Sociální právo
Základní pojmy Sociální politika – úsilí o koncipování politiky státu s cílem vytvořit takový systém, který bude společnost chránit před vznikem sociálních patologií a zabezpečí v ní sociální soudržnost. Sociální ochrana (a její systém) – jedna z forem realizace sociální politiky. Jejím účelem je ochrana občanů (jejich rodin) v případě, že hrozí sociálně nepříznivá situace nebo k ní už došlo. Zahrnuje všechna opatření, jež mají zabraňovat vzniku nepříznivých sociálních situací, nebo alespoň zmírňovat jejich dopad na život jedince a jeho rodiny, pokud již takové situace nastanou. Pojem „sociální ochrana“ zahrnuje nejen dávky a služby sociálního zabezpečení, ale např. i bezpečnost a ochranu zdraví při práci, zákaz dětské práce, zvláštní pracovní podmínky žen a mladistvých, sociálně-právní ochranu dětí apod. Sociální právo – představuje právní úpravu systémů sociální ochrany (tj. soubor všech právních norem, které sociální ochranu upravují). Sociální právo zahrnuje ty části práva, jejichž cílem je uplatnění a realizace základních sociálních práv občanů.
Listina základních práv a svobod Čl. 26 (1) Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost. (3) Každý má právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací. Občany, kteří toto právo nemohou bez své viny vykonávat, stát v přiměřeném rozsahu hmotně zajišťuje. Čl.27 (1) Každý má právo svobodně se sdružovat s jinými na ochranu svých hospodářských a sociálních zájmů. Čl.28 Zaměstnanci mají právo na spravedlivou odměnu za práci a na uspokojivé pracovní podmínky. Čl.29 (1) Ženy, mladiství a osoby zdravotně postižené mají právo na zvýšenou ochranu zdraví při práci a na zvláštní pracovní podmínky. (2) Mladiství a osoby zdravotně postižené mají právo na zvláštní ochranu v pracovních vztazích a na pomoc při přípravě k povolání.
Listina základních práv a svobod Čl. 30
(1)Občané mají právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci, jakož i při ztrátě živitele. (2) Každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek. Čl. 31 Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného zdravotního pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon. Čl.32 (1) Rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona. Zvláštní ochrana dětí a mladistvých je zaručena. (2) Ženě v těhotenství je zaručena zvláštní péče, ochrana v pracovních vztazích a odpovídající pracovní podmínky. (5) Rodiče, kteří pečují o děti, mají právo na pomoc státu.
Sociální události Sociální události jsou právními skutečnostmi sui generis které zakládají, mění či ruší právní vztahy v sociálním právu. Současné systémy sociálního práva definují tyto základní sociální události: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.
Rodičovství a mateřství Rodina – nezaopatřenost Nemoc a úraz Invalidita Stáří Smrt Nezaměstnanost Chudoba, sociální vyloučení
Systémy sociální ochrany upravené sociálním právem Sociální právo obsahuje právní úpravu: Ochrany práce -ochranu zdraví (bezpečnost a ochrana zdraví při práci, úprava pracovní doby a dob odpočinku včetně dovolené) -- ochranu mzdy (povinnost zaměstnavatele mzdu vyplatit a právo zaměstnance na ni) -- právo sdružovat se a kolektivně vyjednávat (právo na zakládání odborových organizací a na kolektivní vyjednávání) -- právo na práci (služby zaměstnanosti, zprostředkování zaměstnání, pobídky na zřizování nových pracovních míst, zabezpečení v nezaměstnanosti)
Sociálního pojištění - zdravotní pojištění -- nemocenské pojištění -- důchodové pojištění
Sociálního zaopatření – státní sociální podpora Sociální pomoci - pomoc v hmotné nouzi -- sociální služby -- dávky poskytované osobám se zdravotním postižením
Sociální stát (social welfare state) Jako sociální stát je označován stát, který usiluje o zajištění blahobytu, resp. slušných podmínek života svých občanů. Jeho vznik bývá datován do 40. let 20. století. Termín „welfare state“ použil sir William Beveridge (1879-1963), předseda státní komise Dolní komory britského parlamentu, když v roce 1942 přednesl svůj návrh na vytvoření národního pojištění. Podle Beveridge musí sociální stát usilovat o uspokojení základních potřeb občana tím, že bojuje proti pěti základním sociálním zlům: nedostatku (nouzi), nevědomosti, nemoci, bídě (zanedbanosti), nečinnosti (zahálce). Každý občan měl do sytému národního pojištění přispívat a v případě, že u něj nastalo některé ze sociálních zel, se vyplácely sociální dávky financované z národního pojištění navázaného na státní rozpočet. Přínosem tohoto systému realizovaného v r.1948 byla jeho všeobecnost a otevřenost pro všechny bez rozdílu profese. Sociální stát primárně usiluje o ekonomické a sociální zabezpečení občanů, omezení příjmových nerovností a udržitelný ekonomický rozvoj, využívá programy boje proti chudobě, zdravotní péče, vzdělávání obyvatelstva, sociálního zabezpečení, státní kontroly , regulace trhu a výroby a zajišťování zaměstnanosti.
Základní principy sociálního práva Základní principy (zásady) sociálního práva vycházejí z úmluv OSN, Rady Evropy a Listiny základních práv EU. 1)
2) 3) 4)
5)
Princip rovnosti a zákaz diskriminace – vyjadřuje rovnost před zákonem (rovnoprávnost). Představuje rovné zacházení ve společnosti, v ekonomické činnosti a zaměstnání, rovné příležitosti ke vzdělání a rovnou dostupnost nabízených a poskytovaných služeb, zejména zdravotnických a sociálních. Princip důstojnosti – představuje respekt k právům člověka na důstojný život a zacházení. Princip svobody a práva – svoboda je nezadatelným právem, může být omezena pouze na základě práva a končí tam, kde začíná právem zaručená svoboda druhých. Princip solidarity – zdroje prostředků jsou tvořeny osobami ekonomicky aktivními, ale využívají je i ti, kteří se na jejich tvorbě v určité době nepodíleli. Solidarita intergenerační (mladí-staří), intragenerační (bohatí-chudí, zdraví-nemocní). Princip participace – účast na financování sociální politiky, rozhodování o volbě nejvhodnějších způsobů uspokojování potřeb, účast na řízení sociálních institucí (např. ve správních radách veřejnoprávních korporací).
Právní vztahy v sociálním právu Právní vztahy sociálního práva jsou společenské vztahy upravené normami sociálního práva, jejichž obsahem jsou práva a povinnosti subjektů těchto vztahů. Právní vztahy jsou v sociálním právu převážně veřejnoprávní, ale též soukromoprávní vzhledem k jeho hybridní povaze. Prvky právních vztahů: 1) Subjekty –(podle právní povahy) právnické osoby + fyzické osoby (podle jejich pozice v PV) povinné + oprávněné Právnické osoby jsou zpravidla v pozici subjektu povinného (např. ČSSZ, zaměstnavatel). Fyzické osoby jsou zpravidla v pozici subjektu oprávněného (pojištěnec splňující podmínky pro poskytnutí dávky, zaměstnanec, který vykonal práci , má nárok na mzdu). Právní osobnost = způsobilost mít v mezích právního řádu práva a povinnosti (§ 15 OZ). PO - má fyzická osoba (člověk) od narození až do smrti (§ 23 OZ). - má právnická osoba od svého vzniku až do zániku (§ 118 OZ). Svéprávnost = způsobilost nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem (právně jednat) § 15 OZ Plně svéprávným se člověk stává dosažením zletilosti (18 roku věku). Před nabytím zletilosti přiznáním svéprávnosti nebo uzavřením manželství. Nezletilý, který dovršil 15 let a ukončil povinnou školní docházku se může zavázat k výkonu závislé práce (§ 35 OZ, závislá práce - § 2 ZP). SV může soud pro duševní poruchu, která není jen přechodná, omezit ( § 57 OZ).
Prvky právních vztahů Prvky právních vztahů: 2) Obsah - práva a povinnosti (subjektů). Zpravidla právu strany jedné odpovídá povinnost strany druhé (vztahy synallagmatické). 3) Objekt – potřeba jedince (jeho rodiny), která vzniká nebo by mohla vzniknout na základě sociální události. Právní normy sociálního práva upravují právní vztahy sociálního práva tak, aby došlo k uspokojení těchto potřeb včetně potřeby ochrany v souvislosti se sociální událostí. K realizaci práv a povinností dochází pouze v případě, že je objekt legitimován buď přímo ze zákona nebo prostřednictvím úředního výroku, který určí konkrétní podobu práv a míru povinností,které z daného právního vztahu vyplynuly. Úřední výrok může být v soukromoprávních vztazích nahrazen smlouvou (např. v doplňkovém penzijním spoření).
Vznik, změna a zánik právních vztahů v sociálním právu Vznik PV – na základě právní skutečnosti, zpravidla sociální události. - ve vztazích pracovněprávních právním jednáním, zejm. pracovní smlouvou. Změna PV – na základě změny právní skutečnosti (např. změna stupně invalidity, a tím i stupně invalidního důchodu). Zánik PV – na základě právní skutečnosti (smrt oprávněného subjektu, změna příjmů osoby, která přestane splňovat podmínky nároku na dávku). Právo – vyplývá ze zákona, který tak může realizovat sociální právo zakotvené v ústavněprávním dokumentu (LZPS -právo na zabezpečení ve stáří). Právo se nemůže promlčet ani nepodléhá prekluzi. Nárok – vznikne v případě, že oprávněný subjekt splní zákonem stanovené podmínky (narození dítěte – při splnění podmínek nárok na porodné). Pokud není nárok uplatněn, může dojít v určitých případech k jeho promlčení. Nárok na výplatu (dávky) – pokud byl nárok uplatněn (podáním žádosti) a úředním výrokem přiznán. Nárok na výplatu vzniká vydáním rozhodnutí nebo dnem, který je v rozhodnutí uveden. Nárok na výplatu podléhá promlčení a v některých případech i prekluzi (např. výplata opakujících se plnění).
Mezinárodní organizace a jejich dokumenty vztahující se k sociálnímu právu Organizace spojených národů Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (č.120/1976 Sb.)
Mezinárodní organizace práce ČR dosud ratifikovala 70 konvencí. K fundamentálním patří úmluvy související s prací, např. č.87 o svobodě sdružování, č.98 o právu na kolektivní vyjednávání, č.29 o nucené práci, č.182 o zákazu dětské práce, č.111 o diskriminaci v zaměstnání a povolání. Z oblasti sociálního zabezpečení např.: č.102 o minimálních standardech v sociálním zabezpečení, č.103 o ochraně mateřství č. 128 o invalidních, starobních a pozůstalostních dávkách, č. 130 o zdravotní péči a dávkách v nemoci.
Rada Evropy Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (1950) Evropská sociální charta (1961) – první mezinárodní ucelené vyjádření sociálního práva
Evropská unie Primární právo: Smlouva o založení EU, Smlouva o fungování EU, Listina základních práv EU
Ochrana sociálních práv v právu EU Čl 9 SFEU – při vymezování a provádění svých politik a činností přihlíží Unie k požadavkům spojeným s podporou vysoké úrovně zaměstnanosti, zárukou přiměřené sociální ochrany, bojem proti sociálnímu vyloučení a vysokou úrovní všeobecného a odborného vzdělávání a ochrany lidského zdraví. Unie se zaměřuje na boj proti jakékoliv diskriminaci na základě pohlaví, rasy nebo etnického původu, náboženského vyznání nebo přesvědčení, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace. Čl 153 SFEU – obsahuje obecnou úpravu sociální politiky (zlepšování pracovního prostředí za účelem ochrany zdraví a bezpečnosti pracovníků, pracovní podmínky, sociální zabezpečení a sociální ochrana, ochrana pracovníků při skončení pracovního poměru, informování pracovníků a konzultace s nimi, zastupování a kolektivní ochrana zájmů pracovníků včetně spolurozhodování, podmínky zaměstnávání pracovníků ze třetích zemí legálně pobývajících na území Unie , zapojení osob vyloučených z trhu práce, rovnost příležitostí mužů a žen na trhu práce a rovné zacházení s nimi, boj proti sociálnímu vyloučení.
Ochrana sociálních práv v právu EU Listina základních práv EU – čl. 34: 1. Unie uznává a respektuje nárok na přístup k dávkám sociálního zabezpečení a k sociálním službám zajišťujícím ochranu v takových případech jako je mateřství, , nemoc, pracovní úrazy, závislost nebo stáří, jakož i v případech ztráty zaměstnání, podle pravidel stanovených právem Unie a vnitrostátními předpisy a zvyklostmi. 2. Každý, kdo oprávněně pobývá a pohybuje se uvnitř EU, má nárok na dávky sociálního zabezpečení a na sociální výhody v souladu s právem Unie a vnitrostátními předpisy a zvyklostmi. 3. Za účelem boje proti sociálnímu vyloučení a chudobě Unie uznává a respektuje právo na sociální pomoc a pomoc v oblasti bydlení s cílem zajistit důstojnou existenci pro všechny, kdo nemají dostatečné prostředky.
Harmonizace českého práva s právem EU Směrnice ES/EU: - Směrnice EP a Rady 2006/54/ES, o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání - Směrnice Rady 92/85/EHS o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících - Směrnice Rady 2010/18/EU, kterou se provádí revidovaná rámcová dohoda o rodičovské dovolené - Směrnice Rady 2000/78/ES, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání - Směrnice Rady 2000/43/ES, kterou se provádí zásada rovného zacházení mezi osobami bez ohledu na jejich rasový a etnický původ - Směrnice Rady 89/39/EHS o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci - Směrnice Rady 1994/33/ES o ochraně mladistvých pracovníků - Směrnice Rady 2002/14/ES kterou se stanoví obecný rámec pro informování zaměstnanců a projednávání s nimi - Směrnice Rady 2003/88/ES o některých aspektech úpravy pracovní doby
Koordinace národních systémů sociálního zabezpečení v EU Nařízení Evropského Parlamentu a Rady č.883/2004, o koordinaci systémů sociálního zabezpečení a nařízení EP a Rady č.987/2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení č. 883/2004 Koordinační pravidla zabezpečují, aby migrující pracovník neměl horší postavení než občané příslušného státu a aby neztrácel v důsledku přesídlení již získaná práva. Principy: - rovnosti zacházení ( zákaz diskriminace z důvodu státní příslušnosti) - uplatňování právního řádu jediného státu (lex loci laboris) - sčítání dob pojištění (zachování práv během jejich nabývání) - zachování získaných nároků (výplata dávek do ciziny)
Pracovní doba Pracovní doba je doba, v níž je zaměstnanec povinen vykonávat pro zaměstnavatele práci a doba, v níž je zaměstnanec na pracovišti připraven k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele. Délka stanovené týdenní pracovní doby nesmí překročit 40 hodin týdně, - u zaměstnanců pracujících v podzemí – 37,5 hodiny týdně, -u zaměstnanců s třísměnným a nepřetržitým pracovním režimem – 37,5 hod.týdně - u zaměstnanců s dvousměnným pracovním režimem – 38,75 hodiny týdně. Zkrácení stanovené týdenní pracovní doby bez snížení mzdy pod výše uvedený rozsah je možné jen na základě kolektivní smlouvy nebo vnitřního předpisu (nesmí provést zaměstnavatel uvedený v § 109 odst.3). Kratší pracovní doba je individuálně sjednávána v pracovní smlouvě nebo povolena zaměstnavatelem na určité období na žádost zaměstnance. Zaměstnanci přísluší mzda/plat odpovídající této době.
Rozvržení pracovní doby Zaměstnavatel je povinen rozvrhnout zaměstnanci v pracovním poměru pracovní dobu do směn a určit jejich začátek a konec. Při rovnoměrném rozvržení pracovní doby na jednotlivé týdny se její délka neliší. Délka směny nesmí přesáhnout 12 hodin. Pracovní doba v týdnu přitom nepřesáhne stanovenou týdenní pracovní dobu (tj. 40 hodin a méně). Při nerovnoměrném rozvržení pracovní doby nesmí délka směny přesáhnout 12 hodin. Průměrná týdenní pracovní doba (bez práce přesčas) nesmí dle rozvrhu směn přesáhnout stanovenou týdenní pracovní dobu za období, na které se pracovní doba rozvrhuje, nejvýše za 26 týdnů po sobě jdoucích (kolektivní smlouva může toto období vymezit až na 52 týdnů). Při pružném rozvržení pracovní doby si zaměstnanec v rámci časových úseků stanovených zaměstnavatelem volí sám začátek a konec pracovní doby. Konto pracovní doby je jiný způsob rozvržení pracovní doby, který umožňuje zaměstnavateli přidělovat ve vyrovnávacím období zaměstnanci práci dle provozních potřeb a platit mu za ni mzdu ve stejné měsíční výši (tzv. stálou mzdu).
Práce přesčas, noční práce Práce přesčas je konaná zaměstnancem na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem nad stanovenou týdenní pracovní dobu a mimo rámec rozvrhu pracovních směn. Práci přesčas lze zaměstnanci nařídit nejvýše v rozsahu 8 hodin v jednotlivých týdnech a 150 hodin v kalendářním roce. Nad tento rozsah je možné požadovat po zaměstnanci práci přesčas pouze po dohodě s ním. Celkový rozsah práce přesčas nesmí činit v průměru více než 8 hodin za období nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích (v kolektivní smlouvě může být sjednáno období nejvýše 52 týdnů). Do počtu hodin nejvýše přípustné práce přesčas ve vyrovnávacím období se nezapočítává přesčasová práce, za kterou bylo zaměstnanci poskytnuto náhradní volno. Noční prací je práce konaná v noční době, tj. v době mezi 22. a 6.hodinou. Délka směny zaměstnance pracujícího v noci nesmí překročit 8 hodin v rámci 24 hodin po sobě jdoucích. Není-li to z provozních důvodů možné, je zaměstnavatel povinen rozvrhnout pracovní dobu tak, aby průměrná délka směny nepřekročila 8 hodin v období nejdéle 26 týdnů po sobě jdoucích.
Doba odpočinku
-
Dobou odpočinku je doba, která není pracovní dobou zaměstnance. Dobou odpočinku je: přestávka v práci, nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami, nepřetržitý odpočinek v týdnu, svátky, dovolená
Konat práci v době odpočinku je možné pouze výjimečně, stanoví-li tak zákon.
Přestávka v práci na jídlo a oddech (§ 88 ZP) Je dobou odpočinku, která rozděluje pracovní směnu zaměstnance a slouží k občerstvení a krátkodobému odpočinku. - musí být zaměstnanci poskytnuta nejdéle po 6 hodinách nepřetržitého výkonu práce (mladistvému zaměstnanci po 4,5 hodinách) - délka činí nejméně 30 minut - může být rozdělena na více částí, přičemž jedna z nich musí činit alespoň 15 minut - dobu jejího čerpání určuje zaměstnavatel - přestávky v práci se nelze vzdát -nezapočítává se do pracovní doby U prací, které nemohou být přerušeny , musí být zaměstnanci zjištěna přiměřená doba na jídlo a oddech.
Bezpečnost a ochrana zdraví při práci (§ 101-108 ZP) Cílem úpravy BOZP je předcházení nebo omezování rizik ohrožujících životy a zdraví zaměstnanců při výkonu práce a v souvislosti s ním. Zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců je povinností zaměstnavatele. Je povinen vytvářet bezpečné pracovní prostředí a pracovní podmínky a přijímat opatření k prevenci rizik. Náklady spojené se zajištěním BOZP hradí zaměstnavatel a nesmí je přenášet na zaměstnance. Péče o BOZP je nedílnou a rovnocennou součástí pracovních povinností vedoucích zaměstnanců na všech stupních řízení. Každý zaměstnanec je povinen dbát bezpečnost a zdraví své i dalších osob, kterých se bezprostředně dotýká jeho jednání. Znalost základních povinností vyplývajících z právních a ostatních předpisů k zajištění BOZP je nedílnou a trvalou součástí kvalifikačních předpokladů zaměstnance. Zaměstnanec má právo na zajištění BOZP a právo odmítnout výkon práce , o níž se důvodně domnívá, že ohrožuje život či zdraví jeho nebo jiných osob.
Povinnosti zaměstnavatele a zaměstnance v rámci BOZP -
-
Zaměstnavatel je povinen: - nepřipustit, aby zaměstnanec vykonával zakázané práce a práce, jejichž náročnost by neodpovídala jeho schopnostem a zdravotní způsobilosti, - informovat zaměstnance, do jaké kategorie je jimi vykonávaná práce zařazena, - sdělit zaměstnancům, kdo jim bude poskytovat pracovnělékařské služby a jakým prohlídkám v souvislosti s výkonem práce jsou povinni se podrobit, - zajistit zaměstnancům poskytnutí první pomoci, - zajistit zákaz kouření na pracovištích, - poskytovat zaměstnancům osobní ochranné pracovní prostředky, - objasnit příčiny a okolnosti pracovních úrazů, vést v knize úrazů evidenci všech pracovních úrazů a vyhotovovat záznamy a vést dokumentaci o pracovních úrazech, kdy došlo k pracovní neschopnosti delší než 3 dny nebo k úmrtí zaměstnance.
Zaměstnanec je povinen: - účastnit se školení zaměřených na BOZP, - podrobit se pracovnělékařským prohlídkám, - nepožívat alkoholické nápoje ani neužívat návykové látky na pracovišti a v pracovní době i mimo pracoviště, nekouřit na pracovištích, kde pracují nekuřáci, - - podrobit se zjištění , zda není pod vlivem alkoholu či návykových látek, - - bezodkladně oznamovat nadřízenému pracovní úraz.
Péče o zaměstnance 1) Povinná péče - stanovená zákony a kolektivními smlouvami vyššího stupně 2) Smluvní péče –uvedena v podnikových kolektivních smlouvách 3) Dobrovolná péče – je výrazem personální politiky zaměstnavatele
-
-
Zaměstnavatel je povinen: vytvářet zaměstnancům pracovní podmínky umožňující bezpečný výkon práce a zajišťovat pracovnělékařské služby pro zaměstnance (§ 224 ZP), - zajistit bezpečnou úschovu svršků a osobních předmětů, které zaměstnanci obvykle nosí do zaměstnání (§ 226), - dbát o odborný rozvoj zaměstnanců (§227-235): povinnost zaučit nebo zaškolit zaměstnance nastupujícího bez kvalifikace, zabezpečit absolventům škol přiměřenou odbornou praxi, hradit náklady vynaložené na prohlubování kvalifikace zaměstnanců - umožnit zaměstnancům ve všech směnách stravování (§ 326). Zaměstnanec je povinen: - prohlubovat si svoji kvalifikaci k výkonu sjednané práce - plnit povinnosti vyplývající ze zvyšování kvalifikace - v případě uzavření kvalifikační dohody splnit závazek setrvat po sjednanou dobu v zaměstnání nebo uhradit zaměstnavateli náklady spojené se zvýšením kvalifikace.
Zvláštní pracovní podmínky žen Faktor biologický – práce, které mohou ohrozit mateřství Faktor společenský – povinností v zaměstnání + péče o rodinu Zaměstnankyně těhotné, kojící a do konce 9.měsíce po porodu nesmějí být zaměstnávány pracemi, které ohrožují jejich mateřství (vyhl. MZ č.180/2015 Sb.) – převedení na jinou práci (§ 238-239). Těhotné zaměstnankyně a osoby pečující o děti do 8 let věku (do 15 let věku u osamělých) smějí být vysílány na pracovní cesty jen se svým souhlasem ke každé cestě a přeloženy mohou být pouze na vlastní žádost (§ 240). Těhotné zaměstnankyně a osoby pečující o dítě do 15 let věku mají právo na úpravu pracovní doby, nebrání-li tomu vážné provozní důvody (241 odst.2)
T Těhotné ženy nesmějí být zaměstnávány prací přesčas; s osobami pečujícími o dítě mladší 1 roku může být vykonávána pouze s jejich souhlasem (§ 241 odst.3) Ženě, která kojí své dítě musejí být poskytnuty přestávky na kojení, které se započítávají do pracovní doby (do 1 roku 2 půlhodinové přestávky na každé dítě, další 3 měsíce 1 půlhodinová (§ 242) -
Zvláštní pracovní podmínky mladistvých Faktor biologický – vývoj organizmu není ještě ukončen Faktor společenský – s ohledem na nedostatek zkušeností by mohli při výkonu některých prací ohrozit sebe i jiné osoby. Zaměstnavatelé smějí zaměstnávat mladistvé pouze pracemi přiměřenými jejich fyzickému a rozumovému vývoji a poskytovat jim při práci zvýšenou péči (§ 244). Zákaz výkonu práce přesčas (absolutní) a práce v noci (s výjimkou) § 245. Zákaz výkonu práce pod zemí při těžbě nerostů či ražení tunelů a štol. Zákaz zaměstnávání pracemi, které jsou vzhledem k anatomickým fyziologickým a psychickým zvláštnostem mladistvých nebezpečné - § 246(vyhl. MZ č. 180/2015 Sb.) Zákaz zaměstnávání pracemi, kde hrozí zvýšené nebezpečí úrazu či ohrožení zdraví jiných osob (§ 246). Povinnost zaměstnavatele zabezpečit na svůj náklad stanovené lékařské vyšetření poskytovatelem pracovnělékařských služeb (§ 247). -
Odměňování zaměstnanců Za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených ZP (nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak). Mzda je peněžité plnění a plnění peněžité hodnoty (naturální mzda) poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci za práci. Plat je peněžité plnění poskytované za práci zaměstnancům zaměstnavatele uvedeného v § 109 odst.3 ZP. Odměna z dohody je peněžité plnění poskytované za práci vykonanou na základě dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti. Mzda a plat se poskytují podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce, podle obtížnosti pracovních podmínek, podle pracovní výkonnosti a dosahovaných pracovních výsledků. Za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty přísluší všem zaměstnancům u zaměstnavatele stejná mzda, plat nebo odměna z dohody. Minimální mzda je nejnižší přípustná výše odměny za práci v pracovněprávním vztahu.
Mzda (§ 113 ZP) Mzda se sjednává v kolektivní smlouvě, pracovní smlouvě nebo jiné smlouvě, popřípadě ji zaměstnavatel stanoví vnitřním předpisem nebo určí mzdovým výměrem. Mzda musí být sjednána, stanovena nebo určena před začátkem výkonu práce, za kterou má příslušet.
Plat (§ 122 ZP) Plat určuje zaměstnavatel zaměstnanci podle zákoníku práce a nařízení vlády vydaného k jeho provedení. Plat není možné určit jiným způsobem, v jiném složení a v jiné výši než stanoví zákoník práce a prováděcí předpisy, nestanoví-li zvláštní zákon jinak. Zaměstnanci přísluší platový tarif stanovený pro platovou třídu a platový stupeň , do kterých je zařazen. Platové tarify se stanoví v 16 platových třídách a v každé z nich v platových stupních. Zaměstnavatel je povinen vydat zaměstnanci v den nástupu do práce písemný platový výměr.
Ochrana mzdy v pracovněprávních vztazích Alimentační (sociální) funkce mzdy je zajišťována např. úpravou minimální mzdy, splatností a výplatou mzdy, ochranou mzdy zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a poskytnutím náhrady mzdy/platu při překážkách v práci. Nedosáhne-li mzda/plat/odměna z dohody minimální mzdy, je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci doplatek. (§ 111 odst.3 ZP). Mzda/plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, v němž právo na ně vzniklo. Pravidelný termín výplaty mzdy/platu musí být sjednán, stanoven nebo určen v období měsíce jejich splatnosti (§ 141 ZP). Při platební neschopnosti zaměstnavatele (z.č. 118/2000 Sb,) může zaměstnanec evidující pracovněprávní pohledávku požadovat proplacení mzdových nároků u místně příslušné krajské pobočky Úřadu práce ČR. V případě,že zaměstnanci zaměstnavatel nevyplatil mzdu/plat/nebo jejich náhradu anebo jakoukoliv jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti, může zaměstnanec okamžitě zrušit pracovní poměr.
Překážky v práci Jde o právem uznané či sjednané (např. v kol. smlouvě) skutečnosti, které brání či ztěžují realizaci pracovního závazku, a kvůli nimž pak dochází k jeho suspenzi.
Druhy překážek v práci a) Překážky na straně zaměstnance b) Překážky na straně zaměstnavatele ________ a) Překážky spojené s náhradou mzdy či platu (tzv. placené) b) Překážky , kdy je poskytováno pouze pracovní volno bez náhrady mzdy či platu (tzv. neplacené)
Překážky v práci na straně zaměstnance 1) důležité osobní překážky (§191-198) - dočasná pracovní neschopnost a karanténa (v době prvních 14 dnů poskytuje zaměstnavatel náhradu mzdy/platu – u dočasné pracovní neschopnosti až od 4. pracovního dne) -mateřská dovolená -rodičovská dovolená - ošetřování dítěte či jiného člena domácnosti 2) jiné důležité osobní překážky v práci (§ 199, nař.vl.č.590/2006) -vyšetření nebo ošetření, pracovnělékařská prohlídka nebo očkování související s prací, přerušení dopravního provozu nebo zpoždění hromadných dopravních prostředků, znemožnění cesty do zaměstnání, svatba, narození dítěte, úmrtí, doprovod, pohřeb spoluzaměstnance ,přestěhování ,vyhledání nového zaměstnání. (Právní předpis stanoví v jakém rozsahu je poskytováno pracovní volno a zda s náhradou či bez náhrady mzdy/platu).
Překážky na straně zaměstnavatele (§207-210) 1) Prostoje (náhrada mzdy min. 80% průměrného výdělku zaměstnance) 2) Přerušení práce způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy (náhrada mzdy min. 60% průměrného výdělku zaměstnance) 3) Jiné překážky na straně zaměstnavatele (náhrada mzdy ve výši 100% průměrného výdělku, v případě částečné nezaměstnanosti min. 60% průměrného výdělku zaměstnance)
Odpovědnost zaměstnavatele za škodu (povinnost zaměstnavatele nahradit škodu) Hlavním účelem odpovědnosti zaměstnavatele je nahradit zaměstnanci v plném rozsahu škodu, kterou utrpěl při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Odpovědnost zaměstnavatele za škodu je vždy objektivní, tj. k jejímu vzniku se nevyžaduje zavinění. Zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci i za škodu, kterou mu porušením povinnosti způsobil jiný subjekt (spoluzaměstnanec či třetí osoba), i když zaměstnavatel sám žádnou povinnost neporušil. Pokud zaměstnavatel prokáže, že škodu zavinil také poškozený, jeho odpovědnost (povinnost k náhradě ) se poměrně omezí (zvláštní úprava však platí při odpovědnosti za škodu na zdraví).
Druhy odpovědnosti zaměstnavatele za škodu (Povinnost zaměstnavatele k náhradě škody) (§ 265-275) a) Obecná odpovědnost (povinnost nahradit škodu) b) Zvláštní odpovědnost - odpovědnost zaměstnavatele za škodu (povinnost nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu) při pracovních úrazech a nemocech z povolání - odpovědnost (povinnost nahradit) za škodu vzniklou zaměstnanci při odvracení škody - odpovědnost (povinnost nahradit) za škodu na odložených věcech
Rozsah náhrady škody při obecné odpovědnosti, při odvracení škody a na odložených věcech Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci skutečnou škodu, a to v penězích, pokud ji neodčiní uvedením v předešlý stav. Jde-li o škodu způsobenou úmyslně, může zaměstnanec požadovat i náhradu škody jiné. Zaměstnavatel nahradí zaměstnanci škodu na odložených věcech, které se obvykle nosí do zaměstnání, v plné výši (při stanovení výše náhrady se však přihlédne k opotřebení věci). Za věci, které zaměstnanec obvykle do práce nenosí (větší částky peněz, klenoty a jiné cennosti) a které zaměstnavatel nepřevzal do zvláštní úschovy, odpovídá jen do částky 10 000 Kč.
Náhrada škody a nemajetkové újmy vzniklé pracovním úrazem a nemocí z povolání (§ 269-271u) Pracovní úraz - poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, k nimž došlo nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. (§ 271k ZP). Škodu mebo nemajetkovou újmu je povinen nahradit zaměstnavatel, u něhož byl zaměstnanec v době pracovního úrazu v pracovním poměru. Nemoc z povolání – nemoc uvedená v seznamu nemocí z povolání (v příloze k nařízení vlády č. 290/1995 Sb.), jestliže vznikla za podmínek v něm uvedených. Škodu nebo nemajetkovou újmu je povinen nahradit zaměstnavatel, u něhož před jejím zjištěním pracoval zaměstnanec v pracovním poměru za podmínek, za nichž tato nemoc vzniká. Předpokladem vzniku povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu není zavinění zaměstnavatele ani porušení povinnosti – odpovědnost objektivní (za výsledek). Povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu se může zaměstnavatel zcela nebo zčásti zprostit. (§ 270 ZP).
Rozsah náhrady škody a nemajetkové újmy vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání (§ 269-271u) Zaměstnanci, který utrpěl pracovní úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání, je zaměstnavatel povinen (pokud se povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu nezprostí) poskytnout náhradu za: - ztrátu na výdělku (po dobu pracovní neschopnosti a po skončení pracovní neschopnosti) - bolest a ztížení společenského uplatnění - účelně vynaložené náklady spojené s léčením - věcnou škodu
-
Zemřel-li zaměstnanec následkem pracovního úrazu(nemoci z povolání), je zaměstnavatel povinen v rozsahu své odpovědnosti poskytnout: - náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením - náhradu přiměřených nákladů spojených s pohřbem - náhradu nákladů na výživu pozůstalých - jednorázové odškodnění pozůstalých - náhradu věcné škody
Kolektivní pracovní právo Kolektivní pracovněprávní vztahy zahrnují právní vztahy mezi jejich účastníky, kteří zastupují kolektivy zaměstnanců (v ČR jsou to především odborové organizace , dále rady zaměstnanců a zástupci pro BOZP, kteří však nemohou jednat vlastním jménem) a zaměstnavateli, resp. jejich sdruženími. Součástí kolektivního pracovního práva je též soubor norem, které jsou výsledkem smluvněprávních jednání subjektů kolektivních pracovněprávních vztahů (především normativní část kolektivních smluv). Hmotněprávní úprava kolektivních pracovněprávních vztahů je obsažena v zákoníku práce, subsidiárně se použijí ustanovení občanského zákoníku, procesněprávní úprava je v zákoně č. 2/1991 Sb. ,o kolektivním vyjednávání, který současně stanoví subsidiární použití zákoníku práce.
Účastníci kolektivních pracovněprávních vztahů - Odborové organizace - Rady zaměstnanců - Zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci - Zaměstnavatelé a jejich organizace - Stát - Zaměstnanci - Evropská rada zaměstnanců
Právo na svobodné sdružování Čl. 27 LZPS – Každý má právo svobodně se sdružovat s jinými na ochranu svých hospodářských a sociálních zájmů. Odborové organizace vznikají nezávisle na státu. Omezovat počet odborových organizací je nepřípustné, stejně jako zvýhodňovat některé z nich v podniku nebo v odvětví. Činnost odborových organizací ….může být omezena zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu bezpečnosti státu, veřejného pořádku nebo práv a svobod druhých. Právo na stávku je zaručeno za podmínek stanovených zákonem; toto právo nepřísluší soudcům, prokurátorům, příslušníkům ozbrojených sil a příslušníkům bezpečnostních sborů.
Odborové organizace hlavní zástupce zaměstnanců a zároveň jediný, který může vlastním jménem jednat v pracovněprávních vztazích. Na odborové organizace se vztahují ustanovení zákona č.89/2011 Sb. , občanského zákoníku, o právnických osobách a spolku přiměřeně jen v tom rozsahu, v jakém to neodporuje jejich povaze zástupců zaměstnanců podle mezinárodních smluv (dle § 3025). Jde zejm. o Úmluvu MOP č.87 o svobodě sdružování a ochraně práva odborově se organizovat. Odborová organizace, mezinárodní odborová organizace a jejich pobočné organizace vznikají dnem následujícím po dni, v němž bylo doručeno rejstříkovému soudu oznámení o jejich založení (viz z.č.304/2013 Sb. o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob, § 121). Zapisují se do spolkového rejstříku (§ 26). Odborové organizace mají právo: - vlastním jménem jednat v pracovněprávních vztazích, účastnit se kolektivního vyjednávání a uzavírat kolektivní smlouvy (§ 22, § 24, § 286 ZP), - na informování a projednání (§ 287 ZP), - účastnit se projednání návrhů zákonů a ostatních právních předpisů týkajících se důležitých zájmů pracujících, (§ 320) - výkonu kontroly nad stavem BOZP (§ 321-322) - jednat též v individuálních pracovněprávních vztazích ( § 286 ods.6, § 61) Členové orgánu odborové organizace jsou z hlediska rozvázání pracovního poměru výpovědí a okamžitým zrušením intenzivněji chráněni (§ 61). Právo ustavovat federace a konfederace. Největší : Českomoravská konfederace odborových svazů
Rada zaměstnanců a zástupce pro oblast BOZP Nejde o právnické osoby! Smyslem jejich vytvoření je výhradně zajišťování komunikace mezi zaměstnanci a zaměstnavatelem - realizace práva na informování a projednání (§ 278-280 ZP). Členové rady zaměstnanců a zástupce pro BOZP jsou voleni. Jejich funkce zaniká uplynutím volebního období a nepožívají zvláštní ochrany v individuálních pracovněprávních vztazích.
Zaměstnanci Mají právo na informace a projednání. (§ 278-280 ZP). Zaměstnavatel je povinen informovat je a jednat s nimi přímo, nepůsobí-li u něj odborová organizace, rada zaměstnanců nebo zástupce pro oblast BOZP.
Zaměstnavatelé Mohou se sdružovat do svazů a asociací. Vznikají nezávisle na státu, který nesmí zasahovat d o jejich vnitřních záležitostí. Pouze eviduje jejich vznik a dohlíží, zda nevyvíjejí činnost politických stran. Největší konfederace zaměstnavatelů : Svaz průmyslu a dopravy ČR, Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR.
Stát Jeho účast v kolektivních pracovněprávních vztazích se uskutečňuje především při jednáních tzv. tripartity. V tripartitních jednáních je stát zastoupen místopředsedy vlády a některými ministry . Tripartitní orgán: Rada hospodářské a sociální dohody ČR Konzultace, vyjednávání a uzavírání dohod se zastupitelskými organizacemi zaměstnanců a zaměstnavatelů s cílem dosažení shody v zásadních otázkách hospodářského a sociálního rozvoje= sociální smír.
Evropská rada zaměstnanců Směrnice 2009/38/ES o zřízení Evropské rady zaměstnanců Jejím prostřednictvím se realizuje právo zaměstnanců zaměstnavatelů s působností na území členského státu Evropské unie na nadnárodní informace a projednání (§ 288-299 ZP). Zaměstnavatelem s působností na území členských států EU se rozumí zaměstnavatel, který má alespoň 1 000 zaměstnanců v členských státech a alespoň ve 2 členských státech po 150 zaměstnancích. Informace a projednání se týkají jen zaměstnavatelů se sídlem nebo umístěním organizační složky v členském státu. Evropská rada zaměstnanců ustavená ujednáním (§ 294 ZP) Evropská rada zaměstnanců ustavená podle zákona ( § 296 ZP)
Formy kolektivních pracovněprávních vztahů V právem regulovaných formách pracovněprávních vztahů vystupují jako oprávněný subjekt zpravidla odborové organizace. - Právo na informace - § 278 (odborová organizace - § 287 ZP ,též u rady zaměstnanců a zástupce pro oblast BOZP - § 279) - Právo na projednání- § 278 (odborová organizace - § 287, též u rady zaměstnanců a zástupce pro oblast BOZP - § 280) - Právo spolurozhodování- jednání v dohodě se zaměstnavatelem (§ 19 ZP, § 306 odst.4 – vydání a změny pracovního řádu, § 225 – příděl prostředků a čerpání z FKSP, § 61 – výpověď a okamžité zrušení pracovního poměru člena orgánu odborové organizace) - Právo na účast v legislativním procesu - § 320 - Právo kontroly - § 322
Kolektivní vyjednávání Kolektivní vyjednávání, které probíhá mezi odborovými organizacemi a zaměstnavateli nebo jejich organizacemi, je proces, jehož cílem je uzavření kolektivní smlouvy. Právní úpravu obsahuje zákon č. 2/1991 Sb. Zahájení - předložení písemného návrhu na uzavření kolektivní smlouvy. Neshodnou-li se smluvní strany na obsahu kolektivní smlouvy: Spor o uzavření kolektivní smlouvy – řízení před zprostředkovatelem, který navrhne řešení sporu. Je-li řízení neúspěšné: - řízení před rozhodcem, který spor rozhodne; doručením rozhodnutí je kolektivní smlouva uzavřena. - Místo řízení před rozhodcem může být ve sporu o uzavření kolektivní smlouvy vyhlášena odborovou organizací stávka (není-li nezákonná dle § 20 z.č. 2/1991 Sb.)
Kolektivní smlouva (§ 22-29 ZP) Kolektivní smlouvu smí se zaměstnavatelem uzavřít pouze odborová organizace. V kolektivní smlouvě je možné upravit práva zaměstnanců v pracovněprávních vztazích, jakož i práva nebo povinnosti smluvních stran. Druhy kolektivních smluv: - - podniková – uzavřená zaměstnavatelem a odborovou organizací nebo více odborovými organizacemi působícími u zaměstnavatele - - vyššího stupně – uzavřená mezi organizacemi zaměstnavatelů (svazy, asociacemi) a odborovými organizacemi (odborovými svazy). - Kolektivní smlouva se vztahuje i na zaměstnance, kteří nejsou odborově organizováni. - Kolektivní smlouva musí být uzavřena písemně a podepsána smluvními stranami na téže listině. - S obsahem kolektivní smlouvy musejí být zaměstnanci seznámeni nejpozději do 15 dnů od jejího uzavření.
Zákon č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů
-
v souladu s právem Evropské unie upravuje zabezpečování státní politiky zaměstnanosti, jejímž cílem je dosažení plné zaměstnanosti a ochrana proti nezaměstnanosti. Státní politika zaměstnanosti zahrnuje zejména: - zabezpečování práva na zaměstnání, - zpracování prognóz a koncepcí zaměstnanosti a rozvoje lidských zdrojů, - koordinaci opatření v oblasti zaměstnanosti v souladu s evropskou strategií zaměstnanosti a podmínkami pro čerpání pomoci z Evropského sociálního fondu, - uplatňování aktivní politiky zaměstnanosti, - poskytování informačních, poradenských a zprostředkovatelských služeb na trhu práce, - poskytování podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci, - opatření pro zaměstnávání fyzických osob se zdravotním postižením a dalších skupin osob, které mají ztížené postavení na trhu práce, - usměrňování zaměstnávání pracovních sil ze zahraničí na území ČR a z území ČR do zahraničí.
Účastníci právních vztahů Česká republika, za kterou jedná Ministerstvo práce a sociálních věcí a Úřad práce ČR Fyzické osoby, které mají způsobilost být zaměstnancem (státní občané ČR a cizinci, kteří splňují podmínky pro zaměstnávání stanovené zákonem) Zaměstnavatelé (rovněž organizační složky zahraniční právnické osoby nebo zahraniční fyzické osoby oprávněné podnikat na území ČR Právnické a fyzické osoby a další subjekty a další subjekty podle zvláštních právních předpisů vykonávající činnost podle tohoto zákona Státní příslušník jiného členského státu EU a jeho rodinný příslušník mají stejné právní postavení jako občané ČR, pokud zákon nestanoví jinak. Rodinní příslušníci občana ČR, mají stejné postavení jako občané ČR, i když nejsou státními příslušníky ČR ani jiného členského státu EU, pokud zákon nestanoví jinak.
Právo na zaměstnání Právem na zaměstnání je právo fyzické osoby, která chce a může pracovat a o práci se uchází, na zaměstnání v pracovněprávním vztahu, na zprostředkování zaměstnání a na poskytnutí dalších služeb za podmínek stanovených zákonem. Fyzická osoba má právo si sama svobodně zvolit a zabezpečit zaměstnání a vykonávat je na celém území ČR nebo si může zabezpečit zaměstnání v zahraničí. Účastníkům právních vztahů podle tohoto zákona je zakázáno činit nabídky zaměstnání, které a) mají diskriminační charakter, b) nejsou v souladu s pracovněprávními nebo služebními předpisy, nebo c) odporují dobrým mravům.
Zprostředkování zaměstnání
a) vyhledání zaměstnání pro fyzickou osobu, která se o práci uchází a vyhledání zaměstnanců pro zaměstnavatele, který hledá nové pracovní síly,
b) zaměstnávání fyzických osob za účelem výkonu jejich práce pro uživatele, kterým se rozumí jiná právnická nebo fyzická osoba, která práci přiděluje a dohlíží na její provedení,
c) poradenská a informační činnost v oblasti pracovních příležitostí
Zaměstnání zprostředkovávají: -
- krajské pobočky Úřadu práce
-
- agentury práce (povolení vydává generální ředitelství Úřadu práce)
Zvýšená péče při zprostředkování zaměstnání Při zprostředkování zaměstnání se věnuje zvýšená péče uchazečům o zaměstnání, kteří ji pro svůj zdravotní stav, věk, péči o dítě nebo z jiných vážných důvodů potřebují. Ke zvýšení možnosti uplatnění těchto uchazečů o zaměstnání slouží individuální akční plán, který vypracovává krajská pobočka ÚP ve spolupráci s uchazečem o zaměstnání. Obsahuje stanovení postupu a časového harmonogramu plnění jednotlivých opatření ke zvýšení možnosti uplatnění uchazeče o zaměstnání na trhu práce. Povinný pro uchazeče o zaměstnání , kteří jsou vedeni v evidenci déle než 5 měsíců.
Odpovědnost v systémech sociálního zabezpečení Odpovědnost – povinnost strpět následky, které stanoví právní předpisy za porušení povinnosti. 1) Odpovědnost za nezaplacení pojistného Může vzniknout pouze u právních vztahů zdravotního, nemocenského a důchodového pojištění. Jde o odpovědnost objektivní (jejím předpokladem není zavinění). Nebylo-li pojistné zaplaceno ve stanovené lhůtě nebo bylo zaplaceno v nižší částce, vznikne povinnost platit penále 0,05% dlužné částky. Za nesplnění povinnosti platit pojistné může být uložena pokuta až 20 000 Kč, při opětovném porušení /nesplnění povinnosti až 100 000 Kč. 2) Odpovědnost za přeplatek na dávce sociálního zabezpečení Vzniká při porušení ohlašovací/oznamovací povinnosti (uvedení nepravdivé skutečnosti nebo její zamlčení), kvůli čemuž byla dávka vyplacena vyšší, než náležela. Může vzniknout ve vztazích nemocenského a důchodového pojištění, státní sociální podpory a sociální pomoci. a) subjektivní odpovědnost b) objektivní odpovědnost
a) Subjektivní odpovědnost za přeplatek na dávce sociálního zabezpečení Převažující princip odpovědnosti v právních vztazích nemocenského a důchodového pojištění, státní sociální podpory a sociální pomoci. Jde o povinnost vrátit dávku, případně neprávem vyplacenou vyšší částku, jejíž výplatu příjemce porušením ohlašovací/oznamovací povinnosti zavinil (zamlčel rozhodnou skutečnost, dávku vylákal). Zavinění prokazuje orgán sociálního zabezpečení ; postačí i ve formě nedbalosti. (§ 124 z.č.187/2006 Sb., § 118a odst.1 z.č.582/1991 Sb., § 62 odst.1 před středníkem z.č.117/1995 Sb.)
b) Objektivní odpovědnost za přeplatek na dávce sociálního zabezpečení Výjimečný princip odpovědnosti, který se uplatňuje ve vztazích důchodového pojištění a státní sociální podpory. Předpokladem odpovědnosti není zavinění. (§118a odst.2 z.č.582/1991 Sb.-přeplatek na starobním důchodu, § 37 z.č. 155/1995 Sb..výplata předčasného starobního důchodu nenáležela z důvodu konkurence s příjmem z výdělečné činnosti, § 62 odst. 1 z. č. 117/1995 Sb., věta první za středníkem – přeplatek na rodičovském příspěvku, nebyly splněny podmínky nároku).
Zdravotní pojištění (zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění , v platném znění) (zákon č.592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění. v platném znění) (zákon č.551/1991 Sb.,o Všeobecné zdravotní pojišťovně, v platném znění) (zákon č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdr. pojišťovnách) Povinné pojištění, podle jehož jednotné právní úpravy se poskytuje oprávněným osobám zdravotní péče. Ze zdravotního pojištění se hradí zdravotní služby poskytnuté pojištěnci s cílem zlepšit nebo zachovat jeho zdravotní stav nebo zmírnit jeho utrpení. Vznik pojištění: - narozením, jde-li o osobu s trvalým pobytem - získáním trvalého pobytu -dnem, kdy se osoba bez trvalého pobytu stala na území ČR zaměstnancem. Plátci pojistného: - zaměstnanec - zaměstnavatel - OSVČ - osoba bez zdanitelných příjmů s trvalým pobytem v ČR - stát
Zdravotní pojištění Práva pojištěnce (např.): -výběr zdravotní pojišťovny (+ její změnu 1x za 12 měsíců) -výběr poskytovatele zdravotních služeb -poskytnutí hrazených služeb v rozsahu a za podmínek stanovených zákonem -na náhradu nákladů , které vynaložil na zdravotní služby čerpané v jiném členském státě EU do výše stanovené pro úhradu takových služeb, pokud by byly poskytnuty v ČR Povinnosti pojištěnce (např.): -plnit oznamovací povinnost (např. narození pojištěnce, zahájení a ukončení SVČ) --sdělit zaměstnavateli, u které zdravotní pojišťovny je pojištěn --hradit pojistné --poskytnout součinnost při kontrole průběhu léčebného postupu a dodržovat stanovený léčebný režim --podrobit se preventivním prohlídkám -- dodržovat opatření směřující k odvrácení nemoci
Zdravotní pojištění Výše pojistného: 13,5% z vyměřovacího základu za rozhodné období Vyměřovacím základem: - zaměstnance je úhrn příjmů ze závislé činnosti. (zaměstnavatel hradí 2/3, tj. 9%, za zaměstnance a 1/3, tj. 4,5% hradí zaměstnanec) - osoby samostatně výdělečně činné je 50% příjmů ze samostatné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení (OSVČ platí pojistné formou záloh a doplatku) - osoby bez zdanitelných příjmů je minimální mzda (Od 1.1.2016 minimální výše pojistného u osoby bez zdanitelných příjmů 1 337 Kč.) - osoby, ze kterou je plátcem pojistného stát je 6 444 Kč Rozhodné období je kalendářní měsíc, u OSVČ kalendářní rok, za který se pojistné platí. Má-li pojištěnec současně více příjmů, odvádí pojistné ze všech příjmů.
Nemocenské pojištění (zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, v platném znění) Slouží k finančnímu zabezpečení osob v případě vzniku sociální události, kterou je dočasná pracovní neschopnost pro nemoc či úraz, nařízená karanténa, ošetřování člena domácnosti nebo péče o něj, těhotenství a mateřství. Určeno především pro ekonomicky činné osoby. Pro OSVČ účast dobrovolná. Rozhodný příjem pro účast na pojištění 2 500 Kč za kalendářní měsíc, u DPP výše měsíční odměny přesahuje 10 000 Kč. Dávky: 1) Nemocenské (při dočasné pracovní neschopnosti pro nemoc, úraz a při karanténě) 2) Ošetřovné (při ošetřování nemocného dítěte do 10 let věku nebo jiného člena domácnosti, vyžaduje-li to jeho stav, při péči o zdravé dítě do 10 let v zákonem stanovených případech). Nenáleží OSVČ. 3) Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství (poskytovaný těhotným ženám,kojícím ženám a matkám do konce 9.měsíce po porodu při převedení na jinou práci). Nenáleží OSVČ. 4) Peněžitá pomoc v mateřství (poskytovaná v souvislosti s těhotenstvím, porodem a péčí o novorozené dítě)
Nemocenské pojištění Zaměstnanec je účasten pojištění : -vykonává-li zaměstnání na území ČR (dočasně i mimo, je-li místo výkonu práce trvale v ČR) -v cizině trvale pro zaměstnavatele se sídlem v ČR, má trvalý pobyt v ČR nebo v jiném státě EU - sjednaná částka započitatelného příjmu za kalendářní měsíc činí aspoň 2 500 Kč. Zaměstnání malého rozsahu –pojištění jen v měsících, kdy bylo dosaženo částky 2 500 Kč. Dohoda o provedení práce zúčtován v kalendářním měsíci příjem v částce vyšší než 10 000 Kč. Pojištěncem je fyzická osoba, která je účastna pojištění ; po jeho zániku se považuje za pojištěnce osoba, které plyne-li ochranná lhůta - pro účely nemocenského – 7 kalendářních dnů pro účely peněžité pomoci v mateřství u žen, kterým zaniklo pojištění v době těhotenství – 180 kalendářních dnů. Účast OSVČ – pojištění vzniká dnem uvedeným v přihlášce, nejdříve dnem podání přihlášky. Zaniká- odhlášením, skončením SVČ, zánikem oprávnění k SVČ, pozastavením, neplacením pojistného. Denní vyměřovací základ zaměstnance – vyměřovací základ zjištěný z rozhodného období se vydělí počtem kalendářních dnů v tomto období. Rozhodné období - 12 kalendářních měsíců před kalendářním měsícem, ve kterém vznikla sociální událost. Denní vyměřovací základ se upraví pro výpočet nemocenského a ošetřovného: Do první redukční hranice 90%, do druhé 60%, do třetí 30%, k částce nad třetí se nepřihlíží.
Nemocenské pojištění Nárok na dávku vzniká dnem splnění podmínek stanovených zákonem. Nárok na výplatu dávky - vzniká splněním podmínek stanovených pro nárok na dávku a její výplatu a uplatněním nároku. Dávky se vyplácejí za kalendářní dny.
Nemocenské Nárok - Dočasná neschopnost nebo karanténa trvá déle než 14 kalendářních dní. OSVČ - účast na pojištění OSVČ alespoň po dobu 3 měsíců bezprostředně předcházejících dni vzniku DPN nebo nařízené karantény. Podpůrčí doba - od 15. dne DPN/karantény , nejdéle 380 kalendářních dnů ode dne vzniku DPN. Fakultativně lze vyplácet nemocenské ještě nejdéle 350 kalendářních dnů od uplynutí podpůrčí doby. Nemocenské poživatele starobního důchodu nebo invalidního důchodu třetího stupně – od 15.kalendářního dne trvání DPN /karantény nejvýše po dobu 70 kalendářních dnů. Výše nemocenského - 60% denního vyměřovacího základu. Nemocenské pouze ve výši ½ uvedené částky při vzniku DPN -zaviněnou účastí ve rvačce, - bezprostřední následek opilosti nebo zneužité jiných omamných látek, - spáchání úmyslného trestného činu nebo úmyslně zaviněného přestupku.
Ošetřovné Nárok – zaměstnanec, který nemůže vykonávat zaměstnání z důvodu: a)- ošetřování dítěte mladšího 10 let, které onemocnělo nebo utrpělo úraz, - jiného člena domácnosti, jehož zdravotní stav pro nemoc/úraz nezbytně vyžaduje ošetřování jinou osobou, - členky domácnosti, která porodila, a její stav bezprostředně po porodu vyžaduje ošetřování b) péče o dítě mladší 10 let, protože - škola, školské či dětské zařízení jsou uzavřeny kvůli havárii, epidemii, jiné podobné události, - dítě má nařízenou karanténu a nemůže docházet do školy, školského či dětského zařízení - osoba, která jinak o dítě pečuje, onemocněla, byla přijata do zdravotnického lůžkového zařízení, byla jí poskytnuta komplexní lázeňská péče, porodila , byla jí nařízena karanténa Podmínka nároku – osoba žije se zaměstnancem v domácnosti (neplatí při ošetřování a péči o dítě do 10 let) V témže případě ošetřování (péče) náleží dávka jen jednou a jen jednomu z oprávněných ( 1x možnost vystřídání osob). Podpůrčí doba - 9 kalendářních dnů - 16 kalendářních dnů pro osamělého zaměstnance pečujícího aspoň o 1 dítě do 16 let, které dosud neukončilo povinnou školní docházku - Výše ošetřovného - 60% denního vyměřovacího základu za kalendářní den.
Peněžitá pomoc v mateřství Nárok – a) těhotná pojištěnka nejdříve od počátku 8.týdne před porodem pojištěnka, která porodila dítě b) pojištěnec - převzal dítě do péče nahrazující péči rodičů na zákl. rozhodnutí přísl. orgánu, c) -pečuje o dítě , jehož matka zemřela, d)-pečuje o dítě, je jeho otcem nebo manželem matky dítěte, která nemůže/nesmí o něj pečovat pro závažné dlouhodobé onemocnění a nemá nárok na výplatu peněžité pomoci e)-pečuje o dítě, je jeho otcem nebo manželem matky dítěte, s kterou uzavřel písemnou,ověř. dohodu, že bude o dítě pečovat; účinnost dohody nejdříve od počátku 7.týdne po porodu Podmínka nároku – účast pojištěnce na pojištění alespoň po 270 kalendářních dnů v posledních 2 letech před nástupem na peněžitou pomoc. OSVČ – kromě této podmínky ještě účast na pojištění OSVČ alespoň 180 dnů v posledním roce přede dnem počátku podpůrčí doby. Do doby účasti na pojištění se započítá: - doba úspěšně ukončeného studia na SŠ, VOŠ, VŠ - doba pobírání invalidního důchodu pro invaliditu 3.stupně Podpůrčí doba - 28 týdnů u pojištěnky, která dítě porodila - 37 týdnů u pojištěnky, která porodila 2 a více dětí a pečuje alespoň o 2 z nich - 22 týdnů u pojištěnce v písm. b) až e) - 31 týdnů u pojištěnce v písm. b) až e), pečuje-li alespoň o 2 děti Výše peněžité pomoci v mateřství: 70% denního vyměřovacího základu za kalendářní den
Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství Nárok – zaměstnankyně/příslušnice , převedená na jinou práci: - z důvodu, že předtím konala práci zakázanou těhotným ženám, matkám do konce 9. měsíce po porodu a kojícím zaměstnankyním (vyhl. č.180/2015 Sb./vyhl. 432/2004 Sb.) , -podle rozhodnutí ošetřujícího lékaře, protože práce ohrožuje těhotenství, zdraví, kojení, - těhotná zaměstnankyně činná v uměleckém souboru, která již nemůže veřejně vystupovat, pokud dosahuje bez svého zavinění nižšího započitatelného příjmu než před převedením. Pro účely nároku se za převedení považuje také – snížení množství požadované práce, pracovního tempa, zproštění výkonu některých prací, - přeložení do jiného místa nebo na jiné pracoviště, - zproštění výkonu noční práce. Podpůrčí doba: za kalendářní dny, v nichž trvalo převedení; u těhotné zaměstnankyně nejdéle do počátku 6.týdne před očekávaným dnem porodu, Výše vyrovnávacího příspěvku: rozdíl mezi denním vyměřovacím základem ke dni převedení zaměstnankyně na jinou práci (ustanovení příslušnice na jiné služební místo) a průměrem jejich započitatelných příjmů připadajících na jeden kalendářní den v kalendářních měsících po převedení.
Důchodové pojištění (zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v platném znění) (zákon č.592/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení) I.Pilíř – základní důchodové pojištění (povinný, všeobecný, organizovaný a garantovaný státem Slouží k hmotnému zabezpečení osob v případě stáří, invalidity a úmrtí živitele.
Dávky: Důchody přímé: - Starobní důchod - Invalidní důchod (pro invaliditu prvního, druhého a třetího stupně) Důchody pozůstalých: - Vdovský a vdovecký důchod - Sirotčí důchod Všechny důchody jsou obligatorní, tj. při splnění v zákoně stanovených podmínek vzniká na ně nárok všem osobám.
Principy základního důchodového pojištění 1) Všeobecnost – uplatnění systému na všechny ekonomicky aktivní osoby i osoby ze společensky akceptovatelných důvodů ekonomicky neaktivní 2) Univerzalita– zabezpečit všechny oprávněné podle stejných (jednotných) pravidel 3) Povinnost účasti - účast na systému je při splnění stanovených podmínek povinná 4)Komplexnost – úplné pokrytí všech sociálních událostí dávkami 4) Kompenzace – přiměřenost dávek s ohledem na újmu vzniklou sociální událostí 5) Státní garance –správa svěřena státní instituci (ČSSZ) a orgánům sociálního zabezpečení MV,MO,MS 6) Zachování nabytých práv - nepřípustnost zpětného odnětí celých nebo částí nabytých práv 7) Obligatornost dávek – při splnění stanovených podmínek vzniká na dávku nárok 8) Dynamičnost systému- zachování reálného obsahu dávek valorizací dle stanovených pravidel 9) Participace – ekonomická – účast na financování základních dávek - právní – účast na řízení nebo kontrole 10) Solidarita – zdroje prostředků sociálního zabezpečení jsou tvořeny osobami ekonomicky aktivními , ale využívají je i ti, kteří se v daném časovém okamžiku na jejich vytvoření aktivně nepodíleli (mezigenerační solidarita) 11) Zásluhovost – vázanost výše vyplácených dávek na výši příjmů a z nich odváděného pojistného 12) Široký okruh náhradních dob – hodnocené pro účely DP ačkoliv pojistné nebylo placeno Systém je průběžně financovaný (pay as you go –PAYG) –výdaje na dávky v daném období jsou hrazeny z příjmů z pojistného vybraného v tomto období
Základní pojmy důchodového pojištění Doba pojištění - období počínající 1.1. 1996 (tj. účinností zákona č. 155/1995 Sb. Hodnoceny však budou i doby před účinností zákona – doby zaměstnání. Povinná účast na důchodovém pojištění - pro skupiny osob vymezené v § 5 odst.1 písm. a) až l) a v) až x). Dobou pojištění se doba účasti na pojištění stává, bylo-li za tuto dobu v ČR zaplaceno pojistné. Dobrovolná účast na důchodovém pojištění – osoba starší 18 let, která podala přihlášku k účasti na pojištění OSSZ a bylo zaplaceno pojistné, případně splněny další podmínky (např. vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání, pokud nenáleží podpora v nezaměstnanosti). Náhradní doba pojištění – je hodnocena pro účely DP, ačkoliv nebylo placeno pojistné (např některé doby uvedené v § 5 odst.2). Nezaopatřené dítě - do skončení povinné školní docházky, dále nejvýše do 26.roku věku, jestliže se soustavně připravuje na budoucí povolání nebo se na ně nemůže připravovat ani vykonávat soustavnou výdělečnou činnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav – podle poznatků lékařské vědy má trvat déle než 1 rok.
Způsob výpočtu důchodu Systém důchodového pojištění je dávkově definovaný – konstrukce výpočtu důchodu je dvousložková : -základní výměra – jednotná pro všechny důchody (v r. 2016 -2440 Kč) - procentní výměra – její výše je rozdílná podle délky doby pojištění a výše příjmů dosažených v rozhodném období před přiznáním důchodu. Rozhodné období – časové období, v němž se zjišťují úhrny vyměřovacích základů za jednotlivé kalendářní roky rozhodného období a vyloučené doby. Cílovým stavem je ucelené období následující po dosažení 18 let pojištěnce až po kalendářní rok předcházející roku přiznání důchodu. Roční vyměřovací základy – skutečně dosažené vyměřovací základy (v podstatě „hrubé příjmy“) za jednotlivé kalendářní roky rozhodného období vynásobené tzv. koeficientem nárůstu všeobecného vyměřovacího základu. Koeficient nárůstu všeobecného vyměřovacího základu – podíl všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok, který o 2 roky předchází roku přiznání důchodu, vynásobeného přepočítacím koeficientem, a všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok, za který se vypočítává roční vyměřovací základ.
Způsob výpočtu důchodu Osobní vyměřovací základ – měsíční průměr úhrnu ročních vyměřovacích základů. Při stanovení osobního vyměřovacího základu se z rozhodného období, z něhož se zjišťují příjmy pro výpočet důchodu, vylučují některé zákonem stanovené doby, v nichž pojištěnec nedosahoval příjmy, tzv. vyloučené doby (v podstatě náhradní doby pojištění spadající do rozhodného období, a některé další doby uvedené v § 16 odst.4), takže nedojde k jeho „rozmělnění“, tj. snížení výsledné částky. Redukční hranice – částky, které tvoří hranice určující, jaká část osobního vyměřovacího základu se pro stanovení výpočtového základu použije pouze v omezené míře. Redukční hranice se mění v závislosti na výši průměrné mzdy (vypočtené dle § 15 odst.4). První redukční hranice činí 44 % průměrné mzdy, druhá 4 násobek průměrné mzdy.
Výpočtový základ – se zjistí redukcí osobního vyměřovacího základu. Do první redukční hranice se částka započítává plně (100%). Zápočet mezi první a druhou redukční hranicí činí 26%. K částce nad druhou redukční hranicí se nepřihlíží. (V r. 2016 – 1.RH – 11 883 Kč, II.RH 108 024 Kč).
Pravidla dynamizace Dynamizace výpočtových prvků: -vývoj koeficientů nárůstu všeobecného vyměřovacího základu každoročně vyhlašovaného nařízením vlády, a to ve výši průměrné měsíčné mzdy zjištěné za předchozí kalendářní rok Českým statistickým úřadem . -přepočítací koeficient -stanoví každoročně vláda nařízením podle průměrné mzdy jako poměr této hodnoty za 1.pololetí daného roku oproti 1.pololetí roku předcházejícího. -- redukční hranice
Dynamizace vyplácených důchodů: Zvyšují se v závislosti na růstu indexu spotřebitelských cen a růstu mezd vždy v lednu. Zvýšení důchodu má činit 100% růstu cen a jednu třetinu růstu reálné mzdy. Základní výměra důchodu (9% průměrné mzdy) je zvyšována na základě růstu průměrné mzdy a procentní výměra na základě růstu spotřebitelských cen. V mimo řádném termínu se důchody zvýší, pokud růst cen ve sledovaném období dosáhl aspoň 5%. Vyplácené důchody se v tomto případě zvyšují od splátky v pátém kalendářním měsíci následujícím po zvýšení cen (§ 67).
Souběh nároků na důchody a jejich výplatu (§ 58-59) Jsou-li současně splněny podmínky nároku na výplatu více důchodů téhož druhu nebo na výplatu starobního nebo invalidního důchodu – vyplácí se jen jeden, a to vyšší. To neplatí, jde-li o nárok na sirotčí důchod oboustranně osiřelého dítěte. V tom případě se vyplácí vyšší sirotčí důchod v plné výši a nižší ve výši procentní výměry. Jsou-li současně splněny podmínky pro nárok na výplatu starobního nebo invalidního důchodu a na výplatu vdovského, vdoveckého nebo sirotčího důchodu, vyplácí se nejvyšší důchod v plné výši a z ostatních důchodů polovina procentní výměry.
Doplňkové důchodové systémy - zákon č.42/1994 Sb., o penzijním připojištění se stát. příspěvkem - zákon č. 426/2011 Sb., o důchodovém spoření (zrušen z. č.376/2015 Sb.) - zákon č. 427/2011 Sb., o doplňkovém penzijním spoření
II.pilíř – důchodové spoření (dobrovolný) – od 1.1.2013 (zrušen k 1.1.2016) III.pilíř -penzijní připojištění se státním příspěvkem -Individuální spoření u (transformovaných) penzijních fondů. Smlouvu bylo možno uzavřít pouze do 30.11. 2013. Státní příspěvek náleží při úložce min. 300 Kč. -Garance nezáporného zhodnocení, min. věk pro nárok na penzi 60 let -výsluhová penze (s možností vybrat polovinu prostředků již po 15 letech spoření). Veškeré naspořené prostředky je možné vybrat při dosažení 60 let věku a po minimálně 5 letech spoření. Poskytované dávky: -penze (doživotní pravidelná výplata peněžní částky) – starobní, invalidní, výsluhová pozůstalostní (výplata peněžní částky po dobu stanovenou penzijním plánem) -jednorázové vyrovnání -odbytné – náleží účastníku, pokud byly zaplaceny příspěvky alespoň na 12 měsíců a penzijní připojištění zaniklo výpovědí a nedošlo k převodu prostředků. Náleží i fyzickým osobám určeným ve smlouvě, pokud účastník zemřel.
Doplňkové důchodové systémy III.pilíř – doplňkové penzijní spoření (dobrovolný) Individuální spoření se státním příspěvkem u penzijních společností. Účast vzniká uzavřením smlouvy s penzijní společností (i pro nezletilého). Minimální úložka – 100 Kč (může platit zaměstnavatel). Státní příspěvek při úložce min. 300 Kč. Není zde (na rozdíl od penzijního připojištění) garance nezáporného zhodnocení. Možnost výběru účastnického fondu (liší se mírou rizika investic). Dávky: penzijní společnost vyplácí- starobní penze na určenou dobu (dosažení 60 let) - invalidní penze na určenou dobu - jednorázové vyrovnání (dosažení věku 60 let) - odbytné (zánik pojištěnípo min. 24 měsících) (Ve smlouvě lze určit osobu, které po smrti účastníka vznikne nárok na jednorázové vyrovnání nebo na odbytné) pojišťovna vyplácí- úhrada jednorázového pojistného pro doživotní penzi (věk 60 let) - úhrada jednorázového pojistného pro penzi na přesně stanovenou dobu s přesně stanovenou výší důchodu („předdůchod“ ) – věk 60 let „Předdůchod“ je zvláštní způsob čerpání naspořených prostředků v období max. 5 let před dosažením důchodového věku. Jednotlivá splátka penze musí činit aspoň 30% průměrné mzdy v nár. hospodářství v předcházejícím roce. Doba výplaty – aspoň 2 roky. Po dobu pobírání dávky hradí stát pojistné na zdravotní pojištění.
Změny předpisů v oblasti práva sociálního zabezpečení od 1.1.2016 Vyhláška č. 244/2015 Sb. – stanovení nové výše základní výměry vyplácených důchodů 2 440 Kč. Zákon č. 381/2015 Sb. - jednorázový příspěvek důchodci – 1 200 Kč (v únoru) jako kompenzace za nízkou valorizaci. Zákon č. 376/2015 Sb., o ukončení důchodového spoření Do konce března 2016 - informace účastníkům o možnostech vypořádání naspořených prostředků Do konce září 2016 – termín, do kdy mají účastníci sdělit své rozhodnutí, jak má být s prostředky naloženo : -vyplacení prostředků (složenkou/převodem na účet) - převedení prostředků do III.pilíře Vypořádání bude provedeno do konce r.2016. Pokud do uvedeného termínu účastník rozhodnutí nesdělí, budou prostředky předvedeny na tzv. svodný účet správce pojistného. Bez ohledu na způsob vypořádání bude mít každý účastník II.pilíře možnost doplatit si pojistné na důchodové pojištění, aby mu v budoucnu nebyla krácena procentní výměra starobního důchodu. Žádost o doplacení pojistného – do konce června 2016.
Návrh novely zákona č. 155/1995 Sb. umožňující vládě zvyšovat nařízením důchody nad rámec valorizace (maximálně o 1,7 %)
Životní a existenční minimum (zákon č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, v platném znění) Životní minimum je minimální hranice peněžních příjmů k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb (nezahrnuje náklady na bydlení). Částka životního minima pro jednotlivce činí měsíčně 3 410 Kč. - osoby posuzované jako první v pořadí -osoby posuzované jako druhá a další: a) starší 15 let, není nezaopatřené dítě b) nezaopatřené dítě od 15 do 26 let c) nezaopatřené dítě od 6 do 15 let d) nezaopatřené dítě do 6 let
3 140 Kč 2 830 Kč 2 450 Kč 2 140 Kč 1 740 Kč
Existenční minimum je minimální hranice příjmů osob, která se považuje za nezbytnou k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb na úrovni umožňující přežití. Částka existenčního minima osoby činí měsíčně 2 200 Kč.
Státní sociální podpora (zákon č.117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, v platném znění) Jde o systém dávek, kterými se stát přispívá především na krytí nákladů na výživu a ostatní základní osobní potřeby rodin a dětí, ale i na některé další sociální události. Náklady na dávky i na řízení o nich hradí v plném rozsahu stát. Orgány vykonávající státní správu: krajské pobočky Úřadu práce ČR, MPSV 1) Dávky poskytované v závislosti na výši příjmu (testované) - přídavek na dítě - příspěvek na bydlení -porodné (od 1.1.2015 i na druhé dítě – tj. 1. dítě 13 000 Kč, 2.dítě 10 000 Kč) 2) Ostatní dávky (netestované) - rodičovský příspěvek -pohřebné Nárok na dávku vzniká dnem splnění všech zákonem stanovených podmínek. Nárok na výplatu dávky - splněním zákonem stanovených podmínek pro vznik nároku na dávku a její výplatu a podáním žádosti o přiznání dávky.
Dávky pěstounské péče I. (z.č.117/1995 Sb., od 1.1.2013 zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí) Pěstounská péče se má být základní formou náhradní rodinné péče a významnou alternativou péče ústavní. Právní úprava se vztahuje na pěstouny a osoby vedené v evidenci, které mohou vykonávat pěstounskou péči na přechodnou dobu, max.1 rok. Dávky: -Příspěvek na úhradu potřeb dítěte – nárok nezaopatřeného dítěte svěřeného do pěstounské péče. I po jejím zániku (dosažením 18 let) náleží do 26 let věku, pokud je dítě nezaopatřené, žije s pečující osobou a společně uhrazují své potřeby. Výše příspěvku : 4 500 – 6 600 Kč, zvyšuje se dále s ohledem na stupeň závislosti dítěte. Dávka zůstává zachována i v případě současného vzniku nároku na příspěvek na péči. -Příspěvek při převzetí dítěte – náleží osobě pečující. Jednorázová dávka vyplácená ve výši 8 000 – 10 000 Kč v závislosti na věku dítěte. -Odměna pěstouna – je stanovena za kalendářní měsíc pevnými částkami v závislosti na počtu dětí v pěstounské péči a její náročnost (stupni závislosti dítěte) od 8 000 – 24 000 Kč, v zákonem stanovených případech se zvyšuje o 4 000 Kč na každé další dítě.
Dávky pěstounské péče II. (z.č.117/1995 Sb., od 1.1.2013 zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí) -Příspěvek na zakoupení motorového vozidla – nárok pečující osoby, která má v péči nejméně 3 děti. Náleží při zakoupení motorového vozidla nebo na zajištění jeho nezbytné celkové opravy. Výše příspěvku – 70% pořizovací ceny vozidla nebo prokázaných nákladů na opravu, nejvýše však 100 000 Kč. Součet příspěvků poskytnutých pečující osobě v období posledních 10 let před podáním žádosti nesmí přesáhnout 200 000 Kč. Vozidlo nesmí být používáno pro výdělečnou činnost. -Příspěvek při ukončení pěstounské péče – náleží fyzické osobě, která byla ke dni dosažení zletilosti v pěstounské péči, a to ke dni zániku nároku na příspěvek na úhradu potřeb dítěte. Jde o jednorázovou dávku ve výši 25 000 Kč. Jde o pomoc státu, která má usnadnit dětem odcházejícím z pěstounské péče start do nového života.
Sociální péče (pomoc) – vývoj Chudinská péče – 16.století. Povinnost domovské obce pečovat o své příslušníky. (1552 – Říšský policejní řád Ferdinanda I., 1754 – nařízení Marie Terezie proti žebrotě a o postrku, 1782-1786 – Dvorské dekrety Josefa II. o zřizování farních chudinských ústavů). Veřejná chudinská péče (právo na pobyt v obci a nárok na zaopatření chudinské) -úprava z. č. 105/1863 ř.z. ,o domovském právu, z.č. 59/1868 , chudinský zákon. Zaopatření chudinské uzavřené (v ústavech), volné zaopatření chudého (mimo ústavy). Kromě veřejného chudinství i soukromé (poskytované humanitárnímu organizacemi, spolky, individuální poskytování almužen) Z.č. 55/1956 Sb. o sociálním zabezpečení – sjednocení sociálního zabezpečení včetně právní úpravy sociální péče. Stát – jeho orgány (národní výbory) mají poskytovat pomoc občanům se změněnou pracovní schopností, dětem a občanům starým nebo těžce zdravotně poškozeným (poradenství, pomoc při pracovním umisťování, ústavní péče). Z.č. 101/1964 Sb., o sociálním zabezpečení – sociální péče byla zahrnuta pod služby sociálního zabezpečení. Z.č.121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení – zavedl široký okruh dávek sociální péče poskytovaných podle příslušnosti občanů k určité sociální skupině. Z.č. 100 /1988 Sb., o sociálním zabezpečení ( nárok na účelově poskytované dávky sociální péče upravovala vyhláška č. 182/1991 Sb.). Platná úprava – z.č. 111/2006 Sb. o pomoci v hmotné nouzi, z.č. 108/2006 Sb. o sociálních službách, z č. 329/2011 Sb. o poskytování dávek osobám se zdrav. Postižením.
Sociální pomoc Jde o systém, který představuje „záchrannou sociální síť“ a zaručuje tak poskytnutí sociální ochrany každému, kdo ji potřebuje. Nárok na dávky nevzniká přímo ze zákona, ale až úředním rozhodnutím. Systém je individualizovaný – nárok, forma a způsob plnění poskytnutého v nepříznivé sociální situaci se posuzuje individuálně. Sociální pomoc je určena omezenému okruhu osob. Funkce: a) předcházet vzniku chudoby, a pokud již nastane, zmírňovat její dopady, aby nedošlo k sociálnímu vyloučení (systém pomoci v hmotné nouzi) b) předcházet vzniku sociálního vyloučení, a pokud již nastane, začleňovat tyto osoby zpět do společnosti (systém sociálních služeb) Vícezdrojové financování: dávky - krajské pobočky Úřadu práce sociální služby – obce, nevládní organizace s činností dotovanou ze státního rozpočtu, přímé úhrady klientů, sponzorské dary Systém sociální pomoci: 1) Pomoc v hmotné nouzi 2) Sociální služby 3) Dávky pro osoby se zdravotním postižením
ad 1) Pomoc v hmotné nouzi (zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, v platném znění) Účelem systému je poskytnutí pomoci k zajištění základních životních podmínek osobám s nedostatečnými příjmy (tj., které jsou v hmotné nouzi). Náklady na dávky hradí stát. Každý má nárok na základní sociální poradenství vedoucí k řešení hmotné nouze nebo jejímu předcházení. Dávky: - příspěvek na živobytí – odvíjí se od částek životního a existenčního minima - doplatek na bydlení – podmínkou nároku je získání nároku na příspěvek na živobytí a příspěvku na bydlení (dle z.č. 117/1995 Sb.) -mimořádná okamžitá pomoc – jednorázová dávka. Jejím účelem je zabezpečit, aby nikdo, kdo se ocitl v nepříznivé situaci nezůstal bez pomoci, i když nesplňuje podmínky pro vznik nároku na jiné dávky sociálního zabezpečení (např. osoba nesplňuje podmínky hmotné nouze a hrozí jí vážná újma na zdraví, osoby ohrožené sociálním vyloučenímpropuštěné z výkonu trestu, ukončení léčby závislostí, uhrazení nákladů na pořízení předmětu základního vybavení domácnosti, osoba, kterou postihla mimořádná vážná (živelní) událost).
ad 2) Sociální služby (zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, v platném znění) Právní úprava obsahuje podmínky poskytování pomoci a podpory fyzickým osobám v nepříznivé sociální situaci prostřednictvím sociálních služeb a příspěvku na péči. Příspěvek na péči se poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby za účelem zajištění potřebné pomoci. Závislost: I.st. (lehká), II.st. (středně těžká), III.st. (těžká), IV.st.(úplná) Výše příspěvku: osoby od 1roku do 18 let -3 000 - 12 000 Kč osoby starší 18 let 800 – 12 000 Kč Náklady hradí stát; o příspěvku rozhoduje krajská pobočka Úřadu práce. Sociální služby: 1) Sociální poradenství (základní a odborné) 2) Služby sociální péče - pečovatelské, poskytované osobě, která není schopna se o sebe postarat (např. osobní asistence, pečovatelská služba, denní stacionáře, domovy pro seniory, chráněné bydlení) 3) Služby sociální prevence – pro osoby se sociálními problémy, které mají pomoci jejich integraci (např. azylové domy, kontaktní centra, nízkoprahová zařízení pro děti a mládež, domy na půl cesty, služby následné péče, noclehárny)
Sociální služby se poskytují bezplatně nebo za částečnou či plnou úhradu.
ad 3) Dávky pro osoby se zdravotním postižením (zákon č. 329/2011, o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením) Zákon upravuje poskytování peněžitých dávek osobám se zdravotním postižením, které jim mají pomoci zmírnit sociální důsledky zdravotního postižení a podporovat jejich sociální začleňování. a) Průkaz osoby se zdravotním postižením - nárok má osoba starší 1 roku s tělesným, smyslovým nebo duševním postižením v podobě dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, který podstatně omezuje její schopnost pohybu a orientace včetně osob s poruchou autistického spektra (TP, ZTP, ZTP/P) – nárok na poskytování výhod (bezplatná doprava, vyhrazené místo v dopravních prostředcích) b) Dávky -Příspěvek na mobilitu – nárok má osoba s průkazem ZTP nebo ZTP/P, která se opakovaně v kalendářním měsíci za úhradu dopravuje nebo je dopravována a nejsou jí poskytovány pobytové sociální služby. Výše příspěvku: 400 Kč/měs. - Příspěvek na zvláštní pomůcku – jednorázová dávka, kterou se osobě s těžkou vadou nosného nebo pohybového ústrojí, s těžkým zrakovým či sluchovým postižením přispívá na pořízení široké škály pomůcek (např.motorové vozidlo, vodící pes, schodišťová plošina).
Organizace sociální správy v ČR Sociální správa – instituce figurující v právních vztazích sociálního práva, zpravidla jako povinný subjekt. Podle právní povahy jednotlivých subjektů: A) Státní správa B) Samospráva C) Soukromá správa
Ad A) Státní správa v sociální správě Větší část sociální ochrany je spravována státními orgány (garance ze strany státu). -Ministerstva Ústřední orgány státní správy - koncipují systémy sociální ochrany , koordinují jejich fungování a koncipují též další legislativní vývoj v oblasti sociální ochrany, zejména MPSV a MZ. MPSV pro účely opravných prostředků (výjimečně) posuzuje zdravotní stav a k tomu účelu zřizuje posudkové komise. Ve zvláštních systémech sociálního pojištění MV (důchodové pojištění Policie, HZS a ostatních bezpečnostních sborů), MO (vojáků z povolání), MS (Vězeňská služba). -Česká správa sociálního zabezpečení Zvláštní orgán státní správy, který v řízení o přiznání dávek důchodového pojištění zastupuje stát. ČSSZ spravuje důchodové pojištění a prostřednictvím svých územních složek (OSSZ) spravuje nemocenské pojištění, vede lékařskou posudkovou službu, plní úkoly plynoucí z mezinárodních smluv a je styčným orgánem pro provádění koordinace sociálního zabezpečení. OSSZ (PSSZ) – rozhodují o dávkách nemocenského pojištění, zajišťují spojení mezi zaměstnavatelem a ČSSZ, prostřednictvím svých lékařů posuzují zdravotní stav pro účely důchodového pojištění a stanoví stupeň invalidity žadatelů o invalidní důchod.
Státní správa v sociálné správě -Krajské pobočky Úřadu práce Spravují všechny nepříspěvkové systémy sociální ochrany, tj. dávkový systém státní sociální podpory a sociální pomoci. Zprostředkovávají zaměstnání a vyplácejí podpory v nezaměstnanosti uchazečům o zaměstnání. -Inspektoráty práce Státní orgány, které dohlížejí na dodržování pracovních podmínek ze strany zaměstnavatelů (pracovní doba, BOZP, rovné zacházení a zákaz diskriminace. Státní úřad inspekce práce je řízen MPSV. Oblastní inspektoráty mohou udělovat pokuty zaměstnavatelům porušujícím pracovněprávní předpisy. -Výkon státní správy samosprávnými orgány v přenesené působnosti Krajské úřady či úřady obcí s rozšířenou působností vykonávají státní správu v oblasti sociálních služeb (krajský úřad rozhoduje o registraci poskytovatele sociálních služeb).
Ad B) Samospráva v sociální správě Samosprávné orgány v oblasti sociální ochrany působí jen v oblasti sociální pomoci, a to pouze výjimečně. Obce nebo kraje zjišťují potřeby poskytování sociálních služeb na svém území, zajišťují dostupnost informací a mohou zpracovávat plány rozvoje sociálních služeb. Všeobecná zdravotní pojišťovna Je zřízena zákonem (z.č.551/1991 Sb.), ale není státním orgánem. Jde o právnickou osobu (veřejnoprávní korporaci), která provádí zdravotní pojištění, pokud ho neprovádějí zaměstnanecké pojišťovny. Zákon stanoví pravidla pro její hospodaření. Ředitele VZP volí a odvolává Poslanecká sněmovna Parlamentu.
Ad C) Soukromá správa v sociální správě Soukromá správa se uplatňuje zejména v oblasti sociálního pojištění a sociálních služeb . Penzijní fondy - v oblasti penzijního připojištění (od r. 1994) a penzijní společnosti v doplňkovém penzijním spoření. Akciové společnosti, povolení k činnosti uděluje ČNB. Předmětem podnikání penzijní společnosti je shromažďování příspěvků účastníků, příspěvků zaměstnavatelů, obhospodařování majetku v účastnických fondech a vyplácení dávek. Nakládají však rovněž s veřejnými prostředky (státní příspěvek) , jejich činnost je zákonem omezena a hospodaření kontrolováno Českou národní bankou. Zaměstnanecké zdravotní pojišťovny – vznikají na základě povolení MZ po vyjádření MF. Jde o právnické osoby (soukromého práva), které se zapisují do obchodního rejstříku, ale podléhají veřejnoprávní kontrole (hospodaření) prováděné MZ, které je oprávněno povolení odejmout. Poskytovatelé sociálních služeb v oblasti sociální pomoci – vznikají na základě právních předpisů (občanská sdružení, , obecně prospěšné společnosti, církevní právnické osoby) . Sociální služby mohou poskytovat pouze na základě registrace. Povinnost podrobit se inspekci poskytování sociálních služeb. Agentury práce – soukromoprávní subjekty (právnické a fyzické osoby), které v oblasti zaměstnanosti provádějí zprostředkování zaměstnání na základě povolení generálního ředitelství Úřadu práce.
