JUDr. Vladimír Zoubek CSc.
Základní práva a svobody v České republice Stručný průvodce Listinou základních práv a svobod
Základní práva a svobody § 1 Základní lidská práva a svobody: právní a mimoprávní fenomén Především Platónova Politeia, Augustinova Civitas Dei, Deklarace práv člověka a občana (formulovaná nejprve ve státech vznikající severoamerické Unie a prostřednictvím Francouzské revoluce přenesená na evropský kontinent), Všeobecná deklarace lidských práv (přijatá a vyhlášená Valným shromážděním OSN 10.12.1948) a mnoho dalších zásadních pramenů právního myšlení nadlouho předznamenaly evropský, angloamerický i světový (univerzální) rozměr lidských a občanských práv. Mezinárodní smlouvy jako pramen základních práv Celosvětová úprava je obsažena v Mezinárodním paktu o občanských a politických právech a Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech (oba z roku 1966, vstoupily v platnost v roce 1976 – publikována pod č. 120/1976 Sb.). V rámci Rady Evropy byla v roce 1950 přijata Konvence o ochraně lidských práv a základních svobod (publikována pod č. 209/1992 Sb.) těmito i dalšími mezinárodními úmluvami je Česká republika nejen vázána, nýbrž učinila je čl. 10 Ústavy bezprostřední součástí svého právního řádu. Navíc Ústavní soud ČSFR Ústavním nálezem v částce č. 96/1992 Sb. a v částce č. 116/1992 Sb. extenzivně vyložil čl. 10 Ústavy i do oblasti práv hospodářských, sociálních a kulturních. Základní právo Při objasňování pojmu základního práva, svobody, resp. povinnosti musíme vycházet z přirozenoprávní presumpce, že jistá bytostní (tj. „přirozená“ú práva (např. právo na život, osobní svobodu, lidskou důstojnost a nedotknutelnost atd.) jsou konkrétnímu člověku darována (daná) narozením, avšak jako celek (komplex) jsou tato základní práva (vůči všem zde na tomto světě) nezrušitelná, nezadatelná atd., dá se říci věčná. Základní práva nemají temporálního počátku či konce, jsou stále existující, na rozdíl od člověka coby individua či druhu. Zákonodárce (stát) tuto danost přitom deklaruje, stanoví právní možnosti subjektu práva ve vztahu k právnímu řádu. Základním právem rozumíme ústavou (kodexem lidských práv a svobod) deklarovanou a právním řádem zaručenou možnost uskutečnit anebo neuskutečnit určitou činnost subjektu práva v oblasti přirozenoprávní. Klasifikace základních práv a svobod
Základní práva a svobody mají shodný přirozenoprávní základ, přesto však nemají stejnou povahu a právní režim působení. Lze je klasifikovat z více hledisek. Za nejdůležitější považujeme jejich rozdělení na: a) práva absolutní a relativní povahy; b) práva různých „generací“; c) práva hmotněprávní a procesní; d) práva zaručená všem subjektům a práva, náležejícím jen státním občanům. např. ad b) 1. generace: základní lidská práva a svobody (osobní práva), včetně práv politických 2. generace: hospodářská, sociální a kulturní práva, 3. generace: práva tzv. postindustriální společnosti (typicky právo na příznivé životní prostřední). Vývoj ústavní úpravy Vymezení subjektů a objektů lidských a občanských práv Nejextenzivněji je vymezen okruh subjektů pojmem „každý“, čímž se chápe každý člověk. Důležitým subjektem je i „občan“, čímž se myslí podle čl. 42 odst. 1 Listiny občan České republiky. Občané vystupují jako subjekty zejména v právech sociálních a politických. Objekt – k čemu směřují práva a povinnosti. Objektem práv a povinností zakotvených v Listině jsou věci, výsledky tvořivé duševní činnosti, hodnoty lidské osobnosti (tj. život, zdraví, osobní svoboda, důstojnost, čest a jiné hodnoty nemajetkové povahy) a určitá jednání, resp. výsledky jednání lidí. Obsah práv a svobod I. Základní lidská práva a svobody: ……… Tato základní lidská práva a svobody jsou bytostně spojena s podstatou člověka a jako taková jsou absolutní a věčná. Zaručují sféru osobní integrity. II. Politická práva a svobody Politická (též „demokratická“) práva a svobody vytvářejí pro občana možnosti zúčastňovat se na veřejném politickém životě. Podle čl. 22 Listiny zákonná úprava těchto práv a svobod, jakož i výklad a uplatňování, musí umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti.
III. Hospodářská, sociální a kulturní práva a právo na příznivé životní prostředí IV. Práva národnostních a etnických menšin a cizinců V. Povinnosti občanů
Pro ukládání zákonných povinností stanovuje Listina v čl. 4 důležité omezení. Podle čl. 4 odst. 1 je možné povinnosti ukládat jen na základě zákona, v jeho mezích a při zachování základních práv a svobod. VI.Právo na soudní a jinou právní ochranu
§ 2 Základní práva a svobody v Ústavě České republiky Základní práva a svobody v Preambuli Ústavy České republiky Základní práva a svobody v Hlavě první Ústavy
§ 3 Listina základních práv a svobod jako součást Ústavního pořádku České republiky Jelikož součástí ústavního pořádku mohou být jen zákony ústavní, je Listina nepochybně ústavním zákonem včetně své preambule. Jako ústavní zákon ji ve svých nálezech označuje i Ústavní soud (např. nálezem č. 72/1995 Sb.). Usnesením předsednictva ČNR ze dne 16.12.1992 (č. 2/1993 Sb.) je z hlediska právního významu deklaratorní a nic nezměnilo na skutečnosti, že Listina je součástí ústavního řádu platného v ČR nepřetržitě od přijetí ústavního zákona č. 23/1991 Sb.
Listina základních práv a svobod § 1 Struktura Listiny základních práv a svobod Preambule a šest Hlav Listiny 1) Preambule 2) Hlava první – obecná ustanovení 3) Hlava druhá – Lidská práva a základní svobody: oddíl první: Základní lidská práva a svobody oddíl druhý. Politická práva 4) Hlava třetí – Práva národnostních a etnických menšin, 5) Hlava čtvrtá – Hospodářská, sociální a kulturní práva, 6) Hlava pátá – Právo na soudní a jinou právní ochranu, 7) Hlava šestá – Ustanovení společná.
§ 2 Preambule, obecná a společná ustanovení Listiny základních práv a svobod Preambule Listiny Hlava první – Obecná ustanovení O „rovnosti“ lze uvažovat pouze vůči „něčemu“, ve „vztahu k něčemu“: hodnotám, idejím, jakémusi měřítku, formě, entitám, normám, právům a povinnostem, atd. Rovnost v důstojnosti a právech podle čl. 1 Listiny potom lze zajisté interpretovat jako rovnoprávnost, jako základní vlastnost právní
konstrukce občana v právním systému coby osoby fyzické, mající subjektivitu (způsobilost k právům a povinnostem a způsobilost k právním či protiprávním úkonům). Rovnost lidí neexistuje, existuje „pouze“ lidská svoboda, rovnost lidí v důstojnosti a rovnost lidí v právech (rovnoprávnost). Hlava šestá – Ustanovení společná Hlava šestá obsahuje realizační a interpretační pravidla, výjimky a omezení některých práv a svobod v Listině uvedených a též ustanovení práva azylu. Možnost poskytnout azyl Zákon č. 498/1990 Sb., o uprchlících (ve znění zákona č. 317/1993 Sb.) se expressis verbis o udělení azylu nezmiňuje a fakticky ztotožňuje azyl s uprchlictvím. Podle čl. 10 Ústavy lze považovat za součást právního řádu Úmluvu o právním postavení uprchlíků (z 28.07.1951) a Protokol týkající se právního postavení uprchlíků (z 31.01.1967); lze odkázat na sdělení č. 208/1993 Sb. Non est regula quin fallat 1
§ 3 Základní lidská práva a svobody (oddíl první Hlavy druhé Listiny) Subjektivita Právo na život (právo žít) Podle čl. 3 odst. 3 Listiny „trest smrti se nepřipouští“. Nedotknutelnost osoby a jejího soukromí Podle čl. 7 odst. 2 Listiny nikdo nesmí být mučen ani podroben a nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu. Toto ustanovení je zcela zásadní nejen pro soukromou sféru (např. týrání dítěte, vymáhání dluhů fyzickým či psychickým mučením atd.), ale především pro právní stát, jeho instituce a zvláště policii a její složky. Čl. 7 odst. 2 Listiny je převzat z čl. 7 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. tam je spojeno s dalším ustanovením, že „zvláště nebude nikdo bez svého svobodného souhlasu podrobován lékařským a vědeckým pokusům“. Osobní svoboda Nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, které stanoví zákon. Zadržení je jedním z opatření sloužících k zajištění přítomnosti obviněného pro dosažení účelu trestního řízení: Podstatou je krátkodobé omezení osobní svobody za účelem přezkoumání důvodů vazby.
1
Není pravidla bez výjimky
Zatknout obviněného (podle čl. 8 odst. 4 Listiny) je možno jen na písemně odůvodněný příkaz soudce. Zatčená osoba musí být do 24 hodin odevzdána soudu. Soudce musí zatčenou osobu do 24 hodin od převzetí vyslechnout a rozhodnout o vazbě nebo ji propustit na svobodu. Zatčením se rozumí zadržení obviněného a krátkodobé omezení jeho osobní svobody za účelem jeho dodání orgánu, který příkaz k zatčení vydal Jestliže je dán některý z důvodů vazby, uvedených v ustanovení § 67 písm. a,b,c tr.řádu. a obviněného nelze předvolat, předvést nebo zadržet a zajistit tak jeho přítomnost u výslechu, vydá v přípravném řízení soudce na návrh státního zástupce a v řízení před soudem předseda senátu příkaz, aby byl obviněný zatčen. Konečně čl. 8 odst. 6 Listiny upravuje případy zákonného zadržení osob, aby se např. zabránilo šíření nakažlivé nemoci, toulání osob duševně chorých apod. Zákon stanoví, ve kterých případech může být osoba převzata nebo držena v ústavní zdravotnické péči bez svého souhlasu. Takové opatření musí být do 24 hodin oznámeno soudu, který o tomto umístění rozhodne do 7 dnů. Listinou neartikulované právo na osobní bezpečnost a právo na ochranu před zločinností Základem pro život člověka ve svobodné a demokratické společnosti jsou práva a svobody občanů, právo na život, nedotknutelnost osoby a jejího soukromí, osobní svoboda, právo na lidskou důstojnost a čest, právo vlastnit majetek, nedotknutelnost obydlí, svoboda pohybu a pobytu a řada dalších práv a svobod. Jednoznačně z nich vyplývá právo občanů na bezpečnost, ať již míníme osobní bezpečnost, či bezpečnost jejich majetku a bezpečnost obydlí. Ostatně Mezinárodní pakt o občanských a politických právech ve svém čl. 9 osobní bezpečnost výslovně zmiňuje. Určitý „formální“ problém je v tom, že Listina základních práv a svobod expressis verbis „právo na bezpečnost“, resp. „právo na ochranu před zločinností“ a contrario povinnosti právního stát ad hoc chránit každého jednotlivce před nebezpečím nezná.
Zákaz nucených prací nebo služeb Suma základních práv v čl. 10 Listiny Čl. 10 Listiny deklaruje komplex práv „důstojnostních“. Tak podle odst. 1 každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno. Podle čl. 10 odst. 2 Listiny, každý má právo na ochranu pře neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života. Konečně podle čl. 10 odst. 3 Listiny, každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě. Zde bylo nutné zákonně stanovit kritéria „údajů“, „neoprávněnost“, „zveřejňování“ a „zneužívání“ údajů. S tím se totiž mj. pojí legalita nejen censů obyvatelstva, ale i kriminalistické evidence ze strany policejních orgánů. Existuje zákonná reglementace 2 . Vlastnické právo
2
zákon č. 256/1992 Sb., o ochraně osobních údajů v informačních systémech
Nedotknutelnost obydlí Nedotknutelnost listovního tajemství (tzv. tajemství pečeti), písemností, záznamů a dopravovaných zpráv Svoboda pohybu a pobytu Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání. Svoboda vědeckého bádání a umělecké tvorby
§ 4 Politická práva (Oddíl druhý Hlavy druhé Listiny) Svoboda projevu a právo na informace Petiční právo Smysl petičního práva v demokratickém státě není v beztrestnosti a občanské odvaze petenta (žadatele) vůči vládní moci, ale v tom, aby každá petice byla vyřízena kompetentním orgánem v zákonné lhůtě. Státní orgán, jemuž je petice adresována, je povinen ji přijmout. Nepatří-li věc do jeho působnosti, petici do pěti dnů postoupí příslušnému státnímu orgánu a uvědomí o tom toho, kdo petici podal. Státní orgán, který petici přijal, je povinen její obsah posoudit a do třiceti dnů písemně odpovědět tomu, kdo jí podal, anebo tomu, kdo zastupuje členy petičního výboru. V odpovědi uvede stanovisko k obsahu petice a způsob jejího vyřízení. Právo shromažďovací Právo sdružovací Právo podílet se na správě veřejných věcí Politický pluralismus Právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a svobod
§ 5 Práva národnostních a etnických menšin Občanům tvořící národnostní nebo etnické menšiny se zaručuje všestranný rozvoj, zejména právo společně s jinými příslušníky menšiny rozvíjet vlastní kulturu, právo rozšiřovat a přijímat informace v jejich mateřském jazyku a sdružovat se v národnostních sdruženích. Podrobnosti stanoví zákon. Zaručuje se též: a) právo na vzdělání v jejich jazyku; b) právo užívat jejich jazyka v úředním styku; c) právo účasti na řečení věcí týkajících se národnostních a etnických menšin.
§ 6 Hospodářská, sociální, kulturní a ekologická práva Právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost Právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu
Právo získávat prostředky pro své životní prostředky prací Předpokladem zaměstnání cizince v České republice je, že mu bylo uděleno povolení k pobytu ve smyslu zákona č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území ČSFR a zákona č. 498/1990 Sb., o uprchlících v novelizovaném znění, jakož i povolení k zaměstnání vydané místně příslušným úřadem práce. Speciální sdružovací právo na ochranu hospodářských a sociálních zájmů. Právo na stávku Právo na spravedlivou odměnu za práci a na uspokojivé pracovní podmínky Zvláštní hospodářská a sociální práva sociálních menšin Právo na přiměření hmotné zabezpečení ve stáří, při nezpůsobilosti k práci, jakož i při ztrátě živitele Právo na ochranu zdraví Práva rodičů a dětí. Zvláštní ochrana rodinněprávních vztahů Právo na vzdělání Kulturní práva Právo na příznivé životní prostředí a další ekologická práva
§ 7 Práva na soudní a jinou právní ochranu Čl. 37 Čl. 38
