bude-li však váhati
Dobrovský a ti, kdo to mají na starosti, mžete vy je pedejíti a jsa výborný krasopisec njakých liter ponavrhnouti a t. d." *^^ Dne 23. bezna 18U: „To jeho (Hromádkovo) ou se nechce ^w ÍAlibiti a vru nic tím nezíská. Již jest as, aby se tou orthografii novou hýbalo. Snad by nejlépe bylo, aby v nkterém denníku '
**'
'
1
nebo v Hrom Nov. všecko o to rokování a jako snm se zarazil, kdež by každý své zdáni položiti mohl, a což bý vtšímu dílu líbilo (se) (NB. zdravjšímu) o emž by i Hronmdkovi yáýlhuspráva se dáti mohla to by právem %lo. Ale já myslím, že neniní-li se srovnáni všech, aspo latinských
—
—
1^4 Novoty v Hromádkových
^'^1
provádné v
píteli Markovi
listech
listech
té
neehutily se Jungmannovi tou s
nelibostí jich
doby lehkovážn
mrou,
že nejednou
dotýká se a vida,
kterak protivníkm všeliké opravy pravopisní anarchie Hro-
mádkou zavádná
d-*>ý,' tj j^
; .
I
,' '^
íA
mn
,
.
'
'
^^^^ trtj
.
/45I.
.,„^j
_„,j,, ,^
.^fj
v
^j,^T
,,j^
Xr)\Á •
|,i(,(
jy,,.j
ií«iU iíhV»i j)
f,
^'mI.')
jHin „j{j„i,
se,
abychom
,
,
,
,,
^,„,1
^
^
>
!
více nezkazili než napravili.
Bychom
nem
se usnesli, kdož nám za to, že ostatní istá na Nic neslyším, jak daleko to * iiá,mi Slované držeti budou mezi P. Dobrovským, Kopitarem a Lindem pišlo. „Dne 1. ervence
"^y ^
.
1815. 11.
viz
str.
131. a 132.
Z
.
.
Prahy pak Jungmann píše dne ponkud vraceti k pedešlé
ledna 1816: „P. Nejedlý zdá se
nieho o novotách v dobropísebnosti
ním se nechci nesnadniti vda nezáleží! jako každý, že v tom vzdlání naší Kýž bychom mli hodn mnoho pkných spis, tebas J6° v bratrské orthografii! Palkovi a Uhi také se drží zuby nehty bratrské, snad že biblí ní (sic) psána a oni mnoho s biblí se zanášejí. Já tedy myslím, abychom pro tak nedležitou vc jako jest i roztržek škodných netropili, a skoro jsem rád, že P. Kramá svou ást zempisnou v bratrské orthografii vyhotovil." Dne Hnvkovský, Nejedlý Vojtch ^^' ervna 1816: „Puchmajer, hyvše zde Vás srden pozdravují. Sneslijsme se po dlouhém rokování z strany orthografie na tom, abychom pi bratrské zstali. Dvody toho jsou — zvyklost lidu slyšeti nechce;
já o to
—
s
ei
Bohužel! že jinak není, než myslím to malikost jen aby každý slovensky dobe psal a germanismu se varoval!!!" Dne 21. února 1817: „Já nechtje P. Nejedlého Uraaiti, posavad nepistupuji k nové dobropísebnosti."
a hlas všeobecný! ,
.
mn
své lepší povaze, toliko
^
f.y,
.
vkm
bázlivý boje iíijí'j
se
trpké
nedlal nieho bez vdomí jiných Slovan, jmenovit Krain (Slovenc) a radji hned o to jednal s Kopitarem a s tím professorem v Hradci, jehož jméno mi hned nenapadá, i s Dobrovským. Tak by jakýs neviditelný senát ústavu udlal budoucím ... Na všechen zpsob musí býti to navržení takové, aby se všem Slovanm Rakouským (možná-li i jiným) hodilo. Sice nieho nezískáme a bude vše, než bylo, pomatenjší.*' Dne 4. máje 1814.: „Vám jak vidti orthografie na srdci leží jako Slová. Kéž Vám mohu pispti v oné, jak Vy jste Ale já v té vci jsem vrtkavý a pispli a pispíváte v tomto !
.j^
i
hylo poznati Váš vyšší úmysl z strany dobropísemnosti; an i již toliko bych žádal, abyste to znáte, ehož P. Dob. navrhuje
mn
.f..':'
•)
vykl
abeced slovanských (Polsk., Illyr., Krain., Horvat. a t. d.) jinak promna dobropísemnosti k vtši škod než užitku by nám byla." Brzo potom píše v list nedatovaném: „mnmilo
'"'
,
velmi úinnou,
jest zbraní
;
185 v
y jeho ústech neobyejné: „Konené nám to všecko Hromádka et Comp. zbryndal." Pišed do Prahy Jungmann v první dob obcoval pátelsky obma sokm a pedním zápasníkm o pravopis i starému slovo
P.
:
druhu literárnímu, Janu Nejedlému Haukovi,
s
nímž, jak
se
pomr
Byl pak
spojení.
ml
zdá, již z
Litomic
nesnadný, že by k jeho
mnohem
v knihách.
svazek mocnji
Jungmann
služeb J. Nejedlého, když bylo initi o r^slovily
sitní
umní
diploma-
Z poátku psobil ovšem navštívil s J.
Nejedlým
pátely Puchmajera a V. Nejedlého a
rární
žcí
víee
vešel v jakési
prostoduchý a svta málo znalý uenec, jenž
trá\il celý život :
mladistvému Vácsla^^l
tento tak
zachování bylo bývalo potebí tického než
i
pízniv
se
o
to,
užil
staré
starý lite-
ochotných
aby úady univer-
jazyku eském; tše se tomu,
Nejedlý poíná se probouzeti zase k innosti vlastenecké
ochotn podroboval všeliké tužby své po oprav pravopisu vrtochm Nejedlého vda, že v nepatrné oprav této vzdlání ei nezáleží. ili
„vraceti
k
se
lepší
povaze
své,"
Jakož pak oprava tehdy hýbala myslemi, nebylo hnouti se rozmluvám o nemilém
pedmtu, ano
lze vy-
rokování toto
nabylo jednou povahy jakéhosi usnesení snmovního: staí
Puchmajer, Hnvkovský, Vojtch Nejedlý poátku ervna 1816. v Praze rokovali s Jungmannem a Janem Nejedlým o pravopise a po dlouhém rokování usnesli se na tom, aby zstali pi orthografii bratrské. Jakkoli usnesení toto nemohlo býti Jungmannovi nikterak milé, ponvadž oprav rozumné pál, podroboval se nicmén usnesení pátelskému, ano píteli Marko\d
druhové
literární,
sešedše se s
horliv dokazoval, že opravy pravopisní jsou malikosti a že
na tom
toliko záleží,
nism
se
pistoupiti
Ale
varoval.
k nové
již
31.
aby každý slovensky dobe psal a germa-
Ješt v únoru 1817. Jungmann nechce aby neurazil Nejedlého.
orthografii,
ervence téhož roku oznamuje A. Markovi, uinn a pátelství s J. Nejedlým roztrženo.
že rozhodný krok
práv té mu strun píbh, jenž
Posílaje píteli první svazek „starobylých skládání"
doby Hankou vydaný vypravuje
13
'1Š6
ml
státi se
mu pramenem pemnohých
trpkosti.
a
že zvlášt (Starobylá skládání) schválíte,
pátelství Nejedlého.
m
„Jsem
Ponvadž Hanka svéhlav
i
tiskl té
vci, an prý nikdo toho kupovati nebude; já
(prosen
o
s,
c,
0,
jsem
od Hanky) ujal
to
stojí
Nejedlý pemluviti chtl Haaze, aby ne-
na tom
po
jist,
stálo
to
se
tedy
knížky
té
a
pedmluvu kní
i
P.
napsal, a proto jsem z milosti On bez toho nic sám nedlá, aniž tak
Nej. vypadl.
pro
snadno dlati co bude,
tedy v cest
tm, kdož
chtí?"
K emu
Jungmann dlouho nemohl odhodlati se, od eho jej rozliné dvody mocn odvracely, k tomu piml jej, jak tuto sám hned po události vypravuje,*) mladík, v umní jednati s lidmi sbhlý. Ml Hanka opravdu zvláštní dar užívati lidí i okolností ve prospch svj. Neznámý mladík venkovský
uml
si
brovskému a
pístup k velebenému velmistra Do-
získati
zjednati
si
píze
jeho;
zaáteník v
básnictví
piml
výteného skladatele Tomáška k tomu, že jeho prosté písn v hudbu složil a písn zaáteníkovy vyšly na svtlo 8 nápvy! S nemenší opatrností vedl si nyní jsa zapleten do nerovného boje
s J.
Nejedlým.
Bylo zejmo, že
krom
mlá-
deže studující všecko ostatní obecenstvo pidržuje se autority J.
Nejedlého. Proti autorit musil tedy posta Wti
ml-li míti jakou nadji v Wtzství.
opt
autoritu,
Sepsav „pravopis" na-
míený proti Nejedlému pidal opatrn, že jest psán „na základ grammatiky Dobrovského" a na samém tituli nazval se
vdn jeho „žákem," dávaje
had na srozumnou, že v
jako s
duchem a
vedl
tím sprostn jako holub a chyte
vc pi
1817.,
s
té
knize
dkladností Dobrovského.
díle,
potká se
tená
Ješt chjieji
pro-
které vydal za nedlouho potom, v ervenci
pi „Starobylých
skládáních." Drahocenné tyto zbytky
starého básnictví pipsal „Jeho Dstojnosti Jozefovi Dobrov-
skému, Uiteli svému na *)
dkaz vdnosti," k emuž ovšem
hned po tom, když se vc sbhla, po ticeti tém letech v Zápamti napsané na mnoze jest mylné, samo sebou jest
Ze vypravováni
toto psané
jest zúplna pravdivé, ježto vylíeni
piskách z
patmo.
187
ml
vážné píiny, nebo tyto staré
básn
byly „od našeho
neunaveného Dobrovského shledané, jeho radou a pomocí od vydavatele piln a vrn pepsané."*) Dedikace díla toho Dobrovskému byla tedy sama sebou pochopitelná a mistr pijal ochotn tuto est sob prokázanou dávaje s onou vzá-
cnou dvorností, která
vdnému komu
jej
zdobila
v obcování spoleenském,
mže
žáku pokynutí, že ostatní díly
dedikovati,
Hanka sám nazývá Dobrovského,***) nezdálo se mu dostatenou ozdobou a obranou spisu vydávanému; i nejinnjší, mezi mlálibo.**)
Ale jméno „orakula slovanského," jak
deží nejoblíbenjší a nejváženjší spisovatel
k Jungmannovi
I piblížil se
mohlo
odolati.
starobylých
J. Nejed^ý^
skládaní,
s
ml mu pomáhati.
dvody, jimž jeho
srdce ne-
prý radí tiskai, „aby nevydával
ponvadž se Aby odstranil pekážku Jungmann napsal pedmluvu,
nikdo
že jich
nekoupí,
tisknou pravopisem analogickým." hrozící vydání díla záslužného,
Hanku
vzal
i
se spisem
pod ochranu a
itelné nepátelství Nejedlého,
mr
literárních jest
po vdom,
a
uvalil
na se nesmi-
tomu, kdo tehdejších po-
nemže
býti
pochybnosti, že
rozpaky nmeckého tiskae Haase jméno Dobrovského, pod jehož kídly dílo
vycházelo,
mnohem mocnji
zaplašovalo
než kterékoli jiné v Cechách, ježto autorit Dobrovského nebylo ani z daleka rovné.
Že Jungmann veejn pistoupil k analogickému pravopisu,
to
bylo
ovšem nevyhnutelné, nemohl
zajisté
zapírati
pravdy uznané; ale že k oprav pistoupil zpsobem, jímžto se stal
úastníkem osobního sporu mezi
protivníky, stalo se
mu opravdovým
dvma rozhoenými
neštstím. Nebo jakkoli
Nejedlý za poslední doby literatury se odcizoval, *)
ml
pece
—
Slova Jungmannova v „pedmluv" k I. dílu Star. ski. as. mus. 1871. „Vzájemné dopisy V. Hanky a J. Dobrovského pod. A. J. Vrfátko", kde Dobrovský na str. 314. praví:
**) Viz
„Najdete jist Jiné ješt milovníky ei staré, kterýchžto jména druhým dilúm pedstavíte." Dne 1. dubna 1820. Hanka píše Dobrovskému: „O rate šetiti tak drahého zdraví, nebo by nejen naše milá vlast, ale i ostatní i
***)
pobratené krajiny v litemim
umni Orakul ztratily." 13*
188 krom toho
z let mladších tolik zasloužené slávy a
leenské
vážnosti,
že
Jungmann
kterak tímto vystoupením
osaml, naež íká.
si
za
vc
tolik spo-
trpce
dvrné
cítil,
tém
Hankovu v Praze
v listech svých A. Markovi asto
S druhé strany pak
*)
nedlouho
za
hoce
na-
obcování Haukovi uva-
lilo
na Jungmanna v oích Dobrovského podezení, jako by
byl
úastníkem
„žáka" svého
literárního podvodu, jímžto
podezení
vinil,
nezavinné. Bol duševní, jenž
se strany
Dobrovský tohoto
Jungmannovy niím
mu tmito píhodami
zp-
byl
mu mnohá léta života sice klidného a šastného, ano uinil mu z doby mezi 1817. a 1829. dobu strasti. Aniž pak soben, kalil
1.
Jungmann obtovným skutkem, jímž vzal pod kídla mladého svá Hanku proti Nejedlému, získal si upímnou jeho vdnost vykonal sice Hanka Jungmannovi množství malých službiek, ale jak málo vdné úcty choval k Jungmannovi, dokázal listem, jejž 23. srpna 1817. asi ti nedle po vysmíme íci,
že
;
—
—
dání díla
psal Dobrovskému, v
svtlení nkterých
statené, svaluje z
mann na všem
(sic)
slovech zmátl."
^>nt
nmžto
—
wmm
,
Ostatn jakkoli slova Jungmannova, teli
z
nastalou
vinu toho, že vy-
k spisu pipojené jest nedoásti na Jungmanna: „P. prof. Jungtuze pochybuje a mne ješt v nkterých
starých slov
roztržku
s
Nejedlým,
J.
jimiž oznamuje pízdají
se
úmyslu pevného a neodvratného: za nedlouhý
mann
vida, kterak
veejné postavení Nejedlého
vycházeti
as
jest
Jung-
dležité
a mohlo by se obrátiti k zvelebení vci národní, pokládal za
možné
opustiti
ženou než
korouhev pravopisní spíše do ruky
z vlastní horlivosti
vopisu bratrskému.
pl
bude-li
jedlo vské tu jestli ale
váhavostí,
*)
sob
vlo-
ku
pra-
vrátiti se
píše dne 24. února 1818. více než
s Nejedlým: „Z strany orthografie Museum, potom bych svéhlavosti Ne-
po znepátelení se
léta
ekám,
Tak
uchopenou a
co
z
obt pinesl
z toho nic
a psal
mu hodn
bichaté Ypsilon,
nebude, a to jakož vidím,
potom nevezmu na
nho
Míst toho rozumu v listech
ohled,
nejvíce jeho
a jest zlý a utrhavý
Jungmannových
jest velmi
mnoho.
189 Jungmann u vci této vždy hotov byl smlouvati se a že by, kdyby odekna se nového pra-, Vidti
muž."
z toho, že
vopisu tím národu stoupiti té
njak
obti. Ale
byl mohl prospti, byl neváhal pod-
spojeným úsilím
tou
mrou, se ani
nejmilejších pátel
Puchmajera a Hnvkovského nesmílivého,
že
i
tehdy o
svých bratra Vojtcha,
i
svém.*)
Kte-
potom ješt Jungmann smí-
nemžeme povdti
to se pokoušel,
hnvu
ukrotiti v
lými jinými prostedky hledl iti
nj již
urputn zamítal nedávaje
Nejedlý zanevel na
J.
že všeliké kroky jeho smílivé
nedostatku zpráv,
z
soudíme z
listu
dne
a
února
13.
A.Markovi píše: „Chrestomatyi, kterou oprav-
1819., kdežto
cídím, píši dobropÍ8ebn*o8tí Dobrovského, pro-r tože Nejedlý nieho neuváží, co jsem koli pokoji v obt pinášel." Od té doby, zdá se, již nieho v té
dov
píin
ped
nebral
se;
nebo že Nejedlému
nápisem: „Na
Slovesnosti
s
z dvornosti
ku pednímu
že by tím ustálené
již
dkaz
uiteli jazyka
eského než
v mysli protivníkov
výtisk
poslal
vážnosti," stalo
záští
se z
spíše
nadje,
mohlo se
zviklati. **)
^'~
*)
Pokus tento, o klademe do r.
„nkolik tung a
t.
let"
d.
nmž
Jungmann vypravuje v akoli by dle „Záp
1818.,
"
„Zápis."
po vydání spisu polemického:
vyšlého
r.
1829.
st.
29.,
byl musil se státi
Beleuch-
Ale Puchmajer, jemuž Jungmann
pi tomto usilování, zemel již r. 1820! Máme Jungmann maje u vci samé pravdu mýlí se v dob; tu pak nalézáme v listech Jungmannových poslední zmínku o schzi ti pátel v Praze v listu dne 3. bezna 1818., kde A. Markovi píše: „Jen Ješt ekám, jestli by toho tvrdého Pána (J. Nejedlého) jeho P. bratr, Puchmajer a Hnvkovský, majíce sem pondlí budoucí pijíti, neoblomili, aby pedce tu cestu vážil" O tom, co se v té schzi dlo, ani o schzi Co museum totiž). piítá za
to,
hlavní úkol
že
samé nenalezli jsme nikde zmínky; ale dle všeho zdá se nám, uinn marný onen pokus o smíení, jehož Jung-
že tehdy byl
mann v Záp. dotýká. aby má Slovesnost v školy se — Já nicmén jemu 1 výtisk poslal 8 nápisem: Na dkaz vážnosti. Tedy z mé strany 17. žádná bitva, ale hluboký pokoj." List A. Markovi
**) ^Nejedlý se pronesl, že nedopustí,
uvedla, an
h
:
Února 1820,
by prý mládež
se kazila.
190 Nepátelství mezi Jungmannem
a Nejedlým od
r.
1817.
kde povstalo, až do veejné polemiky mezi nimi v létech 1828. a 1829. vedené jevilo
trpkými poznámkami, které
neb
toliko
se J.
soukrom, rozlinými
Nejedlý iníval v pednáškách
rozmluvách se známými o Jungmannovi, které pak pi-
i
Jungmanna zpsobu byly tyto šípy na velmi pobuovaly. Jakého asi tichého uence metané, toho podává Jungmann sám nkolika píkladv. Dne 4. srpna 1818. píše A. Markovi: „J. Nejedlý onehdy mne veejn smšná uinil ve škole pro to slovce p ícházejíce rozlinými, ne vždycky rovnými cestami
roda, že prý jsem Polák a Rus,
tém
pozdji dne
ervna
6.
esky neumím." O rok témuž: „Já nyní
ale
1819.
píše
kl stojím opuštný. Nejedlý svou vážností a svým svatokupectvím všecky mi tém zbakal, jen Turynský
jako
nkteí
a
mn
mladíci ke
slyším. Nejedlý velice
mi
zatne žílu!!
— V stavu
Když na svtlo vyšla
Na Chmelu
docházejí.
hnvá,
zastává
že
mže
kde
o ta
(i),
se,
jak
an prý
udlati njaké kepství!"
jest (sic)
„Slovesnost," dochází
že Nejedlý haní, jak a
i
Jungmanna
zpráva,
pro dobropísemnost a prý
bezna 1820.). Že by Jungmann ku podobným vcem njak podobn byl odpovídal, toho zpráv nemáme nižádných, a z místa v listu A. Marka k Jungmannovi dne 14. února 1820. vidti,
neeská
(t.
pol.
a
rus.) slova (v list
Markovi
7.
'^
r
že
i
Nejedlý domníval
se,
jako by se
mu
se
strany Jung-
mannovy bylo stalo njaké píkoí; táže se Marek pítele svého „Na lepší-li noze (sic) s Nejedlým stojíte, ili výhržku zavšené pe v skutek uvádí?" Pohíchu není lze povdti, :
o
tu bylo initi.
Spor o pravopis zasáhl brzo ské a
s
tou tajemnou
mocí,
lidských, roznítil za krátký
mocn
as
v kruhy spisovatel-
znakem
náruživostí
vnitní boj, jehož
cht necht
která jest
brzo každý spisovatel byl úastníkem, aniž bylo stati
neutrálním. Živý obrázek roztržky jakož
kdo chtli
šetiti neutrálnosti, vylíil
humorem svým píše Hankovi dne Sedláek práv mi píše, že byv
3.
i
sna,dno
z-
nesnáze tch,
Puchmayer prostoniilým
listopadu 1817.: „P. Pro.
o vakacích
v Praze, nalezl
191 vše strany y a
i
To
zdály prý se jeho pátely býti.
neád
pítel Nového,
ale tak
všemi v harmonii živ
se
silnjší,
jako dobrý Politikus k ani
cuje miniovoln, že
v jeho
Která bude strana
býti.
také pirazím."
té se
ziiplna prost náruživosti, která
spisovatel na se
Nejsem ne-
Jungmann sám prese všecku jemnost a mírnost
nemohl zstati
listech A.
zápasníky uchva-
on pivykl obecnému tehdy rozdlování
i
itisty
dkaz
a ypsilonisty, toho nejeden Markovi.
Vank úedním
Norbert
já též vinšuji.
strany
hned Starého se zbavuji a tak
vinšuji
Ze
ob
rozkmotené. Co se ale jeho týe,
nalézá
Když na podzim r. 1819. uinn pi gubernium, Jung-
translatorem
mann zmiuje se o tom v list 6. íjna t. r. tmito slovy: „Hanka ml býti tlumoníkem právním u Gubernium asi .
8
500
.
.
Conv., ale na pochvalu P. Nejedlého dostalo se to
zl.
Panu Vakovi, aby snad žádný
A
nevkroil."
svého jenž
Norbert
vládl prosou
uml
Vank
Itista
jsa o
sedm
soupee
let starší
eskou obratn a zprávn,
skládati dosti
ouadu
do takového
ježto
Hanka,
hezké verše, nikdy nenauil se ob-
stojn psáti prosou eskou.
Nemén mannovi v navští\il
svtle jeví se smýšlení protiypsilonské malicherné
této sice
píhod. Na podzim
Prahu pilný spisovatel Josef Liboslav
professor v Hradci
Králové,
pi Jungr.
1821.
Ziegler, tehdy
vrný pívrženec
ypsilonu; že
pak hned v prvních dnech Jungmanna nenavštívil, piítal to Jungmann urputnému jeho smýšlení starovreckému a píše 11. íjna A. Markovi: „P. Ziegler jest v Praze, ale k Itistm nejde." Že se této vci díval sklem píliš erným, svdí list
po nkolika dnech,
22.
íjna témuž píteli psaný,
z
nhož
vidti, že Ziegler k Jungmannovi pozdji skuten pišel a o vcech vlasteneckých s ním rozmlouval. Jak jindy uml
Jungmann v nedtkhvé
této
protivníkm opravy pravopisní, zasloužilému
spisovateli,
gického v tchto
užil
dvorným a vyhovti psanými témuž dokázal
vci
an užívaje
býti
listy
vbec
pravopisu analo-
pravopisu bratrského, dávaje tím ne-
ústupnému stranníku ypsilonu píklad hodný následování.*) *)
Viz pojednání A.
Rybiky
ve Svtozoru
r.
1869
str.
272 „Listy
Zatím oprava Dobrovského širší: celý ten
mocný proud
objevil, nesl
dále;
ji
i
razila
literární,
výtení
si
cestu
ím
dále, tím
jenž se okolo
básníci,
i
1820.
r.
dl v-
spisovatelé
deckých dobývali vítzství pravopisu analogickému.*) Vážné
asopisy Krok autoritou
r.
1821. a 1827.
asopis musejní, ozáený celou
spolenosti musejní držely se opravy; té doby
mohlo se vítzství analogické
Veejn
nebylo boje
;
válené choutky Hankovy
jedlému sem tam peskakující dušeny jsou opatrnou surou, jakož
dává
již
orthografii pokládati za zjištné.
vdti Jungmann
proti c.
Ne-
k. cen-
A. Markovi „na den Bo-
Tla 1823:" „(Nejedlý) pislíbil svým prý školákm, že vymže zápov orthograíie analogické etc. a povídá se v mst, že obžaloval echy jako tajné spolníky Polák a Rus. Požího
nukla
praví
jej,
se,
Hanky a Svobody, jemu (zdá
kritika
na jeho Grammatiku od
se) ukázal a zavrhl!"
R. 1828.
katolické
k tomu
kterou Z. (Zimmermann) maje v censue
poala konsisto Pražská vydávati asopis pro
duchovenstvo; Karel Vinaický,
biskupa Chlumanského, byl sevzetí a dovedl toho, že
i
cereraoniá
pedním pvodcem
tento
toho
arci-
ped-
vycházející pod záštitou
list
sboru velmi váženého užíval pravopisu analogického. **) Bylof
—
O tom, kterak Ziegler v Hradci Jungmanna Zleglerovi.-* Králové byl štítem pravopisu bratrského, svdi list J. Host. Pospíšila dne 20. listopadu 1820. Hankovi psaný, i tím zanimavý, že ukazuje, kterak Jungmann pokládán za pedního obhájce opravy; píše pak takto: „ ..jest to (Chmela) slovutný vlastenec! povzbuzuje mládež, by pravopisy (Hankovy) kupovala, jakkoli
Josefa
ten (sic),
(sic)
spropadený paoch Z. jej hledl z té cesty svést, pravíc že j o t dlouho trvat nebude, jak prý Jungmann zeme, tak prý 8 ním vše ostatní, co se Hanky týe, na tom prý nic
nezáleží." *)
**)
Ze skladatel spis vdeckých tuším jediný Sedláek hlásil se k y. Jungmann praví v Zápisk. str. 29 že „psobením Hanky" pijata jest, analogická orthografie v „as. pro kat. duch." Nepo,
Hanka též k tomu piinil, máme za to, sám horlivý pítel pravopisu analogického, byl tu hlavní osobou; psobením Vinaického, velého ctitele Jungmannova, stalo se asi též, že Jungmann vyzván k sepsání pedmluvy jakož i k dohlížení k správnosti jazykové v prvním svazku.
chybujíce nikterak, že že Vinaiický,
1^ to
nové vítzství, aniž mohlo býti pochybno, že jest
to
ví-
tzství neodolatelné.
nadšený bojovník za
Píležitosti této užil
k tomu, aby nenávidného porazil, ale
Vácslav Hanka
na hlavu
protivníka svého nejen
porážku jeho všemu svtu postavil na odiv.
i
Staré pravidlo zkušených
váleníkv,
chtl
se všech stran již poraženého nížto
Jungmanna k tomu,
by se
že
donutiti
ješt ku poslední
A
nezpamatoval.
napsali oba „krátký
pípravou
pisu, mající býti
již
zaníceném^
nenávidného protivníka
rytíi pravopisu analogického, jenž
veejné bitv, po
poraženému nepí-
že
nemlo váhy pi
mají se stavti zlaté mosty,
teli
i,
tak
piml
o pravo-
spis
uinné zmny."*) Že by
té
n
jaké „pípravy" k zavedení pravopisu analogického do no-
vého asopisu bylo tehdy bývalo potebí, nedá se nikterak
vyrozumti
tehdejších
z
neslýchaného
pi tom;
okolností.
Nebylo
nieho
zajisté
díve zaal vycházeti asopis
o rok
eského museum, nejvážnjší list v jazyku eském i sboru, jehož jménem vycházel i vnitním jádrem,
autoritou
zavedl
i
pravopis analogický beze všelikého pipravování a ospravedl-
ování nepotkávaje
se proto s
nižádným odporem. Sám tento
píklad daný spoleností tak váženou byl by postail úpln, aby asopis pro katolické duchovenstvo mohl
itky pravopisu opraveného.
pvodcem
jeho vlastním
pak
*;
**)
jest dílem
a
spisek pak, jakkoli
má na sob
ruky Jungmannovy
Jungmannovy Zápisky
O poátku
Sám
Hanka
a hlavním spisovatelem, Jungmann
upravovatelem,
toliko
forma jeho
**)
nžívati bez vý-
str.
:
známky, že
patrné
strun
***)
a svtle
29.
promnách pravopisu eského a
v
em
tak nazvaná
analogická od bratrské posavad užívané orthografie se rozdluje,
k líbeznému a nestrannému uvážení všem pániim vlastencm v krátkosti podaná v Pr. 1818; ped tím již otištn v Rozl pr. N. 1827
**)
Urit otcovo
.
98.
vyslovuje syn Jungmanniiv, jak veliké bylo úastenství
pi
spisku
Hankov;
praví v list dne
k Janu Kollárovi: „Zaátek a konec od ostatek p.
Hanky
práce."
str.
4.
dubna
13. je
mého
1828. otce,
194 vyloženy jsou tu osudy pravopisu eského kterou
Jan Nejedlý, jenž boj vedl
až
do opravy,
1809. Dobrovský navrhl.
r.
se
stolice
skromným
tou
proti
uitelské,
mrou,
dvrou
novotám pravopisním posud
vyšel
že
tímto
se
roznítil
spiskem
dosti
literární
a to
na bojišt
i
„Vyvrácení tak eených eském" *) zní titul knížky, ježto velmi urit ano hrd dokazuje, že pravopis bratrský již od šestnáctého století vbec panuje; že vše8
nemalou
ve svou vc.
novot v jazyku
analogicko-pravopisních
musí mleti tam, kde zvyk
liká analogie
oprava pravopis
eský krom
již
rozhodl
;
že tato
toho nesnadný ješt nesnadnj-
ším iní;**) že nižádného prospchu nepináší, posléze pak není ani pvodní, nýbrž
kteí
lidí,
si
pouhého nápodobení pochází od
z
tím snad chtjí povst získati, ježto tato mali-
cherná novota ani není
jejich,
Tu pak takovému poínání: „My
nýbrž vzata
z ruštiny.
obrací se s eskou hrdostí proti echové nemusíme nieho vypjovati si z své k ruské pibližovati, ponvadž jazyk
všemi
slovanskými nejdíve
Poslední toto
dotklo
místo
náš
uslechtn
byl
ruským dosáhl nejvyššího stupn mluvnické se
ei
ruštiny aniž
a
eský mezi dávno
ped
dokonalosti."
nejcitlivji
všech pátel
pravopisu analogického; spatovali v tom jakousi denunciaci politickou a jisto jest, že Nejedlý
vci
své, sice
stojn vedené, tímto poukázáním nemálo
vážn
a
d-
ublížil.
Spis Nejedlého nemohl zstati bez odpovdi. Jungmann,
u^
jenž vážností a platností
osobní byl
opravy Dobrovského, musil nyní záleželo
než jak
ovšem jej
zastává.
jenž hned po
*)
"*)
nemén Za
vydání
na tom, tou spisu
pedním mezi
pustiti se
kdo
píinou
obhájci
do boje sám, ježto
zastává nový pravopis uznal
i
ilý Vinaický,
Nejedlého chystal
odpov,
za
Widerlegung der sogenannten analogisch-orthographischen Neuerungen in der bohmisehen Sprache von J. Nejedlý. V Praze 1828, v Sommerov tiskárn, 20 str. v 8. Sluší doložiti, že téhož mínni byl sám pvodce opravy, Jos. Dobrovský, jakož svdí místo z jeho listii k Jungmannovi 26. Jedna 18 3. svrchu uvedené na str. 178. 1
195 prospšnjší nevydávati spisu snesl obojí
odpov
Ani protivník
mt
dkladn,
v jedno a vydal
nemže
svtle
s
Jungmann
a
jara 1829.*)
Jungmannv ped-
popíti, že spis
drazn
a
zvlášt
svého
a
vyložil
stránky svého protivníka odbyl jemnou
malicherné
že
ironií.
Porážka
J.
Nejedlého byla tak úplná, že ani neodvážil se po druhé do pole a další boj zstavil
nému Palkovii,
nikoli vítzství.**)
píke
rovnž horlivému a nemén nešast-
jenž v nemilé rozepi obdržel poslední slovo,
Starý klassicista doráží
na novotáe, jimž jakož
i
oste, místem
i
Nejedlý vytýká, že výmysly
svými jazyk zatemují a kazí pezdívaje jim potupné Nelzelisty.***)
Dlouhý spor byl po tinácti
letech
ukonen, oprava
pra-
vopisu obdržela vrch, staí tvrdí pátelé y opouštli prapor
Nejzanímavjší se k vítzi. Hnvkovský, velý pítel „cis. rady" a
stržený pidávajíce
do prachu
z nich byl Šebestian
posud neústupný obhájce y; i není divu, že jeho odstoupení od y pokládalo se za znamení úplné porážky strany Nejedlého.
Lííce dlouhý spor o pravopis nedotkli jsme posud
nej-
bolavjší strany všeho toho zápasu, tak nemilé a odporné, že s
opravdovou
dotýkáme
nelibostí
se
jí.
Strana vítzná vytýkala Nejedlému, že nemoha nieho poíditi
zejmým, poctivým bojem
utíkal
se proti
odprcm
svým ku prostedkm podlým, ano ze všech nejpodlejšímu, k udavaství policejnímu. Lííce zápas dle list a spis samých hlavních bojovník snažili jsme se uvésti mnohé pílišné mínní na pravou míru; v této vci však mizí všeliká
pevná pda, zde
pravdy.
*)
J.
Nejedlý,
všeliká
za
možnost dobrati se
mladých
let
nejhorlivjší
Jungmann
P. 1829.
str.
83.
Bestreitnng der Neuerungen in der bohmischen Orthogr.
kovi. ***)
se
se
Beleiichtung der Streitfrage iiber die bShmische Orthographie v. J.
**)
Stal
tratí
V
Prešpurce
v.
Pal-
lí^SO.
Nelzelisté odvozeno od nemožné formy nelzelo, které Jungmann ve spisech staršich asto uživá a kterou mu Dobrovský v kritice jeho hist, lit. eské vytkl.
pstoun literatury naší, muže vlastenecké chtl
na stará kolena tak
podlým,
že
prostedky nejbídnjšími?
niiti
Otázka tím smutnjší, že není
odpovdti urit
lze
ani
v ^iu ani v onu stranu.
Jungmann sám vykl v Pamtech svých mínní, Beleuchtung a
Nejedlý popuzen jsa spisem jeho:
pomst, „vybral
prpov,
u
z
žaluje
tajn osoil a
Jungmann sám na
protivníka svého na
mannova nedovoluje pochybovati
ml
otázka:
za pouhou pravdu;
Odkud
vypravuje
Pinášíf
to
stává tajným,
s
nmu
proti
' .'
Tu pak
toho, co
vtastenci bylo té
v
nám
se
píin
té
z-
z nichžto se
osoby se týe, I
nemže býti
nedostane
pochybnosti,
zpráv jistých, že Nejedlý a co
po
z toho, co se
míti
Jungmann co
sama, že tajné udavaství
nm.
nedostal
sluší
že
do-
tajnými cestami bral
vdomosti své
slovy
29. Zápis.
mu
jehož
ten,
nikdy uritých vdomostí o
Jungmann
Tmito str.
Nejedlého?
vc
sebou ani
že
svržení z pro-
tak naskytuje
i
vdomost všeho
vážil
stalo zpráv o denunciacích
že ani
tom,
o
ale
nebyly snad prameny kalné,
,
ku
podezení povýšená povaha Jung-
istá, nade všeliké
psal,
o jeho
Ale zmehlo, prý, se mu."
fessury se zasadil.
d.
t.
spisek kde mohl jakou podezelou
jeho
policie jej
že J.
ped
mst
se;
i
on musil
vážiti
vypravovalo, z doslechu.
na pamti, že veejné mínní mezi
doby velmi rozhoeno na Nejedlého,
roz-
hoeno tou mrou, že opravdu žasneme touce jak se jevilo. Bohatým zdrojem ku poznání vci této jest zvlášt korrespondence Fr. Lad. elakovského s Jos. VI. Kamarýtem. elakovský docházel k Jungmannovi, jehož byl nadšeným ctitelem i dával, venkovskému píteli zprávy všeho, co se ve svt vlasteneckém dlo.
Jankem
tém
a
jakého pídavku.
V
tchto dopisech pak Nejedlý
Kterak
i
obyejný
rozhoéeností strannickou, vidti ledna
")
1829: Spisek
sluje
vbec
nikdy nepipomíná se bez potupného
z listu
„Pedzvídal jsem, že
Jungmannv
;
soucit
„Beleuchtung,"
ti
lidský
elakovského dne illuminací*)
n-
udušen 1.
zajisté
197 spsobí radost a zde
ek Mj
ti
odesílám žádaných ostatních svíii-
Jankv pahrbeíek, který prý
na
bože! to bude elegií! a
lékam
do pathologie pi-
zas
Te je již
bude jméno nové nemoci: Ypsilonomania. i
A sám
po jeho sláv zypsilonovatlé."
tžce stn.
již
nm
po
krotký Kamarýt,
Klokotském, rozehál se tak zprávami vále-
žijící
v
zátiší
nými
z
Prahy, že uchvácen jsa jakýmsi fanatismem proti-
ypsilonským volá v list 22. února 1829 ní ku
hned bych
roztrhal,
„A
:
ty díly Musej-
kde Nejedlého „Epické zlomky"
í/nem natuchlé vyjely. *) "
Takový duch vládl té doby kruhy, v nichžto analogický ml pední pívržence. Kdož by se divil, že ve vzduchu takovém rodily se ei a povsti Nejedlému naprosto nepíznivý? kdož by se divil, že nenávidný „Janek" vykien i za udavae?
pravopis
lánek „Jan
urit jmenuje
Nejedlý" v Zápiskách, jenž
Nejedlého udavaem, psán jest dlouho po neblahých píbzích 1845.) a
(r.
ml
svdí
že iní
Jungmann tehdy
nepopirateln, že
všech vcí v pamti.
ne-
již
dkazem
Nejpádnjším toho
Puchmayera smírcem mezi sebou a J. Nejedlým 1829., ježto Puchmayer zemel r. 1820.
jest,
n-
kolik let po Listy
Jungmannovy k A. Markovi po
velmi zhusta zmínku o
vseUké úmysly a
i
pramen le
22. prosince 1822.
(Nejedlý), políil
na mne
Žaloval u Policie zdejší, že
nmeckou *)
r.
1818. iní sice
mu nezídka
Nejedlém piítajíce
skutky nepkné, ovšem
však není vidti jiných
vuje dne
J.
ei
i
udavaství nikdy
po
;
mst.
Vypra-
A.Markovi: „Ten laskavý pán ale
osidla,
nkdo
nechytil
dal bez
koho žádal.
censury zprávu
do Gesellschafteru Berlínského a hádal v srdci
Viz F. L. elakovského sebrané
listy str. 283.
V píin
(!)
zpráv
vytištný na str. 256„2. prosince 1829." jest patrn chybn datován, ježto zde Celakovský dává Kamarýtovi první zprávu o Nejedlého spisku o bojích pravopisních pipomínáme, že
list
„Widerlegung" a t. d. jakož i že Vinaický chystá proti nmu musí tedy aspo ped listem „3. února 1829.« položen býti, 8 nimž elakovský již spis Nejedlého posílá. Snad níá býti
odpov;
„2. prosince 1828."
198
o
na mne; ale byl
Macháek Jttérýž se mu sil, kdybych já to
zaslatelem stavti
pokuty 200
platiti
mne
Vidíte jak
tla
1823.
r.
zl.
Convencí
—
témuž:
„
.
.
nás
by mi
byl, bylo
na studentu
ale co
U
Bunzlem židem
s
miluje ta ertovská rada!"
píše
toliko Nej. se
—
—
V
opt
vše
vzíti?.
den Božího ochabuje,
hybe na potlaení všech novot. Pislíbil svým
prý školákm, že vymúže zápov ortho^^r. analogické etc. a povídá se v mst, že obžaloval echy jako tajné spolníky Polák a Rus. Ponukla jej, praví se, k tomu "kritika na jeho grammatiku od slova
dosti
zejm
co se povídá v
Hanky kdo
ukazují,
a Svob. a asi
Podivnjší ješt
dává píteli dne
jest zpráva, kterou
Již
zejména netoliko zdávna Nej. ale
mne i
náelníka strany vydávají, která prý jakési jení
Slovan
obmýšlí.
klevetám, jest po se docela z
ech
odekl
Poslední
d."
mst.
dubna 1823: „Já brzo Timonem budu. telé (a to
t.
pinášel Jungmannovi,
mn
Jestli
vláda
uví
moji
te
22.
nepá-
Dobr.) za
politické spo-
takovým pošetilým
Nezstává mi nic, než abych jména a s nižádným
veta!
vší literatury jakéhokoli
nezacházel."
Zde
jeví se
pedráždná
ouzkostlivost
Jungmannova nejpatrnji; nejpošetilejší kleveta zdají se mu bezpenými zprávami; sám Dobrovský, nejpímjší* a nejhrdjší uenec, jenž od vlády nikdy nieho nežádal a nikdy nieho neobdržel, jenž pedním velmožm eským obcoval jako sob rovným, jehož docházely co den dkazy, kterak všecken svt uený jej hluboce ctí, i Dobrovský jest udai
vaem
v sedmdesátém roce
vku
svého a osouje
jej
jakožto
hlavu strany panslavistické, akoli sám Dobrovský byl až do nedávná jediným prostedníkem mezi jinoslovanskými a
Co
J.
Nejedlého samého se
—
Jungmannem samým! týe, zdá se nám zvlášt jedna
eskými uenci, zejména pak
i
rozhodn svditi proti tomu, že by byl býval tajným udavaem. Po všecka léta mluvíval vždy veejn a se vším drazem proti oprav pravopisní, „hímal" proti novookolnost
tám
s
katedry; protivnici tak zejmí a veejní nebývají "-««8 ajHMac
nými udavai.
taj-
;
199
em
O
vci vydávají svdectví
tyto
nepopiratelné, jest
Jungmann, jenž v Litomicích pivykl klidnému životu venkovskému, pesthovav se do Prahy a znamenav, že orgánové vládní jeho innosti si bedliv všímají a
jedin
ji
i
tolik: že
ostíhají a octnuv se v nemilém sporu o pravopis
tivníkem postaveným v
úad
všecky tyto okolnosti ho
dležitém a
svírají
pro-
s
najednou, kterak
cítil
velmi ouzkostlivým
stal se
dosléchaje pak rzných eí a klevet po mst kolujících, pikládal k nim tím snáze víru, ím mén sám mezi lidi
ml
picházeje jejich vlastních povah poznati vzrostli
mu
protivníci
sitelný
protivník
joty
vzrostl
mu
ovšem peasto toliko stíhati Tak vykládáme si pirozenou
Jungmannovy.
Byl-li
vlastenc bylo
proti
zlého, které
nmu
—
ale
o jeho
neuproe r
n
jej
o-
stí-
se zdálo.
cestou tehdejší stav mysli
Jan Nejedlý opravdu
nebyl, nedá se té chvále rozhodnouti
C
samého
v
boha,*) jediný takoka pramen všeho halo,
usilující
ypsilon a
zniení, a starý, neústupný bojovník za
Tak
píležitost.
v uepátely
literární
;
udavaem
mínní veejné
jeho
i
tehdejších
bylo by poprvé, že roz-
dráždné veejné mínní inilo kivdu muži nenávidnému?
My
tvrdíme, že historie soud o Nejedlém
nemže
ješt
^T^knouti.**) *;
ernobog dává Jungmann
Samo jméno
pátelm
v
listu
J.
Kollárovi dne 22.
J.
Nejedlému a jeho
bezna
1829:
„Mimo
to
ráíte vdti, že bohužel mezi námi jest strana nepátelská zniku jakýsi ernobog, všemu dobrému odporující a dobrým lidem nebezpený. Píklad a dkaz toho poslal jsem
literatury ili
skrze Kronbergra, totiž kteréž
**)
:
Beleuchtung der orthog. Streitfrage etc, postavili, akoli jsem jen ástku
pvodové mne na elo
toho vypracoval." Viz pílohu R.
mi
Hlava tvrtá. vdecké. Malá encyklopedie nauk. Logika Markova. Krok. Založení eského museum. Jungmaiinovo
založení
o
úsilí
literatury
Utšenjší, ano opravdu velikolepý obraz pedstavuje
nám snaha Jungmannova netklo ješt
„jehož
pole,
vzdlavatel nové
pesvdení,
že
baviti
eské dospl Jungmann svtlého
v
Již
hodlaje
s
i
híkou,
povrchní, ale nemohla
lidi
První ze
bystejšímu oku zejmo, že
rodu vzdlaného, zstane
as
pole nového,
celá literatura vzdlávati se musí, nebo
nebude-li dosti initi všem,
doby u nás výhradn
literaturou té
eské
nauného.
rádlo," pole
literatury
„bu
nic naprosto."*) I bylo
eská
dobyti literatue
Litomicích
choval
literatura
potebám nánjaký mohla by
nejvyšším ježto jíti
v zápas
s
ohromnou
panující.
a pstoval
tuto
pátely vydati knihy o naukách na ten
myšlénku
as
nejpo-
tebnjších, jakousi encyklopedii nauk. První o tom uritou zmínku nalézáme v
nov k
postarám se o
vším
listu
Jungman-
Markovi dne 30. srpna 1815: „Pijdu-li do Prahy, to,
aby
nco
v Cechách vycházelo,**) pede-
chceme Encyklopedii Funkovu
eskou malou
vydati.
neb
radji
Pan Kouble pírodopisnou,
podobnou P.
Kramá
zempisnou, P. Jodl***) (podlé psaní Kramáova) djepisnou Viz Krok, díl I. ástku II. str. 163. Jiingmann mini zde njaký list literární, Jenž by nezabíhal v krajnosti jako Hromádkovy Prvotiny. ***) Jan Jodl, jeden z druh Bankových za let studentských v Praze a vrný jeho druh i v nadšeni orthografickm, budil tehdy nadje, že bude pilným spisovatelem; avšak byv po nkolik let *)
**)
uitelem na gymnasiích v Písku, v Jiín a Litomicích byl k žádosti své r, 1818. jmenován direktorem normálních škol
mi ásf na
se vezmou, já
s 'tiskem
na sebe;
na se
í
vezmu pehlédnutí celého a korrekturu
Vj by jste
mohli logiku a dušesloví (Psychó-
toho mnoho."
vzíti, liení
iyíyšlénky zde vyslovené nespustil nikdy s mysli
píchodu do Prahy usilovn domáhal to
za vlastní úkol prvního roku v Praze, aby provedl vydání
„Malé encyklopedie." Píše dne
aspo
o
postarám,
se
to
mn
Kramá
pinesl, kýž
i
to
aby
avšak
malá encyklopedie
vy^šla.
potšení udlal a sám svou ást (zempis)
k
vypracovati
Kouble pírodopisný a
mn
ta
Markovi:
literaturu,
Vás brzo tak uvidím!
co na sebe vzal (iííl,
11. ledna 1816. A.
rok málo tuším vyrobím pro naši
„PrATii
P.
ano po
;
se provedení, pokládaje
vci.
té
P. Jodl
filosofický
V}'
jestli
kdo a
Jií ani neVím,
historický vyhotovíte,
a pod jednu
mru
a jeden zpsob uvedl, což ovšem. dost ješt práce dá."
Yy-
nezbyde
nieho než abych
loživ takto plán obecný, obraci
se
k Markovi v jeho
se
rad mu:
vci, spisování logiky
puste
to srovnal
„Máte-li
vlastní
njaké pomcky,
svobodnji (Kiesewetter's Logik, neb
Kans
etc.)
—
aby také na míst 12 arch 20 vyšlo, nebude píliš."
aspo
Ale nadje^ že pryniho roku v Praze encyklopedii" se postará, sklamala byl píliš
veliký, jakož
dává
jej,
vdti
o „Malou
nával prací úedních
píteli
dne
13.
ervna
1816. „08ta,tné byl jsem ne tak líný, jako zanesený pracemi
až
posud, ze jsem
literatury
eské posavad
ani
okem
ne-
vidl," akoli vidti z další zprávy, že „Malé encyklopedie" nikterak s mj^sli nespouštl, ano že o plánu zevrubnji mýšlel.
„Až ke
nm
dati Encyklopedii dlé
as ve 20
pe-
pijdete, umluvíme se, zdaliž lépe vy-
Funke
dílech? — zatím
ili
hned vtší dlé Klligla? -^
robte, co
mžete,
v Vinkovcich ve vojenské hranici a od té
nic se neztratí."
doby nebylo
ei
o
asn
na vejmnek jde," vy„Škoda, že tak jaduje se o tomto jeho kroku J. Kouble v listu A. Markovi Jadrné slovo Koublovo bylo pravdivé; diie 22. dubna 1818. vrátiv se po mnohých letech do Brna Již neuml vžiti se v nový innosti
literární.
život literární; rodišti
zemel ped nkolika
lety
v Kralupech, tuším,
svém.
14
202 Zatím však naízení o
,.
zpsobilo,
1816.
eském jazyku
myšlénka o
že
ustoupila v pozadí; ježto
dané dne 23. s^pna
vydávání
Jungmanuovi tím
„encyklopedie" vzrostl nenadále
nový úkol ješt mnohem pilnjší, k jehož vyvedení krom toho nebylo lze nalézti druhého zpsobilého dlníka
—
sepsání
—
eské Slovesnosti. Než spisování Slovesvci samé nejpíhodnjším poátkem malé má zajisté uení o slohu každému vzdlanci
chrestomathie
nosti bylo co do
encyklopedie;
dležitost a zahrnuje v
ném
sob
množství slov v život vzdlá,
nauné
neustále se vyskytujících; píklad
v tomto spise podaný usnadoval
níkm
terminologie
práci ostatním
velice
dávaje jim vzor, jak by ešili úkol nesnadný.
„Malá encyklopedie" Jiingmannovy zviní a
rad
obracel
k
toliko
;
octla
tolik
se
Ale mysli
Logika, kterou A. Marek k jeho vy-
jal se spisovati,
dílu
nicmén v pozadí
tím
dl-
zamstknávala ho
pelivosti, jako
neustále,
by bylo jeho
ano
vlastm'.
Samo jméno „umnice" stvoil Jungmann.*) I všecka nová slova, jichžto pi nauce posud jazykem eským nepstované bylo drahn,
Jungmann sám
i
pátely probíral bedliv,
s
jakož píše dne 10. íjna 1810. Markovi: „Vaše slovce piln
všemožn projdu a znatelra ukáži maje úmysl okolo 17. m. k JPiichmayerovi á Nejedlému Vojtchu s jeho bratrem .--w -,.. .. ^^ Janem se bráti." a
t.
.
,
Ješt dne uritostí,
8.
,
dubna 1818. mfuví^o „elicyíopédii" úe
ano zmiuje se o novém
sveni' Antonínovi, dávaje
pologii
,
Markovi
spolupracovníku,
vdti
:
„Bratr
mj
vší
bratru anthro-
(lovkosloví) rozšiuje, tak aby bylo ástkou budoucí
Encyklopedie, jako Vaše Umnice a Koublovo Zvíecstvo, on
*)
Zánimavé jest v 4.
té
píin
miso
v
listu
Jungmannov A. Markovi
ledna 1818., kdežto vykládaje píteli, jak Slované posud na-
„Pedce se mi posud nejlépe líbí aneb jestli to krátké, umo vnice, tebas i Logikerinn ili radji umnik (umovník) jako Slovník, mluvník, j^^.j^ j,s1qu1o. kteréž však Hanka radji chce mluvnice. Zdá se mi, jakoby •Vvib/i-* snazší k rozumní bylo umnice nežli umice, též se (smjte se
«
j,
íT.mI
"
zvali
logiku posléze praví:
umnice
tomu dvodu) tak mé Hanence mladé vidlo." starší dcera Jungmannova, r. 1839. zemelá. li
Hanenka,
nej-
;
203
duše sloví pojme a
tedy také
mohli by jste
(sic)
má tomu kdo
ped
Vám
to
Vy
již
své dílo
(t.
co
dlali,
kdo méné
aby se v jedno svailo; nebo
více) podati,
škoda asu, aby dva
jste
jestli
jemu neb on samé
majíce tak široké pole
inili
sebou."*)
Zatím „Umnice" v lét 1818. octla se šastn dokonaná
pvodci jejímu dne
v rukou Jungmannových, jenž
radostn psal: „Vaši trudnou práci a co povrchn vidím, bohdejž prospla
mé
jest
echm,
mohu." Probírav pak
s
i
jak hodná prospti!
Vámi
s
Umnici jsem obdržel,
všecko stopa pilnosti
škrabaniny **) piTuí arch
všech významech
t.
již
srpna
18.
dovtipnosti
Líto mi, že
vytištn a já tudy ne ve
srovnávati
se,
a
bych chtl, ne-
pátely terminologii Markovu
shledal,
že „na nejvtším díle Vaše slova lepší byla než od nás pod-
Až tedy vyjde z Censury, navrátí se vše na své místo ^'yjmouce nkolik slovíek, abychom my slepiky také darmo nebyly hrabaly," jak píše Markovi dne 6. íjna 1819. Ješt v poslední chvíli, když „Umnice" již mla jíti do strkovaná.
tisku, táže
pítele, jak
se
logie, kterážto
smýšlení Jungmannova:
proranná Purkyn, toho
již
v
ani
co do termino-
zachovati
—
„Jak kážete, aby se vydala
slovci,
nco
ili
ne-
Co
zmniti chcete?
P.
Presl etc. tenkrát v prázdninách naarovali, to bez
jsem zaal mazati a
Nkteí
vati.
má
se
otázka jest nad míru charakteristickou známkou
vše, co Vašeho,
abychom
žádají,
v
nechá-
celosti
se usnesli o terminech a ne
jeden tak, druhý onak pokraovali; ale já nenávidím samovládu v literatue a rád vidím a slyším cizá
as
porná mínní;
poátení hned píráin. (jestli
Vám
'*)
býti
(sic)
má, ustanoví,
tedy zstavuji docela, aby jste
Markovo
v ervenci
r.
mn již
to
nepíslušno a
mn
a
od-
i
ovšem
(sic)
péí
jeho prošlo tiskem,
tle
libo
milé ko-
a
nikoli
lidském (Somato-
psychologie nesepsal nikdy.
Jungmann mini „Slovesnost"
co
— trudno!" —
ped poetím Jungmannovi
1820.
Antonin Jungmann napsal toliko spis o logii);
**)
toho, co
svornost v terminech prospšnjší býti nepo-
co?) zmnili,
Dílo
nen
z
svou.
14*
;
204 co
ást njaké encyklopedie, nýbrž ^ Mvíu
vMelovým.
sob, nakladeni'
o
Zatím ovšem myšlénky Jungmannovy, které
as
jaký
spisó-
i
mu
n-
po
vydávaní jakési encyklopedie inily úkolem velmi
pilným, nabyly jiné podoby, když
Jungmann poznal mladíka
vzácné uenosti a horlivosti národní, Jana Svatopluka Presla,
Mládež k
dílu
národnímu tehdy dorostlá nehonosila se
aspo
v Cechách nikým, jenž by se vroucí oddaností a neumoitel-
nou vytrvalostí a trplivostí byl rovnal Svatopluku
Preslovi,
ano smíme íci, že povahami svými nejvíce pibližoval se
k Jungmannovi,
rovnaje
mu
se
i
skromnou, pilnou prací
tou zvláštní vroucností vlasteneckou, kteráž nedbajíc celý život
—
vnovala jediné myšlénce
ml
Mladistvý Presl poznav Jungmanna
i
pekážek
povznesení národu.
již
dráhu svou zcela
urit vytenou vzdlávati nauky pírodní jazykem eským :
cesta jeho shodovala se
tedy
zúplna
s
Jungmannovou, jenž
uznával svtle potebu, aby literatura naše povznesla se
i
ku
pstování všech nauk a k tomu shledával pomocníky. Tanuly
mu ovšem prvotn na I^resl
mysli
nauné
spisy prostonárodní, ježto
zamýšlel od prvopoátku díla v rouchu vdeckém.
Aby pak nesnadné pedsevzetí
razilo si cestu v
lanjších vrstvách národních, k tomu Presl pokládal tebijé vydávati
za po-
obsahu vdeckého, jenž by jednak obe-
ke tení spis vdeckých pipravoval, jednak názvo-
.(jei^stvq
sloví
list
nejvzd-
vdecké, posud zcela zanedbané a neustálené
utvrzoval.
Jemu piítá Jungmann sám
veledležitého
listu,
jenž
r.
tíbil
a
první myšlénku onoho
1821. pijav jméno „Krok" poprvé
to, abychom vydák Encyklopedii, snad na zpsob Hlasatele, toliko ne pod jménem Denníku *) a berouc samé vyšší pedmty. Toho i Šafaík žádá", píše Jungmann s jara 1818. A. Markovi.**) 8e|
jObjeyil-
„D. Pressl nejvíc naléhá na
vali zálohu jakousi
*)
,jj**)
Slova „detinik" Jnngmatin užívá za Journal, List není datován; ale jakož se v
a Palackého „o
v list dne byl
list
29.
wi-chu
eském
nm
básnictví"
dubna 1818.
píše, že
eený
asi
psán
list literární,
praví, že
vyjde
vdecký.
spis Safaíkfiv
„za 4 prý nedle," a
onen spis
koncem bezna
má
již
1818.
v rukou,
:
205
Od
doby nespouští Jungmann „Kroka"
té
nesnadné
dílo
teprve po
pl
ovšem tžce a zdlouhav
druhém roce mohl Jungmann
konen
„Kroka vydávati sám, maje
jej
mysli,
tak že
se,
psáti
a
Markovi
Berchtold povede
Grammatika Hanku. Purkyn se rozDobrý však Presl musi pece
ruce
do Holomúce, kdež
Hrab
prospl."
poadatel
arci ztracen nebude, ale
zde by více
Berchtold, jenž se tuto objevuje co budoucí
Kroka,
uený
polda, té
pi
Hrab
usneseno.
s
a pracuje jako starý.
horlil jíti
rodilo
bratr
proslulého
hrabte
lidumila
pírodozpytec a pítel Svatopluka Presla,
doby spolen vydával rozsáhlé
Leo-
nímž
s
vdecké „Rostliná,"
dílo
byl té doby mezi vlastenci Pražskými z nejdležitjších, jakož
museum
vidti z toho, že obmýšlejíce založiti
vzdlání stanov.
,
mu pi
Úkol, jenž
na
vznesli
vydávaní Kroka po od-
na
chodu Preslov do Olomouce byl uren, ovšem nikdy
Krok mohl vydati
nepipadl, nebo než
se
na pou,
vrátil
opt nn'sto pi Kroku. Hrab Berchzstal však Kroku vren a pomáhal mu pi poátku
se Presl do told
mén
Prahy a
ujal
Krok býval vždy
prací ducha než penzi, jichžto
poteben.
veli^^^}
*)
Odchodem Preslovým pozbylo
dílo
pedsevzaté na
as
ducha ídícího, nemelte nikdo jiný vytrvalosti potebné ku
pemáhaní pekážek
každému novému pedsevzetí, ovšem pak zakládaní Uštu vdeckého jazykem, jímž na poli mnohých nauk posud nieho nebylo psáno! I touží Jungmann trpce na liknavost a vrtkavost J. Purkyaé, jenž
ml
Markovi
Hrab peníze
stavících
starati se zatím o
dne
1.
prosince
se v cestu
Kroka.
1819.,
„Náš
„nemže
zdraví nabyti.
P.
Berchtold sice již nechal u P. D. Presla (mladšího**)
na
1
svazek Kroka a chce 3 svazky sám
v nadji, že by se po tom tvrtý a
t.
avšak co Svatopluk náš na Olomueké *)
literní život," píše
Hrab Bedich posud, dovršiv
Berchtold, již 92.
nejstarší té chvíle,
**) Jest tu
mínn
roku
d, z
zaplatiti
zisku vyplatily,
stolici
sedí,
uinn
pekav všecky vrstevníky své, žije^ vku svého, v Buchlov Moravském,
pokud nám pevdomo, vlastenec eský.
Karel Boivoj Presl.
^
uí^jA^tmi^ivmí »áX^
206
—
rak. Kroka P. Purkyn, který Vás k nmu zve, sám brzo teba má od Vás zván a pobádán býti: tak velmi z
Vida tžkosti v tom, zvtšuje je
vrtkavý jest!
každou
chvíli zoufá!
Nadje
sob
—a
ale jest, že se Svatopluk Presl
navrátí do Prahy, jsa 1"® loco
odtud pedstaven za Profes-
sora Speciální historie naturální v Praze."
Nadje, že Presl 1820. byl
myšlénku svou svazek
již
vrátí se
do Prahy, naplnila se
mezi druhy svými a
již
s
jal se
takovým drazem, že v únoru
vydán na
za
v srpnu
r.
1821. první
svtlo."
Vedle Jana Svatopluka Presla, dati
;
provádti oblíbenou
tvrce dležitého
listu
jejž
ovšem
sluší poklá-
vdeckého, Jungmann byl
pedním pomocníkem, ano byl i spoluredaktorem listu. pluk Presl, dkladný uenec v oboru nauk pírodních, y sob povolání k vedení stránky
mann
stal
se
m,u
v tom
filologické
vrným
a
literární,
pomocníkem.
Svatonecítil
a Jung-
Nebyl
sice
nikdy jmenován, ale pod poznámkou velmi dležitou jménem redakce psanou jeví se Jungmann podpisem svým kožto zástupce redakce.
J. J. ja-
Není nikterak bez zanímavosti, že
ele
Kroka položena jest „jinotajitelná povst" Krok seJungmannem; v básni té žehná vhlasný Hledvic, dílu pedsevzatému, ježto jménem jeho zdobí se. *) Krok, 'Krom toho jest Jungmann zvlášt v první dob vedle Pésla nejpilnjším spolupracovníkem Kroka, vyloživ tam poprvé pehled prosodie a metriky eské, po mnohá léta již
v
psaná
J.
k vydání chystaný a nikdy nevydaný, a skládaje tam bystré a dkladné posudky o spisech nejdležitjších, jako o Polákov „Vznešenosti pírody;" také tam obracel zetel k rzným mylným obratm jazykovým i chybn tvoeným slovm vysílaje
po nich svého „Lovce."
Krom
Jungmanna vnovali Kroku práci nejvýtenjší Jungman jsa v pátelském s nimi
spisovatelé mladší, jichžto
dopisování neopomíjel povzbuzovati ku pomoci: Šafaík, Pa-
lacký a Kollár, *)
a
oba první vzdlávali
té
doby ješt obory,
Zejména v dílu II. str. 170, kde velmi dležité vyjádeni o jazyku vseslovanském podepsáno „J. J,**
207 na nichžto nezakládá
se nepomíjející jejich sláva;
faík zvlášt o metrice a peklady
dje
psalt Ša-
etiny, Palacký pak
z
estetiky.
*
Vedle Kroka vycházely znenáhla
již i celé spisy vdecké, Preslv Eostliná zevrubností a nesnadností nade vše pedil; za nedlouho i Sedlákova geometrie a pozdji i
z nichž
struná jeho
fysika
objevily
vzdlávajíce
se
nauky
tyto
eským jazykem. I Sedlákovy práce iiasten byl Jungmann mron nemalou, ježto Sedláek, jakkoli velý pítel J. NeJungmanna za radu i pomoc, jížto Jungmann ovšem hojn poskytoval. Píše Jungmann dne 22. íjna 1821. píteli Markovi: „Sedláek mi tu nechal Geometiie své ku prohlédnutí;" po vyjití díla toho dává témuž píteli dne 28. prosince 1822. zprávu jemnou ironií
jedlého, neváhal žádati vždy ochotného
proniknutou: „Geometria (Sedlákova) lépe odchází než jsme mj^slili;
toho
píina, že
P.
Nejedlý
J.
ji
pochválil jsoucí
od pravovícího vydanou nevda ovšem, že
jaký podíl na
ní (sic)
Rovnž
mli."
i
kacíi n-
tak ochotn a
srvTtším ješt namáháním pfíspl Sedlákovi ku pomoci
„Fysiky,"
vydávaní jeho
kdežto tenninologie stavla ovšem
pekážky nade všecko pirovnání
nad nimiž na ten
vtší,
as, dokud bý nebylo slovníka úplného, docela se samému Jungmannovi býti vcí nemožnou.
mne zúastuje
se celé dny, kovajíce slova stroj a
nkud
již lepší
jména
v nejhorším stavu.
zbírati
zvítziti zdálo
„P.
Sedláek
své fysiky," píše dne 21. íjna 1823; „potíme
v konavém život logie naše
pi
t.
kteréž bez pochyby
d.,
mají. Jest to bída. Techno-
Ml
by
Sedláek byl pood sebe samo bylo
P.
pouhé názvy a psaní by se
díve sepsal než názv ml. Což však všecko k pochvale toho pilného a dobe smýšlejícího muže eeno bu." Snahy tyto mužv za nejvyšším vzdláním jazyka eského
podalo, on však
nemohly ovšem uhoditi \íáy na pravou žílu a mnohá slova i obraty píily se v skutku duchu jazyka se nesoucích
eského. Zvlášt nesmírné pole nauk pírodních bylo poseto nesnázemi, všední
s
nimižto
odhodlanosti
odvážiti
se
a horlivosti
zápasu svdilo za
vc
národní.
již o ne-
Jednak
208 tomu, že mužové kochající se v okrouhlém
se
nelze diviti
a vybroušeném jazyku doby Vel^slavínské,
s
hrzou
odvra-
nov
tvoených, nezídka arci zpotvoených slov. Že Jan Nejedlý neobliboval si nové této literatury, jest ovsem snadno pochopiti, on zajisté nesnesl snadno slova noceli
se od
vého. Ale Jaroslav
Puchmayer nebyl nikterak ustrnulým
vovatelem jazyka
z
krajanm svým, aby na
raditi
miste písma posud užívaného zavedli
sám rozpakoval
ruské, aniž
obdi-
dob minulých, aniž neváhal se
sáhnouti zvlášt v naukách
se
pírodních po slov jinoslovanském, *) kde by nebylo eského.
Avšak
ji
terminologií
pokládal za poátek barbarství, do jazyku
a
našeho se hrnoucího a hoce
na „mladíky, kteí všecko
*)
mrou pobouen
Puchmayer byl tou
i
Preslovou, že
bez humoru naíkal
nikoli
aby stavli."
bourají, místo
Velmi zanímavé jest toto místo
(Puchmayerv Rýmovník
str.
z listu
XXIV.)
**)
Puchmajerova Sedlákovi :
„Odesílám
Vám Funkc
dva díly zatím, byste maje 150 eských žák, tm dosplejším uložil jako za pensum na 8 dní každému jednoho ptáka k pei;^i
spsobem se stane, že za 8 dní máte ty dva díly peložené. To když se stane, odešlete mi je ^ já opravím, co se týká jmen pták, není-li pekladateli povdomo, to vynechá a jen v pekládání pokrauje, jméno já potom pidám vímf jich eských pes 200, a co nevím, dozvím se, a co nemáme,
ložení a tím
a
*'-^
;
olíV jP^; '**'
.
*"•' ,
í
^^
z Polského a Ruského vezmeme. Když by se dílo dokonalo a já je podlé systému spoádal, vydali bychom je pod jménem Vaším a mým." Dílo tu dotené nepiSlo
nikdy k místu. tento dne 7. ervna 1820. psaný J. Dobrovskému dí: „(Herrle)hat mir jetzt Presl Kvtina (?) geschickt; aber Gott bewahre jeden Lexicographen (Puchmayer tehdy pracoval o II. díle slovníku Dobrovského) vor diesem Werke! Aus gewhnlichen jedem Kráuterweibe bekannten specifischen Namen macht er arci
V.<1
_^^f.*)
nH
utvoíme neb
List
einen generischen; Bromus z. B. ist ihm sveep. Risum teneatis. Die jungen Leute reissen alles nieder statt aufzubauen. Mit einer lebenden Sprache lásst sich doteh nicht thun, was Linnée mit einer
todten
vorgenommen
um
unsere Literatur;
!
'
,ir
Es
doch wirklich ein von Tag zu Tag in grossere Barbarei. Und dann die neu geschmiedeten horrenden Namen Sie werden in alle Ewigkeit in keines Krauterweibes geweihtes Ohr kommen,' um in ihrem Gedáchtniss aufbewahrt ZU werden" a t. d. -upij;!*':., jí M-^uuiíííí Elend
^
hat. sie
ist
versinkt
Sám pak svým
velmistr Dobrovský, jenž ukázal
vrstevníkm
zeteln, kterými zákony ídí se jazyk eský
velmi
v díle tvrím, neschvaloval nijak zpsobu, kterým neunavení vzdlavatelé jazyka eského zdálo se co
mu
psali
spisy
noví
listické: „Ki'oka
Slovo jeho o Kroku napsané
1821. jest v té
ctím, totižto
ho poslouchal, ale
To,
prhledné jako
nebylo arci t&k
misti,
doby Veleslavínské.
z
zákony, ano
tyto
ovšem, že všecky tyto snahy jsou marné.
tito
Hanko vi v ervnu
V.
vykonávali
píin
velmi charakte-
starého Kroka, a rád bych
nového Kroka
mám
nevím, jak
uctiti.
Starý by novému nerozuml, a nový brzo usne."*)
Tak
,
soudili
eském
život
o
ti pední mužové v poínaní,
literatura
vdecká,
uného
národ eském.
.
v
nhož
z
základ
i)evný
mlo
za
Nejedlým zamítali vbec všeliké ;
jiní
neb onen vzdlavatel
ten
vdeckému vzdlání
mohl
si
další
malichernou opravu .,;sj Jakkoli
i
za
obojí snaha
lávaní jazyka
vbec
vzdlávaní jakožto
Vbec pak
vedl.
daleka pirovnávati k
z
ja-
zavrhovali toliko zpsob, kterým
obrovská innost reformatorská na tom se
let
nkteí, ovšem málo kteí,
protivníky, z nichžto
nepotebné ano nemožné
za padesát
vyrostla
zyka J.
:
literárním
samostatného snažení na-
dráze k
JVIocné postupování po
tehdejším
nevzbudila
poli odporu, jenž
jízlivé
by
rozepi vedené o
y. i
i
o opravu pravopisu
i
o další
vzd-
jednch zásadách, jakož z téhož dvodu, svrchovku zlatého nemli se spi-
zakládala se na
Jan Nejedlý v skutku zamítal obojí
vané
totiž
dokonalosti jazyka z
sovatelé nikterak jednostejným
")
Že nový Krok brzo usne,
pomry eské
:
zpsobem k
luusil souditi
obojí.
Sám
Juiig-
každý, kdo znal tehdejší
obtovnosti Preslovy a jeho spoludlnikuv. Pracovali ovšem zadarmo, nedoneznaje
železné
vytrvalosti a
—
Vytrvalosti do kterého psali. Preslov sám Jungmann se divil. Dávaje A. Mar-
stávajíce ani výtisku toho listu,
a ti-plivosti
viile,
dne 10. ledna 1822. vdti, že „Presl ml opletáni skrze svazek Kroka pro lánek o Macchiavelln" dokládá: „Musí duplikát psáti celého svazku: cvií ho v trplivosti, kteréž on jm|úm|»í jinfj' až nazbyt míti ^dá' kovi III.
^
mann, jenž co do pravopisu co do vzdlávaní jazyka
všude
pevn
sebe menší pochybnosti a vždy a
na zásad své; a
stál
pravopisní, Váceslav
neml
dlouho se kolísal,
dosti
Hanka,
necítil
vný
opravy
apoštol
nikdy poteby pipojovati
se k zápasníkm o vyšší vzdlání jazykové, ježto jeho potebám jazyk posavadní postaoval Sedláek, jenž byl dlouho ;
horlivým obhájcem starých práv
y, neštítil se
nikterak nových
Ano sám Jan Nejedlý nenávidl vdecká: schvalovalt, jakož výše doteno, žákm svým Sedlákovou geometrii, tištnou t/, v ní drahn nových slov bylo zahrnuto. Svdí slov
v geometrii a
mnohem dkladnji
fysice. i
než nová slova
a
i
tato
okolnost míniií našemu, že ošklivost, kterou choval
Nejedlý k nevinnému
^,
zakládala se ješt více na
osobních než na zásadách.
Usilovné snahy, které choval Jungmann
vdeckého a
o vzdlání jazyka
vnukly jim
i
píinách
—
založení
druhové jeho
i
vdecké
myšlénku, aby zasadili se o
literatury,
stavUj
zízení
k dalšímu vzdlávaní a zvelebení jazyku dkladnému pstování nauk v zemi eské byl stedištm a základem. Ustav takový znamenán ti, ješt než povstal dle vzorv jiných slovem museum,
jenž by jednak
eského
pihlížel, jednak
a
nesrovnávali se v tom, co
kdo užívali slova by ústav takový v sob zahrnoval. V skutku pak užívaly jména museum té doby v samé Praze dva smry, píbuzné sice co do podstaty, ale v kusech nkterých se rozcházející. toho, nikterak
Hrab Kašpar
Šternberk a pátelé jeho, nejvyšší purkhrabí
hrab
Antonín Libsteinský z Kolovi*at,
Klebelsberg, František
Sternberg majíce vzor Štýrskohradecký na mysli ústav,
založiti
v
nmž
zem eské
historické
mohli užívati jich
byly
uloženy,
pi vdeckých
pracích.
aby uení badatelé
Smr
hlavními zástupci byli uenci úastní snah o
vdecké,
literatury
mnohem
vyslovuje
totéž
jméno
druhý, jehož
založení
ml
e
úelem by
a literaturu eskou. Josef Jungmann,
eské
na mysli
více to, co se již po celé pokolení nazývalo
spoleností," spolek, jehožto hlavním rovati
obmýšleli
by všeliké znamenitosti pírodní a
„eskou
bylo podpo-
hrab
Bercb-
211 pedními muži
told a Svatopluk Presl byli
této strany, která
ovsem zaala zasazovati se o provedení myšlénky své
aspo
o ti léta pozdji než hrabata z Kolovrat a ze Štern-
museum Šternberského
Ježto první myšlénky
berka.
do
až
asi
sahají
1814., nalézáme myšlénku o museum v
r
listech
Jungmannových teprve dne 4 ledna 1818., kdežto píše A. Markovi: „Jedná se mezi nemnohými posud z nás o zalo-
— Národního
žení
Museum,
oudem
Hrab
O dv nedle pozdji
má
19.
m. dává témuž píteli zprávy
býti
ochranou toho."
zamleno ješt
jehož jméno však
již
má
žitností
Dobrovský,
Direktorem býti
hudby: Tomášek,
s
bude
rukodílen — Bergner, který
faktur neb
umní
Horika,
který snad rád bude
—
^^
že
v
nechce,
Manu-
c)
e)
) Pi-
Malíství
f) bibliothéky Nejedlý,
— jakž
má
direktor býti
jest.
takž
Všickni
chce.
ostatní mají býti dílem kustosové, dílem éestní oudové,
by
se
Vám
Karel
také dostalo,
nvý-
a) Staro-^
Brasilii jest.
D. Duchek, který volen chtíti,
to
—
který
kterým se ješt nemluvilo,
rozených
který
zaraziti,
vc; ale posavad není veliká nadje,
borná
b)
Berchtold),
o jehož zízení se
kteí zde zasazujeme, bude-li možné je
dne
ze^Tubujší: „Jeden,
má (hrab
býti
eskému Museum,
udlal plán k
co bylo,
zpra^vam, bez toho
Karel t.
toho
z
by se Vám Berchtold udlal a dodlává plán.
Vás o tom
býti dostalo.
bh, aby
dej
budeli nadje, hned
má
Protektor,
býti
ehož zdejší
hrabátka nkterá (budou-li?) presidenty zvláštních oddlení.
Bh
Dej
požehnání,
bylo
se povolení od policie, slíbí dáti
—
by
Jakmile dostane
výborné.
to
velká.
V
in re aut in
více
—
uencem
bylt nežli
i
sám
i
v Cechách té doby
*) T. j.
že
nadje
není
hr. Berchtold,
urozencem
—
údové císaské rodiny neb nejvyšší šlechty
o
kdo
skutku té doby nebylo nadje, že by vláda povo-
pouhým uencm,
lékaství,
co
aere — "*)
Nemýlil se Jungmann vysloviv mínní,
lila
—
hned se subskripcí oteve
vci neb
penízy.
již
mužové
z
doktor
co jinde
ped
bu
se brali a
nejvzácnjších rodin,
ele
v
majíce
námstka
samého
králova
Jednání samo pivedlo ostatn na svtlo
nenávist
zarytou
Nejedlého k Jimgmannovi, jenž snažil
J.
zasazovali.
se
se
marn
získati
muže postavením úedním mezi vlastenci vynikajícího svému úelu. Vypravuj e Jungmann nemilé zkušenosti v té píin nabyté v listu dne 6. bezna 1818. píteli Markovi „Nejedlý :
ml
u sebe plán od posledního masopustního
dne
až do
odD.Duchka nj jednati ale ten dobrý muž ani ho nenesl ani neetl. Vera jsme ho od nho tedy vzali*) a budeme hledti jiným zpsobem to obkroiti. Z druhé strany Nmci, také chtíce Museum zaraziti, pracují usilovn, aby nám (sic) pedešli tak obojí ta dležitá vc. verejška, maje
již
opovzín
jej
Nejv. Purkrabímu (u kteréhož
byl) donésti a o
;
—
—
—
na nedobrém míst a Junginann
7/ Soudil
pátely jeho
íijf lovka." pravdiv, že museum jím a na nedobrém míst" a touží
to váhavostí jediného
zcela
obmýšlené
„je
spravedliv na nevlasteneckou uvažujíce všecky okolnosti
váhavost
tehdejší
svditi Jungmannovi, že by
touto
vc,
postailo, aby provedla se
tehdejšímu
smýšlení
ve
vyšších
provedení nejvyšší
jejížto
nkolika
let
nemžeme
Za nkolik nedl po
museum
'"'^
%Ui) ,
zma-
zajisté
spolenosti,
vrstvách
úedník v zemi
kladl
stala se
sepsání
uinn
listu
si
již
vc, od
Jungmannova, toužícího
jest krok,
najednou skutkem.
jímžto myšlénka^-^í
Hrab
Antonín Kolovrat
umní
milovným,"
V
*)
•'"^*
vc
provádní píilo se
uinil vlastenecké provolání „k vlastencm
-ij
nikterak pi-
Aáhavostí byla
jejížto
ale
za úkol estný.
na váhavost Nejedlého
'
Nejedlého;
Sebe ochotnjší jednání Nejedlého nebylo by
ena.
.
J.
lánku „Matice eská" v Slovníku Nauném, sice piln a obezele sestaveném praví se, že Nejedlý „ti tvrti roku plán u sebe maje ani kroku neuinil." To nesrovnává se s tím, oo muž vci patrn nejlépe povdomý, Jungmann, v listech svých o vci praví. Od „posledního dne masopustního do 4. bezna" neminulo Že plán u Nejedlého ti tvrt zajisté více než asi ti nedle. roku liemohl ležeti, jde na jevo již z toho, že dle listu dne 4. ledna 1818. Berchtold plán ješt „dodlával" a 4. bezna 18)8.
jej
od Nejedlého
již vzali.
í**fi*if.<í*« ia
-
213 aíry založili '
'—
spojeíiýíWlíbefoÝým iVsmm^sfav* vlas^^
miiseum. Provolání Kolovratovo jsouc prodchnuto duchem
Upímné
vlasteneckým vzbudilo radostné úastenství ve všech tídách obyvatelstva, zvlášt
pak mnohé rody panské osvdily tehdy dlouho
horlivost
vlasteneckou
ovšem
nadšení uenci a
i
neckým
z
st
již
nevídanou.
s^pisovatelé
eští
nejvyššího purkrabí vyšlým
pímsku.
S
volání Kolo vratov místa, ježto
by
nebyla bez trpkého
;
Radovali
slovm
se
vlaste-
ale radost jejich
pohešovali v pro-
bolestí
slibovalo
v novém velkém
—
ústav národním útoišt tomu, co jim bylo nejdražšího eskému jazyku. Nikdo toho necítil bolestnji než Jung-
mann
;
umínil
i
strany
s té
se
si
uiniti krok, jímž
S pítelem Svatoplukem Preslem a
rozšíil.
Maximilianem Millauerem, *) šího Brodu a
znalým a
píin
dožádal
se,
knzem ádu cisterciáckého
rodilým Nmcem — jazyka
naší
si
odebrali
všímajícím, jehož se
z
Vyš-
eského
pomoci v
k hrabti Kolovratovi,
té
pro-
aby pi ústav, jenž pod jeho ochranou práv po-
síce ho,
vstává,
— jakkoli
literatury
by úel ústavu národního
i
e
a literatura
eská
docházela
pízn
a ppmoci.
Dobromyslný zprávce zemský pijav laskav vlastenecké datele a pustiv se s nimi v rozmluvu jich
ža-
smýšlení lahodící
unesen jest zápalem národním tou mrou, že zvolal:
„Vždy
jsme ješt národem!" Slovy tmito skromní prosebuíci nadšeni jsou tak, že odcházeli
pevn pesvdení,
skou. Zvlášt Jungmann
*)
kterak
museum bude pstovati
sám uchvácen byv
e e-
slovy vlasteneckými
Smýšlení Millauerovo jeví se v jeho lánku v asop. „Archiv íiir Geographie, Historie" etc 21. August 1818.: „Wer kennt das Johanneum in Gratz, das Franzensmuseum in Briinn, das Troppauer Kreismuseum wenigstens dem vortheilhaften Rufe nach nicht? Eine solche Anstalt auch in der Hauptstadt BOhmelis zit besitzen und durch sie einerseits vortheilhaft auf Na^
tionalgeist, Bildung und Sprache zu wirken, anderer* seits in den Umgebungen Achtung des Vaterhindes zu verhrei* ten, war schon lange der einstimmige und heisse Wanlsch vieler '^^'"' Freunde des letzteren und der Wissenschafteti." ''^
214 hrabte Kolovrata vydal dne
dubna v novinách Krame-
25.
riusových
provolám
museum
eském pekladu, k nmuž
v
nhož
z
Kolovratovo
o
vlasteneckého
založení
pidal dodatek svj,
„Dávná žádost naše,"
všecko jeho nadšení záí.
volá, „zaražení spolenosti pro zachování a zvelebení jazyka eského jest vyplnna! Svatý .
— jeho
budiž tento ústav národu
každý njakou vlastenci,
ob
.
.
založení národní slavností,
Uení eské spisy odbyt. Museum
na oltá národnosti pinášej
kvte národu,
dílem pro velký náklad, dílem pro nejistý
budoucn
národní se o vydání jich
!
vydávati
liknovali jste
mu
vy
postará,
spisy
svými velikomysln pomáhejte." Slova Jungmannova ukazují nade všelikou pochybnost,
mu
že
museum spolkem na vydávaní eských
bylo
onou toužebn žádanou „spoleností," o kteréž
knih,
dob
v
již
Litomické mnoho pemýšlel a psal.*) V tom se arci trpce sklamal. Bylo sice slovo Kolovratovo upímné jako radost vlastencv
z
spisovatelé cest a
nho ale ped ním ;
prostedk,
zvelebovalo
e
nejvyšší purkrabí ani blažení té chvíle stojící
jimiž
mohli býti
nebyli aniž
a literaturu eskou.
A museum
eskou,
literatura
opravdové studie
i
jakkoli
drahocennými
v oboru pírodním
i
dle plánu
pímo
Kašpara Šternberka nemlo orgánu, jímž by bovalo
vdomi
by budoucí vlastenecké museum zvele-
sbírkami
historickém velmi
usnadovalo a vzbuzením citu národního životu duševnímu v echách dalo mocný podnt. Ale tohoto postedního p-
mohlo se teprve po eská potebovala pomoci
sobení nebylo vidti hned,
a literatura
objeviti
vzniklo smýšlení o •
)í-.,:>.
*)
„^.
/ ,j
ase
neprodlené.
toho se dá snadno vysvtliti, že mezi vlastenci za nedlouho
Z
,
delším
'^
museum
ím
tím nepíznivjší,
skvlejší
-
Nejinak uvažovali
vc
i
jiní
Hankovi v únoru 1822.: „Jen
vlastenci;
a
pišef
J. L. Ziegler
V.
museum eské knihy rozšiuje
Z toho ohledu každý tam peníze posílá, aby tím stálého prospchu získala." Ziegler byl velmi horlivým sbratelem do museum, poslal tam, jak praví v témž a podporuje! literatura
list za
r.
eská
1820. a 1821.
mimo
materialie 906
zl.
215 uém
byly nadje v
Živ
skládané.
líí trpké sklamání
list
mladistvého tehdy F. L. Oelakovského píteli Pánkovi (v Sebr. listy
elakovského
490.)
str.
„Co jsme
:
dlali za nadje
si
od našeho tak vychváleného museum, ješt ani domu nemají,
hromad
vše leží na
a
hupové
Snad
a hrom to sbor
by jim echové
chtí,
Nmci
!
nad tím vládnou
To mne
podružili. *)
mrzí*
se zjinaí."
Také Jungmann poznal brzo, že nadšení vzbuzené krásným slovem Kolovratovým bylo pedasné a velmi trpce '
vyjadoval
sklamání
toto
své.
Dávaje píteli zprávu o volb
prvního zprávního výboru praví v list dne 28. prosince 1822
„Sezení první
sob
myslil
oud
—
Musejních 23.
licho.
t.
•
m. vypadlo jak jsem
President volen jest Kašp. Šternberk.
Direktoi: Frant. Šternberk,
hrab
Buquoi, hr. Kolovrat (ne
pi nmina,
purkrabí ale jiný), Millauer, Gerstner, Steinmann (chymik technice) a ješt dva, kteí mi
*)
Že nebyli
ti,
kdo
vládli
nej)ipadají. **)
Nmci
museum,
Pouhá to
smýšlením, ukazují tato
shromáždni
slova presidenta Kašp. Šternberka v prvním valném
dne
února 1823:
26.
,Aueh
die
slavische
Zunge,
in
der wir
dem dreizehnten Jahrhundert poetische Sammlungen von hohem Werthe aufzuweisen haben, wie es die vom H. Bibliothekar Hanka aufgefundene und dem Museum geschenkte Kíiniginaus
hofer Handschrift beweiset, in ihrer unspriinglichen Keinheit zu erhalten oder zu ihr zuriickzufuhren sei
unser Bemiihen."
Ale
kterak hodlal provádti úmysly tyto šlechetné, o tom vyslovuje
mnohem mén pípadn: „Die Herausgabe wohlfeiler Erbauungsbúcher fiir den gemeinen Manu, welche die heilsamen Wahrheiten der Religion und Moral in schlichter, reiner bohmischer Sprache enthalten, werden seiner Zeit, wenn die Mittel
se
es vergdnnen, einer Rucksicht wíirdig seyn.
werth, dass die Jugend nach verlassener
Hause
und Uibung zur
rovnž hlavní
wiinschens-
ist
elterlichen
werde im Lesen und gleich wohlthátig (úr Kinder besonders auf dem Lande, wenn diese
fortgeiibt
Eltern
toliko
Es
Schule im
Bildung
sittlichen
prostonárodní
tak jako Dobrovský; záštitou
a pákou
ovšem nenadal. dva ostatní
**) Tito
brovský.
byli
mitwirkt."
v jazyku
literaturu
:
že
K. Šternberk
eském
za
ml
možnou
by museum se nkdy stalo literatury eské, toho se
vdecké
kn. A.
Lon. Lobkovic a
—
Josef Do-
;
o*
eském am zmínky!
—
Já tedy neoekávám pro
riás
niélió,
zvlášt pílje-lí Hanka ódttd.'^
'""Kterak pozdji museum
eské
ié^i a literatury
stalo se
v skutku
pímo útulkem
a kterak Jungmann bláboplodné této
innosti byl horlivým a neunaveným úastníkem, vylíí se na
svém míst zevrubn|ir''^H-:^*^^'
fHikU MMiíim^-:
lili
^^-
i''mi
WMiJi:
y.v
{n^':''
'
''.iÁ'&^ém '-
!iimip}i0 ^
-"••''
tt^Wiíwí: •-'•
:
ts-
8£
Hlava pátá. innost JnngmannoYa k povznesení literatury bá„Poátkové eského básnictví, obzvlášt
—
snické.
prosodie." Ježto snahy o
Rukopis kralodvorský.
vzdlám
a jak neoblomenou objevil
vdecké vydávaly sv-
mravní vedeni jsou v
silou
svém:
díle
dobou kísící se duch národu eského na
touž
se
zavznly najednou
básnické, na nížto
zpvy
literatury
jak v^^soký vytkli pední spisovatelé úkol innosti své
dectví,
roli
—
nebývalé
s
mnohých
stran
a krásy.
síly
Není v celém podivu hodném rozvoji národu našeho doby, kteráž
by byla od
desítiletí
tolik
vystupovati spatila, jako
1813. do 1823. Polák a Hanka, Kollár a Ce-
r.
Kamarýt, Chmelenský a Jindich Marek
lakovský,
dob rovnž
se v té
pvc
šastných
objevili
jako dramatikové Klicpera a Turinský,
svtu jazykem dlouho zanedbávaným a opovrženým, že národ eský chystá se k novému, utšenjšímu životu. Práv té doby, když nový svží duch poal hýbati mláhlásajíce
deží eskou, objevil se spis, jenž snažil
se
smr
dáti
v Prešpurku
:
a
úkol
my šlem
vyšší;
básnicky zaníceným jara
s
r.
1818.
vyšly
„Poátky eského básnictví, obzvlášt prosodie." pi skrovnikém potu tch, kdo
Spis vyšel beze jména; ale byli zpsobilí
k
díla
složení
takového, spadla za nedlouho
rouška pvodce zakrývající a za spisem ukázali se dva mladici,
Pavel
Josef Šafaík a František Palacký,
onen ješt
ne úpln dvacetitíletý, tento ješt ne dvacetiletý. Spis jednal
hlavn
vržením
mluv
ckých na
eské
s
asomrnou
a
o prosodii
vykládaje a veleb prosodii o prosodii
ní založených.
pízvuné a •."'=,"(/ ''í
velikou nadšeností s
nemenším opo-
všech plodech básni-
"•-
"^
'
15
218
Pedmtem,
o
nmž
jednal spis, nedalo by se nikterak
vysvtliti ono rozilení myslí, které tím povstalo
pohnul.
bylt zpsob
;
mocn d-
myslemi nejvzdlanjší ásti obecenstva
spisu, jenž
mladí pvodcové
Mluvili
vrou ve svou vc,
s
„Poátk"
takovou
s
takovým zápalem o vznešeném úkolu hlubokým pesvdením, že toliko
básnictví našeho a s tak
na prosodii
asommé mže
zakládati se zdárnjší než posud
básnictví, že tím se stal spis tento
skutkem v djinách našich
vážným a dležitým. samými slovy úvodními,
Jevilaf se hrdá síla mladická již
kde vydavatel dává ubezpeení, že
—
srdce lekem
nedosplou ch valné potleskování duše
doráží
prudce na
spis
barbar podaný,
i
klinkavý
velebí asomíru,
na
znamením vzdlanosti národu a
jest
„ani aristarch
tonoman hromoblesky
pozor, ani
ale ani I
mu
Spis Prešpurský vyslovil
s
mrano
neomráí;
radostí neopojí."
„rým,"
ode devních
nížto založená prosodie
ei
jeho.
mladistvým nadšením a
s
d-
již r. 1804. dkladn, vdeckou klidností vyložil, že totiž základem eského mže býti toliko asomíra. Ano spis
razem osob nehledícím, co Jungmann
ovšem pak veršování
s
Prešpurský nebyl sepsán beze všeho
Jungmannova.
Nemáme
sice listv
piinní
a psobení
mezi Jungmannem
s
jedné,
Šafaíkem a Palackým s vci daly zcela svtlé pouení avšak i to, co víme od jinud, postauje, abychom o spise nanejvýš zanímavém dobrali se pravdy. Výpovdí jednoho z úastníkv, F. Palackého, jest druhé strany psaných, které by o ;
již
na
jisto
postaveno, že
osobou.*) Šafaík níi,
universit Jenské *)
'^l'
,.,
'
pi
spise tomto
dom^
Šafaík byl hlavní
kvtnu
vraceje se v
totiž
navštívil
r.
1817. ze studií
v Praze Jungmanna,
Pravf totiž F. Palacký v Doslovu k Radhoštu na str. 1., že ze spisu toho vylouil ti listy psané do „Šafaikových Poátkv
eského básnictví, obzvlášt prosodie". „Ponvadž všech list v „Poátcích" jest 6, napsal Palacký celou polovici spisu; jmenuje-li tedy „Poátky" dílem Šafaikovým, piítá mu pvod, ideu spisu toho. Benedikti, jenž býval jmenován též iastnikem
spisu,
povdl,
ml, jak
initi toliko
tchto ádk ústn pak pi sepsání dila.
F. Palacký spisovateli
pi vydání,
nikoli
219 jehož zápal za prosodii
asomrnou
dlouho opatrn dušený
nemáme pochybnosti, že Jungmann mlavzdlanému básníku slovenskému vyložil
nikterak neochabl, a
distvému
vysoce
mínní své, ano zdá se, že mu dal i peísti spis svj již od mnoha let sepsaný. I byl Jungmann též rádcem Šafaíkovi pi skládaní spisu, nebo té doby, když se chystaly „Poátky" k vydání, zmiuje se nkolikrát v listech k Markovi o spise tom a sice tako\ým zpsobem, že patrn vidti,
kterak
mu
dobe povdomý.*)
obsah spisu byl
Smlý, ano vítzoslavný
ton, jímžto
„Poátky"
vc
svou
ovšem vyzvati do boje básnickou školu Puchmayerovu, která prizvunou prosodii Dobrovským založenou zastávaly, musil
v
život uvedla.
úkolu ze všech
sám náelník tento
nebyl
*)
Není pochybnosti, že by k nesnadnému tomu
úd
této
jenž
ml
nejvtší zpsobilost
Ale jarý a mocný duch tlem oihled chadnoucím a vyhledával síly pružné.**) Melt krom toho
školy,
Puchmayer.
soužen jest tehdy s zápas,
školy byl
již
—
února 1818. asi dva msíce „Že se tolikerým ušfm míra asová lepši býti zdá, již to samé jest jakýmsi dkazem jeji dobroty. Jen kterak ji zvelebiti a zaraziti? To, jak píšete, jedin básníPise
Jungmann Markovi dne
ped
tím, než
km
zstaveno; 5000
ho
24.
spis došel:
verš
dle navržení
Saffaíkova
více zpraví, než všecka pravidla." Níže pak v témž list: „Šaffaík s Palackým (a se jmenovati nechti) vydají prý co nejdíve nco o eském básnictví, kteréž jak brzo vyjde, Vám odešlu." V list nedato váném brzo potom psaném opt: prý Vy s ním a s Palackým (s kte, Šafaík nepochybuje, že rýmž nco vydávají) v eském básnictví asové prosodii pedi
nost dáte.
Za 4 prý nedle
to
vyjde."
Také zanímavé místo
v list F. L. elakovského Jos. V. Kamarýtovi „na zaátku února 1825" (Sebr. L. str. 171.) svdi, že Jungmann sám si pi-
Oako s Poláky Dobrovského cestou bylo šlapalo. Kdo nás uchoval ?Báu8ka. To nevíš, že dva listy (sic) v „Zaátcích" jsou Palackého a 4 (sic) Šafaíkova práce. Pvodem ale všeho Jungmann." elakovský docházeje k Jungmannovi vyslovil asto jeho mínni. Již 29. dubna 1818. v témž list, jímž Markovi oznamuje, že „Poátky" již má v ruce, Jungmann píše: „Puchmir tuším stží ítal jakési úastenství tohoto díla: „Tak daleko
u veršování) by
**)
doká
to pišlo,
kdyby
se
zcela
roku, hnije prý uvnit."
15*
220 Puchmayer
—
tuším, že on jediný
—
dobré
se na spisovatele „Poátk," kteí mluvíce
opovržením o všem, co poesie
z
nemalé ásti zdailých plod nevyali.
ano
zplodila, ani jeho I ulevil
chad-
si
nového básnictví eského listem k uiteli
zakladatel
noucí
s nevážností,
pízvuná
8
píiny hnvati
svému, Dobrovskému, jemuž ošklivost svou ze spisu Prešpur-
ského jadrné a živ
Puchmayer, jenž, jak se dle všeho
líí.
onmi „pány
podobá, byl mezi
mínní
o prozodii
Jungmannv
ním
novým
mohla Jungmanna
vytasil,
k tomu, „lidé,
že
kteí
pes píkré kamení."**)
škola Puchmayerova byla vyzvána, pod-
listm Prešpurským
ovšem zcela
dílo
básník Dvína, Sebestian Hnvkovský, sepsav proti
stoupil šesti
nmuž
svésti
do svta" a že jsou
opouštjí snadnou stezku klopýtajíce
k
„nepesudné
pedložil, a tedy spis
kterak choutka, aby se
pochopiti,
toto „šílené barbarství poslal
Boj,
lety své
spatoval v Šafaíkových „Poátcích"
znal,
Jungmannovo, aniž mohl s
eského básní-
a
vlastenci
Jungmann ped eské" ku posouzení
milovníky," jimžto
stvi
i
svží smlý duch
listv
Hnvkovský
jalovjších.
nešastn.
tolikéž
Ježto vábil
provedl
„Poátk" k sob všecko z
mnohem iikol
delších,
a
nesnadný
záila jistota vítzství, ilejší
tenástvo,
Hnv-
kovský jakýmsi stízlivým, všedním a krotkým, vci své ned-
vujícím tonem odnímal mysli pívržencm.
Ježto nadšení hla-
Puchmayerv Dobrovskému dne 30. ledna 1820. v Radnitomto charakteristickém míst pvodn takto „Hnvkovský schreibt wider Schalfajk's Poátky 6 Briefe, die er
*) List
cích zni v
:
auflegen lasseii will
mit etwas
.
.
.
leh begreife es gar nicht, wie die Sucht
Neuem angestochen zu kommen, Jungmann
verleiten
konnte, diese tolle Barbarey in die Welt zu schicken und dass '.'^
'*'
''''
'
'
''"'es '
Leute gebe, die lieber den leichten Pfad verlassen,
um
iiber
kann nicht lange dauern; denn ehe man in dieser asomírnost ein Lied macht, kann man in Ihrer Prosodie žehne machen. Die Leute legen schroffes Steinger5lle zu stolpern. Diess Meteor
sich selbst imnothige Fesseln an.
Jetzt
eben steht in der Kra-
merius'schen Zeitung eine AuíForderung an bohmisehe Dichter,
by jisté spolenosti zaslali asomirn psané písn, by se do hudby uvedly. Jungmann ist fleissig, aber der Guckuck hohle ',^'i 'U'*"^ :" seine asomirnobásomatlaniny."
221 „asomíry" zásadu svou v plné
gatelé
zvunou
prosodii s
svj
princip
míe
opovržením zamítajíce:
opouští, uznávaje obojí prosodii
zastávají
pí-
Hnvkovský sám za rovn oprávn-
pízvuné místo toliko na poli bás„Nech básníci eští bu rýmu aneb vždy vlasti se zavdí; však ryeckého rytmu následují nou, ano dávaje prosodii
nictví prostonárodního:
.
movné
básnictví jist více
mické
a
k
;
jejich
tak
.
tená
jenž pro vtší
ti,
bu
a zpvkyní získá než rytpoet našinc v nižším slohu
vzdlání nebo obveselení pracují a je
dobe palmy
oblažují,
zasluhují, jako ídcí samoletové, ani s Pin-
darem a Klopštokem u
výsosti zapásej í a odiv
národm
jsou."
Ano zástupce pízvuku, maje vítzství patrn za nemožné, se toliko snášelivosti protivník: „Z ohledu toho, že tomu zpsob a sloh onen a onomu opt jiný se líbí, dovolává
nenásleduje, že jeden
z
nich
chybný
býti
musí; proto
se
echové mezi sebou hanti aneb pronásledovati nemusejí." Obrana Hnvkovského byla porážkou; ano porážkou musila
státi se
každá pouhá obrana, ježto váhavost a pílišná
pi obran smlosti a odvážlivosti duchem vedené nevyhnuteln ustupují. Porážka Hnvkovského pokládána pak opatrnost
Jungmann v Kroku (I. 2.) zevrubným posudkem dvody Hnvkovského probrav asomíru vítzn Nebylo ovšem mezi pízvuníky nikoho, proti nim postavil. jenž by byl mohl Jungmanna podstoupiti na poli prosodickém. Tak slavilJungmann skvlé vítzství své theorie mnohá léta za úplnou, když
po sepsání svého pojednání poslav mladé nadšené zápasníky do prvního boje, rozhodl v píhodné chvíli konené vítzství. ;
Není v djinách tento
boj.
Vítzství
literatury naší
podivnjšího
pieno obecn asomíe,
píbhu
nad
ano nebylo
nikoho, aby je byl chtl uvésti v pochybnost ; ale v skutku vládl
pízvuk v theorii úpln poražený celým básnictvím naším pvodním tém výhradn nechávaje vítzi toliko pekladv z
jazykv
*)
klassických. *)
Kterak toto theoretické vítzství asomíry nad pízvukem posud za skutené vítzství se bóe, ježto v skutku pízvuk
222 Jungmann pak sám
asomrnou „Kroka"
as
pohížil se na
které plody tohoto
slavným bojem za prosodii
tímto
v jejích krásách,
svého.
zalíbení
„Krátký pehled
položil
známý mezi námi
od místa nebude."
mrv
Uvádí pak
indických, ježto se
Markovi dne
19.
eskou
o
mu
svazku
prosodie a metriky indické
pesvden,
podlé Hen. Thom. Colebroka," jsa pro
vydal né-
i
v prvním
Již
to
„nyní
úžasnou rozmanitost roz-
tu
tak
února 1821. píše
že
prosodii a metriku rozpor
v list píteli
zalíbily, že
s
nadšením: „Rate prosím
pozor svj obrátiti na indickou metriku a možné-li vyskoumati, který by
zpsob verš nám nejpíhodnjší
ánští jsou tak hbití a potoití lezství.
bych
Kdož po
odmnu
udlal podlé tatra •y
Ti hoši indi-
ve veršování jako v provazo-
Kdybych bohat
byl, vysadil
strofu 1 dukát, kterou
by mi kdo
nich to dovede
za každou
byl.
!
padé vjalinám
Ochotný pítel povšiml
si
s
alliteracími."
pokynutí Jungmannova a
již
„U hrob
u v druhém svazku Kroka (str. 35) teme báse jeho matee." „Dle indického rozmru zvaného Akšara handa, slohy A. rodu Trištubh, tvaru Mauktikamala." (Krok I. 55.) „V žízni pozemské nenabude lovk, jakkoli touží, klidu vytrvání" a t. d. Jakou rozkoší opojen jest Jungmann, dostav této básn Markovy a
jak vysoko
—
ovšem píliš vysoko
po vzorech indických, vyslovuje v 1821. psaném:
„Kdyby
více
.
-''*'
lÍH .jflf
7/1
Mark
o
cenil
veršování
toto
nedatovaném,
s
jara
prosodii Indickou
a
tém
neobmezen panuje, básnictví piivodnímu vidti ze slov J. Jireka „v úvodu" k „Anthologii z literatury eské" 1872 str. IX., kde tento pilný badatel píše: „Dobrov-
všemu našemu (,
—
listu
ského prozodie zajímavým jest dkazem, kterak jazyk náš byl poklesl." Jak hluboce by XVIII. musil jazyk náš nyní kleslým býti, když po výtených spisech o prosodii asomrné ped více než padesáti lety vydaných
vku
ku konci
jazyk tento posud ve všech výtvorech pvodních touto prosodii pizvunou se ídí; když po Kollárovi a elakovském, VoceUi, mezi nimi i výtení Jablonském a Erbenu i v š i c k n i
—
—
dn
Pípadnost pízvuku verše tato s pizvunou prosodii dokazuje jenom, že sebe chatmjši "^ ^"" obrana nemže na zmar pivésti vci dobré."
veršovci našich
dle
skládají
'
!
;
223
mry
se pokoušelo, brzo
Poláci a Rusové
nikali.
bychom nad všecky Evropany vypjdou teba pozdji, ale jist touž
cestou."
Hned potom (Krok
I.
V
zmiuje jakož
i
o
se
prvnímu,
sob dosti
již r.
úvodu ku pojednání tomu
1804. o
vci složeném
této
o tom, kterak se úmysl jeho tehdy nezdail; dotýká
veršovce"
„Starého
též
svém
spise
„Výmšky
obecenstvu
2.) vyložil
z prosodiky a metriky eské."
i
„Poátkv
básnictví,"
„nkterých osob dotknutím mysli
že
vytýkaje
jejich
a proti vci samé zakyseUl;" také vydavatel
proti
„Poátk"
opatrn nepokroil, „nechváliv, koho ml."
Osvdiv
nestranným soudcem,
se takto
aspo nepidav
se naped k nižádné stran, vystupuje tu jako smírce, jsa prese všecku okamžitou rozhoenost stran „té jisté nadje
do zdravého rozumu našich pán hterator na ob stran, že ta válka bez náramného prolití inkoustu k prospchu prosodie a metriky
eské
a k usmíení
Výmšky
se skoní."
budoucího pokoje," proti mitku,
žádá
se,
aby
i
spokojení obou stran
zde položené mají býti „jako
ji
nimžto kdyby kdo oznámil v Kroku.
ml
lánky
dležitou ná-
Nerozbíraje zá-
kladv prosodie a tím vyhnuv se vlastnímu pedmtu spornému vykládá hlavn (str. 20.) pravidla metriky. Tu pak pipouští zastavatelm pízvuku, eho opt nepfípustil žádný obhájce asomíry ani on sám
r.
1804., že „tak nazvané pí-
zvuné básn mohou míti svou krásu, toliko, prý, metrických verš dokonalosti sob neosobujte;" i dokládal dále, že „pízvuné verše jsou rhjimické, ale ne metrické." Obezelost Jungmannova jeví se tu v nejkrásnjším svtle asomrného té doby již dobyto a
bylof vítzství veršování
vítzi bývá mírnost netoliko ctností ale
a
i
nejvtší moudrostí:
Jungmann podává poraženým svým nkdejším druhm ruky na smíenou práv té chvíle, když vítzství
literárním
zdálo se býti nejpevnji utvrzeno.
Krok pak retickými
stal se
výklady
A. Marek, P.
J.
i
hlasatelem prosodie
básnmi asomírou
asomrné se
i
theo-
zpravujícími;
Šafaík, Svoboda Navarovský zápasili v
pi-vní
mi dob
veršv antických
lepotou
s
šastné, dodávajíce
dosti
jazyku našemu básnickému odvahy a
jížto
síly,
ve škole
Puchmayerové nenabyl.
Však
jinými cestami hledl
i
^asomrným uchvacující
Jungmann
oblibu obecenstva. Jsa
moc hudby
snažil
se
K, S.
veršm
hudebn vzdlán a
asomíe
srdce velkého obecenstva operami veršem
nými.
zjednati
Macháek, Jungmannv
znaje
raziti cestu
asomrným
i
do
slože-
žák, jsa obratným ver-
šovcem, podjal se tohoto nového úkolu a když první opera
jím peložená „Rodina Svejcarská" provozovala se na divadle
Pražském, Jungmann radoval se tomu jakožto slavnému tzství libozvunosti jazyka
dležitými zanesen, tehdy také
—
eského a
krom
historii literatury
v
stálé
pée
práce
—
o
sám do pe-
kládaní opery „Únos ze Serailu," aby díla toho byl
úastným, rovi,
i
domlouval vele
professoru na
uinili.
pátelm
ml
Slovník
pustil se
ví-
pe"
jakkoli pracemi
i
pímo
A. Markovi a F. Si-
gymnasium Jiínském, aby rovnž tak
Píšef 5, února
chové nyní o samých
ekrom
1824. A. Markovi: „Naši mladí
operách
eských
Macháka nikdo sob nedvuje ve
mluví,
ale
takového se vydati a tudy
svj zetel k Vám, jejž za nejzpsobilejšího k tomu Máte ovšem snadnou výmluvu nemoc! avšak jestli ta Vám njakých pochvilek a jako lucida intervalla popává, nepochybuji, že jim tu radost zpsobíte. Já sám obrátili
—
uznávají.
—
své stuhlé nohy veršovské k tomu cíli pozdvihnu, í^íp^p odtají abych, nemoha .dojíti takového cíle, hanbu sob a smích nezbudil. Nemohu Vám vysloviti, jak nás Rodina Svejcarská všecky okouzlila, veliká ástka nás plakala radostí.*) Jediný Nejedlý, nenašed pízvuných verš ve
—
zpve (kterémuž ostatn za mák nerozumí), pronesl ve pi bubnování pochvalném nohami od svých školák,
"^' 1'
carská a
že
to
. II. vydání str. 363 mluví Jungmann se zápaasomrném v operách. „Ob opery (Rodina ŠvcjVoda) dkazem býti mohou, že verše asovou mrou
v historii lem o verši
*) I
škole
lit.
spravené k zpvu nejvlastnji se hodí a jazyku k libozvunost pomáhají, jakouž se toliko vlaský honositi mže."
;
225
skandál
bylo;
ale
tom, že se
vbec
ten skandál
jedna laštovice nedlá
léto,
dosti
na
líbil."
Peklad opery Mozartovy „Únos ze serailu" Jungmannem vzdlaný psán jest jambem asomrným, sem tam i pízvuku povoluje se; aby jazyk dosáhl co nejdokonalejší
a
zpvnosti, užívá pekladatel
Zpvohra dena co
tato,
a
v
i
licencí.*)
historii
literatury již
1825. uve-
r.
hotové v rukopise, vj^dána jest teprve
dílo
r.
1830.
v arcibiskupské tiskárn, ovsem beze jména pekladatelova Michl vsak v „literárním letopise" svém strhl na
V, J.
J.
180. roušku zakrývající
str.
jméno pekladatelovo.
Jakož Jungmann povzbuzením spisu „Poátky básnictví
eského" pomáhal osvžiti mladistvé básníky a obraceje zetel k veršování klassickému nemálo piinil k zdárnjšímu pstování básnického jazyka, úasten jest nenadálého rozkvtu básnictví i tím, že tém všem pedním básníkm našim byl jednak povzbuzovatelem a rádcem, jednak opravovatelem a šlechtitelem slohu jejich.
co do
První
asu pvec
té
doby
Zdirad
Milota
jest
Polák. Již písn válené a nkteré kusy básn popisné v Hromádko vých „Prvotinách" vytištné obrátily k mladíku obecnou pozornost.
mrou, jak
toho
Ale Polák nikdy neopanoval jazyk tou spisovateli,
má-li hýbati srdcem
tenáv;
voval pítel Ziegler. **)
dání úplnému velké gler
umní
brousil,
spisy jeho
Když pak
básn
pak básníku potebí,
zvlášt
strany opra-
s té
chystal se Polák
své popisné, tu
již
své za nedostatené, aby formu
jak toho vyhledávalo výtené
volával se pomoci Jungmannovy, jenž
básn
její jádro,
se
i
tu
k vy-
pokládal Zietak vy-
a proto do-
ochotn k
ní
propjil. ,;
^
Pi
té
píležitosti
juž misto již (str. 12.)> ciíci pijati (16), Anglané (24) sevené; stoná (29) a t. d. Mezi nedopatení shxši poísti: Konstanin^/nu oknu m. Konstaninu (30.). Viz životopis Jos. Lib. Zieglera od A. Rybiky v as. mus, 1869. a životopis Polákv pi vydání jeho vybraných spis^Vt
*) Pise n. p.
duch
**)
Jungmann poznal osobn nadšeného
miij
"
-
226 v,
pvce „Pírody", Jungmann dne
jenž
P. Nadpor. Polák n
meem
všecko
Vymiti
mne.
jest
vše,
;
mladý, sliný jinoch,
živý,
úplnou jistotou
s
nám
100.000.
veršv takových
jest
ásti hexametrem
nemožné; jedno
Že Jungmann
a
praví sám, 1819.
dílo
Polákovo
s
velmi sklá-
té obrat-
obdivujeme.
nkteré hexametry pízvuné
asomrných nepouštl
báse
neumli
„Provodu"
v tomto
se
Puchmayerova, ale do
kovu báse o
asomrným
neosvdil Polák
také nikde
;
které
Ziegler složil sice
18. srpna
—
úvod k básni „V provod"
;
ani Polák sám, ani Ziegler však
v jazyku,
byl
co jemné péro Jungmannovo v básni mla-
z nejvtší
vybroušeným
tíbil,
Jest
zajisfé
„Vera
do formy dílem Jungmannovým. *) Úvodní tato
jest co
dati
Píše
zalibír.
rozhodnouti hotov. Takových
však smíme íci
nosti
nemá,íó
1818. A. Markovi:
Poláka opravilo a uhladilo,
distvého
psána
mii
se
16. prosince
dle
píkladu
se nikdy.
nemalou prací brousil a
ovšem velmi strun a skromn,
píteli
píše
Markovi: „Já nyní vydávám Polá-
Pírod **)
mám
a
s ní dost initi."
Pírody zpsobila i vlasteneckému srdci jemnému krasocitu tolik radosti, že již do prvního svazku Kroka napsal o ní posudek, v nmž rozhodn praví, „že tato báse jest v jistém ohledu nejvýVznešenost
Jungmannovu
i
jeho
tenjší až posaváde plod eského
básnictví
a hodná
nej-
na bok postavena
lepším toho tvaru
cizokrajným básním
Jednu
vadu vytýká šetrný
kritik,
Thomsonv Damon
a Musidora, kterých
býti. "
toliko
rozprav jako na
p.
že není v básni
prý by se tím více šetiti mlo, ponvadž duch prodlouže-
ným a
nazíráním a na obrazy hledním rád se unaví a pesytí
nic tak schopné není zanímati
ásti
lovka lovku
ze všech
duši
tvor
toucího jako epické nejbližšího pedstavující
a soucit jeho neb soustrastí (sympathia) nejvíce zbuzující."
*)
U
vydáni sebraných
„Spis
Mil.
Zdir.
Poláka" na
str.
7—14
díl I.
**)
Tusim, že sám název „Vznešenost pírody" pochází od Jungmanna, nebo výatky v Hromádkových prvotinách mají tu ješt
pirozenosti.
"
^
'
^''T Vw^i .lo í tit^^jwis
^
.ío-^
227 Posléze (lává šastnému básníku jemné pokynutí, aby nesrovnalost v tom záležející, že úvod psán jest veršem
aso-
mrným, ostatní pak ásti pízvuným, napravil tím, „že by celou báse v též, jakou „Provod" její obnáší, aneb jiné rhytmické fonn vystaviti sob oblíbil," kterážto slova, vyložíme-li si je dle toho, co svrchu povdno, znamenají vlastn, aby
ostatní
ást ^petvoil
mu
v úvodní básni
vzoru,
dle
a
pedstavil,
Jungmann sám
jejž
tomuto pravému smyslu
tenástva jedin Polák mohl porozumti. Od té doby zdá se, že nebylo po nkolik let ani jednání dopisování mezi Jungmannem a Polákem, jenž ovšem
ze všeho
ani
literatury
eské
Poslední,
eské
ím
se
stalo
dále tím více vzdaloval
s
mannovi, žádaje ho
pátelské podobné k
pi nové básni tm, které ped
Jungmann
Pírody".
šenosti
se.
inné pihlášení se jeho k literatue poátku r. 1828., an se obrátil k Jung-
tuším,
jsa
„Listopadu" lety
doby
té
za služby
vykonal na „Vznejiž
mu F. L. elakovského, básn obtoval", jak vidti
pracemi píliš
zanesen jmenoval
jenž se „za kor-
rektora nové
z listu
elakovskému dne
20. února 1828.
lakovského „psána v hexametrách" pokynutí Jungmannova
pedce
se celkem
—a
Báse
Polákova
dle svdectví
— uposlechl
mla mnohá pepkná
„Vznešenosti Pírody"
e-
tedy Polák
nerovnala.
místa,
Svtla
nespatila nikdy.
a
Velejší
trvalejší
KoUárem, jenž tou dobou
bylo
pátelství
jal se
literární
opvovati Minu a
kami, jimž se lahodou a líbezností nerovnalo
dobu s
básnicfrvT
eské
zplodilo.
tehdy
se
velým
v Praze byl již
z
jako na
ctitelem
vky
Viz „Pamti"
znl-
co po tu
universitu Jenskou, zvlášt
Byl
Jungmannovým
;
již
jeho první navštívení
Jungmannv a pi prvním uvidní
se byli
svoji.*)
Nadšený pvec slovanský zamiloval
*)
vlast
nic,
Jeny meškal v Praze nkolik nedl.
dm
Janem
Jan KoUár vešel ve známost
Jungmannem na cest Prahou na
vraceje
s
J.
si
Jungmanna ovšem
Kollára (Spis J. Kollára IV.)
str.
231. a 281.
228 jako vroucího Slovana „srdce všechnch Sláv" a dopisoval
ním ve vcech
léta pravideln.*) I tak stalo se, že složiv
vbec po básn své
Kollár poslal je Jungmannovi, aby je vydal tiskem.
Jungmann
s
si
mnohá
literárních
neopominul vylíiti
sice
dáváním
mu
chyby nemilé"
censurní
živ mu
jednak nesnází spojených
„mním, že by nejlepji vyšlo
díla cizího:
rukou samého spisovatele, se
a vlasteneckých
(list
2.
nebo
vy-
s
dílo
pod
v pochybnostech dlávají
—
února 1820.)
jednak
svízele
i
vyložiti.
„Dané mi na starost básn vydati," píše mu 28. íjna 1820. „bylo by mi potšení, ale censura vše tíží. Zachra bh, aby njaká myšlénka o spojení Uralu s Tatry ... se
nkde
by jist celý
vyskytla, tu
Ty pkné
by ješt vtší pouta nastala ... ásti, které se Slavie týkají,
zavržen byl a literatue
spis
nesmjí
(ach
na ten
se
pepkné)
as censue
Ano Ondy si stžoval Ziegler, že mu Censor vymazal mimo 30 arch jiných vcí i také písn erotického obsahu i s melodií Nemáme se ani Erosa pedložiti bez znamenitého nebezpeenství dobré vci.
i
druhá ástka sotva celá vyjde.
—
!
—
ani politiky týkati
to žádost
!
a podání Censury
!
Já zatím
básn Vaše pro Censuru, aby se aspo neztrakdyby nám jich vrátiti nechtli. Vlastence a nkolik
pepsati dal tily,
nápis sám jsem vynechal a schoval na již
vlastenec
Každý íká,
vám
z
že tištn
To vám však básn Vaše antikou
že
nyní býti
íci musím,
že
s
nemže. Oekátiskem váhati ne-
našincové rádi by, aby
(vulg. latinskou
lit.)
tištny byly, proto
sprosáky; a kdo je ísti bude,
zajisté
i
latin-
litery znáti musí."
Jaké
"i^fioyi
dne
aspo
Censury opis podaný a potom se
bude.
ské
a
asy,
v opisech obíhá a nejlepším z našich znám
jest.
že nejsou pro
lepší
15.
trampoty
ml
v
skutku
s
censurou,
února 1821. líí KoUárovi: „Nevím, co
sob
v
list
mý.slíte
otevra tento balíek a místo básní svých vida prozatím jen *)
k Jiingmannovy v pozflstíilosti Jungraannov v pozstalosti Kollárov však zachovány jsou Jungmannovy, jichž užito. ,tí;fíy>C .L "Uí'
Listy Kollárovy
nezachovaly se; \H's
listy
229
mn
Na
Kroka.
vina neleží,
ale
na censue
která
zdejší,
pídavk nevrátila. Z prvních básní nemilosrdn mnoho peškrtala a zrovna nejpknjší, k. p. ten sonet, kde Ale myslím, že ta Lada s Madonou tak milostn splývá! nkterou do Kroka ješt jim podstríme, aby co možné pišly ješt mi
na svt. Zatím
ním
vné
(sic)
chv
i
ten brak nechaný tak jest utšený, že
slávy u
Slovan
Pravý
získáte.
to
sob
Petrar-
duch!"
Konen 1 výtisk
dubna 1821. Jungmann
posílá dne 14.
jeho „výborných básní" na psacím papíe, neb ra-
dji „zstatky
jich z
Censury;" jakkoli však censura krut
ádila, zdá se Jung-mannovi, kojen.
píteli
že
mže
Kollár býti ješt spo-
„Naše sensura nemaže vždycky jediná
slovce,
aby
se,
jak pravíte, kropkami vyznaiti rány a jizvy mohly, ale ona
kíž po celém díle uiní ... Co neprošlo nyní, mže snad pi druhém vydání jinde projíti, zatím sob to vše milovníci Musy Vaší vrn opíší." Vyjádiv pak slovem neobyejné pi nm jadrnosti hned pro jednu
nelibost
z
veliký a tlustý
strofu
omylv sazeských
kteréž se s vydavatelkou
vypisuje
píteli výminky,
jménem básníkovým
charakteristické znamení tehdejších okolností literániích u
„Vytiskla Fetterlová kolik ? nouti dle
Vám
usnesení se
dává a
na
sice 1
—
nevím
;
ale
500 Exempl.
mnou mla a smla. velínu,
5 na psacím,
o
smluvil, velmi
50
njís.
tisk-
^xemplá
ostatní exempl,.
na tiskacím papíru."
psobení
Jakkoli
pi vydávání básní pece z dopis jeho, zpsobem ovšem velmi jemným
Jungmannovo
Kollárových bylo více jen vnjší, vidti že obracel zetel Kollárv
—
a šetrným, ehož pi veliké nedtklivosti Kollárov
dvojnásobn potebí vení bylo žádoucí. nosti,
— k rzným
nedostatkm,
„Nkteré pochyb-
Píšef 28. íjna 1820.:
prosím, že mi vysvtliti ráíte a sice
bylo
jichžto opra-
Znlka I. Z
ty ádk
nemohu jasný smysl vylouditi a t. d." února 1821. „Nkteré tvrdosti nalézám v sonetách, :
A
prvních
dne
15.
ale trudno
co takového opravovati, snadno bych z dobrého udlal zlé i '^i»iiwv.n'"/ -'V" -'' lux^-- -unv^ i^^-^nze zlého horší!" '•
230 Že pak v skutku opravoval, lépe
praví
zajisté
nkteré omyly jazykové
sám v
dopise
23.
nebo druhý snadno nco
jinak neb
„Nej-
1821.: vésti
mže,
docela nerozumí a tak
tak zmnil a nikdy bez píiny, k.
Nominativ místo Vocativu a
dokud ho máme a
tvrdosti
Nkteré vci vsak schváln jsem
nelze vyhnouti se omylu.
stiti,
srpna
když sám korrekturu
spisovateli,
i
vru
p.
echm
protiví se
nerádno se Vocativu zho-
d."
t.
Pokynutí Jungmannova, že by dílu samému prosplo,
kdyby
je spisovatel
sám v
tisku spravoval,
uposlechl Kollár
pi dalších vydáních, ježto všecka vyšla v Budíne a Pešti. Bylo by ovšem vydávaní jejich další v Praze bývalo nemožné pro písnost censury.
Z básník, jichžto vystoupení na Parnase eském znamená svitání nové doby, nikdo neobcoval Jungmannovi tak dlouho a dvrn, jako pvec Rže stolisté, Fr. Lad. elakovský.
na
studiích
v
Praze
ním svým;
a
svazek
úpln nepetrhl, na krátko
s
mladiství
básníci
Jiní
uvolnil
ním pobyli
stolici
nkterý
as
ji opt jdouce za povoláJungmannem uinný by se i se asem; i Polák a Kollár jenom elajsouce živi daleko od Prahy.
opouštli s
kovský pišed do Prahy na uitelskou
meškavše
studie
byl až
do odchodu na
Vratislavskou po více než dvacet
a docházel piln k Jungmannovi, jehož
s
let
v Praze
mladistvým zápa-
lem miloval nazývaje ho „báuškou" svým a veleb ho co ideál echa a lovka. Listy jeho pátelm posílané, zejména VI. Kamarývypsání té doby v život k tovi, jsou neposledním pramenem Jungmannov vydávajíce zárove výmluvné svdectví, kterak mocn psobil Jungmann v mysl mladistvého ctitele.
pak
listy z
Pes sobil
Práv
to
duch
jeho mladších
let
psané píteli Jos.
všecko nelze do podrobná vylíiti, kterak .p-
Jungmannv
tím, že byli
ve vzdlání dospívajícího
básníka.
as pospolu v jednom mst, dopis v, nejvrnjších doklad v
po všecken
nebylo potebí mezi nimi rozvoje duševního a zprávy
elakovským podávané pátelm
m v
jsou
možná
píéiné jakkoli
této
uiniti
si
asté,
píliš
Nicmén
krátké.
obraz obecný tohoto blahodárného psobení.
Není pochybnosti, že mladíku vyššími myšlénkami ve-
denému nemže z blízka životu
dostati
se
vzácnjšího štstí, než dívati se
muže, jenž život svj
nejvyšším
úelm
lid-
ským vnuje á to s takovou vroucností a vytrvalostí, jako Jungmann to inil. Nemén jisto jest, že asté rozmluvy s vysoce vzdlaným krasocitým mužem obohacovaly a tíbily myšlénky mladíkovy.
Aniž odvažujeme
astým rozmlouváním
s
elakovský dosáhl ryzého
tém
se
eho
tvrdíce, že
nejvtším mistrem jazyka eského slohu
eského, jímž nad všecky
vrstevníky své vynikl.
Jungmann pstoval krom toho
se
zvláštním zalíbením
všecky hlavní literatury slovanské, dležité spisy ve všech jazycích slovanských ítal ve
spolku
s
pátely svými
J.
S.
Preslem, Hankou, Purkyní, A. Markem, Vetešníkem, pozdji též
Safaíkem a Palackým; zvlášt zanímavé a vážné spisy si i sám. Tato horlivost psobila patrn i v mladi-
kupoval stvého
ctitele
jeho
i
on
jal se studovati se vší horlivostí
a
d-
kladností jazyky slovanské a dosáhl ve všech nevšední znalosti. *)
Nelze
též
pochybovati, že
i
s
jiné
strany
Jungmann Ze Jungmann
piinil k vytknutí smru, jímžto se bral elakovský.
nmeckých
všech velikých spisovatelv
Herdera, jehož
nejvíce ušlechtilého
*)
oblíbil si
ist
lidské smýšlení o
Kterak psobily besedy s Jungmannem v mysl a srdce elajest krásným svkrom jiných mnohých kovského, toho dectvím místo v list elakovského Kamarýtovi dne 20. ledna 1825. (Sebr. listy str. 168) „Dnes jsem byl zas jak náleží potšen a trochu se mi zde vyjiskilo z oí. Byl jsem u bánšky pod veír, a tu jsme si zas o naší Slavnce pohovoili, v horlení jeho nalézám jakousi zvláštní draznost a povahy jeho jemné lahodí jeho píze ke mn; nenejsouf k vypsání. Zvlášt bo pozoruji, že mne velmi rád u sebe vídává a, kde možná,
—
—
:
mn
mn
svou náklonnost ke na jevo dává. To jest také má hlavni nkolik šlecheta jedinká potcha a posila na svt, že
mn
ných a vznešených
duší, jimžto se zachovati
snaženi, pejí" a
d.
t.
a
líbiti
mé
jediné
232 národech
zvlášt pak o Slovanech, srdci jeho lahodilo.
cizích,
Studium spisv Herderových
beným úkolem a kráeje
jest
elakovskému
i
velmi oblí-
v šlépjích jeho sbíral prosté kvítí
národní poesie a mnoholetými studiemi vnikl v toto básnictví
jako nikdo
ped ním
u nás a duchem pružným
umle
vy-
písn národní. pi mladistvém elakovském nalézáme, jest i svtlým znakem pítele jeho Kamarýta, a tento tém jen dopisováním s elakovským s mistrem byl ve spojení. I jemu byl Jungmann dobrým duchem nátvoil kvítí, ježto dosahuje prostoty a lahody
Nadšené velebení Jungmanna,
rodu svého,
ježto
jemu byl pravzorem dokonalosti mysl povzná-
i
šejícím a sílícím.
Krom
Jungmann ješt
toho
zvláštním
inlivým zpso-
jal se tehdy mladé spisovatelstvo povzbuzovati k vyšším snahám a hlubším studiím na podzim r. 1822. zaal mladým
bem
:
pátelm
initi výklady o jazycích a literaturách slovanských,
zejména pak
též
o
„Rozmilý náš
kralodvorském rukopise
Jungmann na druhý týden zane dávati hodiny (každého týhodne v úterý) svobodné pednášky o filologických vcech slovanského jazyka; potom o vcech poetických a výklad na Kralodvorský rukopis. Nepochybn se dám tady také každý úterý vynajíti", píše elakovský Kamarýtovi dne 29. :
listopadu 1822.
Jak dlouho
tyto
krom ela-
výklady trvaly a kdo jich
kovského býval úasten, nelze povdti; elakovský zmiuje se o nich toliko
ješt jednou dne
Kamarýtovi „Vera nám P. :
Krom
tchto básník
J.
17.
prosince
vysvtloval slovo
byli
i
t.
r.
píteli
krto s"
atd.
dva mladiství dramatikové
Klicpera a Turinský v obcování pátelském
s
Jungmannem.
Klicpera byl, než se stal professorem v Hradci Králové, po delší
as
auskultantem Jungmannovým, *)
strem, jehož výtenému Jungmann asto zmiuje
i
dvrn
vyuování o slohu obdivoval
*)
Máme
z
1852—53
žil s
se.
se o Klicperovi pátelsky. „Klicpera
vypravováni samého V. Klicpery, jenž v smutné vzpominával tchto šastnjších elegicky si
minulých.
mi-
Také
.
^
.
—
dob dob
;
3Sd
uí
juž v Hradci
a jest
dobe
spokojen," píše 14. ervence
1819. A. Markovi.
mocn
Že by bylo obcování Jungmannovi psobilo
bJ,
Klicpera
nemžeme
ducha Klicperova,
se
víjení
ml
se,
zpsob básnický
snášel jakého vmíšení cizího
zvlášt pak jeho sloh nejeví, že by byl „tichý genius"
kdy pstoval. Že vážil,
v v
ukazují
listu
si
jej
však Jungmann Musy Klicperovy opravdu
krom
toho, že vzory
vzal
„Slovesnosti"
hráti
že
doby úpln cestu svou vytenou, aniž pak
té
samorostlý jeho
v roz-
Zdá
tvrditi.
A. Markovi dne
básnictví
dramatického
plod KUcperových, slova bezna 1818. pronesená: „Nyní
toliké 6.
z
budou od Klicpery kus tuším za 14
dní.
Klicperova jest vyšší než Štpánková, tam zde
—
má
Musa Shake-
spearské myšlénky." Spíše by se
pi
dvrným
formy bedliv šetícím stopovati dalo, že býval
navštvovatelem Jungmannovým, k v
té
pkné
lyrickém dramatikovi Turinském
nmuž
docházel
smutné dob, když Jungmann znepáteliv se
s
zvlášt
Nejedlým
v tehdejší spolenosti vlastenecké jaksi osamotnl. „Jen Tu-
nkteí
rinský a
Jungmann v
mladíci ke
list
6.
ervna
mn
docházejí," žalostn
volá
Turínský však dostav se
1819.
na dráhu úednickou, nevzdlával dále nevšedních schopností a nadje
pknými
jeho
— Angelinou
poátky
a Virginií
—
vzbuzené nestaly se pohíchu nikdy skutkem.
Také mladý skladatel písní Vácslav Hanka byl od píjakož vyloženo výše chodu Jungmannova do Prahy
—
—
hostem velmi
kruhu, v
dom
astým v jeho
viduálnost byla tehdy
nmžto
se
již
avšak básnická jeho
;
hotova, aniž vykroila
dosti
šastn
radu u vcech mluvnických,
kdy
z
indi-
úzkého
picházel spíše o
jevila;
zvlášt u vydávaní Staro-
jížto
bylých skládaní býval poteben.
Nezapomínal poesie, Antonína nutí.
Tak
Jungmann
chovance
svého
ani
na
Marka, povzbuzuje Musu jeho píležit k
stalo
se,
když
dkan
kapituly
Hurdálek povýšen na biskupství. jeho velebitelem
prav
o
nm
(v
Litomické,
poli vzlét-
Jos.
Jungmann byl nadšeným list
1.
ervence 1815.)
16
tu „Mudrc
pravý, všeoek výborný
to
Jak mile ho došla
."
.
dtkKv
zpráva, že Hurdálek jmenován jest biskupem, vyzývá
Marka, aby poVýšem
njakou odu
ódou. „Spište
jefeo oslavil
a položte mu na srdce, aby Cechm otcem byl a seminarii^\ k e&tin ml." Oda tato vyšlá z povzbuzení Jungmannova vešla pak oslavenému zanímavým zpsobem ve známost, jakož píše Jungmann Markovi se stalo, že Censor
nco
na
se tázal
dovdl
V.
se o té
Dst. O. Biskup
od
o tom, že
i
Jungmann sám ostatn v témž
smazali."
„Náhodou
1816.:
(nerozumje snad všemu) P. Dobrovského
v Vaší od.
P. Dobrovského
nol^
18.
list
navštíviv
Vám nco
oslavuje no-
vého biskupa slovy tak nadšenými, že jich ani sebe smlejší hÁ&nik niepedstihne
milovaný P.
:
biskup
šastný byl a radostí
(v Praze) Pedstojný náš a svcen byl, emuž já se dívati tak od pláe upokojiti se nemohl. Nebo
„Dnes tu
muž v tom zlém svt jeden z dobrých. Co se jiným dstojným jeho ádu z poklony íkává, to jemu a
jei^ to
o
nm
íci vše nedostateno.
šastn panování tou dobou
(sic)."
mu
Dej
Bh
dlouho a
Povzbuzování pítele k básnní ostatn
nenáhle pestávalo, ježto
práv tehdy
uvázal
se
v sepsání logiky. ['<
rad
Pední pvci naši tšili se všickni pátelskému úastenství, i pomoci Jungmannov. S nemenší radostí, ovšem pak
3 vroucím nadšením vlasteneckým
vítal
ilý jeho duch vzácné
zbytky básnictví starého nalezené šastnou rukou Hankovou v kostelní vži Kralodvorské. tury
eské, zejména pak
mnsil ovšem býti
cenném
listu
Muž, jemuž povznesení Mterabásnické bylo úkolem životním,
opojen rajskou rozkoší,
nálezu. První
nalézáme v
i
zvdv
o draho-
zmínku jeho o rukopise Kralodvorském
dne 29. prosince 1817., kde A. Markovi
píše: „(Šafaík) všecek jest
éasv
(t.
j.
asomíry),
iric
o
pízvuku a rýmích, a což kdy uvidí nejstarší básn' naše Hankou nalezené býti bez lýmu, ducha Ossianova! Již nepokojn ekám vydání jich." Aby pak píteh ukázal jejich
a
zvláštní krásu, opsal zj)rávu:
mu
kus ^0 velikém
^Svoboda na požádání Hankovo
to
pobití,"
vše áo
i
pidává
MmÍBy
91^ pekládá
(mn nevdk
poslati výtisk.
!).
Hle jest
Jak brzo
neomeškám Vám
to vyjde,
nám pedce
nco
slyšeti
bardv
od
našich."
Psobení rukopisu Kralodvorského v první jeho nebylo tak mocné, jak
si
vbec
nyní
myslíváme. Bylof ovšem
pramálo tch, kdo rukopisu úpln porozumli starého byla velmi chatrná, nový se jevící
tžko
pochopitelný.
;
znalost jazyka
svt užaslým zrakm náhle
Tím dá
vydání první postailo mnohá
dob
léta,
se vysvtliti, že skrovné
teprve 1829. potebí bylo
Ani uení nevnovali rukopisu pílišné pozornosti;
druhého.
Dobrovský pronesl o
nm
nkolik jadrných
slov
nof^
v
Jungmann byl první strun a povšechn, pece však
vydání své historie literatury eské.
uenec, jenž mínní
své,
a
Neuinil toho v Kroku,
obšírnji vyslovil než kdokoli jiný.
sám zpravoval, nýbrž v „Dobroslavu," *) vycházejícím v Hradci Králové a ízeném inným Jos.
jejž se strany literární
list
Lib. Zieglerem.
Jakož
,
zdání
klademe
Jungmannovo
tu jeho jádro.
vlastence,
komu by
tato
zstala. Byl to duch
tak
bytí
samo sebou vážné
nabývá, že bylo první v list
dležitosti
štno
celé
díl
vlasti,
m.
jméno
:
echa
a
kniha až posavad byla neznámou kterýžto nálezce šastného
drahého pokladu národního
Dobroslav,
vytištno,
„Nebude tuším pravého
v pravd národní poklad, žádnou
*)
eském
tím
i
svazek
II.
str.
vedl;
nebo
k
jest
cenou nevyrovnaný,
27—39.
Ped lánkem
doto
zvyti-
Jozef Jungmann.
Nejnadšenji vyslovil, pokud nám povdomo, radost z nalezených starých básní D. Kinský „Radost, jíž vysloviti nelze, jste mi zpsobil svým návštím o šastn nalezeném rukopisu. Na potkáni každému, echu i Nmci o tom vypravuji. Moji posluchai, mezi nimiž nkteí zdární jinoši se vynalézají, stejnou radostí pojati byli. I až na hádku (jen ne tak krvavou, jako :
na ovocném trhu) mezi echy a Nmci pišlo. Zlobiví (kýž na vás bratr Žižka!) nemohše zapíti prostolibosti obsahu a skladnosti veršv pokoutn se prohlásili, že to všecko jen tak vymyšleno jest! Ó tch bláhových a nedorostlých \Hardoninv! Ó kéž ten nad zlato vzácnjší klenot tištný vidím." List V. Hankovi z Brna dne 29. prosince 1817. íV arch. mus.)
nkdy
závistníci
x^ [.-
16*
;
236 statek šedé starožitnosti
mimo
vku
našeho
néj
eské, kterýž, kdyby nieho naprosto
bylo nedošlo,
sám by národu eskému
zaslouženou chválu dávné vzdlanosti usvditi a na ujistiti
eském
více musí
nám
s
podivením
býti, že
nikdo
jazyku (vyjmouce prosté ohlášení v Zvsto-
veejn
tak drahém nálezu slova
vateli) o
„e
Tím
mohl.
posud v
vky
v tchto zpvích
jest
nepronesl
ovšem staroeská,
ale
.
.
.
."
po malém
domyslu srozumitelná, všude dstojná, píliná a naskrze bá-
mnohé našeho
snická; proti níž
verše pouhá próza jsou.
.
.
.
zlatého
Verše
p.
i
pozdjšího
vku
zrznil, a
vydavatel
doufám, že v druhém vydání, kteréž, jsme- li ješt echové, daleko býti
nemže, také
že celou tu
zbírku, což
slova všecka dle smyslu oddlí a
posaváde chybí, bohatými
jí
rickými, mythologickými a filologickými
Apostrofa posledními
v
velmi
dvorn
i
dosti
slovy
k
vydavateli
drazn uinná,
histo-
výklady objasní." Hankovi,
a
zstala bez prospchu
nedospl ovšem tehdy ješt mladistvý Hanka nikdy té výše duchovní, aby byl v úkol slovy tmi mu vytený mohl uvázati se. *) *:*';
Mén .klidn
Jungmann
požíval krásy jiného
nov
nale-
zeného pozstatku starého básnictví, nedlouho po rukopise
— soudu
Kralodvorském šastnou píhodou na svtlo vydaného
Libušina i, jak nejnovji se zove, rukopisu Zelenohorského.
Pepodivný, nehrub
pkný
zpsob, jímžto rukopis zaslán
byl nejvyššímu purkrabí, nemohl získati rukopisu pátel, vzbudil
naped podezení muže,
jehož neobyejný
i
dmysl a eské
hluboká uenost tehdy inily pedním soudcem v oboru *)
Nemžeme 8tr. 93.
nezmíniti se • slovich v
pronesených, ježto v
píin
as. mus.
kr.
esk. 1873.
rukopisu Kralodvorského
dotýkají se Dobrovského a Jungmanna. „Dobrovský a
'
'.
Jungmann
v druhém desetiletí našeho vku jediné byli povoláni, aby se uvázati mohli v správné vydání jejich (t. zpRkp. Král.). Než jak se ktomu zachovali? Onen pestal na
ze všech
uencv
vv
nkolika, jakkoli vážných úvahách ve své hist. lit. ., tento prodléval vysloviti mínní své až do 1. 1822. a jak stídmá a tezvá jsou slova jeho." Divno nám, že p. spisovatel Jungmannovi,
o
nmž
jest
]íesahující,
.j«št více
jedno mínní, že vykonal dílo lidské síly tém mohl vytýkati, že leuinil pece dosti a že ml uiniti
2S7
—
Josefa Dobrovského. Meškaje té doby, Éei a literatury když rukopis Zelenohorský se objevil, mimo Prahu a slyše
nco
nm
zvlášt „o plucích echonedvrou, i psal do Prahy, aby se neukvapovali v mínní. Pikroiv pak k ohledání rukopisu o tom, co v
obsažwio,
Tých," byl ihned pojat
s
mínním
podjatým a vida podobu rukopisu ovšem zcela
již
neobyejnou,*) byl
pesvden,
Ponvadž pak Jungmann snadný, jehož ani
že rukopis jest podvržený.
Hankou rukopis velmi nebystrý Puchmajer, ani sám Dobrovský s
zplna nepeetli, první šastn rozluštili**), Dobrovský vzal Hanku a Lindu, dvrného pítele Hankova v podezení, že rukopis padlali. A dle obyeje svého neskrýval Dobrovský mínní svého. Již nkolik nedl po objevení se rukopisu Zelenohorského vyslovil v listu ku pátelm urit zdání své, že Jungmann neb Hanka neb oba spolu Jungmanna,
*)
O
vnjší stránce rukopisu Zelenohorského vyslovuje se Fr. Paas. . mus. 1834, str. 464. „Co do soudu Libušina jest to arci jinae (než s evang. sv. Jana). Blána již ped písmem
lacký v
špinavá a neistá, inkoust zelený po celé blánce rozlezlý, litery sotva itedlné, forma jejich neobyejná to vše zarazí na první pohled tuším každého i sebe zbhlejšího" diplomatika. Protož
—
H'ení se
emu
diviti, jestliže
i
kdo rozumný
vost rukopisu toho se zasadí." Ave Denkm. der bohm. Spr. kritisch beleuchtet
o
nepra-
Die aeltesten v. Šafaík u. Palacký 1840. praví se na str. 19: „Bei kelner Handschrift und inkeiner Urkunde, die wir in den Archiven und Bibliotheken der Osterreichischen Monarchie so wie in Deutschland und Italien tiberhaupt bis jetzt zu sehen bekamen, ja vielleicht nicht im ganzen Gebiete der Palaeographie gibt es íoir das Ensemble dieser Erscheinung ein adaequates, voUkommen entsprechendes Beispiel, obgleich
die
einzelnen
anderswo nachauweisen **)
Zanímavá
Momente
spise;
allerdings
insgesammt auch
sind."
jest zpráva, kterou o
tom dává v „Kroku"
(1. 2. str.
Jungmannv, Antonín: „Pan Antonín Puchmajer známý a ctný vbec ech, zlomek dotený na staré
bratr
48)
(1820.)
blance (pergamenu) barvou nazelenalou psaný dle možnosti sice omaloval, avšak docela ísti nemoha do Prahy odeslal. Bratr starší Josef a pan V. Hanka rukopis pracn petli, spoádali a opsali." Vylíení toto podané v listu, jejž na tomto poli J. Jung-
mj
mann sám
redigoval,
mže
se pokládati za jeho vlastní.
.;
^8S písaem
s Lindou
rukopis; píše 29. ledna 1819. Puch-
složili
majerovi: „Že skladatelé starého zlomku
tou a mu rozumjí než Vy neb ano
„Rukopis
:
nov
podvržen a v
ten, jejž horlitelé
Te
soudil.
jina o
jiní
i
Hanka ješt by ho
pán i
rádi
nm
z textu,
Denkm.
etc.
v rozmluvách
i
str.
j^asto více
zastávati
169).
Jednoho z tch
chtli.
p.
Lindu za písae držím."
Jakož Dobrovský mínní
tajno,
i
píše již
dne
býti se zdá, to
tom
mnou) mne, Hanku a Lindu za pvodce
nezáleží, ale
13.
snad z politiky
tak urputn zapírá pravost toho Rps. o Libuši ? se se
Jungmann a
února
„Dobrovský — a vždy vysoce zasloužilý —
:
Nmec
.
v listech bez obalu vyslovoval, nemohlo
Jungmanna dlouho zstati 1819. A. Markovi
února
složili
než jsem ho vidl,
nesoudí, než p.
aneb oba já za skladatele a
(Aelteste
9.
sami
;"
na starém pergamene pozelenavým
inkoustem napsán, jakž já hned
své
snadno pochopiti
vtší ješt uritostí psal o nkolik dní pozdji
s
Vine. Zahradníkovi jisté
já, jest
lépe rozdlují,
jej
Linda a Hanka jsou mladí
;
ale
pro
— a (smjte drží.
lidé,*)
Mn
na
kterým by
k pochvale, aby veejnost a stavy tak šáliti mli. Blázen! já mu dám 100 zl. když to on dovede a každému
to nebylo
jinému.
Již ty starožitné litery, kterých
nevidl,
svdí,
barva
že to není nové
dílo,
nikdo posud z nás
nekuli pergamen a
etc."
,^',
Zanimavé jest, žé spis „Die Sltésten DenkrnSter" vyslovuje v té píin minni opané (str. 192.): „Dass (Dobrovský) den damals noch sehr jungen, durch einige poetische Arbeiten von mittelmássigem Werth bekannten, iibrigens durch keíne griindliche philologische Bildung ausgezeichneten, ira J. 1834. verstorbenen J. Linda, dass er femer den, damals kaum uoch 26 Jahre alten, der Dichtkunst und slawischen Sprachkunde zugewandten lina. W. Hanka, seinen eigenen dankbaren Schiiler fur
/ iy
fáhig hielt, die Rolle „eines dichtenden Spassvogels" zu spielen,
-
10
1
•!)f! iV-i-v-
iy'-
,bÍM 'íiíf
•)
'
'
ist leichter
zu begreifen und vielleicht auch zu entschuldigen unseligen Streit auch J. Jungmann hin-
dass er aber in diesen ftnii
einmischte und
diesem, einem bereits damals bejahrten Mann,
lediglich desshalb, weil
er
oabm, einen so unglcichen Schelmstreich zumuthete
—
das verkannte Fragment in Schutz
und unnatúrlichen Bund zu einem Gott D. verzeihen!"
úa mag
^S9 Autorita Dobrovského obdržela
vrch: výbor musejní po
od
zdáni uznal rukopis za podvržený, JQnž
jeho
péí Hankovou
toliko
Nikdo
ei
a
neml
doby v echách
té
v odpor „patriarchovi slavistiky"; ano ani vydati
u vce,^
tolik autority
eské, aby se byl uaohl
literatury
doby
té
jest zachován.
ijikdo
na svtlo báse odsouzenou
píiiK>
piostaviti
neodvážil
vysokého
s
se
stolce.
Než nalezla pece cestu do svta. Práv v tom ase Antonín Jimgmann obdržel dai'em z Polska od Valentina Skorochoda Majevského knihu „o Slovanech
i
jejich pobratimcích," jížto
Na podkování
se za peníze po knihkupcích dopíditi nemohl-
polské vlídnosti A. Jungmann poslal Majevskému spisek svj „o koních," rukopis Kralodvorský a opis básn o soudu Libušin, žádaje pípisem latinským, aby se wu dostalo i z té
pokraování uené knihy Majevského.
mann nemálo, ta
psaní své
i
i
Jung-
I podivil se A.
opis soudu Libušina
v prvním
Rakowieckého vydávané
díle
„Pravdy Ruské" od
že
v 10. svazku „zpráv akademie ruské" vytištn jest,*)
i
J.
B.
Ponvadž pak chybn (nemohlof tištna
jest,
umínil
si
vydati
ji
jinak býti)
vc
i
slyše,
tak vážná
Tmito
v Kroku opravenou.
slovy vypravuje
píbh
zasílatel
Dobrovský
zvdv
o tomto vytištní zlomku za
A. Jungmann sám.
vyhlášeného hnval se opravdu;
padlaný
bylo ovšem pesvdení
jeho, že
soud Libušin jest podvržen, docela upípané, jakož
vidti z
listu
jeho V. Hankovi psaného v
„Polák jakýsi, jenž
Pravdu ruskou peložil, v
dosti obšíi-n nduví také o verších
o Libušiném
soudu.
ervnu 1821.:**)
pedmluv
eských nov vymyšlených
Kdož pak mu takové vci, za
kteréž
aspo to nerad pravdivého máme a smyšlených vidím. Honosme se tím, což vcí nechejmež tm, jenž nic staršího nemají." Mnohem více bysme
se
stydti
mli, tam poslal?
Já
než posláním zlomku do Varša\y popuzen jest Dobrovský
vydáním jeho v Kroku A. Jungmannem *)
**)
s
výkladem od
J.
Viz Krok I- 3. str. ii). Viz „Vzájemné dopisy Jos. Dobrovského a V. Huoky* v as. mu8. 1870.
str.
329.
.,^^
..^^i^^u;!;^
'isaíf
C'^
Jungmanna.
Vyhlašuj
e
se vší uritostí „Libušin soud" za nejstarší literatury
zlomek
„nebo,
národní:
to jest
skému
nikdo,
dí,
emu
diviti,
posud námitky jen ústn neb v se nyní do boje veejného.
Vídni
literární
známým
té
nejstarší
Slova takoproti
Dobrov-
Dobrovský,
že
iniv
pátelských, pustil
listech
Jakož
doby nebylo v Praze kratší
zprávy a
do asopisu vydávaného tehdy ve
nejvíce
spisovatelem baronem Hormayerem, *) kdežto
pojednání delší uveejoval rárních. **)
posud
psával Dobrovský rozliné
listu literárního,
posudky
chce,
vzdlanosti."
poli neodvážil se
není se
i
pozstatek nkdejší
kdo
odporuj
nám známé eské
vého na vlastním jeho
„pedmluv"
Antonín Jungmann v
ve Vídenských letopisech
Dobrovský vystoupil
len výboru musejního,
jenž
lite-
soudu Libušinu jakožto
proti
— jakož výše eeno — rukopis
již
dávno odsoudil, a vylíiv, kterak podivn rukopis byl poslán hrabti Kolovratovi a položiv celý nemotorný pipiš nejme-
novaného
zasílatele vyvodil
makavým dkazem,
jest
nepouštje se do jiných konec nadji, že „od
le
za
z toho, kterak
sám
tento pipiš
že rukopisný zlomek jest podvržen
dkaz
svého mínní a vyslovil na
té chvíle nikdo
zejmý podvod njakého
nebude zlomek pokládati
šibala, jenž
lehkovrné krajany
své chtl balamutiti." íitaj!
obhájc Libušina sou^u na obranu jeho pítel Hanku v, Vácslav Svo-
Autorita Dobrovského neodstrašila
od boje; povstal
boda Navarovský v témž
list,
v
nmž uinn
byl útok.
nmeckým pkný peklad
Svoboda hledl Libušinu soudu mezi obecenstvem
získati pátely tím, že ped odpovdí položil kaceovaného zlomku, k nmuž pipojil poznámky k nkterým nesnadnjším místm i hledl v odpovdi mén vyvraceti uených námitek a pochybností, než ukázati k zvláštnímu duchu starožitnému z básn vanoucímu, k síle a moci básnické
a milé prostot, ježto nedá se jinak vysvtliti, než skuteným
stáím zlomk zavrhovaných. *)
„Archiv
fiir
Geschichte, Statistik, Literatur
und Kunst" vycházel
tikrát za týden. **)
Wiener Jahrbiicher der
Literatur.
'^h^"«*
; :
241 '
Dobrovský odbyl obranu Svobodovu krátkou odpovdí,*)
'
napsal však nedlouho potom zevrubnou zprávu o Rakowieckéhe
Pravd
v nížto všecky pochybnosti a námitky
ruské,
pravosti
zlomk
vc
že tím
rukopisných zevrubn vyloživ
aspo veejn odporu
domníval
mínní Dobrovského
podrží vrch;
nebylo slyšeti hlasu, jenž by se byl odvážil
Antonín Jungmann, na njž
slavnému mistru.
proti
se,
*
na vždy odbyta.**)
I zdálo se opravdu, že
proti
se Dobrovský zvlášt oboil pro zaslání rakopisu do Varšavy,
odpov
napsal sice
Dobrovskému, ale dal se od pátel pe-
nevydal na veejnost, aby hádka krom toho
mluviti, že jí
prudká ješt nezti-povala
dosti
píin
Jungmann po
Josef
celý
obhájcm soudu citu
ku
této
uiputného jíti
zápasu
stál
na pomoc stísnným
Že útoky na drahocenné mu zlomky velmi bolestn, neteba vykládati šíe
jest
Markovi jsou toho
A.
píteli
Zvlášt živá
Dobrovský v
Libušina.
jeho dotýkaly se
listech
as
prospšné
stranou, aniž uznával za
v
se, ježto
zvlášt popudlivým a náruživým.***)
jevil se
bolest jeho
i
stopy
hluboké.
trpkost v list nedato váném,
patrn však z r. 1824., z doby nejtvrdšího boje pocházejícím „Dnes mi pravil P. Zimmermann, že Dobrovský s Millauerem a Steinmannem t) (Nmcem kovaným) vyšetovali rukopis o Libuši a nalezli
jej
býti
podvrženým. Steinmann chymicky
barva zelená ani 3
shledal, že ta
léta trvati
nebude a Do-
brovský shledal, že každé slovo a mluvení zpsob odjinud
erpán, což on že ukázati hotov. Ubohý rukopis, sláva
ech,
nkolik
jestli
set let
takoVí kritikové
ji
ale
i
ubohá
ohledávati budou, za
uprou svtu, že jsme tu kdy obývali Slované
!
—
tmi blázny? Máme jim odpovdíti? ili pohrzeti nimi Museum vydá první svazek svých denník (nmec(sic) ?
Co
8
—
*)
Vorlaufige Antwort auf Herní
W.
S. Ausfálle
(v
.
79.
Archivu
1824). **) -
«**)
Wiener Jahrbúcher der Literatur Dle zevrubného vylíení v „Die Sprache"
t)
27.
etc. str. 171.
Steinmann byl professorem chemie a
pozdji
i
str. 88-119. Denkmaler der bOhm.
Band
altesten
jednatelem
pi museum.
té
doby lenem výboru,
242 kých) a tam ta kletba vyjde."
lánek
první
proti
Když pak Dobrovský vydal v archive Hormayerov
—
—
soudu Libušinu
a V. Svoboda chystal se k odpovdi,
Dobrovský
novi, že nepestane-li
tu
zdálo se JungmaJi-
on bude musiti „vylézti"
i
— dne
—
kvtna 1824 Janu KoUárovi: „(Dobrovský) v Archivu Hormayerov vydal
a
postí^^iti se
do boje; píše
anathema na ten Rkps. stane-li,
musím
té
Fr.
mu
Svoboda
8.
a nepe-
odpoví,
ponvadž mne jako pepiatého
já vylézti,
i
doby
karboná) vyhlašuje!"
vlastence (což u nás tolik jest jako
—
Dobrovský v skutku nepestal, ano uinil po odpovdi Svo-
bodov
mnohem opravdovjší
útok
tak rozhodný, že rukopis na ten
Jungmann
než kdy
as úpln
ped
tím, útok
pozbyl víry; než
ani tehdy nepodstoupil ho bojem.
Vysvtliti
si
jednání toto Jungmannovo
ze zvláštní sklíenosti mysli, kteráž
jeho jeví a o nížto
i
listy
se za
mžeme
tch
let
v
jenom listech
Celakovského vydávají zejmé
svdectví. Jakási rozilenost a úzkostlivost vzniklá z rozmanitých
mu
povstí o všelikých úkladech
strojených mluví
se do boje o
zeteln
pedmt,
jejž té
z
a piklech
protivníky
mnohých jeho list a pouštti
doby veejné mínní pokládalo
za výmysl njakého vlasteneckého podvodníka, o chybovati by mohl toliko
za popuzování
V
svých
pemrštný vlastenec *), skutených
i
emž
pokládal asi
domnlých protivník.
takových okolnostech zpravoval se zásadou dne 22
a
1824. v listu
J.
„Chci všeho
se varovati, co
zbra do ruky
Kollárovi,
podati mohlo."
záí
píinou vyslovenou: by nepátelm mým proti mn za jinou
Že pak
Dobrovského za nepítele zarytého, toho místa v listech jeho, zvlášt pak 13.
po-
list
té
doby
dkazem
již
pokládal
jsou
mnohá
psaný A. Markovi dne
února 1823., kde mínní své o Dobrovském zevrubn
vykládá: „Spravedlivé bylo pohnutí Vaše nad jednáním Do-
*)
Die áltesten Denkmáler der bohm. Sprache krit. beleuchtet von „Die ofientliche Meinung in Šafaík und Palacký na str. 171 :
Bohmen I
Lo
bildete sich jetzt dahin
au8,
dass nur
Hypexpatrioten
noch an der IJnechtheit dieses Fragments uod an áem literariscben Betruge zweifeln k6aQten»*|í,| uioloHnbo[ i í(^sofí
243 brovského,*)
van
Cech, ale
Kemu
toho jednání?
ili
Já vždy myslíval, že
má
on
jest ne
tuším pravda.
to
ona slova jeho: „der Bohemismus steckt den Leuten
emu
dále, tím více
vdech. Jeho
„Man soli von Bude tuším ím
odprcv
ech
a nejvtší kritika
171etá práce
psáti, již
—
za
odpov
na
solchen Dingen nicht dále kyselejší, protože
najde v mnohých svých výpo-
pisem o Libuši, jeho mínní, že Slované ísti a
mn
ono P. Preslovi a
slovce v Logice:
bóhmisch schreiben."
ím
—
lovku?
slawisir ender Deutsche, a
im Kopf!?" k jistá
(Hanka) dosvduje,
Museum divn a neoeká-
jsme se v tom
Mýlili
píiny
H —a
jakž
co Director
sezení
poíná.
zvláštní
sob
kterýž
vbec pi
též
tém
(?)
zviklána jest ruko-
ped kesanstvím neumli vyvráceno, jeho prosodie
v pochybu uvedena a
t.
d.
Dosti
—
píin,
k onm lidem, kteí njaký podíl mají na odporném jemu mínní, zvlášt ke od nkolika let nelaskav jest. Slovesnost mou nazval Ungeheuer a kde aby se
kyselil
mn
mohl,
mne
promíjel,
snížil.
abych
Já ale vše
ale
i
to
pro veliké jeho zásluhy
rozum svj jako nebožtík Puchmayer
jeho rozumu slep podrobil, toho nemohu na
a let
proež
—
nejdu
u mne nebyl, až
k nmu, tu
skrze
zvlášt že tu
sob
dovésti
on od nkolika
pknou odpov Vám
Avšak mne dá Bh nikdo neodvi*átí od mého usilování o zachování a vzdlávání jazyka a národu mého a t. d." Maje tak hluboké pesvdení, že Dobrovský mu nepeje, nechtl patrn ctihodného jinak kmeta drážditi obranou vci, ondy
poslanou.
slabého
*)
A. Marek chtl prostednictvim Dobrovského zjednati krajanm svým, Turnovským povoleni úadv, aby mohli provozovati eské hry. Dobrovský pijal k sob úkol nesnadný, ale nepoídil nieho, jak oznamuje Jungmann A. Markovi listem nedatovaným „Vera teprve navštívil mne — což (mezi námi) mne s jeho nevlídnosti onehdejší ponkud smíilo — a dal mi
mšanm :
pedbžnou zprávu, že se divadlo Turnovským nepovolí nmecké ani eské, nebo prý ei nebylo teba jmenovati, vc.
P. Nejv. Purkrabí pravil jemu,
vati
podobné podniknutí zvlášt tam, kde neni dohledu
ani jen
že mají poruení, zamezokraj*
8i4 v
nížto
krom
Dobrovský
pudlivým.
obyeje svék*
pd domácí, ale — do Anglian.
brovského na
moe
se za
ských
,j
jevfl se
Žalostný tente boj neobnoven
*)
úad
a
za živobytí Do-
ohlas jeho
dostal
Dobrovský pijímaje prosbu od JungruHoma
d."
t.
nepkný
velmi po-
zdržoval se velmi nad tím, že A. Marek na prosbu podepsal se, í'^'" 'i\if: .
*)
-oíh
a ne mšané Turnovští. Co by krom toho v jednání Dobrovského v té píin bylo bývalo píinou njakého pohnutí A. Markovi, z list nevidti. die Bemerkung gemacht, dass der Streit uber „Es wurde oft ^[q Fragmente die letzten Jahre seines (Dobrovského) Lebeni ,
ílíf!
verbittert
^j^,
keit an
und
Tag
miiitmi
er darin
eine auffallend
iIíjM
bo
?t
itaóyoi) 'ddoh. tui
ííiiiY.
.omit.
'laiodu^iíJ
v,
ííilvi^
aúoíiiuií
fit
etc. str. 178.
>|tiotíil
Mot
.,-,.....>
oiU,;. ^lulu.
9Sti{h.^ nt,,íiK
wí>^br dóíl tó -áfu
iíí-fevíilébsV
tanutí A,
átSoI
úiM-mi. '«of»i
Hoif jtaj
1)é^ii/(jbi>
iíjirr«í»o0ft
leidenschaftliche Heftig-
gelegt hábe, die seinem Character sonst ganz fremd
iúm(j^\i(rij^íi
iul'ú{)Mii
ftl ríhit
i;
.
war." Die aeltesten Denkmaeler
,.
íio
.
jt^íJ^YA
.ueai
a.irtáyotbv
fCjtj.::
(III
n
)i
leb
ju.
-^^ofí-i."
.itir/W-H-ni,- i;d
í.''-J
.-.
••'
''^i-tfííiíttu.
|s)»..
......>'
^..!
I
'
Hlava
šestá.
Historie literatury éeské.
„Vy datel pítomného spisu pro sebe a k svému jediné pouení již okolo 1806. zbírku jakousi podlé jmen spisovatel byl uspoádal, ale nadje se, že nkdo z našinc u lepších pramen sedící a za povoláním svým širší známost
nco
literatury mající
nikdy zbírky své,
dokonalejšího na svtlo vydá, nemínil
jejížto
nedostatek
dobe znamenal, na jevo
Jungmann sám v pedmluv k historii literatury (I. vyd.) vj'pravuje o poátku tohoto díla svého, o nmž sice v dopisech ku pátelm nikde nezmiuje se. Že však Jungmann s úmyslem spisovati historii literatury
vynésti."
eské r.
žil
slovy
nikterak
se
vidti z mluvnice
netajil,
180d. vydané*), v nížto spisovatel na
„Krátké obsažení
„Joz. z
Tmito eské
eské
Jungmann" praví
anglického ztracený
J.
411
Nejedlého
—429
polo-
tam pak pi jmén básn mnohé, peložil
literatury";
se:
„složil
Miltonv, jest ješt v rukopisu;
ráj
Atalu
z francouzského
str.
1805., z
rozmlouvání, spisuje literaturu
eckého Lucianova mnohá obšírné v jazyku
eskou
eském." Jakož Nejedlý zprávy o tom musil samého, nesl se od té doby
trn
výše,
než
by
neml
souditi
r.
dostati
od Jungmanna
Jungmannv pav pedmluv, výše
1809. úmysl
bylo
ze
slov
Jungmann dle slov J. Nejedlého na zeteli nikterak sepsání díla pro sebe a k svému jediné pouení, nýbrž skládal obšírný spis pro veejnost. Zdá se však, že pedsevzetí toto návalem jiných prací, zvlášt pak
dotených,
*)
Praetische
Prag 1809.
totiž
bdhmische
Grammatik
íiir
D«ntscbe. -^
2.
mMtiq
Auflage. si V
i
246 nekoneným
eským,
dílem, slovníkem
sthování se do Prahy
i
skládáním
náhoda povzbudila ho ku provedení
se octlo, až
poatého. Slovutný uenec polský Bohumil
krajanm svým nenáhle
líiti
ských
v prosinci
obrátil se
mu
aby
ho,
pak po pe-
pozdéji
„Slovesnosti" v pozadí
byl
vy-
obraz všech literatur slovan-
r.
1822.
k Jungmannovi žádaje
nápomocen pi skládaní spisu o literatue
eské. Bylt Jungmann spojení literárním již
s
Lindem,*) jakož vyloženo výše, ve
nkolik
mu Lind
slovník, jejž
dávno
díla
Lind, cht
let
prohlížeje
úelem
za tímto
bedliv polský v témž
poslal;
list,
Jungmanna za pomoc k historii literatury eské, dkuje mu vele z toho, že v prohlížení jeho slovníku jest vytrvalý a neunavený. Dokonav tehdy práv peklad polský
jímžto prosí
Lind
literatury
eské, k
pramen,
krom
ml
ratury
nkteré
nížto
že
mu
— jeho — byly mu po
historii
Jungmanna
i
jiných spisovatel,
Jakož tlocitý Jungmann
uenci polskému „vdností povinnovat" a jak se zdá
mu zavditi a
i
jest
služeb pátel-
jiných
svou zásobou z oboru historie
slední
posloužiti.
sestavována, dle spisovatelv.
rukou
mu
totiž
nco
pidávaje,
mnohem
více
oddlil zprávy politicko-historické od literatury
mann celkem piv, že
dostalo
se
svj zúplna
zalíbilo, že jal se spis
jeho pedlávati
a pehled
Tu však
mu
Gréovo, polsky vzdlané B. Lindem, jehož
dílo
žení tak se
do slo-
dle vzoru
vynechávaje.
djv jazyka
od spisv vlastních, což provedl Jung-
dle jeho vzoru v
tom jednak od
nho
odstou-
spisv neuvádí pode jmény spisovatel, anobrž podlé jména pak spisovatel klade vzadu odvolávajese
pedmt, *)
lite-
ruce toliko
Doploval tedy sbírky své do podoby v témž zpsobe, v nmžto od prvopoátku byla
literární
Gré
historie
do spisování djin
však nedostávalo naprosto
pomáhali.
práci této
chtl se
;
mu
u vydání 1792.
z darování slovníka
ských
se
drobnosti. Prosil tedy
ml,
za to
—
hodlal se pustiti
tí spis Dobrovského
toliko
mu pi
aby
Grée v Petrohrad „pokus
„pítele svého"
spisu
literatury ruské"
Viz pílohu S.
•
.
y.H
247 pi
íslm
k
nich
knih jimi
ím
složených,
hledél
spojiti
prospch obojího poádku, dle spisovatelv i dle pedm^v. Zdá se, že Jungmann dostav listo Lindova dal se hned
—
do práce
stai-ých zásob;
soudíme tak z místa
11.
února 1823. píteli Markovi psaného,
zejm
na jevo úmysl Jungroannv s^sati
v list dne vychází
doplování
z
nkož
historii
^ovan literaturu abychom my alespo své
literatury
eské. „Lind ve Varšav všech
Polákm
chystá.
as jest,
jim podali celé."
O pt msíc 17.
ervence
mám
t.
r.
s tímto dílem
díla jej
;
teprve v lét
jakousi
—
1824. potkáváme se
dne
9.
ervence
—
i
opt
vidti,
hlavního
by se byl rád
„Pospí-
již
zhostil.
na péi,
v takových vcech) litera-
pospíchati
se
mne
turu dokoniti, protože sice
Vídn."
dob historii literatury ml náhodou mu uloženého a od
odvracujícího
Nicmén
r.
z
zmínky o spisování
1823. další
r.
jest výborná,
poslední
chám (a nemá
a
do rukou kniha
Rady Keppena
P.
v list Markovi
Jungmann v
úkolu
otl
neiní
té chvíle
historie literatury
a
mu
Markovi: „Gréova literatura
zde na 8 dní
ji
Od
že
pozdji dostala se
kteráž posavadní phin jeho promnila; píše dne
Grréova,
již mrzí."
nejtvrdší kus práce vykonal
po tomto vyznám
v prázdninách, to jest v msících záí a íjnu téhož
eských v universitní*) bipn tom bezprostedn v mnohé
roku. Prohlédl totiž katalog knih bliotéce Pražské, nahlížeje
knihy tam chované, v P.
emž
mu
že
úedníci
této
bibliotéky
Jan V. Zimmermann a Norbert Vank, oba známí
vatelé
eští,
ochotn
pomáhali,
všechen na tom," píše dne dohotovil literaturu,
6.
*)
uznává.
spiso-
„Já jsem
íjna 1824. A. Markovi, „abych
srovnávaje katalog v bibliotéce veejné.
Jest to suchá, krušná práce a
v sladké rozmluv."
vdn
tudy poteba zapomenouti
ji
\„uíu.:
Tomuto „špatnému" katalogu, sestavenému skriptorem 2ímmermannem picító J. J. Hanuš mnohé chyby v „hist. lit." Jiingtunnnov. Viz „Dodavky a doplky k Juogmumov ffiitorii lit. jjiooíífA va9(ae\*i eské* IL str. 3 a j.
248
Krom literatury
toho
Jungmannova pi
záležela práce
historii
v soudném vybírání a sestavování toho, co posa
píin
vadní badatelé v té
na svtlo
Zdrojem
vynesli.
nej-
dob starší byla mu historie literatury Dobrovským nmecky sepsaná, ježto však nesahala dále, než do r. 1526. Jungmann sám v pedmluv praví pímo, že „znamenitjší ásti její do slova peložil." Dobrovský pjil mu též Pelzlv rukopis „sepsání knih v eském jazyku tištných hojnjším v
Rovnž
odr. 1475. do 1798."
seznamu knih eských v jících,
bibliotéce
cis.
professora
k
eské
sahající do
ei
nkdy
literatue
r.
Jungmannovo nabylo
Dílo
píše
J.
Zlobického,
1804.
...r!
rozsáhlosti, které se
pvodce
dne 21. íjna 1824. Markovi, „kterak propustiti
Nkterému
ten balík censurou a presem.
vezme-li to
ruji,
týe, vyslovuje
který."
díve
již
Zimmermann
— dne
9.
ervence
mla
byla
mnohé
s
pímé, ba
ostré slovo propuštno.
Nakladatele Jungmann nenalezl,
Byl
to první
Vydal
dílo
úplný obraz literatury
písn
—
Historie literatury ,
s
krátkou
historií
nemžeme
ani íci,
eské jazykem e-
vdl ovšem, že
není tím,
za
historií literatmy; ovšem pak že
*)
a
nákladem svým. *)
ským vylíený. Jungmann sám berouc slova
literatura
libovlí censorskou; ano sluší uznati,
'*
hledal-li jakého.
aby
Nenalézáme aspoú
se.
Jungmannových, že by
listech
zápasiti dosti
— obávaní,
udlá, njaký oud on ovšem utne."
z ní
stopy v
censurou
s
„Nevím, jakého mrzáka mi P.
Poslední toto obávaní nevyplnilo
nižádné
tiskai to vše da-
Co se zvlášt nesnází
nepotkalo spis jeho neštstí.
''
i
a literatury eské, zásoby
jaksi lekal; obával se, že nenajde se nakladatel. „Nyní
jen,"
že
užil rukopisního
Vídenské se nacháze-
sepsaného slovutným Kopitarem jakož
Vídenského
sám
Jungmann
tak
ji
spis
titul
kniha jeho vydává,
—
totiž
jeho jest vlíwtn
eské aneb soustavný pehled
spisii
eských
národu, osvíceni a jazyka. Prací Josefa Jung-
manna, doktora filosofie a professora humanitního. Písmem Antonína Straširypky. 1825.
V
Praze.
249 bibliografií
eskou
o tom stízliv a
výklady historickými a
s
literárními. Píšef
jakousi resignací píteli Markovi dne 21.
s
íjna 1824.: „Tyto prázdniny jsem celé obtoval dohotovení
mám-li tím jménem zváti poad knih podlé vcí a let sestavených s njakým pedslovím. Dále jíti as nepozvoluje, ani lidská váše, ani objem mimo nadání vtší." své literatury,
Než
dílo
Jungmannovo
Literární ruch od
nkolika
vyplnilo
velmi
úkol
dležitý.
utšen se vzmáhající vyhledlníkm na roli literární
let
dával nevyhnuteln, aby mladistvým
dostalo se povzbuzení, rady a posily
úplným pehledem
toho,
eském po mnohá- století vykonáno; posud nele kdo sbíral vdomosti dlouhýnj studium, zjednati si
co v jazyku
mohl,
eské
jakýs takýs obraz
píin k
dílu
Jak veliká byla v
literatury.
té
nevdomost obecenstva, Jungmann sám v pedmluv svému ukazuje. „Jsou, kdož posud tím nejvíce eský
jazyk porážeti
usilují,
že v
nm
nižádné literatury není; jsou
naproti tomu, kdož spisovatele na literaturu
naši
rádi
národ v rovnováhu
by
s
kopy a na
poítajíce
sta
bohatými literaturami kvetoucích
položili."
Kterak spis zejména mladému spisovatelstvu byl vhod,
strun a jadrn vyslovuje 28. bezna 1825. píteli J. to
Jungmaona, aby
(historie
F. L.
V.
elakovský v
Kamarýtovi:
literatury)
již
list dne
„Bh
posil
venku,
byla
ta
mnohým mozky oteve, anto ani my, kteí se s literaturou zanášíme, ani o polovici jsme nevdli." Než nebyli ctitel
se,
se
všickni
tenái
neunaveného spisovatele.
tak
vdni, jako
Nejednomu
mladistvý
spisovateli zdálo
že jeho zásluhy nedošly dostatené pochvaly,
i
hnvali
na spisovatele.*) Jan Nejedlý, jehož
stín
Jungmann na všech
cestách
píše J. L. Zieglerovi dne 13. února 1826: „Pan [Štpánek?], jehož zásluhy já zajisté vysoko cenim, uražen (prý), že jsem jeho v literatue dosti nechválil; ale to nemla býti chvála, nébrž jen katalog soustavný."
*) J.
Jungmann
Št.
17
250 svých v záptí spatoval, vytýkal se
uitelské Jung-
stolice
mannovi, že jest lehkovrný a nemá nieho nového. !M')/Než ublížiti
*)
podobné hlasy v soukromí pronesené nemohly hrubé
záslužnému dílu aniž nadvážiti mínní a
soudv pí-
znivých od pátel literárních ho docházejících. Mocnji dotkl
Jungmanna
se
doby právem pokládán za
hlas muže, jenž té
nejdkladnjšího znalce
eské, a jehož slovo
literatury
dobných vcech pijímalo se tehdy
—
u nás nevídanou
tqj^
ped
úctou
s
o po-
tím a po
hlas Josefa Dobrovského.
Jungmann Dobrovského, jenž mu ped tím byl mistrem vysoce váženým Vyložili
,,
;
jsme
kterak se
již,
pokládal pozdji za jednoho
a píznivcem velmi ochotným^
nepátel dávaje
z úhlavních
dlého.
Nechu
tato
zeteln. Ježto jiným
jeví
se
mu i
že
stalo,
místo hned podlé
v jeho
mužm o literaturu
eskou zvlášt
žilým dává všeliká pochvalná epitheta nazývaje n
„o literaturu a
historii
eskou vysoce
Dobrovskému nižádného estného názvu,
o
literaturu eskou vysoko
k
str.
493, kde se
se
mén
Neje-
zaslou-
Pelzla
p.
zasloužilým" nedostalo
se
Pominouce nkterých míst
J.
literatury dosti
historii
a
nad
vznesly
patrných
jeho zásluhy Pelclovy.
ukazujeme
nechu k Dobrovskému
jeví
toliko
zpsobem
velmi žalostným.
Jungmann líe pedešlého
století
rozdvojení
koncem Bernolákem zpsobené
jazyka
na Slovensku Ant.
spisovního
vinu toho sítá na Dobrovského. Vypravuje, kterak Bernolák
a všickni skoro
druhové jeho
„studovali
asem, když Dobrovský rektorem
rium. Mezi uiteli a žáky obojí (sic)
*)
.
;
,(,>; ,,.,,,,,
j!-^
v Prešpurce tím
byl Hradištského
semináe
semina-
vzniklo jakési
V témž listu Zieglerovi piše Jiingmatin: „P. N. odsoudil mne jako lehkovrného a nic nového nemajícího; avšak nic netvrdím, ehož bych dokázati nemohl neb nedokázal; své pak osobní domysly stídm jsem pronesl; nového pak historie vlastni nic obsahovati nemá (!), sice by nebyla historie. Z toho ráíte vidti,_ že
mne Vaše jakáž
takáž spokojenost s
mým
dílem velmi
t d." Sluší doložiti, že Ziegler, jsa tehdy professorem v biskupském seminái v Hradci Králové, o rozšíeni knihy Jungmannovy horliv peoval, v,^ j^^jjí^^ tšiti musí a
Ž51 jiorlení o
Bernolák na tom
pednost.
slovenskou
puree
(Rkp.),
biblí
grammatice slovácké
(sic)
že nalezl v Prešv p^dmluvé k své
stál,
kterou
nazývá Codicem slavobohemicum.*
Dobrovský vydávaje tehdáž svj Magazin (nm.) pravil v 3 ástce jeho, že má býti codicem bohemicum a pidal ta slova:
„Kkteí
mají ten zlý obyej,
vanských dialekt a
tm
jest slovansky
ji
esky
a
mu
Zlobickému, který
nerozeznávají slo-
že
nyní uritých a svá jména majících,
již
To
jedno."
latinskou
elilo vlastn proti
zprávu o
té
biblí zaslal
a
ale to pohodlo sek oddlení se od eské
slavonicum Ms. codicem jmenoval
minaristy prešpurské
;
literatury a k vydání knih v sprostém slováckém náeí od r. 1790. až do dneska k nenabyté
obojích škod." Nesnadno vysvtliti zmatenou povídku
položiti
se zajisté odtržení
jak mohl stízlivý Jungmann tuto
si,
do vážného spisu svého. Nestalof
Slovák od
se
jal se
užívati
slovenských;
v první
míst forem eských pedešlého
polovici
snahy povýšiti sloveninu za jazyk spisovní.
století jevily se
I
již
eštiny jedním
spisovní
rázem, aniž jest Bernolák první, jenž na
Bernolák kráel tímto smrem, jemuž grammatikou výše
dotenou
pevnjší základ.
položil
knize té nemohl teprve
Bernolákova byla
Zmíniv se Dobrovský o
zpsobiti rozdvojení, jehožto kniha
již horlivou hlasatelkou.
Podivné toto místo, jehož jalovost Jungmann pozdji sám tím zejm uznal, že je v druhém vydání literatury zplna vypustil, musilo ovsem nemile hnouti myslí Dobrovského a není se
Jungmannovy
s
emu
diviti,
pistoupilli
ku posouzení knihy
rozdráždností.
Zevrubná kritika Dobrovského vytištna list Vídenském*), v
ped
tím
uložil.
Kritika
dána byla zárove djinách všech
*)
nmž
Jungmannovy
s kritikou
historie
nmeckého
literatur slovanských.
Jahrbcher der
jest
v literárním
nejeden dležitý lánek byl
díla
již
literatury po-
Šafaíkova o
Starý soudce vedl šitu
Literatur 1827 Jannar
—Márz.
Wien.
17*
252 zpsobem svým
vdy
požadavky
pl
známým: maje na zeteli vynášel písný soud nehled hrub nesnází, od
již
století
nimiž spisovateli bylo zápasiti.*)
s
Dobrovský uznával ochotn, že Jungmann vykonal práci krušnou a sebral
mohl ve
spise
vytrvalou
s
tolik
pilností
svém zaznamenati
nemén
materialií,
že
než 5273 kusy,
mezi nimiž prý ovšem jednotlivá kázaní, modlitby, patenty,
kalendáe, písniky, malé lánky v asopisech.
listy novin,
Nedá, prý, se nikterak zapíti, že spisovatel usilovn se,
prý,
na-
pílišn spchal pi skládaní
díla.
Pi
zásoby a je systematicky sestavoval, ale dají
mnohé
lézti
stopy, že
ovšem nikterak oekávati, že
prvním pokuse nebylo, prý, všecko
se
vyváží;
sbíral
ale
dležitého díla nebude, prý, nikdo
snadno zde pohešovati, akoli, prý, v seznamu jména nkterých spisovatel eských scházejí zúplna.
Úvod
tento byl
na Dobrovského velmi mírný: uznávaje
nesnáze díla vykonaného nešetil
veliké
vytrvalosti spisovatelov, a vyítalli
chvály pilnosti a
dílu jeho, že jeví stopy
pílišného spchu, pedešel Jungmann tuto výtku sám upí-
mným
v
té
píin
vyznáním v list Markovi svrchu do-
teném.
Mnohem dtklivjší
jsou slova Dobrovského,
mannovi vytýká, že v úvodu se potkal
s
kami, které prý spisovateli mohlo vnuknouti toliko
*)
Velmi jemn,
an Jung-
domnnpemrštné
tvrzeními a
a
tím draznji vytýká velebenému mistru svému píkrý zpsob kritiky slavný uenec polský Lind, an píše ervna 1813. Dobrovskému: „Eben so herzlich danke ich
tento 18.
'%ú
*'! <).
,^
Ihnen auch íur die mir mitgetheilte griindliche Rezension meines Werkes aus den osterr. Anaalen. Ich finde sie sehr belehrend und so wie sie nun von einem solchen Meister kommen konnte. Doch ist es vielleicht gut, dass sie mir so spát erst, nachdem
den sechsten und letzten Band drucke, in die Hánde Gleich beim Anfang meines Untemehmens wrde ich vielleicht nicht Aufmunterung genug darin gefunden haben und diess scheinen auch Euer Wohlgeboren selbst in Ihrer gutigen Zuschrift zu besorgen. Aufrichtig zu reden wnschte ich wohl, dass die freundschaftliche Humanitát Ihres Briefes mehr in jener Rezension vorherrschte." tit>«MiU ».. ich bereits
gekommen
ist.
,
.T«g|L
253
mže Slovanm
zalíbení ve všem, co
ítá tvrzení Jungmannovo,
že
býti
k oslav
;
sem po-
mli již nemén urit zamítá
Slované
pohanští
„asopoet" a „mže býti i písmo" domnnku, že by jméno Vend, Ant pocházelo od ;
Ind
a Perun od Bramy.
S velikou uritostí vyslovuje dále mínní své o Libušin soud. Jungmann vyjádil se ve spise svém proti Dobrov-
skému se vsí uritostí, že rukopis Tak urit vysloveného odporu arci snésti
Libušina soudu jest pravý.*)
mínní svému nemohl krom toho vytýkalo, že
proti
Dobrovský, jemuž se tu
vyhlašuje rukopis za podvržený jaksi z osobních píin, ježto
nkterým
domnnkám
jeho
horlen volá
tu
historickým na odpor
stojí.
Roz-
„Chce- li se více víry pikládati
Dobrovský:
k výpovdem lovka nejmenovaného, svtla se štítícího, než k dvodm filologickým a historickým, pivede jiný podvodník na potupu kritickému vzdlávaní djin eských i proroctví Libušino a zákony Pemyslovy aneb snad i echv pochod z Indie brzo na svtlo moha se nadíti, že nalezne lehko-
vrné
výmyslv
obhájce
Po
omylv
této
ve
svých."
prudké apostrofé pouští se do vytýkaní etných
spise,
v
nmž
ovšem
vci; pominouce všech
lost
jeví
ostatních
se
nevšední jeho zna-
dotkneme se jediné
chyby vytené, jakožto charakteristické, že Trojanští nejsou historie,
kových osudné
to
ostrá,
letopisové
nýbrž román, jakož z chyb jazy-
nelzelo.
Kritika Dobrovského,
átku
totiž
dotýkala
velmi bolestn, že se
se
mu
sama sebou krom mírného zaJungmannovy zvlášt tím
mysli
vytýkalo
pemrštné
vlastenectví,
pílišná láska ke všemu slovanskému. Vida kolem sebe samé
nástrahy policejní vykládal za útok na osobu
*)
i
si
každé slovo podobného znní
na postavení své úední.
„P. Dobrovský, jehož nkterým domnnkám historickým tento Rkp. na odpor stoji, jej za podvržený vyhlásil (v. Archiv der Geschichte eic. 1824 April), ale zajisté nedvodn." Hist. lit.
eské
etc. str. 25.
254 Ano
Dobrovského rozilovala Jungmanna ješt
kritika
dovdl
tehdy v Praze panujících Jungmann
Dobrovský se chystá na jeho
literaturu
a
se
záhy,
sice palicí*),
rozumíme tomu snadno, kterak oekávaje mnoho hrozného soudu
se
octl
Jungmann v neobyejné
mysli a když posléze pišla kritika,
aby
zcela
ji
klidn
i
zprávy Dobrovský byl
ji
že po-
msícv
rozilenosti
nebyl
s to,
redaktoru aso-
Jakož asopis
orgánem spolenosti musejní,
pedním úastníkem,
Palacký nemoha bez pivolení jeho
pedložil
i
uvážil.
musejní byl vlastním
Fr.
skuten
odpov k této kritice podal musejního, v nmž mla býti vytištna.
Napsal pisu
pomr
Za malomstských
díve než spatila svtlo svta.
Dobrovskému. Dobrovský pak
jejížto
redaktor asopisu pijíti
jí
sice svolil,
do
listu
aby byla
psaným V. Hankovi nabídl Jungmannovi ovšem podobal k úplné kapitulací. „Panu
vytištna, ale listem „mír", kterýž se
Jungmannovi, jehož horlivost o jeho historie literatury uznal,
mnohem vtší
dílo s
literaturu naši
má
se
jsem v recensí
vyložiti,
že bych jeho
písností byl mohl posuzovati, že bych
kdyby mne z Vídn nebyli nkolikrát vyzývali; že jsem mu ochotn pjil Pelzlv seznam; své vlastní poznámky k dalšímu sepsání své historie že bych byl musil teprve pracn shledávati a že jsem za to
recensí byl
ani
zcela
nechal,
žádán nebyl; že jest docela nepravdivé, jako bych byl
vysloveným úsudkem Slováky k tomu odtrhli;
co Jenský
docela neznámo. citlivosti
list
Že by
literární
mu
o
pfívedl, že se
tom
praví,
nemohlo býti ke
ž« cti,
takovými ranami postrannými ulevoval.
od nás
mn
jest
aby své
Že bych
dobe k každému (NB. každému) kusu jeho výitek a musil odpovdti nadje se, že obecenstvo (tenáe eské) pesvdím, že nemá pravdu, aspo
docela
mn
*)
inných mohl teme
v list Josefovice Jungmanna A. Markovi dne
21. ífervna
patrn 1826.): „Dobrovský se chystá na Šafaíka a na Otce mého s ukrutnou kritikou, totiž s palicí." A dne 11. ervence 1826. píše témuž: „Kritika p. Dobrovského na Otcovu a Šafaíkova literaturu již je do nkterého nm. jour(bez roku, ale musi býti
nálu zaslána."
255 že
uražená
jej
mým slovm
— jak
se
domnívá
dával jiný smysl.
dtky
do
výboru,
však
tohoto
že
hodlám pekážeti
p.
mé odpovdi. Že by
další vedení
tenáv.
aby
oslepila,
citlivost
Že by
nebylo ku pouení a povznesení pijetí jeho
—
rozepe
Že bych
proti
asopisu mohl uiniti pedstavení u
prostedku
nechci
aniž
užívati;
Palackému, aby nepijímal
dtky
i
bez
mnohé musila petrhnouti; že jenom z lásky ku pokoji sob peji, aby p. Jungmann lánek svj, pokud se mne týe, vzal nazpt a nezavdával podntu k úvahám, které by mu jist musily býti nemilé."*) Hanka vykonal úad prostednicí mezi uitelem svým Dobrovským a pítelem Jnngmannem docela šastn. „Hanka domlouval mi," píše Jungmann dne 10. listopadu 1827. Janu Kollárovi, „abych se s ním nedával u veejný boj; já znaje hrubost jeho rád jsem ustoupil a pohanní na sob nechal
odpov
i
censura
zmaiv."
Ustoupením tímto osvdila se mírumilovnost Jungmannova,
a
nemžeme pisvditi slovm jeho, že by byl „pohanní na sob nechal". Krom výitky, že se dává nkdy v úsudcích másti pílišnou
v celé recensí
láskou ke všemu slovanskému, nebylo
Dobrovského nieho,
povah byl se dotkl; že pak porušené povsti nemohla ani jinoslovanského, o
tato
ublížiti
ím
by jeho mravních
výitka Jungmannov ne-
v oích obecenstva eského,
tom nebude pochybnosti.
týkalo chyb a nedostatk
Dobrovským
Co pak
spisu jeho
se
vytýka-
Jungmann slušn pestati na tom, co o té stránce povdl Fr. Palacký:**) „Prof. Jungmann musel by nebýti lovkem, kdyby hned v prvním pokušení se o tak velké a ných, mohl
pracné jist
dílo byl
ml
pesvden
by byl nedosáhl.
ouplné dokonalosti dosíci.
jsem, že
Mnozí
i
žádný
z nás,
bu
O
tom však
kdo bu, téhož
by v tom neb onom vyhnuli v celosti každý
literatoi byli
zvláštním datum té neb oné
chyb
se
:
list tento, jehož nadpis „Vorschlag zum Frieden" bez datum, vytištn jest p. Vrfátkem as. mus. 1870. str. 340. **) V as. . mus. 1827. sv. 1. str. 132, U. str. 144, HI. 137. jest posudek historie lit. eské od F. Palackého.
*)
Zanímavý
256 byl
by nékteré mezery
a
nedostatky
žádnému nelze samému všecky
eský
jaký I
spis,
jaká
literní
pozstavil, protože
kde ješt
skrejše prohlédnouti,
zpráva dosavad neznámá vzí."
uznává ochotn, že Jungmann „prací touto znamenit roz-
množil veliké zásluhy své o literaturu naši." veti
Aby pak k
opravení a doplnní dležitého díla napo-
máhal, Palacký jakožto redaktor asopisu musejního vybízel
všecky spisovatele, aby v tomto list skládali všeliké zprávy,
by mohly sloužiti k doplnní známostí literatury naší, iní sám zaátek tím, že uvádí spisy, ježto nalezl od té
které i
doby, co
Jungmann knihu svou
vydal.
Po vydání prvního svazku asopisu musejního, v
nmž
Palackého kritika Dobrov-
tato recensí byla vytištna, došla
ského ve Vídenských letopisech
literních.
Uznávaje „uenost,
dvodnost a zevrubnost velikého
znatele
literatury naší pro-
Palacký
zrazující".
položil
opravy
dležitjší
nejmenovaného recensenta do
pídavky
a
musejníka, hodlaje postaviti
tam každou zprávu, jížto by se známost literatury opravila a doplnila. Vynechav všeho, co nebylo písn vcného, vyal z
recensí
Dobrovského všecky skutené opravy a doplky
Jungmannova
spisu
cena knihy ji
té
koní úvahy
i
své o
nm
do rukou pojme, zjevnji
mé k tomu potebí
bylo.
vi
se staví, než
Krátký obsah
osvícení a jazyka všude, zvlášt v oddlení pilností z
takto
„Veliká
:
pro nás a zásluhy spisovatele každému, kdo
dobrých
pramen
sebrán a
aby pochvaly národu,
historie
sedmém
šastn
s
velikou
sestaven jest;
v pehledu spis nechybí nižádná dležitjší kniha,
aspo
v potu tištných; že v poznamenání rukopis táž ouplnost
sama vci pirozenost s sebou nese. Litovati jest, svj o zdailosti a vnitní cen spis od nho poznamenaných tak zídka vynáší." Konen slibuje recensent, že v píštích svazcích bude
není, to
že p. Spis. soud
dávati poznamenání
a opravy ke spisu
od nkterých literator Sluší
velmi
uznati,
dstojn.
že
in
již
p. Jung.,
které jej
došly aneb ješt dojdou.
asopis musejní plnou
mrou
dležité
dílo
spravedlnost
uvítal
vytrvalé
257 a
pilnosti
snaze
se
na svtlo vynesly,
vlastenecké, ježto je
k zdokonalení Nicmén nebyl Jungmann ani touto
hledl
byl napomáhati
píliš bolestn
Cítil
klidn
uvážiti
osten
Dobrovského, aby mohl
kritiky
Palackého stala se jednou
kritika
recensí mile dojat.
a oceniti úvahu, v nížto ona kritika uznávala
A
uenou, dvodnou a zevrubnou.
se za
spisu.
z
vdná
tak šetrná a
pedních píin, které
mysl Jungmannovu odvracely od F. Palackého, což ovšem
astjším obcováním výtené jeho vlastSamo pak jméno Dobrovského budilo v nm
netrvalo déle, než nosti poznal.*)
od
té
doby tak trpké myšlénky, že v list
1828. píše zcela
pím:
Dobrovskému nkdo tíbil,
Kollárovi 3. ledna
J.
„Nepeji nikomu škody,
jiný jeho
plody podobným
kdyby
ale
zpsobem
jak on jiné tíbí, vždy bych tajn se tšil, teba
nekesansky znlo."
drobátko
Podobného uspokojení dostalo došlým
Jungmannovi posudkem
se
krajiny zámoské sepsaným jazykem, v
z
vcech eských od vzkíšení nového
literních
to
vního u nás posud nebývalo psáno
—
nmž
o
života duše-
posudkem Angliana
Johna Bowringa. Vzácný tento muž znalý všech dležitjších jazyk evropských a nejednoho mimo-evropského a horlivý pítel rzných literatur, všímal si záhy jazyk a literatur slovanských; Pavel Josef Šafaík, tehdy professor v Novém Sad, jenž mu v poznání vcí jihoslovanských byl nápoi
mocen,
obrátil
tím k literatue *)
k rukopisu Kralodvorskému a eské. Dostávaje pak od F. L. elakovského,
zetel jeho
i
Nelibost
Jungmannova vysvitá zejména
jeho
J.
Kollárovi
mám
v jeho (Palackého) spisu
dne
(totiž
z
tohoto místa
v list
„Já neveliké štstí v asopise musejním). První
10. listopadu
1827.
:
mou malikost o klassinosti tak mi ostíhal, že docela jiný cit v tenái psobiti musí, než by mla. Dále ve své sice laskavé kritice na mou Literaturu umstil (ovšem zmírnný) posudek jí od Dobrovského, kterýž v Jahrb. der
Mou malikou
Lit.
mne
odpov
a P. Šaffaika
do Musejníka podanou dal (jinak arci v svých okolnostech nemohl) Dobrovskému nejprve k posouzeni, máli ji vydati. Ten staec sice to dovolil, ale psal P. Bankoví, že vyjdeli, on na každé slovo odpoví a tak, že mne to mrzeti zajisté bude. Hanka domlouval mi atd' dosti jízliv dotekl.
258 8
nímž vesel ve spojem dopisováním, potebných
asopisu vnovaného
do
napsal
cizím
materialií,
literaturám *)
delší
lánek o spise Jungmannov, v nmžto hledl krajanm svým vcí eských zplna neznalým dáti struný, vsak jasný pehled djin eských a nejnovjšího snažení literárního. Že úsudek jeho vykládaný obecenstvu nemajícímu sebe menších vdomostí o národ eském nemohl se pouštti do hlubšího rozboru ueného spisu, neteba dokládati uml však pípadn ukázati krajanm svým, jak zanímavé i dležité jsou djiny
a
;
eské. „Toto set
dílo," praví,
„obsahuje seznam více než patnácti
spisovatel eských, z nichž každý
nco k
zvelebení národu svého
zem,
neslo se do této
—
asu piinil
svého
jméno
ale sotva které
do-
sotva které uniklo onoho vítzného za-
pomenutí, které dá tak zídka které povsti vznášeti se
tzoslavn nad
vlnami.
spoítají se brzo ona, která
vychvacuje z temnosti. dosti slavných
muž:
ví-
Ze jmen národm milým a ctihodným spolený
Ne snad
by
že
hlas pokolení lidského
echy
nebyly zplodily
nebo jména Jana Husa, Jeronýma Praž-
ského a hrdinského Jana Žižky ujímají v djinách evropských místo znamenité." „ Spisovatel historie literatury
muž, jenž netoliko rozmnožil
zem
své nkolika
pvodními znané literatury:
eské jest rozumný a schopný
literní
vkus
ušlechtil
výtenými peklady a nkterými skladbami
eské
ceny, ale vyskoumal všecky skrýše
nižádná ást neušla jeho pracovité bdlosti
mžeme
hledati pouení v jeho nieho neopominul, co uená píle
K
poklady a
konci obrací se
dvrou,
plnou
spise
s
mže
vykonati
dmyslný Anglian
Jungmann v pojednání „o klassinosti
proti
v asopise
literatury
eské.
Vida kolem sebe známky vzmáhající se germanisace, se
sám
pouštl
lid
již
tém
zoufalým jeho
„Nedíváme *)
že
"
slovm, která
literatury"
musejním položeném pronesl o budoucnosti
—a
jížto
dobrovoln a ochotn podával, Jungmann nadji v
zachování jazyka
eského.
Proti
slovm ozval se dmyslný Anglian rozhodn smutn literatue eské. Vzniká znova silná
se tak
The Foreign Quarterley Review.
259 a jadrná a zachovám jiných
lidí,
nezáleží na úmyslech a dekretech
její
nýbrž na vlastenectví a piinlivosti
ponmovací snahy
Dokazuje pak svtle, že
„V takovém zápase
k konci opanému.
vésti
rodnímu vláda musí býti na byl,
jakož jsme vidli, nikoli potlaení jazyka eského, nýbrž
k nmu. Rakouská vláda ui-
podobný pokus v Uhích a
vyrstající na slovanské a
vány a okrašlovány
Svobodný
otcm
Brit
s
podobnými výpadky.
maarské vtvi
tím, že
zalívaly se
dve v sebe
„Pomozte
:
má
však i stránku, kteráž vnitní spor a podnes bolestn dojímá srdce
se všem, o nichžto
eské v dob
— Josef Dobrovský.
vysokého místa, na stál,
uinna do stínu
nmž
starší nej-
Otec slavistiky stržen
v nunní všech vzdlaných
a postaven níže Kopitara. „Ze všech spisovatel
o jazycích slovanských," praví Bowring,
císaský bibliotéká službu.
jest
stru-
bystrým duchem nejhloub vnikl do svatyn
platnji vzdlával
Slovan
Bh
Angliana
eský penesla na pdu
muž postaven
jazyka eského a djiny literatury
jest s
sami a
si
upímného echa. V
pehledu Bowringov dostalo
zmínka, vrchovaté chvály; jediný sice ten, jenž
vodami zármutku."
toto pojednání ušlechtilého
cizí
ném
Kvty
jsou oberstvo-
vykojený ízením svézprávným hlásal tu
našim uení o
vám pomže." Památné
a
vládni musí
proti citu ná-
poražena a resultát jeho
jisto
zbuzení vroucnjší náklonnosti nila
ech samých."
(sic)
Klidný a filosofický v
nosti, bystré chápavosti,
„uený
Dr. Kopitar,
vci
nejplatnjší
ve Vídni, vykonal
soud
neunavené
svém, rozmanité ue-
pilnosti a
nepochybných
schopností napomáhal spisy a snahami svými ku povzbuzování
všeho výteného, k vyvrácení všeho mylného, k utišení náruživé nadšenosti
pemrštného
vlastenectví a
ku postavení a utvrzení
na základ zdravé a soudné
literatury slovanské
Proti této nadšené pochvale
zní
kritiky."
konený úsudek
o
Do-
brovském velmi suše a stízliv: „Cokoli píše Dobrovský, oplývá ueností, akoli kritické a filosofické jeho zásluhy nerovnají se snad jeho *)
vdomostem."*)
is pregnant with erudirion, though and philosophical merits are perhaps not on a level
,Everything Dobrovský writes his critical
with his knowlfedge,"
str. 2.
260 Kterak
lovka ueného,
jest za
dojala
slova, jimiž patriarcha
tato
ale
slovanský vyhlášen
prázdného soudnosti kritické,
sedmdesátiptiletého Dobrovského, toho živým sv-
dectvím jsou dopisy jeho Hankovi z té doby.
vdomí
uražen u
zásluh svých
o
Jsa hluboce
vdu eskou
a
slovan-
skou volá: „Kdo jest asi onen zrádce, lhá a Jidáš, jenž
mne Bowringovi tak hanebn
vylíil a kritiku
i
filosofii
mn
upírá?"*)
Abychom této rozdráždnosti musíme
pripomenouti, že již
si
velikého
uence porozumli,
tém od pl
pokládán
století
národ slovanských za pední, beze vší pochybností nejvyšší autoritu u vcech jazykových a že takovým zpsobem jako John Bowring nepsal o nm ped tím nikdo. Ano tak veliká byla vážnost jména jeho, že by na byl u všech
pd
domácí nikdo nebyl opovážil se vydati podobný o
na svtlo
s
nm
soud
podpisem svým. Tím mocnji musilo jím pohnouti,
když úsudek
zejm
nespravedlivý pronesen jest ve vzdálené
cizin mužem, jenž prese všeliké studie literatury evropské nebyl nikterak z
nhož
oprávnn
souditi
o
tom
ped
obecenstvem,
snad ani jediný nerozuml vci, o které se tu roz-
hodovalo.
Zdá
se,
Dobrovského,
že
sám
cítil,
Dobrovského vrhá kterak by se se.**)
Kopitar, jenž se vždy nazýval pítelem
kterak oslavování jeho osoby na újmu
na
ponkud
nepíznivé svtlo a že napravilo,
ím
i
peimýšlel,
Dobrovskému ukivdilo
Ale smrt Dobrovského uinila po nkolika msících
podobné snažení marným. Jediného dostiuinní dostalo se uraženému kmetu ješt za živobytí v asopise musejním. Fr. Palacký, jenž všelikých
spor malicherných a zvlášt osobních tenic zstával '
*)
'^
**)
vzdálen,
Viz asopis mus. r. 1870., kde na str. 335, 336, 337 a 338 vytištny jsou dopisy Dobrovského Hankovi v této píin péí p. Vrátka. Vidti to z místa v list Dobrovského V. Hankovi dne 30. srpna pan Kopitar 1828 „Jak by se to mohlo ponkud napraviti :
jehožto zde
,
oekávám, Vám psáti bude." as. mus.
1870. str. 337.
261 povšiml si v asopise musejním zanímavých pojednání anglických o literatue
eské i dal o nich
tenám
Uznávaje pak ochotn, kterak
p.
ve známost uvésti se
že dílo nemohlo býti beze všech
zevrubnou zprávu.
Bowring
celý obor staré a nové literatury
zemcm
dosti
s
velikou pilností
eské pehlédnouti a
dokládá ovšem ihned,
omyl
a poblouzení, vytýkaje
zejména: „Hned na poátku pojednání svého
mluv
co pp. Jungmann, Šafaík, Kopitar a Dobrovský
známosti
ei
cizo-
snažil,
o tom,
k dvodní
a literatury Slovanské v zemích tchto zjednali,
zdá se nám, že práce posledního, kterémuž beze vší pochybnosti
a odpomosti pednost mezi všemi toho druhu spisovateli
náleží,
ne veskrz podlé zásluhy jeho se cení."*)
Tak
ím
napravil asopis musejní,
ukivdilo se vysoce
zasloužilému tvrci nauky slovanské.
*)
Viz as. mus. 1828.
sv.
H. 133 a
t.
d.
a sv.
III.
132 a
t.
i^lOiiU
d.
m Hii^i^if
(JÍV,
miMi^^^a^stmiúi
Hlava sedmá.
asopis musejní. Jiin^mannoYO úastenství pi nm. Založeni sboru musejního pro a literaturu eskou. "íi>4^ l*:f y* Založení Matice eské.
e
Zatím museum národní, ježto pi založení svém zdálo se býti
nadšeným
vlastencm
jakousi
dennicí
vycházející
ubohé literatue eské, nenaplovalo nikterak skvlých nadjí, ano snášejíc a ukládajíc eské poklady pírodní i historické nevšímalo
Vlastenci
na
si
tém nov
eští nesouce
trpce, ale
zkvétající role literní v
bolestn
toužili
nebylo mezi nimi nikoho, aby se byl chopil
píhodných prostedk k odstranní píkrého.
echách.
zpsob vcí
tento
Horlivý
srdcím jejich tak
zla
Pšina,
tehdy fará Bluinský na Morav, uhodil první na prostedek, jenž ml museum vésti ku podporování eských snah literních, uiniv r.
1821. provolání
Vácslav
Michal
k vlastencm*), vyzývaje k
jenž by penžitými
píspvky
spisy
všeho druhu.
podporoval literaturu
odmny
tím zpsobem, že by dával
ml
Spolek
založení spolku,
eskou
spisovatelm za nejlepší
pod ochranou
nejvyššího
purkrabí Pražského pipojiti se k národnímu museum.
šlénka Pešinova potkala se
eského, že V. Hanka
ji
s
mohl pedložiti hrabti Kašparu
Sternberkovi, presidentu musejnímu na uvážení.**)
Odpov
výboru musejního vyslovovala jednak ochotu podporovati *)
**)
My-
takovou pízní u obecenstva
lite-
V echoslavu . 84, 97, 98. Jungmann píše A. Markovi 10. ledna 1822 „Pešinovo provolání P. Hanka dal P. H. Kašparu Šternberk, kterýž prý jménem Musea odpoví a tak byla by nadje, že by toho navržení Museum :
patronem bylo, však
a
jen
patronem
zakoenlou nedvru v museum.
!"
Poslední slova jeví již
263 k tomu, že posavadní prostedky musejní nepostaují k tomu; kdyby však vlastenci eští svili zpráv musejní prostedky penžité na podporování literatury, že jich užije svdomit k tomu úelu. ,th
raturu eskou, jednak ukazovala
Vlastenci Pražští vykládali
stránku radíce
se,
odpov
si
musejní na dobrou
kterak by návrh Pešinv dal se provésti.*)
Ale ani tyto porady, ani nabídnutí samého Pšiny, že zídili se
pi museum
spisovatelv eských, on
spolek na podporu
pátely svými hotov
s
mly žádoucího
jest posílati
ron
200
zl.
vid. ., ne-
prospchu, a myšlénka Pešinova za nedlouho
padla v zapomenutí.
eho té
neumli
provésti pední, nejslavnjší a nejzkušenjší
konen
doby vlastenci eští, vykonal
jejž cit národní
mladý Moravan,
a snahy vdecké v dubnu
r.
1823. pivedly
do Prahy, kdež hodlal oddati se na skoumání djin eských,
zejména doby Husitské, František Palacký.
Nebyl neznámý
picházeje do hlavního ohniska života eského: spisy roz-
liné svdící o nevšední ducha zjednaly
bystrosti
neobyejném vzdlání
i
mu píze pedních muž**)
zvlášt pak Jungmannovu, jenž
s
ckou vidl na východ vycházeti
radostí
tém
v literatue eské,
opravdu vlastene-
jednou dobou skvlé
trojhvzdí, Kollára, Šafaika a Palackého nazývaje je svou nejmilejší trojicí. ***)
*)
Piše Jungmann schzka má býti z strany
Když mu Palacký oznámil úmysl
pijíti
února 1822. A. Markovi: „Budoucí nedli
20.
zdejšicli
nkterých
ech
chtjicích se uraditi
Pešinova navržení."
Moravan starším spisovatelm našim,
**) Kterak jevil se mladistvý
toho živý obraz vylíil vysoce vzdlaný Dominik Kinský v listu V. Hankovi, nedatovaném, pocházejícím však patrn z první polovice
r.
1824.
:
„Nemohu Vám
jsem nabyl, seznaje
se s
dosti
vyjáditi, jakého potšeni
výteným naším Palackým.
Te práv
svazku Kroka 1823 Což se mu podivuji! Škoda, že tak na krátce zde byl, že mi dopáno nebylo déle jeho rozmluv užiti. Nestydím se upímn vyznati, že nám starším jest emu se nauiti z spis takových muž jako on a spoludlnici v Kroku jsou."
tu
jeho pojednání v
**») „Šafaíkovi také trojice."
4.
dnes
Jungmann
píši
i
Palackému. Vy jste února 1821.
J. Kollárovi 15.
r
má
nejmilejší
264 do Prahy, radoval se
odtud hojného prospchu literatue.
ckého
ekám
dubna
1823., „ale dlouho
vdomo, v echách a
mn
se osaditi, což
ckých
i
dvru
si
tohoto
krasoumných jakož
i
i
nabyté
piml
museum
nesnadno avšak možno
velmi
mly
spisem genealogickým o rodu
ueného ochrance snah vdepíbuzného
jeho,
hrabte Ka-
Dvry
musejního.
pelivého k tomu,
asopis vdecký,
aby spolenost musejní
eský
a nmecký.
i
pstovati nauky
Dne
Oba
býti orgány spolenosti musejní, buditi úastenství
obecenstva v tomto mladistvém ústavu tehdy bující
domu hrabte
užil
vydávala dvojí listy
a
5.
Vám
a pízné pak Palacký, že pi vhodné píležitosti hrabte Kašpara o zdárné rozvíjení vlasteneckého
špara Šternberka, presidenta takto
dne
*)
za nedlouho Dobrovským do
Františka Šternberka získal
Šternberském
Kollárovi
J.
mi nejde; chtl, jak snad
nad míru píjemno. "
Byv uveden
oekávaje
„Našeho milého Pala-
den a hodinu" píše
co
upímn
tomu Jungmann
8.
ledna
již
valn ocha-
zpsobem vbec srozumitelným. uinno opt dležité usneseni
1826.
výboru musejního, jímžto vážný tento sbor nastoupil na cestu
*)
^\
' •«
ti'
*' í'; '^^
fi'' í'
Jakkoli z tohoto místa vidti, kterak Jungmann s radostí oekával píchodu F. Palackého do Prahy, není pravdivé líeni tch,
kdo piítají píchod tento psobení Jungmannovu. Svdí proti tomu dva svdci zúplna hodnovrní, Jungmann a F. Palacký. Jungmann píše A. Markovi 22. dubna 1823., nkolik dní po píchodu Palackého do Prahy: „Palacký
v Praze, hledá zde
.
.
i
Ml té jej
I
jest
njakého zaopatení sebe pro budoucnost, však malá toho nadje pro rozdílnost víry. Jest vtipný, usedlý a milováni hodný mladý lovk, kterému bych z toho srdce pomohl, kdyby mne s to bylo." Palacký pak v „Doslovu" k Radhoštu na na poátku r. 1823., nabyv trochu potebného str. 3. píše: „. asu jmní, užil jsem své doby ku podívání se do Prahy, abych tu poznal a prostudoval nevydané ješt prameny djin husitských . jsem za to, že za nedlouho vrátím se s koistí svou opt na dráhu dívjší a t. d." Spisovatel tchto ádk cht u vci uniknouti všeliké pochybnosti, tázal se p. Palackého, zdali Jungmann neb který jiný tehdejší vlastenec vyzval do Prahy,
k emuž ctihodný Nestor odpovdl urit, že nikdo ho do Prahy nezval, že šel toliko za svým vlastním pudem.
265 eských od prvopoátku ukazoeské; usnesení to pak na-
vroucími tužbami vlastencv
— podporování
vanou
dležitosti ješt vtlí
bývalo
sveno
pisu
literatury
jenž byl vlastním
Radost
z tohoto
Píiny
eské
Ano
museum asopisy obojím jazykem vydáva-
smrem
psobiti v nejvzdlanjší vrstvu
vzdlanc
ano
i
ve vlasti
spisovatel
všickni
133):
str.
I.
naší
nmecky
ve smýšlení a snažení
Zeteln
rznost jazyka.
poteb nmeckého
o
listu
nmecky
velký, anobrž
mocni ale
stedek, kterýmžto by
t.
d.
Nicmén
vykládali
si
na mnoze za znamení nepízn, kterou,
*)
F. L.
elakovský
piše v
zái 182^.
národních asopisu bez pochyby tu žádostiví a budeli jen
jsouc Spolenost
J.
již
msíníka n-
to spisovatelé
prý,
ale,
klesnouti."
eští
chová výbor
V. Kamarýtovi „Ohlášení bndeš v rukou míti; jsme
polovice pravda,
:
budeme
spokojeni.
nebude rukou, které by na vystaveni té pomáhaly, aspo není k obávání, že by pod tíží svou
Myslím
pi-
plody své veejnosti podávati
píinou pohnuta
našeho Museum, zavedla se také do vydávaní
meckého" a
kteížto
jest,
vlasti .naší
ochotni jsou, zjednali se jim pro-
i
literární
mohli: tou bez pochyby
vtší
a psáti navykl,
ísti
vtší poet
píšících
sáni
eském
v
musejního
„Ponvadž
se
vyslovil
k rozšíení známosti a vzdlanosti ve
spívati nejen
do asopisu
velkou myšlénku v tom zále-
uznati
sluší
jedním
asopise (1828. díl
potu spisovatelv
tehdy
z hojnosti látky, jížto se bylo nadíti
všelikou
redaktor
tvrt roku, dalo
toliko za
nepati-ného
z
nmecký má
Že asopis
obojího jazyka a pstovati jednotu
prese
\nr>:\^
nebyla té doby mezi skromnými
každý msíc a ^eský
že národní
mlo
nými
-
vij
,
prvního kroku vážné spolenosti musejní
toho byly rzné.
se snadno pochopiti
eských *) i nmeckého.
aso-
Pražskými tak veliká, jak by se bylo bývalo
sice vlastenci
se vydávati
J,
.
ve prospch literatury
nadíti.
obojího
Í7^ení
Palackému.
tiskovi
žející,
že
tím,
dmyslnému a energickéjnu mladíku, pvodcem myšlénky o yyáá:y^^,iiclifa^fa^-
témuž
že
/JaU jiurid-ja oíii--.^"'
'
18
vže
mla
266
kei
musejní
eské, mníce
to býti
kivdou národu eskému
innou. *) Jiným zase ídícím
se
ohledy osobními než pro-
více
spchem vci samé, nebyla osoba redaktorova po chuti. Z tch zvlášt V. Hanka, té doby již protivník Palackého, kojil se již od samého založení vlasteneckého museum nadjí, že bude vydávati musejní asopis eský,
tiv
i
není pochyb-
mu pívzpravovanému.**) Vbec
sklamání nadje léta chované nedalo se
nosti, že
dívati
pak mezi
asopisu soupeem jeho spisovateli
Pražskými nový redaktor nedošel obliby
osobní, ježto od prvního
poátku nepidal
se
k nižádné ze
stran válících, dívaje se spíše s útrpností než živým úasten-
stvím malichernému zápasu o
eské
smch
dlil v dva tábory
a
y,
jenž tehdy spisovatele
nepátelské uvalující na sebe po-
snažení národního
lidí
i
bu
se vzdalujících neb nená-
Jakož pak strany válící byly tak rozhoeny, že
vidících.
diváka nestranného pokládaly za protivníka, pozbyl Palacký lásky všech
musíme
míti
vypravuje F.
vrných bojovník za i neb proti nmu, i neza pemrštné, co o veejném v té píin mínní L. elakovský v list J. V. Kamarýtovi dne 4.
bezna 1826.: „Za spoadatele a jakoby (sic) vdce (asopis musejních) ustanoven Palacký. Tu se mnoho^ nevyvede, pamatuj na mne. Žádný z nás Staroech jej ani cítiti nemže."***)
*)
iiífifúH^
Nejpíkeji vyslovil mínni takové F. L. elakovský v list Kamarýtovi dne 21. ervence 1827. „Ode mne mnoho nenabere (Palacký pro asopis musejní). Zvlášt proto, že s mnohými z našich srozumn jsem radji k hanb musejních ten asopis zajíti nechati, nežli ním (sic) ješt více nminu Národ ploditi. (!) Pro nevychází v rovné míe s nmeckým? nezakládal museum nmecké ale eské." J. V.
:
vdc
•i(!(í
,
'
,,,j
,,„;,:,,^
**)
ped
úedním potvrzením Kterak Hanka hned po založení, ješt eského museum dlal si nadji v této píin, o tom píše Jungmann A. Markovi dne 6. ervna 1819.: „Hanka mi dlá nadji, že bude vydávat jménem Museum eský denník. Dajíli mu eský? pochybuji, bych pál."
a
***) Viz F. L.
elakovského sebrané
listy str. 191.
;
267 Nikdy proroctví nezmýlilo
''
redaktor dal se do díla
se
dkladnji než
takovou opravdovostí a
s
vdomím úkolu svého, že asopis musejní píze mnohých spisovatelv za nkolik výtenjší duchy eské stavli nejpíkeji,
i
kteí se
ty,
stal se nejvyšší
i
Také obávaní
literatue.
s
Mladý
tak svtlým
prese všecku nelet
soustedil nej-
nmu
proti stolicí
eského, tak že založení tohoto asopisu naší
toto!
s
poátku
u vcech jazyka
jest
epochou v nové
vlastencv, že by
horlivých
asopis eský vedle nmeckého astji na svtlo vycházejícího
v pozadí, zmizelo za nedlouho docela.
ustoupil
eský
dobýval
rychle
si
pízn
obecenstva, ježto
List
nmecký
výborným obsahem ani známým vychválením Groetheovým nemohl býti zachránn od záhuby, k nížto jej odsoudila ne-
ani
všímavost obecenstva.*)
asopis musejní válící, „vybíraje
postavil se
u obou stran
hned od poátku nad strany to,
v
em mly
pravdu, ne-
spouštje se základv starojazykových, ale pibíraje k nim
eho
vše, bez
osvty
vk
vyšší a tudíž
octl se
nemže, nemáli odíci se Tmito zásadami
náš obejíti se i
veškeré budoucnosti."
asopis musejní v stran pející dalšímu vzdlávaní
jazyka, ale ujal místo pravici strany této,
— smímeli
tak íci
kde se stýkala
s
— na nejkrajnjší
nejrozvážlivjšími údy
strany starovrecké. S touto stranou spojovalo ho
pesvdení,
že formální strany jazyka Veleslavínského sluší naprosto šetiti
k
této
stran pibližoval se
i
tím, že se
nov tvoeným slovm novovkým
rád vyhýbal, ježto svtlé porozumní potebám vedlo
*)
jej
k tvoení nových
Památné
jest,
Wenn
kdekoli jazyk
že zkušený cizinec divajici se
vice znal a cenil jiný.
slov,
našim z dálky
okolnosti naše literární, -než kdokoli
tehdejší
Baron Hormayr píše
J.
Dobrovskému
Bohmen
12. prosince 1826.:
ganz mich darauf aufmerksam, damit meinem
etwas Interessantes
gewiss, Sie machen
vcem
bez nich
in
erscheint, so hoffe ich
Archive wenigstens die Créme der slavischen Literatur nicht ganz fremd bleibe, so wenig als die beiden mit dem neuen Jahre beginnenden Prager Zeitschriften ans denen ich der bohmischen viel Gedeihliches weissage, der deutschen aber ,
einen baldigen Untergang."
(Arch. musejní).
18*
2é$ se
obejíti
nemohl,
což
a pátely
páskou mezi ním
bylo
opravy jazykové, k nimžto F. Palacký od prvního vystoupení
na
ovšem
poli literárním
náležel.
Jungmann byl ochotným pomocníkem novému
ped
rodnímu, jako býval vždy
dílu ná-
tím a po tom.
Již první
svazek asopisu musejního ozdoben jest výborným jeho po-
jednáním „O klassinosti v literatue
nkterých myšlének
Spisovatel uživ
vznešeném úelu
klassicisty
mínní
jinde již
i
kladem jiných
Nmce
a jejich protivníky
hájené, že
národ
zvlášt eské." Politze, mluví o
dotýkaje ovšem
literatury,
domácími
vbec a
„bu
sporu
mezi
vyslovuje posléze
i
jest
i
nám úsiln
bu
pistupovati ku pedu,
za pí-
všeho tak
nechati a podati se všepeplavícímu cizích literatur návalu."
Památné na
roli
jest
literárním,
pi tomto pojednání, že neunavený dlník sám jeden z pedních vzdlavatel kísící
se literatury, rozhlížeje se po okolnostech svírajících a dusí-
na okamžení uchvácen
cích všecken život národní
jakési zmalátnlosti
v jakém stavu se
:
e
„Neklamemli sebe sami, vidíme
eská
a literatura
až nikdy v horším se nenacházela. vlastenecké
Nmci mže? a
Chudina což
ta
i
k eskému syllabikái
jsme ke všemu, což
Mocnjší
dti své radji k
Nmina
posílá.
bývalo v Pomoanech, bez
uinn
nadání se radují:
nminy
nebude.
eská
pravidelní
kéž se mýlím) býti
iny
*""'
to,
že jakž to
její z
od
zempána
Nám
se dostalo
škola, již
nemže.
a pomocníky
bohatých
koneného mate-
zahynutí.
Námi (ach v tom hoi
„,,,j.
íliiiT
svdky
nmeckému
nikdo ani nejsprostším
Ona a uilišt
povolená, pro chudobu vzniknouti (ó
odcizili se
ve všech stavích
den co den se plodí a šíí a pijde brzo na
emeslníkem
zajisté,
nachází,
anebo pro obzvláštnost Francouzi.
nás a jsou cele
nežli
Již
ochladli a zelhostejnli.
jest,
vku
toho
citem
jest
i!;
'":
Jsili
dejž odtuchu,
kde a ochra, eský duchu!)
Odrodnými obstoupená syny Vlast se ítí v smutné rozvaliny. i:
.^fuí^iétí!
Puchmajer."
26^
A
divná
echa
píhoda
Proti zoufalému volání nejvytrvalejšího
!
zámoí, bystroduchý Anglian
ozval se hlas z
jal se
výmluvnými slovy vyvraceti melancholické jeho
rozjímaní.
John Bowring
Jungman-
dávaje obšírnou zprávu o
historii
nové vyvrací, jakož výše vyloženo, jeho zoufalé volání.
Dležitjší bylo psobení tohoto pojednání v obapolné
pomry
mezi Jungmannem a redaktorem asopisu musejního.
F. Palacký veden jsa
pevným úmyslem nedávati místa v
svém rozepím a hádkám osobním,
manna osobu
místo, J.
v
nmžto oste, ano peprn Rovnž tak Palacký
doráželo
— jak
na
se
vynechal konce
Nejedlého.*)
pojednání, jehož
list
vytrhl z pojednání Jung-
se zdá, nepokládal za
píhodný.
Jungmann byl nenadálou a pi muži tak mladém neobyejnou samostatností tou mrou dojat, že pátelm svým „Jungmann se (na Palackého) zle zlobí, trpce si stžoval. že mu samovoln (o klassic.) mnohá místa vymazal, která byla duchem závrku psaná. A tak mnozí jiní," píše Celakovský Kamarýtovi dne 21. ledna 1827. Jungmann pak sám 4. ledna Janu Kollárovi; „Já tam píše touž dobou
—
—
mám
(v asopise musejním)
které mi
P. Palacký
nmecky, na
píše
Nmcem
býti
a
t.
tu
r.
Snad
d.
1841.
jsem
chvíli
Promny Palackým
pozdji —
ostíhal; zvlášt
velice
nmž
mi odezal konec, v
—
klassinosti malé pojednání,
o
Heerenem
pestává to
v
s
mne
echem
býti
že
mrzí,
pravil, že
kdo
a musí
na sebe potáhl?!"
pojednání
když krutý
boj
uinné Jungmann ypsilonái byl
s
již
dobojován a rozdráždnost okamžitá ustoupila klidné rozvaze, uznal
sám za oprávnné dav pojednání své
v tom znní, jehož chvíli trpkost
mu
dodala ruka Palackého; ale na tu
v srdci jeho tím povstalá odvrátila mysl jeho
od asopisu musejního, do ložil
nhož po pl druhého
ani sebe nepatrnjšího
*)
Viz
duchovenstvo.
pUohu
T.
léta nepo-
láneku.
Zatím chystal se na svtlo nový pro' katolické
vytisknouti zúplna
list
dležitý, asopis
Karel Vinaický, jsa
té
doby
270 ceremoniáem arcibiskupa Chlumanského
dvry k
požíval, byl vlastním
plný
Jsa
mladistvého
jehož
pvodcem nového
nadšení
a
pikládaje
národnímu Vinaický zjednal
dílu
,
si
pízn
a
pedsevzetí.
horliv
ruku
pátelství Jos. Jung-
manna, jehož pomoci pi vydávaní nového asopisu snadno dosáhl; ano tou
duchovenstvu
mrou
eskému
Jungraann schvaloval úmysl vydávati list
jazykem eským, že k
nmu
i
pedmluvu sepsal a v prvním svazku i jazyk opravoval.*) Pedmluva tato proniknutá duchem vlasteneckým i ist lidským, obrací zetel tenáv k tomu, kterak duchovnímu k vykonávaní vznešených a svatých jeho povinností potebí jest mimo mnohostranné vzdlání také hluboké známosti jazyka, v kterém
nmeckého
s
lidem mluví a jedná. Vylíivši pak štstí
eí, v které mysliti, cítiti, mluviti navyklo, také jedná a psobí, pedmluva dotýká nkolika mocnými slovy smutného osudu duchovního eského „Jak rozdílný stav našince k témuž ouadu povolaného* duchovenstva, jenž tou
:
Ledva poav jazyka pirozeného sob
vdom
zase
býti, již
takka odíci se a nmeckému všecku svou pilnost obtovati musí práv v tom vku, který ku pijetí všeliké formy I vyvozuje z neblahého tohoto zpsobu jest nejschopnjší." vcí domácích, kterak duchovenstvu eskému všeho vzdlání jazykem cizím nabývajícímu potebí asopisu jazykem mateským psaného, když i Nmci a jiní národové toliko svým jazykem výhradn se vzdlávající nicmén potebu asopisu jeho
theologického uznávají.
Krom pátelé
Jungmanna
i
jiní spisovatelé svtští,
Vinaického pomáhali
rozlinými
zvlášt
bližší
lánky asopisu
duchovenskému: Vácslav Hanka, Josef Krasoslav Chmelenský a pede všemi brzo
.
J.
*)
pi novém „Poal
list
Fr. Lad.
elakovský, jemuž dostalo se
stálého
zamstknání, ježto úkol opra-
vycházeti asopis theologický, jehož prvni svazek
sven
nmuž
mn
jsem i pedmruvu vyhotovil." Zápisky str. 29. Kterak vydávaní „as. pro kat. duchov." souvisí se sporem o pravopis, výše na svém míst vyco do správnosti jazyka
—
líeno.
byl a k
271 s poátku k sob pijal, vznesen velikého spisu Augustinova pekládání jest na a za nedlouho i „o mst Božím" mu sveno. Jungmanu pak dále nepiinil nieho k listu, jehož zdárnému prospchu nepestával se tšiti.
vovati jazyk, jejž
Jungmann
Mimochodem dotýkáme zde pípadu, souvisícího s inpi asopisu duchovenském, pípadu, jenž Jungmanna po nkterý as nemálo znepokojoval, a minul zúplna bez zlých následkil František Jabulka, kaplan Píbramský, nemoha toho snésti, že Juugmann v pojednání o „klassinosti" pstování liteností jeho
ratury jaksi za nejvyšší úkol národní vyhlašuje, napsal ostrý
tomu do asopisu duchovenského, jejž Jungmann takoka z povinnosti úední musil ísti a opravovati. Však dobromyslný censor laskav smazal co bylo nejhoršího a redakce dovršila záslužného díla tím, že nerozumný
lánek
proti
jsa opravovatelem slohu
lánek
zcela zamítla.*)
Zatím nemilá píhoda, ježto potkala pojednání „o klasasem pozbývala v mysli Jung-
sinosti" v asopise musejním,
mannov
prvotní píkrosti a
upímné snaze
horlivého redaktora
podailo se získati výtené péro jeho zase asopisu musejnímu. V tetím svazku na r. 1828. vytištn výtený peklad Jung-
mannv „tyi
podlé A.
sprostní bramíni" z indického,
W.
Že smíení bylo úplné. Jeví se i z toho, že touž dobou asopis musejní vydal i nkteré lánky syna Jungmannova, Josefovice. Léta pak následujícího objevilo se literami pátelství Jungmannovo s Palackým velmi pochvalným posudkem, jejž Schlegela.
*)
Kterak Jungmann pobouen byl nejapným kouskem p. Jabulkovým, vidti z listu jeho A. Markovi dne 20. bezna 1828 :„.. neútoky všelikteré obrážejí. Tak u p. pátelé neoekávaní pan Jabulka, nevím pro, jméno mé a co mého jest tupiti povstal, P. Biskupovi mne jako náelníka revoluci pedstavoval, proti mému pojednání okleštnému v Musejníku jízlivou odpov napsal a já ješt tu mrzutost ml, že jsem ji z strany jazyka opra-
mn
Censor však co nejhoršího bylo laskav smazal." z toho zejmo, Že Jungmann touto píhodou byl velice dojat, že i v list KoUárovi dne 26. února 1828. o tom se šíí. „Na mne se opt vypail Jabulka. kaplan Píbramský, zaslav do theologického asopisu lánek proti mému v Musejniku a dovozuje, že ne literatura nám potebná, ale jediné náboženství; práv jako bych já byl proti náboženství nco psal." — Sluší doložiti, že v „as. p. kat. duch." ani r. 1828. ani 1829. není stopy podobného lánku. vovati musil.
i
272 Jungmann napsal do asopisu musejního
o vydání tetího, eského svazku „Starých lptoj)Í8 eských," kteréž Palacký k vyzvání kr. eské spolenosti nauk velmi pilné a obezele vykonal.
Neunavená piinlivost a bystrý smysl praktický F. Pala cestu, která oba tyto neobyejné muže
ckého uhodily zatím na
na všecken další as života spojovala, iníc je vrnými spolupracovníky pi zvelebování ústavu, po nmž již pedešlé pokolení vlastencv eských marn toužilo a jenž i Jungmannovi po eské spolenosti. více než dvacet let tanul na mysli
—
František Palacký užívaje obezele okolností píznivých cfosáhl toho, že
eský pod si
spolenost musejní jala se vydávati asopis
uiniti krok další a zjednati vážnjším,
oborm
eské
literatury
tebná. Bylof ovšem
poídkn, že nebylo vavše léta
konen
nevdouce, jak spojení
ské byly všeliké spolky pravou nebyl
by
po-
vážnjších spisv eských tak
dílu octli se
je ukonili,
literatury
mrou
lze nalézti nakladatele, a spisovatelé
Tu nebylo pomoci krom
eské
vdeckým
zvlášt
útulek, jehož byla plnou
tenáv
dkladnému
když
pacích,
i
ochranou svou. Nyní shledav dobu píhodnou umínil
se
sil.
vno-
v nejhorších roz-
je vypraviti
do svta.
Ale vlád tehdejší Víden-
hrzou a spolek k zvelebení tšil podpoe všemohoucí
byrokracie. I sluší uznati,
^ nevyrovnanou
vry
píin té Ml dv mocné
že Palacký v
opatrností.
nesnadné vedl opory, jichžto
si
d-
mrou, hrabte Karla Chotka, nejvyššího hrabte Kašpara Šternberka, presidenta spolenosti musejní. Jejich pomocí umínil si založiti pi mnseum, eho se mu posud nedostávalo, zvláštní odbor pro a literaturu eskou. Odbor tento vyrostl mu pak sám sebou z pedsevzetí literárpožíval plnou
purkrabí, a
e
ního, ježto pokládal za
rozvoje písemnictví
telv
nevyhnutelný základ všelikého dalšího
eského
:
mínil pomocí ostatních spisova-
spisovati a vydávati slovník encyklopedický
Ponvadž ku
provedení díla toho potebí bylo astých porad
spolupracovníkv, kterými, kdyby se byly
úadm,
— nauný.
dly bez
ohlášení
bylo by se zbudilo podezení moci policejní: Palacký
díve než uinil který krok, ozmámil úmysl svj pípisem hrab. Chotkovi. Pipiš ten datovaný dne 4. íjna 1829. jest sám o sob mistrovský. Bylo naped initi o to, aby se zaplašilo všeliké
273 jméno samo „encyklopedický" slovník poProto dává pipiš
obávaní, které
vstí svou francouzskou vládám psobilo.
naped ubezpeení,
má býti upraveno docela dle dušeeského a píbuzných Moravanv a Slo-
že dílo
vuícb poteb národu vákv, že má býti pvodní; ostatn že nemá býti tením sedlákm, nýbrž pomckou professorm, uitelm, studujícím, úedníkm, prmyslníkm, mšanm a t. d. Zárove uinil by se tu pokus, aby se neúplná posud terminologie vdecká a umlecká v jazyka eském dle poteb doby nynjší ustálila. Pondílo takové bez mnohostranné pomoci nemže pijíti k místu a proto asté schzky a porady iní nevyhnutelnými,
vadž pak
aby nejvyšší purkrabí
pipiš,
prosí
pedsevzetím vbec prospšným
udííí,
ochrany,
kterou všem
milostiv dopál
i
dílu
tomuto. Spisovatelé díla tohoto nechtí prý nikterak zakládati
spolenosti njaké, ani býti toliko
dávati
si
stanov;
spojení jejich
má
ku provedení tohoto díla a po jeho vydání tiskem
pestati
Hrab
Chotek, jehož pirozená ilost duševní a horlivá
snaha o zvelebení
zem
srovnávaly se podivn
s
nehybným
systémem vládním, jehož byl sluhou, nenamítal ovšem nieho proti oznámenému pedsevzetí a Palacký spsobil dne 12. listopadu poradu pedních spisovatel Pražských o slovníku encyklopedickém. Porada konala se u starosty literatury eské, Jos. Jungmanna. Palacký vyložil tu zeteln plán díla obmýšleného. Vylíil, kterak toho poteba nevyhnutelná, aby se echovi pouhému zjednal volný pístup ke vzdlanosti eí mateskou, aby budoucn chtje sob vzdlanost vku nynjšího osobití nemusil odnároduiti a utíkati se o pomoc k cizincm. Ukázal dále, kterak usilovným snažením, aby, co od
vkv zanedbáno, najednou opa-
na pospch u vtší než pirozené ourodnosti. Jsoace pak opuštni ode vší porady a po moci vyšší jestliže asto bloudíme, což v tom divného? Avšak tilo se, již od
nkolika
let
plodí se slova
zkušenost trpká nás uí, jak veliká škoda na
e
a literaturu
poklesk a blud takových vyplývá. Již, prý, as svrchovaný, aby všem tm zmatkm mezi sebou konec uinili. „Spolenou poradou a svorným ustanovením," volá drazn Palacký, „vymmež tedy aspo povrchn a krátce všecka pole
naší z
nauk a
vd
lidských
;
dokonejmež vdecké vzdlání mateiny aspo tak, aby napotom
své v tomto encyklopedickém díle
274 eský
každý co do nauné terminologie na tif tii''8e zakládati a národ k ouplnéma dorozumní nových starých slov vdeckých v ei své naveden býti mohl." spisovatel
i
Návrh zavdal podnt k hlunému rokování lení
i
dosel schvá
pítomných.*) pomocí pedních spisovatelv Palacký
Ujistiv se
listopadu Uinil oznámení hr. Chotkovi o této
úastnici
—
opravdový,
dvanáct osob
vdecký smr
—
má
steneckých však
pede vším
tíd:
Palacký sám; zpravovati
z
že
má
dbáti. Dílo
pírodovdecké a
má
vcí
bude bude
redaktorem
jejíž
vla-
se skládati ze tí
technologické,
a filologicko-filosoíické,
Presl,
jejížto
dílo
zahrnovati sice všecky nauky,
historicko- zempisní,
S.
J.
v tom se shodli,
spojovati s nejvtší srozumitelností a
prospšností; že hlavních
již 21.
schzi,
již
redigo-
již
bude Jos. Jungmann; poslední redakci bude míti Palacký. Posléze Palacký jmenuje všecky hlavní spolupracovníky, jichžto
vati
mla
jména
býti
dalším
smru
nezávadného
rukojemstvím
celého díla.**)
K
oznámení tomuto hrab Chotek
dech neobyejnou
odpovdl
již
rychlostí
s
28. listopadu F.
pi
úa
Palackému,
hled k oznámenému pedsevzetí ádným povahám úastník jmenovaných pijímá oznámení toto na vdomost že
i
[)ipomínaje toliko, aby ve schzích svých o nijem nejednali,
le co se týe díla onoho, aby se nekonstituovali, nýbrž byli pamtlivi platných zákon, jimiž všeliký tajný spolek zapovídá se. *)
Maje dovolení nejvyššího purkrabí, aby se
s
pátely
Zmiuje
se o tom elakovský v list dne 18. listopadu 1829. V. Kamarýtovi: „Ondyno bylo hluné rokování u báiišky. Palacký pednášel projekt a t. d. Hlasy se o tom rozdíln pro-
íiqo'- J-
nesly,
vtšina však zstala pi chuti a
d."
t.
.,**) Jakož jména ta obsahují pední spisovatele té doby, nebude nezanímavé položiti je tuto. V Praze: 1. Josef Jungmann, 2. Antonín
Jungmann, 3. Jan Sv. Presl, i. Karel Bo. Presl, 5. V. Hanka, 6. V. AI. Svoboda (Navarovský), 7. Norbert Vank, 8. K'. Vinaický, i|íif1-. 9. F. L. elakovský, 10. Jos. Chmelenský, 11. A. Faehnrich, 12. Václ. J. Tomášek, 13. F. Palacký. Krom Prahy 14. Hr. Frid. Berchtold, 15. Vác. Bergner, 16. Jos. Chmela, 17. Jan Korner, 18. Jan Kollár, 19. K. Š. Macháek, 20. Ant. Marek, 21. J. Purkyn, 22. M. Zd. Polák •
:
(vdy .-íioi.;
vojenské), 23.
Vojtch Sedláek,
gafalk, 26. Jos. Schoen, 27. Fr.
24.
Sir, 28. F.
K. Šádek, 25. P. Vetešník.
J-
275 literárními
na porady, Palacký
scházel
k dalšímu kroku dležitému
;
dne
ho neprodlen
užil
ledna 1830. podal žádost
6.
presidentu spolenosti musejní, hr. Kašparu Sternberkovi, vnížto
táhna se k dovolení
hr.
Chotka
aby výbor musejní
prosí,
spi-
sovatele k vydávaní eského slovníku encyklopedického spojené
pijal co zvláštní sbor musejní pro
eského pod ležité jest,
vdecké vzdlání jazyka
dozorství a ochranu. Vyloživ struné, kterak
d-
aby dílem pedsevzatým položily se hráze záhub-
nému purismu
i
novotní v jazyku a kterak pi nynjších se vydaí, nabízí spo-
okolnostech není pochybnosti, že dílo
lenosti musejní, ježto hned po zízení pijala pstování jazyka
eského mezi pedmty innosti encyklopedického, ježto nejsouce spoleností
Výhody
z
vdn
své,
spisovatelé
vlastnictví díla
i
k vydávaní jeho
uzavenou nemohou nabývati
spojení
vlastnictví.
takového pijetí tohoto spojení spisovatelského
za odbor musejní byly by obapolné:
spojení
nabylo by pevnosti a vážnosti, vlastenské pak
spisovatelské
museum
ochra-
nou jemu poskytovanou nových práv k vdnosti národní.
Výbor musejní nerozpakoval ledna
hrab Kašpar
se,
co initi.
dne 11.
Již
Šternberk oznamoval F. Palackému, že
výbor musejní tše se tomu, když se
mu
poskytne píležitost
podporovati snahy vdecké, neváhá zíditi komitét pro
vzdlání
ei
a literatury
eské pijímaje zárove
slovníku encyklopedického, Jos. z
Fr.
Jungmanna za jeho údy.
vydávaní slovníku
budou spisovatelé
Nein
encyklopedického
J.
se nijak
S.
Presla
a
odpovdným
výbor oekává,
šetiti zásad vyslovených
k hrabti Chotkovi vystíhajíce jíce
Palackého,
vdecké
redaktory
že
v obou pipisech
se novotáství v jazyku a sbíra-
zvlášt slova technologická v rozliných krajích zachovaná.
novému komitétu, aby každého msíce února podával výboru zprávnímu krátkého pehledu innosti své. Po em od znovuzrození literárního života v Cechách vlastenci vroucn toužili, bylo nyní skutkem, eská spolenost Posléze výbor ukládá
byla založena. Skládala se sice toliko z tí
každý
V
z tchto,
mužv,
tí znamenal celý veUký odbor
skutku pak nebylo v literatue
ale jeden literatury.
eské nikdy podobného
276 triumvirátu jako v
vkem
Jungmann,
zásluhami pední byl
již
od ticeti
let
eské role skromným pracím spisovatelstva eského že mnohým zdál se býti nedostižitelným
vytkl
i
úel tak vysoký,
— ml
i
založeném komitéta musejním. Josef
a nejuvdomlejším vzdlavatelem
nejpilnjším literární
nov
Cech prací ducha svého
se
na roven
postaviti
i
pedním národm vzdlaným Jan Svatopluk Presl razil nevýslovným úsilím jazyku eskému cestu do pole, jehož se posud takoka ani nedotkl, do nauk pírodních, sám jediný jsa národu svému celou akademií nauk pírodních. Oba tito ;
mužové pedili pilností, bystrostí ducha a úplnou oddaností vci národní ale obma nedostávalo se rovnou mrou zpsobilosti zastupovati vc národní hledíc k úadm a mocnostem vyšším. Žijíce zúplna vdám nemli ovšem píležitosti poznati ;
lidí
a nabyti obratnosti ve všelikém jednání
doploval
F.
Palacký obou druhv
;
vytrvalostí povahy, bystrostí a vzdlaností
je známostí
svta nabytou
již
za
let
platnost v vyšší spolenosti Pražské,
ský uvedl a obcoval
jížto
užívaje
Z
té strany
druhm
ducha pevyšoval
jinošských delším obco-
váním v šlechtických rodinách uherských, si
s nimi.
rovnaje se starším
nyní sám jediný ze
i
clo
uml
brzo zjednati
níž jej J. Dobrov-
spisovatelv eských
výhod tohoto postavení ve prospch vci
Proto mu v památném triumviráte pipadl sám úad zástupce spolenosti ve všelikém jednání vnjším.*)
národní.
sebou
Nov
založený sbor musejní pro vzdlání
ei
a literatury
eské došel za nedlouho pesvdení, že by literatue nemnoho prospl, kdyby neml jistých dchodv a poznání toto vedlo k založení pokladnice na vydávaní knih Matice eské.
—
*)
:
Velmi pípadn lli tehdejší psobeni a postavení Palackého P. J. Šafaík nkolik msíc po píchodu svém do Prahy v list J. KoUárovi (v srpnu? 1833): ^Bez Palackého zde vci nejdou nijak: on jest jediný, který to všecko v bhu udržiýe. Výborný Jungmann celý ve slovníku vzí a ovšem dobe dlá." A dne 5. íjna t.r. píše opt témuž: Palacký., jest duše všeho našeho
sám má volný pístup ke šlecht a stavm; Matice jeho stvoení; kníže Kynský jemu jest pátelsky naklonn a na jeho slovo vykázal elakovskému pensi" a t. d.
Jednání; on jest
277
—
eské kteréžto jméno dáno jest litezávod Srbv uherských 1826. zalo-
Založení Matíee pokladnici po
rá-rní
—
ženému
provedeno jest beze
museum mlo právo
initi sbírky
mu ovsem
nemohlo se literatury
—
2.
svým,
podporování
eské, když takové podporování bylo uznáno
též
Proež nežádaje za další musejní pro a literaturu eskou
po-
sbor
složil
bezna
e
již
1830. provolání „k vlastencm národní literatury
milovným," v
eské
ratury
Ježto
úelm
penz na
brániti sbírati
za úkol spolenosti musejní. volení
všelikých nesnází.
k rozliným
nmžto strun
a jadrn líí se nesnáze
okívající sice za
poslední doby, avšak posud
chudé a vlastenecké pomoci potebné.
vyzývá tedypátely
I
jazyka eského, aby pomáhali k založení pokladnice
— Matice
eské. Kdo k tomuto úelu nejmén 60
stane se zakladatelem
každého
spisu,
i
lite-
literární
zl.
mu po jednom
dostane se
jenž nákladem Matice bude
piiní,
výtisku
vydán.
Které
knihy budou se vydávati nákladem Matice, ustanoví sbor;
na všechen zpsob vsak sbor bude peovati o vydání dvojího díla
— úplného
eského a
slovníku kritického jazyka
slovníku encyklopedického.
Jakkoli
tímto
provoláním
prvotní
úel rozšioval
hlavní,
ano jediný úel sboru
pedického
úely
—
se tou
úkol
mrou,
národ
poíná
schváliv provolání
1.
eský
z nich
i
za jinými
I nejvyšší
vc
purkrabí po-
stanovami musejními
„k vlastencm".
vyzývá se k založení „Matice" a od
se innost „sboru"
práci, kterou
již
ledna 1831. datováno jest toto provolání, jímž
sboru ustanovili
jeden
vyteno za
musejní nerozpakoval se nikterak schváliti
kládal novou literární pokladnici za
Dne
nad
slovníku encyklo-
nyní octlo se mezi jinými, ano
— výbor
musejního
že co bylo
— vzdlání
tohoto provolání již dne 14. bezna.
oprávnnou
sboru
si
v
této
píin.
té
za pravidlo, že stídav každého roku
nazývaje se
jednatelem bude konati všecku
zpráva nové pokladnice bude vymáhati.
maní a opatrování vlasteneckých starání se o všecky
doby
Obtovní lenové
dar
a
píspvk
Pijí-
do Matice,
poteby bžné, zapisování všeho dleži-
278 tého do „knihy Matiné" bylo úkolem jednatelovým; ježto vci dležitjší, jako ukládaní jistin, ustanovení, na a jak se ouroky obraceti mají, zstavily se na rozhodování celému sboru.
Jungmann byl prvním jednatelem dívaje se s citem rozechvlým rzným píhodám pi poátku i zde nesnadném. Ježto štdrost nkolika pedních pán; zejména knížete Kudolfa Kinského, obradovala srdce viných vlastencv, nebyly nadje jejich zvlášt prvního roku hrub vlastenecky
vyplnny,
mnohá
urození
ježto
léta
neurození nevšímali
i
toužebn oekávaného;
Fr. Palackým, jenž s pojednáním o literatue
list
sepsaný
eské
rozeslal
neml úink
se šlecht a vyššímu duchovenstvu,
Za
závodu po
si
ani zvláštní
žádaných.
první rok pistoupily toliko 32 osoby, mezi nimiž ovšem
byli šlechtití
obecenstvo
lenové výboru musejního
ostatní
tém
ani
ústavu. Jedné však radosti srdci prvního jednatele,
i
pední
nepovšimlo
upímné
si
spisovatelé;
vlasteneckého
dostalo se vlasteneckému
an vidl nkteré chudé jinochy
stu-
ochotn do pokladnice vlastenecké peníz dobytý úsilím svým. Zapisuje nejstarší píbhy „Matice eské" v „knize Matiné" Jungmann zvnil tam i tuto radost svou: dující pinášeti
„S srdeným pohnutím studující
zajisté patiti bylo
nkteré jinochy vyuováním
na chudé opravdu
dítek po domích vydo-
byté peníze na základ Matice pinášející."*) Chtíce získati „Matici" usnesli se o to, že oslaví
1832.
slavnost
jazyku
Pední
kojíce se té
eskému
slavil „veliký
vyšších míst údové sboru
císae Františka, ježto pipadala na den
letého panování
bezna
píze
svým zpsobem památku tyiceti-
spisovatelé
eští
1.
opvovali vzácnou
doby nadjí, že pomocí vlády zemské
dostane se místa ve školách.
den" vzletnou ódou
I
Jungmann
^v Hlasích vlastencv":
„Óí to jméno slaví v rozložitém poli?" Jakož pak Matice
té. doby
ješt nemla dostatku vydajných penz ukládajíc všecky pi.
*)
''^' '
i\'
'
KL Nebude nezanimavé tenái, doložimeli, že první studujíci, jen% k Matici pistoupil, byl Vácslav Štulc, tehdy žák Jungmannv. V „knize Matiné" jest zapsán pod . 20.,>{')i»*iV o tt*
279
spvky na
a vydávajíc toliko
jistinu
celý ná-
líiroky, zaplatil
klad spanilomyslný kurátor, kníže Kinský.*)
Však nepízn. v
ani tento Stalo
dva
tím ostatní
nevdouce jak mile
loyalnosti
nemohl
v msíci máji
se
kancelái najednou
k. presidialní
c.
„Matice eská."
dkaz
pak
r.
zprostiti Matici
1832., že censura
zapovdla
užívati slov
Té doby Palacký
byl na cestách.
dové
Jungmann a
sboru, Jos.
Polekaní
Svat. Presl,
co initi ekali jeho návratu. I nemeškal Palacký,
do Prahy, dotazovati se nejvyššího purkrabí,
vrátil se
která by byla
píina nenadálé zápovdi. Hrab Chotek
kojil jej
odpovdí, že
Matici.
Avšak pes
s
upo-
vyšších míst nepišlo naízeni proti
toto
vysvtlení sekretá
pi
c.
zem-
k.
ském gubernium stál pi zápovdi. Když za tou píinou Palacký došel opt k nejvyššímu purkrabí dne 11. ervna prose za ochranu Matice, znamenal ovšem z rozmluvy, že u vcech vyšší policie hrab Chotek není
dvrníkem
nmu
tvrd
hájil
vlády Vídenské, ježto jeho sekretá proti
mínní, že Matice
povolený, s nímž se tedy nakládati tajnou a zapovzenou. Vida
chyte
užili
jména tohoto
zpravujícího, slov.
se
Hrab
vc
má jakožto
proti ní, uvolil se
a
zákon zízena. Tím odvráceno
jméno na
as
zmizelo
píznivým, že od
''" ,u<
z
veejných
eských"
uznal,
jest
po
'\ÍBÍ61 sice
nebezpeí
hry, však Matice
musejním. Zdálo se
*)
ji
veejn tchto
Sám nepátelský sekretá pak
že „pokladnice na vydávaní dobrých knih
j,,^,
jménem sboru
že napotom nebude užívati se
zachránila,
s
se spolenosti
pak Palacký, že nepátelé Matice
Chotek ochotn schválil tento prostedek, jímžto
ohlášení a provolám.
závod
od vlády ne-
jest spolek
mla
nkterým
té
se
valící
protivníky
údm
jazyku
i
na mladistvý v samém
ln
eskému nehrub
doby, co Matice založena,
píze
obe-
Spanilomyslný skutek kn. Kinského zbudil nadšeni i v mysli „Byli jsme šastni s Matici, že ... p. knize M.) sám zapravil! Kinský outraty za vytištni Hlásíí (110 zl. Vivat a dej vice takových ech!" piše dne 12. bezna
Jungmannov:
C
bh
1832. A. Markovi.
vt>í
íjííí
:
280 museum k
censtva obrací se od Matici všelikých
museum krom
že
ní,
výhod poskytuje nemajíc
z ní
tobo
samo prospéchu
Tak
nižádného, ano spolenosti musejní že po Matici nic není.
píkrými slovy mluvil
Palackému Max
o Matici
Millauer, za-
Palacký vyvraceje marné
tímní jednatel spolenosti musejní.
jeho námitky proti Matici a obávaje
se,
aby Millauer smýšlení
podobného v musejním výboru nešíil,
obrátil
se
drazným
ku presidentu Kašparu Steraberkovi stžuje
listem
museum
na takové smýšlení, jímžto se
mínky zdárného
lásky
trvání,
totiž
Hrab
obecenstva vlasteneckého.
trpce
si
zbavuje jediné pod-
a úinlivého úastenství
Šternberk jsa ovšem pro-
tivníkem všech strannických piklv vyslovil se velmi dfttkliv o
ei
Millauerov
a snad '"-
i
slíbiv
pomoc
u výboru musejním
svou,
samém
kdyby
se opakovala
ozvala.
Prese všeliké zlomyslné i malicherné týrání sbor musejní
hledl
si
literatury
pevn eské
výboru musejního pejal od nabyl orgánu, požívajícího
sám
octl se
První krok ku podporování
úkolu svého.
uinil tím, že asopis musejní r.
již
se svolením
1832. za orgán svj,
ím
sbor
nemalé vážnosti, asopis pak
na základ zcela pevném.
Vydávaní asopisu pak osvdilo se velmi prospšným spojujíc obecenstvo stále se sborem, aniž
pak vymáhajíc ná-
klad
velkých, ježto
zcela
zdarma a spisovatelé vtším dílem honoráru
Také knihy spis pijatý
se již
jali
dle
i
ist
Paulického
dílo byl historický
stojník zemských
všelikou
konal
práci -svou
nebrali.
První
druhého roku vydávati.
sborem k vydání byl
léka," vzdlaný
Druhé
redaktor
prostonárodní,
„Domácí
od Antonína Jungmanna.
„pehled souasný nejvyšších
d-
dvorských v království eském," sesta-
vený Fr. Palackým. Díla vydána jsou
s
nevelkým nákladem
nepijali spisovatelé honoráru, toliko F. L. Celakovskému dostalo se velmi skrovné odmny za opravení jazyka v „Do-
mácím lékai." Jakož pak „sbor"
^'''^"'
na
vc
poli
sob
ležící
vlastn
r.
1832.
vymeném, krom oboru
vlastn
poal innost blahodárnou vykonal
s
drazem
i
dvojí
jeho, obojí velmi vážnou,
281 z nichžto
jedna literatue naší pinesla prospéch nehynoucí:
pamtní
eském
o jazyku
totiž
podal spis
rabí
a zpsobil, že Pavel Josef Šafaík pisthoval se do
nejvyššímu purk-
Prahy.
ei
Sbor musejní pro vzdlání
sám
jediný v
spoleností
vbec mu to
o
eské oprávnn
zemích koruny
eskou,
všecko,
se
cítil
ím
by
jaksi
býti
jsa
jmenovati se
povinným peovati
eskému
se jazyku
eské
a literatury
prosplo,
by
pieno. Zvlášt pak F. Palacký pesvdil nejvyššího purk-
stanovami nebylo
chápal se každé píležitosti, aby
kterak politika vlády Vídenské hledíc k jazyku našemu
rabí,
jest nespravedlivá a
dvrn
vaje
o této
nerozumná. S poátku
vci
s
r.
1832. rozmlou-
hrabtem Chotkem
by vše zevrubn se vylíilo, k emuž že by sbor musejní ovšem zvlášt ml zpsobilost i
nho
byl od
vyzván, aby se postaral o sepsání spisu pamtního, v
nov
nmž
založený
povinnost.
Palacký oznámiv soudruhm svým vybídnutí tak slibné zpsobil, že ihned spis
v
se
dílo
Uvázal
v nedtklivém díle pomáhal
velmi obratný, jemuž
sty lista
skládati se.
ceremoniá arcibiskupský,
Vinaický,
Karel
to
pamtní zaal
Jungmann.
Dne 10. dubna pijal sbor musejni eskou spis pamtní sob^ pedložený ho neprodlen nejvyššímu purkrabí ložil
samému
císai.
loží spis, jenž
*)
Pamtní
{.j t
c
_.
slíbil
vlastn pocházel
z
e
a literaturu
svj a podal pedovšem ochotn, že ped-
s
za
prosbou, aby jej
jeho vybídnutí. *)
tento spis vytištn jest v
C. mus. r. 1872. na str. 343 „Z literární pozstalosti Karla Vinaického." Jak veliké bylo úastenství Jungmannovo pi „spise pamtním," o nmž elakovský v „sebraných listech" optn mluví, („VinaKcký a Jungmann již píší na memoriálu, který nejvyššimn purkrabímu [na jeho pobídnutí] a do Vídn piiuo k císai poslán bude, týkaje se našich škol a vychováni" dne 14. bezna 1832.) možná uriti jen obecn dle toho, že o naízení daném dne 23. srpna 1816. velmi zevrubn se mluví, což mžeme piísti bez rozpak Jnngmannovi, v jehož život naízení to má ovšem pevelikou
a
i;
Chotek
pro
t.
d.
pod záhlavím
dležitost,
—
:
Spis byl
pvodn
sdlán
nmecky/ 19
282 Skladatelé spisu
as
a na ten
dosti
i
pamtního vykonali úkol svj obezele smle.
Všeliké neesti, rodící se z ne-
rozumného vyuování dtí jazykem, jemuž nerozumjí, vylíeny jsou zevrubn, živé ano místem se návrhy, kterak
ád
vyuovací
krotké
Z tchto
zavésti.
tužby
byly
i
drasticky a podávají
by se mohl spravedlivjší a prospšnjší jejich
návrh
pedních
národní
jde najevo, jak
vlastenc
tehdejších-
nmina
Skromní žadatelé pestávají vbec na tom, aby gymnasiích
žádajíce
tíd
tvrté
vyuovacím na školách
jazykem
zstala
vykládalo
eštiny.
i
Kovnšž tak universita zachovala by ráz nmecký, jazyka eského
stolice
mli by
mla
by
škole vyslovují pání, aby se tam
nov
f,.^.
toliko
se zíditi jinak a bohoslovci
se cviiti v prostonárodním slohu
v Rakovníku
na
esky a v rozliných
na pomoc
se užívalo
i
ješt ve
aby se náboženství
toliko,
gymnasialní
pedmtech aby
hlavních
esky
eském. O
jediné
uilo, o škole reální
zízené.
Vroucí tužby upímných vlastenc provázely žádost sboru
musejního.
„Kýž nebe Kinskému a Chotkovi taková
slova na
jazyk nebo do péra dá, které by srdce mocnáovo k dobrému
zbožn
pohnuly," volá
kovskému,*)
zvdv
J.
V.
Kamarýt v
list
k
F. L. Cela-
od tohoto pítele, že „kníže Kinský a
k samému císai skrze utištný náš jazyk promluviti a jemu tu vc
nejvyšší purkrabí sami v jakémsi memoriálu hodlají
na srdce
vložiti."
Všeliké
nadje jsou
i
tehdy trpce zklamány.
roku minulo, nežli sbor došla zesnul a
podepsané
odpov;
teprve za jeho nástupce dáno hr.
Chotkem dne
19.
Pl
tvrtá
císa František zatím
žadatelm vyízení,
íjna 1835.
Bylof zajisté smutnou povinností pímému, bystrému a
dobromyslnému Chotkovi, když musil podepsati dlouhou kroucených vytáek a smlých
tvrzení, jichžto
adu
krátký smysl
mnohé vci, za které sbor žádal, již se provádjí, v ostatních pak že nemže se nieho mniti. Bylo pak byl ten, že prý
*)
V
listž
dne
13,
února 1832.
;-
í
rni
ryr^,— .-íí;'*"-^^"'
283 jakousi osudnou
ironií,
vc, kterou
že jediná
odpov slibovala
žadatelm, bylo naízení direktorátu gymnasialnímu, aby se
piln šetilo povstného dekretu daného
Mnohem šastnjší
tém
touž
23. srpna 1816.*)
bylo druhé pedsevzetí,
dobou ve prospch
které sbor
a
eské,
literatury
ovšem
jenom soukrom provedl. Veliký uenec Pavel Josef Šafaík, professor
pi gymnasium Novosadském, nemoha
snášeti déle
trapného postavení ani dokati se povolání do Petrohradu
od nkolika
nadjí
let
z Berlína
mu inných,
ským F. Palackému a *)
J.
pátelm svým
vyslovil
Jungmannovi ***J úmysl
již
naplnní
slibovaného,**) ani nadíti se brzkého
Praž-
opustiti místo
Viz pílohu U.
Dne
3. listopadu 1835. Jungmann piše A. Markovi: „Na podané od Zboru našeho písmo nej P. purkrabímu [jejž (sic) byl V. p. Vinaický vyhotovil] dostali jsme vera odpov dlouhou, .
jejíž
summa jest, Dne 14.
initi."
**)
dlá bez
toho co
mže a více že nemt°iže
ledna 1836. píše pak témuž: „Naše
Vám pov-
ku praesidium aspo to vymohlo, že se gymnasia napomenula, aby ve vedlejších hodinách eskému jazyku ueno bylo. U nás p. Adjunkt tu práci na se vezme v br^^"^ doucím kursu pololetním, co jinde se stane, as ukáže." Viz pílohu V. Palackému listem 10. íjna, Jungmannovi dne 17. íjna 1832. Dne 25. íjna 1832. P. J. Šafaík psal o tom J. KoUárovi; „Já
domé zadání
***)
že vláda
.
žádosti
jsem, milý píteli, naposledy
na
myšlénce ustrnul, abych
té
padni co padni, v Praze osadil.
Psal jsem
již
se,
o tom obšírn
Palackému a na krátce Jungmannovi a prosil jich, aby mi tam njakého místa vyjednati hledli. Já úadv, hodností, bohatství a t. d. nehledám, aniž jich co evangelík v katolické Praze míti mohu; kdybych jen poctivé vyživení v Praze najíti a literatue slovenské zachován býti mohl! Nyní
titulv,
tedy
Vás,
píteli
milý a vrný,
ze své strany Jungmannovi psali
snažn .
.
.
prosím, abyste
i
Kdyby mi aspo na
Vy ti
u nkterého z pánv eských místo njakého bibliotekáe anebo archiváe, sekretáe a t. d. s hospodou (t.j. bytem) a s njakým platem vyjednati mohli! Pomyslete, co bych v Praze Naproti pracovati mohl pi encyklopedii eské, asopisu a t. d. tomu, nebudeli to vná hanba národu našemu, jestli já anebo duši i 8 rodinou svou u tchto neznaboh zahynu anebo prodám! Nebo já, píteli, nenaleznuli v Praze místa, budoucího bezna vci své rozprodám a nkam do Nmec na universitu co privátní uitel zalezu, abych aspo na nmecké zemi kosti složil, udí jestli pro na slovenské místa není!" léta
.
.
Nmcm
n
19*
284
a
své a pibrati se do Prahy,
aspo na as njaké
zde
možná
budeli
zjednati
prospch literatue naší získáním toho muže a škoda jeho ztrátou
jemu
zjednal
nastati
pedbžn
na
se
pt
plat, jejžto
nkolika milovník a
literatury naší
k tomu
Vybírání to poalo se
ped
zvlášt
p.
o
to
a
podprc
se uvolivších vybírati a p. Šafaíkovi
msícem lednem
zvlášt se vedou; protože
tom se
všickni na
msíní
let jistý
dodávati má.
nm
jaká
zase,
by musely, piinil
jednatel sborový po každé, u
a outy o
mu
„vyživeníko." „Sbor uváživ, jakový
usnesli, že
Šafaíkem
jména
jejich
1833.
dárcové
ušlechtilí
jak vbec, tak
i
Avšak pro uvamohoucích nedorozumní a
tajena býti mají.
rování všelikých z toho povstati
zjednání toto jak nejvyš-
mrzutostí letošní jednatel Palacký
šímu purkrabímu hrabti Chotkovi tak
policejnímu direktoru
i
rytíi Hochovi oznámiv pivolením jejich se ubezpeil. Šafaík
na
to
s
i
rodinou svou pijel do Prahy dne
Éádky
tyto vypravují
o
jednom
z
4.
máje 1833."*)
nejpknjších a
nej-
šastnjších skutk v djinách sboru matiního. Jakož jednání
Safaíkovo
muž bývá ských
svdí o mocné dve v pátely, k níž to jen schopen,
útlocité
rovnž
ušlechtilý
tak jest jednání pátel jeho Praž-
a opravdu vlastenecké.
Ponvadž by Šafaík
bez pomoci této pátelské tsnými okolnostmi od literatury
eské
byl
úpln odveden,
mžeme
vším právem íci, že sbor
skutkem svým Safaíka jazyku eskému dobyl**) a tím
lite-
Tak vypravuje toto „zjednání o p. Šafaíkovi" „kniha Matiná " Celý tento lánek v „knize M." psán jest F. Palackým, jednatelem
*) .!
r.
1833,
Tak
vyslovil se Jungmanu v list A. Markovi 27. íjna 1833.: Šafaík piln spisuje všeslovanskou literaturu. Úvod k ní bude obšírný a velmi dležitý; mám potšení nad tím (sic), že jsme si (ho) jaksi uvázali a eštin dobyli." Že Šafaík toliko pesthováním se do Prahy veden jest k spisování eskému, ukazuji
**)
,
—
h
tato slova v list jeho J. Kollárovi
»Vy pede vším
'''
'
—
<
jste,
tém
Sad
od 10
nejsa
Bohem nemže
let
už
daném
zapomnl esky.
býti všemohoucí; tisíc
lovk sil
a
ím jest; a jakož nemohu Dunaje bych do nho skoil, tak nemohu za Jangmannem v ;!'.;- ,j-.-ííí jA-'irr'< evnovati." dlají ho tím,
1828
27. listopadu
jak se zdá, zapomnli, že jsem já v je
tisíc
:
Novém
lovk;
okolností
stavit!,
eském
tebas slohu
285 ratnru naši obohatil o nesmrtelná díla, která
bytu svého v Praze
složil.
Zásluha
uenci osudem stíhanému
úsilím
literaturu
eskou,
nemže
muž, kteí
sboru
vysoko
se ani dost
z
pstovati
ceniti.*)
byli
krom
tí
musejního kníže Rudolf Kinský, kurátor Matice,
hrab Kašpar kovský
vlasteneckým
zjednali možnost
Úastníky tohoto vlasteneckého spolku
úd
Šafaík za po-
Šternberk, president musejní,
Kolovrat, Ant. Marek, K.
hrab Jan Kra-
Vinaický a první rok
také Jan N. Štpánek.
žité
Hned po píchodu do Prahy Šafaík poal konati dleslužby sboru samému pomáhaje Palackému mnohými
jinými pracemi, zvlášt ovšem historickými, zanesenému
zpráv asopisu 1838
,
musejního, **)
v
emž
pi
pokraoval až do roku
kdežto po odstoupení Palackého sám ujal redakci.
Zízení Matice a úastenství zprávy
Jungmannov obrat nade Od prvního poátku
její
iní v život
vše dležitjší. sbor musejní vytkl
za prapor
si
zachování istoty jazyka eského a chránní ho od nerozum-
ného purismu a nepotebného novotní jednak uznávaje, že jazyk eský, máli dosti initi všem potebám národu novo-
vkého, nemže nikterak
spustiti
se
práva jazykv živých,
vzdlávati se dále. Zásady, které Palacký v asopise musej-
ním
s
drazem
hlásal a
opatrn vykonával,
jimiž se sbor v innosti své
novým zásadám *)
i
skutkm v
svdomit té
staly se pravidly,
Jungman-
zpravoval.
píin
nebyla pravidla tato
Šafaík sám piítal hlavní, ano jedinou zásluhu v té píin dne 5. íjna 1833. J. Kollárovi „Palacký jest i mého bytu a pohodlí zde jediným pvodem" akoli v list dne 15. listopadu 1832. ješt z Nového Sadu Kollárovi psaném uznává vele i piinní Jungmannovo: „Jungmann pi tom jednání se pravým vlastencem a pítelem býti ukázal." Kniha Matiéná praví o tom pi r. 1833. „Jednatel (té doby Palacký) jakožto redaktor asopisu musejního požádal sboru, aby pomocníku jeho pi asopisu onom p Šafaíkovi slušný njaký honorár za výtené jeho práce povolen byl — první tohoto zpsobu plat z Matice eské. Sbor zmocnil jednatele k vydáni 60 zl. ve st. p. Šafaíkovi jménem honoráru na r. 1833. F. Palackému, an píše
:
;
**)
:
šmahem, což písemn kvitováno býti má."
;
286
a
nikterak na odpor,
nalování jazyka a
pro
e
s
a literaturu
vtším drazem mluWval o zdokomenší hrzou o novotáství, než inil sbor eskou. Ano vyslovil pi rozliných píle" s
zvlášt v starších spisech myšlénky o nenáhlém
žitostech,
sbližování
jazykv slovanských a
se
jich
spljniutí
jazyk spisovní, které nehledíc toho, že podobným nikdy nepovstal jazyk spisovní skutkem,
byl
jimiž stává se
— kdyby
se byly
by jazyk eský pozbyl
nkdy
mohly
státi
znakv,
zvláštních
Pirozená jakási ná-
samostatným jazykem.
klonnost ku pochybování a
v jeden
zpsobem
až pílišná ochotnost ku
pijímaní názor a mínní cizích bývala píinou, že jakkoli ve spisech svých
vbec svdomit
jazykových, schvaloval slovy
šetil ustálených pravidel
vku
u
i
dosplém
velmi
o
zdokonalení formální strany jazyka eského nejedny myšlénky, bouraly
které
vokalisaci
Nejpatrnjší toho
lenou.
píklad
„Myšlénky
Kollárova
jednání
eském
v jazyku
jest
historicky
libozvunosti
o
ustá-
známého po-
pijetí
eí
vbec,
obzvlášt eskoslovanské" do asopisu Kroku,*) ale
i
vý-
slovné schvalování ho.**)
Jsa nyní oudem
sboru, jenž
si
zachování starého, pe-'
sného jazyka pokládal za hlavní úkol, Jungmann hájí vždy a všude
s
drazem
o vzorech z
vku
základu jazykového tnluv
historického
Veleslavinského
s
nemenším obdivováním,
než jeho mnoholetý protivník Jan Nejedlý.
roku 1830.
Trnka
z
Humpolce a Vincenc Žák
evangelium "_ ''
*)
**)
'*"*'
nkteí echové v Morav jakéhosi
nového
Ano když okolo
usedlí,
z Ousobí,
jazyka
zvlášt Frant.
poali
spisovního
I. dílu svaz. III. str. 32-47. Velmi vážné v té píin jest místo v list jeho J. Kollárovi dne 14 dubna 1821.: ,Že Vaše myšlénky v pojednání o Dobrozvnku etc. (to jest vlastn „O libozvunosti jazyka" a t. d
Spis.)
SI o
srovnávají se s myšlénkami všech jasnji s t o t u m j t. Stará ven i n myslících t o h o
j i ^Ij', '^ '/'''žeština celá jest skoro vaše Slovenská. Polehku dalo
"o
j-' *'
by se to ovšem bez násilného hmotu Gotšed eských, zvlášt Nejedlého et Compagnie ale nic na škodu, dlejme co mžeme; já již dávno želati osmlil se oživovati na míst vinŠovati nebo pepilovaného želeti."
'spojování zvlášt skrze básníky. ''
hlásati
formami
—
Nebude
to
.
:
287 zvláštními J.
moravskými ušlechtného a když
Kollár jazyk
Jungmann
choutek
dle
spisovní
postavil se proti
na Slovensku
i
pistihoval
svých
dobromyslným, ale krátkozrakým
opravcm do boje napsav proti nim struné, ale jadrné pojednání „O rznní eského písemního jazyka."*) Jungmann doráží tu na „dv sob odporné strany mezi spisovateli eskými," které
dalšímu zniku literatury nemálo škoditi se vidí," na
jednu, ježto
„sob
obraz všeho
nazvati ráila, za nejvrchnjší a nejdokonalejší
psaní vystavila a nesnášeliv
i
urputn má
jen o vlas od vedoucí tam cesty se uchylují,
vením a uhlazením
vkem
dobu minulosti, kterou zlatým
jistou
té veliké silnice díti se
k tm, kteí
se
by
to
mlo"
•,
i
napra-
s
doráží
pak
ješt dtklivji na stranu druhou, „daleko škodnjší literatue naší," která
nepotebn
„od došlého nás zpsobu psaní
stupuje anebo dokonce nová
náeí
od-
v písemní jazyk uvozuje."
Stav pak stranu tuto proti urputným starovrcm, dává tmto velmi urit pednost, nebo „jakkoli tito starovrci literaturu
v pokroku jejím nemálo zdržují a
v nepohnutelný kámen se jim tohko,
obrátiti
usilují;
ji
pece
jako Niobu
kdyby
však,
ehož ovšem daleci jsou, podailo Veleslavín pravd dostihnouti, zapíti nelze, že by
a Komenských v
vždy tak ješt veliký národu a literatue jeho užitek pinášeli. Neml by eský národ spis ve tíd soustavných vd a vyššího básnictví,
ale
historickými
knihami by oplývati mohl."
táským
A
proti drobícím
snahám novo-
staví „starou literaturu naši za hlavní školu
písemního," obzvlášt spisy 16.
míst
a z prosta pouujícími
biblí kralickou, ten
vku
jazyka
tmi na prvním
poklad neocenný národu našeho."
Dojímavýmí slovy obrací se posléze k jim, kterak „svorností
a mezi
malé vci
novotám
pipomínaje
rostou, nesvorností veliké se
rozpadají."**)
*) '•*)
V. as. masej. 1832. II. str. 165. Pojednáni toto vytištno jest i pozdji ve spise: „Hlasové o poteb jednoty spisovného jazyka pro echy, Moravany a SloKterak váky" r. 1846. psobením Jana Kollára Matici vydaném
—
psobila mocná slova Jungmannova v mysli tehdejších vlastenc,
288 Pední novotái nedali se ovšem ani dojímav prosebnými slovy Jungmannovými mýliti ve svém poínání. Ano Vincenc Žák poslal Jungmannovi pojednání, jímžto lánek
uštpan
jeho
eskou
ratury*) sítá na
byla píinou, že
i
všelikého rozdrobování
vinu
probíraje
lite-
hrdost a neústupnost, která, prý,
Bernolák
s
druhy odtrhl se od literatury
eské.
Divn spoádané hlav
se celá
rozepe v ten rozum, že písemní jazyk eský, od-
rodáka Ousobského jevila
svým historickým mnohými formami od moravských a slovenských, srovnávajících se na mnoze se staroeskými, vlastn se odtrhl od Moravanv a Slovákv, proež má se k tmto starším formám vrátiti a tím si pochýliv se rozvojem
zbyté lásky lidu moravského a slovenského
Odpov
_u,.
vedla do boje
tajil,
se
tato, s nižto i
F.
opt
dobyti.
Jungmann pátelm svým
Palackého, jenž
zpsobem
ne-
velmi
svtlým i drazným, místem i velmi perným dokázal, kterak neprospsné a škodlivé jest poínaní toto novotáské.**) Byla že proti dvma Cechm pak v tom jakási podivná ironie písemní jazyk eský pošetile opravujícím a svévoln mní; cím bystrozraký Moravan neodolateln zastával tento kace ,
pyaný jazyk eský. Jungmann pak sám i pozdji vždy hájil zásad v pojednání svrchu doteném vyložených; ano v list Janu Kollárovi (26. dubna 1836.) vytýkaje mu, že dal nebezpený píklad novotáství, vyslovuje tém i žal z toho, že sám }{,.
jazyka Veleslavínského
též autoritu
pak
:
„Píteli,
vážím, ale
já
mám
Vás
srden
do Vás tu
ponkud
miluji
stížnost, že
a
oslabil
Vás sob
píše velice
novotami svými jako
Frant Slámy d. na Vorliku 10. ervence 1832. syou Jungmannovu- „Pojednáni Vašeho pana Otce o rznni našeho jazyka proniká duši a kosti; ta str. 175 a Kéž by to pojednání na každého tak pnásl. slzel jsem sobilo, jako to mé srdce cítilo. Uherští Slované majíce dost nepátel v m. arstvu chtjí se také o ty pátely pipraviti,
vidti
.^
z
listu
Josefovici,
.
i
;
*)
**)
.
.
kterým svj nátisk jedin potoužiti mohli * a Viz pílohu X. as. esk. mus. 1832 sv. III. str. 352—373.
t.
d.
289 na
genius
zlý
dráhu
ei
tím jste
Z
a
veškeré
jste
v bouích asových písemné
hlavy
na všech stranách.
Vy opt
s rozvití jste. Pište,
slabé
zviklali
Vy
psobíte.
spisovatelstvo
nám
dochované
opustili
toho posel zmatek, jehož jen
jak psal Komenský a slovenští protestanti lepší a pohrnou
opt
se
stavti
Tím kázáním,
za Vámi.
poali
chyneskou
jste
které jsem onehdy spatil,
ze
mezi
echy
a Slováky.
tom já vidím konen již záhubu obojí literatury, alespo škodu nenahraditelnou. Imeaculpa! Já také ponkud
V
uškodil jsem vážnosti našich Veleslavín atd. tvrzením svým,
nám ke
že jejich jazyk nestaí
dnešní
poteb
;
ale já
formy
jazyka od nich vzdlaného svat jsem šetil, toliko materieln
vidím,
ale
nho
z
Toho nuznou potebu ješt podnes trhati; tu ovšem lituji, že se poala i forma nezbývá a nový jazyk povstávati má, jehož po-
rozmnožiti usiloval.
jej
nic
vstání se všecky okolnosti
se psáti jak
Vy
píšete;
s nechutí
A
to jest
píina, že
mezi jiného
náeí
spisovatele
zpsobu.
V echách
píí.
se odvracujeme
Vás ne
i
nikdy nebude
již
od toho
mezi naše,
klademe, a sice
ale
náeí
ne
slovenského, jako jsou Bernoláci, ale ve fantasii utvoeného, nijaké podpory pro nás nemajícího." *)
Tak
v
mnohých
se
vkem a psobením nkdy vroucí po zdokona-
v Jungmannovi
umírnila
okolností vnjších snaha
eského; nezapel ovšem nikdy zásad, že jazyk eský jest poteben vzdlání dalšího a k nmu schopen, ale pedním úkolem stalo se mu zachování staré, pesné eštiny, ježto další vzdlávaní octlo se na míst druhém. lování jazyka
'*"*]
S radosti Jungmann oznamuje píteli
ýžíiiitže „Kollár
—
dle
P^ ^k isté eštin!
líázani
Mám
F. Sirovi 13.
posledního (jubilámího)
bezna
—
1838.,
vrátil
se
radost nad ním vtši," dokládá, „než nad
99 nezbloudilými." Velmi zanimavé jest i místo v list A. Markovi dne 2. ervna 1831.: „P. prefekt Liška poslal sem dva první zpvy Iliady své, ale tak pomíchal staré s novým, dobré s ne dobrým, že to tisknouti bylo by k hanb a ke škod literatue. Jest veliký as, aby ti páni vrátili se k biblické eštin, ano sice každý zarazí jiné náeí a uiní to pravdou, co nám Ne jedlý a consortes vystavují (sic)." Liška byl od mládl pítelem ,
,
,
.
Hankovýmv t*»uio
.
iihtíi
.^u^uó
n6 '*
Obcuje od konce
'
mu
pomáhal
asopisu toho.
vydávaní
díle,
1829. pátelsky redaktoru asopisu
r.
Jungmann
musejního
horliv
Napsal
r.
nesnadném
v
zanímavý
1830.
lánek „o eském jaayku," úsudek Lukáše Hornického (GórPoláka v XVI.
nického),
pipomínající velmi
století,
mocn
slávy jazyka našeho, an budil evnivost mocných Polákv; nejhojnjší pak bylo úastenství Jungmannovo pi asopise musejním r. 1832, ježto v nm podal krom doteného již pojednání „o rznní eského písemního jazyka" výtených pekladv veršovaných „Vyuenec
minulé
tehdy
ekv"
Klopštocka a
z
lehkou,
„K
akademických"; vlastn obrana
konen
proti
chala se vytisknouti,
z
hory"
psaných
hladkou prosou
tam
co
položena
jest
Palkoviov
Herdera, dvou
z
lánk
„o beáních
„Plivník" a
polemika
i
i
„Tatrance", ježto neostý-
posud na svtlo veejnosti nikdy
J. Jungmann jest z padlatel soudu Jungmann odmítl od sebe pošetilý útok opravdov a dstojn, beze všeliké náruživosti, jakož se slušelo na muže istého svdomí a vznešeného v národ postavení. Jsa zamstknán nekoneným „slovníkem" a spisuje rozliná pojednání a i lehí lánky do asodle poteby pisu musejního míval Jungmann i pochvílí, peovati o zprávný
neodvážilo
se,
že totiž
Libušina.
i
jazyk v rozliných spisech v
této
dob
Josef Josefovic
za hlavni
obral ''^ >m
své literární.
i
K
tomu dával
hojnou píležitost syn Josef, jenž
lehkého slohu zábavného
val
zábavných.
— jak
oíjíííí
syn
íwúoM
si
pedmt •u
Jungmannv
i
mu
vzdlávaní
sám
innosti '^ se psá-
od pátel býval jmenován, uiv se na gymnasium Lito-
mickém
a Staropražském, potom na
filosofické
a právnické
fakult v Praze s prospchem vždy výteným, dal se po ukonení studií na dráhu právnickou. Nebyl na ni veden pudem vnitním, ano suchá práce kanceláská píila se ilému jeho duchu tou mrou, že nejednou uvažoval, zdali by ji neml opustiti a dáti se jinou cestou, slibnjší. Zejména s
dvrnými
pátely otce svého
i
svými, Antonínem
a Františkem Šírém, radil se v listech opravdov,
Markem zdali
by
291
neml že
mu
by
ku
se
obrátiti
krom
uitelské, toho
,,professiie."
jiných bylo
Že
nenávidící
prefekt Petritsch
nevolil
dráhy
si
píinou
hlavní
obávaní,
jeho z té duse
otce
v dosažení místa pekážel.*) na
I tak setrval
píliš
ani
nelíbila,
a
právnické,
dráze
vábivých
se
mu
nikterak
výhled do budoucnosti
ne-
poskytovala.**)
Mladistvý
Josefovic
hledal
úední
po neutšené práci
upokojení mysli v pátelském dopisování a pstování
Bylt
tury.
namnoze
velmi
pilným
dopisovatelem
zastupuje
litera-
v tom
ím více se pohižoval v díle slovníkámén pochvilí k listm pátelským. Tu pak
otce, jenž
ském, tím míval
ilý Josefovic ochotn psával na míst otcov rozliným jeho
pátelm
'
literárním.
jsou dopisy jeho k nejdvrnjšímu píteli Antomnu Markovi, jenž i k synu tak vroucn pijako k otci; i Josefovic zamiloval si pítele otcova tak
''''f Nejhojnjší
otcovu, lnul
upímn, svoval
že
se
žádaje
mu si
všemi
se
vzájem astá vyzvání a povzbuzení k
*;
svými
upímn
posílaje
mu na
dležitostmi
nezídka jeho rady a
dílu literárnímu.
Velmi zanimavý v té piín jest list daný „dne 4. máje" bez uvádí roku, pocházející však patrn z r. 1826 ponvadž v se mladý uenec polský, Kuchaský, jakožto v Praze pítomný, což v r. 1826. pipadá. V list tomto Josefovic dává A. Markovi
nm
,
zprávy o tom, jak zaryté missi
nad studiemi k
piaristu
zášti chovají
zejm
pi
ve Vídni
uvdomlým Cechm,
Langa, referenta o gymnasiích,
i
jenž, prý,
dvorní kom-
uvádí
zejména
kandidátu
e-
podobné smýšleni objevil. „Petri," píše dále, „ouhlavní nepítel ech, svými lžemi všem pekáži a víme, že tenkráte, co Tvrdý, rada u gubernium a jiní vymohli, to OB, ten hanebnik, ošemetn, utrhav zvrhl. Kdybych tedy já chtl k (sic) professue jíti, ten by vše nasadil, jen abych jí nedosáhl a ve Vídni bych odprc nejvtších nalezl." Že psobení Petriovo zde pílišn se cení, jest samo sebou patmo. „K tomu vyhlídky jsou špatné, zstanuli v Praze, nemám nadje, že pi senát i za 12 let k njakému salarium pijdu," píše asi z r. 1826. — píteli svému Josefovic v list nedatovaném F. Sirovi do Jiína, žádaje ho za radu, zdali by se ml obrátit
skému Filipkovi velmi
**)
Ne-
—
ku professue.
292
mén dvrn nadšené
druhému
psával
píteli
smýšlení
slovanské
Jungmannovi samému
inily
v poslední tetin jeho života pítelem po milejším.
Sirovi
— vkem
sob
tém
povaha jeho
mu
pátelm
— text v
jej
láska
milým
innost jeho na poli
;
ponkud
První innost na poli literárním jevil
i
co se
ostatním
pátelm,
srdce a inily
pátely Marka a Šírá ku pekládaní
Jeví
i
píjemné stránky jeho povahy,
literárním nedosáhla však nikde míry
otcovu,
o všem,
i
Nevšední ochotnost ku
však veliké.
nému
žensky
všeliké služby zasilatelské.
k jazyku a národu zdobily jeho druhem všem mladším vlastencm
ífíí
nej-
Jose-
Josefovic pilným dopisova-
zprávy o literatue
hojné
Josefovic ddil po otci nikoli
tém
echách dlo, a konaje mu jakož
Praze a v
v
—
jeví se tu nejsvtleji.
Také pvci Slávy Dcery byl telem dávaje
Markovi
A.
rovnému*)
nenucené a prostosrden,
fovic psával zcela
mkká
Františkovi
otcovu,
v Jiín, jehožto vroucnost vlastenecká a
Sirovi, professoru
r.
—
vyšší.
1824. vyzývaje
ovšem asomr-
operních.
ku
listech
pátelm
asomrné, rovné
nadšení
nepestává povzbuzovati
jich
k
Ochotný F.
dílu.
Šír dal se opravdu neprodlen do díla a poslal po nkterém
ase peklad Radost
z toho
opery
Cosi
:
fan
tutte
(Jedna jako
byla nesmírná, Josefovic poslal
velou pochvalu,
a
neopominul vytknouti
i
druhá).
mu neprodlen nkteré chyby,
pekladatel hudby neznalý dopustil se. **) Jakkoli pak zápal Josefovicv v pekládaní oper byl mocný, neod-
jichžto
sám díla podobného. Úinnjší bylo psobeni Josefa
vážil se
literatury *) Sir .,:,í^)
.ft« -,
,,,
,
/r;;;
zábavné. byl
jenom o
„K potšení
a
Josefo vice
pi pstování
Vzmáhající se zalíbení ve tení
pt
let starší
obdivení
eském
než Josefovic.
mému Váš pevod
ke
mn
zavítal.
mu náleží; líbí se nám velmi Na mou duši, Vy jste povolaný a vyvolený! pál bych naši hodn takových vlastenc pilných a pracovitých,
Všechna chvála milý Jakubovii, siré
vlastici
jaký Vy jste. Málo hluku a pece dost musiky." Josefovic dne 8. ledna 1825. F. Sirovi.
J.
293 dležitý úkol, peovati o tení
ukládalo
spisovatelstvu
bavné
a ilý Josefovic chopil se úkolu tohoto
*),
s
zá-
nevšedním
zalíbením.
pvodní
Stvoiti na rychlo
literaturu zábavnou, bylo arci
ale vybírati a pekládati nejlepší spisy cizojazyné,
nemožné;
k tomu bylo
zpsobilých dlník.
dosti
již
chopil se Josefovic s zápalem.**)
Tohoto úkolu
Listy plnými vlastenecké
vyzýval pátely své k dílu vykládaje jim nevšední
horlivosti
toho dležitost, posílaje jim
povzbuzuje jich k
sám potebné
spisy
pvodní a
rychlé práci. Úinlivé jeho snaze podailo
se založiti jakýs spolek z pátel svých, jenž jal se pekládati
spisy oblíbeného
romanopisce
Spolek skládal se
jin Libuské byl
z
der
Ve
1
d
e.
osobních pátel Josefovicových, v kra-
jich nejvtší
fará Libuský a
již
nmeckého van
dvrný
poet: Antonín Marek, tehdy pítel jeho
Vetešník,
jeho
Šolc, ped tím kaplan Libuský, tehdy Sír a Josef a n n v Jiín dále pak Jos. C h m e 1 a (Tebický)
mladší pítel Jan
zprávce duchovní na Hrubé Skále, František
Ho
m
1 1
;
v Hradci Králové, Jos. Vlast. *)
a mladistvý tehdy
cítil nedostatek spisv zábavných v jazyku eském, Jana Purkyné V. Hankovi dne 1. listopadu 1834.: „Jest k politování, že tak málo zábavných knížek v eštin se vydává, že i ti, kteí by rádi tli (sic), nedostatkem k jinojazyným sahati jsou pinuceni. Kdyby se aspo piln pekládalo, dopoky (sic) by jakýs originální duch se vyskytl. Na taký zpsob není možná odolati knihové povodni z Nmec na echy " se co rok tužeji hrnoucí Zeteln vyslovuje mínní své o této vci Josefovic v list (nedatovaném, ale rukou Kollárovou pipsáno 25. J, KoUárovi záí 1824.): „Velmi nám zábavných spis teba, nebo naše vyšší publicum, míním všeliké sleinky a jonáky studující, pro zábavu
Jak
se tehdy
svdí
**)
Kamarýt
list
zábavu ítajíce nmeckých Tuším, že v našich asech nejlépe by se pekládání nebo skládání dobrých román dailo, nebo odbyt mají, tou se všude a rády, a což my jiného žádáme, než aby
v
eském
knh
se
se
nic nenacházejí; a jen pro
chytati
musejí.
eské knihy etly?
by
kládat. Myslil jsem,
cestopisná jiní
Scott, Schiller, Goethe,
se bráti dalo, zvlášt z prvního, ale
by
se
Jean Paul,
z
tch
básní musí básníe pe-
aby se více vlastenc sestoupilo a bibliothéka
vydala; mohli by se Kampe, Zimmermann a
novjší pekládati, aby naše menši mládež co ítati mla" a t.
d.
294 Frant.
Vacek (Kamenický). R. 1827. poaly
J.
vydávati
tyto
tiskárn
v
Vetterlovské ,
se
peklady
zpravované tehdy
sám & nemalou horlivostí též k dílu poJosefovic byl neunaveným prostedníkem mezi
V. Špinkou, jenž vzbuzoval.
druhy po celé zemi rozptýlenými, tu pobízeje do práce, tu
— ovšem
vytýkaje
pekládajícím
pátelm
nedostatky
díla.
Kterak
dodával jednak chuti k
dílu,
jednak
za dílo vykonané
se jim
—
velmi jemné
i
odmoval,
vidti z etných list
A. Markovi a F. Sirovi. Píše tomuto dne 21. listopadu 1831.:
„Butež tak laskav a vemte
do práce své „Mexika do-
si
bytí" *) a dílek po dílku ho pehlížejte a vybruste. Jestli
každý den hodinu pivstanete, dlouho ne dosti známá obyejnými nahrate a
aby
ti
Peložení
.
.
trvati
nebude a
Periody trochu zkrate a oblomte, slova
práci tu dokonáte.
lépe víte
to
si
to
t.
d.,
jak to sám nej-
pod jménem Vaším
vyjíti
musí,
páni vidli, že umíte taky co jiného než etymo-
(sic)
Mjtež tu lásku ke mn a k vci naší a dodejte k tomu!" A. Markovi pak dostav jeho pekladu van der Veldeovy
logovat. si
chuti
povídky „Divadlo
ochoty" píše celý blažený dne 27. února
z
mne uinilo jaksi ochotného vždy velmi zamraený a posupný. Otci mému také se velice líbí. To je pece vzorový sloh, z nhož se naši povídkopravci emu nauí; takových vzor se nám 1828.:
„To „divadlo
ochoty"
z
a jsem
a veselého,
posud nedostávalo a proto také ten sloh v povídkách tak bídný
Ale
jest.
pan Velde na
by, V.2
Pi
(
to „divadlo
nm (sic)
této píležitosti
z
j už
ochoty" je samorostlé, jako
žádného ouastenství neml."
dovídáme
se,
že
Jungmann sám byl
posledním revisorem slohu v povídkách van der Veldeových;
snaha vzdlávati jazyk na všecky strany nedala mati biti
si díla,
ježto
pod jeho stechou se sousteujíc
v ušlechtní vyšší
synu plnému dosti
i*)
pevn.
sice
ei
spoleenské,
i
mu
nevší-
mlo pso-
pispíval ku pomoci
dobré vle, ale nevládnoucímu jazykem
Píše pak
o
této
Povídka van der Veldeova.
innosti své
starému píteli
295 dne 15. ervna 1830.
:
„Divadlo z ochoty
picházívá, kterýž pehled,
a jsem
již
nkdy k
revisí
mi
dávno byl v rukopise
vždy opt novou radost mi psobí.
Vy jste nás všechny jadrností a obratností slohu za sebou daleko zstavili. Tam eština vbec pijíti musí, budeli vzdlávána, kde celé etl,
Vaše
jest;" dokládaje s vlasteneckým vzdechnutím:
jen trochu vláda
nám pála,
co
by
„Ó kdyby
z nás bylo!!"
.^li
Ji:.'l
'fy
rfo.
')
J..\
ÍK"Joq ÍHofa
r;i!
mfh%%Méii
Jh
^»rf-)
-^
Hlava osma. Dokoneni Slovnika (1833). — Smrt jediného syna. Jungmann prefektem pi gymnasium akademickém. Vydáváni Slovnika. (1834.— 1839.) v Litomicích Jungmann, jakož výše vyloženo, ne-
Již
náhle došel pesvédení,
že
není nadíti se odjinud zevrub-
ného
v
nm
slovnika
ohromné
dílo
—a
práce
toliko
bydlišt, hodlaje likou
sílu,
dozrál
i
svými silami;
ježto
poátek
pevný úmysl, podstoupiti
nesl
díla
k jeho dokonání by
mu
sebou plod mnoholeté
s
nekoneného obrátiti
—
vsecken
vykonání
zbývaly po
do nového
as
i
vše-
povinností
úedních.
Avšak
objevilo se
než sebe pevnjší
vle
i
okolnosti mocnji vládnou Jungmann první léta v Praze za-
zde, že
lidská;
nesen jest jednak pracemi školními, jednak nahodilými, tehdejší
dob
však
dležitými úkoly tou mrou, že velikému
dílu ne-
mohl vnovati le dobu prázdnin a sem tam nkterou
chvíli,
utrženou žádoucímu odpoinutí po namáhavé práci školní.
První rok v Praze minul, jak se toho
ješt v Litomicích nadál*), aniž mohl
Jungmann sám
jeviti
innosti na
roli
Obývaje tento rok v dom cizím, v nmžto necítil doma a zanesen jsa pracemi povolání svého, nespatil as literatury eské ani okem;**) teprve v lét 1816.
literární.
se býti
za ten
poal innost slovníkáskou v Praze došlé
jeho v díle
*)
Viz
**) List
***)
tím,
že stíhal cedulky
od starého pítele V. Bergnera. ***)
V
str.
mocn
se
podnítila,
když
115.
A. Markovi dne
témž list.
13.
ervna
1816.
jej
Zatím horlivost došel poslední
—
;
297 š^stý
—
svazek velikého slovníku polského Lindeova, prv-
ního velikého
díla slovanského
na tomto
ježto
poli,
se
mu
stalo jako svítícím vzorem.
Pesthovav se o Jakube r. 1816. do svého domu užil prázdnin k dalšímu vzdlávání slovníka s takovou horlivostí, že v dubnu msíci r. 1817. octl se již v písmen g (j).
asu
eském na gymnasiích k sepsání „Slovesnosti", zaneprázdovald mu namnoze mysl i as v letech
Vydané zatím naízení
o jazyku
a nadje jím vzbuzené vedly kteréžto dílo
Nicmén nespouštl
1817., 1818., a 1819.
se zetele
;
jej
v únoru msíci
dti, že octl se v litee
ani tehdy slovníku
1818. dává píteli Markovi
r.
H pi
slov hospodaiti
;
v-
ano úkol
slovníkáský zamstnává mysl jeho tou mrou, že jakkoli by rád vydal dílek sebraných poesií a prosy, které od pátel
svých v rukou choval, nechtl do toho pouštti
mu
„líto
se,
ponvadž
—
dává
od slovníka odstupovati.*)"
O dv
léta
pozdji
dti píteli Markovi,
—
že
dne
„po
zetel obraceti k slovníku."
17.
února 1820.
v-
dvou letech opt poíná
.
Zatím se k ostatním pekážkám, ježto bránily rychlejšímu postupování v
díle
slovníkáském, pidala nová, velmi
vážná, ježto hrozila neunavenému dlníku, že nespatí konce prací
svých.
podstupovalo
Od r. 1820. Jungmann, jehož zdraví posud šastn zkoušky velmi tžké, tém neslýchané,
poíná churavti a mine mu málo který rok zplna ve Již tehdy poínali vlastenci báti se o jeho
Než
ulevil,
pracoval dále
ped
jako kdy
s
zdraví.
**)
ani tím nedal se mýliti u velikém pedsevzetí
jak mile neduh trvalostí
živoit.
svém
touž pružností a vy-
tím.
A. Markovi, daný 24. února 1818. Kterak i vzdálenjši vlastenci stopovali zprávy o nemoci Jung-
*) List **)
mannov, dkazem
list A. Lišky, tehdy professora hiimanitniho Hankovi, dne 29. bezna 1821.: „O Jungmanna jsme se velice všickni strachovali, když nás povést došla, že velice
v Hradci
J.,
nemocen
jest,
.
.
.
proež ho mjte k tomu, aby
se vice šetil."
20
298
V
^^
záí msíci
1821. dostal se do konce písmeny
r.
L *),
naež po nkolika msících dává vdti píteli A. Markovi, že tyto prázdniny chce obrátit „na koušek slováe." Od té doby po šest let neiní zmínky v listech svých A. Markovi, kterak prospívá dílo slovníkáské dopisování jeho
mén
starým pítelem
se
zmioval, ježto nepicházely od A.
se o slovníku
Marka nové
zásilky do slovníka.
Zpráva pak, kterou po
svdí,
píteli,
píše
mu
Sluší
ovšem
této
že slovník zatím
dne 20. bezna 1828., míti
na pamti, že
dob
dává Jungmann témuž
znan
ku pedu, že „rovná praeposici pod." v léta práv minulá pipadá postoupil
upravování a vydávání historie literatury eské,
spisování,
kteréžto
bylo jednak
nemíval Jungmann pod-
Josefovic tím pilnji psával, jednak
ntu, aby
;
asté, ježto syn
rozsáhlé
zejména
dílo
1823.,
r.
1824. a 1825. jej
**^
**
zamstknávalo.
'
Léta po vydání historie literatury
eské
prošlá sluší míti
za onu dobu, v nížto Jungmann usilovnji a neodvratnji než
kdy ped tím sousteoval všecku innost svou v
ped
Ježto
tím pouštl
sáhlá, jimižto
stranu vrátiti
;
i
na
jest této
se
i
pi
slovníku.
slovníku v díla vtší, roz-
as píle jeho obracela se v jinou již pevn odhodlán nedáti se niím od-
delší
doby
od ohromného
díla,
jemuž dobrou ást posavadního
života svého vnoval, obávaje se,
aby mnoholetá práce ne-
pišla na zmar, kdyby odumel díla nedokoneného.
„Mne
od slovníka nesmí nic více odlouiti, máli ped tato mou smrtí neli celý, aspo z vtšího dílu hotov býti"
—
slova psaná dne 17. února 1829. píteli Markovi jsou heslem,
jímž
nený
v té
dob
zpravoval všecko jednání své veda neko-
spis s úsilím
vždy rostoucím
diélQ.j^
l^x.^
Ješt draznji vyslovuje myšlénku tuto o tri léta pozdji v list píteli F. Sirovi dne 1. záí 1832.: „Jest mi, když *)
nco
jiného psáti
mám
nežli
slovník, jako bych
„Od msíce zái, v kterém jsem L dohotovil, posud jsom nieho, co by k slovái náleželo, ani okem nespatil," píše A, Markovi
299 Rvatokrádež páchal; tak jsem
navykl tomu jhu a
té práci
sob ani svobodnjšího oddechu nepeju" atd. Na podzim dne 5. íjna 1831. dává vdti A. Markovi,
robotné, ano
do póly U;" o tyry msíce pozdji, dne 16.
že „pokroil
dává
línora 1832. syn Josefo vic
vdti
J. Kollárovi,
velmi piln pracuje na svém slovníku," v
nmž
slova „ves;" do konce Josefovic poítá, že
75 svazk po
a
Ku
má ješt
psáti
10 arších na listech do polovice založených
doplky znamenité do pednjších
to
že „otec
došel až do
konci téhož roku, dne
nepoítaje."
liter
prosince píše Josefovic Kollárovi
9.
opt, že „otec ve Slovníku dorazil až do „Vyslán," prý,
svazek
30.
litery
W
(V),
kterou
byl
píše,
po novém roce
a
zaal a tudy letos pes 250 arch napsal, jemu choroby asté snad pes ti msíce odaly." Dne 10. ervence 1833.
opt
píše
te
témuž,
že „otec pracuje
píše tetí svazek
Z a
ješt
Ž.
má
litery Z.
— Do
svazk osmiarchových.
—
jeho pokládali
Dílo
vatelé eští
tém
v druhé polovici
as 20
jara bude hotov."
na slovníku;
nyní stále
již
od mnoha
let
uenci a
piiovali k že
nmu
spiso-
za dílo všem spolené, dílo národní a všickni
nmu
hivnu
i
svou.
„Nejedni pátelé a milovníci literatury eské, proto,
konce
Nejdéle do
rovn potebnost
slovníka nového
nepochybn
cítili,
obraceli
k setrvání v díle všelijak pobádajíce a radou a pomocí ouinnou pispívajíce," vypravuje Jungmann sám v pedmluv k slovníku uvádje na prvním míst „v pánu zesnulého arcibiskupa Vácslava Chlumanského
k
zetel svj,
z Pestavlk,
který
jej
zvdv
od našeho
literatora
Vinaického,
tehdáž ceremoniára svého, o tom podniknutí, nabídl
menitou penžnou pomoc písai udíleti,
což
i
Bylt
po
tento
dv léta
pi
takovéto práci
se,
zna-
potebnému
až do svého bezživotí milostiv inil."
skutek
dobromyslného
primasa království
eského jediným paprskem mecenášské pízn,
jenž
ozáil
Jungmannovi mnoholetou krušnou práci slovníkáskou. *) *)
Kterak
želel
Jungmann
smrti arcibiskupa
Chlumanského, vidti
ze slov jeho v list A. Markovi dne 15.
ervna
1830.:
20*
„Mfij
!
300 Hojnjší byla ovšem pomoc od rozliných vlastenc spikteí s vlasteneckou horlivostí, ovšem i obtovností
sujících,
sbírky své lexikální, namnoze
manovi
Z
posílali.
blízka
nemalou prací uinné, Jung-
s
daleka docházely ho
z
i
takové
Professor Sedláek v Plzni propjil mu eskonraecký s poátku století faráem
vlastenecké dary.
k
slovník
užití
a
Fabr m i
pjil
ech
,
beze všech citát zhotovený
Thamova
opis
ve
žijící
slovníka
knz
Stýrsku,
nmeckoeský
piln a pracn obrácený; práce
mu
i
teprve,
K ro mus 1
ano
Janda poslal celý poádek eskonmecký
církevní
nesmírná, která by
zajisté
byla ukonení díla Jungmannova
Dostalo se
fará
dodatky rozlinými;
s
slovník Dobrovského v
kdyby ho nebyla došla
;
as
drahný
o
když práci
sám vykonal
tu již
nkdy
sbírky horlivého
pispíšila,
uitele Rožmi-
tálského Ryby, ježto zahrnovala zvlášt
spis Veleslavínových
zpsoby mluvení ze rovnž tak daroval mu syn V. M. Kra-
;
meriusa etné výpisky otce svého.
„Znamenité a vzácné" byly pídavky, o kteréž se sdlili
pátelé
piarista,
dkan
Josef Seidl,
mannv;
V.
Dominik
literární
Hanka,
K
i
n
s
ký
Berounský, starý pítel Jung--
jenž nabyl jakési obratnosti v díle slo
vníkáském pi koneném upravování druhého Dobrovského Jan ;
Ko
1 1
á
r,
dlník na
v Olomouci a
roli
Jos.
dílu slovníka
jenž poslal zejména množství slova-
kism; Štpán Leška, rovnž pilný
ním
s
spanilomyslný
,
vUhích,
kazatel evangelický
slovníkáské
;
dále Moravané prof.
Boek
Chrnla v Hradci Králové, výtení knží
Simon Vrána, fará Mirovický a nevyrovnaný Sláma; gym. prefekt Schon s katechetou z archivu
Bezdkou v
Písku poslali výpisky
Píseckého a Vodanského.
Také bratí Antonín a Jan pomáhali mu se
byli
:
Antonín,
jenž staré spisy lékaské ítal slovce z nich vybíraje a
poádaní cedulek byl slovnik
„Dej
ztratil
tytýž
nápomocen
;
i
pi
Jan pak jsa admi-
nejvtší svou záštitu a pomoc," k nimž dodává: tu práci skonil, jinak by ji no tak brzo kdo
bh, abych
dohotovil.
Nyní
pracuji
piln,
trápen tak, že ani do školy
jiti
a
bych nesmím" a
neml t.
d.
jsa
kašlem
301 mstratorem
na Turskii
piln slovce v onom
sbíral
okolí
obyejná.
Vbec z
Jiingmann
„tšil
tém
každého
se
asu vždy
njakého laskavého pomocníka u vybírání a vypisování spis a snad málo který vlastenec, aby neho bu úst národu nebo z knih vzatého k slovníku nepiinil;"*)
slovcí ze z
pak
uvádí
zejména
mladší
Macháka,
Jiínské
prafessory
vlastence,
Hansgirga, Ondráka, Amerlinga, Havránka, zlopovstného sice censora Zimm e r m a n n a, Norberta Vaka, zaniklého pozdji Hampeysa, Síra a
dále
Ant.
J a c h i m a, pozdji úedníka Lvovského, své bývalé žáky V. F.
jící,
Douchu
a m.
bylo Jungmannovi dílo do to
Hu
1
a k o v s k é h o, studu-
j.
Hojností látky od vlasteneckých
byl
J.
Štulce a Pichla, tehdy ješt
pomocník poskytované
míry usnadováno,
jisté
a
ovšem
jedin materiál, který svým duchem a svou prací
lánkem ohromné
musil proniknouti, upraviti a uiniti ústrojným
stavby své. Proto se tmito vlasteneckými pomocníky, jichžto
práce namnoze byla veliká a zásluha nepopiratelná, zásluha
Jungmannova nikterak neztenuje, a neunavená pilnost tuto
prospch
vdnosti
jsou
naší
mannovi skutky
nekoneností
tytýž
uvádla v
konci
V
i
proto,
svou
i
horliví
práci v obecný
cizí tito
pomocníci hodni
živým úastenstvím Jung-
že
osvdovaným
ježto
Koku
neplodnou
sice
Ovšem pak
obrátily.
dmysl
ježto jeho vzácný
sílili
pi klopotné
jej
práci,
obrovskou pilnost Jungmannovu
zoufalství.
1833.
ohromné
dílo
msíci ervenci byl
blížilo
se již
k žádoucímu
v druhé polovici
již
litery
Z
a v list**) ku píteli A. Marko\i vyslovuje, kterak by rád
ukonil k novému roku 1833. slovník „z již
toužím po tom
duše své.
A pání
oekávaném toto jest
byl slovník „z hrubá"
*)
hrubá.'*
„Ó kterak
konci," dokládá tu z hloubi
naplnno.
O
vánocích
r.
ukonen.
Viz pedmluvu k slovníku
str.
VI.
**) List tento neni datován, pochází
však patrn z
r.
1833.
1833.
!
302 Nesnadno pomysliti sob, jakou rozkoší oplývala mysl neunaveného dlníka vidoucího po více než
dokonané rukou svou
práci
tém
dílo, ježto
ticetileté klopotné
sílu
jednoho
lovka
pesahovalo
mu užiti podivným
Ale této radosti nedopáno okolností naplnilo chvíle,
když
pocítilo
;
setkáním
nejvtším zármutkem
jeho
srdce
se
té
nejvtší radost z díla vykonaného: do-
konení slovníka znamenáno v život Jungmannov
smrtí
jediného syna.
Hrozná
rána stihla Jungmanna dosti nenadále. Bylt
tato
aspo nedovídáme
pevného zdraví,
Josefovic
se ani z list
Jungmannových ani z jeho vlastních, že by kdy byl býval opravdov nemocen. S obyejnou ilostí dopisoval si s pátely svými, zvlášt
Jiín
Sirem v konaje
Antonínem Markem v Libuni a Františkem
s
pi tom
vcech
o
jim
i
dbal
i
vbec vlasteneckých, pátelm všeliké služby pátelrzné vci objednávané. Rovnž
jiným
knihy a
ské, zasílaje jim
tak horliv
i
literárních a
vydávání povídek Van der
zprávného
Veldeových, tše se zdárnému jejich prospívání. dráze úední
zim
r.
—
mu jutum
—
neutšené
sice velmi
—
zasvítil
Také na
mu na
pod-
1833. první paprsek píznivjšího osudu, dostalo se
vku
v ticátém tetím roce
tak
Dne
jeho
—
skrovného ad-
eeného.*)
20.
ervna 1833. Jungmann
píše
A. Markovi, že
již také nkolik dní stoná;" dále chorob a zdá se, že za nedlouho vyzdravl, aspo se ml i sám i byl pokládán za vyzdravlého, jakýsi nepokoj duševní svdil, že netší se zdraví pe-
„Joza na chrypku (chipku)
nezmiuje
se o této
a
Nepokoj ten pudil
dešlému.
ješt
*)
.
pozd na podzim
—
jej
mocí jakousi neodolatelnou
v msíci íjnu 1833.
—
do tiché
O tomto piše A. Marek Junginannovi dne 22. íjna 1833. na ten éas významn: „Tšil sem se, že rau konen adjutum usouzeno Není to ovsem odmna pimená letm a pracím vylopotným (?) než jednak nco k upokojení mysli sloužící podadruhé tetí, což chlebem a úadem rek! — za nímž Bohdá !
!
i
sluje,
znenáhla poplyne."
i
303 Lihnn ku
píteli A. Markovi,
jakoby na rozlouenou ješt
jednou spatiti chtl ta místa, kde u vrného pítele otcova i
svého
mnohých
užil
utšených,
chvil
dob ml
domlouváním otcovým, jenž v tak pozdní
vyjížku na venek za
mén
nedal se
i
Však
píležitou *)
zdržeti
takovou
Marek sám
ani
tehdy jsa churav netušil, že by mladý pítel byl opravdu nemocen.
Teprve poátkem msíce prosince ukázala se nemoc ne-
bezpená
;
píšef
dne
Joza
jest
„Mj
rovi:
5.
prosince
nemocen na
Jungmann
Františkovi Si-
silnou katharalní zimnici."
Zdraví Josefovo horšilo se rychle naplujíc obáváním
pátelj výteného otce a dne Joscfovic rozžehnal se
ješt
z úst otce
se
štdrém
24. prosince „o
svtem.
Krátce
ped
dni"
smrtí slyšel
svého radostnou novinu, že ukonil slovník,
rozuml i radoval se.**) Jungmannovu byla hrozná; probdlé
poslední novina, jížto
Rána
srdci
záiTOutek vrhly
na lože
jej
nm
zbudily v
i
noci a
kašel krevní.
Ale mysl jeho nabyla za nedlouho khdu svého, jakož vidti z listu
Vás
dne
Jest to
ledna
zajisté
jiné dobré
na
tíží
2.
tisíckrát za
duše
hru
dkazem
r.
1834. psaného
A.
Markovi: „Líbám
pátelskou sdílnost mého ukrutného neštstí. velké utšení bolesti, když ji
lovk
ano
vidí,
sdlují a jako rozbírají, aby celou svou
jiného nepadala.
Vám
to z
druhé strany budiž
veliké náklonnosti, kterou se celý
dm
náš k
Vám
Jako já dny u Vás a s Vámi ztrávené mezi nejblažší života svého poítám, tak náš milý Josef v tušení temném
nese.
dokonávajícího života neodvratiteln
Vám
puzen byl k
by umíti nemohl leda by Vás ješt uvidl a
s
jako
Vámi
se
rozlouil." ***)
*)
piše A. Markovi dne 27. íjna „Joza náš tažen byv nevýslovnou k Vám žádosti nedal se zdržeti, aby k Vám se nevydal." O churavosti své píše A. Marek dne 22. ijna t. r. Jungmannovi „Líto mi jest, že jsem za touto
Po návratu jeho do Prahy Jungmann 1833
:
:
tla mého klcsavosti tomu mému pedrahému hosti tak málo k vyraženi a vbec k libosti býti mohl." **) Zprávu tuto máme od pani Petroviové. ***) List tento Jest odpov k listu, jejž A. Marek dostav od Fr. Širá zprávy o smrti Josefov, dne 27. prosince psal Jun^^mannovi.
!
: ;
- <j
'
-
Úastenství, kteréž nemoc a smrt syna
.
budily mezi
ctiteli
jeho, jeví se
ského a jeho pátel.
Dne
vdti Viuaickému,
dává
21.
živ
byl zaopaten a dnes je den
v dopisech elakov-
i
prosince
že „ubohý
Jungmannova L. Celakovský
F.
Jungmann mladý vera
práv osudný a
krisis
nempci
k tomu: „Pál bych, aby z tohoto vyniknul; nebyl by sic k utšení. Letos veliké nehody na dolé-
jeho," dodávaje otec
hají."
Vinaický pak, vždy velý
listem
Jungmannovi hlubokou soustrast v „Žalozpvu o smrti
Jungmannv,
ctitel
erného" (f 1834.) zpomínaje tkliv vrných bratra, miláka ech."*) Josefa
i
vyslovil
„druha Mladon,
Z listu tohoto velým citem pátelským proniknutého stjtež tu nkterá slova „Vaše hrozná ztráta jest i mou ztrátou — protož hoem svým musím kojiti hoe Vaše Ach neste, trpte, neste !
:
.
.
.
prosím tuto bolestnou ránu myslí zmužilou toho nežádám, nébrž mysli dobroduchého
!
— však lovka
ne zmužilou, a otce,
jenž
nepestává milovati toho, kterýž mu odešel a i ty, kteréž mu pozstaveny, myslí odhodlanou, jenž se snaží oddíleti se od své zlé záhubné bolesti. I já jsem Váš a máte mne dosti vzdáleného od sebe, i Josef jest Váš a máte ho tém bližšího u sebe V letošním podzimku ješt pobyl u nás v Libuni —
—
.
v
.
ach jak
si toho vážím, že neodešel bez rozlouení! že ješt svým navštívením naši krajinku jaksi posvtil. S bratrskou trplivostí pihlížel, když jsem stonal, k mému neduhu, káral mne ústn i psaním z mé opovážlivé neostražitosti Drahý Píteli když mluvím k Vám o nm, jest mi jakobych mluvil s nim. O vezmtež podíl v tomto utšeném domnní, odevzdejte se tomu snu, jako byste slyšíce mluvícího mne o nm slyšeli jej samého. Tužba mne táhne do Vašeho náruí a k Vašim pemilým drahým; ale nastojte, svátení dnové církve zbraují mi slaviti slavnost Vašeho pátelství ve Vaší rodin. Než dá Bh, že se mi udá pijíti k Vám a pak budeme rozprávti o našem výborném Josefu." Viz K. Vinaického sebrané spisy sv. I. sír. 235 „Ukrutné, Morano, tvé za dn tchto je žezlo ledva se výroní den hoe mého vracel, !
*)
den, kdys mi N
^ >.^..j
vlasti syna,
.
.
Mladon druha odala, neklamavého
vrných
sotva se jizva krutá
miláka ech, ranného ulíila srdce: bratra,
již lítým šípem ránu bodes mi novou." Vinaický postavil již ped tím pátelství svému k Josefovici pomník v básnickém list Josefu Jungmannovi ml. (z Teplice v ervenci 1825). Sebr. sp. I. st. 135.
305 Také nejmladší pokolení spisovatelstva eského vyjevilo upímnou úctu k otci tžce zkoušenému skládajíc básn na pedasn zemelého syna. J. Malý a V. J. Picek opvovali ve „Kvtech," Jan SI. Tomíek ve „Vele" smrt milovaného druha. Ježto ukonení Slovní ka znamenáno jest v život Jung-
mannov
nejvtším neštstím rodinným, oekávalo
úad
doby v
ml
možné,
okolnostech
mu
jímžto se
na
téže
povýšení, jehož jakkoli bylo jediné v jeho
málo píiny
klopotná práce
nadíti
pi koneném
se, povýšení,
upravování a vy-
dávání slovníka znamenit usnadnila.
V
msíci dubnu
r.
1834. prefekt Peti tsch roznemohl se
tžce. Jungmann jsa té doby starším professorem humanitním
námstkem
ustanoven jest Petritsch
zpráva
zemel
úadu
jeho, až
by se uzdravil;*) avšak
msíce a Jungmannovi zstala prefektského poruena až do koneného již
30. téhož
obsazení místa.
Když vypsán jest konkurs o úad prefektský, Jungmann hlásil se o propjení konené tohoto místa. Bylof
mu
píiny
z nejedné
žádoucí
:
nebo jednak zvýšil by se tím
jeho dchod, jednak stalo by se
mu
konání povinností úed-
mén
obtížným. Neml ovšem prefekt tehdejší nikterak sám vyuovati, stránka pak kanceláská vymáhala mnohem mén práce než nyní; krom toho pak ml prefekt pi gymnasium akademickém ku pomoci adjunkta, jenž vedle nahodilého zastupování onemocnlých uitel býval hlavn ních
povinnosti
písaem prefektovým.
úad
dovolával
zpravovati, let
se
Jungmann sám v
toho,
že
by
jej
žádosti
za
tento
mohl ješt nkolik
let
ponvadž by nemusil namáhati prsou od nkolika
sesláblých, ježto
by povinností uitelských, dle nichž
musí šestnáct hodin za týden pednášeti, nemohl
již
dlouho
konati.
**)
gymnasialniho dne 23. dubna, dekretem kvtna. V pípisu c. k. direktorátu dává se mu ku pomoci gymn. professor Ottenberger, syndik universitní, ^muž jednání úedního zbhlý."
Pípisem
c.
guber. dne
k. direktorátu 9,
306
•:
;
Než akoli
/ plných ticet
sloužil již
uitelem
nejstarším
asi
'
,
pt rok,
jsa té
doby
v echách a uvádl
humanitním
v žádosti své osm dekret pochvalných za zdárnou innost
mu udlených, akoli mu
uitelskou
díla
literární
dávala
estné místo mezi pedními uenci v zemi: nebyla jeho nadje, že by se
mu úadu
nejvyšší
kn
pi emž málo
i
ž
í
ra,
dostalo,
zprávy
zvyklostí
hrub
školní,
veliká.
udíleti
Bylo
úady
starou
prefektské
dbali toho, ml-li duchovní kandidát
zpsobilost k úadu.*)
Jednali
v
i
té
píin
dle téhož
zvyku, jenž propjoval vrchní zprávu gymnasií vyšším hod-
nostm
církevním nevšímaje
si
naprosto toho, jsouli k
úadu
takovému opravdu povoláni. I
tak
není
se
emu
diviti,
že
direktorát
gymnasialní
uznávaje sice zásluhy Jungmannovy nepedložil ho na prvním
míst k úadu, nýbrž dával pednost druhému humanitnímu pi témž gymnasium,
knzi ádu
cisterciáckého z Oseku,
P.
a
professoru
Antonínu Dittrichovi, asi o
dvacet
let
mlad-
Avšak pi gubernium zemském Jungmannovy položili ho na míst prvním a dvorní komissí nad studiemi pidala se k návrhu z Prahy došlému.**) šímu než byl Jungmann. nevšední
uznávajíce
zásluhy
Kterak si poínaly úady pi obsazováni míst prefelítslíých, vidti zeteln v život P. Jos. Schoena, jenž 261etý byl skuteným prefektem v Jiín. Není nám povdomo, jaké bylo té
*)
doby uitelstvo pi gymn. Jiínském ale mýlíme se sotva tvrdíce, nade vše pirovnání nejmladší v tom sboru, jehož byl pedstaveným. Viz lánek J. Rissa v as mus. 1871. ;
že P. Schoen byl
str.
39
a
t.
d.
Jungmann sám vypravuje
**)
tento
píbh
v list A. Markovi, dne 13.
listopadu 1834. „Bylo to na váhách, tak že jsem toho málo oekával. Direktor Imo loco postavil Dittricha jakožto duchovního V=''^' "
.
mne ovšem také pochváliv; to samé uinil referent gubemialni, ale per majora gubernium mne pedsadilo. U dvorské komissí dali pevahu na mou stranu a tak nevím, k dobrému i k horšímu
mn
dáno místo."
ím
psobením
stalo se, že
gubernium za-
"Winítlo návrh direktorátu gymnasialního i svého vlastního refe'*"^ renta, toho není se lze doísti v listech Jungmannových ani .Aiíí' jinde; že však musil býti hlas velmi vážný, jest samo sebou dosti zejmo. Tu pak nezdá se nám býti píliš smlé domnívati
307 jmenován
I
dvoiTií
Jungmann prefektem dekretem
jest
c.
k.
komissí nad studiemi dne 26. íjna 1834.*)
Jungmann radoval za tou píinou, že velikého díla
—
se tomuto
úad
povýšení v
mu pibylo asu k konenému
zvlášt
vyvedení
služba prefektská záleže-
slovníka, jakkoli
hlavn ve zpráv hospodáské byla mu sama sebou mén píjemná než posavadní uitelská. Píše dne 13. listopadu 1834. v té píin píteli Markovi: „Tolik aspo doufám, že k vy-
jící
dávání
Slovníka
služby
ností
nco
ztratil
více
asu
nabudu, bych
umní na
a z literního
v píjem-
i
hospodáství ze-
vnitní školské se dostal."**)
Dne v nový
jej delší
velebil
1.
úad
eí
prosince
r.
1834.
Jungmann uveden
uitelstvu
i
žákm, jemu
Jungmann
odpovídaje
dojímavými slovy cesty prozetelnosti, ježto
pedchdce
po druhé vede v obor innosti a vyslovil nejvroucnjší díky výšili
slavn
jest
svj. Direktor gymnasialní Fr. Pollner pedstavil
tm, kdo ho na
Fr.
tento
P. Antonín Poesel, uitel
úad
dve
poroueje se lásce uitelstva a dtínné
nyní
jej
Petritsche,
po-
žáctva.
pak jménem muže vysoce váženého a srdce všech; posléze pak vý-
náboženství, vyjádil
uitelstva radost, jížto jmenování
vroucn milovaného naplnilo tený žák druhé tídy humanitní, G. Ritter z celou mládež gymnasialní pronesl píhodnými city z
povýšení uitele milovaného.
Rittershainu za
slovy radostné
Slavnost svtská skon-
ila se zpíváním hymny „Bože zachovej nám krále"
ským jazykem.
*)
Potom konaly
se
latin-
slavné služby Boží s
Te
se, že sám nejvyšší purkrabí hrab Chotek naklonil váhu ve prospch Jungmannovi. Soudíme tak ze vzácné úcty a dvry, kterou se tento dmyslný státník k Nestorovi našemu o nkolik let pozdji osvdil, jakož se dále zevrubnji vyloží. O deset dni díve, dne 16. íjna t. r. Jungmann ješt psáT
A. Markovi: „Již bych rád pozbyl toho nemilého prefektování, mám na poátku roku až do boha."
jehož **)
tém
slovy vyjaduje se Jungmann o pt nedl pozdji v list témuž píteli dne 20. pros. 18B4. „Co se týká mého v prefektstvf usazení, však tím milé nepatrné v sob, jest, že pece více asu ke korrekturám dlouhého vydávání Slovníka nabyti doufám."
Týmiž
:
a
mn
308Í
Deum; odpoledne pak dovršena
celá
ho-
slavnost veselou
stinou. *)
Polehení v pracích úedních práv
když
té doby,
mu
vydávaní Slovníka nastalo, pišlo Jungmannovi velmi vhod.
Nebo
mu
akoli slovník byl „z hrubá" dokonen, zbývalo
koneném
ješt mnoho initi pi
upravování, pehlížení, do-
plování a opravování rukopisu, korrigování sazby a nad nade všecko naléhaly
íci, že doba,
na
z
tuha starosti hmotné, nejrozma-
tiskaem a knihkupci,
nitjší mrzutosti s
v nížto slovník vydával
usilovn pracoval, mohl
si
spíše
a hodinou, nyní však za celý
nových
s
potkáváme se
I
od
mže
se
právem
1834. do 1839.
r.
vyhovti nejsa vázán dnem
as neml takoka
nepoádkem u vydávání
v obecenstv.
se,
i
v život Jungmannov, ježto díve jakkoli
jest nejklopotnjší
nemlali
tó
doby v
té
oddechu,
se
omrzelos
listech
Jungman-
vzbuditi
nejedním vzdechnutím svdícím, že krušné toto
nkdy tvrd cítiti otuženým jeho rukoum. „Se slovníkem mám mnoho starostí, protože litec zdlouha sob poíná a as veliký tu jest," píše hned pi poátku — dne 17. ervence 1834. — píteli Markovi. O vlastní však
dílo dávalo se
povaze prací
záí
11.
bu
t.
svých píše o nkolik nedl pozdji
—
korrigovati,
bím
jej
r.
i
touží;
témuž, že musí „celý den
bu
k
tisku chystati."
slovníkáské tak
píše ješt
17.
Jiína: „Ten slovník mi
z
tuha,
že
bu
Ano
chvílemi
tém
tolik starostí
dne
revisí ísti,
zoufale
ervence 1834. Františkovi
dlá
—
tížilo
na
Sirovi do
a prací, že kdybych
tak daleko byl se nepustil, všeho bych tak nechal a bo-
již
*) "
:
~'i\'/ '«.*
Dle „Piager Zeitung" 1834. . 191. Nmecký list lii s jakýmsi nadšením celou slavnost, o Jungmannovi samém pak mluvi 8 velmi velým uznáním kone zprávu takto: Die Feier galt einem Manne, der im Kreise der Lehrer des Vaterlandes ausgezeichnet, im Gebiete der slawischen Literatur als Stem der ersten Grosse bewundert, von sammtlichen Umgebungen geachtet seine Verdienste mit einem Dienstposten gelohnt sieht, von welchem sich Mit- und Nachwelt wo moglich noch reichere Friichte versprechen darf." Skoupji vyslovily se eské Pr. noviny dne 4. pros.,
jimž Jungmann jest toliko „vysoce zasloužilým a každému
echu známým
mužem."
309 že posléze více hanby než
jím
se,
jest
velikému stavení dokonalou formu První,
mi pinese, tak trudno vštípiti."
takoka základní pée Jungmannova pi ukonení
slovníka byla o
tebný
cti
to,
jak
jej
vydati
Jakkoli
naií náldad.
na svtlo, kde
minulo více než
pl
vzíti
po-
století
od
té chvíle, co byla pronesena slova Dobrovského, nepozbyla
úpln
posud
platnosti:
slovníka eského."*)
ješt nedávno leji
z
ped
jmní na
„Není
Jak velikou
tím
mužm
úplného
vydání
se tato nesnáz býti zdála
vlasteneckým, vidti nejsvt-
dobrodružných jejich myšlének o tom, kterak by se
ml
slovník
vydati. Nejstarší a
nejvrnjší pítel
radil
Jung
mannovi,**) „až by ta práce konce dospívala, aby se pomoc
Stavv požádala, snad by to uinili pro pi nich nieho nedovedlo, snad by druhoslovanští šlechticové ruky své podali." (!) A F. L. Celakovský vyslovil mínní své o tom, kterak Jnngmann hodlá vydati na svtlo slovník, že „jak se mu zdá, k vydání od
P.
svou est, a kdyby se
dohotovený hodlá odeslati do
St. Petrsburku,
která všecky slovanské slovníky
vdn
pijme."
kde akademie,
kupuje a vydává,
jej,
prý,
***)
Založením Matice dalo se spisovatelstvo eské cestou,
pomoz si sám a bh ti pomže;" a tím i vydávaní „slovníka" s povtrných íší octlo se na pevném základ. Od samého založení Matice pokládalo se za pední úkol její, aby krom slovníka na-
vymuje
kterou
uného se
hrdé slovo:
postarala se o
kdy
spustil
Matice byly té
sbor
„love
vydání slovníka Jungmannova, aniž
tohoto
úmyslu;
doby ješt píliš
rozsáhlé a nákladné podnikla
;
avšak
slabé,
proež
mladistvé
síly
aby sama
pustil
se
dílo tak
sbor tehdy
poprvé cestou pozdji asto oblíbenou, že poskytoval slovníku toliko
pomoci
své dávaje
zakladatelm
spis za
cenu po-
Výhoda zakladatelm poskytovaná nemla však té doby tolik moci, aby byla Matici zjednala valný pírstek loviní.
Viz svrchu str, 92. A. Marek dne 7. února 1816. ***) F. L. Celakovský J. V. Kamarýfcovi dne *)
**)
2.
pros. 1821.
310
len
;
ano jakož pro veliký náklad na slovník nemohly se
touž dobou jiné spisy vydávati, jimiž by se touze obecenstva
po knihách obecné prospšných a prostonárodních bylo vyhovlo, *) ubývalo práv té doby, když se základní toto dílo
novoeské vydávalo a Matice tím nejskvleji
literatury
osvdila,
zpsobem
žalostným
úastenství
Protož spisovatel musil nastupovati
eském
ným zpsobem i
na jiné
nmeckém
a s
rozesílal
novinami a asopisy
k konsistoím biskupským žádaje
chovenstvu oznámily
píin velmi I
chválil
i
;
si
podporu v nesnadném
díle
léta
té
nmžto vyloživ, kterak vbec potebném a
díle
aby mohl
se
a magistrátm
schválily
pedplatitele;
nemalými nesná-
s
prositi vlád
chách a na Morav, aby slovník jeho
*)
dílo jeho du-
Podal nejvyššímu kancléi
usilovn pracoval o
zemi, vyslovil žádost,
sbírati
obrátil
Jungmann žádaje za
se
obrátil
svém.
prospšném, jehož vydávání potkává
smli
aby
jich,
ale
konsisto Litomickou v
hrabti Mitrovskému spis prosebný, v
niím
jinými,
díla
obyej-
ochotnou touže zárove na liknavost ostatních.***)
k svtské vrchnosti
po mnohá
netoliko
je
by
cesty, jimiž
svému zjednal rozšíení v národ. Napsav ohlášení
dílu
v jazyku
se
i
se
obecenstva. **)
v ten
zemských v Ce-
eskonmecký
domi-
zpsob, aby úedníci
za to nabízel
úedníkm,
ježto
Že po takových spisech obecenstvo Matice eské nejvíce toužilo, živ list P. Jana Šolce, tehdy administrátora fary Hruboskalské ped tím kaplana Libunského a pítele A. Marka; píšef dne 16. pros. 1833. Jungmannovi: „Domácí léka (Paulického, nedávno ped tím Maticí vydaný) to je ten magnet, jenž k sob každého táhne; kdo ho jen povrchn zhlédl, juž se na vjiku chytá ka: Když Matice takové knihy vyslovuje velmi
,
vydávati bude, to také pistoupím. Jen takových vbec užitených, srozumitelných prostonárodních knh a Matice eská ku podivu se zmiiže." **) Viz pílohu Y. ***) Píše Jungmann dne 12. máje 1834. A. Markovi: „Litomická konsisto, ano p. Sekretá mým jménem prosebný list jí podal, inila vru dosti tím mén ostatní konsistoe, ku kterým p. kanovník Pšina poslal ohlášení bez supplik; což já znamenaje ;
teprve se."
vera jsem všudy suppliky
Další zmínky o
rozeslal; neníli
tom nenalézáme.
pozd?
vyjeví
Bil by pedplatitele
ást výtžku
sbírali,
Odpov
nejvyššího
úelm
k
tou cestou dobytého
nejvyšším purkrabím ale v
píhodnou odinénu penžitou jakož
i
dobroinným.
oznámená Jung-mannovi
kanclée
hrabtem Chotkem byla velmi
zdvoilá,
„Nejvyšší kanclé
podstat odepela žádosti naprosto.
pijal, prý, zprávu o tomto díle s pochvalou a
peje mu
zdár-
ného prospchu. Co však se týe žádosti jmenovaného profes-
aby jeho
sora,
úad, zaež
dílo bylo schváleno
by
a pedplatitelé
úelm
k
obrátil jisté procento
sbírali se
od
dobroinným
a ve prospch úedníkv, kteí by práci tuto konali
:
mže
se
hled ku platným pedpism jenom potud vyhovti, že se presidium zemskému dalo na vli, obrátiti zetel podízených úadv a jimi obyvatelv zemských k vydávání takového díla klassického, pi emž by však nevyzývaly této žádosti
aniž braly
na se závazku, že by podniknutí
tohoto professora, aby se pedplatitelé
placené
úadem
se rozesílaly a
jemu ani komu jinému aby
Pcje-li
povoliti.
pimený
chybnosti, že Jung-mann užil
a
i
výtisky
ped-
však spisovatel,
si
této
žádosti
se nikterak ani
úadm pod-
poet návstí."
ochotn
nejvyšším kancléem podávané,
Co do
zemskými
dílo jeho schváleno bylo správci
ízeným, necha piloží
sbírali,
nemže
d.
t.
šíily.
Není po-
skrovné „pomoci"
v jeho pozstalosti není
toho stopy.*)
Tato návští vyšla koncem
jazykem
eským
a
nmeckým
i
s
msíce února
**)
r.
1834.
archem slovníku na ukázku
vytištným, jenž však ani velikostí formátu, ani úhledností papíru nedosahoval úpravy slovníka samého.
e
Dne 20. bezna 1834. sbor musejní pro a literaturu eskou povolil první peníz na Slovník. Jungmann jsa té doby sám jednatelem sboru, pedložil mu žádost, „aby ku pomoci vydání Slovníka jemu njaká summa na ouet plátkem dána byla; naež uzaveno, aby na tento rok 1834.
pe
) **;
Viz pílohu
V
2.
k nejvyššímu kancléi uvádí den 27. msíce února. žádosti
hr.
Mitrovskému Jungmann
312 vydaných penz
z
vydáno
Konen
,!'"
pedbžn
350
jemu
C. M. z pokladnice
zl.
bylo.
poátku msíce íjna 1834. dílo dlouho touoekávané objevilo se prvním svazkem i vzbudilo
žíi'bn
s
v kruzích vlasteneckých nevýslovnou radost, ano pravé nad-
Naplovalaf ovšem
šení.
díla
sama vnjší úprava velikého
již
skvlá pevyšujíc bylo vydáno.
z daleka vše, co
Nad
to
snesený a spoádaný
byla
opravdu
posud jazykem
eským
pak dkladná zevrubnost
najednou všecken poklad jazyka '
as
skromné vlastence hrdostí; na ten
!
svého
Kinský
se
upímn vdnými. Vroucn píše
o
díle
v
nmžto peliv
I nelze diviti se tomu, že radost všech
pravých vlastencv byla veliká jevíc
a skutky
díla,
spatovali
nadšenými
slovy
vlastenecký Dominik
Jungmannov dne 10. bezna 1835. njaký slovník vyjma For-
V. Hankovi: „Nevím, mže-li se cellini
Thesaurus Jungmannovi vjrovnati."
vyjádil vlastenecké radosti
z velikého
Nikdo však nenárodního
díla
tak
jadrn jako ctihodný probošt Jindichohradecký, P. Vojtch Juhn, v list V. Hankovi dne 22. prosince 1 834. „Co dávno :
mé
srdce žadonilo, to se vyplnilo ve vydávání onoho slovníka
neunavenou prací našeho pemilého pana Jungmanna skon
eného.
Potšen
svazkem nemohl jsem se dosti duchem jednoha muže tak hmotná a obrov-
jsa pivním
vynadiviti, kterak
ská práce podstoupena býti mohla; mysle,
mocnáem, abych
pro nejsem
Jungmanna knížete
z
zplodil?"
Sám vážný asopis musejní mluv (1835. str. 332) o díle tomto „ve známosti a literatury eské novou epochu" zakládajícím povznáší se nad tón stízliv vdecký dokládaje, že „Slovník p. Jungmannv obecenstvu již známý
ei
sám se v nevyrovnané
cen
naší literatury zjevil, aniž
pak
'
Úcta a
tehdejší
již
vdnost k Jungmannovi
k tomu,
že
se
si
umínili
Úmysl
jeho podobiznou. novi, potkal
své
s
tento
dávno každému
ctiteli
naší chvály potebuje."
vedly pední vlastence
ozdobiti první díl „Slovníka"
když oznámen
jakýmsi zdráháním
jest
se, ježto
se
Jungmanskromné
:
313 jeho mysli zdálo, jakoby to bylo nadsazování ceny jeho díla
a neuznalost k jeho pomocníkm.*)
Domlouváním pátelským odstranny jsou všeliké poJungmannovy a první díl „Slovníka" jest ozdoben
chybnosti
podobiznou spisovatelovou, prvním
doby rytcem eským,
té
Doblerem, výborn vyvedenou.
S prvním dílem vyšla i pedmluva, v nížto Jungmann strun líí píhody svého Slovníka, vypisuje, kterak veden jest
k sepsání
zpravoval
se,
tohoto díla, vykládá zásady, jimiž
jmenuje rozliné prameny,
mu
jména všech tch, kdo *)
Již
ped ukonením
ele byl V. Hanka, a podobiznu svou
pi
á uvádí
z nichž vážil
zpsobem
jakýmkoli
Slovníku
byli nápo-
nkteí vlastenci Pražští, v jichž na Jungmanna, aby se dal malovati
slovníka
naléhali
k slovníku pipojil. Píše o tom Jungmann bezna 1832: „Nkteí zdejší PP. vlastenci
A. Markovi dne 20.
mn
domlouvají, abych se dal
malovati, tak
velice
nadsazují
cenu Slovníka mého, že i obrazu spisovatelova žádají. Bda Nevím tedy, mámli dáti mn, jestli se zmýlí v oekávání 86 pemluviti k tomu marnému postupu. Uinímli, již se naped .
.
.
stydím za tu slabost, ku které mne nevdk nutí." K otázce v tchto slovích zahrnuté A. Marek odpovdl
dvrné dne
9.
dubna 1832.: „O tom, emuž se skrovnost Vaše pílišná vyhýbá, ml jsem už v Praze hned s Vámi jednati a Vás podlé pátelské moci své nad Vámi k svolení namlouvati, ale hledaje píhodné doby poobmeškal jsem se svým úmyslem! — eknu jenom tolik: Jste Otec náš — uite radost vdným synm a se tší i s Vašim obrazem! Že tak rád zpomínáte na nkteré pomocníky své pi slovaské práci, jest ovšem šlechetnost duše
—
následování hodná, ale že ani stý
díl
pvodcem
této
zásluha jich tak vzdálená stojí za Vaší,
svtlosti na ni nepadá."
Že Hanka byl pedním
myšlénky, soudíme z toho, že všecko dopisování v té píin i o náklad na vyvedení obrazu i s rytcem Doblerem (s tímto prostednictvím probošta Juhna) u nho se sbíhalo. Tak píše Hankovi D. Kinský dne 12. máje 1835.: „Piložené 2
dukáty milerád obtuji na dkaz úcty vlastimilá Jungmanna (sic) Prosím jenom o jeden výtisk na velikém papíru." Zahradník pak píše dne 28. kvtna 1835. Hankovi: „Velmi mne to tší, že jste se o vyobrazení tvái pevýbomého Jungmanna našeho postarali Proež ku této záslužné vci, chudým jsa málo sice, ale srden rád obtuji" (2 zl. st.). Podobizna tato k „Slovníku" pidaná a D5blerem vyrytá jest nejvrnjší obraz Jungmannv
vbec
vydaný.
21
314
K
mocni. pijali
konci žádá „milých krajanv a vlastencv, aby
vdn jakoukoli
co jim podáno než
velikých
*)
vcech
i
práci a radji
tuto
k tomu hledli,
k tomu, ehož dáno není pomníce,
že u
na vli dosti."*)
Vc
památná, že touto pedmluvou urazil Jungmann muže, jenž dlal nejhorlivjším jeho pítelem V. Hanku. Jungmann praví v pedmluv na str. VL takto: „Znamenité a vzácné pídavky zdlili mi pátelé moji Dominik Kinský, Jos. Seidl, Václ. Hanka, Jan Kollár a Lesk a, prof. Boek, Chmel a, fará Vr ána, Sláma, prof. S ch o e n s prof Bezdkou a bratí moji Antonín a Jan" a t. d. V. Hankovi zdálo se však, že pídavky jeho nejsou slovy znamenité a vzácné dosti ocenny a že jméno jeho není postaveno na míst dosti povýšeném; a nemoha neb nechtje Jungmannovi samému žalosti své vylíti do srdce žaloval si jeho diivmému píteli A. Markovi, jakož vidti z této odpovdi A. Marka dne 18. zái 1835. „V stížnosti Vašnostin srdený podíl nemaje posud pedmluvy Jungmannovy v rukou svých beru, ji náležit posouditi nemohu. Jednak se ale íci dá: že tato pedmluva ona jakákoliv, nemže slouti jediné neomylné criterium zásluh Vašnostiných nebo kohokoli jiného! aniž p. Jungmann
—
Be
:
a
bu
umínil sob v ní jakousi klassiíikaci literator eských umístiti. Vašnost jako žádný jiný z uznáu od nejpednjšího Slovana totiž C. Mikuláše! Kralodvorským rukopisem mohli jste se a mžete se vykázati mezi všemi toliko Vy" a t. d. Avšak ani tento silný balšám piložený na bolavou ránu nezahojil ji nebo po sedmnácti letech nalézáme tuto stížnost opt Legisv životopise Hanko v, složeném od jeho Glckseliga „Hanka's Sammlungen waren fr den hochverdicnten Lexicographen (Jungmann) eine schátzbare und wol auch unent-
ech
;
dvrníka
:
behrliche Vorarbeit (!);die
Vorrede
nennt Hanka'8
(S. VI.)
Namenunterdenen
vieler anderer „Wortersammler." (Legis-Grckselig V. Hanka str. 58 a 59). Vidti, kterak uražená ješitnost uinila V. Hanku nespravedlivým žalobníkem ješt
•;>
í' ,r)v
"i
po smrti Jungmannov. Nebo není pravda, že by byl Jungmann jmenoval Hanku mezi „mnohými" sbrateli slov, nebyli zajisté D. Kinský, Kollár, Leška, prof. Boek a Chmela, Sláma muži, za jichžto spolenost by se Hanka byl musil stydti! Uvažuje vc chladnji byl by Hanka uznal, že i jeho sbírka byla Jungmannovi pouhým materiálem, jenž se z nemalé ásti v jiných sbírkách opakoval a že zásluha
v jednotnou stavbu
—
—
složení
rzných tch kamínk
Výitka, že by jest patrn životopisu: „Zu einer strengen Beurtheilung und Supplementirung des Ganzen (t. Jungbyla celá Jungmannova.
Jungmann k V. Hankovi zachoval nedvodná. — Osobivá jsou i další slova se byl
nevdn,
sis Bílo postupovalo pravidelným krokem dále; vycházely
tyry svazky
za rok asi
biskupská, ízená
dosti
pravideln.
Tiskárna
arci-
doby V. Špinkou, konala povinnosti tiskaské tak správn, že Jungmann, když v listopadu 1834. té
Špinka se roznemobl, opravdov obával se o jeho zdraví. dne
„P. Spinka", píše
13.
listopadu A. Markovi,
ne-
„jest
mocen na zapálení jater ... On jest mi pedležitá osoba. Takového impressora bych více nenašel." Chvála tato týkala se zvlášt bedlivé první korrektury v tiskárn, kterou
sám
jsa jazyka spisovního
dkladn všecken as
dosti
Uznání toho zstal Špinka po
pozdji Jungmann nejednou stžoval
si
Špinka
znalý vykonával.
zúplna hoden,
a
do jeho zprávy ho-
spodáské.
Mnohem s
knhkupci, kteí
kové nesnáze, „Všickni
mrzutostí
více
jej
psobilo Jungmannovi jednání
nepravidelným placením uvádli v
všecek nevrlý
že
knhkupci a tiskai a
t.
d.
jednání
jejich
z
ta-
zvolal:
jsou praví emeslníci.*)"
Že rozpaky penžité asto z tuha doléhaly na ušlechtilého kmeta, vyslovuje list jeho k V. Špinkovi:**) „Já strkám do Slovníka každý krejcar ze Salarium nuzn uspoený, celou inži z domu a kde co dobudu a nevím posud, jestli se mi to vrátí ili nic."
Z
nejhorších nesnází vytrhla jej však po-
moc Matice i vydal svdectví pravd an vykl Matice nebylo, uvázlo by
již
slovo
:
„Kdyby
dávno vydání."***) Matice pak
sama konajíc pomocí „Slovníku" poskytovanou nejdležitjší úkol
jí
mohla,
uložený octla se v nesnázích, které toliko že
vypjovala penz od
si
brala peníze
i
jistin
z jistiny základní s tím
tím
matiních,
pet.
j.
ovšem závazkem, že
Hanka niemals entschliesseu kíJnnen und so (!) ist der und materielle Werth des Jungmann'schen Slovník in der O tom oflfentlichen Meinung noch immer nicht sicher gestellt." neteba šíiti slov! slov.) hat 8ich
kritische
*)
**)
V list dne 5. bezna 18?Í7. A. Markovi. Nedatovaný koncept jest v pozstalosti Jungmannov; pochází patrn
z
r.
1836.,
ponvadž
se v
nm
praví, že Již
osmý svazek
tisknouti se má." ***)
V
list A. Markovi dne 5.
bezna
1837.
21*
316 vrátí, eho si zní vypjila. Výbor jmní Matiina, po nkterém zdráhaní
po vydání SlovníkajistÍD musejní,
písný
se schválil
strážce
prostedek „Sborem^' navržený, jediný, jímžto se
pedsevzaté mohlo
dílo
vésti dále.
Jakož vydávaní Slovníku
i
hmotné
nášelo
i
mann
za nedlouho musil pibrati
práce nepetržité nevšední
distvý tehdy
mrou si
Pomocníkem
ním o práci rozdlil.
s
svízele s sebou
vyhledávalo
:
pi-
Jung-
pomocníka, jenž by se tímto
stal se
Jakub B. Malý, jenž vynikal záhy
mu
již
mla-
oprav-
dovou snahou psáti ryzým jazykem eským, a jsa velmi pilný a zprávný v konání povinností svých Jungmannovi ne-
bím
snesitedlné sice
znamenit ulehil.*)
Jiného ješt pomocníka podailo se Jungmannovi získati
nejdmyslnjšího zpytatele jazyk, jejž Praha chovala svém Pavla Josefa Šafaík a. Bylo to
si,
ln
v
—
spanilomyslnému Jungmannovi dstojnou
odmnou jeho
aby velikému uenci Novosadskému zjednalo Vltavou, že nyní mohl užiti jeho
se
snahy,
útoišt nad
ducha a svdomitosti pi
posledním upravování velikého díla svého. Šafaík „podvolil
ku prohlédnutí rukopisu a jedné korrektue," samému ovšem velice prospla.***)
se
**) kterážto
služba dílu
*)
Jakož o vnitní zpráv pi vydávaní „Slovníka" není z Jungtém nižádných zpráv, klademe tuto slova ze Slov. Nau. (I. Jakub Malý), pocházející patrn od p. Malého„M. ochotn pijal návrh Jungmannv státi se jeho pomocníkem pi vydávání Slovníka a nastoupil práci svou (sic) slovem daleký. Práce ta byla dvojí: pedn rausilo se vpraviti do díla již v celku hotového nesmírné množství nasbíraných a vždy ješt se množících doplk za druhé musily písmeny až do R sestavené dle jiného plánu než odtud až do Ž, pepracovány býti podle tohoto posledního. Pi této práci získal si M. brzo dvru Jungmannovu v takové míe, že mu veškerý (sic) materiál svj beze vší kontroly svil. Po celých pt let vedl M. redakci doplk k Slovníku Jungmannovu, s poátku sám vše konaje, pozdji užívaje pomoci písae, kterého mu Jungmann k ruce pidal."
mannovy ruky
_r~
' "y
;
,,
**)
***)
Slova Jungmannova v
Krom
„pedmluv" k
Slovníku.
pedmluv
výše doteného nenalézáme zmínky ve spisech Jungmannových, z nižto by se mohlo souditi,
uznání vysloveného v jak
úinné bylo úastenství Šafaíkovo pi koneném
317 Neumoitelnou
vytrvalostí svou,
vrnou pomocí pátelskou eské" Jungmann pe se pi ohromném díle,
a vždy ochotnou podporou ,,Matice
máhal nesmírné i
vtším dílem byl na svtlo vydán,
tehdy, když slovník již
chvílemi
jak nesmírné jsou nesnáze,
cítil,
Ješt dne
zápasiti.
bh
díl,
jenž
ím
Již se chvála
%
který asi za
ervnu doufám,
nimiž
mu
bylo
dále tím trudnji mi
bohu a Geniovi
vlasti tiskne
Po
roku skoniti hodlám."
píše veseleji témuž píteli dne 20. lovici
s
íjna 1838. píše A. Markovi: „Dej mi
9.
dohotovit Slovník,
se býti vidí. V.
a
obtíže naskytující
bezna
pl
lét
1839.: „As v po-
že poslední, 23. svazek, vydán bude."
Mnoholeté dopisování o Slovníku s pítelem Markem koní se dne 9. íjna 1839. tmito slovy: „Posílaje tuto exemplá na holandském papíru prosím, byste jej na památku a na znamení mé k Vám za velikou pomoc ke Slovníku vdnosti pijmouti ráili." Za pt let vydáno jest na svtlo dílo pevyšující dležitostí
svou
v jazyku ratury.
vše, co
eském: Ti,
kdo
od vzkíšení po tu dobu objevilo se
si
skutek
eského
ducha
lite-
bedliv všímali vzmáhajícího se snaženi
národního a do hloubi jeho
sáhl
kámen novoeské
položen základní
umli
pohlížeti,
slavili
nadšenou vdností.
s
veliký
Nejmocnji
pvec „Rže stolisté" vzletnou ódou „Panu Jungmannovi pi dokonení Slovníka eského 1839.,"
do strun
Josefovi
veleb mistra veleslavného týmž jazykem, jehož „nesmírné bohatství objal nesmírnou pílí a umem divu hodným." „Základní hle
Tvou položen Nezmožený!
i
kámen
tu rukou,
vstala ze
eské ba Tebout
božnice
zboenin sama zbožnice jasná!
.
.
upravováni arcidíla Jungmannova. Tim nabývá zanimavosti misto v list Safaikov J. KoUárovi, daném 26. ijna 1834.: „Mj as slovník a Svtozor docela pohlcují. Ale nemže na ten
tém
as
jinak býti.
Slovník jest pro nás dležité
dílo.
Jakový by
bez mé pomoci byl, vimf já nejlépe a ví ctihodný i vysoce zasloužilý p. spisovatel (kterýž pod tíží svých mnoholiných
prací jen
že neklesá),
slova tato zevrubnji na ten
as
sám dobe"
naprosto nelze.
Vyložiti
318 Nuž bratí nad zasvceným tím národu dílem
Zpevnme
Vrn A
mluvy
žídel a
istých
v davu ve všelikém neústupn
Státi za iíífl
doby po vše
slib veliký,
stíci naší bohatých
práva
štkavé
její proti
Ohromné
luzy bujné
vymáhalo obecné obdivování, aniž do-
dílo
pouštlo vrstevníkm a jaké. Mli
útiskm
nepátel."
závisti
rozbírati kriticky, máli které nedostatky
zajisté všickni spisovatelé eští tak
asu na
se ze „Slovníka," že jim nezbývalo uznati, že
sluší
se, jimiž
mnoho uiti
kritiku.
hlasy bez výminky pochvalné
I tak
a obdivující
eské vbec vítalo dílo Jungmannovo, odvodnny. Po letech teprve vyslovil bystrý
spisovatelstvo
byly jedin
—
eského sám nadšený opvovatel slavného díla, Fr. L. elakovský*) úsudek, jehož platnost ovšem podnes trvá: „Od roku teprv 1839. slušn se honositi mžeme slovníkem, jakovým s to jest vykázati se (sic) málo který znalec jazyka
národ
—
semních
i
slovníkem sneseným ústních
tou
pehojných pramenv
z
neunavenou
pilností,
pí-
tím bystrým
a
zdravým soudem, tou pelivou svdondtostí, která šlechtila muže toho v každém jeho podniknutí. Pi veliké však úplnosti a dokonalosti nadmínného díla nemysliž pedce nikdo, by tím už veškery proudy mluvy
naší
mly
býti
a tudy pracovníkm budoucím nieho k sbírání,
brkování, zbývati nemlo. ješt dále
rozvíjeti
erstvého
materiálu,
mén
tím
starší
pokladové
vždy ješt
pomysl z
A
pibývati
bude vždy
pijatu býti do slovníka, lidských.
nejedné
Nepeteni
stránky
pak jak mnohý mimo
literatury
objevují.
ímž
zasluhujícího
veskrz použiti
pa-
Rozvíjí se a bude se bohdá
jazyk náš,
tohoto pravého semeništ
vyerpány,
aspo k
naší, noví
se to
jsou,
známí mnozí
as
od
asu
jadrný výraz
skrývá se posud po odlehlejších krajinách jako ídká rostlina
*)
Viz jeho „Pipomenuti" k manna." V Praze 1851.
„Dodavkm ke
Slovníku Jos. Jung-
319
testi
jisté píleži'
a jen pozorlivému sluchu se naskýtaje."*)
Krom upímné Jungmannovi
se
pi
zákoutí vycházeje na jevo toliko
v tajném
té
známek vznešeného
vdnosti vlastencv eských doby, když vydával uznání, ježto
slovník,
mnohým bývá
jemuž Jungmann v sk rovnosti a
cích toužeb,
dostávalo i
hojných
cílem horou-
stízlivosti své
nepiítal více dležitosti než náleželo. První paprslek šteinského
z
s
hry
Kolovrat,
jemuž Jungmann první
byl
list
a
státního díl
purkrabí, jehož vlastenecká
hrabte Františka Libkonferenního
Slovníka poslal. slova
ministra
Bývalý nejvyšší
ped mnohými
lety
Jung-
manna mocn rozehála, spatoval „v tom díle dkaz, rovnž dkladn v naukách jako v prmyslu
vlast naše
krauje." „Vaše jest
dílo," dokládá, „resultát
mnoholetých
že po-
studií
dležitým pokrokem ve zdokonalování bohatého eského ja-
zyka a korunou posavadním snahám badatelv slovanských."**) I. Hanuš ve spise „Život a psobení Frant. L. elakovského" v Praze, 1855. str. 45. výše položený úsudelc elakovského o slovníku Jungmannov dopluje v ten smysl, že prý „elakovský v tchto dobách (t j. okolo r. 1851. když „Dodavky" vydával) práci Jungmannov právem hlavn to vytýkal, že nebývá v ní vždy postoupnost rzných význam jednotlivých slov od pvodního i smyslného významu až do penesených významv
*) J.
šetena."
—
Jungmann Kolovratv dán jest ve Vidni 26. íjna 1835. dává toho vdomost A. Markovi v listu dne 3. listopadu 1835.: „Psal jsem Vám tuším, že jsem podal ruskému poslanci 1 exemplá Imperatoru, jakož i p. hrab. Kolovratu. Tento poslední mi pochlebné psaní poslal." Zanímavé jest, že Junginann s vyslancem ruským setkal se u nejvyššího purkrabí hr. Chotka, od nhož byl zárove s nim k stolu pozván; tam rozmlouvaje s vyslancem slíbil mu exemplá Slovníka, jakož vidti z tohoto listu latinského, jehož koncept zachoval se v pozstalosti Jungmannov „Excellentissime Domine Primm volumen lexici mei, quod nuper ad mensám Exc. D. Supremi Burgravii TUAE Excellentiae oblaturum me promisi, precor, ut suscipere, alterum vero exemplár Augustissimo Imperatori Nicolao, utpote signum humillimae
**) List
!
:
devotionis
meae tradere
Pragae
Octobris 1835. J. J."
9.
digneris, infimis precibus peto et supplico.
Na koncepte
není
eeno, komu
byl psán, ale z výše uvedeného listu A. Markovi patmo, že vyslanci
ruskému.
320 Jiného
bylo vyznamenání, ježto pišlo od
pl-
Císaská akademie nauk v Petrohrad dostávši prvních
noci.
svazk
tí
zpsobu
Slovníka poslala
vanský jazyk
mezi jiným slovníkem medalh.*)
mu
uznávajíc zásluhy jeho o slo-
literaturu, jichžto si
i
dobyl rozlinými spisy a
eskonmeckým, prostední
zlatou
Jungmann tomuto uznání
Jakkoli radoval se
cházejícímu od
ueného
jeho beze všeho
pímsku citu jeho nehrub
sboru
slovanského,
po-
nebyla radost
píjemného.
Sám
pipiš akademie obrácený ku „panu bibliotekái Pražského
museum Jungmannovi", vydával dosti zetelné svuení akademikové nad Nvou nepeetli ani titule knihy, kdežto stav spisovatelv zcela zevrubn byl udán; i vyvozoval odtud Jungmann rovnž skromn jako dmysln, národního dectví, že
že ani dalších stran díla píliš bedliv neskoumali a tudy jejich „uznání"
O
Vídn.
z
Kolovrata
*)
Jeho Milost pijal „toto zdailé
laskav i udlil mu
Pipiš
pízn
a uznání
Podalt Jungmann prostedkem ministra hrabte exemplá prvního dílu Slovníka císai a králi
Ferdinandovi. nosti"
pozbývá základu a podstaty.**)
rok pozdji došla Jungmanna známka
listem
podepsaným dne
dílo jeho pil1.
dubna 1837.
akademie datován jest dne 9. íjna r. 1835., avšak Jungmanna teprve dne 13. imora 1836. Smýšlení Jungmannovo v té píin jeví se velmi pípadn z tohoto místa v listu A. Markovi dne 14. února 1836.: „Že mi akademie ruská poslala prostední zlatou medaili, již nepochybn z novin vdti budete a tším se na to okamžení, když Vám ji budu ukázati moci. To jest mi v pravd milejší než jakýkoli présent od cis., ponvadž v tom jakás pochvala býti se vidí, aspo mým samomilenstvím zaslepeným oím. Mnoho však na tom sob nezakládám znamenaje, že pravou cenu aniž nedostatky slovníka snad a bez snadu ani na váhu rozsudku ti páni akademikové nepoložili netouce ani na tituli, kdo jsem a drželi mne za bibliotékáe pi Museum — Zatím jestli pedce jaké uznání vnitní ceny toho díla, jim posud jen z malé ásti známélio, est toho nenáleží samému, ale z veliké ásti jiným a nejvíce Vám, ano jste mne v zbíraní materialií tak snažn podpórovali! — mi to nelibo, že ten kousek cti jen samému platiti má a jest mi k mysli, jakobycb cizím zbožím cis.
zásilka došla
**)
!
mn
^1 ..
.
Tém
obohacovati se ml."
mn
S2t „uznávaje psobení jeho ve prospéch literatury 8
zaátení písmenou jména
mla
Tato pocta
prospch
literatury
stolce královského.
té
eské"
svého."
doby nevšední dležitost: innost ve
eské
došla skvlého uznání od samého
Jakož posud mnozí nerozumní neb
a v podezení uvádli,
ím
slabé
se
vlastenci všelijak mýlily a v innosti ochabovaly
královský
— krom
:
zlo-
eských
myslní orgánové vládní všeliké poínání „vlastencv"
osoovali
prsten
duše mezi
ml
skutek
—
nemalou váhu. ídký z této vzácné radost Jungmann upímnou toho nad míru
S té strany ml známky milosti královské, jakož vidti z listu jeho A. Markovi daného 13. máje 1837.: „U mne nemá to jiné ceny než tu, že
eské
pilnosti to
dáno a
Mnohem vzácnjší ješt s téhož
sice
ode dvora vladaova.''*)
byla pocta, jížto se
místa po úplném vydání Slovníka,
udlením
ádu
mu
koncem
dostalo r.
1839.
Leopoldova.
Tak vzácného vyznamenání nedostalo se posud ani jedinému spisovateli eskému, ano sám ád, z nhož plynulo povýšení v
ddiný
stav rytíský v
mocnáství Rakouském,
udloval se tehdy tak zídka, že jmenování skromného uence eského zpsobilo mezi vlastenci radostné užasnutí, a i mezi
vci národní sob nevšímajícími vzbudilo podivení.**) Jungmannovi samému stalo se nenadálé toto vyznamenání tím zvlášt píjemným, že sám nejvyšší kanclé hrab Mitrovský dal mu o tom zprávu listem nad míru pívtivým a dvorným. „Jakožto president nejvyššího úadu, jemuž jest Jeho Majestátem svena zpráva veejného vyuování a dozor-
lidmi
stvi
ke všem ústavm vzdlávacím," psal
„kladl jsem
*) I
listu jest
mne samého
Mitrovský,
opt skromný
dodatek: „Vlastn neprav u v práci kteí i tm,
mn
ten dárek jest, ano náleží
Váš jest." Kterak u lidí všedních vážnost Jungmannova nenadále se povznesla, když Jmenován jest rytíem Leopoldovým, toho rozkošný píklad vypravuje sám v „Zápiskách" v lánku; „Utrhavý po.
té lexikální
**)
hr.
za povinnost dáti Jeho Majestátu, vznešenému
si
v tomto
mu
chlebnik."
pomáhali, mezi nimiž nejvtší
díl
322 píznivci a ochránci všelikých pedsevzetí vdeckých, toho
vdomost,
že
dležitý veliký
jste
šfastn pivedli k místu
abych vylíil dlouholeté
jsem
užil
i
národní
eský
slovník
ochotn,
píležitosti
této
a výtené zásluhy, jichžto jste
vyuovacím a
dobyli co veterán v oboru
si
tyrycetiletou pil-
nauky a zvlášt o literaturu eskou. Jest mi se zvláštním potšením, že Vašnostem tímto dvrným listem
ností
o
mohu
dáti
pedbžn
píjemnou zprávu, že vznešená
píze
Jeho Majestátu vážíc a uznávajíc nejmilostivji zásluhy Vaše
pípisem dne
30.
listopadu
mne došlým Vám ráil
Pijmte i ode mne Morav narozen,
poldova.
staroeské*) tomto
Vám
ujištní, že
Ve
má
náleží
mám
estném vyznamenání
Vídni, dne
1.
krajana
Leo-
(nebo
rodina mezi rody
nejupímnjší úastenství pi
a Vámi jakožto rektorem
národnosti velmi
od
jakožto
akoli jsem v
udliti
ádu
rytíský kíž vznešeného rakouského císaského
i
universit a
trvaje" a
t.
eské
d.
prosince 1839. hr. Mitrovský,
nejvyšší kanclé."
muže v dstojenství tak vysokém postaveného a jménem mocnáovým mluvícího, slova, jimiž est Jungmannovi inná vykládala se za est konanou národu eskému, byla ovšem spravedlivou a povznášející odmSlova
tato
nou muži, jenž za národ svj.
dkoval
po celý
Tak
sluší
vrn
život
a usilovn
A. Markovi z pátelského
úastenství
pi tomto
znamenání: „Vlastn mi ten zpsob, kterým se listové,**) kteréž
jsem pi tom obdržel,
sama; potom rád jsem, že
ponkud *)
**)
pracoval
rozumti slovm, jimiž Jungmann
to
vy-
to stalo
milejší byli nežli
a
vc
naše mladé Cechy k pilnosti
povzbudí."***)
Hrab Mitrovský nevdl, jak se zdá, že Moravan v echách jakož i ech v Morav vždy za domácího býval pokládán. V pozstalosti Jungmannov nalezli jsme toliko list hr. Mitrovského; listu hr. Kolovrata v té píin psaného není mezi spisy jeho.
"*) Tytéž myšlénky vysloveny jsou
Jungmann pi
téže píležitosti
i
v
dkuje
listu
Vinaickérau, jímž
mu
z úastenství pátelského
—
323 Že neobyejná
tato
pocta
mysli Jungmannovy dosti
i
lánku, který po letech
hluboce dojala, vidti z obšírného o vci
na samém sklonku života šlení své vyslovil
uren
pím
té napsal,
a bez obalu,
v
nmžto smý-
ponvadž lánek nebyl
„Znamení pocty," píše Jungmann, „které
veejnosti.
mn od dobrého a milostivého krále našeho dostaly, a nm nad míru píjemné byly, pedce mne z mé skromnosti se
Prsten drahý za
domácí nevytrhly. J.
M. v museum nejvyšší
I.
díl
purkrabí podal
p.
Slovníka, kterýž
—
picházel mi
co záplata velikomyslná a královská za výtisk knihy
bou daleko
mén
stojící,
více samého dárce
nežli
i
s
herce
vaz-
e-
Kížek pak ádový mn po doplnní celého exempláe udlený došel mne v takových okolnostech, že nemohl to u mne zpsobiti, co u jiného, jmenovit p. H.* zpsobil. Já byl sloužil 40 let a direktor cht necht co jiným všem inil, mn initi ped svtem musil t. by mne štící.
nejmilostivji
pro peníz zlatý
slavnému gubernium pedstavil.
s pentlí vys.
Toto an jsem krom
ouadu svého v nkterých
literárních
záležitostech platnou a ochotnou službu jemu vykonal,
na
etz zlatý postavilo, nejv. purkrabí mne osobn k tituli cis. k. rady zdání své pipojil. Mezi tím exemplá dokoneného Slovníka jak J. M. tak výbornému a mne z mladosti ponkud znajícímu ministru hr. K* (olovratovi) místo pentle znající
pednost nad kommissí studijní hr. M*(itrovskému) do rukou ode mne se dostal. Kektorem university Pražské ten as práv byl jsem. Tyto okolnosti zajisté urily udlení mn kížku ádového, pi emž mne nejvíce tšily dopisy obou i
dotených pp. hrabat, zvlášt K. (?j, jenž ten samý den ješt vlastnorun mi zprávu dal a že to za eskou knihu! Cest tu piítal jsem právem ne zásluhám svým ale píznivým 1839.: „Odpuste, milý píteli, že od bolesti maje dkovati Vti ze vzatého podílu v poct tak mi vlastn nic platná není, vzácné, tak neslýchané. Která, mne pece nad míru tší, ponvadž dobe psobí na naše
dne
své
24.
prosince
poal jsem
list,
a
Vlastence a
dkazem
jest,
jakž mi pravil nejv. P. Purkrabí, že jest a jakž mi p. hrab Kanclé
dvr Slovanm naklonn (M.*) psal,
eskou národnost
velebí."
324
:
okolnostem, nad níž
potlaena
tém
úmrtím toho
cele jest
mé
milé dcery Johanny, perly
Poslední
pedce cítil, asu pipadlým mé
kterou jsem vždy
radost,
milé rodiny."
píhod
dotýkají jedné z nejbolestnjších
slova
v život Jungmannov, smrti
dcery jeho Johanny.
nejstarší
Jako ukonení mnoholeté práce o Slovník znamenáno
jest
smrtí synovou, tak oznaila smrt zamilované dcery dovršené
vydání jeho setkavši se
s
nejskvlejším uznáním za veliké
dílo jeho života.
Johanna, nejstarší dcera Jungmannova, vynikala
ducha
i
ušlechtilými povahami
otcovým, jenž nazývá.*)
po
smrti
ležela,
a
ji
dne
nemoci Jungmann píše Markovi
její
26.
v bolestech, ano
zapírající, o jiné
ství netušili,
1839.:
pros.
po druhé, pak v rukou sebe
ji
„Jedenácte
pece
tichá její
jí
my
peující neopustila a
své nevinnosti, bohu
jeví zvlášt v listu
jest
povaha,
nebezpeen-
blížila.
víru
Umela
ve
oddané, tiché povaze, jak jen lepší lidé
k Janu
Jungmann
smrtí touto,
Kollárovi dne 5. ledna 1840. líe
rukou hluboce dojatou obraz dcery své: „Cítím
vtší
toliko
až pedposlední noc smrtelné ouzkosti pociovala
umírati mohou." Jak hluboce dojat byl
mimo
dní
hostec vlády v nohou, jedné
zbavil,
a potom náramnou rychlostí ku konci se
že
dary
i
milákem
bývala
i
v listech k Markovi svou „mladou Hanenkou"
O zpsobu její
mravními
v Boha ouastnost dobrých
v neštstí potcha.
lidí
Má Johanka
opravdov,
to
a pátel nej-
vzala
s
sebou
dobré jméno, lásku mnohých mladých pítelky a památku ctnostné á nevinné
i
svt, ani svt ten
tento
— a protož
ideál
cele pro
eské
zaní. jest
!
i
*)
ni;
odmítnouci nkolik
radji svobodnou zstávala. jíc
Ona však nebyla pro byla plna vyšších
rozumné panny.
Byla
knihy, zvášt Vaše
jí
podaných
satk
konen
spisy a z
eška, ráda ítatch opt Vaše ká-
Odpuste vsak, že já otec v její chválu se zahlubuji; to srdci zarmoucenému potšitedlno." Zármutek rodiv Z poznamenáDl na
str.
202. vidti, že
rárních záhy s ni mluvíval
i
soud
její
Jungmann na váhu
i
o
vcech
kladl.
lite-
225 zvlášt živé
líí
dvrnjšímu
list
dne 24. prosince
lety
osm dní díve
umel
doby
té
Fr. Sirovi,
daný dne
píteli,
krom Marka
26. prosince 1839.:
mj
nejmilejší dcera.
nej-
„Ped
6
nenahraditedlný syn a letos
Téhož dne
má
24. prosince
Nemohu vyžena otce ztratila. Jest to osudný nám msíc psati žalost naši, zvlášt pak mé manželky. První myšlénka !
po shasnutí ubohé Hanenky byla:
Pry
jeti,
!
daleko
jeti! ale
kam? Buto do Libun, kdež bychom uprosted Vás a Sobuto do Litoboteckého (Vetešníka) bolest svou zmírnili mic k bratru a k pátelm; ale mráz nastávající bál jsem 86, aby nám nevyspalým a rozileným neublížil; proež vysthovali jsme se ke Koni ernému do hostince, kdež jsme 3 dni pekali, abychom pípravami ku pohbu a smutným prvodem žalost svou nemnožili. Byl prvod pkný, lidí
—
— takový podíl veejný, jakož jen lepším lidem bývá. teba marné, podivným zpsobem srdce potšuje." —
množství
Což
*)
Krom dostalo
se
skvlých vyznamenání od panujícího mocnáe Jungmannovi
listu
Františka Karla, jemuž podal
pochvalného
exemplá
od arciknížete
Slovníka. **)
Zvláštní radost zpsobili Jungmannovi s jara 1836. ctitelé
jeho pod Krkonoši poslavše 8
mu darem
krásnou íši sklennou
nápisem citem vroucím dýšícím: „Vlasti miláku. Mladoni
drahý
!
—
Ctí tebe vroucn
— Cechie
vdná !"
„I v Krko-
noších srdce velé."***) Úplné tajemství, ježto ušlechtilí dár-
cové zachovávali, dodávalo celé vci zanímavosti a rozncovalo zvdavost. hledati
*)
**)
Nemoha
nikterak uhodnouti, kde by slušelo
ona „srdce velá" domníval
Na
smrt Johanny Jungmannovy
se,
že snad
složil F. L.
i
vrný
Celakovský
jeho
„Zpv
u
hrobu sleny J. J." ve Kvtech r. 1840. str. 6. S. kais. Hoheit geruhten dieses die vaterlándische Litteratur mit einem sehr niltzlichen und schátzbaren linguistischen Werke be reichernde Buch mit besonderem Wohlgefallen aufzunehmen tind beauftragten Hochst Ihren Herm Obersthofmeister in gereehter Wiirdigung der Verdienstlichkelt des Verfassers mich zu ersuchen Ihnen dieses hSchste Wohlgefallen bekannt zu geben."
Dáno v Praze
4.
dubna 1837. Chotek. *
***) Viz
Kvty
1837.
str.
8.
326 A. Marek mezi nimi a zejména že „mistrné verše" jsou jeho
ervna 1836. šastný obdaenec starému „Poslán mi jest koflík sklenný krásného díla s velmi
Píšef dne 17.
dílo.
píteli:
pochlebnými nápisy. Tento dar mi ze všech nejpíjemnjší."
Domnnku
Jungmannovu, že by byl skladatelem verš v ná-
pise, vyvrací A.
podezení
Marek
ohledu
cht necht
sebe
ke
z
cti
a radosti
listem dne 28. srpna 1836.
mrem
verš indickým
ím vc
Zatím
„Ušlechtilé
by zhotovení
odvracuji, jakkoli
sloužilo.
:
skládaných od
mn
jich
jest tajemnjší, tím
cena daru tohoto vyšší, jelikož zejmji v pouhém nezkaleném
dvod
vlastenectví
má."*)
etné dkazy vdnosti a docházely z blízka
i
z daleka,
uznalosti, ježto
od
stolce
Jungmanna
královského
i
ze
skromných píbytk horských, zdály se jeho skromné, sláv
svtské nehrub pivyklé mysli pesahovati míru štstí
skému vytenou antické závisti býti, že jest
i
volá
bohv
v šastné chvíli
— starému píteli
:
lid-
—
obávaje se jaksi
„Já
tém rád musím
pece, co se mi ješt nedostává,**) jinak bych
mn
innou." Jungmann dlouho rozmýšlel se, máli pi vzdlávaní Slovníka voliti poádek etymologický i abecední a kterak mimo radu samého mistra Dobrovského
zpupnti mohl samou slávou
Výše jsme
pidržel se *)
vyložili,
poádku
kterak
abecedního, jelikož pohodlnjšího a tudy
V. J Michl v „Ouplném literaturním letopise" v Praze 1839 na str. 288. praví, že Jungmann dostal ísi „od jednoho nejmenovaného (Polianského, uitele triviálního v Jilemnici).* Zdá se však, že dárcv bylo nkolik, nebo v listu daném v Pešti 25. ledna 1840. hlásí se „Jan Kadavý ev. slov. uitel v Pešti" co úastník: „Jsa dalece vzdálen všeho lichotného a ošemetného pochlebenství opovažuji se ješt píležitostn oznámiti, že jsem již dávno ctil a velebil Pedstojnou milost Vaši, Hlavu a Srdce všech nás Slovan, jakož jsem toho ped tymi roky tajn skromný dkaz dáti hledl co oud vlastenecké spolenosti v Krkonoších, kteráž se osmlila Pedstojné Milosti Vaší podati íši svdící^ že jest „i v Krkonoších srdce velé." Jan Kadavý byl, jak v témž list praví, r. 1836. uitelem v HeJ.
manzeif v echách. **)
V
list A. Markovi 17.
trápen kašlem.
ervna
1836.
Jungmann byl
té
doby
827 ku poteb obecné žádanjšího, ac uznával poádek etymologický za „dokonalejší a k pouení hodnjší." Aby pak
svému zjednal i pednosti prýštící se z poádku etymo„skoumatelm jazyka posloužil," zamýšlel pidati
dílu
logického a
na konci „struný etymologický pehled podle základ Dobrovského v knize Etymologicon nazvané postavených, v kterouž práci p. Fr. Lad. elakovský,
muž v náeích
ských zbhlý a o eskou
velmi zasloužilý ochotn
literaturu
slovan-
se uvázal."*)
elakovský
opravdov do práce nesnadné, jakož vidti z listu jeho J. K. Chmelenskému (1. záí 1837.), jímžto mu dává vdti, že první díl slovníku Jungmannova „etymologický na zstalosti i
dal se
cedulky vypsal;" také nalezl se v
Celakovského velký
koenv
podle
etymologický
literární po-
slovník
eský
koncovek všech ástí mluvnických uspoá-
Zpráva o slovníku etymologickém F. L. Celakov-
daný.**)
ského dostala se
do listv zahraniních, ano ruský uenec
i
vcí eských velmi bedliv si všímal, oznamoval v žurnále ministerstva národní osvty v beznu 1836. že slovník ten bude vydán co šestý díl Keppen, jenž po mnohá
léta
—
—
slovníku Jungmannova.
Slibované toto dílo Celakovského nevyšlo však na svtlo ani co
tak
doplnk
stalo,
slovníku Jungmannova, ani o sob.
zevrubný
sice biograf F. L.
Celakovského
Pro
J. I.
se
Hanuš
nikterak nevyložil.
Také Jungmannn nezmiuje vyplnní
slibu obecenstvu
Nezstaneme
asi
se nikde o
uinného zmailo
hrub
píinách, jimižto se.
vzdáleni pravdy domnívajíce se,
že nesnáze penžité, s nimiž ohromné dílo zápasilo, psobily
nejmocnji k tomu, že etymologického doplku Celakovského po
vytištní
díla
V.
Staka v
listu
*)
**)
Tak
píše
Viz
J. I.
na
Jungmannova nebylo zpomínáno. Slova F. L. elakovskému (3. bez. 1843. v .
Jungmann na
str.
VI. v
„Pedmluv" k
Slovnikn.
Hanuše život a psobení F. L. Celakovského a t
str. 64.
d.
:
328 mus. 1871
238: „asto rozprávím
str.
poteb Vašeho
velké
mlo
druhé strany
s
zdají
o se
el. nebyl tehdy ješt dokonán.
svéditi, že spis
Také
Jungmannem
s p.
etymologického")
slovníka
jak mile slovník
veliké
býti
eskonmecký by
dílo
doplnno
mlo
byl dotištn,
se ne-
prodlen pikroiti k vydávaní slovníka nmeckoeského, o
nmž
prý se
Nelze
sledního svazku již díla,
jak oznamovalo návští obecenstvu.
již pracuje,
diviti se,
že J.
Jungmann
pi vydání
dovršiv
po-
šestého roku nepustil se do
šedesátého
usnadnné bylo proež zstavil péi Antonínovi, jenž i nkterý as
kteréž jakkoli pedešlými pracemi velmi
by nicmén vymáhalo
práci mnoholetou
o toto dílo mladšímu bratrovi, materiál
ale jak
sbíral,
se
zkoušel nesnáze díla v oboru letech,
sob
Ant.
Slovník Jos.
míry doplkem Jakkoli
díla
Jungmann Franty
se
stal
Jungmann v tch
nebo po nkolika
cizím;
se vydávati slovník
postoupil
Jungmannova.
mu
hojný materiál
skutkem do
tímto
—
letech,
opravdovji
tím
dále
když Josef Franta (Šumavský) jal
nmeckoeský, svj.
ím
zdá,
;
jisté
kde se slovník vydával,
pracemi a starostmi nejrozmanitjšími až do umdlení byl za-
mstknán, shledáváme nicmén
i
v
této
dob,
že
horlivost
mu díla. Když do íma*) vyhle-
vlastenecká a ochotnost pátelská pimnožily s jara
r.
1837. Palacký vydal se na cestu
dávat a sbírat žádosti
pramen k djepisu eskému,
uvázal se
k jeho
Jungmann zatím ve zprávu asopisu musejního. Druhý
a tetí svazek toho roku byl vydán jeho péí.
Sestavování
a poádaní musejníka, ježto spolupracovníkv bylo po ídku, vymáhalo dosti práce, jakož sob Jungmann píteli Markovi dne
1.
ervna stžuje
:
„Já sebral druhý svazeek Musejníka
v nebytu zde Palackého, ale ke tetímu ješt
sám pak
psáti
Slovníka a
sob *) f,
t.
v stavu d.
a
již
(sic)
jsem
nemám
dosti,
nejsem pro neustálé korrektury i
z
co podniknouti slabšími den
nedovuji Že se silami."
taktu vyšel a
po dni
Dne 25. bezna 1837. Jungmann píše Markovi: „Palacký odjev do Éima na pl léta zanechal mi Redakcí Musejníka; proež toužebn prosím o pomcky Vás i Jiínských pán."
:
929 Jungmann pi zatimním ízeni asopisu musejního zpravoval zplna zásadami Palackým v platnost uvedenými, neteba
Pece vsak
dokládati zvlášt.
neušel zúplna píkrého soudu;
a soud ten vynesl jeden z jeho dávných ctitel, F. Lad. Ce-
Jungmann do asopisu musejního V. Han
lakovský. Pijalt
kovo pojednání „o eských korunovaních mincích," kteréž do oboru nauky nemnohými v
zasahujíc
echách pstované
a oblíbené nebylo arci tením širšímu obecenstvu.*) Než po-
lánkm písn
dobným
redaktoi jeho vždy
a
odborným asopis musejní,
snažili,
aby obsah
listu
se
každému
byl
vzdlanci srozumitelným, nikdy nemohli se zplna vyhnouti,
ponvadž by
A
útoišt.
pojednání
sice
vdecká nebyla
nalezla nikde
„že by Jungmann toho lovka (Hanku) nerad si rozhnval," ve své míe, musíme vyhlásiti za nespravedlivou výitku Jungmannovi innou, že by jenom z pílišné povolnosti k Hankovi byl do musejníka pijal lánek jeho. Bylt Hanka mezi tehdejšími uenci eskými pedním znalcem numismatiky
zstavujíce
proto
a jeho pojednání
zdání Óelakovského,
oboru tohoto nalézala
z
i
za Palackého
i
za Šafarika místo v asopise musejním, proež jednání Jung-
píin nemže
le úpln zprávným. elakovský in kivdu muži, jehož byl sice upímným, ano nadšeným ctitelem, mimovoln vydává skvlé, ovšem spravedlivé svmannovo v Sluší
té
SI
slouti
povšimnouti ješt
i
toho, že F. L.
dectví redaktorské innosti F. Palackého,
jemuž v
píin
té
nejednou býval kiv.**) *)
elakovský
píše
dne 31. ervence 1837.
J.
K. Chmelenskému
„Mus. as. teprv 7 arch; bude ješt tnším 1%, což tak do polovice tohoto msíce se potáhne. Pravou ohyzdou svazku toho jest
lánek
bude
o
korunních mincích pes
míti trplivost
ho peísti
—
korrekturu odložiti musel, boje se hryzeni. to,
arch silný
—
kdo
nevím; já nejmén 5krát
—
Palacký,
byl by cos takového jist tisknouti nedal, a
kdyby
mám
ml
za
pod
Však vybyly jsou, jen co já vím, dva lepši poteby se to nestalo, ale p. interimredaktor jest již té povahy, že by lovka toho nerad si rozhnval." *) Zatímní ízení asopisu musejního J. Jungmannem r. 1837. oznaeno jest památným lánkem J. K. Chmelenského „Slovo o kozí jiné
vzíti.
lánky, tedy
z nuzné
22
330 Z péra Jungmanna samého nalézáme redaktora asopisu musejního
zprávu literární o
známém
doby, když^
té
zastupoval, jedinou
obšímjš
latinském rukopise Pavla Zídka
v bibliotéce Krakovské chovaném, jednajícím
„o
dvacateiu
umní," jehož popsání s životopisem Zídkovým vydal Polák Muczkowski. *) Jungmann podávaje z Muczkowského zpráv o Zídkovi, jimiž se Balbin a Pelzel namnoze opravují, schvaluje rukopis zvlášt „eským filologm z ohledu na jména eská, kteráž spisovatel k latinským terminm namnoze piinil"
Také ujal P. J.
unavené
Od
p.
když redakcí po odstoupení F. Palackého
Jungmannovy: peložené jím
píle
„O
nání
1838.,
r.
Šafaík, nalézáme v asopise musejním
kamen
povstání povtrných
Z
pojed-
moského.
a pítoku
Maceroniho, anglického plukovníka.
stopu ne-
ruského
z
bibliotéky dlja
tenija." **)
Poslední tento píklad vydává vzácné svdectví
vlastenecké
ochotnosti
Jungmannov, jenž
stáí zavalen jsa pracemi hati
pátelm
pomoci
v
nmž
tento
potebným neštít let již
„panenský"
doby
kritika
našeho,
té
*)
nepstoval.
pvec
redaktora
ím
**)
se ani tako-
vylíil
i
obraz ped-
asopisu musejního, Fr. Palackého, dokládaje na ospravedlnni své: „Tyto ádky o výteném spisovateli tomto bychom do asopisu toho nekladli, aniž by tomu skromný náš pan redaktor byl svolil; že však svazku druhého a tetího redakcí náš vzácný vlastenec pan prefekt Jos. Jungmann proto na se vzíti se uvolil, že pan Palacký as pt msíc v za píinou historického bádáni meškati musí, bylo nám páno své upímné mínni o tomto slovutném muži zde pronésti." Viz as. esk. mus. 1837. III. 225.
ního
!
u vysokém
nejvážnjšími nezdráhal se pomá-
literní
vých obor, jichžto po mnoha kritice,"
ani
Viz
as. esk. mus.
1838.
str.
177.
******
—
Kniha tvrtá. Od vydání Siovníka do smrtí Jungmannovy. 1839
—
1847.
Hlava první. Obecný ráz poslední doby v život Jungmannov. Šastné stáí. Jungniann rektorem vysokých škol innost Pražských. Vydání Všehrdových knih. Jungniannova literární.
—
—
—
Vydáním „Siovníka" Jungmann života svého. Cokoli od té
doby bral
již
pam
mén
ped
by
bylo dosti
známému
zjednalo ehval-
sláva nemohla
co do podstaty zvýšiti a zvelebiti se.
vdn,
velikého úkolu
se,
vdnou: Jungmannova
vážné a dležité, aby jménu
nou povst a
dovršil
Jungmann
byl nyní
nadšen uznávaným Nestorem národa svého, s jeho jménem takoka srostl.*) Po nadjném jaru a klopotném lét v život Jungmannov nastala pkná, utšená jese; nižádný spisovatel eský ano
ano estný tento název
netšil se tak šastnému a klidnému stáí jako on. žeje se u
vysokém
— nejvtší
vku
kolem sebe vidl na všech
blaženost muži vznešených snah
innosti své, vidl
nadjný
život
tam,
kde
!
—
Rozhlísti*anách
hojné plody
ped ním
bývala
pouš, vidl svým slovem vzbuzené a svým píkladem utvrzené apoštoly onoho uení, jenžto vrátilo život národu
eskému. *)
Tém
sonvcl poínaje pítelem A. Markem jméno a podobná Jnngmannovi.
vsickni spisovatelé
dávají toto
22*
332 pak
Ježto
všichni
upímného
slovanští z
nemohli ani
kdo
ti,
ctili
vku
sílu
nezištn ideálním snahám!
s
nimi
nejlepší
i
a milovali „tichého genia",
k jeho zásadám,
nehlásili se
kmeta, jenž všecku til
vrní synové eští a srdce
nevážiti si
jinošského a mužského posv-
Ano
ony všední duše, ježto
i
všem hledí toliko lesklé skoápky, shýbaly neobyejnému uenci, jehož ve skromné komrce ve
paprsky vznešené
Sám poátek
pízn
své
dostihly
a milosti královské.
poslední doby
této
šíje
Juugmannovi
oslavily
vysoké školy Karlovy povolavše ho dne 22. ervence 1839.
k nejvyššímu dstojenství
universitnímu
—
úadu
rektor-
skému.
Jungmann byl údem fakulty filosofické od
podrobil
r.
university Pražské,
1817.
Pišed
z
zejména pak
Litomic do
Prahy,
hned první rok zkouškám k dosažení stupn
se
naízeným užívaje pi tom starého pi gymnasium akademickém, mohli na míst obyejných zkoušek ústních sepsati dvojí
doktorského ve
filosofii
práva professorv humanitních že
pojednání o
pedmtech
od professor
urených, Jungmann sepsal dvojí druhou
theoretické",
z
pi fakult
dissertací,
matematiky;
pojednání
schválení sboru professorského
pi fakult
mann
filosofie
dosáhl
spolu se
kollégou
svým
stupn doktora
nkdy Litomickým
P. Josefem
Fichtnerem,
filosofické
jednu „z
tato
filosofické
dne
4.
filosofie
došla
a Jung-
února 1817.
a tehdy zase pražským professorem
matematiky,
fysiky a pírodopisu.*) *) ,^^^,',,
fhul
Úedni
„historie"
c.
k.
gymn. akademického vypravuje
vc
takto;
„Die IV. Februarii in aedibus Carolinis Doctorum Philosophiae Laurea condecorati šunt... D. Josephus Fichtner et Praenob. acDoctis. D. Jos.
Jungmann, quorum
prior tentamina rigorosa
posterior e Privilegio, quo gaudent Professores humanitatis gymnasii academici, duplici dissertatione, altera e Phílosophia theoretica, altera e Mathesi hoc honoris Ukázalo se snad pi gradu dignum se probaverat." této píležitosti, o em zmiuje se A. Marek v list Jos. Jungsubiit
et dissertationem
ex historia elucubravit,
—
14. února 1820., že Jungmannovi byl Bernard Bolzano protivníkem? Slova Markova jsou tato: „Jist s uža-
mannovi dne
333
i
Dobýval si každým rokem vtší vážnosti mezi uenými tou mrou, že fakulta filosofická vyvolila jej na obecenstv v
rok 1828. za
dkana
Jungmannovi
krom
ml ten nmž
vinností
kruhu,
v
svého.
živ
Svazek
manna
i
nm
pražádné
úad
neukládaje
sice
nepiítal
váhy, jakož vidti
ze
zp-
píše píteli A. Markovi.*)
s universitou
k innosti
Antonínu Dittrichovi, fické
tento
ponkud vykroil;
byl,
tomuto „dstojenství" sobu, jímžto o
estný
etných schzí nižádných podobrý následek, že Jungmann z uzounkého nepíliš
úadem
uen r.
tímto utužený
literární,
1830. a 1831.
ježto
piml
kollégovi
dkanu
Jung-
svému
fakulty filoso-
pomáhal roku 1830. vydávati prameny historické vyso-
kých skol pražských bibliotéce
z
kodexu pergamenového v Pražské
veejné chovaného, kteréžto
dílo A. Dittrich
potom
(sic) byl bych pijal zprávu o svévolném Vídeského dvora Pražskými professory smýkaní, kdyby to práv bylo nepotkalo nepítele a Vašeho protivníka. Na takových eského ducha záhubcích necha se optuje podobné rozhnvaného nebe káráni. Fessel nadšený Bolzana pravidly a drzejší všeho, co sám nezplodil, tupitel, snadno svého mistra osudem se podlí a láska, v které u Biskupa nejen uvázati, ale ukovati se uml, neochrání jej ped stelou, kteráž zEíma na hozena a t. d." Jakož Jungmann z ueného zátiší svého tém nevykraoval, aniž nalézáme sebe nepatrnjší stopy, že by se byl kdy s B. Bolzanem pátelsky i nepátelsky setkal, nebude snad pokládána za píliš smlou domnnka, že B. Bernard co len sboru professorského pi fakult filosofické zachoval se nedosti vlídn k Jungmannovi, domáhajícímu se stupn doktorského pi této fakult. Že Jungmann sám o snahách Bolzanových nesmýšlel hrub pízniv, vidti z listu jeho A. Markovi dne 6. ervna 1819., tedy ješt ped pádem Bolzanovým a Fesslovým: ^Tedy jen pedce ta Bolzano-Fesslovská sekta vítzí nad starými svty, an Vy Že toho zakoušíte vrchovat. Dabit Deus his quoque finem " líení B. Bolzana jakožto nepítele echv zakládá se na ne-
lenim 8
ech
—
")
pravém pojímaní jeho innosti, neteba šíe dokazovati. Jungmann píše Markovi dne 28. ervence 1828., peje mu štstí k tomu, že povýšen za osobního dkana v Libuni. „Ráíte mne laskav k své hodnosti pimšovati a rovnati, avšak to mé dkanství od Vašeho tak se liší, jako titulus od vitula, skoepka od oechu, jméno od vci. Kdyby popluží Libuské na mém dkanství viselo, tuším, že by se mi ješt nebylo dostalo.*
dále vedl bez pomoci Jungmannovy, jejž
zplna zamstknávalo.
*)
^q^^^
f^^
dílo
slovníkáské
,
Roku 1835. když vydávaní Slovníka obrátilo k Jungmannovi zetel všecli vzdlanc vtší než kdy ped tím mrou,
ped
volbou rektora universitního
úmysl
voliti
se
by volbu pijal, omlouval mstknáním, po emž vyvolen jest
tázán, zdali
všeobecných,
Na
lovk
všech
stran
jevil
se
byv soukrom
Jungmann však
Jungmanna;
pílišným jiným za-
se
djin
professor
Knoll,
sice nepatrný. **)
rok 1839. fakulta filosofická zvolila Jungmanna po-
druhé za dkana, a jakož toho roku bratr jeho Antonín, pro-
pi fakult lékaské,
fessor
nejvyšších
úad
volen jest za rektora, byly z pti
universitních
synv
dva v rukou
obuvníka
Hudlického.
Roku
k
Jos.
následujícího
se
vrátili
Jungmannovi, tenkráte
s
voliové
zdráhání pustil
mimo
úcty
k Jungmanovi
staroslavné
Byly
naped
všeliké
) .''*'
i
Monumenta histor. k. gymn. akad.
c.
již
sebe. Jakož rektorem
tím
uené matee
university
lepším prospchem.
tehdy okolnosti tak zvláštní, že Jungmann
jeho Antonín, zástupcové všech
celé
ty
úmyslem,
obohatili
r.
1839. byl bratr
fakult vedeni jsou
aby
vzácnou pípadností,
universitatis Pragensia. 1830. I. tom.
praví o
tom pi
krom
rozmanité djiny
r.
philosophicae
Dittrich,
hum. professor, quo auctore
Historie
1830.: „Decanus hoc
praefuit Religiosus
facultati
et
ac
že
anno
Doctíssimus Ant.
multum conante, a d j u-
vanteaequo conamineSpectabiliJosepho Jungmann '""
'. ''
^ **)
codex membraneus C. R. Bibliothecae Pragensis typis mandari coepit, cujus volumen I. jam mense Augusto in lueem prodiit." Pi r. 1834. píše tatáž historie: „Hic (Dittrich) eodem anno in edendis
diplomatibus
Jungmann
O vci
té
typm píše
Universitatis
lexici sui
F.
L.
solus
desudavit
professore
Bohemicogermanici curante."
elakovský Chmelenskému dne
6.
er-
vence 1835.: „V sobotu bylo voleni rektora magnifika. Jungmann na pedbžné oznámení, že ho voliti chtjí, se podkoval a nepijal pedstíraje množství zamstnání svých, KOhler (generál kižovnický) též odpovdl a proež zvolen Knoll." Fr. L. Cela-
kovského Sebrané
listy str. 327.
,^,^^,,„,^
:
335 by
od bratra pijal
totiž bratr
jest
úad
rektorský. *)
I
vyvolen
dne 20. ervence 1839. Josef Jungmann jednohlasn za na rok školní 1840.
rektora universitního
pípadu ukázala
veejn pi chrám Matky
slavnosti
se
Vzácnost celého installaní
dne
ped Týnem konané, pi které odstupující rektor odevzdával úad bratru svému co nástupci, ježto tetí bratr Jan, knz ádu kížovnického 1.
s
listopadu 1839. v
ervenou hvzdou,
Sám Jungmann o
nm
nejednou
Úad
s
výjevem hluboce
byl tímto
sebou
s
dosti
pipravoval se
i
tém
^
nižádné oprav-
asu k rozliným poradám
výstupm zejména pi
charakteristickou
dojat, ancr
patrným zalíbením vypravuje.
rektorský nepinášel
a okázalým
*)
slavnou mši. **)
sloužil
dové práce, ale vyžadoval
lézají
Boží
promocích.
Jest
pak
známkou povah Jungmannových, že bedliv
na vystupování pouze formální, jakož se na-
vypracované
ei,
které míval
pi promocích
doktorských.
dobu v djinách university Pražské rektora Jakoba Pacovského zvolen za nástupce jeho bratr Vácslav. — Že zástupci university opravdu byli zúplna vdomi, kterak vzácný pípad v djinách universitních bude zpsoben vyvolením Jos. Jungmanna za rektora, vidti z listu Jos. Jungmanna psaného hned po vyvoleni jeho bratra Antonína, Ant Markovi dne 27. ervence 1838. „Z novin mne se týkajících to psáti mohu, že mj bratr Antonín na r. 1839. za Rektora Universitního zvolen jest, po druhé dkanství sveno, a puštn hhis nkterých, že mi bratr
Takové pipadnosti po R. 1505. byl
nebylo.
tu
po smrti
mn
na rok rektorát odevzdá propter rei tatem, ano v
magnam
že bratr po bratru nastoupil a to ješt po mrtvém.
o žádné hodnosti, ale odepíti,
rari-
analich University jen jediný píklad se nachází,
kdyby toho
nemohl
ti
a
nesml bych
Já nestojím
toho
lehce
páni žádali, což vsak ješt v dálce jest
a mysl lidská nestálá a tudy budoucnost nejistá." **) J.
Jungmann sám vypravuje v
píbh
takto: „Praefectus Jos.
historii c. k.
gymn. akademického
Jungmann
rector Universitatis e
omnium Facultatum consensu electus, die vero 1. Novembris e. a. ab recedente rectore Fac. Med fratre suo minore Antonio, artis obstetriciae Professore inauguratus est (sic), tertio fratre Joanne ex Ordine Crucigerorum cum rubra Stella sacerdote missae solemnis aacrificium fakultate philosophica 20. Julii 1839. unanimi
peragente."
;/.
i:>i
a:u. Ljí^-it-Vi^iii^
:
336 úední zástupcové nauk
Ježto
nejvzácnjším dstojenstvím, skromní vlastenci eští umínili
mli
udlovati:
právo
pvodci velikého slovníka
si
skutkem trvalým, vydati
vyjáditi díky
národního
ueného kmeta
oslavili
kteréž
totiž
na
oslavu jména jeho znamenitý spis staroeský. Obrali k tomu
„Knihy devatery o právích a soudech
proslulé dílo Všehrdovo i
o dskách
zjednali
jí
zem eské"
a darovavše peníze sebrané Matici
možnost vydati
toto
V. Hankovi, jenž v „pipomenutí"
sám
pak kací
praví, že
„dávno
dmyslným „úvodem" Fr. Palackého, v ele úcta a vdnost J. Jungmannovi dedi-
vyslovena
spisu :
sob
jest
Chatrné „pipomenutí" V. Hanky na-
zle vykonal.*)
praveno jest
o
sveno
eského," nicmén úkol
se obíral starými památníky práva dosti
Vydání
dílo.
„Vysoce uenému, urozenému Pánu, Panu Josefu Jung-
mannovi, toho
asu
rektoru veleslavnému na Karlo-Ferdinand-
ské universit Pražské
eského
na
slovníka od
dkaz vdnosti
za vydání
jeho ctitel obtováno."
Dílo toto vydáno jest za první íslo „Staroeské biblio-
théky."
Usnesl
se
sbor
matiní
Slovníka vykonal povinnost
síly
r.
1840.,
když vydáním
jeho po nkolik
let vížící,
tverou adu spis, totiž bibliotéku starobibliotéku klassikv a bibliotéku domácí, novoeskou, eskou,
že vydávati bude
pozdji nazvanou malou encyklopedií nauk. Návrh innosti Matice biti
vymeny
v další vzdlávaní
jsou urité dráhy, jimiž
ei
ten,
jímž
mla pso-
a literatury eské, pocházel od
Jungmanna samého.**) *)
elakovský K. Vinaickému dne 27. prosince 1840. s prvním íslem svým Kornelem nebyla hrub šastna. Výbor se spolehl na ueného redaktora spisu
Pise o tom F.
„Staroeská bibliotheka
Te
se musí toho a po vytištní teprva vidéli jsou nadlení nkolik archv a zde a tam celé listy petiskovati, by aspo to nejhorší se trochu zakrylo. Bude ale pece jen drátovaný peká. !
li
Le
o tom dosti;
budoucn budou
elakovský píše jsme malou schzku u
**) F. L.
27.
pros.
J.,
kde
radní páni moudejší."
1840. se
K. Vinaickému:
konen
„Mli
píinou nového píštím asem má vycházeti zá
roku rokovalo, co a jak od Matice Uinni ti rozdílové, a) Biblioth. staro. b) novo. c) klassikv jinostranných totiž cizonárodních. K prvním dvma se již ledacos
337 Bibliotéka „novoeská," totiž
eské mla
sbírka spisv z nové
lite-
úmyslu sboru matiního poíti Puchmajerových, básní ježto jimi samostatná vydáním se literatura novoeská v skutku jest založena. Však ponvadž ratury
básn nedávno ped
tyto tu
dle prvotního
tím (1833.) na svtlo vyšly a po
dobu nebyly rozprodány, sbor matiní uznal za dobré po-
staviti v elo „novoeské bibliotéky" sebrání drobných spis Jungmanua samého, pedního mezi tmi muži, jichžto úsilím
nová
literatura povstala.
mann let
sebral
Vyhovuje žádosti pátel svých Jung-
rzné kusy
básnické
prosaické od tyiceti
i
složené a po asopisech roztroušené vynechav
kterých
lánk,
ježto
básní píležitých.
„Ataly"
cenu jenom asovou a nkolika
Z vtších kus
a Goetheova
které
dílo,
mly
pojal do té sbírky
„Hemana a
poal pekládati
dobu však zúplna
neml
n-
toliko
již
v
Doroty."
peklad
Poslední toto
dob Litomické,
po
u
peložené, do této sbírky schváln
dokonal. *)
Jungmann pehlížeje menší rární
tyto plody innosti své
a ukládaje do nové sbírky
nemnil pi
nich
lite-
tém
nieho krom poklesk jazykových, ježto bedliv opravil. Kde krom toho nco zmnil, chtl se tím piblížiti k jazyku Veleslavínskému a vystíhati se neologism, jimžto té doby již
nehrub pál. Vydávaje na svtlo rozptýlené posud plody mladších
pedbžn
ponavrhlo, co se
to vázlo; a
*)
nevím by
i
s jistotou
pijmouti dá
nevázlo, nenajdou-li se
;
le
k tomu
let
tetí ! tu ruce, a
pede vším ruce vaše" a t. d. O tom píše Jungmann v list A. Markovi dne 6. zái 1841. „Letos, jakož vdti ráíte, mé škrábaniny sebrané na ponuknuti zdejších pátel nkterých od Matice vydány. Na rok Fysika :
Smetanova se chystá, pak Geologie Preslova, ímž tuším dv léta se vyplní. Potom bych rád, aby se s Vašimi sbírkami neváhalo. Ponvadž pak za pravidlo jest, aby kniha Maticí rokem jedním vydaná aspo 20 archii neb nco výše obnášela. Vašeho sebrání ale tuším tolik nebude, radil a žádal bych, abyste, jak jsem já uinil, také uiniti se rozhodli, totiž k doplnní archu dodlal jsem peklad Hermana Goethova." Pipomínáme, že „sebrané spisy J. iní bez „Hermana" 21 arch.
338 provodil je slovy tak skromnými, že prominutí,
nkud
tém
sbírku tu vysílá na svtlo
že
zdá se
prositi
doufaje
za
„tím po-
písnjším posuzovatelm zaštítn býti, že toliko na úsilné nkterých pátel domlouvání a z nadje njakého snad fondu eskému, vbec matice zvanému, odtud možného užitku
proti
k vydání
jejímu se propjil," dokládaje, kterak
že byla-li jaká
ví,
„dobe
kdy cena jeho zkoušek poetických
saických, ta od okolností doby visela,
sob neváhá
Jednu ovšem zásluhu
i
pro-
v které psány byly." piítati,
se
mezi
„že
eské literatury nivu vzdlá„miti s tmi, kdož pozdji k též
prvními byl, kteí zanedbanou poali," nechtje se
vati
piinivše zdailejším
práci ruku
skromn
radují," a dodávaje
vci,
Kan
potom pak Sbor
Galilejské
i
biblicky, „že
nebude na škodu
na svatb, že nejprve špatnjší,
hostm
lepší víno
se pedkládalo."
musejní nedávaje se mýliti pílišnou skromností
spisovatelovou vymohl
vydání
svého se
snažení
v porad vydávaných spis nám se pihodí, co
jestli
dalo se v
plodm
nm,
na
že
odhodlal
se
k novému
pekladu, prvního znamenitého pekladu v naší
ratue „Miltonova Ztraceného ráje."*) znamenitých
promn
toho, že opravil
vydání prvního.
peklad vydává
I toto dílo
rení
zachovávaje všude
lite-
vydal bez
staré
krom
nkteré omyly a nkteré píliš smlé novoty
V pedmluv
tém
ospravedluje se z toho, že
nepromnný. „Aby
on peklad tento,
jakž toho snad žádati bylo, naskrze znovu pedlal, k tomu
asu
a
síly
dostatené nemaje menši omyly, pokud mohl,
snažn napravil," praví k konci kratiké „pedmluvy k druhému vydání." Památné pedmluvy k vydání prvnímu vynechal zúplna. *!5í
Mnohem vtší
Slovesnosti.
dání knihy
*)
práci
Za tvrt
vymáhalo vydání tetího
století,
této, literatura
díla
—
minulo od prvního vy-
ježto
eská nabyla
zcela jiné
tvánosti
matiného), abych peklad svých vydal. Jest mi to jaksi ožahavo, že nemohu niím novým se vytasiti a ohívanou krmi podávati mám." J. Jungmann A. Markovi dne 29. bezna 1843.
„Mne pemluvili páni sboru našeho
Miltonova ráje co druhý
díl
(t.
sbírek
:
m9 i
veršem
prosou promluvili mužové vyššího ducha,
i
tura, ježto se
veden i
Jungmann k úplnému pepracování
jest
v ásti theoretické
Slovesnosti
pt
dvacet
o
píklad
u výboru
i
roku 1845. jest
Slovesnost
že
íci,
litera-
se
právem
zúplna od
dílo lišící se
díve vydané.
let
díla prvotního
mže
i
Spisovatel
praví o díle svém, že „vychází tuto po druhé s theorií
pedlanou
Tím
1820. teprve kísila, byla nyní již živá.
r.
a
s
píklady ze spis od oné doby vyšlých
skumné
Co do ásti
rozmnoženými."
sám cele
pro
vykládá,
ne-
po sláv, aby sepsání jeho nazývalo se pvodním
toužil
„Vydavatel k tomu hledl, aby známé vci v
poádek
uvedl
a co možné na jednom základu celou budovu postavil.
Nco,
prý,
ovšem jemu samému, mnohem
K emuž
Eberhardu a jiným náleží,"
„Domníváf se
více Reinbecku, Poelicovi,
pidává
zlatá slova:
umy a vdy stojí, lépe nco mén dobrého, teba
on, že jakož
borných spisv
užiti
než
jest výoriginál-
ního vyvésti."
Obnovená tato „Slovesnost" pijata jest zpsobem, jenž sám sebou výmluvn svdil, kterak se za tvi-t století vci zmnily vydání r. 1845. uinné rozebralo se ihned a Matice :
musila,
ehož
se
jí
po tu dobu ješt nedostalo, následujícího
roku uiniti nové vydání, kteréž ovšem bylo pouhým otiskem vydání druhého.
Zatím
mezi tmito pracemi
i
pirovnání tžší literatury
eské.
—
podjal
se
jiné,
nade vše
opravováni a doplování své historie
Již v
že ho „pohádají zdejší
zim
r.
1842. dává
vdti
nkteí echové, aby
A.Markovi,
se o druhé vy-
dání literatury piinil." Jakkoli pak k tomu dokládá, že se
„k tomu nedostává asu a potebné
síly", jest
„Nicmén polehouku pedce kdy jádra doklovám."*)
se do díla:
se
dal se
I
voval,
*)
chut do
List tento
psáno
:
„42
není
—
datován 25./2.
Že
;
klovati
podivuhodnou
díla a s
a doploval dílo
tíbil
i
sestavil
odhodlán dáti
ponu, ali
pilností
bibliografii
tužkou (rukou Markovou
jest
list
z
r.
?)
opra
eskou jest
1842. jest nepochybné,
pi-.
340
tém
až do smrti své sahající,
takoka
jest dílo
druhé
že
I sluší uznati,
nové, ježto
opravením mnohých
i
píbhv, ano zprávnjším pedí nad
i
nenáhle
Ochabující
'
nejenom množstvím látky, ale
jazykem uhlazenjším
text,
ale
vy-
namnoze
a
první z daleka. *) síly
tlesné, ovšem
nedaly Jungmannovi díla tohoto zplna
všecken
eské"
omylv a nedostatk v, jadrnjším
líením
»
až do konce roku 1846.
totiž
vydání „historie literatury
zdlati
pak
duševní,
i
dovršiti; sepsal sice
rejstíky knize této nevyhnutelné
nestail a sbor matiní, jenž dílo to vydával, uložil jejich
již
sepsání tehdejšímu
sekretái svému, V. V. Tomkovi.
Ježto
pak v nepokojích brzo po smrti Jungmannov nastalých V. V.
Tomek zamstknán dílo,
mnohými jinými pracemi, dostalo se vtším dílem ješt za živobytí a pod
byl
jehožto text byl
dozorem Jungmanna samého dotištn, teprve v únoru 1849. obecenstvu do rukou, ježto rejstíky teprve koncem
r.
1851.
jsou vydány. **) *)
Sama ísla jsou náno
t>
dosti výmluvná, ježto v
jest 5428 spis,
má
jich
vydáni
I.
II.
vyd.
1825. zazname-
nemén
než 7466.
—
Pipomínáme zvlášt, že všelijaké nedostatky Dobrovským vytené jsou opraveny, jakož i místa, ježto jevila jakousi kyselost
.
**)
proti nmu, vynechána. Viz pedmluvu k „J. Jungmanna
^,
historii
literatury
Tomka, danou „v Praze dne
eské"
II.
íjna 1851.", akoli na titulním listu celého díla položen jest rok 1849. Text Jungmannv (bez rejstíkv) byl aspo poátkem roku 1849. zúplna již vytištn a vydával se bez rejstíku, jakož vidti z pípisu „Sboru musejního pro a literaturu eskou" daného vydáni, od V. V.
30.
—
e
dne 25 února 1849. a podepsaného P. J. Šafaíkem „t. . pedsedou": „Sbor musejní pro a literaturu eskou ve shromáždni svém dne 24. b. m. za dobré uznal ustanoviti, aby pohrobného, nákladem Matice eské vycházejícího díla zvnlého pana manžela Vašeho Blahorodí, totiž Historie literatury eské druhého vydání text v tisku hotový, 33 archv obsahující bez prodlení vydán, pedmluva a registíky do druhého svazku odkázány a Vašemu Blahorodí jménem honoráru po 25 zlatých ve stíbe za arch, tedy dohromady 825 zl. st. od správce dcho-
e
^' fl
dv
Matice
eské
skrovná byla tato
p.
doktora Frice vyplaceno bylo."
odmna
práce uené, nedostalo
novi za celé živobytí nikdy tak veliké jako byla tato vyplacená
vdov
sumy za
se
Jakkoli
Jungman-
kterýkoli
jeho po jeho smrti.
spis,
341 Opravuje a vydávaje na svtlo všecko, co za mladších
na
let
této
poli
Jungmann
vykonal,
v pozdní
i
ješt dost pružnosti ducha, že skládal
pedmtech
vodní pojednání o
národnímu
eské
literatury
dob ml
asopis musejní
dležitých.
zdárných plodv
pozdní jeho
této
neb
literatue
i
Kvty
i
i
podávají
Roku
iímosti.
literární
p-
vflbec životu
1842. vynesl v Musejníkn na svtlo žertovnou „rozepi mezi
písmeny"
povstalou
potíraly,
„spor onoho
když
doby,
té
asu
i
a y y tuhém boji se
k víe
dosti dležitý, nyní ledva
podobný."
Roku „o
asopisu
téhož
mluv
poátku
pti cestách tohoto pána a podávaje
výatk
rukopise
o
na ukázku ukazuje k jadrnému jazyku, jímž
V
témž roníku vyslovil
i
drazem
se vším
asorarné v „úvaze"
bení v prosodii
F. Jar. Kamenického;
potšení,
oste nechuf k
pízvunémn
versi
1844,
staré své zalí-
mu písn
jakožto
i
zpsobily,
vyslovuje velmi
nezpvnému.
báse
asopise
pinesl y témž
dílo složeno.
nápvech k písním
o
které
brzo prý se skalilo nedokonalostí prosodie
Roku
zprávu
z
Donína"
Fr. z
17. století, o
do
napsal
následujícího
cestování
franiny
z
peloženou „Trojí zpsob." Zvláštním
dkazem
po^divuhodné jímavosti duševní Jung-
mannovy na samém sklonku pojednání o „Spolcích
Ameriky
i
vele psané jeho
jest
stídmosti" v témž asopise
Známo vbec,
vytištné.
života
že
té
v západních zemích evropských,
ano
horliv zakládaly se „spolky stídmosti," ježto lid
dlnický vyrvati
hubící.
ka
Jungmann
se
myšlénky
té
mladickou a opravdovostí vlasteneckou.
v
i
mly
tlesné
z objetí nestídmosti jej
uchopil
s
i
Morav zvlášt
mravn
velostí tako-
Vylíiv
strun
a jadrn, kterak „ta spasitelná mravní oprava" všude
mích sousedních se šíí táže se dtkliv vlast
eská?
ta-li
dovati bude?
blahovští.
jen vždy škodných
Nikoli.
Již
i
podobné spolky"
atd.
:
obyejv
mst
i
v ze-
„A což naše milá cizích násle-
k nám prostírá se
Jmenovit v hlavním
1846.
r.
doby po píkladu severní
to
poínají
žádané vznikati
-
342 ^
Ježto z pojednám
mannov
tohoto
vidti,
jak
velý
byl v Jung-
asem
básní
„Hvzdohora" složenou v sedmdesátém druhém roce
vku
srdci
smysl vlastenecký, ukázal týmž
svého, kterak umí
vyjáditi
života
slasti
vlastenecký veršem plynným a jazykem
Touž dobou Jungmann uinil
venkovksého
cit
úastným ped-
se horliv
sevzetí Šafaíkova, jenž po vydání znamenitého spisu:
altesten
i
svžím a jadrným. *) „Die
Denkmaler der bíihmischen Sprache" pokládal
stavné proskoumání rukopisné ásti starší literatury
sou-
eské
za dležité a pední badatele jazyka eského, Jungmanna,
Oelakovského a Hanku
piml
k tomu,
že se s ním
k tomuto
'*^'*'
dílu spojili. **)
'
Jungmann etl ve schzkách nové sekce filologické, „uené spolenosti" tvero pojednání, z nichžto nejdležitjší a nejzanímavjší jest o spisech
Tomáše *)
'>f
**)
šlechetného
mudrce našeho
Štítného.***)
Hvzdohora
jest
peklad nmeckého jména „Šternberg",
ježto
zde znamená místo lázeské vbec povdomé nedaleko Smena, kdežto Jnngmann v lét 184.5. njaký as meškal a známé své aforismy („Zápisky") sepsal. Hvzdohora vytištna jest r. 1845. ve Kvtech v ís. 78; tamže v . 82. jest i „Umrlci hlava" z Goethe. „Viz Pani Josef Šafaík. Ein biographisches Denkmal v. Joseph
Jireek v „Oesterreischische Revue
1865. Achter Band" na. str. 32, „Šafaík vermochte die. damals in Prag weilenden Gelehrten an eine systematische Durchforschung des handschriftlichen Theiles der bohmischen Literatur zu gehen." ***) Viz níže „seznam spis" Jungmannových. Hanuš ve I. J. spise svém: Quellenkunde und Bibliographie der bohmisch-slovenischen Literaturgeschichte" v Praze 1868. str. 140 praví, že filologická sekce pi kr. eské uené spolenosti nauk povstala „podir ntem Jungmannovým a Šafaíkovým. („Es bildete sich náralich auf die Anregung Jungmann's und Šafaik's eine eigene Section fiir slav. Linguistik und Literaturgeschichte, welche die Pflege der alten bohmischen Literatur zu ihrem Hauptziele machte" atd. Dle authentického životopisu Fr. Palackého v „Slovníku Nauném" (díl VL str. 29) jest pak „filologická sekce" kr. spo^Tí
—
lenosti
uené
vlastním dílem Fr. Palackého, jenž
byv 1. prosince
1839, zvolen za sekretáe spolenosti, užil tohoto nejdležitjšího
úadu pi ni k tomu, že provedl nové roztídni
spolenosti na tyry
343 „Rozbor staroeské literatury" ve schzkách uené spolenosti prvními
vaný
vítali
eských
žil
ítaný a v „aktách"
badateli
vdní
vlastencové
v tle
kr.
eské
vydá-
jejích
první „udeení
eští jakožto
spolenosti nauk." *)
Neunavená byla innost Jungmannova v posledních jeho letech
pi
Matici
eské, kterouž
Preslem od samého
po
vyjití
s
nákladného jeho slovníku volnji
že
si
skromné nadje zakladatel svých
oddychujíc od
úinn
poala tak
1840. nenadále se vzmáhala a
r.
pátely svými Palackým a
nezištn zpravoval a kteráž
založení
Jakož pak Matice ctihodnému tvrci „Slovníka"
mnou vdnost
jevila upí-
vydávala všecka jeho díla mezi prv-
tím, že
ními knihami nákladem jejím vyšlými, Jungmann horlivostí i
peoval o
psobiti,
daleka pedstihla.
z
aby Matice vydávala spisy
to,
jazykem dobré nešete v tom asu ani práce,
s
nevšední
i
obsahem povzbu-
tu
pítele k spisování díla užiteného, tu probíraje a upra
zuje
vuje bedliv jazyk
Mže
ve
se íci, že od
sob vbec pee
spisech
vydané nesou na
ruky Jnngmannovy, jenž jazyk jejich piln
opravoval. Službu tuto vykonal sáhlé spisu Jos. F. Smetany,
piln a svdomit spis V.
k vydání pijatých.
Maticí
1840. spisy Maticí
r.
zejména v
jako o dvacet
brousil
míe
kterou
Fysice,
let
co
velmi
roz-
do jazyka
díve podobný
Sedláka.**)
Podobný úkol
—
tíbení jazyka vzal na se
pi
i
díle
odbor nový, filologický stal se vlastním iitojazyka eského, ped tim ve spolenosti nijak nepstovaného. Zdá se nám, že oboji zpráva dobe se srovnává. odbory, z nichž
ištm
—
V
astých rozmluvách
míjeli
zajisté
obraceti
s
pítelem Jungmann a Šafaík neopo-
zetel
jeho
potebám
ku
Palacký pak organisatorským duchem provedl, žádali, ale nemohli provésti. *)
Viz „Noviny z oboru 1842.
literatury,
umní
a
vd"
ei
eho
eské; pátelé
si
(píloha k
Kvtm)
. XIV.
na sebe korrekturu Fysiky pán Smetanovy, což mi pro bídný zrak ponkud obtížno jest, zvlášt v zim," psal Jung-
**) „Já vzal
mann A. Markovi dne
28. prosince 1841.
j
'
344
a
pírodopisném dra Vácslava Staka, hrubá konal Jos. Chmela.
z
vlastní
korrektiiru
*)
Zvlášt úinným byl Jungmann pi sestavování velikého díla,
které
mlo tenástvu eskému býti co možná vrným literatury v dob poblohorské takoka po-
obrazem
starší
hbené a
tehdejšímu
„Výbor
pokolení jen jmény nkterými
známé.
do prvního dílu sestaven péí
J. Jungmanna, pední spisovatelé tehdejší, zejména Palacký, Šafaík a Hanka pomáhali. **) Bylo- to dílo na ten as znamenité, k nmužto pidaná mluvnice starého
a
mu
jest co
v nesnadné práci
jazyka eského od P.
i
J.
ostatní
Safaíka uinila obecenstvu
staré
památky teprve srozumitelnými dávajíc mu do rukou klí
k
jejich jazyku.***)
*)
V. Stank píše F. L. elakovskému dne 2. bezna 1843. „Mého pírodopisu se tiskne tetí arch. Chmela a p. J. Jungmann vzali na se tžkou práci opravováni a já musím za mnohý cizí hích
pomoc! tak to musí býti." Že práci hrubou Chmela, Jungmann pak toliko tíbil jazyk již opravený, vidti z toho, že sbor Matiní prof. Chmeloví ve schzi dne 1. prosince 1843. „za opravování pírodopisu Staková" 60 zl. st. odmny uril. Kniha mat. odpovídati, ale jaká
konal
,,,^ :.
.
^'^ '-v<
pi tomto
díle J.
Hanuš praví v „Qnellenkunde und Bibliographie der bohm. na str. 146: „Den ersten Band der Literatur (t. j. „výboru") bearbeitete Jos. Jungmann, den zweiten Dodáváme k tomu, že sbírky Jungmannovy K. J. Erben." obsahovaly ješt nemálo materiálu i do dílu druhého.
fiiJ**) 1. J. •
,i.
,;
***)
slov. Literaturgeschichte"
unstreitig
der
von Hanuš
etc.
Výbor str.
a Hanka pomáhali list
^^ ía»
dem Jahre 1845. erschien, war eské" a t. d. Quellenkunde Že krom Jungmanna Šafaík, Palacký
„Das bedeutendste Werk, das 146.
pi nesnadném
P. J. Safaíka V.
Vám
zde popis
in
z literatury
díle,
Hankovi dne
básnických
statí
toho svdectvím jest tento
24.
od
února 1844.: , Posílaje p. Palackého pro I. díl
Výboru literatury eské urených prosím Váa, že jej bedliv pehlednouti a zo své známosti staré literetury doplniti ráíte. Záleží nám na tom, aby nic dobrého vypuštno nebylo. Pan Palacký, mním, velmi písn vybíral. Kdo má z vlastního názoru a z vlastni zkušenosti lepší známost staroeského básnictví nežli Vy? Projdte Dobrov. a Jungm. hist. lit. eské, též asopis musejní a jiné
pomi^eky a pak pipište, co za hodné uznát«. Nelispolenou a to nemalou vc
tujte té práce, jedná se o naši
Popis
prosaických lánkv
.
pošlu pozdji."
.
.
345
Pi
píležitost kochati se
a pirovnávati plody
sie
ženské
ml
sestavování výboru ze staré literatury
kmet hojnou
teštnosti
v
libé
ctihodný
prostot staré poe-
k nechutným výtvorm nábo-
její
pozdjších
a
století;
tu
se
vroucího
z
vlasteneckého vyprýštilo hluboké povzdechnutí, jenž
citu
svtle ukazuje, kterak zkušený
mudec
díval
nám
nkdejším
se
rozbrojm náboženským: „Básn od r. 1410. jsou již pohromad. Srdce mne bolí, když se na dívám. Pro naši otcové v tom duchu dále nepokraovali, pro opustivše p-
n
knou slovesnost je teprv
me
uvrhli se
do hádek o náboženství,
blohorský se záhubou jedné
Než cd
mezi námi, pracovitjší, vytrhl!
nemže.
Jest
na nás, abychom
božská prozetedlnost
to
vše
Doufejme tedy a pracujme."
to,
kterých
z
jich strany
a to
se stalo, odestati se
možnoli? napravili.
k dobrému našemu
Snad
zpravila.
*)
Také Zapovu rozsáhlému „zempisu," aspo první jeho ásti
dostalo
se
umlou
pelivého prohlédnutí a opravení
rukou Jungmannovou. **)
Mén sobil
píjemnou a mnohem mén užitenou práci zpJungmannovi jiný spis Maticí r. 1846. vydaný, To-
míkova „Doba prvního lovenstva." neveliké, v nmžto však njaká duše
Spis
sám sebou ceny
mén
zbožného než
udavaského zrna nalezla skryté útoky na náboženství kesanské a žalovavši u arcibiskupského ordinariatu Pražského zpsobila pro nepestal na jsa
vc
nepatrnou velikou boui.
stížnosti
neblahým starým zvykem
moci
státní,
veda
Ordinariat totiž
podané sboru samému, nýbrž utíkal
se
stížnost u nejvyššího
úadu
Vídni na spis od Matice vydaný a žaluje,
v Praze nekoná povinnosti dosti
jemuž od prvopoátku na tom
že
svdomit.
záleželo,
veden
zárove pod kídla policejního ve
úad
censorský
Sbor
matiní,
aby povst jeho co
Jnngmanna A. Markovi doe 26. bezna 1844. Místo toto ureno k uveejnni vyslovuje smýšleni Jungmannovo pesnji než podobné místo v Hist. lit. . II. vyd. str. 47. *) „Já opt ku svým hrakám zasedl a korriguji 6. a 7. arch Zempisu p. Zapova". Jungmann A. Markovi dne 16. záí 1845. *)
List J.
nebyvší
23
346 do smýšlení o vcech politických a církevních
zstala ne-
poskvrnna, byl tím útokem nemálo podšen ctihodný Nestor literatury eské uvázal se sám v sepsání obrany proti zlo;
myslnému naknutí obratností,
i
nesnadný
provedl
ukazuje samými
úkol
zjevenému náboženství nikde nemluví a nieho
sob
v
nevšední
s
naené,
místy knihy
že proti
závadného
neobsahuje.*)
Obrana Jungmannem sepsaná pokládala se u samého nejvyššího úadu policejního za tak úplnou, že sbor matiní odtud dalších nesnází pro spis dlouho
Tomíkv neml;
nastalé ne-
potom pevraty u vcech veejných nedaly
krom toho zabývati
se
Mnohem vtší byla
úadm
péemi podobnými. zásluha Jungmannova o vydání spisv
Jako o tvrt století filosofických nákladem Matice eské. díve neustálým povzbuzováním a domlouváním piml pítele A. Marka k sepsání logiky jazykem eským, rovnž tak *)
V
pozstalosti
— v koncepte.
,)U ,j.
t'*'^
'
7
>''fi'
,,
'" í»V ^^^^ •
odpov tato — nmecká
Jungmannova výroku o
celé této
vracejí jako
vnou
klatbou na nás vyknutí.
—
nmecká
závist to jest Ne! pod zástrou nábožnosti! jenž se na naše slabé literní poátky osupuje, ona si najala to vysoké ernoknžstvo k záCo Jinak si to vysvtliti neumím! hub našich poátk! se sem do cech nmeckých naplaví knih, ekl bych málo, kdybych ekl nekatolických, ale spíše bezbožných, které ve štít svém nesou vyslovenou tendenci, aby podkopávaly, a naši hornení
to
horlivost
duchovni,
—
—
litelé se
ale '"^
nalézá se
nepíjemné píhod nenalézáme; za to však jest v list A. Marka J. Jungmannovi dne 10. dubna 1847. velmi drazné a zanimavé slovo o vci. „S pravým uboleváním (sic) pijal jsem zprávu Vašnostinu o propastech, které literatura vycházející nadáním matice eské kesanským dušem vykopává! — Takto se staí asové, o kterých jsme se nadali, že v moe nepamti uplynuli, vždy
opt k nám '''^'
Jungmannov
(Viz pílohu AA.)
nekižují držíce za
eská
to,
že
ti,
kteí
je
tou
ítati je
smjí!
knížka, kteráž na každé stránce nezavání katechismem
—
Af uzamykají nKanisiovým, ta jest u nich zátraty hodná. mecká divadla u nás, kde se nekatolické kusy provozují! uzavrou ústa tragikm, jenž bezbožné bohoprázdné sady veAle to vše mže ejn pronášejí, až vlasy vzhru vstávají! býti, to žádného nezkazí! Jenom eské knihy jsou jedovatý
—
a
—
a nanejvýš škodný a protož lépe, aby se ani netiskly!
naprav a narovnej."
^
Bh
to
347 neustál u vlasteneckém vyzývaní starého druha svého,
nyní až od
nho
obdržel
tom, aby se jazyk I
i
vzdlá metafysiku.*) Pelivému jazyka záleželo ovšem hlavn na že
s této
i
novému tomuto
probíraje
radou
slib,
vdeckého
pstounu
strany vzdlával.
spisu pítele svého
nov utvoená
slovce
vnoval nevšední
a pomáhaje
mu
píli
pátelskou
skutkem.**)
Dležité v
píin
této jest,
pítele svého pílišného purismu,
že této doby
již
vystíhá
ehož pi logice
jeho
naprosto neinil.
Rovnž sloví
tak Jungmann tíbil jazyk
i
Hynov „Dušeeské vy-
v
zkušebném," touž dobou nákladem Matice
daném. ***) íjna 1833. Jnngmann psal A. Markovi: „Pesina a echové chtí Vt. prositi, abyste nás Metafysikou obdarovali" a t. d. Dne 6. záí 1841.: „Nikdo krom Vás není mocen nco takového vyvésti (t. metafyziku sepsati). Bda tomu, kdo Vás od toho svádi a vlasti tak potebného spisu nepeje."
*) Již
dne
nkteí
27.
jiní
mu Jaegrv krátký spis o metafy„k líbeznému nahlédnutí, kdyby snad se Vti. líbilo, bud ji peložiti (censura by ji bez rozpaku propustila jakožto Vídeské vydání) aneb nco podobného sepsati Bylo by to pkné a všem píjemné, kdyby ona s logikou pospolu na svtlo Dne
13. listop. 1841. posílá
sice
echm
vlastenské vyjiti mohla."
Dne
21. února 1842. pak píše: „VyVašeho listu, že se zabýváte Metafysikou; to netoliko mn, ale všem dobrým ano i ostatním Slovanm milo a píjemno býti dlužno, ponvadž filosofický jazyk slovanský ješt nejmén vzdlán jest." „Radili jsme se o slovce nám laskav zdlená a na tom jsme se usnesli, Vašnost prositi, abyste ku pílišnému purismu ne-
rozuml jsem
potšením
s
z
echm
**)
hledli,
zvlášt tam,
kdež všickni evropejští jazykové se jako
by naskytlo se slovo velmi dobré a snadno srozumitelné. A proež myslíme, že by všeobecné významy filosofie, ontologie, metafysika ba i fysika a t p. se podržeti mly, jakož i ta, kteráž již obyejem pijata jsou, k. p. podmt, shodli, leda že
pedmt,
ježto
nechce se
i
líbiti
Rusm
. .
.
známa. P.
Vbec
Purkyova
s
o b a a výsoba
ješt jednou opakuji svou
prosbu
Vašnosti, abyste sebe nejvíce slyšeti ráili, toliko srozumitelnosti
obecné hledli." **)
Zde nebude od ježto ukazují,
místa,
uvedeme-li nkterá slova Jungmannova,
kterak Jungmann smýšlel o
urputných pívržencv
nmeckých systemv
snahách nkterých filosofických,
23*
kteí
348 Kterak pujíce
tito horliví
nesnadnou práci
pstounové toliko
literatury
nauné
prospch vci a zásluhu
neckou mli na zeteli, ukazuje zanímavý
list
vlaste-
Jungmannv
logiky a metafysiky.
A. Markovi po vytištní jeho
podstu-
Dávaje
„filosofie na svtlo pán vyšla k veliké dobe smýšlejících radosti," dokládá zpsobem „Sbor náš, jehož tenkrát co tajemník jakýmsi poloedním
píteli
vdti, že jeho
nás všech
:
(jednatel)
nehodným orgánem jsem, díky své
uctivé V*' vzdává
a znaje peušlechtilé Vaše smýšlení a lásku k vci naší,
neopovažuje se Vašnosti podávat penžité pocty. výše uení svého jednak všecko, co posud esky o psáno bylo, píliš lehce vážili, jednak samospasitelný systém mermomocí v eštinu uvádli. Jungmann píše A. Markovi dne 21. ledna 1843.: „Na metafysiku (Markovu) den ode dne toužebnji ekám, vida, že p. Klácel Hegelianismem vše zaplaviti hrozí." V neúplném konceptu listu z posledních let mnozí nad tím (asi 1845—47) praví pak: „V tom ohledu, plesali, mne zarmucovalo poínání nkterých výtených hlav eských, lidí uených, kteí postavivše se na vrch nmecké filosofie odtud vše snažení druhých vlastencv ve vdách a umech shlížejíce s filosofii
a
posuzovati a vše hanti a zavrhovati se od nich systémem zevrub nesrovnávalo.
jali,
co se s pijatým
Našinec
ostýchal se
ve strachu, aby vyjda na den myšlénkou svou na nkterého Hegelistu, Herbartistu a jiného istu nevrazil. Ubozí eklektikové (Jungmann byl sám ve filosofii eklektikem. péro do ruky
Spis.)
vzíti
pi tom mli
se
nejhe, ponvadž žádné stran se zavdsystém ranami se potkávali. Nám
—
iti nemohli a ode všech
nemže
než píjemno býti, když se na poli tom, kde se bavíme, shledáváme s lovkem ne mlhou uenosti školské obaleným, ale rozumu pirozeného zái osvíceným, který jako Sokrat sofisti-
—
ckou moudrost zaplašuje a pravé moudrosti prchod iní. Posavadní snažení na poli vdeckém bylo podáním nkterých potebných slov pipravovati cestu jakékoli povstati mohoucí eské filosofii, nebo aspo eskému vzdlávání vd a umní,
ech
vci názor zdá se
kteréž vzdlávání, jakož nyní
stojí,
bez njakého vdeckého
Až potud to, co posud z logiky, metafysiky a psychologie vyšlo, jako poátek a proprava k dalšímu vzdlání doufáme že není bez slohu a bez jistých
býti
nemožné.
vd
A
našincm ukáže, kterou jíti bylo by nejlépe, více nám prospje, než kdo sebe ostejší kritiky na díla posavadní hotoví a sám nieho lepšího nedovede nebo
platnosti.
protož ten, kdo cestu
dokonce všecko na brdo svého Herbarta neb Hegla
tkáti káže."
349 nébrž prosí, V*' libo vzíti"
abyste ráili i
posílá
mu
k své poteb
poruiti, kolik ex.
„prozatím 20 exemplá.*)"
Zatím Matice, jejímuž rozvíjení se Jungmann od prvního
poátku peliv napomáhal, dobyla si v obecen'tv pdy tou mrou, že vládnouc prostedky ješt nedávno neoekávanými dala se ku povzbuzení spisovatelstva cestou mécénášskou. Po návrhu Palackého usnesl se sbor matiní r. 1842. o to, že mají se za výtené i vcí i jazykem spisy dávati každého roku odmny poínaje rokem 1844. K rozsuzování, který ze spis vyšlých by byl kterýžto úkol byl se jako vždy v ností jaté,
i
nemén
ped
jinými hoden
podobných pípadnostech se zvláštní ochot-
Jungmann a kterak svdomité
toho nepopiratelným
dkazem
plnil
povinnosti pi-
jsou dva posudky spisv
v jeho pozstalosti se nalézající, v nichžto svtlé stránky spisv svdomit vytýká zvlášt bedliv si
odmny,
nesnadný než nevdný, propjil
i
stinné
všímaje
pokleskv jazykových.**) *)
**)
V list dne 15. íjna 1844. Velmi zanimavý jest jeho posudek o díle, ježto v djinách eské kritiky nad jiné proslulo, o Tylov „Posledním echu." „Hlavní patrn ne jiná, než stav eského jazyka pítomném vku našem. Snažil se ukázati, kdy a kterak novjší literatura eská a vbec láska eské národnosti vznikla, s jakým odporem zápasiti musí po tu dobu a vzbuditi konen nadji, že šastn pemohou se obtížnosti a literatura i národnost naše zkvetou. Tu ástku výborn provedl... idea spisovatelova byla
a národnosti v
Hrab Velenský jest jako zstatek lepších asv, kterýž bolestí nad zkázou národnosti a drží se za posledního echa, jest jako
a
pedstavovatel ástky národa trpného, vidí hynouti národství, pomoci nemže. ástka ta dobe vyvedena jest a zavíti se dá v prpov: eská národnost nezahyne... Nalezení.
Dj
pravd podobný,
toí se okolo tajemství hrab. sob vrné. Toliko katastrofa ne tak piln vyvedena jako ostatek, zdá se jakoby skladatel již byl pospíchal. Vytváení posledního echa od Pedrazziho jako žert bylo nevásné, neslušné, jako opravdovost bylo šalba a saživý, uzel
Vel., charaktery rázné, živé,
inné,
tyra urážející hrabte, jehož pátelství hledal. Postavení Pedraz-
k Velenskému mladému, Ladislava k Ludmile, stav starého hrabte, který Miladu Svobodovi dal s statkem a nyní kajícímu synu co dáti nemá, který poutníka chtje tšit nalezne v ziho
nm
350 Ve sboru musejním mannovi naskytla se
e
pro
a
literaturu
eskou Jung-
psobiti v opravení pravo-
píležitost,
i
Dobrovským stanoveného. Okolo r. 1840. poaly se mocnji opt jeviti snahy po další oprav pravopisní: snaha
pisu
ta octla se nyní, ježto
uenými
jazyk
a filologickou sekcí pi
jest již
dvma
literaturu
eskou
eský pstován
e
sbory, sborem musejním pro
uené
a
spolenosti na cest pravidel-
ného rozvoje, oba sbory chopily se vci
té
a badatelé jazyka
který s ním žert tropí aneb co horšího tená odknihu jsa ouasten pochybného postavení osob, neuspokojen. Sloh ve vtším díle zprávný, živý, jasný, poetický. Jazyk eský až na oblíbené novoty, jichž pochváliti nelze a na kte-
lovka,
.
.
.
loží
"'!
'V;
rých jako schváln
lpí skladatel, an již namnoze co vady dotknuty byly." Uvádí pak 38 chyb jazykových doložiti sluší, že ;
Jungmann na první
iC
'»íí-:
jíTsv
hoe v
stránce na
závorkách si napsal osamlá slova: „Opovrhuje zprávností jnzyka naschvál a z pychu." Poslednímu echu dostalo se odmny druhé, akcesitu, ježto první nebyla piena nikomu. Zanímavý bude tenái i kratší úsudek o Sabinov Hrobníku, ponvadž vidti z nho, kterak Jungmann smýšlel o smru romantickém, tehdy již nkolika stoupenci u nás se jevícím. „Kdo se v obrazu vzteklého z lásky a pomsty lovka, evnivého vraha, mrtvých lupie, šílence nešastného, z obrazu tiché, nešastn milující dívky a o sob planoucího života, kdo vbec v vášnivosti bezuzdné, v úzkostech hrobových a hrze ve všelijakých jejích zpsobách na hbitov v krypt a t. d. na nkolik hodin pokochati se chce, ten necha te tuto ostatn dosti dvtipn k rozpálení fantasie
—
pimen
.
ji
sepsanou, jinak ovšem bezúelnou novelu a
ekne
se
mnou:
nemu bu
Škoda, že spisovatel schopnosti své k utšitelnému neb pouujícímu a užitenému nevynaložil! Sloh dosti dobrý až na chyby obyejné našemu vku." Mínní o poesii romantické vyslovil pak ješt svtleji v tchto ádcích napsaných na
'
—
úpln
kuse papíru srovnávajícího se
s tmi, na nichžto psány v literatue. Pedsudky starých vk, víra v arodjství, v upíry a p. oživla a uvedena v lyriku, epiku, romány; u Francouz revolucí zatvrdila mysli, tak že jen hrozné co jest a velmi silné jimi pohne. Byron hlavy zmátl svou ernou kalokrevností. Ta škola ani veselost mysli ani milost k mravnosti nepsobí, ani lovka jinak nepouuje; jest zábava jedin fantasie neutšená. Kdo v duchy a t. d ten se zdSsi a zavede více kdo neví, s nechutí opovrhne vci. Máme tolik užitených pravdivých vcí, tolik vd áumu, že škoda každé chvíle na tak prázdné vci obrácené."
jsou „zápisky": \U-
„Pokažená
a
chu
ví
,
—
pedmt
351 eského byli jim pi tom vdci. Šafaík, uradiv se s Jimg mannem, pednesl v posezeni filologické sekce dne 2. ervna 1842. své závažné „Slovo o eském pravopise," v némž navrhoval, aby se na míst posavadního g psalo j, na míst j
kusech aby
v ostatních pak
i,
posavadní
pravopis
se
Slovo to došedši schválení celé sekce nedlouho
zachoval.
potom dne 1. íjna pijato jest i sborem musejním, kterýž k tomu výslovn doložil, že „ostatn nižádných dalších pro-
mn
eském
a novot ve pravopise
vrhovaného ou místo au a v místo
a tak ani uvedení na-
w potebu
neb užitenost
neuznává, aniž jim ve spisech od Matice vydávaných místa
Jungmann pak pijal k sob
•propjuje."*) psobiti
aby
tato
pi
oprava
bude
do škol zavedena byla.**)
i
Než oprava vedená
úkol, že
vrchním dozorci škol obecných v diécesi Pražské,
nejvyššími autoritami
tato
malá ást spisovatelstva
w
OM a na míst
vdeckými
reformátor pravopisních.
všech
neuspokojila
užívajíc
pro-
Ne-
na míst posavavadního au
proež novým „návštím"
v zabíhala za meze opravy vytené,
„sbor musejní" dne
1846.
listopadu
13.
všem spisovatelm, „kteí k
Matici
eské zení
své
míti
známost, že ve spisech nákladem Matice
uvykli", uvedl ve
eské vydávaných pi
posavadním, od královské spolenosti
nauk a
r.
míní,
též
od sboru
pravidla neukládaje."
návštím te sešlostí
vku
zápas v
tém
1842.
ostatn jiným, jak samo
té
se
—
J.
pijatém pravopise sebou
Jungmann, jehož jméno pod tímto
na prvním míst po
jsa
sklíen dalšího
píin
kui*atorovi, ***)
vedených, ježto
se
r.
1850. skonily
obecným pnjetím promn výše dotených.
vážném kroku, jímžto sbor musejní péi *)
neml
úastensví dosti tuhých
Živé a úinné bylo úastenství Jungmannovo
**)
setrvati
rozumí, žádného
se
Viz „Doslov k Radhoštu" Fr. Palackého
str.
24 a
Vinaického F. L. elakovskému v „Sebr. elakovského na str. 448.
Viz
•**) Viz
list
as. esk. mus.
1846.
str.
853 a 854.
i
pi jiném
o istotu jazyka
t.
d.
listech F.
L.
^52 eského osvédil. Dne usnesení, že
má
1.
bezna
1845. Sbor musejní uinil totiž
vyzváno všecko spisovatelstvo k sepsání
býti
úelem má
„Brusu jazyka eského," kteréžto knihy, prý,
em
vbec
zejména chyb a
omyl
ukázati, v
býti,
noví eští spisovatelé chybují, jakých
ei
pesné
proti
písemní se dopouštjí
a kterak to napraviti a jak psáti by mli." „Plán a vyvedení" zstaveno na vli spisujícím. Za nejlepší od Sboru schválený spis podávala se
50 dukát.
lhta
tato
mly
Spisy
mže,
prý,
odmna
100 dukát do
se poslati
1.
;
za akcessit
ledna
1847.; než
na žádost Sboru oznámenou
býti pro-
dloužena.*)
Nemýlíme
se
piítajíce samu myšlénku „Brusu" Jung-
mannovi; zachovati istotu jazyka,
mu
jícímu se porušování a kažení jeho bylo hlavní dležitostí a nedávno
ped
mocí vzmáha-
brániti vší
musejním **) tytéž trpké stesky a toužebné
pise
asy
po všecky
tím vyslovil v témž asožádosti, které
vedly Sbor k „Brusu."***)
Výborná
myšlénka
Nebylo v
híchu skutkem.
musejního"
„sboru
tehdejším spisovatelstv nikoho,
aby se byl pokusil o dobytí ceny na
—
skvlé
doba minula,
se ucházející, a
Nehvub jehož
úpln v
*)
Jungmann na samém konci
Viz
as. esk. Mus.
my-
eské,
úasten,
života svého byl
usilovnému naléhaní Jana KoUára,
mladým Slovákm, v
**) R. 1843.
*•)
letech nepokojných vešla
zapomenutí.
lépe dailo se jinému pedsevzetí Matice
„Hlasm", vydaným k proti
tehdejší okolnosti velmi
aniž Matici došel který spis o cenu
v následujících
šlénka Jimgmanova
nestala se po-
jichžto
1845.
str.
ele
byli L. Štúr
a
J.
M.
319—321. Zápisky.
v lánku „Napomínatel"
str.
395 a
t.
d.
na nmž sestavuje Myšlénky tu nejsou si na rychlo myšlénky své v této píin. provedeny, nýbrž toliko napovzeny. Nejzanimavjši nám zdá se býti, že tu mluví o „spolku k istní jazyka." O tomto spolku praví dále, že „rozsouditi má, co dobrého ne dle vle, ale dle
V
pozstalosti
zákon
Jungmannov
uznaných."
nalézá se
.. %ntr,
...,, .
i(«l
,ui-t7i
list,
,
rttiri
trmw
,
^.
•jOiií^J
;-, !*«'*
,;;.
\
353 literární mezi echy a evanvku trvající jali se zakládati V „Hlasech" pipojili se pední
Hnrban, ježto petrhše svazek gelickými Slováky
novou
již
od
15.
literaturu slovenskou.
eští k nejzasloužilejším Slovákm, aby dalšímu
spisovatelé
síení se novoty uinili pítrž.
Jungmannovu dáno dojímavá
e
tu jedno z
Dkladnému a mocnému
slova
pedních míst*). Ale ani teskliv
ctihodného Nestora, ani
uchvacující apostrofa
Šafaíkova, ani státnicky dmyslné pojednání Palackého, ani
plamenný
me
slov Kollárových
nemohly
již zastaviti
proudu
osudného.
*) Jest to
vlastn otisk výteného jeho lánku: „O r. 1832 v Mus. vydaného.
ního jazyka
rznni
spisov-
i'Hl
Hlava druhá.
Jungmann všímá ských. —
si
vcí veejných, zvlášt
Smýšlení jeho slovanské. tické a náboženské.
—
—
slovan-
Smýšlení
poli-
„Zápisky."
Živé úastenství, ježto vci veejné budívaly v jimavé mysli Jungmannové za mladších
veejn ovšem ším
v
vku
díle
jeviti
se té
mužském, ano
slovníkáském
cizího zrna a
i
již
doba sama
doby
let,
ani
—
nemohlo
a
kmetském,
i
listech
—
v pozdj-
úplné pohížení se
mén asto pipouštlo myšlénky mén boulivá a zajímavá než za
válek Napoleonských nemohla tak jeho, jako
v jeho
jeví se
mocn
rozilovati
mysli
tehdy inívaly noviny o závratných inech Korsi-
ckého svtoborce. Nejhloub ovšem dotýkaly se ho všeliké zprávy a povsti o zemích našich.
Jakož moc vládní a všeliké
byla zakryta neproniknutelným závojem,
le
bystejším pozorovatelm, co se tam
ped
s
si
všeliké
se bére a pemílati všeliké
které se o tom roznášely.
upímn
initi
O
i
poínaní
domnnky o tom, asto liché ei,
takové „noviny"
pítelem A. Markem, aby
její
nezbývalo ani nej-
sdílí vá
se
pak
jeho srdce jimi se ob-
radovalo.
Koncem
r.
1817. posílá píteli
pravuje se prý, že cechy, Morava a
v jedno velké království slovanské.
u vytržení
z této noviny
:
dležitou
novinu:
Vy-
Hali mají spojeny býti Jungmann jest všecek
bylo by to království po jeho srdci,
355
a
by
si
byla eština neb polština jazykem úedním, vždy by
bylo slovanské.*)
Zvlášt zajímavé bývaly Jnngmannovi
rozliné zprávy
k nimžto snadno pikládal více víry než dle povahy své zasluhovaly. Dáváf r. 1836. najednou píteli Markovi vdti, že nastává „veliká na gypanasiích zmna a snad církevní,
i
ve
sebe se
všecko vychování jako jindy na
Filosofii, jelikož Jesuité vzíti
mají;"
úad
o
i
dsí
i
se této liché
ei
tou
mrou,
že obává
svj.**)
Vlastenecké touhy Jungmannovy berou se ovsem cestami
vzdlanosti národní, a tu vroucí jeho mysli pedstavila i
velebná podoba
eskou
chystáme, mohli",
nadíti
eské ale
university!
bychom
bodejž
se
University
unesený vroucí touhou
volá
se
„Knihy pro Universitu
již
eské
na sklonku
života píteli A. Markovi ***)
Ale jsa
pesvdením
v rozvíjení svého národu jakož o tom
svdí
letorou
i
pítelem
nepozbývá smyslu
i
mírných
cest cest
mocných,
zbožné jeho vzdechnutí vlastenecké, když
dává píteli zprávu, že u Jiho byl statený vojín vlastenecký, básník
M.
Z.
„Takových nám *)
Polák,
meem
„všecko
rozhodnouti
hotov."
100.000!" dodává v zanícení vlasteneckém, f)
„Roznášejí se tu
8
jakousi
lží,
že
echye (sic), Morava
a Polsko bo-
mají spojeny býti v jedno Slovanské království Rakouské; dejž to pravda;
nech by
za panující, vždy srostl!
již
eský neb
by Slovanský
Bože, jest to tuze
pkná
polský dialekt obrali v jeden by
byl a snad
myšlénka, tu
pkn bu angel vyn? šel,
bu ábel roztrousil, aby mne toužením muil." Jungmann A. Markovi dne 29. prosince 1817. **)... „Odkázáno prý od F*. jim 400.000 fl. C. M. a vráceni budou dle možnosti statkové a t. d. Mettemich je podporuje, aby mne potšil, J.
a
***)
t)
—
bude tedy osud literatury od toho ádu, kterýž, ó by více o národnost naši peoval, než to kdy posud uinil!! Praví se, že položili sob výminky tyto: Professor ustanovení bez konkursu at. d. .. Co z nás bude? Snad pensionisté." J. Jungmann dne 14. ledna 1836. A. Markovi. A po pti letech píše témuž píteli dne 25. máje 1843.: „Jesuité se tisknou na 3vá pedešlá místa, nedej bh, aby mezi nimi opt Koniašové vznikali." V list dne 20. února 1844. Viz výše str. 226, náš Kolovrat odmlouvá.
Záviseti
356
Vci eské národní s vcmi obecn
.;{
Jungmannov vždy týe nkte-
splývaly v srdci
v jedno
slovanskými a cokoli se
rého kmene slovanského,
i
sebe vzdálenjšího, hne vždy
mocn
Tak oznamuje s poátku r. 1827. píteli A. Mar„píjemné nadje od východu," nebo Šafaíka došla zpráva,
jeho myslí. kovi
„Srbm
že Akjermanská smlouva (mezi Rusy a Turky)
ná-
rodnost ujišuje."*)
Vci dob, a
nepestávají ho zanímati ani v této
fuskopolské
upímn
srdce jeho
a
volného rozvoje, obracejí
se
k Rusm.
v lednu 1831., že „náš
slovanské
peje Polákm
tu
i
ím
sympathie
jeho
tím
dále
Za války ruskopolské
dvr
s
uritji
mluvilo
se
Francouzi se spojil proti Ru-
Bh," volá Jungmann, „to by byla zlá vojna." **) Po pemožení Polákv píše pak týmž smyslem jako r. 1812. „Já Polákv lituji, ale Slovanstvu se raduji, vida an mu nej-
sm.
Nedej
horšího nepítele
— domácího —
rozšíí se ruština ...
Polák
i
A
tak se
tším nad
ovšem pi tom
Duch povstání
nenávisti a mstivosti, jenž r.
1831.
tím
wicze 1833.
i
díla
4. díl
literaturu
polskou,
zvlášt
emigrantskou
tou mrou, že se „Práv tu MickieMarkovi dne 20. ervna
Jungmannov
Mickiewiczova znechutila.
Pa.
vydání," píše A.
„I v tom díle jeví schopnost básnískou neobyejnou,
tém
Škoda tak dobré hlavy."
Píze
jeho k
*) J.
V V
šálenstvo ducha. Celý díl jest soptní
Rusm
k mocnému samodržci
***)
za-
od konce nešastného
žlui na Rusy.
'**)
nešastník
lituje
ale pepiatost a
..
ubohých
Slyše pak po-
jejich poínaní, f)
opanoval, protivil se mysli
mu
ztrátou
v tom našich vrných bratí"!***)
zdji o rozliných spiknutích polských tracuje
Potlaením polštiny
ubylo.
se
jeví
i
jakousi
Mikulášovi, jakož
Jungmann a Markovi dne
3.
zvláštní
úctou
vidti z nejednoho
ledna 1827.
list dne 14. ledna 1831. A. Markovi. list A. Markovi dne
5.
íjna 1831.
ve Vídni (tak se zde mluví), zateni jsou a spisy jim pobrány. Co ten nešastný národ obmýšlí?" píše dne 29. bezna
t) „Poláci
1843. A. Markovi.
u:
357
a jinde
místa v jeho listech,*) že
uvil osoovatelm
Mikuláš
i
s žalostí
dává píteli vdti,
snah slovanských, jako by
byly rázu revoluního.**)
S ochotnou zvdavostí Jungmann slovanských
literatur
ských.
—
ítaje
dové
jich
—
jakýsi
slovanský spolek tenáský,
peetse
tam mohli
užiti
bu
pátelé
neb mezi sebou je rozprodali.
Hanka, z
slovan-
si
piplácejíce na knihy a asopisy jinoslovanské
druh po druhu je ítali a
aby
pátely svými nejdležitjší
Brzo po píchodu svém do Prahy zídil
ovšem zcela soukromný
jehož
s
práv vycházely u rozliných národv
ježto
spisy,
stopoval rozvíjení se
ukládali v
literatury
museum,
jinoslovanské,
Jungmann, Purkyn,
venkovských pak pátel Marek, Vetešník,
Presl,
Sír byli
bu
od prvního poátku leny tohoto slovanského spolk tenáského, aneb pistoupili za nedlouho; pozdji i Palacký a Šafaík k *)
nmu
pidružili se.***)
„Vidli jste tedy onoho jinocha, jemuž se našich srdci obtnice kouí!" piše J. Jungmann v nedatovaném list A. Markovi, patrn z r. 1833. pocházejícím, když císa Mikuláš ml známou schzi s cis. Františkem a kr. Pruským v Hradišti Mnichov. Dne 27. ervence 1838. pak píše A. Markovi: „Píchozí z Teplice povídají, že tam Ruský Car i Carevna svou pítomností všecko oživují. Sliná osoba carova vyniká nad všecky — velut Chodí mnoho po zahrad veejné." inter stellas luna minores.
**) „Mikuláš také
sob
dal ostuditi Slovanism jakožto
cijného" píše A. Markovi dne 6. ***)
Jungmann
piše
dne
6.
záí
nco
revolu-
1841.
íjna 1819. A. Markovi:
„Také se dnes
uinil první krok k našemu Slovanskému tenástvu tím, že
Purkyn
a já dali jsme na vrch své jména a podílky. Budeteli na budoucím míst píležitost, doufám, že také pikroíte. My dali na ruský akadem.. slova 8 tolar a on pišel na 14 tolarv, podobn Lindv Slovník. Ty ruské knihy pišly na 28 tolar. Postaráme se o Karamzina a druhé vydáni Slováe." Dne 22. prosince 1819. piše témuž; „Spiewy Niemcewiczovy posilám k petení, nemáte-li slovníku žádného, zapjím Vám Bergnerova Bandtkie. Objednali jsme již denníky nkteré, ku kterým Vás jakožto poádného tenáe a spoleníka poítáme, snad by i Váš František (Vetešník) v svém bezpeí jich se zúastniti chtl? O to se posud nemžeme shodnouti, kde by se po teni dáti neb schovati mly? Já myslím, abychom potom mezi sebou o licitovali a utržené peníze opt na nové obrátili." míti
—
—
n
358 .'"
utšen
literatury slovanské naplovaly Jungmannovo rozkoší nevýslovnou pirovnávaje stupe, na nmž je vidl v pozdjším vku svém, k žalostné jejich
se
Rozvíjející
srdce
:
chudob
„Již v pravd tolik k požívání všeho nestaíme" dodávaje ihned s touhou vlasteneckou: „Kéž by pak možné bylo, aspo co výteného jest, našim echm také pedložiti"*) A jinde zase píše s elegickým povzdechnutím: „O kterak lituji, že
za svého mládí volá blažen:
toho
máme,
jsem
již stár
že
té doby,
když jinoslovanské knihy poínají
mezi námi domovem býti
!
i
—
ped 40 lety nebylo ? jiní aspo užiti modlouho marn toužil." **)
Pro
toho
Mezi tím rád jsem tomu, že tak jest a
hou ovoce, po
nmž
Jakož pak
národ
ratury u
jsem tak
upímn
nadjnému vzrstání literovnž tak mu bylo velikou
radoval se
slovanských,
útchou, kdykoli jazyky slovanské nabývaly platnosti a ležitosti
ve
svt
nauném.
pi zpráv,
srdce jeho
Zvláštní radostí naplovalo
že na universitách
(Petrohradské,
Moskevské,
založí se stolice všeslovanské,
Bude tam
hlaholiti
i
jaková
eský jazyk a
zvstuje radostn píteli Markovi radost,
ano
i
hrdost
poala vyjednávati
s
cítil
v
srdci
se
ruských zavedeno
„V Ruších na 4 univerKazanké a Charkovské)
bude studium slovanských jazykv. sitách
d-
i
ve
Varšav
se chystá.
co lepšího jím psáno",
již 3.
ledna 1827. Nemenší
svém, když vláda Pruská
uenci eskými, naped
s P.
J.
Safaí-
témuž: „Chceteli také na rok 1838. pedna bibliotéku dla tenia? Nyní Jest redaktor její Senkovský, a jakož Gré znáti dal, jest ilovk velmi stranný a vášnivý.
Dne
19. prosince 1837.
platiti
Palacký a Šafaík odstoupili; Hanka a Presl ješt drží, já vábych nerad beze všeho a toliko za Vámi se odhodlám, denníku ruského již byl." V list dne 1. ervna 1837. A. Markovi, jejž i k innosti smrem tímto vyzývá: „Podlé plánu Musejnika jest žádostivé, aby njaká zpráva o lepších ruských a jinoslovenských knihách teba obšírnjší s výjimky míst pkných se zdlovala. Kdož by k tomu
a
hám
*)
—
Nesmím však naléhati prosbou, schopnjší byl než Vašnost? že milovným jsouce národa eského a jazyka jeho, možno- li bude, sami od sebe k tomu se piiniti ráíte."
vda **)
V
list A. Markovi dne 4.
bezna
1838.
-i.
u»i.
*
U"''
359
kem a potom i s F. L. elakovským o zízení slovanských pi universitách pruských.*) Horoucnost tato slovanská dosahovala
takového stupn, že
v nebezpeí.
na
i
chvíli podobnosti cti
domnnky
pi Jungmannovi
ku pravd,
nabývaly
zdálo-li se
mu aspo
mu, že jimi Slo-
uené híky Dankovetina jest dcerou matky
a slávy; samy
ského, jimiž dokazoval, že stará slovanské, docházely u Šír
jazykv
jeho stízlivá soudnost druhdy octla se
Sebe smlejší
vanstvu pibude
stolic
nho
obliby a pochvaly.
bude se radovati Dankovskému
.
.
.
„Náš milý
Ovid tedy slovansky
básnil jako Orpheus, Tamyris (?) a nejznamenitjší vštci starožitnosti. Pijde as, že jménu slovanskému nahradí se vzatá bezprávn est," píše píteli Markovi dne 20. bezna 1828.
Vroucí tato láska k Slovanstvu vštípila
mu
velmi záhy
pání, aby Slované rovnž jako západní jejich sousedé užívali
jednoho jazyka spisovního.
Za mladších
let
Nmci
zdálo se
mu, že by spolený jazyk slovanský mohl povstati nenáhlým
vzájemným zbližováním rozliných náeí, jakož vyložil strun pedmluv ku prvnímu vydání „Ztraceného ráje." Pozdji sice**) odíkal se myšlénky, že by rzní kmenové slovanští
v
*)
Dne
18. máje 1841. Jnngmann piše A. Markovi: „P. prof. Šafaík jest na 4 nedle v Berlín, kdež o plánu ke slovanské katede s ministrem rokuje. Dej bh, aby to vypadlo k dobrému
Slovanstva,
teba nepátelm drštka
vlasti naší, že
ai **)
odtud vychází a
—
velikého stavení!"
pukla.
vyjiti
má
I to zvláštní
první
oslava
základ toho
Krok dílu E. ástka I. str. 170, kdežto i popírá, že by bylo možné stvoiti spolený jazyk spisovní nenáhlým zbližováním se rzných náeí. „Rozdíl dialekt slovanských mezi sebou jest znamenitý, a formy jejich rozliné sice etymologicky pochopiti ale nikterak spojiti. Povdl kdosi, žo kdo chce býti Rusem, musí pestati býti Polákem; a my díme, že kdo chce býti Rusem, Srbem, Polákem, musí pestati býti echem. To jen násilou a k eštiny státi se mže. Na spojení dialekt tedy nelze mysliti, ale dobe na zdokonalení jich ." užitím spoleným . Dležité toto místo jest poznamenání J. Jungmanna ku pojednání pítele jeho V. Bergnera, jenž vykládal Šíe, že spisovní jazyk všeslovanský jako nmecký jest možný.
se dají,
ujm
;,
.
;
celým rozvojem historickým od sebe oddlení mohli kdy
spojiti
než na samém sklonku života k myšlénce mladých let s obnovenou horlivostí a nedbaje nesnází, ježto sám nékdy živ vylíil a kteréž jednotu literární mezi kmeny slovanskými ovšem iní nemožnou, vyslovil s nevšedním drazem pesvdení, že Slovanm se jedním jazykem spisovním
;
vrátil se
jednoho jazyka písemního
zapotebí
i
obtovati
ochotnost
eštinu písemnímu jazyku všeslovanskému.
„Vzájemnost
li-
v nových asech ponkud probuzená
teratur (slovanských)
nmecké slabý nemnoho platný dstavek. Jak mnohem lépe bylo by dle Nmcv jednoho, kteréhokoliv náeí vbec co písemního jazyka užívati, kterýž by se druhými náeími a nesmírn bohatil a šlechtil . Jsem upímný, národnosti naší milovný ech, ale všeslovanskému pí-
jest jednoty
vn
.
semnímu jazyku
eštinu v
i
náeím
kterýmkoli
vladaové vznešení
ob
.
pinésti hotov, vda,
že
vždy Slované bychom zstali. Kéž
píšíce
myšlénkou se spízní a nám toho
s tou
k emu nás píroda dovolala."*) Zdá se, jakoby Jungmann stoje na
pejí,
rod svém
dosti
statné, ježto
cítil
v
sob
muži
ná-
a literatury samo-
v mladším vku, vida kolem sebe irou poušf
a na sklonku o
ei
ku pstování
síly
vku
vreholi
ského silný a neustálou prací otužený byl
kde
života,
národ svém
síly rychle
byl hotov obtovati
ubývalo,
jej
zoufaje jaksi
jakémusi neznámému
Slovanstvu budoucímu.
pomcky ku
Drahocenné zstavil v letního
poznání povah svých Jungmann
rzných láncích spisovaných hlavn
pobytu
v
lázních
r.
1845.
za
pi jejich Z lánk
Šternberských, jimžto
vydání na svtlo dáno jest jméno „Zápisky."**)
tchto aforisticky složených vychází na jevo, že Jungmann v posledních letech svých pomýšlel na vypsání života svého uvažuje však *)
vc
Viz Zápisky
zevrubnji shledal, že
.
é.
Mus.
1871.
str.
271.
líiti
sebe
sám
jest
.VSeslovanský písemní
jazyk." **)
Viz pílohu CC. Bv. UI. a IV.
Vytištny Jsou „Zápisky" v as.
.
mus. 1871.
-
ponvadž
nesnadno,
ejnou
361
zpov
a toliko
ukrývati
svou odhalovati a ve-
nechce-li nahotu
pinucen
konati,
jest rub srdce
ímž
nastavovati,
líc
pustil se
ani
konati,
do vypisování
inv
SY^ch
obraz mravní jeho
Necht pak
necelý, jednostranný, neznalý, nepravý jest.
zpovdi veejné
a
ani
líením nepravým kJamati ne-
života,
nýbrž vylíil ?e života nkteré
ástky jako scény z dramy veliké.*) Rozliné píhody z života svého, kteréž Jungmann vysokém stáí jadrn vylíil, jsou vzácnými prameny, z nichžto vážíme vdomostí zejména o letech jeho mladších, o nichžto krom toho nad míru málo povdomo; zvláštní však zaníma.
,
,
„Zápisky" tím, co v nich o smýšlení jeho o
vosti nabývají
vcech náboženských
V fínské.
i
povdno.
politických
y ^j^ obojím jeví se Jungmann pravým synem doby Jose-
Osvta
nejslavnjším,
osnináctélio století,
zbožovaným
osvta francouzská, jejímž
hlasatelem byl
vcech
vala zúplna mysl mladistvého Jungmanna, jenž u stal se
pouhým
všeliké náboženství
zjevené
boženských
opano-
Voltaire,
deistou zamítaje se vší
pevn
avšak pidržuje se
ná-
uritostí víry
v Boha.**)
pak pi tom ku pravému ocenní povah Jungman-
Sluší
nových
míti
sám
boženství, ství
na pamti, že
tím, co píše v
nikomu,
vrnjším svým
toho nesviv.
katolické vždy
býval
kostela
kterou
i
na procesí,
mu
ovšem pak jako tajem-
se nikdy neopravoval,
choval v srdci svém
ukládal
„Zápiskách" o ná-
ani nejmilejším a
nejd-
Že sám všech tikonv církve s žáky piln áo
úastníkem chod to
ovšem bylo pouhé konání
úad;
A. Markovi ani komukoli
svému jedinému
že však ani z rodiny
povinnosti,
své***}
píteli
nikdy ani
slo-
Viz v „Záp." lánek: „Autobiografie " Viz v ,Záp." lánek: „Moje náboženství." ***) Ctihodný pítel Jungmanniiv A. Marek vyslovil se k otázce *)
**)
v té
píin
slovem místm v
mu nikdy ani
položené se vší uritosti, že Jungmann
neprojevil
nieho, co by se podobalo k
„Zápiskách."
Rovnž
tak vyslovila
mannova paní Pelroviová, kteráž
s
se
doteným
dcera Jung-
otcem až do jeho smrti
bydlila.
24
vem
pesvdení
nezmínil se o tomto
kde beze všeho nebezpeenství mohl toho vidti
se zjednati platnost, z
vci
tyto
náležely
k tm,
svém,
to initi,
zejm,
mu
aniž
v rodin snažil
že Jungmannovi
básníkových
jichžto dle slov
tand,
„lovk
nepoví nikomu."
u vcech
I
doby Josefínské.
nm
vbec
Pál
si
Jungmann vrným synem
byl
moudré, národu
eskému
a Slova"
spravedlivé vlády, aby však tato vláda vycházela
aby moc panovníkova byla ztenena, aby zavádly
z lidu,
ády
se
politických
—
demokratické
takové pání nikdy nevstoupilo
mu
do srdce. Samy „Zápisky" iní ostrý útok na oblíbené fráse
lánku: Svoboda a svornosf. Krom Jungmann nejednou jadrn vyslovil pesvdení své, že moudrá autokratie („despotisme eclairé") jest nejlepším zpsobem vlády. „Národm nemže lepší býti vlády jako jest moudré samodržectví", tmito slovy vyložil strun a zeteln revoluce francouzké ve
toho
nejvyšší zásadu svoji politickou. *)
Neposlední zanímavost v „Zápiskách" mají
zyku eském,
eštiny proti tm, kdo nují,
v
ji
a prostedky,
lidu
se.
Vidti
by
jimiž z
toho,
že
se jazyk
vcech nejdležitjších, ml na mysli vnoval všecku práci dlouhého života.
V
list A. Markovi dne 20.
váni se cisai Josefu
II.,
s
oistil
bezna
i
i)l..t.;
-i
i
(i
l(.l'
naší
a vytíbil,
1838.
jazyk eský, jemuž
—
Také velé obdivo-
nimžto se u Jongmanna nejednou výmluvn o tom, že Jungmannovi
potkáváme, svdí velmi „moudré samodržectvl" bylo nejlepší vládou.
:<
mateiny
Jungmann, kdekoli mluvil
o
'")
o ja-
apologie
kacíským, husitským jazykem jme-
jednak všeliké myšlénky o porušenosti
vykládají
lánky
v nichž podána jest jednak jakási
«t^t
Hlava tetí.
—
—
Zdraví JungmannoYO. Projížky. asté nemoci. Lázn. Odchází na odpoinutí. Poslední nemoc a smrt.
—
—
V dob Litomické aniž nalézáme stopy, že
Také
mocen.*)
Již
té r.
té
poalo
pevnému
se horšiti tou
mrou,
doby málokterý rok minul bez nemoci, asto 1821. s jara roznemohl
stálé,
doby byl býval opravdu ne-
první léta v Praze tšil se
ježto teprve roku 1820.
od
bývalo zdraví Juugmannovo
by
se
tak,
že v
obdržel dovolenou až do konce roku školního. dujícího psal sice píteli radostn, že
mu
zdraví,
že
mu
dosti dlouhé
•
msíci kvtnu
Roku
„zdraví
násle-
letos
vý-
born slouží,"**) ale po nkolika msících zvstuje mu, ie jest „plný bolestí
pes pt nedl
na duši
i
na tle," tak
Roku
trvalé zdrhly."
jej
„zkoušky
1823. sklíen
již
byl zim-
nicí.***)
Následující zimy
kvapné
*)
•>•
žilou
octl
se
v nebezpeí takovém, že „jen
puštní neduhu nebezpenjšího
jej
A
pece piítal prý v pozdjší dob neduh svj prsní dob Litomické. Panu J. Malému, pomocníku svému pi slovníku, rozmlouvaje a ním dvrn kdysi ekl, že pití vína v Litomicích zpsobilo mu nemoc plicnf. Dle téhoj svdka byl Jungmann
pesvden,
že
má
souchotiny.
Markovi dne 7. kvtna 1822. „Jsem ješt jako opilý po zimnici, z které mla býti žluná horká, an jsem mnoho mrzutosti zakusil ped tím s jedním hromským klukem žákem, který se nejen mn, ale i prefektovi zprotivil a purkmistra!!" A. Markovi dne 17. ervence 1823. jest strýc
**) A. ***)
vysvobo-
—
24*
364
as
dilo;*) a po delší
pak dává
nemohl se docela sebrat."**)
vdti,
píteli
V
lét
že ho „pokouší ta jistá tak nazvaná
zlatá žíla."
Roku 1829. v zim trápen kterýž se následujícího roku
s
že na druhé plletí vymohl
si
dlouho
jest
silným
kašlem,
takovou prudkostí opakoval, dovolenou.***)
Po menších nemocech v letech následujících sklíen jest opt tžším neduhem po smrti milovaného syna, nebo se u
nho
zbudil „lítostí a nespáním kašel krevní." f)
Kašel pak ho
-^-l
zim
doby
té
tém
ani
neopouštl,
nebo v
vdti, „že kašle od 1^4 léta jej obtžujícího docela pozbyti nemže, lepší již jest."tf) I v následujích letech postonával asto a dosti dlouho bývaje i mnoho nedl zaven v píbytku; zejména r. 1840. byl dlouho nemocen, ím oslábl znamenit a po delší as o 1836. dává píteli
a
holi chodil, tft)
Také roku
1842. soužen jest nemocí
nkolikanedlní a
1843 trápila ho pakostnice. §) Léta pozdjší pinášela s sebou vždy nové útoky,
r.
.
síly
neustále ubývalo.
Pi tom
jest se diviti toliko
Jungmann tém vysokého vku. Píiny
tomu,
bez pestání pracoval a dosáhl tak
že
toho hledati sluší jednak v tom, že živ byl velmi
prost a
pravideln jsa peliv ošetován výtenou
jednak
i>-
*)
A. Markovi dne
5.
února 1824.
^^
chotí,
ymh
i
l^Ylfíh^fUhK
A. Markovi dne 26, února 1824. **=*) „Nyni pracuji piln, bych neml jsa kašlem' trápen, že ani do školy jiti nesmím a odevzdal jsem celý ouad P. adjunktovi našemu na ten pl (sic) léta." A Markovi dne 15. ervna 1830 f. A. Markovi dne 2. ledna 1831. ,iv^tt) A. Markovi dne 14. února 1836. Dne 9. íjna 1838. píše témuž: „Toliko mj poasový ledva již vyléitelný kašel mne týrá." '.,., ttt) 'Já sice ješt o holi chodím, ale vše povinnosti své poádn odbývám." A Markovi 28. máje 1840. ,1 íí §) Píše v list bez datum, roku 1843. psaném A. Markovi: „Ko**)
a
su
nen
.'
Ý.k
jednou
poínám
z
postele vylézati
.
.
.
Terpentin
bratr v pilulkách podával, zdá se tedy býti jeden z hlavních
i
.
proti pakostnici." tvojIirM .A
-ii«Jaiai3Í-Kiq
—
ov
mn lék
36d v tom, že od tím
si
doby, co zdraví jeho sláblo, hledl odpoinu-
té
bu
na venkov
Vyjíždl
u pátel neb v lázních tlo své
o prázdninách
si
síliti.
ku pátelm, zvlášt vlastene-
ckým farám. Již první rok v Praze vyjel si v prázdninách s Janem Nejedlým k Puchmajerovi do Radnic a k Vojtchu Nejedlému do Mirešova;
tyry nedle u
as
tam mínil zstati
odpoal doby
té
Roku
byl „cele prázden."
k A. Markovi,
si i
si
té
dní, ujišuje
celé
trávil
ve Vla-
Po
tentd
tžké nemoci
zajel
toliko deset dní.
1821. po
doby zprávci duchovnímu na Hrubé Skálo
tam nkterý as. Téhož na fae Libuské,
již
pozdji
léta
starého pítele svého Kareše, faráe
a
chov Bezí,
dv
o
*)
Marka, že
od
si
i
nho
a
navštívil
r.
1824. opt,
tam pobyl jenom osm
pivezl
„aspo na rok nové opt pítele Marka
síly."**) Následujícího roku 1825. navštívil
Ti
žáka a pítele svého Síra v Jiín.
i
opt ku
si
píteli do rozkošné krajiny
opt po tech
rodinou; a
Hanenkou a
užil
i
lét^
letech navštívil A.
pátelského
pozdji
Libuské, tehdy
Marka
zajel
s
celou
se
svou
pohostinství u svého žáka
a
pítele Fr. Šírá v Jiín. ***)
Roku
''
1834., kterého
zaal vydávati
vtší posud v život svém
cestu, zajel
Krkonošských a oberstviv
se
dostných chvil
kteí
jej
pinesl
^*) "
V
**) t)
V
rodinou
do hor
pátely A. Markem v Libuni a
ra-
na Krkonoše provázeli a u sebe radostn
hostili,
si
z
této
cesty
tak
líbezné
zpomínky, že
Že by tam byl
ji
„mezi
života" poítá, f)
list A. Markovi dne 10. íjna 1816. oznamuje
skuten
byl,
úmysl,
že po-
nikde nepise.
list 18. zái 1824.
List Fr. Sirovi
A
s
krásami pírodními a uživ
Šírém,
jede.
**)
uinil nej-
slovník,
Fr.
s
nejpknjší stránky svého
*!<
si
dne
2.
zái 1830
Markovi dne 11. záí 1834. Malou nehodu, která je na cest potkala, vypravoval nám ctihodný A Marek: „Na špatné cest v horách nad Úpou koí zvrátil viiz, v nmžto sedli Jungmann 3Iarek pi tomto zvráceni nalehl na Jungmanna a s Markem. porouchal si lehce žebro. Opravdové nehody pi tom nebylo."
366 následujícího roku
I
Markem a Sirem a
A.
okál opt v Libuni mezi pátely se do Prahy penocoval u
vraceje
milého Františka Vetešníka
Markvarticíeh. *)
.v
trávil s pítelem i!i> Koku 1837. zajel si po prvé do lázní; Markem krátký as v Karlových Varech, kdežto se seznámil se slavným básníkem nmeckým, Ladislavem Pyrkerem, arci-
biskupem Jagerským v Uhích, jenž vydávaje tehdy sebrané
básn nco z
své
aby
pání,
vyslovil
nkdo
prbu"
„na
jako
nich do eštiny peložil. Probošt Pollner též v Varech
meškající obrátil zetel jeho k Markovi, jenž by
Zdá se, pi Markovi,
nakloniti dal.
povšimnutí
že toho
bylo
pokynutí, ježto
k tomu
se
zstalo bez
Vinaickému podntem ku pe-
kladu známých „Perel posvátných."***)
*)
Kterak vroucí jeho
návštv, vidti
ctitel
Fr.
z toho, že
Markvartické na
Vetešník radoval se této vzácné
o ní nfipsal do „pamtní knihy" fary
listu 132. takto:
„V outerý o
narození blaho-
slavené panny Marie dne 8
zái po polední stalo se milé mi navštívení a penocováni od blahorodého pana Jungmanna, prefekta Pražského staromstského akademického gymnasium, vracujícího se z Libun do Prahy, odkudž dne 14. poctn jsem následujícíoi listem „V Praze 13. záí 1835. Drahý, milý píteli Pišed z líbezného kraje Vašeho do kamených ulic Pražských s dvojím
^
!
:
sob odporným •íii."'
.í(U •(
.
,„
citem
—
radosti z
pomnní,
žalosti ze ztráty
—
jako Adam ohlédající se po ráji vracuji se k denním pracem svým. Nejpíjemnjší jajisté jest mi upamatování se na mé milé pátely okolo mne stojící a všelijak mne zabaviti déle v tch rozkosech rajských se snažujíci, z nichž nane anjel povinnosti vyhánl. Nuže tedy všem jim díky a díky zvlášt Vám ze vší prokázané úcty a hostinství, z kterých odsloužiti se žádaje nemohu než prositi, abyste mi brzy toho píležitost podati ráili ke ran se zaberouce na delší as než obyej míváte. Moje domácí uctiv se porouejí a líbají Vašnost, já pak s vroucnou srde-
nn
zstávám Vašnosti oddaný pítel a ctitel J. Jungmann!" Z opisu tohoto dkujeme p. Fr. Dvorskému, úedníku pi archíve zemském v Praze. nosti
**)
V
peložil. '
Jungmann
Markovi: „Ondy Pyrker litoval našeho kvapného odjezdu z Var. On vydává své básn poznovu a perád by, aby nkdo jako na prbu nkterou ásteku do eštiny list dne 5. zái 1837.
zapomnl jsem Vám
mu návrh uinil, že Vašnost bý se k tomu "-" ''^'^ '"'^^^^ ^:>iW_i« í«»^*>m,.
P611oer
kloniti dala."
píše A,
psáti, že p. arcibiskup
na-
367 Roku 1840. trávil asi ti nedle v lázních Liverdských *), odkud vraceje se zastavil se v Libuni u pítele svého maje tušení, že tenkráte
Až po
snad naposled spatí Libu.**)
poprvé ovšem
to uinil
kdežto vyjel
naposledy léta následujícího
i
Hrubo- a maloskalských
s
umla."
podruhé do lázm'
si
tžkým
musil „8
nmecká
„O skromná ke
vlastní
vlasteneckým vzdechnutím.
Léta 1843., kdežto nemoci zajel
na
zvlášt
z
''
tuha naléhaly,
odkud vraceje
Liverdských,
srdcem" minouti Libun, které
již
se
nikdy
nespatil. ***)
Jaro 1845. vedlo chadnoucího kmeta do lázní Šternber-
Zde jeho srdce okálo
ských. své,
báse „Hvzdohora"
píhody
mtech
V
—
a
jal
svého jakož
z života
i
i
se zapisovati všeliké
mínm'
své
o
patrn
letech 1846. a 1847. jsa již
„Orlovce"
tam poslední verse
složil
památné
rzných ped-
své „Zápisky."
vzdaloval se Prahy,
nýbrž
slabý
píliš
Že Jungmann pi zdraví chatrném a nemocech každého roku po
delší
as
jej
do sedmdesátého prvního roku
obyejné jeho
ne-
dobu na letohrádku
letní
trávil
pekrásné nad údolím Nuselským.
ležící
pracovitosti,
sužujících setrval v
vku
jednak
i
tém
úade
až
svého, sluší piísti nezvláštní
purkrabí hrabte Chotka k jeho osob.
pízni nejvyššího
Hrab
Chotek
ctil
zasloužilého kmeta tou mrou, že pi zvláštních píležitostech
*)
Tak Jungmami
stále piše
jméno
lázni
po
nmeku
Liebwerda
nazvaných. **) List A. *^**)
Markoví dne
tžkým
12.
srpna 1840.
srdcem a toužením velikým 27. zái okolo pyramidy nemohouce jeti kam nás mysl táhla t. j. pes Turnov do rajské Libun," píše 14. íjna 1843, A- Markovi.
„Jeli
jsme
s
^
a do Švejcarska
jemuž chlubnost
krajin,
zjednati
Óechye", dodává
1841.,
„nieho jiného než prodloužení
nevidl
povst všesvtovou
škod
Drážan
v msíci srpnu do
si
nmž
v
Saského,
zem eské f
dobu nepekroil nikdy hranic
tuto
36 S ke
zval' jej
stolu
obsypávaje ho všelikou pozorností
mu dkazy dvry
píin
v
*)
a dával
u vcech velmi vážných.
Zejména
obsazení stolice jazyka eského, kteráž
po smrti
své
i
Nejedlého a po odstranní F. L. elakovského od zatímní
J.
zprávy po nkolik
její
obyejné.
let
zstala osielá aniž mohla se do-
Posílaje
mu, jak bylo
zkoušky tinácti kandidát o
k
nmu
z
Vídn
aby
iie
obráceném vyslovil zdání
vykraoval
z
písemní
Jungmanna, aby ve zvláštním
farái Vinaickém, kdyby dosáhl této niti,
naízeno,
ne-
aby o nich mínní
tuto stolici,
podal, nejvyšší purkrabí vyzývá
list
dkaz dvry
koneného, dal mu Chotek
kati obsazení
kterak by
své,
stolice,
pi
mohlo se zabrá-
mezí opatrnosti a mírnosti u vcech
národních, iakž prý se toho obává direktorát
studií
filosofi-
'
ckých. **)
,
Kterak Jungmann v podoonych pnpailnostech si vedl, vypravoval nám b. k. inspektor škol stedních j). Václav Svoboda, jenž ^ntf; r. 1841. neb 1842. byl oitým svdkem zanimavé scény. Jung^^.<,V inann byl s professory gyra. akad. pozván od hr. Chotka ke stoliv. Hrabnka posadila Jungmanna sob po pravém boku a rozmlouvajíc s nim co nejvlídnji vnovala mu všecku pozornost. Jung-^ mann byl touto vlídností a laskavostí celý rozpaitý. Když pak .r po hostin s ostatními hostmi sešel se schod, oddechl si z hlu boka ka: „To jsem rád, že jsme již dole!" **) „Zugleich werden der Herr Práfekt aiifgefordert mir in einem abgesonderten an mich gerichteten Schreiben das Gutachten zu erstatten, auf welcheArt bei dera Pfarrer Winaržicky, fallser ^•^^ diese Lehrkanzel erhielte, das von dem philosophischen Studien direktoráte besorgte Ueberschreiten der Schranken der Klugheit -&fl bohmischen oder slavischen ,,.i|j, und Mássigung beziiglich des nicht hiutangehalten werden konnte," List dán jest v Praze dne 9. ledna j, Dvra tim Jung1839. a podepsán Chotkem vlastni rukou. tf >'>i mannnovi osvdená jest opravdu neobyejná. Povdno mu, že direktor studií filosofických, gen. kižovnický Kohler, Vinaického *)
^
'^^
.
,,
v f.fy>..
11
re
dním
neeskému Jungmann
^'í'-
spise udal jakožto
nesnášenlivého,
pi
nmž
by
lovka
náruživého a
se bylo obávati, že
národn
by proti všemu
Nmcm
popuzoval a t. j. vlastn aby povdl, kterak by se takovému jeho vykroování mohlo zabrániti. Vidti, že Chotek Vinaickému Ponvadž pak úad stolice jazyka eského byl by rád dopál
von:. v té
vci
ického
a neslovanskému
se vyzývá,
první hlas mající, direktorát studií filosofických Vina-
vyhlásil za
lovka národn pemrštného,
Chotek chtl
-:
369 Zatím
ím
dále tím
pekážela
více
Jnngma-
chiiravost
zim
musil se dáti delší
as
zastupovati, jakož píše A. Markovi té
doby na dstojen-
ství
%nkáské povýšenému
novi v konání povinností
svj rád bych tak
mám
již
1843. v
r.
;
„Na Vás
:
Prof. Dittrich
složil.
prázdniny, jichž
onady zastává mé
místo
a
Téhož roku zp-
nemohu."
užiti
nové, já
skládají
ctihodnému starému bojovníku za práva jazyka eského
sobil
duch národní pi dosplejší mládeži na gymnasium akademi-
ckém
mocn
nesnáze.
Pi
žáci nejvyšší
neti
nemalou
se jevící jednak
slavnosti, kterou se rok školní
dv ei,
tídy
rhetoi
Staromstští
koníval, mívali
nmeckou. Vlast-' v jichžto ele byli dva
latinskou a
r.
1843.,
Vojtch
jinochové od té doby po vlastech našich proslulí,
Náprstek a Jan Krejí, smluvili
migt nmecké se v té
ei
byla
píin naped
se,
inna
že budou žádati, aby na
eská. Jungmann, k
obrátili, dal svolení
minkou, když direktorát gymnásialní torát
konen zapovdl
novotu
svolí.
své ovšem
Když pak
za tehdejších
Byl
to poslední
zanímavý
Pekroiv
a zdraví jsa chatrného
cítil
píbh
již
Kíihler spsobil.
.Jest
ne-
kmet ne
v dlouhé úadní inno-
sedmdesátý rok
ovšem
dobrým zdánim Jangmannovýra
y
vý-
mládež po dobrém.*)
lekl snaže se uchlácholiti
Jungmannov.
s
direk-
myslí a na-
staly výjevy tak boulivé, že se jich sedmdesátiletý
sti
nmuž
okolností
slýchanou, j)Ovstalo v mládeži takové rozilení
málo
úední
radost, jednak
bím
úadu
vku
svého
svého dosti
napraviti škodu, kterou direktor
toho velice
litovati,
že dobré zdáni Jnng-
inanneui podané nezachovalo se. *)
3^
J* '
O tchto vcech vypravoval nám zevrubn p. Václav Zikmund, tehdy adjunkt pi c. k. gymn. akademickém, jenž v onch dnech byl nenstále pi osob Jnngmanov. Dle jeho vypravováni byl
Jungmann tmito píbhy velice skormoucen obávaje se, že vci národní budou škoditi. „Ti mladici všecko pokazí", zvolal prý i nejednou pi této píležitosti. — První toto zejmé vystoupeni mládeže gymnásialní za právo jazyka eského má i v literatue naši pomník, ježto žáci tuto dali vytisknouti pod titulem ,.Slova žákii druhé tídy humanitní pi rozchodu posledním na gymn akad. v Praze na den 5. srpna k pednášeni uchystaná. V Prasse 1843. Nejmenovaný spisovatel jeji jest Jan Krejí. *
e
870 tžce; tu
i
by
ale myšlénka; že
ml
nepíjemná, ano píkrá.*)
dati za
na odpoinuti, byla
jíti
Ku konenému
mu
rozhodnuti žá-
odpoinutí slavn zasloužené piinil nemálo direkto-
rát gymnasialní, jenž
dne
9.
ledna
1844.
churavost „uznal za potebné sviti
ádn
pro jeho trvalou zatimní
vykoná-
pi akademickém gymna-
vání všech povinností prefektských
sium až do jeho uzdravení professoru humanitnímu
Dittri-
chovi."**)
Na podzim
daným dne 12. íjna t. n J. Jungmanna k jeho žávýtené služb v úad uitelském na „dobe r.
1844. dekretem
dvorní kommissí nad studiemi dala dosti
po 46Ieté
zasloužené odpoinutí." ***)
*)
PiSe dne 4. máje 1844. A. Markovi: „Slouživ tém 45 let a nemoha k síle pijíti volím úad složiti než jej polovin zastávati.
To ovšem psobí t
**)
v
mé útrob nemalou bouku"
Paní
Petroviová vypravovala spisovateli, že otec její žádost, aby byl dán na odpoinutí, napsanou osm dní u sebe v kapse nosil než se odhodlal ji podati. „Nemohu se njak odhodlati k tomuto kroku, zdá se mi, že jaksi jím odumírám svtu," pravil prý. Historie c. k. gymnasium akademického píše v té píin perem Dittrichovým auspicatus
:
die
„Praefectus J. 10.
m.
Jungmann munus suum prospere
Novembris
dolore
ischidiaco
affectus
\(é
domique detentus humanitatis professorem A. Dittrich muneris adjutorem a Directore petiit et impetravit." Že by byl Jungmann sám žádal za to, aby ho Dittrich zastupoval, nedá se dosti dobe srovnati se slovy úedního dekretu, jímž se vc Jungmannovi oznamuje. „Bei Ihrer anhaltenden Eránklichkeit hat das gefertigte Direktorát zu Ihrer eigenen Beruhigung und besseren Schommg, als auch selbst aus Dienstesriicksichten dermal fiir nothwendig befunden, dem altstadter Huraanitáts-Professor H. Anton Dittrich die Supplirung der sammtlichen Práfektursgescháfte des altstMter akademischen Gymnasiums bis zu Ihrer Wiedergenesung unter Einem fSrmlich anzuvertrauen. Indem man nun Dieselben von dieser Verfiigung
io§v
gebiihrend in die Kenntniss setzt,
<
iii*)
(„i,
vjMi
,bí^J^ rf)Éiií
/
"f
fiigt
man
zugleich dieser Ver-
stándigung die besten und aufrichtigsten Wiinsche hinsichtlicb Ihrer baldigen
und vollkommenen Genesung
Gymnasialstudiendirektorate Bóhmens. Prag,
am
bei. 9.
Vom
k. k.
Jánner 1844.
Peilner. ***)
Dekret tento zní takto „Die k. k. Studienhofkommision hat mít h. Dekrete vom 12. Oktober 1844 Z. 6540 Sie nach ausgewieseper ununterbrochener 45jáhrigen ausgezeichneten Dienstleistung :
371 Zproštn jsa všeliké práce krom oblíbené literární ctihodný kmet chadl velmi rychle. S poátku bezna 1845. roznemohl se na stevní katar velmi nebezpen. Unik tohoto nebezpeenství zstal
k
Aby
nastiizení.
Šternberka.
ped
nicmén
velmi
se zotavil, poslán jest
Okáv ponkud
postižen jest
osudnými rodin jeho vánocemi, dne
slabý
a náchylný
ku konci máje do
koncem téhož roku, 22. prosince 1845.
tžkou ranou v domácnosti, ježto milá jeho cho upadsi na Jungmann dojat jest neštstím vrné ulici zlámala si nohu, družky své tak hluboko, že poprvé od smrti milovaného syna
nemohl
ubrániti
se pláe.
Jakkoli pak
se
klidné štstí života jeho rodinného skalilo,
Jungmannova
i
v
této
poslední
radostí, jichžto poskytovaly
dob
života jasná
prospívající
neštstím
zstávala mysl užívajíc
dti obou dcer.*)
im Lehrfaehe anf Ihr Ansuchen in den wohlverdienten Ruhestand versetzt und Ihnen Ihren bisherigen Aktivitatsgehalt, welcher nach der vorgenommenen bnchhalterischen Berichtigung jahrlich Ein Tausend vier Hundert sechzig Bechs Gulden 40 kr. Mz. betrágt, als Ruhegehalt aus dem bOhmischen Studienfonde angewiesen. Den Ersatz fúr die bisher zu viel genossenen 33 fl. 20 C. M. hat die k. k. Studienhofkommission, da der Herr Práfekt diesen Mehrbetrag ohne Ihr Zuthun angewiesen erhalten und selben sonach im guten Glauben genossen baben, Ihnen erlassen. Indem sie von Ihrem Versetzen in den wohlverdienten Ruhestand mit der weiteren ErOffnung in die Kenntniss gesetzt werden, dass Ihnen unter einem Ihre mit 1466 fl. 40 kr. C. M. festgesetzte Pension gegen Einstellung Ihres bisher genossenen Gehaltes von 1500 fl. C M. bei dem k. k. Kameralzahlamte aus dem Studienfonde angewiesen wird, kann das Gubernium bei Abtreten (sic) von- Ihrem Dienstposten sich nur mit Bedauern aussprechen einen Priifekten zu verlieren, welcher durch eine lange Reihe von Jahren mit tiefer Einsicht und erfolgreicher Wirksamkeit die Gymnasial-Lehranstalt an der Altstadt geleitet und durch seine als Sprachforscher herausgegebenen von allerhochst Sr. Majestát durch die ehrenvolle Verleihung des osterreichischen Leopoldsordens huldvoll gewiirdigten Werke sich ein bleibendes Verdienst um den Staat und das Vaterland erworben hat. Prag, am 30. Oktober 1844. E. H. Stephan m. p., Hasslinger m. p. Pani Petroviová, jenž po smrti prvního manžela svého Ant. Lauermanna (f 23. kvtna 1844.) i s synákem do domu otcovského se vrátila a s rodji pospolu bydlila, vypravovala námi
C
'')
zdárn
tímto
372 í:
Nicmén
.
bylo
r.
krom toho trápen
byl
bytu do Prahy
1847. zejmo, že
asu na
již více
opt
jeho lepšilo; povstával žertoval
ka:
se
žádal
se,
trávil.
jako by se zdraví
cít v
k lepšímu rychle pominul, konec
krokem neodvratným.
Cít, že smrt
nedaleká
jest
aby byl zaopaten svátostmi umírajících.*)
si,
Nedlouho
dne
potom,
zemel
plnoci
neustálé ubývá;
sob více sily, ano lékam opt se uzdravuji."
z lože
„Hle, já navzdor
tento zdánlivý obrat
blížil
sil
krom nho
než
loži
První týden v msíci listopadu zdálo
Než
mu
žízní neukojitelnou. Vrátiv se z letního
klidn
14.
listopadu
uprosted
svých
o
pl hodin
milých
na
po
sou-
chotiny. **)
.^
Mocn pohnula truchlivá novina myslemi všech uvdo> mlých ech. Jakkoli pi vysokém vku a chadnoucím tle ctihodného smrti
Nestora bylo
oekávati každé chvíle jeho
zachvlo se každé vrné srdce eské, když dostihla
:
je tato zvst.
^^.^^ Slavnost
pohební vydávala sama skvlé svdectví,
kte-
Jungmann po padesát tém let sím, s myslí vroucí a rukou neunavenou rozsíval v národ svém. Praha vystrojila mu dne 17. listopadu poheb, jehož se ped ním nedostalo nižádnému vlastenci eskému: byla to první
hojn
rak
onch eského
z
vzešlo
ježto
slavívá poslední cestu
posvtili jeho služb. s
nimi
již
i
jádro
kterak otec
í? risil
msto onch muž, kteí
velkolepých slavností, jimiž hlavní
-iatš^ sele s
i
svj
život
Všecka mládež, všecko vzdlanstvo a
mšanstva
za poslední doby rychle se pro-
když práci býval zamstknán, vždy ochotn a ve-
synákem
jejím
si
pohrál, okazuje a vykládaje
mu
s
ve-
kterým se ilé pachole rádo divalo. ^v .'Ano rozveseliv se zahrál mu na malé jeho housliky známou: ' „Vítr foukal, zima bylo." a. t. d. •*>' Píini Petroviová, jíž. dkujeme ze všech zpráv o poslední dob Jungmannov, zapsala ei v denníku svém slova, která otec její pi této píležitosti pronesl: „Jsem to povinen uiniti co katolík a ouednik." **) Pipomínáme, aby se chyba nešíila, jakož se posud stává, že Slov. N. myln udáyá den 16 listopadu jakožto den úmrtí Jung-
rbuíaíflikou trplivosti obrázky, '^
království
r^
;
ouKii
;
-ffiannova.
jwfiwl iMoqwwi mitor ^i * -íitáV*
373 k vdomí národnímu kráeli v nepehledném pr-
bouzejícího
vodu za rakví, kterou na znamení hluboké úcty
mšané. etné
vatelé a
chrámu Svatovítského,
nesli
spiso-
duchovenstvo, v jehož ele probošt
P. František
Pollner,
vzdávalo
úctu
muži šlechetnému; a na hbitov dal Vácslav Michal Pšina, kanovník na
mutku
hrad Pražském, prchod citm hlubokého
zár-
odchodu muže nade všecky vrstevníky své zaslou-
z
žilého.
-<
jnijfjf
eského vyslovovali upímnými a plamennými. Pede všemi za-
Hluboký zármutek všeho národu jeho pvci slovy Ikal slavný pronikající
pvec
„Slávy Dcery" ješt „v pozdních šedinách"
píse na smrt
vrstevníky slaví veleb
„Mee
J.
co
pvec
srdce všech Slovanv;*)
a Kahcha" zapl tkliv „U hrobu Josefa Jungmau
sám Vácslav
na,"**)
k
tnou
„tichého Genia," jejž nade všecky
jej
„Slze na
Hanka piml
hrob
J."***)
J.
Musii
Mkký
Picek zapl „ohlas želu ode Mže."t)
již
nehrubé ocho-
básník písní V.
Jadrný
Sme-
F.
J.
uené píle své vnoval Jungmannovi velými a nadšenými ff), vydal „Žalozpv vrné Plzn nad hrobem Jos. Jungmanna
tana, jenž první plod
slovy
F. L.
elakovský, jenž
ného „báfušku" veršem
i
nkdy nadšen
prosou, napsal
hluboko ze srdce se prýštící:
slova
drahý Jungmann
zídka
ml
!
A jsem
v
list
pátelském
„Náš Jungmann! náš
za tchto posledních
píležitost z jeho líbezné
milova-
slaví val
tváe
se
pt
tak
let
tšiti,
pedce
mi nezdá jinak le jako by mi práv od boku odat byl
se
ten, jejž
loval
.
.
vk
rýž
jsem co druhého otce svého po ticet .
let ctil
a mi-
Bylt v skutku nás všech duchovním otcem! Kte-
nám
zas takového ducha a takové srdce sešle
'* !
Ale nejenom spisovatelstvo, všecko obyvatelstvo jazyka
*)
rZalkáni nad smrti Jungmannovou." 8tr.
**)
***) t)
Viz Sebr.
sp. J.
KoUára
416.
Viz as. es. Mus
Kvty 1847. 6. 138. Viz Kvty 1847. .
1847. dil
II.
str.
569-71.
142.
tt; Viz Fr. J. Smetany Obraz Starého svta, v Praze 1834.
I.
3W eského uvdomlé
ped
slavilo
svého kísitele zesnulého
Po mstech
tím neslýchaným.
i
zpsobem
ddinách eských ko-
naly se smutení služby Boží na oslavení památky toho muže, „jehož jméno, dokud stane Slavie,
vdn
bude jmíno."
Úcta k jménu Jungmannovu jevila se ihned po smrti jeho
tím, že pomýšlelo se
i
šlénky, nosti,
již
Evrop
i
se listy
eské
této
brzo po
smrti
Jungmannov jako v
u nás povstalé uvrhly v zapomenutí
tento
my-
vd-
sbor sestoupil se, aby vykonal povinnost
i
boue
než
na pomník, jenž by zásluhy jeho
Horliv uchopily
hlásal potomstvu.
celé
spanilý
úmysl. Jenom vrný pítel Jungmannv A. Marek postavil mu pomník pi Matici, složiv do ní základ tisíce zlatých, z jehož úrok by každého roku nadjný kandidát uitelského úadu stal se zakladatelem Matice.
Opt
r.
1860. pomýšleno na postavení pomníku
mannovi v Praze.
Ale
i
tyto
as
Jung-
snahy utonuly v mocném
tickém proudu, jenž brzo potom všecken národ
a na nkterý
J.
nedával zniku pedsevzetím
poli-
eský uchvátil krom nho se
jevícím.
Teprve usnesení editelstva spolku Svatoboru vedlo pi
památky stého dne narození Josefa Jungmanna ku kamene ku pomníku z kovu, jejž dle myšlénky proslulého umlce píliš záhy národu odatého, oslaveni
položení základního
V. Levého, vyvádí pilný socha Ludvík Simek,
,i
usfRiH
y
,B*Svi! ttpléiisth
smk)
^ir«iOfofe
;
Spolenosti uené, jichžto cleném byl Jungmann.
Do
r.
Toho teprve roku jmenoval
eského národního museum sboru pro J.
lenem
1830. Junginann nebyl voleným
spolenosti nauné.
e
dne
11.
eskou zárove
a literaturu
ani jedné
jej
výbor lenem
ledna
s Fr.
Palackým a
Svat. Preslem.
Téhož roku dne sity
15.
Krakovské vyvolila
dubna literami spolenost univer-
lenem
jej
dopisujícím.
Diplom
jest
podepsán dne 20. dubna 1830.
Dne lila jej
Dne mání
3.
bezna
1834. král.
15. listopadu 1845.
vyvo-
antiquités
Dne
du Nord) vyvolila 3.
ervna
ruských v
královská spolenost pro skou-
v Kodani (La société royale dea
starožitností severních
tností
eská spolenost nauk
za lena ádného.
jej
lenem.
1846. císaská spolenost djin a staroži-
Moskv
(íiMnepaTOpCEoe o6nrecTBO HCTopiJí
^ípeBHOCteS pOCCiiíCEx^) jmenovala
Dne
17.
bezna
ko vské jmenovala
estným lenem svým.
jej
1847. rada (CoBÍTS)
jej
estným lenem
university Ohar-
téže císaské univer-
sity.
Diplom na hedbáví tištný jmenuje Josefa „Josefovie"
(sic)
Jungmanna „bývalým rektorem
Na podzim
r.
1847.
ve Vídni jmenován jest
kollejí
Pražských."
pi založení cis. kr. akademie nauk Jungmann skuteným lenem aka-
J.
V pozstalosti jeho není ani stopy tohoto jmenováni. Krom tchto spoleností uených dva spolky domácí
demie.
jmenovaly Jungmanna pro zásluhy jeho lenem svým: ttovna Plzeská dne 2.
15.
února 1835.
Žofinská akademie v Praze dne
estným.
1.
1.
Opa-
lenem skuteným lenem
listopadu 1842.
376 Spisy Jungmannovy.
O sob vydané.
a)
1806. r.
divoch na
Atala neb láska dvou
1.
12.
Druhé vydání v Praze u V.
144.
str.
Po tetí vytištna v Sebr. spisech
1832.
eskou
V
poušti.
Praze
Špinky
1841.
r.
Maticí
Po tvrté v Kobrov vydání Nár. Bibl. Peložený z Anglického 2. Jana Miltona Ztracený ráj. jazyku do eského od Jos. Jungmanna. V Praze 1811. u Boh. Háze 12. I. díl str. XII. a 321. II. díl str. 307. Druhé vydání v Praze 1843. Maticí eskou. Tetí vydání, neprovydaných.
mnný
Kobrov
otisk druhého, v
Nár. Bibl. 1873. co ni.
díl
„spis Jungmannových."
Píse zpívaná od
3.
Staroboleslavské školní mládeže dne
Máje 1817. u pítomnosti
22.
V Praze
Leopolda arcibiskupa Pražského.
Václava
Osvícenosti
kníž.
J.
1817. u Josefy Vet-
terlové z Wildenbrunnu. 4. 2 listy.
Slovesnost aneb zbírka
4.
ním o
V
slohu.
brunnu;
str.
píklad
Praze 1820. u Josefy Vetterlové
5. Historie Literatury .eské
eských, 1825.
s
krátkou
historií
Písmem Antonína
6.
O poátku
a
XXX.
8. str.
Wilden-
836. Otisk
aneb soustavný pehled spis
národu, osvícení a jazyka.
Straširypky,
v
8.
Druhé vydání v Praze 1849— (1851) velký '.ir,.\:
pojednáz
Druhé vydání opravené a rozmno
CI a 331.
žen nákladem Matice eské 1845 v nepromnný tohoto vydání r. 1846. ,,f,,,
krátkým
s
promnách
str.
8.
V
str.
pravopisu eského,
Praze
a 703.
IV.
VI, a 771. a, ^v
^m
tak nazvaná analogická od bratrské posavad užívané ortho-
graphie se rozdluje.
Spisek zdlaný
•.
^
7.
Praze 1828. v s V.
^.^,.
•<
•
V
Praze 1829.
lem Vinaickým zdlaný; .,,
r
•
•/
Beleuchtung der Streitfrage Uber
thographie.
8.
arcib. tisk. 8. str. 16.
Hankou, jakož výše na *
vyloženo. ,.,
V
spolen
Únos ze
Mozarta.
V
Serailu.
8.
viz
str.
r
die
83. Spisek
výše na
Zpvohra
str.
str.
•
193. t
bohmische Or-
spolen
s
Kar-
194.
ve 3 djstvích.
Hudba od '
Praze 1830.
8. str. 66.
:
577 9.
Adventm Suae
Fransisci
I.
et
Gymnasium
brat
Sacrae
Haase 1833. v IV. dva
daná císai Františkovi
c.
cele-
Báse
listy.
a choti jeho Karolin
I.
jménem
por c.
Beze jména spisovatelova;
gymnasium akademického. historie
Majestatis
Pragense Academicum. Pragae, Typis
C. R.
filiorum Theophili
úední
Caesareo-Regiae
Augustissimae Ejus ConjugÍ8 Carolinae
k akad. gymn. vypravuje pi roce
k.
ale
1833
„Honoribus Augusti uomiue Gymnasii Carmen latinm edidi; Spectabilis Prof. Jos.
Jungmann, omnium,
quae prodierunt,
Eniditorum judicio longe praestantissimum." 9).
eskonémecký, pomocí
Slovník
V
Praze 1834—1839. V. díl. v IV.
b)
Dležitjší lánky
museum.
a pojednání J. Jangmanna vytištné; v sebraných jeho spisech nevydané.*) ,„^t„jj)vv -lainEaim
rznu
po
eského
j
,{^.ft/ Kroku: 1.
Krátký pehled prosodie a metriky Indické podlé Hen.
Tom. Colebrooka
ást
str.
2.
Výmšky
L ást 3.
II.
v Asiat. Researches Vol. X.
z prosodiky
1—32.)
str.
mA
„Zlomky o eském
Hnvkovskébo."
Šeb.
(Krok,
díl
I.
33—64.)
I.
a metriky eské.
(Krok, dílu
.ihI ,>i ain.
básnictví
Posudek.
zvlášt o prosodii,
(Krok,
díl
I.
ást
11.
o
145-163.)**) 4.
ást.
I.
*)
,
91
„Poznamenám" k
m.
str.
básni „Soud Libušin." (Krok, '^'^^^'^
zde, že do „sebraných spisfi Jos. Jungmauua, vyda<^' ných v Kobrov „Nár. Bibliot." pijat jest i Fr. Palackého lánek „Kazimluv" (díl IJ. str, 218—222), emuž jest tím více se diviti, ježto- v tom clánkn o .nevyrovnaném našem Jungse mluví."
Posudek tento bezejmenný piítáme Jungmannovi z pii vnitních, sloh svdí o tom nepopirateln; z téže píiny však posudek „Poátk eského básnictví zvlášt prosodie" neni Jung«i«in4v. Tim se dopluje, co u tom výše (str. 221.) eeno. :
i
dílu
^^
Pokládámu
mann u" **)
56—61.)'
25
:
378 '^'
„Poznamenání" ku pojednání Bergnerovn „O
5.
tue vbec a
žádostí" (Krok,
2.
IT.
poznamenání nabývá tím dležitosti, popírá, že stvoiti. '^íí
•
..
V
B.
..
i
..
''^'^^
Dobroslavtií' ""'i
^y Rukopis Králodvorský.
»
,
nm
v
že
by bylo možné jeden jazyk
litera-
Krátké
170.)
str.
toto
Jungmann
všeslovanský
literární
;
.
.orfk4ninfMl«;?lF
'
ponékud obšírnjší poje-
První,
dnání o starých tchto zpvíeh. (V Dobroslavu 1822. dílu
na
svaz. lí.
27—39.)
V asopise
C. •^''
str.
Pomíjejíce
'--••*
musejním.
i
mlením lánkv,
'
'^
které
Jungmann sám
vyti-
sknouti dal v sebraných spisech svých (1842)
i
tny
ty, jichžto
jsou ve sbírce
III.
•
•
Kobrov, uvedeme
toliko
které
vytiš
do
sbírky své nepojal ''
Posudek o tetím svazku:
1.
micarum" vydaném
vlastn obrana
rerum bobe
„Scriptores
Palackým.
1829.
str.
11.
Tatranka Polkoviova. Posudek (1832.
2.
i
Fr.
str.
128.
235—248.)
naknutí Polkoviovu, že by byl
proti
fal-
šovatelem soudu Libušina. 3.
Zpráva o spise Pavla Židka, chovaném v Krakov,
vbec Tvardovskému piítaném. 4.
Nápvy k
fortepiana. pQsléz|e^
,
j
str.
urit
450
proti
5.
Spolky stídmosti.
D.
V
—
V
V
225—232.)
453.)
(1845.
str.
prvodem;
640—648.)
asopise pro katolické duchovenstvo.
„Rozboru staroeské
r.
1828.
ítaném ve schz-
literatury
kách královské eské spolenosti nauk sekcí Praze 1842: 184Í"''Y ...
1840. a
s
úvaze vyslovil se
této
veršm pízvuným.
„Pedmluva" v prvním svazku E.
str.
písním Fr. Jar. Kamenického
(1843.
velmi
(1837.
filologické '"^ .i*rt, í.7oidoii v íto>
r.
s..,.,, n t.r,\ ;i,í,ii(>ií5i i-..» ^a\h. flNkteré modlitební knihy v rukopisech." (teno dne ^
_,
.,
25. listopadu 1840.) 2.
dva
Jana
díly. 3.
str.
Bechyky
(teno
18.
'•
31.
spisy
kesfansko-mravného obsahu,
února 1841.)
Navedení hvzdásko-lékaské. (teno
13.
kvtna 1841.)
4.
ToMié
ze Štítného na Zásttíto"(^c)
teno
Knihy nauení kesanského.
V
18^ jesi^
témž „Rozboru" za I 1843. a
manna: 6.
Tomáše ze
^
,
,
toho vydal
,
(teno dne
Rozmluvy nábožné.
Štítného
T» yoliis áoiiibt,
Krom
q^í^ijJwg--
..
.-,
,
30. listopadu 1843.)
á Chotnicích
'
Dec. 1841.)
9.
dv básn
.
.
a^Bta
,í3fe.
-'
'
píležité na oslavení císae
I.; jedna v „Hlasech vlastencv" r. 1832. Maticí eskou vydaných pje o tyicitiletém šastném panování Františkov, vbec známá; druhá složená jest r. 1833. „Ku
Františka
píchodu
Jejich
ruKny do
mst
(Pi
Císaských Kr. Majestátností Františka a Kacísae Františka
této píležitosti oslavovali
ický, Chmelenský.)
Báse tato zaíná se
V
rukopise zstaly:
1.
„Nepedsudné mínní
2.
„Uvedení k tení
z
Hanka, Vina-'
i
Jungmann sám mluví
i
a
eké."
literatury
IíhU
í>/ii)
nmeckým
;
Latinskou
pod íslem
9.
báse pak
znalc
nalezli
menších
ale nemohli
jsme
nmeckého,
ani
doby úterámí.*)
té
jsme
toliko jedinou,
uvedenou, ^j^^te ^i^ ^c*,^luuui itHoú:}ui. i:i ': ..j I.V. H- .K,.. ..
Jungmann
i
Li-
a^tí
«i»il
o básních píležitých
se ani sami dopíditi ani jediného plodu jeho se doptati rady u nejlepších
^^
(Viz pílohu M.)
mluvníku
láncích, které sepsal jazykem
t.
Pedmluva
eské."'
v listopadu 1810. ku poslucham jazyka eského v
tomicích inná. A&ás x^aii
*)
Praze 1833.
„Angel míru" a
:
o prosodii
podepsána „dne 25. ervna 1804."
e
ech." V
Pražských od vrných
.
výše
ilí/
'i^:š
—
jak v konceptu jakési krátké autobiografie^ se zdá, k úelm úednim v posledních letech života svého o sob takto: ,Er schrieb nebst einigen Gelegenheitsgedichten piše
—
in
deutscher xmd
nnd behmischen
lateinischer Sprache einige
bShmischer Sprache geschriebenen heransgegeben wurden." die
in
in
deutschen wovon Sammlung
Zeitschriften zerstreute kleinere AufsJitze, in
einer
:
aso ^
,;jj
památní Jungmaniieiii psané.
íiisty
^
;
eho
Není mnoho,
tuto
podáváme; než jsou
to
zanímavé
stopy ducha Jungmannova, jichžto bohdá shledá se ješt více. 1.
Janu Em. Doležálkovi, (1780.
1868. re Vídni) napsal dne 9. ,,
ii\mr:,i:\
Jiíu
i'itílM .^i'
uik*'^mq
Ctnosti, kráse
i
v Chotboi, zem.
záí 1814. do památníku:
jemné srdce
Bez povyku, zisku Býti Slovanem
nar.
otvírati,
vlast svou milovati.
v cizin,
Jeví ducha velkost jedin."
'
•
aoA^^J
rf'»ýn.a»v^
^
u'-
!
2. Jos. Lib.
Zieglerovi napsal tato slova
„Národ maje národní ného pokladu.
spisovatelství jest
r.
1818:
pánem
Zachovají-li se svaté jeho knihy,
nesmír-
mže
z po-
pele vlasti vzkíšen býti." 3. V.
Hankovi napsal do památní knížky: „Piln,
y^^f^^^.
V
srdcn,
slovansky.
Josef Jungmann."
Praze 17. íjna 1822.
4. F. L.
elakovskému napsal dne
12.
íjna 1825.:
„Ty, jenž slovensky líbezn hlaholíš Waltrovy zvuky,
Buto lííš divé honby, bu vlnky zeena plesa A po vlnkách lepotvárnou veslující pevoznici O! do eských djin chrámu nech vstoupí
tvoje
íin.t
Umna,
Slovenské najde Malcolmy, slovenské najde EUeny."
.
5. J. '
Kamarýtovi napsal dne 20. dubna
182?!Siii<'h
„Vlas a jazyk milovat ne nadarmo je lovku dáno, Má zachovat moudrost, zlý svta ád co ruší.
Ze ^'
VI.
ta milost
pkná
i
mladší útroby jímá,
Nadji mám, Cechové po
iiu/ow .íísídshií TitiidtiaiJiiiíl
lonb
''
mn
že ješt budou."
"" ''''
"
'•^'
Pl^ÍLOHY A
DOPLKY.
.pHJ^OG* fHÓJip^
t.8.
'f^pf-sFf
S^í*^
.frtfí*
Píloha A. v
(k
str.
2).
poslednich letech života svého, týmž písmem a na
papíru jako jsou psány
Zápisky,
sestavil
si
<*fll5í
Jungmann
Jos.
podobném tuto rodo-
pisnou tabulku. .2 Já
>
^
se •'-
"2 >--S © >ai t- C 58
®
"^ fl
08 "t;
"S
-aí:^ a
''O
o M
•c8
'O
o ^ o
M
oeo
-5
>•-
O rs
a fl-í3 "oí
fl'"'
©
eí
-g^ag 0(N ^ ^Er 2
b N>CO
a
tí^sS
«5S "
^
tc
as^-
••§1345
M
|2
t!
00
ec
^
-o^
a
<5
©CN
^©
ISJíO t-
ti,-;
©
•-5
" «•«
CO
os
33
O
-g •-3
a
"3 S3
.
«
5ggS
ó ó 2 H N fci
t*ío e-^
os
ee (D-iá
•
B
c;
•!^
3 S—
»oí » o C3 ^ o a ^ ^
o a o _
.
Or-I
D.
ra
5®
os
08 «8"<í
^
03
,
PS
-j
.5;
^ÚÉ
Vtt.
.
>N V-!t-3>a)
^ =«
•«
5 +5
Se S^
§íž3
S ..-^-^S a
©
i
S
-I
®^
t-sS^
si
rH
•08
5
co 08
'^
^a-g^ --saa-s
H
Oi.
a-"
©73
^^
""O
384 Samo „Zápisky",
života
psáni
rodokmene touž dobou, když skládal že Jungmánn pomýšlel na vyTabulka tato jest pak vzata jednak z tradice tohoto
sestaveni
svdi
tušim dosti
svého.
svtle,
pi
rodinné, jednak z matriky Hudlické, chované
Z
tradice
rodinné vzato jest samo jméno:
„Jií
Cht
Hudlické nenalézá.
kteréžto se v matrice
kostele Berounském.
se
Duchcova),"
(z
pokud
dopátrati,
ádk
obrátil možná, jistoty o pvodu Jungmannov, spisovatel tchto se o to do Duchcova, odkud však mu odpovdno, že tamjši matriky
tak daleko nesahají.
První dle matriky v Hudlicích narozený pedek JungmannAv jest J. nar. 8. ledna 1668., jeho manželka jmenuje se Kateina. Otec jeho v matrice jmenuje se prost Jungmánn, bez jména kticiho, matka Anna. Pavlv syn, Matj, dle matriky kostelník v Hudlicích
Pavel
února 1777. Syn jeho Tomáš, kostelník, v . 43. nar 28 íjna 1741. f 7. listopadu 1813. Jeho cho Kateina, rodem Kinská, dcera hajného u Krále blíže Svaté, zemela dle matriky Hudlické dne 17. bezna 1813. v stái 76 (?) let. Kdy a kde se narodila, není zapsáno v matrice kostela Hudlického, z ehož patmo, že narodila se v jiné farnosti. Obrátili jsme se v té píin k okolním zprávcm dnchovnim, zejména i k dst. vikári P. Hynovi, než nepodailo se posud nalézti rodišt matky
. 43. nar. 3. února 1697,
16.
f
mistr ševcovský starši a
domká
Jungmannovy.
O
dovídáme se z
smrti její
Josefovi hned potom, kterýžto otci
—
Jungmannov
%
SKoge bttf^ íiíeíegt
f S« tei^o
i
psal
synu
t
g).
-"1
ílr.
áe Qa "«
fe
•
;
(Siiittíbln^ ^ofteíg
I
|.-
Š«aim a
Wfl5
na Srjid^o ttpim a jbrarog jabng iieHWoi^u obbrjet a j brul^e SReleeg tttx* ^
Sojefa
totij
5[WobIitbau
»
^ateí bo :&roBu
mnie
a 3ta
pofiínil a Jtaufeí fforjiqe
2Rntc a 3ta Sabiqíu roelfau 3Ri 1^0
její
jediný písemní pozstatek po
nebude zde od mista.
SívÉs^IRebél
manžel
jejž
listu,
—
list
negbrjtro
bo neg.
roaff^
ronuje
3Jíaít)
roi^roroojeno
ma
brul^t)
3lanj|
^omatoroaía
3lbid^
jiro
tobie
bratrši iúbaxi 9io ffunufe to ueroim gaío tobc ^fati
Sluter^ ntnie
ale ncjbrjele fe
Sfíarofftiroií
obid^
GJcfft
fe
ronaujata f^omente na negmilegffj mote v mne ^erjinu
3íteTOefto
^ofíige boubt fem
rotná
íegmilegffi
aJli
3159
Spoinente ííanj
SBube.
borel^o
3)íojna
btío
btbi
5?
baí
f
moblitbau bibi
roebctj,
3'ieb
^an
gefíi
biufii
^ater SRinutj
mie gen ^rgefnocg ^onbíj ííemnie
j. rozžehnal) fe fnamj a m« na fe^pu pro brobet aRauíj a 3?j gt ílemntc na ^oftel a ga $neb fled^ moíe^ (nesrozumitelné slovo) ^tíiuefít ^ro ^ana patera a on nej prjiffet ona 5Bj oHRtrata, on gen ^ofíebnj
^rjigel ftrjebu
a Hutei^
pí
.^obinie
^omajani l^na
obgel a
jaf
bilo
biío
^onj
Tlúma
Síojei^noí
(t.
ffla
tát
ga
SBaá
taíe
íporaucjiin a júftaroam Dtecj SEBaff ftart) 3íomaff 3)ibí
íemnic
ffía
nafa
'•^r^ilejitoft
^offíete
bo ^iet 3lan «rifta
^unmoii mi ^ar 3i«9bítlu
^ana
Dtccj. lotita.
Písmo vydává zejmé svdectví, že Tomáš byl psaní zvyklý.
»
385
Píloha '''"
„Im
Jahre 1773 den
B. (k
8.
7 a 8).
str.
Noveinber wurde
das
in
der Pilsener
Vorstadt gelegene Residenz-Gebáude txnd die gegeniiber gelegene Kirche der Verkúndigung Maria den Vátern des Piaristen-Ordens von dem ini Namen des An dem námli-
Herrn Primátor Johann Franz Pressel von Schwarzberg lobl.
Berauner Magistrats und der Biirger iibergeben.
chen Tage wurden die Schulen geoífnet und das Veni Sancte Spiritus
Herm Dechant Josepb Každi
von dem damaligen
(sic) feierlich angeDie Žahl der gegenwártigen Schuler belief sich mehr als auf sechzig, welche in drei Tagen auf neunzig anwuche. Der erste Residenz-Vorsteher Pater Damascenus Kapaun und der erste Schullehrer P. Paulns Schwert fiihrten die Norraalmethode und die Lehrgegenstande einer von drei Lehrklassen bestehenden Stadtschule in den Schulen ein.^ (pie Entstehungsgeschichte der Berauner Hauptschule.)
Amte abgesungen.
stimmt und mit einem hohen
V
discipulorum"
„Matricula
Jungmann
r.
R. 1785.
má
tídy byl:
poád
známky: „Sitten známek nemá žádný z
tyto
duitg gut". Lepších této
školy berounské nalézá
hlavni
1785, 1786 a 1787; a sice
„ Valen tinus
v
III.
se
tíd. Anwenžák. Uitelem
gut. Fáhigkeit gut,
ostatních 7
Matauschek."
Jungmann má známky: „Sitten gut, Fáhigkeit gut, Anwendung trefflich." Této známky „trefflich" nedostalo se žádnému z ostatních 6 žák. Uitelem této tídy byl „Nicolaus Girowetz." R. 1786.
J.
má Jungmann tyto známky: „Sitten gut, Fáhigkeit Anwendung sehr gut." Z ostatních 2 žák má jeden práv takové známky jako Jungmann. R. 1787.
trefflich,
Roník
1788. obsahuje
jen
I.
a
11.
tídu; jména Jungmannova
v katalogu tohoto roku neni.
Že Jungmann zuje toto
r.
1787.
ukonil uení na škole Berounské, doka-
vysvdeni:
,Dass der Jungmann Joseph die Stadtschule der frommen Schulen in
der KOnigl. Kreisstadt Beraun durch mehrere Jahre fleissig besuchet
und
sich in der dritten Normalclasse vor
anderen ausgezeichnet hábe,
bezeuge hiemit. Die
3. Julii
Anno
1787.
?A
Modestus Bielina a
S.
Vito
Piar. Schol. Director
Z roku školního
1788.
neni
o
m. p."
Jungraannovi zpráv nižádných
ponvadž vsak na gymnasium piaristské v Praze pijat byl r. školního 1789. do tídy druhé, není tuším pochybnosti, že r. 1788. uil se v Beroun u piarist soukrom pedmtm první tídy g^mnasiálnl.
;
386
Píloha
v
C. (k
str.
10), i
c. k. gymn. Novomstského na r. 1789. v Praze jest Jungmanna v druhé tíd (media grammatica) a sice mezi
katalogu
jméno
Jos.
nov
pijatými, z
ehož
škole byli ti premianti,
patrno,
tyi
že roku pedešlého tam nebyl.
Jungmann
akcedenti;
byl
Ve
tetím mezi
akcedenty.
Známky jeho jsou pi integerrimi;
talentm:
Mores:
zkoušce:
I.
zkoušce
praeclarum;
optimi;
t.
j.
za první plletí:
Applicatio:
Talentm:
Mores:
pi II. Applicatio:
insignis;
praeeans;
Ime emin.
insignis; Progressus
Professorem byl: Theobaldus Linke.
V mann
syntaxi
byl
r.
1790. byli ve škole 3 prepianti, 5
druhým
akcedentem.
Známky jeho byly ^'
:
-"
--r"--
••
j^-
akcedent, Jung-
387
Píloha Konené vysvdeni
D. (k
str.
(absolutorium) ze
19). studii
filosofických jest
tohoto znni: „In Kraft gegenwártigen Absolutoriums wird von Unterfertigten
dass nach Ausweb des von Hudlitz aus BShmen den ganzen Kurs des philosophischen Studiums an der hiesigen Universitaet vollendet, in seiner sittlichen AuffLihrung sich vorzuglich empfohlen und bei den ÍJffentlichen Semestralpriifungen nachstehende Klassen erhalten hábe, und zwar: Im ersten Jahrgange 1793. bei der I. Priiiiing, bei der II. Em. Aus der Logik, Ontologie und Pneumatologie Em. Aus der reinen Mathematik Em. Em. Em. Aus der Diplomatik und Heraldik I. Aus den Vorlesungen der Klassiker Em. Em.
mit Beydriickung des Insiegels bestattiget,
Hauptcatalogs Herr Joseph Jungmann
Aus der Naturgeschichte Em. Im zweyten Jahrgange 1794. Aus der Naturlehre Em. Aus der angewandten Mathematik Em. Aus den Alterthiimem und Numismatik Em, Aus den Vorlesungen der Klassiker Em. Aus der allgemeinen Weltgeschichte Em. Im dritteu Jahrgange 1795. Aus der Aesthátik u. den schonen Wissenschaften Em. Aus der Cosmologie, natiirl. Theologie u. Moral Em. Aus der allgemeinen Weltgeschichte Em. Aus der praktischen Mathematik Em. Von dem k. k. philosophischen Direktoráte.
Em. Em. Em. Em. Em. Em. Em. Em. Em. Eul
.
Ignaz Sinke.
Prag, den 29. Márz 1807.
Franz Gerstner.
Vysvdeni jest na papíe kolkovaném 46 kr; psán rukou Jungmannovou.
Píloha
E. (k
str.
formulá
jest
20).
Von Seite der k. k. Lehrerversammlung der drey prager Gymnadem H. Jungmann Joseph das verdiente Zeug^iss ertheilt, dass er sich der von der hohen Landesstelle mittelst Verordnung vom 2. April 1794. vorgeschriebenen Priifung den 13. und 18. November sien wird
unterzogen, und ausgezeichnete Beweise seiner gegeben hábe, die Stelle eines Hauslehrers bey der an den Gymnasien studirenden Jugend zu vertreten. Thaddáus Wolrab, Prag, den 7. Janner 1795. n 1794.
hierorts
Tiichtigkeit
Noe, Reprasentant der k. Gymnasien.
Gescháftsleiter.
Hermenegild Grossmann, ProfesBor.
388
Piloha
F. (k «trv 20> Josephum Jungmann natione
Infra scripti testamur D.
Patria Hndlicensem in alma nostra
gensi ab anno scholastico 1795. usque ad
eo cum progressu arainibus
operám
siiij^ljiíj?
',
,
Bohémm,
universitate Caroloferdinaudea pra-
annum
1799. studiis juridicis
dedisse, ut prae^^tij^s consuetis ex-
,
i
•
.
ex jure naturae publico universali
gentíum criminali
ex historia imperii Germanici .CJ
ex jure tam
.DJ-
quam
civili '
ecclesiatico universo
ex jure feudali
-.^ákaistíi
eminentiae
791
ex praxi forensi ex scientiis politicis commercior. et rei aerariae
ex jure publico regni Bohemiae
Ex
jure publico particulari
notítia politica
calcnlum merituB
sit,
.]/
.--a
Europae
morm
porro
primae
Grennaniae I
honestate
classis
optíme sesc commen-
daverit.
In
quorum fidem publicam has
litteras
tcBtimoniales pro
more
signatas et subscriptas dabamus.
.u^Pragae die
17. Aprilis
1800
Aííiím soílrfq
Josephus Veit,
.J.
Joseph Madr,
Bupplens, et Juris publici Regni
Bohemiae
Venceslaus Dinzenhofer, Prof. regius publ. et ord.
prof.
Josephus Alois Herdtl, Praxeos forensis Prof. suppl.
Jos. Butschek,
Michael Schuster,
Adolphus Kopetz Dr.
J. U. Dr.
M. Kalina,
povšimnouti si toho, že v tomto vysvdeni, jakkoli úednim znamenaném kolkem, doba, v které Jungmann studie práv-
g]j,§|
originále,
chybn
nické konal, 1799" nestudoval
r.
vysvdeni
jest
Jungmann
„od roku školního 1795. až do nebo roku školního 1795. byl, jakož
udána: práv,
v píl. D. dokazuje, vIII. roce studií filosofických a vstoupil
tedy na podzim r
y
J. J.
Juris eceles. priv. prof. suppl.
'
Mjfldí-
imrf
,
^
P. P. O.
Juris Ecclesiastici publ. professor
179.5. to jest
íslech výše položených
poátkem roku
míní
se
tedy
r.
školního 1796. do práv,
1795. exidaBÍve,
.j-:::>^:,^>
ínclusive. iue8»iui'-l
...
:
oj
r.
1799.
.-..í-.-. •.».(
jíl
389
Píloha
G. (k
8tr,,
J^^. N. Exh. 187.
Freier Entlas Scheiií
'"
'
'
Kraft welchen nach Landes Gesiitzen der Josef eheleiblicher Sohn des Thomas Jungmann Háusslers aus dem Dorfe Hudlitz
—
Furstenbergischer Herrschaft
Hochfiirstlich
dessen gehorsamstes Ansuchen
seine
unterthann
Biirglitzer
au/
Nahrung anderorten suchen zxt sammt dessen allen Erbs-
dSrfen, aus der hierortigen unterthánigkeit
anfóllen in die vSllige Freiheit entlassen worden.
Von
ti
Hochfiirstlich Furstenbergischen Pupillar Herrachaft
Burg Burglitzer Ober Amte am
27. Apríl 1799.
,í.vm^vjúí
Anton Kubksek Ober Amtmann.
Píloha
H
(k str
35)
Burgerbrief
Vom
Magistráte der KOnigl.
Kreis
Stadt Leitmeritz
H. Joseph
hierortigen Gymnasial Professor
Jungmann
wird
dem
mittelst
gegen-
wártiger Urkunde hiemit bezeuget, dass demselben von Seiten
diesses
Gerichts zur bezeugenden Hochschatzung und Erkenntlichkeit in Riícksicht seiner
der Gymnasial Jugend
durch
die
ohnentgeltliche
Unter-
richtsertheilung in der bóhmischen Sprache gesammelte Verdienste das in der Raths Sitzung vom 28. Decembris 1805 „gegen Leistung des iiblichen Hand-Streiches ohnentgeld-
Stadt Leitmeritzer Burger Recht tlich conferiret
worden sey."
Es wird daher derselbe zur
Ausbung
Rechten dessen
nn»l
nioht
nur kraft dieses Biirger-Briefes
Jenen den Koniglichen freyen Stádteu eingeráumten Gerechtigkeiten anmit fíir fáhig erklárt, sondern auch
Namen
aller
in
das betreífende
.Stadt
Bnrgerreehtsbuch der Ordnnng oáiulA 'Áu\
nach eingetragen.
Urkund dessen nachstehende Fertigung und Beydriickung des gewQbDlicben Stadt Insiegelb.
So geschehen Leitmeritz am
28.
Decembria
18ur>.
Johann CalTÍ Biirgermeister.
A.
Rohn
Sekretá.
Na kolku 45
kr.
(?)
390
Piloha
J. (k
41).
str.
Jungmanna A. Markovi a A. Marka Jangmannovijsou do smrti Jungmannovy hlavnim pramenem tohoto životopisu. Zvlášt obsahem bohaté jsou dopisy Jungmannovy z doby Litomické a z prvních let pražských (asi do r. 1821.) pozdji pohížen jsa v díle slovníkáském zúplna Jungmann dopisoval sice dosti asto, ale listy bývají nezídka kratší a prázdnjší; nejednou dával se v doDopisy
od
r.
J.
1808. až
pisování zastupovati
jehož listy (od
do
1833.) velmi zhusta nedatované nabývají
r.
— krom
mnohých všedních vcí mívají i zprávy ' o nichž ovšem vyslovují vlastní mínní Jungmannovo.
tím dležitosti, že literární,
synem Josefovicem velmi ilým dopisovatelem,
1820.
r.
A. Marek choval listy Jungmannovy vždy s posvátnou úctou ovšem výborn povdom dležitosti jejich. Když pak po smrti Jungmannov sbor matiní vyzval A. Marka, aby — znaje Jungmanna jsa
z
dvrného
mnoholetého
životopisu jeho
a
obcování
A. Marek tento
Musil, manžel starší dcery
—
uvázal se v sepsání zevrubného
Jungmannovy
Jungmannovu A. Markovi, aby
jí
k sob
úkol
užil
pijal
:
p.
Antonín
poslal všecku korrespondenci
pi
spisování díla svého.
Zatím
bím
vku kmetského do díla když ctihodný pítel Jungmannv cít se nedával a pan Nebeský o zapjení všech tch list za píinou pedsevzaté práce v novjší literatue žádal, A. Marek odevzdal mu všecky ty listy, co jich ml, i ty, které ml sám, i všecky p. Musilem sob pjené.
—
dne 1.5. O tom, když po nkolika letech z listu A. Marka zvdl p. A. Musil, žádal všecku korrespondenci Jungsrpna 1856. mannovu jakožto vlastnictví rodinné zpt i byla mu p. Nebeským
—
vydána. P. Musil shledal však, že eho dostal od p. Nebeského, nesrovnává se zúplna s tím, co poslal A. Markovi. Jsa muž velmi správný sestavil si pan Musil tento pehled vci, jejž pro dležitost zde
klademe. ,1
"^y )^^^ zapjili
ui
y^íHiiúi
p.
Markovi dne
3.
bezna
....
od všelijakých uených pak Markových dohromady
.-'-í
146
.
pak filosofické aforismy od Jungmanna p. Marek dle svého vyznání v listu od léiy p. Nebeskému.
Dne I.
16.
bezna
1857.
1848,
.
asi
402
.
„ listy,
35 kusv.
To
srpna 1856.
15.
a)
jsem obdržel od pana Nebeského:
c)
d)
od roku 1808 —1815 „ r,
„
vše odevzdal
ped nkolika
4 balíky psaní Jungmanna k Markovi: b)
^.)
256 listv
.
.
.
.
1821.-1837.
.
.
1838.— 1845.
.
.
1816.-1821.
55 50 96 45 246 kus.
391 n. Jungmanna k Sirovi 14 kus*/'
.-^^^t}^
f^stwnyr^^
in. 2 baliky rozliných k Markovi a)
od roku 1800.(?)— 1830.
b)
.
39
.
117
156
Jungmannu
IV. Dopisy Marka k
.
.
....
V. Rozliných k Jungmannu
kus
146
.
93
VI. Rukopis sebraných spisv Markových, baliek.
Smsici aneb aforismy (chybi islo
VII.
2.
a
2 jsou neislo-
8.,
vány).
Z tohoto seznamu jde na jevo, že pan Musil pijal od p. Nebeského jednak více než poslal A. Markovi, jednak mén. Co pijal pod rubrikami I., II., III., IV., byly vci A. Markem p. Nebeskému pjené; za to však objevil se v rubrice „V. Rozliných k Jungmannu" veliký schodek ježto dle zápisek svých zapjil p. Markovi od všelijakých uených 256 listv, dostal jich zpt toliko 93, ili o 163 listy mén. Pan Musil ubezpeoval nejednou spisovatele tchto ádk, že mezi onmi 163 listy byly i dopisy J. Kollára, P. J. Šafaika a F. Palackého, s nimiž si Jungmann zvlášt za mladších jejich let piln dopisoval, z jichžto dopis však ani jedený nenalézá se v jeho pozstalosti. Aby se dopátral, kam by se dležitá tato korrespondenee byla podla, obrátil se p. Musil listem dne 30. bezna 1857. k A. Mar:
ás
od nhož dostal dne
kovi,
22.
dubna
této
odpovdi:
„Tážete se, mnoho-li na poet list bylo P. Nebeskému propiijených! Tento poet ovšem nikde v mých pamtnicích zaznamenán nenalézá (se), protož zprávu o tom dáti nemohu Vím toliko, že jsem pro nkteré výrazy z list Pán Jungmannových jeden neb dva z po!
ádku
ješt z list poátených. Jiných do té vrstvy sanení, krom Mladého Josefa Jungmanna, kterých ti sešitky na ohledanou neb na upotebenou tuto odesílám!" vytrhl, a to
hajících list u
Tím
mne
se všeliké pátráni p. Musilovo skonilo.
Dopisy jiných spisovatelv k Jungmannovi v jeho pozstalost 1. eskoslovenských: V. Bergnera (2), A. Boka (1), Bu
jsou tyto:
Msta
riana (z N.
ského
J.
(1),
F. Jáchyma
(2),
D. Kinského
máe
(2),
za Vídní)
A. Dundra
(1),
A. Jungmanna J.
ráe Blehradského (1),
nyní
k.
c.
F. L.
elakovského
Sam. Chaloupky
(1),
(1),
Jos. Dobrov-
Fr.
Jabulky
(1),
Kadavého (1), V. Kareše (2), KSmera rektora sem. Budjovického (1), J. Kra-
Vojt. Krameriusa
Schoena
(2),
(1),
(1), J.
(1),
(1), J.
J.
Dobr. Petényiho
Host. Pospíšila
(1),
Jar.
(1),
Fr.
Petery
Puchmíra
(1).
fa-
Jos.
Seydla Berounského (1), V. Svobody prof. tehdy Jiínského inspektora škol stedních (1), J. Šantla (1), Fr. Šírá (1)
V. Špinky (2 o slovníku), Lud. Štaura (Štura) z Prešpurku (1), Fran Trnky (1), F. A. Vacka (1), Norb. Vaka (1), Vincence Žiaka (Žáka) (1).'
392 2.
polských: Szymona Dutkiewicze
Šternštyna
A. Maciejowského
V.
(1),
Ant.
(2),
malé
(2
Helcela
Zik.
2
lístky),
hr.
ze
Platera
z Varšavy. 3. ruských: A. Blagovšcenského (2), Boanského (1), Dubrovského z Varšavy (1). 4. srbskocharvatských Dimitra Jovanoviée z Pešti (1), prof. Kuzmaniée z Zadru (1). 5. Od spisovatelv cizojazyných nalézá se jediný dopis, a sice :
francouzský, jejž
J.
Jnngmannovi „senátorovi
Prague)" psal Gustave Fallot, biblioteká „de
dne
Praze
v
institut royal
(sénateur
k
de France,"
15. srpna 1835.
O
í„-..>
„Zápiskách" promluví se níže.
.T
r..in.;
Již 8
razn ter.
1'
PHloha K.
poátku innosti
^j,,
(k
''^:*'-
60.)
str.
'
Dobrovský vyslovoval dí-' Pólov. Píše n. p. v Lio spise „MravTié ueni pro Mláde Prokopa Pólovým pravopisem vyda-
spisovatelské
toto smýšleni své zejména proti škole
Magazin 1779. na
str.
165.
sedlskou" ve Vídni 1778. od Jos.
„Wie sehr
ném:
vielen
Dank
sind
wir nicht denen ausser
Bohmen
Sprache so sehr besórgt sind? Nur Schade, dass ihre Biicher wegen der neuen bey uns verhassten Ortographie von BOhmen nioht gelesen werden. Man holt das Buch aus dem Buchladen, sieht hinein nnd schickt es wieder schnldig, die
fiir
zuriick mit der
die Kultur der bohmischen
Antwort: es ware hanakisch, man kOnnte es nicht so
gut wie andere lasen." V témž Lit. Magaz. na wiil wissen,
warum
r.
1780. píše na
str.
111.: „H. P.
Schimek
Bdhmen
verhasst
selbe (Pólová orthografie) hier in
darm
Lande allgemein entweder unbekannt oder verhasst, weil die BShnien Ursache haben zu glauben, dass sie von ihren Vorfahren gut schreiben und lesen gelernt haben und weil sie Griinde haben noch so zu lesen and zu Dále pak: „Nichts ist in der schreiben, wie sie es gelernt haben." Philologie verdeiblicher als unniitze Neuerungen; nichts hingegen erwiinschter, nichts, das die griindlichen Kenntnisse der Sprache mehr seyn
solíte.
„Die Polische Orthografie
ist
befórderte als státe Gleichformigkeit in
co výše na
';^ ''
str.
174, 175, a 209. v této
Píloha
^
Éístorik,
jenž
L. (k
bude vypisovati
materiál:
Jungmann
zu
der Orthographie."
Viz
též,
píin povdno. str.
&0.)./i
rozvíjení
prvni polovici devatenáctého století, nalezne v
pebohatý
hier
,..
se jazyka eského v Jungmannových spisech
obohatil a rozhojnil jazyk nás zname-
nit. Slova, ježto nyní již zobecnla, uvedl on první do jazyka našeho. D«|v, clráha, hnusný, chmura, kolmý, látka, linu, lap,
oba,
:
m obraznost, obvod,
pedmt, pelud,
píroda, sted, svlžf,
touha, úkor, úpor, úporný, Tdk, vzduch, zdroj, zjev, jsou slova, s nimiž se nyní potkáváme i v rozmluvách spoleenských, zapomenuta a jím opt vzkíježto však ped Jungmannem byla šena, jim utvoena neb z jiných jazykv slovanských pijata. Ano slova nkterá, jichžto Jungmann sám z mládí jenom stídm a jaksi opatrn užíval, dobyla si za jeho živobytí tak nepopíraného práva obanského, že jich užívá ku konci života svého již výhradn. V prvním vydáni „Ztraceného Ráje" užívá na p. již slova píroda, ale klade astji ješt slova nátura („plodistvou moc nátury pedstavuje," „obraz nátury"), na míst ehož v druhém vydání všude píroda položil, ponvadž by slovo nátura té doby tenáe již bylo uráželo. fsvži),
bu
bu
Píloha M.
(k
str.
53.)
„Nepedsudné mínní o Prozodyi eské" 32.
listech
malého
4".
Krom pedmluvy §.
1.
Píina,
§.
2.
Rozvržení.
§. 3.
rukopis psaný na
jest spis na tyto §§.
zetel.
Rytm.
§.
4.
Základ prozodye.
§.
5.
Na
§.
6.
Pízvuk.
em jsme
my echové.
§.
7.
as.
§.
8.
Uvážení.
§.
9.
Další uvažování.
§.
10.
Mínni.
§.
11.
Prozodye.
§.12.
jest
rozdlen
Rytm eský.
V §. Jungmann vykládá píinu, která jej pimla k zdláni tohoto spisu. „Zamstknávaje se pekládáním Miltonova ztraceného ráje zkusil Jsem cosi podobného jako tam Rousseau, kdy noty hudební opisoval: jednak že u obou to na opak dalo se. On mezi 1.
se zanášel, z kterých naprací mechanickou obrazy duchovními blažícímu se potom tak mnohé, znamenité spisy jeho vznikly: nevyrovnaným onoho básníe duchem tvarové všelijací kolotali se na mysli o mechanizmu zpvomluvectví našeho, kteí patrnjšími stávali se, ím postupuje dále nynjší na pízvuku založenou prozodyi nedokonalou býti živ jsem buto pesvdoval, buto pemlouval se Vda však dobe, kterak rozliné jsou o vcech chuti a citu, jakož celý rytm jest, lidská mínni a kterak nebezpeno jest proto samé cit
mn
.
.
.
jiným za všeho citu zákon pedkládati; nad to daleko jsa od toho, abych zvláštníkem njakým nebo do konce svárlivcem svtu posmvanému než pravd milejším býti zvoloval: co jsem ve svém od knihovny znamenité oddáleni o veršovnictví ta i pemýšleje u sebe za sviij
26
394 pravé usoudil, vlastencm svým milým k nestrannému rozsudku podávám. V §. 2. „Rozvržení" obraci se slovy Meisnerovými proti „vše-
obecné vad filolog, ježto se domnívají, že právo, které mají k rozsudku nad jazykem, i také na rozmr slabyk a tudy povstávající rytm A pece jest zejmo, „že sami básnii, pravým citem se vztahuje." nadchnuti a jazyka svého mocni, poet (rytm) by sob hodnji zíditi mohli než studený gramatik, jemuž snáze mnohem jest z rytmu již pozstávajícího pravidla prozodická abstrahovati nežli všemu budoucímu rytmu pravidla a priori pedpisovati." V §. 3. a 4. rozbírá pojem „rytmu" dle Sulzra i pistupuje v §. 5 jsme my echové," kdežto vykládá ueni a 6. k uvažování „na Dobrovského o prosodii pízvuné, proti níž v §. 7. klade uení o „asu" ili prosodii asomrné. V §. 8. a 9. pichází k hlavní otázce „mž-li ech dle jediného asu rozmru verše dlati iliž ho pízvuk více jako as víže? V §. 10. vyslovuje „mínní," že „ech ve verši svém rozmru asu nikoliv zanedbati nesmí," i obrací se proti snaženi Puchmajerovu „pízvuk s asem spojiti." „Na dvoje okovy," táže se, „klásti na bá-
em
:
sníka
tu,
V
kde jednch dosti?" §.
11.
„Prosodie" vykládá pravidla prosodie
asomrné, naež
k konci uení své rozmanitými píklady veršv asomrných vysvZanímavé v této poslední ásti spisu jest pirovnáváni potu tluje. dlouhých a krátkých slabik v jazyku eckém, latirském, nmeckém a eském mají se dle vypoteni Jungmannova dlouhé slabiky ku krátkým ;
v
eckém
v
:
„
11
:
9
„
12
:
13
„
11
nmin
v eštin
Píklady veršv asomrných a Rosy peklady jeho, nkolik
:
17.
krom
ukázek z Komenského od Fr. Svobody, jenž pravidly neviže je vypracoval" ku jsou
„kousk"
„vedle svého sluchu nižádnými se potšení Jungmannovu, že „jeho
13
jako 11
v latin
cíl
se s
jest
Jungmannovým nad
míru
srovnává."
Píloha N.
(k
str.
146.)
Herrn Joseph Jungmann, wirklichen Professor der Humaam Leitmeritzer Gymnasium, wird auf sein Anlangeu das Zeugniss ertheilt, dass er wáhrend seines Lehramtes nicht nur mit seiner Geschicklichkeit und Auszeichnung eine rastlose Thátigkeit und musterhaftes, moralisches Betragen vereinbaret, sondem auch in dem 1813jáhrigen Feldzuge sattsame Proben von ausgebreiteten Kenntnissen
Dem
nitátsklassen
in
fremden Sprachen durch Uibersetzung sámmtlicher, von den
Eussischen
Tmppen
ausgestellten
Verpflegs-
und
kais.
Fouragirungsquit-
Sd5 und Unbefangenheit an Tag wodurch er sich die ungetheilte Zafriedenheit dieses Kreisamts und die Achtung aller hierkreisigen Wirthschafts- Beamten in dem tiing^n mít seiner bewáhrten Willfáhrigkeit ?elegt,
Masse erworben werden verdiene.
K.
dass derselbe berall
hat,
k.
am
Kreisamt Leitmeritz
bestens
24.
anempfohlen
zu
July 1815.
v. Blumencron Gub. Rath und Kreishauptmann.
Heinrich Ritter k. k.
Kolek 45
kr.
pee
;
krajského
Píloha Jakož
Fr. Cebiš byl
úadu Litomického.
O. (k
str.
148.)
svou dobou jedním z nejhorlivjších vlasten-
eské" usiloval, nebude tenái nenkteré výatky z listu chovaného mezi ostatní korespondencí Jungmannovou vysvítá z nich i zcela zvláštní ráz povah cxiv,
jenž
o založení „spolenosti
i
milé, položime-li zde
;
tohoto stateného Turnovana:
„Mj
milý píteli a bližní!
mého mdlého
zdraví Jich
Ponvadž
sám osobn
pro vzdálenost cesty
rolní hospodáství oit zhlídl: tak (sic) Jim s návstím sloužím, co by Jim a budoucn Jejich dítkám prospšné
užitené bylo, totiž I. By všechnu pilnost a jakýkoli
zpsob
piinní
vynaložili
a
na vzdlání mrvy' na
d.
t.
Svou zem obzvlášt špatnou hluboce vorat nedají neb malou
II.
ástku
a
a
nemžu, bych Jejich tímto mladým písebním
navštíviti
zem
spíše zlepšíme než velkou.
dobe jest vysázet stromy podle dona 16 loket štp od štpu, mezi švestku; v lepší švestku do quadratu, ne do trianglu, neb to na 20 loket a mezi pak ve vorbS a vláení vtší pekážku dlá a t. d. IV. Hledjí svou zem na 4 nebo 5 coul zlepšit, aby ke všemu zrstu schopna byla, a vidjí-li njaké neourody pede žnma (sic.) aby dobytku píce nescházela, mže se po sklízení žita hrachu našít a tA píce bude trvat až do napadnutí snhu. in. Zdálené a špatné pole
broty
pdy
pd
n
n
V. Aby pole stejný užitek pinášely, idjí se podlé zem, asu a ceny. Kdyby obilí v špatné cen stálo, nech
jaký
díl
lnného semena,
též konopního,
prosního,
anyzu,
rozlinosti se seje
také
n-
maka
a fenyklu a tak dále, neb všechno v zemi jest potebné. VI.
V lese a
jest
jsou vždy po kraji a
t.
všeckno díví dobrého druhu; velké stromy
a
d.
potebných vcí o hospodáství zvdt, knihy od slavného hospodáského shromáždní vydané,
Chtjí-li více dobrých a
zaopatejí
sob
v kterých mnoho dokonalosti se dotou. Bohužel, že jích málo v naší mateské se nalézá, skrze to moc dobrých vcí se
ei
zanedbá. 26*
396 VII. S žádnou dobrou vci neodkládaji na zejtí neb na budoucí rok aniž mají obyej íkat: to udlám; vtši est a zisk z toho budou mít, když budou moct íci: to dobré jsem udlal. Dobré vci ped
svým bližním
netajejí; pamatujou na to, že jsou smrtedlný, že mají kterým zase nkdo nco dobrého poradí. Za to mj milý píteli pro lásku bližního Jich prosím, by s niím, co Jim nadlí, na draho neekali; neb jako Jim to milé jest, když k Jejich (sic) poteb nco lacinji dostanou tak se také tší ten
dítky,
Bh
;
potebný emeslník, když k své obživ nco levnji
dostane.
Když
v ní vynachází, moude rozvažujem, poznáváme, že všecky (sic) svoji od jednoho otce a matky jsme, že z milosti a dobroty Božské na tomto svt jen krátký as bdíme, násle-
tuto pirozenost a všecko, co se
dovn
že jeden
druhému máme
initi
dobe, bychme
Bohu a lidem
se
líbili.
S tím Je do h'M;1?v
milosti
A:
f fiYntf sin
Božské porouím a zstávám upímný pítel František ebiš." ^.^........^...^^^^
;
Píloha
P. (k
str.
151.)
„Der von dem k. Gymnasialstudiendirektorate angerhmte, von Herrn Professor ertheilte griindliche und fassliche Unterricht, seine rastlose mit dem erwúnschten Erfolge gekronte Verwendung dient dieser Landesstelle zur angenehmen Nachricht und dieselbe giebt dem
dem
k.
Hrn. Professor mit Vergnugen ihre Zufriedenheit hiemit zu erkennen.
k.
Prag am
27.
Podpis nezetelný.
Oktober 1815."
Potting,
jrni.;..
,An den k. k. Professor der Humanitatsklassen zu Hm. Joseph Jungmann in Leitmerítz. Ex offo." List došel Jungmannu již v Praze.
Píloha An den Herm
i-'
Q. (k
^
str.
Leitmerítz
165.)^
^
Professor der Humanitatsklassen
N. 388.
am
altstádter
Gymnasium Joseph Jungmann. Die hohe Landesstelle hat mit hohem Gubernialdekrete vom 20ten April 1. J. Z. 4785 dem Direktoráte aufgetragen, Denselben riicksichtlich Ihrer im Jahre 1822. riihmlich ausgezeichneten und lobenswerthen Verwendung im Lehramte die hohe Zufriedenheit zu erkennen zu geben. Indem sich das Direktorát dieses hohen Auftrages mit Vergniigen entlediget, beeilet es sich, Dieselben hievon in die angenehme Kennt'^
"'
nisB zu setzen.
Vom '
" '
Prag den
k. k. 5.
Gymnasialstudiendirektorate Bdhmens.
May
1824.
Fr.
PoUner
Direktor,
Wí: Píloha R.
(k
str.
199.)
Pomr Jungmannv k J. Nejedlému, jakkoli jest dležitý v dji-, v nejnovjší dob nach literatury naší, líen jest posud tak i povrchn á nezprávn, že pokládám si za povinnost, na jisto postaviti aspo hlavní kusy dlouhého sporu. j
—
Co
se
týe poátku
nepátelství mezi
—
J.
a N., vyložili jsme výše
Jungmannova dne 31. ervence 1817., kterak Jungmann tím popudil Nejedlého proti sob, že napsav pedmluvu ku (na
str. 186.) z listu
prvnímu svazku Starobylých skládaní vydávaných V. Hankou, vystoupil veejn jako píznivec a podporovatel V. Hanky, hlasatele novoty pravopisní, úhlavního nepítele Nejedlého. Jungmann sám soudil hned po tomto skutku zcela pravdiv, že ho „to stálo pátelství Nejedlého." Nebo jakkoli se pozdji, zejména v zim r. 1817.— 18. Jungmann všelijak snažil smíiti Nejedlého zvlášt proto, že chtl jeho pomoci užiti pi zakládání národního museum, zstalo všeliké jeho piinní mar-
ným. Nejedlý byl nesmiitelný. Avšak tomuto znepátelení se s Nejedlým Jungmann sám ješt nikterak nepiiítá toho, co nazývá „tajným osoením u policie." V lánku „Jan Nejedlý" (26. Zápisk.) vypravuje obšírn, kterak tím, že Jungmann s Hankou vydali r. 1828. „krátký spis o pravopisu," vojna vypukla. „Nejedlý netoliko se stolice hímal, Ponvadž spisek Nejedlého neale i nmecký odpor tiskem vydal." mohl zstati bez odpovdi, Jungmann starán jsa o to od nkteiých
pátel napsal (s Vinaickým) odpov Nejedlému. „Tím vzbudil jsem pomstu vrchovatou na sebe. Hany na mne tajn a veejn sršely, vybrav z mých spisek kde mohl jakou podezelou prpov, u poAle licie mne tajn osoil a o mé svržení s professury se zasadil. zmehlo se mu."
Taf jsou slova Jungmanna samého v lánku, jejž vnoval
r.
1845
Nejedlým. Viní tu protivníka svého zejm, že jej osoil u tajné policie ale neuinil prý toho hned po rozpátelení se s Jungmannen r. 1817. nýbrž teprve po vydání spisu „Beleuchtung" t. j. r. 1829. sporu svému
s
;
rozkmoteni. S tímto obšíniým vylíením srovnává se dobe, co Jungmann v týchž „Zápisk." jaksi píležit vypravuje v lánku „Vseslovanský písemní jazyk" Zmíniv se o pedmluv své ku prvnímu vydání „Ztraceného ráje" (viz o ní svrchu na str. 45.)
ili dvanáct let po prvotním
vypravuje dále: „To byla má myšlénka a žádost v pedmluv ku pruchopiv mstivý vnímu vydání Ztr. E. pronesená, kterouž proti Jan Nejedlý tajn policii co nebezpenou pedložil a mne tíletému tajnému vyšetováni policejnímu podvrhl, z kterého jsem jen zákonným povinností svých ouedních zastáváním a neúhonným živobytím dosti
mn
cele a štastn vyvázl." Nesmíme se tu pede vším mýliti tím, že Jungmann uvádí pedmluvu svou k Ztr. R r. 1811. vydanou v pímé spojeni s domnlou denunciací Nejedlého r. 1829. vykonanou. Však takový skok není v Záp. osamlý. V samém lánku „J. Nejedlý" jest skok z
r.
1817. do 1828. (k vydávaní
as.
theol.)
nedotýkaje ani vyteného
398 Puchmajerem. Krom toho slovcem mstivý dosti svtle Nejedlý myšlénky jeho o jazyku všeslovanském teprve tehdy proti Hmu užil, když se mu mstíti chtl, ehož ovšem neml píiny až po vydání spisu „Beleuchtung" a t. d. anachronismu
Jungmann
s
vyslovil, že
Že Nejedlý neuchopil
se
Neml
pedmluvy Jungmannovy hned
r.
1811.,
tehdy Nejedlý sebe menší píiny Jungmannovi se mstíti, konal jemu i pijímal od nho stále služby literárního pátelství, jakož výše vyloženo; také když Jungmann penení
tžko
dovoditi.
zajisté
sthoval se do Prahy, choval se k
nmu
Nejedlý zcela pátelsky, pi-
ioval se ku pímluv Jungmannov, aby leny universitní k eskému jazyku, vyjel si s ním na venek a t. d.
naklonil
6 '.^;, Pi známých povahách Nejedlého není lze pomýšleti tu na njakou lícomrnost; nebyl Nejedlý nikterak hladkým svtákem, jenž by uml býti laskav i na protivníka; jak mile znepátelil se s Jungman-
nem,
netajil se nikterak se
píke
smýšlením svým, dávaje
je
vždy a všude na
Jungmannovy o smíení. Takový muž neobcuje léta pátelsky nenávidným protivníkm. Avšak Jungmann sám na jiném míst „Zápis." (Vyšetováni tajné) nepímo svdi, že ped píchodem do Prahy od Nejedlého nebyl u policie udán. Líe totiž, kterak peložen byv z Litomic do Prahy „vbhl v tajné vyšetováni policejní" piítá to jedin tomu, že Jakožto známý eský via stenec vlád byl podezelý." Toto „tajné vyšetováni" (vlastn postaveni pod tajnou dohlídku policejní) nebylo tedy dle vylíení Jungmanjevo a zamítaje
všeliké snahy
nova nikterak dílem Nejedlého jsouc toliko následkem toho, že Jungs sebou povst znamenitého vlastence.
mann pinášel
dle Jungmanna samého domnlé „osoeni jeho u Nejedlým teprve do roku 1829., když tento jeho tehdy již mnoholetý protivník byl popuzen spisem „Beleuchtung der Streitfrage uber die bOhmische Orthographie." Tehdy prý J. Nejedlý „vybral z jeho spisek kde mohl jakou podezelou pnlpov, u policie jej tajn osoil a o jeho svržení s professury se zasadil."
Pipadá tedy
tajné policie" J.
fffhffi
Tu
jest
ovšem uritá obžaloba; pohlédnme na
ni
ponkud
blíže
Že Jungmann o skutcích, které tuto vypravuje, nevdl než z d osleehu, rozumí se pi „tajném osoováni" samo sebou, a pramen takový bývá kalný zvlášt tehdy, když smýšlením veejným vládnou prudké náruživosti. Kterak mysli vlastencv tehdejších rozníceny byly sporem o pravopis, výše jest vyloženo; i neteba diviti se, že J. Nejedlému, tehdy již velkou vtšinou obecenstva eského nenávidnému, piítaly se skutky i nejšerednjší. Nemohouce tehdejších eí po mst kolujících vy vrátiti uritými, historickými skutky, uvedeme nkteré dvody, které iní obžalobu k víe velmi nepodobnou. '"'^ 1. J. Nejedlý již od r, 1817. mluvíval s katedry horliv proti „fitívbtám," ovšem hlavn proti Jungmannovi, i jest k víe velmi nepodobno, že by po dvanáctiletém veejném boji byl se pustil do boje
tajného.
'
''(''^í'"''"'
..Jo^fi:
.jfrj
laK/i.nx/
ji;
.cruM
;
3^99 J.
2.
mu
bylo by
vých u
Nejedlý byl v boji literárnim veejn vedeném poražen bývalo možné vytasiti se s úryvky ze spisv Jungmanno-
policie, kteréžto celý boj J.
3.
byl divadlem velmi
Nejedlý nebyl nikterak
uencem v
smšným?
komi\rce uzaveným,
bylt advokátem ízení soudního zkušeným a uml ovšem uvážiti, jak by byla obžaloba ze spisv Jungmannových na nj zosnovaná. Místa rovnž podezelá, ano ješt pádnjší bylo by bývalo možné vybrati ze spisv samého J. Nejedlého, zvlášt z Hlasatele. chatrná
Není vidti z nieho, že by Jungmannovi byla té doby, do (ále i. Záp. 16.) pipadalo toto druhé „tíleté tajné vyšetování policejní" (1829—32.) vláda njak nedvovala. Ano vidli jsme 4.
by
nižto
(na
str.
275.),
kterak
1830. vláda
r.
e
sboru musejního pro
zeni
byl mezi sluší
temi
iidy tohoto sboru, což
vykládati v ten
si
ochotn
a literaturu
pi
a rychle schválila
zí-
eskou, akoli Jungmann
tehdejší
rozum, že o loyalním
úzkostlivosti
smýšlení tí
vlády
mužv
nepochybovala. 5. Jungmannovi udlen jest r. 1834., tedy již druhý rok po ukoneni onoho domnlého „policejního vyšetování" úad prefektský pi gymnasium Staromstském, jejž by vláda sotva byla propjila muži,
jehož loyalnost by byla bývala ješt nedávno tak siln v pochybnost brána. 6.
Sluší
vbec
míti na
pamti, že nikomu
z
protivník
J.
Neje-
minni obecn pijatého neustále osooval, po c^lý vlasu na hlav nezkivili, ježto hned první rok po jeho elakovský stal se obtí — jakož nelze o tom pochybo-
dlého, jenž je dle
ten
as
ani
smrti F. L. vati
—
podlé denunciace.
pozdjších mají pemnohé rozlinými emi o tom, co mluví a proti nmu, prý, i iní; nkteré toho píklady J. Nejedlý o uvedli jsme výše. Ale po r. 1829., kde dle jeho slov r. 1845. napsa nýcb podroben byl tajnému vyšetování, jeví se v listech jeho mysl nade všecko pirovnáni klidnjší a utšenjší. Z toho jde nade všelikou pochybnost, že po r. 1829., kde mínní své o novém pravopise 7.
Listy
Jungmannovy
stopy rozilenosti
jeho
mysli
z let 1817. a
povstalé
nm
veejn
a neohrožen vyslovil, beze strachu díval se vcem, které dokud je v sob skrýval, inily jej velmi bázlivým Ná všechen zpsob vidti z toho, že v tom, co se kolem nho v letech 1829.— 32. dlo, nespatoval nieho, co by bylo njakým „tajným vyšetováním." Tyto dvody klademe proti eem o J. Nejedlém za jeho živobytí roznášeným a posud šíeným. Bohdá, že tím dáme podnt, aby vc dosti vážná od tch, kdo jí jsou lépe povdomí, svtle a dkladn byla vyložena. Dokud se tak nestane, neházej nikdo kamením po památce muže o literaturu naši velmi zasloužilého!
400
Piloha
;f,9.K>-
Samuel Bohumil
Lind
S. (k str. 246).
"O
psal Jos. Jungmannovi v
píin
historie
literatury slovanské tento list:
„Warschau, den 14. Dec. 1822. Sehr Verehrter Herr und Freund! Áusserst angenehra waren mir die wenigen aber ácht (V) *) Zeilen, mit denen Sie mich unter dem 2. May (?) dieses Jabres durch unseren Freund Herm v. Rakowiecki zu beehren beliebt haben. Herzlichst danke ich Ihnen dafr so wie auch, dass Sie in der Durchsicht meines Worterbuches anhaltend und unverandert fortfahren. Euer H. Wohlgeboren Slowesnost und Krok macht mir viel Vergniigen und kommt mir gar sehr zu Statten. Jetzt hábe ich namlich die Polnische ,
,
,
Uebersetzung des fiir uns Polen insonderheit wichtigen Werkes meines Freundes Hr. Gretsch in Set. Petersburg Versuch einer Geschichte der Bearbeitung Russischen Literatur fertig und will mich nun an die der bohmischen machen. Dazu hábe ich bis jezt nur das Werkchen unseres Dorabrowsky (sic) und noch dazu nur die Ausgabe von 1792., seinen Slawin, seine Slowanka, doch von dieser nur ein Bándchen und die Handschrift des trefflichen Waclaw Hanka, die er unserem Rakowiecki gescbenkt hat, und die obwol sie nur ein Auszug aus Dorabrowsky (sic) ist, gleichwol vieles enthalt und besonders gegen das Ende bis auf die neueste Zeit ergánzt, was dort fehlt. So wie an Eure H. Wohlgeb., so ergeht auch an diese Herren meine ergebenste Bitte mich bey meiner Arbeit zu unterstiitzen. Nach der bohmischen .
.
.
mochte ich die Ragusanische Literaturgeschichte folgen lassen, wozu und allein das treffliche Werk des Piaristen Appendini zu benutzen hábe dann mOchte ich mich an die Wendische in Steyermark u. s. w. machen. Nur Htilfe! ich will gem fiir Slawen und Polen thátig seyn. Unser Graf Ignatz Obolenski (?) (Sobolewski?), der Ihnen
ich aber nur einzig
;
dieses Bláttchen zustellt, Minister-Staatssekretar des Konigreiches Polen, ist
ein
sehr
verehrungswiirdiger
gewiss ein Vergniigen
darin finden,
und
leutseliger
einen
Herr,
Sie
werden
solchen Mjicenas mit Prag
bekannt zu machen. Meinen herzlichsten Gliickwunsch zum Jahreswechsel, mit wahrer Hochachtung der Ihrige Samuel Gottlieb Lindo." Po stran: „Verzeihen Sie gútigst, dass ich auf einem einzelnen Blatte schreibe um nicht das Briefpaquet gar zu dick werden zu lassen. L,
Adr: Seiner
Hoch Wohlgeboren
Herm
Professor Joseph
Jungmann zu
)
Písmo Lindeovo jest tak nezetelné, že se musí než ísti; sem tam nelze ho nikterak rozluštiti.
Prag. spíše bádati
401
Píloha
T. (k
„O klassiností v literatue Rukopis pojednání tohoto
str.
vbec
jest
269) a zvlášt eské."
v archive musejním, kamž
jej
P. Palacký daroval.
Rukopis opaten jest censorovým: Omissis deletis pag. 4. et 5. ^Vn 1826. Willmann. Psán jest švabachem, kterýmžto písmem psány jsou i nkteré zmny rukou F. Palackého, redaktora asopisu musejního uinné. Sám titul, jak posud znám jest, pochází od Palackého; Jungmannv titul znl: „O klassiností literatury a její dilležitosti." Nebude tuším pochybovati nikdo, že oprava Palackého lépe se srovnává s obsahem. Též zaátení slova celého pojednání promnil Palacký. Jungmann napsal: „Každá vtší nebo v asu prodlouženjší literatui'a nestejné, to jest více mén dobré plody vynáší," což Palacký promnil takto: „Literatura každého národu v asu prodlouženém nestejné a t. d." Dále napsal Jungmann: „Druzi na Ipjíce, vším, což nového jest, bez rozdílu nkterém ze starších o zemi dávají," kterážto poslední ti slova Palacký nahradil jediným: pohrdaj í. Dále Jungmann: „jiní konen podlé svého srdce žádosti, sebe, své bratry, strejce, krajany a kdo jich kdy pochválil, to nejsprostší básnikou bylo, za klassiky poTuto velmi citlivou narážku na Nejedlého zmírnil Palacký kládají." tím, že namíst slovsvé bratry, ste jce akrajany napsal: a páto i nejsprostší básnikou bylo, vynechial. tely a slov: K slovm Jungmannovým „s užitím k tomu, co o té vci jeden z lepších spisovatelv nmeckých povdl," Palacký pidal: „s užitím k tomu ponkud," ímž ovsem pojednání Jungmanovu více pvodimprimatur.
vk
by
by
:
nosti
piítal,
než Jungmann
sám.
Jungmann
napsal:
povozené
od slova classis, Palacký promnil v: pocházející od a t. d. Dále po slovích: classici milites Jungmann položil toto místo: „Zdá se, jakoby nkteí slovce klassiný v prvním a druhém smyslu*) píliš tsn co nejvlastnji brali, stavíce klassinost na dobytém zboží a dstojnosti osobné. Aspo to mrav a konání jejich ukazuje. Nebo dlé písloví bohatství plodí pejchu a pejcha válku; a oni v pravd i neobyejn hrdí jsou v cenní svých i cizích zásluh, i svárliví a neústupní v zastávání svých pedsudk. Že by tetího smyslu pouze šetiti a rozumjíce svou nestatenost a chudobu duševnou mírn a skromn nazývali sebe klassiky, jako by (sic) korábniky, kterým pro nepiuování se v eském jazyku dostalo se pijeti na koráb, tomu hrdá povaha jejich odporuje. Nedím konen, že by pouze eským rozumem na klasy pomejsleli, ponvadž, jak praví náš básník: ješt stébla není, by chtli míti klasy." Celé toto místo vypustil Palacký. Jest to ono místo, o nmž Palacký iní zmínku v „Doslovu k Radhoštu" na str, 8. *)
V
prvním smyslu nejbohatší, vojenský, bojovný.
nejobzvláštnjší;
v
druhém;
402
a
tehdejšími ptkami o pravopis Trpce a osobn polemický jeho ráz, snadno si jej vysvtlíme, iní místo toto ovšem nepíhodným v pojednání zcela vážném.
Dále po slovcích: „V klassinost a v literaturu vbec nejvíce psobí zpráva obecná, náboženství, duchovní vzdlání a mravy," censor vymazal vty: „V despociích sice tam zde básnictví ponkud dozrávati mže; chybti však budou klassici v libomudrctví, v djepisu, v politickém enictvi." Po slovích „tím dívji národní klassikové zlatý :
vk literatury pivodí"
censor
opt smazal
:
„Dvod
toho ukazuje
ímská
ecká zem,
kdež rodem svobodni a svobodn vychovaní mužové, na díle znamenití obané, v plození velikých myšlének a v svobodném jevení síly málo nebo nic neobmezení vystupovali jako básnici, enici nebo prosaití spisovatelé. Dovozuje toho i Toskana za Medice, Brittanie od Viléma IV." a
Poznamenání: „Vda (vdti) jest uená vdomost, scientia, uma (umti) jest umni, zvlášt krásné, ars, Kunst" jest celé Palackého, jenž také formu básnír všude promnil v básník, jakož i dvakrát se vyskytující mluva národová ve mluvu národu, rovnž jako slova Jungmannova: religijnia vnšnýv nábožný a zevnitní; taktéž formu oblastní, obláštnost nkolikrát se výsky Ku konci celého pojednání Palacký tující v obzvláštní, obzvláštnost. petrhl toto místo: „Dv jsou známky neomylné národnosti: djiny a jazyk, ili historie a literatura, plody národního života. Historie zanímati mže toliko, když národ náleží k adu mravních a ku vzdlání pokraujících národ, ne pak když jako koující horda opt zhasne a Dležitjší proto obec ímská, ztratí se bez stopy života znamenité ecká, Fonická, nežli Cimmerická, Numidická, Hunská, Peenegská. A medle jaká jest historie našeho národa Jsa on ástka velikého, pedhistorického, prastarého slavného národu Slovanského i po svém od nho oddleni mezi jinými výteným býti nepestal. Národ zajisté orby, obchodu, umní a pokojného života milovný a však, kde potebí, udatenstvím slynoucí, národ, jehož historie v historii Europy hluboko Avar a Tatar — sahá, kterýž Europu dvakráte ode jha ukrutného proti tém Europ svého celé náboženství jazyka i kterýž vysvobodil, staten hájil a nejednou v cizin udatenství svého nadobyejné dkazy vydával, by i pod losem asv neúchranným klesl, vždy památný, Wissenschaft ;
!
—
vždy dležitý a slavný zstává. Druhá známka národnosti jest jazyk a literatura národní, ješt dležitjší nežli první. Tato známka trvá, i když národ bhem všeho, co svt vynáší, dávno pestal. V literatue národ sám sebe peká a duchovn nikdy nezhyne. ímané, Helleni, by i trávník pokrýval rozvaliny jejich hrdých palácv, žijí po vky v jejích (sic) Virgilech, Ciceronech, Homéich, Demosthenech, an již dávno nehlaholí jazykové Kopt, Karthág, Med a jiných, kteíž nezstavili básní, eník, historik, bez nichžto žádný jazyk na svt bouem neodolá. Nevyhasla hebrejština, jíž se dostalo býti nástrojem zvláštního básnictví, náboženství a zákonodárství, žije Perská
as
e
:
403 v Zoroastrov zákonu o náboženství, vyšlechtná ozdobou bohatou žiji staí jazykové Indický a Arabský v básníích, barev básnických zákonodárcicli, bohomluvcích jejich. Cím tedy více prospjeme v lite;
ratue vlastenské, tím
stálejší
památku jsme národu a jazyku svému
Nasvduje tomu znamenitý Heeren
postavili.
(Uiber
die Mittel
zu
Erhaltung der Nationalitát 1810 ), jehož slova k závrce tuto položíme „Vážení sob, dí on, jazyka mateského v tom se jeví, když jeho užíváme, kdekoli miižeme. Kdo sám cht mimo potebu cizího jazyka užívá, ten se
nmecky,
aspo na
tu chvíli
své
Cechem
Cech mluv pokud jen mže,
odíká.
národnosti
francouzsky, v tom okamžení
býti,
pestává. Dlužno mu nmecky, francouzsky mysliti, nechce-li mluviti po žáku. Budiž to jakkoli na pestávky; co se asto vrací, bývá obyej. S vážením sob jazyka mateského úzce spojen jest druhý
prostedek k jeho zachování,
totiž
dokonce
Že
pojíti.
ale to
Dokavad první
vzdlávání jeho.
nemže
hlavy národu zasazují se o vzdlání jazyka,
on klesnouti nebo
vzdláváni dje se velikými
spisovateli, toho
neomylným prostedkem k zachováni národnosti, ponvadž prostedkem jest k zaTaková národní
vzpomínati neteba.
V
chování jazyku.
stává se
literatura
jakém, v jak velebném
svtle zjevují se tedy nám
oni pokojní hrdinové národní. Jimi zakládá se trvalost národu pevnji,
mnohými vítzstvími založena býti mže. Stjte k své literatue! vydává rozum a zkušenost národm chtjícím z-
nežli
jest zákon, kterýž stati
národy.
J. J.'*
Sluší doložiti, že
Jungmann pojednání
zmnami
1841. vydaných se všemi
toto v „Sebraných spisech" Palackého položil pijav je tím sám
jaksi za své.
Píloha U. Dotený
spis
(k
283.)
str.
podaný komitétem musejním
hr.
Chotkovi
má
nápis
:
„Denkschrift iiber den gegenwártigen Zustand des bohmischen Sprachunterrichts
dubna
an den Lehranstalten Bohmens."; podepsán Jest dne
10.
1832.
Zmíniv se
strun
ponmovacích císae Josefa 11. líí. pern vypisují se zhoubné nmecké v mstech eských, otupujíce dti
o snahách
kterak málo prosply od té doby snahy tyto 5 následky, které jeví školy
sob svené. „Diese bedauerungswrdigen Zoglinge deutscher Schulen biissten 80 zu sagen durch Nichtiibung den Gebrauch ihres gesunden Menschen-
verstandes ein und sinken nach und nach in eine
kaum
Geistesindolenz,
die
von Thátigkeit áussert. Hierin ist fhrwahr eine Hauptquelle der minderen Intelligenz und Industrie in den slawischen Ortschaften BShmens und Máhrens zu suchen." ein Zeichen
Masii prý užívati mohou veejn jazyka svého rovnž jako Italiani.
;
404 „Nur die friedliebenden, in alle Schicksale sich fíigenden getreuen in Bohmen, Máhren, Schlesien, Galizien, Ungarn, Slavonien, Kroatien, Dalmatien, Illyrien, Kárnthen und Steiermark konnen sich
Slawen
nicht des Vortheiles erfreuen,
dass an ihren eigenen vaterlandischen
Lehranstalten auf ihre Sprache nur in so weit Rucksicht genoinmen
werde,
es ihr
als
gemeinsames Bedúrfniss erheischt." Vyslovuji pak by se jazyk eský
pedstihovati moudrosti vládni pání, jak
neclitíce
ml ve školách. Odpov podepsaná
pstovati
dne 19. íjna 1835. dotýká pede vsím obecných úvah, jimiž spis pamtní se poíná, které prý potebují nejednoho opravení neb obmezení, do jichžto zevrubnjšího vysvtlení prý se nehodlá pouštti pro ušetení asu, ježto prý toho není k úelu spisu pamtního potebí. Památné v této odpovdi jest, že v ní již užito všeho toho pekrucování, jehož protivníci jazyka našeho ješt nedávno Náboženství, prý, na školách hlavních užívali, ano užívají podnes. nemže vyuovati se esky, ponvadž tyto školy nejsou ureny dtem domácím, nýbrž i pespolním i musí prý pijímati také dti pouze nmecké, které by z eského vyuování náboženství nemly užitku v tetí a tvrté tíd škol hlavních musí se vbec uiti nmecky, ponvadž tetí tída pipravuje žáky do gymnasium, tvrtá do školy reálni a na obojích tchto školách dje se vyuování po nmeku!
nmecky, nebo nejsou zízeny neb kraje, nýbrž celé zem ano i druhých provincií; eští žáci však mohou choditi do nmeckých škol reálních, ponvadž se v 3. a 4. tíd hlavních škol nauili nmin!
Na
reálních školách musí se uiti
msta
mládeži jednoho
Aby by
se na reálních školách
se školy tyto
ztenšiti
bu
uilo esky a nmecky, musily prý naež prý není penz, neb uení
zdvojnásobniti,
na polovici.
Na gymnasiích nemže toho nemohli žáci se odkázati
nmetí
se uiti náboženství
esky
býti úastni. Všeliké cviení v
proto,
že
by
eštin musí
do vedlejších hodin, pi emž se direktorátu gymnasiálnimu písn šetil dekretu vydaného dne 23. srpna 1816!
naizuje, aby
Odpov
koní
se
tmito památnými slovy: „Aus allem diesem
wird das Museumskomité entnehmen, dass mehrere der von demselben zur Beforderung der bohmischen
Sprachkenntniss gemachten Antráge
gegen die Ausfúhrung der und dass die Landesstelle in Anerkennung des Bedúrfnisses der Kultur der bohmischen Sprache der Befórderung derselben, so weit es ohne Hintansetzung wichtigere Zwecke geschehen kann, allen VorBchub leiste. bereits wirklich in der Ausfíihrung stehen,
iibrigen aber wesentliche Hindernisse obw^alten
Prag
19.
Oktober 1835. Chotek."
;iiiiíilíki.i
wijíí Š9ir7<w
oijfmtíav
iy<m<.nuinf^m}
405
Píloha V.
(k
283).
str.
1830—32. za kormutlivých okolností Novosadských by byl s radostí pijal povolání do Petrohradu, jest z jeho list zejmo nade vší pochybnost; uvedeme zde místo z listu jeho V. Hankovi dne 3. bezna 1831: „Co se našeho odchodu do S. Petrohradu týe, dobe jste tušili, že ta vc asu potebuje. Nastávající boulivé asy (bylo to v as polského povstání. Spis.) nevím co ješt pinesou. Já ze své strany nepestanu na svém pedsevzetí setrvati á všemožn k dosažení žádoucího cíle se pipravovati.*^ Zatím vc jaksi vázla i povstala povst, že akademie ruská chce dáti skládati slovník všeslovanský, k jehožto zdlání Hanka, Šafaík a elakovský mli do Petrohradu býti povoláni, v Praze a tito uenci že mají zde, avšak požívajíce služného od vlády ruské, o pracovati. Tento obrat se Šafaíkovi nad míru líbil, jak vidti z listu jeho k Hankovi dne 17. íjna 1832: „Ješt vtší radostí naplnila podaná zpráva o zdailém rokováni s p. Speranským. Bodejž se ta pkná nadje brzo a cele vyplnila Ale já se Vám píteli vyznám upímn, že se poád a co den více obávám, aby snad neoekávané pekážky tomuto chvalitebnému pedsevzetí v cestu nevkroily. Já jsem z Petrova od p. Sokolova nedávno obdržel
že Šafaík v
1.
nm
mn
mn
!
psaní v ten smysl
pvodní
:
že
ponvadž Vy a p. elakovský pozvání nepijali, Petrov vykonán býti nemže, mezi tím, že
plán tu dobu v
mn
akademie na vli nechává, chcili do Petrova jíti nebo v N. Sad ješt déle zstati. V ten as ješt akademie o Vašem novém plánu nic nevdla. Hotuji se tedy do Petrova psáti, že k Vašemu plánu pistupuji; a budu všemožn k tomu raditi, aby akademie ten plán odobila a mne co spoludlníka k Vám a k jiným pátelm v Praze pipojila. Lituji, že žádné ouplnjší známosti o tom Vašem plánu nemám, an jste mi o samém ani slovíka nepsali. Milou vc byste mi uinili, kdybyste mi aspo hlavnjši zásady a výminky jeho v známost uvedli. Avšak i mimo to se od Vaší upímnosti nadji, že peujíce tak chvaln o dobro celého Slo-
tém
nm
na mne, vrného svého budete, abych se pod Od Vás to na vtším díle
vanstva, o založení všeslovanského slovníku pítele, nezapomenete, nýbrž iisiln
píjemnými výminkami do Prahy
Vy
píin
o to
dostal.
i
státi
mžete. Vezmte píteli na mysl, bychom spolu dlati mohli, kdybych já v Praze byl. Aspo co se illyrských náeí týe, smím Vás ujišovati, že docela na mne a mou závisí;
v té
mnoho
uiniti
co
zásobu spolehnouti mžete." Pochybnost, kterou Šafaík zde vyslovuje o upímnosti velmi
jemn
totiž,
jehož rukama šlo hlavní dopisování v té
tím, že se
jí
Bankov
dovolává, byla ovšem velmi oprávnna.
Hanka
píin, odekl
se již
podávaného, jak jeho dvrný biograf Legis-Gliickselig vypravuje nebo ád sv, Vladimíra 4. tídy Hankovi udlený dne 28. ledna (9. února) 1831. ml mu býti dkazem, že nepijav místa sob podávaného nepozbyl nikterak milosti císaovy.*) Kterak v takových
r.
1830. místa
sob ;
*)
„Vácslav Hanka v. Dr. Legis-Gliickselig. gedruckt. Prag Medau 1852. str. 81. a t. d.
Viz
Als Manuskript
406 okolnostech mohl oba ostatni povolané, Oelakovského vati
v domnní, že se zasazuje o
líme
i
Šafaíka udržo-
vc
pišla k místu, vysvtnejlépe ze slov Legis-Gliickseligových: „Hiezu (t. j. k kone-
si
to,
aby
nému zamítnutí podávaného z Rus úadu) bestimmten ihn schon die Abmahnungen seiner Frau, noch mehr aber gewisse PersSnlichkeiten, Rufe entgegen harrten und an deren Seite sich Wirken in Russland vorsprechen zu kOnnen
die einem áhnlichen
Hanka kein
freies neidloses
vormeinte."
Nechu k mužm, kteí krom nho mli
do Petrohradu, byla
jíti
tedy Hankovi jednou z hlavních píin, že tam nešel a
a
muž celá vc
byl nejnepatrnjší ze tí
za jejich
pedáka, pišla
—
tam volaných na zmar.
Píloha X.
(k
sir.
ponvadž
jej
—
v Ruších pokládali
288.)
Polemické psaní Vine. Ziaka k J. Jungmannovi na tyech listech má datum 11. srpna 1832, Poíná se takto:
kvartových hust psané
„Vysoce
Uený
a
Vážený Pane!
Rate odpustiti, že neznámý jsa dvrným listem k Vašemu „O rznní eského pís. jazyka" nco poznamenati neb raej jen ícti, jak :
se domnívám, že to
pi
že každý národ
možno
s ní
od mnohých teno bude
.
udržeti vážnost a rozšíenost
ei
;
ale
nastaly okolinosti, j/miž rozšíenost jeho velmi
píliš malé
.
Jak Vy, soudím, ofjtati má, pokud kde už nepopirateln .
uvedenej mluvnici co nejtrvaleji,
tenástvo sevena
o pobr^nbanijm poffetiícem"
trpti a literatura na
tam tuším nezasluhuje ,6íájnem nazván býti, kdo vzbuzoval ke skoumání, býti má,
by toliká škoda moudrou ustupnosti ešt odvrátiti se dala. Z lásky k nkolika pravopisným a mluvnickým návykm své spisy pro pl národu (ba Slovákv i bez Moravanv skoro tolik jest jako echv) zdali
initi nezáživnými, to není z
nkolika nýbrž
vc
užitená.
z tisíev jednotlivostí!
Kdy
naše
Zjinaiti jich
e
nenáleží jen
nkolik není od
eského jazika do cela odcházeti, není nový na prosto sob jazyk písemný tvoiti; nýbrž jest (stane-li se jen moude) zbaviti ho bemen, které na cestách rozšíenej cti ho zadržujou ... Že Slovák málo eského etl, z toho nezavírejme, že ke tení žádnej chuti nemá, kterak medle by Eneida HoHého etc. odbyt pro ej dost pozbuzující nalézala ? O kyžby eši odložili záhubnou hrdost, která je kivdivými pohrdai bratrv dlá! Naíkáte nad rznním, ale pro neskoumati dávný poátek jeho? ekdy eština byla se sloveninou dnešní skoro tatéž (sic), pro teda tajiti, že eši svým pebrousením rznním poali? Kdo se odtrhl? Jak možná vyniti toho, který zachoval, v em jednota .
.
bývala? lujete
Naíkáte nad rznním a haníte každý okus rznice utišiti; žana odpad a zastáváte jeho píinu; hoekujete nad záhubou a
Oo ju psobí hájíte;
velebíte svornost,
a
pekážek
jejich (sic)
odstra-
407 nni tupite; kážete jiným, aby se ve všem zapeli a sám se nezapíráte v niem; chcete, aby jiní stero obti pinesli a Vy nenesete žádnou. Ach nejen dv strany, o kterých Vy mluvíte, jsou eštin na škodu, jeden úd tu ve škole veejnej zasloužilého dávaje na tabulu napsal: Si tacuises philosophus mansisses, tu jiného professora skoro zdarma eštin uínýbrž
jiná a sice ta, jejíž
i
professora
žákm
veejn
posmch
v
roních 600 zl. zahálí.*) Ta strana, jejíž jiný a s ním na provaze tancujícího malovav tisknutý ten plakát obecnému chechtu vyvsil, pro nkolik ipsilonv cího
že za
vinil,
úd Hýbla na
osle sedícího
ítá mezi sebou
tuším, ta strana
lidi,
jenž sami nijak se pouiti nedají
a jiného pouiti chtíce pezdívkami a urážkami
mohl
on
kterak
ptají,
.
.
se inou,
pak
se
zastání psáti
.»
„Byla to nadje utšená, že u
vanv spolený
jazik
nadji nás
kterej
na
nco k svému
bobrem ftDbomim"
„á
svým asem
jejich
šesti
millionv zbratených Slo-
veliké a vzácné plody ponese, ve
heslo v bibli králickej „aSratj, nebratj
ratj m tom
—
co
nemohou" posilovalo; a však tu velikou nadju nyní v sen mejí usilováním ne o zlepšeni toho» co proti bratrm píšou, usilováním, aby všechny rozbrojné chyby, jež žalostný vk vojen náboženských, o svornost nijakou nedbaje do spisovnej ei vpletl, udrženy a novými množeny byly ..." proti rogumu,
ani
d^roáíiti
fe
„Nebude snad i mezi Moravany nikoho, kdoby starou literaturu za skoro hlavni Školu jazika nepovažoval ; rozumím pak zde ne jedinou vynálezy rád i novým vším t^/m k jednot pijíti už nelze, proto s pilným tením poteba pojiti bedlivý pozor na živé obzvláštnosti všech krajin, dáti pednost tomu, co svou nejrozbiblu
nýbrž
král.
spism
spisy,
starší
i
jejich právo
peju;
šíenjší užívaností
ale
a pro nové
ponvá
bu
celonárodné jest neb celonárodnosti nejvíce se blíži" Z místa tohoto nade všelikou pochybnost vychází na jevo, že Žák, jakkoli slovem neodíká se posavadního
—
—
pece snad nejsa si toho ani zcela povdom na stanovisku, na nmžto se jazyk spisovní ml teprve udlati smlouváním se všech vtvi kmene eskoslovanského Než on sám
jazyka spisovního, octl se
I
„dobe
o jak
cítí,
tžkém podniku
se jedná" a
velmi krotce ujištním, že sám „proti
novu) tak
zle
nemyslí," jak
mohlo. „Kýž by žející se
na
njaký
nem
by
spolek z
usnesl"
volá
nmu
se podle
(totiž
koní
ostrou filipiku
pojednání Jungman-
hoejších výkladv zdáti
echv, Moravanv
a Slovákv záleku konci rovnž dobromysln jako
nejasn.
*)
Koho
se týkají tyto
výitky, nelze nám pohíchu
vyložiti.
;
408
m
mk^
Píloha Y.
(k
str.
"^'-"-^
310).
'''
Jat inálo pibývalo úastenství obecenstva eského pi Matici doby, když vydáván pomoci
její slovník Jungmanniiv, sie lli se v lánku „Matice eská". Velmi zanímavé v té píin jest místo v listu K. Vinaického F. elakovskému d. 2. dubna 1850. ta v listech veejných, že sbor Matiní hodlá vydávati spisy vdecké v ten spfxsob, že by zakladatelé Matice na tyto spisy, chtíce jich dostati, musili pipláceti, lekl se nebezpeenství dle jeho mínni odtud Matici hrozícího, i píše elakovskému, lenu sboru Matiního: .je líto nkomu, aby se 3000 exemplá klassik netisknulo (sic) „. asi polovika jako ostatních musejních knh, a chceli, aby se na
té
v Slovníku
Nauném
.
n
Nech
rozpomenou na ta léta, když se na slovník Jungmanniiv a starožitnosti Šafaíkovy pipláceti muselo: byla by bez mála Matice zahynula."
piplácela?
se,
takoví páni
prosím,
Velmi truchlivé jsou zmínky o slovníku v nkterých listech Šafaíkových J. Kolárovi. Píše na p. 28. záí 1834.: „Matice ke slovníku již i kapitálem (oproti základním pravidlm) pispívati musí sic jinak by nevyšel .... Vbec pi vydávání slovníku vyšla na jevo otrlost a takoka zmrtvlost národu našeho zvlášt vyšších stav!" :
Píloha Prosebný s
nejedné strany
nho
Z. (k
str.
311).
Jungmannv k nejv. kancléi hr. Mitrovskému jest pouný a zanímavý, proež klademe tuto nkterá místa
list
zmíniv se s poátku, že od více než ticeti let pracoval o zdúplného a kritického slovníku eského a pokud posávadní prameny sahají, i moravskoslovanského jazyka („eines umfassenden, moglichst voUstándigen und kritischen Worterbuches der bohmischen, und 80 weit die bisherigen Quellen reichen konnten, auch zugleich der z
;
lání
máhrisch-slavischen Sprache) vypravuje dále
:
„Nachdem
er dieses
Werk
mit unsaglicher Miihe und Opfern jeder Art im Manuscript bereits voll•/. am 27. Februar 1. J. zum Dnicke an und wáhlte zur Deckung der Kosten der Auflage den Weg der Pránumeration, da es ihm unmoglich ist, diese bedeutenden Kosten vorláufig aus Eigenem zu bestreiten. Diese Kosten werden bei einer Auflage von 1000 Exemplaren, nach dem Uiberschlage des Buchdruckers
endet, kundigte er es laut Beilage
betragen o) bei b) bei
einem einzelnen Quartbogen 25 einem
einzelnen Hefte
erscheinen soli 25 c)
bei
X
25
= 625
dem ganzen Werke,
500X25 = 12.500
fl.
C.
fl.
CM.;
von 25 Bogen, wie es íl.
dasselbe von 500
M.
vierteljahrig
C. M.
Bogen angenommen
:
409
Zu
Deekung
numeranten a 2
dieses Productions-Capitals sind mindestens 500 Pra-
C
fl.
M. per Heft nothwendig, wobei noch an keinen ist, welche der unterthanigst Ge-
Ersatz derjenigen Kosten zu denken fertigte selbst bei lien
und durch
Verfassung des Werkes auf Anschaffiing von MateriaJahre auf Besoldung von Hilfeleistenden, Ab-
viele
w. gewendet hatte. Auf ein angemessenes Honorár aber, Entschádigung fur so viele Mhe, kann bei dieser Unternehmung iiberhaupt nicht gerechnet werden. In der That wurde auch das ganze Werk nicht aus Absichten auf Gewinn oder Lohn, sondern nur aus reinem Patriotismus, aus dem eifrigen Wunsche, die vaterlándische Sprache und Literatur zu fórdem, untemommen. schreibern
u. s,
als eine billige
Da er jedoch nach allen angewandten Mitteln, gewShnlichen Ankundigungen und Empfehlungen noch immer weit entfernt ist, auf 500 Pránumeranten rechnen zu kOnnen; da es ihm bei der Pflicht gegen seine Kinder unmoglich ist, allen diesem Werke gebrachten Opfem auch noch das seines ohnehin geringen Vormogens hinzuzufugen so sieht er sich genothigt, demiithiget zu bitten, „Euer Exellenz wollen g^ádigst gestatten und erlauben, dass er bei den bohmisch- (sic) und mahrischen dieselben
k. k.
sein
Lánderprásidien bittlich einkommen
Dankbar
ware er
gem
pláre 33 Ya p.
hoch-
Werk anempfehlen mound gewiss wirksame Unterstiitzung erbOtig, fiir alle auf diesem Wege abzusendenden ExemCent. des ganzen Pranumerationsbetrages znr Verfíigung
nien und Magistraten als ein gen."
diirfe, darait
bohmisch-deutsches Worterbuch den grosseren Domifíir
fíir
sie niitzliches
eine so gnadige
hohen k. k. Prasidien in der Art zu stellen, dass 25 per Cent davon zu gemeinniitzigen, wo moglich zunáchst auf das bohmische, der
máhrisch-slavische
respective
Bezug
Unterrichtswesen
nehmenden
Cent aber auf die Versendung und Remuneration an die damit bei den beiden Landerstellen und den Kreisámtern bescháftigten Individuen verwendet werden mochten."
Zwecken, die brigen 8V3
se
p.
Ku konci dovolává se osvdené pelivosti kancléovy týe vzdlání lidu a zvlášt rozkvtu vlasteneckých um a
"
Žádost podepsána jest Nejvyšší kanclé
:
„Prag den
odpovdl
již
dnutí
kancléovo 9.
c
dne
k. direktorátu studii
ervna Jungmannovi
nauk.
April 1834."
Chotkovi obráceným, jenž pak pípisem dne celou dne
o vše, co
17.
máje listem k hrabti
7.
ervna oznámil rozho-
gymnasialních,
kterýžto
vc
poslal.
Hrab
Chotek dává po editeli gymnasiálním Jungmannovi vdti, kanclé pijali toto pedsevzetí pochvalou a peje mu zdárného prospchu.
kterak Jeho Exellencí nejvyšší pan s
Mén
líbezné jest však další
znni pipisu:
nm Anempfehlung Werkes und Sammlung von Pránumeranten hierauf gegen Uiberlassung eines gewissen Perzentes zu wohlthátigen Zwecken, und fíir jene Beamten, die dieses Gescháft besorgen wiirden, betriíft, so kann „Was jedoch
die Bitte des genannten Professors
seines
27
410 dieser Bitte mit Rucksicht auf die
weit
worden
bestehenden Vorschriften nur insodem Landesprasidium úberlassen die Landesunterbehorden, und mittelst dieser die Landes-
gegeben werden,
Statt ist,
insassen auf das Erscheinen
jedoch zur
Abnahme
es
als
solchen klassischen Werkes, ohne
eines
oder
aufzufordern
Verbreitung dieser
die
fiir
Unternehmung irgend eine Verpflichtung zu iibernehmen, aufmerksam zu machen, es aber Jedermann zu úberlassen, sich das Werk, wenn er 68 zu besitzen wiinscht, im Wege des Privatverkehrs zu verschaffen. (ní»h< ])je Bitte dieses
Professors
um Einsammlung von
Pránumeranten,
Verisendung der pranumerirten Exempláre durch die Amtsbehorden etc.
etc.
kann unter keinen Umstanden, weder ihm, noch sonst Jemanden ^^
gestattet werden.
iiuiitw
Hievon hat das k. fe, Gymn. Studiendirektorat den Professor Jungmann mit dem Bemerken zu verstándigen, dass insoferne derselbe eben angedeutete Anempfehlung seines Worterbuches wiinschen ihm bevorstehen wúrde, eine angemessene Anzahl von Ankiindigungen mir vorzulegen. die
solíte, es
Prag am
.^,„,
7.
~
-iiuji".
Juni 1834.
Vom
k. k.
bohm. Landesprasidium.
1^ pozstalosti Jungmannov nalézá se koncept výše položené Jungmannovy psaný rukou F. Palackého, z ehož souditi lze, že Jungmann v této píin užil rady a pomoci mladšího pítele svého. .(„..v
Žádosti
,9rt')éicHdi.W
-••«
8«b
íBiixinus;
tHJS
Píloha C€.
í>""
lijiií^Om
iYn
,fr
(vlastn BB. k
str.
360).
-8Í'V!''
„Zápisky" Jungmannovy staly se v nejnovjší velmi živých rozprav v listech veejných, jimiž
mrou
obrácen
mannov
neobyejnou,
dob pedmtem
k nim zetel obecenstva
zvlášt pak osudy
jejich
po smrti JungZ toho,
roznícená obraznost obklíila jakousi tajemnou záí.
co výše (v píloze J)
povdno,
vychází nade vši pochybnost, že „Zá-
pisky" nalézaly se s ostatní pozstalostí
jeho rodin, že
Markovi a od
s
literární
Jungmannovou pi
korrespondencí jeho dostaly se odtud do rukou A.
nho
„nkolik
let"
ped
r,
1857.
do museum, kde jich
devatenáct skriptor musejní p. J. Alex. Dunder v listopadu 1854. peNedvodnou jeví psal, r. 1857. obdržela je rodina k své žádosti zpt.
domnnka veejn vyslovená, že by Jungmann sám byl „Zápisky" uložil, domnnka ovšem sama sebou k víe velmi nepodobná,
se tedy
i
v museum ježto
ným
Jungmann, jak výše doloženo, se smýšlením v „Zápis." vyslovevždy tajil a nebyl by jich tedy svil nikomu mimo rodinu svou.
se
Osudy „Zápis." po smrti pvodcov jsou nyní svtle vyloženy; nesnadnjší rtkol jest uriti, kolik jich asi bylo. Povíme o tom krátce, . íeho jsme se dopátrali. '"^"'»5íit<«i;*'í íiMii-jem* t.mtiút ímÍí ,iiy,lui*t»il 1
'
411
v
pozstalosti Jungmannov nalézá se vlastní jeho rukou seznam lánk, kterým nyní co celku dává se jméno „Zápisky" jeden seznam jest na obálce, v nižto ml Jungmann Zápisky uložené; dva ostatní jsou psány na proužcích téhož papíru, na nmž psány jsou Zápisky. První seznam vypoítává lánky takto: „1. Nepravá pokora, 2. brada a vousy, 3. tabák, 4. rovnost, svoboda, 5. násilná vláda (tyranství), 6. eština nová, 7. koktání, 8. autobiografie, 9. touha po domov, 10. všebožstvo, 11. filosofie, 12. užitek (obrok) podpora náboženství f (sláva boží), 13. sláva boží, 14. láska, 15. stavy
uinný
literární
trojí :
lidské t (nezdvoilost selská), 16. sedlské mravy, 17. chudé píbuzenstvo, 18. duše živoišné, 19. fanatik nepítel vdy, 20. blaženost víry, 21. vira
lovk chybný, 24. Kristus, 25. náboženmudrcovo, 26. náboženství moje, 27. barbarismi etc, 28 Bh, nebe, 29. vtšina hlas, 30. cit nad rozum, 31. cit a duch živoišný, 32. pud pohlavní,
slepá, 22. fantasie, vidní, 23. ství
33. papežstvo, 34. škola normální, 35.
eštiny v
lidu. 37.
telné, 39.
zmna
42. byla to
eština na Morav,
v literatue,
i
náhoda
40.
asníky f jazyk, 36. porušenost meze literatury nepehlédnu-
38.
pýcha panská,
41.
est, hanba, skrytost,
prozetedlnosti skutek, 43. denník myšlének a
výtahy z knih, 44. sám mysliti, 45. všeslovanský písemní jazyk, 46. postavení eštiny ku vlád, 47. Jan Nejedlý, 48. vyšetování tajné, 49. Voltaire, 50. Šulenstein (sic) Parízek, Fran. I., 51. ouad bez povolání pravého."
Seznam tento vypoítává lánky nehled
jejich obsahu,
zde oznaený jest patrn historický, jak lánky po
sob
poádek
povstaly.
Druhý seznam jest psán tužkou na proužku papíru, jejž Jungmann patrn ml ped sebou, když poal pomýšleti na skládání „Zápisk," nebo mimo seznam máme tu inkoustem i tužkou napsané tituly lánk („ J. Nejedlý, Zimmer. Deym, Conrad, Voltaire, Malé píiny velkých následk — vidliky nestíbrné u Escherich — Metody praxí se jen
zplna do
jsme na
,;Zápis.'', jejž
láneek
a
kratiký hodící se poznamenání: „PoDruhý tento seznam jest rozvržen v tchto
nabývá"), ano jest na tomto proužku
kažená chuf v literatue."
str.
i
350. vytiskli v
sedm rubrik: „Autobiografie
Náboženství
Mravy
8. 42. 47. 48.
10. 12. 13. 20. 21. 24. 25. 26. 28.
1. 2. 3.
7.
14. 15. 16.
9.
17. 23. 29. 32. 40. 41.
Filosofie 11. 18. 19. 22. 80. 31. 49.
Politika 4. 5.
eština
6. 27. 34. 35. 36. 37. 38. 39.
Literát. 43. 44. 45. 46. 50."
Dle téže soustavy, tetí seznam napsaný
patra poslední
z
a
ist
v podrobnostech ponkud promnn jest inkoustem na „Zápiskovém" proužku papíru,
tí seznam, jenž takto jest složen:
K
životopisu.
8. Vlastní životopis.
42. Nesnáze.
W*
.
412 ftorf,
47. J. Nejedlý.
,>(!,;
48. 7.
''Oííiilf:fivlfnlí^rilí:i'pft\r,e\ \ivrh')'i\
Vyšetování mne. Koktání.
„,,
14. Láska,
,
v
,,,.
r
náb)
.,,.
.
.
nn
rfel4(iíf«iít
Mravný ,>fm.i.
1.
xaDaRa
9.
Touha po domov.
23. "'"''\
29. 32.
^I"
\
Stav
_,
40.
uí
1
inio/off
„
10. ?i"
—
lovk
mlno"
.15
,.l
"
•,
Náboženství.
Bh.
21. Slepá víra.
24. Kristus.
'
>
íK~^f>^! Nebe. Všebožstvo.
í'^"
'
k.
.
20. Blaženost víry.
•'
I
chybný.
^'^
''
I
mravy.
Vtšina hlas. Pud pohlavní. Pýcha panská.
S9.1
28. ^1'''
.
.
Chudé píbuzenstvo.
41. Skrytost života.
i
život.
rozdíl.
16. Selské 17.
,;
Nepravá pokora.
o.
15 „.
..
.,
yfi*i»q H'
25.
^X^^ .wodas '"
t»»íq ioi
"'•"'"
"'''
'"
'
Náboženství mudrcovo.
26.
moje.
„
33. Papežstvo. '^'^.^
'•
•
—
12.
Obrok
13.
Sláva boží.
podpora náboženství.
Filosofie. 11. Filosofie. 18.
Duše živoišné.
22. Fantasie živá.
30. Cit
nad rozum. duch živoišný.
31. Cit a
vdy
19.
Fanatik
49.
Apologie Voltaira.
.áué
nepítel.
i*
Politika.
4.
Rovnost a svoboda.-
5.
Tyranství dvojí.
'joviá teí^ .'>s««»;«í4
413 oáirrttíol
íjsi
•''
Jazyk a
literatura.
Nová' eština.
6.'
27. Barbarismi etc. >'^'' '
^'*
^i
**»« '•''"*
Jazyk.
„
38.
ei v lidu. eština v Moravg. "{>i't';! Postavení eštiny It vlád. Franz I. Šulenstein (sic). PaizekP Meze literatury nesmírné.
39.
Zmny
43.
Denník myšlének, výtahy
44.
Sám
45.
Vseslovanský písemný jazyk."
36.
37.
46. 50.
"
i'
.''
Škola normální. 36. asopis. 34.
Porušenost
.
9» i
-
\ti
WW
qS ,aDn5-u.f
nq .-^.-
' .
« iniin^íí-íiius
literatury. **í
z knih.
'"
mysliti.
'>'<>•'''
Zdá se nám, že okolnost ta, že Jungmann si sám sestavil troji seznam lánkfi tchto, není bez zanímavosti. Soudíme z toho, že Jungmann té doby, když si sestavoval a opt sestavoval tyto lánky své, neml jiného zamstknání, že je tedy složil v lázních Šternberských, kde nemaje pomcek literárních po ruce nemohl sice býti inným a kde si tedy s láneky práv sepsanými všelijak chvíli krátil. Uzná-li se toto mínní za pravé, nebyl by Jungmann v Štemberce r. 1845. sepsal více než 50
(51)
i.
Seznamy tyto Jungmannem samým sepsané shodují se zúplna, toliko lánek 51. v seznamu prvním („ouad bez povoláni pravého") není vadn do nižádné rubriky pni v druhém ani v tetím seznamu, obsahem svým patí ovšem do prvního záhlaví: k životopisu. Všecky tyto lánky v seznamech Jungmannových položené zakrom tí prvních (dle seznamu I.) 1. „Nepravá pokora 2. Fousy, 3. Tabák," které Jungmann vadil v rubriku „Mravný život." Jakož dle titule soud nemohly tyto láneky snadno býti obsahu chovaly se
píliš nedtklivého, sluší
Nemén
sluší
ztrátu
povšimnouti
si
jejich
toho,
že
piítati z
lánk,
toliko
nemilé náhod.
dotýkajících se oste
církevního zízení a vlády Rakouské, ani jediný neztratil
svtle dokazuje
vdomi
se,
že
ti,
kdo chovali
se,
tyto drahocenné
ím
velmi
pozstatky,
byli jejich dležitosti.
as. musv Praze 1872. vydanými, vidíme, že vydání toto jednak nemajíc prvních tí lánk seznamu I. obsahuje nkteré lánky v seznamech Jungmannových se nenalézající. Tyto lánky jsou: 12. „Rozdílnost pozorovatel vbec; ctnost — sted mezi dvma krajnostmi a zvlášt ohledem na opilství," 17. „Jazyk eský husitský-li. Jazyk písemní jest palladium národností," 24. „Co znamená u Štimého helmbrecht?" 37. „Utrhavý pochlebník," 38-40 básn." Srovnáme-li tyto seznamy Jungmannovy s „Zápis." v
r.
1871. a o
sob
—
—
,
414 ^.
i.
Z 51 lánku v seznamech Jungmannových položeného nedostáti, za to však nalézá se osm, jichžto v seznamech onch
3
vají se
lánk padesát šest, jakož se v skutku nalézá u vydáni výše doteném. Kolik bylo všech tchto lánk, nelze posud íci urit; než tolik zdá se nám vycházeti na jevo ze všeho, co posud povdno, že ztracených lánk není mnoho. Okolnost, že z 51 lánku zaznamenaného rukou Jungmannovou toliko ti nazmar pišly, nedává místa domnnce, že by se nezaznamenané lánky byly vtšinou ztratily; také Jungmann po klidném pobytu Šternberském r. 1845. užil málo chvil prázdných zamstknaní a nemocí, chvil podobných k tm, z nichžto se zrodily „Zápisky." I zdá se nám z toho všeho býti podobno ku pravd, že všech „aforism" nebylo asi nad šedesáte. Poty lánk aforism výše (Píloha J.) uvedené nikterak se spolu nesrovnávající ukazují, že nepoítalo se vždy dle jedné míry, jednou snad šetilo se obsahu, po druhé poítaly se listy toliko dle vnjší formy. Tak si vysvtlujeme nesrovnalost ísel v poznamenáních sice velmi zprávného p. Musila. neni; jest tedy všech
MikiA
ilivíiw
'I rtWflqi
OfMíftíiO
ii- ni
•
•>'>ll-.
.j!)l.i
'<<)
,.-.í,>V iJvfi
i
<>
,
f
i
:.
>i
1I/»<1<.''M
ofrtxwtK
'
1
-M/
!.!..."•
vdÓíMmlo o/l
-vi
i|i.-v
V'MJ(,
bl9)Í
vldoman
o\ni
^h
9$
„..„,,
jiie.d
f^— bfc
*,^iud!5lflí)oq
**fý
fVíxoot
.(
,6e.
,f........
^^Rúii
,i
—
OBSAH, 8tr.
Pedmluva
IV.
I
Kniha první. Jungmannovo mládí 1773.— 1799. (Str. 1—26). Rodišt. Rod Jungmannv. J. Jungmann v dom otcovském Škola Berounská (1784.-1788.) Jungmann na gymnasium piaristském v Praze (1788. 1792.) J. Jungmann na vysokých školách Pražských (1793.— 99.)
—
.
1
6
.
.
9
.
.
11
Kniha druhá. Jungmann na gymnasium
v
Litomicích
1799.
— 1815. (Sir. 27—152).
Litomice Psobení Jungmannovo ve škole. Vyuování eštin na gymnasium
Tehdejší zízeni gymnasií.
27
a v biskupském seminái
33
Spisovatelství. Ztracený ráj
Studie o
Atala
pizvuku a asomíe.
.
42 53
Spis o tom
61
•
Jungmannova innost pi asopisech Hlasateli a Vídenských Listech Prvotiny pkných umní Hromádkovy (Listy Vídenské) Bohemarius. Ptka s ním a její osudy
.... •
.
.
.
Slovník
Jungmann buditelem
a rádcem literárním J. Hájek, Jos. Kouble, Jan Tacheci, A Marek, Fr. Vetešník Styky Jungmannovy se spisovateli a jinými vlastenci eskoslovenskými v dob Litomické. „eská spolenost." . Jungmann stopuje vci veejné. Smýšleni jeho politické. Smýšlení slovanské. Styky jeho s vojskem ruským r. 1812 Život Jungmannv domácí v Litomicích, Slasti a strasti. Touha po Praze. Peložení na gymnasium staromstské v Praze
64 76
84 92
:
.
.
.
116 127
139 147
Kniha tetí. J.
Jungmann
v
Praze až do vydání Slovníka Í8I5.-I839.
(Str.
153-330).
Jungmann professorem humanitním na gymnasium staromstském
153
Slovesnost
170
Jungmannovo postaveni k oprav pravopisu k
J.
Dobrovskému,
Nejedlému a V. Hankovi úsilí o založení literatury vdecké. Malá encyklopedie nauk. Logika Markova. Krok. Založeni eského museum
J.
176
Jungmannovo
200
'
Str
innost Jungmannova k povzuešení literatury básnické. „Poátkové eského básnictví, obzvlášt prosodie." Rukopis králodvorský
217
eské
Historie literatury
245
Jungmannovo úastenství pi nm. Založení sboru musejního pro a literaturu eskou. Založení Matice
asopis musejní.
e
eské
262
Dokoneni Slovníka (1833). Smrt jediného syna. Jungmann prefektem pi gymn. akademickém. Vydávání Slovníka (1834— 39)
Kniha
v
ct
296
t á.
i*
Od vydáni Slovníka do smrti Jungmannovy 1839.— 1847. (Str. 331—380). Obecný ráz poslední doby v život Jungmannov. Šastné stáí. Jungmann rektorem vysokých škol Pražských. Vydání Vše/ hrdových knih. innost Jungmannova literární 331 Jungmann všímá si vcí veejných, zvlášt slovanských. Smýšlení I
.
jeho slovanské.
Smýšlení politické a náboženské. „Zápisky." asté nemoci. Projížky. Lázn. Odchází
3.54
Zdraví Jungmannovo.
na odpoinutí. Poslední nemoc a smrt Spolenosti uené, jichžto lenem byl Jungmann Spisy Jungmannovy
Pílohy
a
......
Jungmannem psané
Listy památní
.v ^'A
doplky
fr.]iie^;nffn(afin ni,Mr.,..
\t
tj gg.
,
g^
.
—
^.
/.v
.iieSiifluri^
i^mi
,^^^^^^^
376 380
".^
i
'ij
oiirisBuaix^ «o šiiiiBtKi iuiivojii
—
uiiagi
í-,ij!ii!i
ioofi-itS
.lvlal9iiiV08Íq<á
-'''"''
'
':
'-'••'''
-
.
10
daolaiJ íb'(>laírjíji7
<)T
....
»
iljj
i;
i-rÁÁHÁl
'I
-(l8i..
.......
.'
'í
7ii.;
*-M
Str. 30
„ '
fiO
*^
10.')
'""'%(. HiW
681;
.
,
.
h y b y tisk U^a
1. áíku »a mí«té,1838 má ádku namíst Slabeekou obec „ *) v 2. ádku na míst 1800 „ pozn.
v
.
v
.iMf^l
9Sía4 7
K
.!
[wyÁ^ni
íiiY/iairt
ilir.lr'.
.ií'»ÍJÍiifimoíi^l
yd8í8'>iuoifilc aiiiisfinin-^?} t
»
"
•
<
u
\\
i
II
/>i ',1^
líft
iii')íol»i4
.9Sjn*I o(|
ÍI
šb
9Sí5i
«a mhi
nnsmonuf,
.1
'loiq n«ííai>if»oL
leoaaavíW?
()7[
MmhXv^iMoil
X
X i(eíqo7
IfiKl tiOií
.•»>itíaí;7<>l8
//jiuujíhsííhI' t«>'i^
ioiiUKtb
.iJ8) .6881 -.2181 B)ImivoI8 in/-bxv ob
m'jjf8Í85aiOiKl8 aiiiiaiínai't?j
Kbéhler.
„
iuImí.
^.
/
,
1802.
„
T«-4,ádkia zdola na místé Kochler „
.ilBf.ita
.(086-^1
býti í«83,i f SI osadu. „
17.
.i
(U
Dasísíibnd aníoi^miL
r.
v pozn. **) v
.
.
"ftrfiroT
TM
<
:..
,'.Miio/I .aol ,3l9Íi:HC
T8I
i'
iiiatioaiVl
íWiA&qiiAaid v £
!íi';iiiiii'j8
CO
*8
Itwsii.N
9V ovoíumuiguiiL
.
í;>
363 375
......
.6á»9b5v
iuir>Hiiui <»il^j|«95 IfceSolwS
.
Í703lfiííII*.Y
'{lolíiietil
inašolíis
o
r.
ovoflfl«a»snii
>
JiuiMbíiioíí .1
Uiaii
ovonnBrti^flii'
.áot5í .cvojIuíM r^IíisoJ .áiiBn oib
'
i
PG
i
4.O64
Zelený, Václav Život Josefa Jungmanna
J8Z5
PLEASE
CARDS OR
DO NOT REMOVE
SLIPS
UNIVERSITY
FROM
THIS
OF TORONTO
POCKET
LIBRARY
