ZÁKLADY PSYCHOLOGIE. 1. ročník. Matoušková

ZÁKLADY PSYCHOLOGIE 1. ročník

© Matoušková

ÚVOD DO PSYCHOLOGIE PhDr. Ingrid MATOUŠKOVÁ, Ph.D.

ÚVOD DO PSYCHOLOGIE PSYCHOLOGIE JAKO VĚDECKÁ DISCIPLÍNA  PSYCHOLOGIE JAKO PRAKTICKÁ VĚDA  PSYCHOLOGICKÉ TEORIE  PSYCHOLOGICKÁ METODOLOGIE  PSYCHOLOGICKÉ METODY 

PSYCHOLOGIE (psycholog) – předmětem je duševní dění vůbec

PSYCHOPATOLOGIE - předmětem je chorobné duševní dění

PSYCHIATRIE (psychiatr) – lékařský obor, zabývající se léčením

PSYCHOLOGIE JAKO VĚDA

PSYCHOLOGIE

PŘEDMĚT

SYSTÉM

METODOLOGIE METODY

PŘEDMĚT PSYCHOLOGIE PROŽÍVÁNÍ CHOVÁNÍ

PROŽÍVÁNÍ A CHOVÁNÍ ŽIVÝCH ORGANISMŮ

SYSTÉM PSYCHOLOGICKÝCH VĚD PSYCHOLOGICKÉ DISCIPLÍNY

TEORETICKÉ

ZÁKLADNÍ

SPECIÁLNÍ

APLIKOVANÉ

PSYCHOLOGICKÉ METODY POZOROVÁNÍ ROZHOVOR EXPERIMENT DOTAZNÍKOVÉ ANALÝZA PRODUKTŮ ČINNOSTI

VÝZKUMNÉ DIAGNOSTICKÉ VÝCVIKOVÉ INTERVENČNÍ

PSYCHOLOGIE V PRAXI PSYCHOLOGICKÉ PORADENSTVÍ

PSYCHOLOGIE VYUŽÍVANÁ V KLINICKÉ PRAXI PSYCHOLOGICKÉ PROŠKOLOVÁNÍ A VÝCVIK

CÍLE VÝUKY PSYCHOLOGIE VYBAVIT POZNATKY O PSYCHOLOGICKÝCH ZÁKONITOSTECH PROŽÍVÁNÍ A CHOVÁNÍ ZÍSKAT ZÁKLADNÍ DOVEDNOSTI JAK ÚČINNĚ JEDNAT (NA ZÁKLADĚ POROZUMĚNÍ PSYCHICKÝM A PSYCHOLOGICKÝM JEVŮM) POZNAT – POROZUMĚT – OVLIVNIT- PREDIKOVAT

Hlubinná psychologie psychoanalýza neopsychoanalýza (Freud, Adler, Jung) duševní život člověka vysvětluje jako výraz jeho vědomých či podvědomých procesů

hlavní pojmy: nevědomí, libido, destrukční pud, konflikty,

Behaviorismus neobehaviorismus (Watson, Hull, Skinner) ztotožnili psychiku a chování, které je přístupné objektivnímu zkoumání S-R teorie (podnět,reakce) S-O-R teorie

Kognitivní psychologie (Tolman, Lazarus) zdůrazňuje význam poznávacích procesů, rozvoj řeči, symboly, podprahové vnímání kognitivní mapy, chování jako reakce na kognitivní představu

Humanistická psychologie (Maslow, Rogers)

člověk je vnímán jako celistvá, jedinečná osobnost s vnitřními zkušenostmi a tendencí k sebeaktualizaci „já“ jako uvědomované vnímání sebe sama

JEDINEC JAKO: OBJEKT (OBĚŤ) PSYCHOLOGICKÉHO PŮSOBENÍ UŽIVATEL PSYCHOLOGICKÝCH POZNATKŮ UŽIVATEL PSYCHOLOGICKÝCH SLUŽEB

PSYCHICKÁ ČINNOST Reakce organismu na vnější prostředí založená na zpracování odražených informací a jejich zobecnění (vykonavatel – NS) Prožívání – vnitřní zážitek psychické činnosti Základní kategorie prožívání: (neoddělitelné, prolínají se, tvoří strukturu osobnosti) 1. Psychické procesy 2. Psychické stavy 3. Psychické vlastnosti

PSYCHICKÉ PROCESY Kognitivní-poznávací (obsahy) - odráží ve vědomí vnitřní a vnější svět – vnímání, fantazie, paměť, myšlení, řeč …  Konanitivní-volní (snahy) – jejich prostřednictvím člověk projevuje svou snahu působit na vnější svět i na sebe, dosahuje vytčených cílů, překonává překážky  Afektivní-citové (city) PP = vnitřní aktivita subjektu zprostředkovaná CNS, interakce jedince + prostředí, závislé na: 1/ individuálních dispozicích jedince, 2/ vývojových faktorech a 3/ momentální situaci 

PSYCHICKÉ STAVY Moment. úroveň PČ, projevuje se ↑ či ↓ aktivitou (výkonností), např. roztržitost, napětí, očekávání, tréma, neklid, únava… Psychická činnost event. výkonnost není stejná v průběhu určitého časového úseku → okamžitá funkční zdatnost NS (stupeň únavy)

PSYCHICKÉ VLASTNOSTI  SEBEUVĚDOMĚN

Í ODRAZU VNĚJŠÍHO JEDNÁNÍ  SEBEUVĚDOMĚN Í URČITÝCH RYSŮ VLASTNÍ OSOBNOSTI  RELATIVNĚ STÁLÉ RYSY, OVLIVŇUJÍ NAŠE JEDNÁNÍ…..

PROJEVUJÍ SE V CHOVÁNÍ A JSOU Z NĚHO VYVOZOVÁNY (AGRESIVNÍ, SPOLEČENSKÝ, LASKAVÝ….)

PSYCHICKÉ VLASTNOSTI 1. 2.

3. 4.

5.

6.

Vztahově postojové – postoje, charakter, citové

vztahy Aktivačně motivační – pudy, zájmy, potřeby, ideály, návyky Výkonové – instinkty, vědomosti, dovednosti, schopnosti … Autoregulační – sebekritika, sebeuvědomění, volní vlastnosti, sebehodnocení Dynamické – intenzita+tempo prožívání+chování; vlastnosti temperamentu Vlastnosti PS a PP

VZTAHY MEZI PSYCHICKÝMI VLASTNOSTMI 1.

2.

3.

Konzistentnost – určitá vlastnost nebo rys se vždy vyskytuje ve stejných podmínkách (mění se s věkem) Obecnost – určitý rys, vlastnost se vyskytuje nejen ve stejných, ale i různých situacích Univerzalita – vlastnost, rys se vyskytuje u celé skupiny jedinců

EMOCE Emoce je komplexní stav vznikající v reakci na určité afektivně zbarvené zážitky.  Emoce jsou způsoby prožívání, mají různé modality, obsahově bohatě diferencované, projevují se v chování a jsou doprovázeny fyziologickými změnami v organismu. 

SLOŽKY EMOCÍ Subjektivní prožitek emoce  Vnitřní tělesné reakce  Kognitivní hodnocení nebo přesvědčení, že se odehrává pozitivní nebo negativní událost  Výraz obličeje  Reakce na emoci  Tendence jednání 

ZMĚNY VYVOLANÉ SYMPATICKÝM SYSTÉMEM 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.

Zvýšení krevního tlaku a zrychlení srdeční frekvence Zrychlení dýchání Zúžení zornic Zvýšené pocení a snížení vylučování slin a hlenu Snížení hladiny glukózy, pro zajištění energie Zvýšení srážlivosti krve pro případ poranění Odvádění krve od žaludku a střev k mozku a kosterním svalům Vztyčení chlupů na kůži tzv. husí kůže

ZÁKLADNÍ ZNAKY EMOCÍ Polarita  Ambivalence  Aktuálnost  Stereotypnost nebo podmíněnost  Pestrost časového trvání  Nakažlivost  Adaptace 

DYNAMIKA EMOCÍ  Člověk

v nich prožívá vztahy ke skutečnosti  Objektem může být cokoli  Emoce se pojí vždy k nějakému obsahu  Tento určitým způsobem zbarvují  Jsou složkou komplexního duševního dění  Trvalejší emocionální zaměření vytváří citové vztahy – láska, nenávist  Ve spojení s intenzitou - vášně

MODALITY EMOCÍ  Hněv

– spíše nepříjemné, po jeho odreagování úleva  Strach – spojené i s příjemným vzrušením  Žárlivost – zvláštní forma úzkosti, pocit nejistoty  Radost – aktivní a pasivní forma, varianty spokojenost, vyhraněná radost - euforie  Smutek – pasivní a aktivní, nedefinovatelný, ale výrazný cit, zbarvuje celý obsah vědomí

CITOVÉ VLASTNOSTI Citlivost, citová dráždivost  Citovost  Emoční labilita – náladovost  Intenzita – síle emoce  Emoční zralost  Emoční ovlivnitelnost – sugestibilita  Emoční zranitelnost  Stupeň emočního ovládání  Výraznost  Citový optimismus nebo pesimismus 

OSOBNOST

OSOBNOST PRAKTICKÉ VYUŽITÍ TÉMATU  POJEM OSOBNOSTI  TEORIE OSOBNOSTI  STRUKTURA A DYNAMIKA OSOBNOSTI  METODY POZNÁVÁNÍ OSOBNOSTI NEPSYCHOLOGEM 

POJETÍ OSOBNOSTI  ČÍM

SE LIŠÍME OD OSTATNÍCH?

 CO,

KTERÉ PSYCHICKÉ KVALITY LZE HLEDAT U KAŽDÉ OSOBNOSTI?

 JAK  CO

SE OSOBNOST VYVÍJÍ?

JE PRO TU KTEROU OSOBNOST PŘÍZNAČNÉ, TRVALÉ?

OSOBNOST Souhrn a jednota duševních dějů a vlastností  Lze ji definovat jako celek, který je charakteristický: 

Vnitřní jednotou  Individuální specifičností, odlišností od jiných osobností 

Soubor duševních i tělesných vlastností člověka, které se utvářejí v průběhu vývoje Vrozený základ osobnosti jsou temperament, emoce a pudy, dispozice k rozvoji různých schopností. 

TEORIE OSOBNOSTI  PSYCHOANALYTICKÁ

TEORIE OSOBNOSTI (FREUD, ADLER)  BEHAVIORISTICKY ORIENTOVANÝ PŘÍSTUP K OSOBNOSTI (WATSON, TOLMAN)  SOCIÁLNĚ KOGNITIVNÍ TEORIE OSOBNOSTI (BANDURA)  TEORIE TYPŮ A RYSŮ OSOBNOSTI (EYSENCK)  HUMANISTICKÉ KONCEPCE OSOBNOSTI (ROGERS)

INTERAKČNÍ MODEL OSOBNOSTI podmínky situace

Osobnost: Schopnosti, motivace, temperament, charakter

PŘI POZNÁVÁNÍ OSOBNOSTI NÁS ZAJÍMÁ: CO CHCE?

MOTIVACE

CO MŮŽE?

SCHOPNOSTI

JAKÝ JE?

TEMPERAMENT CHARAKTER

O ČEM JE MOTIVACE? O TOM, JAKÉ MÁ JEDINEC POTŘEBY A JAK JE USPOKOJUJE (KRÁTKODOBÁ, DLOUHODOBÁ), KTERÉ MÁ – NEMÁ USPOKOJOVÁNY, KTERÉ JSOU PRO NĚHO VÝZNAMNÉ JAKÉ MÁ ZÁJMY JAKÉ HODNOTY PREFERUJE O POSTOJÍCH, KTERÉ ZAUJÍMÁ O CÍLECH, KTERÉ CHCE DOSÁHNOUT POCHOPENÍ MOTIVŮ, POHNUTEK JEDNÁNÍ UMOŽŇUJE POROZUMĚT PROČ SE JEDINEC CHOVÁ, JEDNÁ URČITÝM ZPŮSOBEM

SCHOPNOSTI SE PROJEVUJÍ JAKO DOVEDNOST: RYCHLE ZÍSKAT VHLED DO SITUACE, UMĚT JI REÁLNĚ VYHODNOTIT („VYHMÁTNOUT“ PODSTATNÉ) ŘEŠIT SLOŽITÉ A NOVÉ SITUACE, TVOŘIVOST KOMUNIKOVAT, NASLOUCHAT, ROZUMĚT LIDEM ROZHODOVAT A JÍT DO ZDŮVODNĚNÉHO RIZIKA KRITICKY UVAŽOVAT A MYSLET PŘEDVÍDAT OVLÁDAT SVÉ CITY VYUŽÍVAT ZKUŠENOSTI, POUČIT SE Z CHYB (VLASTNÍCH, CIZÍCH)

TEMPERAMENT A CHARAKTER JSOU O TOM: JAK ČLOVĚK EMOCIONÁLNĚ PROŽÍVÁ SITUACE A JAK V NICH REAGUJE ZDA-LI JE SPOLEČENSKÝ ČI UZAVŘENÝ JAKÁ SE U NĚHO PROJEVÍ TENDENCE PŘI ŘEŠENÍ KONFLIKTŮ JAKÝ MÁ VZTAH K PRÁCI JAKÝ MÁ VZTAH K OSTATNÍM LIDEM JAKÝ MÁ VZTAH K SOBĚ SAMÉMU

CO OVLIVŇUJE UTVÁŘENÍ DOJMU O OSOBNOSTI? AKTUÁLNÍ ROLE JEDINCE V SITUACI CELKOVÝ VZHLED

NEVERBÁLNÍ PROJEVY VERBÁLNÍ PROJEVY DOSAVADNÍ INFORMACE O JEDINCI REAKCE A CHOVÁNÍ VLASTNÍ ZKUŠENOST

METODY POZNÁVÁNÍ OSOBNOSTI NEPSYCHOLOGEM • POZOROVÁNÍ NEVERBÁLNÍ PROJEVY, VNĚJŠÍ VZHLED, CHOVÁNÍ

AKTUÁL. EMOČNÍ STAV, MOTIVACE, CHARAKT. VLASTNOSTI, TEMPERAMENT

• ROZHOVOR

SCHOPNOSTI, VZTAHY MOTIVACE,

• BIOGRAFIE

• ANALÝZA PRODUKTŮ

SCHOPNOSTI, CHARAKTER, TEMPERAMENT (NŽS) SCHOPNOSTI, ZÁJMY

CHYBY PŘI POSUZOVÁNÍ OSOBNOSTI PODLÉHÁNÍ PRVNÍMU DOJMU ZAMĚŘENÍ POZORNOSTI NA TO, CO MÁ PRO NÁS VELKOU INFORMAČNÍ HODNOTU NEÚMĚRNÁ GENERALIZACE (HALÓ EFEKT) PODLÉHÁNÍ SOCIÁLNÍMU STATUSU, ROLI OČEKÁVÁNÍ, SELEKTIVNÍ SLEPOTA, HLUCHOTA

PROJEKCE VLASTNÍCH VLASTNOSTÍ

SOCIÁLNÍ STYK

Složky sociální styku PERCEPCE

KOMUNIKACE

INTERAKCE

SOCIÁLNÍ STYK SPOLEČENSKÉ

INTERPERSONÁLNÍ

Vztahy mezi účastníky sociálního styku

PRŮBĚH KOMUNIKACE OVLIVŇUJÍ: ÚČASTNÍCI (SCHOPNOSTI A MOTIVACE) OBSAH, CÍL, ÚČEL KOMUNIKACE

VZTAHY MEZI ÚČASTNÍKY

PŘI KONTAKTU S DRUHÝMI LIDMI JAKÝ JSEM? JAKÝ BYCH CHTĚL BÝT? JAK JSEM VNÍMÁN DRUHÝMI LIDMI? JAK DOSÁHNOUT SOULADU MEZI VLASTNÍM SEBEOBRAZEM A OKOLÍM?

PODMÍNKA: ZNALOST SEBE SAMA + ZVLÁDNUTÍ POŽADAVKŮ ROLE

PSYCHOLOGICKÉ ZÁSADY ÚČINNÉHO OVLIVŇOVÁNÍ OVLIVNIT LZE TÍM CO ŘÍKÁM

JAK TO ŘÍKÁM

KOMU TO ŘÍKÁM?

JAK ZAHÁJÍM?

VÍM CO HO ZAJÍMÁ?

ČÍM ZAUJMU?

ČEHO CHCI DOSÁHNOUT?

ČÍM BUDU ARGUMENTOVAT?

JSEM KOMPETENTNÍ?

CO K TOMU VYUŽIJI?

KOLIK ČASU MÁM?

KDO MŮŽE POMOCI?

ČÍM SKONČÍM?

TYPOLOGIE OSOB PODLE VZTAHŮ K SOBĚ A OSTATNÍM DOMINANTNÍ

NEPŘÁTELSKÝ (hostilní)

OK

OK

KO

OK

PŘÁTELSKÝ (afiliativní)

KO

KO

KO

OK

PODŘÍDIVÝ

TYPOLOGIE LIDÍ SE KTERÝMI JEDNÁME OSOBY NEPROBLÉMOVÉ

PROBLÉMOVÉ

• JEDNÁNÍM • ZJEVEM • STAVEM • JINÝ DŮVOD

• CHCE NEMOŽNÉ • CHCE MOŽNÉ (NEMOŽNĚ) • DĚLÁ CO NEMÁ • NEDĚLÁ CO MÁ

OBSAHOVÁ A VZTAHOVÁ STRÁNKA SDĚLENÍ VĚCNÁ

VZTAHOVÁ

SDĚLENÍ OBSAH (CO SDĚLUJI)

JAKÝ VZTAH EXISTUJE MEZI KOMUNIKUJÍCÍMI

INFORMACE O: • PŘEDMĚTU

• KOOPERATIVNÍ

• MLUVČÍM

• SOUPEŘIVÝ

• VZTAHU K PŘÍJEMCI

• ODMÍTAVÝ (VYHÝBAVÝ)

• ZÁMĚRU

• PODPORUJÍCÍ

TYPOLOGIE INTERPERSONÁLNÍCH VZTAHŮ sebeprosazení + II.

I. kooperace

-

+ III.

IV.

-

ČÍM LZE OVLIVNIT POSTOJ, KTERÝ ZAUJÍMÁ PARTNER V INTERAKCI? POMOCÍ METOD OVLIVŇOVÁNÍ A PŘESVĚDČOVÁNÍ

JEJICH ÚČINNOST ZÁVISÍ NA:

OSOBNOSTI PŘESVĚDČOVANÉHO POSTOJI (POVAZE STANOVISKA) JAKÝ ZAUJÍMÁ OSOBNOSTI PŘESVĚDČUJÍCÍHO

KTERÉ OSOBNOSTNÍ DISPOZICE PŘESVĚDČOVANÉHO OVLIVŇUJÍ JEHO OCHOTU ZMĚNIT POSTOJ? PERSUABILITA (OVLIVNITELNOST), KTERÁ SOUVISÍ: S VĚKEM PŘESVĚDČOVANÉHO JEHO POHLAVÍM VZDĚLANOSTNÍ ÚROVNÍ ÚROVNÍ OBECNÝCH ROZUMOVÝCH SCHOPNOSTÍ SEBEHODNOCENÍM, SEBEOBRAZEM INTENZITOU EMOČNÍHO PROŽÍVÁNÍ (ÚZKOST)

METODY OVLIVŇOVÁNÍ DEMONSTROVÁNÍ ~ OBJASŇOVÁNÍ ~ SUGESCE ~ PŘÍKLADY ~ DONUCENÍ ~ PŘESVĚDČOVÁNÍ PŘEDKLÁDÁNÍ ARGUMENTŮ, OTÁZKY, KLADNÉ ODPOVĚDI, APELY, INDIREKTIVNÍ PŮSOBENÍ (BAGATELIZACE)

KOMUNIKAČNÍ DEVATERO

1. Komunikace je jednou ze složek sociálního styku 2. Komunikace slouží k dorozumívání mezi lidmi, ovlivňování jejich postojů, vztahů mezi lidmi. 3. Komunikace je procesem výměny informací (sdělení) 4. V každém sdělení je obsažen předmět (co sděluji) a výzva pro příjemce - tzv. věcná rovina, něco o mně, a něco o vztahu k příjemci tzv. vztahová, emocionální rovina. 5. Každé sdělení je ovlivněno vztahem mezi komunikujícími. 6. Při komunikaci je nutné brát v úvahu všechny čtyři roviny sdělení (mluvčí i příjemce) 7. Základní příčinou poruch v komunikaci je záměna předmětné a vztahové roviny sdělení 8. O tom, jak bude sdělení pochopeno, rozhoduje příjemce. 9. Předpokladem účinné komunikace je jasné a srozumitelné vyjadřování na straně mluvčího, aktivní naslouchání na straně příjemce.

MALÉ SOCIÁLNÍ SKUPINY

MALÁ SOCIÁLNÍ SKUPINA  SPOLEČNÁ

ČINNOST  SPOLEČNÝ CÍL ČINNOSTI  VZÁJEMNÁ ZNALOST ČLENŮ  KOMUNIKACE TVÁŘÍ V TVÁŘ  EXISTENCE MEZIOSOBNÍCH VZTAHŮ (VAZEB) VE SKUPINĚ  HODNOTOVÁ ORIENTACE  ROZDĚLENÍ ROLÍ  EXISTENCE SKUPINOVÝCH NOREM A SANKCÍ

TYPY MALÝCH SOCIÁLNÍ SKUPIN CHARAKTER SPOL.ČINNOSTI

I.

+

II. MEZIOSOBNÍ VZTAHY

O -

III.

IV.

Schéma dynamiky rolového chování OBSAH ROLE (vnější tlak, norma, očekávání, vzory a modely

OSOBNÍ KONCEPCE SOCIÁLNÍ

(pojetí role)

ZPĚTNÁ VAZBA

KONTROLA REALIZACE ROLE

INTERPERSONÁLNÍ KONFLIKTY

KONFLIKTY INTRAPSYCHICKÉ

INTERPERSONÁLNÍ

boj motivů

jedinec-jedinec jedinec-skupina skupina-skupina konfliktní situace

rozhodování konflikty

STŘET ZÁJMŮ, PŘEDSTAV, POSTOJŮ,CÍLŮ, NÁZORŮ, ROZUMU A CITU LIŠÍ SE:

•

INTENZITOU NESLUČITELNOSTI POSTOJŮ (CÍLŮ)

•

POČTEM ÚČASTNÍKŮ, ROLEMI, VZTAHY

•

PROSTŘEDKY, KTERÉ ÚČASTNÍCI POUŽÍVAJÍ

•

PODMÍNKAMI A NÁSLEDKY

PŘI KONFLIKTU: • VZNIKAJÍ A PŮSOBÍ NEGATIVNÍ EMOCE (VZTEK, ZLOST, ZUŘIVOST) • SNIŽUJE SE SCHOPNOST REÁLNÉHO VNÍMÁNÍ • SNIŽUJE SE SCHOPNOST ŘEŠIT PROBLÉMY (TUNELOVÉ VIDĚNÍ) • KOMUNIKACE PŘECHÁZÍ DO OSOBNÍ ROVINY • ZVYŠUJE SE CITLIVOST NA REAKCE PARTNERA (OSOBNÍ ÚTOKY) • SNIŽUJE SE OCHOTA KE SPOLUPRÁCI MÍSTO TOHO SOUPEŘENÍ, MANIPULACE

CO STARTUJE KONFLIKT? JEDNÁNÍ, CHOVÁNÍ, REAKCE PARTNERA V INTERAKCI (PŘÍP. MÉ VLASTNÍ), VYVOLANÉ: • • • • • •

OSOBNOSTNÍMI DISPOZICEMI AKTUÁLNÍM PSYCHICKÝM STAVEM FRUSTROVANOU POTŘEBOU NESPLNĚNÝM OČEKÁVÁNÍM ABSENCÍ ALTERNATIVNÍCH VOLEB ÚČELOVĚ JAKO PROSTŘEDEK K ZÍSKÁNÍ PŘEVAHY • CHYBNOU PERCEPCÍ CHOVÁNÍ, PROJEVŮ, OSOBNOSTI PARTNERA • NEZVLÁDNUTÍM AKTUÁLNÍ ROLE

FÁZE VÝVOJE KONFLIKTU • JEDNÁNÍ PARTNERA

• VNÍMÁM, VZNIKÁ VNITŘNÍ KONFLIKT, POTŘEBA HO ŘEŠIT, ODRAZ V CHOVÁNÍ

• REAKCE PARTNERA

• AKCEPTOVATELNÁ – KONFLIKT NEVZNIKÁ • NEAKCEPTOVATELNÁ – ZÁKLAD KONFLIKTU

FÁZE ESKALACE KONFLIKTU FÁZE ŘEŠENÍ KONFLIKTU

FÁZE DOZNÍVÁNÍ KONFLIKTU

CO SNIŽUJE – ZVYŠUJE KONFLIKTNOST VZTAHU • • • • • • • • • • • • • •

VSTŘÍCNOST PŘIJMOUT JINÝ NÁZOR SNAHA POROZUMĚT NEETIKETOVÁNÍ ÚCTA KONKRÉTNOST ASERTIVITA TRPĚLIVOST AKTIVNÍ NASLOUCHÁNÍ ZNALOST PROBLÉMU KLIDNÉ JEDNÁNÍ ANGAŽOVANOST JASNÁ PRAVIDLA SMYSL PRO FÉR (PROBLÉM)

• • • • • • • • • • • • • •

UZAVŘENOST TRVÁNÍ NA POZICÍCÍCH SVÉ PRAVDY STEREOTYPY CHYBÍ RESPEKT GENERALIZACE AGRESE, PASIVITA SPĚCH, STRES NEKOMUNIKOVÁNÍ NEZNALOST VĚCI KŘIK, AFEKT NEZÁJEM CHYBÍ PRAVIDLA RÁNY POD PÁS (VZTAHY)

JAK SI UDRŽET PSYCHICKOU STABILITU PŘI ŘEŠENÍ KONFLIKTU • • • •

• •

• • •

VNÍMEJ KONFLIKT JAKO VÝZVU MÍSTO UNÁHLENÝCH REAKCÍ NASLOUCHEJ BUĎ SVŮJ, VENTILUJ SVÉ POCITY NENECH SE SPOUTAT ROLÍ, VLASTNÍM OČEKÁVÁNÍM SNAŽ SE POROZUMĚT SITUACI A MOTIVŮM JEDNÁNÍ PARTNERA OVLÁDNI SVÉ EMOCE, ODDĚL PROBLÉM A VZTAH VNÍMEJ AGRESI JAKO PŘEVLEČENÝ STRACH ZVAŽUJ SVÉ ŠANCE, MYSLI A JEDNEJ PROAKTIVNĚ, VĚŘ SI KOMUNIKUJ, TLUM NAPĚTÍ, NABÍZEJ ŘEŠENÍ, UZAVÍREJ DOHODY

ZÁSADY JEDNÁNÍ S KONFLIKTNÍM JEDINCEM • • • • •

• • •

ZKONTROLUJ SVŮJ VNITŘNÍ POSTOJ PROJEV ZÁJEM VYMEZ ROLE A PRAVIDLA HRY NENECH SE ZATÁHNOUT DO VZTAHOVÉ ROVINY, ŘEŠ PROBLÉM UZAVÍREJ KOMPROMISY, DĚLEJ PŘIJATELNÉ ÚSTUPKY PRACUJ S GESTIKOU A PROXEMIKOU STANOVUJ SI REÁLNÉ CÍLE, NEPODLÉHEJ SYNDROMU LOVECKÉHO PSA VYROVNEJ SE S NÁSLEDKY KONFLIKTU

ZPŮSOBY VYROVNÁVÁNÍ SE S KONFLIKTEM (STRESEM) OBRANNÉ MECHANISMY • • • • • • • •

AGRESE ÚNIK BAGATELIZACE KOMPENZACE RACIONALIZACE POPÍRÁNÍ VYTĚSNĚNÍ PROJEKCE

OBRANNÉ STRATEGIE • OSVOJENÉ ZPŮSOBY VYROVNÁVÁNÍ SE: • SCHULTZŮV AT • JACOBSONOVA PROGRESIVNÍ RELAXACE

PROBLÉMOVÁ KOMUNIKACE

JAK ŘEŠIT STÍŽNOSTI  VYSLECHNOUT, VYJÁDŘIT POCHOPENÍ,

AKCEPTOVAT NÁZOR  SHRNOUT STRUČNĚ PODSTATU STÍŽNOSTI A MOJI ROLI V SITUACI  POSOUDIT OPRÁVNĚNOST – NEOPRÁVNĚNOST STÍŽNOSTI  SVÉ STANOVISKO PODLOŽIT ARGUMENTY  NABÍDNOUT MOŽNÝ DALŠÍ POSTUP

JAK PROSADIT POŽADAVEK  NEZAHAJOVAT OMLUVNĚ, SERVILNĚ  PREZENTOVAT POŽADAVEK (KONKRÉTNĚ, ZŘETELNĚ, JASNĚ – CO, OD KOHO, DO KDY, PŘÍP. PŘEDSTAVA O ZPŮSOBU REALIZACE POŽADAVKU)  ZDŮVODNIT OPRÁVNĚNOST POŽADAVKU  VYSLECHNOUT STANOVISKO DRUHÉ STRANY  REAGOVAT NA STANOVISKO VČETNĚ VYJÁDŘENÍ POCITŮ

JAK REAGOVAT NA KRITIKU  OPRÁVNĚNÁ

 PŘIJMOUT, UZNAT  OMLUVIT SE 

PROVÉST KROKY K NÁPRAVĚ

 NEOPRÁVNĚNÁ

 PŘIPUSTIT NÁZOR

 OSOBNÍ VÝPADY

 ODMÍTNOUT

KRITIZUJÍCÍHO  ODMÍTNOUT, PŘIDAT SEBEPROSAZUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ, POCITY  ZVOLIT ZDRŽOVACÍ TAKTIKU

JAK SE BRÁNIT MANIPULACI • VYJÁDŘETE SVŮJ POCIT (MÁTE PRÁVO BÝT NEZÁVISLÍ NA DOBRÉ VŮLI DRUHÝCH, MÁTE PRÁVO POSOUDIT, NAKOLIK JSTE ODPOVĚDNI ZA ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ JINÝCH LIDÍ) • MLUVTE V KRÁTKÝCH VĚTÁCH (MÁTE PRÁVO ŘÍCI „NEVÍM“) • ODMÍTNĚTE POŽADAVEK BEZ ZDŮVODŇOVÁNÍ (MÁTE PRÁVO ZMĚNIT NÁZOR, ODMÍTNUTÍ POŽADAVKU NENÍ ODMÍTNUTÍM OSOBY!) • NEZAPLÉTEJTE SE DO DISKUSE POKUD K NIČEMU NEVEDE (DRŽTE SE PROBLÉMU) • VYUŽIJTE HUMORU (USMÍVEJTE SE POKUD TO SITUACE DOVOLUJE)

POSTOJE  Kognitivní

složka

 Emocionální

složka

Cítění Myšlení

sexuální touha Náklonnost, láska a

DETERMINANTY INTERPERSONÁLNÍ PŘITAŽLIVOSTI

Tělesná přitažlivost Blízkost Obeznámenost Podobnost 

!! Tyto faktory nejsou dostatečným předpokladem pro trvalý vztah !!

TĚLESNÁ PŘITAŽLIVOST Tělesný vzhled – malá kontrola  Důležitá při prvních schůzkách i následovně  Tělesně přitažlivý jedinci zvyšují náš sociální status i sebehodnocení  Muži i ženy hodnoceni méně příznivě, když je lidé vidí ve společnosti neznámé osoby, která je přitažlivější než oni ! 

BLÍZKOST A OBEZNÁMENOST Blízkost zvyšuje intenzitu počáteční reakce  Blízkost vede k náklonnosti a zvětšuje obeznámenost a obeznámenost sama o sobě zvyšuje náklonnost  Efekt si vyskytuje i při jeho neuvědomění  Poučení – buďte vytrvalí a zdržujte se v jeho (její) přítomnosti 

PODOBNOST  Více

než 99% manželských párů je stejné rasy, 94% stejného vyznání…manželé a manželky se vzájemně podobají v sociolog.charakteristikách – věk, rasa, vyznání, výchova, socioekonom. vrstva, psychologické a tělesné charakteristiky, postoje k sexu a sexuálním rolím  Podobnost vede k náklonnosti, soc. normy a situační okolnosti nás svádějí dohromady s lidmi, kterým se líbíme

LÁSKA  Vášnivá

láska –intenzivní emoční stav, citový zmatek s pocity něhy a sex. vzrušení, euforie a bolesti, úzkosti a úlevy, altruismus i žárlivost  Věrná láska – cítíme k těm, s nimiž jsou naše životy hluboce propojeny. Vlastnosti – důvěra, péče, tolerance chyb a zvláštností, emoční vřelost  „Historie milostného vztahu je v jistém smyslu drama jeho boje proti času“ Giraldi 16. století

MODEL DEZINTEGRACE BLÍZKÉHO VZTAHU Intrapsychická

fáze – pocit

nespokojenosti Dyadická fáze – zapojen i partner Sociální fáze – společenské důsledky Fáze úpravy hrobu – překlenutí rozchodu podle Ducka 1988

UDRŽOVÁNÍ VZTAHU RECIPROČNÍ POVINNOST Zastat se druhého v jeho nepřítomnosti  Podělit se s ním o zprávy o všech svých úspěších  Poskytnout emocionální podporu  Věřit si a svěřovat se navzájem  Dobrovolně pomáhat druhému  Usilovat o to, aby se dobře cítil v naší společnosti 

SOCIOBIOLOGIE - APLIKACE EVOLUČNÍCH PRINCIPŮ NA SOCIÁLNÍ CHOVÁNÍ  Získat

přístup k plodným členům opačného pohlaví  Výběr partnera s největším reprodukčním potenciálem  Angažování v nezbytném sociálním a sexuálním chování pro docílení početí  Zabránění partnerovi v odchodu  Zajištění přežití a reprodukčního úspěchu potomků

VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE Věda, která se zabývá studiem člověka v průběhu celého života  Zkoumá zákonitosti jednotlivých věkových období  Studuje fyziologické, psychologické a sociální potřeby, problematické momenty, možné stresové situace a kritické fáze daného období  Své poznatky pak nabízí příbuzným oborům, které je využívají (učitelé, zdravotníky, sociální pracovníky, právníky…) 

ZÁKONITOSTI VÝVOJE PSYCHIKY      

Od jednoduchého ke složitému Harmoničnost vývoje Vývoj ve stádiích Vývoj ve skocích Nepřetržitost vývoje Vývoj jde dopředu, nevrací se

FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ VÝVOJ OSOBNOSTI

  

Genotyp (dědičná výbava) Fenotyp (realizace genotypu v určitém prostředí) Autoaktualizace (sami sebe ovlivňujeme ve vývoji)

ČINITELÉ DUŠEVNÍHO VÝVOJE 

Biologické činitelé Vrozené vlohy  Nervová soustava  Růst a zrání  Činnost žláz s vnitřní sekrecí 



Činitelé vnějšího prostředí 

Prostředí, kde člověk žije

Výchova  Aktivita člověka 

Věk  Zkušenosti  zaměření 

ZÁKONITOSTI DUŠEVNÍHO VÝVOJE    

 

Vývoj je celiství proces Vývoj probíhá rovnoměrně v čase Proces je nezvratný Všeobecné vývojové zvláštnosti se projevují individuálním způsobem Vývoj lidské psychiky je socializační proces Vývoj lidské psychiky je proces, kterým probíhá individualizace

Prenatální období (od početí do narození)  Novorozenecké období (první měsíc života)  Kojenecké období (28. den až 1 rok)  Batolecí období (1 rok až 3 roky)  Období předškolního dítěte (3 až 6 let)  Mladší školní věk (6 až 11 let)  Období dospívání 

Pubescence (11 až 15 let)  Adolescence (15 až 20 let) 



Období dospělosti Mladší věk dospělý (20 až 30 let)  Střední věk dospělý (30 až 45 let)  Starší věk dospělý (45 až 65 let) 



Stáří (65 let a více)

PROBLEMATIKA KONFRONTACE SE SMRTÍ  



Lidská existence vždy končí smrtí V posledních desetiletích si lidé zvykli, že smrt je spojena se stářím Smrt není ani nebyla vždy spojena se stářím – i ve středoevropských zemích ještě počátkem 20. století děti tvořili dvě třetiny zemřelých (nedostatečná péče o těhotnou ženu, dětské infekce, špatná výživa…)

SMRT – LÉKAŘSKÝ SLOVNÍK 





Stav, kdy u člověka dochází k nezvratným změnám mozku, při nichž nastane selhání funkce a zánik center řídící krevní oběh a dýchání Zánik jedince, u něhož vymizí známky života a jeho funkce S rozvojem medicíny a resuscitace vznikly další pojmy:



Klinická smrt 



Charakterizována zástavou dechu a činnosti srdce, přičemž okamžitě zahájenou resuscitací je v některých případech možno tyto funkce obnovit

Smrt mozku S nevratným poškozením jeho funkcí může nastupovat již po pěti minutách, během nichž je mozek bez kyslíku. Postižený je v hlubokém bezvědomí, nereaguje na podněty, vymizí základní reflexy  Stanovení je důležité z hlediska dárcovství orgánů 

NEJDŮLEŽITĚJŠÍ POTŘEBY UMÍRAJÍCÍCH Pocit jistoty, důvěry  Sounáležitosti (ostatní mně ještě potřebují, nejsem břemeno)  Lásky (cit od druhých, jejich blízkost, kontakt)  Porozumění (chápu podstatu nemoci, mohu hovořit o umírání)  Akceptování (okolí si mne nadále váží bez ohledu na moji náladu, vzhled)  Sebeúcta (mohu o sobě rozhodovat, i když jsem fyzicky závislý na druhých) 

ELIZABETH KUBLER - ROSSOVÁ   



Americká lékařka, pověřená prácí s umírajícími Popsala proces adaptace na život ohrožující nemoc Během let zrealizovala stovky rozhovorů s těmito pacienty Popsala 5 základních fází, kterými většina nemocných prochází:



1. fáze 



2. fáze 



Psychologický šok (neschopnost reakce, následují bouřlivé emoce, doprovázené agresí, pláčem) Popření (to přece není možné, všichni se musí mýlit, já přeci nemohu být tak vážně nemocen)

3. fáze 

Deprese (proč já,proč ne ti mnohem horší, co je to na světě za spravedlnost – POZOR v této fázi možné sebevražedné sklony)



4. fáze 



Smlouvání (nemocný sice přijal fakt, že jeho život skončí dříve, ale snaží se o oddálení – kdybych se ještě dožil narození vnučky)

5. fáze 

Smíření (když se stav nemocného výrazně zhorší, přijetí faktu blízké smrti bez negativních emocí) při správném vedení nemocného nejde o rezignaci, ale o aktivní smíření s ukončení života

AUTORSKÁ POZNÁMKA 

Prezentace „Základy psychologie“ je duševním vlastnictvím autorky a proto při jejím eventuelním využívání respektujte prosím autorská práva.



Vzor citace: Matoušková I. „Základy psychologie“. (nepublikovaná přednáška). Praha: Bankovní institut vysoká škola, a.s. 2013. 94 s.



© Matoušková 2013



Poslední úprava textu: září 2013

