1
Základní větné členy -
základní větné členy nesou základní informaci – jaký děj probíhá a kdo ho koná jsou to podmět Po a přísudek Př, které tvoří tzv. základní skladební dvojici jestliže ji chceme správně určit, nejdříve vždy vyhledáváme přísudek a pak teprve pomocí něj odhalíme podmět, při opačném postupu často dochází k chybám
Přísudek -
je to ve většině případů sloveso v určitém tvaru ( tzn. nikoli v infinitivu ) podle toho, čím je přísudek vyjádřen, rozlišujeme následující typy:
1. -
přísudek slovesný jednoduchý – Př sl.j. je vyjádřen jedním plnovýznamovým slovesem v určitém tvaru patří sem i slovesné tvary v minulém čase, budoucím čase, podmiňovacím způsobu a trpném rodě patří sem i zvratná podoba slovesná
Příklady: Přineste nám pět šest jablek na ochutnání. Potmě budeme bloudit celou noc. – složený tvar pro budoucí čas Napsal bych ti, ale nemám čas. – složený tvar pro podmiňovací způsob Protancovala jsem celou noc. – složený tvar pro minulý čas Vůz byl do kopce vytažen koňmi. – složený tvar pro trpný rod Učím se už od rána a pořád to neumím. – zvratná podoba slovesná 2.
přísudek slovesný složený – Př sl.sl. a) je vyjádřen způsobovým (modálním) slovesem ve tvaru určitém a plnovýznamovým slovesem v infinitivu modální slovesa: moci, muset, smět, mít, chtít
Příklady: Karel se musel učit celou noc. Můžu si k tobě přisednout? Smím si půjčit učebnici? Chtěl bych si koupit nový byt. Nesmíš tam chodit! b) je vyjádřen fázovým slovesem ve tvaru určitém a plnovýznamovým slovesem v infinitivu fázová slovesa určují, v jaké fázi se děj právě nachází, jestli je na začátku, na konci apod. – např. začít, počít, pokračovat, končit, uzavírat, přestat, … Příklady: Tatínek už přestal kouřit. Začal jsem sekat dříví brzy ráno. Nezačínej zase brečet!
!!! POZOR!!!
– jestliže je ve větě jen sloveso modální nebo fázové a plnovýznamové chybí, pak se jedná o přísudek slovesný jednoduchý!
Příklady: Už s tím konečně přestaň! Král Lávra má oslí uši.
2 3. -
přísudek sponově jmenný – Př sp.jm. je vyjádřen sponovým slovesem a podstatným nebo přídavným jménem o sponová slovesa: být, bývat, stát se, stávat se jestliže je ve větě za sponovým slovesem podstatné i přídavné jméno, dáváme přednost jménu podstatnému
Příklady: Můj dědeček byl velmi moudrý muž. Tatínek je učitel. Bratr se stane automechanikem. !!!POZOR!!!
– sloveso být je v některých případech slovesem plnovýznamovým a tím pádem přísudkem slovesným jednoduchým Pomůcka: jestliže jej můžeme nahradit jiným plnovýznamovým slovesem, pak je být též plnovýznamové
Příklady: Kolem rybníka jsou topoly. – sloveso jsou nahradíme jiným plnovýznamovým slovesem Kolem rybníka rostou topoly. – přísudek slovesný jednoduchý Na Masarykově náměstí v Ostravě je socha. – je nahradíme jiným slovesem Na Masarykově náměstí v Ostravě stojí socha. – přísudek slovesný jednoduchý
4. -
přísudek jmenný – Př jm. je vyjádřen jen podstatným nebo přídavným jménem, spona je vypuštěna, někdy je nahrazena pomlčkou opět dáváme přednost podstatnému jménu před přídavným objevuje se především v příslovích, pořekadlech apod.
Příklady: Mladost radost. – představíme si ve větě i sponu Mladost (je) radost. – spona tam ale není, tudíž přísudkem je jen jmenná část, tedy radost
Pes – nejlepší přítel člověka. – místo spony je zde pomlčka Pes (je) nejlepší přítel člověka. – spona tam opět není, tudíž přísudkem je jen jmenná část, tedy přítel
5. -
přísudek neslovesný – Př nesl. je vyjádřen citoslovcem jestliže je citoslovce ve větě ve funkci přísudku, neoddělujeme jej čárkami!
Příklady: Žabka žbluňk do rybníka. Včela bzz kolem mé hlavy.
3 Přísudek vyjádřený vedlejší větou - přísudek může být také vyjádřen vedlejší větou, říkáme jí věta přísudková - vyjadřuje jmennou část přísudku, zpravidla po sponě věty řídící - obvykle bývá uvozena vztažným příslovcem jak, vyskytuje se zřídka - odděluje se z obou stran čárkami Příklady: 1HV
2VV
Př sp.jm.
Posluchárna je, jak by nabil. ( = Posluchárna je nabitá. )
1HV jak 2VV Př – spoj.
1HV
2VV
Př sp.jm.
Nejsi, jak ses mi snažila namluvit. ( = Nejsi úžasná. )
1HV jak 2VV Př – spoj.
Podmět -
na podmět se ptáme pomocí přísudku a 1. pádové otázky kdo, co o z toho vyplývá, že podmětem je slovo v 1. pádě ( až na výjimky ) podmětem může být jakýkoli slovní druh, ohebný i neohebný, i když ohebné slovní druhy jsou v této funkci častější jestliže je podmětem sloveso, je v infinitivu podmět může být vyjádřený a nevyjádřený
Podmět vyjádřený 1.
vyjádřený podstatným jménem – Po 1
Příklady: Př sl.j.
Po 1
Zleva od Krkonoš se přihnaly znenadání černé bouřkové mraky. Po 1
Př sp.jm.
Ratibořický pan mlynář byl zmíry dobrý člověk. 2.
vyjádřený přídavným jménem – Po 2
Příklady: Po 2
Př sl.j.
Nedoslýchaví si sednou blíže k tabuli. Př sl.j.
Po 2
Odměnu získají nejrychlejší. 3.
vyjádřený zájmenem – Po 3
Příklady: Po 3
Př sl.j.
To se mi snad asi jenom zdá! Př sl.sl.
Po 3
Této soutěže by se chtěl každý zúčastnit. 4.
vyjádřený číslovkou – Po 4
Příklady: Po 4
Př sl.j.
První získá za odměnu zájezd k moři.
4
5.
vyjádřený slovesem v infinitivu – Po 5
Příklady: Po 5
Př sl.j.
Kouřit v budově školy se nesmí. Po 5
Př sp.jm.
Mlaskat při jídle je neslušné. 6.
vyjádřený neohebným slovním druhem – Po 6-10
Příklady: Po 8
Př sp.jm.
Protože je spojka podřadicí.
Zvláštní případy podmětu - existují případy, kdy podmětem je slovo ve 2. pádě 1.
jestliže stojí za číslovkou větší než pět, popř. za číslovkou neurčitou
Příklady: Po 1
Př sl.j.
Deset žáků dnes z důvodu chřipky nepřišlo do školy. Př sl.j.
Po 1
Ve stolním tenisu zvítězilo hned několik studentů z naší školy. 2.
jestliže chceme vyjádřit poměrné množství z celku
Příklady: Př sl.j.
Po 1
V přehradě ubylo vody. Př sl.j.
Po 1
Na horách ale napadlo sněhu! 3.
jestliže stojí za slovesem v záporu
Příklady: Př sl.j.
Po 1
K návrhu nebylo negativních připomínek.
-
v některých případech přebírá funkci podmětu slovo či vazba, která se hodí podle významu, nikoli však podle mluvnických pravidel zde je nutné řídit se citem
Příklady: Po př.vaz.
Př sl.j.
Od babičky mi chutnají nejlépe. – spojení „od babičky“ zde zastupuje slovo buchty ( Buchty od babičky mi chutnají nejlépe. )
5 -
existují též případy, kdy je podmětem celá předložková vazba či slovní spojení, zde není vhodné spojení „roztrhnout“
1.
významový rys rychlé posloupnosti
Příklady: Př sl.j.
Po př.vaz.
Křižovatkou projíždělo auto za autem. Př sl.j.
Po př. vaz.
V žaludku mu mizela buchta za buchtou. 2.
významový rys podílnosti
Příklady: Př sl.j. Po př. vaz.
Na každém rohu bylo po stánku s cukrovou vatou. 3.
významový rys přibližnosti množství
Příklady: Př sl.j.
Po př.vaz.
Na výstavišti se rozsvítilo na tisíce světel.
Podmět nevyjádřený - není ve větě přímo vyjádřen - z tvaru přísudkového slovesa poznáme, kdo nebo co je podmětem věty - též to můžeme poznat z předchozí věty nebo ze situace, v níž projev probíhá - POZOR!!! O nevyjádřeném podmětu mluvíme tehdy, víme-li, koho nebo co podmět označuje! Příklady: Př sl.j.
Pracoval jsem na zahradě celé odpoledne. – kdo, co? – (JÁ) Po 1
Př sl.j.
Př sl.j.
Mouchy zůstávaly mdle sedět na zdích. Ulétaly jen pod dotykem prstů. – kdo,co? – (ONY)
Podmět všeobecný - existuje ve větách, v nichž není podmět vyjádřen a nelze ho ani doslovně doplnit, a to ani podstatným jménem ani zájmenem - myslí se jím v širokém smyslu kdokoli, jakákoli osoba - jsou to tzv. věty se všeobecným konatelem, ve kterých neexistuje podmět - typické pro návody, přísloví, pořekadla Příklady: Př sl.j.
Hlásili to v rozhlase. – kdo,co? – někdo, kdokoli Př sl.j.
Př sl.j.
Dvakrát měř, jednou řež. – kdo,co? – každý, kdokoli
Podmět vyjádřený vedlejší větou - podmět může být také vyjádřen vedlejší větou, nazýváme ji větou podmětnou - podmětné věty jsou uvozeny buď spojkou (vedlejší věty podmětné spojkové), nebo vztažným zájmenem – kdo, co, jaký, který, čí, jenž - (vedlejší věty podmětné vztažné) - na VV podmětnou se ptáme též 1. pádovou otázkou kdo, co a větou hlavní - větu vedlejší podmětnou oddělujeme z obou stran čárkami
6
Příklady: 1HV
2VV
Mrzí mě, že Petr nepřišel. Kdo, co mě mrzí? Že Petr nepřišel.
1HV že 2VV Po - spoj.
1VV
2HV
Kdo se bojí, nesmí do lesa. Kdo, co nesmí do lesa? Kdo se bojí.
1HV
2HV kdo 1VV Po – vzt.
2VV
Zdá se, že bude hezky. Kdo, co se zdá? Že bude hezky.
1HV že 2VV Po – sp.
1HV
2VV
Potěšilo by mě, kdyby už nikdy nepřišel. Kdo, co by mě potěšilo? Kdyby už nikdy nepřišel. 1HV kdyby 2VV Po – sp.
